docCaritas 2003/4 - Charita Česká republika
download 
Stížnost Transkript
Caritas 2003/4 - Charita Česká republika
Sdružení Česká katolická charita CENA 10 Kč Setkání národů (14) (10) Írán postihlo zemětřesení Cesta (8) po Jižní Americe (3) Téma: Adopce na dálku Kalendář Přišel nepoznán Byla Stříbrná neděle; farář Jaluška v Lomnici nad Popelkou přečetl z Janova evangelia verš desátý a jedenáctý: Na světě byl, svět skrze něho povstal, ale svět ho nepoznal... Začal vtipem o věřícím člověku, který se topil. Modlil se a volal Hospodina, aby mu pomohl a zachránil ho. A v tom kolem pluje rybář a říká: pojď, já tě vytáhnu. Ten člověk říká: ne, já čekám na Boží pomoc. Pak kolem jedou skautíci, chtějí ho vytáhnout, ale ten topící se je zase pošle pryč, právě tak jako hasiče, kteří se odkudsi objevili. A tak se dostane k Hospodinovi a říká: Pane Bože, já jsem na tebe čekal, celý život jsem ti věřil a tys mě nechal utopit. Pán Bůh říká: a kdo si myslíš, že ti poslal, rybáře, skautíky a hasiče? „Ten vtip si vždycky připomínám, když čtu: Přišel mezi své a ti ho nepoznali,“ pokračoval Aleš Jaluška. „Nepoznali ho ze stejného důvodu, jako onen topící se, protože měli zrovna tuhle představu.“ Představu, jak musí pomoc od Pána Boha vypadat; jak musí vypadat ten, který má spasit svět. Ti, mezi které přišel Kristus, měli svoji představu a ta je svazovala, takže nepoznali Mesiáše, stejně tak jako onen topící se nepoznal Boží pomoc. Nemohli poznat slabého, když čekali silného; nemohli poznat chudého, když čekali bohatého; nemohli poznat bezvýznamného, když čekali slavného... A další slova a otázky - kdyby se teď objevil Posel boží, Mesiáš, někdo, koho Hospodin poslal k tobě, poznal bys ho? Nebo by to dopadlo jako v tom vtipu proto, že žiješ v úplně jiném světě, než by měl žít obraz Boží, ke kterému byli lidé podle 1. obrazu knihy Mojžíšovy stvořeni? Nemáme svoje nitro tak strašně zablokované, že už nepoznáváme nic jiného než blázinec kolem umytých oken a napečených vánoček? Ano, je to tak, otče Jaluško. Vždyť já mám přece tu „správnou představu“, co chci; jaké má být a čím (kým) moje dítě, co a kdy má udělat přítel, i co má být na vánoční svátky uchystáno. Vím, co má udělat ten druhý, jak se má chovat ke mně, jak má dát najevo, že mě má rád., že mě potřebuje, že je můj bližní. Mimochodem, nedávno jsem slyšela docela dobrý vtip: „Čím nejvíc rozesmějete Boha? Když se mu svěříte se svými plány na zítřek.“ Dagmar Volencová novinářka 2 Stalo se... • Na soutěži Talent Romani v Chomutově získaly 1. místo v kategorii tanec děti z Komunitního centra Sovička Oblastní charity Most. Porotu i diváky oslnily svým romským čardášem ve vlastnoručně ušitých kostýmech. • Dobrovolníci Charity Ostrava budou pomáhat při vyplnění volného času pacientů dětského lůžkového interního oddělení Nemocnice Blahoslavené Marie Antoníny. • Výtěžek z pokladničky umístěné v mázhausu plzeňské radnice při výstavě k desetiletí Diecézní charity Plzeň přispěl k zakoupení zvlhčovače vzduchu pro seniory v Domově pokojného stáří sv. Alžběty. • Za účasti jihomoravského hejtmana Stanislava Juránka proběhla 14. listopadu v Moravském zemském muzeu v Brně módní přehlídka na oslavu desátého výročí otevření Domova sv. Markéty pro matky s dětmi v tísni. • Effeta, denní stacionář pro děti a mladé lidi s mentálním postižením a s autismem, představil své výrobky v galerii ve Valtické ulici v Brně-Vinohradech. • Občanská poradna Rumburk, která pracuje při zdejší farní Charitě, se stala 18. listopadu řádným členem Asociace občanských poraden. • „Je to taková vlídná místnost pro naše malé i velké obyvatele, která slouží k tomu, aby se tu děti mohly vydovádět,“ popsala vedoucí Domova sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni v Plzni Ivana Křížová veselou hernu, která vznikla po rekonstrukci stávající společenské místnosti. • Na česko-německé konferenci na téma Kraj, obce, neziskové obce a dobrovolníci, konané 25. listopadu v Ústí nad Labem hovořila ředitelka ústecké oblastní Charity Vlasta Kopsová na téma Popovodňová asistenční pomoc. • Na pozvání Euroregionu Krušnohoří 29. listopadu cestovaly děti z Komunitního centra Sovička Oblastní charity Most a z mosteckého azylového domu pro matky s dětmi na výlet do německého Marienbergu. • Výtěžek koncertu písničkáře a kytaristy Vladimíra Merty a přední mezosopranistky Jany Lewitové 29. listopadu v kostele sv. Anny v Žirči u Dvora Králové pomůže vybavit nové oddělení Domova sv. Josefa pro nemocné s roztroušenou sklerózou. • Oblastní charita Brno ve spolupráci s Kulturním informačním centrem města Brna a brněnským souborem Capella Moravica 30. listopadu uspořádala Adventní koncert barokní hudby. Jeho výtěžek připadl Domovu sv. Markéty pro matky s dětmi v tísni a Dennímu centru pro lidi bez domova. • Při Vánočních trzích na brněnském náměstí Svobody prodávaly své výrobky z vosku, textilu, keramiky a proutí denní stacionář Effeta Oblastní charity Brno a chráněné dílny ze Znojma a z Uherského Hradiště. • Kavárna s galerií a obchodní galerie Charity Zlín uspořádala 10. prosince výstavu prací dětí žadatelů o udělení azylu z Pobytového střediska Kašava. • Olomoucký arcibiskup Jan Graubner požehnal 16. prosince v Novém Hrozenkově-Čubově Charitní dům pokojného stáří. • Oblastní charita Ústí nad Labem položila 17. prosince základní kámen stavby Domu pokojného stáří sv. Ludmily v Chabařovicích. • Za účasti biskupa Františka Radkovského 18. prosince v sálku plzeňského biskupství proběhla tisková beseda k ukončení Tříkrálové sbírky 2003 a zahájení Tříkrálové sbírky 2004 v západních Čechách. • Děti z Běloruska, Ruska, Ukrajiny a Vietnamu a tradiční vánoční arménská a ukrajinská kuchyně se představily na Multikulturním předvánočním večeru, aneb Vánoce nejen po česku, který připravila 19. prosince v zasedací místnosti Diecézní charita Litoměřice. • V kostele sv. Cyrila Metoděje v Praze-Karlíně sloužil 19. prosince biskup Karel Herbst mši pro zaměstnance a spolupracovníky Arcidiecézní charity Praha. Poté navštívil nedaleký Azylový dům sv. Terezie pro bezdomovce, kde byla otevřená nová přístavba se sociální jídelnou pro lidi v nouzi. • První muži bez domova nalezli útočiště 19. prosince v noclehárně Betlém v Chebu, nově otevřené v prostoru bývalých kasáren. Vybudování noclehárny by mohlo zamezit tragickým událostem, kdy za silných mrazů zemřelo v Chebu několik lidí na podchlazení. • Litoměřický biskup Josef Koukl 19. prosince požehnal chráněné dílny v Domě na půl cesty Jonáš Farní charita Česká Lípa. Dílna bude sloužit handicapovaným klientům. • Pražský světící biskup Karel Herbst 22. prosince přivezl drobné dárky obyvatelům Kněžského domova ve Staré Boleslavi. • K 31. prosinci 2003 byla z provozních důvodů ukončena činnost Azylového domu pro matky s dětmi v Sedlčanech. Arcidiecézní charita Praha již nadále neměla potřebné zázemí pro jeho provoz. Adopce na dálku Sponzorované děti pocházejí z diecéze Belgaum na území státu Severní Karnataka v jižní části Indie. Oblast trápí velká nezaměstnanost a negramotnost. Lidé zde žijí v žalostných životních podmínkách - stěží mají jedno jídlo denně. Část diecéze Belgaum trpí velkým suchem. Foto: Petr Hůlek, Jaroslav Vlček 10 ADOPCE NA pomáhají PRAHA Uniforma pro školáka V polovině letošního srpna uplynulo deset let od chvíle, kdy byly do projektu Adopce na dálku pražské Arcidiecézní charity vybrány první děti z indické Kalkaty. Již za několik týdnů se pro ně podařilo najít „adoptivní“ české rodiče. Původně jen pražský projekt „Adopce“ reagoval ve svých počátcích na neutěšenou situaci chudých rodin s dětmi v Indii. Dnes je sponzorů-rodičů téměř devět tisíc. Každý z nich pomáhá konkrétnímu dítěti tím, že mu přispívá především na výdaje spojené se studiem - školné, pomůcky, školní uniforma - v naléhavých případech i na zdravotní péči. Nyní pocházejí děti z deseti různých oblastí po celé Indii. Školní docházka je nejen vytouženým přáním dětí, jejichž rodiče nemají peníze na školné, ale zároveň nenahraditelným vkladem do budoucnosti dítěte. Díky kvalifikaci a lepšímu pracovnímu uplatnění bude později schopné postarat se o svou rodinu a o vzdělání svých dětí. V roce 2001 byl projekt rozšířen na africkou Ugandu; pomáhá především sirotkům, jejichž rodiče zemřeli na AIDS. Strategie pomoci je zde stejná - sází na vzdělání, které dětem umožní, aby se v dospělosti postavily na vlastní nohy. V současné době čeká na své „adoptivní“ rodiče více než dva tisíce dětí. Částkou 7000 Kč (Uganda) nebo 4900 Kč (Indie) ročně může pomoci každý. „Adoptivními“ rodiči se často stávají skupiny lidí, např. školní třídy či pracovní kolektivy. Arcidiecézní charita Praha Marcela Kabátová koordinátorka projektu Praha 2, Londýnská 44, tel. 224 250 985 e-mail: [email protected] internet: http://www.charita-adopce.cz DÁLKU let „Myslím, že nic jiného než vzdělání nemůže pomoci. Bez vzdělání by se v životě Fangappy nic nezměnilo. Byl by z něho námezdní dělník na poli,“ vysvětluje paní Pavla Křížová, proč sponzoruje šestnáctiletého Fangappu již čtvrtým rokem. „Je to takové konkrétní. Člověk ví, pro koho to je, není to anonymní. Můžu s tím dítětem žít a já osobně z toho mám větší radost.“ Popsal důvody svého rozhodnutí pro adopci desetileté Rosemary z Indie pan Jiří Koblížek. 3 >> Adopce na dálku >> ZNOJMO Děti z kraje Nikoly Šuhaje Není vždy nutné začínat na „zelené louce“, často je účelnější k někomu se přidat. Před třemi lety se ve znojemské Charitě zrodila myšlenka spolupracovat se sestrami z řádu sv. Františka z Assisi ze Slovenska, které už několik let působí v dětských domovech – v Domově sv. Gabriela a v Domově Královny Míru v zakarpatské vesnici Velikij Bereznij. Sestry napadlo vybudovat v nich rodinná společenství s vychovateli. Vznik a provoz takových domovů by však nebyl možný bez podpory, kterou představuje adopce českých „rodičů“ na dálku. „V obou domovech bydlí celkem dvacet dětí, nejstarší se narodilo v roce 1985, nejmladší v roce 2003,“ popisuje situaci koordinátorka Radka Sovjáková. „Do podzimu letošního roku bylo adoptováno dvanáct dětí. Sponzoři přispívají částkou pět tisíc korun na dítě za rok, přičemž na jedno dítě může přispívat skupina. Do projektu se zatím zapojilo osmnáct osob. Ale jsou další lidé, kteří jednorázově přinesou finanční dar, někdy i několik desítek tisíc korun,“ dodává Sovjaková. Mezi Charitou a domovy funguje pošta; sestry informují o událostech i o tom, jak děti prospívají a tyto zprávy jsou Charitou zprostředkovávány rodičům. „Jurij je nedílnou součástí naší rodiny a myslím, že i naše vlastní děti ho berou jako sourozence, který je sice daleko, ale potřebuje stejnou lásku a péči,“ říká jeden z adoptivních rodičů. Ačkoliv se může zdát, že jde poměrně o nepatrný počet dětí, alespoň některým pomáhá projekt, aby v drsných životních podmínkách a osamělosti našly společenství či teplo rodiny, které by jinak vůbec nepoznaly. Školy jsou často bez hygienického zařízení, bez lavic. Sedí se a píše na zemi. Děti vyučují zejména řeholní sestry. V budově, kde výuka probíhá, je využité každičké místo - mnohdy je třída vytvořena také z chodby. Žáci jsou však velmi disciplinovaní a školy si váží. PLZEŇ První děti z Bolívie získaly své české „kmotry“ Bolívie patří mezi ekonomicky nejslabší země Latinské Ameriky. Domorodé obyvatelstvo převážně indiánského původu se kvůli nízkému vzdělání špatně uplatňuje na trhu práce a z velké části žije pod hranicí bídy. Ve zneužití sociální bídy je zdroj nejbolest- 4 nějších problémů země, jakými jsou obchod s drogami a další kriminální činnosti. To byly důvody, které vedly Diecézní charitu Plzeň k rozvinutí adopcí na dálku právě v této zemi. „Cílem projektu je podpora vzdělání dětí v křesťanských internátech, kde je o ně po všech stránkách dobře postaráno,“ vysvětluje jeho vedoucí, lékař Luděk Kaluža, jenž zde rok pracoval jako dobrovolník v jedné z nemocnic. Bolívijská Caritas před časem vytipovala prvních Adopcí však projekt zdaleka nekončí. Nezaměstnanost v této části Ukrajiny dosahuje až šedesáti procent, avšak jen třetina z těchto lidí dostává podporu. Děti jsou po dosažení věku dospělosti často odsouzeny k živoření podobně jako většina obyvatelstva. Znojemská charita se proto rozhodla pomoci vybudovat svíčkařskou dílnu v Užhorodě, která má zabezpečit práci pro děti z domova po ukončení školní docházky. Výpadky elektrického proudu jsou na Ukrajině velmi častým jevem. „Snad přinese světlo takto vyrobených svíček naději všem, kteří to potřebují,“ uzavírá Radka Sovjaková. Oblastní charita Znojmo Dolní Česká 1, 669 02 Znojmo tel./fax: 515 220 768 e-mail: [email protected] internet: http://www.volny.cz/charitazn/ jedenačtyřicet dětí z departamentu Beni a většina z nich už našla své české adoptivní rodiče převážně z Plzeňska. Letos Plzeňští odeslali celkem 135 tisíc korun na účet partnerské organizace Caritas do města Trinidad - hlavního města departamentu. „Drazí kmotři,“ napsal nedávno adoptivním rodičům Mons. Manuel Eguiguren, pomocný biskup Apoštolského vikariátu departmentu Beni, „píši vám se srdcem naplněným dojetím... V naší kultuře kmotři přijímají velmi vážně své poslání. Slovo kmotra je vždy nedotknutelné, posvátné… My, kteří jsme se narodili v Evropě a pracujeme zde, jsme již před mnoha lety zjistili, že existuje ‚první‘ svět a ‚třetí‘ svět. Vidíme, že zatímco v tom ‚prvním‘ umírají lidé na cholesterol, ve ‚třetím‘ umírají hladem.“ Projekt Adopce na dálku však přinesl i další pozitivní reakce. Zástupci bolivijské vlády navázali přátelské vztahy nejen s plzeňským biskupstvím a charitou, ale také se zástupci města Plzně. Vytváří se tak prostor pro rozvíjení vzájemných společenských, kulturních i obchodních kontaktů. Zástupci města Trinidad pozvali své plzeňské partnery na návštěvu. Diecézní charita Plzeň, středisko Adopce na dálku Hlavanova 16, 326 00 Plzeň tel./fax: 377 457 630, 777 167 010 e-mail: [email protected] internet: www.charita.cz/dchplzen http://www.charita.cz/dch plzen/www Adopce na dálku TŘI OTÁZKY PRO Bc. Markétu Hůlkovou koordinátorku projektu Adopce na dálku na pomoc chudým dětem v Indii z Diecézní charity Hradec Králové Sponzorský projekt Adopce na dálku oslovuje stále více lidí. Proč? Projekt Adopce na dálku je výjimečný hlavně pomocí konkrétnímu dítěti v Indii. Sponzorský rodič přesně ví, komu peníze poskytl a na co jsou využity. Lidé si uvědomují, že vzdělání je pro indické děti opravdu důležité a ne vždy samozřejmé. Myslím, že proto pomáhají. Školní docházka je vytouženým přáním dětí, ale rodiče mnohdy nemají peníze. OSTRAVA Charita sv. Alexandra, Ostrava Diecézní charita ostravsko-opavská rozvíjí projekt „adopcí“ na Zakarpatské Ukrajině v Tjačivském rajónu, kde žije přibližně 45 tisíc obyvatel a patří k těm úplně nejchudším. Projekt je zaměřený na trvalou pomoc dětem, kterým jejich rodiče nemohou poskytnout základní péči, případně dětem, které mají intelektuální předpoklady získat vyšší vzdělaní, ale nemají na studium prostředky. Za finanční dar šest tisíc korun ročně mohou čeští „adoptivní rodiče“ radikálně změnit život jednoho dítěte, aniž by muselo opustit svou rodinu, kulturu a zvyky. U zrodu projektu stáli slovenský kněz Petr Krenický, který na Zakarpatské Ukrajině už jedenáctým rokem vykonává misii, a pracovník Charity Gejza Machala. V březnu roku 2002 bylo vybráno prvních padesát dětí z obcí Dubové, Vitrná, Německá Mokrá u Koločavy a Krásná – Pidčos. Do konce května 2003 našlo adoptivní rodiče celkem 370 dětí, když do charitní péče byly přijaty děti z dalších jedenácti vesnic rajónu – Usť Čorná, Ruská Mokrá, Neresnica – Pidpleša, Lopuchovo a dalších. Co vám dala nedávná návštěva indické diecéze Belgaum, odkud pochází sponzorované děti? Byla to pro mě zajímavá zkušenost. Člověk se alespoň trochu dotknul opravdového života lidí v této chudé části země. Setkala jsem se s mnoha dětmi a jejich rodiči a nahlédla do jejich obydlí a viděla v jakých těžkých podmínkách žijí. I přes nelehký život vypadají velmi spokojeně a mile. Mohla jsem se přesvědčit, jak je projekt Adopce na dálku organizován na indické straně. Musím říci, že indický biskup Bernard Moras a jeho koordinátoři pracují s velkým nasazením. Mají mnoho plánů do budoucnosti, aby dětem poskytli co nejvyšší vzdělání a poté jim pomáhají i najít práci. Projekt má smysl a nese své plody. Jak se žije na zakarpatské vesnici? O tom se mohli přesvědčit adoptivní rodiče, kteří „své“ děti navštívili. Charita dosud uspořádala dvě takové výpravy. Letos v červnu navštívili zástupci Charity sv. Alexandra řadu vesnic, mezi nimi i Lopuchovo, jednu z nejchudších farností vůbec. Obec má asi čtyři tisíce obyvatel, za Sovětského svazu pracovala většina lidí na zdejší pile, v lázních nebo vodní elektrárně; po zrušení lázní i elektrárny zůstali bez práce, kolem pěti set lidí odešlo za prací do ciziny. Navíc během povodní v roce 2001 se říčky Brusturjanka a Mokrjanka vylily z břehů a způsobily rozsáhlé škody, došlo i k sesuvu půdy, která zasypala šest domů i s obyvateli. „Alexandrijští“ navštívili v Lopuchovu rodinu, která bydlí v dřevěné šopě o rozloze asi 12 m2. Tatínek zemřel na jaře při tahání stromů v lese, mladá maminka zůstala se třemi malými dětmi zcela bez prostředků. Charita sv. Alexandra, Středisko humanitární pomoci Eva Chudějová – koordinátorka projektu Jeremenkova 8, 703 00 Ostrava – Vítkovice tel./fax: 596 617 778-9 E-mail: [email protected] internet: http://www.charitasvalexandra.cz >> Jakou šanci mají děti z chudých indických rodin pokračovat ve studiu? Pokud má předpoklady pro další studium, snaží se jim koordinátoři v Indii pomoci k dalšímu vzdělání. Pořádají pro děti specializované kurzy, např. management, práce s počítačem nebo psaní na stroji. Mnoho dívek se chce stát zdravotní sestrou nebo ošetřovatelkou. Proto plánují otevření vyšší školy změřené na ošetřovatelství. Biskup Moras by také rád založil pedagogickou školu, ze které by vycházeli učitelé, kteří by se vraceli zpět do rodných vesnic, aby tam vyučovali děti v jejich jazyce. Vznikla by tím zpětná vazba a splnil by se smysl pomáhání: Když někdo pomohl nám, pomůže my dalším -jakapotřebným. 5 Adopce na dálku >> HRADEC KRÁLOVÉ V Indii mají jiné starosti Před čtyřmi lety oslovil indický biskup Bernard Moras z diecéze Belgaum Diecézní charitu Hradec Králové s žádostí o spolupráci v této části severní Indie. Celá Indie se potýká s velkou negramotností. Pro obyvatele chudého venkova je často jediným zdrojem obživy zemědělství nebo námezdní práce. Bída a nestálé klima nutí obyvatele žijící na hranici chudoby soustředit se pouze na to životně nejnutnější - zajistit pro svou početnou rodinu střechu nad hlavou a alespoň jedno jídlo denně. Rodiče nemají zájem ani prostředky na to, aby posílali děti do školy. Je pro ně výhodnější, když děti pomáhají v domácnosti nebo na poli. Mnohdy rodiče ani nechápou, že vzdělání otevírá jejich dětem nové možnosti, jak získat lépe hodnocenou kvalifikovanou práci, což znamená pro celou rodinu vyhlídku lepší životní úrovně. Šance za pět tisíc korun Hradecká Charita se pod vedením koordinátorky Markéty Hůlkové pustila do díla. Nyní může díky podpoře „adoptivních rodičů“ navštěvovat školu více než osm set dětí, aniž by musely opustit svou rodinu. Mezi českými sponzory jsou rodiny s dětmi, manželské páry, ale i různá společenství; celé školy nebo školní třídy. Roční minimální částka 5000 korun, kterou „rodiče“ přispívají, je použita na školné, školní pomůcky, uniformu, jízdné, stravné a základní zdravotní péči. Diecéze Belgaum má kolem 12 milionu obyvatel a rozkládá se na ploše 44 tisíc km2. Proto tam fungují misijní střediska, v nichž působí koordinátoři, kteří mají na starosti výběr dětí ke sponzorování a práci s nimi; dohlížejí, zda chodí pravidelně do školy, sledují školní prospěch. „Všechny sponzorované děti mají opravdový zájem dokončit povinnou školní docházku a některé by rády pokračovaly v dalším profesním vzdělávání,“ informoval sponzorské rodiče na letošním setkání v Hradci Králové biskup Moras. „Většina dívek by se ráda stala zdravotní sestrou nebo učitelkou, chlapci preferují technické obory.“ Indičtí koordinátoři chtějí otevřít praktické pracovní kurzy. A navíc pro nejpotřebnější rodiny bez domova začali za přispění sponzorů a drobných dárců stavět domky. Pohled z blízka Letos v říjnu zorganizovala hradecká Charita výpravu za dětmi do Severní Karnataky. „Mohli jsme nahlédnout i do účetních knih, ve kterých jsou vedeny jmenovitě všechny sponzorované děti,“ říká koordinátorka projektu Markéta Hůlková. „Ze zápisů bylo možné přesně zjistit, kolik peněz přijali a na jaké účely je použili. Systém práce mají dobře promyšlený a zorganizovaný,“ chválí indické spolupracovníky. Královéhradečtí navštívili i misijní střediska ve vesnicích vzdálených až 200 km od Belgaum. „Vesnice jsou spíše jen seskupením několika domečků nebo chýší,“ vypráví M. Hůlková. „Ve skromných obydlích žije s lidmi pod jednou střechou i dobytek. Stůl, židle, postel či jiný nábytek jsem nikde neviděla. V kuchyni mají maximálně poličku s nádobím, na zemi otevřený oheň, na kterém připravují jídlo. Někdy toho nemají moc k snědku nebo musí šetrně hospodařit s vodou, které bývá často nedostatek kvůli dlouhým obdobím sucha. Mají zkrátka jiné starosti než my.“ Diecézní charita Hradec Králové Velké nám. 37, 500 01 Hradec Králové Markéta Hůlková, koordinátorka projektu Adopce na dálku, tel.: 495 063 135, fax: 495 063 134, e-mail: [email protected], internet: http://www.hk.caritas.cz NEJČASTĚJŠÍ DOTAZY Kdo vybírá děti k „adopci“ a podle jakých kritérií? Konkrétní jména navrhují místní lidé, schvalují sociální pracovníci z partnerské charitativní organizace v daném centru. Jediným kritériem je chudoba, potřebnost a souhlas rodiny, aby se jejich dítě do projektu zapojilo. Neexistuje diskriminace z hlediska náboženství, kast nebo pohlaví. Jak si mohu „své“ dítě vybrat? * na internetu: * osobně * výběr také můžete nechat na nás – stačí sdělit telefonicky nebo písemně vaše přání pokud jde o věk, pohlaví dítěte a jiné Jak mám zaplatit roční částku pro dítě? a) bezhotovostní platbou – převodem b) složenkou c) hotovostní platbou v kanceláři Arcidiecézní charity Praha. Platbu potvrdíme jako charitativní dar, který je možno odečíst od základu daní. 6 V ARCIDIECÉZNÍ CHARITĚ PRAHA Co za tuto částku dítě dostane? Dítěti je zaplaceno roční školné, školní uniforma a pomůcky. V naléhavých případech také zdravotní péče a jiné potřeby. Chce-li adoptivní rodič přispět nad rámec pravidelného příspěvku, může poslat peněžitý dárek. Aby se předešlo závisti a lítosti dětí, které žádný dárek nedostanou, přijatou částku spravedlivě rozdělíme mezi všechny „adoptované“ děti. Místní pracovníci vždy pro „vaše“ dítě koupí to, co právě nejvíce potřebuje. Při zvláštních případech (operace atd.) pošleme váš příspěvek pouze vašemu dítěti. Je možné, aby mě dítě z Indie či Ugandy navštívilo? Mohu já přijet dítě navštívit? „Vaše“ dítě žije v chudých a naprosto odlišných podmínkách a návštěva Evropy by na něj mohla nepříznivě zapůsobit. Prosíme proto, abyste děti ve svých dopisech do České Republiky nezvali. Můžete však naopak „své“ dítě v Indii či Ugandě kdykoliv po předchozí domluvě s Arcidiecézní charitou Praha na své náklady navštívit. Je možné zapojit se do projektu Adopce na dálku i jinak, než jako adoptivní rodič? Nedovoluje-li vám vaše finanční situace stát se „adoptivním rodičem“, ale přesto byste rádi ně- kterému z dětí pomohli, můžete dítě sponzorovat společně s přáteli. Bude-li vás například sedm, pak každý z vás částkou 2 Kčs za den pomůže indickému chlapci nebo dívce. Pro platební či administrativní styk s Arcidiecézní charitou Praha si skupinka vybere svého zástupce, kterému bude přidělen specifický symbol. Finanční částkou lze podpořit kterýkoli z rozvojových projektů Arcidiecézní charity Praha: nemocnice a škola pro porodní asistentky v Ugandě, odstranění dětské práce, výstavba školy v Shimoze a Bidaru (Indie), zakládání knihoven v ugandských vesnicích. Zakoupíte-li videokazetu o Ugandě - autentické záběry z života dětí v Ugandě a ze slavnostního otevření MARANATHA školy pro sirotky - přispějete na stavbu nemocnice. Podpořte propagaci: vyvěste plakátek Adopce na dálku v čekárně lékaře, ve škole, v práci, v obchodě, knihovně. Řekněte o možnosti pomoci dítěti svým kolegům, známým a přátelům. Rádi Vám zašleme plakáty projektu. Největším úkolem v současné době je najít „adoptivní rodiče“ pro téměř dva a půl tisíce dětí. Ještě jednou dětské tábory Kudy vede cesta kolem světa? Adrenalinová dobrodružství třebíčského Klubu Zámek Skvělí lidé, zábava, vzrušení, zážitky – to jsou slova, které asi nejlépe vystihují každoroční pobyty pro děti a mládež pořádané třebíčským centrem prevence drogových závislostí. Ani letos tomu nebylo jinak. V centru historické Třebíče, na pavlači nenápadného stavení, naleznete dveře s nápisem – Klub Zámek. Jeho práh překračují mladí lidé poprvé snad trochu s obavami, ale časem zde naleznou pocit bezpečí, který často při svých nelehkých životních situacích postrádají. „Nechceme ty děti nálepkovat tak, jak to dělá většina společnosti. Právě proto, že mají problémy nebo by do nich mohly spadnout, zůstávají pro nás především lidskými bytostmi, které si zasluhují pozornost a přátelství,“ vysvětluje vedoucí centra Milena Verlová. Klub kromě nabídky běžných služeb jako jsou besedy, hudební produkce a posezení při čaji svým klientům zpestřuje program pobytovými výjezdy. Letos v létě se třeba putovalo na Řásnou. Díky skvělému týmu budou účastníci na výlet rádi vzpomínat. Lesní hry dětí patřily mezi oblíbenou činnost. Cizokrajná překvapení Exotické a na středoevropské poměry téměř neuskutečnitelné aktivity „táborníky“ překvapily. Nejdříve je čekala expedice „deštným pralesem“, kde nechyběly ani opravdové tarzaní přesuny na liánách. Mladým přeborníkům v letu vzduchem otevřel adrenalinový výkon bránu do „královského klubu lordů“. Tam byla uzavřena sázka o to, která skupina dříve absolvuje „cestu kolem světa za osmdesát dnů“ v pouhých pěti dnech. A od této chvíle nebylo ani jediné noci odpočinku. „Na tábor jezdím už třetím rokem. Je to vždy super a po návratu hrozně lituji, že to už skončilo,“ svěřuje se Eliška a dodává, „tentokrát nejsilnějším zážitkem pro mě osobně bylo brodění bažinou. Přiznám, že jsem se trochu i bála.“ Nikdo z klientů asi nezapomene na část cesty, kterou museli zdolat se šátkem na očích a po kolena v bažině, aby je neoslepily „pralesní rostliny“. Bažina však nebyla jediným živlem, s kterým se mohli děti a mládež blíže seznámit. Voda se nabízela ve formě nádherných rybníků. I přes lehkou nepřízeň počasí se v ní Počasí nebylo vždy typicky letní, ale malým otužilcům chladnější voda nevadila. někteří odvážlivci koupali. Oheň nejeden večer zpříjemnil náladu a dokonce i osmahl špekáčky. Pevnou zem pod nohama bylo možné zhlédnout také z koňského hřbetu. Slaňování a skákání z výšky bylo taky velmi vzrušující,“ vzpomíná šestnáctiletý Petr. „Nejvíc se mi líbilo skákaní z visutého mostu. Připadal jsem si jako na punkovém koncertu.“ Kromě lanových her se vzduchu mohli všichni nabažit ještě při letu balónem. Vlastně cesta z města Účastníci hráli paintball, stříleli ze vzduchovky, sportovali i přemýšleli, zkrátka byla legrace. „Jezdím proto, že tam mám spoustu kámošů, vypadnu z každodenního koloběhu a ještě si užiji spoustu zábavy. Jsem člověk, který potřebuje vzrušení a adrenalin,“ prozrazuje na sebe Petr. A tato „cesta z města“ je zcela určitě pro mnohé možností, jak vzrušení zažít, aniž by ho museli hledat jiným způsobem, třeba i pomocí drog. A jak hodnotí výjezd pracovníci? „Všichni byli skvělí, překonávali sami sebe, své hranice a navzájem si pomáhali. Vraceli jsme se unaveni, ale spokojeni. Příště však musíme objednat lepší počasí, abychom se mohli koupat,“ uzavírá Milena Verlová, „bez skvělého týmu a nadšení klientů by tábor tak výborně nedopadl. Diana Tuyet-Lan Kosinová 7 Aktualita Cesta po Jižní Americe „Senát Parlamentu České republiky si dovoluje oznámit, že senátní delegace na nejvyšší úrovni vedená předsedou Senátu Parlamentu České republiky Petrem Pithartem navštíví na základě pozvání předsedy brazilského Federálního Senátu ve dnech 2. až 4. prosince 2003 Brazílii. Delegaci budou doprovázet novináři a představitelé Charity .“ To je úryvek z žádosti o vystavení brazilských víz pro členy delegace Senátu Parlamentu ČR, která ve dnech 30. listopadu až 7. prosince navštívila Paraguay, Brazílii a Argentinu. Oficiální část delegace tvořili kromě předsedy Senátu Petra Pitharta, senátorka Jitka Seitlová a senátoři Jan Ruml, Petr Smutný, Adolf Jílek a Martin Dvořák. V doprovodu delegace byli i tři zástupci České katolické charity: Jan Kočí, Margita Coufalová a Luděk Kaluža, hrstka novinářů a P. Petr Šleich, OCD, duchovní z pražského kostela Panny Marie Vítězné. Na programu cesty byl podpis dohod o bezvízovém styku s Paraguají a Brazílií, setkání s krajany ve zmíněných zemích, předání sošek Pražského Jezulátka, kulturní program a speciálně pro doprovod delegace – setkání s představiteli Charity v Paraguaji a Argentině. Dojmy a postřehy z daleké cesty zaznamenal jeden z účastníků do našeho „charitního palubního deníku“. Neděle 30. 11. 2003 Po téměř deseti hodinách letu přistáváme v brazilském přístavním městě Recife, kde nás již očekává náš velvyslanec v Brazílii Václav Hubinger a také první „horký dech“ Jižní Ameriky (+ 29o C). Po hodině pokračujeme do hlavního města Paraguaye Asunciónu. Za policejního doprovodu se delegace přesunuje do hotelu v centru města. Po krátkém odpočinku v hotelu doprovázíme senátory k arcibiskupovi Asunciónu Pastoru Ququejovi, který od Petra Pitharta 8 přebírá sošku Pražského Jezulátka. Večer je v hotelu, kde jsme ubytováni, koktejl pro krajany. Setkáváme se s mnoha zajímavými lidmi, kteří před lety z Československa odešli, ale i s těmi, kteří se již v Paraguaji narodili, ale díky svým rodičů se pořád hlásí k původní vlasti. Mnohé z jejich výpovědí skrývají opravdovou hloubku rozporuplných pocitů exulantů. Znějí otázky: „Za koho vy nás vlastně považujete, za Čechy, nebo Paraguayce?“ nebo vyznání „Já vlastně ani sama nevím, kam víc patřím. Narodila jsem se tady, ale vychovaná jsem po česku, a to je tak moc rozdílné od toho, co vidím vedle u sousedů, kteří jsou Paraguayci.“ Ale vystoupení taneční skupiny z Coronel Bogado jakoby nás vrhlo zpátky domů, české a moravské tance nacvičila s tanečníky příslušnice již třetí generace krajanů. Její otec, pan Mašek, v projevu k delegaci oslovuje Petra Pitharta jako „náčelníka“ a posléze „velitele“ Senátu a děkuje naší paní „velvyslance“, ale nikomu to není k smíchu. Našim krajanům se nežilo lehce, za vlády diktátora Stroesnera jim pálili české knihy, nesměli si dopisovat s příbuznými v komunistickém bloku. Ještě dnes jsou k dostání v knihkupectvích v Asunciónu díla nechvalně proslulých diktátorů: Hitlera, Somozy, Stroesnera. Pondělí 1. 12. 2003 V osm hodin přijímá naši skupinku z charity a P. Šleicha arcibiskup Asunciónu mons. Ququejo. Honza Kočí mu vypráví o struktuře a činnosti Charity u nás, já výklad doplňuji o podrobnosti projektu Adopce na dálku, který Diecézní charita Plzeň provozuje již téměř rok v Bolívii. Na Pastoral Social de Paraguay, obdoby Sdružení Česká katolická charita, se dovídáme o jedné ze zvláštností ve škále její činnosti, jíž je koordinace přidělování církevní půdy nemajetným. Podle jednoho z představitelů Pastoral Social mons. Fernanda Luga náleží 60 % paraguayské pouhým 10 procentům populace a přidělování církevní půdy nemajetným je jednou z cest ke zmírnění velkých sociálních rozdílů v zemi. Odpoledne jedeme na prohlídku misijního kostela v městečku Yaguarón, založeného v 18. století františkány. Odtud míříme do Caacupé, nejvýznamnějšího paraguayského poutního místa. Panna Maria zde chrání plantáže cesmíny paraguayské, rostliny, z níž se vyrábí v celé Jižní Americe oblíbené maté. Večer jsme v Centro Cultural Salazar přítomni na vernisáži fotografií italského fotografa Boggianiho, který na přelomu 19. a 20. století zachytil na skleněné negativy tehdy ještě civilizací nezasaženou kulturu indiánů Guaraní. Jeho dílo zachránil český cestovatel A. V. Frič, který desky přivezl z cest do Čech. Jde o unikátní dokumenty, protože tito původní obyvatelé Paraguaye dnes tvoří pouhá čtyři procenta obyvatelstva (zbytek jsou míšenci, nebo běloši). Úterý 2. 12. 2003 Se zpožděním (jak jinak) odlétáme do Puerto Iguazú v Argentině k proslulým vodopádům. Ke konci asi hodinu trvajícího letu nám kapitán letadla vzrušeně oznamuje, že jsme obdrželi povolení k průletu nad vodopády ve výšce asi 300 m. A pak se TU 154 prudce naklání doleva a dělá okruh nad vodopády. Celý den pak probíhá ve znamení úžasu nad masami padajících vod, které z každého úhlu připravují nádhernou Aktualita podívanou. Krásný dojem však narušuje informace jednoho z novinářů, s nimiž letíme. Právě pralesy na pomezí Argentiny, Paraguaye a Brazílie prý ukrývají druhé největší výcvikové středisko Al-Kajda na světě. V 17 hodin místního času odlétáme do brazilského hlavního města Brasilia. Přistáváme po čtyřech hodinách za tmy. Středa 3. 12. 2003 Ráno nás zaměstnanec naší ambasády, pan Trnka, odváží do kostela Don Bosco, při kterém působí kongregace sester karmelitánek. Otec Šleich si ale neposunul hodinky o hodinu dopředu, a tak začátek mše stíháme jen tak tak. Asi 40 km od hlavního města v městečku Brazlandia se staví nový poutní chrám zasvěcený Pražskému Jezulátku. Stavbu chrámu z litého betonu, který by měl pojmout až 12 000 lidí, provádí již třetí rok pouhých 12 dělníků. P. Joa~o, kněz, autor projektu a současně stavbyvedoucí a hlavně úžasnou energií nabytý člověk však potvrzuje, že chrám se zelenými stěnami z okrasných rostlin bude příští rok sloužit věřícím. Po návratu do Brasilia nám pan Trnka cestou do hotelu ukazuje architektonické zvláštnosti, o jehož vznik se v 50. letech 20. století zasloužil J. Kubitschek, brazilský prezident českého původu. Dodnes je v této zemi nesmírně populární. Vidíme jeho památník (z dálky sice připomínající postavu stojící v srpu - chybí jen kladivo), nicméně další stavby - po Kubitschkovi nazvaný most, Holubí dům (postavený ještě před vznikem Schellingerovy písně), mohutný stožár, na kterém vlaje brazilská vlajka zvíci tenisového kurtu, či monumentální katedrálu Tří mocí - jsou zajímavé tím, jak k sobě „ladí“. Čtvrtek 4. 12. 2003 Buenos Aires je pro Jižní Ameriku netypické město. Někdy bývá nazýváno Paříží Jižní Ameriky. Ale Buenos Aires prý není provincie Buenos Aires (jejímž je hlavním městem) a provincie Buenos Aires není Argentina. V centru Cáritas Nacional de Argentina nás přijímá paní Cristina Calvo, koordinátorka zařízení, které kromě práce s chudými, se svobodnými matkami a v oblasti zdravotní péče zdůrazňuje důležitost vzdělávání dětí. Pak jsme v doprovodu krajanky paní Ilonky Pietsh navštívili spolu s otcem Šleichem kongregaci karmelitánů v Buenos Aires. Současná situace Argentinců, zvláště těch starších, není záviděníhodná. Reálná hodnota jejich důchodů klesla kvůli hospodářské krizi na 30 procent oproti stavu před třemi lety. Pátek 5. 12. 2003 Ráno jedeme na návštěvu Colegio Nin~o Jesú de Praga – církevní školy, která má ve svém názvu Pražské Jezulátko. Kromě školáků zde mají i oddělení předškoláky. Škola má ještě dvě pobočky, kam chodí i nemajetné děti, takže i zde zmínka o projektu Adopce na dálku vzbuzuje pozornost. Po návštěvě ambasády a nedalekého hřbitova Recolecta, kde také odpočívá Evita Perón, manželka bývalého argentinského prezidenta. Po krátkém odpočinku v hotelu odjíždíme do katedrály Casterense Stella María, kde Jan Ruml předává sošku Pražského Jezulátka biskupu Basiottovi. Mši koncelebruje osmdesátiletý P. Ingr, který se již v Argentině narodil. „Náš“ P. Šleich bohužel leží s horečkou v Casa del Clero, kde je ubytován. Večeříme s krajany v restauraci La Tranquera a povídáme si až do půlnoci. Krajané přijeli z různých koutů Argentiny, dokonce až z Patagonie. U stolu sedíme s panem Benkem, mluví dobře česky, přestože se narodil již zde. Do města, kde bydlí a které je vzdálené asi 850 km jižně od Buenos Aires, zve každoročně na turnaj volejbalisty z Čech a je hrdý na každý úspěch sportovců z domoviny rodičů. „To pak jdu vždycky do práce s naší (českou) vlajkou na zádech,“ říká. Do restaurace přichází také sv. Mikuláš a naděluje – senátorům uhlí, ostatním čokoládové bonbóny. Sobota 6. 12. 2003 Chaco, jedna z provincií na severozápadě Argentiny. Chudá oblast, kde žije velmi početná enkláva krajanů. Ve městě Presidencia Roque Sáenz Pena jsme ubytováni v hotelu Gualok (jak jsme později zjistili, pro některé členy delegace to byl opravdový Gulag). Na farmě pana Černého nám jeho synové předvádějí práci honáků dobytka gauchos - i s chytáním telat do lasa a jejich značkováním žhavým železem. Jan Ruml si v koňském sedle zavzpomínal na pastevecké časy na Slovensku. V Presidencia nám paní Calábová, která nás prováděla bývalou českou školou, vyprávěla o tom, jak to bylo, „když tady tenkrát byli ti dva kluci – Hanzelka a Zikmund“. S dojetím pak přijala navrácenou kroniku s alby fotografií, která se léta toulala po České republice a kterou již oplakali. Neděle 7. 12. 2003 Vracíme se do Resistencia, loučíme se paní velvyslankyní Hrdou a pracovníky ambasády a zpátky přes Recife a Gran Canaria míříme do Prahy. V Recife je přes třicet nad nulou. Pondělí 8. 12. 2003 Praha Ruzyně, staré letiště ráno 8 hodin. Sluníčko svítí jako v Recife, ale je mínus deset. Po 38 hodinách a deseti minutách strávených v letadle a více než třiceti tisících nalétaných kilometrech jsme opět doma. Máme pocit, že jsme položili dobré základy k příští spolupráci. Luděk Kaluža 9 Z DOMOVA – Plzeňská diecéze má nového charitního prezidenta Co se děje v Charitě Vysoké vyznamenání pro ředitele Biskup František Radkovský jmenoval s platností od 1. listopadu novým prezidentem Diecézní charity Plzeň Mons. Vladimíra Borna. Otec Born byl prvním prezidentem a později viceprezidentem DCHP. Dosavadní prezident P. Ludolf Kazda byl pověřen úkoly biskupského vikáře pro pastoraci. „Mons. Vladimír Born provází plzeňskou diecézní charitu po celých deset let její existence,“ uvedl ředitel Diecézní charity Plzeň Jiří Lodr. „S její činností i problematikou je velmi dobře obeznámen, proto věřím, že bude nám bude velkou oporou,“ Jiří Lodr zároveň poděkoval pateru Kazdovi za věrnou službu Charitě, ačkoliv spolupráce s paterem Kazdou pověřením novými úkoly nekončí. Mons. Vladimír Born byl rovněž jmenován ředitelem Oblastní charity Bor u Tachova. Úkolem prezidenta Charity je pečovat o duchovní stránky člověka. Ve spolupráci z kněžími ve farnostech zajišťuje, aby v jednotlivých charitních provozech byla zaměstnancům, klientům i dobrovolníkům dostupná kvalitní duchovní služba a potřebná podpora, což patří ke kas specifické náplni služby Diecézní charity Plzeň. Na svátek sv. Václava obdržel ředitel Diecézní charity Hradec Králové Jiří Stejskal záslužný kříž Pro Ecclesia et Pontifice za službu církvi a papeži. Podle slov biskupa Dominika Duky jde o výraz uznání za osobní nasazení především v organizování rychlé pomoci při povodních v minulých letech, nejen na území královéhradecké diecéze a České republiky. „Ocenění mne přivádí do rozpaků,“ řekl Jiří Stejskal Caritasu. „Pomoc při povodních je věcí týmovou a jestli mám nějakou zásluhu, pak v tom, že se mi podařilo vybudovat a udržet pohromadě tým kvalitních a obětavých lidí, kteří pochopili již v roce 1997, o co při povodňové pomoci jde. No a pak už to jde jaksi samo.“ jaka Setkání národů pod střechou Adalbertina Elektronické médium pomáhá neziskovým organizacím Dvoudenní setkání příslušníků desítek národů, kteří žijí či studují na území Královéhradeckého kraje, se uskutečnilo počátkem listopadu v Hradci Králové. Studenti i žadatelé o azyl prezentovali v prostorách Nového Adalbertina svou tradiční kulturu. Evropu zastupovalo Řecko, Norsko, Arménie a ostatní země bývalého Sovětského svazu. Řekové si získali publikum národním kolektivním tancem Zorba, arménskou hudbu reprezentovala sólovým zpěvem paní Alvina z Pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí. Úspěch měla i národní jídla. O arménský dezert pachlava byl stejně velký zájem jako o gruzínské slané šátečky chačapuri, norského lososa či kozí sýr. Stánky Indie, Pákistánu a Saudské Arábie představily kulturu asijského kontinentu. Hostitelé v národních oblecích nabízeli pikantní exotická jídla, zpívali, případně vyráběli různé předměty. Afriku reprezentovala Nigérie. Své stánky či panely připravila i Pobytová střediska žadatelů o azyl v Kostelci nad Orlicí a v Seči u Chrudimi, Občanské sdružení JOB z Týniště nad Orlicí, které organizuje v pobytových střediscích aktivity, pražská Poradna pro uprchlíky i Diecézní Poradna pro cizince. Panel plzeňské Diecézní charity byl věnován českým krajanům v rumunském Banátu. V jednotlivých expozicích se objevily drobné umělecké předměty - od výrobků z novin a ručního papíru až po řezbářské práce uprchlíků z Kostelce nad Orlicí. Řezbářskou dílnu tamního Pobytového střediska vedou manželé Chanbekjanovi z Arménie a její provoz zajišťuje Diecézní charita. Do života uprchlíků v Kostelci nad Orlicí měli návštěvníci možnost nahlédnout i prostřednictvím fotografií Ivy Špinlerové, učitelky českého jazyka z Poradny pro uprchlíky. Samostatné místo v doprovodném programu měl Afghánistán, který mj. představila výstava fotogarfií Petra Šilhánka, dobrovolníka Sdružení Česká katolická charita. Podle biskupa Dominika Duky, setkání národů pod jednou střechou Adalbertina „bylo, je a bude jaka otevřeno dialogu všech příslušníků různých národností“. Kampaň „Viděno rukama“ Plakátky s fotografiemi Jindřicha Štreita byly součástí podzimní mediální kamapně Sdružení Česká katolická charita na pomoc lidem se zrakovým postižením s názvem „Viděno rukama“. Kampaň podporuje Česká spořitelna, a. s. generální partner SČKCH. Na tisková konferenci v Praze 12. listopadu bylo představeno Křesťanské sdružení zrakově postižených a jejich příznivců Ave, pražská Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emaneula Macana a Dětské centrum pro zrakově postižené děti v Grozném. Na tiskové konferenci ve Vlaštivičkách u Opavy jou byl 4. prosince prezentován zdejší Dům sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené. 10 V červnu uspořádala společnost T-Mobile ve svých prostorách v Hradci Králové Den otevřených dveří, kde prezentovaly svou činnost i regionální charitní a neziskové organizace. Na padesát výrobků z těchto zařízení nabídl T-mobil v elektronické aukci na svém intranetu a všechny byly úspěšně vydraženy. Na nejvyšší částku, 2 200 Kč, se vyšplhal dekorovaný dřevěný tác z havlíčkobrodského mateřského centra Zvoneček. Konečný výtěžek aukce, 31 650 Kč, společnost T-mobile zdvojnásobila. Příspěvky putovaly do neziskových organizací. Na akci, jejímž spolupořadatelem byl královéhradecký magistrát, se těšily zájmu výrobky z chráněné dílny pro dívky a ženy Daneta, Speciálních škol pro sluchově a zrakově postižené, Jesliček pro děti s postižením a mnohých dalších. Obdiv sklidily doplňky do domácností od seniorů z Klubu Astra Humpolec a maminek z centra Zvoneček, i dřevořezby z dílny Pobytového střediska pro žadatele o azyl Kostelec nad Orlicí. Z výrobků dívek a žen z Klubové dílny pro lidi s handicapem Oblastní charity Kutná Hora upoutaly nejvíc obrázky malované na sklo. Nadšený aplaus publika sklidila dětská taneční skupina X-treme z Domova pro matky s dětmi při Oblastní charitě Hradec Králové. Z představovaných projektů byl největší zájem o Adopce na dálku na pomoc jaka chudým dětem v Indii. Z DOMOVA – Co se děje v Charitě Krok za krokem v domě Matky Terezy Oblastní charita Hradec Králové zahájila v listopadu provoz Domu Matky Terezy v novém objektu, který vybudoval hradecký magistrát za 32 milionů korun. Charita uspěla ve výběrovém řízení a zřídila zde středisko sociálních služeb, které nahradilo azylový dům v bývalé ubytovně ZVU. Dům Matky Terezy, středisko azylové péče pro muže bez domova, umožní realizaci programu „krok za krokem“. Jeho prvním stupněm je noclehárna, která klientovi bez přístřeší poskytne krátkodobý nocleh, hygienu, případně jídlo. Ti, kteří splní určité podmínky spolupráce - najdou si zaměstnání nebo čekají na umístění v domově důchodců - mohou už bydlet na ubytovně, která poskytuje větší soukromí. Některá lůžka budou rovněž vyčleněna pro bydlení typu „domu na půl cesty“ pro odchovance dětských domovů, kteří po dovršení dospělosti domov opouštějí. Krizová lůžka budou sloužit pro případ vyplavení bytu nebo požáru. Pracovníci Denního centra budou poskytovat sociální poradenství a organizoama vat aktivity pro klienty. Rotahufest přilákal do Ústí deset souborů Ústecká romská mládež z Komunitního centra pro děti Světluška obsadila v taneční části první místo na festivalu Rotahufest, pořádaný 22. listopadu Oblastní charitou v Ústí nad Labem. Na parketu Kulturního domu se v rámci 1. ročníku tanečně-hudebního festivalu (romský taneční a hudební festival) prezentovala desítka romských souborů z různých koutů ústeckého kraje. Vedoucí souboru Šárka Jírová neskrývala dojetí. „Bylo to naše první vystoupení na veřejnosti a proto jsem moc ráda, že jsme získali zlato,“ poznamenala. Na druhém místě v tanci zvítězily ústecké Padající hvězdy a třetí skončilo Jekhetane. V hudební kategorii porotci prvenství přiřkli Stacionáři a klubu pro romské děti z Roudnice nad Labem. Ředitelka Oblastní charity Vlasta Kopsová si pochvalovala skvělou atmosféru. „Romské děti mají ohromný temperament i dovednosti, proto plánujeme pokračování tohoto festivalu i v dalších letech. Musíme ale opět najít sponzory,“ dodala ředitelka jav ústecké charity Vlasta Kopsová. Charitní „školka“ v Rumburku Od 1. října Farní charita Rumburk rozšířila nabídku svých služeb o „školku“ pro nejmenší dětské klienty v rámci stávajícího projektu nízkoprahového zařízení pro děti a mládež. Doposud klub nabízel volnočasové aktivity především pro školní děti a mládež v odpoledních hodinách. Charita nyní otevřela přípravné zařízení se speciálně zaměřeným programem pro předškolní děti ve věku od 4 do 6 let. Děti z charitní „školky“ většinou pocházejí ze sociálně slabých, plně neintegrovaných či romských rodin, které nenavštěvují klasické mateřské školy. Proč je tedy rodiče svěří do péče právě charitnímu zařízení? Možná proto, že získali již během několikaleté práci farní charity s dětmi důvěru. Dalším důvodem může být i stránka finanční, neboť charitní „školka“ je pro děti bezplatná. Je otevřena třikrát v týdnu v dopoledních hodinách. Děti se tu učí základním hygienickým návykům a dovednostem: rozeznávat tvary a barvy, držet tužku a kreslit, malovat či modelovat, přednést básničku či zazpívat písničku, tanečky a umění pracovat a hrát si v kolektivu. kon Cílem je dosáhnout úspěchu u zápisu do základní školy. Arcibiskup Graubner posvětil kapli v hospici Kapli Ducha Svatého na Svatém Kopečku u Olomouce posvětil 11. prosince olomoucký arcibiskup Jan Graubner za přítomnosti zastupitelů města Olomouc a kraje, premonstrátů ze Sv. Kopečku, Arcidiecézní charity Olomouc, která je provozovatelem hospice a nechyběli ani klienti hospice. „Tato kaple se má stát místem, kam se lidé budou obracet se svou bolestí, kde mohou zakoušet Boží lásku,“ řekl arcibiskup. Autorem zařízení kaple - oltáře, svatostánku, kříže a svícnů je sochař Otmar Oliva z Velehradu, vitráže jsou dílem výtvarníka Jana Jemelky. V kapli se bude konat každou sobotu v 16 hodin pravidelná mše svatá, na kterou mohou přijít také věřící, kteří nejsou klienty hospice. Hospicem prošlo od zahájení provozu v prosinci 2002 na tři stovky klientů. „Pečujeme především o nemocné s onkologickou diagnózou, několik pacientů jsme zde měli také v respitní iv péči,“ uvedla ředitelka hospice Jana Vážanová. Dětský domov Emanuel hledá vychovatele Dětský domov Emanuel ve Staré Vsi u Přerova hledá vychovatele dětí. Rekonstrukce domu, který je majetkem Oblastní charity Přerov, je dokončena, dům je zkolaudován a čeká na vybavení nábytkem a zařízením. Označení „domov rodinného typu“ znamená, že by měl fungovat jako rodina. Také stát dnes požaduje, aby ve všech dětských domovech byly tzv. rodinné buňky, které by samostatně hospodařily - uklízely, učily se vařit, prát a obstarávat základní potřeby nutné k budoucímu samostatnému životu. „Roli rodičů budou zastávat vychovatelé, ideální by bylo, kdyby to byl křesťanský manželský pár, třeba i s jedním či dvěma vlastními dětmi,“ ředitel Dětského domova Emanuel Jan Tomiga a dodává, že koncepce domova předpokládá také sloučení sourozenců. „Jsme připraveni přijmout do domova také dítě s tělesným handicapem, celé přízemí domu je bezbariérové,“ říká ředitel a dodává, že časem by pro děti, které překročí hranicí dospělosti, chtěli vytvořit startovací bydlení. Další snahou bude, aby děti poznaly také okruh lidí, jenž by tvořil širší rodinu, tak, jak to je běžné v životě - strýce a tety, kteří by jim i jejich vychojat vatelům pomáhali. „K nim budou děti třeba jezdit na návštěvy,“ plánuje Jan Tomiga. Ředitelé Charit na Olomoucku se setkali s arcibiskupem Moravský metropolita Jan Graubner uspořádal 11. prosince v Arcibiskupském paláci adventní setkání s řediteli Charit olomoucké arcidiecéze. „Dnešní situace společnosti není nepodobná situaci, v jaké se nacházely starověké Řecko a Řím v době těsně před svým zánikem,“ řekl mimo jiné arcibiskup. Podle něj dnešní společnost stíhají podobné či stejné jevy, jako společnost v době antické. „Vaše práce je tím, co dnes ovlivňuje pohled sekularizované společnosti na církev. Máme jedinečnou šanci sdělit současníkům, že Kristus je nadějí dnešní i budoucí iv Evropy,“ uvedl arcibiskup. 11 Z DOMOVA – Strom splněných přání Sbírku „Strom splněných přání“ uspořádala v prosinci již potřetí Oblastní charita Brno. Výtěžek sbírky bude použit pro potřeby dvou charitních zařízení - Chráněné bydlení sv. Michaela a stacionář Effeta. Obě jsou určena lidem s mentálním postižením a autismem. Kasička byla umístěna v Obchodní galerii Orlí pod stromem ozdobeným přáníčky, která za pomoci asistentů vyrobili klienti Chráněného bydlení a stacionáře. Návštěvníci si mohli vybrat libovolné přáníčko a zakoupit odpovídající dáreček, který položili pod stromeček. Přání klientů byla prostá; pastelky, stavebnice, keramickou hlínu - věci, které klienti užívají k pracovní terapii. Organizačně zajišťovali akci na místě dobrovolníci z Cyrilometodějské střední pedagogické cyp školy a gymnázia v Lerchově ulici, kteří současně pečovali o charitní kasičku. Postižená mládež tráví čas prací ve stacionáři Druhým rokem je v Jablunkově v provozu charitní středisko pro postiženou mládež, rehabilitační dílny a sociálně právní poradna. Za služby se nic neplatí a nezištně pomáhá i většina personálu. „Sídlíme v prostorách mateřské školy, které nám město pronajímá za symbolické nájemné,“ říká ředitel Charity Jablunkov Josef Suchánek. Na svou činnost získává zařízení prostředky z Tříkrálové sbírky a darů. Především díky malým koledníkům se může středisko rozvíjet. „Máme kolem patnácti klientů, kteří přichází již v 7.30 hodin a zůstávají až do 14 hodin,“ vysvětluje chod stacionáře ředitel Suchánek. „Dopoledne pracují v rehabilitačních dílnách, kde vyrábí různé dekorační výrobky. Ty pak prodáváme na výstavách. Z výtěžku hradíme provoz dílen a materiál.“ Ve stacionáři pracují jako dobrovolníci – ve svém volném čase - kluci a děvčata z Jablukova a okolí. Aktivity jablunkovské charity přesahují hranice států. Dva dětské domovy vedené pas řeholnicemi na Ukrajině fungují právě díky prostředkům z Jablunkova. Betlémská světla na Moravském náměstí V jednom z vánočních stánků – domečků - na brněnském Moravském náměstí seznamovala Oblastní charita Brno po dobu trhů veřejnost s Domovem sv. Markéty pro matky s dětmi v tísní. Toto charitní zařízení poskytuje téměř deset let ubytování matkám s dětmi do 18 let v sociální a bytové tísni. Děti klientek přinesly do „domečku“ betlémské světlo a tak stánek tak získal své jméno. Odtud si světlo brňané roznášeli do svých domácností. Do „Betlémského světla“ naopak nosili lidé téměř celý prosinec dárečky pro děti klientek z Domova sv. Markéty. Maminky jsou převážně z Brna a jeho okolí. Kapacita Domova je v současné době 28 jednotek sociálního bydlení a jedna jednotka nouzového ubytování. Celkem se v Domově nachází 100 mic lůžek. Zařízení nabízí sociální, psychologické a právní poradenství. Věnuj rok života potřebným a získej výjimečnou zkušenost! Staň se i ty dobrovolníkem! Ekumenická organizace pro dobrovolníky SERVITUS, zahajuje nábor dobrovolníků pro roční práci v zahraničí s nástupem v září 2004. Nabízíme široké spektrum hostitelských projektů. Podmínkou nástupu je věk min. 18 let a komunikační znalost cizího jazyka. Nejde o výdělečnou práci! Dobrovolník získává nové kulturní, ekumenické a pracovní poznatky, prostor pro vlastní rozhodování, širší sociální a politické vědomí. Uzávěrka přihlášek je 27. února 2004. o.s. Servitus, Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, tel. 296 243 352 e-mail: [email protected], www.servitus.cz. 12 Co se děje v Charitě Petice proti násilí ve filmu Radě pro rozhlasové a televizní vysílání byla předána Petice proti krutostem a násilí v televizi a ve filmu, kterou již podepsalo na 81 000 občanů. Zároveň byla dána na vědomí oběma komorám parlamentu i ministerstvům kultury a školství. „Tento druh pořadů nejvíce ohrožuje děti, které ještě nemají dostatečně vyvinuté rozlišovací schopnosti a přejímají modely jednání, které vidí v televizi,“ varuje iniciátorka výzvy a dobrovolná pracovnice Charity Věra Lodrová z Plzně. „Proto vyzýváme televizní pracovníky odpovědné za skladbu programu, aby v maximální možné míře omezili počet filmů plných hrubého bezcitného násilí a brutálního sexu. Když nebudeme bojovat proti zlu, brzy naroste do takové míry, že se mu už neubráníme,“ dodala Věra Lodrová. Petice putuje českými kas a moravskými městy již dva roky. Desáté narozeniny brněnského Domova sv. Markéty V listopadu oslavil desetiletí svého působení Domov sv. Markéty pro matky s dětmi v tísni, na Staňkově ulici v Brně. Začátek působení tohoto azylového zařízení se datuje k 1. listopadu 1993, ale oficiálně byl otevřen až v lednu roku 1994. Město Brno v době vzniku Domova podobné zařízení velmi postrádalo. Proto uzavřelo s Charitou dohodu o spolupráci a pronájmu budovy na dvacet let. Kapacita Domova je v současné době 28 jednotek sociálního bydlení a jedna jednotka nouzového ubytování. Celkem se v objektu nachází 100 lůžek. Převis poptávky přesahuje 100 %. Najdou zde pomoc maminky s dětmi do 18 let na dobu nezbytně nutnou (až jeden a půl roku). Maminky pocházejí převážně z Brna blízkého okolí. Zdejší sociální program jim umožňuje získat základní nutné vědomosti a návyky k výchově dětí, vedení domácnosti i jednání s úřady. Pro děti všech věkových kategorií je připraven výchovný program pod vedením vychovatelek. Zařízení nabízí sociální, psychologické a právní poradenství. Kromě toho nabízí další službu – materiální výpocyp moc z charitního šatníku. ZE ZAHRANIČÍ – Co se děje v Charitě Katastrofa jako šance V Drážďanech se konala konference o povodních „Povodeň zničila jistotu, odstartovala konflikty, mnoha lidem ukradla kus života. Bude trvat dlouho, než lidé tyto zážitky zpracují. Vzpomínky na obrazy, zápachy a hluky povodně zůstanou dlouho v jejich životě,“ říká psycholožka Cornelia Dupke, která pomáhá v rámci německé Charity v saském městě Grimma lidem, postiženým loňskou srpnovou povodní. Povodeň však neznamenala šok jen pro oběti, ale novou zkušenost pro německou Charitu. Proto Diecézní charitní svaz Dráždany-Míšen svolal na 3. a 4. listopad mezinárodní konferenci s příznačným názvem: Katastrofa jako šance. O své zkušenosti se do saské metropole přijeli podělit zástupci Charity z České republiky, Německa a Rakouska. Do Drážďan byla svolána konference právě proto, že snímky zatopeného Zwingeru a Semperovy opery loni obletěly svět. Zatopeno bylo i sídlo drážďanské Charity, kde se konference konala. V čem spočívá ona šance? „Mohli jsme ukázat, že můžeme pomáhat více, než jsme pomáhali,“ říká ředitel Diecézního charitního svazu Magdeburg Franz Jorgol, „možná jsme mohli připomenout lidem Boha, některým postiženým jsme mohli sdělovat radostné poselství naší víry.“ Martin Salm z Caritas internacional připomněl, že Charita může v rámci pomoci postiženým povodní podchytit i ty, kteří se jí, kvůli jejímu katolickému zaměření, straní. Vyzvedl, že první zkušenosti, jak pomáhat lidem, kterým všechno vzala velká voda, přišly před lety právě z České republiky. Stopy loňských záplav jsou dnes v Německu patrné spíš náhodně, většina pečlivě opravených domů září novotou. „Ani rok po povodni však nejsou programy Charity uzavřeny,“ říká vedoucí charitního pracovního štábu Povodeň Wolfgang Gerstner, „další přímá pomoc směřuje k výstavbě obydlí a pomoc malým živnostníkům.“ Podobně jsou na tom i Rakušané. „Dodnes se na nás lidé obracejí. Někteří z nich se zprvu domnívali, že situaci zvládnou, ale existují domy, které schnou i deset let,“ vysvětluje Felicitas Filip, vedoucí popovodňové pomoci rakouské Charity. Ani u nás ještě nebylo řečeno k povodním poslední slovo. „Ve čtyřech diecézích, které povodeň zasáhla, buduje Charita šestnáct domů, které poskytnou bydlení těm, kteří pro stáří, postižení, nebo jiné oslabení si již nemohli znova svými silami zajistit něco svého,“ říká koordinátorka povodňové pomoci Sdružení Česká katolická jou charita Jindřiška Krpálková. Česká katolická charita se stala partnerem ECHO Výroční konference partnerů Úřadu pro humanitární pomoc Evropské komise ECHO (ECHO-Humanitarian Aid Office of the European Commission), která se konala 6. a 7. listopadu v Charlemagne Building v Bruselu, měla na programu také podepsání rámcové partnerské smlouvy (FPA - Framework Partnership Agreement) s několika nevládními organizacemi ze zemí, přistupujících k Evropské unii. Jednou z nich je Sdružení Česká katolická charita (SČKCH), která se tak stala partnerem ECHO. Přístupová rámcová smlouva byla slavnostně podepsána 6. listopadu v 17.30 hodin v Bruselu za přítomnosti ředitelky ECHO Costanzy Adinolfi, mnoha hostů a novinářů. Českou katolickou charitu u podpisu reprezentovala vedoucí humanitárního oddělení SČKCH Květa Princová. „Sdružení Česká katolická charita se dostalo té cti stát se partnerem ECHO a může, stejně jako další neziskové organizace, čerpat finance z programů ECHO,“ uvedla Princová, kterou do Bruselu provázel pracovník humanitárního oddělení Martin Zamazal. Finanční zdroje z ECHO je možné získávat na základě předložených a schválených projektů. Tyto projekty je však možné podávat teprve na základě uzavřené rámcové partnerské smlouvy. „Charita si podpisem této smlouvy otevírá dveře k účinnější pomoci v humanitární oblasti v případě konfliktů či přírodních katastrof,“ dodala Květa Princová. Vlastnímu podpisu rámcové partnerské smlouvy s ECHO předcházelo splnění přísných podmínek (finanční kritérium, věrohodnost a serióznost organizace, zkoumání činnosti organizace a její nestrannost v rozdělování pomoci, zachovávání vnitřních i obecných standardů). Teprve po jejich splnění byla Charita vyzvána k podpisu FPA. Probíhající výroční konference se zabývala mezinárodními principy humanitární komunity, vnitřního dialogu, určením společné politiky a vytyčením další strategie. Významným bodem byla prezentace nového ECHO a podpis rámcových partnerských dohod s nevládními organizacemi pracujícími na poli humanitární mik pomoci. Nevidomá žena soutěžila na abilympiádě v Indii Na světovou abilympiádu se probojovala nevidomá Iveta Dunková z Vlaštoviček u Opavy v oboru keramika. Do indického Dillí dorazila se svou asistentkou koncem listopadu, aby zde soutěžila s ostatními postiženými umělci. Z celého světa jich dorazilo tisíc. „Byli tam pohybově, mentálně postižení nebo schizofrenici. Nevidomá jsem byla sama,“ říká o soutěži drobná sedmatřicetiletá žena, která od svých 19 let nevidí. Úkolem v keramické sekci soutěže bylo vytvořit džbán s funkčním uchem. Za svůj výrobek získala Iveta Dunková čestné uznání a trofej v podobě planoucího abilympijského ohně. „Byla jsem poprvé v cizí zemi a hodně na mě zapůsobila mentalita Indů. Poznala jsem, jak ti lidé žijí. Navštívili jsme řadu památek a chrámů,“ říká Iveta Dunková, které se nejvíc líbilo v chrámu Sikhů. „Museli jsme si zout boty i ponožky a na hlavu nám dali šátek. Chrám byl krásně vyzdobený, v oknech měl vitráže a na zemi stály sochy,“ vypráví nevidomá, které všechny krásy popisovala její asistentka. Sochy a reliéfy mohla poznat dotekem citlivých prstů. Náklady na cestu, které činily devadesát tisíc, pokryl grant města Opavy, sponzorské dary, jež se podařilo získat díky iniciativě domu pro zrakově postižené ve Vlaštovičkách. Manželé Dunkovi na cestu přispěli deset tisíc ze svých rodinPavel Siuda ných úspor. 13 Humanitární pomoc DO Írán postihlo zemětřesení V pátek 26. prosince postihlo íránské město Bam silné zemětřesení. Přírodní katastrofa město prakticky srovnala se zemí a zahubila kolem třiceti tisíc lidí. Sdružení Česká katolická charita (SČKCH) uvolnila na okamžitou pomoc jeden tisíc amerických dolarů z krizového fondu Tříkrálové sbírky 2003, Arcidiecézní charita Olomouc přidala další tři tisíce dolarů. „Chceme se podílet na pomoci obětem ve spolupráci s íránskou charitou a v rámci mezinárodní federace Caritas Internationalis (CI), jíž je česká Charita členem,“ uvedla vedoucí humanitárního oddělení SČKCH Květa Princová. Půjde především o pomoc při obnově bydlení, podobně jako tomu bylo v Indii, kde ničivé zemětřesení zasáhlo na počátku roku 2001 provincii Gujarat. V Íránu dlouhodobě působí partnerská charita z Nizozemí a v postižené oblasti zjišťuje míru škod a potřeb pracovníci Caritas Internationalis. Prostředky na pomoc obětem zemětřesení v Íránu shromažďuje Sdružení Česká katolická charita na účtu 369-369369369/0800 u České spořitelny Praha 1, variabilní symbol 190 (při jou platbě složenkou: 3690369369369/0800, VS 190). ZAHRANIČÍ Max Kašparů: Do výšky volím pád Do řady knižních rozhovorů se zajímavým osobnostmi křesťanského života současnosti přibyl v polovině roku další přírustek - rozhovor s Jaroslavem Maxem Kašparů (1950). Tento rodák z jihočeské Žirovnice - psychiatr, jáhen a autor populárně naučných publikací zaujme čtenáře nejen svými vtipnými a neotřelými názory na dění okolo nás. „Jsem milovníkem humoru a rád ho přirovnávám k vínu, neboť mají mnoho společného. Humor, stejně jako víno, může být zralý, archivní, bouřlivý, suchý, nasládlý, trpký, italský, francouzský, kanadský, anglický.., ale také zkažený,“ říká Kašparů v jedné z odpovědí. Doktor Kašparů, muž vpravdě renesanční, býval také počátkem devadesátých let „charitním prezidentem.“ Na tyto časy vzpomíná takto: „Spojení lékaře a jáhna se pro svou funkci ukazovalo jako rozumné, ale nebylo. Brzy jsem zjistil, že se jedná o pracovní náplň, která je mi naprosto vzdálená, protože práce obnášela především administrativně-ekonomická rozhodování. Na takové místo patří člověk, který v sobě spojuje duchovního a ekonoma. Proto dnešní prezident ČKCH, pater Miloslav Fiala, je v této funkci ideální osobou, jelikož je původním povoláním komerční inženýr. Měl jsem ještě jeden problém – funkci jsem nemohl vykonávat naplno, nebyla to totiž práce na plný úvazek, a tak jsem musel normálně pracovat v pelhřimovské nemocnici a vedle toho dojíždět sto dvacet kilometrů do Prahy. Po zralé úvaze jsem tedy z Charity odešel, ale neopustil jsem ji zcela – dodnes jsem v její ústřední radě a dělám pro ČKCH různé lékařské přednášky nebo duchovní obnovu.“ jou Do výšky volím pád, Max Kašparů v rozhovoru s Janem Paulasem, Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří 2003, cena 259 Kč. Novinky z nakladatelství Portál Ján Praško, Hana Prašková, Jana Prašková Oldřich Matoušek Deprese a jak ji zvládat Stop zoufalství a beznaději Depresivní porucha je onemocnění celého organismu, které postihuje tělo, náladu, myšlení i chování. Bez léčby mohou příznaky deprese trvat měsíce i léta, mohou nemocnému způsobovat velké utrpení, dokonce vést k sebevraždě. Léčba však může pomoci více než osmdesáti procentům lidí trpících depresí. Autoři uvádějí informace o depresích a příbuzných poruchách, jejich příčinách a projevech. Představují různé typy léčby. Důraz je kladen na to, co pacient může pro překonání deprese dělat sám a jak mu může pomáhat jeho rodina a okolí. brož., 144 s., 197 Kč Dagmar Volencová Jaromír Štětina Slovník sociální práce Život v epicentru Zkušený autor vysvětluje základní termíny sociální práce i pojmy sousedních vědních oborů, které se na poli sociální práce nejčastěji užívají. Do slovníku jsou zařazena hesla zahrnující konceptuální schémata společenských věd, metody sociální práce a jiných oborů, instituce provádějící sociální práci. Pozornost je věnována i sociálním službám a celému systému sociálního zabezpečení. Čtenář zde najde informace týkající se duševního zdraví, systému zdravotní péče, problematiky sociálního vyloučení, chudoby a nezaměstnanosti, migrace a menšin, hesla týkající se ohrožených skupin, závislostí, rizikového chování, ústavní péče a mnohá další. váz.., 280 s., 375 Kč „Těším se na každé ráno,“ říká Jaromír Štětina v knižním rozhovoru. Jeho jméno je obvykle spojováno s válečnou žurnalistikou. Knížka není jen o Štětinovi reportérovi, je i životním příběhem, členěným do kapitol, odpovídajících jednomu dni - od rána do dalšího úsvitu - symbolicky znázorňujících lidský život. Štětina vypráví o svém dětství v poválečných Sudetech, umožňuje čtenáři pohled do dob Štětiny geologa, který prožije v Íránu návrat Chomejního, nahlédne s protagonistou do tureckého vězení, na Indus, na Sibiř... Jako by celý jeho předchozí život byl přípravou na roli válečného zpravodaje, dokumentaristy a spisovatele. brož., 200 s., 215 Kč Portál, s.r.o. Klapkova 2, 182 00 Praha 8, telefon: 283 028 202, fax: 283 028 208 e-mail: [email protected], www.portal.cz 14 Tříkrálová sbírka potěší, pomůže a vychovává Také dáváte s nedůvěrou peníze lidem, kteří o ně na ulici požádají nebo dokonce zaklepou na dveře? V době denních příkladů nejrůznějších podvodů se ani nelze divit. A přesto nebo právě proto musíme upozornit na sbírku, která má zcela jiný charakter. Je to Tříkrálová sbírka na pomoc lidem v nouzi. Pojmenována podle tří biblických králů vyšle mezi lidi dobré vůle novodobé Kašpary, Melichary a Baltazary, aby nejen zazpívali koledy a popřáli štěstí, zdraví, dlouhá léta, ale požádali i o příspěvek pro potřebné. Tříkrálovou sbírku už počtvrté vyhlašuje Sdružení Česká katolická charita (SČKCH). Pozor, charitní tři králové vybírají peníze pouze do zapečetěné a charitním symbolem označené kasičky. Číslo pokladničky odpovídá číslu průkazky vedoucího skupinky. Vybrané peníze budou spočítány na městských a obecních úřadech a odeslány na sekretariát SČKCH. Tam se budou rozdělovat podle předem stanoveného klíče: 65 procent se vrací do místa výběru (místního střediska pomoci), 15 procent rozdělí na své aktivity diecézní charita, 10 procent je určeno na humanitární pomoc, pět procent zůstane na aktivity sekretariátu SČKCH a z pěti procent bude uhrazena režie sbírky. V celé České republice se v roce 2003 vybralo na 42 milionů korun, z toho na území Die -cézní charity Plzeň téměř 2 300 tisíc. Do středisek výběru se zpět vrátil jeden a půl milionu korun. Samotné koordinační a řídící středisko DCH Plzeň získalo 380 tisíc korun. Letos z této částky podpořilo dovybavení Domova pokojného stáří v Boru u Tachova, opravy v Domově pro matky s dětmi v tísni v Havlovicích u Domažlic či dovybavení Domova pokojného stáří sv. Alžběty v Plzni atd. Z předchozích tří ročníků sbírky podpořila DCHP většinu svých aktivit – přispěla na pomoc lidem postiženým povodněmi, na domácí i stacionární péči, na domovy pro matky s dětmi v tísni i domovy pokojného stáří, na pomoc migrantům a uprchlíkům, na adopci na dálku atd. České katolické charitě umožnila Tříkrálová sbírka zaslat finanční pomoc či vypravit humanitární zásilky s léky a potravinami do řady krizových zemí – Rumunska, Srbska, Černé Hory, Ruska, Ukrajiny, Gruzie, Litvy, Arménie, Afghánistánu, Iráku, Mosambiku, Angoly, Indie či Ugandy. Jak říká zástupkyně ředitele městské charity a koordinátora sbírky v Plzni Anna Srbová, Tříkrálová sbírka má trojí význam: potěší, pomůže a vychovává. „Potěší - protože každého potěší, když mu někdo upřímně přeje lásku, zdraví a štěstí,“ vysvětluje tato osobitá žena, která se charitní práci věnuje už několik desítek let. „Pomůže – protože je určena na zodpovědně vybraný a předem zveřejněný účel, a to na úrovni republiky, regionu, ale i konkrétního místa, kde lidé přispěli. A také vychovává mladou generaci k solidaritě, spoluzodpovědnosti a lidskosti. Vede je k tomu, aby pochopili, že jsme všichni zodpovědní za tento svět. Že jsme odkázáni jeden na druhého. Jestliže teď nepomůžeme tam, kde je třeba, nemůžeme očekávat, že až budeme strádat my nebo naši blízcí, někdo Irena Kastnerová, Diecézní charita Plzeň pomůže nám.“ Generální partner Sdružení Česká katolická charita Adresy Sdružení Česká katolická charita prezident P. Ing. Miloslav Fiala, OPraem. Vladislavova 12, 110 00 Praha 1 tel.: 296 243 344, fax: 296 243 333 e-mail: [email protected], internet: www.charita.cz Diecézní charita Brno ředitel Ing. Bc. Oldřich Haičman, prezident P. Josef Zouhar Kpt. Jaroše 9, P. O. Box 635, 661 35 Brno tel.: 545 426 611, fax: 545 426 613 e-mail: [email protected], internet: www.dchbrno.caritas.cz č. konta 1583741-621/0100 KB Brno-město Diecézní charita České Budějovice ředitelka Mgr. Michaela Čermáková prezident P. Hugo Pitel, OPraem. Kanovnická 16, 370 01 České Budějovice tel.: 386 353 120, fax: 386 360 284 e-mail: [email protected], internet: www.charitacb.cz č. konta 1000039938/5500 Raiffeisenbank ČB Diecézní charita Hradec Králové ředitel RNDr. Jiří Stejskal, prezident Mons. Josef Suchár Velké nám. 37, 500 01 Hradec Králové tel.: 495 063 135, fax: 495 063 134 e-mail: [email protected], internet: www.hk.caritas.cz č. konta 1006016622/5500 u Raiffeisenbank Hradec Králové Diecézní charita Litoměřice ředitelka Růžena Kavková, prezident Mons. Milan Bezděk viceprezident P. Józef Szeliga Dómské nám. 10, 412 01 Litoměřice tel./fax: 416 731 452, tel.: 416 735 606 e-mail: [email protected], internet: www.dchltm.cz č. konta: 174441-471/0100 KB Litoměřice Arcidiecézní charita Olomouc ředitel Václav Keprt prezident Mons. Josef Šich Křížkovského 6, P. O. Box 27, 771 11 Olomouc tel.: 585 229 380, 585 229 390 fax: 585 229 254 (humanitární sklad) e-mail: [email protected], internet: www.acho.caritas.cz č. konta 681448-811/0100 KB Olomouc Diecézní charita ostravsko–opavská ředitel Ing. Jiří Hořínek, prezident P. Pavel Forgač Kratochvílova 3, 702 00 Moravská Ostrava tel./fax: 596 127 262-4 e-mail: [email protected], internet: www.dchoo.caritas.cz č. konta 196366370257/0100 KB Ostrava Hodně štěstí a Božího požehnání v novém roce 2004 Diecézní charita Plzeň ředitel Ing. Jiří Lodr prezident Mons. Vladimír Born Sady 5. května 8, 301 12 Plzeň tel.: 377 221 540, tel./fax: 377 223 861 e-mail: [email protected], www.charita.cz/plzen č. konta 2648062/0300 ČSOB Plzeň přeje svým čtenářům redakce. Arcidiecézní charita Praha časopis Sdružení Česká katolická charita číslo 4/2003 cena 10 Kč Redakce: Marta Fišerová (vedoucí redaktorka) • Adresa: Časopis Caritas, Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, tel./fax: 296 243 341, e-mail [email protected] • Vydává: Sdružení Česká katolická charita, Vladislavova 12, 110 00 Praha 1 • Redakční rada: Miloslav Fiala, Irena Kastnerová, Diana Tuyet-Lan Kosinová (místopředseda), Ivana Jeništová, Jana Karasová, Jan Oulík (předseda), Blanka Pirnosová, Pavel Siuda, Jarmila Sýkorová, Ludmila Tahotná • Typografická úprava, sazba a osvit: Inverze, Podvinný mlýn 669, Praha 9 • Tisk: Zlínské tiskárny a. s. • Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p. OZJM ředitelství v Brně, č.j. P/ 2-870/97 ze dne 21. 2. 1997 • Registrace: MK ČR E 7670 • Vychází čtyřikrát ročně • Uzávěrka: 5. 12. 2003, vyšlo 29. 12. 2003 • Uzávěrka příštího čísla: 1. 3. 2004, vyjde 31. 3. 2004 Na první straně obálky: Indické děti z projektu Adopce na dálku – foto: Archiv redakce ředitel Ing. Jaroslav Němec prezident P. Ing. Miloslav Fiala, OPraem. Londýnská 44, 120 00 Praha 2 tel.: 224 246 519, 224 246 573, fax: 222 522 352 e-mail: [email protected], internet: www.charita-adopce.cz č. konta 749-011/0100 KB Praha 2 Domovy duchovních a řeholnic ředitel Ing. Jaroslav Dufek Vladislavova 12, 110 00 Praha 1 tel.: 296 243 330, fax: 296 243 339 e-mail: [email protected] 15 Ilustrace: Konto: 369-369369369/0800 variabilní symbol 777 (při platbě složenkou: 3690369369369/0800, v. s. 777) Sdružení Česká katolická charita, Vladislavova 12, 110 00 Praha 1 Tel.: 296 243 344, www.charita.cz, www.trikralovasbirka.cz Generální partner