Baví mě někoho udělat hezkým

časopis skupiny Skanska
v ČR a SR, 3/2008, roč. 16
Partner
Baví mě někoho udělat hezkým
Více bytů, méně energie
Na počátku byl hrad
Editorial
Obsah
Stojí za…
Milí čtenáři,
když už musíte v bytě topit, víte, kde ve vyspělém světě je to nejlevnější? Správně, na Islandu. Tektonicky aktivní ostrov poskytuje
dost tepla k pohánění elektráren i k vytápění
obytných domů.
Na vrcholu
Baví mě někoho udělat hezkým
4
Po stopách architektury
Na počátku byl hrad
8
Druhý pohled
S městem v zádech
12
Šumné památky
Kubistická zahrádka
16
Lidé a stavba
Green Building není jen prázdný pojem
18
Výlet
Velkostatkářův sen
20
Člověk
Architekt Emil Králíček: znovuobjevený talent
21
Právě stavíme
Více bytů, méně energie
22
Postavili jsme
Průjezd železničním uzlem Ústí nad Labem
24
Expert
Méně je pro nás více
26
Za hranicemi
Zlatá klinika v Oregonu je zelená
30
O titul Strom roka 2008
sa uchádza i krásavica z Budmeríc
34
Živé stavby
Okolí
Nám ve středoevropské energetické ulitě
nezbývá nic jiného než složenky – nízkoenergetický dům byl ještě donedávna individualistickým výstřelkem a před propagací
účinku a účelnosti dostávala často přednost
prezentace architektů. Zkrátka – hezké, ale
bez vlivu.
3
32
Ze společnosti
36
Kaleidoskop
38
I Skanska dlouho váhala, zda vrhnout na trh
nízkoenergetické bytové domy. Přece jen
– jde o stovky milionů a co když je zájem
o úsporné bydlení jen proklamací těch, kteří
se chtějí v dotaznících líbit?
Vize zvítězila. 66 bytů, které podle českých
i mezinárodních norem splňují standard
nízkoenergetického bydlení, jsou v dobách
realitní houpačky a v opatrnických českých
vodách unikátem. Takže teď se, trhu, předveď.
Zelené stavění pro nás není jen floskule
z výroční zprávy.
Má projekt šanci?
Jsme zvědavi na váš ohlas
A pochopitelně...příjemné čtení!
Ondřej Šuch
PARTNER, časopis skupiny Skanska v ČR a SR
Skanska – Partner
ČOT 2005–2008
Vydavatel: Skanska CS a. s.; šéfredaktor: Ing. Eva Vítková; předseda redakční rady: Mgr. Oto Linhart;
spolupracovníci tohoto čísla: Martina Gerková, Mgr. Leoš Verner (Živé stavby), Marcela Mádrová (Člověk a stavba, Za hranicemi),
Bohumila Weilová (jazyková úprava); obrazový materiál: není-li uveden jiný zdroj, pochází z archivu Skanska CS a. s.; adresa redakce:
Kubánské nám. 11, 100 05 Praha 10; tel.: 267 095 441, fax: 267 310 644, e-mail: [email protected]; registrační značka: MK ČR E 12503;
ISSN 1802-419X; design: Petr Štěpán (Studio Najbrt); sazba: Miroslav Leixner; tisk: Tiskap, Na Louži 2a, 101 00 Praha 10-Vršovice, tel.: 267 216 800,
271 724 259, fax: 271 721 264. Foto na titulní straně: Charlotta Nouvelle, Praha, Jaroslav Boček; foto na této straně: Tomáš Kubeš
Vychází 4x ročně. Toto číslo předáno do výroby: 30. září 2008
Stojí za…
…projití
Foto: archiv bs
Foto: Österreich Institut Brno
…vstupenku
…bydlení
…návštěvu
Neobvyklý kónický tvar domu, který balancuje na svahu na docela malé základně dvaceti pěti metrů čtverečních, připomíná viklan nebo také obrácenou pyramidu. Železobetonový modulový
krystal posazený do svahu v Černošicích sice zvedá obytný prostor
do výšky nad střechy sousední zástavby, ale přitom působí subtilně a nikterak nad okolím nevyčnívá. Zároveň však obyvatelům
dopřává panoramatický výhled na Prahu a údolí Berounky. Autory
tohoto zajímavého projektu jsou Jan Studený a Martin Vojta ze
slovenské architektonické kanceláře ksa / kopecký a studený architekti. Stavba právem získala prestižní ocenění Grand Prix Obce architektů v kategorii rodinný dům.
Foto: Jiří Šotola
Pravěká vesnice ve Všestarech nedaleko Hradce Králové, která vyrostla výlučně pomocí primitivních nástrojů, připomíná mladší
dobu kamennou. Jádro sídliště tvoří sloupové domy usazené
na dubových kůlech a tzv. rondel, obřadní místo obehnané kruhovou ohradou. Na obytnou část volně navazují podzemnice užívané
k hospodářským účelům a železářské a bronzařské dílny, kde se vyrábějí jednoduché nástroje podle pravěkých originálů nebo podle
jejich předpokládané podoby. Dvojice přístřešků je určena pro výrobu keramických nádob, kterou si lze na místě vyzkoušet. Areál
obklopují malá políčka s proplétanými ploty.
Foto: J. Ferenc
Až do 14. listopadu si mohou zájemci prohlédnout výstavu Otto
Wagner ve fotografiích Waltera Zednicka v prostorách Rakouského institutu v Brně. Průkopník secese a rané moderny, vídeňský
architekt Wagner, zformoval názory dalších tvůrců, jako byli Plečnik, Kotěra nebo Hoffmann, kteří pomáhali měnit tvář střední Evropy. Fotografie Waltera Zednicka zachycují nejen známé secesní
stavby, ale i vídeňskou městskou dráhu, které propůjčil charakteristický výraz právě Otto Wagner. Další výstavy postupně představí
Josefa Hoffmanna, mladé vídeňské architekty i Adolfa Loose, brněnského rodáka a klasika moderní architektury.
Tvrz Hanička, součást pohraničního opevnění vybudovaného
v době ohrožení Československa nacistickým Německem, je
ukázkou technické zdatnosti a schopností českých stavebních
inženýrů. Haničku tvoří celkem šest objektů navzájem propojených podzemními chodbami: kasematní dělostřelecký srub,
dělostřelecká otočná věž, tři pěchotní sruby a vchodová sekce.
Všechny objekty byly budovány v největší odolnosti, takže byly
schopné odolat všem zbraním, kterými tehdy nepřítel mohl disponovat. V podzemí se také nacházely ubikace, kanceláře velitelství, sklady munice, proviantu, pohonných hmot a další
technika (strojovna, filtrovna, ošetřovna, kuchyň), které měly
sloužit osádce 426 mužů.
Partner 3/2008 03
Baví mě
někoho udělat hezkým
Text: Petra Braunová, Foto: Alžběta Jungrová
Partner 3/2008 04
Na vrcholu
Přestože jsou její modely zajímavě barevně sladěné, módní
návrhářka Tatiana Kovaříková ráda chodí v černém a v jejím
novém domě v Černošicích u Prahy, který postavila firma
Skanska, jí převládá bílá.
Proč právě bílá?
Zjistila jsem, že mě barvy v bytě rozptylují.
Vadí mi, že jsou definitivní. Potřebuji mít
čisto, tím, že pracuji s barvami, chci mít kolem
sebe neutrální prostředí. Na údržbu je to samozřejmě velmi nepraktické, je vidět každý
vlas, ale pro mě je problém mít vymalováno
barevně. V domě je hodně dřeva a zbytku
vládne bílá. Syn má svůj barevný pokoj, ale
vše ostatní je bílé. I koupelna.
Čím vás zaujal dům od firmy Skanska?
Nejdřív jsem přemýšlela o bytě, ale pak jsem
se rozhodla pro dům. Hledala jsem ho na
různá doporučení všude možně u různých
firem. Nechtěla jsem rekonstruovat a přidělávat si další starosti, něčím se zabývat. Hledala
jsem středně velký nový dům i vhodnou
lokalitu, kde by se mi líbilo. O firmě Skanska
jsem věděla, že je velký spolehlivý developer, který je na českém trhu hodně dlouho.
Skanska pořádala v Černošicích u Prahy „Den
otevřených dveří“, tak jsem se tam vydala.
Nikdy jsem v Černoších nebyla a docela nečekaně mě oslovily. Hrozně se mi tam zalíbilo
a domy se mi zdály inteligentně vyřešené.
Po tři čtvrtě roce hledání, kdy jsem jezdila
z jednoho místa na druhé, jsem byla unavená
a Černošice rozhodly.
Podle jakých hledisek jste dům vybírala?
Jednou z podmínek bylo dobré spojení
s Prahou, nejen kvůli mně, ale i kvůli mému
patnáctiletému synovi. Projektů je hodně,
ale u některých mě odradila složitá doprava.
Z Černošic do Prahy je ideální – jedna stanice
vlakem. Když jsem tohle vše zhodnotila, Černošice zvítězily.
Nechala jste v domě provést nějaké klientské
změny?
Ano. Zrušila jsem několik příček, protože některé šatny jsem nepotřebovala, celkově se tak
místnosti zvětšily. Také jsem požádala o změnu
směru terasy. Ještě zbývá upravit zahradu.
Zařizujete se sama, či s pomocí bytového architekta?
Interiér si zařizuji sama. Dům je k žití, poskládaný tak, že je příjemný pro zařizování. Názor
architekta si ráda poslechnu, ale prostředí,
ve kterém budu žít já, si chci vytvořit sama
podle svých představ. Nevadí mi, že interiér
tvořím dlouho, protože ho doplňuji podle
možností. Vybírám si věci postupně, nábytek
mě musí oslovit. Na stůl jsem tak čekala půl
roku. Ráda kloubím moderní věci se starými.
Dělá mi radost koupit starožitný kus nábytku
a v Paříži, kam jezdím vybírat látky, na něj
sehnat nádherný potah. V tuhle chvíli hledám starodávné krásné zrcadlo. Taky ještě
nemám lustry, prozatím jsem doma rozvěsila
papírové koule, a dokud ty správné lustry nenajdu, budou tam viset. Není to asi běžný postup, ale každý máme svůj. Potřebuji mít ke
všem věcem osobní vztah. Přistihla jsem se, že
by mi nevyhovovalo, kdyby přišel někdo, kdo
by mi navrhl sice hezký interiér, ale ne můj.
Potřebujete mít vztah i k šatům, které tvoříte?
Ano. Vím, že tak funguji. Nemohla bych dělat
věci, které by mě nebavily, které bych neměla
ráda a o kterých bych nebyla přesvědčená,
že jsou dobré. Jako malá jsem si kreslila a neustále něco vymýšlela, ale musím říct, že jsem
nic nedodělala. Patřila jsem mezi děti, které
co vymyslely, vzápětí odhodily. Když jsem se
rozhodla, že budu módní návrhářka, rodiče
nade mnou mávali rukou a tvrdili, že mě
to přejde. Všechny jsem překvapila. Věřím,
že přesvědčení dokáže hodně. Ale musí být
stoprocentní, bez zrnka pochybnosti.
Trpíte profesionální deformací? Všímáte si
třeba v tramvaji, co lidé nosí na sobě?
Samozřejmě, všímám si oblečení a sleduji, co
mě upoutalo, ať už v negativním či pozitivním slova smyslu. Kolikrát se přistihnu, že lidem prohlížím oblečení a přemýšlím, co bych
na něm vylepšila.
Mluvíte přátelům do šatníku?
Stává se mi, že přede mnou známí znejistí,
protože mají pocit, že jejich šaty zkoumám,
ale schválně to nedělám. Na druhou stranu
umím pochválit.
Není vám líto, že máte syna a ne dceru, kterou byste si mohla oblékat?
Ne. Max je úžasný. Navíc zdědil dost kreativity – nejen po mně, ale i po svém otci, který
je filmový architekt – a má cit pro hezké oblékání, ani mu nemusím radit.
PARTNER
Partner1/2005
3/20081505
Na vrcholu
Zavedla byste uniformy do škol?
Záleží na rozhodnutí té které školy, ale na
jednu stranu mi to nepřipadá špatné. Uniforma skryje sociální rozdíly i rozdíly ve
vkusu. Na druhou stranu studenti nemají
možnost být v oblékání kreativní, i když –
možná se vyřádí potom. Ale uniformy všeobecně ne, to by byla nuda.
přijít nečekaná schůzka a není možné se převlékat. Myslím ale, že se v mnoha firmách
oblečení hodně uvolnilo.
Jaký mají Češi obecně vkus?
Češi mají dobrý vkus. Ale někteří lidé nad
ním nechtějí přemýšlet, protože mají jiné
starosti. Češi často péči o sebe přehazují
i když Francouzi mají svůj zvláštní šarm,
to jistě.
Jste přísný soudce, co se týká oblečení
a vkusu?
Jsem velmi vybíravá, ale na druhou stranu
velmi tolerantní. Přistupuji k lidem podle jejich profese, podle toho, jak vystupují, beru
je jako komplex. Vždy je co vylepšit, ať se podívám na kohokoli. Oblékání je tvůrčí práce
a vůbec nejde o to být oblečen draze. Záleží
na drobných nuancích, na skloubení všech
prvků oblečení dohromady.
Jakou úroveň má česká konfekce?
Česká konfekce téměř neexistuje, výrobci jsou
pryč. To, co se prodává tady, dostanete všude
v Evropě. Trh ovládají nadnárodní řetězce.
Výběr je velký. Záleží na tom, kdo si co vybere
a jak si oblečení zkombinuje. Strach jde z náporu čínského levného oblečení, i když nejde
o to, aby byl každý za každou cenu značkový.
Není vůbec špatné umět kombinovat drahé
věci s levnějšími. Oblékání je vlastně druh
filosofie. Je důležité, aby každý člověk měl
názor na to, jak chce vypadat. Stejně jako si
každý tvoří názor na svůj život a na to, jak
chce žít a čím se chce obklopit, měl by se zamyslet nad tím, do jaké míry se chce od ostatních lišit, jak chce vystupovat a působit.
Co říkáte uniformitě firemních obleků
a kostýmků?
V tom je moje tolerance. Zaměstnanci firem
musejí být oblečeni elegantně už proto, že
musejí být permanentně připraveni na jakékoli jednání během celého dne, je to jejich
profese. Je to utažené, ale chápu, že může
Partner 3/2008 06
na druhou kolej, nejsou tak důslední, ale
vkus obecně v sobě mají. V každém národě
se najde někdo, kdo je špatně oblečený,
i ve Francii a Itálii, kde se říká, že lidé chodí
dobře oblečeni všichni. Střední Evropa
je vůbec výjimečná, kulturou, vším. Ale
nedá se říct, který národ je na tom nejlépe,
Jaké jsou vaše zkušenosti s klienty?
Myslím si, že jsme národ individualistů, což
nahrává i nám – módním návrhářům. Často
přijdou klientky, které se chtějí oblékat jinak
než ty druhé. Miluji moment, kdy mám volnou ruku a můžu si vymýšlet, co chci. Baví
mě někoho udělat hezkým a kostým dlouho
Na vrcholu
vymýšlet, ladit a vychytávat drobnosti. Když
například přijde nevěsta a řekne: chci být na
svatbě úžasná a nechám to na vás – to beru
od zákazníka jako dar.
Co je vám příjemnější, návrhy soukromým
klientům, módní přehlídky, anebo práce pro
film, divadlo či televizi?
Baví mne vše, co se týče módy.
Máte problémy prosadit klientům svůj názor
při výběru modelu?
Zákaznice, které přicházejí do obchodu, už
mívají cílenou představu a vědí, jaký model
chtějí. Tam není co řešit. Většinou doporučím,
co by jim více slušelo, ale pokud to jsou tři
věci, rozhodnutí je těžké i pro mě. O návrzích
modelu se hodně bavíme, když jsem přesvědčená, že jim něco skutečně nesluší, řeknu to
a obvykle můj názor přijmou. Ale nenutím,
nacházím kompromisy. Například s herci, kterým připravuji kostýmy pro natáčení, se nehádám. Aby herec odvedl dobře svůj výkon,
musí se v kostýmu také dobře cítit.
Jaká je vaše oblíbená móda?
Art deco. Období dvacátých, třicátých let minulého století. To je moje móda.
Kteří světoví módní návrháři vám jsou nejbližší?
Sleduji trendy každou sezónu a vždy se ráda
podívám na módní značky Dior, Prada, Gucci,
Donna Karan.
Máte nějaký svůj vzor?
Jestli myslíte ze světa módy, tak Coco Chanel.
Byla pro mne osobností, která ovlivnila, co se
týče stylu, nás všechny.
Tatiana Kovaříková
Ve svých modelech klade Tatiana Kovaříková důraz na tvar a detail. Modely rafinovaně
zvýrazňují ženskost, v kolekcích vyniká dokonalý střih, materiál a zpracování, díky němuž se
modely stávají též nadčasovými. Materiály pro kolekce jsou dováženy z Francie, Španělska,
Itálie a Německa.
Jednou z aktivit Tatiany Kovaříková jsou návrhy firemních obleků například pro firmy
FISCHER, ČSL, Pražská plynárenská či Letiště Praha.
Tatiana tvoří kostýmy pro Helenu Vondráčkovou, Hanu Zagorovou, účastní se mnoha
mezinárodních výstav a módních přehlídek. Autorsky se podílela například na filmech Příliš
hlučná samota, Oběti a vrazi, v divadle vytvořila kostýmy k hrám Sen noci svatojánské,
Romeo a Julie, O myších a lidech, její modely se objevují v televizním seriálu Velmi křehké
vztahy.
Partner 3/2008 07
Jan Kotěra: Máchova vila v Bechyni, 1902-1903
Na počátku byl hrad
Text: Věra Kešnerová, Foto: Archiv architektury NTM v Praze
Partner 3/2008 08
Po stopách architektury
Ukaž mi svůj dům, a já ti řeknu, jaký jsi - to platí pro
člověka i pro společnost. Právě v kultuře bydlení se totiž
zrcadlí vkus člověka jako investora, ale i stav společnosti
coby tvůrkyně hodnot. Ulice je učebnice dějepisu.
Typologie a zrození vily
Vila jako stavební druh vznikla v římské antice.
Představovala individuální sídlo příslušníků
nejvyšších společenských vrstev, náročně
architektonicky ztvárněné, se vším dostupným
komfortem a často až marnotratně umělecky
vybavené. Římané si je stavěli ve městě (villa
urbana), před městskými hradbami (villa
suburbana) i na venkově (villa rustica). Zatímco
městská vila poskytovala svým uzavřeným
půdorysem intimní bydlení, venkovská vila
představovala rozsáhlý areál s řadou objektů
různých funkcí. Nejproslulejším komplexem té
doby byla Hadriánova vila v Tivoli. Přestože se
vily postupně rozšířily na celé území ovládané
Římany, středověk tento typ stavby na dlouhá
staletí opustil. Znovuzrození se dočkal
v 15. století v Itálii, odkud se šířil do dalších
zemí, aby se postupně stal trvalou součástí
dalšího architektonického vývoje.
Středověké palácové hrady byly útočištěm
příbuzenských klanů a sloužily hlavně
obranným a obchodním účelům. Během
jednoho staletí je nahradil nový typ výhradně
obytného objektu pro jednu rodinu. Změny
ve společnosti a rozdíl mezi středověkou
a renesanční architekturou jsou patrné
na Medicejském paláci na předměstí
Florencie nebo vévodském paláci v Urbinu.
Až na výjimky projektovali vily všichni velcí
architekti italské renesance i manýrismu
(což všeobecně platí i pro následující
období, včetně současnosti). K obdivovaným
a inspirativním stavbám patřily Rafaelova
vila Madara v Římě, Palladiovy vily v okolí
Benátek, především však jeho vila Rotonda
ve Vincenze. Principy architektury obytného
domu stanovené A. Palladiem jsou v zásadě
platné dodnes. V 16. století byly vily italského
typu (dostřednost, centralizující půdorys)
ekvivalentem odlišného francouzského zámku
s otevřeným čestným dvorem či letohrádku
(maison de plaisance, maison de campagne
– Landhaus) nebo anglického venkovského
sídla. V Praze dal postavit koncem 16. století
J. V. Michna z Vacínova ve viniční oblasti
na Novém Městě pražském unikátní barokní
letohrádek zvaný Vila Amerika. Za zmínku stojí
i zámek v Tróji u Prahy (1679–1691), letní sídlo
Šternberků řešené v duchu klasické římské vily,
citlivě včleněné do krajiny. Předměstské vily
si tehdy začali vedle šlechty stavět i zámožní
jedinci, např. architekt Dietzenhofer (vila
Portheimka). Anglická palladiovská renesance
nalezla nadšené napodobitele v Americe
(patřil k nim mj. i T. Jefferson – vila ve Virginii,
1770–1789). Malé měřítko letohrádků,
elegance a intimní ráz byly předzvěstí nového
období, výrazně se odlišujícího od dosavadní
blokové a kompaktní zámecké zástavby.
Příkladem může být pražská klasicistní
vila Kinských (1827–1831) reprezentující
zámeckou budovu nového typu umístěnou
v zeleni rozsáhlého sadu.
Červený dům a koloniální styl
V druhé polovině 19. století ovlivnil vývoj
vilového typu znovu anglický venkovský
dům (cottage) a středověký statek (manor
house), bez nichž by nevznikl specifický britský
Modern style. Red House – Červený dům
(1859, F. Webb), postavený v gotizujícím duchu
s nepravidelným asymetrickým tvarem stavby,
se stal základem nové architektury obytného
domu. Nové pojetí odráželo nový životní
styl a projevovalo se v prostotě, důkladnosti
a pohodlnosti. Typickým velkým obytným
domem anglické šlechty je střízlivé bytelné
venkovské sídlo, jehož architektura inspirovala
venkovskou šlechtu v Novém světě a stala se
jedním z typů koloniálního panského sídla,
později to byly viktoriánské vily s terasami
a kovovými artefakty na fasádách, rozšířené
i v Austrálii. Anglikanizující vlna ovládla
kolem roku 1900 také příslušníky uměleckého
sdružení Vídeňská secese, jejichž styl se
projevil mj. i v několika vynikajících brněnských
vilách. Na konci 19. století se v Anglii
zrodilo také hnutí zahradních měst. Domy
se zahrádkou v úřednických čtvrtích zůstaly
ideálem středních vrstev v Evropě prakticky až
do padesátých let minulého století. Domácím
příkladem může být brněnská Masarykova
čtvrť, v níž se skupiny řadových domků střídají
s vilami. V Praze se enklávy s vilovou zástavbou
stavěly od konce osmdesátých let 19. století
už jako sídla stálého bydlení zámožných
příslušníků měšťanstva, svobodných povolání
a kulturního světa. Z pozdější doby je to např.
Ořechovka se známou uměleckou kolonií
domů z režného zdiva holandského typu
od P. Janáka. Poměrně často jsou domy řešeny
s motivem zámecké věže ve snaze vyjádřit ideu
„můj dům – můj hrad“.
Moderní pojetí
Rezidenční vily z první vlny výstavby pro
bohatou vrstvu tehdejších podnikatelů
jsou charakteristické velkou přijímací halou
obestavěnou salony, knihovnami, pracovnami
a ložnicemi s okny nasměrovanými do velkých
zahrad s odpovídajícím provozním, technickým
i personálním zázemím. Během několika
let byly v Praze (ale nejen v ní) postaveny
novorenesanční luxusní vily – Llanova
a Lippmannova v Bubenči (A. Barvitius
a I. Ullmann, 1870) podle italského vzoru
s místnostmi rozloženými kolem palácového
schodiště, letní vila továrníka Gröbeho
na Vinohradech ve stylu honosného sídla
italské renesance (A. Barvitius, J. Schulz, 1874)
a vlastní vila arch. J. Kouly (Bubeneč, 1896).
Spoluautor Průmyslového paláce A. Wiel
„má na svědomí“ vilu v pseudorenesančním
stylu se zimní zahradou velkoprůmyslníka
M. Dusla v Berouně (1890, dnes městská
Partner 3/2008 09
Po stopách architektury
galerie), v údolí Svratky stojí romantická vila
H. Ripkové (1885)… Pompézní dispozice
rezidenčních sídel prodělávala v dalších
desetiletích významné změny, aby posléze
vzala úplně za své. Když si své rodinné domy
začali pořizovat zhruba od začátku 20. století
i příslušníci středních vrstev, museli se spokojit
s menšími pozemky i stavbami. To znamenalo
opustit původní koncepci a dispozici řešit
s přihlédnutím k možnostem parcely –
obytnou část obrátit do zahrady. Přelom
století znamená nástup nové slohové epochy
– architektura je tvorba prostoru. Oblíbeným
vzorem byl i tzv. anglický halový typ rodinného
domu s krbem. K nejvýraznějším architektům
této doby patřili J. Kotěra (Trmalova vila, 1903,
vila pro sochaře S. Suchardu v Bubenči, 1907,
vlastní vila z roku 1908 na Vinohradech nebo
vila T. Bati ve Zlíně, 1911), B. Hübschmann,
E. Králíček (pozdně secesní Krausova vila
v Bubenči, 1908) nebo J. Koula a D. Jurkovič
(domy v Bubenči, 1908, Jurkovičova vila
Brno-Žabovřesky, 1906). Naprosto svérázným
dílem plným složité symboliky byla vlastní vila
s ateliérem sochaře F. Bílka na Hradčanských
baštách (1912). Ojedinělým počinem jsou
kubistické vily pod Vyšehradem J. Chocholy
(1913), vila P. Janáka v Jičíně a skvostná vila
velkostatkáře A. Bauera v Libodřicích nedaleko
Kolína od J. Gočára z r. 1914.
Slavná tradice – funkcionalismus
Poválečné Československo hledalo
prostřednictvím architektů J. Gočára
a P. Janáka nový národní sloh, který měl
vyjádřit identitu mladé republiky – výrazem
tohoto úsilí je např. skupina domů pro
výtvarné umělce (E. Fillu, V. Beneše a B. Kafku)
v Praze na Ořechovce od P. Janáka i jeho vlastní
vila v Praze-Bráníku. V letech 1924–1925
se v Praze a Brně uskutečnil přednáškový
cyklus vůdčích evropských architektů v čele
s Le Corbusirem, a to byl rozhodující impuls
v prosazení nových architektonických tendencí
v domácím prostředí. Krátce nato si pražský
architekt Evžen Linhart postavil vlastní
vilu na Hanspaulce – první corbusierovský
dům v Československu (1927–1929). Bílý
funkcionalismus brzy zvítězil a stal se vůdčím
stylem a nositelem kulturních idejí nového
státu. Vedle domácích architektů stavěli
na našem území svá vrcholná díla i přední
Partner 3/2008 10
světoví architekti – Adolf Loos Müllerovu vilu
v Praze (s Raumplanem – bytem v několika
úrovních a centrální obytnou halou, 1930)
a Ludwig Mies van der Rohe neméně
proslulou a inspirativní vilu Tugendhat v Brně.
Vznikla též rezidence továrníka Volmana z r.
1939 od mladých architektů J. Štursy a K. Janů,
kterým průmyslník nechal překvapivě „volnou
ruku“ a tím způsobil, že se ve středočeských
Čelákovicích zrodila unikátní a architektonicky
velmi vyspělá funkcionalistická stavba,
také srovnatelná se slavnější brněnskou
předchůdkyní. Z jedné strany působila jako
přepychová moderní vila a z druhé strany jako
romantický hrad.
Mimořádný úspěch výstav bydlení (1928
a 1932) způsobil, že se rodinný dům –
vila pro střední a vyšší střední vrstvu stal
experimentálním polem nové architektury,
zkoušely se na něm všechny možné stylové
variace funkcionalismu podle invence
autora a přístupu investora. Stavby manželů
Oehlerových jsou příkladem racionální
tendence, vlastní dům B. Fuchse a vila
továrníka Volmana v Čelákovicích nebo
některé práce J. Havlíčka a K. Honzíka ilustrují
corbusierovskou plastickou linii, zatímco
vily B. Fuchse v Brně-Pisárkách, bří Šlapetů
a V. Grégra (romantické vily na Barrandově)
reprezentují aerodynamickou architekturu.
V roce 1932 vzniká výstavní kolonie Svazu
Čs. díla na Babě v Dejvicích – obdoba slavných
starších akcí ve Stuttgartu (1927), Brně (1928)
nebo Vídni (1930). Na projektech se podílela
celá plejáda domácích projektantů tří generací
– J. Gočár (mj. Sochorova vila ve Dvoře
Králové), F. Kavalír, H. Kučerová-Záveská,
J. Fuchs, L. Žák, E. Linhart nebo Holanďan
Mart Stam (Paličkova vila v ulici Na Babě,
1932). Ve 30. letech vznikla další řada vysoce
kvalitních vilových staveb, z nichž k nejlepším
patřily zejména práce L. Žáka (vila pro M. Friče,
1935, nebo vila pro herečku L. Baarovou
z r. 1937…), Karfíkovy vily ve Zlíně z let
1935–1941, vily D. Jurkoviče v Luhačovicích
a řada dalších…
Vzpomínka na budoucnost
Na slavnou meziválečnou tradici se po druhé
světové válce už nepodařilo navázat. Trend
hromadného bydlení podle sovětského vzoru
individuální výstavbě nepřál, rodinný dům
přestal být uznávanou formou bydlení. Jen
sporadicky a ojediněle se objevily stavby, které
stojí za zmínku a patří k hodnotám moderní
české architektury – např. sídliště dvojdomků
v Praze-Podolí od B. Kříže (1947–1949),
z liberálnějších 60. let pak Plesníkovy zlínské
vily pro cestovatele M. Zikmunda (1953)
a J. Hanzelku (1955), skladatele Z. Lišku
(1959) či režiséra V. Bártu (1987), vila režisérky
V. Chytilové v Tróji od E. Přikryla, technicistní
architektura rodinného domu v Praze-Bráníku
(J. Louda a K. Pragner), Dvořákova vila –
rané dílo J. Kaplického (1969, Praha-Bráník)
nebo v Brně rodinný dům od I. Rullera.
V 70. a 80. letech 20. století se u nás jen zcela
výjimečně objevily realizace rodinných domů
individuálního charakteru. Na znovuobjevení
stylu a novodobých tendencí v bydlení jsme
si museli počkat dalších několik desítek let.
Cesta od podnikatelského baroka a satelitních
městeček k architektuře energeticky
úsporného a stylově čistého rodinného bydlení
respektující prostředí, do kterého je zasazena,
to je už jiná kapitola.
Epilog
V každém kraji naší republiky existují desítky
rodinných či rezidenčních vilových domů více
či méně známých architektů, jejichž invence
zanechala trvalé stopy vypovídající o životním
stylu a společnosti, která ho utvářela. Každé
větší město má svou vilovou nebo zahradní
čtvrť, kde se kromě běžné komerční zástavby
najdou hodnotné realizace vilové architektury
i autorů zvučných jmen. Proto je toto
ohlédnutí za individuálními obytnými stavbami
jen ilustrativním upozorněním na základní
fakta jejich historického vývoje v proměnách
času. Evžen Linhart: Vlastní vila v Praze-Dejvicích,
1927–1929
Ložnice ve vile dr. Mojžíše-Loma v Praze
na Babě, 1935–1936 (architekt Josef Gočár)
Jan Koula: Vlastní dům architekta v PrazeBubenči, 1895–1896
Bruno Paul: Traubova vila v PrazeStřešovicích, 1928–1929
Vstupní hala ve vile dr. Mojžíše-Loma v Praze
na Babě
Emil Králík: Vila Ing. Josefa Kováříka
v Prostějově, 1910–1911
Partner 3/2008 11
Mít vlastní dům se zahradou – lidský sen z těch nejméně
originálních, ale také z věčných a nejsilnějších. Jeho
překotné realizace obohatily češtinu o pojem „satelitní
městečko“. Sen jedněch mají druzí za noční můru. Je to
ale opravdu takový problém, jak se píše?
Partner 3/2008 12
Druhý pohled
S městem v zádech
Text: David Nesnídal, MF Plus, Foto: Jaroslav Boček
Sedmdesát procent obyvatelstva u nás už
za socialismu preferovalo život ve vlastním
domku se zahradou. Samozřejmě jich tak bydlelo mnohem méně. Cesta k realizaci velkého
snu se ale otevřela s listopadovou revolucí,
respektive od poloviny 90. let – s větší dostupností půjček, hypoték a s možnostmi stavebního spoření. Do té doby byly novostavby
převážně výsadou zbohatlých porevolučních
podnikatelů, kteří na své sny měli dostatek peněz a také chtěli ukázat, že je mají. Kultivace
vždy dohání peníze, nikoli naopak; proto je
pochopitelné, že okázalost po revoluci spoluvytvářela „dobrý tón“ a dala tak vzniknout
později vysmívanému „podnikatelskému baroku“, jehož architektonické skvosty budí úžas
na různých místech po celé republice.
Situace se však změnila právě se snazší dosažitelností bankovních produktů a ve zlepšujícím se prostředí developerských a stavebních
firem (neříká se tím ovšem, že rozhodnutí
stavět dům je dnes už zcela bez rizika). Nové
domy nejsou už dobrých osm deset let výlučnou záležitostí bohatých podnikatelů; své
sny stavějí nebo čerstvě obývají rodiny třicátníků a čtyřicátníků hlásících se ke střední třídě.
A vedle nich například manželské páry, jejichž
potomci už se postavili na vlastní nohy a oni
nyní cítí, že svou energii mohou už plně napřít
do „něčeho pro sebe“. Většina těchto lidí staví
své nové domy v zázemí měst, přesněji řečeno
zabydlují nová území příměstských obcí. Tak
vznikají satelitní městečka, která patří do procesu takzvané suburbanizace – jevu, který není
ničím novým a je znám už od Babylonu; území
města se přirozeně rozšiřuje – je to tím, že se
do satelitních městeček stěhují především lidé
z jeho centra. Angličtina užívá výraz „urban
sprawl“, což lze volně přeložit jako „rozlézání
města“.
Úspory už nestačí
Nikoho zřejmě nepřekvapí, že nejhbitěji se
„rozlézá“ hlavní město Praha. Z hlavních měst
střední a východní Evropy je Praha nejbohatším městem. „Praha je bohatá i ve srovnání
se západními městy,“ říká doktor Martin Ouředníček (1971) z PF UK, který vede vědecký
kolektiv zabývající se suburbanizací. „Praha
přitahuje lidi a ve střední Evropě vždycky bude
průkopníkem. Všechny myšlenky vždycky jdou
přes Prahu nebo Budapešť.“ Jenže Praha je
zároveň z hlediska smogu pořád jedním z nej-
špinavějších evropských měst a její obyvatele
to táhne do čistšího prostředí. Nechtějí se však
vzdálit příliš. Výzkum hovoří asi o dvaceti kilometrech. Gravitace Prahy tedy způsobila
i vznik našich prvních satelitních měst. Bujet
začala u nedaleké Kamenice, v Písnici, Průhonicích… Ale brzy se objevila v okolí Brna,
Plzně nebo u Českých Budějovic. „Týká se to
spíš bohatších měst a oblastí s větším rozvojem
a možnostmi,“ říká Martin Ouředníček. „V severních Čechách podobnou výstavbu jistě taky
najdete, ale když to poměříte určitými čísly, tak
například Ústí nad Labem nemá skoro žádný
satelit.“
Satelitní městečka často předvádějí nudnou
unifikaci moderního bydlení, ale některá se
mohou odlišovat nebo se liší jejich části: najdete tu úsporné řadovky, na jiném místě
jednoduché malé domy na skromných pozemcích, ale také velké rezidence na rozlehlých
parcelách, které se někdy vyznačují bezradnou prázdnotou. Můžete vidět střízlivou architekturu typizovaných domů stejně jako
bizarní naplnění teze „náš zákazník, náš pán“.
I v nových zástavbách už lze dnes najít domy
nadprůměrné architektonické kvality, ovšem
takové stavby se většinou netísní v rozsáhlých
Partner 3/2008 13
Druhý pohled
satelitech, ale stojí buď samostatně v příhodném prostředí, nebo je objevíte v menší skupině moderních domů (např. ve Vonoklasech
u Černošic).
Při procházce mezi novostavbami vycítíte
jednu věc: malý přízemní domek bez sklepa
a garáže a jen se symbolickou zahrádkou,
který si nechali postavit manželé v důchodu
za své veškeré úspory, představuje stejně silnou touhou po bydlení ve vlastním domě jako
patrová vila s terasou a dvojgaráží, do které
se stěhuje čtyřicetiletý manažer s celou rodinou. „Dnes už to ale z úspor nejde,“ vrtí hlavou Martin Ouředníček. „Dřív se daly některé
domy postavit za dva miliony včetně pozemku.
To stál metr čtvereční třeba ještě čtyři sta padesát korun. Dnes je to osmnáct set. Kdo to chytil
ještě na přelomu století, měl štěstí.“
Novinářská klišé
Empirický výzkum ukázal, že svépomoc při
stavbě domů prospívá v suburbiích budoucím sousedským vztahům – lidé spolu mluví
o problémech a řešeních na stavbě, radí si,
navzájem si pomohou… Martin Ouředníček
vede nejen výzkum, ale může hovořit z vlastní
několikaleté zkušenosti. Před sedmi roky se
jeho rodina nastěhovala do novostavby v Přišimasech u Úval. Dům stavěl se svým otcem
a s manželkou. „A máma nám vařila. Dneska
už bych do toho ale svépomocí nešel. To jsem
mohl jen díky tomu, že jsem měl šikovného
tátu.“ Dnes Ouředníčkovi klidně dají sousedům klíče, když jedou pryč. Navzájem si zalévají květiny, pohlídají zvířata. „Vycházíme
dobře,“ říká geograf. „Víte, tvrzení, že v satelitech neexistují sociální vztahy, je trochu
novinářské klišé. Tady žije hodně sociálně podobných lidí, kteří mají děti, podobné cíle…
Partner 3/2008 14
Děti se skamarádily, přes ně se poznaly matky
a už to jede. S chlapy – jako s tradičními živiteli – je to horší, protože odjíždějí ráno a vracejí se večer, ale dneska už je to taky trochu
jinak, poněvadž plno lidí, jako zrovna i já, už
může pracovat doma díky internetu. Tak tu
přes den potkám klidně pět sousedů. Támhle
zrovna jeden přijel – je podnikatel a sídlo
firmy má doma.“
Martin Ouředníček říká, že hybatelkami společenského života v satelitech jsou hlavně
ženy, matky, které se přirozeně snaží o zlepšení společného prostředí pro své děti, ale
nejen pro ně. „Chtějí, aby se budovala hřiště,
aby se podporovaly různé aktivity, bojují
za školku… To je dobré. Ale když se to změní
v občanská sdružení, paradoxně to může vést
ke konfliktům se starousedlíky, kteří mají samozřejmě jiné priority – mladí chtějí školku,
staří chtějí autobusové spojení, staří chtějí
plyn, ale mladí z nových domů spíš kanalizaci,
protože mají všechno na elektřinu… Ano,
z těchhle sporů vyrůstá občas nevraživost, občanská uskupení dostanou politický náboj,
začnou jít proti sobě a může to taky skončit
zablokováním další výstavby a celkového rozvoje obce.“
Českou republiku ovládl baby-boom a školky
jsou velkým tématem nejen satelitů: „Objeli
jsme pětadvacet středočeských obcí s novou
výstavbou – ve všech byla školka tématem
číslo jedna.“
Nebýt parazitem
Obce ve Středočeském kraji stále nesou těžké
dědictví minulosti a patří k nejzanedbanějším
v republice. Socialistická politika podporovala
jen střediskové obce; pouze sem šly investice
na výstavbu, na kulturní střediska, infrastruk-
turu… „Ostatní vesnice jako by byly určené
k likvidaci. Zmizely hospody, pak školy. Dřívější sociální soudržnost vymizela, se školou
odešly autority, mladí lidé nemají motivaci
tady žít. Ty obce od té doby fungují pořád
stejně, protože nemají lidský kapitál. A naopak ty, které se rozvíjejí, v nichž se staví, jsou
na tom lépe.“ Martin Ouředníček připomíná,
že integrace „staré“ obce s „novou“ probíhá
snáze tam, kde je nová výstavba přiměřená
a spíše menší a vychází z rozumného územního plánování. Jako nepříliš šťastný příklad
uvádí Hostivice. „Tam je to hodně přestřelené
a zastupitelstvo je neustále zahlceno problémy, které se týkají nově vyrostlého městečka, kde je jeden dům nalepený na druhý.“
Samozřejmě je nutné, aby se noví obyvatelé
satelitů v příslušné obci přihlásili k trvalému
pobytu. Z nepřihlášených novousedlíků totiž neplyne do obecní, potažmo městské
pokladny ani koruna a oni si tak koledují o nelibý přídomek parazitů, kteří své nové bydliště
jen zatěžují dalšími náklady.
Satelitním městečkům se právem vytýká
nedostatek nebo úplná absence veřejných
prostor, připomíná se, že nemají infrastrukturu. Výhodu mají satelity u měst – Hostivice, Říčany, Průhonice – tam už veřejné
prostory a infrastruktura jsou, byť se nacházejí najednou jaksi „mimo těžiště“. Větší
problém je se satelity kolem vesnic. „Mnoho
lidí, kteří se sem z Prahy stěhují, původně
z Prahy nepochází, takže po přechodném
pobytu v hlavním městě vlastně přicházejí
z vesnice zase na vesnici a vědí, co je čeká.
Tihle lidé mají jistou výhodu, umějí si ve vesnickém prostředí poradit a lépe zapadnou,“
říká Martin Ouředníček. Podle něho se však
i infrastruktura ve vesnicích v posledních le-
Druhý pohled
tech hodně zlepšila, také díky možnosti získat peníze z EU. „O to by se zastupitelstva
měla ještě hodně snažit. Za pět let už budou
mít smůlu.“
Snad největší problém satelitních měst vidí geograf-výzkumník v dopravě: „Vstupy do Prahy
jsou přetížené a bude to horší,“ míní. „Myslím,
že to nevyřeší ani obchvat. Jak se navíc dekoncentrují pracovní příležitosti, už jsou zácpy
i z Prahy ven. Vždyť lidé z Prahy a okolí dělají
už i v Plzni. Plzeň už je skoro Praha.“ Život bez
auta je v satelitním městě prakticky nemožný.
Přestože pracuje doma, do Prahy jezdí Martin Ouředníček stejně pětkrát šestkrát týdně –
do školy, za příbuznými, za přáteli, za sportem.
„Díky našim ženám máme už hodně dětských
aktivit přímo tady v Přišimasech, ale je fakt,
že když se rozhodnete vozit dítě do pražské
školky, je to už svým způsobem sebeobětování
a tak trochu se z vás stává taxikář.“
Jsme tu spokojení
Sedmatřicetiletý geograf říká, že jeho životní
cyklus poměrně dobře odpovídá jednomu
z modelů obyvatele satelitu: Pražák křtěný Vltavou bydlel s rodiči v Košířích, odkud je asanace vyhnala na sídliště Novodvorská. Jako
student sdílel s kamarády garsonku na Vinohradech a později, když čekal rodinu, začal
se ohlížet po vlastním bydlení. Koupil levný
pozemek v Přišimasech (na Václavské náměstí
je to přibližně 25 kilometrů), kde s otcem
postavil dům, v němž dnes žije s manželkou
a dvěma dětmi. „Kdybyste se snažil najít co
nejobjektivnější odpověď na kvalitu bydlení,
dozvěděl byste se, že je to mnohem lepší v satelitu než v paneláku,“ říká Martin Ouředníček. „Většina lidí včetně mne vám řekne, že
jsou spokojeni.“ Partner 3/2008 15
Kubistická zahrádka
Text: Zdeněk Lukeš, Foto: Ester Havlová
Partner 3/2008 16
Šumné památky
Rodinný dům pro generálního radu M. Beniese je pozoruhodnou
stavbou, která však jen o vlas unikla demolici. Projekt vznikl
v roce 1912 v projekčním ateliéru firmy Matěj Blecha, jedné
z největších pražských stavebních firem.
Šéfem ateliéru byl architekt Emil Králíček
(1877–1930; viz medailon v rubrice Člověk),
který pro Blechu navrhl řadu staveb, počínaje
vlastním domem stavitele na Masarykově nábřeží a konče například hotelem Zlatá husa
nebo domem Diamant v centru metropole.
Králíček byl nejdříve ovlivněn secesí, poté modernou a po roce 1911 také kubismem. Vedle
Diamantu patří k nejznámější realizaci v tomto
kuriózním stylu lucerna na Jungmannově náměstí.
M. Benies byl majitelem cukrovaru a také známým šlechtitelem řepy. Dům si nechal postavit
na samém okraji Lysé v rozlehlé zahradě (dnes
už bohužel zaniklé). Jednalo se o budovu
na obdélném půdorysu ve stylu kotěrovské
moderny s průčelím z umělého kamene a cihelnými lizénami. Výrazný je kubistický detail
(pásy podél oken, sloupky u vstupu, polygonální okna). Uvnitř je centrálně umístěna velká
schodišťová hala, jde tedy o dům tzv. anglického typu. Hala na výšku dvou pater je shora
osvětlena osmiúhelníkovým světlíkem s motivem Davidovy hvězdy. Strop haly podepírá
čtveřice sloupů opět s výrazným kubistickým
motivem, k němuž prý byli majitel a architekt inspirováni krystalizací cukru. Kubistická
je i mříž světlíku nebo ornament na podlaze.
Z vnitřního vybavení se bohužel dochovalo jen
dřevěné schodiště.
Zapuštěný hlavní vstup vedl přes zádveří
do haly. Z ní byl v přízemí přístupný obývací
pokoj, jídelna s kuchyní, pracovna a další
pomocné provozy. Z obývacího pokoje bylo
možno vyjít přímo na zahradu. V patře se
nacházely ložnice. Na ploché střeše byla pergola a podle plánů zde měla být zahrada.
To je v době vzniku stavby velmi originální
motiv. První ploché střechy se u rodinných
domů u nás objevily v letech 1910–1911
(Bílkova vila v Praze, Roithův dům v Černošicích), nepočítalo se však s jejich ozeleněním.
Beniesovu vilu by tak bylo možno označit
za jakéhosi předchůdce dnešních ekologických objektů.
Bohužel se už nedozvíme, jak tato stavba
v praxi fungovala. Majitelé zahynuli v koncentračním táboře v Osvětimi. Dům byl pak
léta prázdný a nakonec určen k likvidaci. Autora těchto řádek na něj upozornil pan Beck
z České televize. Po zjištění, že se jedná o objekt v kubistickém stylu a významnou stavbu,
získal dům památkovou ochranu a současný
majitel přislíbil jeho rekonstrukci, které by se
měl ujmout architekt David Vávra. Přispěl také
na výrobu přesného modelu vily, jenž se stal
součástí výstavy Emila Králíčka, prezentované
v řadě zemí Evropy.
Partner 3/2008 17
V polovině roku získalo sídlo ČSOB v Praze-Radlicích zlatý stupeň certifikátu LEED, jako potvrzení o ekologické
šetrnosti budovy. Ocenění uděluje americká instituce U.S. Green Building Council. „Bodovací systém LEED má
celou řadu kritérií, za která se přidělují kredity, jež rozhodnou o tom, na které příčce se daná budova umístí.
Při hodnocení sídla ČSOB přitom vznikl precedent a nyní hraje roli také to, že minimálně třicet procent užitné
plochy administrativní budovy je přístupné všem jejím uživatelům. Prostorové uspořádání sídla ČSOB hodnotitele evidentně nadchlo,“ říká Petr Fanta, generální ředitel společnosti Skanska Reality, která tento projekt
provedla.
Sídlo ČSOB patří k nejvýznamnějším stavbám minulých let. Pětipatrová stavba pojme 2 500 zaměstnanců a její
celková podlahová plocha činí více než 82 tisíc metrů čtverečních. Stavba byla navržena jako ekologicky nenáročná a zvláštní důraz byl kladen na to, aby citlivě zapadla do okolního Radlického údolí. Pro její bezchybný
provoz slouží řada šetrných technologií, jako je zavlažování střešní zahrady recyklovanou dešťovou vodou,
úsporné osvětlení řízené automatickým systémem osvětlení a žaluzií nebo automatizovaná správa všech
základních funkcí budovy.
Partner 3/2008 18
Interiér ČSOB v Praze-Radlicích
Lidé a stavba
Green Building
není jen prázdný pojem
Rada USA pro ekologické stavitelství (The U. S.
Green Building Council – USGBC) je nezisková
organizace, která se zaměřuje na rozvoj a podporu trvale udržitelných metod ve stavebnictví.
Tvoří ji více než 15 000 organizací z nejrůznějších odvětví stavebnictví, které pracují
na rozvoji struktur pro ekologicky uvědomělé,
přínosné a zdravé prostředí pro život a práci.
Jejími členy jsou majitelé i uživatelé staveb,
developeři, manažeři, architekti, projektanti
a inženýři, generální dodavatelé i subdodavatelé, výrobci stavebních materiálů a systémů
i vládní agentury. Posláním rady je transformovat způsob projektování, výstavby a údržby
budov a měst a vytvářet ekologicky i společensky přínosné a zdravé stavby. K základním principům Rady patří úsilí o nastolení rovnováhy
mezi lidskou činností a přírodou a využívání
vědy a techniky k ochraně, udržování a obnově
zdravého životního prostředí na naší planetě.
USGB má více než 70 poboček po celých USA.
Pro zachování zdravé planety Země nestačí
o ekologii jen mluvit. V rámci činnosti Rady byl
vytvořen hodnotící systém LEED (Leadership in
Energy and Environmental Design), který provádí nezávislé posudky, zda stavby skutečně
splňují požadavky „zeleného“ stavitelství.
Posuzuje se především spotřeba energie
a vody, výběr materiálů a zdrojů, efektivita,
dopad na změny krajiny a klimatu i na lidské
zdraví. LEED je tedy praktickým nástrojem,
který poskytuje okamžité a měřitelné výsledky
pro majitele i uživatele staveb. Stavby, které
získají certifikát LEED, splňují nejvyšší standard
v otázkách odpovědnosti vůči životnímu
prostředí.
Ekologické stavitelství přináší výhody hned
v několika oblastech. Je to v první řadě
přínos pro životní prostředí, spočívající
v ochraně a udržování ekosystémů a biodiverzity (rozmanitosti druhů), ve zlepšování
kvality ovzduší a vody, ve snížení objemu
tuhých odpadů a v šetření přírodních zdrojů.
Z ekonomického pohledu je přínosem snížení
nákladů na údržbu, zvýšení hodnoty, optimalizace životnosti a zlepšení produktivity práce
a uspokojení zaměstnanců. A je třeba zmínit
i přínos pro zdraví a veřejné blaho, který tkví
ve zlepšení vnitřního prostředí staveb (vzduchotechnika, tepelné a akustické vlastnosti),
ve zvýšení uživatelského komfortu a zdraví,
ve snížení zátěže pro lokální infrastrukturu
a v přispění k celkovému zlepšení kvality
života.
Několik statistických údajů pro ilustraci:
Stavebnictví má zásadní dopad na naše životní
prostředí, na přírodu, ekonomiku, zdraví
a produktivitu. Jen ve Spojených státech se
stavby podílejí:
• 70 % na spotřebě elektřiny,
• 39 % na spotřebě energií,
• 39 % na celkových emisích oxidu uhličitého,
• 40 % na spotřebě surovin,
• 30 % na celkové produkci odpadu (136
milionů tun ročně),
• 12 % na spotřebě pitné vody.
Partner 3/2008 19
Výlet
Velkostatkářův sen
Text: Blanka Stehlíková, Foto: Nadace českého kubismu
Jako by čekala na natáčení filmové romance ze života české smetánky,
stojí uprostřed malebné obce Lidbořice podivuhodná kubistická rezidence.
Nejedná se ale o filmovou kulisu, stavba jen podstoupila zdařilou
rekonstrukci, aby letos v červenci otevřela své brány veřejnosti.
choval krb, schodiště, dřevěná vestavěná skříň,
knihovna, koupelna, kotel ústředního topení
a prádelna. Při architektonickém průzkumu
byly objeveny vzorky tapet, podle kterých měly
být vyrobeny repliky a umístěny na stěny stylové jídelny a do schodišťové haly. Interiér dotváří dobový mobiliář. Expozici muzea Josefa
Gočára od srpna také doplňuje největší sbírka
kubistické keramiky v Čechách, kterou Nadace
českého kubismu získala od soukromého sběratele k dlouhodobé zápůjčce.
Pokud si chcete připomenout nostalgickou atmosféru prvních desetiletí minulého století,
je tato kulturní památka tou pravou volbou.
Venkovskou rezidenci navrhl pro velkostatkáře
Bauera a jeho rodinu známý architekt Josef
Gočár, který stavbě vtiskl charakteristické rysy
kubistického stylu. Podobně jako například
pražský dům U Černé Matky Boží nebo lázeňský objekt v Bohdanči, i tato stavba je plně
Partner 3/2008 20
podřízena kubistickému tvarování. Lomené zešikmené tvary připomínající krystal se uplatnily
i v dekoru hvězdicovitého zalamování oken,
ve tvarování hlavní římsy nebo mansardové
střechy.
I když vnitřní prostorová skladba domu má tradičnější ráz, v interiéru nalezneme znamenité
kubistické detaily; z původního zařízení se do-
Cesta k Bauerově vile se z Prahy, kam se
dostanete po státní silnici č. 12 odbočkou
na 31. kilometru ve směru Libodřice, zabere
slabou hodinku. Středočeský region nabízí
i další významné památky moderní architektury. V Ratboři se nachází nejen tzv. Starý
zámek upravený v letech 1912–1913 Janem
Kotěrou, ale zejména tzv. Nový zámek – vila,
kterou Kotěra postavil pro rodinu Mandelíkovu a na jejíž sochařské výzdobě se podílel Jan Štursa. V Molitorově byla původně
barokní budova zámku přestavěna v letech
1908–1909 podle projektu Dušana Jurkoviče. V Pečkách naleznete vzácný evangelický kostel Mistra Jana Husa, který realizoval
v kubistickém slohu architekt Oldřich Liska,
spolupracovník Josefa Gočára.
Člověk
Architekt Emil Králíček:
znovuobjevený talent
Emil Králíček se narodil v Německém (dnes
Havlíčkově) Brodě v roce 1877. Studoval na
pražské stavební průmyslovce a poté pracoval
u známého pražského architekta Antonína
Balšánka. Kolem roku 1900 odešel do hesenského Darmstadtu, kde působil v ateliéru
jednoho ze zakladatelů vídeňské secese a hlavního projektanta známé Umělecké kolonie
Josefa Marii Olbricha.
V roce 1903 se Králíček vrací do Prahy. Nastupuje do architektonického ateliéru významné
stavební firmy Matěje Blechy. Pro svůj talent
i skvělé kreslířské schopnosti se postupně
vypracuje na šéfprojektanta Blechovy firmy.
Tak, jak bylo tehdy zvykem, nesmí však vlastní
návrhy podepisovat, a tak je alespoň publikuje
ve vídeňských sbornících, vydávaných nakladatelstvím Anton Schroll. Králíčkovy nejstarší
projekty jsou ve znamení tehdy módní
rostlinné secese. Na návrzích domovních
průčelí a vestibulů spolupracuje především se
známým dekoratérem a profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze Celestýnem
Kloučkem (domy na Senovážném náměstí,
vlastní Blechův dům na Masarykově nábřeží,
Karlínská záložna apod).
Po roce 1906 pak vznikají další stavby ve stylu
tzv. geometrické secese a také moderny, jejímž
hlavním reprezentantem v Praze byl tehdy Jan
Kotěra. K nejznámějším Králíčkovým a Blechovým stavbám této doby patří Krausova a Marešova vila v Bubenči, Adamova lékárna, hotel
Zlatá husa a Šupichovy domy na Václavském
náměstí, sokolovna a dřevěný kostelík v Libni
a řada činžovních domů v pražském Karlíně.
Mimo Prahu pak evangelický sbor v Jičíně,
záložna ve Lvově nebo moderní české lázně
Baška v tehdejší Jugoslávii.
Nejzajímavější epizodou v Králíčkově tvorbě je
však období 1912–1914, kdy byl výrazně ovlivněn architektonickým kubismem – kuriózním
stylem, k němuž položil základy český architekt Pavel Janák. Králíček používá kubistické
prvky u řady svých staveb, z nichž nejznámější
je bezesporu lampa na Jungmannově náměstí,
dále dům Diamant ve Spálené ulici, interiér
Betlémské kaple na Žižkově nebo Decastellův
dům v Karmelitské ulici na Malé Straně. Mimo
Prahu je pak malým mistrovským dílem zejména Beniesova vila v Lysé nad Labem-Litoli.
V roce 1913 se Králíček nepohodl s Blechou
a jeho firmu opouští. Pracuje pak pro různé
pražské stavitele. Nakonec se stává architektem stavební firmy Nejedlý a Řehák a projektuje pro ni např. přečerpávací elektrárnu
ve Spálově u Železného Brodu nebo školu
v Dušní ulici v Praze. Na prahu 20. let pak
zakládá vlastní projekční a stavební firmu
s inženýrem Rudolfem Šolcem. Jejich nejdůležitější zakázkou se stává rekonstrukce domů
na Novotného lávce v Praze pro Karlovy lázně
(elegantní interiéry ve stylu art deco jsou dnes
bohužel již zničeny). Kritické období nastává
pro Emila Králíčka na přelomu 20. a 30. let.
Vrcholí hospodářská krize, přicházejí rodinné
problémy a nešťastný architekt nakonec
dobrovolně končí svůj život. Firma Králíček –
Šolc ovšem funguje až do roku 1949, kdy je
znárodněna.
Jméno Emil Králíček bylo na dlouhá desetiletí
prakticky zapomenuto. Secese a kubismus
vyšly z módy, pozůstalost architekta se
nedochovala, a tak bylo mnoho jeho prací
označováno za anonymní nebo připisováno
staviteli Blechovi. Teprve v posledních letech
se podařilo sestavit jeho dílo a před pěti lety
dokonce připravit výstavu a katalog. Expozice
byla po Praze představena v darmstadtské
Umělecké kolonii a v mnoha dalších městech
Evropy. Dokumentaci jeho staveb se již od dob
svých studií na FAMU věnuje Ester Havlová.
Partner 3/2008 21
Právě stavíme
Více bytů, méně energie
Nízkoenergetické bydlení je bezesporu jedním z hlavních témat moderní
bytové výstavby. O co intenzivněji se ovšem o tématu mluví, o to méně je
konkrétních staveb. To konečně záhy zjistí každý zájemce o nízkoenergetické
bydlení. To ale platilo jenom donedávna. Společnost Skanska, která jako první
z velkých developerů přichází na trh s energeticky úspornými bytovými domy.
V Praze 11 tak začal vznikat obytný soubor Milíčovský háj jih a východ, který
nabídne celkem 170 nízkoenergetických bytů obklopených zelení.
říká generální ředitel společnosti Skanska Reality Petr Fanta.
Společnost Skanska má přitom se „zeleným
stavěním“ řadu zkušeností, které mohla
v Milíčově zúročit. Zatím nejlépe je hodnoceno Nové ústředí ČSOB, které společnost
dokončila v prosinci 2006 a které získalo celou
řadu ocenění. Nejvýznamnější z nich je Zlatý
stupeň LEED, udělovaný americkou asociací
U. S. Green Building Council. Bankovní ústředí
tak patří ke světové špičce a řadí se do úzké
skupiny budov, které těmto náročným ekologickým standardům vyhovují.
„Řada našich klientů se chce chovat ekologicky a zároveň ekonomicky. Snižování
energetických nároků na provoz budov
představuje celosvětový trend, který aktivně
Partner 3/2008 22
přijala i společnost Skanska. Byl doslova nejvyšší čas zařadit něco podobného i do naší
nabídky. To se podařilo a jsem velice rád, že
Skanska je zase o krok dále než konkurence,“
Spolu s odborníky ze Skanska se na projektu
Milíčovský háj jih a východ podílí i renomovaný architektonický ateliér QARTA ARCHITEKTURA, z jehož dílny tento mimořádně
esteticky zdařilý projekt nízkoenergetických
domů pochází. Developer rovněž oslovil řadu
předních odborníků v oblasti energetické náročnosti budov. Výsledkem této spolupráce
bude celkem 170 bytů ve standardu Komfort
Eko, disponujících průkazem úsporné budovy
ENB-B. Ty doplní 580 standardních bytů kate-
Právě stavíme
gorie Rodina. Pro zájemce o moderní, výborně
dostupné bydlení bude v I. etapě připraveno
120 bytů v 5 bytových domech o 8 sekcích
v dispozicích 1 + kk až 5 + kk. Součástí všech
bytů bude balkón, garážové stání a sklepní
kóje. Některé byty budou vybaveny navíc ještě
terasou či předzahrádkou.
Bytové domy standartu Rodina, plynule navazující na dokončovanou výstavbu obytného souboru Milíčovský háj EKO – sever, jsou
navrženy jako čtyř- a pětipodlažní. Viladomy
ve standardu Komfort EKO budou poněkud
subtilnější a nižší – budou mít pouze tři podlaží
a některé z nich ještě architektonicky obohatí
ustupující podlaží s terasami. Střed zastavěného území protne směrem od severu k jihu
pás zeleně, konkrétně parková plocha s cyklostezkou a chodníky.
Všechny byty budou vybaveny mimo jiné bezpečnostními vchodovými dveřmi, keramickými
glazovanými obklady, detektory kouře či televizním a datovým rozvodem. Byty ve standardu Komfort EKO se budou na první pohled
lišit masivním použitím přírodních materiálů.
Budou tedy vybaveny dřevěnými eurookny či
dřevěnými plovoucími podlahami.
„Hlavní rozdíl laik na první pohled nepozná,
projeví se až v účtech za vytápění. Kouzlo nízkoenergetického bydlení spočívá v důkladném
zateplení obvodového pláště domů a řízeném
větrání s rekuperací tepla a přívodem vzduchu
do každé obytné místnosti. Dojde tak k dostatečné výměně vzduchu, aniž by docházelo
k plýtvání energií. Celková úspora energie na
vytápění tak může dosáhnout 40 až 50 procent,“ popisuje Petr Fanta.
Šťastnou ruku měla společnost Skanska také
při výběru lokality. Nízkoenergetické domy
vyrostou v Praze 11 na okraji Jižního Města
v místní části Háje, jižně od ulice Novomeského. V jejich těsné blízkosti se nachází
přírodní památka Milíčovský les a rybníky.
Doslova pár minut chůze od Milíčovského háje
leží Pražany mimořádně oblíbená Hostivařská
přehrada.
Výstavba nízkoenergetických bytových domů
ovšem není zdaleka to jediné, co hodlá
Skanska v lokalitě podniknout. Nenápadnými,
ale o to důležitějšími změnami projde i blízké
okolí domů.
Ekologické stavění vyžaduje komplexní přístup.
Není možné na jedné straně dokonale vyřešit
například rekuperaci tepla během větrání a
na druhé straně dopustit, aby bytové domy
výrazněji zasáhly do místního ekosystému.
Aby byl Milíčov skutečně zeleným projektem,
museli jsme důkladně zvážit všechny možné
vlivy na okolí a navrhnout řadu krajinotvorných řešení,“ vysvětluje Petr Fanta. Během
výstavby tak například dojde k revitalizaci
značně rozsáhlého ochranného pásma velmi
vysokého napětí, které odděluje stavbu od
pozoruhodného útvaru Milíčovského vrchu
– kopce, který vznikl jako skládka zeminy pocházející z nedaleké stavby metra. Podél něj
pak zrekultivujeme stávající odvodňovací příkop – zmeandrujeme jej a doplníme několika
tůňkami; příkop vyústí v místě bývalého rybníčku do nově vzniklé retenční nádrže se stálou hladinou vody, odtud bude dešťová voda
odcházet obnoveným příkopem do Milíčovského potoka a dále do soustavy Milíčovských
rybníků. Převážná část plochy pod vedením
velmi vysokého napětí bude zrevitalizována a
oseta směsí travin nazývané luční louka. Cílem
společnosti Skanska je, aby se do tohoto území
vrátila mokřadní společenstva rostlin a živočichů, která zmizela před více než třiceti lety.
Partner 3/2008 23
Partner 3/2008 24
Postavili jsme
Ing. Vladimír Mikeš
Pracuje ve společnosti Skanska
od roku 1999. Vystudoval České vysoké
učení technické, obor ekonomika a řízení
staveb. Začínal ve Vojenských stavbách,
prošel řadou profesí – od stavbyvedoucího
přes ředitele stavby až po současného
projektového manažera. Na svém kontě má
řadu zdařilých staveb, například modernizaci traťového úseku Ústí n.Orlicí – Česká
Třebová, Mosty Seifertova, optimalizaci trati
Přelouč – Pardubice, či projekt modernizace
východní části Praha–Hl. nádraží. Rekonstrukce trati, která protíná Ústí n. Labem, je
jeho zatím posledním projektem.
Vladimír Mikeš je ženatý a má dvě dospělé
děti. Žije v Praze. Mezi jeho koníčky patří
turistika nebo lyžování.
Charakteristika stavby
Zajímavost stavby
Rekonstrukce šest kilometrů dlouhé železniční trati, která protíná Ústí nad Labem,
byla poslední částí rozsáhlého projektu
modernizace I. tranzitního železničního
koridoru na severním rameni Praha–Děčín.
Vznikly tři nové mosty, řada opěrných zdí
a také nový podchod, napojený na stávající
nádražní budovu. Výměnou prošel i železniční svršek. Z důvodu zvýšení rychlosti
projíždějících vlaků byl zvětšen poloměr,
po kterém vede železniční trať. Kvůli tomu
musely být provedeny úpravy stěny Mariánského vrchu a změněny směrové a výškové
poměry železničního svršku. Na trati se
také objevilo nové zabezpečovací zařízení
a výhybky. Rovněž byly zrekonstruovány oba
stávající železniční mosty přes řeku Bílinu
a Drážďanskou ulici.
Rekonstrukce byla velice rozsáhlá a dotkla se
všech staveb a zařízení na trati. Její součástí
tak byly rozdílné druhy prací a na stavbě se
vystřídala řada specialistů z nejrůznějších
oborů.
Práce se z velké části odehrávaly v centru
města, proto bylo nutné zkoordinovat činnost všech zúčastněných složek, tedy dodavatele, Českých drah i magistrátu Ústí nad
Labem.
Základní údaje o stavbě
Název
Průjezd železničním uzlem Ústí nad Labem
Lokalita
Ústí nad Labem
Investor
Správa železniční dopravní cesty, s. o., a České dráhy, a. s.
Dodavatel
Sdružení Skanska – SSŽ – Viamont – Ústí nad Labem
Subdodavatelé
AŽD Praha, s. r. o. – dodavatel zabezpečovacího zařízení;
Metrostav a. s. – dodavatel mostu v Bílině a podchodu,
Skanska CZ a. s. – dodavatel silnoproudu a slaboproudu
Projektant
SUDOP Praha, a. s.
Projektový tým (manažer)
Skanska DS a. s., Direkce ŽS
Ing. Vladimír Mikeš, ředitel výstavby
Zahájení
Září 2005
Dokončení
Srpen 2008
Partner 3/2008 25
Méně je pro nás více
Text: Eva Vítková, Foto: H. Staffansson
Partner 3/2008 26
Expert
Skanska chce na svých domácích trzích být
předním developerem a dodavatelem ekologicky šetrných projektů. Jakou roli v tom
hraje váš tým?
Máme za úkol určit směry, kterými se koncern
bude ubírat. S tím souvisí nutnost zmapovat
současný stav, tedy jaké dobré zkušenosti,
znalosti a postupy už v našich obchodních
a žijeme v různých zemích. A tedy i v různých
časových pásmech. Daniel je ze Seattlu ve Spojených státech, ostatní žijí v Evropě, a rozdílnost časových pásem někdy komplikuje práci.
Museli jsme si stanovit termíny, kdy se budeme
vídat. Většinou se scházíme zde ve Stockholmu jednou za tři až čtyři týdny a společně
pracujeme nejméně dva dny. Občas pořádáme
Hanne Rønneberg je šarmantní žena. Nejen tím,
jak se obléká, ale hlavně jak vystupuje, jak působí.
Tato sympatická Norka je Senior Vice Presidentkou
Skanska AB a od března vede sedmičlenný tým
nově vzniklého útvaru Green Construction.
I když překlad slova Green, tedy „Zelený“, může být
na české půdě vnímáno až kontroverzně,
v prostředí světové skupiny Skanska je to náplň
práce. „Green“ je moderní a žádané.
jednotkách existují, dát je dohromady a zpřístupnit ostatním ve skupině. Chceme zprostředkovat ekonomicky atraktivní a ekologicky
šetrná řešení pro naše klienty. Business units,
tedy obchodní jednotky koncernu, mají za úkol
zelená řešení prosazovat a používat je v praxi.
Veškeré tyto iniciativy zastřešuje vrcholové
vedení koncernu, tedy SET (Senior Executive
Team). Myslím, že je to skvělý úkol, protože
lidé zelené iniciativě začínají věřit.
Váš sedmičlenný tým vznikl začátkem letošního roku a je doslova mezinárodní. Jak
vůbec takový tým funguje, co je přínosem
a co trochu vadí?
Má to výhody i nevýhody. Každý z nás pochází
z jiného kulturního a národnostního prostředí
videokonference, což je také způsob jak společně pracovat, ale problémy se snadněji řeší,
stejně jako se lépe komunikuje, tváří v tvář.
Není různorodost týmu spíše na obtíž?
Ne, naopak nám to pomáhá. Když jsem svůj
tým sestavovala, chtěla jsem lidi, kteří jsou
do green nadšeni, jsou tvůrčí, přizpůsobiví
a otevření novým myšlenkám, kteří neuvažují
v zajetých stereotypech a nepotřebují mít vše
do detailu zorganizované. Tým pracuje v dost
specifických podmínkách a zejména na počátku neměl způsob naší práce jasný řád. To by
mohlo pro leckoho být i stresující. Chtěla jsem
do týmu kolegy ze všech obchodních jednotek
Skanska, kteří mají zkušenosti z oblasti developmentu, pozemního i dopravního stavitelství…
Prostě všechny typy profesí. S většinou vybraných zájemců jsem se sešla a diskutovala. Tým
musí být různorodý, proto jsem do něj chtěla
muže a ženy, navíc různého věku. Nejstarší člen
mého týmu, Colin, pracuje ve Skanska 30 let,
nejmladší Petra Hajná jen dva roky. Chtěla jsem,
aby i mladá generace měla příležitost zapojit se
do takové iniciativy. Petra má navíc nejlépe odpovídající vzdělání a jako jediná už předtím pracovala i v oblasti environmentu.
Vy sama jste přišla z norské jednotky, kde jste
vedla Construction Units. Už se vám klasické
stavění nelíbilo? Co bylo důvodem k tomu, že
jste změnila oblast působení?
Ale vůbec ne, já stavařinu miluji! Ale ráda měním pracovní pozice, přijímám nové výzvy – dělám to tak vlastně celý život. Vystudovala jsem
organickou chemii, z chemického průmyslu šla
do stavebnictví, dělala v oblasti lidských zdrojů
(HR). Pro společnost Skanska pracuji téměř deset let, a to je asi nejdelší doba, kterou jsem
pracovala u jedné firmy. Začala jsem na stavbě
jako stavbyvedoucí, pak jsem se stala ředitelkou dopravní divize, poté jsem zcela přehodila
výhybku a stala se členkou TOP managementu
se zodpovědností za HR. Během posledních
čtyř let jsem vedla jednu z jednotek pozemního a dopravního stavitelství ve Skanska
Norway z pozice Executive Vice President
Construction. Výhoda je v tom, že za tu dobu
firmu důkladně poznáte. Sedm let jsem byla
součástí TOP managementu ve Skanska Norway – to je dost dlouhá doba, takže když přišla tato nabídka, řekla jsem si: proč nezměnit
místo! Každý potřebuje nové podněty, změny.
Veškeré budoucí stavby Skanska Commercial
development Nordic, která působí na dánském, norském, švédském a finském trhu,
prý budou splňovat požadavky EU Green
Building, tzn. 25% pokles spotřeby energie.
Norsko údajně uvažuje, že od roku 2020 by
všechny novostavby musely splňovat ještě
přísnější normy pro pasivní domy. Je to tak?
Ano, byly zde takové diskuse, ale zatím
na stole není jasné rozhodnutí, záležitost je
Partner 3/2008 27
Expert
ve fázi úvah. V současnosti je toto tvrzení spíše
spekulací než pravdou. Nejsem si jistá, zda je
na to Norsko připraveno. Každopádně norské
standardy pro nově stavěné budovy nejsou jiné
než v ostatních evropských zemích.
Váš tým už dokončil mapování stavu v oblasti
zeleného stavění v rámci koncernu Skanska.
Jaké jsou výsledky?
Výsledky máme a v současné době je zpracováváme a intenzivně připravujeme Green
Toolbox, abychom dobrá řešení zpřístupnili
všem zaměstnancům Skanska. Zjistili jsme,
jaké zajímavé činnosti v oblasti green máme,
co všechno se dělá. Například v České republice máte projekt energeticky soběstačné
obce v Kněžicích, technologii recyklace asfaltu na místě za studena a hlavně diagnostické zařízení a vybavení na odstraňování
azbestu. Podobné problémy se řeší i v jiných
zemích a myslím, že se ostatní země budou
o vaše technologie zajímat. My všechna tato
zajímavá řešení shromažďujeme a dáváme
ostatním k dispozici. Aby kdokoliv, kdo bude
například hledat téma diagnostikování azbestu v materiálu, klikl na heslo a s dalšími informacemi získal i kontakt na své kolegy, kteří
s tím mají zkušenosti.
Kdybych se zeptala, co to vůbec je zelené stavění, jak byste to vysvětlila?
Na to není žádná samostatná definice. Jedná
se o řešení zakomponovaná do stavebních
projektů, která jsou ohleduplná k okolnímu prostředí, jsou ekonomicky výhodná,
mají lepší (šetrnější) technologická řešení,
jsou prostorově, energeticky i materiálově
úsporná. Je to komplex požadavků, to nejsou jen limity. A nejde v žádném případě jen
o omezení normami, je to v celkové filosofii
života i staveb. Například když se staví dálnice
a udělá se tam přechod pro zvěř, aby mohla
migrovat.
Partner 3/2008 28
Žijete vy i vaše rodina podle těchto principů,
je vám blízký střídmý způsob života?
Ano – v posledních pěti letech se snažíme mít
k němu ještě blíž než dříve. Například jsme se
doma rozhodli, že budeme mít jen jedno auto.
V Norsku je běžné, že rodiny mají dvě a více
aut. Protože auto znamená ekologickou zátěž, znečištění, snažíme se jím moc nejezdit,
do práce jezdím občas na kole, můj manžel též
– je to zdravé pro tělo, mysl i pro životní prostředí. Bohužel musím hodně cestovat po celém světě, proto hodně létám letadlem. S tím
mnoho nenadělám, to s sebou nese práce, kterou dělám. Zato dovolené raději trávíme v Norsku a užíváme si outdoorové aktivity, které
příliš nezatěžují životní prostředí.
Například?
Jezdíme na kole, lezeme po horách, jezdíme
na kajacích… Vlastně bych měla přiznat, že
outdoorové aktivity mě přivedly k úvahám
o tom, jak způsob života ovlivňuje životní prostředí, jaký má na něj dopad.
Je podle vás v Norsku a obecně v celé populaci více takto smýšlejících lidí, nebo převažuje konzumní společnost?
Musím připustit, že v tomto směru je na tom
lépe Švédsko. My Norové se díky zásobám
ropy a plynu máme velmi dobře… Ale i my se
snažíme zlepšit. Často jsou to drobnosti – například má rodina si bere na nákupy látkové
tašky, abychom v supermarketech nemuseli používat igelitové. Já vím, někomu se to
může zdát směšné a nevýznamné, ale všímám
si, že takových lidí přibývá. Skanska Norway
měla koncem srpna manažerskou konferenci
a každý z těch 500 manažerů, který se akce
zúčastnil, dostal takovou nákupní tašku – jako
podnět k tomu, aby přestal plastikové tašky,
které jsou ekologickou zátěží, používat. Dočetla jsem se, že v Británii existuje malá ves-
Expert
nice, jejíž obyvatelé se rozhodli bojkovat módu
plastikových tašek: žádné tašky ve vesnici.
Na tom je vidět, že lidí přemýšlejí a že to jde.
Propagujete zelené stavění, tedy i nízkoenergetické domy. Máte s bydlením v takovém
domku vlastní zkušenosti?
Ne, bydlím ve starém domě, který byl postaven
ve 20. letech minulého století. Ale stále slouží
a je možná mnohem více zelený než domy
postavené v pozdějších letech, už jen tím, že
při jeho výstavbě bylo použito mnohem méně
chemikálií.
Co vy osobně považujete za největší hrozbu
pro planetu?
Samozřejmě ty běžné věci, jako je znečištění,
odpady, umělé hmoty… Ale třeba voda se
může stát vážným problémem budoucnosti,
třeba ne ve Skandinávii, ale v oblastech, jako
jsou Afrika, Asie, či v části Spojených států,
kde už její nedostatek řeší. Tam by to mohla
být opravdová hrozba, kromě všudypřítomného znečištění. A dále je to přelidnění planety
v kontextu s omezeností přírodních zdrojů
(voda, plyn, ropa). Když začneme myslet a žít
s ohledem na životní prostředí, pro Zemi to
bude mnohem lepší.
„Uvažovat zeleně“ a žít, řekněme, skromně
je jistě hezké, ale jak to jde dohromady s byznysem?
Samozřejmě že to jde dohromady! To nás
ostatně odliší od naší konkurence. Budeme pro
naše klienty hledat a neustále vyvíjet ekonomicky zajímavá a ekologicky šetrná řešení. To
však neznamená stavět jen „zelené stavby“.
To, co chceme, se týká spíše způsobu myšlení,
celkové filosofie. Pokud budete „uvažovat zeleně“, uvědomíte si, jak vaše činnost ovlivňuje
okolí a zatěžuje planetu, a pak snadno budete
nacházet lepší řešení. Green totiž často znamená dělat věci efektivněji. Osvícení klienti už
budou chtít mít tato řešení v projektech, které
si u vás objednají, zakomponovaná. Vždy je co
zlepšovat. Pokud se ztotožňujete s myšlenkou,
že méně je více, pak prosazovat zelenou politiku nemusí být ani drahé.
Kdybyste shrnula své pracovní zkušenosti,
co vás nejvíc obohatilo, jaké lekce si ceníte
nejvíc?
Stále intenzivněji si uvědomuji, jak důležitý je
tým, týmová práce. Sám nic nedokážete, pokud za sebou nemáte dobrý tým, o který se
můžete opřít. Rozhodně mi jde o úspěch týmu,
ne o můj vlastní.
Co vám bere energii?
Když nemám čas na svoji rodinu, když nemám
čas na své záliby. Potřebuji mít čas na sport
a čas pro sebe. Jak už jsem říkala, můj pracovní
tým je pro mě velmi důležitý, proto potřebuji
vědět, že se dobře cítí i jeho členové. Chci, aby
byli ke mně otevření. Jak víte, tým je národnostně dost rozdílný, potřebujeme spolu dobře
vycházet, aby nám spolu bylo dobře nejen pracovně, ale i lidsky.
Co byste nikdy nechtěla zažít?
Aby na mém projektu umírali lidé. Před třemi
lety se v Norsku při práci pro Skanska zabil jeden z pracovníků na stavbě. Bylo to strašné
a pamatuji si to, jako by se to stalo včera. Smrtelný úraz v jednom z projektů, za něž jsem
byla po dobu mého působení u firmy zodpovědná, se přihodil jen jednou, a dodnes
mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu,
jaké to bylo se pak setkat s jeho manželkou
a dětmi. Už nikdy bych to nechtěla zažít.
Štěstí je pojem a cíl, po kterém všichni toužíme, chceme ho a natrvalo. Co je štěstím pro
vás?
Štěstí je mít práci, která vás baví, být obklopeni
lidmi, s nimiž je vám dobře a s nimiž se vám
Hanne Rønneberg
Vystudovala organickou chemii, od
roku 1983 pracovala v Norwegian
Institute of Technology. Do společnost Skanska Norway přišla v roce
1998. V letech 1998–1999 působila
jako asistent projektového manažera
na projektu tunelu v Oslu, v letech
2000–2003 zastávala post Senior
Vice President pro HR a v letech
2003–2007 byla Executive Vice President Construction.
Foto na předchozí straně:
Zleva: Lise Bergflødt, Lars Landén, Hanne,
Dan Haas, Petra Hajná, Colin Courtney
i dobře pracuje. Štěstím je pro mě moje rodina,
to, že večer strávím s manželem a dcerou, že
mohu jet do hor nebo na vodu… Štěstí není
něco kolem nás, co je před námi, je v nás samých.
Nedávno jsem ztratila svého o šest let staršího
bratra, a ten vždy říkával: neztrácej čas přemýšlením o věcech, které nastanou v budoucnu, užívej
si každého dne (nežij pro zítřek, žij pro dnešek).
A pokud s něčím v životě nejsi spokojená – tak to
změň. Vidíte, jak je to jednoduché. Partner 3/2008
2/2008 29
33
Zlatá klinika v Oregonu je zelená
Zdroj: GSU Green Construction, Skanska AB
Partner 3/2008 30
Za hranicemi
Klinika Providence Newberg Medical Center
v americkém Oregonu se stala průkopníkem
ve využití standardu Leadership in Energy and
Environmental Design (LEED).
Nové moderní zdravotnické zařízení Providence Newberg Medical Center v americkém
Oregonu patří k technologicky nejvyspělejším
v USA. Přípravné práce na staveništi byly
zahájeny v září roku 2003 a s vlastní stavbou
započal dodavatel, Skanska USA Building Inc.,
v srpnu následujícího roku. Projekt byl dokončen během 22 měsíců a 16. června 2006 byli
na kliniku přijati první pacienti.
V srpnu roku 2006 byl Providence Newberg
Medical Center jako prvnímu zdravotnickému
zařízení v USA udělen Zlatý certifikát LEED.
Byla jím oceněna především energetická
úspornost, zdravé vnitřní prostředí a nízké
náklady na údržbu nového zdravotnického
zařízení. Zdravé prostředí pro pacienty, návštěvníky i zaměstnance kliniky bylo vytvořeno
díky využití přirozeného světla, větrání čerstvým vzduchem a výběru kvalitních materiálů.
Světelné podmínky, teplota a vlhkost vzduchu
jsou průběžně monitorovány. V interiérech
byly použity nátěry, lepidla, podlahové
krytiny a další materiály obsahující velmi nízké
množství organických těkavých látek (VOC).
K celkové pohodě přispívají i výhledy do relaxační zahrady. Zahrada o rozloze 15 hektarů je
příjemným místem pro procházky, odpočinek
i načerpání nové energie a je přístupná nejen
pacientům, ale i široké veřejnosti.
Energeticky úsporný design a materiály
s dlouhou životností a snadnou údržbou
si sice vyžádaly vyšší počáteční investice,
očekávaná roční úspora na nákladech
na údržbu ale představuje zhruba 179 000
dolarů. Spotřeba energie je o 26 % nižší, než
stanovují normy v Oregonu. Je kontrolována
centrálním systémem, který nastavuje osvětlení a větrání podle míry využití jednotlivých
prostor. Vysoce efektivní systém vytápění,
větrání a klimatizace umožňuje zpětné
získávání 70 % spotřebovaného tepla. Také
spotřeba vody je o 40 % nižší než u běžných
staveb. K šetření vodou napomáhají mimo
jiné nízkoprůtokové vodovodní armatury a infračervené senzory. Díky vysázení suchomilných rostlin v zahradě se spotřebuje o 50 %
méně vody na zavlažování. Klinika využívá
100 % obnovitelné energie; z toho 50 %
připadá na větrnou energii, 25 % na vodní
a 25 % na geotermální energii. Díky využití
obnovitelných zdrojů energie sníží zařízení
emise v objemu přibližně 1,3 milionu kg oxidu
uhličitého ročně.
Obyvatelé Newbergu a okolí díky nové klinice
už nemusejí za odbornou zdravotní péčí cestovat 35 km do Portlandu. Společnost Providence Health Care zároveň mohla zaměstnat více
lékařů a rozšířit spektrum jejich specializací.
Skanska i přes množství změn v projektu v průběhu výstavby dokázala dohnat zdržení v délce 14 týdnů, způsobené změnami v projektu,
a mohlo tak být dodrženo datum otevření
kliniky. To spolu se splněním požadavků pro
získání certifikátu LEED představovalo značnou výzvu, s níž se tým Skanska i tentokrát
velmi úspěšně vypořádal.
Partner 3/2008 31
Živé stavby
Ze Znojma do Vídně
pohodlně vlakem
U Opatovic vyrůstá
bezpečná křižovatka
TatraCity, to je moderné
bývanie i kancelárie
Základní údaje o stavbě
Základní údaje o stavbě
Základné údaje o stavbe
Název
Název
R35 Sedlice–Opatovice
Názov stavby
Lokalita
Hradec Králové,
Opatovice, Pardubice
Polyfunkčný
objekt TatraCity na
Černyševského ulici
v Bratislave
Investor
Ředitelství silnic
a dálnic ČR
Lokalita
Bratislava-Petržalka
Zhotovitel
Skanska DS a.s.
Investor
Tatra Residence, s. r. o.
Projektant
Pragoprojekt Liberec
Zhotoviteľ
Projektový
manager
Milan Zeman
Združenie Stamart
– ZIPP (generálny
dodávateľ), Skanska
Technológie a. s.
Doba realizace
květen 2007–listopad
2009 zprůjezdnění,
červen 2010 –
dokončení
Projektant
Ing. Aleš Menc
Projektový tím
Ing. Miroslav Smoleň
Doba
realizácie
jún 2007–február 2009
Elektrizace traťového
úseku vč. PEÚ Šatov–
Znojmo
Lokalita
Šatov–Znojmo
Investor
Správa železniční
dopravní cesty, s.o.
a České dráhy, a. s.
Zhotovitel
Sdružení Šatov–Znojmo
SOF (Skanska DS a. s.,
OHL ŽS, a. s., FirestaFišer, rekonstrukce,
stavby a. s.)
Projektant
SUDOP Brno spol. s r. o.
Projektový tým
(site manager)
Ing. David Sichrovský,
ředitel stavby
Doba realizace
červen 2008–říjen 2009
Modernizací a elektrifikací projde železniční
trať mezi Znojmem a Šatovem. Po jejím dokončení bude tato vytížená trať nepoměrně
bezpečnější, spolehlivější a pohodlnější. Elektrifikace také výrazně zrychlí železniční spojení
Prahy, Brna či Ostravy s Vídní.
Na více než 11 kilometrů dlouhé jednokolejné trati proběhne rekonstrukce železničního
svršku i spodku a vyrostou zde sloupy trolejového vedení. Jedním z nejsložitějších úseků
stavby je historický most přes Dyji o délce bezmála čtvrt kilometru. Zde bude provizorní
ocelová konstrukce nahrazena novou příhradovou. Rekonstrukce se dočká i dalších pět
mostů na trati. Stavba byla zahájena v červnu
2008. Nyní se pracuje na základech trakčních
stožárů a v železniční stanici Znojmo vznikají
nová nástupiště. Dokončení stavby je plánováno na říjen příštího roku.
Partner 3/2008 32
Největší mimoúrovňovou křižovatku v republice staví společnost Skanska DS u obce Opatovice nad Labem. Stavba je součástí nově
budovaného úseku silnice R35 Sedlice–Opatovice, který výrazně zlepší dopravu v Královehradeckém a Pardubickém kraji.
Unikátní křižovatka, která spojí rychlostní komunikaci R35 se silnicí I/37, bude mít celkem tři podlaží. V prvním povede silnice I/37
známá jako Hradubická. Tu zároveň pracovníci Skanska rozšiřují na čtyři pruhy. V druhém poschodí křižovatky bude kruhový objezd
s rozpletem, který umožní bezpečné napojení sedmatřicítky a všech přilehlých komunikací na rychlostní silnici R35. Vlastní R35 pak
povede ve třetím poschodí a vytvoří ji téměř kilometr dlouhá estakáda – její výstavba ovšem
není součástí projektu.
Stavba křižovatky byla zahájena v květnu
2007, nyní probíhají práce na její druhé etapě,
28. července byla dokončena první etapa MÚK
Hrobice. Intenzivně se pracuje také na vybudování náspů opatovické křižovatky.
Spoločnosť Skanska sa podieľa ako na stavebnej, tak i na technologickej časti výstavby
moderného viacúčelového súboru TatraCity
v Bratislave. Objekt je členený do dvoch častí.
Výšková budova s kancelárskymi priestormi
pozostáva z 19-tich nadzemných podlaží.
V bytovom dome s 15-timi nadzemnými podlažiami je v dvoch vežiach a pavlačovom bloku
spolu 96 dvoj-, troj- a štvorizbových bytov
s veľkými francúzskymi oknami a balkónmi,
ktoré ponúknu budúcim obyvateľom moderné
a priestranné bývanie. V administratívnom objekte Skanska Technológie namontovala vzduchotechnické potrubia a klimatizačné jednotky
pre 5.–17. a rozvody chladu pre 1.–12. nadzemné podlažie. Po skončení montáže vzduchotechnického potrubia v bytovom dome
nasleduje inštalácia koncových členov a distribučných prvkov. Začiatkom roka 2009 technológov čaká postupné oživovanie a spustenie
jednotiek do prevádzky. Vďaka dobrej stavebnej pripravenosti všetky práce doposiaľ prebiehajú podľa harmonogramu. Technológovia
prácu na projekte dokončia vo februári 2009,
prví nájomníci sa do nových bytov nasťahujú
v máji.
Živé stavby
Z ruín pivovaru
bude biznis centrum
Vary ozdobí
Královská vyhlídka
Vysočanská brána
má ladné křivky
Základné údaje o stavbe
Základní údaje o stavbě
Základní údaje o stavbě
Názov stavby
Cassovar Business
Center I
Název stavby
Název stavby
Vysočanská brána
Lokalita
Lokalita
Košice, Floriánska ulica
Praha 9-Vysočany
(Balabenka)
Investor
Cassovar Business
Center a. s.
Projektový
manažér
PeeMDe Global a. s.
Architekt
AK Ing. arch. Ľubomír
Závodný
Zhotoviteľ
Stamart Martin, s. r. o.
Doba
realizácie
júl 2008–august 2009
(administratívna časť
a parkoviská),
november 2009
(obchodné centrum)
Na hranici Starého a Nového mesta v Košiciach
sa stavia nová administratívna budova a centrum obchodu a služieb. Obchodno-administratívny komplex Cassovar Business Center I.
bude dobre dostupný pre peších aj pre automobilovú dopravu. V minulom storočí lokalite
dominoval mestský pivovar, v ktorom bola výroba ukončená v 90-tych rokoch. „Doteraz to
bola hlavne priemyselná zóna, ktorá dlhodobo
chátrala a predstavovala ekologické nebezpečenstvo,“ uviedol Marián Bukovský, obchodný
riaditeľ zo spoločnosti Stamart Martin, ktorá je
generálnym dodávateľom stavebného diela. Budova bude pozostávať z 9 nadzemných
a 2 podzemných podlaží. Funkčne je rozdelená na dve časti – administratívny objekt a obchodné centrum. Celkovo ponúkne približne
15 000 m2 kancelárskych priestorov koncipovaných ako reprezentačné sídla spoločností.
Asi 8 000 m2 bude k dispozícii na prenájom
obchodných priestorov. Súčasťou objektu sú
spoločné veľkopriestorové garáže situované
v dvoch podzemných podlažiach. Vybudovaná
bude aj potrebná infraštruktúra, nové inžinierske siete a komunikácie, architektonicko-terénne a sadové úpravy.
Bytový objekt –
Rezidence Královská
vyhlídka (etapa I+II)
Lokalita
Karlovy Vary
Investor
Orco Property a. s.
Investor
SATPO Development,
s. r. o.
Zhotovitel
Skanska CZ a. s.,
závod Čechy
Zhotovitel
Skanska CZ a. s., závod
Průmysl/Voda
Projektant
ABP a. s. Praha
Projektant
BPO spol. s r. o.
Architekt
BIA s. r. o.
Projektový
tým
Ing. Miloš Dubský –
projektový manažer,
Robert Nerad a Rudolf
Thám – stavbyvedoucí
Projektový
tým
Ing. Ondřej Bielak –
projektový manažer,
Ing. Michal Klíma –
hlavní stavbyvedoucí
Doba realizace
červenec 2008
–prosinec 2009
Doba realizace
září 2007–duben 2009
V centru Karlových Varů, v těsné blízkosti hotelu Imperial, budují pracovníci Skanska Královskou vyhlídku. Rezidenční dům nabídne 46
bytů a tři ateliery, součástí celkem devítipatrové budovy budou také patrové podzemní
garáže pro cca 60 automobilů. „Z architektonického hlediska se jedná o zajímavou stavbu,
budova je totiž jednotlivými podlažími kaskádovitě ‚zakousnutá‘ do strmého svahu. Jedná
se o moderní design, vyznačující se lehkostí,
avšak citlivě zasazený do okolního lázeňského
prostředí,“ říká projektový manažer stavby Miloš Dubský. „Vzhledem k tomuto řešení je potřeba velmi pečlivě koordinovat stavební práce
se založením objektu. Stavbu ztěžuje i to, že
zemní a základové práce probíhají jen pár desítek metrů od karlovarského vřídla a ochranné
skořápky karlovarských pramenů – vřídlovcové
desky. Všechny práce proto musejí být prováděny velmi citlivě jak z geotechnického hlediska, tak i ve vazbě na ochranu minerálních
vod před kontaminací,“ dodává manažer.
Interiéry i exteriér budovy je navržen v moderním stylu, ale fasáda je zjemněna množstvím
prosklených a balkónových konstrukcí. Byty
budou k nastěhování v únoru 2010.
Nová, architektonicky velmi zvláštní a z ajímavá
budova vyrůstá poblíž rušné křižovatky v Praze 9
na Balabence. Devítipodlažní administrativní objekt (sedm nadzemních a dvě podzemní patra)
nabídne celkem téměř 10 tisíc m2 kancelářských
ploch. Budovu ozvláštní také zelené střechy a netradiční fasáda. „V této chvíli je hotova hrubá
stavba a začínáme s montáží fasády a vnitřních
technologií v suterénu, betonují se venkovní
objekty. Fasáda bude mistrovským kouskem
a myslím, že se na ní kolegové ze Závodu Lehké
obvodové pláště ze Skanska CZ vyřádí. Běžná
rastrová fasáda totiž ve třetím patře přejde
do kombinace se smaltovaným sklem (parapety
a nadpraží) a navržené vlnité parapety jim to skutečně neusnadní. Velmi efektní fasáda bude tedy
jednou z nejobtížnějších částí výstavby,“ uvedl
projektový manažer stavby Ondřej Bielak. Budova se pak staví stylem Shell and core, což znamená, že kancelářské prostory se ponechají
v základní úpravě, protože se vybaví podle přání
a potřeb budoucích zákazníků. „Celá výstavba
probíhá v systému design and build, čili musíme
sladit nabídku s požadavky investora,“ dodal
manažer. Na závěr stavby bude příští rok provedena náhradní výsadba v parku, budovu od okolí
odstíní nově postavená protihluková stěna.
Partner 3/2008 33
O titul Strom roka 2008
sa uchádza i krásavica z Budmeríc
Text: Katarína Poláčková, Foto: Archiv Skanska
Partner 3/2008 34
Okolí
Anketa Strom roka 2008, ktorej šiesty ročník vyhlásila začiatkom apríla 2008 Nadácia Ekopolis, nadväzuje na tradíciu rovnomennej súťaže, prebiehajúcej na Slovensku
už od roku 2003.
Strom roka je súčasťou grantového programu Nadácie Ekopolis – Ľudia pre stromy,
ktorý podporuje skvalitňovanie životného
prostredia výsadbou drevín alebo ich záchranou. Skupina Skanska v SR je generálnym
partnerom programu už tretí rok. Poslaním
ankety Strom roka je upozorniť na najodvážnejší, najstarší alebo inak vzácny strom
a vzbudiť záujem ľudí o životné prostredie
a jeho ochranu. Medzi stromami, ktoré ľudia prihlásili do tohtoročnej ankety je i 420
ročná Lipa malolistá. Je najstaršia spomedzi
12-tich finalistov Stromu roka 2008 a do finále ju porota vybrala z 85 nominovaných
stromov.
Spomedzi príbehov krásnych stromov sme
vybrali na tieto stránky práve jej. Lipa rastie
pri dome manželov Oškerovcov v Budmericiach. V jej dutom konári žije roj divých včiel,
v hustej korune oddychujú rôzne druhy vtákov. Usadili sa tu aj veveričky s mláďatami.
Manželia vynaložili veľa energie na to, aby
pre „budmerickú krásavicu“ zabezpečili potrebné ošetrenie. Teraz sa môžu spokojne
tešiť z jej príjemného tieňa a lipového kvetu,
z ktorého varia lahodný čaj. Do zhotovených
kŕmidiel sypú orechy, slnečnicu a iné dobroty,
aby pomohli zvieratám prežiť zimné mesiace.
Budmerická kráska je vysoká 20 metrov s obvodom kmeňa 525 cm.
Ak vás príbeh krásnej starej lipy zaujal, prečítajte si aj tie ďalšie, nemenej pútavé. Už koncom októbra bude jasné, ktorý zo stromov
– z 12-tich finalistov sa bude pýšiť titulom
Strom roka 2008. Víťazný strom získa odborný
arboristický posudok a v prípade potreby aj odborné ošetrenie od členov ISA Slovensko, ako
aj finančný príspevok 10 tisíc korún na úpravu
svojho okolia. Stromy, ktoré sa v ankete
umiestnia na 2. a 3. mieste, získajú tiež po 10
tisíc korún, ktoré môžu byť použité na ich
ošetrenie alebo úpravu okolia. Vlani to bola
hruška plánka zo Zvolenskej Slatiny, ktorá získala 2191 hlasov. Ako druhý sa umiestnil platan východný z Kyneka neďaleko Nitry a a ako
tretí brest horský zo Zákamenného na Orave.
Partner 3/2008 35
Partner 3/2008 36
Ze společnosti
Ve Velké ceně Skanska DS
triumfoval Váňa
Třetí kvalifikační dostih pro 118. ročník Velké
Pardubické opět nesl jméno společnosti
Skanska, která se tradičně věnuje podpoře
tohoto sportovního odvětví.
Letošní Velká cena Skanska DS se opět běžela
na pardubickém závodišti a odehrála se téměř
celá v režii Josefa Váni a jeho stáje. Na steeplechase cross country na 5800 metrů totiž
odstartovalo celkem 13 koní, z toho pět bylo
z Váňovy stáje. Adekvátní soupeře pro ně
představovali pouze Marath s žokejem Sovkou a Roosevelt, sedlaný žokejem Kouskem.
Prakticky celý dostih vedl Decent Fellow
(ž. Hurt), stíhaný Juventusem (ž. Váňa)
a Mr. Landem (ž. Sedlář). Pozadu nezůstal
ani Marath, naopak Roosevelt v závodě nijak
neexceloval a doběhl až šestý.
Na poslední překážce před cílovou rovinkou
Decent Fellow ztratil vedení. Cílovou rovinku
pak dokonale využil zkušený Váňa, který
doběhl s Juventusem jako první. Za ním
doběhl Marath sedlaný Sovkou, který jako
jediný prolomil monopol Váňových koní. Jako
třetí se umístil Mr. Land. Favorizovaný Decent
Fellow doběhl nakonec až pátý za Retrieverem, sedlaným Váňou juniorem.
Kvalifikaci na Velkou Pardubicko získalo
po tomto dostihu, dotovaném 200 tisíci korunami, dalších sedm koní.
Babí léto ve znamení golfu
Již posedmé změřili své síly milovníci golfu
na turnaji Skanska Golf Cup 2008, který proběhl 6. září letošního roku v Kořenci nedaleko
Boskovic v prostředí malebné krajiny Drahanské vrchoviny. Na hráče především z řad
obchodních partnerů Skanska DS zde čekalo
18jamkové hřiště, které patří k nejatraktivnějším v republice. Mezi golfisty je přitom známá
zejména velmi obtížná a dlouhá jamka číslo
14. Turnaj byl již tradičně handicapový, takže
se jej mohli zúčastnit pouze hráči, kteří mají
složenou příslušnou zkoušku, dříve známou
jako „zelená karta“.
Nenudili se ovšem ani partnerky nebo
partneři hráčů či jejich děti, pro které zde byl
připraven bohatý doprovodný golfový i negolfový program, čítající například golfovou
kliniku, soutěž v odpalování či v puttování,
masáže, pedikúru a kosmetiku pro dámy
nebo dětský koutek pro nejmenší.
A jak dopadl samotný turnaj? Vítězem
v nejprestižnější kategorii Best brutto se stal
Antonín Doseděl ze společnosti Pandos.
Gratulujeme.
Špilberkem zazněly symfonie
Již podeváté uspořádala Filharmonie Brno
s přispěním společnosti Skanska DS letní
symfonický festival na velkém nádvoří hradu
Špilberk. Letošní ročník s jednotícím podtitulem Divadlo a chrám odkazoval k osmdesátému výročí úmrtí skladatele Leoše Janáčka,
nicméně v průběhu pěti koncertních večerů
od 14. do 26. srpna zazněla na Špilberku
především hudba různých muzických oborů:
česká a italská opera, filmová hudba, ukázky
z baletů a navíc hudba duchovní. Novinkou
v letošním programu bylo hostování mladých
dirigentů a speciální Koncert pro mladé, který
celkový počet představení rozšířil na šest.
Tímto směrem se dramaturgové festivalu
hodlají vydat i v následujících ročnících. Jejich
cílem je jednak podpořit nadějné umělce, ale
i přilákat ke klasické hudbě mladší publikum.
Partner 3/2008 37
Výlet
Kaleidoskop
Unikátní cyklostezka
V Uherském Brodě vzniká nová stezka pro cyklisty. Téměř tři
kilometry dlouhou cyklostezku, která spojí uherskobrodské
sídliště Olšava s areálem Slováckých strojíren a závodem Linea
v nedaleké Nivnici, začala v srpnu budovat společnost Skanska
DS.
„Obyvatelé Uherského Brodu budou moci bez obav jezdit
do zaměstnání na kole, jak je zvykem na západ od našich
hranic. Cyklostezka měří bez 16 metrů tři kilometry a v Nivnici
se napojuje na místní komunikaci. Ocení ji tedy i obyvatelé
Nivnice, jimž tímto vznikne zajímavá alternativa k MHD či jízdě
automobilem,“ říká Jaroslav Bartoš, stavbyvedoucí společnosti
Skanska DS.
Cyklostezka bude unikátní jednak díky materiálu, jednak
díky osvětlení. Buduje se totiž z cementobetonu, který se sice
hojně využívá při stavbě dálnic a rychlostních komunikací,
ale na menších dopravních stavbách se používá minimálně.
„V České republice je zatím v provozu pouze jedna cyklostezka
vybudovaná z tohoto materiálu, přestože cementobetonový
povrch má vyšší trvanlivost a rovnější povrch, a dokonce už není
ani o tolik dražší než asfaltový,“ dodává J. Bartoš.
Druhým unikátním prvkem bude osvětlení: kromě klasických
lamp veřejného osvětlení budou cyklistům svítit na cestu v nivnické části solární svítidla AH-941. Dále budou do betonového
povrchu cyklostezky v blízkosti přejezdu přes silnici druhé třídy
číslo 490 osazena solární silniční světla. Ta upozorní jak cyklisty,
tak řidiče na hrozící nebezpečí a výrazně přispějí k bezpečnosti
silničního provozu.
V současné době probíhají zemní práce a terénní úpravy.
Po nich bude následovat položení vrstvy štěrkodrtě v místě budoucí cyklostezky. Dokončení stezky v ceně více než 15 milionů
korun je naplánováno na konec listopadu letošního roku.
Komořany a Cholupice už spájajú tunely
dlhého mostu cez Vltavu začína pri obci Vestec a končí pri
križovatke Strakonická pri Lahovicích. V klesajúcom tuneli bude
dvojpruhová vozovka, v stúpajúcom bude pre pomaly idúce
kamióny o jeden pruh viac. Najvyššia povolená rýchlosť v celom
úseku bude 100 km/h.
Diaľnica, ktorá zmení život
Slávnostným položením základného kameňa prvého úseku D1
Sverepec–Vrtižer sa oficiálne začala výstavba 4,9 km časti diaľnice, ktorá zásadne zmení štruktúru dopravy a kvalitu života
obyvateľov Považskobystrického regiónu. Náročný projekt odovzdajú motoristom stavbári zo Skanska BS a Doprastavu na jar
2010. „Výzvou pre našich špecialistov je najmä premostenie
časti Považskej Bystrice, taký projekt sa náročnosťou podobá
najsmelším cestným stavbám v Európe,“ povedal generálny
riaditeľ Skanska BS Miroslav Beka. Stavba odbremení Považskú
Bystricu od tranzitnej dopravy a odľahčí komunikačný systém
mesta. „Som presvedčený, že touto cestou prídu do regiónu
i noví investori, a teda pracovné príležitosti,“ dodal M. Beka.
Investorom projektu je Národná diaľničná spoločnosť. Stavba je
súčasťou základného diaľničného ťahu D1 a po dobudovaní sa
stane súčasťou európskej cesty E 50, ktorá prechádza na území
Slovenska v trase Trenčín–Žilina–Poprad–Košice–Užhorod.
Vrtulníky v Náměšti parkují v novém
Nová stání pro vrtulníkovou techniku dokončila Skanska DS
v srpnu 2008 na vojenské letecké základně v Náměšti nad Oslavou. Po necelých dvou letech intenzivních prací v areálu vzniklo
celkem 27 stání pro vrtulníky a nová kanalizace a světlotechnika; prostory budou sloužit i pro manipulaci s vrtulníky i s technikou zajišťující jejich provoz. Součástí projektu bylo zhotovení
cementobetonové platformy o ploše 6073 čtverečních metrů
a tloušťce 27 centimetrů a výstavba světelných postranních řad
pojezdové dráhy a prosvětlených informačních znaků podél
okrajů nových stání a pojezdové dráhy pro vrtulníky.
Voda pre milión Fínov
Po ôsmich mesiacoch sa na stavbe severného tunela v južnej
časti cestného okruhu Prahy streli obe partie razičov, ktoré
v razení postupovali proti sebe. Takmer dva kilometre dlhý tunel
z Komořan do Cholupic môžu prevziať betonári.
„Pracovali sme v dvojzmennej prevádzke, a sme radi, že sa
náročné práce v podzemí zaobišli bez jediného úrazu,“ povedal
projektový manažér Anton Petko zo spoločnosti Skanska BS,
ktorá razenie uskutočnila. Úsek R513 s dominantou 236 metrov
Partner 3/2008 38
Obyvatelia fínskej metropoly a okolia sa po rekordných troch
mesiacoch rekonštrukcie môžu napiť zo svojich kohútikov
kvalitnej pitnej vody. Stavebné práce na poslednom úseku viac
ako 120-kilometrového tunela pre prívod vody – najdlhšieho
svojho druhu v Európe – zabezpečovali odborníci zo spoločnosti Skanska BS. Opravou 7,6 kilometrov dlhého úseku boli
ukončené rozsiahle modernizačné práce na tuneli, postavenom ešte v 60-tych rokoch minulého storočia. „Stavba bola
náročná hlavne z hľadiska organizácie prác, pretože jednotlivé
pracoviská boli od seba vzdialené viac ako 2,5 km, čo vyžadovalo vysoké nasadenie hlavne od technikov stavby. Navyše profil
privádzača neumožňoval naplno využiť dostupnú techniku
a väčšinu prác sme museli robiť ručne. Práce sme museli stihnúť
v rekordne krátkom čase, keďže boli naplánované počas
odstávky pitnej vody pre viac ako milión obyvateľov,“ opisuje
priebeh prác Juraj Ježek, vedúci fínskej organizačnej zložky spoločnosti Skanska BS.
Summary
What‘s going on in Prague, Bratislava and Brno? We have put
together some suggestions on interesting upcoming events
and places worth visiting. You can read more in the „Stojí
za …“ section on page 3.
What is the life of fashion designer like? What is it like to dress
other people? And, what is the home of a fashion designer,
which she has just purchased from Skanska going to look
like when furnished? These questions and more are what
we asked fashion designer Tatiana Kovaříková about in our
interview. I enjoy making others look attractive Tatiana says.
You can read the entire interview on page 4 („Na vrcholu“
section).
My house is my castle. This saying has been in use for centuries without being changed or losing its relevance. You can
read more about the history of residential architecture, which
is closely tied into people‘s everyday lives, in the „Po stopách
architektury“ section on page 8.
Owning a home with a yard is the dream of many people.
The massive effort to turn this dream into reality has added
the term „suburbs“ into our everyday vocabulary. And, what
is life in these new residential developments like? What are
some of the pluses and minuses? You can read answers to
these questions and a discussion on this topic in the article
„S městem v zádech“ , which is in the „Druhý pohled“ section
on page 12.
Every building has its own history, which can be particularly
interesting when it comes to luxury villas. The architecturally
unusual Benies Villa in Lysá nad Labem is a cubist gem that
came from the drawing board of the renowned architect Emil
Králíček. One of the unusual things about this building is the
fact that this early 20th century masterpiece was originally designed to have a roof garden. You can read more in „Šumné
památky“ section on page 16.
The invigorating fall weather is a perfect time for a family
outing. Why not consider visiting and exploring another architectural landmark? The Bauer Villa is located in the center of
the small town of Lidbořice. You can find the directions and
a description of what you can look forward to when visiting
this cubist masterpiece by the well-known Czech architect
Josef Gočár in the „Výlet“ section on page 20.
Since March, Hanne Rønneberg, from Norway, has been the
leader of the seven-member team of the newly established
Green Construction division. In the environment of the global
Skanska Group, the word ‚green‘ is well used and the concept
has lately become extremely fashionable and popular. You can
read the interview in which we discuss the concept of green
construction on page 26 in „The Expert“ section.
Would you like to find out about the latest construction news
and the projects that Skanska is currently working on? Read
the „Živé stavby“ section on page 32.
Pasivní dům − Seminární centrum Hostětín •
03/2006−10/2006 • Investor: ZO ČSOP Veronica
• Dodavatel: Skanska CZ a. s.
Energetický projekt roku 2007
Nové sídlo ČSOB v Praze-Radlicích •
02/2005−12/2006 • Developer: Skanska
Reality a.s. • Dodavatel: Skanska Reality a.s.,
Skanska CZ a.s.
Golden LEED Award • Cena zdraví a bezpečného životního prostředí 2006 • Stavba roku
2007 • Best of Realty 2007
Úsporné budovy
umíme vymyslet
i postavit
Skanska patří po celém světě k lídrům
v oblasti energeticky příznivého stavění.
I v České republice disponujeme týmy, které
Administrativní budova Nordica Ostrava •
11/2007−3/2009 • Developer: Skanska Property
Czech Republic, s. r.o. • Dodavatel: Skanska CZ a.s.
O 25 % nižší spotřeba energie oproti
českým normám.
mají s navrhováním i stavbou energeticky
úsporných budov rozsáhlé zkušenosti. Stále více
nově vyvíjených projektů Skanska je o 25-30 %
úspornější, než vyžadují evropské normy.
Více informací
www.skanska.cz