docRozmluvy s krajinou
download 
Stížnost Transkript
Rozmluvy s krajinou
Rozmluvy s krajinou 3. - 8. září 2012 Jičín Občanská společnost proVIZE o.s. děkuje všem podporovatelům, bez jejichž pomoci by RO Z M L U V Y S K R A J I N O U nemohly vzniknout. S krajinami je to jako s lidmi, nikdy je úplně nepoznáme. Každý člověk a každá krajina mohou za určitých okolností projít všemi fázemi, od té nejubožejší ošklivosti až po tu nejvznešenější krásu. Christian Morgenstern Pár slov úvodem Krajina je dnes pro nás často jen ubíhající barevnou šmouhou, kterou sledujeme zvnitřku jedoucího auta, případně prostorem, který chceme především zužitkovat: jednou jako pole či les, jindy jako místo pro skladové haly či satelitní městečko. Neumíme vnímat krajinu jako něco, co k nám promlouvá. Každá doba přitom po sobě v krajině zanechává stopy, které vyprávějí příběh: boží muka v polích, kašny a morové sloupy na náměstích; dálnice a tovární komplexy, paneláková sídliště a průmyslové zóny na periferiích měst; vilové čtvrtě a městské parky - to všechno jsou hlasy, které kolem sebe slyšíme, některé silně, jiné jen když se na chvíli zastavíme a zaposloucháme. Ve Valdštejnské lodžii se proto ve dnech od 3. do 8. září sešly dvě skupiny mladých lidí, aby se na chvíli zastavili a zaposlouchali do hlasů, kterými k nám promlouvá Jičín a jeho okolí. Ta první, složená ze studentů uměleckých škol z Prahy, Turnova a Ústí nad Labem, dala pak těmto hlasům podobu výtvarných děl: grafik, malířských pláten, dřevořezeb či tisků. Druhou skupinu tvořili převážně studenti a čerství absolventi Lepařova gymnázia. Ti se během týdne setkávali s předními osobnostmi české architektury, historie či krajinotvorby. S jejich pomocí se pokoušeli porozumět hlasům krajiny i města v souvislostech historických, místních a kulturních. Rozmluvy s krajinou se tak staly místem setkávání lidí různého věku a rozličných zkušeností, které spojil zájem o místo, ve kterém žijí. Společně si sdělovali své pohledy a učili se naslouchat sobě navzájem i krajině kolem nás. Umělecký workshop Rozmluvy s krajinou částečně navázaly na tři předchozí ročníky výtvarného symposia. Letos jsme oslovili studenty ze Střední uměleckoprůmyslové a Vyšší odborné školy v Turnově, studenty malby a dřevořezby z Vyšší odborné uměleckoprůmyslové školy a Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze a grafiky z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Celkem třináct účastníků vytvářelo během týdne díla inspirovaná Jičínem a jeho okolím. Mezi často zobrazovaná témata patřila Valdštejnská lodžie či lipová alej, vznikala však i abstraktněji pojatá díla, jako např. cyklus Kvetoucí stromy od Anety Ivanovské nebo Kompozice od Lucie Štíchové. Veřejnost mohla všechna díla shlédnout a případně získat v sobotu večer v závěru celé akce. Během týdne vznikla skutečně pozoruhodná díla, z nichž naprostá většina si našla své obdivovatele. Plátna studentů malby z VOUPŠ Praha se z velké části inspirovala Valdštejnskou lodžií a jejím okolím, jako např. Stromy od Štěpánky Tomanové nebo Lodžie od Tadeáše Szappanose. Dřevořezby trojice mladých umělců z téže školy se zaměřila na obecnější témata. Křičící Tvář moderní krajiny od Vojty Vernera má podle autora zachytit bezohledné ničení krajiny, Husa Davida Radmana pak znázorňuje „ničení a přetváření krajiny člověkem do rovných ploch pro bezohledné osídlování“. Rozhled krajinou od Tomáše Vovsa se naopak snaží zachytit „čistotu krajiny s nadhledem skrze zvíře v hmotě“. Podobné tematické zaměření najdeme i u Jitky Hlaváčové ze SUPŠ v Turnově, která chce na jednom ze svých pláten (Slepec) vyjádřit, že se vůči přirodě chováme často slepě, že „si jí dostatečně nevážíme a ničíme ji; skuteční slepci přitom vyhledávají vůni rostlin a tlejícího listí, zvuky vody a větru“. Diskuse Diskusní část workshopu byla určena primárně pro jičínské studenty. Jejím cílem bylo zprostředkovat mladým lidem setkání se zajímavými osobnostmi z oblasti architektury, historiografie či krajinotvorby, konfrontovat je s různými perspektivami, v nichž lze na krajinu a město nahlížet a rozšířit jim tak povědomí nejen o Jičíně a jeho historii, ale i o architektuře a našem přístupu ke krajině a městu vůbec. Program workshopu byl strukturován tak, aby se od obecných pohledů a širších souvislostí postupovalo ke konkrétním otázkám a tématům. Přednáškovou část tak v úterý dopoledne zahájil ve Valdštejnské lodžii Jaromír Gottlieb strhujícím výkladem o dějinných a geografických souvislostech, které podobu Jičína po staletí spoluurčovaly (a stále spoluurčují). Zdůraznil mimo jiné, že jedna z velmi cenných věcí, o kterou by Jičín neměl přijít, je velká prostupnost a navázanost na okolní krajinu. Odpolední přednáška Jakuba Bachtíka ukázala, že památková péče neznamená, vytvářet ze všeho skanzen, ale že památky lze brát i jako inspiraci pro budoucí rozvoj města, který by měl především mít jasnou vizi. Velmi zajímavé bylo v tomto ohledu jeho srovnání Liberce na straně jedné a Litomyšle na straně druhé. Zatímco příklad Liberce demonstruje problematičnost bezkoncepčního přístupu, který nechává developerským firmám zcela volnou ruku, příklad Litomyšle jasně ukazuje, že i v historickém městě lze mít kvalitní moderní architekturu a že architektonické soutěže nejsou zátěží v rozpočtu, ale naopak stavby zlevňují. Jak jinak by bylo možné, že v Litomyšli dokázali postavit krytý bazén, navíc architektonicky velmi zdařilý a působivý, i s rozsáhlým venkovním areálem za 116 milionů, zatímco rekonstrukce jičínského koupaliště výrazně přesáhla 200 milionů? Středeční dopoledne patřilo dvěma předním krajinářským architektům, Markétě a Petrovi Veličkovým. Tématem jejich prezentace byl vztah krajiny a města nejprve na teoretické rovině, poté na příkladech vlastních projektů (okolí kláštera v Kostelním Vydří, město Černošín a další). Posluchačům ukázali, jak je v architektuře důležité přemýšlet o vztazích mezi krajinou a městem a že komponovaná krajina nemusí být pouze barokní. Manželé Veličkovi byli zaujati programem workshopu natolik, že byli našimi hosty už od úterního dopoledne. Jejich zasvěcený komentář nás tak mohl provázet u většiny programových bodů, za což jsme velice rádi. Přednáška Karly Kupilíkové a Jolany Říhové z Nadace Proměny seznámila účastníky s tím, jaké konkrétní kroky jsou třeba, chceme-li například proměnit neudržované městské zákoutí v přívětivý park. Jejich příklady úspěšných proměn v Kamenickém Šenově či Broumově pak ukázaly, proč je důležité zapojit do proměny města i veřejnost. Čtvrtek byl věnovaný vizím a výhledům do budoucna. Robert Smolík vyložil koncepci Jičína jako Valdštejnova města, Ondřej Bodlák nás seznámil se změnami v územním plánu a Martin Pour ukázal, že má-li člověk odhodlání a dobrou vůli, je možné pustit se i do projektů, které zpočátku vypadají nezvladatelně. Jakýmsi vyvrcholením této série přednášek a besed pak byla diskuse s jičínskými zastupiteli. V diskusi vyšlo najevo, že Jičín v současnosti nemá žádnou jasnou vizi, že se nicméně snad začíná rodit. Padaly i otázky na nehospodárné zacházení jičínské radnice v minulosti, např. k přestavbě koupaliště Kníže, zastřešení zimního stadionu či koupě a drahé rekonstrukce budovy Arisu. Jasnou ani uspokojivou odpověd’ jsme bohužel nedostali. Debata však přesto končila spíše optimisticky: věci se prý obrací k lepšímu a všichni tři přítomní zastupitelé veřejně slíbili, že se budou snažit prosadit v Jičíně otevřené architektonické soutěže. Bereme je tedy za slovo! Místa města Jedním z nejzajímavějších bodů programu byla reflexe vícedenní hry „Místa města“. Studenti dostali za úkol, vyfotografovat a zakreslit do mapy místa podle tří jednoduchých charakteristik a doplnit do tomu vlastní komentář a zdůvodnění. Výsledek byl velmi zajímavý, jak se můžete sami přesvědčit z následujících poznámek. . . Místa, kde je něco špatně. . . Allanovy sady • je tu nevzhledná směs různých architektonických přístupů; přestože jsou některé jednotlivé domy pěkné, celek působí roztříštěně a chaoticky • místo vůbec nemá vlastního ducha • Allanovy sady jsou odtržené od města, z centra sem nevede žádná osvětlená cesta pro pěší • chybí zde občanská vybavenost: dětská hřiště, obchody atd. • na to, že zde bydlí hodně rodin s dětmi, je zde nepřívětivé prostředí: rušná Hradecká ulice, neupravené okolí. Místu chybí celková koncepce • s okolím by se mělo ještě pracovat • domy jsou nalepené na sebe, chybí zde pocit soukromí, zároveň je to zde zvláštně odcizené • je těžké si představit, že by se zde atmosféra mohla zlepšit Autobusové nádraží • je skvěle umístěné, ale koncepčně nepovedné • stříška nad autobusovými stáními je nefunkční • nová čekárna působí jako špatný vtip: vejde se do ní zhruba šest lidí • nádraží je obklopeno nevkusnými budovami příliš blízko centra: KB, soudu, VZP, „obchodního centra“, čínského bistra, nákupní zónou s krabicemi Lídlu, Kauflandu etc. Bývalý obchodní dům Detla - Tesco • celé místo je nevyužité, působí odpudivě, mělo by se s ním něco dělat • v křoví kousek za ním spí bezdomovci Sídliště Nové město, ul. Na Jihu a okolí • tzv. „bunkr“: betonová nevzhledná budova s hospodou uprostřed paneláků • všechno je postavené naproti sobě, lidi si koukají z protějších budov do bytů Ulice Ruská (Na Hrádku, u bývalých jatek) • nepříjemné místo, pěšky se tam téměř nedá projít Kruhový objezd Vrchlického - Českých bratří prostor před II. ZŠ • celá ulice před školou je zahlcená auty a hlukem • linie Husovy třídy, která je jinak hezká, končí rušnou, hlučnou silnicí, což je zvlášt’ v prostoru před školou nevhodné (a škola to musí řešit tím, že umístila vchod ze strany) • za pěknou výstavní ulicí následuje nevzhledný kruhový objezd, který celý dojem rozbije • místo působí, jako by tu ulice byla násilně přet’ata, historické centrum zničeho nic skončí • tam, kde by člověk čekal rodinné vilky, se najednou objeví panelová zástavba Místa, kde se cítíme dobře. . . Zámecký park • velice příjemné a uklidňující místo, „oáza města“ • je zde vidět, že i „prázdné místo“ může mít pozitivní roli; park si přirozeně udržuje si svůj klid • jde si lehnout do trávy, bazén je v létě velmi příjemný • výborné je využití na kulturní akce (letní kino, koncerty. . . ) • jediná nepříjemná věc je rušná vozovka pod parkem Lipová alej • chytré je řešení se dvěma cestami, kdy ta u silnice je vyasfaltovaná a určená pro in-line brusle, kola apod., zatímco druhá, která je víc propojená s krajinou a nabízí pěkné výhledy, je určena pro pěší • bohužel kvůli frekventované silnici je zde poměrně rušno • je škoda, že od kasáren dál jsou lavičky jenom na straně u silnice, navíc otočené k vozovce Husova ulice, pěší zóna • příjemné místo, kde se člověk cítí dobře, s obchůdky, kavárnami. . . • je škoda, že široký prostor je zde nevyužitý, objekty typu „mlékomat“ se sem nehodí; chybí tu stromy • povrch: na historickou dlažbu na Žižkově náměstí navazuje ošklivá zámková dlažba Pod koštofránkem • příjemné zákoutí cestou mezi autobusovým nádražím a náměstím, místo s obrovským kouzlem Mají své kouzlo. Dáme jim šanci? Šibeňák a okolí • spojka z Allanových sadů k lipové aleji má své kouzlo, je odtud pěkný výhled na Zebín • tzv. Řáholeček a (zbytek) Rumcajsovy jeskyně stále působí zvláštní křehkou, komorní přitažlivostí; místo jako stvořené pro piknik s přáteli • atmosféra místa je křehká, dotváří ji úzká, jen vyšlapaná pěšinka • místo působí svou „zapomenutostí“ a víceméně neudržovaným charakterem; není to park, je to průchod do krajiny • větší nebo necitlivý zásah by to všechno zrušil Cesta kolem Šibeňáku (u poldru) • cesta je přehledná, člověk se zde cítí bezpečně • není zde vyřešený přechod přes koleje • stezka po hrázi je neukončená Ryneček a jezuitská kolej • krásné a klidné místo • nevyužitý potenciál je obrovský • náměstí je malé, možná by stálo za to, omezit zde parkování, nedělat z toho parkoviště Lesopark na Čeřovce, milohlídka a divadlo • prostor přírodního divadla by možná stálo za to oživit Kasárna • mají silnou atmosféru, svoji historii: nahání strach, zároveň láká a přitahuje Prostor nákladového nádraží • oblast s velkým potenciálem, který by se ovšem musel využít výrazně lépe než ve vedlejší nákupní zóně • rozhodně by tu neměly stát další obchody, ale nejspíš ani autobusové nádraží: železnice je v Jičíně využívaná spíš místně, moc lidí zde mezi vlakem a autobusem nepřesedá. Případný přestupní bod vlak-autobus by byl spíš virtuální • současné umístění autobusového nádraží blíže centru je rozhodně lepší Navázání Cidliny na Polabí • podél Cidliny by měla vést cesta nebo pěšina použitelná po celý rok • měl by to být průchod do krajiny, ne park Diskusní části se zúčastnili: • Tomáš Boček (MU Brno) • Anna Crhová (LG Jičín) • Daniela Grohová (LG Jičín) • Tomáš Havelka (ČVUT Praha, architektura) • Tereza Havlová (Mendelova univerzita Brno, Zahradnická fakulta) • Tereza Kmošková (ČVUT Praha, architektura) • Jakub Mílek (LG Jičín) • Anna Smolíková (LG Jičín) • Pavlína Svobodová (LG Jičín) • Anna Svobodová (Universita Hradec Králové) • Eva Trübenekrová (ČVUT Praha, architektura) • Zuzana Vávrová (TU Liberec) • Ondřej Vraštil (TU Liberec) Pár slov o organizátorech Rozmluvy s krajinou jsou prvním větším počinem občanského sdružení proVIZE, které vzniklo na začátku roku 2012. Naším hlavním cílem je pomáhat vytvářet společný prostor pro dialog, který nám pomůže nalézt odpovědi na otázky, které před nás život ve společném světě staví. O potřebě dialogu či „budování společného prostoru“ slýcháme do omrzení. V proVIZI bychom však rádi dali těmto slovům zcela konkrétní obsah: chceme organizovat setkání mezi studenty, aktivními lidmi, odborníky z různých oborů i veřejnosti a umožnit tak všem, aby mezi sebou sdíleli zkušenosti, sbírali inspiraci, ujasňovali své otázky a nacházeli na ně přesnější odpovědi. Zdá se nám totiž, že to, co nám v současnosti chybí, nejsou dílčí informace a odborníci, ale právě jejich propojování a vidění věcí v souvislostech. Pokud Vás proVIZE zaujala a rádi byste se o ní dozvěděli víc, případně se chcete do její činnosti zapojit, neváhejte a napište email na [email protected], případně komukoli z členů, jimiž jsou: Pavlína Pekárková ([email protected]) Bára Tmějová ([email protected]) Stanislav Synek ([email protected]) Rozmluvy s krajinou podpořili:
