Nadační listy č. 9: únor 2009

Nadaèní listy
Václav Pokorný
øíkej mi to prosím potichouèku ...
è.9/únor 2009
5 |4 | >14 |4 | 2009
Velikonoční festival Praha
Velikonoční festival Praha vznikl ve spolupráci Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a České filharmonie.
Myšlenkou pořadatelů je vytvořit krátký, dramaturgicky sevřený festival, který by v době začínajícího jara a význačného křesťanského
svátku nabídl obyvatelům hlavního města a jeho četným návštěvníkům atraktivní cyklus koncertů tematicky spjatých s tímto obdobím.
Ctižádostí všech zúčastněných je vytvořit z Velikonočního festivalu Praha tradici a navázat na něj i v letech následujících.
Velikonoční festival Praha se koná pod záštitou primátora Hlavního města Prahy MUDr. Pavla Béma.
5|4|09
Neděle
8|4|09
Středa
1 1 | 4 | 0 9 Sobota
19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy
19.30 hodin | Smetanova síň Obecního domu
16.00 hodin | Foyer Smetanovy síně OD
ENSEMBLE TOURBILLON
SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK
Sólisté, ČFS BRNO
Giedré Lukšaité-Mrázková | cembalo
Petr Wagner | umělecký vedoucí
Franc,ois Couperin: Lec,ons de ténèbres
Jiří Kout | dirigent
Antonín Dvořák: Requiem, op. 89
6|4|09
Johann Sebastian Bach: Dobře temperovaný klavír II
19.00 hodin | Dvorana Rudolfina
OCTOPUS PRAGENSIS
Pondělí
19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy
9 | 4 | 0 9 Čtvrtek
Petr Daněk | umělecký vedoucí
SCHOLA GREGORIANA PRAGENSIS
19.30 hodin | Smetanova síň Obecního domu
Pavel Černý | varhany
SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK
Sólisté, ČFS BRNO
Carlo Gesualdo da Venosa: Responsoria Sabbato Sancto
David Eben | umělecký vedoucí
MAGNA PASCHA – 50 DNÍ DOBY VELIKONOČNÍ
Charles Luython: Lamentace proroka Jeremiáše
Jiří Kout | dirigent
19.30 hodin | Smetanova síň Obecního domu
SYMFONICKÝ ORCHESTR PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE
SMÍŠENÝ PĚVECKÝ SBOR PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE
Miriam Němcová | dirigent
KONCERT ZE SKLADEB ŘEDITELŮ
PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE
7|4|09
Úterý
19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy
COLLEGIUM GABRIELY DEMETEROVÉ
Gabriela Demeterová | umělecká vedoucí
Antonín Dvořák: Requiem, op. 89
19.30 hodin | Dvořákova síň Rudolfina
PRAŽSKÝ BAROKNÍ SOUBOR
ČESKÁ FILHARMONIE
Sólisté, PRAŽSKÝ KOMORNÍ SBOR
Kateřina Kněžíková | soprán, Markéta Cukrová | alt,
Gerd Albrecht | dirigent
PRAŽSKÝ KOMORNÍ SBOR
Josef Bohuslav Foerster: Cyrano de Bergerac, op. 55
Vojtěch Jouza | dirigent
Joseph Haydn: Sedm slov Vykupitelových, Hob. XX/2
Jan Dismas Zelenka:
Pátek
19.30 hodin | Dvořákova síň Rudolfina
19.30 hodin | Kostel sv. Vavřince
Gerd Albrecht | dirigent
Olivier Messiaen: Kvartet pro konec času
Václav Lemberk | tenor, Jiří Sulženko | bas
Žalm 110 Confitebor tibi Domine, ZWV 72
10|4|09
ČESKÁ FILHARMONIE
Sólisté, PRAŽSKÝ KOMORNÍ SBOR
Dalderis Ints | klarinet
Úterý
19.30 hodin | Dvořákova síň Rudolfina
Johann Sebastian Bach: Braniborské koncerty
AD TRIO PRAGUE
14 | 4 | 0 9
Žalm 113 In exitu Israel, ZWV 83
Missa Dei Patris, ZWV 19
Josef Bohuslav Foerster: Cyrano de Bergerac, op. 55
Joseph Haydn: Sedm slov Vykupitelových, Hob. XX/2
19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy
COLLEGIUM MARIANUM
Jana Semerádová | umělecká vedoucí
Antonio Caldara: Il rè del dolore, oratorium
P Ř E D P R O D E J V ST U P E N E K :
On-line: www.fok.cz, www.ceskafilharmonie.cz
Vstupenky na koncerty lze zakoupit v předprodejních pokladnách:
Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (s výjimkou koncertu ve Dvoraně Rudolfina 11. 4.)
a České filharmonie (s výjimkou koncertů v Kostele sv. Vavřince 7. 4. a ve Foyer Smetanovy síně Obecního domu 11. 4.).
Koncerty ve Dvořákově síni Rudofina a Dvoraně Rudofina pořádá ČF, ostatní FOK.
Koncerty v Kostele sv. Šimona a Judy: 200, 250 a 300 Kč
Koncert 6. 4. 2009 Smetanova síň Obecního domu: 150, 200, 300 a 400 Kč
Koncerty v Kostele sv. Vavřince, ve Foyer Obecního domu a ve Dvoraně Rudolfina: 300 Kč
Koncerty pořádané FOK a ČF 8. 4. – 14. 4. 2009 dle ceníku v rámci sezóny FOK, resp. ČF.
Pokladna FOK: Obecní dům, nám. Republiky 5, Praha 1, Po – Pá: 10 – 18 hodin
Pokladna ČF: Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1, Po – Pá: 10 – 18 hodin
Slovo úvodem
Obsah
Únor bílý – pole sílí. Silní buïme i my. Urèitì
to budeme v následujících mìsících potøebovat.
Je tìžké dávat nìkomu rady do života, když
okolnosti si vyžadují øešení, na které kolikrát ani
my sami nestaèíme. Na co jsme však staèili, je
vydání dalších nadaèních listù ŽIVOT UMÌLCE.
NADACE ŽIVOT UMÌLCE
Podpora výkonných umìlcù
seniorù
A tak se na chvíli odpoutejte od starostí a zalistujte
si stránkami, které, jak nám hezky píšete, vás pohladí
na duši a zahøejí na srdci. Nechejte se v tìchto,
ještì studených únorových dnech, zahøát krásným
povídáním se skladatelem panem Václavem Pokorným,
vzpomeòte spolu s námi na fenomenálního
R. A. Dvorského, o pár stránek dál pak také
na geniálního Jiøího Císlera.
TALENT
Miroslav Sekera, klavírista
S mladým „Amadeem“, panem Miroslavem Sekerou
si povíme nìco o hudbì, a také o Mozartovi,
jehož skladby si øada z vás mùže poslechnout
prostøednictvím gramofonu, s jehož historií vás
také seznámíme.
Navštivte s námi Pelhøimov - mìsto rekordù a kuriozit
– a vemte sebou i své rodièe a prarodièe, neboś
jak se doèetete na prvních nadaèních stránkách,
lidé by nemìli ztrácet vzájemný kontakt, zejména
pokud jde o kontakt rodinný.
Ale to vy, naši ètenáøi urèitì víte.
2
NADACE ŽIVOT UMÌLCE
5
Hovoøí Ing. Dagmar Hrnèíøová
OSOBNOST
PhMr. Václav Pokorný
8
14
FENOMÉN
20
R. A. Dvorský & Melody Boys
KRÁSY NAŠÍ ZEMÌ
Mìsto Pelhøimov
24
HISTORIE
Historie gramofonu
30
VZPOMÍNKA
Jiøí Císler
34
KAM ZA KULTUROU
38
A tak se už nyní tìšíme, až se s vámi pøíštì
zkontaktujeme i my.
To už bude jaro – a bude krásnì...
Alexandra Stušková, DiS.
šéfredaktorka
Nadaèních listù
Šéfredaktorka:
Alexandra Stušková, DiS.
[email protected], tel: 739 077 131
Grafická úprava:
Blanka Roubíčková
Redakce:
Ing. Tomáš Salač, Radek Brož,
Lýdie Soldánová, Dagmar Pastorová,
Jaroslava Řezníčková
Nakladatelství STUŠKOVÁ,
IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127,
R. č.: MK ČR E 18180
měsíčník 9/09, vychází 24. 2. 2009,
příští číslo: měsíčník, vyjde 24. 3. 2009
Tiskárna v Ráji s.r.o., V Ráji 906, 530 02 Pardubice
1
N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E
NADACE
Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY:
Jaromír Èerník – předseda,
člen České filharmonie, zástupce UNIE
Odb. svaz orchestrálních hudebníků ČR
RNDr. Jan Komín – hudebník,
zástupce Svazu autorů a interpretů
Vladimír Prošek – dramaturg, hudebník,
zástupce Uměleckého sdružení Artes
Miroslav Svoboda – člen sboru Statní
opery Praha, zástupce UNIE
Odb. svaz profesionálních zpěváků ČR
Prof. Jiøí Tomášek – profesor HAMU,
zástupce Asociace hudebních umělců
a vědců
Valérie Zawadská – herečka,
zástupkyně Herecké asociace
Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY:
Prof. Jiøí Hlaváè – předseda,
prof. HAMU, zástupce Asociace
hudebních umělců a vědců
Ing. Michal Krùšek – člen Pražského
filharmonického sboru, zástupce UNIE
– Odb. svaz profes. zpěváků ČR
Ivan Pazour – člen orchestru
České filharmonie, zástupce UNIE
– Odb. svaz orch. hudebníků ČR
A PA R ÁT:
Ing. Dagmar Hrnèíøová
– výkonná ředitelka nadace
Lýdie Soldánová – tajemnice
REDAKČNÍ RADA:
Ing. Dagmar Hrnèíøová
– výkonná ředitelka nadace
Mgr. Daniel Rùžièka – šéfproducent,
Centrum vzdělávacích pořadů ČT
Ing. Martin Maøan
– ředitel společnosti INTERGRAM
2
Podpora výkonných
umìlcù seniorù
Každý z lístkù symbolického nadaèního ètyølístku pøedstavuje jednu formu podpory, na
které se NADACE ŽIVOT UMÌLCE zamìøuje.
K velmi významným projektùm patøí urèitì
podpora výkonných umìlcù seniorù .
Je stejnì dùležitá jako podpora mladých, zaèínajících výkonných umìlcù.
Vedle významné pomoci při akutním řešení sociálních
a zdravotních problémů, věnuje NADACE ŽIVOT UMĚLCE velkou část pozornosti těm umělcům – seniorům,
kteří ke konci života zůstávají osamoceni, bez svých nejbližších. Není jich málo, neboť tito lidé se po léta starali
o zpestření našeho volného času často na úkor svého
vlastního soukromí. Jejich život, který byl na rozdíl od
ostatních možná trochu více bohémský, byl tak vždy
i o kapánek rychlejší. Než si stačili uvědomit, že je potřeba přibrzdit, začít se věnovat nejenom publiku, ale také
sobě samým, svým rodinám, bývalo kolikrát pozdě.
Stáří je nevyhnutelné pro všechny, bez rozdílu stavu
i povolání. Ne všichni umělci mají v podzimu života to
štěstí, že mohou být v kruhu své rodiny. NADACE ŽIVOT
UMĚLCE se snaží pro ně takovou rodinou být.
Téměř od počátku své existence uděluje NŽU ocenění
SENIOR PRIX – jako poděkování za celoživotní uměleckou činnost hercům, tanečníkům, operním, populárním i sborovým zpěvákům, orchestrálním i sólovým
umělcům. Tím ale její péče nekončí. Každý rok si spolu se společností Intergram vzpomenou také na tzv.
jubilanty – umělce, kteří oslavují 75, 80, 85, 90 i více
let. Formou blahopřejného dopisu, malým dárečkem,
častokrát i osobní gratulací, tak tito lidé vědí, že se na ně
nezapomnělo. Jen v loňském roce „popřála“ NADACE
ŽIVOT UMĚLCE více než osmdesáti jubilantům.
ŽIVOT UMÌLCE
NADACE ŽIVOT UMĚLCE se nevyhýbá ani otázkám sociálním. Rok od roku narůstá počet
umělců, kteří z důvodu tíživé životní situace
potřebují pomocnou ruku. Častokrát nejde jenom o „seniory“, ale mnohdy i o mladé umělce.
Bohužel rok od roku se také snižuje částka poskytnutých darů pro NŽU, která právě k výpomoci těmto potřebným umělcům slouží.
Současná společenská situace se dramaticky
zhoršuje. Lhostejnost a apatie jednoho vůči
druhému se projevuje čím dál více. Duchovní
hodnoty jako jsou láska, pomoc, úcta – jako by
pomalu ztrácely svoji hodnotu. Převažují pojmy zisk, sláva, moc, peníze. Avšak sami umělci
by mohli hodiny a hodiny vyprávět, že právě
ta sláva, zisk,
někdy i moc
a peníze jsou
pouze dočasné.
To všechno může mít člověk, když je mladý
a zdravý, v tu dobu si to vůbec neuvědomuje
a vše bere jako samozřejmost. Najednou však
přijde nemoc, stáří – a vyrovnávání se s touto
zcela jinou životní situací bývá velmi složité.
Ne každý to zvládá bez cizí pomoci, a právě
v ten čas, více než kdy jindy – potřebujeme pomocnou ruku všichni.
3
N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E
V posledních letech se vytrácí také důležitý pojem – rodina. Její významnou
životní roli si lidé začínají uvědomovat
právě ve stáří a v nemoci. Pokud chybí
rodina, kromě sociálních služeb není nikdo, kdo by se postaral.
NADACE ŽIVOT UMĚLCE se snaží alespoň částečně přispívat výkonným
umělcům nebo jejich rodinným příslušníkům v případě těžké životní situaci
poskytnutím sociálních příspěvků. Není
to jednoduché, neboť rok co rok umělců – seniorů přibývá. Přibývají i žádosti,
které posuzuje správní rada nadace na
základě doporučení šesti zakládajících
profesních organizací. Posuzování žádostí je práce mravenčí, složitá, ale určitě ne zbytečná. O tom svědčí desítky
děkovných, často až dojemných dopisů, od našich umělců.
I králové začínali „korunou“
číslo účtu
pro případné příspěvky 25334111/0100
adresa:
NADACE ŽIVOT UMĚLCE
Senovážné nám. 23
110 00 Praha 1
tel.: 224 142 295
www.nadace-zivot-umelce.cz
V souèasné dobì NADACE ŽIVOT UMÌLCE iniciuje projekt
tzv. Domu ètyø múz – domova pro seniory, domu aktivního
stáøí pro umìlce – seniory s eventuálním komunitním kulturním
centrem. Ale to je už jiné povídání, o tom zase pøíštì.
4
Hovoøí
Ing. Dagmar Hrnèíøová
výkonná øeditelka
NADACE ŽIVOT UMÌLCE
I pøesto, že je teprve ve zkušební dobì, zhostila se své nové funkce výkonné øeditelky s velkou chutí a nasazením, jak s úsmìvem tvrdí, aby byla nadaci prospìšná
už od samého zaèátku. Její zámìr i názory na NADACI ŽIVOT UMÌLCE jsou velmi
zajímavé, stejnì jako ona sama. Zaujala mì natolik, že jsem se rozhodla s ní udìlat
nadaèní rozhovor i pøesto, že je ve svém zamìstnání opravdu jen krátce. Zastávám
totiž názor, že první dojem bývá nejdùležitìjší. Ostatnì posuïte sami.
hudebních nadšenců, kteří, mnohdy právě
díky podpoře ze strany nadace, mohli realizovat zajímavé umělecké projekty.
Ve funkci působíte teprve krátce, co pokládáte ve svých počátcích za nejsložitější?
Z mého pohledu bývá nejsložitější pochopení existujících pracovních i lidských vazeb na
novém pracovišti, navázání prvních kontaktů,
seznámení se s postoji nových spolupracovníků a očekáváním nadřízených, a také vytvoření
atmosféry důvěry a tvořivé spolupráce. Technickou stránku věci dříve nebo později pochopíte, ale vzájemné vztahy a důvěru mezi lidmi
si musíte vybudovat.
Zaujala jste místo bývalé výkonné ředitelky
Daniely Hrnčířové. Stejné iniciály, stejné příjmení. Příbuzenský vztah (který se na veřejnosti moc neodpouští) nebo obyčejná shoda
jmen?
Jde opravdu čistě o náhodu. S bývalou paní
ředitelkou nejsme v žádném příbuzenském
vztahu, ani jsme se spolu předtím neznaly.
A příjmení Hrnčířová jsem vyvdala. (smích)
Předpokládám, že jste už před svým nástupem do funkce o existenci NŽU věděla.
Samozřejmě věděla, zejména od svých přátel
z řad profesionálních hudebníků a ostatních
Pracovala jste někdy v nějaké nadaci či podobné organizaci?
Nepracovala jsem v nadaci ani v podobné organizaci z neziskové sféry, ale ve státní správě
na realizaci poměrně specifického projektu,
který se zabývá zaváděním metody Partnerství
veřejného a soukromého sektoru, jako nového
způsobu financování velkých, zejména infrastrukturních projektů v České republice.
Kdo Vám nabídl práci výkonné ředitelky Nadace život umělce?
Sama jsem již delší dobu přemýšlela o změně a možnosti propojení svých celoživotních
zájmů z umělecké oblasti s náplní své práce
– být co nejblíže oblasti umění a tvořivých lidí,
a zároveň využít svého poměrně technického
5
N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E
vzdělání. Přišla jsem, jak se říká zvenku – a nabídla jsem nadaci, o jejíž existenci jsem už
předtím věděla, že bych pro ni ráda pracovala.
Stálo při mně štěstí a také velká náhoda, neboť
shodou okolností se právě tehdejší paní ředitelka rozhodovala, zda přijmout či nepřijmout
novou nabídku zaměstnání. Nakonec ji přijala
a mne oslovila správní rada NADACE ŽIVOT
UMĚLCE s nabídkou práce na pozici výkonné
ředitelky.
V tomto čísle jsme se vydali za krásami naší
země do Pelhřimova. Vy jste rodačka z tohoto
města. Jak jste se dostala do Prahy?
Jako spousta jiných lidí, začala jsem v Praze
studovat, nejdříve střední a potom i vysokou
školu, a pak už jsem se tady usadila.
Prozradíte nám něco ze svého soukromí?
Máte děti?
Ano, mám dvě dcery. Starší Julii bude 17 let
a studuje druhým rokem propagační grafiku
na Střední umělecko průmyslové škole v Praze, Agátě je 15 let a chodí do
deváté třídy základní školy
v Ostrovní ulici. Je to církevní
škola, kde kromě civilních zaměstnanců vyučují i řádové
sestry. Je to výborná škola,
vážím si u ní hlavně přístupu
vytváření „velké rodiny“, zájmu o žáky a jejich problémy,
které se ne vždy týkají pouze
studia.
Práce v takové nadaci je zodpovědná a také
náročná na čas. Dá se rozumně skloubit práce
i rodina?
Myslím, že ano. I když práce v nadaci někdy vyžaduje účast na akcích mimo běžnou pracovní
dobu, snažím se zbylý čas příjemně a užitečně
rozdělit mezi péči o rodinu, mé zájmy a také
odpočinek. Určitě platí, že pokud je člověk
spokojený se svou prací, dá se dobře zvládnout i poměrně napjatý rozvrh všech ostatních
zájmů či povinností. Věřím, že mi práce v nadaci tuto rovnováhu umožní.
Je známo, že máte velmi zajímavé koníčky.
Většina mých koníčků souvisí nějakým způsobem s uměním. Nejedná se vždy o umění
6
blíže spjaté s nadací, i když jedno vlastně ano.
Již řadu let se věnuji sborovému zpěvu, kde se
nadšeně pouštíme do interpretace zejména
staré duchovní hudby, spolupracujeme např.
také se studenty HAMU na jejich absolventských koncertech. Dalším mým zájmem je výtvarné umění. Asi sedm let jsem žila ve Francii,
převážně v Paříži, kde jsem měla poměrně dost
volného času, a tak jsem se vyučila malování
na porcelán. Tohoto koníčka jsem si přivezla
i do Prahy, dokonce jsem si pořídila keramickou pec, ve které se dá porcelán vypalovat.
Ráda také vyrábím bižuterii, hlavně z polodrahokamů či z nepřeberné škály skleněných
a kovových prvků. K mým velkým zálibám patří i turistika a cyklistika. Několikátým rokem po
sobě se vždy v létě vypravíme s kamarádkou
na velký cyklistický výlet do Alp a snažíme se
dohnat to, co jsme během roku zanedbávaly.
Těch aktivit je opravdu požehnaně. Po kom
jste tak všestranně nadaná?
Ani nevím, ale moje maminka i její maminka, tedy moje babička, byly velmi šikovné na
všechno rukodělné. Babička byla vynikající
švadlenou, a také maminka byla vždy velice
tvořivá. Do čeho se pustily, to jim šlo. Možná,
kdyby tehdy měly možnost svůj talent více
rozvíjet, byly by z nich malířky, sochařky nebo
by vyráběly krásné keramické nádobí. Kdo ví.
nastal ten zlom, proč se to stalo, kdy se začala
vytrácet vzájemná komunikace mezi generacemi. Můžeme se však pokusit to napravit, alespoň těmi nejjednoduššími způsoby – pomocí
v rodině nebo právě pomocí a podporou nadace, např. v programu orientovaném na seniory.
To jste řekla hezky. Myslím, že jste na pravém
místě, neboť práce v nadaci se nedá dělat
pouze hlavou, ale také srdcem.
To určitě. Propojení uměleckého světa, pomoci
a podpory, které se v činnosti nadace snoubí,
je význačné a potřebné.
Babičky bývají šikovné. Ale vraťme se zpět
k nadaci. NŽU má ve svém programu pomoc
mladým začínajícím umělcům, ale také těm
starším, na které se pomalu zapomíná. Setkala jste se ve svém životě s někým, u koho by
Vás napadla myšlenka: „tak to je přesně ten
člověk, který by si zasloužil pomoc“?
Přímo ze svého okolí si žádnou konkrétní osobu nevybavuji. Hodně ale pociťuji, zejména
u lidí v důchodovém věku, že ve svém okolí
postrádají možnost komunikace. Těmto lidem schází popovídání si a čas věnovaný těmi
ostatními. Se spoustou materiálních potíží se
dokáží vypořádat, poněvadž jsou většinou
skromní, ale s tím, že si na ně neuděláme čas,
že se jim nevěnujeme a nepovídáme si s nimi,
s tím se vypořádávají velmi těžce. Myslím, že se
jedná o jeden z největších problémů současné
společnosti. Asi by bylo složité určit, kde a kdy
vznikly první příčiny tohoto vzdalování se, kde
Je něco co byste v nadaci změnila, či posunula
novým směrem?
Myslím, že všechny aktivity, kterým se nadace
věnuje, jsou velmi záslužné a užitečné, takže
důležité je v nich i nadále úspěšně pokračovat.
Každopádně jedním z budoucích větších úkolů
nadace by měla být realizace projektu – Dům
čtyř múz – domov pro výkonné umělce v seniorním věku. Zde má nadace za cíl vytvoření
systému podpory trvalejšího charakteru, tedy
díla, které může sloužit, doufejme, že dlouhodobě, jako doplnění k podpoře projektů dočasných a krátkodobých.
Závěrem dovolte, abych Vám pogratulovala
k nové pozici výkonné ředitelky nadace, ať se
Vám práce líbí – a hlavně daří.
Děkuji. NADACE ŽIVOT UMĚLCE je organizace
na svém místě, všem zakladatelům a podporovatelům mohu jen pogratulovat za tento počin a její téměř 17tileté působení. Přála bych
nadaci hodně příznivců a nakloněných dárců
– a také to, aby měla stále větší možnost se
prezentovat mezi těmi nejznámějšími neziskovými organizacemi. Doufám, že tomu budu
moci také přispět.
Za rozhovor dìkuje: Alexandra Stušková, DiS.
Foto poskytla: Ing. Dagmar Hrnèíøová
„Výrobky paní øeditelky“
7
talent
Miroslav SEKERA
V šesti letech zazáøil jako filmová
hvìzdièka ve Formanovì oscarovém
filmu Amadeus, kde ztvárnil roli malého
Mozarta. V té dobì mìl za sebou již tøi
roky výuky hry na klavír a housle. Patøí
k nejtalentovanìjším a nejvšestrannìjším
muzikantùm své generace.
Poprvé jsme se setkali vloni v øíjnu
na 5. roèníku Mezinárodní soutìže
Zdeòka Fibicha v interpretaci melodramu. Tuto soutìž z èásti finanènì podporuje také NADACE ŽIVOT UMÌLCE.
Podruhé se setkáváme nyní, abych mu
položila pár otázek.
Slyšel jste o existenci NADACE ŽIVOT UMĚLCE?
Samozřejmě, že slyšel. Je mi známo, že podporuje nejenom různé projekty a soutěže, ale
také výrazně pomáhá mladým začínajícím
umělcům, či naopak ji není lhostejný osud
těch starších. Já už se sice mezi ty nejmladší
neřadím, přesto mám možnost se zúčastňovat
Mezinárodní soutěže Zdeňka Fibicha v melodramu, kterou pokládám v oblasti naší kultury za velmi přínosnou a která může fungovat
právě díky podpoře mnoha organizací, a také
podpoře NADACE ŽIVOT UMĚLCE.
V soutěži jste obsadil krásné 2. místo.
Ano, spolu s Ditou Hořínkovou, výbornou zpěvačkou a recitátorkou, kterou jsem klavírně
doprovázel. Toto místo považuji za úspěch, poněvadž mezinárodní konkurence byla opravdu
silná.
8
klavírista
Festivalu melodramu se účastníte pravidelně
každoročně?
Díky paní ředitelce Šustíkové, která dělá dramaturgii a režii na koncerty tohoto festivalu,
mám možnost se účastnit každoročně. Dostává se mi tak příležitosti spolupracovat s velmi
zajímavými lidmi, kteří jsou v rolích recitátorů
profesionály. Za všechny bych rád jmenoval
např. herce Petra Kostku, Carmen Mayerovou,
Hanu Maciuchovou, Alfréda Strejčka nebo fenomenálního Dalimila Klapku. Mají můj velký
obdiv, neboť v melodramu mají těžší roli. Musí
vnímat takty, vystihnout správný okamžik nástupu a ještě zvládnout náročnou recitaci.
Vyjadřujete svůj obdiv k herectví, ale Vy sám
jste velkou hereckou hvězdou.
(smích) Myslíte tu miniroličku, kde jsem se mihnul asi v patnácti vteřinách coby malý Mozart?
No, ale jelikož se jedná o oscarový film, pokládá se to samozřejmě za můj největší dosavadní
Malý „Amadeus“
úspěch. Paradoxně celý můj život se poté točil
kolem Amadea. Dokonce mi vyšlo CD, které
jsem i nazval „Ve stínu Amadea“.
třeba puberta, a ony přestaly hrát úplně. Třeba
i z jakéhosi vzdoru. Láska k hudbě by měla přijít přirozenou cestou.
Skromnost stranou, sehnat tak hudebně nadané dítko toho věku přece nebylo právě jednoduché. Kolik Vám bylo let?
Šest nebo sedm. Požadavkem role bylo, aby
dítě, tedy malý Amadeus, dokázalo přesvědčivě zahrát na housle, na klavír, potažmo na
cembalo. Mám pocit, že jsem se ani žádného
konkurzu nezúčastnil. Filmaři šli najisto do hudební školy ve Voršilské ulici v Praze, do prestižní, známé a uznávané školy, kde jsem jim byl
i přímo doporučen.
U Vás přišla velmi brzy - a také zůstala. Musel
jste být opravdu výjimečné dítě.
(smích) Říkali to o mně. Zatímco jiní kluci si
hráli s autíčky, mě zajímala klaviatura a smyčec. Problém byl sehnat v blízkém okolí našeho bydliště pro tak malé dítě pedagoga.
Pocházím z Benátek nad Jizerou a tam ta možnost nebyla. Měl jsem však velké štěstí, že jsem
se dostal do Prahy, do LŠU ve Voršilské ulici,
kam se mnou několikrát týdně moje babička
obětavě dojížděla.
Na škole působila neocenitelná paní profesorka Zdena Janžurová, vynikající pedagožka pro
děti předškolního věku. U ní jsem se pak, kromě výuky hry na housle, učil a zdokonaloval
také ve hře na klavír.
Pro ty, kdo neví - Amadeus je špičkový oscarový snímek českého režiséra Miloše Formana,
pojednávající o životě a díle velkého hudebního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta.
Film se natáčel v roce 1984 v Praze. Povězte
nám něco o Mozartovi, jak se na něj díváte Vy
osobně?
Mozart je jeden z největších hudebních géniů
své doby. S jakou lehkostí on psal, to je něco
naprosto fantastického. Myslím, že film dokonale vystihuje jeho tvorbu i dobu, ve které žil.
Chtěl byste žít v té době?
(smích) Těžko říct, myslím, že ani ne. Mně je
docela dobře teď, v současnosti.
Vraťme se tedy do ní i v našem rozhovoru.
Máte pověst vynikajícího klavíristy. Současně
na klavír i na housle hrajete už od svých tří let.
To se mi zdá až neuvěřitelně brzy. Musel jste
mít velké hudební zázemí.
Je to zvláštní, ale nikdo z rodiny se hudbě
nevěnoval. Vše začalo tím, že babička a děda
koupili mé starší sestře dětskou foukací harmoniku s klaviaturou. Já na ni zpočátku foukal
nějaké lidové písničky, hudba mě pak chytla
a už nepustila. Nejsem zastáncem toho, aby
dítě za každou cenu hrálo na hudební nástroj
intenzivně už v tak raném věku. Vím, že ani
jako rodič na tom trvat nebudu. Malé dítě by
si mělo především hrát, učit se vnímat, komunikovat a ne se jednostranně věnovat výuce
čehokoli, pokud mu to nepřináší radost. Znám
případy, kdy se děti odmalička musely věnovat
jen a jen hudbě, potom přišlo krizové období,
Hrajete i dnes na housle?
Ne, to už ne, naposled jsem si zahrál před pár
lety u nás v Benátkách na půlnoční mši druhý
part houslí, ale jinak se věnuji hře na klavír. Je
to moje profese.
Kdy jste se definitivně rozhodl pro klavír?
Ve čtrnácti letech. Vystudoval jsem konzervatoř a následně udělal zkoušky na AMU do třídy
docenta Miroslava Langera, vynikajícího klavíristy, kterého dodnes považuji za svůj velký životní vzor. Zrovna před týdnem jsem ho navštívil a získal od něj nahrávku Mendelsohnových
Písní beze slov, které natočil v osmdesátých
letech. Je to naprosto fenomenální nahrávka,
která si zaslouží být vydána.
Jaký máte názor na tvorbu mladých, začínajících hudebních umělců?
Já myslím, že dnes mají více možností, ale také
je daleko větší konkurence. Je tady však jakési
nebezpečí v tom, že žijeme v době CD a je nám
neustále jakoby podstrkován vzor – jak se co
hrát má a jak se co hrát nemá. To třeba před sto
lety takto nikdo nebral. Každý hrál tak, jak to
cítil. Teď se nám ten vkus nějakým způsobem
zužuje a začíná se hrát „univerzálně“ stejně. Ale
to zase samozřejmě neznamená, že by měl být
člověk za každou cenu originální, to je v některých případech ještě horší.
9
talent
Co považujete za svůj dosavadní největší
osobní úspěch?
(smích) Tak to zcela odbočím od hudební stránky, poněvadž mým největším dosavadním celoživotním úspěchem je to, že jsem se v listopadu šťastně oženil a v březnu čekáme rodinu.
Celkově měsíc březen bude pro mě radostný.
Kromě velké události – narození potomka, mě
čeká i hudební spolupráce s vynikajícím českým dirigentem Stanislavem Vavřínkem. S karlovarským orchestrem provedu Čajkovského
koncert b moll a koncem března odlétám do
Bostonu, kde budu spolupracovat se zahraničními zpěváky na skladbách soudobého
amerického autora Josepha Summera. Američtí zpěváci jsou naprosto fantastičtí, např. co
se týká jejich přípravy. V tak velké konkurenci,
která v USA je, si nikdo nedovolí přijít pozdě či
nepřipraven. Když už dostanou příležitost, dávají do přípravy opravdu všechno.
Zmínili jsme pojem rodina. Co pro Vás osobně
znamená?
Především zázemí. Jsem dokonce tak „nemoderní“, že se mně ani nelíbí, když rodiče nežijí
v manželském svazku.
Takže Vaše paní je už paní Sekerová.
(smích) Ano. S tím svým jménem jsem si už
taky užil. Mám jednu opravdu veselou historku
s paní ředitelkou Šustíkovou. To jsme jednou
měli mít kdesi koncert a paní ředitelka volala
tamní pořadatelce ohledně informace, v jakém
stavu se nachází klavír, jestli je vůbec naladěný,
zda se na něj dá hrát a tak. Ta paní pořadatelka
si nebyla jista a tak ji paní Šustíková do telefonu povídá: „Tak to nevadí, my se na něj přijedeme
podívat se „Sekerou“. Načež bylo ve sluchátku
hrobové ticho a po chvilce se paní pořadatel-
Svatební foto
ka ustrašeně ozvala: „Ale já si nemyslím, že ten
klavír je zas až tak špatný!“ Tak takové já mám
příjmení. (smích)
Na příjmení nezáleží. Člověk má být na své
jméno hrdý, ať zní jakkoliv. A Vy hrdý určitě
být můžete. Kdoví, třeba jste tu roli malého
Amadea nedostal jen tak náhodou, třeba
jste jím i byl.
Dovolte mi tedy ještě na závěr otázku, jaké
jsou Vaše pocity při hraní?
Nejhorší pocity jsou, když rozezníte první tóny
a zjistíte, že to neumíte (smích). Ale teď vážně.
Když se člověk nechá unášet svojí vlastní interpretací, tak začíná ztrácet půdu pod nohama.
Ideálem je být sám sobě dirigentem, který se
na vše dívá trochu s odstupem, a jen v místech, kde to lze, může odpoutat emoce. Když
se ale bude v emocích vznášet pořád, tak hrozí,
že se už nenajde.
Miroslav Sekera se našel dobře. Tedy lépe
řečeno – už záhy si ho našla hudba sama...
text: Alexandra Stušková, DiS
foto: poskytl Miroslav Sekera
MEDAILONEK
Miroslav Sekera se narodil 6. 10. 1975 v Praze. Ještě za dob studií zvítězil v několika domácích soutěžích (Mariánské Lázně 1991, Přehlídka konzervatoří Pardubice 1992). Z mezinárodních klání si odvezl 2. cenu ze soutěže v Gaillardu (Francie 2000). V roce 2002 zvítězil
v rakouském Portschachu na soutěži J. Brahmse. Za dob studií na AMU vyhrál stipendium,
soutěž pořádanou firmou YAMAHA. Za vynikající studijní výsledky a reprezentaci školy na
mezinárodních soutěžích mu hudební fakulta AMU udělila cenu Naděždy Pochlebinové
– Sažinové. V současnosti je na volné noze, působí např. pedagogicky na HAMU, na katedře
klavírní spolupráce. Je ženatý, brzy bude tatínkem.
10
11
Žofínské jubileum
Kdo se chystá v našem hlavním městě připravit
významnou akci na vysoké společenské úrovni, zvolí Žofín. Tyto akce se však neuspořádají
sami. K jejich dokonalé přípravě a organizaci
je zapotřebí existence dobré agentury. Tou je
bezesporu Agentura NKL Žofín s.r.o., kterou
založil v roce 1994 pan Jan Nekola. I přesto,
že počátky založení nebyly nikterak jednoduché, oslaví letos Agentura NKL Žofín s.r.o. už
15 let svojí působnosti.
koncert v nejkrásnějším a současně nejprestižnějším Paláci krásných umění. Agentura už
spolupracovala také se světoznámými Alexandrovci. Po Bruselu následovala Varšava, Kyjev,
Katovice, samozřejmě Žofín a řada měst naší
republiky. Vrchol nastal v Kremelském sále
v Moskvě. Všude bylo vyprodáno!
Palác Žofín je každoročně plný akcí a především plný návštěvníků a diváků. Tak tomu bylo
plných patnáct let a určitě bude
i nadále. Oslavy patnáctého výZe vzpomínek pana Nekoly; O tom, že jsem získal do své péče Žofín,
rozhodla v podstatě náhoda. Když se po listopadu 1989 uvolnila stavidla,
roční proto nemohou vyvrchoneodolal jsem a založil si vlastní agenturu. Nepustil jsem se do podnikání sám,
lit jinak, než velkým koncertem
byli jsme na to dva. S kolegou Lubošem Hájíčkem jsme dva roky organizovali
21. září 2009. Agentura plánunejrůznější akce a pak jsme byli v roce 1993 osloveni, abychom se společně
je spojení koncertu s charitou,
s několika dalšími agenturami zúčastnili výběrového řízení na provozování
Žofína, který se právě rekonstruoval, a městská část Prahy 1 přemýšlela o jeho
část výtěžku bude věnován na
budoucím fungování. Nedopadlo to dobře, neboť byla vybrána jiná agentura.
výzkum onkologie. Tak to dělá
Velmi mě to mrzelo, ale co se dalo dělat. K mému velkému překvapení přišla
v rámci Benefičního koncertu
rok poté opět výzva k účasti na výběrovém řízení. Původně vybraná agentura
již po tři roky. Tři roky, které
totiž nesplňovala představy městské části Prahy 1, takže ta vypsala řízení
nové. Přihlásil jsem se sám – jako fyzická osoba, občan Jan Nekola. Nevím,
letos uplynou od smrti zaklajakým řízením osudu se stalo, že mezi těmi všemi agenturami vybrali mě.
datele Agentury NKL Žofín,
dlouholetého šéfa a výborného
Když byl ve Velkém sále 21. září
kamaráda Jana Nekoly. Právě
1994 Žofín otevřen velkolepým
on podlehl v srpnu roku 2006
koncertem, na němž zpívaly naše
největší hvězdy, prožíval jsem něco
zhoubné rakovině. Jan Nekola
nepopsatelného.
položil pevné základy, na kteByl jsem šťastný...
rých agentura staví dodnes.
Čerpáno z knihy: Moje cesta (nejen) na Žofín, J. Nekola, M. Formáčková
Tímto dnem začala i činnost Agentury NKL
Žofín s.r.o. Výčet akcí, které od té doby zorganizovala, je opravdu úctyhodný. Koncerty
největších světových hvězd, návštěvy státníků, kongresy a konference, módní přehlídky,
výstavy, akce pro děti či seniory, prezentační
akce, manažerská setkání, také taneční kurzy
či galavečeře... Významným byl v historii agentury rok 2005, kdy se agentura rozhodla uspořádat Evropské turné. Pro malý kolektiv to
znamenalo vysilující práci – sehnat sály, zajistit
propagaci v jednotlivých městech, postarat se
o vstupenky, o ubytování pro štáb a účinkující,
o stravování, dopravu atd. Nezapomenutelný
byl večer v Bruselu, kde byl uspořádán úvodní
12
text: redakce ŽU,
za pomoci pøíspìvku Jiøího Vaníèka,
øeditele vnìjších vztahù,
Agentury NKL Žofín s.r.o.
Této fotografie si øeditel vnìjších vztahù Jiøí Vaníèek
(nahoøe) velmi váží. Zatímco Lucie Bílá je pravidelným
hostem paláce Žofín dodnes, dirigent Velkého orchestru
František Preisler (vlevo) a zakladatel agentury Jan Nekola
(vpravo), už mezi námi bohužel nejsou.
,PODFSU IWF[E
Marina
Vyskvorkina
Štefan
Margita
Sisa
Sklovska
Felix
Slováček
Velký orchestr paláce Žofín, dirigent Kryštof Marek
Velký sál paláce Žofín
20. dubna 2009 od 19,30 hod.
Předprodej vstupenek:
Síť Ticketpro
Palác Žofín: po - pá 12,00 - 16,30 hodin
tel.: 222 924 112, informace: www.zofin.cz
13
osobnost
Kdo by neznal písnì „Øíkej mi to prosím
potichouèku“, „Je tomu mìsíc“, „Chladné
polibky“ nebo „Šumìní deštì“.
Jejich autorem, a také mnoha
dalších swingových písnièek,
je skladatel a hudební aranžér
PhMr.
P
Ph
h
Václav Pokorný
Čím to je, že tyto skladby, podobně jako další
písničky té doby, jsou stále populární nejenom
pro pamětníky, ale také pro dnešní mladou
generaci? Možná v nich nacházíme něco, co
v současném hektickém světě postrádáme.
Jistou noblesu, vzájemné slušné chování, ale
také dostatečně výstižnou jednoduchost textů
bez vulgarismů a podbízení se, příjemné melodie, chytlavý rytmus a vůbec celkovou pohodu při jejich poslechu. Ale dosti úvah, nechme
již vyprávět samotného pamětníka, jemuž se
dostalo možnosti spolupracovat s takovými
legendárními orchestry, jako byly Melody
Boys R. A. Dvorského, orchestr Karla Vlacha, Karla Krautgertnera či známý Taneční
orchestr Československého rozhlasu (TOČR).
Dejme slovo panu Václavu Pokornému.
„Řekl bych, že dříve bylo všechno jednodušší.
Tolik se nespekulovalo, ale psala se „muzika“.
To co slyšel posluchač v rádiu, si mohl koupit
v notách a hrát tak, jak to slyšel. Bylo také více
lidí, kteří dělali muziku spíše amatérsky, nedalo se na ní tolik vydělávat. Ta hmotná zainteresovanost sehrává dost negativní úlohu. Hlavní
věc, aby to vyneslo. Ostýchám se říci to slovo,
ale to umělecké – je častokrát vedlejší. Co se mi
však na tehdejším provozování taneční hudby
nelíbilo, bylo všelijaké „pitvoření“ za účelem
pobavení obecenstva s pochybným vkusem. To
pak doznělo v šedesátých letech. Ale ty dnešní
dýmy, blikání světel, velmi mnoho decibelů,
14
nekonečné opakování několika málo taktů
a rádoby temperamentní poskakování, to se
mi také nelíbí. Já vím, že to ta dnešní generace nemá lehké. My jsme měli ten báječný vzor
Jaroslava Ježka“.
Pan Václav Pokorný se narodil 26. července
1918 v Příboře, jako prvorozený syn Vladimíra a Boženy Pokorných. O dva roky později se
narodila sestřička Boženka a o další dva roky
bratr Vladimír. Jako nejstarší měl původně pokračovat již v šestém pokolení v rodinné tradici – stát se lékárníkem. Farmacii sice vystudoval, avšak pouze při tomto povolání nezůstal.
Pomalu se blížila doba, kdy se jméno Václav
Pokorný dostávalo do povědomí všech, kteří
měli alespoň trochu rádi taneční hudbu. Ale
nepředbíhejme a vraťme se například k zajímavým vzpomínkám na první vnímání zvuků,
tehdy ještě malého dítěte. „Moje první vzpomínka na zvuky je negativní. Když jsem byl jako
malé dítě na nádraží svědkem odjezdu vlaku,
strašně jsem řval, protože mně vadil zvuk parní píšťaly. Další vzpomínka už je radostnější.
Když hrála maminka na klavír, lezl jsem pod
něj, abych toho zvuku užil co nejvíce. Ještě než
jsem začal chodit do školy, byla moje babička
na léčení v Teplicích a nějaký čas jsem tam byl
s maminkou u ní. Jednou mě sebou vzaly do
kavárny, kde hrála „salónka“. Nejraději jsem
měl směs z Prodané nevěsty, protože tam bylo
před pochodem komediantů bubnové sólo.
Začalo to hodinami
klavíru a ostatní hudební výchovou, která se obvykle dětem
v dobrých rodinách
dostává. Rozhodující
okamžik tedy přišel
na střední škole. Ke
1. polovina 30. let
slovu se přihlásila
i Václavova největší láska – jazz. Zde se v mladém studentovi probudil skladatel...
S rodièi, 1919
Se sourozenci1924
Když jsem se naučil písmena (číst jsem se nenaučil pořádně nikdy), tak mne začala maminka učit hrát na piáno podle Damovy školy. Asi
po roce, to mi bylo sedm, mne předala učiteli,
který mne v jedné třídě učil. Svízel byla, že mne
cvičení nebavilo a raději jsem přehrával nějaké písničky. Už tehdy jsem si sliboval, že jednou
sestavím něco, kde by bylo co nejvíce pěkných
akordů“.
Dalo by se říci, důležitým mezníkem, byl pro
mne rok 1932. Bylo mi 14 let. V té době vyšla
Vackova Cikánka. Rodiče mi koupili vydání pro
zpěv a klavír a já jsem se Cikánku naučil brzy
zpaměti.
Vrcholem
blaha
byl
pro
mne
1929
zvětšený akord před
závěrečnou tónikou.
To už jsem chodil
do kvarty a pořádal objevné cesty po
klaviatuře. Z toho
vznikaly i moje první
„skladby“. Dalším významným zvětšeným
akordem byl druhý
akord v refrénu Ježkova Pochodu neutrálů. To bylo mé první setkání
s Ježkovou hudbou. O rok později přišel na příborské gymnasium studovat Zdeněk Petr. Brzy
jsme se o sobě dověděli a sdělovali si, co jsme
kde slyšeli. Na klavíru jsme pak harmonizovali
všechno, co nás jen trochu zaujalo.
Psal se rok 1933/1934 a v kvintě příborského
gymnasia se hraje vlastní hra „Irkadovo vítězství“, antická revue ve stylu V + W s hudbou
Václava Pokorného. Student Václav Pokorný
je ovšem příliš cílevědomý a houževnatý, než
aby se spokojil s potleskem spolužáků. Míří
hned hezky vysoko. Z rozhlasu odposlouchá
obsazení Melody Boys, instrumentuje své nové
věci pro tento orchestr a R.A. Dvorskému je nabídne. Vyhraje na celé čáře. Soubor světového
jména zařazuje do svých pořadů skladby dosud
neznámého studenta z Moravy. „Moje hudební
úspěchy dělaly mým rodičům starosti, protože
chtěli, abych byl lékárníkem. A tak se šel otec
přímo zeptat R. A. Dvorského, „jestli má ten
chlapec skutečně talent“. Dvorský prohlásil, že
jednoznačně „ano“, vybavuje si pan Pokorný
tuto „událost“ a dále pokračuje ve vzpomínkách: „S Dvorského kapelou jsem se sešel poprvé v roce 1935 v Karlových Varech, v té době
byla pětičlenná. R. A. Dvorský, Václav Bláha,
Jindřich Kocina, Bohumil
Klemr a Ferry Friedl. Všichni
hráli v jednotném oblečení,
ke kterému si přidávali při
hraní latinsko-amerických
skladeb vysoké kloubouky.
Tím jsem moc nadšen nebyl, poněvadž to souviselo
se všelijakým „pitvořením“.
Trvalo hodně dlouho, než
byly tyto nešvary odbourány a než se přežily. Největší
zásluhu na tom měl Karel
Krautgartner, který šel vědomě za cílem získat taneční
hudbě právo na to, aby byla
považována za umění.“
R. A. Dvorský
15
osobnost
V roce 1937 pan Václav Pokorný odmaturoval
a nastoupil na praxi v otcově lékárně. Kontakt
s R. A. Dvorským mu tehdy zprostředkovával
Zdeněk Petr, který byl už od roku 1938 v Praze.
Pak zapracovaly dějiny a všechno bylo jinak.
„Po Mnichovu se octlo mé rodné město v okupovaných Sudetech. Praxi jsem dokončil a po
vykonané zkoušce (německy) jsem odjel studovat na Karlovu univerzitu do Prahy. To znamenalo i bezprostřední kontakt s Dvorským. Přinesl jsem mu nový foxtrot, který dal otextovat
dalšímu nováčkovi, Jiřímu Apltovi. Tak vzniklo
Několik přání. Dvorský skladbu vydal jako malou písničku, zároveň ji nahrál a nazpíval na
desky Ultraphon. Když mi vyplácel honorář,
povídá: „A teď, Václave, jděte k Janu Kaprovi,
aby Vás učil harmonii. Bohužel tato výuka netrvala dlouho. Skončila po 17. listopadu 1939,
který znamenal i konec studia.“
Kromě tzv. malých písniček začal Dvorský vydávat i sborníčky „Moje kytara“, kde byly
písničky s kytarovým doprovodem. Václav Pokorný mu navrhnul, aby paralelně s touto edicí
vydával i úpravy pro mužský čtyřhlas. Dvorský
jeho návrh přijal a edici nazval „Silná čtyřka“.
Příchod do Prahy znamenal pro Václava Pokorného také kontakt s Karlem Vlachem, který
tehdy hrával s malým obsazením v Alhambře.
„R. A. Dvorský mne poslal za Karlem Vlachem,
aby mi tam přehráli Několik přání. Po dvaceti
letech si ode mne tento „tiskáč“ vypůjčil Karel
Krautgartner při příležitosti schůzky muzikantů, kteří s ním hrávali za války v Brně. Řekl mi,
že když to dostali jako novinku a přehráli ji,
usoudili, že „teď už to začíná být ono“.
„Ono“ to začalo
být bezpochyby.
Na konci války
vznikla melodie,
kterou otextoval
Jiří Aplt, píseň
se
jmenovala
Chladné polibky.
Karel Vlach
V posledních válečných
letech
pak vznikly ještě skladby Věčná otázka, Šumění
deště, Říkej mi to prosím potichoučku. Dvorský
je všechny vydal, i když přehrávání přenechal
Karlu Vlachovi. K nesmrtelné melodii Říkej
16
mi to prosím potichoučku pan Pokorný přidá
úsměvnou historku: „Psal jsem partituru Říkej
mi to potichoučku, a to dokonce i o přestávkách mezi přednáškami na Karlově univerzitě.
To budilo pozornost, a tak se mi jedna kolegyně podívala do not, a když uviděla pasáž „... že
jsem Tvoje nejkrásnější a tak dále...“, tak povídá: „A tak dále přece v textu nemůže být.“ A vidíte, přece to tam zůstalo.“ Po válce vydal Václavu Pokornému Dvorský ještě písničky Ruku
v ruce, Je tomu měsíc, Půlnoční zvony a Když
město jde spát. Potom se toho hodně změnilo
a pro Dvorského nastaly zlé časy. „Když v roce
1966 R. A. Dvorský zemřel, byl jsem na jeho
pohřbu a tam mi Karel Vacek řekl: „Melody
Boys odcházejí, šéf jde první“.
Pan Václav Pokorný se za svůj život setkal se
spoustou zajímavých osobností. Úsměvná
vzpomínka se váže k setkání s Janem Werichem. „Když se v roce 1945 vrátil Jan Werich
z Ameriky, dělal s Karlem Vlachem estrády
a ten potřeboval aranžmá. Psali jsme je se
Zdeňkem Petrem dohromady a partitury jsme
kromě svých jmen podepisovali také značkou
Pe – Po. Jednou jsem se dostal na Vlachovu
zkoušku, kde byl také Werich. Nějak došlo k tomu, že si všimnul těch podpisů a povídá: „To
jeden dělá pinstrumentaci a druhý paranžmá.“
(smích)
Po studiu v Praze se pan Václav vrátil do rodného města a nějaký čas působil v otcově lékárně. Tehdy se ozvala touha po sborovém zpěvu.
Vytvořil z žáků příborského gymnasia vokální
kvintet, kterému říkal „Milé dítky“. Kromě toho
měl pod patronátem i taneční orchestr reálného gymnasia, který se v roce 1948 přihlásil do
Soutěže tvořivosti mládeže. Zaranžoval jim písničky Proti větru, Svět patří nám a dodal „tiskáč“
Go Down Moses. S tímto repertoarem vyhráli
okresní kolo v Novém Jičíně. Na krajském kole
v Ostravě je porazil orchestr ČSM z Frýdlantu nad Ostravicí. „Jejich vedoucím byl Boris
Hajdušek, violista ostravského rozhlasového
orchestru. Navázali jsme přátelství, ze kterého vznikl odvážný projekt, a to provést s touto
kapelou a příborskými ochotníky Divotvorný
hrnec. Ke karlínskému provedení s Werichem,
které režíroval Voskovec, opisoval a aranžoval pro Vlachovu kapelu z dovezených desek
Zdeněk Petr. Jak ty partitury vyráběl, tak mi
je posílal a já je částečně pomocí saxofonisty
prof. Müllera opisoval. 5. dubna 1950, v den
kdy se mi narodila prvorozená dcera, byla generálka a potom premiéra. „Hrnec“ jsme pak
hráli několikrát v Příboře a na celé řadě zájezdů. Asi to byl nejvelkolepější čin mého života“,
dodává pan Václav.
S ochotníky pak spolupracoval dále a dělal vše,
co bylo zapotřebí. „Vzpomínám na Molierova
Zdravého nemocného, ještě jsme dělali Jiráskova Pana Johanese, pak také třeba Gogolovu
Ženitbu, kde nebyla žádná muzika a já tam
představoval důstojníka. Když jsme to odehráli, přišla za pár dní do lékárny jedna z divaček
a povídá: „Pane Pokorný, Vám to tak slušelo, Vy
byste měl být důstojníkem.“ Osud ji vyslyšel. Zanedlouho poté jsem dostal povolání k lékařské
prohlídce do Vojenské nemocnice v Olomouci
a k pohovoru na Krajskou vojenskou správu
v Ostravě na Hranečníku. V Opavě mě oblékli
do uniformy s hodností kapitána zdravotnické služby. A zase bylo všechno pochopitelně
úplně jinak...“ Pan Pokorný byl sice ve spojení
s místní kapelou, ale jak sám říká, nebylo to nic
valného. Za opavské éry vznikly např. melodie
Kdybych já věděla, Nevím jak to říci, Připijme na
zdraví a neotextovaný valčík Valčík v silonu. Po
dvou letech byl přeložen do Ústřední vojenské
nemocnice v Praze-Střešovicích. Stal se podruhé otcem (syn Petr) a dostal spolu s rodinou
byt v Dejvicích, ve kterém bydlí dodnes.
Důležitým mezníkem v životě pana Václava
Pokorného byl odchod Karla Krautgartnera od
Vlacha a vytvoření jeho vlastního orchestru,
který hrál v kavárně Vltava. Potřeboval aranžmá a za spolupracovníka přijal pana Pokorného. „Opsal jsem si spoustu jeho partitur, které
měly punc nevšední instrumentace“, vypráví mi
s úsměvem pan Václav: „Zvlášť ohromující však
pro mě bylo „míchání saxů a plechů“. Uvedu
Orchestr Vl. Šrubaøe, dirigent V. Pokorný,1945
Orchestr K. Bìhala, dirigent V. Pokorny, 1946
jeden příklad za všechny. Ve Wolfově foxtrotu
Jen tak jsem se otočil je sestaven akord odshora dolů: alt, tenor + dvě trumpety. Absolutně
jsem nemohl vyluštit, proč to tak zní, dokud
jsem neuviděl partituru. Koho by to do té doby
napadlo “strkat“ plechy pod saxy. Všechny takové a podobné „fóry“ jsou uvedeny v Krautgartnerově knize o aranžování. Já jsem měl za
úkol sehnat a dodat do tisku notové příklady.
Dalším spolupracovníkem na knize byl Dr. Heřmanský. Tato éra skončila vytvořením TOČRu
a profesionalizací všech funkcí kolem.“
Rytmus Praga, u klavíru V. Pokorný, 1953
Přišla šedesátá léta, ve kterých převažovala beatová hudba. Podle slov pana Václava Pokorného, už neměl ty správné podmínky. Nedokázal do této hudby a doby vplout tak rychle jako
před lety do swingu. Navíc mu bylo už padesát
let. Začal dělat tiskové aranžmá pro Panton.
„Základní charakteristikou tiskové úpravy je
skutečnost, že se dá hrát i ve stanoveném minimálním obsazení. Snažíval jsem se, aby co
nejvíce odpovídala tomu, co znal posluchač
z desky nebo z rádia. Tímto způsobem byly
zpracovány všechny tiskové úpravy Glenna
Millera a dalších swingových hvězd. To bylo do
padesátých let. Pak už šly nahrávky a „tiskáče“
každý svou cestou. Škoda. Rozhodně nelze do
tiskové úpravy „vecpat“ všechno, co vymysleli aranžéři big bandů a tím méně, co vytvořili
autoři úprav těles koketujících se symfonickým
zvukem“.
17
osobnost
Bezprostředně po ukončení služby vojáka
z povolání, v roce 1976, nastoupil pan Václav
Pokorný jako civilní zaměstnanec vojenské
zprávy na Velitelství železničního vojska v Praze. Humorně dodává: „A zase bylo všechno jinak. O rok později pořádalo VželV (Velitelství
železničního vojska v Praze, pozn.) nějakou
společenskou akci, na které hrál dechový orchestr lokomotivního depa Praha střed. V sále
byl také klavír a já jsem hrou na něj vyplňoval
přestávky mezi sériemi. Dověděli se kdo jsem
a požádali mne, abych jim dělal aranžmá na
moderní taneční hudbu. O instrumentaci pro
tuto hudbu jsem měl sice něco prostudováno,
ale teprve tady jsem poznal „zač je toho loket“.
Co taková kapela dovede a hlavně nedovede
zahrát. Psát pro profesionály může být umění,
ale psát a něco nacvičit s amatéry, je kumšt.
S dechovkou se dají provádět experimenty
a nalézat řešení, o která se předtím nikdo ne-
Dechový orchestr LDPS,1984
pokusil. A to právě na základě praktik, které jsme
používali u Krautgartnera.“ Po čase kapelník dechového orchestru LDPS
zemřel, pan Pokorný si
udělal kvalifikační zkoušku a několik let působil jako „de iure“ kapelník, i když ve skutečnosti
vedl kapelu Jaroslav Klán.
Popsat veškeré skladatelské i hudební počiny,
veškeré životní situace a povolání, v jakých se
pan Václav Pokorný za celý svůj dlouhý život
ocitnul, by bylo na celou knihu. Vždyť mu bude
letos již 91 let! Posledním jeho zaměstnáním
byl ÚVIS (Ústřední vědecko informační středisko armády v Praze). Tam byl do roku 1986. Poté
odešel definitivně do důchodu, avšak aktivní
život nezanechal. Dokonce dostal k devadesátým narozeninám počítač a s touto novou
technologií se sžil bez jakýchkoliv problémů.
18
Má založeny i své internetové stránky
www.jirimittner.cz/vaclavpokorny, kde nabízí
partitury úprav pro smíšený sbor v elektronické podobě. Pan Pokorný bývá také častým hostem rozhlasových a televizních pořadů, dodnes
na něj s úsměvem vzpomínají např. v Českém
rozhlasu Region – Středočeský kraj, kde byl
hostem v pořadu Jana Rosáka – Tandem.
Intenzivně spolupracuje také s kapelníkem
Václavem Markem a jeho swingovým ansáblem Blue Star. Ti mu dokonce v den jeho
významného životního jubilea – devadesátých narozenin, uspořádali na počest v divadle
Semafor slavnostní koncert.
Pan Václav Pokorný byl jednou ženatý a má tři
děti. Dceru Annu, syna Petra a druhou dceru
Kateřinu. (Syn Petr (přezdívka Kulich) působil
např. v kapelách Etc Vladimíra Mišíka nebo
Framus 5 Michala Prokopa). Na svůj věk vypadá pan Václav velmi dobře. Neustále se usmívá.
Narodil se v čase, kdy za pár měsíců po něm se
teprve „narodila“ i Československá republika.
Za svůj život měl možnost se setkat s opravdovými legendami české hudební scény. Byl lékárníkem,
důstojníkem, kapelníkem, hudebním aranžérem, ale především skladatelem, jehož už od
mládí výrazně ovlivnila tvorba
Jaroslav Ježek
Jaroslava Ježka.
text: redakènì upravila A. Stušková
pøedloha: V. Pokorný, A zase bylo všechno úplnì jinak,
CD Blue Star, 2008.
foto: archiv pana Václava Pokorného
Skladby Jaroslava Ježka poznáme téměř
všichni, když však zaslechneme ono známé: „Říkej mi to prosím potichoučku, že
jsem Tvoje ze všech jediná...“, písničku, kterou znají milióny lidí, jen málokdo z nás ví,
kdo tuto chytlavou melodii vlastně napsal.
Pan Jaroslav Ježek byl dvorním skladatelem Voskovce a Wericha, o panu Václavu
Pokorném můžeme s klidem říci, že byl
dvorním skladatelem R. A. Dvorského.
Svému celoživotnímu vzoru se vyrovnal...
19
fenomén
Osobnost našeho vydání, pana
Václava Pokorného, jsme nazvali
dvorním skladatelem R. A.
Dvorského. Kdo však byl samotný
R. A. Dvorský ? Že se vám zdá tato
otázka ponìkud hloupá? Ale kdepak.
Staèí se zeptat nìkoho z mladší
generace, málokdo vám dokáže
odpovìdìt. Pøitom naše babièky
a prababièky toto jméno vyslovovaly
i ze spaní. Štíhlá postava v bílém saku,
vždy upravený vzhled, plaše vyhlížející
úsmìv, peèlivì støižený knírek pod
nosem. To vše pøesnì vystihuje
èeského hudebního skladatele,
nakladatele, zpìváka, herce, klavíristu
a kapelníka, od jehož narození uplyne
letos v bøeznu již sto deset let. Spolu
se svou kapelou Melody Boys se
stal fenoménem své doby – a také
fenoménem tohoto vydání.
R. A. Dvorský, vlastním jménem Rudolf Antonín, se narodil 24. března 1899 ve Dvoře Králové nad Labem. Zemřel 2. srpna 1966, v rodném
městě je i pohřben. Již od dětství projevoval
mimořádné hudební nadání a v šestnácti letech napsal své první skladby. Vystudoval obchodní školu a poté, během první světové války, působil jako úředník v pivovaru. Po válce se
rozhodl odejít do Prahy, kde nastoupil jako redaktor v hudebním nakladatelství Josef Sprin-
20
ger. Současně s tímto povoláním hrál a zpíval
v Hašlerově kabaretu v Lucerně, v letech 1919
až 1921 pak v Červené sedmě. Od roku 1924
měl už svůj vlastní hudební pořad v rádiu,
kde hrál na klavír. V letech 1925 - 1929 působil v souboru Františka Cinka Melody Makers,
poté založil vlastní orchestr - Melody Boys.
Melody Boys – fenomén své doby. Původní kvinteto, které se časem, hlavně posílením
smyčců, rozšířilo až na dvacetičlenný soubor.
Orchestr, který měl velmi široký záběr, a jehož většina členů ovládala i několik nástrojů.
Během chvíle se tak mohla saxofonová sekce
proměnit ve smyčce. V repertoáru byly lidové
písně, tanga, swing i jazz. R. A. Dvorský do-
Zaèátky
kázal skvěle vycítit vkus publika. Orchestrem
prošla řada předních hudebníků: Inka Zemánková, Míla Spazierová-Hezká, sestry Allanovy,
Arnošt Kavka, harmonikář Kamil Běhounek,
dále Karel Vacek, Jan Rychlík nebo Jiří Traxler.
Melody Boys se stali nejpopulárnějším orchestrem, jaký kdy vznikl. Pořádali zájezdová představení, vystupovali v nejskvostnějších
hotelech v Karlových Varech, na pražských
Barrandovských terasách, či v Lucerna baru.
Vystoupení orchestru na Barrandovských terasách bylo dokonce pravidelně vysíláno rozhlasem. Poslouchání Melody Boys se stalo takřka společenskou povinností. K nejznámějším
hitům té doby patřily skladby: Cikánka, Nikdo
se neptá, co srdce šeptá, Sám s děvčetem v dešti,
Hm – hm!..., Letí šíp, Chladné polibky a spousta
dalších.
Orchestr se také často objevoval ve filmech.
Za všechny jmenujme: Jedna z milionu, Krb bez
ohně, U pokladny stál, Tři muži ve sněhu, anebo
nezapomenutelný Kristián. Dvorský vedl svůj
soubor do roku 1944, kdy onemocněl tuberkulózou a téměř bojoval o život.
Z filmu Kristián
R. A. Dvorský byl rovněž úspěšným podnikatelem. V letech 1936 až 1948 vedl vlastní hudební nakladatelství, v němž vydával také písničky
trojice Ježek, Voskovec, Werich, filmové melo-
die i lidovky. Nahrával na gramofonové desky,
zejména pro Ultraphon. Jako jeden z prvních
u nás nahrával gramofonové desky také pro
značku His Master´s voice (viz. článek str. 31).
Jeho zásluhou se řada swingových i lidových
skladeb českých autorů dostala do ciziny. Dostal nakladatelství na špičkovou úroveň. Těžkou ránou pro něj byla nečekaná smrt syna
Miroslava v roce 1947, který měl nakladatelství
převzít. V roce 1949 bylo nakladatelství znárodněno a převzalo jej nakladatelství Orbis.
S přítelem Pavlem Johnem, radiotelegrafistou
Československých Aerolinií, začal Dvorský zvažovat odchod do zahraničí. Plán útěku počítal
s únosem dopravního letadla při zkušebním
letu, přistáním na louce u obce Dřevčice, kde
se k pilotům měl připojit zbytek skupiny. První pokus v létě 1950 se pro poruchu letadla
nezdařil, při druhém pokusu, o týden později,
odletělo letadlo přímo a k setkání s druhou
částí skupiny nedošlo. Podle vzpomínek spoluvězně R. A. Dvorský uváděl, že od záměru
opustit republiku upustil, ale byl zatčen na zá-
Tìžký život dobrodruha
21
fenomén
kladě udání. Zatčen byl 16. září 1953, na jaře
roku 1954 obviněn z vlastizrady a odsouzen
na pět let odnětí svobody. Původní rozsudek
později Nejvyšší soud, s přihlédnutím ke zhoršenému zdravotnímu stavu odsouzeného,
zmírnil na tři a půl roku. Součástí trestu byla
také konfiskace celého jmění a po dobu trestu ztráta čestných občanských práv. Jako tisíce
dalších politických vězňů byl i R. A. Dvorský
ve vězení vystaven šikanování a ponižování.
Hořký osud elegána v bílém obleku...
V květnu roku 1956 byl vzhledem k těžké nemoci propuštěn na svobodu. Po propuštění
z vězení se opět věnoval skládání. V roce 1959
se jeho píseň Ráno a večer umístila na třetím
místě v tehdy populární soutěži Hledáme písničku pro všední den. Píseň Jipi-jou se později
umístila na prvním místě v soutěži Písničky na
zítra a píseň Pohádka o konvalinkách se stala
nejprodávanějším gramohitem, bohužel až
v roce 1967, čehož se už nedožil.
V roce 1965 mohl R. A. Dvorský znovu veřejně
vystupovat pouze na zájezdových estrádách.
Společně s Hanou Vítovou, Jaroslavem Vojtou, Janem Pixou a Otto Kinským, vystupoval
v pásmu Utíká to, utíká. Jeho osud částečně
připomíná i osud Vlasty Buriana, pro kterého
estrády byly také jediným možným kontaktem
s publikem. Sláva a bohatství se neodpouští.
Avšak talent a um by lidé zavrhovat neměli.
Díky těmto vlastnostem si tak dnes můžeme
poslechnout nesmrtelné melodie, na kterých
má právě R. A. Dvorský velkou zásluhu. Nahrál okolo dvou tisíc nahrávek, podílel se na
sedmdesáti filmech. Skládal hudbu a měl vkus.
Byl představitelem typické „kavárenské doby“,
která v naší republice na dlouhá léta vymizela.
Když se vrátila, R. A. Dvorský už u toho nebyl.
Zůstaly tu však jeho skladby, zůstaly tu filmy,
zůstala tu nostalgie a vzpomínky, podbarvené
fenomenální hudbou Melody Boys.
Text: Alexandra Stušková, DiS.
Foto: archiv pana Milana Wolfa
Soutež Hledáme nové talenty (1960)- Dvorský, porotce
22
23
krásy naší země
Pelhøimov
brána Vysoèiny
Tentokrát jsme se vypravili do Pelhøimova,
mìsta ležícího v nejzápadnìjším výbìžku
Èeskomoravské vrchoviny v nadmoøské
výšce 550 m, které bývá pro své umístìní
oznaèováno také bránou Vysoèiny. I pøes
svou polohu v jedné z ekologicky nejménì
dotèených oblastí Èeské republiky, patøí
k turisticky ménì prozkoumaným, což je velká
škoda, neboś pùvabné starobylé mìsteèko,
ukryté v dolíku podél bøehù øíèky Bìlé, urèitì
stojí za to navštívit.
Cestovní kanceláře
nabízejí lákavé dovolené
i poznávací zájezdy téměř po
celém světě. Kdo má dostatek financí, může si bez problémů zaletět skoro
do všech koutů planety. Zná však člověk
zajímavé kouty a zákoutí své vlastní země?
Česká (a také Slovenská) republika má
tolik přírodních krás, historických památek, měst a vesnic, že určitě stojí za to
je navštívit. A nebudete k tomu potřebovat ani drahou letenku…
ani vízum.
Pelhøimov, námìstí
Historie města spadá do 12. století, kdy jsou
známy první zmínky o původní osadě v místech dnešního pivovaru, děkanské zahrady
a kostela sv. Víta. Podle pověsti však město
založil v létech 1225–1226 pražský biskup
Pelegrin (Pelhřimov), který se stavil u místní
studánky cestou do Říma. Okouzlen krásou
tamní krajiny založil město, které pak nazval
svým jménem. Pelhřimovští měšťané mu zachovali věčnou vzpomínku tím, že jeho siluetu
umístili i do svého městského znaku.
24
Původní město bylo zničeno při sporech Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně. Pelhřimov totiž náležel k biskupskému panství
Červená Řečice a jako takový se stal terčem
pomsty Vítka z Hluboké. Biskup získal od krále
právo město znovu založit a opevnit ho hradbami. Samotný půdorys města napovídá, že je
kolonizačním dílem, osazeným většinou německými osadníky. V průběhu let se pak obyvatelstvo počešťovalo.
V období husitských válek stál Pelhřimov na
straně táboritů a dal jim i jejich duchovního
vůdce – Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Výhodná poloha města na
rozhraní panství Rožmberků a pánů z Kunštátu sehrála roli i po skončení nepokojů v procesu usmiřování panstva. Pelhřimov byl vybrán
také jako místo konání zemských
sjezdů, kterých se osobně účastnil
i Jiří z Poděbrad.
Roku 1550 se stali novou vrchností páni Říčanští z Říčan, kteří zde
vystavěli zámek, ale město s nimi vedlo spory, které vyvrcholily
vykoupením z poddanství. Roku
1596 byl Pelhřimov povýšen na město královské. V této době dochází k velkému stavebnímu rozmachu města. Slibný rozvoj zastavily
až represe po stavovském povstání. Zkázu dokonal obrovský požár města v roce 1646, kdy
většina městských staveb lehla popelem. Je
paradoxní, že Pelhřimov vděčí za svůj ucelený vzhled právě požárům. Druhý katastrofální
oheň zničil město v roce 1766, ale právě díky
tomu mají měšťanské domy jednotný renesančně-barokní charakter.
Stejně jako ostatní města, zasáhlo Pelhřimov
také Národní obrození. Vznikaly zde vlastenecké spolky, které dokázaly udržet svoji kontinuitu až do dnešní doby. Např. pěvecký spolek Záboj, byl založen Sokol, Čtenářská beseda a také
spolek divadelních ochotníků Rieger.
Rozvoj průmyslu v 19. století měl velký význam
i pro město Pelhřimov. Zakotvil zde průmysl
kartáčnický, pletařský a výroba zemědělských
strojů. Devatenácté a dvacáté století dalo Pelhřimovu také řadu významných osobností.
Za všechny jmenujme malíře a rytce Vojtěcha
Benedikta Juhna, sochaře a medailéra Josefa
Šejnostu, historika prof. Josefa Dobiáše a nezapomenutelného děkana Msgre. Františka
Bernarda Vaňka. Spolu s nimi působila ve
městě řada zanícených ochránců památek.
Roku 1901 vznikl Muzejní spolek a o deset let
později odbočka Klubu za starou Prahu. Díky
jejich činnosti si Pelhřimov zachoval svůj unikátní vzhled.
Dolní (Jihlavská) brána
Horní (Rynárecká) brána
Dominantu města Pelhřimova tvoří bezesporu
Dolní (Jihlavská) brána, která byla vystavěna v 16. století. Uvnitř brány je v současnosti
umístěna expozice Muzea rekordů a kuriozit, které bylo otevřeno 30. června 1994,
jako jediné zařízení svého druhu ve střední
Evropě. Další dominantou je Horní (Rynárecká) brána, která byla podobně jako Dolní
postavena v 16. století. Za zmínku stojí určitě i Zámek Říčanských, kde je od roku 1908
umístěna expozice okresního muzea. V roce
1707 byla vystavěna budova, která původně
sloužila jako solnice (sklad soli), později byla
přebudována na Národní dům, dnešní Městské divadlo.
Nejstarším pelhřimovským kostelem a původním farním kostelem obce je Kostel sv. Víta.
Krásných historických kostelů však nalezneme
v Pelhřimově daleko více. Unikátní je také ná-
25
městí s historickými domy. Velké čtvercové
náměstí, mimo jiné jedno z největších v České
republice, nedoznalo ve svých rozměrech od
doby svého středověkého založení žádných
podstatných změn. Zajímavostí je také dům
čp. 13, nazývaný podle původního majitele
Fárův dům. V tomto domě, původně s barokní
fasádou a mansardovou střechou, byl hostinec
„U zlatého soudku“. Podle návrhu významného
pražského architekta Pavla Janáka byl později
přestavěn v kubistickém slohu. Krásným příkladem vlivu italského renesančního stavitelství je zase dům čp. 17, kde se dnes nachází
Galerie M a ve sklepení domu unikátní Muzeum strašidel.
Nezbytnou součástí města byly od dávných
dob studny a kašny. Na náměstí nalezneme
Kašnu se sochou sv. Jakuba. K dalším pamětihodnostem města můžeme přiřadit i Zahradní domek v Děkanské zahradě, kde zřídilo
město pomníček pelhřimovskému děkanu papežskému prelátovi Msgre. Františku Bernardu
Vaňkovi, vlasteneckému knězi, který zemřel
v koncentračním táboře v Dachau. Část opevnění města, včetně zmíněných dvou gotických
bran, společně s měšťanskými domy, zámkem
pánů z Říčan, divadlem a kostelem tvoří Městskou památkovou rezervaci.
Město Pelhřimov má 17 tisíc obyvatel. V současnosti je přirozeným střediskem regionu
s rozvíjejícími se službami a průmyslovou výrobou. Do povědomí mnoha lidí proniklo město
také třeba proslulou větou z české filmové komedie Jiřího Menzela Vesničko má středisková;
26
„Víš co, zajeď si do Pelhřimova, mají tam pěkné krematorium, tak si ho prohlídni, ať víš, do
čeho jdeš.“ Rudolf Hrušínský v roli obvodního
lékaře posílá těmito
slovy do Pelhřimova
hypochondrického
hostinského, kterého skvěle ztvárnil
herec Jiří Lír.
Krematorium mají v Pelhřimově opravdu pěkné, ale do toho my vás posílat nebudeme.
Takže jinak: „Zajeďte si do Pelhřimova a prohlídněte si unikátní historické památky, neboť ani zdaleka jsme je nestihli vyjmenovat
všechny. Projděte se po některé z mnoha zajímavých turistických stezek či navštivte akci
Pelhřimov – město rekordů, kterou pořádá
klub Dobrý den. Jedná se o největší festival
rekordů a kuriozit v Evropě. Letos 12.–13.
června 2009, bude probíhat již 19. ročník.“
Okouzlen krásou tamní krajiny založil biskup Pelegrin město Pelhřimov.
Okouzleni budete i vy, když toto město
a okolí navštívíte.
redakènì upraveno
zdroj a foto: www.pelhrimovsko.cz
Rùžové gymnázium
Městské divadlo sídlí v budově, původní solnici (1707), která
byla v letech 1895-1896 přestavěna v pseudoklasicistním slohu
místním stavitelem Stanislavem Rokosem na „Národní dům“. Ve
20. století byly vnitřní prostory přestavěny pro divadelní účely.
Po další rozsáhlé rekonstrukci bylo vybudováno zázemí pro
místní divadelní spolky, zejména pro d.s. Rieger, který má více
jak stoletou tradici. Vzešli z něj umělci jako bratři Lipští, Jiří Lír,
Zbyněk Vavřín, Otomar Krejča a další. V současnosti zde probíhají divadelní představení, koncerty, školní akademie, vzdělávací pořady aj.
Kulturní dům Máj je dalším kulturním stánkem
města Pelhřimova. V budově se nachází velký sál,
malá scéna i několik salonků. Pořádají se zde plesy,
koncerty, semináře, kurzy, zábavné pořady aj. V letošním roce zde bude např. koncert Hany Zagorové
a Petra Rezka, skupin Wohnout, UDG aj.
Městská knihovna v Pelhřimově slouží kulturním, informačním
a vzdělávacím potřebám občanů města. Je veřejnou univerzální
knihovnou. Konají se zde přednášky, besedy, vzdělávací kurzy,
programy pro děti aj. Hudební oddělení spolupracuje také se zrakově a sluchově postiženými.
Kino Vesmír prošlo v roce 2007/8 vnitřní i venkovní rekonstrukcí. Je ozvučeno jedinečným systémem Dolby Digital.
Byla vybudována nová pohodlná sedadla. Kino promítá
každý den, občas se zde konají i cestopisné pořady. Pro letošní rok se chystá digitalizace a možnost promítání v 3D.
Turistické informační centrum sídlí na Masarykově náměstí. Slouží širokému okruhu návštěvníků - turistům i občanům města. V centru probíhá předprodej vstupenek na akce konané ve městě, v okolním regionu, po celé České republice a také na vybrané akce v zahraničí.
Více informací: TIC - Turistické informační centrum, Masarykovo nám. 10,
393 01 Pelhřimov. Tel.: 565 326 924, e-mail: [email protected], www.pelhrimovsko.cz
27
Pelhřimov – město rekordů – Festival
rekordů a kuriozit
Jedná se o největší akci svého druhu v Evropě. Každoročně festival navštěvuje až 14 tisíc
lidí. Jeho součástí je kolem stovky rekordních
pokusů i udílení výročních rekordmanských
cen pod názvem Rekordman roku (v 11 kategoriích). Pořadatelem
této akce je od roku 1991
Agentura Dobrý den.
Letos 12.–13. června
proběhne již 19. ročník
festivalu.
Každý rekord má svůj příběh
„Až budete číst Českou knihu rekordů, na mnohých místech uznale pozvednete obočí, jinde zas
udiveně zabrousíte opakovaně očima na téže
řádky, místy si možná řeknete – blázni! Ano, ale
v dobrém slova smyslu. Každý v sobě máme jistou ctižádost a chceme nebo jsme alespoň chtěli,
být v něčem NEJ... U někoho jsou ctižádostí peníze, moc, u jiného společenské uznání, u sportovců medaile. U těch, kteří jsou zapsání na stránkách České knihy rekordů, je výhrou jejich vlastní
rekord, uznalé poklepání na rameno a také pocit,
že jsou ve své disciplíně nejlepší...
Vůle a touha po úspěchu je stejně silná
jako třeba u umělců,
podnikatelů, či sportovních vítězů. Je jen
nasměrována trochu
jinam. Téměř vše, co
přinášejí stránky České knihy rekordů, je
výsledkem píle, dřiny,
vytrvalosti,
neutuchající snahy, talentu,
umění, nápaditosti,
trpělivosti, ctižádosti, zručnosti, poctivé
přípravy, schopnosti
dotáhnout věc až do
konce, vůle odolávat
28
Agentura Dobrý den
Proč se agentura jmenuje zrovna
Dobrý den? Podle slov prezidenta
agentury pana Miroslava Marka je to
proto, že; „Jsme v Čechách, tak i název
by měl být český. Všech těch anglických názvů nebo názvů z nejrůznějších
zkratek je všude kolem nás plno. Navíc
jsme také vždycky chtěli, aby každý den
s námi byl pro lidi výjimečný – a dobrý!“ V České databance rekordů má
Agentura Dobrý den momentálně
přes sedm tisíc údajů. Další česká
NEJ... jsou průběžně vyhledávána.
nepřízni osudu i nepochopení okolí, ale třeba
i recese a smyslu pro humor...“
Miroslav Marek, prezident agentury (zkrácená citace)
Víte třeba, že člověk může bez pomoci rukou
udržet na své hrudi závaží těžké 225 kg (díky
svému tělesnému magnetismu), že lze vyšlechtit strom, který plodí pět druhů ovoce
najednou, že lze z hlavy odříkat celý kalendář
20. století, včetně dnů v týdnu a svátků, že lze
za minutu 47x vzepřít plný pivní sud, že lze
najednou roztočit na svém těle 20 gymnastických obručí, že jde za tři hodiny nakreslit 383
portrétů lidí tak, aby se všichni poznali, že lze
žonglovat třemi míčky ve chvíli, kdy jste přilepeni podrážkami svých bot ze stropu, že lze
postavit dům za 24 hodin, uběhnout 52 km na
chůdách? To vše a spousta jiných nevšedních kuriozit se již stalo na pelhřimovském
náměstí...
Nejvìtší konvice
Døevìné kolo
Nejvìtší školní taška
na svìtì, vešlo se do ní
35 lidí
Nejvìtší trychtýø
Muzeum rekordů a kuriozit
Zlaté české ručičky
Největší, nejmenší, nejdelší, nejtěžší, nejrychlejší, nejvytrvalejší…
To vše jsou přívlastky, s nimiž se
v expozici Muzea rekordů a kuriozit setkáte na každém kroku.
Muzeum mapuje unikátní výkony
českých a světových rekordmanů, z nichž mnozí jsou zapsáni
v České knize rekordů a někteří
také v publikaci Guinessovy světové rekordy. V pěti nově zrekonstruovaných patrech pelhřimovské Dolní brány se podařilo
nashromáždit unikátní exponáty,
které jinde na světě nenajdete.
Muzeum bylo otevřeno 1. července 1994 jako jediné zařízení
svého druhu ve střední Evropě.
Má otevřeno po celý rok, od 9.00
hod. do 17. 00 hod.
Pár exponátů Muzea rekordů
a kuriozit:
funkční parní stroj ze skla (4000
hodin práce Michala Zahradníka)
– kytara slepená ze 17 tisíc sirek
(na kterou koncertoval i kytarový
virtuóz Štěpán Rak) – nejmenší motorka – jízdní kolo, které je
celé ze dřeva, včetně řetězu a brzdy a dá se na něm jezdit – funkční
reproduktor z kamene – kostel
z rýže – pyžamo pro 98 lidí – sošky ze špejlí – keramický džbánek
2,5 mm – a desítky dalších věcí.
Čeští rekordmani excelují také na zahraničních akcích
a festivalech. Rčení o zlatých českých ručičkách má stále svou platnost a lze jej vztáhnout i na „české hlavičky“,
které svým umem a neobvyklými nápady fascinují kdekoliv. Jeden z důkazů je už čtvrtým rokem k vidění v pelhřimovském Domě dobrých dnů. Je tu otevřena druhá
expozice Muzea rekordů a kuriozit, s názvem Zlaté české ručičky. Základem zcela ojedinělé výstavy jsou světové unikáty slepené ze sirek. Jedná se o rozsáhlou kolekci několika desítek hudebních nástrojů, váz a obrazů,
které pan Tomáš Korda slepil pouze ze zápalek a zápalkových hlaviček. Autor k vytvoření svého díla potřeboval 571 871 sirek, 248 344 zápalkových hlaviček a 63310
hodin čistého času práce – tj. 7 let, 2 měsíce a 22 dní,
počítáme-li ovšem 24 hodin
denně. Výsledkem je např.
impozantní kytara ze sirek,
která stejně jako mandolína
hraje a Cowboy je vůbec největším výtvorem se sirek na
světě.
Procházka Českou knihou
rekordů
Agentura Dobrý den zastřešující v České republice oblast
rekordů a kuriozit je vydavatelem České knihy rekordů,
správcem České databanky rekordů a pořadatelem mezinárodního festivalu Pelhřimov – město rekordů. V roce 2005
otevřela také nový turistický cíl, stezku – Procházka Českou knihou rekordů. Jde o přibližně 1,5 km dlouhý okruh
centrem Pelhřimova, vycházející z Muzea rekordů a kuriozit
a končící v Domě dobrých dnů (na Nábřeží rekordů a kuriozit), s expozicí Zlaté české ručičky. Cestou si lze prohlédnout
obří exponáty, seznámit se s řadou rekordmanů a na třech
zvukových tabulích si dle vlastního výběru zadat a vyposlechnout přes 300 rekordních údajů z České knihy rekordů,
a to i v angličtině a němčině.
Kontakt:
Muzeum rekordů a kuriozit, 393 01 Pelhřimov, tel. 565 321 228, e-mail: [email protected]
www.dobryden.cz
29
historie
Náš svìt je plný
zvukù. Do nìkt er
ých se
zaposloucháme
rádi, jiné bycho
m
neslyšeli. Nìkteré
radìji
bychom si rádi
ucho vali,
Historie
gramofonu
abychom si je pozdìji pøipomenuli. Lidé
se o uchování zvuku pokoušeli dlouho.
Podaøilo se jim to tøeba právì s vynálezem gramofonu.
V současné době počítačů, CD přehrávačů, MP3 a nevím čeho všeho ještě, u mě
na prvním místě zůstává stařičký gramofon. Tak nějak zvláštně praskající znění
pohádky v podání Karla Högera či Jana
Wericha, dobová hudba orchestru
R. A. Dvorského či písně z Kristiana,
by snad ani jinak poslouchat nešly.
A co teprve ta akustika! Kdo z vás
takový starý gramofon doma vlastní anebo
někde jinde jeho prostřednictvím na vlastní
uši něco slyšel, jistě mi dá za pravdu. A to nemluvím o dekorativní kráse těchto přístrojů,
kterým se žádné tvary čtverců či obdélníků
zdaleka nevyrovnají.
Stařičký gramofon má
však i své nevýhody. Nepřehrajete na něm všechny druhy gramofonových
desek, také životnost
jehly nebývá moc velká,
a prostřednictvím gramofonu si hudbu nemůžete
poslechnout
kdykoliv
a kdekoliv. Přesto bych se
raději věnovala kladům
tohoto vynálezu, zejména pak také zdůraznila, že gramofon byl nejvýznamnějším přehrávačem masově šířených
zvukových záznamů od počátku 20. století až
30
do jeho 80. let. Vyvinul se ze dvou přístrojů:
fonografu a orchestrionu se záznamem na děrovaném kotouči.
Fonograf
První zařízení zaznamenávající zvuk, které
vzniklo jako výsledek práce Thomase Edisona
na dvou jiných vynálezech – telegrafu a telefonu. Edison pracoval na přístroji, který by zaznamenal telegrafní zprávy, jenž by pak mohly být
opakovaně odesílány. Experimentoval s rycím
hrotem, který byl upevněný proti pohybujícímu se parafinovému papíru. Mechanické vibrace, vzniklé řečí, vytvořily na papíru drážky.
Později Edison nahradil papír kovovým válcem
se staniolovou fólií. Zařízení mělo dvě jednotky, jednu pro záznam, druhou pro přehrávání.
Když se mluvilo do trouby, zvukové vibrace
byly ve svislém směru zaznamenány do válce.
Edison zařízení vyzkoušel dětskou říkankou
„Marie měla ovečku“. K jeho překvapení mu
přístroj jeho slova znovu přehrál. Patent na
tento fonograf mu byl vydán 19. února
1878. Tento vynález však nebyl zcela
původní. Podobné zařízení vynalezl
„prokletý“ básník a vědec Francouz
Charles Cros už v roce 1877. Byla to
však jen teorie, protože nevytvořil
funkční model, a navíc jeho obálku
s popisem vynálezu otevřela francouzská akademie věd až několik
měsíců po doručení.
Edison své práce na fonografu na
čas přerušil, aby se mohl soustředit na vynalézání žárovky. A tak jeho
vynález posunuli kupředu jiní, včetně
Chichestera Bella a Charlese Sumnera
Taintera, který pro fonograf vytvořil voskový válec. Válce z tohoto období měly dva vážné
nedostatky. Prvním byla krátká doba záznamu,
pouze 2 minuty. Druhým nedostatkem bylo to,
že neexistoval žádný způsob hromadné výroby kopií téhož záznamu.
RCA, byl obrázek jeho psa Nippera poslouchajícího his master’s voice –
„hlas svého pána“. Určitě
Papírové etikety s touto
značkou se objevily
v roce 1900. Souboj
mezi
fonografem
a gramofonem trval
od 90. let 19. století
až do 20. let 20. století, a byl ukončen zánikem Edisonovy továrny
v roce 1929.
Gramofon byl na konci 20. století částečně
vytlačen digitálními přehrávači. Udržel se
však jako zvláštní hudební nástroj, používaný
v některých nových hudebních směrech. V posledních letech také dochází k jisté renesanci
tohoto způsobu mechanického a analogového záznamu zvuku, a to zejména v oblasti Hi-Fi
reprodukce starých hudebních nahrávek.
Gramofonová deska
Gramofon
Edisonův fonograf byl však jen slepou uličkou
vývoje. Prvenství gramofonu patří vynálezci,
který se v roce 1870 přistěhoval z Německa do
Washingtonu a jmenoval se Emile Berliner.
Jeho gramofon (gramophone) – jak nazval svůj
„mluvící“ přístroj, se od současných lišil v tom,
že místo válce navrženého Edisonem, používal
pro záznam plochý kotouč. Roku 1895 tak revolučně změnil způsob záznamu zvuku. Berlinerův gramofon získala firma Victor Talking
Machine Company (později RCA). V roce 1897
založil v Evropě firmu Deutsche Gramophon
a o rok později Britain‘s Gramophone Co. Jeho
ochrannou známkou, později převzatou
– neboli gramodeska, je médium používané od
konce 19. století do 80. let 20. století pro analogový záznam zvuku. Od konce 80. let byla
postupně nahrazována digitálním záznamem
na CD a DVD discích. V současnosti se vydávají
gramofonové desky pouze jako doplněk vedle
digitálních hudebních nosičů a slouží zejména
pro sběratelské účely a pro tzv. DJing. Při použití velmi kvalitních reprodukčních Hi-Fi zařízení, preferují mnozí nároční posluchači (tzv.
audiofilové) stále ještě oproti moderním digitálním nosičům původní gramofonové desky.
V posledních letech tento trend sílí, a proto
gramofonovou desku nelze ani dnes považovat za společensky zcela odrovnanou.
První typ gramodesek se vyráběl z šelaku, měl
hrubší drážky, potřeboval hrubší jehlu a speciální rychlost 78. Jedna strana standardní desky
mohla obsahovat maximálně 3 minuty zvuku,
větší typ desky i 5 minut. Tento typ gramodesek se v Československu používal až do roku
1962, kdy byl nahrazen vinylovými SP singly.
Výroba standardních desek však dobíhala až
do roku 1968, mnohé tituly té doby byly firmou Supraphon vydávány jak na moderních
SP, tak na standardních šelakových deskách.
31
historie
Pro přehrávání starých šelakových (standardních) desek existují dva druhy gramofonů.
Starší, jsou čistě mechanické, s plechovou rourou a natáčením klikou. Novější jsou elektrické,
a zvuk je z nich snímatelný v podobě elektrického signálu nejen do starých elektronkových
rádií, ale do jakéhokoliv druhu spotřební elektroniky vybavené gramofonovým předzesilovačem signálu, po připájení novějšího typu
konektoru.
značkami Supraphon, Panton a Opus. V poválečném Československu bylo běžně možno zakoupit i gramofonové desky vydávané v okolních státech RVHP. V NDR byly gramofonové
desky vydávány pod značkou Eterna či Amiga, v Polsku pod značkou Muza, v Sovětském
svazu pod značkou Melodia, v Maďarsku pod
značkou Pepita či Hungaroton,
Druhý typ gramofonových desek je mladší
a známější. Byl vyráběn z umělé hmoty PVC
(polyvinylchlorid, v americké angličtině též
vinyl), výjimečně též z jiných umělých hmot
v podobě pohlednic, vzorkovaných, či průhledných desek. Vinylová hmota vyráběná
v Československu byla gramofonovými odborníky po- ZAJÍMAVOSTI
važována za velmi kvalitní » Nejdelší šelaková gramodeska
materiál a vyvážela se do za- (s nejdelší skladbou) byla vyrobena v Bulharsku pod značhraničí ve velkém množství. v Československu v roce 1957 a délka kou Balkaton, v RumunJeště dva typy gramodesek skladby byla 4 minuty a 20 sekund.
sku pod značkou Electstojí za zmínku: vinylové » Poslední šelaková gramodeska byla record, na Kubě pod
desky s drážkou jako měly vydána v prosinci 1962, obsahovala značkou Ariel. Mnohé
standardní desky a otáčka- písně „Už kvetou pampelišky“ a „Tři- jiné velmi známé a remi 78 RPM (vinyl tvrzený stapětašedesátkrát“.
nomované gramofonoplavenou křídou, výrobce
vé značky pocházející
V-disc) a vinylové LP desky
ze zemí západní Evropy
s otáčkami 78 RPM (klasický vinyl, výrobce Ap- a Ameriky byly ve své době pro běžného sporelevskij zavod, SSSR).
třebitele prakticky nedostupné.
Vydavatelství
Nejznámější značky gramofonových desek
z první republiky jsou Ultraphon, Supraphon, His master‘s voice (etiketa s pejskem),
Esta, Odeon, Polydor, Rekord,
Artona, Selekton a mnoho
dalších. Mezi těmito značkami existovaly ustálené rozdíly
v ceně a kvalitě nahrávek.
Výroba gramofonových desek v podniku Gramofonové závody Loděnice (jakož i gramofonů
v podniku TESLA Litovel) v období po 2. světové válce byla v Československu vždy na velmi
vysoké úrovni. Československé gramofony ze
70. a 80. let byly vyráběny ve světové špičkové kvalitě. Gramofonové desky z tohoto období byly vyráběny a vydávány pod domácími
32
Dnes je dostupné všechno, avšak nějak zmizela nostalgická atmosféra, která je spolu s gramofony a gramofonovými deskami nerozlučně spjata. Snad jsme vám ji tímto historickým
článkem a unikátními fotografiemi malinko
připomenuli.
text: Alexandra Stušková, DiS.
zdroj: www.historiegramofonu.cz
foto: archiv A.Stuškové a www.archiv.cz
Martinický palác
Prohlídky s průvodcem, který podá odborný
výklad o této mimořádně zachovalé ukázce
evropského umění a renesančního bydlení.
K vidění původní sgrafita se starozákonními
náměty, pozdně renesanční malované trámové záklopové stropy či nástěnné fresky. Ukázka
života v renesanci – v interiéru prohlídka
typické jídelny, pracovny i ložnice, to vše koncipované ve stylu jedné z nejvýznamnějších
evropských kulturních epoch.
Muzeum historických
hudebních automatických strojů,
mechanických gramofonů a fonografů
z let 1870–1940
Konírna Martinického paláce – stálá expozice soukromých sbírek. Mnoho vystavovaných
exponátů pochází z dílen českých mistrů. V muzeu je možnost předvedení jakéhokoliv
hracího stroje. Přijďte se sami přesvědčit, jak těžké bylo vykouzlit z těchto strojů zvučnou
melodii. Vraťte se do dílen mistrů, kteří dokázali dát těmto strojům duši.
Orchestriony
Automatický stroj obsahující více nástrojů poháněných pomocí pianové mechaniky.
Hudba je zaznamenána na dřevěných válcích s ocelovými hřebíčky, pohon stroje zajišťuje
těžké závaží.
Fonografy, gramofony
Edisonův fonograf – pomocí voskového válečku a jehly se vibrace zvukových vln
zaznamenávají a stejných způsobem přehrávají. Pohon zajišťoval pružinový stroj.
Postupný rozvoj fonografu volně přešel na vynález gramofonu.
Polyfony, hrací strojky
Hřebíčkové stroje vydávající zvuky pomocí různých záznamů, buď na plechových
děrovaných deskách nebo papírových deskách, ale i pomocí hřebenových strojků.
Kolovrátky, flašinety
Složité harmoničkové i píšťalové stroje s širokým využitím – od zábavy, tance, hudebního
doprovodu kolotočů, ale i k žebrání poválečných invalidů.
Otevírací doba:
Po–Ne : 10.00–18.00
• Vstupné do paláce nebo do muzea
100 Kč Dospělý
50 Kč
Děti, studenti, senioři
250 Kč Rodinné
• Vstupné do paláce s muzeem
150 Kč Dospělý
70 Kč
Děti, studenti, senioři
350 Kč Rodinné
Martinický palác, Hradčanské náměstí 67/8, 118 00 Praha 1 Hradčany, Telefon: 233 326 722, www.martinickypalac.cz
vzpomínka
Pøi vzpomínce na tohoto herce, režiséra, legendárního bavièe, hudebníka a dramatika se nám
hned vybaví malá mrštná postava a zejména nezamìnitelný hlas, který už pøi prvních slovech rozesmál. Komu patøil? Legendárnímu bavièi, na kterého se tak nìjak rychle
pozapomnìlo. Od toho je však naše rubrika, abychom vzpomenuli.
V mìsíci únoru by slavil výroèí narození mistr sarkasmu, „šoumen“
každým coulem pan
Jiøí Císler
Narodil se 4. února 1928 v Českých Budějovicích. Tam také prožil své dětství a dospívání.
Na přání otce se vyučil číšníkem a vystudoval
obchodní akademii. Už v pubertě ho ale mnohem více než praktické řemeslo, či představa
stálého zaměstnání, lákalo umění, zejména
hudba. Intenzivně se proto učil hrát na housle
a po studiu, v roce 1947, nastoupil jako houslista do divadelního orchestru v Českých Budějovicích. Tam si jeho nadání všiml režisér Miroslav Macháček a Císler začal zpívat v operách
a operetách, až se postupně propracoval i do
34
činoher. Macháček považoval Císlera za mimořádný umělecký talent a postupně ho zasvětil
Jihoèeské divadlo Èeské Budìjovice
i do tajů divadelní režie. Vedle
toho byl Císler
využíván
také
jako
skladatel
divadelní hudby
a písňových textů. Po Macháčkově odchodu
z Českých Budějovic se Jiří Císler rozhodl roku
1960 přesídlit do
Prahy.
Císler pořady komika Josefa Dvořáka s hudbou Karla Černocha v divadle Ateliér. V roce
1974 režíroval také v divadle ABC program
Hany Zagorové. Jako herec vstoupil Jiří Císler
na divadelní prkna až koncem sedmdesátých
let v Činoherním klubu, kde odehrál řadu krásných a nezapomenutelných rolí.
Ten, který dostává políèky
Foto: Miroslav Jodas
Jihoèeské divadlo Èeské Budìjovice
Snad každý zná jeho roli „rejži“ ve filmu Dušana Kleina Jak svět přichází o básníky. V podání
Císlera byl neodolatelný, s přesně dávkovanou
mírou ješitnosti a nefalšovaného nadšení. Ano,
tak ho známe všichni, málokdo však už třeba ví,
že tento velmi nadaný houslista byl také autorem hudby k řadě muzikálů a skladeb scénické
hudby. Nějaký čas působil také jako umělecký
šéf nuselského Tyláčku (nyní Fidlovačka) a od
začátku sedmdesátých let dokonce režíroval
v divadle Semafor, kam ho angažoval Jiří Suchý
a kde Jiří Císler nastudoval všechny jeho hry.
Pracoval zde v letech 1971-1973 a režíroval mj.
hry Kytice, Elektrická pumpa nebo Kdyby tisíc
klarinetů. Poté až do roku 1978 režíroval Jiří
Povídky z Vídeòského lesa
Foto: Miroslav Pokorný
Nìžný barbar
Foto: Miroslav Pokorný
35
vzpomínka
V úzkém kruhu divadelních fanoušků a odborníků byl Jiří Císler považován za významnou
osobnost českého divadelnictví. Prošel celkem
9 angažmá, vesměs šlo o malé scény, protože
velké kamenné divadlo ho nelákalo. Nicméně
i přes tyto své úspěchy zůstával širšímu publiku prakticky neznámý. Kromě drobné role estébáka v Kachyňově snímku Ucho ho film ani televize nevyužívaly. Vše se změnilo v roce 1979,
kdy nečekaně získal sice vedlejší, nicméně
vděčnou roli intrikána Voženílka v televizním
seriálu Inženýrská odysea. Postavu měl původně hrát Josef Somr, který ale odstoupil a doporučil jako náhradníka právě Císlera. Tomu se
podařilo i na tak malém prostoru strhnout na
sebe pozornost diváků a rázem získat mimořádnou popularitu, byť zvláštní, protože jeho
Voženílek byl zápornou postavou, se kterou
herce mnoho lidí ještě dlouho ztotožňovalo.
Z filmu Samorost
Hezké epizodní úlohy vytvořil Císler i ve filmech Zlatí úhoři, Anděl s ďáblem v těle či
Samorost. Se zajímavou tragikomickou rolí
zakomplexovaného Belányiho přišel Juraj Jakubisko ve snímku Tisícročná včela. Významnou rolí, jíž se zapsal do podvědomí diváků byl
již zmíněný rejža v Básnících. Jiří Císler si zahrál
také např. v inscenacích Babička se zbláznila a v pohádkách Perníkový dědek anebo Za
humny je drak. Stejně jako na divadle i zde
však začal postupně spíše režírovat.
Za humny je drak
Jiří Císler si našel i dětské publikum, byť ho
nebylo vidět, ale „pouze“ slyšet. Svůj nenapodobitelný hlas propůjčil postavičce Harryho Šoumena v populárním dětském pořadu
Studio Kamarád nebo čaroději Gargamelovi
v dětském televizním seriálu Šmoulové. Hlas
propůjčil i Kolomajznovi z pohádky Jak ševci
zvedli vojnu pro červenou sukni. Z dabingu
pro dospělé stojí za zmínku záskok za zesnulého Františka Filipovského, kde ve filmu JO
převzal dabing Louise de Funese.
Jiří Císler měl rád lidi i legraci. Býval neodolatelným bavičem a měl řadu přátel. Současně
však také uměl, až se zraňující otevřeností,
ventilovat své názory, což mu přineslo i řadu
konfliktů. Jako typický Vodnář byl v soukromí
spíše tichým introvertem, který mnoho času
věnoval hraní na housle a skládání hudby.
Každý den se snažil hrát, aby nevyšel ze cviku
a aby, jak říkával, nepřišly vniveč ty tisíce hodin, které nástroji věnoval. Nezahálel ani jako
pisatel. Psal balady, ke slovu přišly i memoáry. V roce 1986 napsal např. scénickou hudbu
a písně ke hře Zítra touhle dobou pro divadlo
Večerní Brno.
Jednou z nejvýznamnějších etap popularity
Jiřího Císlera byla druhá polovina 80. let, kdy
se stal partnerem Luďka Nekudy v autorském
36
projektu Sešlost. Tento cyklus byl nejoriginálnějším a nejvtipnějším zábavným pořadem
své doby a několikrát tam zazněly i Císlerovy
písně. Jejich spolupráci však přerušila Nekudova tragická smrt v roce 1988.
celkovým úbytkem mozkových buněk, kdy
nemocný ztrácí paměť i orientaci v čase a ve
svém okolí. Pro činorodého člověka, o kterém
okolí hovořilo jako o sopce, jež chrlí na jevišti
nápady, to musel být zvlášť krutý trest!
V roce 1990 založil Jiří Císler v Praze první českou soukromou divadelní společnost nazvanou Hravé divadlo. Po roce však musel projekt
ukončit. Jednak neměl zkušenosti se šéfováním
souboru v tržních podmínkách, jednak se začaly hlásit první příznaky Alzheimerovy choroby,
která ho v 90. letech postupně vyřazovala z aktivního života. Tato nemoc je zákeřná v tom, že
přichází pomalu, ale neúprosně. Projevuje se
Jiří Císler byl dvakrát ženatý. S první manželkou, sólistkou hudebního divadla v Karlíně
Boženou Havlíčkovou-Císlerovou měl dvě děti.
Poslední roky o něj pečovala jeho o osmadvacet let mladší manželka Magdalena. Žil ve
svém vlastním uzavřeném světě. Téměř dva
roky pozoroval svět
z okna svého pokojíku, v bytě nedaleko
Národního divadla.
Žil ve vlastním uzavřeném světě své
duše a svého bytu.
text : Alexandra Stušková, DiS.
foto: archiv Èinoherního klubu Praha,
archiv Jihoèeského divadla Èeské Budìjovice,
archiv pana Milana Wolfa
V roce 1998 obdržel pan Jiří Císler
cenu SENIOR PRIX. Tuto cenu uděluje každoročně NADACE ŽIVOT
UMĚLCE jako poděkování za celoživotní uměleckou činnost.
Jiøí Císler podlehl Alzheimerovì chorobì 17. dubna 2004.
Bylo mu 76 let. Stejnì jako se tiše vytratil ze svìta divadla a filmu, vytratil se i ze života. Z myslí tìch, kdo ho mìli rádi, se však
nevytratí nikdy...
3
37
k am za kulturou
Kam za kulturou
Praha
2. března / Incognito – Britští Incognito, jedna z nejslavnějších acid jazzových kapel, se vrací do České
republiky. Třináctičlenná parta v čele s Jean-Paul „Bluey“ Maunickem představí svůj specifický britský
styl v rytmu jazz funku. Pořádá Lucerna Music Bar.
www.musicbar.cz
od 2. března / Ženy a panenky – Režisér a dramatik Arnošt Goldflam přichází se svou novou hrou
o ženách. Od malé holčičky po prababičku. Na prknech divadla v Řeznické hrají Ilona Svobodová,
Michala Doležalová, Iva Klestilová a další (samé) ženy.
www.reznicka.cz
9. března / Koncert Jitky Vrbové – Již 25 let spolupracují skvělá jazzová a trampská zpěvačka Jitka
Vrbová a všestranný hudebník a skladatel Stanislav Chmelík. K tomuto výročí vydávají bilanční desku
Pikovický blues, kterou budou křtít v divadle U Hasičů. Vystoupí také Metropolitan Jazz Band Praha.
www.jitkavrbova.cz
19. únor–19. duben / Jiří Petrbok: Duhová – Malíř Jiří Petrbok pokračuje ve výstavních projektech,
v nichž koncepčně omezuje formální výrazové prostředky na určitou barevnou škálu. Po předchozí
Červené výstavě nyní pokračuje projektem Duhová, který se koná na Staroměstské radnici. Pořádá
Galerie hlavního města Prahy.
www.ghmp.cz
1. března / Zjasněná noc – PREMIÉRA. Slavnostní večer, sestávající se z choreografií: Zjasněná noc,
Stabat, Divocí koně, při příležitosti 45. výročí založení původního Baletu Praha. Představí Pražský
komorní balet Pavla Šmoka, začátek v 19.00 hod. Divadlo v Dlouhé.
www.balet-praha.cz
Chrudim
30. března / Sluha dvou pánů – Inscenace Pražského komorního baletu Pavla Šmoka, která svou
choreografií oslovuje všechny věkové kategorie. Uvádí Chrudimská beseda, začátek představení
v 19.00 hod.
www.chbeseda.cz
Jindřichův
Hradec
15. února–29. března / Mikrosvět – V prostorách jindřichohradeckého Národního muzea fotografie
je veřejnosti představena unikátní sbírka české vědecké fotografie. Odkrývá návštěvníkům svět, který
můžeme obdivovat jen díky speciálnímu fotografickému oboru – mikrofotografii. Struktury a obrazy
vytvořené přírodou často připomínají abstraktní umění. Součástí výstavy Mikrosvět budou také
přednášky autorů fotografií.
www.nmf.cz
Ostrava
18. března–5. dubna / České a slovenské výtvarné umění šedesátých let 20. stol. Tato rozsáhlá
výstava vznikla spojením několika galerijních institucí. Vedle ostravské Galerie výtvarného umění se
na ní podílí také Slovenská národní galerie, Galerie města Bratislavy nebo olomoucké Muzeum umění.
Návštěvníci výstavy se mohou těšit na díla Jaroslava Vožniaka, Vratislava Varmuži, Vladimíra Boudníka,
Adrieny Šimotové, Eduarda Ovčáčka aj.
www.gvuostrava.cz
38
Brno
6. března–28. června / Vladimír Skrepl: Jako v zrcadle – výstavu výtvarníka a laureáta Ceny
Michala Ranného za rok 2008, pořádá Moravská galerie v Pražákově paláci. Skrepl patří mezi
nejdůležitější postavy české výtvarné scény už od 80. let. V očích teoretiků výtvarného umění je jakousi
anomálií, kterou nelze obejít, ale nikdo si s ní neví rady.
www.mg.cz
27. března / 90. narozeniny kina Art – Přesně před devadesáti lety se na místě dnešního kina Art
odehrála první veřejná filmová projekce. Kino Art se tak řadí k nejstarším dosud fungujícím biografům
v České republice. Oslava přímo v kině se uskuteční za doprovodu slavných filmových melodií
vybíraných DJ Liquidem. Součástí programu bude také projekce animovaných filmů pro dospělé
a výběr unikátních filmových týdeníků.
www.kinoartbrno.cz
Pardubice
2.–9. března / GRAND Festival smíchu IX. ročník – Soutěžní festival komedií českých a moravských
divadel. Východočeské divadlo Pardubice, začátky představení v 19.00 hod.
www.vcd.cz
14. března / P. Shaffer: Černá komedie – Premiéra situační komedie na druhou. Děj se odehrává
potmě. Diváci samozřejmě vidí, co se na jevišti děje, postavy příběhu však nikoli... Hrají: Ladislav Špiner,
Martina Sikorová, Pavel Novotný, Lída Vlášková, Josef Vrána, Petra Janečková aj. Režie Zdeněk Dušek j. h.
Uvádí Východočeské divadlo Pardubice v 19.00 hod.
www.vcd.cz
Uherské
Hradiště
29. března / Zazpívej, slavíčku – Již po třicáté páté se bude v Uherském Hradišti vybírat nejlepší
dětský interpret lidových písní. Zúčastnit se mohou děti od mateřských škol až po 9. třídy škol
základních. Podle věku budou rozřazené do jedné z pěti kategorií. Pořádá Klub kultury Uherské
Hradiště a Dům kultury Uherský Brod.
www.kkuh.cz
V pøíštím vydání: Zítra to roztoèíme drahoušku... Neboli, my to pøíštì roztoèíme s nestárnoucím
Františkem Peterkou. Shodou okolností se narodil ve stejný den jako významný èeský hlasatel
Richard Honzoviè, na kterého budeme vzpomínat. Navštívíme mìsto Liberec a povíme si nìco o historii
elektøiny, bez které byste si vlastnì po veèerech nemohli pøeèíst ani tyto stránky. A to bychom neradi.
Tìšte se spolu s námi i na další témata.
Podìkování: Symfonický orchestr hl. m. Prahy – FOK, Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, Agentura
NKL Žofín s.r.o., ÈRo Region – Støedoèeský kraj, Hudební klub Blues Sklep, Kulturní zaøízení
mìsta Pelhøimova, Agentura Dobrý den – Pelhøimov, Muzeum hudebních strojù – Martinický palác,
Hotel Køemešník.
Všem jmenovaným dìkujeme za poskytnutí inzerce.
39
kalendárium
Kalendárium
Pan Vlastimil Bedrna (Herecká asociace)
NADACE ŽIVOT UMÌLCE
dodateènì blahopøeje všem
uvedeným jubilantùm k jejich
narozeninám.
narozen 8. 2. 1929, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1999
Pan Miroslav Doležal (Herecká asociace)
narozen 10. 2. 1919, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1994
Únor
Pan Antonín Švorc (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE)
narozen 12. 2. 1934, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2005
Pan Karel Urbánek (Herecká asociace)
narozen 13. 2. 1930, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1999
Paní Libuše Walterová (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR)
narozena 15. 2. 1914, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2001
SENIOR PRIX – cena, kterou
udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako
podìkování za celoživotní umìleckou
èinnost.
Paní Jiøina Jirásková (Herecká asociace)
narozena 17. 2. 1931, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2001
Vzpomínka: dne 22. ledna 2009 zemřel v necelých 103 letech dlouholetý člen orchestru Národního divadla pan Karel Moudrý, jenž byl nejstarším držitelem ceny SENIOR PRIX. Byl také osobností našeho zářijového vydání. Vzhledem k úctyhodnému věku a celoživotní vitalitě tohoto umělce, uveřejňujeme v našem
jubilejním kalendáriu výjimečně i jednu vzpomínku...
NADACE ŽIVOT UMĚLCE a redakce nadačních listů
TAJENKA: Orchestr R. A. Dvorského
Tajenka: Melody Boys
40
HOTEL KŘEMEŠNÍK
Poutní Hotel Křemešník je situován v překrásné
přírodě západní části kraje Vysočina, 9 km od města
Pelhřimova směrem na Nový Rychnov, cca 24 km od
dálnice D1 (EXIT Humpolec). Okolí je protkáno sítí
turistických a cyklistických tras. Veškeré interiéry hotelu
jsou provedeny v “duchu” horského hotelu. Kombinace
masivního dřeva s kovem a kamenem.
Restaurace nabízí rozmanitý sortiment specialit české
i evropské kuchyně. Kapacita 65 osob, samostatně
oddělený salonek 55 osob. Nabídka gastronomických
služeb zahrnuje celkové zajištění společenských akcí. K tomuto účelu slouží vlastní bar s obsluhou,
soc. zařízením, samostatným vstupem a venkovní terasou. Možnost posezení i úpravy pokrmů grilováním. Ve vybavení salonku je TV (SAT), video, dataprojektor s projekčním plátnem, WIFI internetové připojení a flipchart.
Ubytování 15 dvoulůžkových pokojů s vlastním sociálním zařízením
(sprchový kout a WC), možnost přistýlky. Pokoje jsou vybaveny TV
(SAT), minibarem a CD přehrávačem.
Více informací na www.hotelkremesnik.cz
Těšíme se na Vaši návštěvu
Kontakt
Křemešník 4 – Nový Rychnov, 393 01 Pelhřimov
restaurace +420 565 303 430
recepce +420 565 303 431
fax +420 565 303 432
GSM +420 774 754 555
[email protected]
41
www.rwe.cz
V KINECH OD 12. ÚNORA
ENERGIE ČESKÉHO FILMU
RWE dosud koprodukovala 11 celovečerních filmů, které vidělo více než 4,5 mil. diváků.
V roce 2009 jsou připraveny čtyři další.
Jak se krotí krokodýli, Rafťáci, Účastníci zájezdu, Grandhotel, Bestiář, Gympl, Medvídek,
Nejkrásnější hádanka, O rodičích a dětech, Tobruk, Nestyda, Líbáš jako bůh, Oko – Tvář ve zdi,
Nickyho rodina, 3 sezóny v pekle.