Svazek VI: Hasičské sbory v okrese Brno – město

Transkript

Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město
Hasičská
kronika
Svazek VI:
Hasičské sbory v okrese Brno – město
autor: Bruno Němec
Dolní Kounice / 2012
1
Vážený čtenáři.
Spis, do kterého jsi právě nahlédl, je výsledkem několikaletého střádání, sbírání a třídění
materiálů o hasičích v českých a moravských zemích. Dílo není prozatím u konce. Většina
dostupných informací je vyčerpána a na pátrání po dalších prozatím nezbývá čas. Dokument
je tedy poskládán tak, aby mohl být kdykoliv doplněn.
Bruno Němec
OBSAH:
Brno
Bohunice
Brněnské Ivanovice
Holásky
Husovice
Chrlice
Kohoutovice
Královo Pole
Medlánky
Přízřenice
Slatina
Soběšice
Starý Lískovec
Tuřany
Vinohrady
Žebětín
Židenice
2
HASIČSKÉ DESATERO
1. Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy,
nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí.
2. Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jím celou duší a celým
tělem, nemáš-li dobré vůle, nejsi dobrovolníkem a jsi dobré věci
na obtíž.
3. Buď obětavý a statečný, ale jednej vždy s rozvahou, zbytečně
nevydávej se v nebezpečí a dbej v činnosti hasičské svého
zdraví.
4. Jsi-li činovníkem, nevypínej se nad jiné, ale pamatuj, že ti,
kteří Tě zvolili, očekávají od Tebe činnosti zvýšenou a všechny
přednosti těla i duše.
5. Bratry své považuj za rodné, jsi-li vzdělanější, nepohrdej jimi,
ale hleď se jich povznést.
6. Pamatuj, že na hasičském dobrovolníku se žádá povaha
přímá, šlechetná a vlastenecká, v pospolitém jednání počestná
a vlídná.
7. Užitečnost hasičského zřízení dokazuje se lépe skutky než
slovy, ale zájmy hasičské dlužno vždy a všude slušným
způsobem hájit.
8. Nevyvolávej ve spolku různic, sporů a pohoršení, ale přičiň
se kvůli dobré věci, abys všeliké neshody přátelským
způsobem zamezil nebo usmířil.
9. Máš-li na sobě čestný stejnokroj hasičského dobrovolníka,
pamatuj, že nevhodným způsobem a chováním nezpůsobíš
hanbu jen sobě, ale zařízení, jehož odznak nosíš.
10. Jsi-li členem hasičské dobrovolnosti, pak se tímto
desaterem řiď a pak budeš dobrým hasičským dobrovolníkem.
3
Brno
katastrální výměra: 230,22 km²
počet obyvatel: 404 161 [1] (23.7.2010)
zeměpisná šířka: 49° 12′ s. š.
zeměpisná délka: 16° 37′ v. d.
nadmořská výška: 190–479 m
adresa magistrátu: Magistrát města Brna
Dominikánské nám. 1
601 67 Brno
www.brno.cz
První nálezy pozůstatků v brněnské oblasti jsou přibližně z paleolitu, tyto byly nalezeny v
oblasti Stránské skály, první doložené slovanské osídlení je z doby kolem 5. až 7. století.
První zmínky o Brně jsou v Kosmově kronice již roku 1091, roku 1243 byla městu udělena
práva městská a v roce 1292 bylo uděleno právo volit rychtáře. O padesát let později se město
stává významným moravským městem, stává se totiž trvalým sídlem moravských markrabat,
zasedá zde zemský soud a byl zde postaven hrad Špilberk.
V 15. století bylo město obléháno hustity, zůstalo baštou katolictví a v roce 1641 se stalo
hlavním městem Moravy, byly sem přemístěny Zemské desky a trvalé vyřešení sporů náleží
až Josefu II., který v roce 1782 přiznal nárok na označení Brna hlavním městem Brnu trvale.
Mezitím, v letech 1643 a 1645, bylo Brno obléháno švédskými vojsky pod vedením generála
Lennarta Torstensona. Roku 1850 bylo Brno poprvé administrativně rozšiřováno připojením
20 okolních katastrálních území. V letech 1859-1864 byly zbourány městské hradby a v
letech 1896-1916 proběhla v historickém jádru rozsáhlá asanace, při níž bylo mnoho domů
zbořeno. Roku 1919 pak došlo ke druhému výraznému rozšíření Brna o další obce.
Sbor dobrovolných hasičů
V dobách středověku se omezovalo hašení požárů hlavně na spoluúčinkování cechů, v
jejichž povinnosti byly přesně stanoveny v tak zvaných požárních řádech.
4
Roku 1769 vyšel požární řád pod názvem „Nově stanovený a opravený, též císařsko –
královským guberniem ratifikovaný požárně – hasební řád královského města Brna v
dědičném hrabství moravském“.
Celá knížka má tři díly. První pojednává o zamezování požárů, druhý udává jak požár
hasit, třetí předepisuje jak se zachovat po uhašení požáru.
Předpisy byly v mnoha bodech ve velmi moderním pojetí, přesto nechyběla některá
zvláštní, ojedinělá, ba až zábavná ustanovení, jako například: „ Na noc se má oheň v
kuchyních a v kamnech čistě shrábnouti na hromádku, obzvláště byl – li velký vítr, aby se k
tomu nedostaly kočky, které si často za chladna ulehnou na teplý popel, chytí jejich chlupy a
takto naskákají do sena a slámy a způsobí oheň“.
Každému majiteli domu bylo nařízeno, aby měl pohotově v zásobě vodu, stříkačku,
požární háky, žebře a kožená vědra na vodu. Ve vážném domku nebo na radnici musely být
postaveny velké umělé stříkačky. Pečovali o ně zvonaři, mědikovci, puškaři a hodinář. Vodní
vědra a malé stříkačky musely být uschovány v průjezdu radnice a měsíčně dvěma mistry
cechu krejčovského a obuvnického naplňovány a vyzkoušeny. Udržování požárních žebřů a
háků měli na starosti tesaři, vodní sudy bednáři. Každých 14 dní byla voda obnovována
městskými zřízenci a tržními dozorci aby nezasmrádla. Na vybraných rohových domech
musely být připevněny smolné pánve, aby se v nich při nebezpečí požáru mohlo rozžehnout
světlo. Dozor nad těmito pánvemi měli zámečníci.
Ponocní, oznamovatelé času, strážci bran i strážci na městské věži byli povinni po
zpozorování ohně dát znamení trubkou nebo zvonem. K tomu účelu visely nad městskými
branami požární zvony.
Hlavní ustanovení o hlášení požárů byla tato (citace):
1.
K hašení požáru dostavtež se všichni občané, obzvláště kominíci, pokrývači, tesaři,
zedníci, zámečníci, kováři, klempíři a ostatní cechy, které pracují s ohněm.
2.
Hasičské žebře a háky donestež s sebou řezníci, pekaři, truhláři a koláři.
3.
Krejčí nechť donesou z radnice kožená vědra.
4.
Obuvníci mají přinésti malé stříkačky.
5.
Venkovští kočí a jiní občané, kteří mají koně, mají dopraviti k ohni vodní sudy,
postavené u studní a s přibráním bednářů i velkou umělou stříkačku. Zvonař však, mědikovec,
puškař a hodinář mají opatrně říditi stříkačky.
6.
Městský studnař má dbáti toho, aby vodárny odvedly přebytečnou vodu do studní,
umístěných nejblíže požářiště.
7.
Městští strážníci mají sami nebo s jinými lidmi dáti nabírati vodu ze studní a dbáti
toho, aby se řetězy nepřetrhly, jakož i postaviti vedle studní nádržky a vylévati do nich vodu,
aby ji lidé snadněji mohli nabírati do puten.
8.
Aby takové hašení snadněji a řádně pokračovalo, má městský sudí nebo stavitel, jakož
i městský hejtman oné čtvrti, kde by hořelo, i se svými poradci při požáru dozor míti. Těm
mají jíti na ruku mistrové cechu soukenického, aby se udržoval pořádek, schopní lidé
přidržováni k hašení, neužiteční však k němu nepřipouštěni, aby jakékoliv nepřístojnosti, hluk
zbytečný anebo při podobných požárech obvyklé krádeže byly zamezeny.
9.
Při krádeži chycený buď městským sudím „ dle povahy zločinu“ přísně, ano i na těle a
životě potrestán.
10.
K městskému sudímu mají se dostaviti též dva přísežní mistrové zámečníků se svými
paklíči a býti pohotově, aby mohli otevříti uzamčené světnice, skříně a truhly, k nimž klíče v
leku a zmatku by nemohly býti nalezeny.
11.
Jelikož se při podobných požárech někdy všelijaké vzbouření a zrady vyskytují, tož má
městský praporčík, v jehož čtvrti požáru není, zesíliti hlavní stráž.Též má městský strážmistr i
5
se svými poddůstojníky dbáti toho, aby z oněch vnějších dvou čtvrtí města, kde nehrozí
nebezpečí požáru, asi půl setniny měšťanů ve zbrani na hlavní strážnici se dostavilo.
12.
Při požáru mají býti městské brány uzavřeny. Známí měšťané a předměstští občané,
kteří jsou schopni hašení, mohou „malými dvířky“ býti vpuštěni, rovněž fůry s vodou ze
Svratky nebo z rybníku.
13.
Jelikož při požáru bývají občané často poraněni, tedy má ve čtvrtích ohněm
postižených usedlý bradýř a ranhojič zdržovati se doma, aby jej bylo lze nalézti, kdyby bylo
zapotřebí pomoci.
14.
Vypukne – li požár ve věznici nebo v trestnici, může vězeňský dozorce lehčí zločince na
slib, že se opět vrátí, propustili z vězení. Těžší zločinci však buďtež ukováni do řetězů a
odvedeni na jiné bezpečnější místo.
Po uhašení požáru bylo rozdíleno spropitné. Vozka, který dopravil první náklad vody a
ten, který donesl první požární žebře a háky, dostali po dvou rýnských zlatých. První kominík,
který se dostavil na požářiště se však musel spokojit pouze s jedním rýnským zlatým. Majitel
domu ve kterém vznikl požár, byl povinen uspořádat slavnou mši v městském farním kostele
u Sv. Jakuba na počest Sv. Floriána. Poslední bod hasičského řádu ustanovoval, že pokuty
měly být věnovány na opravy městského hasičského nářadí.
Tento řád, pouze lehce upravený, se stal vzorem pro požární řád ze dne 3. února 1775
platný pro všechna královská města na Moravě.
Novější požární řád obdrželo Brno až roku 1867. Toho roku, 1. července, byla založena
stráž dobrovolných hasičů.
Zřízení hasičského sboru schválila městská rada 7. prosince 1863, první sbor byl pak
ustaven na jaře 1864 v počtu 6 mužů (kominík, zedník, dva tesaři, dva muži k obsluze
stříkačky). Brněnský hasičský sbor vznikl jako druhý v českých zemích (první sbor měla
Praha od roku 1853) a protože vzorem byl sbor v hlavním městě monarchie, prvním velitelem
- cvičebním mistrem byl příslušník vídeňského hasičského sboru. Brněnský hasičský sbor se
rychle rozvíjel - v roce 1875 jednotku tvořilo 12 mužů, a v roce 1894, kdy mělo město přes 90
tisíc obyvatel, to bylo již 24 mužů, za první republiky až 69 hasičů a za druhé světové války
183 mužů. S počtem mužů přibývala i odpovídající technika. První hasičská stanice byla na
Staré radnici v centru města, v roce 1939 hasiči získali moderní budovu v Lidické ulici č. 61,
a tato budova slouží jako centrální požární stanice dodnes.
V Brně se stal propagátorem myšlenky o založení sboru obecní rada pan Alois Herthl, který
od padesátých let 19. století předkládal obecní radě zprávy o požárech a usiloval soustavně o
založení placeného hasičského sboru. Městská rada jeho návrhy soustavně odkládala, neboť
se obávala dalších výdajů. Herthlův návrh byl schválen teprve 7. prosince 1863. Na jaře 1864
tvořilo sbor 6 mužů (kominík, zedník, 2 tesaři, 2 muži k obsluze stříkačky) a prvním velitelem
- cvičebním mistrem (J.Gregorovič) byl příslušník vídeňského hasičského sboru, který sloužil
za vzor pro město Brno. Sídlem hasičského sboru byla nynější Stará radnice, kde stálo i tzv.
"Hasičské skladiště", stáje pro koně a prostory pro mužstvo. V této době mělo město Brno asi
65 000 obyvatel. Nově vzniklý sbor se rychle rozvíjel. V roce 1875 tvořilo tuto jednotku 12
mužů, v roce 1878 - 15 mužů a v roce 1894, kdy město mělo přes 90 000 obyvatel to bylo již
24 mužů. V době získání samostatnosti Československa byla k městu Brnu připojena řada
doposud samostatných předměstí, počet obyvatel přesáhl 200 000 a početní stav hasičského
sboru činil 50 mužů. Další zvyšování početního stavu hasičů souvisí zejména s rozvojem
průmyslové výroby ve městě. Proto již v roce 1930 tvořilo sbor 60 hasičů, 1932 - 62 hasičů a
v roce 1937 - 69 hasičů. V době druhé světové války byl hasičský sbor posílen na 183 hasičů.
6
První výstroj a výzbroj hasičského sboru byla zakupována podle vzoru vídeňských hasičů.
Uniforma byla ze sukna tmavošedé barvy, pracovní oblek z dvojitého sukna a přilbu navrhl
sám radní Herthl. V roce 1868 byla zakoupena za 2000 zlatých Knaustova stříkačka "Herold".
Na konci roku 1895 byl již sbor vybaven třemi stříkačkami, dvěma vozy pro dopravu hasících
potřeb, pěti vozy k přepravě hadic a pěti vozy na dopravu vody. Hasiči měli k dispozici
celkem 1 000 m hadic. Všechny vozy byly tažené koňmi. První parní stříkačka byla
zakoupena v roce 1896 a v květnu 1898 byl opatřen pojízdný mechanický žebřík Magirus s
dostupnou výškou 22 m. Žebřík byl dodán z výrobního závodu v Ulmu a zdá se, že tradice se
dodržuje i nadále, protože ze stejného výrobního závodu je dodán současný největší
automobilový požární žebřík o dostupné výšce 52 m a připravuje se dodávka dalšího
moderního automobilového žebříku. První automobilová stříkačka byla zakoupena již v roce
1916 a další v roce 1918. Tyto stroje však nebyly dostatečně spolehlivé a hasiči raději
vyjížděli s koňmi. Stavební rozvoj města a pokrok v technice vytvořily nové poměry a bylo
nutno doplňovat inventář novými stříkačkami a zejména mechanickým žebřem "Praga Metz" s dostupnou výškou 31 metrů, který byl
zakoupen v roce 1928 za 350 000 Kč.
První dochovaný zápis z r. 1864
Služba v hasičském sboru se již v roce 1896 řídila
přesnými instrukcemi, které jednaly o kázni,
služební době a povinnostech hasičů při cvičeních
a požárech. V této době se sloužilo 48 hodin s
následným 24 hodinovým volnem. Řada předpisů
se přejímala od hasičů z Vídně. K úpravě doby
služby došlo až v roce 1919, kdy se upravila doba
služby stejně s městskou policií. Sloužilo se na
dvě směny - 24 hodin služba a 24 hodin volna.
Jedna směna měla v té době 25 mužů. Směna, která měla volno, však vedle odpočinku ještě
kontrolovala hydranty, seřizovala stroje apod. Jako v jiných městech i v Brně byla zřízena
hasičská hlídka, která pozorovala město z věže radnice. Tento způsob se však příliš
neosvědčil a s rozrůstáním města pozbyl na významu, takže byl zrušen. Město se začalo
orientovat na moderní způsoby ohlášení požárů. Z dochovaných dokumentů víme, že již v
roce 1870 bylo ve městě zavedeno telegrafické spojení jednotlivých městských čtvrtí s
ústředím a také zvonkové signály od centrály na hrad Špilberk s rezervoárem vody.
Postupně docházelo k rozšiřování požárního telegrafu tak, že v roce 1924 bylo ve městě
instalováno 100 hlásičů a byla zavedena vlastní telefonní linka na hasičskou strážnici. Pomocí
telegrafu se hasiči dozvěděli, zda jde o komínový požár, střešní, sklepní apod. Výhodou
tohoto systému bylo, že veškeré poruchy na vedení se samy ohlásily. Organizace vyhlášení
poplachu v té době byla na vysoké úrovni. Telefonista po obdržení signálu zapojil znakové a
světelné signály ve strážnicích pro mužstvo a zazvonil výstražným zvonkem v místě
stanoviště policisty řídícího dopravu, který zastavil provoz na křižovatce. Potom byl vyhlášen
poplach pro mužstvo a následovalo ohlášení požáru dobrovolným hasičům. Zavedený telegraf
byl spolehlivější a rychlejší než státní telefon.
Protože část mužstva průběžně sledovala stav hydrantů, měli hasiči na tu dobu dobrý přehled
o jednotlivých hydrantech. Tyto informace si zpracovávali do hydrantových tabulek, které
měli při výjezdu sebou. Protože v roce 1924 bylo ve městě již 1800 hydrantů, byly tyto
7
tabulky platným pomocníkem. Takovýto rozsah hydrantové sítě mohl být proto, že první
vodovod byl ve městě uveden do provozu již v roce 1872
Schéma
sítě
hlásičů r. 1890
požárních
Vedení hasičského sboru již
tehdy myslelo na ochranu
hasičů při požárech a tak již
v roce 1926 byl sbor
vybaven
kyslíkovými
inhalačními
přístroji,
respirátory a plynovými
maskami.
Z
četných
fotografií je zřejmé, že se s
nimi pravidelně cvičilo.
Tehdejší kyslíkové dýchací
přístroje vážily 9 kg a doba
jejich použití byla až 1,5
hod.. Sbor reagoval také na
novinky ve světě a tak již v
roce 1928 byl vybaven zařízením na hašení chemickou pěnou. V tomto roce byl za 350 000
Kč zakoupen 31 m dlouhý automobilový žebř značky "Metz" a speciální technický vůz s
elektrickým agregátem. Tehdy již k výbavě hasičských stříkaček patřily světlomety, které
bylo možno napojit na automobil a používat až do vzdálenosti 50 m.
Hasičská vozidla v období předmnichovské republiky byla natřena žlutou barvou, i když se
již běžně v jiných městech používala barva červená. Zřejmě však některá vozidla byla i v
červené barvě, což dokazují snímky z té doby.
V roce 1930 byl vydán řád pro hlášení jízdy k požárům. Do této doby jízdu hasičského
vozu k požáru ohlašoval trubač, který stál v otevřeném voze. Výstava soudobé kultury však
dala podnět k zakoupení francouzských sirén, které byly velmi účinné a používaly tradiční
tónovou kvartu ho-ří.
Do roku 1919 byly všechny záznamy o činnosti vedeny ve všech dokladech v němčině.
Česky jsou vedeny záznamy až od roku 1920. Zajímavé je sledovat rozkazy velitelství týkající
se činnosti. Tak rozkaz č. 1 z 24. 8. 1920 řeší zákaz troubení kolem divadel, nemocnic a
dokonce i kolem místností spolkových, kde trvá zábava. Že byly problémy s kázní,
dosvědčuje i rozkaz č. 2, ve kterém se doslovně říká: "Upozorňuji na zbytečné prodlévání
před radnicí. Je nepřípustné, poněvadž by mohlo poškodit dobré jméno našeho sboru". Již v
této době nebyl povolen všem hasičům vstup na telefonní ústřednu. Z rozkazů je také patrné,
že již v roce 1920 drželi členové sboru hasičské hlídky v divadlech. Pravomoc těchto hlídek
byla zřejmě velká. Například v rozkazu č. 6/1920 je uvedeno, že při představeních v divadlech
často zhasínají nouzová světla a že při zhasnutí těchto světel zakázal službu konající hasič
pokračování hry a setrval na tom i když ředitelství divadla na něho naléhalo, aby povolil v
pokračování představení. Dokonce je v rozkazu uloženo hasičům nahlásit okamžitě veliteli
hlavní služby, kdyby se někdo protivil jejich nařízení, nebo je urážel. K zákazu představení
stačilo tedy jen málo. Naši předkové by se asi podivili, co vše musí dnešní inspektor PO
8
udělat když by chtěl zjednat pořádek. Střídání směn se provádělo o půl osmé za přítomnosti
obou směn, jak je zřejmé z rozkazu č.8/1920. Při předávání služby si šoféři předávali auta tak,
že nastartovali auta. Nemocný hasič mohl zůstat v domácím ošetření 1 den a měl za povinnost
oznámit toto veliteli. Při déletrvající nemoci bylo vyžadováno lékařské potvrzení. Městští
radní však také využívali hasiče i k jiným účelům. Do 6. října 1920 byli ke služebnímu
automobilu pana starosty přidělováni řidiči - hasiči. Zřejmě však tato praxe ztěžovala zajištění
stálé pohotovosti a proto byl nadále pro pana starostu určen jen řidič, který byl v záloze.
Hasiči byli postupně používáni i k jiným pracím. Například 12. února 1920 byl jeden hasič
přeložen do výpravny (dnešní podatelna).
Denní rozvrh mužstva začínal budíčkem v 6 hodin ráno, potom následovala rozcvička od
6.45 do 7.15 hod. Školení začínalo hasičům od 9 do 11 hodin a odpolední cvičení začínalo v
15.00 a končilo v 17 hodin. Sobota byla vždy věnována úklidu a je tomu tak doposud. Po 22.
hodině musel panovat všude klid, aby se členstvo mohlo uložit ke spánku, jak stojí v rozkazu
č.14. Od prosince 1925 dostával hasič příplatek 2 Kč za noční službu. Zejména se dbalo na
chování hasičů ve službě a mimo službu s poukazem na to, že vzájemná svornost a
snášenlivost veškerých členů jest bezpodmínečně nutná, neboť v případě nebezpečí jest
odkázán druh na druha. V obytných místnostech se zakazovalo pískání, lomození a vyhrávání
a byla dovolena každá ušlechtilá zábava, k níž se nepočítaly karty a hry o větší obnos. Hasič,
který se ucházel o místo, musel předkládat v roce 1920 domovský list, křestní list, list o
vyučení, případně legionářské nebo šoférské vysvědčení aj. Pokud šlo o vedení osobních
údajů o hasičích, byli tito povinni hlásit písemně všechny změny s připojením všech dokladů.
Jako příklad se v rozkazu č. 33 z roku 1921 uvádí sňatek, rozvod, úmrtí, narození, dosažení 21
a 24 let apod. Pokud chtěl být hasič zařazen do vyšší platové třídy, musel si sám požádat 14
dní předem.
Požární hlásič r. 1890
Výcvikem hasičů byl pověřen hasičský mistr, který měl na
starosti jednu hasičskou četu. Ta v roce 1921 čítala 15 mužů.
Kromě ovládání všech strojů a nářadí, které používali k
hašení musel hasič znát i bezpečnostní opatření v divadlech.
Na znalosti bezpečnostních opatření v divadlech byl kladen
velký důraz a nový hasič mohl nastoupit službu v divadle, až
se hasičský mistr osobně přesvědčil o jeho znalostech.
Výcvik byl plánován dopředu na týden až 14 dní, jak o tom
svědčí rozkaz č. 90. Dopolední cvičení bylo zpravidla
praktické a odpoledne se věnovala teorii. Praktický výcvik se
sestával z cvičení se žebři, hadicemi, ze záchrany osob s
plachtou nebo záchranným pytlem. Cvičilo se na lezecké
věži a samozřejmě se procvičovaly signály, které musel hasič
perfektně ovládat. V roce 1923 se cvičilo ještě v obsluze
ruční stříkačky, i když ve vybavení byla parní stříkačka a
motorová stříkačka. Část výcviku byla již v roce 1923 věnována plynovým maskám. V sobotu
a v neděli se necvičilo. V roce 1923 byla také stanovena pravidla pro službu u požáru. Podle
těchto pravidel u požáru rozhodoval velitel toho sboru, který přijel jako první a ostatní velitelé
se museli u něj hlásit. Při příjezdu městského hasičského sboru hlásil se místní velitel řediteli
tohoto sboru nebo jeho zástupci. Po příjezdu městského radního, který měl tuto oblast na
starosti, se hlásil již jen velitel placeného hasičského sboru. V případě, že se hasilo za tmy,
musel být velitel označen červeným světlem a zdržovat se na takovém místě, aby mohl být
9
snadno nalezen. Při jízdě k požáru musely hasičské vozy tažené koňmi dát přednost požárním
a sanitním autům.
O velkých požárech nebo neštěstích informovali hasiči pana starostu o 6 hodině ráno,
avšak o katastrofálních požárech a neštěstích se panu starostovi podávala zpráva okamžitě
telefonicky.
V prosinci 1930 bylo změněno ohlašování požárů, které se do té doby hlásily přímo
místním hasičům. S pokročilou telefonizací města byly určeny tři okrskové ústředny (Královo
Pole, Husovice, Žabovřesky) jako ohlašovny požárů a odtud se požáry hlásily na městskou
požární ústřednu. Hasičský sbor se také staral o požární bezpečnost při výstavách na
brněnském výstavišti. Tak v rozkaze č. 201 z 11. 7. 1928 se dočteme, že po dobu otevření
výstavních pavilonů byla na výstavišti jedna automobilová stříkačka a 6 hasičů. Tato jednotka
zasahovala jako první a teprve v případě potřeby volala o pomoc na radnici, kde byla tehdy
hlavní požární stanice.
Hasičský sbor byl od prvopočátku organizován po vojenské stránce a jednotlivé funkce byly
na uniformě vyznačeny. V roce
1930 bylo zavedeno nové
označení pro funkce
Celá řada rozkazů je věnována
chování mezi mužstvem a
nadřízenými. Tak hasič byl již v
roce 1921 povinen salutováním
zdravit nejen starostu města a
jeho náměstky, ale i jiné důležité
známé osoby - úředníky radnice.
Při nastoupení služby takto
pozdravili své nadřízené jen
jednou. V hasičském sboru se
velmi dbalo na disciplínu. Žádné
kritizování
rozkazů
představených se nepřipouštělo a
velitel strážnice byl osobně zodpovědný za to, aby se ve službě nedebatovalo o služebních
záležitostech. Různé žádosti a stížnosti se řešily pouze služební cestou a k řediteli hasičského
sboru se hasič dostal jen v doprovodu vrchního hasičského mistra. Ve službě se zásadně
vykalo. Za porušení vydaných nařízení byly od ledna 1923 ukládány peněžité tresty. Po 3
peněžitých trestech následovalo disciplinární šetření. Při svévolném poškození výstroje nebo
výzbroje hradil škodu viník. Nebyl-li zjištěn, museli uhradit škodu obě čety, které byly ten
den ve službě. Všechny případy poškození majetku, ať při požáru nebo na stanici, se musely
okamžitě hlásit. Samozřejmě již v období první republiky bylo zakázáno požívání alkoholu. V
roce 1927 bylo zakázáno i požívání těchto nápojů před nastoupením služby. K
disciplinárnímu řízení samozřejmě docházelo. Je například dokladováno, že hasiči sloužící v
divadlech zneužívali paklíčů ve strážní službě. Bohužel není doloženo, k čemu byly paklíče
zneužívány. Obstarávání soukromých záležitostí v pracovní době nebylo dovoleno a opustit
strážnici mohl hasič jen se svolením velitele. Za první republiky se také zpřísňovaly
podmínky pro konání schůzové činnosti ve všech služebních místnostech, nebo pořádání
sbírek. V roce 1933 byly zakázány i odborové schůze. Na tyto schůze bylo zakázáno i
udělování volna ze služby. Těchto schůzí se mohli zúčastnit jen členové hasičského sboru
mimo službu. Zejména se výslovně zakazovalo schůzování na tzv. "Šoférce". V této
souvislosti se v rozkaze č. 240 připomínají povinnosti velitelů. Po dobu služby nebyl tedy
nikdo uvolňován za soukromými účely, pokud nešlo o nemoc nebo úmrtí v rodině.
10
Hasiči i za první republiky úzce spolupracovali s tiskem. Přestože bylo povoleno vydávat v
tisku jen úřední zprávy, najdeme v rozkazech i konstatování, že v novinách byl uveřejněn
článek poškozující dobré jméno hasičského sboru. Zřejmě byl inspirován některým členem
hasičského sboru. V období 1. republiky je mnohem častěji v rozkazech uváděno poděkování
za úspěšné zásahy u požárů a majitelé firem, kterým hasiči pomohli, často věnovali nějaké
finanční částky ve prospěch hasičského sboru.
Členové hasičského sboru konali po celou dobu první republiky požární hlídky v divadlech,
při koncertech a různých veřejných produkcích. V roce 1923 byly za tuto službu stanoveny
poplatky, které plynuly do hasičského podpůrného fondu. Za představení v divadle činil
poplatek za jednoho hasiče 6 Kč, při koncertech a veřejných produkcích 8 Kč. Pokud bylo v
místnosti stolové uspořádání, platilo se za hasiče 10 Kč. Hasiči drželi hlídky i při tanečních
zábavách, plesech apod. V takovém případě se platilo 12 až 20 Kč podle toho, zda zábava
trvala méně nebo více než 6 hodin. Kromě požárních hlídek v divadlech byla v lednu 1924
zavedena tato hlídka i ve spisovně (na radnici), stavovském a matričním úřadě a ve vojenském
úřadě. Hlídku v mimopracovní době držel vždy jeden hasič, který byl vystřídán po 5 až 6
hodinách. Tato služba hasičského sboru nebyl samozřejmě placena, protože se jednalo o
službu ve prospěch radnice.
Město bylo vybaveno rozsáhlou hydrantovou sítí a proto byly v listopadu 1923 vybaveni
všichni členové sboru hydrantovými knížkami, do kterých zapisovali údaje o hydrantech.
Zápis do této knížky se prováděl jen na příkaz hasičského mistra. Knížka byla majetkem
města a při odchodu hasiče se předávala novému členu. Problémy s technickým stavem
hydrantů se však vyskytovaly již v roce 1927. Zejména nešly hydranty často úplně uzavřít a
docházelo k překroucení vřeten. Problémy s
údržbou hydrantů však přetrvávají dodnes.
Automobilová stříkačka TATRA r. 1927
Požární prevencí se zabývalo Policejní
ředitelství, které vydávalo předpisy nebo
zákazy ve vztahu k požární bezpečnosti.
Tak v roce 1929 zakázalo Policejní
ředitelství používání papírových dekorací
na osvětlovacích tělesech při zábavách. Do roku 1937 se stavebními záležitostmi z hlediska
požární ochrany zabývalo oddělení stavební a požární policie. V prosinci 1937 došlo k jeho
rozdělení na dvě samostatná oddělení (stavební policie a požární policie). Oddělení požární
policie mělo v čele přednostu. Tomuto oddělení od té doby podléhali všichni úředničtí a
zřízenečtí zaměstnanci, kteří byli do té doby přiděleni požárnímu sboru. Veškerá agenda
tohoto sboru tím přešla na toto oddělení. Zajímavé je také používání pojmů hasič - požární
ochrana. Z rozkazů od roku 1920 je zřejmé, že pro mužstvo se vždy používal název "hasič",
ale u techniky tomu tak vždy nebylo. Automobily určené k hašení byly nejprve nazývány
hasičskými, ale již v roce 1927 se používalo názvu požární automobil. Rovněž hasiči z
povolání byli nejprve součástí "Berufsfeuerwehru", v roce 1920 městským hasičským sborem
a v rozkaze č. 263 z roku 1937 je již hasičský sbor nazýván požárním sborem.
V posledních letech první republiky, tak jak narůstalo napětí, byla poznamenaná i činnost
požárního sboru. Například v květnu 1938 nařídil přednosta oddělení požární policie, aby
nepřítomnost hasiče z důvodu nemoci byla omezena na nevyhnutelné případy, jinak se budou
muset zastavit dovolené i volné dny. Příčinou toho bylo povolání části členů požárního sboru
na vojenské cvičení. Při vyhlášení poplachu ve městě bylo již v září 1938 povinností směny,
která byla mimo službu, v co nejkratší době se dostavit na požární stanici. Posledním českým
rozkazem byl rozkaz č. 272 z 30. 5. 1939, kterým se upřesňovalo natahování kontrolních
11
hodin v divadle. Od 20 listopadu 1939 se již zavedlo vydávání rozkazů v němčině. Zpřísnily
se i podmínky služby na centrální stanici, která již v té době byla na dnešní ulici Lidická 61.
Přístup na centrální ústřednu byl všemu mužstvu bez výjimky zakázán. V únoru 1941 byly
rozkazem č. 279 zakázány politické hovory v celé budově. V srpnu 1942 museli hasiči z
povolání dát k dispozici jednu četu pro protivzdušnou obranu. K povolání tohoto mužstva
byly vydány policejními stanicemi povolávací lístky. S německou přesností zde bylo uvedeno
i číslo vozu, na který je hasič zařazen. Jak se přibližovala fronta, zpřísnily se i rozkazy.
Posledním německým rozkazem č. 353 z 11.4.1945 se nařizovalo, aby mužstvo s lehkým
onemocněním (do 3 dnů) nezůstávalo v domácí péči, ale na požární centrále, kde byli uloženi
ve vlastních postelích a zajištěna lékařská péče. Ohlášení nemoci mohlo být provedeno jen při
výměně služby důstojníkovi a po lékařském vyšetření se hasič musel znovu hlásit s lékařským
potvrzením na centrále. Hasičský sbor prodělává těžké doby. Vzhledem k nebezpečí leteckých
náletů je doba služby postupně prodlužována a dochází ke kasárnování mužstva. Zvýšení
početního stavu na 180 mužů se dosáhlo přijetím velkého počtu nacistů, kteří svým
bezohledným postupem ztěžují ostatním členům namáhavou práci. Velkou zkouškou pro
hasiče bylo nadcházející období. Rychlá stavba vodních nádrží a krytů v roce 1944
potvrzovala, že jde do tuhého a že ani Brno neunikne bombardovacím letadlům. Poprvé se tak
stalo 25. srpna 1944 a nejvíce byla zasažena předměstí - Židenice, Juliánov, letiště a
zbrojovka v Kuřimi. Bylo zničeno přes 300 budov a přes 2000 lidí zabito. Požáry byly ještě
téhož dne uhašeny. Druhý nálet byl 12. listopadu a Americká letadla bombardovala vnitřní
město. Tehdejší velitel vyhlásil všechny stupně poplachu a povolal na pomoc prapor požárněpolicejního pluku Čechy - Morava v Pohořelicích, Troubsku a Bosonohách a požárně
policejní oddíl při civilní protiletecké ochraně. Hašení vodou z hydrantů bylo náletem
znemožněno a vodní nádrže byly brzy vyčerpány. Navíc vodní nádrž na Obilním trhu dostala
přímý zásah, proto bylo dozorci retenční nádrže poručeno otevřít stavidla a voda byla
vpuštěna do Ponávky. Byl to jediný vodní zdroj pro hašení 36 velkých a dvou plošných
požárů, kde hořely celé bloky domů a továren. Voda musela být dopravována na velkou
vzdálenost a to z Ponávky přes Cejl, Kobližnou, na náměstí Svobody a potom i na ulici
Kostelní přes Joštovu až na ulici Údolní. Všechno probíhalo za výbuchu časovaných pum. Ve
večerních hodinách byly téměř všechny požáry pod kontrolou. A následující ráno se již síly a
prostředky vracely zpět na své základny. Likvidace těchto požárů se zúčastnilo celkem 180
hasičů Hasičského sboru města Brna s 26 automobilovými stroji a 12 přívěsnými stříkačkami,
310 mužů požárně policejního pluku se 104 automobily (není známo, zda šlo o automobily s
čerpadlem) a 26 přívěsnými stříkačkami. Dále
zasahovalo 430 dobrovolných hasičů z Brna a
Sbor v roce 1944
okolních okresů s 54 automobily a 10
přívěsnými stříkačkami. Celkem bylo položeno
45 kilometrů hadic. Bezpečné uhašení požárů
spolu se záchrannými pracemi však trvalo
několik následujících dní. Dne 8. dubna kolem
třetí hodiny odpoledne se náhle objevily bombardéry a shodily bomby na vnitřní město.
Hlavní velitelství (Warnkommando) bylo tak překvapeno, že ani nestačilo zapnout sirény, což
mělo za následek 216 mrtvých (nejvíce na Kolišti a Cejlu), protože se nestačili ukrýt v
nejbližších krytech. Pak následovaly nálety častěji a od 23. do 25. dubna bylo Brno
bombardováno nepřetržitě. Byl zničen jak vodovod, telefon a telegraf i požární telegraf a 25.4
dopadly i dvě pumy na dvůr požární stanice na dnešní ulici Lidické a na sousední textilky.
Dne 26.dubna 1945 byla město Brno osvobozeno a začal opět normální život.
12
V prvních poválečných létech se sbor zaměřil na obnovu požární techniky. Vždyť koncem
války před osvobozením Brna si němečtí členové sboru přivlastnili část služebních
automobilů aby se zachránili před postupující armádou a odjeli narychlo z Brna. Koncem
války byla budova hasičů na dnešní ulici Lidické jediným místem kde bylo možno poskytnout
radu i pomoc občanům. Dne 29. 4. 1945 v této budově našla po tři dny ubytování i naše vláda,
která se přesouvala z Košic do Prahy. V této době kdy nefungovala pošta, železnice jen
omezeně, nebyly nákladní a osobní auta obstarávali hasiči z Lidické přepravu důležitých
úředních zásilek i civilních osob do Prahy a zpět. Početní stav hasičů z povolání, kteří zbyli
po válce se prudce snížil a z rozkazu č. 8/1945 víme, že v prosinci tvořilo Městský požární
sbor - jak se tehdy nazýval, 69 členů. Sbor byl rozdělen na dvě směny po 34 a 33 lidech, z
nichž však někteří byli vyčleněni pro práci v laboratoři, skladišti, správě budov a k velení
směny. Život města po válce se rychle navracel zpět také při zajišťování požární bezpečnosti.
O poválečnou požární službu se staralo Ministerstvo národní obrany, které svým přípisem z
2.101947 žádalo Zemský národní výbor hlavního města Brna o podání informace o stavu
požární služby ve městě Brně. Z odpovědi ÚNV Brno je zřejmé, že v Brně již byl
systemizovaný stav požárního sboru z povolání 170 mužů, který byl vybaven jedním
dopravním vozem, 11 autostříkačkami, hadicovým vozem, cisternou PHM, technickým
vozem, vyprošťovacím autojeřábem, automobilovým žebříkem, nákladním automobilem a
osobním automobilem. Dále byl sbor vybaven třemi přívěsnými stříkačkami, pěti přenosnými
stříkačkami, 10.940 m hadic "B" a 12.420 m hadic "C". Pro sousedskou pomoc byl hasební
obvod rozšířen i mimo město do vzdálenosti 15 km.
Na požární ústřednu byl zapojen požární telegraf,
jehož síť v té době měřila 90 km a bylo na ní
napojeno 137 veřejných požárních automatů. Jako
nedostatek je ve zprávě ÚNV uvedeno, že výzbroj a
výstroj byla z větší části zničena nebo odvlečena.
Praga RN r. 1952
Život veřejného požárního útvaru se odráží v
knihách rozkazů. Z těchto dokumentů lze vysledovat
důležité události týkající se výkonu služby. Pro představu jak sloužili a byli vybaveni naši
předchůdci se podíváme na několik záznamů v jedné z knih rozkazů psané od 1.3.1955 až do
31.12.1966. Pro označení hasičů z povolání se používal název "Veřejný požární útvar" (VPÚ)
a v hasičské hantýrce je tento název používán dodnes v celé ČR.
Technický rozvoj, který po válce probíhal na celém světě se nezastavil ani u hasičů.
Především bylo třeba vybudovat lepší spojení s jednotkami u požáru a mezi hasiči samotnými.
Radiové spojení bylo dáno do provozu u VPÚ dnem 1. 9. 1957. K obsluze radiostanic bylo
vyškoleno 31 členů, kteří se podrobili zkoušce před komisí ministerstva pošt a MV Ústřední
školy PO. V rozkaze o zavedení radiového spojení se zejména upozorňovalo na utajení
provozu a přísnou dopravní kázeň v provozu RDST a to v zájmu rychlého splnění úkolu.
Od 1. 1. 1958 došlo k úpravě denního řádu a vystřídání služby je od té doby prováděno v 7.00
hod. Porovnáním početních stavů hasičů ve směnách v roce 1958 s následujícími léty můžeme
říci, že na tehdejší dobu bylo 13 řidičů ve směně velmi dobrý stav, když v roce 2000 bylo na
směnu zařazeno 18 strojníků. Velitelský sbor co do počtu velitelů se do dnešního dne rovněž
nezměnil, protože v roce 1962 tvořilo směnu 7 velitelů družstev, 2 velitelé čet a jeden velitel
směny.
13
Platová tabulka r. 1956
V roce 1962 došlo k nové platové úpravě a novému
označení některých funkcí a tak z rozkazu č.1/62 z 19.
3. 1962 víme, že VPÚ měl celkem 188 členů. V denní
směně tehdy pracovalo 5 náčelníků oddělení (strojní,
spojovací, protiplynové, MTZ a strážní) a velitel útvaru.
Zástupcem velitele útvaru byl náčelník strážního
oddělení, který v dnešní terminologii měl na starosti
výkon služby. Později byla tato funkce přejmenována na
zástupce velitele útvaru s přibližně stejnou náplní práce.
Na některá speciální oddělení byli ještě zařazeni
pomocní technici ze směny (strojní 9, spojovací 3,
protiplynové 3). V čele směny byl velitel směny, 2
velitelé čet a 7 velitelů družstev, což se doposud
nezměnilo, i když početní stavy jsou podstatně vyšší.
Do strojnické funkce bylo zařazeno 23 členů a spolu s
techniky strojní služby bylo celkem 32 strojníků. Do
mužstva bylo zařazeno 110 členů, z nichž 21 bylo ve funkci zástupce velitele družstva. Od 1.
1. 1961 musel být velitel zásahu označen bílou páskou na levém rukávu a na přilbě rovněž
označen bílou páskou.
Při velkých výstavách na BVV konali členové VPÚ požární asistenční službu. Například
při třetí strojírenské výstavě (od 30. 8. 1957) se asistenční služba skládala z posádky ASC 16
1 + 8 v denní době a v době noční 1 + 4. Asistenční služby konali členové VPÚ i na
automobilových závodech (Velká cena Československa).
V rozkazech se nehovoří jen o úspěších, ale také o neplnění povinností. Ze záznamu je
zřejmé, že kázeň byla přísná a každé její porušení bylo trestáno. A tak se zde dočteme kdo
neplnil uložené povinnosti nebo nastoupil pozdě do služby apod. Potrestání nebo upozornění
na nedostatky se provádělo před členy VPÚ ve směně a to přečtením rozkazu velitele. Tresty
nebyly přísné, ale některé končily i propuštěním z pracovního poměru jako např. za to, že
jedna z členek VPÚ, které sloužily ve výjezdu udržovala poměr s ženatým mužem, což
nezůstalo bez následků (58/56). Společná služba žen a mužů na směně ve výjezdu vedla i ke
zvýšení počtu trestů (66/56,81/56,6/57). Jsou zde také zaznamenány pochvaly a různé jiné
odměny za dobré zásahy při různých požárech. Například za dobrý zásah při požáru v
Bučovicích (5. 3. 1957) udělil velitel útvaru staršímu seržantovi (stsrž) Rybářovi mimořádnou
týdenní dovolenou. Hasičská služba byla oceňována i ze strany státních orgánů. Např. 8.5
1964 bylo radou JmKNV uděleno vyznamenání "Za statečnost" veliteli útvaru, veliteli směny
a dalším osmi řadovým hasičům za likvidaci požáru a záchranu lidí v televizním studiu v
Brně, ke kterému došlo 22. 1. 1964. Čestné uznání obdrželo pak ještě dalších 12 hasičů.
Také jsou zde informace o platech hasičů. Například v květnu 1955 činil plat hasiče v
hodnosti seržanta 935 Kč a v hodnosti staršího seržanta 1030 Kč. Hasič v hodnosti
podporučíka měl plat 1287 Kč a nástupní plat nováčka činil 740 Kč. Odměny za vykonanou
práci se v roce 1956 se pohybovaly v rozmezí od 100 do 500 Kč.
Veškerý čas ve službě se věnoval výcviku nebo hospodářským pracím a proto byla
zakázána jakákoliv soukromá návštěva v době zaměstnání a vstup do kanceláří ve služební
záležitosti byl dovolen jen v doprovodu vedoucího směny nebo jím určeným zástupcem.
14
Zaváděl se také nový řád do povolování jízd vozidel a od 1.6.1955 se zaváděla kniha jízd a
systém povolování jízd, který je obdobný doposud, pouze s tím rozdílem, že dnešní příkazy k
jízdě jsou vypisovány a evidovány na počítačích.
Hasiči se také starali o lepší rozmístění pobočných stanic na území města Brna a dosáhli
toho, že ze sdružených prostředků MV a Národního výboru města Brna byla na přehradě
postavena společná stanice pro Policii ČR (tehdy Veřejnou bezpečnost) a pro VPÚ. Dnem 1.
5. 1963 byla zahájena stálá služba mimo zimní měsíce na této pobočné stanici. Je to jediná
pobočná stanice, která byla nově postavena za pomoci NVmB nebo Magistrátu města Brna po
válce. Tato pobočná stanice slouží svému účelu dodnes a je zde celoročně trvalá služba. Od
otevření této stanice byl jen malý krůček k tomu, aby se na stanici zřídil potápěčský oddíl. V
roce 1965 se vycvičilo jedno družstvo potápěčů, kteří byli potom zařazeni do služby na
Přehradu. Tento potápěčský oddíl byl přibližně po roce 1971 zrušen, protože již nebyli
připraveni nástupci prvních nadšenců a náklady s jejich výcvikem a udržováním výstroje byly
vysoké. Zajištění služby akceschopnosti v té době bylo rovněž obtížné, protože řada hasičů
odcházela za lepším výdělkem jak k tzv. závodním hasičům nebo do jiných oborů činnosti a
velení útvaru nemohlo rozšiřovat okruh činnosti hasičů. S novou přicházející požární
technikou, která byla větší a těžší, přicházely také problémy. Zejména se to dotýkalo strojní
služby. Protože často docházelo k haváriím velkých cisteren při jízdě k požárům, byla
rozkazem č. 9/63 omezena jejich rychlost na 40 km/hod. Po roce 1960 docházelo k velké
obměně mobilní požární techniky. Například v roce 1963 byl za 657 995 Kčs zakoupen na
tehdejší dobu nejmodernější mechanický automobilový žebřík Metz - Magirus o dostupné
výšce 52 m, který sloužil až do roku 1997, kdy byl ještě odprodán a snad slouží někde ještě
doposud.
Velká pozornost byla věnována požárním soutěžím. Z rozkazu č.17/55 se dovíme, že na
Celostátní soutěž požárních družstev v roce 1955 (konala se v Brně) se připravovala 3 požární
družstva (z toho 1 družstvo žen). Družstvo žen ve složení starší seržant (stsrž) Mášová,
seržant (srž.) Jarošová, srž. Vyhlídalová, mlsrž. Blažková, svob. Kališová, svob. Wintrová
svob. Oplatková, mlsrž. Třináctá, svob. Richtrová a srž. Hirschová v této soutěži zvítězilo a
náčelník Krajské správy Státního požárního dozoru kpt. Žižka jim vyslovil pochvalu.
Družstvo mužů se umístnilo na 6. místě.
Větší sportovní úspěchy se dostavily v době kdy se rozšiřovala mezinárodní spolupráce
mezi hasiči v rámci mezinárodní organizace CTIF. V rámci mezinárodní konference CTIF,
která se konala v roce 1968 v Praze, se konala celostátní soutěž požárních družstev, která byla
současně nominací na mezinárodní soutěž CTIF, která se měla konat v roce 1969. Brněnští
hasiči se umístili na druhém místě a tak obhájili svoji nominaci na CTIF v roce 1969.
Brněnští hasiči z povolání byli tak mezi prvními, kteří se zapojili do rozšiřování mezinárodní
spolupráce mezi hasiči a výměny zkušeností v rámci organizace CTIF. Soutěž se konala v
Rakouské republice ve městě Krems a tehdejší ČSSR na mezinárodní soutěži CTIF
reprezentovaly tři veřejné požární útvary (Brno, Bratislava a České Budějovice). Po úspěchu
v Rakousku kde naši reprezentanti získali bodové hodnocení na první výkonnostní třídy se
ještě v měsíci září zúčastnili soutěže požárních družstev socialistických zemí v tzv. požárním
sportu, který byl tehdy novinkou a nebyl tehdy součástí soutěží CTIF. Soutěž se konala v
Bukurešti v Rumunsku. Brněnští hasiči získali v celkovém hodnocení pro ČSSR 3. místo.
Velkým překvapením pro tehdejšího absolutního vítěze celé soutěže (družstvo SSSR) bylo
první místo čechoslováků v tzv. disciplině pravdy - požárním útoku. V následujících letech se
rozšířil požární sport u všech veřejných požárních útvarů a na všech celostátních soutěžích
získávali brněnští hasiči vavříny. Na mistrovství České republiky v roce 1970 (Ostrava) 1.
místo a rovněž tak na mistrovství ČSFR (Frýdek Místek). Odtud jeli Brněnští hasiči
reprezentovat naši republiku do Polska, kde se ve Varšavě konala soutěž socialistických zemí
v požárním sportu. Tehdy si opět absolutní vítězství odnesli požárníci SSSR, ale v
15
technických disciplinách je již předstihovali druzí. Brňáci získali pro ČSSR 3. místo v
požárním útoku, 2. místo ve štafetě 4x100 m a celkově se umístili na 4. místě. V následujícím
roce si brněnský útvar opět vybojoval 1. místo jak na mistrovství ČSR (Ústí nad Labem) tak i
na mistrovství ČSFR v Trenčíně. Opět jsme tedy obhájili nejlepší místa a jeli jsme
reprezentovat naši republiku do Maďarska. V Budapešti jsme byli opět nejlepší v požárním
útoku, ale v ostatních disciplinách jsme si nevedli tak dobře a celkově jsme obsadili 5. místo.
Absolutním vítězem tehdy byli opět požárníci ze SSSR. V dalších letech se již reprezentace
skládala z nejlepších závodníků všech požárních útvarů, aby byla rozšířena základna pro
výběr reprezentace. V letech 1972 (soutěž soc. zemí v Bulharsku), 1973 (Soutěž CTIF v Brně)
a 1974 (soutěž soc. zemí v Magdeburku) tvořili základ reprezentačního družstva požárníci
brněnského útvaru. Rovněž na mezinárodní soutěži soc. zemí v roce 1977, která se konala
opět v Brně byli z dvaceti reprezentantů 4 z Brna. V těchto 10 letech se Brno stalo pojmem
mezi hasiči v mezinárodním měřítku nejen svými reprezentanty, ale i dobrou organizací obou
mezinárodních soutěží a s nimi spojených konferencí.
S tímto druhem sportu se vůbec poprvé setkali Pražští hasiči v roce 1968 na soutěží v
Leningradě a od té doby požární sport zdomácněl nejen v tehdejším Československu, ale stal
se i součástí soutěží CTIF. Z našeho útvaru si respekt mezi soupeře v těchto letech vybojovali
bratři Stodůlkové a zejména mladší z nich, který býval až do roku 1972 mistrem ČSSR v
soutěži jednotlivců. Těchto úspěchů bylo dosaženo proto, že skupina nadšenců pro tento druh
sportu věnovala hodně svého volna na přípravu což se odrazilo v dosahovaných výsledcích.
Po roce 1977 však již nastoupila mladá krev na jiných požárních útvarech, která navázala na
zkušenosti starších a současné dosahované výsledky v tomto sportu jsou daleko lepší než v
prvopočátcích těchto soutěží u nás. Po období útlumu mezi rokem 1980 a 1990 se brněnští
hasiči začali věnovat novým druhům soutěží, které mají blíže k záchranářské práci, a začali
jsme opět dosahovat dobrých výsledků. V poslední době je třeba vzpomenout na soutěže ve
vyprošťování osob z havarovaných vozidel (první a druhé místo na BVV při výstavě PYROS
1996, 1998 a 2000), Rescue 1999 a 2000. Výborných výsledků dosahujeme i v klasických
sportech. Např. na mezinárodním závodě hasičů v Triathlonu v Konstanci (Bodamské jezero)
se v kategorii 30 až 40 let umístil Růžička Ivan na 15 místě ze 136 závodníků. V celkovém
počtu 287 závodníků všech kategorií byl na 27. místě. V současné době se znovu rozbíhá
požární sport.
Po roce 1975 docházelo k poklesu zájmu o hasičské povolání a docházelo i k úbytku
hasičů ve výjezdu. Příčinou toho bylo přehlížení povolání ve společnosti a také malé
ohodnocení práce hasiče. Řada hasičů odešla také na práci do zahraničí na různé stavby, kde
byly daleko lepší platové podmínky. Výsledkem bylo snížení početního stavu VPÚ a
zbývající hasiči museli sloužit v dalších náhradních službách tak, aby nebyla ohrožena
bezpečnost města. Tak se často stávalo, že z 10 až 11 služeb v měsíci musel jít hasič ještě na
dalších 5 až 6 služeb. Tento kritický stav trval téměř 2 roky a potom se velmi pomalu
postupně zlepšoval. Tuto situaci ilustrují 2 následující údaje týkající se početního stavu VPÚ v roce 1976 činil stav příslušníků VPÚ 217 a při delimitaci ke Krajské správě sboru PO v roce
1987 činil stav 176 příslušníků (včetně uklízeček a skladníků) a byl dokonce nižší než v roce
1968, kdy zde pracovalo 183 osob. Tato situace neodpovídala požárnímu nebezpečí, které se
na území města neustále zvyšovalo spolu s rozvojem průmyslu a města samotného. K
zlepšování početního stavu docházelo postupně až v následujících letech. Pokud jde o
zmíněná vedlejší zaměstnání, ta byla sledována po celou dobu pečlivě a velení útvaru se je
snažilo omezit. Např. koncem roku 1963 pracovalo 20 hasičů u stavební organizace pro
družstevní bytovou výstavbu, čemuž bylo velení útvaru nakloněno, jak vyplývá z rozkazu
č.14/63 a 41 pro jiné závody. Výdělky ve vedlejším zaměstnání byly v té době administrativní
16
cestou omezeny na 650 Kč měsíčně. V současné době je stále větší zájem o povolání hasiče a
jsou pryč léta, kdy jsme zájemce o toto povolání pracně sháněli. Pro názorný přehled o
současném stavu je v následujícím schématu uvedena struktura Hasičského záchranného
sboru města Brna k 31. 12. 2000 a po reorganizaci v roce 2001.
Hasiči z povolání od svého založení za uplynulou dobu zasáhli u několika tisíc případů. Na
některé zásahy si každý hasič pamatuje zvláště dobře. Hasiči již od svého vzniku k
jednotlivým případům uváděli popis události a tak se můžeme podívat alespoň na ty největší,
které v průběhu trvání hasičů z povolání ve městě Brně likvidovali.
Na počátku února 1870 vypukl oheň na tehdejším Zelném trhu v domě č. 1 patřícím kupci
Böhmovi a ostrý vítr roznášel jiskry i na sousední domy, zejména na střechu Vokurkovy
kavárny a na domy č. 12 a 14 na dnešní ulici Masarykově. V divadle na Zelném trhu bylo
právě představení, vznikla panika a úsilí ředitele divadla, aby publikum zachovalo klid, bylo
marné. Herci odmítli pokračovat a obecenstvo utíkalo pryč. Šíření ohně usnadňoval mráz a
zamrzající voda. Přesto se požár podařilo zvládnout a shořela jen střecha nad kupeckým
domem. 23. 6. 1870 vypukl požár ve zmíněném divadle na Zelném trhu a z divadla zůstaly jen
holé zdi. Brno potom čekalo celých 12 let na nové divadlo "Na hradbách".
Dne 1. září 1871 shořela budova Strakošovy přádelny a než mohli zasáhnout hasiči byla
škoda za 150 000 zlatých. Požár byl způsoben dělníkem, který polil suroviny petrolejem a
zapálil. V březnu 1872 lehla popelem továrna na výrobu vlněných látek B. Engla na Cejlu. 19.
října 1877 úplně shořela pivnice Bierhalle a 16. března 1878 zničil oheň z valné části jezdecká
kasárna na Vídeňské ulici. 7. prosince 1877 vyšlehly plameny v Pressfreundově přádelně v
Zábrdovicích a v ohni zůstala tři děvčátka, která se snažila o záchranu útěkem do hořejších
poschodí. Hasiči zde byli plných 70 hodin. 4. srpna 1878 ráno vznikl oheň ve výrobně
vlněných látek Josuy a Pavla Kohna na Cejlu a bleskově se rozšířil. Dělníci sotva stačili
uniknout. Jeden utekl na půdu odkud ho zachránili hasiči a jiná dělnice byla zabita padajícím
trámem a dvě další byly zraněny. V témže roce 31. října vyšlehly plameny v Max Kohnově
fabrice na Josefově. Změnily celou budovu v ohnivě rudou hmotu hořící plné tři hodiny.
Hasiči dorazili pozdě, což nemálo přispělo k chaosu a zděšení. Dělníci se snažili uniknout
jediným východem a 24 jich na to doplatilo, utrpěli těžké popáleniny a jedna přadlena
uhořela. Škoda byla za 180 000 zlatých. 8. května 1881 shořely všechny objekty Brückova
mlýna v Čechyňské ulici a 17. února 1883 Schwarcova vlněnka na Cejlu a 9. února 1886
přádelna Herzeta a Habernecka na Dornychu. V této době hodně požárů vzniklo úmyslným
zapálením.
S dalším rozvojem průmyslu ve městě se zvyšoval i počet větších požárů. V říjnu 1891
vyhořela v Obřanech továrna Beranova a o rok později nádraží. Častěji hořelo v
Královopolské strojírně a vždy se jednalo o nebezpečné požáry ať již v roce 1892, 1893 a
zejména 4. srpna 1895. V roce 1892 lehly popelem dvě veliké přádelny - Kavkova na
Bratislavské ulici, která stála život 4 hasiče a Löw-Beerova v ulici Měšťanské, která zase
patřila mezi největší fabriky tzv. rakouského Manchestru kde pracovalo přes 500 dělníků.
Továrna stála vedle nemocnice a vedle starých, šindelem krytých domků. Ve výhni se
škvařily balíky vlny, žárem se tavily a ohýbaly železné okenice, z vrchních pater padal jeden
stroj za druhým, v oknech a výkladech praskaly okenní tabule. Z nemocnice byly vyváděni
pacienti, slamníky vyhazovány oknem, protože začala chytat střecha nemocnice. Továrna
lehla úplně popelem, ale nemocnici a sousední budovy se podařilo zachránit, protože bylo
úplné bezvětří. Jeden dělník se udusil a mnoho dalších bylo popáleno. O rok později strávil
oheň továrnu Františka Kusého v Rybářské ulici. I tato textilka lehla úplně popelem, oheň
překvapil dělníky náhle a způsobil bezhlavý zmatek. 16. března vznikl požár v Teuberově
textilce na Cejlu a téhož roku padla za oběť ohni Landesmannova přádelna se sousedním
mlýnem v Přízřenicích.
17
Také v prvních desetiletích minulého století často hořely celé továrny. 8. července 1903
shořela střecha muničního skladu a o dva roky později Esslerova fabrika v Obřanech, kde
znovu potom hořelo v roce 1907. 2. května 1906 shořel hlavní trakt Bauerova cukrovaru na
nynějším výstavišti. 26. ledna 1908 vyšlehly plameny u Zvickera na Cejlu, kde jen o vlásek
unikli smrti dva hasiči, protože když odešli z budovy zřítila se za nimi klenba a s ní několik
strojů. Nový požár v téže přádelně dne 21. února budil podezření, že byl způsoben úmyslně.
24. dubna 1908 hořelo v továrně Hechtově na Špitálkách a samovznícení bavlny bylo příčinou
velkého požáru továrny LöwBeera v ulici Čechyňské 23. dubna 1909. 4. srpna téhož roku si
sám zapálil sklad konfekčního materiálu majitel Kraus v Panské ulici, aby si pomohl ze
svízelné situace. Elektrický zkrat byl příčinou požáru Strakoschovy přádelny na Dornychu.
Při ohni 12. února 1910 vlněnky Otty Kuhna v Hybešově ulici zahynula jedna dělnice a
několik jich bylo popáleno. V roce 1905 shořela značná část střechy ústavu pro choromyslné
v Černovicích.
Rovněž desetiletí, ve kterém celou polovici zabírají léta první světové války, zaznamenalo
veliké požáry továren. 22. června hořelo u Kuhna na Hybešově ulici, daleko hůře však o
měsíc později v zábrdovických "Spojených továrnách plstí v Rakousku" a opět šlehaly
plameny nad fabrikou Löw-Beerovou v Čechyňské ulici a v listopadu u Morice Berana v
Zábrdovicích. Byly to obrovské ztráty a škody šly do milionů. V březnu 1911 padla popelem
cihelna J. Lehkého v Juliánově, 28.února1912 Esslerova přádelna v Obřanech. V srpnu 1913
shořela Semlerova svíčkárna v Komárově a o půl roku později továrna na zpracováni plsti
Morice Berana v Mlýnské ulici a krátce nato Jungwirtova cihelna ve Slatině. 31. května se
samovznítila vlna ve Feldhendlerově přádelně na Nové ulici a značně větší požár Hechtovy
textilky na Cejlu 29. září smetl i část ulice. 26. března neopatrným přeléváním benzinu došlo
k výbuchu a požáru v Grolichově drogerii "U bílého anděla" v Jánské ulici, přičemž dvě ženy
uhořely a dalších 17 bylo popáleno. Nelze všechny větší požáry ani vyjmenovat, protože v
některých továrnách hořelo příliš často, mezi ně patřila i Královopolská strojírna.
V období první republiky množství velkých požárů pokleslo, ale zato některé z nich byly
opravdu velké. Rozsahem škody předčil mnohé požár textilky bratří Šťastných v ulici
Mlýnské večer 28. února 1927. Sloupy jisker zbarvily oblohu do ruda a vzduchem poletovaly
chuchvalce vlny, které údajně padaly i ve vzdálenosti několika kilometrů. V říjnu vyhořela
část část fabriky Offermannovy a 15. května 1928 padla část továrny Bartelmusovy na dnešní
ulici Lidická. V červnu pak Kohnova cihelna a poslední den v červnu byla zničena část
textilky Beranovy. 5. února 1929 shořelo za půl milionu obuvi ve velkoobchodu Kischnerově
na nám. Svobody. Největší v tom roce byl požár Neumarckovy přádelny v Nadační ulici 8.
července večer, který likvidovalo 15 hasičských sborů, přičemž bylo 13 hasičů těžce zraněno.
A škoda činila téměř 5 milonů Kč. Ve třicátých letech pozorujeme nebývalou činnost žhářů a
hasiči byli nuceni téměř denně vyjíždět. Hasiči z povolání města Brna vyjížděli nejen k
požárům ve městě samém, ale i ke vzdálenějším požárům. Například do Batelova (květen
1932), Rousínova, ke Kroměříži, nebo do Hodonic na Znojemsku, kde popelem lehl parní
mlýn. Po čtyřech hodinách lehla popelem i Bilkova továrna i se všemi zásobami v lednu
následujícího roku. Nebylo ještě ráno 30. července a Brnem otřásl ohlušující výbuch, který
urval průčelí hotelu Europa na rohu ulice Jánské a nám. Svobody. Chodci, kteří byli v té době
na ulici byli doslova přilepeni na zeď. Okna byla vytlučena do velké vzdálenosti a dokonce na
ulici Husově zemřela služebná, která čistila okna a vypadla ze třetího patra z okna. Výbuchem
bylo v hotelu usmrceno 8 lidí a 50 lidí bylo zraněno. Týden měli hasiči plné ruce práce s
hašením ohně v továrně na výrobu melasových krmiv na Špitálkách. Oheň hasilo 20 sborů.
V letech 1940 až 1950 jsou největší požáry zaznamenány na konci války. Na město tehdy
bylo shozeno asi 18 000 pum a granátů a bylo úplně zničeno 1 300 budov, těžce poškozeno 4
000 a lehce 8 000. To znamená, že z 24 000 budov byla každá druhá zničena nebo poškozena.
18
Po válce k těm největším požárům patřil požár Mosilany na Křížové ulici v roce 1948 a 1953.
Zazděný trám byl příčinou požáru v r. 1949 v Eislerově podniku v Tovární ulici, který
způsobil škodu za 1 700 000 Kč. V roce 1950 vyhořela továrna na koberce "Moravan" v ulici
Klazarově - škoda 2 mil. Kč a 17. srpna Tesla na Koněvově - škoda 2,5 mil. Kč.
Samovznícení způsobilo požár za 2 miliony ve Spofě na ulici Kabešově v r. 1951 a elektrický
zkrat způsobil dva velké požáry v r. 1956 v pivovaru na Hlinkách a v závodech Jana Švermy.
Od elektrického vařiče došlo k ohni ve skladě na Výstavišti v roce 1959. Veliký požár vznikl
v září 1963 na Brněnském výstavišti těsně před zahájením veletrhu. Od vadné zářivky
přeskočily plameny na celý pavilon a způsobily škodu za 2 200 000 Kč. V lednu 1964
likvidovali hasiči požár v Československé televizi, který byl velice nebezpečný a jak je
uvedeno na jiném místě byla jejich práce oceněna i vyznamenáním "Za statečnost".
Na některé případy se nezapomene, i když nejsou jedny z největších jako ten ze 4. 11. 1973,
kdy jednotka vyjela na požár do Rajhradu. Skrytá závada na zadní nápravě CAS 25 RTHP
byla příčinou dopravní nehody při které se cisterna převrátila a usmrtila 2 hasiče (Anth Ivan a
Jedlička Josef). Někteří z hasičů zůstali pod vozidlem, ale díky včasné pomoci kolem
jedoucích řidičů se dostali ven a zachránili se.
Pravděpodobně největším poválečným požárem byl požár v národním podniku Teplárna
Brno, Špitálka č.6. Požár následoval po výbuchu uhelného prachu v prostoru staré mlýnice,
která byla celá zničena a následně se rozšířil na objekt nové mlýnice, nové kotelny, staré
kotelny a provozu kompresorů a způsobil tak škodu asi za 50 mil. Kčs. Zásahem jednotek
byly uchráněny hodnoty asi za 100 mil. Kčs. Výbuchem byly na místě usmrceny 4 osoby a
dalších 24 osob bylo zraněno, z nich 12 podlehlo následkům zranění. Výbuch byl tak silný, že
byl zpozorován i z budovy Veřejného požárního útvaru. Likvidace následného požáru se
zúčastnilo 144 hasičů (z povolání i dobrovolných) s 36 vozidly.
Něco z brněnského hasičského hantecu
Brněnský hantec byl používaný dříve častěji než v současné době. Přesto se však některé
výrazy používají dodnes i mladou generací hasičů, aniž by si to uvědomovali. U hasičský
jednotek z různých měst jsou používané i jiné výrazy než budou uvedeny v následující části.
Pro milovníky hantecu pár výrazů, které byly anebo ještě jsou používány v praxi:
Požár
Džberová stříkačka
První výjezdový vůz
Hadice
Operační středisko
Čerpadlo
Skládací žebřík
fajer
kýblšpricna
první vagón
šlauchy
telefonka
pumpa
slepičák
19
Trhací hák
Kovové oko
Megafon
Poplach
Hasič
Pož. opasek
Hasič č. 4
Přilba
Žebřík
Vřeteno
Velké plameny
Dýchací přístroj
Hasičská sekyrka
Plynový hasící automobil
Auto třetího výjezdu
Hadicový vůz
Vůz rozvážející obědy
CAS K25 LIAZ
CAS 25
Sklepový požár
Bytový požár
Vrátnice
Hasič vydávající stravu
Místnost pro kuřáky
Hasič ve stolárně
Spojaři na ústředně
Městská policie
Pohřební služba
fajer hák
šekl
kecafon
alarm
fajerman
übršvunk
hydrantmajstr
kakáč, blembák
štajgec
špindla
fagula
déchačák
valaška
Sněhurka
Japonka
hadičák
polívkáč
Líza
Unimog Mog
sklepák
byťák
fortna
kuchyňbába
plícní
dřevomorka
plus a mínus
empíci
havrani
Brno – Bohunice
Počátkem roku 1923 byl na popud p. Jana Dlapky a p. Václava Linky založen Sbor
dobrovolných hasičů v Bohunicích. Pět let po vyhlášení národní samostatnosti zrodily se nové
myšlenky v svobodných hlavách svobodných občanů, kteří se v březnu 1923 sešli v
místnostech p. Vršky aby prorokovali sociálních a humanitárních potřebách obce Bohunice.
Tato schůzka byla korunována myšlenkou založení Sboru dobrovolných hasičů v Bohunicích.
Dne 9. 9. 1923 byla první valná řádná schůze a týmž dnem nastoupil Sbor svou zákonitou
pravomoc v Bohunicích. Prvním starostou byl zvolen Švestka Metoděj, rolník.
Byla pořízena kompletní výstroj pro 15 členů a tito pojištěni. Dne 26. 10. 1923 po dlouhém
vyjednávání došlo ke koupi ruční stříkačky za 750,- Kčs.
Peníze na svoji činnost získávali dary od občanů a konáním různých kulturních akcí jako ples,
věneček, mladé hody, soutěže v koulení kuželek o ceny aj.
V roce 1927 vybudovalo město na hasičskou intervenci vodní nádrž na náměstí 1. května a
téhož roku se stal sbor členem nové župy Rákosovy.
Na jaře 1929 poskytlo město sboru místo na stavbu skladiště, s jehož stavbou bylo ihned
započato a dne 18. srpna 1929 bylo skladiště slavnostně odevzdáno svému účelu v ceně díla
42 256,- Kčs
V druhé polovině roku 1933 bylo zakoupeno dvoukolové motorové čerpadlo za cenu 30 000,Kčs od fy Hrček a Neugbauer.
20
V roce 1947 byl přidělen od župy vůz Praga - grant, který jsme stále opravovali na vlastní
účet.
Sbor dále pokračoval ve své činnosti a řídil se heslem " Bohu ku cti, národu k obraně,
bližnímu k ochraně". Po přistěhování se br. Václava Pospíšila staršího ze Šlapanic nabrala
činnost vyšších obrátek a to na úseku kulturním a výchovy mládeže. V Orlovně bylo
zbudováno kino a postavena promítací kabina. Byly prováděny ukázková cvičení jako " Tři
požáry v Bohunicích", soutěže obratnosti hasičských družstev na okruhu kolem Bohunic.
Za vedení hasičů a ve spolupráci obyvatel Bohunic byl v roce 1959 uspořádán " Národopisný
den v Bohunicích" na kterém se předváděla Selská svatba, staré tance a divadelní představení
Zrušení roboty. Pro velký úspěch byl vytvořen taneční kroužek o 16 tanečních párech, který
tančil českou a moravskou besedu. S tímto nastudováním tanců vystupoval na různých akcích
v rámci města Brna. Pořádaly se mladé hody na parketu před hasičkou v parku. Při těchto
akcích vyhrával dechový taneční orchestr, jehož byli hasiči zřizovateli.
Jelikož již nestačily stávající prostory hasičské stanice, ať po stránce garáží nebo další
činnosti, bylo v roce 1961 rozhodnuto o její přestavbě a nástavbě o jedno patro. Práce začaly
roku 1962 a byly ukončeny v roce 1964. Celá stavba byla prováděna členy sboru v rámci akce
"Z".
V roce 1964 byla navázána družba se slovenskými hasiči z Bratislavy - Děvína.
V roce 1969 hasiči zakoupili nákladní vozidlo a začali podnikat v autodopravě až do roku
1998.
K 50 výročí založení sboru uspořádali ukázkovou akci jak se hasívalo dříve až do použití
moderní techniky.
V roce 1976 se hasiči prvně dozvěděli o možné asanaci hasičského skladiště. Ihned se začali
zajímat o náhradní výstavbu nové zbrojnice. Byly nabízeny různé lokality v katastru obce i
mimo, na které už měli vypracované studie i projekty, ale vždy se vyskytla nějaká překážka
její realizace. Nepomohly ani žádosti o pomoc, které napsali prezidentovi, do rozhlasu a
televize a jiné státní úřady. Nakonec se museli vystěhovat do statku na Morávkově nám. 7,
napřed na dvůr a teprve po různých stavebních úpravách, které tradičně dělali sami, se
zabydleli. Poslali žádost o restituci pozemku, ale vzhledem k tomu že byl městský, žádost
zamítli.
V tomto období byla těžce narušena činnost, ale přesto byli stále vyhodnocováni jako nejlepší
sbor na území města Brna.
V roce 1997 se díky paní starostce přestěhovali do stávající budovy, která plně vyhovuje a
sbor může zase naplňovat heslo našich předků.
Trvale se věnovali mladé generaci. Družstva dětí a dorostu se zúčastňovala různých soutěží,
sportovních a kulturních akcí. Pořádali pro ně letní tábory, výlety za poznáním a branné hry.
Od roku 1983 po koupi budovy v Sobotíně začali tuto přestavovat pro rekreační účely členů
sboru.
Pro občany Bohunic jsou pořádány v našem sále
různé kulturní akce, ve spolupráci se školami
pořádáme námětová cvičení a ukázky práce při
požáru, soutěže v obratnosti hasičských družstev a
jiné.
V současné době má sbor zásahovou jednotku vždy
připravenou a plně vycvičenou pro zásah a
vychovává 30 dětí, které jsou rozděleny do
jednotlivých kategorií, neboť v nich je záruka
pokračování Sboru dobrovolných hasičů Bohunice
Zásahová jednotka je zařazena do kategorie III.
Jednotku tvoří velitel jednotky, 2 velitelé družstev,
21
4 strojníci a 19 členů.
Hotovost pro výjezd je zajišťována 24 hodin denně.
Vedle hašení požárů jsou prováděna i čerpání vody a řezání spadlých stromů v případě
ohrožení.
Jednotka má k dispozici dvě zásahová vozidla ( CAS 24 a DA 12), několik čerpadel,
motorovou pilu a elektrocentrálu.
Veškeré toto nářadí mohou obsluhovat vyškolení členové jednotky při zásazích a jiné pomoci
v případě ohrožení osob nebo majetku.
Výcvik a školení členů probíhá pravidelně každé pondělí. Údržba a kontroly techniky a všech
prostředků je prováděna dle plánů.
Jednotka je součástí Sboru dobrovolných hasičů Brno Bohunice a i její činnost je dobrovolná.
www. sdh-bohunice.wz.cz/
Brno – Brněnské Ivanovice
Český dobrovolný sbor hasičů v Brněnských Ivanovicích byl založen před sedmdesáti lety 26.
12. 1938 na ustavující schůzi a úvodní řeč pronesl pan učitel Edmund Gloc. Celý originál je
založen v kronice hasičského sboru.
V roce 1938 bylo přihlášeno do sboru 124 osob z toho mužů činných 36, 8 žen, 72 mužů
přispívajících a 8 žen. Starobrněnský pivovar poskytl velkou garáž s přilehlou místností na
schůze a školení. Štáb PCO města Brna dodal 1 agregát fa Hrček, výstroj a výzbroj pro 20
mužů. Nářadí se skládalo z 5OOm B hadic a 200m hadic C, hydrantu, lopat, krumpáčů a
lékárnické potřeby.
Sbor byl zařazen do Župy Moravské č. 16 a okrsku Husovice. V roce 1939 bylo zakoupeno 6
ti válcové vozidlo Tatra a přestavěno na hasičské vozidlo. V roce 1940 se sbor přestěhoval do
bývalé restaurace, kde se nacházela garáž a velká místnost pro uskladnění materiálu. Hasičské
vozidlo bylo používáno až do roku 1945, kdy bylo ukradeno a nalezeno poškozené u
Hodonína. Během okupace došlo k zatýkání našich členů gestapem a odvezení do
koncentračního tábora. První byl zatčen učitel Edmund Gloc a umučen v Osvětimi v roce
1941. Celkem bylo zatčeno 10 členů, z nichž se po osvobození vrátili pouze tři. Po skončení
války se sbor přestěhoval do německé zbrojnice, kde sídlí dodnes. Během času byla
přistavěna klubovna pro mládež a dílnu na opravu čerpadel a vozu. V roce 1945 bylo sboru
přiděleno vojenské vozidlo americké značky Dodge, které bylo v roce 1950 nahrazeno vozem
RM Praga. Později potom vozidlem RN Praga 16. Hasičský sbor se během své existence
podílel na likvidaci požárů, při záplavách a žňových hlídkách. Každým rokem pořádal sbor
ples, ostatky, hody a v zimní době čaje pro mladé. Sbor pracoval také s divadlem Libuše při
pořádání představení. Šedesátá léta jsou
poznamenána změnou struktury dobrovolného
hasičstva. Vznikají okresní a později i krajské
výbory a spolky přestávají být spolkem a mění se
na okresní jednoty. Přijímají název požární sbory
a podřizují se době. Ale i na dále zastávají svoji
funkci a dodržují heslo „Bohu ke cti, bližnímu ku
pomoci „. V této době zaznamenávají hasiči
příliv žen do svých řad, nejinak tomu bylo i v
Brněnských Ivanovicích. Ženy se zejména
podílely na organizování společenských akcí a
zastávaly zdravotnickou pomoc V roce 1977
22
přišla do sboru posila v podobě družstva mladých hasičů. Několik odchovanců této omladiny
pracuje ve sboru dodnes. Rok 1989 vznesl do našich životů jiný rozměr, listopadová sametová
revoluce změnila mnohým život. Změnily se i dobrovolní hasiči. Vrátili jsme se k původnímu
názvu Sbor dobrovolných hasičů a během příštích několika let se změnila i struktura OSH.
Zanikly krajské výbory. Funkce starosty OSH se stává funkcí dobrovolnou bez nároku na
honorář. Sbory se staly právnickou osobou a musely se naučit starat se o prostředky na svoji
činnost. V čele sboru stojí opět starosta, který se stává statutárním zástupcem. I nás potkává
utlumení činnosti spojené s děním ve společnosti. I naši členové procházejí složitějším
obdobím, kdy je třeba klást na první místo zabezpečení rodiny. Někteří proto ze sboru
odcházejí. Ale i nám se nakonec podařilo překonat nepříjemné období a přicházejí roky 1999
– 2008, které nám přivanou nové kolegy a kolegyně ochotné spolu s námi pracovat a rozvíjet
činnost hasičského sboru. Od roku 1994 disponuje náš sbor vozidlem DA 31. V roce 1999
poprvé pořádáme „Den pro děti“ a tím začíná pro náš sbor nové období.
Zbrojnice prošla částečnou rekonstrukcí a jednotka byla díky Městské části nově vybavena. V
roce 2008 se podařilo díky MČ opravit klubovnu, bylo zabudováno nové okno a zřízeno
topení. Byla také znovu opravena svépomocí fasáda zbrojnice a srovnána zem ve dvoře.
Disponujeme elektrocentrálou Honda, ponorným kalovým čerpadlem, 2 ks motorovou pilou, a
PS 12, osvětlovacím stojanem, nafukovacím člunem Riwer Otter 6 s motorem a
příslušenstvím. Plně je vystrojeno 6 členů jednotky dle součastných požadavků, které nám
ukládá zákon. Samozřejmostí je výcvik jednotky, účast na školeních, pořádání přednášek pro
školy a školky, asistenční služby a preventivní kontroly v objektech na požádání apod.
Nemalá je doba strávená v hasičské zbrojnici při brigádách na údržbě techniky a úpravě okolí.
Myslím, že není podstatné počítat hodiny strávené v hasičské zbrojnici na přípravě všech akcí
a v rámci výcviku. Všichni víme kolik času nám tato činnost zabere. Mimo povinnosti, které
jsou spojené s činností jednotky se pomalu ale úspěšně daří pořádat společenské akce pro
veřejnost. Každoročně pořádáme Hasičský bál,Pálení Čarodějnic, Tábor pro děti, Den pro
děti,Soutěž v hasičské dovednosti (pro hasičská družstva),Mikulášskou nadílku pro děti, ve
spolupráci s MČ Adventní Trhy a na závěr roku Vánoční strom jako malé pozastavení před
Štědrým dnem. Jsme velmi rádi, že nám spoluobčané zachovávají přízeň a naše akce
navštěvují. Naším zájmem mimo hasičské povinnosti i nadále zůstává rozvoj společenského
života v obci. V červnu 2008 jsme v rámci oslav svého výročí uspořádali Netradiční hasičské
hody, které nás stály nemalé usilí a jen díky obětavosti většiny členů a našich přátel a také
krojovaných párů se hody vyvedly. Další akcí rámci oslav bylo Svěcení praporu SDH při
kterém jsme vzpomněli založení sboru a jeho zakládající členy .
www.sdhbrnenskeivanovice.cz
Brno – Holásky
Sbor byl založen dne 19.března 1902.
První hasičský výbor tvořili tito členové:
Richter Jakub - starosta, Krejčí Jan - místostarosta, Kruml Jan – náčelník, Černý
František - 1. Podnáčelník, Richter Albert - 2. Podnáčelník, Krejčí Jan – jednatel, Krejčí
Antonín – pokladník. Dále byli při zakládaní sboru čini tito občané: Jochman Josef železniční zřízenec, Kundera Jan – rolník, Hošek Šimon – dělník, Rusler Jan – dělník,
Kratochvíl Ferdinand – zedník, Rusler František – dělník, Černý Jan – rolník, Kundera Rudolf
– dělník, Havlíček Cyril – pastýř, Přichystal Antonín – rolník, Kruml Tomáš – dělník,
Rudolecký Jakub – tesař, Richter Leopold – rolník, Černý Jakub – dělník, Jurák Bernard –
rolník, Čáslava Leopold – dělník. Obec tehdy zakoupila novému sboru starou, ale dobrou
23
vozovou stříkačku za 100 korun od továrny Knaust z Brna, továrník Offermann daroval
členům kroj a pláště. Již před tím ale byla na obci přenosná stříkačka a 14 metrů hadic,
zakoupená v Brně již v roce 1884 za 99 zlatých a 70 krejcarů a z roku 1891 nová lejta na vodu
za 14 zlatých, 30 krejcarů. Dále byly k dispozici nezbytné žebře, háky a vědra. Všechno toto
zařízení bylo složeno v obecní pastoušce, která tehdy stála v místech dnešní silnice do Chrlic,
kterou u dnešního parčíku u školy zavírala.
Na potřebné hadice zapůjčil starosta sboru Jakub Richter 600 korun a z toho zbylo ještě na
další výzbroj. Tak bylo pořízeno potřebné vybavení a mohlo se začít s výcvikem. Cvičívalo se
obvykle v neděli dopoledne před obecní pastouškou, nyní už hasičským skladištěm a členové
byli svoláváni trubkou.
Velkým svátkem Holásek se staly Bartolomějské hody pořádané pravidelně koncem měsíce
srpna. Sbor je poprvé provedl v roce 1919 a to ve spolupráci s národní školou a jsou s velkým
uspěchem pořádány dodnes.
Dne 21. června 1936 byla pořízena první automobilová stříkačka Škoda R4 za 20 250
korun. Ve službě byla až do padesátých let, kdy byla vyřazena.
V roce 1950 byl za 40 000 Kčs zakoupen podvozek značky Horch a s pomocí Okresní
inspekce požární ochrany Brno venkov z něj byl krytý vůz. Dne 12.února 1951 k nám byla
převedena z Veřejného požárního útvaru v Brně cisterna Opel Blitz s nádrží na 2 000 litrů
vody, která byla v roce 1969 převedena do Bystrce a 6.června jsme do útvaru dostali téměř
novou sedmikubíkovou cisternu, upravenou pro požární účely z kropícího vozu. V roce 1982
nám bylo přidělěno vozidlo CAS 25 s nádrží 3500 litrů vody, kterou máme dodnes
Jednotka je v současné době zařazena do kategorie JPO III/1 . Je složena z 15 členů. Každý
má svou funkci a upotřebení v případě zásahu. Zásahy se týkají většinou přivalových dešťů,
velkých vichrů, ale dojde i na pořáry a to pak jde do tuhého.
Hasičská technika
Š 706 CAS 25, Avia DA 12, Motorová řetězová pila Husqvarna 359, Plovoucí čerpadlo
Aquafast, PS 12, Elektrocentrála Honda ECMT 7000F, Přetlakový ventilátor Orkán 350 S
Ochranné pomůcky
Zásahový oblek Deva Fireman III a TACONNI, Zásahová helma Gallet se zlatým štítem,
Zásahové rukavice HOLÍK (Crystal, Diamond) firma Holík, Dýchací přístroj Saturn S-7,
Dýchací přístroj Dräger PA 90 Comfort
Ostatní hasičské pomůcky
Radiostanice Motorola P080, Radiostanice Motorola GP 340, Radiostanice Motorola GM
360, Slaňovací sada (od firmy Alpin Bupex)
www.sdhholasky.cz/
Brno – Husovice
V roce 1872 vzniklo v Husovicích několik velkých požárů a husovická obec byla vyzvána
okresním hejtmanstvím, aby si pořídila řádnou stříkačku pro případ vzniku požáru. Nakonec
si ji obec pořídila až v roce 1876 pod pohrůžkou trestu (neplnění povinností vyplývajících z
protipožárního zemského zákona z 15. 1. 1873. Tehdy stříkačka přišla na 600 Zlatých.
Stříkačka byla umístěna na dvoře staré německé školy na Cacovické ulici. Začal se o ni starat
zámečnický mistr Josef Urbánek za odměnu 50 krejcarů ročně. Společně se svým bratrem
Aloisem v roce 1879 se jim povedlo vycvičit několik místních občanů v zacházení se
stříkačkou, ale založit dobrovolný hasičský sbor se jim nepovedlo. V roce 1881 ale už byli
úspěšní.
24
Sbor dobrovolných hasičů v Husovicích vznikl 19. 9. 1881. Tehdy se konala první valná
hromada a byl zvolen výbor sboru.
Složení prvního výboru:
Starosta: Eduard Kalous
Místostarosta: Alois Urbánek
Jednatel: Čeněk Martínek
Pokladník: Jan Kaloud
Náčelník: Josef Urbánek
Místonáčelník: Konstantin Dědák
Základní stanovy, služební a disciplinární řád vytvořil náčelník Josef Urbánek, předložil jej 4.
10. 1881 ke schválení, a schválen byl už 20. 1. 1881. Vzápětí byly uspořádány dvě sbírky, ze
kterých byla pořízena základní výzbroj a výstroj. Nádvoří staré německé školy se stalo
centrem sboru. V dřevěné kolně na dvoře byla umístěna stříkačka a veškerá další výzbroj a
výstroj, okolo vyrostlo jednopatrové leziště a další prostor se využíval jako cvičiště. Po krátké
době byl povolán osvědčený hasičský cvičitel Heřman Braš z Králova Pole (pro své zásluhy
byl později jmenován čestným členem sboru), který provedl základní výcvik všech členů
sboru. Z iniciativy husovického sboru došlo ke svolání okolních hasičských sborů, na kterém
bylo jednáno o založení brněnské hasičské župy.
V roce 1886 byla zakoupena (z příspěvků členů) od firmy Smekal první řádná čtyřkolová
stříkačka (1000 Zl.) a stará dvoukolová byla odprodána.
V roce 1895 byla vybudována nová zbrojnice na Hálkově ulici číslo 6 (stojí dodnes, je
přestavěna na rodinný dům, později na ni byl umístěn znak města Husovic - 5. 3. 1912 byly
Husovice povýšeny na město). Zbrojnice byla na tehdejší dobu velmi moderní a poměrně
prostorná.
15. 7. 1900 se v Husovicích konal župní sjezd hasičských sborů.
Od roku 1902 se župa snažila o germanizaci sborů, což vyústilo 27. 1. 1906 ve vystoupení
husovického sboru z župy. V roce 1907 sbor vystoupil ze Svazu německého hasičstva, ale do
župy českého svazu nevstoupil a zůstal mimo.
V roce 1905 sbor zakoupil stavební místo na tehdejší Radnické ulici v centru Husovic (dnes
Netušilova ulice). Bylo sem přemístěno leziště a pozemek byl do roku 1911 používán jako
cvičiště. V roce 1911 se sbor obrátil na tehdejšího starostu obce Jana Kachlíka se žádostí o
postavení nové zbrojnice na tomto pozemku. Obec této žádosti vyhověla a tak v srpnu téhož
roku byl položen základní kámen a 9. 6. 1912 byla nová zbrojnice otevřena a předána sboru.
Po první světové válce činnost sboru postupně ožívala. I když se mnoho členů sboru z války
nevrátilo, objevili se noví lidé. 1. 6. 1924 byla sboru předána první autostříkačka značky
Laurin a Klement. Stařičká čtyřkolová stříkačka pak byla odprodána sboru v Omicích.
V roce 1936 byl při příležitosti 55 let od založení sboru uspořádán v Husovicích krajský sjezd
hasičstva. V roce 1938 byl v Husovicích pořádán "Den brannosti", jehož se zúčastnil mimo
jiné i Dragounský pluk č. 6. Tento pak večer odjel chránit státní hranice.
Během druhé světové války byla činnost sboru silně omezena. Přesto se někteří členové
zapojili do podzemního hnutí, byli zatčeni a souzeni, a později i zavlečeni do koncentračních
táborů. Sbor však v rámci možností fungoval dál. Přes zákaz protektorátních úřadů přijímal
nové členy a povedlo se mu uschovat sochu Dr. Miroslava Tyrše, která měla být zničena
(dnes je socha v Tyršově parku).
V posledních dnech války byla zbrojnice zasažena minou. Veškerý majetek sboru byl zničen
nebo poškozen. Po skončení války se členové sboru dali do práce a zbrojnici v krátké době
opravili. Sbor byl vyzván aby postavil tzv. "samaritánskou hlídku" na vlakovém nádraží v
Černovicích. Jejím úkolem bylo poskytovat pomoc a ošetření lidem vracejícím se z nucených
prací a koncentračních táborů v Německu.Vedením hlídky byla pověřena paní Ludmila
25
Pecháčková. Později jí ČSČK udělil uznání za obětavou práci. Ostatním členům sboru se
podařilo najít část své techniky a opravit ji.
V roce 1946 tak mohla být činnost sboru obnovena. Navíc sbor obdržel moderní skříňový vůz
Opel - Blitz jako náhradu za zničenou Pragu - Mignon. Postupně bylo doplňováno ostatní
technické vybavení sboru.
V roce 1951 oslavil sbor již 70 let své existence. 9. 6. byla otevřena výstava v přednáškovém
sále základní školy na náměstí Republiky, večer pak byl slavnostní koncert v Lidovém domě.
Další den ráno se konala přehlídka požární techniky na Nováčkově ulici. Po ní byla
uskutečněna v Lidovém domě slavnostní schůze za účasti delegátů a zástupců státních orgánů
a společenských organizací NF. Akce se zúčastnila také početná delegace dobrovolného a
záchranného sboru z Bratislavy. Odpoledne se konalo požární cvičení. Po cvičení prošel
průvod přes Husovice na hřiště na Dukelské ulici, kde program pokračoval…. Ještě toho roku
byla uzavřena družba mezi naším sborem a sborem Bratislava – Staré město. Tato družba trvá
dodnes i přes vznik samostatného Slovenska viz (odkaz)
V roce 1957 byla započata přestavba zbrojnice - byla postavena nadstavba na dvorním křídle.
Stavba byla ukončena v roce 1959. V nadstavbě vznikla moderní nocležna pro družstvo mužů.
Současně bylo započato se stavbou 15 - ti metrového sušáku na hadice ve dvoře. Stavba věže
byla ukončena v roce 1961.
V roce 1961 proběhly v rámci oslav 700 let od založení Husovic oslavy 80 let trvání sboru. V
rámci oslav byla na náměstí Republiky instalována světelná fontána požárním sborem z
Malhostovic (Brno venkov). Rovněž byla utužena vzájemná spolupráce se sborem z
Bratislavy.
V roce 1964 obdržel sbor Čestné uznání za zásah při požáru v Televizním studiu v Brně.
V roce 1970 zabezpečil ONV Brno III zahájení generální opravy zbrojnice. Díky společnému
úsilí ONV a členů sboru byla rekonstrukce ukončena v následujícím roce. V rámci
rekonstrukce byla získána bytová jednotka pro správce zbrojnice.
V roce 1971 proběhly oslavy 90 let trvání sboru.
V roce 1975 obdržel sbor Čestné uznání od NV města Brna a čestné uznání od ÚV SPO ČSR
za účast při požáru v brněnské Teplárně (Radlas).
V roce 1977 byl vytvořen smíšený požární sbor - dobrovolný a z povolání. Došlo k posílení
sboru o příslušníky veřejného požárního útvaru, kteří konali stálou službu v požární zbrojnici
spolu s členy našeho sboru.
Nynější činnost je velmi rozsáhlá. Kromě pravidelných nočních služeb jsou prováděny i
služby denní, dále sbor zajišťuje požární prevenci pro úřad Brno - sever. Jednou ročně sbor
pořádá soutěž v požárním útoku družstev - Memoriál Minaříka (od roku 1991). Dále sbor
pořádá Dny otevřených dveří a Dětský den. Zúčastňuje se akcí radnice Brno - sever (Den
radnice). Během roku se zúčastňuje nejrůznějších požárních cvičení (společně s ostatními
sbory), požárních soutěží a jiných akcí. Na vyžádání sloužíme asistenční služby, provádíme
tlakové zkoušky hadic a řadu dalších činností…
V roce 2000 byla převedena z Obecního úřadu Medlánky na ÚMČ Brno-Sever
jednadvacetiletá cisterna CAS-32 T-148, kterou jsme měli zapůjčenou od roku 1994.
V říjnu 2001 jsme oslavili 120. výročí založení našeho hasičského sboru a 50ti-letou družbu
se základní organizací dobrovolného požárního sboru Bratislava Staré-město. Při této
příležitosti sbor udělil 6ti členům Čestné uznání SDH a stejné uznání také dostali tyto
organizace: ZO DPZ Bratislava Staré-mesto, Oldskauti středisko"Oheň", SDH Brno-Obřany a
Úřad městské části Brno-Sever. Náš sbor, ale ještě obdržel od Sdružení hasičů Čech, Moravy
a Slezka stuhu k praporu "Za obětavou práci v požární ochraně". Čeho si nejvíce vážíme, že
26
sbor obdržel na návrh HZS města Brna "Čestnou medaili HZS ČR",
kterou udělil minstr vnitra Stanislav Gross.
V roce 2002 jsme prodali repasovanou cisternu CAS-25 Š-706 RTHP
dobrovolným hasičům do Kobylnic.
V roce 2003 jsme díky prodeji u nás nevyužité cisterny, se nám
podařilo repasovat a provést celkovou generální opravu na hasičské
cisterně CAS-32 T-148 (viz fotogalerii).
V roce 2004 jsme v září uspořádali netradičný hasičský bál, po kterém
byla poptávka již několik let. Husovický hasičský bál se vydařil, měl
velký ohlas a převážně většině návštěvníků se líbil.
V roce 2005 se konala pouze každoroční soutěž v hasičském sportu "Memoriál Ludvíka
Minaříka" jelikož jsme připravovali oslavy 125. výročí založení sboru, které připadly na září
2006.
V září 2006 náš sbor slavil 125. let od založení a 55. let družby s dobrovolným sborem
Bratislava - Staré město. Oslavy proběhly 16. -17. 9. 2006. Při této příležitosti jsme obdrželi
od HZS JmK ÚO Brno "Čestné uznání". Dále byl starostou SH ČMS udělen p. Pecháčkové
řád sv. Floriána za šedesát let práce pro sbor. Více informací a foto naleznete v záložce 125.
let od založení. Při této příležitosti jsme taky za finanční pomoci starosty ÚMČ Brno-Sever
Ing. Venclíka a Tepláren Brno vydali Almanach.
Požární zbrojnice
Dvůr v Německé škole na Cacovické ulici
Původní místo zbrojnice sboru. Od roku 1876 zde byla umístěna požární stříkačka (obecní). V
roce 1881 byla přistavěna kůlna na nářadí a další potřeby, cvičiště pro členy sboru a
jednopatrové leziště. V devadesátých letech už byly tyto prostory nedostačující pro potřeby
sboru, proto bylo rozhodnuto postavit v blízkém okolí zbrojnici novou.
Zbrojnice na Hálkově ulici č. 6
V roce 1895 byla postavena a slavnostně otevřena nová požární zbrojnice sboru na Hálkově
ulici. Na tehdejší dobu byla velmi prostorná a moderně vybavená. Sbor opustil staré prostory
ve dvoře Německé školy na Cacovické ulici. V roce 1898 bylo přistavěno moderní
dvoupatrové leziště, které sloužilo pro výcvik hasičů. Sbor se však neustále rozrůstal a
nakonec se i tato zbrojnice stala nedostačující. Objekt stojí dodnes, je přestavěn na rodinný
dům.
Zbrojnice na Netušilově ulici č. 18
Již v roce 1905 sbor zakoupil stavební místo na tehdejší Radnické ulici v centru Husovic
(dnes Netušilova ulice). Bylo sem přemístěno leziště a pozemek byl do roku 1911 používán
jako cvičiště. V roce 1911 se sbor obrátil na obec se žádostí o postavení nové zbrojnice na
tomto pozemku. Obec této žádosti vyhověla a tak v srpnu téhož roku byl položen základní
kámen a 9. 6. 1912 byla nová zbrojnice otevřena a předána sboru. V posledních dnech války
byla zbrojnice zasažena minou. Po skončení války členové sboru zbrojnici v krátké době
opravili. V roce 1957 byla započata přestavba zbrojnice - byla postavena nadstavba na
dvorním křídle. Stavba byla ukončena v roce 1959. V nadstavbě vznikla moderní nocležna
pro družstvo mužů. Současně bylo započato se stavbou 15 - ti metrového sušáku na hadice ve
dvoře. Stavba věže byla ukončena v roce 1961. V roce 1970 zabezpečil ONV Brno III
generální opravu zbrojnice. Díky společnému úsilí ONV a členů sboru byla rekonstrukce
ukončena v následujícím roce. V rámci rekonstrukce byla získána bytová jednotka pro
správce zbrojnice. V roce 1997 byla díky pomoci Úřadu místní části Brno - Sever provedena
rekonstrukce zbrojnice. Byla vyměněna elektroinstalace, vybudována nová koupelna,
kuchyně, skluz z chodby v podkroví do garáže včetně automatických dveří řízených
fotobuňkou a řada dalších prostorů. Zbrojnice dostala nové roletové elektrické vrata s
27
dálkovým ovládáním. Rekonstrukce byla dokončena v roce 1998. V roce 2001 jsme při
příležitosti 120. výročí založení našeho hasičského sboru vymalovali kompletně celou
zbrojnici. Této činnosti a následného uklízení se účastnili nejen členové sboru ale i oldskauti,
kteří nám pomáhají skoro při každé naši akci. V roce 2002 jsme na přidělené parcele, v
zadním traktu, provedli úklid, vykáceli náletové dřeviny, zhotovili plot a také jsme si zvelebili
kancelář, kam jsme nechali namontovat plastové okno a zhotovili jsme chodbu do zadního
traktu zbrojnice. Fasádu jsme opravili a nainstalovali nové vchodové dveře do této chodby. V
roce 2003 byly na nocležnu zakoupeny noční stolky a lampičky. V roce 2004 byla vyměněna
stará okna v nocležně, na schodišti a na WC za plastová. V roce 2005 nebyla na zbrojnici
provedena žádná rekonstrukce ani oprava. V roce 2006 jsme si nechali vyrobit na zakázku
vitríny a TV skříň.
Pracovní stůl s policemi byl zakoupen ÚMČ Brno-Sever. V denní místnosti byly také
vyměněny záclonové garnýže a také byly zakoupeny nové záclony. Tyto byly taky hrazeny
ÚMČ Brno-Sever. Dále byla provedena rekonstrukce havarijního stavu odpadního potrubí
svodů okapů budovy stanice.
Brno – Chrlice
11. 9. 1892 byl založen první hasičský výbor. Aktivních bylo 30 členů. Jejich heslem bylo
"Bližnímu k ochraně, vlasti k oslavě."Po 8 měsících ustavičného trénování, uskutečňují první
veřejné cvičení s okolními obcemi. Další aktivitou sboru bylo uskutečnění hasičského plesu
21. ledna 1894. Měli také svoji knihovnu, kterou vedl Jan Broskva. Po domluvě se začalo
půjčovat i veřejně. V roce 1926 byl zakoupen rajhradský stožár na sušení hadic., který sloužil
do roku 1972(potom postaven nový). Roku 1932 se ke sboru přidaly i ženy, které měly funkci
vzdělávání mládeže. Jmenovat můžeme např. Blaženu Solničkovou. V roce 1933-1934 hasiči
upravují automobil, aby lépe vyhovoval hasičské službě. Hasiči se ve válečné době snažili
zmírňovat škody a zasahovali u požárů. Na počátku 50. let se přejmenoval sbor na Místní
hasičskou jednotku. Postupem času navázali na tradice hodů a plesů. Ve spolupráci s
Automobilovým klubem zajišťovali hasiči technickou podporu při pořádání závodů
motocyklů v Brně na okruhu Velké ceny. Pro děti hasiči pořádali dětské letní tábory.
Používali hasičský automobil CAS-25 Š 706 z roku 1983. V tomto období byl vedoucí Martin
Prokeš, vedoucí mládeže Jaroslav Černý, dětský oddíl vedly Libuše Šromová, Jana Růžičková
a Helena Sosnarová. Významní členové hasičství byli František Rokos-jeden ze zakladatelů,
František Prokeš-předseda a Leopold Šrom velitel, který motivoval děti k aktivním soutěžím.
Současní hasiči 2x vyhráli závody o pohár starosty Bohunic. V roce 1997 vyhráli prví místo
ve Vranově (z 25 družstev). Významnou událostí bylo převzetí nového hasičského
automobilu MAN CAS 15 v roce 2009.
Sbor dobrovolných hasičů se podílí aktivně na požární bezpečnosti obce, kontrolují
hydrantové sítě v obci, a podílí se na odstraňování mimořádných událostí. Pořádají a účastní
se závodů dětských i dospělých. Pomáhají na různých akcích. Činnost našich hasičů je
všestranná. Spolupráce s HZS ČŘ-stáže PS BVV.
V současné době je vedoucím sboru Martin Prokeš,starosta je Tomáš Putna,vedoucí mládeže
je Leoš Šrom, Monika Hanušová a Markéta Černá. Sbor má okolo 45 členů dospělých a 40
členů dětí.
www.sdhchrlice.ic.cz
28
Brno – Kohoutovice
I v Kohoutovicích byl asi do šedesátých let minulého století dobře fungující Sbor
dobrovolných hasičů Kohoutovice. Tak jsem na tuto organizaci zavzpomínal před letošní
„popeleční středou“.
Tehdejší SDH u nás v Kohoutovicích byl znám jako velký pořadatel skoro veškerých
kulturních akcí, a to již zmíněného masopustního veselí jak průvodem masek po dědině, tak
maškarní zábavou v hospodě U Veselých (U Bohdana), tak plesů, Svatodušních hodů,
vinobraní, Martinských hodů, atd. Tyto a ještě jiné akce pořádali místní hasiči.
Hlavní činností SDH byla pomoc při hašení požárů za účasti hasičů z města, pravidelná
kontrola domovních komínů, žňové protipožární hlídky na polích a u mlátících strojů v
selských staveních, hasičské služby při tanečních zábavách, při divadelních představeních a
taktéž v hospodě U Veselých ve starých Kohoutovicích.
Jen z výpovědi dříve narozených jsem se dozvěděl, že zde bývala ruční hasička tažená koňmi.
Hasicí vůz stával u starosty a v případě požáru zapřahal koně ten, kdo byl s koňmi
nejdostupnější.
Po druhé světové válce, což už si dobře pamatuji, neboť jsem byl i já jako dorostenec členem
hasičského družstva, na otevřený hasičský vůz značky „Grand“, který řídil pan Srstka a tento
vůz stával ve stodůlce u mistra kamnářského, souseda Krůtka, kde byla nouzová zbrojnice (na
tomto místě dnes stojí budova, kde sídlí projekční kancelář Kočka a spol., proti restauraci
Marco Polo). Další hasičská zbrojnice později byla umístěna na Potocké ulici v bývalé
strojovně místní cihelny, dnes zde stojí bytovka.
To už jsme neměli otevřený vůz „Grandku“, ale krytý americký od UNRY. Starší lidé vědí, že
UNRA byla americká podpora všem státům postižených válkou. V této cihelně už byla větší
možnost pro umístění zbrojnice a pro školení mužstva a výcvik dorostu.
Několikrát se hasičský dorost zúčastnil okresních i krajských soutěží, kde se poměrně dobře
umísťoval. Dlouholetý velitel a předseda sboru hasičů byl „bratr“ František Daler, otec
bývalého kostelníka a otec dnes žijící paní Jarky Stejskalové, která byla v družstvu žen
místního sboru. Další dlouholetí členové byli například: br. Josef Drápal, Josef Suchánek st., a
ml., Jan Dvořáček, Sobotka, Krvač a další, kteří pro tento sbor obětovali veškerý svůj volný
čas, tehdy i mladí hasiči, které nechci jmenovat, neboť jich bylo mnoho, včetně děvčat
hasiček.
V době přibližně kolem šedesátých let minulého století z důvodu stavění bytovky na Potocké
ulici se cihelna i se zbrojnicí zbourala a SDH svoji činnost ukončil.
Toto je moje vzpomínka na jednu z mnoha organizací, která působila v Kohoutovicích.
autor: Jaroslav Plšek
Brno – Královo Pole
Počátky sboru dobrovolných hasičů v Králově Poli se datují k lednu roku 1880, kdy obecní
rada učinila usnesení o jeho založení a stanovila přípravný výbor. Nechali vybubnovat, že se
přijímají dobrovolníci, v červnu 1881 se pak za účasti 45 zakládajících členů ustavující
schůze. Podle zde schválených stanov zněl oficiální název:"Městský dobrovolný hasičský
sbor". Do čela byl zvolen br. Ferdinand Zigmund, t.č. starosta Králova Pole. Za obnos 1,100
Zlatých byla zakoupena stříkačka fy. Hyller Brno. 14. září byl pak do služeb obce předán
vycvičený sbor, při té příležitosti se konal sjezd českého hasičstva z Moravy. Během slavnosti
byl vyhlášen požární poplach - hasiči byli povoláni k domovnímu požáru, a tak hned zažili
svůj "křest ohněm", přičemž prokázali, že jsou vycvičeni znamenitě.
29
Původní hasičské skladiště bylo ve dvoře tehdejší radnice na Mojmírově náměstí. V roce
1895 byl obcí darován pozemek na dnešní Košinově ulici, kde byla vystavěna nová, nynější
zbrojnice. V roce 1909 bylo postaveno "lešení železné" - věž sloužící k výcviku i sušení
hadic. Sbor ji zakoupil za 1,100K.
Když byl v roce 1914 císařem vyhlášen státní smutek, v Králově Poli se zrovna konal
Sokolský slet. Nastala 1. světová válka. Zbrojnice byla zabrána pro vojenské účely a musela
být vyklizena. Výzbroj a výstroj byla uložena v cihelně, v Řečkovicích a vůbec mezi členy.
Činnost sboru ustala, 4 bratři padli na bojišti.
Po válce se činnost sboru rychle rozběhla. Při sboru byla zřízena knihovna, počaly se
scházet i ženy i dorostenci. v roce 1925 byla sboru předána první autostříkačka fy. Hrček a
Neugebauer. Svou připravenost hasiči prokázali při velkém cvičení na Zelném Trhu při sjezdu
v r. 1925, hlavně pak při dlouhé řadě zásahů - např. velký požár Královopolské strojírny r.
1920. Často vyjížděli k zásahům i mimo obvod Velkého Brna.
Na konci 30. let začala být vážná politická situace. Schylovalo se k válce. Toho si byli
hasiči vědomi a na těžkou dobu se řádně připravovali - např. zřídili komoru pro výcvik s
plynovými maskami, první svého druhu u nás. Na poslední předválečné výroční schůzi (1939)
všichni členové obnovili slib věrnosti.
"Ještě neuplynulo ani 20 let od roku 1918 a již se zase stahují mraky nad Československou
republikou. V roce 1938 je celá Evropa zneklidněna rozpínavostí nacistického Německa, které
se stalo údernou pěstí světové reakce. Německá propaganda se soustřeďuje proti
Československu. Tato vyvrcholuje Mnichovským diktátem, kdy nastává pro český národ
trnitá cesta. Byli jsme dáni nacistickému
Německu. Podstupujeme pásmo za pásmem
nenasytnému Hitlerovi, až nastává 15. března
1939, kdy nás oloupil o vše, i o naši svobodu.
Slovensko se osamostatnilo a nastal pro nás
Protektorát Čechy a Morava. Právě teď, v
nynější době musí se hasičstvo semknouti v
jeden celek. Tj. milovati svou vlast a národ,
nasaditi vše abychom je uchránili od všech
škod, i za cenu svého života. Snahou naší bude,
a je zachrániti vytvořené hodnoty, na kterých
lpí pot našich otců i dědů a celých minulých
generací."
Viz. Kronika sboru.
Během války se nadále hasiči starali o bezpečnost občanů. V roce 1941se stali součástí tzv.
Bezpečnostní pomocné služby. Velké zásluhy patří samaritánské skupině. Při 60. výročí SDH
v roce 1940 pořádali naši pro všechny brněnské sbory největší cvičení v historii sboru "zasažení zápalnými pumami" ve Vrchlického (dnešní Vodova) a přilehlých ulicích. Při
bojích o osvobození města Brna r. 1945 byla zbrojnice zasažena granáty a byla vážně
poškozená střecha. V posledních dnech bojů do zbrojnice vtrhlo několik německých
ozbrojenců, rozstříleli telefonní ústřednu a vážně poškodili výzbroj. Všechny škody na
majetku spravili a opravy provedli hasiči z vlastních prostředků. Hasiči zajišťovali zásobování
obyvatelstva potravinami a převozy raněných od vlaků do nemocnic. To bylo v době
nedostatku benzínu možné jen díky tomu, že před válkou byly v zahradě zbrojnice zakopány 2
barely. Nesmíme zapomenout na nemalé zásluhy v odboji. Technický referent, br. Jan Kališ,
spolu s velitelem br. Františkem Voborným, byl vůdčí osobou moravského hasičského
odboje. Naši hasiči tvořili důležitou součást zpravodajské sítě mezi Čechami a exilovou
30
vládou. Ve zbrojnici se ukrývali partyzáni. V této těžké době hasiči jasně prokázali charakter
svého hnutí: BLIŽNÍMU KU POMOCI, VLASTI K OBRANĚ.
Stejně jako za války, i v srpnu 1968 sehráli hasiči velkou roli v zásobování obyvatelstva.
Nefungovaly telefony, a tak na všech strategických místech hlídaly cyklospojky, příp.
motospojky.
V roce 1972 uzavřeli hasiči družbu se sborem v Německém Luckenvalde. Od války do
současnosti se vystřídalo několik generací hasičů. V této době došlo k jednomu z největších
brněnských požárů - výbuch v městské teplárně na Špitálce v r. 1976. Velký byl též požár
tělocvičny VUT na Purkyňově ulici v roce 1985. Statistika z roku 1970 praví, že za 90 let
činnosti hasiči Královo Pole zasahovali u 1,039 požárů, 273 povodní, účastnili se 1,936
cvičení a 18,988 jiných akcí (pož. hlídky, atd.).
Historie oddílu mladých hasičů
Práce se skupinami dorostu u českého hasičstva má své kořeny na přelomu 19. a 20. století.
Počátky práce s hasičskou mládeží v Brně Králově Poli spadají do roku 1911, kdy byl při
našem sboru zřízen "dorostový odbor". Za 1.sv.války spolková činnost sboru ustala. Činnost
mládeže byla obnovena v roce 1935, zakladatelem dorostenecké skupiny (30 dorostenců, 6
žáků) byl br. František Růžička. Zároveň vznikla i skupina dorostenek vedená sestrou
Růžičkovou (8 dorostenek, 21 žákyň). Na jednom z předválečných dorosteneckých táborů, na
Vysočině u vesnice Kovářová pomohli a nemalou měrou přispěli k uhašení požáru stavení v
jedné z okolních vesnic. Díky této události uznali radní sousední obce Lískovec důležitost
dobrovolných hasičů a založili zde sbor. Mezi SDH Lískovec a naším sborem pak panovalo
dlouholeté přátelství. V roce 1940, při 60. výročí trvání SDH, se skupina dorostenců dobře
zapojila při největším cvičení, které náš sbor kdy pořádal.
Po Františku Růžičkovi se vedení mládeže ujal br. Josef Beneš. Pod jeho vedením dosahovali
naši mladí členové vynikajících výsledků - na 1.ročníku republikové soutěže hasičské
mládeže v roce 1953 dosáhli v kategorii chlapci nad 12let 1. místo, a získali ocenění "Nejlepší
družstvo v ČSR". V roce 1954 svůj triumf zopakovali. I v následujících letech dosahovali naši
mladí hasiči dobrých výsledků. O vedení se starali br.Jiří Beneš, br.Jaromír Juříček, později i
sestry Zdeňka Krčková - Dvořáková, a Zdeňka Kondelíková.
Technika
Cisternová automobilová stříkačka CAS 25 Škoda 706
Dopravní automobil DA 12 Avia 30 (t.č. v generální opravě)
Pomocný automobil SEAT Inca
Požární přívěsy PPS 12
Požární přívěs PPS 8
Univerzální záchranný člun UZC
Agregáty:
Přenosné motorové stříkačky PS 12
Přenosné motorové stříkačky PS 8
Přenosná motorová stříkačka PS 2/3
Elektrická kalová čerpadla
Elektrocentrála HONDA
Další vybavení:
Motorová pila HUSQUARNA
Motorová pila STIHL
Požární vak PYROCOM
Radiostanice MOTOROLA (základnová, vozidlové a kapesní)
Osobní výstroj pro 1. družstvo:
31
Dýchací přístroje SATURN S7, S5 + náhradní lahve
Ochranné zásahové přilby GALLET
Zásahové kabáty FIREMAN V
Zásahová obuv ZEMAN
Brno – Medlánky
Medlánky čítaly v době zakládání prvních dobrovolných sborů 57 domů s 368 obyvateli a z
medláneckého katastru patřilo tehdy 259 měřic polí, četné vinice, zahrady, louky, les a také
zámek a panský dvůr C. k. Ústavu šlechtičen v Brně. Všechen tento majetek bylo třeba
chránit před škodou z požáru, jak to ukládal zákon o požárové policii z roku 1873. Není proto
divu, že správa panství dala podnět svému zahradníku Petru Spazierovi a myslivci Janu
Schmiedovi získat pro myšlenku zajištění požární ochrany obecní úřad. Společnému úsilí, v
čele se starostou obce, rolníkem Josefem Krošovem (Grošovem), rolníkem Frant. Maškern,
tesařským mistrem Václavem Večeřou a bednářským mistrem Bartolomějem Suchým, se
podařilo tuto myšlenku uvést v život v roce 1879, založením SBORU DOBROVOLNÝCH
HASIČŮ, prvního českého sboru na brněnsku.
Prvním předsedou byl Josef Tišnovský, rolník a starosta obce, náčelníkem Jan Schmied,
jednatelem Petr Spazier. Mimo jmenované zakladatele byli dalšími členy: Frant. Večeřa, Jan
Tišnovský, Josef Kučera, Václav Kučera, Josef Pulkrábek, Ondřej Dubský, Ignát Fuchs,
Tomáš Fuchs, Vavřín Šudák, Ferd. Vyzina, Ant. Trávníček. Povoláním byli: 7 rolníků, 4
dělníci, 3 řemeslníci, 3 živnostníci a 3 jiných povolání.
V obecním výboru tehdy byli: starostou obce Josef Tišnovský, členové Josef Krošov, Matěj
Kučera, Frant, Kunc, Frant. Mikšl, Frant. Mašek, Bart. Suchý, AnI. Olejník a Bart, Večeřa.
Spolkovou místnost měl sbor v panské hospodě v sousedství dvora, kterou měl v nájmu p.
Tománek.
Původní stanovy se nezachovaly, víme ale, že byly schváleny C. k. místodržitelstvím v Brně
22. dubna 1880 pod čj. 6994. Dokazují to, v české řeči vytisknuté nové stanovy se služebním
řádem, schválené obecním úřadem v Medlánkách 11. prosince 1902 a C. k. místodržitelstvím
18. ledna 1903. Správa panství propůjčila sboru zdarma místnost u panského dvora k zřízení
skladiště a čtyřkolovou, dvouproudní nepérovanou stříkačku. Při vyjetí k požáru zapůjčovali
koně (požární přípřež) rolníci podle určeného pořadí. Hasičské nářadí pořizoval sbor z
příspěvků obce. Činily ročně 25 až 50 zlatých.
Cvičení, konané každý týden, řídil Heřman Braš (Herman Brasch), cvičitel více sborů. Velení
i jednací řeč byly německé. Odporem poslušnosti německému velení a bouřlivým rokováním
na schůzích si členstvo po 3 letech vynutilo české velení i jednací řeč.
V roce 1883 měl sbor účast na založení Ústřední jednoty moravsko-slezského hasičstva ve
Slavkově a v roce 1884, u příležitosti 5. výročí založení, pořádal první svoje veřejné cvičení
spojené se sjezdem všech později založených hasičských sboru. Uskutečnilo se na Trávníkách
(nynější zástavba v ulicích Žebětínek a Jasmínová) na postaveném lezišti. Přihlíželo velké
množství lidí, kteří se sem sjeli i ze vzdálených vesnic.
V prvních letech, mimo cvičení a hašení častých požáru, se členové sboru ve stejnokrojích
účastňovali bohoslužeb o Božím těle a na Bílou sobotu stáli čestnou stráž u Božího hrobu.
Dvacáté výročí založení sboru, čítajícího 21 členů vedených předsedou Petrem Spazierem,
náčelníkem Frant. Kuncem ajednatelem Bartolomějem Suchým, bylo roku 1899 oslaveno
veřejným cvičením a bilancí dosavadní činnosti, která plně prokázala opodstatněnost jeho
založení.
V době své 20leté existence zasahoval sbor při 45 požárech a zachraňoval tak nemalý
majetek. Nejen 10x v místě, mimo jiné 2x hostinec u Pláteníků, 2x továrna firmy Schotz,
panský stoh slámy a stodola, ale také v Brně a okolí. Vojenské oděvní skladiště a
32
dělostřelecká kasárna v Brně, Královopolská strojírna, 3x v Řečkovicích (např. Pařízkův
mlýn), Červený mlýn v Král. Poli, 2x pivovar v Jehnicích, dále 2x Soběšice, Lelekovice,
Komín, Žabovřesky a Bystrc byly svědky účinných zásahů "medláneckých čertů", jak byli pro
svoji odvahu medlánečtí hasiči v okolí pojmenováni. Jaké nebezpečí na ně číhalo dokazuje
tato příhoda: Při požáru v Grubrově hostinci v Komíně člen sboru Jan Vaněk,jako první lezec,
plnil úkol přímého zásahu proudem vody do ohniska požáru. Nepozorovaně prohořívajícím
stropem se propadl. Zachránilo ho, že se držel hadice, zůstal na ní viset a byl
rychle vyproštěn Ant. Maršou.
Rušná léta protínala také vnitřní spolkový život. Zejména v roce 1913 probíhala bouřlivá
jednání o změnu uniforem. Vybočovala z mezí snášenlivosti natolik, že na valné hromadě 26.
12. 1913 nemohly být provedeny volby. Až v další valné hromadě v únoru 1914, svolané z
nařízení a za dozoru starosty obce Ant. Tišnovského, po vyloučení 3 členů, se situace
uklidnila a změna uniforem byla schválena.
Znovu se rozbíhající činnost přerušil v červnu sarajevský atentát a následné vypovězení války.
Řada členu narukovala ke svým plukům. Přesto sbor, byť v omezeném počtu, ale za přispění
obyvatel plnil svoje povinnosti po celá 4 léta trvání války. Za řízení Aloise Večeři hasil
několik požárů, z nich největší v místní továrně likérů a ovocných šťáv Ed. Schotze
(donedávna známý provoz brněnské Destily).
V osvobozené vlasti byla činnost zahájena schůzí 16. února 1919, kde bylo vzpomenuto
památky ve válce padlých členů sboru Richarda Matala a Jindřicha Stodůlky. Jako ruští
Iegionáři se z války vrátili František Vlček a Antonín Vlk.
Popřevratová doba, stejně jako předchozí, nebyla prosta požárů. Již v roce 1919 zaznamenává
kronika velký požár 16. října v místním panském dvoře, kde se mimo medlánecké hasiče
účastnili hašení sbory z Řečkovic, Kr. Pole - město i strojírna, brněnský dobrov. sbor,
Žabovřesky, Komín, Jundrov.
Také další tři roky hasili požáry. V dubnu 1920 v Královopolské strojírně, v září 1921 v
Medlánkách
u
Mašků při požáru
stodoly, v listopadu
požár
stájí
u
Vyzinů
a
v
listopadu
1924
požár
panského
stohu slámy. Mimo
Medlánky pracoval
sbor v té době v
září 1923 v Bystrci
při požáru tamního
velkostatku.
Požár panské stodoly v Medlánkách
V dalším dvacetiletí se z běžných starostí vymykala účast medláneckých hasičů na přivítání
prezidenta T. G. Masaryka při jeho návštěvě Brna v r. 1921, nástupem mladší generace do
funkcí, získání žen pro samaritskou službu, oslava 45. výročí založení sboru s veřejným
poplachovým cvičením a se sekyrkami a v r. 1925 spolupráce a účast na Zemském sjezdu
moravskos1ezského hasičstva v Brně, spojeným s výstavou požární techniky.
Vcelku poklidnou práci narušila snaha vyrovnat se technikou větším sborům. Finančně
neuvážené zakoupení autostříkačky v roce 1930 narušilo pracovní soulad až k rozpadu
33
výboru. Z finančních důvodů byl sbor nucen autostříkačku vrátit. Byl zakoupen agregát, který
sloužil po další desetiletí.
S novým výborem, předsedou Karlem Zikmundem, náčelníkem Jaroslavem Havlíkem,
jednatelem Vojtěchem černým a pokladníkem Aloisem Vyzinou, oslavil v r. 1934 sbor svoji
551etou činnost. Byla shrnuta do vydaného památníku. Podařilo se zakoupit dopravní vůz a
činnost sboru udržet až do nešťastného podzimu 1938 s následnou okupací. Řada členů byla
odvedena k výkonu služby v CPO (civilní protiletecká obrana) u požární složky, umístěné v
královopolské sokolovně. Úkolem ostatních bylo bdít nad náležitým zatemněním a dohlížet,
aby nedocházelo k sabotážím. Služby byly přísně kontrolovány.
Majetek sboru převzala německá správa města Brna. Příkazy přicházely německo - česky,
nápis na zbrojnici byl zaměněn za německý, hasičské znaky musely být odstraněny. Zbrojnice
se naplnila vojenskými helmami a plynovými maskami. Zářijovým napadením Polska začíná
Německo II. světovou válku, doprovázenou zatykáním, vězněním a mučením českých lidí, ale
na straně druhé sabotážemi a českým odbojem.
Hasičské sbory patřily za války mezi několik málo organizací, kde se mohli lidé scházet i
když v té době jakékoliv schůze byly zakázány - byly nahrazovány "školením". Tím větší tíhu
odpovědnosti nesli starosta Petr Kousal a náčelník Josef Kamenohorský.
Bombardování továren v Kuřimi a Líšni nutilo ke zpevňování sklepu na protiletecké kryty
a k zformování služeb členu. Sbor měl stálou pohotovost ve zbrojnici a držel hlídku i v
zámeckých sklepích. Ty byly využívány jako společný kryt hlavně ženami a dětmi.
První těžkou zkouškou zdatnosti a odvahy prošli členové sboru po náletu na Brno 20. dubna
1945. Spolu s ostatními členy hasičských sboru a protiletecké obrany podíleli se v ulicích
města, mnohde ohrožováni ještě nevybuchlými bombami, na odstraňování trosek a záchraně
raněných. Zvlášť se vyznamenal náčelník Kamenohorský vynášením raněných z hořící
tramvaje zasažené bombou.
Hned druhý den byla volána pohotovost k hašení požáru továrny Oetker v Brně na Rumišti.
Po obtížné cestě zatarasenými ulicemi s nebezpečím nevybuchlých pum lokalizovali požár a z
II. poschodí budovy zachránili archiv. Také 22. dubna se účastnili hašení požáru továrny
Storek a spol. a ochrany okolních budov. Ostatní členové sboru od 20. dubna zabezpečovali
sklepy a chodby zámku jako kryty. Členové byli rozděleni na dvě pohotovosti. Jedna měla
stanoviště ve zbrojnici, druhá, s dopravním vozem, byla umístěna v zámku.
Zamrzí poznámka pisatele hasičské kroniky, že za tyto přípravy "v některých případech i
posměch byl sboru odměnou".
Od 22. dubna, kdy se německá armáda z Brna stahovala do severních předměstí, je bombardováno Královo Pole a do zámeckého krytu přibývá dalších 200 osob. Okolní kopce i obec jsou
obsazeny něm. vojskem. Na obec dopadají dělostřelecké granáty, nad obcí křižují ruská
letadla. Je zasažena medlánecká cihelna a hoří, hašení je však německým velením zakázáno.
Nejtěžší chvíle prožila hasičská pohotovost v noci 24. dubna 1945. Takto je popisuje v
hasičské kronice Julius Prušvic:
"Po 10. hodině večer, kdy dopadaly granáty na zámek a k němu, kde bylo zakopáno německé
vojsko, zapálil granát stavení p. Slováka u zámku. I zde práce hasičů byla něm. vojskem
memomována. Hasičská hlídka pozorovala z krytu, že p. Slovák vyběhl ke studni pro vodu,
aby požár hasil. Na zpáteční cestě byl však zasažen střelbou Němců a třemi ranami do hlavy
zastřelen. Byl ihned, jak střelba ustala, odnesen pohotovostí do domu a tam uložen.
Vzápětí pronikla ruská vojska až po rozcestí Turistická - Sousedská (Kytnerova]. Ruský voják
na rozkaz velitele nařídil hašení požáru. Pohotovost ihned zasáhla a voják zůstal k její
ochraně. Po krátké době praskla hadice. Pří její výměně Rusové ustoupili, což naše
pohotovost nepozorovala. Vše se dělo za prudké střelby Němců, kteří pohotovost ostřelovali.
Ruský voják střelbou naši pohotovost chránil. Změna situace byla zpozorována teprve, když
br. podnáčelník Podmele pocítil na těle pistoli něm. vojáka a ruský vojín byl zajat. Výměna
34
hadic a hašení bylo zakázáno a pod trestem smrti již nikdo nesměl opustit úkryt v zámku.
Poněvadž hašeni požáru se dělo za prudké palby a členové se dobrovolně přihlásili, nechť
jejich jména jsou známa: náčelník Kamenohorský, podnáčelník Podmele, Dvorský, Lukášek
J, KocourekAnt., Kolařík, Suchý a Volejník".
Ještě několikrát prošla Medlánkami vojska obou bojujících armád a ještě několik dalších dní,
často za nepřátelské dělostřelecké palby, ošetřovali členové hasičského sboru raněné civilní
osoby i ruské vojáky, než spolu s ostatními mohli plně vychutnat pocit osvobození. Po
zklidnění pofrontového života a uvádění požární technik)' do pohotovosti pátrali hasiči také
po svém dopravním vozu Praga Mignon, který jimv průběhu fronty, při odvozu raněných
ruských vojáků do nemocnice v Král. Poli zabavila sovětská armáda. Byl nalezen havarovaný,
v nepoužitelném stavu, u Žebětína.
Zahájili tedy činnost v osvobozené vlasti s ruční stříkačkou a zachráněným agregátem. Nadále
pokračovala ona nezbytná technická cvičení i údržba inventáře, preventivní prohlídky a spolu
s občany žňové hlídky, ale také, až dosud nezmíněná společenská činnost - (zábavy, hody,
společné dožínky i oslavy výročí založení sboru). To všechno tvořilo spolkový život, nadále
Julkem Prušvicem v hasičské kronice bohužel již nezaznamenaný. Údaje byly doplněny
vzpomínkami býv. místopředsedy a velitele Lubomíra Podmele, Boh. Černého a Jindřicha
Fialy. Podle nich pokračovali ve funkcích starosta Petr Kousal, místostarosta Vojtěch Černý,
velitel Josef Kamenohorský, podvelitel Frant. Podmele i jednatel Ant. Vyzina. Podařilo se jim
rozvinout činnost získáním nových mladých členů, kteří svépomocí zbudovali z uvolněné
býv. koňské stáje na panském dvoře chybějící spolkovou místnost a noclehárnu pro noční
služby, držené o sobotách a nedělích, v době žní pak nepřetržitě.
V roce 1949 dostal sbor přidělené hasičské auto Praga Grant s čerpadlem PS 8. To si vyžádalo
nutné seznámení s novou technikou, i nutnost intenzivního, nového výcviku. Mnoho času mu
věnovali nejen Vojtěch Černý, (který převzal po chorém Petru Kousalovi funkci starosty), a
velitelé, ale také Leop. Kytner, Jindřich Fiala, Bohuslav Černý, Josef Veselý, Mir. Gabriel,
Miloš Vlček, Vlad. Hostáň, i hospodář Karel Konečný.
Desetiletí do roku 1960 bylo věnováno získávání žáků do družstev mladých požárníků. Byla
ustavena 3, z nich jedno dívčí. Věnoval se jim Leopold Kytner, účastnili se městských soutěží
s dobrým umístěním. Později přecházeli do dorostu.
V roce 1959 byla sboru přidělena hasičská automobilová cisterna Praga, vyžadující znovu
další odborný výcvik. Ten se ověřoval na náměrových cvičeních v obvodu i ve městě Brně.
Tento rok byl 80. výročím založení sboru, bylo oslaveno veřejným cvičením na medláneckě
škole. Zhruba v polovině šedesátých let, při úvahách o budování společné zbrojnice pro celou
severní oblast ONV, při organizačních změnách národních výborů a zejména tlaku JZD,
využít hasičské skladiště a místnosti pro potřeby vazárny rozšiřujícího se pěstování k-větin, se
ukazovala snaha hasičů, udržet dosud užívané prostory i nadále, jako beznadějná. V té době,
od roku 1959 do 1964 byli vedoucími činovníky: předseda Vojtěch Černý, místopředseda a
velitel Lubomír Podmele, pokladník Josef Němec, jednatel Ant. Vyzina, preventář Lad.
Tišnovský, výcvikář Leopold Kytner. Od roku 1964 byl pak předsedou Frant. Balabán a
velitelem Pavel Hloušek.
V roce 1964 bylo ještě veřejným cvičením, s ukázkou hašení medláneckého zámku, oslaveno
85. výročí založení sboru, účastnily se ho činně hasičské sbory z Řečkovic, Ořešína, Král.
Pole a Veřejný požární útvar z Brna. Nedlouho poté byla hasební technika, výzbroj a inventář
převedeny do Sboru dobrov. hasičů v Řečkovicích.
Tím ztratil medlánecký sbor možnost plnit účel svého založení. Členové sice drželi žňové
požární hlídky, plnili úkoly prevence a ůčastňovalí se akcí, jež byly společné i ostatním
organizacím, ale pozbyli možnost výcviku mladých: stárnoucí členská základna se
neomlazovala a činnost postupně ustala.
35
Dokumentaci o tomto údobí se nepodařilo najít. Zachovala se jen fotodokumentace, Sborník z
roku 1934 a zmíněná kronika, uchovaná u člena sboru, Josefa Němce. Mimo první
funkcionáře, jejichž délka působení ve funkcích není známa, nesli od roku 1899 tíhu
odpovědnosti:
starostové a předsedové sboru: Petr Spazier 1899 -1901, Ferdinand Vyzina 1902 -1910, 1920
Jan Slouka 1911 - 1919, Jan Mašek 1921 - 1929, Metoděj Grošov 1930, Karel Zikmund 1931
- 1934, Jan Stodůlka 1935, Jaroslav Havlík 1936, Petr Kousal 1937 -1948, Vojtěch Černý
1949 -1964
náčelníci: Frant. Kunc 1899 -1901, EmanuelPapáček 1902 -1907, Petr Kousal 1908 -1910,
Metoděj Grošov 1911 - 1913, 1919, 1923 - 1927, Alois Večeřa 1914 - 1918, Ludvík
Krmníček 1920 - 1922, Jar. Havlík 1928 -1934, Jan Krejčí 1935, Vojtěch Černý 1936, Josef
Kamenohorský 1937 -1953, Lubomír Fridrich 1954 -1956, Lad. Tišnovský 1956 -1958,
Lubomír Podmele 1959 - 1964
místonáčelníkem byl od založení sboru do roku 1918 - téměř 40 let Bartoloměj Suchý. Poté se
v dalších intervalech vystřídali hlavně Jan Stodůlka, Stanislav Papáček a Frant. Pod mele,
jednatelem byl nejdéle Antonín Vyzina - přes 20 roku
V ostatních funkcích delší dobu působil Václav Krmníček, Met. Večeřa, Tomáš Fuchs, Jar.
Kunc, Miroslav Suchý, Karel Fuchs a Julius Prušvic.
Úkolu obnovení činnosti sboru a jeho technického znovuvybavení se ujal předseda
Obvodního výboru Svazu požární ochrany (OVSPO), p. Humpola. Po projednání v
předsednictvu OVNF a konzultaci s představiteli ONV Brno V svolal na 17. února 1979 do
Medlánek přípravný Výbor za účasti zástupců KSČ (Zitterbart),MVNF (Hrnčíř), ONV V
(Kondelíková), OVSPO Brno 5 (Jelínek, Drábek), SPO Král. Pole (Šikula) a několik místních
členu, a poté 2. března 1979 poradu k přípravě znovu ustavení sboru a jeho výboru. Byl na ní
zastoupen městský i obvodní výbor SPO a účastnili se místní členové Jordanov, Fuchs, Fiala,
Kytner, Němec, Pod mele, Pokora a Suchý.
Na ustavující schůzi 23. března 1979, za účasti 15 osob byl zvolen výbor: předseda Mir.
Hrnčíř, jednatel a pokladník Josef Něrnec, velitel a preventář Jindřich Fiala, ref. polit.
výchovy Zd. Pokora, ref. mládeže Leopold Kytner, revizoři Christo Jordanov a Mir. Suchý,
který byl současně zástupcem vMVNF.
K aktivizaci občanu pro členství v hasičském sboru byla 24. června 1979 konána oslava 100.
výročí jeho založení za pomoci sboru v Král. Poli. Na dopolední slavnostní schůzi, při účasti
delegace federálního, městského a obvodního výboru SPO, dále ONV a KSČ, seznámil
předseda Miroslav Hrnčíř četné hosty a 24 členu s historií sboru a jeho dlouholetou činností.
Při této příležitosti bylo vyznamenáno 8 členu za více než 30 let a jeden za 50 let činnosti.
Předsedovi Hrnčířovi bylo uděleno čestné uznání Mě VSPO a medaile sovětských požárníku.
Odpolední poplachové cvičení bylo konáno s účastí sborů Král. Pole a našich členu, Jehnic a
Ořešína. Rada ONV Brno V dne 11. října 1979 schválila znovuzapočatou činnost ve smyslu
zákonných předpisu jako ustavení Veřejného požárního sboru a uložila vedoucím svých
odborů zabezpečovat jeho vybavenost a rozhodnutí rady oznámit Městské inspekci požární
ochrany (MIPO).
V průběhu 5 roku se zvýšil stav členu na 82, z toho 51 mužů a 31 žen, a ustavil se oddíl 21
žáku. K rozvinutí činnosti bylo přiděleno z Ušně požárnické auto T 805 a MIPO přidělila
nové požární dopravní auto AVlA 30. Všichni akceschopní členové byli zařazeni do
"Výcvikového roku 1981 ", zvládnutí bylo ověřováno testy OVSPO. Zásahová mužstva,
doplněná mladými a novými členy (Lehečka, Laidorf, Šimek, Súkup, Vyzina) se zúčastňovala
celoměstských námětových cvičení (Lachema, Ústav tělesně vadných v Král. Poli), při
kterých byly ověřovány velitelské schopnosti a procvičenost mužstva.
Zvýšené schopnosti a dokonalosti bylo s úspěchem dosahováno nácvikem na odborné
soutěže. Při nich, v roce 1983 v Holáskách bylo dosaženo I. místo, v Tuřanech v požárním
36
útoku a štafetě na 4 x 60 m rovněž I. místo. Žáci v celoměstské pionýrské soutěži "PLAMEN"
byli v I. družstvu na I., v 2. družstvu na 4. místě. Stejné úspěchy získával i dorost. V Útěchově
se umístily dorostenky na 2. místě, v Holáskách na 3. Spolu s družstvem z Měnínské
reprezentovaly Brno na krajské soutěži.
Účelnost soutěžení potvrdil úspěch medláneckých družstev při poplachovém cvičení ke 105.
výročí založení v Medlánkách v konkurenci se sbory z Král. Pole, Jehnic, Ořešína a
Útěchova, jakož i v roce 1985 umístění na I. a II. místě v "Branném závodu žen" a u žáku v
okresním kole soutěže pionýrské hry "Plamen".
S velkým elánem bylo vykročeno do dalšího pětiletí. Nový výbor - předseda Miroslav Jelínek,
místopředseda Ludmila Súkupová, velitel Petr Lehečka, preventář Boh. Černý, jednatel Marie
Dvořáková, kronikář Mir. Hrnčíř, mater. tech. ref. Milan Vyzina, pokladní Marie Fialová a
setrvalý stav členstva 56 mužů a 30 žen dával naději na stejně dobré úspěchy jako v letech
minulých. Navíc se jevilo reálné získat zatím neplně využívaný prostor objektu Kytnerova 14,
který JZD Komín bylo ochotno prodat. Tam bylo možno po přebudování, tak říkajíc pod
jednou střechou, soustředit veškerou činnost i garážovat požárnická vozidla, zatím umístěná u
člena sboru Milana Vyziny.
JZD, aby umožnilo započít se zamýšlenými úpravami pro hasičskou zbrojnici, zmíněný objekt
20.11. 1986 nejprve pronajalo a 18. června 1987 Obvodnímu národnímu výboru Brno 5
prodalo. Poté, co ONV Brno 5 získal tuto budovu zatím do pronájmu a postoupil ji sboru k
užívání, bylo provedeno vyklizení dvora a prostoru pro vozidla a v budoucnu uvažované
služebně a společ. místnosti bylo započato s generální opravou. Od června 1987, kdy OI'N 5
celý objekt koupil a původně uvažovaná přestavba v akci "Z" se jevila finančně nereálnou,
bylo započato se stavebními pracemi v takovém rozsahu, jak stačily ročně pokrýt finanční
prostředky ONV 5 a Měst. správy Sboru požár. ochrany.
S vynaložením bezmála 10 000 hodin dobrovolné práce členů sboru (mimo jiné byly
vyměněny střechy, přebudována garáž na požární vozidla, chlévy přestavěny na sociální
zařízení) a investicí téměř Kčs 350 000,-- byla dobudovávána zbrojnice odpovídající
podmínkám, kladeným na služeb nu zásahové jednotky a umožňující členstvu spolkovou
činnost. Nejvíce se na této práci podíleli: Marek Peterka, Petr Lehečka, Michal Pirkl, Petr
Uher, Bohuslav Černý, Pavel Stejskal,Roman Kvapil, Petr Ferdus a další.
Práce však byla v roce 1991 zastavena, protože dědici, zažádali podle zák, č. 229/91 Sb. o
vrácení této nemovitosti. Starosti se stavbou, jimž neušel také předseda sboru Miroslav
Jelínek, časově značně vyčerpávaly nejaktivnější mladé členy, ale přesto nezaostávala činnost
blíže popsaná v minulém pětiletí. Slavnostnější byl rok 1989, veřejně oslavený námětovým
cvičením s účastí požár. jednotek celého obvodu. Na něm si naše družstvo ověřilo funkci nově
přiděleného požár. cisternového vozu CAS 32 - TATRA. S ním v roce 1988 přibyly nové
povinnosti: držet podle stanoveného plánu bezplatné pohotovosti - noční - sobotní - nedělní.
Za povšimnutí stojí také konání asistenčních služeb v divadlech - Janáčkově, Mahenově a v
Redutě.
V současnosti nežije toto společenství, 51 členů a 10 žáků, s příliš radostnou perspektivou.
Bohužel ministerstvo pro správu nár. majetku rozhodlo vrátit celý objekt, jako někdejší
hospodářskou usedlost dědicům býv. majitele Aloise Maška. Hasiči tak již podruhé ztrácejí
svépomocí vybudované spolkové místnosti a zbrojnici - bez náhradních prostor. Požadavek
nabyvatelů usedlosti - do 1 měsíce prostory vyklidit nebo dále držet za nájem 1.000, - Kčs/den
- donutil k vyklizení. Požárním vozidlům poskytl zatímní prostor Aeroklub na letišti, výzbroj
a výstroj byla prozatím uskladněna u členů sboru, částečně také v objektech obce. Také takto,
neuváženě, může restituční zákon citelně postihnout nezastupitelnou veřejnou činnost.
Brno – Přízřenice
37
Protože v Přízřenicích bylo v roce 1945 násilně odsunuto původní obyvatelstvo, které bylo
nositelem místních tradic a znalostí o místních hasičích, získáváme dnes informace pouze z
archívů. Největší požáry byly v roce 1856, 1866, 1872 a 1897. Vznik německého spolku
dobrovolných hasičů je datován v roce 1888 a první zmínka o hasičích je tedy z tohoto roku,,
kdy byla pořízena nová hasičská technika, dále obecní dopis císaři a králi Františku Josefu I. o
příspěvek na techniku z roku 1893. Z obecních peněz byla zakoupena část domu na parcele
PK40/2 na ulici Markétině, dnešní ulice Břeclavská, kde bylo vybudováno v kůlně hasičské
skladiště. K tomuto skladišti byl v roce 1905 přistaven sušák hadic. V roce 1922 toto požární
skladiště je členy sboru odkoupeno a ve vlastnictví zůstává až do roku 1947, kdy se majitelem
stává Zemské hlavní město Brno. Na sklonku II.světové války přilehlý dům i se skladištěm
vyhořel. S přistěhováním nových obyvatel roku 1945 začíná i snaha o obnovu hasičů. Český
sbor vzniká roku 1946 a přihlásil se k Moravské hasičské zemské jednotě. Zakládajících členů
bylo 31 a setkávali se v obecním dvoře v budově bývalých jatek. V této nevzhledné budově
vydrželi až do roku 1958, kdy byla postavena nová hasičská zbrojnice. Snahy o zbudování
nové hasičky jsou známé od roku 1955, kdy členové sboru žádají o přidělení pozemku po
bývalém hasičském skladišti, a v roce 1956 začala stavba. Tato budova byla postavena
svépomoci členů s brigádnickou pomocí místních obyvatel v akci "M". V prvním roce byly
původní zbytky budovy zbourány, položeny základy a vystavěny obvodové zdi. V tomto roce
byly provedeny práce, při nichž bylo odpracováno členy sboru 3154 hodin. V následujícím
roce 1957, kdy byla zhotovena střecha, vyzděny vnitřní stěny a hrubě nahozeny zdi, bylo
odpracováno celkem 5896 hodin, v roce 1958 byla dokončena hlavní budova tj. zasedací
místnost, garáže a zázemí. V tomto roce členové odpracovali 2633 hodin. V posledním roce
výstavby, kterým je rok 1959, byly postaveny na dvoře sklady techniky a pohonných hmot,
bylo odpracováno 2188 hodin. Na výstavbě požární zbrojnice od roku 1956-1959 bylo tedy
celkem odpracováno 13871 hodin poctivé a nezištné práce. V roce 1952 byl dobrovolný
požární sbor v Přízřenicích přejmenován na Místní jednotu československého svazu požární
ochrany. V následujících letech jsme se podílely na výchovně - preventivní činnosti v obci, na
pořádání každoročních hasičských zábav, hodů a plesů. Sbor se zúčastňoval soutěží a věnoval
se výchově mladých požárníků. V roce 1971 jsme se podíleli na odstranění následků místních
povodní. V roce 1983 se místní jednota PO Přízřenice sloučila s MJ v Dolních Heršpicích.
Po roce 1990 dochází k útlumu činnosti, kdy se hledá nový smysl organizací v oblasti požární
ochrany. Místní jednota PO se vrátila k
původnímu názvu Sbor dobrovolných
hasičů. V roce 1994 dochází k přestavbě
hasičské zbrojnice, kdy přicházíme o
druhou garáž a zasedací místnost, ve které
se nyní nachází místní knihovna. V roce
1996 se SDH Přízřenice jako 22. sbor v
městě Brně připojil ke Sdružení hasičů
Čech, Moravy a Slezska.
V roce 1997 se při povodních, drží
pohotovost a pomáhá při likvidaci
následků povodní v Přízřenicích. Největší
útlum v činnosti hasičů nastává v období
2002-2004, kdy se činnosti zúčastnilo jen několik starších hasičů a hlavně mladí hasiči.
V roce 2002 při katastrofálních povodních, které zasáhly většinu území republiky, byly
Přízřenice ušetřeny, a tak bylo naše družstvo hasičů rozhodnuto pomocí občanům ve Znojmě.
Dne 14. 1. 2004 po vydatných deštích a teplotách těsně nad 0°C začala stékat voda ze
zemědělských ploch v okolí ulice Modřická. Neustále přitékající vodu z okolních polí bylo
38
nutno průběžně odčerpávat. Záchranných prací se zúčastnily jednotky HZS (PS Lidická, PS
Slatina, PS BVV) a JSDH (Komín, Chrlice, Útěchov, Bohunice, Holásky, Přízřenice). V roce
2007 byla po dlouholeté snaze zřízena Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce zařazená v
kategorii JPO V. Ve stejném roce je pořádán závod požární všestrannosti Brněnské ligy.
Brno – Slatina
Zásahová jednotka SDH je zařazena do plošného pokrytí JPO III/1
z působností i mimo území zřizovatele. Ta má v současné době cca
22 členů. Z toho jsou tři členové kvalifikovaní jako velitelé družstev
a 5 členů je strojníků. Naše jednotka zasahuje především v městské
části Brno-Slatina. Na výzvu územně příslušného operačního a
informačního střediska Hasičského záchranného sboru ČR provádíme
zásah i mimo katastrální území obce. Podle poplachového požárního
plánu platného od února 2009 jsou jimi obce: Slatina (včetně ulice
Olomoucké, Těžební, dále ulice Ostravská a celý areál Černovických
teras), Líšeň (včetně ulice Jedovnické v celé její délce), Dvorska,
Holásky, Chrlice, Tuřany, Bedřichovice, Podolí u Brna, Šlapanice, Brněnské Ivanovice,
Kobylnice, Kovalovice, Sokolnice, Tvarožná a nadále nově (ve 3. stupni) Husovický tunel,
Pisárecký tunel a tunel Hlinky. Pravidelně se zúčastňujeme odborných stáží na HZS Brno,
Lidická - zde je naše působnost rozšířena na město Brno a jeho okolí.
Jednotka momentálně disponuje cisternovým vozem CAS-25 ŠKODA 706 RTHP z roku
1983 a dopravním automobilem DA-12 AVIA A30 z roku 1981. Mimo jiné jednotka
disponuje technikou jako je motorová pila, plovoucí čerpadlo, dýchací přístroje Saturn, PS12
atd. (viz v sekci technika). Snahou je naustálá modernizace technického příslušenství i
odborné kvalifikace našich hasičů. Na vyzvání Krajského operačního střediska Brno se
výjezdový čas jednotky pohybuje v časovém rozmezí 10 minut a je v pohotovosti 24 hodin
denně.
Sportovní činnosti se věnuje soutěžní družstvo mužů, které se účastní různých soutěží
nejen v Brně, ale i v jeho velice širokém okolí. Reprezentuje tak samotný sbor a v neposlední
řadě i městskou část. Mezi nejvýznamnější a nejzajímavější akce patří např. městské kolo v
Brně, dále závody požární všestrannosti a každoroční soutěž TFA Brno-Obřany.
Od podzimu roku 2007 se rozvíjí také družstvo mladých hasičů, kterému se aktivně věnují
dva členové našeho sboru. Členy tohoto družstva jsou jak chlapci, tak i dívky ve věku od 8 asi
do 12 let. Družstvo v této oblasti blízce spolupracuje se SDH Brno-Vinohrady.
Brno – Soběšice
Za počátek sboru požárníků v Soběšicích lze považovat dobrovolné sdružení několika
zájemců, kteří se v letech 1894-1895 seskupili kolem věnované dvoukolové ruční stříkačky.
Stříkačka byla uskladněna ve stodole místního občana. Z podnětu náčelníka Sboru
dobrovolných hasičů v Obřanech se 24. května 1896 ustavil přípravný výbor pro založení
Sboru dobrovolných hasičů v Soběšicích. Členy byli nájemce obecního hostince, rolník a
místní nadručitel. Do týdne pak došlo k ustanovení tohoto sboru, jež tvořilo 22 členů. Těchto
prvních 22 členů dodatečně posílili další tři. V roce 1908 koupila obec novou stříkačku, ta
byla již umístěna v novém hasičském skladišti. Průběžně byly doplňovány hadice a naviják. V
roce 1919 pořídil sbor nářaďový vůz a později si do něj nechal namontovat čerpadlo fy Hiller
a syn. Roku 1939 po slavnostním otevření nové zbrojnice byla zakoupena stříkačka firmy
39
Chotěboř a hadicový naviják. Po válce, kdy došlo ke zničení techniky a stavení, byl sboru v
roce 1948 věnován automobil od sanitní služby pro přepravu mužstva a agregátu. V roce 1949
koupil tehdejší MNV sboru automobil Tatra 54. V roce 1950 bylo na stávající vozidlo Adler
namontováno čerpadlo. V 60. letech provozoval sbor též automobil Tatra 805 Brněnských
plynáren. Další technikou pořízenou sborem bylo cisternové vozidlo Praga RN a dodávkové
vozidlo Žuk. V roce 1986 dochází k výměně vozového parku a sboru je přidělen vůz Š 706
RTHP CAS 25. V pozdějších letech byl sboru dodán ještě jeden vůz stejného typu.
Do roku 2003 byl ve službě jeden z novějších vozů, Tatra 613 RZA. Několik let ve sboru
spolehlivě sloužil a zúčastnil se spousty zásahů. V současné době vlastní sbor tři vozidla.
Cisternový vůz Š 706 CAS 16/25 novější výroby, který prošel několika menšími přestavbami,
aby vyhovoval současným požadavkům. Druhým vozem je Tatra 148 CAS 24/32 opět po
lokálních úpravách. Jako rychlé zásahové vozidlo byl nově zvolen automobil Range Rover
4,6 HSE jako RZA-R, který splňuje nejmodernější požadavky na hasičskou techniku, je
vybavený vysokotlakým hasícím zařízením, hydraulickou technikou a navijákem.
Brno – Starý Lískovec
Počátkem 19. století zachvátila brněnská předměstí řada zhoubných požárů tak, jak jsou
uvedeny v kronice města Brna.
V Lískovci vyhořelo 29. listopadu 1817 13
chalup a statků . Po tomto požáru nebyl
zaznamenán žádný větší požár v naší obci až v
roce 1902.
Teprve po tomto požáru shledalo občanstvo, že
jest hasičského sboru velmi zapotřebí. Dne 6.
ledna 1903 občané utvořili sbor a obecní starosta
je vybídnul , by se o svých stanovách uradili a
usnesli, by je pak obecnímu výboru k schválení
předložili a po schválení jejich učinili to, čeho
podle zákona spolkového dále jest potřebí k
tomu, aby se sbor řádně ustavil.
Dne 3. ledna 1904 byla svolána ustavující schůze, byl proveden zápis přistupujících členů,
jichž se za činné členy přihlásilo 31. Po vykonaném zápisu byl přečten výměr c.k. okresního
hejtmanství v Brně, kterým byly stanovy nově tvořícího se sboru dobrovolných hasičů
schváleny. Tímto přistoupil Starý Lískovec již jako 57 člen župy 16 k České ústřední jednotě
hasičské pro Moravu a Slezsko
Výboru bylo uloženo, aby do tří neděl zaopatřil veškerou výzbroj a všechny potřeby pro sbor.
Nový výbor rozeslal všem pojišťovnám, jakož i slavnému obecnímu výboru žádosti o
podporu, které se mu v hojné míře dostalo. Sbírka provedená po obci vynesla 700 korun. Byla
nakoupena potřebná výzbroj a výstroj a zakoupena ruční stříkačka
18. června 1905 byla projednána stavba hasičského skladiště, kterou podle plánu postavil
stavební podnikatel Jan Hanák za 180 korun. Slavnost svěcení skladiště a stříkačky byla
stanovena na 20. srpna 1905.
Dne 8. září 1909. Sbor dobrov. has. v Lískovci byl přítomen příjezdu jeho Veličenstva císaře
a krále Františka Josefa I. do Střelic.
Činnost hasičského sboru od založení do roku 1910 byla velice aktivní nejen zásahy u
požárů, ale i pořádáním různých zábavných a kulturních podniků, kterými byly získávány
finanční prostředky na další doplňování výzbroje a výstroje. Každým rokem byla pořádána
letní slavnost - výlet na Kamenný vrch, kde byla lidová veselíce, na podzim vinobraní a
Martinské hody a v zimě ples a věneček.
40
20, února 1910 rozhodl se výbor, že je nutné založit hasičský dorost. Za tím účelem
byla svolána schůze, proveden zápis přistupujících členů hasičského dorostu , jichž se
přihlásilo 15.
Od roku 1910 je ve sboru veden ošetřovatel, předchůdce samaritní stráže.
. Od roku 1914 výrazně klesl počet členů, neboť muži odešli do války. Kritická situace
nastává v roce 1917, kdy na valné hromadě je dán návrh na přijímání za činné členy jinochy
od 16. roků.
Konec války a zánik Rakousko – Uherska, s tím spojený vznik samostatné Československé
republiky zasáhl pochopitelně i do vývoje hasičstva v českých zemích. Zákonodárný sbor
ČSR přijal po vyhlášení státu zákon č. 11/1918, který mj. rozhodl o zavedení samaritní služby
u všech sborů.
Náš sbor se v roce 1919 podílel na postavení pomníku obětem I. světové války, který byl 28.
září 1919 odhalen. Z řad hasičského sboru to byli 3 členové. Bratr Josef Kroupa byl
posledním, který se po sedmi letech vrátil s legií přes Sibiř v lednu r. 1921.
16. župu rozdělila mimořádná valná hromada 6. 6. 1927 v Brně. Do nové 55. župy se
přihlásilo celkem 16 sborů ze zmíněného Sdružení: český SDH Brno, Bohunice, Husovice,
Juliánov, Jundrov, Královo Pole-město a strojírna, Nový a Starý Lískovec, Maloměřice,
Medlánky, Obrany, Slatina, Tuřany, Žabovřesky a Židenice.
Všestranná
činnost
sborů kulminovala ve 30. letech 20. století. Ve své činnosti
sjednocovaly členy bez rozdílu národnosti, rasy, vyznání, politické a sociální příslušností.
20-ti leté výročí trvání oslavil sbor 2. června 1923 poplachovým cvičením (tehdy sbor
již vlastnil kombinovanou stříkačku) a odpoledním cvičením mužů se sekyrkami na cvičišti
před Sokolovnou,
V roce 1930 vlastnil sbor již automobilovou stříkačku, a díky mladým členům se s
úspěchem zúčastňoval různých soutěží. 8. 6. se uskutečnila v Komíně velká soutěž obratnosti
při řízení autostříkaček pro brněnské sbory. Udílely se 3 ceny, z nichž první byla putovní.
Byla to „Zlatá přilba" s vyrytým věnováním od Hasičské vzájemné pojišťovny v Brně. 2.
ročník se konal 14. 6. 1931 rovněž v Komíně, 3. pak 5. 6. 1932 ve Starém Lískovci. Soutěžilo
se v rychlosti oblékání do stejnokroje, obracení autostříkaček na zvoleném obrazci na
náměstí, jízdě vykolíkovanými nebezpečnými zatáčkami, výměně kol, obsluze stříkačky atd.
V té době se také začala hrát operetních představení s úplným orchestrem pod taktovkou pana
Pirochty a režie pana Oldřicha Ševčíka.
V roce 1933 byla postavena benzinová stanice , která však byla brzy zrušena..
V době obou mobilizací v r. 1938 nařídil celostátní Svaz všemu českému hasičstvu
pohotovost. Po Mnichovu takřka ustala dosud úspěšná hasičská činnost a spolkový život.
Hasičským sborům bylo dokonce nařízeno vyškrtnout všechny nearijské činné, čestné a
přispívající členy. Jejich vyřazení se hlásilo české zemské Jednotě na Moravě a odpovídal za
ni starosta sboru. Během okupace byl velmi aktivní divadelní soubor, který uváděl hry
českých autorů a skladatelů.
Při osvobozování naší obce prokázali členové hasičského sboru svoji zdatnost. Při leteckém
náletu byl zasažen dům pana Machálka na Malé straně a současně od hořícího automobilu se
vzňalo stavení pana Kellnera. Oba požáry byly v krátké době likvidovány. Při dalším
leteckém náletu byla zasažena stavení pana Dubšíka a pana Kříže. Sbor byl opět okamžitě na
místě, mezitím bylo letecky zasaženo stavení pana Morávka, pana Rušky a pana Švestky,
Sbor se přesunul s dvěma proudy na stavení pana Švestky a pana Rušky, jedním proudem na
stavení Dubšíkovo. Stavení pana Moravka nebylo možno hasit pro nedostatek hadic a proto,
že bylo pět požárů nejednou.
Ve večerních hodinách bylo opět letecky zasaženo stavení p. Doležala, které bylo v
krátkosti uhašeno, Malé požáry u paní Brücknerové a pana Demla byly uhašeny členy sboru
41
ručním hašeném. Ve čtvrtek 26. dubna ráno byl definitivně zlomen odpor německých vojsk a
město Brno i přilehlé obce byly opět svobodné.
Jíž před únorem 1948 se komunisté všemožně snažili o zvrat nejzákladnější zásady hasičstva
– apolitičnost. Počátkem 50. let způsobily zásahy státní a politické moci rozpad zemských
jednot . Zákon č. 62/1950 Sb. svěřil odborný dozor nad hasičstvem národním výborům
prostřednictvím okresních velitelství požární ochrany.
45 výročí svého založení oslavil sbor poplachovým cvičením a slavnostní schůzí. K tomuto
jubilejnímu výročí byle uvedena divadelním souborem pohádka. Požární sbor byl omlazen, v
této době již vlastnil automobilovou stříkačku zn. FIAT.
K největšímu rozvoji našeho požárního sboru došlo v letech 1946 – 1958. Již nestačili
místnosti stávající požární zbrojnici a proto byl pronajat sál u pana Vršky "Na zámečku".
Divadelní soubor nastudoval a uvedl několik loutkových pohádek. Tento soubor od
loutkového divadla přešel na ochotnické divadlo. Soubor uváděl hlavně operety, které se
těšily velké přízni občanů. Velkou zásluhu na úseku této činnosti má p. Stoklásek, který byl
duší celého souboru.
Velmi dobře si vedla mládež - žáci, žačky, dorostenci a dorostenky. Místní jednota v
této době obesílala celostátní soutěže požárních družstev i devíti družstvy, což bylo víc jak 80
cvičících.
Hlavně zásluhou pana Františka Kupčáka měla naše jednota tak širokou základnu mládeže. V
roce 1954 žáci pod vedením p. Kupčáka a p. Lad.Bartoňka dosáhli dosud největšího úspěchu
v požární soutěži. Družstvo postoupilo až do závěrečného kola celostátní soutěže, které se
konalo v Praze, kde po boji obsadili druhé místo.
V tomto období se sbor zúčastňoval spolu se sousedními sbory a VPÚ likvidace
několika větších požárů. Byly organizovány žňové hlídky dospělých i mládeže. Mládež měla
2-3 stanoviště v blízkosti železniční trati, kde hrozilo největší nebezpečí vzniku požáru obilí
od jisker z lokomotiv. Výbor sboru v této době začal uvažovat o stavbě nové požární
zbrojnice. Tato akce se uskutečnila v roce 1957.
V roce 1958 bylo 55 výročí založení sboru oslaveno schůzí konanou "Na zámečku'*
uprostřed prací na stavbě požární zbrojnice, která byla prováděna v rámci "Akce Z" pod
patronací MNV. Stavba byla v roce 1959 ukončena a slavnostně předána předsedou MNV do
užívání. Na stavbě požární zbrojnice bylo členy sboru odpracováno 44 000 brigádnických
hodin. V této době jsme měli ve výzbroji požární vozy T 805 a dočku. V čele sboru stál
Ladislav Bartoněk. Sbor se zúčastnil likvidace různých požárů a živelných pohrom. Za
zmínku stojí požár v pivovaru a požár pavilonu na brněnském výstavišti.
Divadelní soubor se rozšířil o soubor mládeže, který vedl p. Oldřich Brückner. Tímto
souborem byly uvedeny pohádky jako např. Pasáček vepřů, Stříbrná studánka, a jiné. Soubor
dospělých pod vedením P. Stokláska uváděl během roku 3-4 představení. Celkové ocenění
naší práce nejvyšším svazovým orgánem se nám dostalo dne 31. května 1968, kdy ÚV SPO
udělil naší ZO čestný odznak "Za zásluhy".
Naší zásahové jednotce bylo uděleno radou NVmB "Čestné uznání i v r. 1969.
V průběhu tohoto období se u našeho sboru vystřídala tato technika : 8 Mercedes,
Klockner, T 805, RN. Mimo tuto automobilovou techniku byly k disposici 2 agregáty na
čerpání vody.
Při oslavě 70.výročí bylo provedeno poplachové cvičení za spoluúčasti hasebního
okrsku a VPÚ Brno.
Za zmínku stojí účast naší zásahové jednotky u požáru v brněnské tepláme; za tento
zásah bylo naší ZO uděleno "Čestné uznání" ÚV Českého SPO a "Pochvalné uznání"
náměstka ministra vnitra České socialistické republiky s. Rajcharda.
V té době náš sbor byl vybaven technikou Sachsenring, CAS/1,5.
42
I nadále byla velká pozornost zaměřena na práci s mládeží. Soutěže v požárním sportu byly
obesílány 3 družstvy mládeže a 1. družstvem mužů.
V roce 1974, kdy v čele naší organizace stála Štěpánka Holubářová, jako jediná žena v této
funkci na území města Brna, dostalo se naší organizaci nejvyššího uznání a to "Čestného
praporu "ÚV českého SPO.
V roce 1977 došlo v naší práci k výrazné změně. Na naši požární zbrojnici byla dislokována
jednotka VPÚ.
75. výročí oslavil sbor slavnostní
schůzí konanou v sokolovně, při které
byla zhodnocena činnost za uplynulé
období a zasloužilým
členům byla předána vysoká svazová
vyznamenání. Jako součást oslavy byla
uspořádána výstava s požární tematikou.
Další akcí byla soutěž v požárním sportu,
které se zúčastnilo 7 družstev a vítězství
si odneslo právě naše soutěžní družstvo.
Nejlepším oceněním práce našeho
požárního sboru při oslavě 75. výročí bylo požární vozidlo AVIA 30, které sboru věnoval
ONV Brno I. V této době jsme měli již k dispozici CAS/T 138/ a společně s přenosnými
agregáty a ostatní výzbrojí a výstrojí jsme byli vybaveni nejmodernější technikou
Při oslavě 80 výročí v roce 1983 jsme pořádali soutěž v požárním sportu konanou na hřišti TJ
Tatran. V tomto roce naše soutěžní družstvo mužů navázalo na dřívější dosažené úspěchy v
požárním sportu a postoupilo do krajského kola. Od r. 1983 zajišťovala naše jednotka po 5
let asistenční službu na Velké ceně Československa silničních motocyklů i automobilů a
požární dozor při lesních úpravách na výstavbě nového Autodromu v Žebětíně.
V letech 1986 a 1987 byly sborem pořádány Mladé hody se stárky a každoročně pořádá sbor
Ostatkovou merendu. V roce 1988 bylo provedeno vymalování celé zbrojnice, nátěry oken a
výměna okapů.
V roce 1992 sbor přešel pod novou organizaci - Sdružení hasičů Čech Moravy a Slezska.
Zásahová jednotka sboru je zřízena obcí. V 90 letech minulého století se činnost sboru
soustřeďovala v oblasti kulturní pořádáním ostatků a dětských maškarních plesů, v oblasti
výcviku je to účast na různých námětových cvičeních. V neposlední řadě je to činnost našeho
soutěžního družstva, které v městě Brně v posledním desetiletí nenašlo přemožitele. Sbor
přispěl finanční částkou na pomoc při povodni na Moravě v roce 1997. Také v loňském roce
pomohl při povodni v Čechách, kam zásahová jednotka vyslala družstvo v počtu tří členů.
Ke konci bych chtěl připomenout některé ze členů jako Františka Klimeše – starosta sboru
1903-1919, Františka Kiliana starosta 1930-1947, Ladislava Bartoňka – předseda 1952-1972,
Františka Maršálka - předseda 1976-1992 a Jana Brücknera - starosta 1992-2002. Dále je
třeba připomenout naše zastoupení v reprezentačním družstvu československé republiky na
soutěžích CTIF bratry Martikánem, Brücknerem Františkem, Plškem Václavem, Kristkem
Jiřím. Ovšem mezi hasiči nejznámějším se stal br. Pavel Stoklásek, který se stal náčelníkem
hlavní správy SPO v České republice.
Brno – Tuřany
V obcích, které dnes tvoří MČ Brno Tuřany, byly před sto lety založeny hned tři sbory. V
lednu 1902 vznikl český SDH v Tuřanech a 28. září německý SDH v Brněnských
Ivanovicích. V roce 1895 byl založen německý SDH ve Dvorskách. Činnost německých sborů
43
ustala poválečným odsunem německých obyvatel z těchto obcí a hasičský sbor v Tuřanech
zanikl koncem roku 1998. Připomeňme si toto ,,nedožité" sté jubileum SDH v Tuřanech.
Myšlenka založit SDH v Tuřanech vznikla z iniciativy tehdejšího představenstva obce.
Přípravný výbor se sešel na podzim 1901 a již 28. prosince 1901 Moravské místodržitelství
schválilo stanovy sboru. Sbor byl založen 2. ledna 1902 a jeho ustavující valná hromada se
konala 26. ledna. Ušlechtilá myšlenka získala na samém začátku 31 obětavých členů. Místní
obyvatelé přijali tento počin s povděkem a pochopením, neboť nebezpečí častých požárů bylo
velké. Hasičská trubka poprvé zazněla na poplach již 18. března 1902, kdy hořelo v domku č.
51 v Tuřanech. Do konce roku zasáhl sbor ještě při pěti místních a dvou přespolních požárech.
A pak již následuje dlouhá řada zákroků u požárů, záchranných akcí a pomocí při živelných
pohromách.
V roce 1903 bylo v Tuřanech uspořádáno první veřejné cvičení a sbor se zúčastnil Sjezdu
českoslovanského hasičstva v Praze. V roce 1912 uspořádali tuřanští hasiči župní sjezd,
kterého se zúčastnilo 27 sborů. V době první světové války většina členů sboru nastoupila
vojenskou službu, ale ani tehdy činnost sboru neustala. Průběžně byla pořizována nová a
modernizována stávající hasičská technika. První výjezd s automobilovou stříkačkou k požáru
se uskutečnil 1. srpna 1929 do Rosenberka.
Činnost tuřanských hasičů – požárníků se neomezovala jen na služební povinnosti, cvičení a
hasičské soutěže. Během existence sboru byly pořádány různé slavnosti, taneční zábavy,
tradiční plesy, výlety – včetně těch oblíbených do ,,tuřanského lesa", divadelní a koncertní
představení, výstavy, školení, besedy a další akce. V roce 1938 byli tuřanští hasiči nápomocni
při založení českého SDH v Brněnských Ivanovicích. Od roku 1959 byly prováděny žňové
hlídky a v dalším období preventivní protipožární kontroly rodinných domků. Sedmdesát let
trvání sboru bylo důstojně oslaveno v rámci 1. sjezdu rodáků a přátel Tuřan v roce 1972. V
paměti utkvěly ukázky historické i soudobé hasičské techniky, zásah na věži tuřanského
kostela i slavnostní průvod obcí v uniformách.
Řadami SDH (ČSPO) v Tuřanech prošlo za dobu jeho existence několik stovek občanů a to
nejen mužů, ale i žen a mládeže. A byl by to předlouhý seznam jmen, ať už to byli starostové
sboru, jednatelé, pokladníci, náčelníci, velitelé a další funkcionáři, nebo činní i přispívající
členové a v neposlední řadě příznivci a sponzoři. Ti všichni dali do služeb ušlechtilé
myšlenky, mnoho svých sil, prostředků a volného času. Někteří z nich byli jmenováni
čestnými členy, obdrželi čestná uznání, odznaky za zásluhy či věrnost a pamětní nebo výroční
medaile.
Snad nejtíživějším problémem (vedle vždy chybějících financí) byla nevyhovující stará
budova hasičské zbrojnice v parku na Tuřanském náměstí. Proto již ve čtyřicátých letech byly
zvažovány možnosti postavení vlastního hasičského domu na ulici Střížově (1940) a na ulici
Revoluční (1948). Tyto záměry však nebyly realizovány a tak proběhla jen svépomocná
oprava staré zbrojnice (1953) a její částečné rozšíření (1957). V letech 1978 až 1981 hasiči
opět svépomocně přestavěli přidělený havarijní objekt na Tuřanském náměstí č. 10 a stará
zbrojnice v parku byla zbourána.
V roce 1991 požádala legitimní majitelka nemovitosti na Tuřanském náměstí č. 10 o její
vydání, restituce byla uznána a v roce 1993 hasiči objekt uvolnili. Následující roky ukázaly,
že SDH v Tuřanech bez odpovídajícího zázemí a finančních prostředků nemůže existovat a
31. prosince 1998 sbor zanikl.
Brno – Vinohrady
Historie hasičů v městské části Brno-Vinohrady se začala psát na podzim roku 2006. Jsme
tedy nejmladší hasičský sbor v Brně a jeden z nejmladších sborů vůbec.
Sbor založilo v listopadu 2005 sedm členů. Již při vzniku nechyběli některé potřebné
44
zkušenosti s prací a činností hasičů, neboť někteří členové byli již v minulosti u jiných
dobrovolných či profesionálních sborů. V současnosti má sbor okolo padesáti členů, různého
věku a zkušeností. I věkovým průměrem jsme však spíše mladý sbor, neboť průměrné stáří
našich
členů
(včetně
kolektivu
MH)
je
19
let.
Od svého vzniku až po současnost se mimo jiné zabýváme prácí s mládeží. Kolektiv mladých
hasičů dnes představuje téměř polovinu členské základny. Práci s mládeží bereme jako
samozřejmou pro budoucnost a další rozvoj sboru. Navíc činnost oddílu mladých hasičů
přináší v podmínkách vinohradského sídliště vítanou alternativu k vyplnění volného času dětí
a dospívající mládeže. Kromě pohybových aktivit v požárním sportu se děti dozví řadu
informací o hasičské i nehasičské technice a mají možnost pomoci s její údržbou.
Další naší snahou je preventivní činnost v oblasti požární ochrany. V minulosti jsme pořádali
námětová cvičení a ukázky hašení např. na ZŠ Mutěnická nebo ZŠ Horníkova. Provedli jsme
také řadu ukázek hašení základními hasebními prostředky pro občany z vinohradského
sídliště. Někteří naši členové jsou zapojeni do programu HASÍK http://www.hasik.cz
(preventivně výchovná činnost v oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva), jenž v Brně
organizuje
Hasičský
záchranný
sbor
Jihomoravského
Kraje.
Co by byli hasiči bez techniky. My jsme naši první stříkačku dostali jako dar od MČ Brno
Vinohrady do vínku na jaře 2006. Je jí CAS 16 S – 4000.1 TLF (předchůdce dnes známých
automobilů IFA). Další stříkačku jsme si pořídili ze svých členských příspěvků a díky
velkému pochopení některých bratří hasičů z jiných sborů. Z Hrabyně (okr. Opava) jsme si
tak přivezli CAS 16 Škoda 706 RTH. Především se „sachsem“ se zúčastňujeme nejrůznějších
srazů historické hasičské techniky a připomínáme tak něco z více než stočtyřicetileté historie
hasičů na území ČR.
Brno – Žebětín
Hasičský sbor byl založen v roce 1896.
Hasičská zbrojnice se nalézá v samém centru obce. V roce
1852 zřídila obec na návsi přístřešek, ve kterém byly
umístěny háky, koše, dlouhé žebře, ruční dřevěné
stříkačky a lejta na vodu. Voda byla brána hlavně z
rybníka na návsi a ze studní. Postupem času se budova
upravovala a rekonstruovala
Brno – Židenice
Sbor dobrovolných hasičů byl založen Židenickými občany z iniciativy a za spolupráce
obecního výboru, především starosty obce Josefa Potácela a radního Josefa Blahonovského.
Finance na vybavení sboru darovali Žideničtí občané (jako základ přispěl majitel vápenky v
Juliánově Boh. Zelníček). Hasiči dostali od obce starou ruční stříkačku systému Smejkal, do
které se musela voda nalévat.
Účastníci:
Josef Potácel - starosta Židenic,
Josef Blahonovský - radní,
František Švábenský - jeden ze zakladatelů,
Jan Zapletal - první starosta,
Karel Wiesmann - náčelník,
45
Antonín Škrob - zástupce náčelníka
46

Svazek VI: Hasičské sbory v okrese Brno – město

Transkript

Podobné dokumenty

BRNO RUB RINGSTRASSE Barbora Simonova den

- Participation in Urban Climate

více businessu 1. obohacená a hodnotnější nabídka

Můj první skautský rok - Tábornický oddíl mládeže Karvinská TROJKA

Pro ty, kteří chtějí dlouho číst

dějiny boje s ohněm

XV Zpravodaj č. 1 2015

Srdíčko 2 - Farnost husovice

Svazek VII: Vývoj hasičské techniky

Zpravodaj květen 2007

zde ke stažení

59-60/2012

Exp.analýza týmu č.45

Psychologovo svědectví o Kristu

Můj lid zajde, protože odmítá poznání. Ty jsi zavrhl poznání a já

âESKÁ KOMORA AUTORIZOVAN¯CH INÎEN¯RŇ A

iTeplice.cz - Agentura IS

Lžička v šuplíku

Kepk.. - Gymnázium Jana Keplera

Toptisk nestačí stárnout

Vodní cesty a plavba 2/2009 - Dunaj-Odra-Labe

Základní informace o okružní jízdě turistickým vyhlídkovým vláčkem