Casopis2008_2oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava

Casopis2008_2oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava

Školní rok 2007/2008
2. číslo
Z OBSAHU:
• Dětství a fotografie
učitelů
• Sportovní úspěchy našich
žáků
• Reportáž: Jak jsme uklízeli
ve škole
• Valentinské a velikonoční
příběhy
• Rozhovor s praktikantem
• Proč sedíme u počítačů
• Šokující anketa
• Povídky a básničky
Úvodník
Vážení čtenáři, s blížícím se jarem se do Vašich rukou dostává nové číslo Chaosu. Těžko říct, jestli to je tím
stále krásnějším počasím, ale faktem je, že mnohé otázky, které by žáci naší školy rádi položili svým
učitelům, se týkají lásky a rodiny. Dočtete se o tom v „Šokující anketě“, kterou Vám vřele doporučujeme,
určitě se budete dobře bavit.
Pokud Vás zajímá, jací Vaši učitelé byli a jak vypadali, když byli malé děti a puberťáci, přečtěte si článek
„Dětství a mládí našich učitelů“. Můžete se taky těšit na jejich fotky v dětském věku.
V časopisu i tentokrát najdete články o talentovaných spolužácích, portréty učitelů, zprávy o dění ve škole,
ale také reportáže, povídky, básně a mnoho zajímavostí.
Příjemné čtení.
Redakce
CO SE DĚJE VE ŠKOLE (ZPRÁVY)
v Německu. Někdo mohl jet na soutěž s paní
vychovatelkou a s paní ředitelkou, ostatní
s rodinou.
Akce začala v jednu hodinu před výběhem tygrů.
Přijely tam i noviny Moravskoslezský deník.
Potom přišel zaměstnanec ZOO a vyhlásil pět
nejlepších autorů básní. Básniček bylo celkem
padesát. Naše škola do soutěže poslala několik
básní a mezi pěti, které byly vyhlášeny jako
nejlepší, byly od nás hned dvě. Jednu napsala a na
akci také sama zarecitovala Libuše Jemelková
z 2.C, druhou na nápěv písně My jsme žáci třetí B
za kolektiv žáků 4.C zazpíval Miroslav Holub.
Děti převzaly ocenění z rukou mluvčí ZOO
Moniky Ondrušové.
A také tam byli vyvěšeny některé ostatní
básničky. Ti, co nevyhráli, dostali plakát,
pohlednici a nálepku. Po vyhodnocení bylo
vystoupení karate s názvem ,,Tygři“.
Rozloučili jsme se s tygry Claudiem
a Corneliem
Dne 20. ledna se v ZOO Ostrava konala
rozlučková akce se čtením básniček, které tygrům
napsaly děti nejen z ostravských škol. Mladí tygři
Cornelius a Claudius, kterým jsme od jejich
narození přispívali penězi v projektu „Nanuk pro
tygra“, se totiž stěhují do nového domova
Jan Škrabola a Michal Pytlík, oba 6.C
Příspěvky našich dětí vysílali v rádiu
Příběhy na téma „sliby chyby“, které napsali žáci
šestého ročníku Jan Valenta, Jakub Šponiar a Tina
Nguyenová, vysílal Český rozhlas 2 Praha v
pořadu Domino v sobotu 16. února. V krátkých
textech se žáci svěřili se svými neblahými
zkušenostmi se sliby vlastními nebo druhých.
Pořad Domino, v němž jako autoři dostávají
prostor žáci ZŠ, organizuje Dětská tisková
agentura, která na adrese http://dta.zde.cz vydává
své noviny. Zde si můžete přečíst i rozhovor, který
se svou sestrou, studentkou fotografie, udělal Jan
Valenta. Rozhovor je přihlášen do soutěže článků
s tématem „Můj vzor“.
Redakce
2
„V semifinále jsem nastoupil proti Ondřeji
Novotnému, který váží 110 kilo. Já mám 82 kilo,
takže to nebylo snadné. Nakonec jsem ho ale
porazil RSC, měl zlomený nos,“ popisuje vysoký,
ramenatý Kamil svou cestu turnajem.
Ve finále na něho čekal výborný Rudolf Špringer
z Nového Jičína, který nehodlal dát ostravskému
boxerovi nic zadarmo. „Ještě 15 sekund před
koncem jsem prohrával na body 8:11, ale pak jsem
mu dal tři přesné rány na hlavu. Soupeř se zamotal
a to rozhodlo,“ říká Kamil Beníček, který boxuje
teprve rok za SSK Vítkovice.
„Boxovat jsem chtěl odmalička. Do tělocvičny mě
dovedl strejda, který taky boxoval,“ vypráví
Kamil o svých začátcích a k plánům do budoucna
poznamenává: „Chtěl bych rozhodně boxovat jako
profesionál. Alespoň v české extralize.“
Redakce
Kamil Beníček z 9.A
je mistr republiky v boxu!
Řady úspěšných žáků
naší školy rozšířil boxer
Kamil Beníček, který se
stal mistrem republiky v
kategorii „kadeti“ (14 až
16 let), těžká váha (nad
80 kilogramů).
Na mistrovství konané v
polovině února v Krnově
se nominoval svými
výbornými výkony v
krajských přeborech, kde porážel i starší juniory
(do 19 let).
V těžké váze se na mistrovství utkalo osm kadetů,
z nichž do semifinále postoupila polovina.
Nadějný atlet míří vysoko
potom hrál fotbal, ale
po příchodu trenéra
atletiky
Vladimíra
Černého do školy se
dal
na
královnu
sportu.
„Začínal jsem ve
škole pod vedením
pana Černého. Když
jsem loni v zimě
skočil 160cm , tak už
šly mé výkony rychle
nahoru,“ pochvaluje
si Tomáš.
Tomáš Veselý (9.A) se stal vicemistrem republiky
ve skoku vysokém. Na mistrovství konaném
v Praze na Strahově 1.-2. března překonal skokem
186 centimetrů svůj dosavadní osobní rekord o
celých osm centimetrů.
„Byl to pěkně dramatický závod,“ řekl Tomáš,
„výšku 177 centimetrů jsem skočil až na třetí
pokus a málem jsem vypadl.“ 186 ale překonal na
poprvé a nechal si zvýšit laťku na 189. Neskočil a
musel čekat, jak si povede Václav Sedlák z Mostu,
kterého by mohl při stejném výkonu na pokusy
porazit a brát zlato. Sedlák výšku překonal svým
třetím pokusem a vyhrál.
Tomáš, který se z deváté třídy hlásí na sportovní
gymnázium do Zábřehu, se skoku do výšky věnuje
teprve půl roku. Závodí za klub SSK Vítkovice
pod vedením Jana Kotaly. Začínal s basketbalem,
Redakce
Ve škole máme mistryni republiky v lukostřelbě!
Kristina Čechová z 8.D
vyhrála 1. místo za
družstva v lukostřelbě na
mistrovství ČR v Plzni
konaném 8. a 9. března.
V její kategorii starších žákyň soutěžila mimo jiné
družstva z Prahy a Votic.
Kristina soutěží rok a půl za lukostřelecký oddíl
Mariánské Hory Ostrava.
Redakce
3
Do naší školy chodí nejlepší sportovec kraje do 19 let
Desetiletá Zuzana Vítečková, dvojnásobná
mistryně světa v akrobatickém tanci a show dance,
převzala ocenění z rukou bývalé vynikající atletky
Táni Kocembové - Netoličkové 7. března v Domě
kultury města Ostravy.
Žákyně 5.A obdržela skleněnou plaketu, stříbrnozlaté hodinky a velkou sportovní tašku. „Měla
jsem na sobě černou sukni a zlaté střevíce, takže
ty hodinky se mi k tomu pěkně hodily,“ říká
drobná blondýnka, která naposledy vyhrála
mistrovství Evropy v show dance v Polsku. Její
světové tituly pocházejí z loňského prázdninového
mistrovství, které se konalo v kalifornském
Hollywoodu.
Zuzce gratulovali i maminka, tatínek a babička,
kteří ji na vyhlášení doprovázeli. „Když jsem
vyhrála mistrovství světa, tak jsem dostala dvě
andulky,“ odpovídá na otázku, jestli za svůj
nejnovější úspěch dostane od rodičů nějakou
odměnu.
Zuzka před vyhlášením výsledků předvedla své
umění ve skupině s šesti kamarády, když zatančili
ve stylu show dance. Linii si asi moc hlídat
nemusí, protože kromě přítomného hejtmana
Tošenovského a početného publika ji zaujal
hlavně raut. „Dala jsem si vepřové maso, jablečný
závin a ovoce,“ prozrazuje Zuzka.
Tančí od tří let,
ale stále se věnuje
i
tenisu,
se
kterým začínala.
„Trenér tenisu je
zklamaný, že na
tréninky
nechodím každý
den jako dříve,
ale jen jednou
týdně. On si totiž
myslí, že jsem se
asi narodila s
raketou v ruce,“
říká Zuzka. Tenis ale musel ustoupit tancování.
Zuzka dnes pod vedením své maminky,
choreografky tanečního klubu Katlen, trénuje
každý den tři hodiny. Před soutěžemi se mladé
tanečnici věnuje také baletní mistr Národního
divadla moravskoslezského Igor Vejsada a
choreograf Svatopluk Vavruša.
Zuzka by se podle svých slov chtěla tancování
věnovat i v budoucnosti. „Chtěla bych nejen
tančit, ale být i choreografkou jako mamka.“
Redakce
Lyžák na Bílé
nás téměř zbavil naděje na lyžování. Večer byly
podmínky tak tragické, že učitelé začali přemýšlet
o turistice.
V noci však nastal obrat. Napadalo mnoho sněhu a
my jsme se těšili na skvělou lyžovačku. Dobré
podmínky vydržely až do konce lyžařského
výcviku. Večery jsme vyplnili zábavným
programem – zpívali jsme Caraoke, diskotéka,
film Sněženky a machři a různé turnaje.
V pátek 7. března jsme se vzbudili se špatným
pocitem, že jsme poslední den na lyžáku. Bylo
nám tam dobře, už díky kolektivu, který se tam
sešel.
Po příjezdu
na
chatu
jsme zjistili,
že
nikde
v okolí není
ani centimetr
přírodního
sněhu.
Sjezdovky
byly
ale
uměle zasněženy, což nám umožnilo vyrazit ráno
na svah. Druhý den byly podmínky na lyžování
ještě horší. Vinou dopoledního sluníčka nám sníh
doslova tál pod nohama. Odpolední vytrvalý déšť
Karin Weissová, Lucie Pustějovská a Adéla Friedelová, 9.A
4
Naši žáci fotí
Mnozí žáci naší školy v uplynulých týdnech vytvořili
umělecké fotografie. Přihlásili se totiž do soutěže „Jak
jsem potkal vodu“, kterou u příležitosti Světového dne
vody vyhlásilo ministerstvo zemědělství. Na svých
fotkách zachytili řeky, vodní plochy, ale také zajímavé
detaily jako padající kapky. Každý žák může soutěžit
maximálně s pěti fotografiemi, které škola odeslala
organizátorům na konci února. O tom, jak naše děti v
soutěži uspěly, vás budeme informovat.
Redakce
Olympiáda z češtiny
Jaká vlastně byla? Trochu mě vyděsila, protože
jsem počítala s tím, že budeme rozebírat
jednoduchou větu a řešit souvětí, doplňovat
chybějící písmena a psát slohovou práci.
Když jsem přišla společně se čtyřmi spolužačkami
do jídelny, kde byla spousta lidí, kteří seděli u
stolů a povídali si, sedly jsme si a kecaly taky. Pak
nám rozdali papíry a já při pohledu na první
otázku úplně znervózněla. Vyděsilo mě to, že
místo doplňovaček jsme měli něco vysvětlovat.
Nakonec se tam doplňovačka přece jen objevila,
dosazovali jsme vhodná slova. To mě nervozita
přešla a já se těšila na slohovou práci.
Monika Dančišínová a Bára Urbanovská, obě
9.A
Krátce z 1. stupně a školní družiny
Vítězové školní recitační soutěže, kterou
organizovala paní učitelka Dybalová, se nedávno
účastnili obvodního kola.
VITA-JARO-VELIKONOCE. To všechno
můžeme shrnout pod jediným názvem, a to:
DÁRKY OD OVEČKY.
Třetí a čtvrté třídy chodí podobně jako jejich starší
kamarádi do Renarkonu.
Naše škola si nenechala ujít Pěveckou soutěž, kde
se ukázali žáci, kteří mají nádherný hlas a jdou si
za svým snem.
Naši milí družinářci se seznámili s klaunem
Hopsalínem, který tu byl 26.února.
V únoru navštívily 3. třídy Lesní školu, kterou si
velice pochvalují, neboť se jim tam hrozně líbí.
V únoru si všichni žáci zkusili Barvy života.
4. třídy jely do planetária. Tam se děti mohly
dozvědět všechno o vesmíru, hvězdách a
planetách.
Pro větší milovníky četby je tu projekt Čtu si rád,
který byl ale přesunut kvůli malování na duben.
Ti, kdo rádi chodí do knihovny a půjčují si
spoustu knih, si určitě nemůžou nechat ujít
návštěvu místní knihovny v K-triu. Žáci
z prvního stupně ji pravidelně navštěvují.
Na představení Jaro s kamarády zavítají 1.a 2.
třídy.
Nejvýznamnější akce, která se u nás pořádá každý
rok, se jmenuje NANUK PRO TYGRA
Klaudie Houdková a Lucie Frejková, obě 8.C
5
Ze čtvrté schůze školního parlamentu:
Smíme se líbat?
Nevadí, když se na chodbě ve škole drží holka a
kluk za ruce nebo si dají pusu? Nehrozí za to
nějaký kázeňský trest? To byl jeden z dotazů,
které zazněly na čtvrté schůzi školního
parlamentu konané 5. března ve 14 hodin.
Učitel Goj, který parlament vede, přiznal, že na
tuto otázku neumí odpovědět, a slíbil, že se zeptá
vedení školy.
Zajímavý návrh přinesli chlapci z deváté třídy.
Uspořádali by školní turnaj v nějaké počítačové
hře. Přítomným se tato myšlenka zalíbila, nicméně
se rozběhla diskuse, jaká hra by to mohla být.
Většina se nakonec shodla na tom, že by se určitě
neměla hrát bojová hra, jakkoli je tento druh,
především u kluků, oblíbený. Zazněl také návrh,
že by se o typu soutěžní hry mohlo v celé škole
hlasovat. Na výběr by byla třeba strategická,
sportovní hra a podobně.
Učitel Goj upozornil přítomné žáky na skutečnost,
že od tohoto týdne se na druhém stupni zavádějí
dozory u šaten. Vysvětlil, že je to kvůli
nevhodnému chování mnohých žáků v tomto
prostoru, a vyzval členy parlamentu, aby se s tím
něco pokusili udělat.
Nesouhlasnou reakci vyvolalo u většiny dětí
oznámení o rozhodnutí vedení školy, že se ve
třídách zakazuje chování drobných zvířat
(morčata, křečci). Argumentovaly tím, že se o své
třídní mazlíky dobře starají. Fakt, že se
v některých
třídách
vyskytly
i
případy
nedostatečné péče o zvířata, však museli žáci
nakonec uznat.
Redakce
Žáci instalovali náš školní časopis na výstavě
Dne 18. ledna byli žáci sedmých tříd PVP žurnalistika prezentovat školní časopis Chaos Teenagerů na
výstavě školních časopisů v centru Ostravy. Bylo tam mnoho různých druhů časopisů z různých škol,
například ze ZŠ Klegova a naší školy. Časopis vystavilo jedenáct žáků pod vedením pana učitele Jana Goje.
Časopis jsme měli v barevné formě, aby to vypadalo co nejlépe. Žáci museli pracovat ke konci trochu
rychleji, aby to všechno stihli.
Michal Pytlík, 6.C
Na recitační soutěži děti ochutnaly poezii
Místo počítače knížka, místo hry verše. To je
situace, kterou si mohou prožít žáci, již se
jako recitátoři nebo i diváci účastní recitační
soutěže.
Tradiční školní akce se tentokrát konala 26.
února v odpoledních hodinách. Sešlo se na ní
celkem 13 recitátorů, kteří soutěžili ve dvou
kategoriích: žáci šestých, sedmých tříd a osmých,
devátých tříd. Nechybělo ani publikum, které
tvořili spolužáci soutěžících.
Výběr přednášených básní byl široký – od Karla
Jaromíra Erbena až po moderní francouzskou
poezii v překladu Karla Čapka. Děti se mohly
text naučit nazpaměť, ale mohly ho i číst nebo
6
ředitele Vlasta Krmášková, která byla spolu
s učiteli českého jazyka v porotě.
Po odeznění všech básní vyhlásila porota ty
recitátory, kterým se jejich přednes povedl
nejlépe.
„Všichni, kteří vystoupili, si zaslouží obdiv. Přijít
před publikum a říct jen pár obyčejných vět nebo
dokonce zarecitovat je totiž velká odvaha,“ uvedl
v souvislosti s vyhlášením vítězů Jan Goj.
První dva nejlepší budou naši školu reprezentovat
na obvodním kole recitační soutěže, která se koná
14. března ve středisku volného času v Zábřehu.
mít báseň alespoň v ruce, kdyby jim text vypadl.
„Nechceme žáky zbytečně stresovat. Vždyť
recitační soutěž není soutěž o nejlepší paměť, ale
o nejkrásnější projev,“ vysvětlil učitel češtiny Jan
Goj.
Atmosféra v krásně vybavené přírodovědné
učebně, kde se soutěž konala, byla jiná než
v běžných vyučovacích hodinách. Na recitátorech
i publiku bylo vidět napětí i nervozita. Přítomné
na těch 45 minut dýchlo kouzlo poezie.
„Je hezké zastavit se v dnešní uspěchané době
alespoň na chvíli, zamyslet se, zasnít. A k tomu
nám může pomoci i poezie,“ řekla zástupkyně
Výsledky:
Šesté a sedmé třídy
Osmé a deváté třídy
1.místo: Veronika Bystroňová (6.A)
2.místo: Nela Juříčková (6.C)
3.místo: Daniela Mertová (6.B)
1.místo: Martin Hlobil (8.B)
2.místo: Andrea Pravdová (8.C)
3.místo Renáta Seidlerová (9.A)
Obvodní kolo v recitační soutěži bylo fajn. Až na tu trému
Tréma. Tak takhle by se dalo popsat obvodní kolo
v recitační soutěži, které se konala 14. března.
Soutěžilo se ve dvou kategoriích: 6.-7. třídy a 8.-9.
třídy.
Bylo tam přibližně 50 žáků ze základních škol.
Soutěž se konala ve středisku volného času v
Zábřehu.
Obvodního kola v recitační soutěži se zúčastnili
tito žáci naší školy: Nela Juřičková z 6.C, která se
ve školním kole umístila na 2.místě, Veronika
Bystroňová z 6.A, ta byla ve školním kole první,
Andrea Pravdová z 8.C (ve školním kole se
umístila na druhém místě) a Martin Hlobil z 8.B,
který školní kolo vyhrál.
Bohužel se žádný z našich žáků neumístil na
prvních třech místech, ale snaha byla.
Někteří žáci měli velmi zajímavé básně. Jedna
dívka recitovala text, který byl napsaný jako
jazykolam, jiní si dokázali zapamatovat velmi
dlouhé básně.
Bylo to dobré, až na tu trému, která nás po celou
dobu provázela.
Nela Juřičková, 6.C a Veronika Bystroňová,
6.A
Představení Mystery of dance se nám moc líbilo
Dne 20. prosince se celý druhý stupeň odebral do
Domu kultury města Ostravy, kde se konalo
taneční představení Mystery of dance.
Byl to krásný příběh víly, která se zamilovala do
obyčejného smrtelníka. Měli se moc rádi, ale
bohužel to nešlo, protože on byl obyčejný člověk a
ona neobyčejná víla. Tanečníci tancovali ve stylu
irské hudby. Nejvíc nás zaujalo stepování. Byli
neuvěřitelně sladění.
Akce se líbila nejen žákům, ale i přítomným
učitelům. „Představení se mi velmi líbilo. Jen co
slyším kapku irské hudby, začnu se tetelit
7
blahem,“ řekla paní učitelka Součková. Pan učitel
Goj dodal: „Naučit se tak skvěle tancovat, na to
musí mít člověk prostě talent.“
Akce to byla vydařená, jen z pohledu žáků 9.A
měla jednu chybu. „Někteří žáci v publiku
nepochopili, že když vystupující začne tleskat, tak
se má přidat obecenstvo. Naše 9.A se proto
musela
ujmout
role
roztleskávačů
a
roztleskávaček, k nimž se pak přidali ostatní.
Barbora Urbanovská, Lucie Pustějovská, 9.A
Žáci naší školy si povídali s policistkami
Všechny ročníky naší školy absolvovaly v termínu
3. až 12. prosince besedy s policistkami městské
policie.
Besedy byly velmi zajímavé, protože obsahovaly
to, co se žáků bezprostředně týká, s čím se
setkávají ve svém okolí a mnohdy neví, jak
správně reagovat. Policistky uváděly konkrétní
příklady, které se staly dětem v našem městě, a
uvedly možnosti, jak postupovat, když se dítě
dostane do problému, ať už jako oběť nebo
pachatel trestného činu.
S žáky na prvním stupni hovořily strážkyně
zákona hlavně o úrazech, jejich prevenci a
pravidlech silničního provozu, na druhém stupni
se pak probírala témata jako šikana, zákony ve
městě, trestní odpovědnost dětí a mládeže, trestný
čin a přestupek nebo drogy.
„Policistky nám třeba říkaly, že pokud budeme
někdy chodit na Stodolní, nikdy odtamtud
nemáme odcházet sami, aby se nám něco nestalo,
řekla žákyně 9.C Dominika Riedlová. „Povídání
s policistkami pro nás bylo určitě prospěšné,“
zhodnotila tuto akci.
Redakce
Naši žáci navštívili v roli novinářů Úřad městského obvodu Ostrava-Jih
Žáci sedmých ročníků, kteří chodí do povinně
volitelného předmětu Žurnalistika, navštívili 30.
listopadu Úřad městského obvodu Ostrava-Jih. O
svém bydlišti, sídlišti Bělský Les, si ve
velké zasedací místnosti povídali s tiskovým
mluvčím úřadu Michaelem Kuttym.
Do místnosti,
kam mluvčí
děti pozval a
kde
jim
odpovídal na
jejich otázky,
se žáci možná
už
nikdy
nedostanou.
V zasedací
síni se totiž
konají tak zvané Rady, schůze zastupitelů, které
jsou veřejnosti i médiím nepřístupné.
Žáci, sedící poněkud nesví na polstrovaných
židlích u masivního oválného stolu, se mluvčího
ptali hlavně na to, kdo byli lidé, po kterých jsou
pojmenovány ulice, kde sami bydlí. Dověděli se
například, že dr. František Lýska byl hudební
pedagog a sbormistr nebo že Bohumír Četyna se
ve skutečnosti jmenoval Bohumír Strnadel a byl
spisovatelem. Nová byla pro žáky také informace,
že ulice, na níž stojí jejich škola, byla po malíři B.
Dvorském pojmenována v roce 1984.
Po besedě v zasedací místnosti Michael Kutty
provedl děti po úřadu, ukázal jim například oddací
síň.
Akce na Úřadu městského obvodu Ostrava-Jih
byla jednou z prvních, které patří do projektu
s názvem Naše škola a sídliště Bělský Les. Ten je
zaměřen na historii naší čtvrti i školy samotné a
také na původ názvů ulic sídliště Bělský Les a
okolí. V rámci projektu budou žáci shánět
informace nejen na úřadech, ale třeba také na
Ostravské univerzitě, budou malovat obrázky
s tématy školy a přilehlých ulic či zpracovávat
prezentaci projektu na počítači.
Redakce
8
Volejbal v naší škole
„Byl to pěkný, vyrovnaný volejbal. V našem týmu
nejsou žádné volejbalistky, které by hrály
závodně, a přesto jsme uspěli,“ řekla trenérka
Marie Kaperová.
Z obvodního kola se postupuje do městského,
odtud vede cesta do kraje a kola celostátního,
které se hraje v Praze.
Turnaje kluků se účastnily jen školy, které
volejbal pravidelně trénují, takže úroveň hry byla,
podle slov Marie Kaperové, ještě o něco vyšší než
u dívek.
„Mnozí kluci z naší školy chodí do volejbalového
kroužku a někteří začali hrát i závodně v klubu
DHL,“ upřesnila trenérka.
Ve finále turnaje vyhráli naši kluci těsně 2:1 nad
gymnáziem F. Hajdy a postupují do městského
kola, které se bude hrát do konce dubna na ZŠ
Šeříkova. Na začátku května se pak v naší škole
koná krajské finále.
„To, že Asociace školských sportovních klubů,
která je hlavním organizátorem volejbalových
soutěží, svěřuje pořádání turnajů velice často naší
škole, dokazuje dobrou kvalitu naší práce v této
oblasti,“ uzavřela Marie Kaperová.
Redakce
Na konci února byla naše škola opět plná
volejbalu. V pátek 22. sehrály v hale své
obvodní kolo dívky, následující týden v úterý
pak chlapci.
Dívčích družstev se dostavilo pět (kromě našich
gymnázium F. Hajdy, ZŠ Formanova, ZŠ
Provaznická a ZŠ Paskovská), hrálo se systémem
„každý s každým“. Vyhrály holky z gymnázia,
druhá byla ZŠ Formanova a třetí skončilo naše
družstvo.
Sportovní třída 6.A se účastnila atletických závodů
Ve sportovních výsledcích se v tomto článku
vracíme až do loňského prosince. Nevadí, že je to
už nějaký čas, hlavně když se co nejvíc lidí dozví,
jak šikovné sportovce u nás máme a jakých
výkonů dosahují.
Ve středu 12. prosince se konal Vánoční turnaj
v atletickém tunelu
u ČEZ arény. Konaly se tam například tyto
disciplíny: skok do dálky, sprint na 60 metrů,
sprint 60 metrů překážky, skok do výšky, běh na
jeden kilometr.
Byla tam velmi napjatá atmosféra, každý chtěl
vyhrát, ale vyhrát muže samozřejmě jen jeden.
Bylo to tam dost těžké, ale dalo se to, také tam
byli velmi silní, zkušení a zdatní soupeři. Věková
hranice byla mezi ročníky 94-95 a vyskytly se tam
i nějaké ,,devadesát šestky“. Hlavní pořadatel byl
pan trenér Černý. Bohužel časový skluz, který se
vyskytl, provázel všechny disciplíny. Jelikož tento
skluz byl problém, pořadatelé se to všechno
snažili dohnat. Tak se například běžely dvě
disciplíny současně.
Filip Kudělka, Ondřej Polák a Kuba Maňák,
všichni 6.A
která vypadala trochu jako okap. Když se do ní
mluvilo, tak se hlas ozval asi za půl minuty jako
ozvěna.
Kluci byli jak malí, všechno museli vyzkoušet, do
všeho mlátili. Sahali i na věci, na které neměli.
Hravá výstava
Po první vyučovací hodině jsme jako třída 9.A
opustili školu a jeli jsme se podívat na výstavu
Orbis Pictus. Bylo to tam zajímavé. Viděli jsme
neobvyklé exponáty – dalo se přes ně
dorozumívat, hrát na ně podobně jako na hudební
nástroje. Nejvíc nás zaujala plechová trubice,
Karin Weissová, Lucie Pustějovská, Adéla
Friedelová, 9.A
9
ŽIVOT V NAŠÍ ŠKOLE
V naší škole někteří žáci podvádějí se známkami
Všimli jsme si, že se v naší škole rozšířily podvody se známkami. V praxi to vypadá asi takhle: žák dostane
z písemky špatnou známku, například čtyřku. Po rozdání písemek se učitel zeptá na výsledek jejich práce.
Žák místo čtyřky nahlásí dvojku. Učitel si ji zaznamená a při zapisování do žákovské knížky se již na danou
písemku nepodívá. Žák si tak bez povšimnutí učitele vylepší svůj průměr.
Chtěli bychom na to upozornit především Vás učitele. Víme, že toho máte hodně s tolika žáky, ale
nenechme to bez pozornosti. Víme, že vztah učitele k žákům je i o vzájemné důvěře, ale málokdy se tato
důvěra setká s poctivostí. Největší chybou učitelů je, že si nechávají diktovat známky od žáků. Žák si tak
může vymyslet jakoukoliv známku, kterou pak učiteli řekne.
Prosím nedivte se, proč tento článek není podepsaný, nechtěli jsme nikoho jmenovat a chtěli jsme zůstat
v anonymitě, aby se to dotyčných nedotklo.
Reportáž
Úklid ve škole aneb Vůně saponátu
V hodinách žurnalistiky si někteří žáci ze 7.C vyzkoušeli,
jaké to je uklízet ve škole. My jsme byli jedni z nich.
Od paní uklízečky jsme dostali jako první na práci leštění skel
hlavního vchodu 2. stupně. Na tuto práci jsme potřebovali
okenu a hadr. Ze začátku to byla sice legrace, ale po chvíli nás
začaly bolet ruce. Tato práce se zdá být lehká, ale opak je
pravdou. Další prací, kterou jsme dostali, bylo vytírání
schodišť. Používali jsme kbelík s vodou, hadrem a saponátem.
Všechno jsme to vozili ve speciálním vozíku. Před každým
vytíráním jsme museli namočit hadr do vody se saponátem,
pořádně ho vykroutit a dát na smeták. Vykroutit takový hadr
však chce pořádnou sílu v rukou! Když jsme měli vytřeno,
museli jsme všechen ,,hnus“ vylít do záchodu, který zrovna nevoněl po fialkách. Tuhle práci dělaly taky
Nikola se Zdeňkou.
Jako další práci nám paní uklízečky zadaly luxování v přírodovědné učebně. Co k tomu dodat, vysavač
nebyl zrovna nejkvalitnější a bylo tam hrozné vedro. Byl tam s námi i spolužák Kuba, který vše fotil.
Musíme prostě přiznat, že paní uklízečky to nemají lehké.
Naše spolužačky Marki a Renča uklízely ve fyzikárně. Musely tam
vytírat podlahu a umývat učitelský stůl a parapety. K tomu všemu
ještě tekla voda z umyvadla a musely to jít nahlásit. Potom holky
ještě zametaly schodiště. Před nimi tam byli i Kuba s Bárou. Moc
se jim to nelíbilo, a tak si to holky s nimi vyměnily. Sama Bára
prohlásila: „Byl to hnus a pěkně to smrdělo!“ Když tam holky
přišly, s velkou radostí jim Bára s Kubou strčili hadr do ruky.
Když se na to vrhly, tak se Renča polila a zaklela: „Sakra, polila
jsem si kalhoty!“ Marki si zase sedla na mokré rukavice a
vykřikla: „Fuj, mám mokré rifle!“
Všechny to moc bavilo, ale určitě by nikdo z nás tuto práci dělat nechtěl.
Markéta Maxerová, Karolína Maxerová, Tereza Olšáková, Renata Míčková, Nikola Ščudlová, Zdeňka
Šedová a Jakub Konečný, všichni 7.C
10
Těžký život roztleskávaček
Začalo to tak, že nám paní učitelka Kaperová navrhla, abychom vystupovaly na volejbalovém turnaji
jako roztleskávačky. Proto jsme se rozhodly, že to zkusíme.
Nejdříve jsme si sestavily naše taneční družstvo, na začátku nás bylo osm, ale teď po dlouhých trénincích
nás je jenom pět, jedna z nás onemocněla a ostatní nemají dostatek času na trénování. Je to sranda trénovat,
ze začátku jsme ustavičně cvičily a zkoušely nové kroky, ale to vydrželo jenom první tři dny, protože na
čtvrtý den jsme se probudily a všechny jsme zjistily, že máme natažený asi každý sval v těle, bylo to
opravdu z ničeho nic, prostě ze dne na den.
Trénujeme většinou na chodbě nebo v tělocvičně s paní učitelkou Kaperovou. Něco se díky tomu i naučíme,
ale má to i své nevýhody. Ze začátku jsme měly různé problémy, nevěděly jsme, od koho si půjčit CD
přehrávač, jaké budeme mít oblečení a další maličkosti. Některé jsme vyřešily, ale některé nám pořád dělají
problémy. Potom musíme trénovat i několik hodin denně, protože do vystoupení máme necelý měsíc. Taky
jsme musely v hodině angličtiny předvést, co už umíme, aniž bychom byly připravené. Nejprve jsme si
mysleli, že to bude trapas, ale nakonec to dopadlo dobře, sestava se nám povedla.
Zatím umíme jen začátek první sestavy, ale pomalu se budeme učit i další. Budeme trénovat po vyučování
v našem volném čase s paní učitelkou Kaperovou, která nás neustále povzbuzuje. Nikdy by nás nenapadlo,
že to bude opravdu makačka.
Klára Vaňková, Zdenka Polcíková, Adéla Polcíková, Eliška Urbančíková, Veronika Vránová,
všechny 9.C
Jak jsme na prvním stupni pomáhali s dotazníkem Barvy života
Naše třída 7.C pomáhala paní učitelce Oršulíkové s Barvami života. Celý týden jsme prvnímu stupni
vysvětlovali, jak se s testem zachází, a říkali jsme jim, co různá slova v testu znamenají, například hospitace,
sex, inspekce nebo pedagogická rada. Prvňáčkům jsme to museli číst a klikat za ně myší. Menší děti nosily s
sebou žákovské knížky, protože nevěděly svůj rok narození. Tak jsme to museli zjišťovat podle rodného
čísla.
V testu jsme měli nejprve určit barvy od nejmilejší po nejméně milou. A dále jsme přiřazovali k danému
slovu tři barvy, které se nám vybaví. V kruhu se zobrazilo osm barev: červená, žlutá, modrá, fialová, zelená,
hnědá, černá a šedá. Ty nejmenší děti na prvním stupni si někdy pletly barvy, třeba fialovou s růžovou nebo
šedou s bílou.
Bylo tam asi okolo sto padesáti slov. Když to nějaké dítě dodělalo, vyměnilo se s druhým. Jak to všichni
udělali, tak jsme mohli jít na internet. Po hodině jsme museli znovu nachystat internetovou stránku dapservices.cz a zadat kód. Pak postupně kluci odváděli děti do tříd. Týden barev se nám moc líbil. Byli jsme
spokojeni, nejlépe se nám pracovalo s prvňáčky a druháky. Dá se to říct jednou větou: Bylo to úžasné!
Markéta Maxerová, Tereza Olšáková a Renata Míčková, všechny 7.C
Třídu 6. B ovládli hippies
Skoro všichni na sobě měli ve středu 5. prosince batikovaná trička a říkali si bratře a sestro, mír s tebou,
láska je vše a jiné věci. Proto jsme pro vás získali pár informací, kdo to ti hippies vlastně byli.
Psal se rok 1966 a na festivalu Trip v San Franciscu byl oficiálně vyhlášen vznik tohoto hnutí. Pro hnutí
hippies postrádala válka smysl, nechtěli umírat pro svou vlast a ani zabíjet, chtěli jen mír a svobodu. Tím
měli na mysli bezstarostný život.
Od té doby začali lidi nosit kytky a batikovaná trika s různými nápisy a to se nelíbilo prezidentovi USA
Johnsonovi, který chtěl hippies zrušit.
Par lidí z hnutí hippies: John Lennon, Jimmi Hendrix, Janis Joplin, Jim Kortison (sexuální idol éry hippie).
Barbora Kohutová a Mirka Kuncová, obě 6.B
11
Naše škola vyhrála florbalový turnaj
Žáci naší školy se zúčastnili obvodního kola ve florbalu. Turnaj se konal v naší škole, v hale. Atmosféra byla
žhavá. Žákům se tam moc líbilo. Děvčata více zajímali hráči než hra a diskutovala o tom, který se jim více
líbí. Kluci to prožívají a holky to nebaví. Kluci z jiných škol plivou na naši halovou podlahu. Někteří chlapci
mají nevhodnou obuv. Některým hráčům se daří, a jiným ne. Rozhodčí byl velmi pozorný a přísný. Hovořili
jsme s paní učitelkou Kaperovou a ta nám řekla něco o dívčím florbalovém zápase v obvodním kole: „Naše
děvčata hrála bohužel jen s jedním družstvem, protože ostatní družstva se nedostavila. Vyhráli jsme nad ZŠ
Paskovskou 13:3 a postoupili do městského kola. Divačka Lucie Kleinová nám řekla: „Je to tu super, ale
více než ten zápas mě zajímají kluci z jiných škol.“ První místo vyhrála naše škola, druhé obsadila Klegova,
třetí místo Paskovská a poslední byla Mitušova.
Denisa Kalocsaiová a Nikola Novotná, obě 8.D
Pedagogická praxe z pohledu budoucího učitele
Když jsem přišel po letech zpět do této školní budovy, vůbec jsem netušil, jaká příjemná překvapení
mě čekají. Potkat bývalé pedagogy, chodit po chodbách, kde jsem chodil i běhával, a jen tak si
zavzpomínat, jaké to byly časy na „základce“.
O to příjemnější byl vstup do první hodiny - 6.C, kde právě pan učitel Goj vyučoval výchovu k občanství.
Už je to dávno, kdy jsem měl občanskou výchovu, tehdy ještě s paní učitelkou Bijotovou, u které byly
hodiny „občanky“ vždy akční. Až na pár řešitelných problémů během hodiny jsme se přehoupli na druhý
konec, který nám oznámil všemi milovaný „libozvuk“.
Velice bystrá třída 9.A má hluboké dějepisné znalosti… Dokáže mnohdy překvapit i pobavit. O tom mě
přesvědčili hned první pondělí. Po „těžké“ písemce přišlo na řadu zodpovídání otázek z kontrolního testu. To
se ale právě některým stalo osudným. Ptá se učitelka Krmášová: „A jak se nazývá spolupráce Německa a
Itálie, později připojeného Japonska během druhé světové války?“ „Bermudský trojúhelník Berlín – Paříž Tokio!“ zní odpověď jednoho žáka. Paní učitelka nevěřícně kouká. „Prosím?!“ Hodně špatně se
vzpamatovávala z této odpovědi a kdo ví, jak jí bylo! „To je špatně!“ zvolala na celou třídu a prozradila celé
třídě sladké tajemství, že se jedná o osu Berlín – Řím –Tokio. Tipování odpovědí ze strany žáků,
napovídání při písemce i špatné odpovědi – ano, i toto jsou budoucí středoškoláci!
6.B – jak se říká čeština hrou, a proto to byla zábava. Alespoň pro mě! Výjimky ve skloňování podstatných
jmen: oči, uši, nohy, ruce, kolena, ramena. I já jsem si velice rád zopakoval toto učivo, které není zrovna
pro všechny žáky jednoduché. Toman a Lesní panna byla pro 6.C zajisté velkým literárním zážitkem.
Někteří dokázali z této ukázky převyprávět příběh jako krvák alias „bouchačky“ v pohádce nebo například
jako detektivku v podobě „koňského salámu“, viďte Renku a Kubo. Jak už to bývá – balada se smutným
koncem a takový byl i konec hodiny v této třídě. Vůbec se mi odtud nechtělo! Stejný pocit mám také v 9.C,
ve které mám náslechy jak v češtině, tak dějepise. Nečekal jsem, že ještě v dnešní době existuje klidná třída,
jako je tato. Díky třídám, ve kterých jsem trávil nejvíce hodin, jsem se ujistil, že učitelská profese i v dnešní
době stojí za to.
P.S.: Informaci, že se hedvábí vyrábí z much, si s sebou odnesu.
Pavel Březinský
Jsem jediný kluk z celé třídy
S Pavlem Březinským, praktikantem v naší škole, o tom, jaké je to na střední a jak vzpomíná na svou
bývalou „základku“.
Pavlovi je 19 let a studuje střední odbornou pedagogickou školu. Kdysi chodil do naší základní školy. Za
dva roky bude dělat maturitu z češtiny, dějepisu, angličtiny, pedagogiky a psychologie. Do příštích let
plánuje jít na Ostravskou univerzitu, Filozofickou fakultu, obor učitelství češtiny a dějepisu pro střední
školy.
12
Pavle, máte ve vaší škole žákovské knížky?
Ne, nemáme, máme studentský průkaz. Má to stejný princip jako žákovská,
jen to je menší.
A co poznámky, dostáváte je?
Ne, to rozhodně ne. U nás jsou děti hodné (smích), ale když už to je nutné,
tak studenta profesor/ka vyhodí za dveře a má jednu neomluvenou hodinu.
Za tři hodiny je potom dvojka z chování.
Když jste chodil na tuhle školu, kde jste měl třídu?
Měl jsem ji na druhém patře, kde je právě teď 8.B. Kdysi to byla moje 9.F.
Jak jste přežil tento týden u nás ve škole?
Měl jsem s sebou prstýnek, který mi sestra dovezla z Řecka, jen ten mi pomohl přežít 6.A a 9.A.
Když jste chodil k nám do školy, jaká byla vaše třídní paní učitelka?
Paní Adámková. Byla velmi hodná a jsem rád, že jsem ji zase po tak dlouhé době mohl vidět.
Co byste chtěl učit?
Dějepis a češtinu. Jinak to povolání se mi velice líbí, protože můžu naučit děti. Ale myslím, že mám ještě
dost času.
Co jste měl tento rok na vysvědčení
No, řeknu to takhle: byl jsem třetí nejlepší ze třídy, ale rozhodně o sobě neříkám, že jsem šprt! A také bych
chtěl dodat ke své třídě, že jsem jediný kluk. Ale abych pravdu řekl, ani mi to moc nevadí.
Ještě bych chtěl na závěr říci, že nejhodnější třídy tady byly 6.B, 6.C, 9.C a žákyně Bára ze 7.B.
Bára Peterková a Nikola Přečková, obě 7.B
Škola 1999-2008. Co se změnilo
Naši školu navštěvujeme už od roku 1999. Když jsem vešla do 1.C,
málem jsem se vyděsila. Třída byla bílá, zeď zdobily jen nástěnky
s číslicemi a obrázky.1.A vypadala taky tak. Jídelna byla sněhurkově
bílá, zdobil ji jen jídelníček a zvláštní obrázky, které se tam vůbec
nehodily. Tácky se podle našeho názoru taky nikomu nelíbily. Byly na
nich švestky a meruňky v dost ošklivých barvách. Naše škola měla
největší počet žáků v Ostravě. V roce 2000 jich bylo určitě přes 1000.
Nebyly žádné vánoční jarmarky ani školní akce.
Když jsme byly ve třetí třídě, začaly se dít věci. Naše škola se začala
měnit. Lavice byly veselejší, ošklivé tácky z jídelny zmizely a dokonce
zmizely i ty obrázky. Začaly být akce a jarmarky, kde jsme si vždycky
vydělali peníze na školní výlet. Vždycky jsme navymýšleli tolik věcí,
které jsme chtěli prodat. Líbí se nám šatny na prvním a teď i na druhém
stupni, taky jídelna, tělocvičny, hala, třídy a knihovna, taky počítačové
učebny, chemická laboratoř a taky přírodovědná učebna. Druhý stupeň
je taky hezký. Třeba vymalované třídy a chodby.
Zkrátka na naši školu budeme vzpomínat jen v dobrém a věříme, že
škola ještě více vykvete a bude stále hezčí a hezčí.
Lucie Machnáčová, 8.D a Bára Urbanovská, 9.A
13
Recitační soutěž z mého pohledu
Naše třída se sešla před školou ve dvě hodiny. Vešli jsme do školy a šli jsme před biologickou učebnu.
Soutěž se ještě připravovala, takže jsme se mohli duševně připravit. Skoro všichni měli trému. Pak jsme
vešli do učebny. Posadili jsme se. Bylo zde pět porotců. Pan učitel Jan Goj všechny soutěžící představil. A
pak to všechno začalo. Všichni se předvedli, jak nejlépe uměli.
A nakonec jsem byl na řadě já. Učitel řekl mé jméno a já jsem najednou dostal trému jako nikdy. Stoupl
jsem si na stupínek a začal jsem recitovat. Brzy jsem to měl za sebou. Potom recitovali i další soutěžící
z druhé kategorie. Nakonec se všichni učitelé poradili o vítězích a pak je vyhlásili. Byl jsem rád, že to mám
za sebou.
Jakub Šponiar, 6.C
V centru Renarkon jsme se dověděli něco o své třídě i o sobě
Dne 11.ledna byla 6.C v centru Renarkon. Je to protidrogová organizace, která se ve svém Centru primární
prevence zabývá také vztahy mezi lidmi, problémy v rodině, mezi kamarády a podobně. Tento den jsme si
s asi třicetiletým sympatickým pracovníkem centra povídali o třídním kolektivu a jak se v něm chovat. Za
prvé jsme si řekli, jak se jmenujeme a jak se cítíme ve třídě. Poté jsme dostali dotazníky, ve kterých jsme
měli vyplnit otázky, například jaké je naše oblíbené jídlo nebo jaký druh hudby nejraději posloucháme. To
se pak četlo, aniž by se prozrazovalo, kdo dotazník napsal, a třída podle vyplněných údajů hádala, o koho
jde.
Dále jsme tam házeli plyšákem a ten, kdo ho měl, řekl buď přání nebo nějaký koníček, který mělo mít co
nejvíce spolužáků stejný a za druhé co nejméně spolužáků stejný.
Ke konci jsme dostali dotazníky, na kterých bylo hodnocení, jak se nám ten den líbil, kolik je nám let a
jakého jsme pohlaví. Mohli jsme tam taky napsat nějaký vzkaz.
Michal Pytlík, 6.C
Reportáž
Hasiči, to jsou borci aneb Z postele do auta za dvě minuty
Před Vánoci jsme navštívili hasičskou stanici v Ostravě - Zábřehu. Hasiči nám věnovali mnoho času, a
proto jsme se dozvěděli hodně zajímavých informací.
Hasič, který nás provázel, namakaný sympatický třicátník, nám
zodpověděl všechny naše otázky a provedl nás celou stanicí.
Dozvěděli jsme se od něj, že v Ostravě je pět stanic a bude jich
šest. Všechny tyto stanice si navzájem pomáhají a všechny
pracují neomezeně 24 hodin. Každá z nich se specializuje na
určitý druh nehod a katastrof, které hasiči řeší. Například na
odchyt zvířat, chemické katastrofy a tak dále. Ano, správně,
hasiči nemají zdaleka v popisu práce jen hašení požárů.
Vyprošťují lidi z pomačkaných aut po nehodách, pomáhají při
živelních pohromách, jako jsou povodně a podobně.
Když třeba hoří a hasiči mají poplach, musejí ze stanice vyjet
do dvou minut. Na to je dokonce zákon. „Za tu kratičkou dobu
se musíme obléknout do hasičské výstroje (ale přilbu nebo dýchací přístroj si nasazujeme většinou až v
autě), musíme sjet po tak zvaném skluzu do garáže k autu a vyrazit,“ říká náš průvodce. Jeden výjezd stojí
asi deset tisíc korun.
Hasiči, kteří slouží na zábřežské stanici, jsou rozděleni na skupiny A, B a C. Každá skupina má 24
hodinovou službu, pak dva dny volno, pak zase službu a tak se skupiny střídají pořád dokola. Ne náhodou se
14
tomu říká kolotoč. Když během služby není výjezd, můžou
si hasiči na stanici zajít do posilovny, spát nebo hrát různé
sporty v nové a hezké tělocvičně. Ložnice, stejně jako celý
interiér stanice, jsou moc pěkné, mají šest postelí. K
dispozici je hasičům taky jídelna a společenská místnost s
televizí a DVD.
Měli jsme možnost nahlédnout také do místnosti, kde sídlí
dispečink. To je takový mozek celé stanice, veškeré
informace směřují právě tam. Právě tady zazvoní telefon,
když vytočíte 150. Přicházejí sem informace z centra
tísňového volání, výjezdy a ovládají se odtud taky výstražné
sirény v celé Ostravě. Těch je šedesát, co dva kilometry
jedna.
Jak probíhá hlášení například požáru? Po té, co dispečink převezme telefonát, spustí poplach. Po celé
budově začnou blikat světla a z reproduktorů se ozývá, že ta a ta skupina má ihned vyjet. Dole v garáži je
počítač, kde se objeví všechny údaje o neštěstí – adresa, co se přesně stalo a další informace. Tohle si
převezme jeden z hasičů, všichni naskákají za ty dvě minuty do auta a jedou. Jeden takový výjezd jsme
viděli na vlastní oči. Hasiči vyjeli s tak zvaným bizonem. To je speciální auto na vyprošťování zapadlých
kamionů a vytahování těžkých břemen.
V garáži, kam jsme se byli podívat, bylo kromě bizona plno dalších aut.
Cisternová automobilová stříkačka je určena k hašení vysoce hořlavých látek. Nádrž na vodu má objem dva
a půl tisíce litrů.
Kombinovaný hasící automobil je určen k hašení rozsáhlých požárů. Obsahuje tři druhy hasiv - prášek, pěnu
a vodu.
Našeho průvodce jsme se zeptali, jaké podmínky musíte splňovat, když se chcete stát hasičem.
•
18 let
•
čistý trestný rejstřík
•
zdravotní způsobilost
•
fyzická zdatnost (udělat testy - 30 kliků, 40 lehů-sedů, 1000 metrů běh)
•
psychologická zdatnost (nebát se výšek, být odolný proti stresu atd.)
•
minimálně střední škola s maturitou
Více informací o Hasičském záchranném sboru Moravskoslezského kraje na stránkách :
www.hzsmsk.cz
www.pozary.cz
www.katastrofy.com
Jakub Konečný, 7.C
Dopisy a vzkazy žáků zaměstnancům školy
paní ředitelce, učitelům, kuchařkám, školníkům, vychovatelkám, uklízečkám i jiným
Milá paní učitelko Krmášková,
chtěla bych Vás pochválit za krásné hodiny dějepisu, které jsem s Vámi měla, a doufám, že stejně hezké
budou i ty další. A ještě bych Vám chtěla sdělit, že jste velmi hodná, milá a nejlepší učitelka.
S pozdravem
Veronika Skřičková, 6.B
P.S.: Prosím, odepište mi, děkuji.
Vážená paní učitelko Bačovicová,
moc Vám děkuji, že jste mi nedala na vysvědčení 4 ze zeměpisu. Protože kdybych přišla domů se čtyřkou,
tak bych Vás už asi nikdy neviděla. Proto Vám děkuji.
S pozdravem
Vaše žákyně Petra
15
Vážená paní učitelko Bačovicová,
ráda bych Vám poděkovala za 4 ze zeměpisu na vysvědčení. Doufala jsem, že mi dáte trojku, ale čtyřku, tak
to ne. Když jste mi teď dala horší známku, tak na konci roku mi snad přidáte a dáte mi tu lepší!
Děkuji a přeji hezký den.
Lucka
Dobrý den paní učitelko Dybalová,
chtěla bych Vám poděkovat za to, že jste to se mnou celých pět let vydržela a měla se mnou trpělivost. Bylo
mi s Vámi dobře. Na druhém stupni to teda není nic moc, ale zato tady jsou kamarádi. Do třídy chodíme
vždycky tři patra a třída je na konci chodby. Hodní učitelé jsou tady jenom někteří.
S pozdravem
Vaše bývalá žačka Monika Homolková
Pane učiteli Ošmero,
chtěl bych Vás upozornit, že 6. B a C už v tělocviku nebaví pořád běhat a házet s medicimbály. Chceme hrát
fotbal, házenou a vybíjenou.
S pozdravem
Tomáš Polášek
Vážené paní kuchařky,
musím Vás pochválit za dobrá jídla, která vaříte. A co teprve svačinky! Jsem ráda, že na svačinu dáváte
párek, pizzu a podobně. A ty buchty, které pečete, ty jsou vynikající. Ale nemusely byste je dělat
s citrónovou polevou. Jinak jsem s Vámi spokojená.
Děkuji, s pozdravem
Monika Bartošová
Dobrý den paní vedoucí kuchyně,
přál bych si, aby se u nás ve škole vařila jenom sladká jídla. Děkuji za pochopení.
S pozdravem
Lukáš Pokorný
Zdravím Vás, paní vedoucí kuchyně,
prosím, abyste nedělali nudle s mákem ani sladké čaje.
S pozdravem
Sabina Straková
Vážený pane školníku Václave Kopecký,
je super, že jste nám do tříd dal konečně normální tekuté mýdlo a ubrousky. Teď bude s ubrousky o
přestávkách sranda. Jen by to chtělo ještě zrcadlo, na druhém stupni není totiž ani jedno. Ale i tak děkujeme!
S pozdravem
Lucinka Kalová
Co si děti myslí o školní družině?
Navštívili jsme školní družinu a zeptali jsme se dětí, jak se jim tam líbí. Nejvíce si hrají s molitanovými
kostkami.
Anetka Lindovská, 1.B
Školní družina se mi moc líbí, jsem spokojená a paní vychovatelka je na mě hodná. Moje nejmilejší hračka
je farma se zvířátky.
Lukáš Jankovský, 3.A
Jsem vášnivý šachista. Paní vychovatelka je na mě moc hodná a milá. Stačí mi to, co tu je. Moje
nejoblíbenější hračka jsou, jak jinak, šachy.
16
Verča Hojgrová, 2.B
Ve školní družině někdy zlobím a někdy ne. Paní vychovatelka je pěkná, milá a hodná. Skoro vždy si hraji
s poštou, ale hračka, se kterou si nejvíc hraju, jsou molitanové kostky.
Marek Macej, 2.C
Chtěl bych nové hračky, protože ty, co tu jsou, mě moc nebaví. Paní vychovatelka je hodná, milá a dobrá.
Moje nejmilejší hračka jsou kostky LEGO.
Klaudie Nohavicová, 2.C
Ve školní družině mi nic nechybí, ráda kreslím a paní vychovatelka je hodná a nezlobím ji.
Moje nej zábava je kreslení.
Patrik Raška, 4.C
Paní vychovatelka je na mě hodná, ale já se k ní někdy moc hezky nechovám. Je to tu celkem dobré,
nenudím se, ale chtěl bych lepší hračky.
Jakub Konečný a Adéla Košňovská, oba 7.C
ŽÁCI NAŠÍ ŠKOLY
Káva je u šesťáků na denním pořádku
V šesté B jsme dělali anketu na téma káva. K našemu překvapení se po otázce, kdo pije kafe, přihlásila
naprostá většina žáků.
Tina Nguyenová nám prozradila, že kávu zkusila v páté třídě. Pije ji jednou denně, a to i před rodiči. Její
nejoblíbenější káva je nescafé.
Další byla Kateřina Spáčilová. ,,Kávu piji jen jednou denně a před rodiči to tajit nemusím, protože o tom
vědí. Poprvé jsem ji ochutnala v páté třídě a od té doby piji café latté,“ prozradila Katka.
Vítězslav Liberda pije kávu dvakrát denně pod dohledem rodičů. Jako předchozí dva žáci s ní začal už v páté
třídě. Mezi jeho nejoblíbenější druhy patří espresso.
Lucie Zdráhalová začala s kávou už ve čtvrté nebo páté třídě. ,,Kávu piju jen jednou denně a moji rodiče to
vědí. Stejně jako spolužáci nemám oblíbenou určitou značku kávy, prostě piji skoro vše.“
Monika Homolková pije kávu před rodiči, a to jednou denně. ,,Poprvé jsem se napila kávy v páté třídě.
Střídám různé druhy, piju to, co najdu doma.“
,,Já kávu piju pouze jednou denně a rodiče o tom vědí,“ řekl Lukáš Tvardek. ,,Začal jsem s ní v deseti letech
a nejradši mám nescafé.“
Tomáš Surýnek začal s kávou před třemi roky a pije ji jednou denně. ,,Před rodiči to tajit nemusím, vědí o
tom.“ Má rád kávu nescafé.
Tomáš Polášek pije kávu tajně. ,,Rodiče o tom nevědí, piji ji třikrát denně a začal jsem s tím v sedmi letech.
Mezi mé oblíbené kávy patří tři v jednom.“
Lucie Frejková a Andrea Pravdová, obě 8.C
Co přináší láska holkám ze základky
S láskou se setkaly dvě žákyně osmé třídy. Jedna z nich se stresuje, protože je zaláskovaná a
nestíhá učení. Její ctitel na ni nemá čas. Ona ho miluje a on ji taky, ale na první pohled se
k sobě nehodí. Píšou si zamilované esemesky a nemůžou si odolat. Ale ona se cítí zmateně,
protože ji mate. Ona se ho nevzdá, protože ho miluje a on ji.
Druhá z nich se díky své kamarádce dostala ke klukovi, o kterém vůbec nic nevěděla. Když
ho poznala, byla jím okouzlena. Zamilovala se do něho a nebyla cesta zpět. Vypadalo to, že by to šlo, ale
nešlo. Její vysnění kluk měl dívku už asi půl roku a to byl velký háček. Svou dívku už moc neměl rád,
protože cítil něco k jiné. Dívka, která se zamilovala, prožívala těžké období, protože ve škole jí to nešlo a
všechno se začínalo hroutit. Ale není tomu konec, láska nadále pokračuje.
Lucie Konečná a Michaela Holcová, obě 8.B
17
Na lyžáku jsem se nechala ostříhat nůžtičkami z manikúry
Na tomto lyžáku jsem udělala takovou blbost! Nechala jsme se ostříhat. Holky si myslely, že si dělám
srandu! Ale já jsme si ji nedělala. Tak jsme teda začaly. Nejdřív jsme musely sehnat nůžky. Sehnaly se a
stačilo se jen už ostříhat. První přípravy byly takové, že jsme si udělaly místo v pokoji a daly ručník na zem.
Holky si sedly na postel a já jsme seděla na zemi. Stříhaly mě manikúrními nůžkami. Měla jsme vlasy
docela dost dlouhé, ale po ostříhání už byly až moc krátké. Byl to veliký zážitek, ale už bych to neudělala. A
aby toho nebylo málo, obarvila jsme se na červeno. Kluci ze mě měli srandu, ale pak se jim to tak hrozné
nezdálo. Jsem rada, že jsem to udělala a svoje rozhodnutí bych nezměnila.
Denisa Kalocsaiová, 8.D
Valentýnské příběhy
Valentýnský svátek jsem si užila moc pěkně! Těšila jsem se, až přijdu domů, protože tam na mě čekal můj
miláček. Předali jsme si dárky a dali jsme si velkou pusu! Abychom zabili čas, šli jsme do Venuše do
čajovny. Tam jsme byli asi tři hodinky a pěkně jsme si to tam užili. Byl to opravdu krásný den. Dostala jsem
plno dárečků a jednu krásnou růži. Byla jsem strašně ráda!
Nikola Novotná, 8.D
Když jsem se jednoho krásného dne probudila, uvědomila jsem si, že je Valentýn. Rychle jsem se oblékla a
šla jsem nakupovat dárky. Když jsem přišla domů, čekal tam na mě můj milý s jednou krásnou zvadlou růží
a sladkým zkaženým lízátkem! Když jsem se šla podívat mamce do schránky, čekalo tam na mě milion
valentýnských přáníček. Óóó, byla jsem tak ohromena a celá zavalená v přáníčkách. Byla jsem celá bez
sebe. A jakmile jsem přišla domů, sedla jsem si na postel a četla a četla. Všechny dopisy byly krásné, takové
jedinečné.
Lucie Konečná, 8.B
Naši pejsci a jejich výchova
Naši pejsci mají okolo jednoho roku. Každá máme jednu fenu: pudla toy, boloňského psíka a stafordšírského
bulteriéra. Jmenují se Tessy, Gira a Carmen. Když byly ještě malinké, stýskalo se jim po mamince. Vzali
jsme si je, když měly okolo sedmi až osmi týdnů. V noci kňučely a chtěly něčí přítomnost, tak jsme vzaly
teplou láhev, do které jsme nalily horkou vodu a tu jsme jim daly do pelíšku, aby jim připomínala maminku.
Když jsme je učily čůrat, tak jsme je daly na plínku pro psy, protože ještě nebyly doočkovány.
Postupně rostly a rostly. Když už mohly ven, tak se začaly seznamovat s okolním prostředím a s jinými psy.
Začaly jsme je učit chodit na vodítku a různé povely, například sedni, lehni, popros, ke mně a tak. Všichni
mají papírové rodiče a Carmen s Girou jsou s PP.
Když začala Tessy hárat, tak se jí daly speciální hárací kalhotky. Tessy a Gira se musí stříhat. Všechny se
musí kartáčovat, aby měly hezkou srst, dávat hračky na obroušení zoubků a stříhat drápky. Do tří měsíců
mají jíst třikrát denně, do roku dvakrát a do stáří jen jednou. Voda se jim mění podle potřeby, ale nejraději
mají čerstvou. Když se o pejska staráte dobře, ocení to svou láskou k vám.
Markéta Maxerová, Tereza Olšáková, Renata Míčková, všechny 7.C
Povedená zvířátka našich žáků
Někteří žáci mají doma docela zajímavá zvířátka, se kterými zažili i nejednu veselou příhodu. Chaos
teenagerů pár z nich zjistil.
René Klimo měl křečka. Jmenoval se Metálek. Měl veliké větry, takže pořád prděl. Zemřel, protože snědl
solvinu. Dnes má René také činčilu. Jmenuje se Bobíš. Když kolem něj někdo prošel, začal skřehotat a
křičet, potvora jedna. Měl také dvě andulky. Jedné se stala hrozná pohroma. Sežraly ji piraně, které René
jednu dobu rovněž choval. Druhá byla nechtěně přibouchnuta za letu dveřmi.
18
Jakub Peňáz má chameleóna. Jednou byl na zdi a schoval se na dlouhou dobu. Má ještě další zvířata, ani je
nebudeme všechny vypisovat.
Jakub Šponiar měl morče. Jmenovalo se Bobíš. Jednou ho nalákal na okurku na boudu, pak dal okurku
dolů, Bobíš za ní skočil a ve vzduchu se přetočil o 360 stupňů. Jiné morče zase zalézalo pod stůl a dělalo tam
bobky. Proto také mělo přezdívku bobkostroj.
Petr Valsa má želvu. Ta pojídá menší želvičky. Má také psa. Jmenuje se Jessina. Vždy když se začne klepat,
tak chce piškot.
Monika Bartošová má doma podivuhodné zvířátko. Je to její setra, která se tak někdy chová.
To byl vtip, snad neurazil.
Jakub Šponiar a René Klimo, oba 6.C
Proč dnešní mládež tráví většinu svého času u počítačů
Co si myslíte, že se skrývá pod tímhle titulkem? Asi jste uhodli, o čem bude řeč: volný čas děti ,,zabíjí“
tím, že přijdou ze školy, praští s aktovkou do kouta, ani se nepodívají, jestli mají úkoly, a zapínají
počítač! Otázka zní: proč je tomu tak?
Je jasné, že počítač je dnes nezbytná věc, kterou potřebuje už skoro každý, to je nám všem jasné, jenže proč
dnešní mládež radši nevezme knížku a nečte si, proč nejde ven hrát s kamarády míčové hry? Jednoduchou
odpovědí je LENIVOST! Doma neustále poslouchám větu: Dnešní mládež už není to, co bývali mladí
dříve!“ A proč tu větu rodiče říkají, nejen rodiče, ale i prarodiče, tety, strejdové, prostě starší lidé, dokonce i
na ulici to stále dokola poslouchám? Odpovědí na všechny otázky je právě ta lenivost.
Nic jiného v tom není, děti a mládež jsou prostě leniví. Bohužel je tomu tak. Co na to ale odpovídají právě ty
děti? ,,Však počítač je v módě.“ ,,Na počítači se dají psát smsky do různých sítí zadara, taky jsou tam videa,
a když si koupíte televizní kartu, tak se můžete dívat i na televizi, přes net se dá všechno objednat, najdu tam
cokoliv!“ Chlapci, ti jsou spíš na netu a hrají, někteří rádi chatují. Děvčata, tak k těm bych nejradši napsala
no comment, ale jelikož mezi ně patřím, tak asi vím, co na tom netu nebo počítači dělám. Náhodou my
děvčata si prohlížíme, jak je to v módě, ale nejhlavnější důvod je www.libimseti.cz. A druhý důvod je icq,
ten je asi nejčastější. Ale jinak libko, to nemá chybu podle spousty holek, a jak mi to holky ze třídy řekly, tak
jsem to omrkla a zjistila jsem - protože jsem si myslela, že kluci to berou jako trapas – že to tak není,
nedělají si z toho srandu. Je tam strašná spousta kluků, nejvíc ve věku 13-17 let. Neprojela jsem to celé, je
tam tolik profilů, až to snad ani možné není, ale hold je to tak, libko je prostě moc super!
Tak tady máte důvod, proč tam trávíme tolik času. Jde přece o seznamování. Venku už je to ohrané, ale ne, i
venku je to strašně moc bezva, ale prostě dneska ta mládež už není to, co bývala!
Kristína Posoldová, 9.B
CO VŠECHNO DOKÁŽEME
Konnichiwa aneb Učím se japonsky
Ve škole jsme se dozvěděli, že se naše kamarádka Lucie Vymyslická učí
japonsky.
Proč sis vybrala zrovna tento vzdálený jazyk?
Vlastně ani nevím, jednou jsem na internetu náhodou našla japonskou abecedu
(Hiragana a Katakana) a začala jsem o tom hledat více informaci. Po nějakém čase
jsem dostala nabídku na jazykovou školu Slůně, do které teď jednou týdně chodím.
19
Hodláš se japonštinou zabývat i po základní škole?
Určitě. Přišla mi pozvánka na výměnný pobyt na japonské střední škole, přemýšlím, že bych to zkusila. Po
dobu čtyř let bych se tam učila, bydlela na koleji a žila bych úplně stejný život jako ostatní Japonci. Ještě je
tu ale jedna možnost. Jít na Karlovu univerzitu studovat japonštinu. To bych ale musela mít vystudovanou
střední školu, kde bych i skládala pomaturitní japonské zkoušky.
Chtěla bys v Japonsku bydlet a mít tam rodinu?
No, určitě to může být zajímavé, ale chci zůstat tady ve své rodné zemi Česku.
A co rodiče? Podporují tě?
Ze začátku si mysleli, že to je hloupost. Prostě zbytečné peníze, ale když přišla ta nabídka, začali mě
podporovat. Po čase zjistili, že to není tak špatný jazyk a určitě to nejsou zbytečně vyhozené peníze.
Řekneš nám něco japonsky?
Tak třeba: Co je to? - Sorewa nan desuka?
Ahoj - Ohajo ( kamarádovi)
Dobrý den - Konnichiwa (zdvořile)
Jmenuji se… - watashi wa…des
Těší mě - onegai shimas
Jak se máš? - Odenki des?
Ano - Hai (haj)
Ne - Iie (íje)
Michaela Kůdelová a Romeo Kovář, oba 8.B
Baskytara je můj koníček
Po dlouhých sedmi letech jsem nechala flétnu flétnou a chtěla zkusit něco nového. Když jsem tak
uvažovala co, rozhodla jsem se pro kytaru. Dala jsem přihlášku svojí paní učitelce a dál přežívala
týdny, kdy mi flétna konečně skončí a já ji budu moci hodit na dno skříně.
Když jsem odcházela v červnu z hodiny, všimla jsem si plakátu na dveřích v druhém patře základní
umělecké školy, kde se žáci mohli přihlásit na baskytaru. Okamžitě jsem jela domů a oznámila to mamce.
Nebyla proti. Dohodly jsme se, že pokud mě baskytara nebude bavit, vrátím se k flétně.
Asi po dvou dnech jsem jela do umělecké školy znova. Jela jsem za paní zástupkyní a ta mi přihlášku
přepsala. Nemohla jsem se dočkat. Přežila jsem dlouhé prázdniny a jela znova do hudebky. Pan učitel byl
tak hodný a půjčil mi svou baskytaru, na kterou mám doma cvičit. Občas cvičím na flétnu a na baskytaru,
občas zase na klávesy, které mi teď nefungují. Zatím na basovku hraju půl roku, teď cvičíme akordy. Dříve
jsem chtěla hrát v kapele, ale teď už ani ne. Baskytara je můj koníček a věnovat se mu profesionálně je velká
dřina.
Po gymplu bych chtěla jít na vysokou školu a věnovat se tomu, co mi jde a co mě baví. Například
žurnalistice. Myslím ale, že až na gymplu poznám, co mě bude bavit a čemu se chci věnovat. Baskytaru
mám strašně ráda, ale pokud ji budu muset kvůli střední obětovat, udělám to, protože se mi to časem vrátí, a
to v podobě úspěchu.
Bára Urbanovská, 9.A
20
KDO NÁS UČÍ
Jak žáci říkají učitelům
Ve škole nikoho nepřekvapí, že žáci mezi sebou nenazývají učitele „paní učitelka“, „pan učitel“, ale označují
je nejrůznějšími přezdívkami. Většina z nich není právě lichotivá, ale co se dá dělat. Tady jsou některé na
ukázku (skutečná jména vedle nich nepíšeme, u většiny přezdívek se dá odhadnout, o koho jde, u toho
zbytku zkuste hádat).
Čvachta, Stíhačka, Ukecaná, Bačka, Prc, Pája, Pavlík, Hubajda, Krmajda,
Tobola, Kapr, Kaperka, Franta, Želva, Frankenstein, Tarzan, Růža, Standa,
Čabajka
Žáci 9.C
Tři portréty učitelů
Paní učitelka Vlasta Krmášková
Paní učitelka je zástupkyní ředitele na druhém stupni. Je velmi milá, ale
dokáže se také naštvat.
Paní učitelka chtěla být jako malá učitelka a to se jí také splnilo. Ve
školství pracuje už skoro 30 let a v naší škole asi 13 let. Zajímá se o
archeologii a egyptologii, a proto taky učí dějepis. Vlasta Krmášková své
žáky ve třídě uklidňuje tak, že jim zadá práci až do vyčerpání a pořád je
kontroluje. Paní učitelka nemá z dětí jen radost, ale získává z nich i
spoustu energie. Protože učí dějepis, tak strašně ráda cestuje.
Paní učitelka Ludmila Reljičová
Paní učitelka je přísná s dobrým srdcem. Chtěla mít spoustu povolání, ale to první byla
doktorka. Pro školství se Ludmila rozhodla na gymnáziu. Jako učitelka pracuje 35 let,
ale v naší škole bohužel jen dva roky. Učí zde jen anglický jazyk. Hodiny se snaží
udělat příjemné a tak, aby to žáky bavilo. Děti ráda učí, takže můžete očekávat nové a
skvělé nápady v hodinách anglického jazyka. Tyto letní prázdniny se chystá do
Chorvatska a Prahy.
Pan učitel Martin Ošmera
Kdyby nebyl učitelem, líbilo by se mu povolání právníka. Pro učitele se rozhodl na
gymnáziu, kde učil a pracoval s dětmi jako trenér krasobruslení. Martin učí 13 let a u
nás je pět let. Pan učitel by klidně rád učil i předměty jako fyzika, matematika,
přírodopis, ale učí tělocvik a informatiku. Když ho děti zlobí, tak zkouší rozumnou
domluvu nebo v hodině informatiky vypíná počítače. Martin rád chodí na hory, ale
protože má malé děti, o prázdninách pojede do Chorvatska k moři.
Veronika Skřičková, 6.B
21
Dětství a mládí našich učitelů
Mgr. Jan Goj
Narodil se v Ostravě, má o dva roky staršího bratra Vaška. V dětství měl černého
pudla a rybičky, které dali pryč, protože se o ně nestarali. V pubertě psal
básničky a o dospělých si myslel, že jsou blbí, ale posléze zjistil, že to tak není.
Jeho největší lumpárna byla, když si kopal s míčem o zeď, neodhadl výšku a
balon kopl do okna. A poté dělal, jako by se nic nestalo, a v klidu odešel. Jeho
nejhorší známka na vysvědčení byla trojka, to bylo z matiky na gymnáziu.
Rodiče ho za špatné známky nebili a neřvali po něm, byli tolerantní. Nepral se
s kluky, jen s bráchou. Nejoblíbenější hračka byla autodráha. V 11 letech byl
v nemocnici s kolenem a maminka mu donesla plyšového pejska, aby se necítil
tak sám a aby mu nahradil toho skutečného, kterého měl doma.
Ing. Gabriela Bezručová
Byla velmi klidné dítě a s rodiči neměla žádné problémy. Její nejoblíbenější
hračka byla jako u každé holky panenka, která se jmenovala Barunka. Nejhorší
známka na vysvědčení ve škole byla 2. Nikdy za špatnou známku nedostala
výprask, neměla žádný úraz. Prostě vzorné dítě.
Mgr. Zdenka Rašková
Má bratra Pavla. Její nejoblíbenější hračka byl kočárek. V dětství si dvakrát zlomila nohu. Ve škole měla
z chování vždy jedničku. Na vysvědčení dostala i špatné známky, ale nikdy za ně nedostala. Byla
bezproblémové dítě. Ale ráda a často jezdila na kole a chodila na koupaliště plavat a vyvádět s bratrem a
kamarády. Doma žádné zvířátko neměli, protože byla alergická.
Bára Kohutová a Mirka Kuncová, obě 6.
Mgr. Ilona Adámková
Paní učitelka Adámková byla hodná holčička. Když chodila do školky,
nosila kabelku a střevíčky, když běhala venku, tak tepláky. Měla ráda
písničky jako Jela blecha na magnetu nebo Na kopečku v Africe.
Později se jí líbilo kdeco, nejvíc asi rockové balady, třeba od Scorpions
nebo od Metaliky. Maminka jí četla spoustu pohádek, měla ráda
Boženu Němcovou, ale přečetla úplně všechno.
Její nejmilejší hračka bylo miminko Barborka. Má ji dodnes, akorát
nemá jednu ruku a oko. Oblíbené hry paní učitelky byly člobrdo,
dostihy, dáma a vybíjená.
Do školy chodila ráda, ale že by byla svědomitá žačka, to se nedá říct. Ve škole byla docela bez problémů,
jejím nešvarem ale byly pozdní příchody téměř vždy a všude. Padla za to i nějaká ta důtka. Její největší
průšvih doma bylo podpálení kuchyně prskavkou. To byli rodiče celkem vytočení.
Měla jsem strašně hodné rodiče, praly se akorát se ségrou. První pusu dostala ve školce od Vaška.
Michaela Kůdelová a Romeo Kovář, oba 8.B
22
Šokující anketa!
Co by se žáci rádi dověděli o svých učitelích
Zeptali jsme se žáků šestých a sedmých tříd, co by se chtěli dozvědět o svých učitelích. Vybrali jsme jen ty
nejlepší a nejzajímavější odpovědi. A doufáme, že na některé otázky žáků učitelé odpoví.
Vítězslav Liberda, 6.B
Kolik mají naši učitelé roků. A jestli jsou někteří rozvedení.
Lucie Zdráhalová, 6.B
Kolik měli partnerů, co si myslí o svých žácích. Má pan učitel Goj přítelkyni nebo manželku?
Jan Valenta, 6.B
Jestli je baví sex. Kdy se poprvé líbali.
Tina Nguyen, 6.B
V kolika letech měli poprvé sex a jestli kouří a mají děti? A kolik?
Olga Novotná a Bára Peterková, 7.B
Jestli a kolik mají dětí? A má nějaká učitelka poměr s učitelem?
Klaudie Houdková a Pravdová Andrea, 8.C
Co je nejvíce bavilo ve škole a co jim nešlo.
Dominika Štěpánová, 6.B
Na jakou školu chodili a jestli je škola bavila.
Veronika Skřičková, 6.B
Jestli někdy zkoušeli drogy a kouřili marihuanu.
Lucie Zdráhalová,Tina Nguyen a Daniela Mertová, 6.B
ZA DVEŘMI ŠKOLY
Velikonoční příběhy
Jednou o Velikonocích na mě přišli kluci z naší třídy. Moje mamka je pozvala dál na kolu a buchtu. Potom
se mamky zeptali, jestli mě můžou hodit do vany a mamka jim přikývla že jo. A ještě jim ta zrádkyně
otevřela dveře do koupelny. Tak jsem se předčasně vykoupala, no.
Lucinka Kalová, 6.C
Jednou o Velikonocích jsem spala a taťka mezi tím napouštěl vodu do láhve. Potom vtrhl do pokoje, kde
jsem spala, a polil mě. Já jsem se lekla. Potom jsem vstala a z toho, jak mě taťka polil, jsem měla mokrý flek
a taťka s mamkou se mi posmívali, že jsem se počůrala.
Monika Bartošová, 6.C
Ráno jsme s taťkou vstali a napustili jsme kýbl ledové vody. Vzali jsme ho a šli jsme do ložnice, kde spala
mamka. Potom jsme vzali kýbl a vylili jsme ho na mamku. Vzbudila se a potom to začalo. Mamka se na
taťku celá naštvaná rozběhla a kopala ho do hýždí.
Lukáš Pokorný, 6.C
23
Ráno jsem šel s taťkou k babičce. Posnídali jsme a pak jsme zaklepali na tetu. Taťka mi řekl, jestli bych mu
nepomohl hodit tetu do vany. Já jsem vzal tetu za nohy, taťka za ruce a hodili jsme ji do vany. Přišel jsem
domů a teta tam na mě čekala a celého mě postříkala vodou.
Michael Franek, 6.C
Už ráno o Velikonocích jsem slyšela, jak mamka se sestrou řvou, když je strejda, taťka a bratranci polívali
studenou vodu, do které ještě k tomu nalili voňavky! Zrovna když jsem se chtěla zachumlat do peřiny, tak
přišli a přišli všichni! Ne že by mě jen polili tou smradlavou vodou, ale hodili mě i do vany plné studené
vody! Byla jsem celá mokrá. A na konec přišlo to nejlepší, ale přitom to nejhorší! Vytáhli mě z té studené
vody a pořádně mě vykarabáčovali!
Byla to moc velká sranda, i když to bolelo! Nakonec jsem jim dala vajíčka a všichni jsme byli spokojení.
Lucie Konečná, 8.B
O minulých Velikonocích jsem byla u taťky. Myslela jsem si, že to budou Velikonoce jako každé jiné, ale
spletla jsme se. Sice ze začátku jsem byla docela nedočkavá, ale nakonec jsem toho litovala. Najednou došla
banda kamarádů a už to začalo. Přiběhli do pokoje, kde jsem se dívala na televizi, a začali mě mrskat
větvemi jalovce. Trní bylo všude! Pak po mě házeli i vajíčka a nakonec mě všichni odnesli do koupelny, kde
mě postříkali studenou vodou a do toho mi házeli vajíčka do vlasů.
Míša Holcová, 8.B
Pro inspiraci deváťákům: Studium na střední umělecké škole v Ostravě,
obor užitá fotografie
Když se řekne fotografie, snad každý na to reaguje slovy: „Pane Bože, fotit umím taky!“
Ale není to tak jednoduchá věc. Kdo by se chtěl tomuhle oboru věnovat více, musel by si zvyknout na
dlouhou dobu strávenou nad prací, na víkendy obětované tvorbě.
To vše a spoustu dalších věcí přináší studium na Střední umělecké škole v Ostravě. Studium vyžaduje
spoustu obětí, přesto s sebou přináší růst, růst jedince, který se rozhodl obětovat pro tuto profesi. Střední
umělecká ho naučí všemu, co by měl vědět, aby mohl fotit. Za čtyři roky ho provede snad všemi žánry užité
fotografie. Naučí ho nejen hodnotit snímky, ale také jim porozumět.
Užitá fotografie na střední umělecké škole je čtyřletý obor, zakončený maturitou ústní, písemnou a
především praktickou zkouškou.
Focení je pro mě vším
Rozhovor s Kateřinou Valentovou, která se již druhým rokem věnuje užité fotografii
Proč ses rozhodla právě pro tento složitý obor? Proč ne pro něco lehčího?
Abych pravdu řekla, bylo to mé zcela spontánní rozhodnutí. Přihlášku jsem podala až na poslední chvíli, ale
doposud jsem svého rozhodnutí nelitovala.
Co bys případným uchazečům řekla o talentových zkouškách? Lehké? Těžké? Jak to vidíš ty?
Přijímací řízení se skládá ze dvou kol. V prvním kole byla za úkol kresba a malba. Ve druhém kole byl za
úkol fotogram, slohová práce a test všeobecných znalostí.
Zkoušky nebyly nijak těžké, ale nervy byly velké.
A co jsou u vás ve škole jinak za předměty? Čeština, matematika?
V prvním ročníku jsou předměty i obecnější, například fyzika, chemie a další. V dalších ročnících tyto
předměty odpadnou a studium se zabývá výhradně fotkou a maturitními předměty.
A co například fotíš? Co máš za úkoly?
V současné době se věnujeme portrétu v ateliéru. Doposud jsme si již vyzkoušeli fotografii krajiny, plastiky,
reprodukcí, struktur.
24
Jakým stylem fotíš? Barevně? Černobíle?
V prvních dvou letech je fotografie pouze černobílá, v dalších ročnících převážně barevná.
A máš s tímto studiem čas na kamarády a koníčky?
Třikrát týdně trávím ve škole deset hodin a v ostatní dny to není o moc lepší. S tímto nabitým programem
mám na kamarády a koníčky velmi málo času. O víkendech si přivydělávám a dodělávám věci do školy.
Přesto se snažím vtěsnat do toho všeho místo pro čas strávený s přáteli. Koníčky jsem škole obětovala, ale
nelituji. Focení je pro mě vším.
Jaký fotografický žánr je tvůj oblíbený? Máš nějakého oblíbeného fotografa?
Mým nejoblíbenějším stylem se stal dokument. Tedy fotografie, která nám ukáže spoustu věcí tak, jak si jich
normálně nevšímáme. Jedná se o zcela jedinečný pohled autora na určitou situaci. K mým nejoblíbenějším
autorům patří především dokumentaristé Sudek, Cudlín a Kolář.
Jaké máš plány do budoucna, budeš se i na dále věnovat fotce?
Na vysoké škole se fotce věnovat nebudu, chci zkusit něco jiného, ale fotit nepřestanu, byť jen pro sebe ve
svém volném čase.
Jan Valenta, 6.B
Návštěva kostela Sv. Kateřiny
Byli jste už někdy v kostele Sv. Kateřiny v Ostravě Hrabové? Pokud ne, tak
byste tam měli co nejdříve zajít. Pokud ovšem nemůžete, tak se musíte
spokojit s tímto článkem a fotkami.
Dřevěný kostel byl postaven přibližně v 17. století. Vyhořel 2. dubna 2002. Kostel
byl zrekonstruován v roce 2005. Výstavba nového kostela stála přes dvacet
milionů korun. Uvnitř kostela je oltář, ve kterém jsou uloženy ostatky sv. Kateřiny.
Také tam jsou americké varhany v přepočtu za 480 tisíc. Na první etapu výstavby
parkoviště pro návštěvníky kostela přispěla Evropská unie 105 456 eur. Konají se
zde bohoslužby, v kostele můžete také přispět na charitu. Tento kostel navštívily
různé slavné osobnosti, například první dáma Livia Klausová.
Jakub Šponiar a Michal Pytlík, oba 6.C
Dětská tisková konference se známými hosty
Měli jsme možnost setkat se na tiskové konferenci s moderátorkou Lindou
Bendovou, známou hlavně z pořadu ČT Sama doma, programovým šéfem
Českého rozhlasu Ostrava Richardem Piskalou a šéfredaktorkou dětského
časopisu Klubíčko Milenou Vlčkovou. Tiskovka se konala na konci ledna
ve Středisku volného času na Ostrčilově ulici.
Jaké máte koníčky?
Linda Bendová: Mám ráda čtení a sport.
Richard Piskala: Rád jezdím na výlety a čtu.
Milena Vlčková: Ráda čtu, pletu a kreslím.
25
Jaký jste měli v práci největší trapas?
Linda Bendová: Spadla jsem málem ve vysílání, to byl můj
největší trapas.
Richard Piskala: Nějak si nemůžu vzpomenout…
Milena Vlčková: Spletla jsem si otázky pro hosta, se kterým
jsem se měla bavit o hudbě. Takže jsem se toho hosta ptala na
něco úplně jiného, než jsem měla.
Jaká je vaše oblíbená televizní stanice, rozhlas a noviny?
Linda Bendová: TV pořad Sama doma, rádio Český rozhlas
Ostrava a noviny MF Dnes.
Richard Piskala: V televizi sleduji zpravodajství, poslouchám všechna rádia a čtu všechny noviny.
Milena Vlčková: Pořad Příběhy slavných, poslouchám všechna rádia a čtu MF Dnes a Lidové noviny.
Je těžké natáčet pořad Sama doma?
Linda Bendová: Já si na ten pořad dělám scénář sama, takže pro mě to není moc těžké.
Kde berete inspiraci a témata pro vaše články a pořady?
Linda Bendová: Lidé mi sami volají a píší návrhy.
Richard Piskala: Musíte mít informátory, kteří vám řeknou, co se děje.
Milena Vlčková: Já nevím, kde beru inspiraci, vždycky se objeví.
Jan Škrabola a Michal Pytlík, oba 6.C
Před 15 lety bylo naše sídliště krásné
Vyzpovídala jsem svoje rodiče, položila jsem jim otázky, které se týkaly Ostravy, teda převážně změn na
našem sídlišti. Odpovědi vystihují situaci, která tady byla, když se sem rodiče přistěhovali.
Jak dlouho už žijete v Ostravě?
Mamka: Od narození (přes 30 let), ale tady v Hrabůvce od roku 1992.
Taťka: Od roku 1992 (15 a půl roku).
Stála v té době už naše škola?
M a T: Ne, ale stavěla se. Dostavěli ji v roce 1993.
Jaké velké změny se za těch 15 let, co tady bydlíte, staly?
M: Velké, dostavěla se sídliště.
T: Dostavěla se škola, hřiště, zdravotní středisko, obytné a obchodní domy.
Jak to tady vypadalo, než dostavěli sídliště?
M: Krásně, bylo tady více zeleně.
Bylo tu něco navíc, co už tady není?
M: Ano, právě ta zeleň, tu nahradily paneláky.
T: Jo, bylo tady více plochy (zeleně), škoda, že se nahradila paneláky.
Líbí se vám tady?
M: No, docela ano, ale myslím si, že dříve to tu bylo hezčí.
T: No jo, není to špatné.
Andrea Pravdová, 8.C
26
3Run, drsnější než le-parkour
3Run neboli 3Running je něco jako Le-Parkour. Podle názvu se zdá, že 3run jsou jakoby tři běhy, protože
run znamená anglicky běh. Ale není to tak, 3run je úplně něco jiného, jsou to salta, lezení po zdi, skoky
z výšek a tak dále.
Zakladatelem 3Run je David Belle z Francie. David je taky známý z několika filmů, například Okresek 13,
kde sám 3run dělal. Kdo se 3Run věnuje, zná Davida Belle hodně dobře, protože je velice známý.
Na 3Run je třeba mít velkou kondičku, výdrž, sílu v rukách i v nohou. Na věku nezáleží. 3Run dělá skoro
každý, co dělá Parkour. 3Run je nejlepší dělat často, nejlépe každý den. Ale nebezpečí je poměrně časté.
Nebezpečí jsou dvě: často se stane úraz a taky se může přihodit, že dostanete pokutu od policajtů za ničení
majetku, například střechy. Policajtům se také často utíká, abyste se pokutě vyhnuli.
Několik výrazů z 3Run
Backflip – salto dozadu
Frontflip –salto dopředu
Wallflip – salto o zeď
One Foot Frontflip – salto z jedné nohy
Jump – skok z výšky
Vítězslav Liberda a Ondřej Lehečka, oba 6.B
Graffiti. Mezi uměním a trestným činem
Graffiti je druh výtvarného projevu spočívající ve vytvoření výtvarného díla pomocí sprejových barev.
Protože je však většinou vytvářen nelegálně (například na domech, památkách, dopravních prostředcích), jde
o závažnou formu vandalizmu, která je v české republice trestným činem. Samotný termín graffiti je
vzdáleně spřízněný s pojmem sgrafito, které vychází z řeckého slovesa grafein – psát.
Graffiti vzniklo v 60. letech ve Filadelfii, věhlasu se však dočkalo počátkem 70. let v New Yorku, kde
mladík přezdívaný Taki začal při své práci doručovatele psát na zdi první tag (podpis) TAKI 183 (183. byla
ulice, na které bydlel) jako reakci na tagy JULIO 204, které spatřil při jedné z pochůzek na 204. ulici. Sám
TAKI 183 nebyl první writer, ale své zábavě se věnoval s velkou dávkou fanatizmu, až si toho všimly i New
York Times, které s ním v roce 1971 pořídily rozhovor. Ten napomohl tomu, aby se graffiti začalo šířit
neuvěřitelnou rychlostí po celém New Yorku a po celém světě.
Zpočátku graffiti nikomu příliš nevadilo, na starých zdech New Yorku se spíše vyjímalo, ovšem poté, co
writeři začali malovat na soupravy newyorského metra, začalo být potíráno. Graffiti si vyžádá každý rok po
celém světě miliony dolarů za čištění vagonů, za nové nátěry ve městech. Stal se z něj sociální a politický
problém 21. století, proti němuž jsou postupně přijímány stále represivnější zákony.
Zároveň se pomalu rozvíjí i pozitivní forma spolupráce, kdy v rámci prevence vandalismu jsou pro graffiti
vyhrazovány zvláštní plochy, jsou organizovány přehlídky a soutěže. V Česku vznikly organizace, které
poskytují sprejerům plochy k jejich výtvarnému vyjádření, aby nepoškozovali veřejný nebo soukromý
majetek.
Dnes je možné vidět různé formy graffiti (méně destruktivní) z plastu, polystyrénu či provázků, graffiti
promítané na zdi. Ale práce se sprejem a zdokonalování se v psaní jména je stále ta nejužívanější technika
writerů.
Slovník sprejerských výrazů
Writer – člověk, který vytváří graffiti
Crew – skupina writerů, která pracuje společně
Toy – začátečník (mezi sprejery se tento výraz používá spíše jako vulgarismus)
Can – plechovka spreje
Rap – tryska na spreje
Fatcap – tryska s nejširší stopou (až 20 cm tlustá, plná stopa)
Skinnycap – tryska s nejužší stopou
27
Tag – podpis writera, důraz na kompozici
Piece – barevné graffiti, důraz na tvary písma a celkovou barevnou kompozici
Chrom – stříbrno-černé graffiti, důraz na tvar
Trow-up – rychlé graffiti, důraz na jednoduchost
Rooftop – piece/trow-up/chrom na střeše
End to end – panely přes celý vagón
Sketch – skica
Panel – graffiti na vagonu vlaku Backjump (BJ) – namalování panelu za provozu soupravy Wholecar
(WC) – graffiti přes celou plochu vagonu
Wholetrain (WT) – graffiti přes celou soupravu
Oneman barevný wholecar – barevné graffiti přes celou plochu vagonu vytvořené jedním writerem,
obecně to můžeme pokládat za vrchol nelegální tvorby
Jan Valenta, 6.B
Anketa
Co si myslíte o graffiti? Je to umění, nebo vandalizmus? Ptali jsme se v 9.A.
Daniela Slípková
Některá graffiti jsou pěkná, ale nemusí být všude. Dovedete si snad představit nějakou čmáranici na kostele?
Graffiťáci by měli tvořit jen na speciálně vyhrazených místech.
Jakub Mecko
Je to vandalizmus. Na barácích mi to připadá hnusné. I když připouštím, že na samostatných zdech a zídkách
to může být hezké.
Monika Dančišínová
Graffiti je umělecké dílo pro ty, kdo to tvoří, a vandalizmus pro lidi, kteří se na to musí dívat. Policie to bere
přísně jako vandalizmus. Mně osobně to nevadí, pokud mají tvůrci schválené místo, kde malují.
David Jindra
Možná by se mohly postavit zdi, které by byly určeny speciálně pro graffiťáky.
POVÍDKY
Školní super hrdinky
Jednou chodily do této školy dvě žačky, které se jmenovaly Erika a Míša. Všichni se na ně koukali
jako na podivná stvoření, ale ony si to nebraly moc osobně. Doopravdy nebyly jako ostatní.
Jednou jsme dostali mail s přiloženým souborem. Zpočátku jsme si mysleli, že si z nás někdo dělá srandu.
Na tom videu bylo vidět, jak se tyto dvě žačky z ničeho nic proměnily v něco podivného. Měly na sobě
zvláštní úzký oděv se srdcem na zádech a měly také škrabošky. Vypadalo to jako vymyšlené video.
Začali jsme zjišťovat, kdo nám to poslal, a lidé nás poslali za nějakými děvčaty, o kterých všichni říkali, že
by to mohly být ony, protože nejsou jako ostatní. Když jsme je vyhledali, tak jsme se jich začali vyptávat.
Odpovídaly úplně jinak než ostatní. Když nás odbyly, tak se nám to nějak nezdálo a začali jsme je sledovat.
Zjistili jsme, že jdou někam do úplného zapadákova.
Byl večer, a tak jsme moc dobře neviděli. Ale najednou jsme uviděli záblesk. Vyjasnilo se a spatřili jsme dvě
tajemné dívky, které jsme znali z videa. Uviděly nás a šly rovnou za námi. Dostali jsme hrozný strach, ale
28
pořád jsme tam stáli. Najednou nás popadly a někam odnesly. Potom jsme zjistili, že jsou moc hodné a
nechtějí nám ublížit.
Potom nám o sobě začaly vyprávět a řekly nám, že jednoho dne v noci je něco ozářilo, dostaly nějakou moc,
a protože byly tak silné, musely něco dělat a staly se super hrdinkami. Protože jsme jim chtěli pomoct, tak
jsme o nich udělali školní projekt a potom už si z nich nikdo nedělal srandu a všichni je brali jako velké a
mocné dobro.
Markéta Maxerová a Renata Míčková, obě 7.C
POEZIE
V rubrice Poezie opět přinášíme básně věnované tygrům Claudiovi a Corneliovi, kterým jsme od
jejich narození přispívali na potravu v akci „Nanuk pro tygra“. Tygři se před nedávnem přestěhovali
do Německa.
Jan Škrabola
Claudius a Cornelius
Nanuky si odpustíme,
na tygříky přispějeme.
Máme je moc rádi,
jsou to naši kamarádi.
Jsou to krásná zvířátka
a mají rádi lízátka.
Teď v Ostravě žijí
a lidi je tam živí.
Jsou malí a pruhovaní,
jsou to zkrátka tygříci.
Veronika Bystroňová
Tygři
Claudius a Cornélius,
naši tygři zlatí
byli odmalička boubelatí.
Sotva přišli na svět,
peníze jim dali,
naše děti zlaté
jim je přichystaly.
Tygry rádi máme
jako naše věci,
tak i penízky dáme
jim a jejich otci.
Claudius a Cornélius
už nás musí opustit,
tak se s nimi rozlučme
a štěstí zdraví popřejme.
29
Lyžák – březen 2008
Obvodní kolo recitační soutěže
Z výstavy
ORBIS PICTUS
Školní časopis Chaos teenagerů
Vydává: Základní škola a mateřská škola Ostrava – Bělský Les, B. Dvorského 1, příspěvková organizace
Šéfredaktor: Jan Goj
Redakční rada: žáci PVP žurnalistika
Grafická úprava: Martin Ošmera
Náklad: 50 výtisků
30