Klub přátel Hollaru

Transkript

Klub přátel Hollaru
Klub
přátel
Hollaru
ALENA ANTONOVÁ
JIŘÍ ŠALAMOUN
ADOLF BORN
1
BULLETIN
listopad 2015
bulletin_2015_tisk.indd 1
31.10.2015 10:12:40
2
bulletin_2015_tisk.indd 2
31.10.2015 10:12:40
Vážení a milí přátelé Hollaru
a členové Klubu přátel Hollaru,
omlouváme se, že Váš bulletin nevyšel v jarním termínu.
Za poslední rok došlo ve výboru Hollaru k mnoha organizačním
změnám – obměně několika členů, měnil se třikrát tajemník.
Dlouholetý předseda Hollaru Vladimír Suchánek odstoupil,
rozhodovalo se o jeho nástupci... Šlo o záležitosti časově
i jinak náročné.
To především byly důvody, proč Bulletin vychází se zpožděním, až v tomto termínu. Zároveň jsme ve velkém počtu přijali nové členy a tomto trendu budeme letos i v příštím roce pokračovat.
Předkládáme Vám návrh (s případným doplněním) výstavního plánu na rok 2016, který jsme se snažili upravit tak, aby
se vedle tradičních výstav, jako jsou Jubilanti roku, Nová tvorba
a Festival komorní grafiky, uplatnily kurátorské výstavy a projekty, představující vedle nových členů Hollaru, rovněž stěžejní
i mediálně známé autory. Zároveň bude pokračovat projekt
spolupráce s vysokými uměleckými školami.
Projekt třinácti výstav (z toho 2 s mezinárodní účastí), je vytvořen v nové koncepci Hollaru. Rok 2016 předchází výstavním
aktivitám následujícího roku 2017, který je významný svým jubileem – stoletým výročím SČUG HOLLAR
bulletin_2015_tisk.indd 3
3
31.10.2015 10:12:40
V roce 2017 oslavíme stoleté výročí Hollaru. Proto bychom
Vás rádi s předstihem informovali, jakým způsobem se chystáme vzácné jubileum připomenout a oslavit. Plánujeme vyhlásit
rok 2017 jako ROK GRAFIKY.
Připravujeme řadu výstav a doprovodných akcí, mimo jiné
s úmyslem hlouběji seznámit diváky s grafickými technikami
a jejich řemeslným zázemím.
Vyhlášení Roku grafiky by mělo proběhnout v únoru 2016
(pravděpodobně během vernisáže výstavy Jiří Šlitr a Jiří Suchý)
za přítomnosti novinářů. Rádi bychom požádali pana ministra
kultury o záštitu. V čestném výboru by měli zasednout vedle
významných členů Hollaru také zástupci institucí a našeho
kulturního života.
Rok grafiky by měl vyvrcholit na podzim roku 2017 výstavou v Národní galerii.
4
Předběžný plán výstav vám nyní předkládáme:
Stěžejní výstavou k 100. výročí Hollaru bude výstava
v Národní galerii v Praze na podzim 2017 (kurátorka Eva Bendová, Hollar bude poradním hlasem v přípravě výstavy).
Ve stejné době proběhne v Clam Gallasově paláci v Praze
členská výstava SČUG Hollar.
Vedle těchto výstav proběhnou během léta 2017 další výstavy: Galerie Karlovy Vary, letohrádek Ostrov nad Ohří (kurátorka Božena Vachudová).
Dále se připravuje výstava, která bude mít pracovní název Kniha a grafici Hollaru, na které budou zastoupena díla
především ze sbírek Památníku národního písemnictví. Výstava bude věnována tvorbě členů spolku Hollar vztahující se
ke knize, vystaveny budou ilustrace, autorské knihy, bibliofilie,
ex libris, ale také např. grafické portréty spisovatelů (kurátorky
Vilma Hubáčková a Barbora Vlášková). PNP má zájem tuto
výstavu udělat v Hollaru, vedle toho ve svých prostorách (Pélleova vila?) instalovat komorní výstavu grafik Václava Hollara.
Během léta 2017 by se měla uskutečnit výstava v Galerii
Klatovy, Klenová s názvem Šumavou..., kde budou vystaveny
grafiky hollaristů z minulosti a přítomnosti, kteří byli a jsou
bulletin_2015_tisk.indd 4
31.10.2015 10:12:40
inspirováni krajinou Šumavy (kurátoři Pavel Piekar a Karel Skalický).
Dále je domluvený výstavní prostor pro výstavu Grafičanky
ve Středočeské galerii, Roztoky, předběžný termín výstavy jaro
2017 (kurátor Vladimír Suchánek).
Městská galerie Volyně nabízí výstavu Šumavské inspirace
Arne Naumana (kurátor Karel Skalický). Kresby, akvarely a grafika významného člena Hollaru v období první republiky
Hodláme vyzvat soukromé galerie, se kterými spolupracují
členové Hollaru, aby byly připraveny uskutečnit tematické výstavy, které by volně s Hollarem souvisely:
Galerie Millennium, Praha 1 – tematická výstava, pracovní
název Praha očima grafiků Hollaru (kurátor Adam Hoffmeister).
Galerie La Femme, Praha 1 oslovuje grafickou obec, aby
vytvořila grafiky na téma Vzpomínka na první republiku (ke stoletému výročí Hollaru). Vystavená díla budou potom vystavena
v galerii La Femme.
Galerie U lávky, Praha,Troja – tematická výstava Zvířectvo,
ve spolupráci se ZOO Praha (kurátor Jan Kavan)
Galerie Smečky – předběžně domluvena (s předsedou
správní rady Nadačního fondu Smečky) výstava Vladimíra Suchánka
Galerie Magazín, Terezín – o tématu se jedná (kurátorka
Lenka Kahuda Klokočková)
Hospital Kuks, Národní památkový ústav – výstava s pracovním názvem Dobrý den pane Šporku, pane Brandle a pane
Rentzi (kurátorka Alena Laufrová).
Zámek Bystřice pod Hostýnem, výstava grafik s hudebními
motivy (kurátorka Alena Laufrová).
Zároveň bychom Vás rádi seznámili s dalším plánem a tím
je rekonstrukce naší galerie. V současné době si necháme architekty zpracovat projekt na rekonstrukci, která spočívá:
– ve změně vchodu do galerie (původní vchod byl zazděn
a my jej chceme opět otevřít)
– ve změně osvětlení (systém osvětlení je zastaralý a měli
bychom ho nahradit novými zdroji)
bulletin_2015_tisk.indd 5
5
31.10.2015 10:12:40
– ve změně lepšího uspořádání zázemí pro zaměstnance
a sklady
– ve vytvoření odpočinkového zázemí pro návštěvníky
– ve změně prezentace galerie do venkovních prostor
Odhadované náklady:
400 000 Kč osvětlení, 250 000 Kč nový výstavní fundus
včetně prohlížeče grafiky a výstavních rámů, 200 000 Kč nový nábytek do společenského a zázemí, nové regály ve skladu
a pro skladování grafik, 150 000 Kč stavební úpravy. Reálný
termín rekonstrukce (pokud budou finanční prostředky) – jaro,
léto 2016
Pokud by někdo z Vás nám mohl jakýmkoliv způsobem
pomoci, například kontaktem na sponzory, prováděcí firmy,
firmou na kancelářské vybavení či jinak, budeme Vám za tuto
aktivitu velice vděčni.
Budeme se s Vámi těšit na rok příští a na to, že se opět
sejdeme na krásných výstavách v naší galerii a budeme se připravovat na oslavy roku následujícího.
Děkujeme Vám za Vaši přízeň.
Za SČUG Hollar:
Alena Laufrová, členka výboru SČUG Hollar
Pavel Piekar, předseda
Medailonek PAVLA PIEKARA,
nového předsedy SČUG Hollar
6
Pavel Piekar se narodil 18. července 1960 v Ostravě. Základní a střední školu absolvoval v Táboře, kam se jeho rodiče
v jeho 3 letech přestěhovali. Studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze (1979–83) fakultu stavební, obor pozemní stavby. Již od mladého věku intenzivně kreslil (lidová škola
umění v Táboře), během studií se zdokonaloval soukromými
studiemi, u doc. Bohuslava Kutila a manželů Jenny a Jana Hladíka. Je činný v oboru grafiky, kresby, knižní ilustrace a exlibris.
Je členem Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR, jehož je
od jara roku 2015 předsedou.
bulletin_2015_tisk.indd 6
31.10.2015 10:12:40
Pavel Piekar je příslušníkem
generace, která se zasadila o renesanci českého linorytu od počátku devadesátých let až do
dnešních dnů. Jeho grafiky jsou
osobité a technicky náročné.
Realisticky zobrazuje skutečnost
a tu poté převádí do techniky
barevného linorytu. Jeho grafika
vzniká podle přesné kresby, ze
které se kopírují jednotlivé desky – barvy pro následující soutisk. Podle obtížnosti tématu se
počet jednotlivých desek – barev pohybuje od 5 do až 50 barev. Jeho tisky jsou autorské
a malých nákladů. Pravidelně
vystavuje od počátku devadesátých let, od té doby uspořádal doma i v zahraničí přes 50 samostatných výstav a účastnil se podobného počtu výstav kolektivních. Za svou tvorbu dosáhl uznání v České republice –
ocenění na Grafice roku, Bienále grafiky a Intersalonu.
V oblasti grafiky a barevného linorytu patří Pavel Piekar
k nejvýznamnějším současným tvůrcům, v České republice je
znám i knižními ilustracemi.
Svými pracemi je zastoupen v těchto sbírkách: Východočeská
galerie v Pardubicích,
Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Husitské muzeum v Táboře, Galerie Klatovy/Klenová, Památník národního
písemnictví, Muzeum umění Olomouc, Beauchamp, centre
culturel, Francie, Galerie bří Špillarů, Domažlice, Galerie Umění, Karlovy Vary, Obvodní knihovna Opatov – artotéka, Sanamchandra Art Gallery, Silpakorn University, Thajsko a v řadě
dalších veřejných a soukromých sbírek u nás i v zahraničí.
bulletin_2015_tisk.indd 7
7
31.10.2015 10:12:40
Úvodní slovo Pavla Sivka
na mimořádné členské schůzi SČUG Hollar
8
Vážení,
sešli jsme se zde na mimořádné členské schůzi, neb odstoupil Vladimír Suchánek ze zdravotních důvodů z postu
předsedy. Tuto funkci dělal pečlivě a starostlivě po celých
23 let, proto mu chceme za vše, co pro Hollar udělal, srdečně
poděkovat a popřát mu hodně zdraví a hojně času, kdy se bude
moci věnovat hlavně své grafické práci. Výbor poslal Vladimírovi Suchánkovi dopis s poděkováním a zároveň jsme mu
navrhli, aby se stal čestným předsedou sdružení Hollar.
A nyní bych vám chtěl říci několik slov o situaci v Hollaru.
Situace za poslední rok nebyla lehká. Po letech, kdy finanční aktivity Hollaru a prodej grafik stačily saturovat existenci
Hollaru, nastaly časy, kdy tyto činnosti už nestačily zafinancovat běžný chod sdružení. Dokonce ani pohotové zásahy
do financování a snížení nákladů nevedly k zastavení propadu. Finanční situace dovedla sdružení, aspoň v této jeho
podobě, až na samý okraj zániku. Proto se předseda s výborem rozhodli k nezvyklému, ale v tom momentě nejrychlejšímu řešení, požádat samotné členy a členy Klubu Hollaru
o osobní sponzorský dar pro Hollar. Za tuto pomoc, která
pomohla překlenout kritický bod, všem moc děkujeme. Zároveň byly vedením Hollaru a osobními kontakty předsedy
osloveny některé organizace (např. Nadace českých umělců),
či složky státní správy (město Praha, ministerstvo kultury atp.)
a požádáni o mimořádnou výpomoc. Byla konkursem vybrána
bulletin_2015_tisk.indd 8
31.10.2015 10:12:41
nová tajemnice Kateřina Obozněnková, s jejímž příchodem
byly následně spojeny i nové změny v Hollaru. Předsedou
byl přiveden Michal Najman, který byl kooptován do výboru
jako ekonomický poradce a kterému se podařilo částečně snížit zbytečné náklady. Díky němu se konečně podařilo zřídit
e-shop, internetový prodej grafik našich členů, který sice ještě
není dostatečně naplněn potřebným počtem jmen, ale hlavně
grafik, ale již přispěl finančně do rozpočtu. Věříme, že po překlenutí určité laxnosti a neoperativnosti některých našich členů,
bude tento způsob prodeje úspěšný. Mohu říci, že o nových
návrzích a způsobech fungování Hollaru padlo mnoho názorů,
ale ač některé byly jistě podnětné a prospěšné, narážely mnohdy na současné finanční možnosti Hollaru. Byla vypracována
celá strategie získávání sponzorů, byl vytištěn katalog s naší
nabídkou a výhodami pro eventuelní sponzory podle velikosti
jejich finančního příspěvku. Situace se nepatrně zlepšila určitými zásahy do našeho rozpočtu, to však neznamenalo, že stav
byl vyřešen a že pořád nehrozil finanční pat. Finanční napětí
kulminovalo a přeneslo se i mezi předsedu, tajemnici, i členy
výboru. Nová tajemnice, ač možná vnesla do atmosféry Hollaru značné naděje, na druhé straně pomohla vzniku určitých
kolizí v komunikaci a možná, že vzájemnou nekomunikací
vznikaly rozpory, které se někdy nestačily vysvětlit ani častější
frekvencí schůzí výboru. Vše vyvrcholilo otěhotněním tajemnice, ona sama chtěla zůstat v práci co nejdéle, ale nakonec
byla nucena odejít na radu lékaře urychleně během února.
V tomto časovém tlaku byl předsedou v rychlosti vybrán nový
tajemník pan Pavel Kopecký. Situace se měla uklidnit, ale náhle
se spíš zkomplikovala. Vyústila náhlým odchodem Vladimíra
Suchánka z postu předsedy, i členství ve výboru. Jeho odchod
byl jím samotným plánován na podzim letošního roku, ale byl
urychlen jeho zdravotním stavem, ale také určitým střetem se
členy výboru právě kvůli práci obou tajemníků.
Ale čas běží dál. Situaci bylo nutno ihned řešit. Výborem
bylo zvoleno kolektivní vedení Hollaru, kdy provizorním předsedou byl zvolen Pavel Piekar, pro věci ekonomické byl zvolen
místopředsedou Michal Najman a místopředsedou pro výstavní
činnost Pavel Sivko. Byl vypsán nový konkurs na nového tajem-
bulletin_2015_tisk.indd 9
9
31.10.2015 10:12:41
níka a během pár týdnů se podařilo nalézt novou tajemnici.
Věříme, že díky ní, bude dobře pracovat sekretariát Hollaru
a že bude hlavně dobře fungovat komunikace a spolupráce
s výborem, ale i s novým předsedou Hollaru. Ve výboru v současné době jsou tito členové: Pavel Piekar, Alena Laufrová,
Hana Storchová, Pavel Sivko, Jan Kavan, Miroslav Pošvic, Boris
Jirků, Petr Korbelář, ve výboru je již připomínaný Michal Najman pro věci ekonomické, jako právní a finanční poradce byl
přizván pan Dušan Klimeš. Z výboru odešli pan Karel Zeman
a Josef Saska. Počítáme s tím, že doplníme počet členů výboru.
Před celým sdružením je mnoho úkolů, o některých plánech
či změnách zde ještě uslyšíte podrobněji. Je nutné říci, že naše
sdružení nestojí jen na práci předsedy a výboru, ale že je třeba,
aby se do činnosti zapojili hlavně členové Hollaru, bez jejich
podnětů a nápadů, bez jejich iniciativy se situace nezlepší.
Mnohé věci jsme se již pokusili změnit, ale další nás čekají,
starý model fungování Hollaru již nestačí. Nejdůležitější je tezměnit financování sdružení, najít nové zdroje. Jednou z cest
je i změna výstavní politiky, předem zdůrazňuji, že nejde o to,
vydělat peníze za každou cenu, kvalitu výstav je nutné udržet,
přesto je nutné zdůraznit, že každý z členů, který chce vystavovat v Hollaru, bude muset pro výstavu připravit konvolut grafik
k prodeji, není možné dělat výstavy neprodejné. Připravovali
jsme schůzku se Simeonou Hoškovou, se kterou jsme chtěli
kooperovat při organizaci každoroční výstavy Grafiky roku
a Ceny Vladimíra Boudníka. Bohužel, celá věc se zadrhla jejím
náhlým úmrtím. Věříme, že i přes tuto situaci se nám podaří navázat kontakt s výstavním výborem a domluvit se na nějaké užší
spolupráci. Nakonec bych ještě jednou rád zdůraznil, že jací
jsou členové, takový je i spolek. To je z mé strany zatím vše.
10
bulletin_2015_tisk.indd 10
31.10.2015 10:12:41
VÝKAZ PRÁCE
předsedy SČUG Hollar za uplynulých 20 let
(Příspěvek Vladimíra Suchánka k uplynulé činnosti Hollaru)
Jako účastník a svědek událostí chci
v úvodu své zprávy vzpomenout kolegů, kteří
už od jara 1989 usilovali na tehdejším Svazu
československých výtvarných umělců o obnovení činnosti Hollaru. Byl to přípravný výbor
ve složení Jaroslav Šváb, dr. František Dvořák, Jaroslav Hořánek, Jaroslav Kaiser, Karel
Hruška, Josef Herčík, Karel Vysušil a Vladimír Suchánek. Jak známo, svého cíle jsme
dosáhli. První členská výstava se uskutečnila
v listopadu 1990 ve Špálově galerii. V roce
1991 rezignoval Jaroslav Šváb ze zdravotních důvodů na funkci předsedy a do čela sdružení se postavila trojice dr. Dvořák,
Hořánek a Kaiser. V roce 1995 jsem byl členskou schůzí zvolen
do funkce předsedy a vykonával jsem ji dvacet let.
Devadesátá léta probíhala ve znamení transformace české
společnosti, v které převážily komerční zájmy a lhostejnost
ke kulturním hodnotám, což pro Hollar často znamenalo existenční ohrožení. Mým krédem vždy bylo nezpronevěřit se
odkazu našich předchůdců a Hollar za každou cenu zachovat! Vždy jsem byl a jsem přesvědčen, že je to fenomén, který
v Evropě, ba i ve světě, nemá obdoby. Proto jsem svou úlohu
přijal jako čestnou povinnost, kterou jsem se snažil poctivě
vykonávat.
Má práce se skládala z množství úkonů, projektů, kontaktů,
drobných i větších starostí, které zvenčí prakticky nebylo vidět.
Např. není známo, že jsem vymyslel každoroční stálice našeho
výstavního programu – Jubilanti a Festival komorní grafiky, ani
to, že jsem stál při vzniku Klubu přátel Hollaru.
V roce 1997 jsem připravil oslavy 80. výročí založení
Hollaru v Karolinu s koncertem komorního orchestru a za účasti předsedy vlády, V roce 1999 jsem inicioval vytvoření a umístění pamětní desky Václava Hollara na jeho rodný dům v Sou-
bulletin_2015_tisk.indd 11
11
31.10.2015 10:12:41
12
kenické ulici (autor prof. Jan Hendrych) – slavnostní odhalení
vykonal primátor hl.m. Prahy za doprovodu Hudby Hradní
stráže.
K 90. výročí založení jsem v roce 2007 organizoval členskou výstavu v Clam-Gallasově paláci spolu s ojedinělou expozicí 100 grafických listů Václava Hollara a vydáním pamětní
medaile z dílny Karla Zemana.
V roce 2002 jsem inicioval a realizoval velkou výstavu
Česká grafika v Mánesu, která byla dosud největší přehlídkou
současné české grafické tvorby. Jako kurátor jsem uspořádal
několik výstav v naší galerii i v zahraničí – např.výstavu Hollara v Berlíně, Freiburgu, v Koburgu a dvě výstavy ve Francii –
v Audabiacu a v Paříži.
V devadesátých letech jsem získal podporu některých institucí (na př. ČEZ, Česká pojiš
ovna, Zentiva), což umožnilo
Hollaru vydávání katalogů a publikací. Za všechny jmenuji:
České exlibris, Eros v evropské grafice, Česká grafika 20. století.
Každoroční publicitu Hollaru se mi podařilo zajistit na dvou
úrovních – na celostátní udělováním Ceny Hollaru za knižní
ilustraci v Soutěži o nejkrásnější knihu roku, kterou pořádá
Ministerstvo kultury a na mezinárodní udělováním dvou Cen
Hollaru vítězům soutěže hudebního festivalu Pražské jaro. Ty
jsou vždy reprodukovány v celostránkovém inzerátu Galerie
Hollar v koncertním programu festivalu, který vychází v nákladu pět tisíc výtisků.
Během let jsem přivedl do Hollaru řadu umělců, spisovatelů, muzikantů, politiků – od poslance přes ministra až po prezidenta. Napsal jsem stovky článků, projevů, žádostí, dopisů.
Poskytl množství rozhovorů do rozhlasu i televize, zahajoval
desítky výstav a přitom se staral se o chod galerie a kanceláře.
Podílel jsem se na přípravě společenských večerů v Hlaholu
a zájezdů Hollaru po vlasti i do zahraničí – nemohu nevzpomenout našeho zájezdu do Londýna v roce 2007, kdy jsme v rámci oslav našeho 90tiletého založení položili věnec na náhrobek
Václava Hollara ve Westminsteru.
Za podporu a pomoc při organizování zmíněných akcí děkuji zpětně všem členům výborů v uplynulých obdobích!
bulletin_2015_tisk.indd 12
31.10.2015 10:12:41
Předávám vedení našeho sdružení svým nástupcům s přáním úspěšného pokračování práce v zájmu Hollaru a české
grafiky!
2. června 2015
NOVÍ ČLENOVÉ našeho spolku
Za dva roky oslaví Sdružení českých umělců grafiků Hollar
úctyhodných 100 let existence. Možná i díky tomu, že i po tolika letech je stále schopné reagovat na aktuální dění při současném zachování respektu k tradici. Jednou z mnoha současných
proměn je i způsob přijímání nových členů. Sdružení nově
samo nabízí členství – umělcům, zabývajícím se na profesionální úrovni grafikou. A to jak studentům a absolventům vysokých
škol, tak umělcům z jiných oborů, kteří grafiku tvoří, ale nepovažují to za svůj základní vyjadřovací prostředek, takže by je
ani nenapadlo o členství přemýšlet. Doufám, že přijatí členové
budou pro sdružení a grafiku v Čechách obohacující, nejen
svými díly, ale i přínosem nových názorů, přístupů, aktivit a vizí
na grafickém poli Pánduovců. Sám jsem zvědav, jak se na dění
v Hollaru vstup nových tváří projeví – tady jsou:
Bauer Milan, Binder Ivo, Böhm Martin, Brejcha Šimon,
Faktor Jidřich, Falušiová Lenka, Honetschläger Jakub, Hraba
Zbyněk, Hrubant Vojtěch, Janůjová Jarmila, Jelen Oldřich, Kaloč Robin, Kaska Vladislav, Klokočková Lenka Kahuda, Kocman
Bedřich, Kocman Jan, Kotková Markéta, Krtička Jiří Bernard,
Manojlín Martin, Najman Michal, Nikl Petr, Růžičková Zuzana, Sláma Miloš, Smetana Tomáš, Suchý Jiří, Šindelová Jana,
Špaňhel Jakub, Štěpán Petr, Velíšek Martin, Vojta Jan, Vojtová
Lenka (umělci, teoretikové umění, umělečtí řemeslníci, činní
členové)
Na závěr bych rád zveřejnil milý dopis od Jiřího Suchého,
kterým reagoval na své přijetí do spolku. JIž před pár lety, kdy
jsme diskutovali o tom, co je potřeba pro Hollar udělat, reagoval
slovy, že až budeme brát dorost, rád se přihláší.
Petr Korbelář
bulletin_2015_tisk.indd 13
13
31.10.2015 10:12:41
14
bulletin_2015_tisk.indd 14
31.10.2015 10:12:41
JUBILANTI HOLLARU 2015
Protože článek o této tradiční lednové výstavě Hollaru vychází v bulletinu až na podzim tohoto roku, musím s velkým
zármutkem text doplnit o úmrtí dvou jubilujících vynikajících
grafiček, osmdesátileté Jaroslavy Pešicové a teprve padesátileté
Šárky Trčkové. Odchod obou osobností je pro členy Hollaru,
i pro jejich sběratele a obdivovatele bolestnou ztrátou
ŠÁRKA TRČKOVÁ, ak. mal.
28. 9. 1965, Plzeň – 4. 8. 2015, Praha
Šárka Trčková studovala v letech 1980–1984 na SOŠV,
1986–1992 na Akademii výtvarných umění v Praze (obor malba a grafika, prof. Dalibor Chatrný). Od roku 1995 byla odbornou asistentkou v ateliéru Grafika II., doc. Vladimíra Kokolii na
AVU; od r. 2002 byla členkou Sdružení českých umělců grafiků
Hollar. Do svých mnohdy rozměrnějších akvatint promítala
zážitky z dětství, svět dětí jí byl tajemnou zahradou, v které
15
bulletin_2015_tisk.indd 15
31.10.2015 10:12:41
nacházela vyjádření sebe sama. Tlumenou barevností i jakousi
neostrostí grafické listy evokovaly ranou dobu fotografie.
Šárka Trčková realizovala řadu autorských výstav doma
i v zahraničí a účastnila se mnoha kolektivních výstav
a mezinárodních soutěží, na nichž obdržela čestná ocenění,
a to zejména v soutěžích GRAFIKA ROKU (GR 1999 – Cena
v kat. A; GR 2000 – Cena v kat. D; GR 2003 – Cena za tisk
z hloubky; GR 2010 – Cena v kat. B; čestná uznání: GR 1998,
2001, 2007, 2010, 2011, 2012); v r. 2010 získala Nákupní
cenu v soutěži „Linolschnitt heute VIII“, Bietigheim-Bissingen,
Německo.
JAROSLAVA PEŠICOVÁ
malířka, grafička a ilustrátorka
30. 12 1935, Praha – 30. 3. 2015, Praha
16
Jaroslava Pešicová studovala v letech 1950 –1954 na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze (dnes Výtvarná škola
Václava Hollara) obor ilustrace u prof. P. Dillingera, K. Tondla a K. Millera a v letech
1954–1960 na Akademii
výtvarných umění (prof. Miloslav Holý a prof. Vladimír
Sychra, pod jehož vedením
se věnovala oboru monumentální malba). Od roku 1960
spolupracovala se sochařem
a budoucím manželem Františkem Štorkem. V 60. letech
byla členkou umělecké skupiny Etapa, od 1990 členka
SČUG Hollar.
Věnovala se zejména monumentální malbě následně
i volné grafice a bibliofilii,
od r. 1975 spolupracovala
s ateliérem tapiserií Marie
bulletin_2015_tisk.indd 16
31.10.2015 10:12:41
Teinitzerové v Jindřichově Hradci
na vzniku tkaných reprodukcí k jejím obrazům.
Uskutečnila řadu autorských výstav (20. 11. 2014 –9. 1. 2015 v Galerii města Tábor). V roce 2003 získala Evropskou cenu za uměleckou
a kulturní činnost od Evropské unie
umění. Na velkoryse rozvržených
leptech s akvatintou si hrála především s lidskou figurou, často barokně
nahozenou. Smělá kresba ve spojení
s malířským cítěním autorky vytvářela dynamické kompozice lidského
hemžení na jevišti života.
………
Umělecké dílo je zastavený čas, napsal si kdysi francouzský malíř Pierre Bonnard do deníku… Umělecká tvorba však
nezakotvuje pouze vnímání a prožívání autorů, ale zřejmě zastavuje, lépe řečeno zpomaluje běh času těm, kteří se jí věnují.
Na novoroční výstavě Jubilanti Hollaru 2015 to potvrdilo velké
zastoupení osmdesátníků i později narozených. Vystavující
umělci se vyjadřují v celé škále klasických grafických technik,
v hlubotisku, tisku z výšky i plochy. Jejich výtvarná řeč je expresívní, poetická, groteskní či nostalgická, někdy zaznamenává
realitu všednosti, jindy vychází ze světa představ. Díla jsou
barevnosti š
avnatě pestré, s pastelovým nádechem, mnohdy
se střídmým zabarvením i stroze černobílá.
Pětapadesátiletý Pavel Piekar se cílevědomě věnuje vícebarevnému linorytu, inspirací jsou mu především vlastní studijní
kresby. Zařadil se mezi přední grafiky, kteří se zasloužili o renezanci současného linorytu u nás. Šedesátník Mikoláš Axmann
je znám svými kamenopisy, na výstavě představil novou polohu
svého umění, fantaskní, zářivě barevné kompozice. Helena
Horálková, autorka velkorysých figurálních výjevů z městského
prostředí v technice linorytu, je, v tom nejlepším slova smyslu
bulletin_2015_tisk.indd 17
17
31.10.2015 10:12:42
jedna z mála současných angažovaných umělců. Fenomenální
kreslíř a malíř Boris Jirků kombinuje oba talenty na výjevech
svých grafických listů. Jiří Samek, tichý a soustředěný pozorovatel běžného života kolem sebe, má již dlouho řadu oddaných
diváků. Šestapadesátiletý Jan Otava je mistrem černobílého
střídmého hlubotisku, zatímco o pět let starší František Hodonský, kterému jsou struktury přírody také věčnou inspirací,
je ve svém výtvarném projevu š
avnatě barevný a tvarově nápaditý. Kamila Štanclová ovládá virtuózně techniku leptu, vytváří
překvapivé tvary sítí křehkých linií, plochy grafického listu
jsou vyplněny jemnými strukturami odkazujícími se k přírodě.
Osmdesátiletí Eva a James Janíček byli zastoupeni tvorbou
z dřívějších let. Jiří Šalamoun, jedinečný grafik a ilustrátor s ne-
18
bývalým pochopením a zaujetím pro literární předlohu, je také
básníkem a originálním glosátorem života. Pro svou ironickou
grafickou i obsahovou nadsázku, kresebnou virtuozitu, hravost a vynalézavost v motivech i kompozičních řešeních patří
mezi nejoriginálnější české umělce. Mezi pětaosmdesátníky se
zařadila Alena Antonová, která nikdy neopustila své osobité
kubizující tvarosloví, stejně jako své téma ženského aktu. Adolf
bulletin_2015_tisk.indd 18
31.10.2015 10:12:42
Born, ilustrátorská legenda, neúnavně kouzlí svůj nenapodobitelný svět postaviček lidských i zvířecích, s laskavým i ironickým humorem. Karel Hruška, na výstavě zastupoval náročnou
techniku dřevořezu a dřevorytu, která, zdá se, mizí v naší současné grafice. Devadesátník Pavel Sukdolák neúnavně tvoří
křehké esence tvarů, barev a struktur v nových variantách. Jeho
„grafické básně“ plné výtvarné, emotivní a duchovní invence
po desetiletí náleží k trvalým hodnotám.
Umělecký tiskař Jiří Lípa se dožívá 60 let. Díky jeho profesionálnímu přístupu a vstřícné spolupráci s umělci dostalo svoji
tvář mnoho grafických listů členů Hollaru.
Osmdesátiletá architektka Jaroslava Mrázová, svojí ochotou a erudicí přispěla k dobré úrovni mnohých instalací spolkových výstav.
Historik umění František
Dvořák, bývalý dlouholetý
předseda sdružení Hollar, se
dožívá devadesáti pěti let. Je
autorem mnoha výtvarných
monografií a publikací. Jako
neúnavný a rozsáhle erudovaný průvodce dějinami umění
je zapsán v paměti několika
generací. Jeho život a práce jsou jedinečně propojeny
s osudy mnoha zásadních
osobností české kultury.
Tradiční výstava Jubilanti Hollaru je vedle důstojné
prezentace uměleckých děl
i projevem úcty k smysluplnému životu věnovanému grafické tvorbě, autentické výpovědi
o vlastním vidění a vnímání světa vnějšího i vnitřního.
19
Alena Laufrová
bulletin_2015_tisk.indd 19
31.10.2015 10:12:42
Za Jaroslavou Pešicovou
20
Jaroslava Pešicová byla z generace výtvarných umělců,
kteří ještě prošli tradiční náročnou průpravou. Malířské řemeslo
si osvojovali poctivě od píky. I když se uměleckému školství
padesátých let komunističtí ideologové snažili vtělit zásady
socialistického realizmu, v praxi záleželo dost na osobnostech
pedagogů a potažmo i samotných studentů. Talent s opravdovým tvůrčím potenciálem si z lekcí realizmu dovedl pro sebe
zužitkovat to podstatné. Na odborné učitele Vyšší školy umělecko průmyslové v Praze vzpomínala vždy s vděkem za to,
jaké skvělé základy pro další rozvoj od nich získala. S láskou
ovšem vždy myslela i na Akademii výtvarných umění. Dostala
se zde do speciálky prof. Vladimíra Sychry, skvělého malíře,
který s noblesním vkusem nejen maloval, ale i žil. Pro své studenty měl velké porozumění a citlivě jim pomáhal nalézat svou
vlastní malířskou identitu. Dobře věděl jak vrcholně nesnadný
intelektuální proces je z nepřeberného množství možností vytvořit jen a jen svůj vlastní způsob interpretace světa.
Š
astná podpora se Jaroslavě a jejím kolegům dostává i díky
společenskopolitickým okolnostem. Do života umělců na volné noze je vyprovázejí „zlatá šedesátá“. Československá kultura po úspěchu na světové výstavě Expo 58 dostává křídla.
Domácí filmaři, spisovatelé, hudebníci a výtvarníci jsou neseni
na „nové vlně“ aby se zařadili do světového kontextu. Během
krátkých deseti let politického uvolnění získala tato celá umělecká generace jednak dostatek vlastního sebevědomí a pak
i zahraniční příznivce, díky čemuž se nenechala zlomit v dalších nepříznivých dobách.
Jaroslava nalézá ještě dalšího spojence. Je to sochař František Štorek. Vytvořili spolu dokonalý partnerský i umělecký tým.
Zdálo se že žijí jen pro umění. Jejich výtvarný projev vyzrával
souběžně a občas se i při vzájemné spolupráci překrýval. Zprvu
na Žižkově, později v novostavbě áblického rodinného domku
si všestranně zručný František vybudoval kovolijeckou dílnu.
Jaroslava si pro svou pilně se rozrůstající tvorbu ponechala atelier v Libni. Její malířský projev byl od počátku charakteristický bohatým a přitom přehledným kompozičním uspořádáním
bulletin_2015_tisk.indd 20
31.10.2015 10:12:42
tvarů. Fantaskní stély, drůzy draperií, vypreparované kmeny
s vyznačenými akcenty znamení a symbolů odkazují diváka
k civilizaci, která zfosilněla.
Československé umění si uprostřed světových aktuálních
tendencích dovedlo zachovat specifický charakter. A tak se
uvádí „Český informel“, „Český surrealizmus“, nebo „Česká
nová figurace“, či „Česká groteska“. Jaroslava
i František bytostně tíhnou k figuře. František
studuje antiku a oba
milují manýrizmus
a baroko. Výdobytky
svých formálních, ale
i řemeslně technických poznatků aplikují v kompozicích,
kterým přisuzují různě
sarkastické a posměšné významy. Je darem
výjimečných umělců
navázat dnešní řečí
dialog s dějinami. Groteskní Rabelaisovská
nadsázka a Jarryovská
absurdita je filozofickým postojem s jehož
pomocí se oba manželé vyrovnávají s tíživými otázkami života.
Obrazy se u Jaroslavy stávají scénickými a teatrálně se zalidňují. Shakespearovské téma Světa jako divadla a divadla jako
obrazu Světa, se nadále stává utkvělým motivem. V rozmáchlé
a přitom uvážlivě kalkulované malířské stopě zůstává zašifrované svědectví o autorčině vitalitě – s jakou vervou a gustem
s tou barevnou hmotou pracovala.
Během sedmdesátých let, v rámci nejrůznějších objevů
a experimentování, se Jaroslava věnovala také grafice. Zaujal
bulletin_2015_tisk.indd 21
21
31.10.2015 10:12:42
22
ji hlubotisk. Zejména různé modifikace leptu, akvatinty a mezzotinty. Všechny ty obtížné postupy opět zcela podřídila svým
představám. Invenčně nalézala neobvyklá technická řešení.
Odvážně, pomocí šábru a hladítek modelovala objemy v sytých, pracně nazrněných plochách. Její robustní styl ohromil
tehdejší milovníky a sběratele a rázem se stal velmi populárním. Je zřejmé, že nejvlastnější jí byly i v grafice velké formáty,
ale ani na zcela komorní ploše nechybí nic z její monumentality. V grafice, stejně jako v malbě jsou produktem její imaginace
bohaté ornamentální férie prostřídávané fragmentárními těly
a tvářemi s výmluvnými grimasami. Jindy je naopak nahrazují
klasicky uvážlivé výjevy s tématy soucitně patetickými. Barevnou škálu tisků, oproti zářivým plátnům, autorka instinktivně
ztlumila. Bratři Dřímalové, v jejichž oficíně všechny ty skvosty
vznikaly, se tu tradičně projevili jako mistrní interpreti. Období,
kdy se autorka tak systematicky a plodně věnovala grafice se
uzavřelo patrně rokem 1985. Přesto, že za tu dobu vytvořila
rozsáhlou kolekci, jsou její grafické listy již poměrně vzácně
k mání.
Nedlouho na to pro sebe objevuje další fenomén, který
jako by byl pro druh její malby dávno předurčen. Nejde sice
přímo o bezprostřední tvorbu autorky, ale o reprodukční převod
jejích monumentálních obrazů do tkané podoby tapiserií. V jindřichohradeckých atelierech bylo manufakturně podle obrazů
utkáno několik tapiserií, které věrně a přece osobitě reprodukují malbu. Opět tak dochází k dráždivé asociaci a vyzývavé
konfrontaci s historickým kontextem formy i námětů klasických
vlámských obdob.
Na konci devadesátých let se František Štorek dostal do názorového konfliktu s neurvale se prosazující novou garniturou
lidí ovládajících kulturní dění. Svou sochu Ikara před radnicí
v Ostravě již osobně nenainstaloval, umírá náhle na srdeční
infarkt.
Osamělá Jaroslava se odhodlala bojovat se smutkem svými
zbraněmi. Nedala se a o to intenzivněji se věnovala malování.
Po delším čase jí však nepříznivý osud přichystal další ránu.
Při chirurgickém zákroku, který jí měl pomoci s ortopedickými
problémy došlo k nevratné ztrátě funkce obou ledvin. Od té
bulletin_2015_tisk.indd 22
31.10.2015 10:12:43
doby byla odkázána na neustálé návštěvy dialyzačního centra.
Tento stav ji zcela psychicky zdrtil a paralyzoval. Ovšem její
nezlomná a vitální povaha v ní přesto ještě doutnala a tak se
stalo, že i s tím obrovským hendikepem se znovu naučila žít
a jak jinak, než opět malovat. Namalovala toho ještě hodně,
než přišla osudová neděle na konci horkého srpna roku 2015.
Za čtyři měsíce měla slavit osmdesátku.
Paní malířka odešla, dílo zůstává. Dílo vskutku nemalé.
Nemalé počtem i rozměry. Nemalé kulturním významem. Nemalé uměleckou hodnotou. Nemalé svědectvím o člověčím
úsilí. Nemalé svědectvím o době. Jak se k tomu postaví instituce
jichž se to týká?
Jan Kavan, říjen MMXV
BOHUSLAV HOLÝ
2. 1. 1944 – 15. 8. 2015
Vždycky, když odejde z mého okolí člověk, se kterým je
můj život nějak propojený, připadám si najednou, jako bych
byl čímsi ochuzený a zůstávám zde zase o něco osamělejší.
23
foto©pavel vácha
bulletin_2015_tisk.indd 23
31.10.2015 10:12:43
Bohuslav Holý byl jedním z nich. Věřím, že hodně lidí, kteří ho
znali, mají stejný pocit toho náhlého osamocení, podobně jako
já. Jeho místo nelze nahradit, o to je jeho odchod pro nás smutnější. Jen když si vzpomenu, kolikrát mi poradil nebo jen vyslovil svůj názor, abych se mohl zorientovat v tom svém, kolikrát
mi vysvětlil odbornou stránku věci, kolikrát jsme si jen vyměnili
své pocity z četby, kolik knížek mi doporučil k přečtení a jak
jsme společně komentovali své dojmy z prohlídky výstavy či
její recenzi od kritiků. A co teprve jeho velmi jemná, ale přesná
ironie při rozebírání charakteru někoho z těch, kteří se kolem
nás motali a někdy i zámotávali náš život. „Bohouš“ byl velmi
vzdělaný, sečtělý a zkušený člověk. Co se týká umění a literatury, byl cosi jako chodící encyklopedie. Své vytříbené názory
a jasné myšlenky nikomu nevnucoval, ale rád se o ně podělil,
pokud byl vyzván. S hlupáky nebojoval, proti lži a hulvátství
měl svou ironii a pravdu. Když jsem si nevěděl rady, stačilo mu
zavolat nebo se s ním sejít v kavárně. Rád se setkával s lidmi,
ale hlavně s těmi, které měl rád. On měl rád spřízněné duše.
I pro mě byl Bohouš spřízněnou duší. S takovými se lépe žije.
Vím, že jsem v tomto smyslu nebyl sám a že nám všem
proto bude velmi chybět.
Bohuslav Holý byl celý život výtvarný redaktor. Působil například v časopise Typografie, v nakladatelství Československý
spisovatel, Mladá fronta a naposledy Paseka. Napsal nespočet
článků, odborných statí a recenzí o umění a umělcích do řady
katalogů, novin, časopisů a knih. Mnohým umělcům uváděl
výstavy, většina z nich byli jeho přátelé nebo tvůrci, jejichž
práce si vážil. Jeho zahajovací řeč na vernisáži byla vždy
přesná, v názoru i co do věcných detailů. Nikdy nepostrádala
humor či nějaký filosofický odkaz. Nikdy nebyla dlouhá. Jak
Bohouš vždycky říkal: „Jen tolik myšlenek, aby je lidé stačili
ještě vnímat.“
Pavel Sivko
24
bulletin_2015_tisk.indd 24
31.10.2015 10:12:43
Vzpomínka na
ALBÍNA BRUNOVSKÉHO
Na Boží hod Vánoční se v roce 1935 v Zohore narodil
Albín Brunovský. Tento zázračný, ježíškovským datumem zrozený člověk, který své dětství prožil v krajině lesů, ovocných
a zeleninových zahrad přinesl do umění československého regionu most porozumění mezi oběma národy. Slovenský grafik,
malíř a ilustrátor, žák profesora Hložníka je úzce spojen nejen
s rodným Zohorem a Bratislavou ale s Prahou, kde se setkával
s českými umělci a měl mnoho přátel a příznivců. Půdou porozumění ale i diskusí, byl spolek Hollar jehož byl až do konce
své pozemské pouti členem. V Čechách pravidelně a s danou
koncepcí vystavoval a to prakticky všude, kde byla zaručena
kultura výstavnictví, která k jeho precizním dílům bezesporu
patřila. Na velikost výstavních prostou nehleděl a proto mnoho
z nás nejvíce vzpomínají na výstavy ve Vodičkově ulici, vedle
legendární tehdy jediné čínské restaurace v Praze. Tam nám
bylo v podzemí hodně těsno, ale dobře. Patronací byla prodejna Knihy, kam také milovníci knih často chodili. Tvorba Albína
Brunovského výtvarného básníka a filosofa, přítele mnoha spi-
25
bulletin_2015_tisk.indd 25
31.10.2015 10:12:43
26
sovatelů a básníků, čerpala podněty z úzkého spojení s literaturou a poezií a to, jak slovenskou a českou, tak i světovou. Jeho
grafiky a ilustrace často dotvářely náladu vedoucí k pochopení
psaného slova, což vyžadovalo detailní znalost nejen literárního díla, ale i podmínek, za kterých vznikly. Křídová litografie
umožnila tomuto bravurnímu umělci rozpracování světelného
principu. Obsah grafik představuje spojení přírodního motivu
s figurálním projevem, často dramatickým.
V grafice se většinou orientoval na klasické techniky ale
v malbě se vrátil k mistrům minulých věků. Maluje na hrubé
bulletin_2015_tisk.indd 26
31.10.2015 10:12:44
ořechové desky s originální povrchovou úpravou kombinovanou technikou akvarelu, pastelem, temperou a olejem. Praskliny a dutiny a defekty ořechových desek jsou příběhem, který
výtvarně rozvíjí.
Poštovní známky, exlibris, bankovky SBČS (známá desetikoruna s lesními jahůdkami nebo tisícikoruna s Bedřichem
Smetanou v konvalinkách příp. se lvem v konvalinkách), ceniny
z osmdesátých let dvacátého století a prezentace oficiálních
institucí na příležitostných grafikách byly obecně populární
a mnohdy i v daných přísných mantinelech zadavatele jsou
dodnes milé.
Byl to a vlastně je, bez ohledu na pozdější chápání a nového výkladu národních tradic a situací, vpravdě československý
umělec, který ve své tvorbě vzájemnost obou našich národů
nejen zohlednil, ale i ctil. Jeho jméno je symbolem. Byl mostem
přes nově vzniklé moře mezi Slovenským a Českým regionem,
ale tento most, jak se ukazuje, pokračoval a vedl dál i do celé
Evropy a zámoří.
JUDr. Karel Kropík
Rozhovor s pražským kamenotiskařem
RUDOLFEM BROULINEM
žijícím v Belgii
Pane Broulime, celý rozhovor se bude víceméně týkat současného předávání zkušeností grafické techniky litografie. Vy,
jako profesionální tiskař, se touto technikou a jejím vyučováním zabýváte více než 40 let. Proto bych se Vás hned v úvodu
chtěla zeptat, kdo vás litografii naučil?
V roce 1970, kdy jsem přišel na UMPRUM a převzal
litografickou dílnu, jsem už měl užitečné zkušenosti z tiskárny, které se mi hodily pro techniky leptání – hlubotisku,
ale pro techniky litografie jsem tehdy potřeboval někoho,
kdo by mi mohl pomoci. Měl jsem veliké štěstí, když se mi
podařilo pracovat s Oldřichem Eiseltem – brilantním litografem a tiskařem, který dříve pracoval na akademii. Měl tu čest
tisknout litografie Maxe Švabinského, Cyrila Boudy aj. Pan
bulletin_2015_tisk.indd 27
27
31.10.2015 10:12:44
Eiselt pracoval celou řadu let jako „fertig Meister“ v Průmyslové tiskárně na Letné, která podporovala grafická řemesla.
Zvali nejlepší grafiky té doby, kteří tak dostali příležitost
pracovat v ateliéru speciálně vybudovaném pro tyto účely.
Umělec dostal k dispozici zkušeného tiskaře, a ten mu pomáhal grafické projekty realizovat. Byla to forma určitého
mecenášství a pomoci těm umělcům, které si firma vybrala,
nebo o tuto možnost sami projevili zájem.
Pan Eiselt docházel na UMPRUM a pomáhal mi. Společně jsme probírali jednu techniku za druhou a ochotně
mě po několik let uváděl do tajů tohoto řemesla. Byl to výjimečný člověk, protože ne každý je, nebo byl ochoten předávat zkušenosti druhému. Na opačné straně však existovali
takzvaní „copaři“, což byli sice obratní odborníci, ale neradi
svěřovali své zkušenosti jiným. V době, kdy konkurence
byla velká, bylo ještě jejich počínání pochopitelné, tehdy
bylo know-how otázkou existence – přežití v podmínkách
soutěže v bývalých soukromých podnicích. S vděčností tedy
vzpomínám na léta, ve kterých při mně pan Eiselt stál svou
radou a pomocí.
28
Jaké byly vaše profesní začátky po příchodu do Belgie
na začátku 80. let?
Krátce potom, co jsem přišel do Belgie, jsem déle než
rok pracoval v tiskárně. Díky příznivým okolnostem se mi
v roce 1982 naskytla příležitost začít vyučovat na Academie Beeldende Kunsten R.Ho.K. v Brusselu, kde v té době
hledali učitele litografie. Škola vznikla v budově tiskárny
Fobel a ateliér grafiky byl situován v bývalé strojovně. Když
jsem začínal, škola existova la teprve čtyři nebo pět let.
Tento rok (2014) se slavilo čtyřicáté výročí jejího založení.
Celá řada věcí se tam musela změnit. V počátečním stádiu
ještě stály v ateliéru některé produkční lisy, kterých jsme se
postupně zbavovali. Ponechali jsme si pouze pár ručních
lisů, které jsme mohli použít při výuce, a infrastrukturu začali doplňovat nákupem kontrapresů, měditiskových lisů.
Dnes je to možná jedna z nejlépe vybavených dílen, nejenom v Belgii.
bulletin_2015_tisk.indd 28
31.10.2015 10:12:44
V této škole jsem učil téměř 30 let. Lekce zde probíhají
převážně večer, některé obory je mají i přes den a v sobotu.
Díky mezinárodnímu charakteru Bruselu je národnostní složení žáků velice různorodé. Jistá část posluchačů navštěvuje
kurzy víceméně jako hobby, ale v celé řadě případů se jedná
o již formované výtvarníky, např. sochaře nebo malíře, kteří
se chtějí seznámit s možnostmi grafiky anebo jiného oboru.
Někteří studenti jsou opravdu na profesionální úrovni. Podařilo se nám dosáhnout slušné reputace také díky zájemcům ze zahraničí.
Komu jste v Belgii předal zkušenosti vy? Kdo by tedy
v učení litografického řemesla mohl pokračovat?
Mezi studenty, kteří v rámci mezinárodních kulturních dohod našli cestu na UMPRUM, byla také Ingrid Ledent. Od mého
příchodu do Belgie jsem měl dále možnost sledovat, jak se jí
dařilo kombinovat úspěšnou uměleckou kariéru s pedagogic-
29
Zleva: Fred Bervoets a Rudolf Broulim
FOTO: COR HAGEMAN
bulletin_2015_tisk.indd 29
31.10.2015 10:12:44
kou úlohou na antverpské akademii. Snad mohu povědět, že
se mi, za léta mého působení v Belgii, podařilo nadchnout
nejednoho kandidáta pro obor litografie, a už jako vyučujícího
nebo aktivního umělce – litografa. Ingrid je však jenom jedna,
a skoro bych řekl, že litografie byla vynalezena právě pro ni.
Ještě nikdy jsem se nesetkal s někým, kdo by byl tak zapálený do tohoto oboru a kdo by s takovou energií a nadšením
předával své zkušenosti dalším. Odvádí neuvěřitelnou práci
ve škole a také její vlastní umělecká tvorba bývá zaslouženě
vysoko oceňována. Díky Ingrid má její ateliér výjimečnou pozici, a to nejen v Evropě. Nebude snadné najít následovníka
jejího formátu. Já sám jsem nalezl svého ideálního nástupce
pro bruselský ateliér v osobě Hanse Van Dijcka.
Jaké máte mínění o budoucnosti tisku litografi e v Čechách?
Co se litografického řemesla týká, považuji Petra Korbeláře
za nadějného pokračovatele české tiskařské tradice. Nejenom,
že je to kvalitní tiskař, ale je sám kreativní, dokáže se tedy snáze vžít do tvůrčího procesu umělce, což je velmi důležité. Blíže jsem jej poznal během několika stáží v mém ateliéru umožněných Nadací Hollar. Úspěšná výstava děl vzniklých v jeho
dílně, uskutečněná v prostorách spolku českých grafiků v dubnu 2014, byla zaslouženým oceněním výsledků jeho práce
a angažovanosti ve prospěch oboru. A také potvrzením, že dát
příležitost mladé iniciativě se vyplácí. Velice mu fandím. Záslužnou práci odvádí také Mikoláš Axmann spolu s Bedřichem
Kocmanem na Západočeské univerzitě v Plzni, jehož osobní
tvorbu vnímám jako do hloubky jdoucí experimenty, vedoucí
často k zajímavým výsledkům. V poslední době také oceňuji
aktivity Martina Raudenského, který usiluje o oživení litografie
ve svém okolí, což je další z pozitivních signálů.
30
Během vaší kariéry jste jistě pracoval s mnohými významnými českými i belgickými grafiky, kteří to byli a jak vzpomínáte na vaši spolupráci?
Možnost spolupráce s významnými umělci jsem měl už
v Praze – v dílně, která byla perfektním zázemím. Když jsem
bulletin_2015_tisk.indd 30
31.10.2015 10:12:44
přišel do školy (UMPRUM), dílnu jsme od základů přebudovali. Také jsem, zásluhou pana Eiselta, měl možnost pracovat
na rozličných projektech. Po dohodě s rektorátem jsem mohl
pozvat ke spolupráci tehdejší renomované výtvarníky. Tímto
způsobem jsem v Praze pracoval s celou řadou známých grafiků. Byli to například Zdeněk Sklenář, Kamil Lhoták, vytiskl
jsem několik kamenů Karla Svolinského, a díky Vladimíru
Suchánkovi jsem pracoval i s Janem Zrzavým. Docházeli tam
však i jiní grafici. V té době jsem také začal tisknout s Oldřichem Kulhánkem, tedy od roku sedmdesát. Naše pravidelná spolupráce se odehrávala nejdříve v Praze a potom tady,
v Belgii. Olda za mnou jezdil jednou, potom dvakrát za rok,
a tak jsme tu spolu byli poměrně často. Byla to doba intenzivních kontaktů. Oldřich byl velice aktivní a často tu vystavoval.
Pravidelně jsem zde spolupracoval i s Vladimírem Gažovičem
a vytiskl poslední čtyři litografie Albína Brunovského.
Česká a slovenská grafika tady měla dobrý zvuk díky belgickému sběrate li Lucovi Sandersovi, který se posléze stal
přítelem několika vybraných umělců, jako byli Jiří Anderle,
zmínění Albín Brunovský a Vladimír Gažovič, Karel Demel,
Oldřich Kulhánek, Jan Krejčí, James Janíček, Vladimír Suchánek a jiní. Měl vkus a dokázal si vybrat. Organizoval výstavy
nejen této základní skupiny. Pokud jsem měl možnost srovnání, tehdejší československá grafika mi připadala barevnější,
technicky rafinovanější a náročnější na realizaci tisku. Čeští
a slovenští grafici jsou zde známí bravurní technikou. Jedním
z nejdůležitějších zákazníků se pro mne stala antverpská galerie De Zwarte Panter, se kterou až do současné doby spolupracuji. Umělci, které tato galerie reprezentuje, jsou převážně
malíři, což přece jenom vyžaduje jiný přístup během realizace
tisku, zejména u vícebarevných projektů, než je tomu u již
graficky zkušenějších výtvarníků.
Mezi umělce, jejichž litografie jsem tiskl, patří například
Fred Bervoets, Yvan Theys, Jan Vanriet, Guy Leclercq, Nick
Andrews, Dr. Hugo, Sam Dillemans, Philippe Vandenberg aj.
Ve valonské části země to byl především Gabriel Belgeonne.
bulletin_2015_tisk.indd 31
31
31.10.2015 10:12:44
Zúčastňujete se workshopů?
Jsem v oboru více než 40 let. Mám zkušenosti z tiskárenského prostředí i z dřívější doby. Ale stále, pokud mám dnes
možnost zúčastnit se nějakého workshopu, bu zde v Belgii
nebo v zahraničí, tak se, podle možností, rád přihlásím. Každý
grafik či tiskař si najde nějaký svůj trik, a často úplnou náhodou přijde na nějaké zajímavé detaily v technickém procesu. Je
tedy obohacující sledovat kolegu, který předvádí něco nového.
Zajisté máte zkušenosti s workshopy v belgickém Frans
Maserel Centru v Kasterlee.
V Kasterlee jsem byl poprvé v srpnu roku 1975 jako host.
Tehdy FMC existovalo teprve asi pět let. Předváděl jsem tam
ukázky litografických technik. Od té doby jsem měl kontakty
s Belgií, hlavně s belgickými grafiky, kteří tam byli přítomni, jako napří klad s mými přáteli Wimem van Remortelem
a Walterem Dohmenem, významným propagátorem grafiky
z Aachenu. Od té doby jsem se v Kasterlee pravidelně angažoval, a
už jsem pořádal workshopy, nebo se workshopů
zúčastňoval.
Nyní bych se chtěla zaměřit na bu doucnost litografi e.
Může se litografie, podle vašeho názoru, uplatnit v době digitálních médií?
Vývoj se nedá zastavit. Digitální média nabízejí nové možnosti, a jsou tedy svým způsobem obohacením arzenálu postupů, které jsou používány dodnes. Kombinace nové technologie
s tradičními technikami vede někdy k překvapivě zajímavým
výsledkům. Osobně však dávám přednost tiskové formě vytvořené rukou umělce, který, podle mého názoru, lépe odpovídá
přirozené lidské potřebě cítit nářadí a dotýkat se materiálu při
tvůrčím procesu.
32
Osobně s digitálními médii i litografií pracuji, a proto
příliš nesouhlasím se soutěžemi, kde jsou tyto techniky
hodnoceny ve stejné kategorii.
Zavrhnout se to nedá, ale grafiku ve staré, tradiční formě to nenahradí. Možná to ovlivní i rozhodnutí sběratele
bulletin_2015_tisk.indd 32
31.10.2015 10:12:44
koupit si tisk, který vznikl tímto způsobem. Sběratelské
publikum se stále zmenšuje. Lidé, kteří o grafice něco vědí,
a jsou ochotni si tisk koupit, jsou nedůvěřiví. Kolikrát nelze ro zeznat, co je litografi e a co je digitál ně vytištěné.
Vzniká problém. Tápou: „Je to grafi ka? Není to grafi ka?
Jak se to má jmenovat? Jak se tomu má ří kat?“ Kolikrát
jsem viděl digitální tisky, které byly na prodej jako litografie. Není to poctivé. Dřív to byla suchá jehla, lept nebo
litografie, tisky bylo jed noduché klasifikovat. Dnes je
mnoho všelijakých možností. Není žádná instituce, která
by se postarala o to, aby vznikla jednotná terminologie.
A jsou i jiní konkurenti. Neuvěřitelné postupy s tiskařskými procesy a kopírovacími stroji. O originálním tisku se
dnes už nikdo nebaví, hlavně když se prodává. Galeristy
často ani nezají má, jestli prodají něco, co má hodnotu
a jestli za tím sami stojí. A někdy i samotní umělci nejednají poctivě. Změ nou, např. barevných kombinací nebo
detailu v tiskové formě, vzniknou pře hnaně vysoké náklady, které jsou nabídnuty k prodeji. Takový přístup není
seriózní. V 60. letech, kdy se grafi ka hodně prodávala,
se vydávaly ofsetové reprodukce za litografi e, viditelně
vy tištěné rastrem, což napáchalo hodně škody. Umělci,
zřejmě již vymřelé ge nerace, často projevovali větší respekt vůči sobě i vlastní práci. Vzpomínám si na návštěvu
v ateliéru Ladislava Čepeláka v Praze, který mi ukázal svoji evidenci, verifikační tisky a poznámky. Vše, co udělal,
pečlivě zapisoval, měl přehled o tom, kdo jeho díla vlastní
atp.
Jaká jsou viditelná specifika litografie? Je možné, aby
laik mohl poznat litografii pouhým okem?
To je trochu problém. V litografi i exis tuje cela škála
technik a jejich kombinace, je to tedy prakticky téměř neomezené tiskové médium. Úplný laik by zřejmě nepoznal
litografii od jiné techniky tisku. Pro snadnější orientaci je
nutné se s touto technikou blíže seznámit. Tak jako mají
charakteristické prvky linoryt, lept, rytina, suchá jehla, obdobné typické prvky existují i v litografii.
bulletin_2015_tisk.indd 33
33
31.10.2015 10:12:44
V současné době zájem o litografii klesá. Studenti od litografie utíkají, protože je pro ně složitá. Pokud někdo
z nich touží po grafické práci rukama, většinou zvolí lept
či sítotisk.
Dnes je to fakt. Na litografii grafik po třebuje hodně
materiálu, času a trpělivosti. Materiál stojí čím dál tím víc
peněz. Při práci s počítačem si člověk nezamaže ruce a nepoužívá toxické produkty. Absolutně souhlasím s tím, že je
dnes velkou snahou vyhnout se těmto škodlivým látkám,
jako například terpentýnu a jiným chemikáliím.
34
Přemýšlíte o nové generaci, zdali zažije, či se zasadí
o renesanci klasických grafických technik? Grafické ateliéry postupně mizí ze škol.
Ano, o tom vím už dlouho, že se ateliéry grafiky redukují. Třeba nezmizí úplně, jako tomu bylo v Kolíně nad Rýnem
v ateliéru grafiky, kde učil Walter Dohmen celá léta. Nakonec tento ateliér zavřeli. Několik let před tím, než došlo
k úplné likvidaci, získávaly víc a víc prostoru počítačové
učebny.
V posledních letech své existence museli studenti
aspoň dvakrát do roka realizovat práce v klasické grafické technice. Ateliér už byl tou dobou skoro prázdný, ale
pořád tam bylo téměř povinností se s klasickými technikami seznámit. Tento osud postihl i jiné školy. Ale také záleží na tom, kdo ve školách učí, a to může být rozhodující.
Např. na antverpské akademii si grafika dosud vede dobře,
také díky zahraničním studentům přicházejícím pravidelně
z Asie. Sám jsem uskutečnil workshop na Akademii v Tianjinu a mohu potvrdit, že se grafika v Číně těší stále větší
pozornosti. Byla to zajímavá zkušenost. Měl jsem čínské
studenty taktéž v Bruselu, kteří se často, na rozdíl od evropských žáků, snadněji soustředí na výklad, jsou disciplinovanější a rádi se něco naučí. V každém případě lze tedy
konstatovat, že zájem o grafiku se posouvá směrem na Východ. Kupříkladu v čínském Guanlanu uvolnili značné prostředky ve prospěch grafiky, kompletně přebudovali vesnici
bulletin_2015_tisk.indd 34
31.10.2015 10:12:44
v grafické centrum, do něhož jsou zváni renomovaní grafici
z celého světa.
Úloha umění by neměla spočívat ve výdělku peněz, ale
v prostém vyjádření myšlenky a svobody. Když se člověk
rozhodne pro studium grafiky, jaké má vyhlídky?
Když se někdo rozhodne pro studium grafiky, tak by
za tím měla být i jistá představa budoucnosti, co by bylo
možné dělat dál. Tady v Belgii, ve srovnání s Čechami, je
hodně výtvarných škol. Každá větší obec nabízí výtvarné
kurzy, šance získat místo jako učitel je tedy větší. Ale uživit
se jenom grafikou není v žádném případě snadné. Často bývá
tento obor kombinován, např. s malbou či jinými médii.
Má poslední otázka je: Jaké umělce máte rád?
Byla by to celá řada jmen známých klasiků, ale obvykle
by jím ani nemusel být známý umělec. Dokáži se nadchnout
i pro práci někoho, kdo se věnuje grafice jako svému koníčku. Abych přeci jenom uvedl nějaká jmé na – Robert
Motherwell, Cy Twombly anebo Jasper Johns jsou autoři,
kteří využívají možnosti litografie zajímavým způsobem.
V poslední době mě zaujala práce Davida Lynche. Také se
snažím nepromeškat žádnou příležitost ke zhlédnutí práce
Käthe Kollwitz. Častokrát stojím s obdivem před tiskem starého plakátu, reklamního tisku či obalu realizovaným kamenotiskem v době, kdy tato technika byla na vrcholu své
slávy. Tehdejší litografové, rytci, tiskaři a jiní specialisté byli
také umělci.
Lenka Kahuda Klokočková
35
bulletin_2015_tisk.indd 35
31.10.2015 10:12:44
CENY XX. FESTIVALU KOMORNÍ GRAFIKY
Odborná porota udělila u příležitosti výstavy XX. festivalu
komorní grafiky, která se konala ve dnech 12. 11.–21. 12. 2014
v Galerii Hollar tyto ceny:
CENA SČUG HOLLAR
Oldřich Kulhánek
IN MEMORIAM
CENA SPOLKU A PŘÁTEL EX LIBRIS
Tomáš Hřivnáč
CENA NADACE HOLLAR
Eva Sendlerová
Autoři grafických prémií na 2016:
Pavel Piekar, Ivana Lomová, Jan Kavan
Autoři grafik v kalendáři na 2016:
Miloš Sláma, Hana Čápová, Jindřich Faktor,
Xenie Hoffmeisterová, Michael Rittstein, Jiří Slíva
KRONIKA
v roce 2014 naše hollarovské řady opustili:
Karel Vysušil, Miroslav Kudrna, Eva Bužgová,
Natus Šalamounová
36
v roce 2015:
Jiří Bouda, Dušan Grečner, Šárka Trčková,
Jaroslava Pešicová, Bohuslav Holý, Simeona Hošková,
Karel Hruška
bulletin_2015_tisk.indd 36
31.10.2015 10:12:44
VÝSTAVNÍ PLÁN 2015
7. 1.–1. 2.
Jubilanti Hollaru 2015
4. 2.–1. 3.
Mikoláš Axmann / Kamenotisky
4. 3.–29. 3.
Na hranici reprodukovaného obrazu
(mezinárodní účast)
1. 4.–26. 4.
Jiří Šalamoun / Litografie
29. 4.–24. 5.
Mladá grafika / Grafická tvorba –
multimedia
27. 5.–21. 6.
Michael Rittstein
24. 6.–19. 7.
Albín Brunovský grafika –
pocta sběrateli Ivanu Panenkovi
5. 8.–30. 8.
Jana Budíková / Paralely
2. 9.–27. 9.
Helena Horálková / Theatrum mundi
30. 9.–25. 10.
Kateřina Černá
29. 10.–22. 11. Nová tvorba – noví členové
25. 11.–23.12.
XXI. festival komorní grafiky
37
bulletin_2015_tisk.indd 37
31.10.2015 10:12:44
BULLETIN Klubu přátel Hollaru
listopad 2015
38
Vydává SČUG HOLLAR pro členy KPH v nepravidelných termínech
Neprodejný tisk
Redakční rada: Markéta Kinská (tajemnice), PhDr. Blanka Stehlíková,
JUDr. Karel Kropík, Pavel Sivko
Na přední straně obálky: grafiky Aleny Antonové, Adolfa Borna a Jiřího Šalamouna
Na zadní straně obálky: grafiky Karla Hrušky, Jamese Janíčka, Borise Jirků
a Pavla Piekara
Obálka a grafická úprava: Pavel Sivko
Sazba: Miloš Jirsa
Tisk: AG TYP Tiskárna, Kostelec nad Orlicí
Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR
Smetanovo nábřeží 6, 110 00 Praha 1
bulletin_2015_tisk.indd 38
31.10.2015 10:12:44
39
bulletin_2015_tisk.indd 39
31.10.2015 10:12:44
PAVEL PIEKAR
BORIS JIRKŮ
KAREL HRUŠKA
40
JAMES JANÍČEK
bulletin_2015_tisk.indd 40
31.10.2015 10:12:44

Podobné dokumenty

číslo 2, 2014

číslo 2, 2014 nádraží, mostů a celých vesnic, které mizí z krajiny. Je dokumentaristou naší krásné Prahy a  Dejvice i  Bubeneč mu obzvláště přirostly k srdci. Když v roce 1959 ukončil své vzdělání na Vysoké škol...

Více

Podzim 2015 - Pohledy AMB

Podzim 2015 - Pohledy AMB Vinařství bude o víkendech otevřeno od 10:00 do 22:00, přičemž prohlídky budou začínat od 11:00, 13:00, 15:00 a 17:00 hodin. Pro větší skupiny lze uspořádat exkurzi i mimo tento harmonogram. Návště...

Více

Skladanka temat - Globální rozvojové vzdělávání

Skladanka temat - Globální rozvojové vzdělávání participující význam na životě člověka, tedy i „ona“ má nejen povinnost být člověku vždy k dispozici, ale také má právo na život (ochranu). • Kulturu světoobčana nelze definovat, protože je to mno...

Více

ČSN ISO 12637-1

ČSN ISO 12637-1 (členů ISO). Mezinárodní normy obvykle připravují technické komise ISO. Každý člen ISO, který se zajímá o předmět, pro který byla vytvořena technická komise, má právo být v této technické komisi za...

Více

LISTY Z AURA-PONTU 3/2004

LISTY Z AURA-PONTU 3/2004 seznámit, požadavek na „volné" dílo, jehož původní autor není již autorskoprávně chráněn, počet a pohlaví herců, žánr díla i zemi jeho původu. Po zadání příkazu Hledej se vám objeví množina informa...

Více

poříčský zpravodaj - Obec Poříčí u Litomyšle

poříčský zpravodaj - Obec Poříčí u Litomyšle podívala tuhle z okna a øíkala si: "To je zvláštní, jak už takhle v létì žloutne listí na stromech..." A pak pohledem do kalendáøe zjistila, že je 3. záøí. Nedivte se mamkám na mateøské, že trochu ...

Více