Tryb-2

Transkript

Tryb-2

VYSOKÁ VOJENSKÁ ŠKOLA POZEMNÍHO VOJSKA
Katedra průzkumu a zahraničních armád
Výhradně
pro služební potřebu
Výtisk číslo:
Počet listů:89
P.č.t.: 1145/2
(S 3316)
TAKTICKÝ PRŮZKUM
II.díl
ZPŮSOBY VOJSKOVÉHO A HLOUBKOVÉHO PRŮZKUMU
(skripta)
Zpracoval:
podplukovník ing. Jan TRYBENEKR
Recenzovali:
plukovník ing. Milan VYMĚTALÍK
podplukovník ing. Drahomír LEXA
VYŠKOV
1991
25.5.2009 13:24
1
Tryb 2.doc
VYSOKÁ VOJENSKÁ ŠKOLA POZEMNÍHO VOJSKA
Katedra průzkumu a
zahraničních armád
Výhradně
pro služební potřebu
Výtisk číslo:
Schvaluji:
Počet listů: 89
Děkan fakulty mechanizovaného vojska
P.č.t.:1145/2
plk.gšt. ing. Miroslav DŘÍMAL, CSc.
TAKTICKÝ PRŮZKUM
II.díl
ZPŮSOBY VOJSKOVÉHO A HLOUBKOVÉHO PRŮZKUMU
(skripta)
Zpracoval:
podplukovník ing. Jan TRYBENEKR
Recenzovali:
plukovník ing. Milan VYMĚTALÍK
podplukovník ing. Drahomír LEXA
VYŠKOV
1991
25.5.2009 13:24
2
Tryb 2.doc
Anotace:
Skripta rozpracovávají, graficky interpretují a rozšiřují ustanovení bojových řádů
(Všeob-Ř-1,2,3) a předpisu Zprav-1-1 o způsobech průzkumu. Jsou určena pro studenty
průzkumného oboru všech forem studia i pro studenty oboru motostřeleckého a tankového.
Klíčová slova:
Pozorování a naslouchání, pozorovatel, pozorovací hlídka, pozorovací stanoviště, léčka,
přepad, výpad, výslech, ukořistěný dokument, průzkum bojem, podskupina přepadová,
zajišťovací, odtarasovací.
25.5.2009 13:24
3
Tryb 2.doc
Předmluva
Tato skripta jsou určena v plném rozsahu pro potřebu studentů průzkumného oboru
denního i dálkového studia, průzkumných i zpravodajských kurzů a ŠDZ, v užším rozsahu i
pro studenty motostřeleckého a tankového oboru VVŠ PV ke studiu základních způsobů
průzkumu.
Ve skriptech jsou do potřebné hloubky rozpracována všeobecná ustanovení bojových
řádů ČSA (Všeob-Ř-1, 2, 3) a předpisu Zprav-1-1 „Taktický průzkum“, týkající se dané
problematiky s využitím dalších zpravodajských pomůcek (Zprav-51-3 „Příprava a provádění
výslechu v polních podmínkách“, Zprav-53-1/1 „Vyhodnocení ukořistěných dokumentů“,
NN 020101 „Průzkum – názvoslovná norma“) a vlastních zkušeností autora.
Pro přehlednost, rychlou a snadnou orientaci v předkládané učební látce jsou skripta
rozdělena do hlav, jejich názvy jsou děleny a seřazeny podrobně do kapitol a podkapitol
tak,aby vystihovaly podstatné stránky popisovaných jevů a činností. Důležité momenty jsou
v textu zvýrazněny rámováním či podtržením.
Přílohy, zařazené na konci skript, slouží jednak jako možné vzory dokumentů, jednak
k lepšímu pochopení podstaty, zásad a variant realizace jednotlivých způsobů průzkumu.
Komplexně a uceleně zpracovaná látka a určení skript pro široký okruh studentů
vyžadují studovat látku podle pokynů učitele, který rovněž stanoví výukové cíle. Kontrolou
jejich splnění jsou vystoupení na seminářích, cvičeních, při praktických zaměstnáních a
prokázané znalosti při zkouškách.
Použitá terminologie se v některých případech odchyluje od terminologie používané
v řádech, předpisech a pomůckách platných v době vydání těchto skript.
Obsah skript byl projednán na zasedání katedry dne 19. března 1991 a doporučen do
tisku.
Skripta neprošla jazykovou úpravou.
25.5.2009 13:24
4
Tryb 2.doc
OBSAH
Předmluva
ÚVOD
Hlava I.
1.
1.1.
1.2.
1.3.
2.
2.1.
2.2.
3.
3.1.
3.2.
3.3.
3.4.
3.5.
3.6.
4.
4.1.
4.2.
4.3.
4.4.
5.
6.
6.1.
6.2.
Hlava II.
1.
1.1.
1.2.
1.3.
1.4.
1.5.
1.6.
2.
2.1.
2.2.
2.3.
3.
3.2.
3.3.
Hlava III.
1.
1.1.
1.2.
1.3.
2.
2.1.
25.5.2009 13:24
8
9
POZOROVÁNÍ A NASLOUCHÁNÍ.......................................................... 10
ZÁKLADNÍ POJMY................................................................................... 10
Charakteristika pozorování .......................................................................... 10
Pozorovatel, pozorovací hlídka.................................................................... 11
Pozorovací stanoviště................................................................................... 12
PŘÍPRAVA POZOROVACÍ HLÍDKY K PLNĚNÍ ÚKOLU..................... 15
Harmonogram činnosti................................................................................. 15
Činnost velitele pozorovací hlídky .............................................................. 15
SLUŽBA NA POZOROVACÍM STANOVIŠTI ........................................ 20
Rozdělení služby v pozorovací hlídce ......................................................... 20
Povinnosti velitele pozorovací hlídky.......................................................... 20
ČINNOST POZOROVATELE.................................................................... 20
Udávání cílů a hlášení výsledků pozorování ............................................... 22
Střídání pozorovatelů a pozorovacích hlídek............................................... 23
Činnost pozorovací hlídky za pohybu.......................................................... 24
POZOROVÁNÍ ZA ZVLÁŠTNÍCH PODMÍNEK ..................................... 25
Pozorování v noci ........................................................................................ 25
Pozorování v zimě........................................................................................ 25
Pozorování v horách .................................................................................... 26
Pozorování v lese a v osadách ..................................................................... 26
NASLOUCHÁNÍ......................................................................................... 27
POZOROVÁNÍ V HLAVNÍCH DRUZÍCH BOJE .................................... 27
Pozorování v obraně .................................................................................... 27
Pozorování za útoku..................................................................................... 28
LÉČKA ........................................................................................................ 30
OBECNÁ USTANOVENÍ .......................................................................... 30
Podstata a cíle léčky..................................................................................... 30
Bojová sestava jednotky v léčce .................................................................. 31
Úkoly, činnost a vybavení podskupin.......................................................... 31
Systém paleb ................................................................................................ 35
Zásady činnosti v léčce ................................................................................ 35
Ffáze léčky s přípravou................................................................................ 36
PŘÍPRAVA LÉČKY ................................................................................... 37
Harmonogram přípravy................................................................................ 37
Činnost velitele jednotky (průzkumného orgánu)........................................ 39
Činnost velitele podskupiny......................................................................... 42
ZVLÁŠTNOSTI V ORGANIZACI A PROVEDENÍ LÉČKY................... 44
Organizace léčky z chodu (pod tlakem času) .............................................. 44
Zvláštnosti výběru místa podle cílů léčky, síly a složení protivníka ........... 45
PŘEPAD ...................................................................................................... 46
Podstata a cíle přepadu................................................................................. 46
Způsoby přepadu.......................................................................................... 46
Bojová sestava ............................................................................................. 47
PŘEPAD S VYUŽITÍM BOJOVÉ TECHNIKY ........................................ 48
Fáze přepadu ................................................................................................ 48
5
Tryb 2.doc
2.2.
2.3.
3.
3.1.
3.2.
3.3.
3.4.
3.5.
4.
4.1.
4.2.
4.3.
4.4.
5.
5.1.
5.2.
Hlava IV.
1.
1.1.
1.2.
2.
2.1.
2.2.
2.3.
2.4.
2.5.
2.6.
3.
3.1.
3.2.
3.3.
3.4.
3.5.
3.6.
Hlava. V.
1.
1.1.
1.2.
1.3.
1.4.
2.
2.1.
2.2.
2.3.
2.4.
3.
3.1.
3.2.
Hlava VI:
1.
25.5.2009 13:24
Úkoly a činnost přepadové podskupiny....................................................... 49
Úkoly a činnost zajišťovací podskupiny...................................................... 51
ORGANIZACE A PROVEDENÍ PŘEPADU PĚŠKY ............................... 52
Fáze přepadu ................................................................................................ 52
Úkoly a činnost odtarasovací podskupiny ................................................... 53
Úkoly a činnost přepadové podskupiny....................................................... 53
Úkoly a činnost zajišťovací podskupiny...................................................... 55
Úkoly a činnost destrukční podskupiny....................................................... 55
PŘÍPRAVA PŘEPADU............................................................................... 56
Činnost velitele průzkumného orgánu ......................................................... 58
Průzkum objektu přepadu ............................................................................ 62
ZVLÁŠTNOSTI V ORGANIZACI A PROVEDENÍ PŘEPADU.............. 63
Přepad prováděný skupinou hloubkového průzkumu.................................. 63
Oraganizace a provedení přepadu bez přípravy........................................... 63
VÝPAD........................................................................................................ 64
Podstata a cíle výpadu.................................................................................. 64
Bojová sestava jednotky (skupiny), úkoly a vybavení podskupin............... 64
PROVEDENÍ VÝPADU ............................................................................. 66
Fáze výpadu ................................................................................................. 66
Činnost podskupin při postupu k objektu výpadu........................................ 66
Rozmístění podskupin a napadení objektu výpadu...................................... 68
Signály ......................................................................................................... 68
Odchod do sestavy vlastních jednotek......................................................... 68
Činnost při prozrazení výpadu ..................................................................... 69
PŘÍPRAVA VÝPADU ................................................................................ 69
Organizace výpadu štábem .......................................................................... 71
Činnost velitele jednotky ............................................................................. 71
Pozorování objektu výpadu.......................................................................... 75
Nácvik výpadu ............................................................................................. 76
VÝSLECH ZAJATCŮ A PŘEBĚHLÍKŮ................................................... 77
Charakteristika výslechu.............................................................................. 77
Kategorizace vyslýchaných osob................................................................. 77
Základní druhy výslechů.............................................................................. 78
Zacházení se zajatci ..................................................................................... 79
ZÁSADY VÝSLECHU ............................................................................... 80
Příprava výslechu......................................................................................... 80
Výslechové prostředí ................................................................................... 81
Hlavní zásady provedení výslechu............................................................... 82
Zvláštnosti výslechu..................................................................................... 83
VÝSLECH V TÝLU PROTIVNÍKA .......................................................... 85
Charakteristika a zásady výslechu ............................................................... 85
Hlášení zpráv o nakládání se zajatci ............................................................ 86
STUDIUM UKOŘISTĚNÝCH DOKUMENTŮ ........................................ 87
KLASIFIKACE UKOŘISTÉNÝCH DOKUMENTŮ ................................ 87
6
Tryb 2.doc
2.
ZÁSADY VYHODNOCOVÁNÍ DOKUMENTŮ...................................... 87
3.
POSTUP PŘI VYHODNOCOVÁNÍ DOKUMENTŮ................................ 88
Hlava VII. PRŮZKUM BOJEM.................................................................................... 90
SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................... 91
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 92
25.5.2009 13:24
7
Tryb 2.doc
Předmluva
Tato skripta jsou určena v plném rozsahu pro potřebu studentů průzkumného oboru
denního i dálkového studia, průzkumných i zpravodajských kurzů a ŠDZ, v užším rozsahu i
pro studenty motostřeleckého a tankového oboru VVŠ PV ke studiu základních způsobů
průzkumu.
Ve skriptech jsou do potřebné hloubky rozpracována všeobecná ustanovení bojových
řádů ČSA (Všeob-Ř-1, 2, 3) a předpisu Zprav-1-1 „Taktický průzkum“, týkající se dané
problematiky s využitím dalších zpravodajských pomůcek (Zprav-51-3 „Příprava a provádění
výslechu v polních podmínkách“, Zprav-53-1/1 „Vyhodnocení ukořistěných dokumentů“, NN
O20101 „Průzkum - názvoslovná norma“) a vlastních zkušeností autora.
Pro přehlednost, rychlou a snadnou orientaci v předkládané učební látce jsou skripta
rozdělena do hlav,jejich názvy jsou děleny a seřazeny podrobně do kapitol a podkapitol
tak,aby vystihovaly podstatné stránky popisovaných jevů a činností. Důležité momenty jsou v
textu zvýrazněny rámováním či podtržením.
Přílohy, zařazené na konci skript,slouží jednak jako možné vzory dokumentů, jednak k
lepšímu pochopení podstaty, zásad a variant realizace jednotlivých způsobů průzkumu.
Komplexně a uceleně zpracovaná látka a určení skript pro široký okruh studentů
vyžadují studovat látku podle pokynů učitele,který rovněž stanoví výukové cíle. Kontrolou
jejich splnění jsou vystoupení na seminářích, cvičeních, při praktických zaměstnáních a
prokázané znalosti při zkouškách.
Použitá terminologie se v některých případech odchyluje od terminologie používané v
řádech,předpisech a pomůckách platných v době vydání těchto skript. Obsah skript byl
projednán na zasedání katedry dne 19.března 1991 a doporučen do tisku.
Skripta neprošla jazykovou úpravou.
25.5.2009 13:24
8
Tryb 2.doc
ÚVOD
Způsoby průzkumu jsou metody činnosti průzkumných orgánů použité s cílem
získat průzkumné zprávy.
Jsou zároveň i jedním z kriterií, podle nichž se taktický pozemní průzkum dělí na
(vojskový, hloubkový, dělostřelecký, ženijní atd.). Způsoby průzkumu, používané dnešními
orgány vojskového a hloubkového průzkumu, nejsou nikterak nové. Dochovaná historie válek
zná nesčetné případy – úspěšné i neúspěšné – použití způsobů průzkumu, uváděných v těchto
skriptech. Tento fakt však nesmí vést k domněnce, že se jedná o metody činnosti vývojem
překonané. V závislosti na rozvoji vědy a techniky se měnily u těchto způsobů průzkumu
použité prostředky, zatímco cíle a obecné zásady provedení zůstaly víceméně neměnné.
–
–
Z tohoto poznatku vyplývá několik úkolů:
za prvé je třeba pochopit podstatu a obecné zásady jednotlivých způsobů průzkumu a dále
je rozvíjet,
za druhé maximálně při jejich realizaci využívat nové, vysoce účinné prostředky či nové
prostředky k těmto účelům vynalézat.
S existencí dalších způsobů průzkumu, většinou uskutečňovaných pomocí technických
prostředků, se nikterak význam uváděných způsobů průzkumu nezmenšuje.
Dále je třeba si uvědomit, že použití toho či onoho způsobu tvoří podstatnou část
činnosti orgánů vojskového a hloubkového průzkumu. A nejen to. Některé způsoby, jako
např. léčka, přepad, výpad jsou využívány vševojskovými (bojovými) jednotkami k plnění ne
průzkumných, nýbrž běžných bojových úkolů.
25.5.2009 13:24
9
Tryb 2.doc
Hlava I.
POZOROVÁNÍ A NASLOUCHÁNÍ
1.
ZÁKLADNÍ POJMY
1.1.
CHARAKTERISTIKA POZOROVÁNÍ
Definice: „Pozorování je základní způsob průzkumu. Organizuje se ve všech druzích
bojové činnosti nepřetržitě ve dne i v noci a za omezené viditelnosti a
uskutečňuje se zrakem, pozorovacími přístroji a jinými technickými
prostředky.“
Pozorovat neznamená se jen dívat. Je to především cílevědomé sledování určité části
terénu a vzdušného prostoru nad ním za účelem vyhledání, zjištění či upřesnění síly, složení,
rozmístění a činnosti protivníka, jeho palebných i jiných prostředků (objektů) a zjištění stavu
terénu z hlediska potřeb vedení boje. Kromě toho se pozorováním zjišťují výsledky palebných
úderů provedených na protivníka.
Soustavným a cílevědomým prováděním pozorování lze získat cenné údaje i o dovedně
skrytých a zamaskovaných objektech protivníka a jeho činnosti podle demaskujících příznaků
. To jsou jevy, či opomenutí, podle kterých lze zjistit počty a určit druh bojové techniky,
přítomnosti jednotek, jejich rozmístění, a ráz činnosti. Někdy se jedná o jen nepatrné
příznaky, které může vyhodnotit pouze zkušený pozorovatel. Pozorování je nejrozšířenější
způsob průzkumu.
–
–
–
–
–
–
Průzkum pozorováním provádí:
velitelé čet, rot a praporů ze svých velitelsko-pozorovacích stanovišť,
velitelé pluků a určení důstojníci štábů pluků z pozorovatelen,
velitelé divizí a určení důstojníci štábů divizí z předsunutých velitelských stanovišť
(pozorovatelen),
všichni příslušníci jednotek vedoucích boj,
pozorovatelé a pozorovací hlídky z pozorovacích stanovišť,
průzkumné orgány bojového, hloubkového, dělostřeleckého, ženijního, radiačního a
chemického průzkumu, všechny osádky vrtulníků a letounů, kromě toho se pozorování
provádí s použitím průzkumně signalizačních zařízení.
Dříve se pozorování provádělo zrakem, popřípadě s využitím jednoduchých optických
přístrojů. V soudobých podmínkách, díky používání dokonalých optických přístrojů,
infrapřístrojů, radiolokátorů, termovizorů, televize a dalších technických prostředků
průzkumu výrazně vzrostly možnosti a tím i význam pozorování.
–
–
–
–
Úspěch pozorování závisí především na jeho:
dobré organizaci,
nepřetržitosti a systematičnosti,
utajení,
vycvičenosti pozorovatelů a na tom, jak pozorovatelé znají organizaci, zbraně a bojovou
techniku protivníka, taktické normy, zásady vedení boje malými jednotkami a také na
znalosti návyků,chování a režimu života jednotek protivníka v daném prostoru.
25.5.2009 13:24
10
Tryb 2.doc
1.2.
POZOROVATEL, POZOROVACÍ HLÍDKA
Definice: „Pozorovatel, (pozorovací hlídka) je průzkumný orgán (voják, skupina vojáků)
určený k pozorování protivníka,terénu,počasí a pod. při všech druzích činnosti
vojsk. K splnění úkolu používá zraku,pozorovacích přístrojů a jiných
technických prostředků.“
Pozorovatelé se určují:
–
–
–
–
1. U bojujících jednotek (mechanizovaných, pěších, tankových atd.):
v družstvu 1 pozorovatel,
v četě 1 pozorovatel,
v rotě 1–2 pozorovatelé,
v praporu 1–2 pozorovatelé.
2. U průzkumných orgánů (vojskového, hloubkového, dělostřeleckého, ženijního,
radiačního a chemického průzkumu):
– počet vyčleňovaných pozorovatelů od každého průzkumného orgánu závisí na úkolu a
momentální taktické situaci.
3. Nebo jsou příslušníky pozorovací hlídky.
Pozorovatelé se umisťují poblíž stanoviště velitele, který jim také vydává bojový rozkaz
pro pozorování.
Pozorovací skupiny se určují:
–
–
–
1. U jednotek, útvarů a svazků (mechanizovaných, tankových, pěších atd.):
u praporu v počtu l–2 pozorovací hlídky (vyčleňují se z podřízených rot),
u pluku 2–3 pozorovací hlídky (vyčleňují se z průzkumné jednotky pluku),
u divize 3–4 pozorovací hlídky (vyčleňují se z průzkumného útvaru divize),
2. U jednotek a útvarů druhů vojsk (zejména od dělostřeleckých, ženijních a
chemických).
Pozorovací hlídky se vysílají do prostorů kam velitelé sami nevidí a umisťují se
v místech, která zabezpečují dobré pozorování protivníka na co největší vzdálenost.
Pozorovací skupina je složena:
– ze 2–3 vojáků, z nichž jeden je velitelem, nebo
– je tvořena osádkou bojového vozidla (OT, BVP, tanku).
25.5.2009 13:24
11
Tryb 2.doc
1.3.
POZOROVACÍ STANOVIŠTĚ
1.3.1. Zásady výběru a vybudování pozorovacího stanoviště
Definice: „Pozorovací stanoviště je stanoviště pozorovací hlídky. Vhodné místo nebo objekt
v terénu, dobře zamaskované a dostatečně materiálně vybavené, umožňující
výhodné pozorování protivníka a předávání zpráv.“
Podle situace může pozorovací hlídka také plnit úkol ze svého bojového vozidla (OT,
BPzV, tanku), které se v tom případě stává součástí pozorovacího stanoviště.
Není-li místo pozorovacího stanoviště přesně určeno,volí si ho podle úkolu a terénu sám
velitel pozorovací hlídky (pozorovatel). Místo nesmí přitahovat pozornost protivníka a tím i
jeho palbu. Proto při výběru místa pro pozorovací stanoviště musí velitel pozorovací hlídky
(pozorovatel) dbát toho, aby vyhovovalo těmto podmínkám:
– nikdy se neumisťuje na vrcholy výšin nebo u zřídka se vyskytujících terénních předmětů
(trigonometrické body, vidlice cest, osamělé budovy, stromy a pod.),
– má být výše než pozorovaný objekt (v noci naopak),
– musí zabezpečovat dobrý výhled na prostor, kde jsou nejdůležitější objekty protivníka
(dobrý výhled),
– musí z něho být spolehlivé spojení s velitelem,
– musí k němu vést skrytá a pokud možno rychlá cesta pro příchod a odchod,
– v případě potřeby musí zabezpečovat i možnost dlouhodobého pobytu a s tím
souvisejícího odpočinku a přípravy stravy,
– musí být skryté a umožňovat dobré maskování před pozemním i vzdušným pozorováním,
– musí chránit pozorovatele před střelami z ručních zbraní a střepinami granátů.
Způsob a rozsah ženijního vybudování pozorovacího stanoviště se určuje podle
předpokládané délky doby pozorování. Ženijní úpravy a maskování pozorovacího stanoviště v
podmínkách přímého dotyku s protivníkem se provádějí zpravidla v noci.Nutné práce jako
například splétání rohoží, opatřování maskovacího materiálu a zřizování různých koster se
provádí zásadně ve skrytu, nikdy ne na pozorovacím stanovišti.
–
–
V zásadě se rozlišují dva typy pozorovacích stanovišť:
pro jednoho pozorovatele,
nebo umožňující činnost celé pozorovací hlídky.
Nedovoluje-li situace pozorovací hlídce vybudovat pozorovací stanoviště pro celou
hlídku, zřizují se dvě místa:
– vlastní pozorovací stanoviště,
– místo pro odpočinek a předávání zpráv nadřízenému.
Mezi oběma místy musí být nepřetržité spojení.
Možné způsoby vybudování pozorovacích stanovišť jsou uvedeny v přílohách číslo 1–7.
Kromě toho je výhodné pozorovací stanoviště zaujímat ve vracích bojové techniky,
v budovách nebo rozvalinách budov a továrních objektů. Zde platí tyto zásady:
– volit rohové budovy s možností výhledu do více stran,
– při pozorování z podkroví neodstraňovat střešní krytinu,
– při zřizování průrazů ve zdech dbát, aby neměly pravidelné rozměry - maskovat je jako
díry po granátech a pod.,
25.5.2009 13:24
12
Tryb 2.doc
–
pozorovat z hloubky místnosti.
Pro krátkodobé pozorování pozorovatel zpravidla pozorovací stanoviště ženijně
neupravuje. Vždy však musí dbát zásad maskování:
– je-li pozorovatel umístěn u nějakého předmětu v terénu, musí splývat s jeho obrysy nebo
být v jeho stínu,
– pozoruje-li z příkopu nebo jámy, musí být za pozorovatelem pozadí (násyp, keř a pod.),
aby se nerýsoval na horizontu,
– z prostoru za stromem, kamenem nebo jiným předmětem se pozoruje ze zastíněné strany
vleže,
– v křoví se pozorovatel umisťuje těsně u země ze zastíněné strany a poněkud vzadu od
okraje keře,
– umisťuje-li se pozorovatel na stromě, vybírá si silnější strom s nejsilnějšími, nejhustějšími
větvemi a upravuje si stanoviště tak, aby mohl sedět. I na stromě se vždy využívá stínu a
zásadně se nepoužívá strom s ptačím hnízdem,
– ve vysoké trávě (obilí) si pozorovatel vybírá stanoviště v hloubce pole,
– v nekrytém otevřeném terénu má barva oděvu splývat s přirozenou barvou terénu.
1.3.2. Vybavení pozorovacího stanoviště
Pozorovací stanoviště se vybavuje podle úkolu a situace. Zpravidla na pozorovacím
stanovišti jsou:
1. Prostředky pro pozorování, zjišťování a zaměřování:
– optické pozorovací přístroje,
– přístroje pro pozorování v noci,
– infraprůkazníky,
– radiolokátor pro zjišťování pohyblivých pozemních cílů,
– radiolokační pátrač,
– dálkoměr (stereoskopický, laserový),
– přístroje radiačního a chemického průzkumu.
2. Prostředky pro spojení a předávání zpráv:
– rádiová stanice,
– telefonní přístroj,
– kódovaná mapa,
– signální (hovorová) tabulka,
– tiskopisy na hlášení.
3. Signální prostředky:
– signální pistole se sadou signálních nábojů,
– vystřelovač signálních nábojů,
– osvětlovací náboje.
4. Dokumentace:
– deník pozorování,
– schéma pozorování.
5. Pomocné prostředky:
– buzola,
– hodinky,
– psací a kreslící potřeby,
– svítilna.
25.5.2009 13:24
13
Tryb 2.doc
Deník pozorování
Definice: „Deník pozorování je bojový dokument vedený na každé pozorovatelně
(pozorovacím stanovišti). Zaznamenávají se v něm úkoly pozorovací hlídky
pozorovatele) a všechny výsledky pozorování (zejména doba, místo, druh a
činnost pozorovaných objektů) a odeslaná (předaná) hlášení.“
Kromě toho se do deníku pozorování zapisuje střídání pozorovatelů a pozorovacích
hlídek.
Možný vzor deníku pozorování je uveden v příloze č.8.
Schéma pozorování
Definice: „Schéma pozorování je pomocný dokument, který obsahuje grafické znázornění
úkolů pozorovatelů (pozorovací hlídky). Vede se na mapách velkého měřítka
nebo náčrtech. Zakreslují se na něm orientační body, skryté prostory a veškerá
zjištěná činnost protivníka.“
–
–
–
Zákres úkolu obsahuje:
přesné umístění pozorovacího stanoviště včetně uvedení úplných pravoúhlých souřadnic,
pozorovací sektor,
smluvené názvy terénních předmětů.
U orientačních bodů se ještě udává dálka k nim a azimuty.
–
–
–
–
V popisu schématu pozorování se uvádí:
útvar (jednotka) krycím číslem,
rozměr dokumentu v centimetrech (počet listů),
kdo zpracoval,
legenda (nestandardní značky).
Na schématu pozorování vyhotoveném na náčrtu terénu, se ještě udává měřítko,
orientace na světové strany a název prostoru pozorování.
Možný vzor deníku pozorování je uveden v příloze č.9.
Pozorovací sektor
Definice: „Pozorovací sektor je vymezená část pozorovacího pásma, nebo část terénu
určená pozorovateli (pozorovací hlídce) k pozorování. Je ohraničen dobře
viditelnými terénními předměty (orientační body).“
25.5.2009 13:24
14
Tryb 2.doc
2.
PŘÍPRAVA POZOROVACÍ HLÍDKY K PLNĚNÍ ÚKOLU
2.1.
HARMONOGRAM ČINNOSTI
Rozsah a pořadí činnosti velitele pozorovací hlídky i jejích příslušníků v této době závisí
na konkrétní situaci, zejména:
– na době, která zbývá do zahájení pozorování,
– na místě vydání bojového rozkazu nadřízeným velitelem (na pozorovacím stanovišti nebo
podle mapy),
– na vzdálenosti místa přípravy od pozorovacího stanoviště, (doby nutné na přesun).
Možná varianta činnosti je uvedena na schématu č.1.
2.2.
ČINNOST VELITELE POZOROVACÍ HLÍDKY
2.2.1. Rozhodovací proces
–
–
–
Rozhodovací proces velitele pozorovací hlídky spočívá v:
ujasnění úkolu,
zhodnocení situace,
rozhodnutí
–
a realizuje se vždy na základě:
obdrženého bojového rozkazu.
V některých případech nutné informace může získat dále:
– od velitele jednotky v dotyku,
– vlastní rekognoskací.
Nadřízený velitel může veliteli pozorovací hlídky vydat bojový rozkaz:
– podle mapy nebo
– v terénu na pozorovacím stanovišti.
25.5.2009 13:24
15
Tryb 2.doc
Schéma číslo 1: „Činnost PoH v přípravě k plnění úkolu.“
VELITEL PoH:
Obdržení bojového rozkazu
PŘÍSLUŠNÍCI
Plní dosavadní úkoly
Ujasnění úkolu
Vydání úkolů podřízeným pro
přípravu.
Příprava mapy, signální tabulky,
tiskopisů na hlášení a příprava
dokumentace
Příprava vozidla, pozorovacích
přístrojů, spojovacích prostředků a
ostatního materiálu
Kontrola připravenosti
Přesun do prostoru pozorovacího stanoviště
Navázání součinnosti s velitelem
jednotky v dotyku
Zajišťují velitele
Rekognoskace
Zhodnocení situace
Rozhodnutí
Vydání úkolu pro vybudování
pozorovacího stanoviště
Budování pozorovacího stanoviště
Zpracování dokumentace
pozorovacího stanoviště a příprava
bojového rozkazu
Vydání bojového rozkazu
pozorovatelům
Zahájení pozorování, dokončení úprav
pozorovacího stanoviště
Kontrola připravenosti a pochopení
úkolu
Hlášení o zahájení pozorování
V bojovém rozkaze stanoví:
25.5.2009 13:24
16
Tryb 2.doc
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
orientační body (neuvádí se při vydávání úkolu podle mapy),
zprávy o protivníkovi,
přední okraj vlastních jednotek i jiné potřebné údaje o vlastních jednotkách,
složení pozorovací hlídky a pozorovací prostředky,
místo pozorovacího stanoviště (směr postupu pozorovací hlídky),
pozorovací sektor (při vydávání úkolu podle mapy objekt pozorování) a čemu
věnovat zvláštní pozornost,
pravděpodobné příletové směry letounů a vrtulníků protivníka,
doba zahájení pozorování,
doba a způsob hlášení výsledků pozorování a pojítka k tomu určená,
doba a způsob vystřídání pozorovací hlídky (doba ukončení pozorování),
varovné signály,
heslo.
Tento bojový úkol se zapisuje na začátek deníku pozorování.
V případě nutnosti může nadřízený velitel dále stanovit i rozsah dalšího materiálního
zabezpečení pozorovací hlídky (ženijní materiál, maskovací prostředky, strava atd.). Kromě
toho stanoví dobu odjezdu na pozorovací stanoviště, osu přesunu a místo setkání s velitelem
jednotky v dotyku.
Při ujasňování úkolu musí velitel pozorovací hlídky především pochopit kde a co
pozorováním zjistit, kdy pozorování zahájit a kdy a jakým způsobem ukončit, jak předávat
výsledky pozorování a čím má být pozorovací hlídka vybavena.
Na závěr ujasnění úkolu si sestaví časový rozpočet, ve kterém stanoví kdy, co a jak je
třeba splnit do stanovené doby zahájení pozorování (nebo do doby odjezdu na pozorovací
stanoviště).
Zhodnocení situace
–
–
Při zhodnocení situace protivníka především rozebírá:
jeho složení, rozmístění palebných, průzkumných a jiných prostředků,
charakter činnosti a možnost jeho změny.
Z rozboru výše uvedených otázek může velitel pozorovací hlídky učinit následující
závěry:
– od které čáry se pozorovací hlídka dostává do přímého pozorování (střelby) protivníka,
– kde jsou rozmístěny (mohou být) nejdůležitější objekty protivníka,
– co provést při možné změně činnosti protivníka,
– kdy, které a jakým způsobem použít pozorovací a jiné přístroje.
–
–
–
–
Při zhodnocení situace vlastních jednotek rozebírá:
průběh předního okraje (nebo jiné rozmístění jednotek),
umístění objektů přitahujících pozornost protivníka,
průběh linkového spojení,
vybavení PoH (pozorovatele) pozorovacími a jinými prostředky.
–
V závěru tohoto rozboru by veliteli pozorovací hlídky mělo vyplynout:
kde není vhodné umístit vlastní pozorovací stanoviště,
25.5.2009 13:24
17
Tryb 2.doc
–
zda je možno se napojit na polní telefonní vedení či využít jiných spojovacích prostředků
velitelů jednotek v dotyku jako záložního spojení,
– jakým způsobem využít pozorovací a jiné prostředky.
Při zhodnocení terénu především rozebírá:
– jeho konfiguraci z hlediska možnosti vlastního pozorování,
– pokrytost terénu (keře, stromy, les atd.),
– výskyt výrazných terénních tvarů a předmětů.
–
–
Rozborem terénu může velitel pozorovací hlídky dospět k následujícím závěrům:
kde jsou vhodná místa pro zřízení pozorovacího stanoviště,
kterých terénních předmětů a tvarů je možno využít jako orientačních bodů.
–
–
–
Počasí hodnotí většinou z hlediska:
viditelnosti,
směru a síly větru,
vlivu na pozorovatele (silný mráz, vysoké teploty, deštivo atd.).
–
–
–
Rozbor počasí může ovlivnit jeho závěry o:
umístění a způsobu vybudování pozorovacího stanoviště,
délce služby pozorovatelů,
použití těch nebo oněch pozorovacích přístrojů.
–
–
Při hodnocení denní (noční) doby rozebírá:
dobu soumraku a dobu svítání,
polohu měsíce (úplněk, nóvum, schází, nabírá) a dobu jeho východu a západu.
Rozbor těchto otázek ovlivní závěry velitele pozorovací hlídky zejména o druhu a době
použití pozorovacích přístrojů.
Na základě závěrů z ujasnění úkolu a zhodnocení situace si připraví vlastní rozhodnutí a
vydává úkoly podřízeným pro vybudování pozorovacího stanoviště.
–
–
–
–
–
–
–
–
Ve svém rozhodnutí může stanovit:
orientační body,
umístění pozorovacího stanoviště,
způsob jeho vybudování a maskování,
cestu příchodu a odchodu,
místo těžby potřebného materiálu a přípravy některých stavebních prvků pro pozorovací
stanoviště,
způsob zřízení linkového spojení,
kdy a jakým způsobem použít průzkumné prostředky,
délku služby pozorovatelů.
Skutečný rozsah rozhodnutí velitele pozorovací hlídky závisí na stupni konkrétnosti
bojového rozkazu pro pozorování.
2.2.2. Organizace činnosti
–
–
–
–
–
Organizace činnosti pozorovací hlídky v období přípravy jejím velitelem je realizována:
vydáním úkolů podřízeným pro přípravu,
kontrolou připravenosti,
řízením přesunu do prostoru pozorovacího stanoviště,
součinností s velitelem jednotky v dotyku,
rekognoskací, vydáním úkolu pro vybudování pozorovacího stanoviště,
25.5.2009 13:24
18
Tryb 2.doc
–
–
vydáním bojového rozkazu pozorovatelům,
hlášením o zahájení pozorování.
Obsah úkolů podřízeným pro přípravu k pozorování se řídí konkrétní situací. Pokyny
mohou obsahovat:
– krátké seznámení s úkolem jednotky,
– kdo, kde a jaký materiál doplní, překontroluje (konkrétně), pohotovost k odjezdu na
pozorovací stanoviště.
Při přesunu organizuje velitel pozorovací hlídky kruhové pozorování. Způsob přesunu
závisí na konkrétní situaci.
Součinnost s velitelem jednotky v dotyku se provádí za účelem oboustranné
informovanosti. Velitel pozorovací hlídky seznámí příslušného velitele s úkolem hlídky. Od
něho se naopak dovídá údaje o:
– rozmístění a činnosti protivníka,
– rozmístění a činnosti vlastních jednotek,
– možné napojení na linkové telefonní vedení, možných místech umístění pozorovacího
stanoviště.
Po přijetí rozhodnutí ještě oznámí velitel pozorovací hlídky přesné umístění
pozorovacího stanoviště, popřípadě rozmístění jeho dalších prvků.
V úkolu pro vybudování pozorovacího stanoviště velitel pozorovací hlídky zpravidla
stanoví:
– kde bude pozorovací stanoviště zřízeno,
– způsob jeho ženijního vybudování, kdo a jak se na budování bude podílet,
– kde se bude těžit materiál na vybudování a maskování,
– přístupovou cestu k pozorovacímu stanovišti,
– kdo a jakým způsobem bude pozorovací hlídku v průběhu budování pozorovacího
stanoviště zajišťovat.
V době budování pozorovacího stanoviště velitel pozorovací hlídky zpravidla
vyhotovuje dokumentaci – deník pozorování a schéma pozorování.
Bojový rozkaz pozorovatelům vydává velitel pozorovací hlídky v terénu, zpravidla na
pozorovacím stanovišti.
–
–
–
–
–
–
–
–
–
V bojovém rozkaze uvádí:
orientační body a smluvené názvy terénních předmětů,
nezbytné zprávy o protivníkovi,
přední okraj vlastních jednotek i jiné potřebné údaje o vlastních jednotkách,
místo pozorovacího stanoviště,
pozorovací sektor a čemu věnovat zvláštní pozornost,
pravděpodobné příletové směry letounů a vrtulníků protivníka,
doba a způsob hlášení výsledků pozorování,
doba a způsob střídání pozorovatelů,
varovné signály.
Velitelé, kteří vyčleňují ze svých bojujících jednotek pozorovatele, postupují při
organizaci pozorování obdobným způsobem jako velitelé pozorovacích hlídek.
25.5.2009 13:24
19
Tryb 2.doc
3.
SLUŽBA NA POZOROVACÍM STANOVIŠTI
3.1.
ROZDĚLENÍ SLUŽBY V POZOROVACÍ HLÍDCE
–
–
–
–
–
–
Na vybudovaném pozorovacím stanovišti se provádí:
pozorování,
evidence, vyhodnocení údajů získaných pozorováním,
udržuje se spojení s nadřízeným velitelem,
průběžně se obnovuje maskování,
střeží se přístupy k pozorovacímu stanovišti, zejména zezadu,
připravuje se strava a odpočívá se.
Rozsah úkolů, připadajících na jednoho člena pozorovací hlídky závisí na její síle.
Při rozdělení služby je třeba dodržovat zásadu, aby pozorovatel nastoupil službu
odpočinutý.
Při obsazení pozorovacího stanoviště pozorovací hlídkou v síle 1 + 2 může být služba
rozdělena takto:
1. voják: – plní úkoly pozorovatele,
2. voják: – provádí zápis do deníku pozorování,
– zakresluje výsledky pozorování do schématu pozorování,
3. voják: – obsluhuje pojítko (telefon, rádiovou stanici),
4. voják: – udržuje maskování a střeží přístupy k pozorovacímu stanovišti (zejména
zezadu),
5. voják: – připravuje stravu a odpočívá.
V jednotlivých činnostech se vojáci postupně střídají (obdobně jako při plnění strážní
služby).
3.2.
POVINNOSTI VELITELE POZOROVACÍ HLÍDKY
Řídí bezprostředně činnost na pozorovacím stanovišti. Určuje se z řad mužstva,
poddůstojníků a ve výjimečných případech i z důstojníků.
–
–
–
–
–
Po vybudování pozorovacího stanoviště je povinen:
určovat pořadí služby pozorovatelů,
kontroluje jejich činnost,
prověřuje stav pozorovacích přístrojů a pojítek,
plní povinnosti pozorovatele vystřídáním jednoho z nich,
vyhodnocuje výsledky pozorování, sestavuje a ve stanovených lhůtách odesílá zprávy o
výsledcích pozorování nadřízenému veliteli.
3.3.
ČINNOST POZOROVATELE
3.3.1. Povinnosti a nutné znalosti pozorovatele
–
–
Pozorovatel je povinen:
nepřetržitě pozorovat v určeném sektoru rozmístění a činnost protivníka, vlastních
jednotek a sousedů,
vše zpozorované zapsat do deníků pozorování a zakreslit do schématu pozorování (pokud
tímto úkolem není pověřen jiný člen pozorovací hlídky),
25.5.2009 13:24
20
Tryb 2.doc
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
vše zpozorované ve stanovených lhůtách hlásit veliteli bez přerušení pozorování.
Každý pozorovatel musí proto umět a znát:
vyhledat výhodné pozorovací stanoviště, skrytě je zaujmout, upravit a zamaskovat,
způsoby pozorování terénu a terénních předmětů (objektů) ve dne i v noci, za
nepříznivého počasí, v letním i zimním období,
pozorovat s pozorovacími přístroji i bez nich, používat ostatní technické prostředky
průzkumu,
popsat tvářnost terénu a pojmenovat všechny v něm se vyskytující předměty,
správný postup při určování cíle pomocí orientačního bodu a dílcové stupnice
dalekohledu, zjišťovat dálku různými způsoby,
podle charakteristických znaků a demaskujících příznaků rozeznat bojovou techniku,
objekty (cíle) protivníka,
charakteristické příznaky výbuchu atomové munice, chemické munice a munice s
bojovými biologickými prostředky,
bez snížení pozornosti plnit úkol s nasazenými prostředky protichemické ochrany
jednotlivce,
signály, smluvená znamení a hesla k rozpoznání vlastních jednotek.
3.3.2. Metodika pozorování
Pozorovatel zahajuje pozorování v daném pozorovacím sektoru podrobným studiem
terénu. Přitom určuje vzdálenosti k orientačním bodům a výrazným terénním předmětům a
zpracovává schéma pozorování. (Tuto činnost provádí pozorovatel v jednotce, u pozorovací
hlídky schéma pozorování zpracovává velitel).
–
–
Přitom zjišťuje:
kde může protivník rozmístit svá pozorovací stanoviště, palebné prostředky, ženijní
objekty a zařízení, bojovou techniku a živou sílu,
jaké má možnosti skrytého přesunu k vlastnímu přednímu okraji.
Pozorovatel si musí zapamatovat při studiu charakteristických terénních předmětů
jejich vzájemné rozmístění, počty a vnější podobu (změny počtu, tvaru či rozmístění těchto
předmětů pozorovateli prozradí zamaskovaný objekt protivníka).
Určený pozorovací sektor si dělí do hloubky na části. Podle hloubky pozorování mohou
být tyto části dvě (bližší a další), nebo tři (bližší, střední, další).
Bližší část zahrnuje úsek terénu, který lze podrobně pozorovat pouhým okem (od 400 m).
Střední část se určuje ve vzdálenosti střední viditelnosti terénních předmětů (přibližně asi od
400 do 800 m).
Další část zahrnuje terén, ve kterém lze pozorovat umístění a činnost protivníka pouze
pozorovacími přístroji (nad 800 m).
Pozorování se zahajuje v bližší části zprava doleva postupným pozorováním terénu a
terénních předmětů. Odkryté úseky se pozorují rychleji, členité pomaleji. Obzvláště pečlivě se
studují úseky, ve kterých byly zjištěny příznaky cíle.
Při pátrání po vzdušných cílech je třeba maximální pozornost věnovat horizontu.
25.5.2009 13:24
21
Tryb 2.doc
3.4.
UDÁVÁNÍ CÍLŮ A HLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ POZOROVÁNÍ
Po zjištění cíle (objektu) pozorovatel určuje jeho polohu v terénu v dílcích do
nejbližšího orientačního bodu (vpravo, vlevo) a ve vzdálenosti v metrech od tohoto
orientačního bodu vzhledem k pozorovateli (blíže, dále).
(Znázorněno v příloze č.10.)
–
–
–
–
Zjištěný cíl se zapíše do Deníku pozorování, kde je nutno zaznamenat:
dobu zjištění cíle (objektu),
jeho polohu vzhledem k orientačnímu bodu,
přesně co bylo zpozorováno,
komu a kdy hlášeno.
Dále se zakreslí do schématu pozorování pomocí taktických značek.
Výsledky pozorování se hlásí buď okamžitě nebo ve stanovených lhůtách.
Pozorovatel i velitel pozorovací hlídky hlásí okamžitě:
v návaznosti na situaci, ve které je úkol plněn, zjištění důležitých cílů,
zásadní nebo náhlé změny v rozmístění a činnosti protivníka (odchod jednotek, přísun
dalších jednotek, přeskupování, zahájení protizteče, přechod z jednoho druhu boje ke
druhému atd.),
– příznaky a zahájení jaderného a chemického napadení,
– radioaktivní a chemické zamoření.
–
–
Ostatní zprávy se hlásí ve stanovených lhůtách. Délka intervalů mezi hlášeními závisí na
konkrétní taktické situaci a na tom, kdo hlášení podává. Pozorovatel hlásí svému veliteli
(jednotky, pozorovací hlídky) zpravidla častěji než velitel pozorovací hlídky svému
nadřízenému.
Způsoby hlášení
Pozorovatel podává hlášení ústně s ukazováním zjištěných cílů (objektů) v terénu.
–
–
–
Velitel pozorovací hlídky může podávat hlášení:
pomocí technických pojítek:
– telefonem,
– radiovou stanicí;
spojkou:
– tiskopisem (oleátou) na hlášení,
– písemně.
ústně na pozorovacím stanovišti svému nadřízenému a vždy po splnění úkolu.
Předává-li zprávu pomocí technických pojítek, pak k jejímu sestavení využívá
kódovanou mapu a signální tabulku.
Zprávu na tiskopise (oleátě) na hlášení sestavuje tak, že přenese (obkreslí) ze schématu
pozorování zjištěné cíle na oleátu a hlášení doplní dalšími potřebnými údaji.
Pokud není schéma pozorování zpracováno na mapě je výhodnější zjištěné cíle přenášet
nejdříve do mapy a teprve potom je přenést na oleátu. Jde vlastně o grafické hlášení.
(Vzory hlášení jsou v přílohách číslo 11 a 12.)
25.5.2009 13:24
22
Tryb 2.doc
Hlášení velitele pozorovací hlídky obsahuje:
–
–
–
–
–
–
–
Okamžité hlášení:
čas zjištění,
co a kde bylo zpozorováno, vlastní rozhodnutí.
Ve lhůtním hlášení velitel pozorovací hlídky uvádí:
dobu, ke které je hlášení zpracováno,
celkový charakter činnosti protivníka od posledního hlášení,
dobu a souřadnice míst zjištěných důležitých cílů (pozorovatelen, palebných stanovišť
tanků, BVP, OT, PTZ, minometů, průzkumných a jiných prostředků),
situaci pozorovací hlídky, požadavky (je-li třeba),
vlastní rozhodnutí.
3.5.
STŘÍDÁNÍ POZOROVATELŮ A POZOROVACÍCH HLÍDEK
Intervaly střídání
Střídání pozorovatelů se provádí v nepravidelných intervalech v závislosti na intenzitě
pozorování, počasí, denní a roční době a na možnostech skrytého přístupu k pozorovacímu
stanovišti. Doba, po kterou pozorovatel nepřetržitě pozoruje by neměla překročit 2–4 hodiny.
Pozornost (vnímavost) pozorovatele začne klesat přibližně po 30 minutách. Rychlost dalšího
poklesu je dána povětrnostními vlivy.
Střídání pozorovacích hlídek by mělo proběhnout za denního světla. Pozorovací hlídka
může plnit úkol po dobu 24 i více hodin.
Průběh střídání
Při střídání pozorovatel předává střídajícímu údaje o všem, co zpozoroval v činnosti
protivníka, ukazuje zjištěné objekty v terénu, předává úkoly pro pozorování, pozorovací
přístroje a pojítka, vedenou dokumentaci. O střídání provedou oba pozorovatelé, střídaný i
střídající zápis v deníku pozorování.
Obdobným způsobem se děje i střídání pozorovacích hlídek. Velitel střídané pozorovací
hlídky orientuje velitele střídající pozorovací hlídky v terénu, seznamuje ho se situací
vlastních jednotek, informuje ho o všem, co bylo zpozorováno a předává mu úkoly pro
pozorování, dokumentaci a vybavení pozorovacího stanoviště. Při přebírání kontroluje
střídající velitel stav a funkčnost pozorovacích přístrojů a spojovacích prostředků.
Je možné a někdy i účelné, aby nová pozorovací hlídka používala svých pozorovacích
přístrojů a spojovacích prostředků.
Po tomto předání služby mezi veliteli pozorovacích hlídek určí střídající velitel prvního
pozorovatele, vydá mu bojový rozkaz na jehož základě zahájí pozorování. Do té doby
pozoruje poslední pozorovatel střídané pozorovací hlídky.
Po vystřídání pozorovatelů provedou oba velitelé zápis o střídání pozorovacích hlídek
do deníku pozorování.
Střídání pozorovacích hlídek musí být utajeno před protivníkem (naprosto
nepozorovatelné). V jeho průběhu se nesmí pozorování přerušit.
25.5.2009 13:24
23
Tryb 2.doc
3.6.
ČINNOST POZOROVACÍ HLÍDKY ZA POHYBU
V některých situacích může pozorovací hlídka podle nařízení plnit úkol pozorováním ne
z jednoho pevného pozorovacího stanoviště, nýbrž v určeném směru. V tomto případě pak
postupuje skoky od jednoho výhodného místa pro pozorování ke druhému. Konkrétní osu
postupu terénem a místa zastávek k pozorování volí velitel pozorovací hlídky samostatně,
podle situace a terénu.
Za postupu je nutné vždy dodržovat zásady maskování a zajištění.
Pozorování se provádí zpravidla z vozidla. V případě, kdy terén nebo činnost protivníka
nedovolují pozorovat z vozidla pozorovatelé sesedají a pozorují z výhodného pozorovacího
stanoviště. Jejich činnost musí být zajištěna připravenými palbami z vlastního vozidla, které
je ponecháno ve skrytu.
Pozorovací stanoviště se zpravidla ženijně neupravují, v maximální míře se využívá
přirozených maskovacích vlastností terénu.
Vede se zpravidla pouze deník pozorování, výsledky pozorování zakresluje velitel
pozorovací hlídky do své pracovní mapy.
Jediným prostředkem pro spojení s nadřízeným je rádiová stanice. Zprávu sestavuje
velitel pozorovací hlídky pomocí kódované mapy a signální tabulky.
Na některých místech je účelné organizovat pozorování tak, že bude najednou pozorovat
několik pozorovatelů, každý ve svém pozorovacím sektoru.
Velitel pozorovací hlídky se ve své činnosti řídí zásadami uvedenými v předchozích
situacích.
25.5.2009 13:24
24
Tryb 2.doc
4.
POZOROVÁNÍ ZA ZVLÁŠTNÍCH PODMÍNEK
4.1.
POZOROVÁNÍ V NOCI
Pozorování v noci se zpravidla provádí s použitím přístrojů nočního vidění, bez nich. Na
pozorování v noci se musí pozorovatel pečlivě připravit již ve dne:
– pozorně prostuduje terén v pozorovacím sektoru,
– vštípí si do paměti terénní tvary a předměty,
– směry k orientačním bodům a hranice pozorovacího sektoru si vyznačí (vykolíkuje nebo
určí jejich azimuty).
Pozorovací stanoviště se umisťuje tak, aby objekt mohl být pozorován zdola nebo
z boku (proti horizontu). Zpravidla bude nutno pozorovací stanoviště přemístit blíže
k pozorovanému objektu.
Při nočním pozorování je možné zajistit rozmístění prostředků protivníka podle
záblesků po výstřelech anebo jiných světelných efektů. Světlo je možno odhalit na velkou
vzdálenost je však důležité dávat pozor na oslnění. Pozorovatel se nikdy nesmí dívat přímo do
světelného zdroje. Při prudkém osvětlení je výhodné pozorování na okamžik přerušit. Není-li
v noci zjistit přesnou polohu cíle, určuje se azimut cíle nebo směr na tento cíl.
Pozorování je možno provádět i za umělého osvětlení terénu. Vystřelování světlic či
jiných osvětlovacích prostředků nesmí být prováděno z pozorovacího stanoviště. Při určování
vzdáleností v uměle osvětleném terénu se osvětlené objekty zdají být blíže, než ve skutečnosti
jsou a objekty neosvětlené se zdají menší a vzdálenější.
Aktivní infrapřístroje a radiolokátory je třeba umisťovat stranou od pozorovacího
stanoviště, nepravidelně je zapínat a nepravidelně měnit jejich stanoviště, aby se zmenšila
pravděpodobnost jejich prozrazení.
Pozorování v noci je zpravidla doplňováno nasloucháním.
4.2.
POZOROVÁNÍ V ZIMĚ
V zimě sněhová pokrývka všeobecně stěžuje maskování. Na sněhu, zejména za
slunných dnů a měsíčních nocí se dobře pozorují okopy, zátarasy, stopy a cesty ve sněhu.
Pozorování za slunečných dnů je možno provádět na větší dálky než v jiném období. Sníh
zkracuje vzdálenosti, a předměty na sněhu se zdají blíže, než ve skutečnosti jsou. Zastíněná
místa se pozorují lépe než v létě.
Sníh silně odráží sluneční paprsky a oslepuje, pozorovatel proto musí mít tmavé brýle,
stínítka na okuláry, filtry.
Pozorovacím přístrojům je třeba věnovat mnohem větší pozornost a péči – chránit je
zejména před sněhem a prudkými změnami teplot. Zvláštní pozornost je třeba věnovat
akumulátorovým bateriím.
V zimě má pozorovací stanoviště chránit pozorovatele před sněhem a větrem.
Pozorovatelé se musí vybavit teplým oděvem. Jejich střídání se provádí častěji. Cesty
příchodu k pozorovacímu stanovišti je nutno velmi pečlivě maskovat a co nejméně porušovat
sněhovou pokrývku.
Ohřívat se pozorovatelé mohou pouze za mlhy a sněžení.Kouř je cítit na mnohem větší
vzdálenost než v létě.
25.5.2009 13:24
25
Tryb 2.doc
4.3.
POZOROVÁNÍ V HORÁCH
V horách se největší pozornost věnuje stezkám, cestám, údolím řek, soutěskám a
průsmykům.
Pozorovací stanoviště se volí na svazích a výběžcích hor v blízkosti průsmyků a
komunikací.
Četné mlhy, mračna a velký počet neviditelných prostorů ztěžují pozorování.
Činnost a psychika pozorovatele je při pozorování v horách ovlivňována těmito faktory:
– veškeré zvukové efekty jsou silnější,
– déšť a sněžení přichází v horách neočekávaně a značně zvýší obtížnost pozorování. Vlhko
a zima odčerpává v horách enormně tělesnou teplotu a dostavuje se rychlý úbytek sil,
který vyvolává útlum, provázený sníženým stupněm pozornosti,
– mlha, zejména po dešti, se drží dlouho, zvláště nad úžlabinami a kotlinami, což ztěžuje
pozorování a orientaci,
– bouřka je nejhorší z atmosférických poruch. Vzniká při ní nebezpečí z elektrických
výbojů, blesků, náhlého rozvodnění potoků a přívalů vod do údolí,
– na strmých kamenných stráních za prudkého nárazového větru, silnými lijáky nebo po
výbuchu granátů mohou vzniknout kamenné laviny
– sněhové laviny jsou průvodním jevem slunečných dnů, při náhlém oteplení nebo v
prvních dnech po napadnutí čerstvého sněhu, který se dá do pohybu svou vlastní vahou
nejčastěji z nepatrného vnějšího popudu (otřesem půdy po výbuchu granátů, pohybem lidí
nebo zvěře,
– sluneční záření za jasného počasí v horách působí na pokožku daleko intenzivněji,
vyvolává popáleniny a úžeh. Nejvíce trpí oči, zvláště je-li záření zesíleno odrazem
sněhových polí (zánět spojivek, dočasná sněžná slepota),
– dezorientující jevy v horách vznikají několikanásobnými ozvěnami odrazů vyvolaného
zvuku od okolních svahů a vyvolávají tak chybné představy o směru, prostoru a původu
zvuku.
4.4.
POZOROVÁNÍ V LESE A V OSADÁCH
Pozorování v těchto prostorech je ztíženo v důsledku omezeného výhledu do stran i do
hloubky.
Pozorovatelům se proto většinou neurčují pozorovací sektory, nýbrž objekty pozorování
jednotlivé budovy, náměstí, křižovatky, křižovatky lesních cest, průseky, mýtiny.
25.5.2009 13:24
26
Tryb 2.doc
5.
NASLOUCHÁNÍ
Definice: „Naslouchání je jeden ze způsobů získávání zpráv. Činnost protivníka se zjišťuje
sluchem podle charakteristických zvuků. Používá se hlavně v noci a z omezené
viditelnosti jako doplněk pozorování.“
Průzkum nasloucháním provádějí pozorovatelé jednotek, pozorovací hlídky a zvlášť
určení průzkumníci ze sestavy průzkumných orgánů a strážního zajištění.
Nasloucháním lze zjistit i bez použití technických prostředků velmi cenné
zprávy(přesuny, dobu střídání strážných, výdej stravy, budování zemních objektů atd.).
K průzkumu nasloucháním se vysunují pozorovatelé co nejblíže ke sledovanému
objektu. Naslouchací stanoviště se nesmí umístit v místech,kde se vyskytuje ozvěna. Hloubka
průzkumu nasloucháním závisí na rázu terénu, meteorologických podmínkách a činnosti
protivníka. Může dosahovat až několik kilometrů. Nejlepší slyšitelnost je za sychravého
počasí, po dešti a v zimě.
Nejdůležitějšími zvukovými příznaky, podle nichž je možno určit činnost protivníka je
hovor lidí, jízda vozidel, provádění ženijních prací a střelba z různých zbraní.
Zvuky je slyšet v noci na tyto vzdálenosti:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
dělostřelecká palba
palba z ručních zbraní
hluk motorů tanků
hluk motorů aut a silných elektrocentrál
hloubení okopů
kácení lesa
klapnutí závěrů zbraně, zatloukání kůlů, hluk slabších elektrocentrál
sekání a řezání dřeva, hluk lehkých vozidel
pochodující jednotka po silnici
povely
kašel
rozhovor, hluk pohybu lesem
praskot větviček
10 000 m
5000–8000 m
2000–4000 m
1000–1500 m
1000 m
800–900 m
500 m
400 m
300 m
200 m
100–150 m
100 m
50–70 m
Naslouchání s použitím technických prostředků provádějí průzkumné orgány plnící úkol
v sestavě protivníka. Využívají přitom přístrojů na odposlech telefonních hovorů.
6.
POZOROVÁNÍ V HLAVNÍCH DRUZÍCH BOJE
6.1.
POZOROVÁNÍ V OBRANĚ
V obraně se organizuje jednotný systém pozorování tak, aby z jednotlivých
pozorovacích stanovišť a pozorovatelen bylo možno zjišťovat rozmístění a činnost protivníka
před předním okrajem do největší vzdálenosti, provádět pozorování na bocích, v mezerách i
v bojové sestavě vlastních vojsk. Proto se pozorovací stanoviště a pozorovatelny rozmisťují
stupňovitě do celé hloubky obrany na bocích a stycích i v zabezpečovacím pásmu.
25.5.2009 13:24
27
Tryb 2.doc
Zvláštní pozornost se věnuje organizaci pozorování pravděpodobných přístupových cest
a prostorů (čar) rozvinování prostředků jaderného a chemického napadení a jiných důležitých
objektů. K odhalení protivníka v prostorech, které nelze sledovat z pozemních pozorovatelen
a stanovišť se v těchto prostorech umisťují vysílače průzkumně signalizačního zařízení a
organizuje se jejich pozorování z vrtulníků.
Svazek (útvar) druhého sledu (v záloze) organizuje pozorování ve svých prostorech
rozmístění a v zaujímaných nebo k zaujetí určených prostorech. Na čarách rozvinování
k provedení protiúderu (protizteče) a na palebných čarách se připravují místa pro pozorovací
stanoviště a pozorovatelny.
Při organizaci pozorování se ve štábu svazku (útvaru) se může zpracovávat schema
(mapa) systému pozorování do něhož se zakreslují:
– přední okraj protivníka a vlastních vojsk,
– jednotné orientační body,
– velitelsko pozorovací stanoviště,
– pozorovací stanoviště,
– pozorovatelny svazku, útvarů a útvarů (jednotek) druhů vojsk a speciálních vojsk,
– prostory umístění vysílačů průzkumně signalizačního zařízení,
– radiolokátory k zjišťování pozemních pohyblivých cílů,
– skryté prostory,
– rozpočet sil a prostředků vyčleněných k pozorování,
– schéma organizace spojení.
Pozorovací hlídky zasazené v bezpečnostním pásmu 1 (předsunutém postavení) se podle
postupu vojsk protivníka postupně přemisťují do pásma (úseku) obrany svazku (útvaru)
k provádění průzkumu z hlavních stanovišť.
Při obraně vodní překážky se systém pozorování organizuje tak, aby bylo zabezpečeno
nejen sledování břehů, ale i samotné vodní překážky se všemi jejími ohyby a ostrovy. Úseky,
jež jsou nejvhodnější k násilnému přechodu, a možné prostory vysazení taktických vzdušných
výsadků protivníka musí být nepřetržitě pozorovány.
Při obraně velkého města je třeba počítat se zasazením většího počtu pozorovacích
hlídek a pozorovatelen, než je obvyklé v obraně mimo město.
6.2.
POZOROVÁNÍ ZA ÚTOKU
Do zahájení útoku se rozmístění pozorovatelen a pozorovacích stanovišť volí tak, aby
bylo zajištěno pozorování protivníka v celém pásmu útoku do co největší hloubky
protivníkovy obrany. Při přípravě útoku z chodu se pozorovací hlídky od zasazovaného
svazku(útvaru) s co největším předstihem předsunují k přednímu okraji do sestavy jednotek,
které jsou v dotyku s protivníkem.
Ke zvýšení hloubky průzkumu pozorováním a k odhalení objektů protivníka,
umístěných ve skrytých prostorech, organizuje štáb svazku pozorování z vrtulníků.
Při zahájení útoku se pozorovací hlídky (pozorovatelé) přemisťují v bojových sestavách
prvosledových jednotek, v mezerách mezi nimi nebo na jejich bocích v nařízených směrech,
nebo se začleňují do zálohy.
1
prostoru činnosti krycích sil
25.5.2009 13:24
28
Tryb 2.doc
Při příchodu k vodní překážce se pozorování organizuje prostřednictvím pozorovacích
hlídek svazku (útvaru) v těsné součinnosti s pozorovatelnami a pozorovacími stanovišti druhů
vojsk. Pozemní pozorování se doplňuje pozorováním z vrtulníků.
25.5.2009 13:24
29
Tryb 2.doc
Hlava II. LÉČKA
1.
OBECNÁ USTANOVENÍ
1.1.
PODSTATA A CÍLE LÉČKY
Definice: „Léčka je jeden ze způsobů průzkumu jehož cílem je:
– s využitím překvapení zmocnit se zajatců, dokumentů, vzorů důležité výzbroje
a bojové techniky nebo
– způsobit protivníkovi ztráty na živé síle, zničit jeho bojovou techniku a
výzbroj.“
I v případě, že léčka bude sledovat druhý z cílů, je nutno usilovat o získání zajatce.
Léčky zřizují:
jednotky v síle družstva až zesílené čety
nebo
průzkumné orgány
na základě rozhodnutí: štábů (sboru, divize, brigády, pluku, praporu)
nebo
velitelů průzkumných orgánů.
Jednotky určené k provádění léček, je budou zpravidla zřizovat před bojovou sestavou,
v mezerách a na odkrytých bocích vlastních vojsk nebo i v hloubce vlastní sestavy na
pronikající jednotky protivníka.
Průzkumné orgány zřizují léčky v průběhu plnění průzkumných úkolů.
Objektem léčky je pohybující se protivníkův cíl. Podle situace to mohou být jednotliví
vojáci nebo skupiny vojáků, jednotlivá vozidla nebo skupiny vozidel či jiné bojové techniky,
zejména prostředky jaderného napadení.
Výběr místa ke zřízení léčky
–
–
–
Léčka se zásadně zřizuje na pravděpodobném směru přesunu protivníka v místech:
kde jsou výhodné podmínky pro skryté rozmístění jednotky,
která zabezpečují překvapivé napadení protivníka,
která umožňují skrytý odchod z místa léčky.
Například to mohou být úseky cest a silnic v lese, v úžlabinách, soutěskách, v zatáčkách,
stoupáních nebo klesáních, kdy protivníkova vozidla jsou nucena zpomalit jízdu a hukot
motorů skýtá dobrou zvukovou kulisu k provedení léčky, u přepravišť, zdrojů pitné vody,
výdejen stravy, záměrně narušených spojovacích linek, osamělých staveb, v houštinách,
stržích, u polních záchodků, u překážek, zátarasů a pod. 2
Výhody léčky spočívají:
v překvapení protivníka. Zvláště léčky prováděné v noci silně demoralizují protivníka,
nutno však počítat s tím, že moment překvapení je jevem přechodným a podle stupně
vycvičenosti protivníka může rychle pominout,
– v rychlém a krátkém průběhu boje,
–
2
ale i na otevřených úsecích terénu, kde je možné využít palby BVP (OT, tanků) a jejich
rychlost.
25.5.2009 13:24
30
Tryb 2.doc
–
v možnosti zničit silnějšího protivníka. Z druhé světové války jsou známy případy, kdy
léčkou byl zničen protivník až 8× početnější, než jednotka provádějící léčku,
– v nepatrných vlastních ztrátách,
– v poměrně jednoduchém způsobu odpoutání se od protivníka (důležité především pro
průzkumný orgán).
–
–
–
Úspěchu léčky se dosahuje:
včasným a skrytým rozmístěním jednotky,
připraveností k vedení přesné palby,
sebeovládáním všech vojáků a jejich rozhodnou a dovednou činností 3 .
Způsoby léčky
LÉČKA
s palbou
bez palby
Léčky, při nichž se předpokládá použití střelných zbraní se provádějí za plného využití
tanků, BVP, BPzV, OZ i ručních zbraní. Půjde o léčky na větší jednotky (skupiny) protivníka.
Tyto léčky mohou sledovat oba cíle.
Léčky bez palby mohou být prováděny pouze na jednotlivce či menší skupiny
protivníka. Jejich cílem je většinou získat dokumenty či vzory bojové techniky.
1.2.
BOJOVÁ SESTAVA JEDNOTKY V LÉČCE
Bojová sestava jednotky při zaujmutí léčky musí umožňovat vedení kruhové obrany.
Zpravidla se skládá z:
– pozorovatelů,
– přepadové podskupiny,
– uchvacovací podskupiny,
– zajišťovací podskupiny (podskupin),
– stanoviště velitele.
Malá jednotka se nedělí na podskupiny a provádí léčku jako celek.
Rozmístění podskupin nesmí bránit ve vzájemné činnosti a při použití střelných zbraní
nesmí dojít ke vzájemnému ohrožení.
1.3.
ÚKOLY, ČINNOST A VYBAVENÍ PODSKUPIN
1.3.1. Pozorovatelé
Úkolem pozorovatelů je včas zjistit protivníka,
sledovat ho a okamžitě hlásit jeho přiblížení k místu
léčky.
3
vycvičeností všech vojáků.
25.5.2009 13:24
31
Tryb 2.doc
Pozorovatelé se umisťují na pravděpodobných směrech postupu protivníka v takové
vzdálenosti a na takovém místě, aby měli dobrý výhled směrem k protivníkovi a aby
zabezpečili včasné uvědomění přepadové podskupiny (k provedení léčky, ukrytí, popřípadě
odchodu z léčky) a musí také chránit záď jednotky.
Pozorovatelé musí mít bezpečné spojení s velitelem jednotky.
Nejsou-li vybaveni technickými spojovacími prostředky, musí se umístit tak, aby měli
přímé zrakové spojení se stanovištěm velitele. Zjištění a přiblížení protivníka pak hlásí
smluvenými znameními a signály.
Někdy mohou být pozorovatelé vyčleněni ze zajišťovacích podskupin a předávat zprávy
veliteli jednotky prostřednictvím velitele podskupiny.
Pozorovatelé se mohou vybavovat dalekohledy, přístroji nočního vidění,
infraprůkazníky, tříbarevnou elektrickou svítilnou, dvoulinkou pro spojení pomocí
elektrických svítilen, přenosnou radiovou stanicí,maskovacími prostředky a dalším potřebným
materiálem.
V některých případech může úkol pozorovatelů plnit i obsluha radiolokátoru pro
zjišťování pozemních pohyblivých cílů.
Na pozorovacích stanovištích v sestavě léčky se žádná dokumentace nevede.
1.3.2. Přepadová podskupina
Úkolem přepadové podskupiny je zničit protivníka, zmocnit se zajatců, dokumentů či
vzorů bojové techniky.
Přepadová podskupina se rozmístí skrytě na takovém místě odkud má nejvýhodnější
podmínky k rychlému splnění úkolu. Zpravidla je to poblíž cesty pravděpodobného postupu
protivníka.
Způsob plnění úkolu závisí na cíli léčky, zvoleném způsobu jejího provedení, síle a
složení podskupiny, terénu a jiných okolnostech. Úkol je nutno vždy plnit vynalézavě.
V léčce s palbou je nutné přepadovou podskupinu rozmístit na takovou vzdálenost od
cesty, aby byly optimálním způsobem využity ruční a palubní zbraně, kterými je podskupina
vyzbrojena.
Na signál velitele jednotky zahájí překvapivou účinnou palbu v určeném pásmu (na
určené cíle). Jsou-li v podskupině tanky, BVP nebo OT,pak základ paleb tvoří palby
lafetovaných zbraní.
–
–
–
Palby je možno vést:
čelní,
boční,
křížové.
Přitom je třeba nejdříve ničit vozidla na čele a zádi proudu. Nikdy však nesmí být
rozmístěny (včetně vozidel) vlastní jednotky proti sobě.
K zastavení protivníka je možno v tomto případě použít výbušné nástrahy.
25.5.2009 13:24
32
Tryb 2.doc
Výbušnou nástrahou lze také ničit nejdůležitější techniku uvnitř proudu. Potom odpálení
nástrahy bývá signálem k zahájení palby.
Po zničení nebo dostatečném umlčení protivníka provede podskupina ráznou zteč a
dokončí zničení objektu palbou, ručními granáty, zápalnými prostředky či ženijní municí.
Zteč se může provádět na vozidlech a sesedat až v bezprostřední blízkosti objektu, nebo
je možné zteč provádět pěšky za případné podpory tanků, BVP a OT.
Vojáky protivníka, kteří zůstali naživu, podskupina zajímá. Dokumenty nebo nové
druhy výzbroje získané prohlídkou padlých, bojové techniky a vozidel bere podskupina s
sebou. Současně zjišťuje a zaznamenává označení na bojové technice 4 .
Je-li třeba, zlikviduje stopy po léčce a zahájí odchod do shromaždiště zpravidla jako
první.
V případech, kdy není účelné nebo možné provést zteč palbou ze zaujatého postavení
přepadová podskupina:
– ničí síly a prostředky protivníka,
– kryje činnost uchvacovací podskupiny při braní zajatce.
Do přepadové podskupiny se vyčleňují jednotky s tanky, BVP a OT. Kromě této hlavní
výzbroje nebo v případě, že léčku provádí pěší jednotka jsou příslušníci podskupiny vybaveni
osobními zbraněmi, útočnými noži, pancéřovkami, ručními granáty, trhavinami, prostředky
roznětu, předem připravenými improvizovanými prostředky ničení (fugasy, nástrahy, atd.),
rádiovou stanicí, signálními náboji, přístroji nočního vidění, prostředky pro spoutání a odsun
zajatců,prostředky pro první zdravotnickou pomoc atd.
Do přepadové podskupiny se mohou začleňovat i ženisté.
V léčce bez palby se přepadová podskupina rozmístí skrytě co nejblíže k cestě
pravděpodobného postupu protivníka 5 .
K zastavení protivníka podle potřeby může:
– použít tenké ocelové lanko natažené přes cestu,
– povalit přes cestu strom těsně za zatáčkou,
– zatarasit cestu náhlým vyjetím vozidel před čelo nebo i za záď protivníka,
– upoutat jeho pozornost tak, aby zastavil (pohodit na cestu topobrašnu, zbraň a pod.,
vytvořit nápadné stopy, na dříve ukořistěném vozidle protivníka fingovat opravu poruchy
atd.),
– záměrně narušit telefonní linky, různá potrubní vedení nebo použít dalších způsobů.
Konkrétní způsob získání zajatce závisí na dané situaci.
–
–
V podstatě půjde o dvě základní varianty:
některým z nenadálých a bezhlučných způsobů boje zblízka,
zjevnou hrozbou použití zbraní.
Zajatce je nutno na místě odzbrojit, spoutat a odvléci do skrytu, kde důkladně prohledat,
odebrat jim veškeré dokumenty a součástky výstroje,které by mohli použít k útěku.
Podaří-li se léčku provést bezhlučně, nemusí nutně přepadová podskupina odcházet do
shromaždiště, nýbrž přechází s celou jednotkou k plnění dalšího úkolu. Výslech zajatce se
potom provádí na jiném vhodném místě.
4
5
Vlastní raněné nebo padlé musí vzít s sebou a nesmí je zanechat v prostoru léčky.
Nikdy však proti sobě, neboť vždy hrozí zahájení palby.
25.5.2009 13:24
33
Tryb 2.doc
Příslušníci přepadové podskupiny mohou být vybaveni osobními zbraněmi, útočnými
noži, škrticími lanky, prostředky pro spoutání a odsun zajatců, přístroji nočního vidění a
prostředky pro zastavení protivníka.
1.3.3. Uchvacovací podskupina
Úkolem uchvacovací podskupiny je získat zajatce,
dokumenty či vzory bojové techniky.
Uchvacovací podskupina se vyčleňuje pouze při léčce s palbou v případech, kdy s
ohledem na taktickou situaci přepadová podskupina není schopna tento úkol splnit.
Uchvacovací podskupina plní úkol zpravidla pěšky. Skrytě se rozmístí co nejblíže
komunikace v místě, kde se předpokládá vzetí zajatců. Musí být chráněna i před palbou
vlastní přepadové podskupiny.
Po dostatečném umlčení protivníka palbami přepadové podskupiny využije vhodného
okamžiku ke splnění úkolu.
Příslušníci podskupiny jsou vyzbrojeni osobními zbraněmi, útočnými noži, ručními
granáty a prostředky pro spoutání a odsun zajatců.
1.3.4. Zajišťovací podskupina
Úkolem zajišťovací podskupiny je nedovolit protivníkovi uniknout z léčky,
zabránit příchodu dalších jednotek do místa léčky, chránit boky přepadové
podskupiny a krýt její odchod.
Zajišťovací podskupiny se rozmisťují zpravidla na bocích přepadové podskupiny.
Mohou rovněž plnit úkol pozorování možných přístupů protivníka k místu léčky a při léčce
v noci provádět osvětlení objektu léčky. V léčce s palbou se zajišťovací podskupina může
podílet na ničení protivníka palbou ve vymezeném pásmu.
Palbou rovněž ničí protivníka, který se snaží z léčky uniknout.
Jestliže v průběhu léčky podskupina zjistí přibližování dalších sil protivníka k místu
léčky, zahájí s ním boj na maximální možnou vzdálenost. Cílem je získat čas pro splnění
úkolu přepadovou podskupinou a pro organizovaný odchod jednotky do shromaždiště. Za tím
účelem může zajišťovací podskupina také připravit na cestě odchodu výbušné nástrahy, které
po průchodu jednotky aktivuje.
Do shromaždiště odchází zajišťovací podskupina:
– poslední (kryje odchod),
– první (je-li vyčleněno více zajišťovacích podskupin, pak v tomto případě vede průzkum na
ose postupu a zajišťuje jednotku zpředu).
Ve shromaždišti pokračuje zajišťovací podskupina v plnění úkolů tím, že provádí přímé
zajištění jednotky.
Základem vybavení zajišťovací podskupiny jsou její palebné prostředky. Kromě toho
může být vybavena přístroji nočního vidění, pozorovacími přístroji, radiolokátorem,
osvětlovacími, spojovacími, zápalnými prostředky, ženijní municí a jinými prostředky.
25.5.2009 13:24
34
Tryb 2.doc
V léčce bez palby se musí zajišťovací podskupina rozmístit tak, aby výše uvedené úkoly
mohla plnit s použitím střelných zbraní.
Střelné zbraně může použít pouze tehdy, jestliže:
– došlo k prozrazení léčky 6 ,
– nebo se v průběhu léčky blíží tak silný protivník, kterého nelze zdržet tichým způsobem.
1.3.5. Stanoviště velitele
Velitel jednotky je na takovém místě, které mu zabezpečuje nejvýhodnější podmínky
pro velení. U menších jednotek bývá u přepadové podskupiny, u větších jednotek (např.
u PzO) může zaujímat samostatné stanoviště. V případě potřeby může mít velitel u sebe
spojky a pozorovatele. Měl by mít u sebe prostředky pro spojení a velení (rádiovou stanici,
signální pistoli se sadou signálních nábojů, el.svítilnu atd.), dalekohled, přístroj nočního
vidění atd.
1.4.
SYSTÉM PALEB
Na účelném uspořádání palby závisí zdárný průběh léčky. V léčce s palbou je palba
rozhodujícím a někdy jediným způsobem ničení sila prostředků protivníka.
Uspořádání paleb musí zabezpečit:
– současné ničení maximálního množství sil a prostředků protivníka,
– bezpečnost vlastních příslušníků.
K vedení paleb se přepadové i zajišťovací podskupině může určovat
– palebné pásmo,
– doplňkový sektor palby,
– konkrétní cíle.
V přílohách číslo 13–22 jsou uvedeny možné příklady zaujetí a provedení léček.
1.5.
ZÁSADY ČINNOSTI V LÉČCE
– Jednotku v léčce nesmí protivník do zahájení činnosti odhalit. Vojáci musí být v léčce
pečlivě zamaskováni,aby je nebylo vidět ani zblízka. Od okamžiku dosažení pohotovosti
platí úplný zákaz veškerého pohybu a hluku.
– Vojáci ani technika nesmí být rozmístěny proti sobě.
– V léčce je nutno trpělivě vyčkávat, jednat až na povel velitele a napadnout protivníka, až
se přiblíží na nejvýhodnější vzdálenost. Na signál velitele jednotka jedná překvapivě,
rychle a rozhodně. Zvláště rozhodným způsobem musí být využito tanků, BVP a OT.
– Zjistí-li protivník léčku, zahájí s ním jednotka boj a snaží se získat zajatce.
– Velitel je osobně zodpovědný za odnesení vlastních raněných a padlých a podle situace za
zahlazení stop po boji v prostoru léčky.
6
protivník se brání.
25.5.2009 13:24
35
Tryb 2.doc
1.6.
FFÁZE LÉČKY S PŘÍPRAVOU
I.fáze: ZAUJETÍ LÉČKY
Obsah:
– obdržení úkolu od nadřízeného (nebo vlastní rozhodnutí k provedení léčky)
– příprava zbraní, bojové techniky a dalšího potřebného materiálu,
– přesun do prostoru léčky,
– výběr místa pro zřízení léčky,
– příprava a vydání bojových rozkazů (velitele jednotky a velitelů podskupin),
– organizace součinnosti,
– zaujetí určených postavení podskupinami (jednotlivci), příprava nástrah a jiných opatření,
maskování,
– hlášení pohotovosti,
– vyčkávání.
II.fáze: BOJ V LÉČCE
Obsah:
– palebné ničení sil a prostředků protivníka,
– vzetí zajatců, dokumentů, vzorů bojové techniky,
– dokončení zničení objektu léčky ženijní municí, zápalnými prostředky a pod.,
– ničení protivníka na přístupech k léčce.
III.fáze: ODCHOD DO SHROMAŽDIŠTĚ
Obsah:
– opatření k odsunu vlastních raněných a padlých,
– odchod v určeném pořadí do shromaždiště,
– aktivace opatření k organizovanému odpoutání od protivníka,
– klamání o směru odchodu.
IV. fáze: ČINNOST VE SHROMAŽDIŠTI
Obsah:
– organizace přímého zajištění,
– hlášení velitelů podskupin o stavu podskupin a o dalších faktech zjištěných v průběhu
léčky,
– ošetření raněných,
– prohlídka (ošetření ,oprava) zbraní, vozidel,
– studium ukořistěných dokumentů, výslech zajatců,
– sestavení a odeslání zprávy nadřízenému štábu o výsledcích léčky.
25.5.2009 13:24
36
Tryb 2.doc
2.
PŘÍPRAVA LÉČKY
2.1.
HARMONOGRAM PŘÍPRAVY
Příprava léčky zahrnuje činnost velitelů i příslušníků jednotky v době od obdržení úkolu
(nebo od vlastního rozhodnutí) k provedení léčky do doby pohotovosti v léčce.
Délka této doby je dána časem,za který protivník může dosáhnout předpokládaného
místa léčky.
Rozsah a obsah činnosti velitele i jednotky v této době je ovlivněn její konkrétní situací,
především:
– vzdáleností vlastní jednotky od místa léčky
– jejím momentálním vybavením bojovou technikou a jiným potřebným materiálem,
– rozhodností velitele a vycvičeností jednotky,
– u průzkumného orgánu ještě stupněm připravenosti k léčce (navázáno spojení, znalost
signálů, rozdělení úloh) atd.
Možná varianta činnosti je uvedena na schématu č.2.
25.5.2009 13:24
37
Tryb 2.doc
Schéma č.2. Činnost jednotky (průzkumného orgánu) v přípravě léčky
VELITEL JEDNOTKY
Obdržení úkolu nebo vlastní
rozhodnutí k provedení léčky
JEDNOTKA
Ujasnění úkolu
Vydání úkolů podřízeným pro
přípravu
Příprava osob, zbraní, bojové
techniky a ostatního materiálu
Zhodnocení situace
Přesun do prostoru léčky
Vel.podsk.
Ostatní
Rekognoskace
Rekognoskace
Zaujetí stanoviště, příprava
bojového rozkazu
Zaujetí postavení, stanovišť,
maskování, pozorování, zřízení
nástrah atd.
Obdržení
boj.úkolu a jeho
ujasnění
Organizace součinnosti
ve skrytu, přímé zaj.
Organizace velení
Vydání bojových rozkazů
Pomoc podřízeným a kontrola
připravenosti
Hlášení pohotovosti a kontrola
Hlášení pohotovosti nadřízenému
štábu
25.5.2009 13:24
38
Tryb 2.doc
2.2.
ČINNOST VELITELE JEDNOTKY (PRŮZKUMNÉHO ORGÁNU)
Velitel jednotky, určené k zřízení léčky, obdrží úkol zpravidla formou bojového
rozkazu. Bojový rozkaz obvykle vydává velitel (NŠ) praporu(tpr, mpr, atd.) ústně podle
mapy, výjimečně přímo v terénu.
Bojový rozkaz může obsahovat:
– zprávy o protivníkovi,
– úkol jednotky (kde, kdy a jakého protivníka zničit či zajmout),
– dobu pohotovosti v léčce,
– způsob činnosti po splnění úkolu (zda zahladit stopy, kam odejít, kam dopravit
zajatce,dokumenty, vzory boj.techniky).
V případě potřeby též:
– způsob podpory palbou,
– varovné signály, signály pro velení a součinnost,
– zvolání a ohlas.
Velitel průzkumného orgánu realizuje rozhodovací proces na základě
– úkolu od nadřízeného štábu
– vlastního rozhodnutí k provedení léčky.
Úkol od nadřízeného štábu obdrží zpravidla rádiem ve formě krátkého nařízení.
Nařízení může obsahovat:
– úkol (kde, kdy a jakého protivníka zničit či zajmout),
– způsob činnosti po splnění úkolu.
Rozhodovací proces velitele spočívá v:
– ujasnění úkolu,
– zhodnocení situace,
– vydání bojového rozkazu.
–
–
–
Při ujasňování úkolu musí velitel pochopit:
úkol své jednotky (zejména jakého protivníka a v kterém prostoru zničit, zajmout a co je
hlavním cílem léčky),
pochopit způsob podpory prostředky nadřízeného,
dobu pohotovosti v léčce.
Po ujasnění těchto otázek si velitel sestaví časový rozpočet, ve kterém stanoví kdy, co a
jak je třeba splnit do doby pohotovosti v léčce.
–
–
–
Při hodnocení situace velitel především rozebírá:
Celkovou situaci protivníka (kde a jaký protivník se nachází, co dělá, kdy, čím a jak může
ovlivnit splnění úkolu).
Sílu a složení protivníka na něhož bude léčka provedena a čas, za který může dosáhnout
místa léčky.
Stav a možnosti vlastní jednotky:
25.5.2009 13:24
39
Tryb 2.doc
–
–
–
– vycvičenost a připravenost vojáků (osádek),
– palebné možnosti a jiné možnosti jak zastavit, zničit či zajmout protivníka,
– možnosti vytvořit jednotlivé prvky bojové sestavy,
– čas, za který může dosáhnout místa léčky.
Situaci a činnosti sousedů a podmínky součinnosti s nimi.
Terén z hlediska:
– možností skrytého přístupu do místa léčky i odchodu z ní,
– možností skrytého rozmístění jednotky v léčce,
– možností vedení pozorování, paleb či jiného způsobu zničení nebo zajmutí protivníka,
– možnosti současného ničení maxima sil a prostředků protivníka.
Denní dobu.
Závěry z ujasnění úkolu a z hodnocení situace jsou veliteli podkladem ke stanovení
úkolů podřízeným pro přípravu na plnění bojového úkolu a k vydání bojového rozkazu.
2.2.2. Organizace léčky
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Organizace léčky velitelem je realizována:
řízením přesunu do prostoru léčky,
rekognoskací a upřesněním rozhodnutí,
vydáním bojového rozkazu,
organizací součinnosti a velení,
hlášením pohotovosti.
V úkolech podřízeným pro přípravu na plnění bojového úkolu může velitel uvádět:
stručně úkol jednotky,
opatření k přípravě osob, bojové techniky a materiálu (např. doplnění ženijní municí,
prostředky roznětu, vyrobení improvizovaných prostředků ničení, provedení kontrol
zbraní, spojovacích prostředků, vozidel atd.)
nutné časové údaje:
– do kdy ukončit přípravu materiálu,
– kdy a komu odevzdat doklady,
– kdy a kde bude vydán rozkaz pro přesun do prostoru léčky,
– pohotovost přesunu.
Přesun do prostoru léčky se provádí zajištěně. Po příchodu do místa léčky velitel
rozmístí jednotku ve skrytu a organizuje přímé zajištění.
Rekognoskaci prostoru léčky provádí velitel zpravidla s veliteli podskupin a
s pozorovateli.
–
–
–
–
–
Rekognoskaci zpravidla zahajuje provedením topografické orientace, při které uvádí:
zájmovou světovou stranu
vlastní stanoviště
orientační body
popis terénu
nesrovnalosti terénu s mapou.
–
–
V průběhu rekognoskace si velitel upřesní své rozhodnutí z e j m é n a :
v kterém úseku terénu bude léčka provedena,
v kterém místě a jakým způsobem bude protivník zastaven,
25.5.2009 13:24
40
Tryb 2.doc
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
kde zřídit nástrahy,
místo vzetí zajatce a způsob proniknutí přepadové (uchvacovací) podskupiny
k protivníkovi,
rozmístění podskupin (jednotlivců), jejich palebná pásma (sektory), sektory pozorování,
cesty a pořadí odchodu podskupin,
způsob zajištění,
vlastní stanoviště,
prostor shromaždiště,
kde a jaká opatření provést k hladkému odpoutání se od protivníka.
V závěru rekognoskace velitel:
nařídí velitelům podskupin rozmístit své podřízené v určených prostorech, zahájit
maskování osob a bojové techniky a podle potřeby zřídit nástrahy,
určí dobu a místo vydání bojového rozkazu a kdo se zúčastní.
Bojový rozkaz vydává velitel zpravidla na svém stanovišti.
– orientační body,
– úkol jednotky,
– úkoly podskupin,
– pořadí odchodu z léčky,
– shromaždiště,
– dobu pohotovosti,
– své místo v sestavě,
– zástupce.
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
V úkolu přepadové podskupině určuje:
její složení a velitele,
rozmístění,
úkol,
palebné pásmo (nebo konkrétní cíle),
kde a jakým způsobem zastavit protivníka,
způsob provedení zteče (pěšky, s vozidly),
místo vzetí zajatců,
cestu odchodu do shromaždiště,
úkoly k zahlazení stop,
kde a jakým způsobem zastavit protivníka,
místo a způsob vzetí zajatce,
cestu odchodu do shromaždiště,
úkoly k zahlazení stop.
–
–
–
–
V úkolu uchvacovací podskupině určuje:
rozmístění,
místo vzetí zajatců a způsob proniknutí k protivníkovi,
cestu odchodu do shromaždiště.
–
V úkolu zajišťovací podskupině určuje:
25.5.2009 13:24
41
Tryb 2.doc
–
rozmístění,
–
–
–
dále v léčce s palbou:
palebné pásmo (nebo konkrétní cíle), doplňkový sektor palby,
jakým způsobem krýt boky přepadové podskupiny,
cestu odchodu do shromaždiště a jaká opatření na ní provést ke krytí odchodu jednotky,
–
–
–
dále v léčce bez palby:
jakým způsobem zabránit protivníkovi v uniknutí z léčky a v příchodu dalších sil k ní,
případy a způsob použití zbraní,
cestu odchodu do shromaždiště a jaká opatření na ní provést ke krytí odchodu jednotky.
Úkol k přímému zajištění jednotky ve shromaždišti vydává velitel zajišťovací
podskupině po jeho dosažení.
–
–
–
–
V úkolu pozorovatelům velitel určuje:
místo pozorovacího stanoviště,
sektor pozorování,
způsob hlášení výsledků pozorování,
cestu a způsob odchodu do shromaždiště.
Součinnost organizuje velitel jednotky bezprostředně po vydání bojového rozkazu za
účasti svého zástupce, velitelů podskupin, případně dalších vojáků.
Při organizaci součinnosti uvádí velitel jednotky signály pro velení a součinnost a
způsob činnosti na ně. Nejčastěji určuje a rozebírá činnost na signály:
„Protivník“
– způsob hlášení pozorovatelů,
– činnost ostatních podskupin.
„Palbu zahájit“
– odpálení nástrahy,
– činnost podskupin při palebném ničení protivníka,
– činnost řidičů.
„Přepadová (uchvacovací) podskupina vpřed!“
– činnost pozorovatelů,
– přenesení paleb.
„Odchod do shromaždiště“
– pořadí odchodu.
„Léčka prozrazena“
– způsob zdržení protivníka,
– způsob odchodu a odpoutání se do protivníka.
2.3.
ČINNOST VELITELE PODSKUPINY
Údaje, nutné pro vlastní rozhodování a organizační činnost, získává velitel podskupiny:
– při obdržení úkolu pro přípravu,
– při rekognoskaci prováděné společně s velitelem jednotky,
– z bojového rozkazu a
– z organizace součinnosti.
25.5.2009 13:24
42
Tryb 2.doc
Musí pochopit úkol jednotky, úkol a způsob jeho plnění svojí podskupinou, úkoly
sousedních podskupin, dobu pohotovosti v léčce.
Musí zhodnotit terén z hlediska maskování, možnosti pozorování a vedení palby.
V bojovém rozkaze udává:
– úkol jednotky,
– úkol podskupiny,
– úkoly podřízeným:
– místo v sestavě,
– způsob pozorování,
– vedení palby činnost při vzetí zajatce a dokumentů atd. v závislosti na úkolu
podskupiny,
– úkoly sousedních podskupin,
– signály a způsob činnosti na ně,
– svého zástupce.
25.5.2009 13:24
43
Tryb 2.doc
3.
ZVLÁŠTNOSTI V ORGANIZACI A PROVEDENÍ LÉČKY
3.1.
LÉČKA ZŘIZOVANÁ PRŮZKUMNÝM ORGÁNEM
Léčky zřizuje průzkumný orgán při plnění průzkumných úkolů ve většině případů s tím
materiálem, který má momentálně k dispozici. Doplnění dalším materiálem péčí nadřízeného
je zpravidla neproveditelné. Je však možné a někdy i nutné, využít materiálu z místních
zdrojů – např. pro zhotovení nástrah, fugasů a pod. V přípravě na plnění průzkumných úkolů
je tedy třeba vždy počítat s možností provádět léčky a podle toho se vybavit potřebným
materiálem. Materiál je přidělen družstvům a jednotlivcům. Velitel by měl léčku organizovat
tak, aby nemuselo docházet k přerozdělování materiálu mezi družstvy či jednotlivci.
Důležitým předpokladem přesné, rychlé a organizované činnosti průzkumného orgánu
v léčce je jasný a srozumitelný bojový rozkaz, vydaný velitelem před zahájením průzkumu,
zejména však důkladná organizace součinnosti. Všechny údaje v nich obsažené jsou platné po
celou dobu plnění průzkumných úkolů tedy i pro případnou léčku.
Jde o:
– údaje o spojení,
– signály,
– činnost družstev (jednotlivců) v průzkumném orgánu v případě nenadálého střetnutí
s protivníkem,
– organizaci pozorování a zajištění,
– zástupce velitele.
Bojová sestava a úkoly podskupin (jednotlivců) v léčce budou v některých případech
vycházet ze sestavy průzkumného orgánu (PzH, BPzH, SPzH, PzO) tak jak plnil
předcházející úkol.
Např. pátrací družstvo a poslední družstvo budou plnit úkoly zajišťovacích podskupin a
vyčleňovat pozorovatele, velitelské družstvo bude plnit úkoly přepadové podskupiny.
Léčku provádí průzkumný orgán zpravidla v sestavě a týlu protivníka. Aby se vyhnul
případnému pronásledování, je třeba pečlivě zahladit stopy po léčce (bude-li to v dané situaci
možné) a také učinit opatření ke snadnému odpoutání se od protivníka.
Shromaždiště po ukončení léčky je třeba volit s ohledem na plnění dalších průzkumných
úkolů.
3.2.
ORGANIZACE LÉČKY Z CHODU (POD TLAKEM ČASU)
Vzhledem k nedostatku času nebude možné a někdy ani účelné provést všechny činnosti
v takovém rozsahu a pořadí, jak jsou uvedeny v harmonogramu přípravy.
–
–
–
V každém případě je však nutno určit:
signál pro léčku,
prostory, které mají podskupiny zaujmout,
čas na zaujetí léčky.
Rozsah velitelské činnosti bude značně zúžen.
Velitel jednotky provádí ujasnění úkolu, hodnocení situace, rozhodnutí, vydání rozkazu
i organizaci součinnosti z dosaženého stanoviště.
25.5.2009 13:24
44
Tryb 2.doc
Při výběru místa k provedení léčky je prakticky omezen na nejbližší okolí (které sám ze
svého stanoviště vidí).
Činnost podřízených řídí krátkými nařízeními a signály zpravidla rádiem nebo ústně.
–
–
–
–
Bojový rozkaz nebo nařízení k provedení léčky v tomto případě může obsahovat:
orientační body,
stručné údaje o protivníkovi,
úkol jednotky,
rozmístění podskupin.
Teprve po zaujetí určených postavení (stanovišť) nebo i v průběhu jejich zaujímání
upřesňuje velitel rádiem:
– úkoly podskupinám,
– pořadí a směry odchodu,
– shromaždiště.
Typická bude tato léčka pro průzkumné orgány. Předpoklady úspěchu takto prováděné
léčky jsou:
– znalost obecných zásad provádění léčky,
– rozhodnost velitelů, samostatnost, aktivita a iniciativa průzkumníků,
– vycvičenost jednotky pro boj v léčce.
3.3.
ZVLÁŠTNOSTI VÝBĚRU MÍSTA PODLE CÍLŮ LÉČKY, SÍLY A SLOŽENÍ
PROTIVNÍKA
Pro léčku na získání zajatce z malé skupinky vojáků, jednotlivého vozidla apod. budeme
volit terén pokud možno nepřehledný. Přepadovou podskupinu se budeme snažit rozmístit co
nejblíže k místu vzetí zajatce.
Zamýšlíme-li provést léčku s cílem zničit síly a prostředky protivníka, můžeme se
v podstatě dostat do dvou odlišných situací. V prvém případě půjde o protivníka,že jej léčkou
budeme moci celého zničit, nebo bude síla protivníka nad naše možnosti a my budeme nuceni
ničit pouze nejdůležitější prostředky (např. odpalovací zařízení, řízených střel, střelecké
ústředny, štábní vozidla apod.). V prvém případě budeme vybírat takové místo, abychom
mohli celou jednotku protivníka ničit současně.
V druhém případě je výhodnější, když sestava protivníka bude rozdělena např.
nepřehlednou zatáčkou, horizontem, část sestavy bude v lese, před osadou nebo naopak v
osadě tak, aby při ničení nejdůležitějších prostředků nemohly ostatní síly protivníka okamžitě
působit do prostoru léčky. Obdobný prostor budeme volit i v případě,kdy cílem léčky bude
získání zajatců a dokumentů z velké jednotky protivníka.
Místo však musíme volit i s ohledem na rozmístění vlastní jednotky na nejvýhodnější
vzdálenosti od komunikace. Tato vzdálenost je dána druhem použitých zbraní 7 .
7
Zajišťovací podskupiny s pozorovateli je vhodné umístit na větší vzdálenost od přepadové podskupiny tak, aby
byla činnost v léčce zajištěna a umožnila zakrytí stop a odchod.
25.5.2009 13:24
45
Tryb 2.doc
Hlava III. PŘEPAD
1.
OBECNÁ USTANOVENÍ
1.1.
PODSTATA A CÍLE PŘEPADU
Definice: „Přepad je jeden ze způsobů vedení průzkumu v hloubce obrany bojové sestavy
protivníka jehož cílem je zničit(umlčet) důležitý objekt, zmocnit se zajatců,
bojových dokumentů, vzorů zbraní a bojové techniky.“
Přepad provádí:
průzkumný orgán
– buď jako celek, nebo
– jen částí sil a prostředků
na základě rozhodnutí – nadřízeného velitele, nebo
– velitele průzkumného orgánu (pokud
možno vždy s vědomím nadřízeného)
zpravidla v průběhu plnění průzkumných
úkolů.
V některých případech může přepadu předcházet úder vlastního letectva nebo jiných
palebných (úderných) prostředků na objekt přepadu.
Objektem přepadu jsou zpravidla nepohyblivé cíle protivníka. Mohou to být např.
velitelská stanoviště nebo jejich části, prostředky jaderného napadení v technických,
vyčkávacích a palebných postaveních, sklady munice, jaderné munice a PHM, letouny a
vrtulníky na letištích, jejich dispečerská a řídící stanoviště, elektronické prostředky jako jsou
radiolokátory, spojovací uzly, stanoviště rádiového a radiotechnického průzkumu a rušiče,
dále to mohou být některé komunikační objekty jako jsou mosty, nejcitlivější prvky přehrad,
železnic a elektráren, vedení vysokého napětí, produktovody, nádraží, překladiště atd. Kromě
toho objektem přepadu mohou být i důležité součásti továrních objektů a výroben vojenského
materiálu.
Úspěch přepadu závisí na:
– utajení příprav přepadu,
– rozhodné a překvapivé činnosti,
– vysoké ukázněnosti, rozvaze, odvaze a fyzické zdatnosti všech příslušníků průzkumného
orgánu,
– vycvičenosti a sladěnosti průzkumného orgánu.
1.2.
ZPŮSOBY PŘEPADU
Přepady je možno provádět s ohledem na druh objektu, situaci a činnost protivníka, sílu
a složení průzkumného orgánu těmito způsoby:
25.5.2009 13:24
46
Tryb 2.doc
PŘEPAD
s využitím bojové techniky
s bojem
pěšky
palbou
bezhlučně 8
Přepad s využitím bojové techniky je charakteristický provedením prudké zteče a
využitím všech palebných prostředků průzkumného orgánu. Tento způsob přepadu bude
typický zejména pro průzkumné odřady, průzkumné hlídky, samostatné průzkumné hlídky a
bojové průzkumné hlídky, které využijí především zbraní tanků, bojových vozidel a
obrněných transportérů. Zteč může být podporována palbou dělostřelecké jednotky (může být
i přidělena), vojskového letectva a letectva.
Při přepadu prováděném pěšky s bojem se příslušníci průzkumného orgánu přiblíží
skrytě a nehlučně co nejblíže k objektu, rychle a rozhodně napadnou protivníka, přičemž jej
ničí palbou, granáty, bojem zblízka, popřípadě předem připravenými zápalnými nebo
trhavými náložemi a zmocňují se zajatce.
Při přepadu prováděném pěšky bezhlučně pronikají průzkumníci bezhlučně do objektu,
mohou se zmocnit zajatce, připraví objekt ke zničení ženijní municí či zápalnými prostředky.
K odpálení náloživa by mělo dojít v době, kdy jsou již průzkumníci v bezpečné vzdálenosti.
Tohoto způsobu přepadu se používá především v prostorech s velkým počtem sil a prostředků
protivníka, kde palebný přepad by podstatně ztížil nebo znemožnil odchod průzkumného
orgánu k plnění dalšího úkolu.
Přepad palbou provede průzkumný orgán v případě, kdy je nutné objekt zničit (umlčet)
okamžitě a kdy není možné použít výše uvedené způsoby. Nelze při něm brát zajatce a kromě
toho se průzkumný orgán zpravidla vystavuje nebezpečí bezprostředních odvetných akcí
protivníka. Proto se uskutečňuje pouze ve výjimečných případech na objekty zvláštní
důležitosti.
1.3.
BOJOVÁ SESTAVA
Počet prvků bojové sestavy a jejich uspořádání jsou závislé na charakteru objektu, síle
průzkumného orgánu a zvoleném způsobu přepadu.
Zpravidla se průzkumný orgán k provedení přepadu člení na:
– přepadovou podskupinu,
– zajišťovací podskupinu (podskupiny).
Je-li třeba ještě na:
– odtarasovací podskupinu,
– destrukční podskupinu,
– stanoviště velitele.
8
s úhrozou palby
25.5.2009 13:24
47
Tryb 2.doc
2.
PŘEPAD S VYUŽITÍM BOJOVÉ TECHNIKY
2.1.
FÁZE PŘEPADU
PŘECHOD OD PLNĚNÍ PRŮZKUMNÝCH ÚKOLU K PŘEPADU
Obsah:
– obdržení úkolu od nadřízeného (nebo vlastní rozhodnutí k provedení přepadu),
– přesun do prostoru vhodného k přípravě přepadu (je-li třeba).
I.fáze: PŘÍPRAVA PŘEPADU
Obsah:
– průzkum objektu přepadu,
– příprava zbraní, bojové techniky a dalšího potřebného materiálu,
– příprava a vydání bojových rozkazů (velitele průzkumného orgánu a velitelů
podskupin),
– zaujetí výchozího postavení,
– hlášení pohotovosti.
II. fáze: ZTEČ OBJEKTU PŘEPADU
Obsah:
– palebné ničení sil a prostředků protivníka v objektu přepadu a jeho ochrany,
– vyražení na zteč, postup k objektu přepadu,
– překonání ženijních zátarasů,
– boj v objektu, vzetí zajatců, dokumentů, vzorů zbraní a bojové techniky,
– dokončení zničení objektu přepadu (palbou, ženijní municí, zápalnými prostředky),
– odrážení protiztečí protivníka,
– opatření k organizovanému odpoutání se do protivníka.
III.fáze: ODCHOD DO SHROMAŽDIŠTĚ
Obsah:
– opatření k odsunu vlastních raněných a padlých,
– odchod v určeném pořadí do shromaždiště,
– aktivace opatření k organizovanému odpoutání od protivníka,
– klamání o směru odchodu.
IV.fáze: ČINNOST VE SHROMAŽDIŠTI
Obsah:
– organizace přímého zajištění,
– hlášení velitelů hlídek o stavu hlídek a o dalších faktech zjištěných v průběhu přepadu,
– ošetření raněných,
– prohlídka (ošetření, oprava) zbraní, vozidel
– studium ukořistěných dokumentů, výslech zajatců,
– sestavení a odeslání zprávy nadřízenému o výsledcích přepadu.
PŘECHOD K PLNĚNÍ DALŠÍCH PRŮZKUMNÝCH ÚKOLŮ
25.5.2009 13:24
48
Tryb 2.doc
2.2.
ÚKOLY A ČINNOST PŘEPADOVÉ PODSKUPINY
Úkolem přepadové podskupiny je zničit (umlčet) objekt, získat zajatce, dokumenty a
vzory bojové techniky.
Na začátku druhé fáze přepadu se podílí na palebném ničení odporů.
Do přepadové podskupiny se vyčleňují jednotky vyzbrojené BVP a OT. Ke zvýšení
úderné a palebné sily je vhodné podskupinu doplnit tanky. Avšak samotné tanky pro tento
účel není vhodné používat.
Způsob vyražení na zteč závisí na výchozí taktické situaci, terénu, popřípadě na
ženijních opatřeních protivníka. Na zteč vyráží na stanovený signál:
– před zahájením palebného přepadu,
– s jeho zahájením,
– až v jeho průběhu.
Z výchozího postavení vyráží přepadová podskupina v pochodové nebo bojové sestavě.
Pochodovou sestavou přepadové podskupiny je proud. Uspořádání vozidel v proudu
musí zabezpečovat vysokou rychlost pohybu a rychlé rozvinování do bojové sestavy.
Vzdálenosti mezi vozidly jsou zpravidla 25–50 m. Velitel podskupiny bývá na čele proudu.
Bojovou sestavou přepadové podskupiny je bojová linie. Z proudu do bojové linie se
podskupina rozvine na povel (signál). „Přepadová podskupino, směr ten a ten (na čáru tu a tu)
– K BOJI!“ nebo „Přepadová podskupino, za mnou – K BOJI!“. Vozidlo velitele podskupiny
pokračuje v pohybu v uvedeném směru, druhé vozidlo se rozvinuje doprava, třetí doleva.
Má-li podskupina více vozidel, zaujímají místa určená velitelem podskupiny. Po vyrovnání na
vozidlo velitele podskupiny dodržují rozestup do 100 m mezi vozidly a pokračují v postupu.
Tanky postupují zpravidla v sestavě ostatních vozidel. Výjimečně mohou působit před
bojovou linií a to ve vzdálenosti 100 až 200 m.
–
–
–
Příslušníci rojů mohou také plnit úkol sesednutí. BVP a OT v tomto případě působí:
za rojnicí,
na jejím boku,
přímo v rojnici.
Postupují skoky od skrytu ke skrytu a podporují svá družstva a tanky palbou. Mezery
v rojnici mezi vojáky a BVP (OT) jsou 6 až 8 m (8–12 kroků), mezery mezi rojnicemi
družstev nemají převyšovat 50 m. Po sesednutí rojů zůstávají v BVP (OT) řidiči, střelci
operátoři (kulometníci na OT) a zástupce velitele přepadové podskupiny, který řídí postup
BVP (OT). Vojskové letectvo nebo letectvo, je-li určeno k přepadu, útočí jako první.
Překonávání zátarasů
Některé objekty přepadu budou chráněny výbušnými i nevýbušnými zátarasy.
Přepadová podskupina tyto zátarasy obchází. Není-li možné je obejít, pak je překonává
průchodem vytvořeným vlastními silami a prostředky. K vytvoření průchodu v drátěných
zátarasech může použít tříštivotrhavé střelivo tanků a BVP. Přímé přejíždění těchto druhů
zátarasů pásovými vozidly se nedoporučuje, neboť v důsledku namotání ostnatých drátů do
pojezdového ústrojí dochází k jeho poškození a úplnému zastavení vozidla. Je však možné
přehodit přes zátaras např. vozovou plachtu či jiný podobný materiál a po něm teprve přejet s
vozidlem přes drátěný zátaras. Sesednutí příslušníci podskupiny mohou překonávat drátěné
zátarasy přes položená prkna, pláště a pod. Vytváření průchodů prostříháním je značně
náročné na čas, a proto ve většině případů nepoužitelné. Nelze ovšem tento způsob zcela
vyloučit.
25.5.2009 13:24
49
Tryb 2.doc
K vytvoření průchodu v minovém poli lze využít velice účinného improvizovaného
návěsného odminovacího zařízení, připevněného na tanku, BVP nebo OT.
Jednotka (vojáci) zřizující průchod v zátarasu musí být z výhodného místa podporována
palbou celé přepadové podskupiny, popřípadě ještě palbou zajišťovací podskupiny.
Překonávání zátarasu musí být co nejrychlejší. Je-li v přepadové hlídce tank, pak
zpravidla projíždí průchodem jako první. Za ním vozidlo velitele přepadové podskupiny a
dále vozidla v určeném pořadí. Po průchodu zátarasem se podskupina opět rozvine do
původní bojové sestavy.
Roje (družstva) sesedají co nejblíže objektu přepadu. K tomu stanovuje velitel
podskupiny čáru sesednutí z vozidel.
Došlo-li k sesednutí rojů již před zátarasem, pak průchodem prochází opět jako první
tank, za ním v zástupech jednotlivá družstva v pořadí určeném velitelem podskupiny a
nakonec BVP a OT.
Po vyražení na zteč vede přepadová podskupina palbu za pohybu nebo krátkých
zastávek na jednotlivé prvky v objektu přepadu.
Její činnost musí být rázná a rychlá, tak, aby byl využit moment překvapení.
Velitel přepadové podskupiny řídí činnost krátkými povely dávanými radiostanicí,
signály a po sesednutí ještě hlasem a smluvenými znameními.
V objektu přepadu tanky, osádky BVP a OT mohou:
– dokončit palbou nebo údernou silou zničení některých prvků objektu,
– zajišťovat činnosti sesednutých družstev palbou na nově se objevivší cíle v objektu
přepadu,
– krýt odchod po splnění úkolu.
Sesednutá družstva mohou:
brát zajatce, dokumenty, vzory neznámé bojové techniky,
ničit palbou, ručními granáty a bojem zblízka zbytky protivníka,
dokončit zničení objektu přepadu ručními granáty, trhavinami nebo improvizovanými
prostředky,
– zjišťovat rozlišovací znaky na technice protivníka,
– provést prohlídku padlých vojáků protivníka.
–
–
–
Přepadová podskupina odchází od objektu přepadu zpravidla v proudu. V případě, že
musí opustit objekt přepadu pod tlakem protivníka, může ustoupit i v bojové linii. Odchod se
provádí buď stejnou cestou nebo může být zvolen i jiný směr odchodu. Odchod se
uskutečňuje v pořadí:
– vozidlo se zajatcem,ukořistěnými dokumenty a bojovou technikou,
– BVP a OT s nasedlými (či sesedlými) roji v určeném pořadí,
– tanky,
– zadní zajištění (tank, BVP, OT).
Podle situace je vhodné se krýt při odchodu dýmem. Zadní zajištění musí být schopno
vést palbu i při odchodu na cíle v objektu přepadu.
Přepadová podskupina odchází do předem určeného shromaždiště, které bývá většinou
na směru dalšího postupu průzkumného orgánu.
25.5.2009 13:24
50
Tryb 2.doc
2.3.
–
–
–
–
–
–
–
ÚKOLY A ČINNOST ZAJIŠŤOVACÍ PODSKUPINY
Zajišťovací podskupina zajišťuje činnost ostatních tím, že:
pozoruje okolí objektu přepadu i vzdálené přístupy k němu,
ničí palbou síly a prostředky protivníka působícího proti ostatním prvkům bojové sestavy
průzkumného orgánu,
ničí (umlčuje) jednotlivé prvky obrany a ochrany objektu přepadu (strážní podskupiny,
zajištění, prostředky PVO atd.),
ničí protivníka unikajícího z místa přepadu,
zabraňuje dalším silám protivníka v přístupu do místa přepadu,
zřizuje a aktivuje vhodná opatření k organizovanému odpoutání od protivníka,
kryje odchod průzkumného orgánu do shromaždiště.
Do této podskupiny je vhodné začleňovat kromě tanků a BVP i BPzV, která jsou
vybavena navíc potřebnými pozorovacími a spojovacími prostředky.
Dělostřelecká jednotka (je-li v sestavě průzkumného orgánu) může se včleňovat do této
podskupiny také anebo může být použita samostatně jako další zajišťovací podskupina. Může
palbou podporovat zteč přepadové podskupiny. Úkoly plní ze zaujatého palebného postavení
přímou nebo nepřímou střelbou.
–
–
–
Zajišťovací podskupina může plnit výše uvedené úkoly:
z předem zaujatého postavení (nejčastěji),
za pohybu (ztečí),
v kombinaci obou předchozích způsobů.
Při plnění palebných úkolů využívá zajišťovací podskupina převážně lafetované zbraně
tanků, BVP a OT. V některých případech mohou roje sesednout a vést palbu z ručních zbraní.
K pozorování přístupů k místu přepadu se vyčleňují z podskupiny pozorovatelé.
Vybavují se pozorovacími přístroji. Spojení s velitelem podskupiny nejčastěji udržují
rádiovou stanicí, popřípadě hlasem či smluvenými znameními.
V noci nebo za jinak snížené viditelnosti může tento úkol plnit i obsluha průzkumného
radiolokátoru.
Opatření k hladkému odpoutání průzkumného orgánu od protivníka lze podskupinou
připravovat již v I.fázi přepadu. Může jít např. o zřízení výbušných i nevýbušných nástrah na
cestě odchodu, které podskupina po projití ostatních částí průzkumného orgánu do
shromaždiště aktivuje. Může rovněž připravit a při odchodu do shromaždiště provést klamný
manévr k oklamání protivníka o skutečném směru odchodu.
–
–
Do shromaždiště může zajišťovací podskupina odcházet:
poslední (při krytí odchodu),
první (je-li vyčleněno více zajišťovacích hlídek pak v tomto případě vede průzkum na ose
postupu a zajišťuje tím průzkumný orgán zepředu).
Ve shromaždišti pokračuje zajišťovací podskupina v plnění úkolů tím, že provádí přímé
zajištění průzkumného orgánu.
Na přílohách číslo 23.–25. jsou uvedeny příklady možného provedení přepadu
s využitím bojové techniky.
25.5.2009 13:24
51
Tryb 2.doc
3.
ORGANIZACE A PROVEDENÍ PŘEPADU PĚŠKY
3.1.
FÁZE PŘEPADU
3.1.1. S bojem
PŘECHOD OD PLNĚNÍ PRŮZKUMNÝCH ÚKOLU K PŘEPADU
Obsah: Stejný jako při přepadu s využitím bojové techniky
I. fáze: PŘÍPRAVA PŘEPADU
Obsah:
– průzkum objektu přepadu,
– příprava zbraní a dalšího potřebného materiálu,
– příprava a vydání bojových rozkazů (velitele průzkumného orgánu a velitelů podskupin),
– odložení a ukrytí přebytečného materiálu,
– zaujetí výchozího postavení,
– hlášení pohotovosti,
– opatření k organizovanému odpoutání se od protivníka.
II. fáze: SKRYTÉ PŘIBLÍŽENÍ K OBJEKTU
Obsah:
– zřízení průchodu v zátarasech,
– skrytý přesun podskupin do určených prostorů vně nebo uvnitř objektu,
– odstranění strážných.
III. fáze: BOJ V OBJEKTU PŘEPADU
Obsah:
– ničení protivníka palbou, ručními granáty, bojem zblízka,
– vzetí zajatců, dokumentů, vzorů bojové techniky,
– ničení objektu (nebo jeho prvků) ženijní municí, zápalnými prostředky, palbou, ručními
granáty,
– odrážení protiztečí protivníka.
IV. fáze: ODCHOD DO SHROMAŽDIŠTĚ
V. fáze: ČINNOST VE SHROMAŽDIŠTI
Obsah stejný jako při přepadu s využitím bojové techniky
PŘECHOD K PLNĚNÍ DALŠÍCH PRŮZKUMNÝCH ÚKOLŮ
3.1.2. Bezhlučně
Obsah I., II. a V. fáze je stejný jako při přepadu s bojem.
III.fáze: NIČENÍ OBJEKTU PŘEPADU
Obsah:
zaujetí určených postavení přepadovou podskupinou, uložení náloží, zřízení roznětu, vzetí
zajatce, dokumentů,vzorů bojové techniky, odchod do bezpečné vzdálenosti, odpálení náloží.
25.5.2009 13:24
52
Tryb 2.doc
3.2.
ÚKOLY A ČINNOST ODTARASOVACÍ PODSKUPINY
Úkolem odtarasovací podskupiny je zabezpečit proniknutí přepadové a destrukční
podskupiny k objektu přepadu systémem zátarasů nástrah.
Celá, nebo alespoň její část se zúčastní předběžného průzkumu, aby tak získala co
nejvíce údajů, potřebných k uvolnění a vyznačení přístupové cesty k objektu přepadu.
Vybavuje se prostředky pro průzkum a překonání minových polí, nástrah a nevýbušných
zátarasů. Podle potřeby může mít rádiovou stanici, tříbarevnou elektrickou svítilnu nebo jiný
vhodný prostředek pro signalizaci. Příslušníci podskupiny jsou vyzbrojení ručními zbraněmi.
Činnost zahajuje jako první. Způsob činnosti při zřizování průchodu a jeho vyznačení
jsou stejné jako při výpadu.
Podle potřeby a za výhodných podmínek může v dalším průběhu přepadu plnit úkol také
jako zajišťovací podskupina.
Při bezhlučném provedení přepadu střeží průchod v zátarasech až do doby, kdy jím
projdou zpět všichni průzkumníci. V tomto případě odchází od objektu jako poslední.
3.3.
ÚKOLY A ČINNOST PŘEPADOVÉ PODSKUPINY
3.3.1. Při přepadu s bojem
Úkolem přepadové podskupiny je palbou zničit (umlčet odpory a provést zteč spojenou
s ničením objektu ručními granáty, ženijní municí či zápalnými prostředky).
Činnost zahajuje tím, že z výchozího postavení se skrytě přiblíží na výhodnou čáru co
nejblíže objektu, zde se rozvine a zahájí palbu na odpory v objektu přepadu. Musí-li projít
průchodem v zátarasech, pak je výhodné tuto čáru volit až po jejich překonání. Po umlčení
odporů vyráží na zteč. Za chodu nebo krátkých zastávek ničí a umlčuje palbou další odpory.
Rázně se zmocňuje objektu. Podle jeho povahy ho zničí sama přepadová podskupina např.
ručními granáty, trhavými náložemi, zapálením či jiným mechanickým poškozením.
Pokud příprava objektu k zničení ženijní municí bude složitější, bude výhodné i při této
variantě přepadu vyčlenit destrukční podskupinu. Potom přepadová podskupina bezprostředně
zajišťuje její činnost.
Kromě zničení objektu se přepadová podskupina zmocňuje zajatců, dokumentů či vzorů
neznámé bojové techniky.
Po splnění úkolu odchází od objektu přepadu:
– po stejné ose (zvláště je-li zřízen průchod v zátarasech), nebo
– jinou cestou,
do shromaždiště jako první.
3.3.2. Při bezhlučném přepadu
Úkolem přepadové podskupiny je bezhlučně odstranit strážné, zmocnit se zajatců a
bezprostředně zajišťovat činnost destrukční podskupiny.
25.5.2009 13:24
53
Tryb 2.doc
Každý důležitý objekt bude protivník vždy pečlivě chránit proti pozemnímu a
vzdušnému napadení a střežit jej proti diverzi. To znamená, že budou obsazeny a střeženy
především ty úseky přilehlého terénu, které budou nejvýhodnější pro přiblížení průzkumného
orgánu k objektu. K ochraně a střežení mohou být použity pohyblivé strážní hlídky (někdy i
se psy), pozorovací stanoviště na výšinách, výbušné i nevýbušné nástrahy a zátarasy. Celý
prostor objektu může být střežen motorizovanými hlídkami, případně pozorovateli
z vrtulníků. Zabezpečovací jednotky mohou být vybaveny moderní pozorovací, detekční a
identifikační technikou, která jim umožňuje zjistit pohyb a jinou činnost v terénu na
vzdálenost až 500 m. Nejdůležitější zbraně a prostředky budou zpravidla navíc střeženy
strážnými z počtu obsluhy zbraně (zařízení).
Jestliže po proniknutí do blízkosti objektu nebude možno vyhnout se strážným, musejí
být likvidováni.
–
–
Likvidaci provádí přepadová podskupina:
bez použití zbraně,
s použitím zbraně opatřené tlumičem zvuku.
Obtížnější je likvidace strážného prvním způsobem.
Příprava akce začíná vlastně pozorováním činnosti strážného (strážných), způsobu jeho
střídání a možností přiblížení se k němu už v l. fázi přepadu.
Konkrétní způsob přepadení a likvidace strážného je ovlivněn jeho bdělostí, výzbrojí a
výstrojí, pokrytostí místa, které si průzkumníci k přepadu vybrali a dobou, kterou mají
k dispozici k provedení akce.
Přepadení strážného musí být provedeno tak, aby nevystřelil a nevykřikl. mělo by to za
následek prozrazení akce, její zmaření a ohrožení bezpečnosti průzkumného orgánu.
Bezpečnější je likvidace strážného střelnou zbraní, opatřenou tlumičem zvuku. Důraz je
nutno položit na schopnost a možnost rychlého a klidného zamíření, přesnost zásahu do
srdeční krajiny nebo do hlavy. Důležité je okamžité umlčení strážného a jeho odstranění
z otevřeného místa v terénu. K odvrácení podezření protivníka může v případě potřeby
zaujmout místo strážného některý z průzkumníků.
–
–
Zajatce získává přepadová podskupina:
z počtu strážných, nebo
z osazenstva objektu.
Zajatec je okamžitě odváděn některými příslušníky podskupiny do určeného místa
poblíž shromaždiště.
Po likvidaci strážných proniká přepadová podskupina do objektu, kde se rozmístí tak,
aby chránila destrukční podskupinu při rozmisťování náloží a zřizování roznětu. Náhodné
osoby nebo malé skupinky protivníka, které se nečekaně přiblíží k místu činnosti destrukční
podskupiny, likviduje přepadová podskupina bezhlučně – bojem zblízka nebo střelnou zbraní
s tlumičem zvuku.
V případě, že v této fázi dojde k prozrazení akce, musí přepadová podskupina palbou a
ručními granáty bránit zaujatá postavení do doby, než destrukční podskupina připraví objekt
ke zničení ženijní municí.
Od objektu odchází přepadová podskupina poslední zpravidla po stejné ose jako při
příchodu.
Do přepadové podskupiny se vyčleňují průzkumníci, kteří perfektně ovládají způsoby
nepozorovaného přiblížení k protivníkovi, bezhlučného vzetí zajatce(likvidace strážného),
25.5.2009 13:24
54
Tryb 2.doc
boje zblízka, jsou chladnokrevní, rozhodní a dovedou se rychle a samostatně rozhodnout v
nečekaných a složitých situacích. K plnění úkolů se vybavují ručními zbraněmi s tlumiči
hluku, útočnými noži, škrticími lanky, vrhacími hvězdicemi, kušemi, ručními granáty,
prostředky nočního vidění a prostředky pro spoutání a odsun zajatce. Velitel podskupiny
může mít rádiovou stanici.
3.4.
ÚKOLY A ČINNOST ZAJIŠŤOVACÍ PODSKUPINY
Úkolem zajišťovací podskupiny je zabezpečit činnost ostatních podskupin a krýt jejich
odchod do shromaždiště.
–
–
–
–
–
Úkoly plní tím, že:
pozoruje objekt přepadu a jeho okolí s důrazem na vhodné přístupy k němu,
v případě potřeby ničí palbou síly a prostředky protivníka aktivně působícího proti
ostatním podskupinám,
k lehčímu odpoutání od protivníka může předem na ose odchodu připravit nástrahy, které
při odchodu aktivuje,
kryje odchod průzkumného orgánu do shromaždiště,
může klamat protivníka o směru odchodu.
Při přepadu s bojem se může navíc podílet na překvapivém palebném přepadu.
Úkoly zajištění plní z předem zaujatého vhodného postavení.
Do zajišťovací podskupiny se vyčleňují průzkumníci, kteří umí výtečně střílet a
pozorovat. Vybavují se ručními zbraněmi s větším dostřelem, pozorovacími přístroji, přístroji
nočního vidění, radiolokačním pátračem a infraprůkazníkem. Velitel může mít rádiovou
stanici. Nástrahy může zřizovat pomocí předepsaných ženijních prostředků nebo pomocí
improvizovaných prostředků ničení.
3.5.
ÚKOLY A ČINNOST DESTRUKČNÍ PODSKUPINY
Úkolem destrukční podskupiny je předem připravenými náložemi zničit objekt nebo jeho
nejdůležitější prvky.
Do objektu přepadu proniká za přepadovou podskupinou. Rychle se orientuje, určí
nejvhodnější místa uložení náloží, upevní je, připraví vhodný typ roznětu a nálože aktivuje.
Odchází zpravidla po stejné ose. O odchodu dává znamení přepadové podskupině.
K odpálení náloží má dojít v době, kdy výbuchem nebudou ohroženi příslušníci
průzkumného orgánu a kdy tento bude v bezpečné vzdálenosti i z hlediska možného
pronásledování protivníkem.
25.5.2009 13:24
55
Tryb 2.doc
4.
PŘÍPRAVA PŘEPADU
4.1.
Posloupnost, rozsah a obsah činnosti velitelů i příslušníků průzkumného orgánu
v přípravě přepadu závisí na konkrétní situaci a množství času, který je k dispozici. Možná
varianta činnosti je uvedena na schematu č. 3.
25.5.2009 13:24
56
Tryb 2.doc
Schéma č.3 „Činnost průzkumného orgánu v přípravě přepadu
VELITEL PRŮZKUMNÉHO
ORGÁNU
Obdržení úkolu nebo vlastní
rozhodnutí k jeho provedení
PŘÍSLUŠNÍCI PRŮZKUMNÉHO
ORGÁNU
Ujasnění úkolu a vydání pokynů
velitelům podskupin pro přípravu
Organizace a provádění průzkumu
objektu
Provádění průzkumu objektu
Zhodnocení situace
Stálé sledování objektu
Rozhodnutí
Vel.podsk.
Ostatní
Vydání pokynů pro přípravu
materiálu
Organizace přípravy Příprava materiálu
materiálu
Obdržení bojového
úkolu a jeho
ujasnění
Organizace součinnosti
Organizace velení
Osobní příprava
Pomoc podřízeným
Příprava bojového
rozkazu
Příprava materiálu
Ukrytí přebytečné
ho materiálu.
Zřízení nástrah atd.
Pozorování objektu.
Vydání bojových rozkazů
Kontrola připravenosti
Hlášení pohotovosti a kontrola
Hlášení pohotovosti nadřízenému
štábu
25.5.2009 13:24
57
Tryb 2.doc
4.2.
ČINNOST VELITELE PRŮZKUMNÉHO ORGÁNU
Rozhodovací proces uskutečňuje velitel průzkumného orgánu zpravidla ve dvou
etapách. V první etapě si ujasní úkol. Ke druhé etapě přistupuje až po získání konkrétních
zpráv o objektu a jeho okolí vlastním průzkumem.
V této etapě hodnotí situaci a rozhoduje se.
Řídící informace na jejichž základě se rozbíhá myšlenkový proces velitele průzkumného
orgánu směřující k uskutečnění přepadu jsou:
– úkol od nadřízeného štábu,
– vlastní rozhodnutí k provedení přepadu.
Úkol od nadřízeného štábu k provedení přepadu může velitel průzkumného orgánu
obdržet formou bojového rozkazu v době přípravy na plnění průzkumných úkolů ještě
v sestavě vlastních vojsk, nebo krátkým nařízením až v průběhu plnění průzkumných úkolů
v sestavě a týlu protivníka. Toto nařízení se vydává rádiem.
–
–
–
Bojový rozkaz (nařízení) může obsahovat:
zprávy o protivníkovi (celková situace protivníka, v prostoru přepadu a jeho okolí,
podrobné informace o objektu, zejména o jeho ochraně a obraně – pokud jsou známy),
místo a způsob přepadu (do kdy splnit úkol),
způsob činnosti po splnění úkolu.
V případě potřeby též:
– způsob součinnosti s palebnými (údernými) prostředky,
– signály pro velení a součinnost.
Je-li před provedením přepadu připravován na určený objekt přepadu úder letectva nebo
úder jinými palebnými (údernými) prostředky, musí velitel průzkumného orgánu znát dobu
provedení a trvání úderu, zajistit ukrytí a bezpečnost osob, podle nařízení provést označení
(vytýčení) směru objektu a být připraven využít výsledků úderu ke splnění úkolu. Po obdržení
úkolu si musí velitel především ujasnit:
– jaký objekt zničit,
– v kterém prostoru a do kdy,
– co je cílem přepadu,
– kolik času má na splnění úkolu.
Rozhoduje-li se k provedení přepadu sám, pak ujasnění úkolu předchází tomuto
vlastnímu rozhodnutí.
Musí uvážit:
– jakým způsobem ovlivní zničení (umlčení objektu činnost vlastních vojsk,
– jak provedené přepadu ovlivní plnění dalších průzkumných úkolů průzkumným orgánem,
– zda případné znemožnění plnit další průzkumné úkoly budou vyváženy zničením
(umlčením) objektu.
Po ujasnění těchto otázek si velitel průzkumného orgánu především sestaví časový
rozpočet, ve kterém stanoví kdy, co a jak je třeba splnit do doby pohotovosti k provedení
přepadu.
Pro hodnocení situace využívá velitel průzkumného orgánu především výsledků
průzkumu objektu.
25.5.2009 13:24
58
Tryb 2.doc
Hodnotí zejména:
– celkovou situaci protivníka v objektu a jeho okolí s důrazem na přerušení spojovacích cest
a znemožnění pomoci zvenčí,
– možnosti a způsoby proniknutí systémem zátarasů a nástrah,
– možnosti překonání stráží a pozorovacích stanovišť a pohyblivých strážních hlídek,
– vhodnost či nevhodnost použití palby nebo ženijní munice k proniknutí do objektu,
– možné způsoby ničení určených prvků objektu,
– možnosti a způsoby získání zajatců, dokumentů či vzorů bojové techniky,
– terén z hlediska určení výhodných přístupů k objektu přepadu, cest odchodu, jeho
maskovacích vlastností atd.,
– při hodnocení vlastní jednotky, tj. průzkumného orgánu, rozebírá vycvičenost
průzkumníků z hlediska potřeb přepadu a vybavení potřebným materiálem,
– dobu soumraku a dobu svítání, polohu měsíce (úplněk, novum, schází, nabírá) a dobu jeho
východu a západu,
– průzračnost noční oblohy (zataženo, jasno),
– převládající počasí (deštivo, větrno, klidno, atd.),
– možné změny těchto povětrnostních podmínek (zvláště v přechodných obdobích).
Na základě závěrů z ujasnění úkolu a ze zhodnocení situace se velitel průzkumného
orgánu rozhodne. Ve svém rozhodnutí stanoví:
– způsob činnosti, tj. způsob provedení přepadu,
– dobu provedení přepadu,
– výchozí místo (místa), osu (osy) postupu k objektu přepadu,
– kdo se přepadu zúčastní (celý průzkumný orgán nebo jeho část),
– druh a počet podskupin, jejich úkoly, sílu, složení a vybavení,
– směr (směry) odchodu a shromaždiště po přepadu,
– organizace odchodu (v celku, po skupinách).
4.2.2. Organizace přepadu
–
–
–
–
–
–
–
Organizace přepadu velitelem průzkumného orgánu spočívá ve:
vydání pokynů velitelům podskupin pro přípravu,
vydání pokynů pro přípravu materiálu,
vydání bojového rozkazu,
řízení organizace součinnosti,
organizaci velení,
pomoci podřízeným,
kontrole připravenosti podřízených.
Pokyny velitelů podskupin pro přípravu vydává velitel na základě ujasnění úkolu.
Pokyny mohou obsahovat:
– seznámení s nastávající bojovou činností, tj. s úkolem průzkumného orgánu,
– oznámení místa a doby vydání bojových rozkazů,
– vyčlenění sil pro průzkum objektu,
– nařízení k zajištění přesunu do prostoru provedení přepadu,
– nařízení k přímému zajištění průzkumného orgánu,
– orientační úkol pro přípravu materiálu.
S vydáním konkrétních pokynů pro přípravu materiálu je vhodné vyčkat až po přijetí
rozhodnutí. Jde o to, aby každá podskupina (jednotlivec) připravoval ten materiál, který bude
25.5.2009 13:24
59
Tryb 2.doc
v průběhu přepadu používat. Při nedostatku času je možno tyto pokyny vydat až po organizaci
velení. V napřed jasné situaci a při nedostatku času je naopak možné je vydat velitelům
podskupin místo orientačních úkolů pro přípravu materiálu.
Úkol podřízeným k provedení přepadu vydává velitel průzkumného orgánu formou
rozkazu zpravidla z místa v terénu, odkud je dobře vidět na objekt přepadu. Bojový rozkaz
musí být vydán stručně, přesně a tak, aby podřízení jasně pochopili svůj úkol.
– objekt a dobu provedení přepadu,
– úkoly podskupin,
– své místo v sestavě,
– zástupce.
–
–
V úkolu přepadové podskupiny určuje:
výchozí postavení,
–
–
–
–
při přepadu s bojem (s využitím bojové techniky nebo pěšky):
objekt zteče a způsob jeho ničení,
způsob provedení zteče,
kde a jak získat zajatce, dokumenty či vzory bojové techniky,
cestu odchodu,
–
–
–
–
–
při přepadu pěšky bezhlučně:
kde, kdy a jakým způsobem likvidovat strážné,
postavení k zajištění činnosti destrukční podskupiny,
jakým způsobem ničit objekt,
kde a jak získat zajatce, dokumenty či vzory bojové techniky,
cestu příchodu a odchodu.
V úkolu odtarasovací podskupiny určuje:
– její složení a velitele,
– výchozí postavení,
– místo k zřízení průchodu v zátarasech a způsob jeho označení,
– způsob střežení průchodu,
– palebné pásmo (v případě, že bude plnit také úkol zajišťovací podskupiny),
– cestu příchodu a odchodu.
–
–
–
–
–
V úkolu destrukční podskupině určuje:
prvky objektu, které je nutno zničit a prostředky k ničení,
doba odpálení náloží,
cestu příchodu a odchodu.
–
–
–
V úkolu zajišťovací podskupině určuje:
pásmo (sektory pozorování),
25.5.2009 13:24
60
Tryb 2.doc
–
–
–
cestu příchodu a odchodu,
kdy, kde a jaké nástrahy na cestě odchodu zřídit a kdy je aktivovat,
jaká opatření ke klamání protivníka o směru odchodu provést,
při přepadu s bojem (s využitím bojové techniky nebo pěšky):
– palebné pásmo nebo cíle,které je nutno zničit (umlčet),
při bezhlučném přepadu:
– palebné pásmo nebo cíle,které je zapotřebí v případě nutnosti zničit (umlčet).
Bezprostředně na vydání bojového rozkazu navazuje organizace součinnosti. Velitel
průzkumného skupiny ji provádí s veliteli hlídek většinou v terénu na místě, kde vydával
bojový rozkaz.
Může ji provádět:
– metodou pokynů (nejčastěji),t.zn. direktivní metodou,
– metodou návrhů velitelů hlídek, t.zn. skupinovou metodou.
–
–
–
–
–
–
V závislosti na zvoleném způsobu provedení přepadu se:
upřesňuje pořadí zaujímání výchozích postavení hlídkami,
upřesňuje pořadí hlídek při proniknutí k (do) objektu,
slaďuje činnost hlídek při dobývání (ničení) objektu,
určuje pořadí odchodu hlídek,
řeší činnost hlídek při prozrazení akce,
slaďuje činnost při odvetných opatřeních protivníka apod.
–
–
–
–
–
–
–
–
Kromě toho velitel průzkumné skupiny uvádí signály. Mohou to být např.:
„průchod zřízen“
cesta volná“ (po odstranění strážných)
„hotovo“ (po uložení náloží a zřízení roznětů)
„zaujal jsem určené postavení“
„pozor, protivník“
„odchod“
„palbu zahájit“
„palbu zastavit“ a jiné signály podle potřeby.
V některých případech je vhodné rovněž určit rozpoznávací znamení či heslo „jsem
vlastní příslušník“.
Je-li nutno provede ještě velitel průzkumné skupiny organizaci velení. Zde upřesňuje
(udává) rádiové dopravní údaje a způsob použití rádiových prostředků.
–
–
–
–
–
–
–
Při kontrole připravenosti si velitel průzkumné skupiny prověřuje:
znalost úkolu a způsobů jejich plnění,
znalost objektu přepadu, jeho nejdůležitějších prvků, umístění prvků ochrany a obrany,
znalost signálů a činnost na ně,
úplnost, bojeschopnost, provozuschopnost zbraní, ženijního materiálu (zejména
prostředků pro odpálení náloží), prostředků nočního vidění, spojovacích prostředků
apod.,
ustrojení průzkumníků, upevnění a rozložení výstroje tak, aby byla rychle použitelná, při
pohybu nevydávala hluk a aby ne došlo k její nežádoucí ztrátě,
účinnost maskovacích opatření,
a další potřebné otázky podle konkrétní situace a úkolu.
25.5.2009 13:24
61
Tryb 2.doc
4.3. ČINNOST VELITELE PODSKUPINY
Velitel podskupiny se zpravidla osobně podílí na průzkumu objektu přepadu. V jeho
průběhu si ujasňuje situaci protivníka, hodnotí terén, jeho ochranné a maskovací vlastnosti,
výhodné přístupy, zátarasy a překážky,podmínky pro pozorování a vedení palby.
Po obdržení bojového úkolu musí pochopit úkol průzkumné skupiny, ujasnit si úkol své
podskupiny a způsob jeho splnění jakož i úkoly sousedů a dobu pohotovosti.
– složení,situaci a ráz činnosti protivníka, rozmístění
– jeho palebných a jiných prostředků,
– úkol průzkumné skupiny,
– úkol podskupiny,
– úkoly každému příslušníku podskupiny:
– místo v bojové sestavě, pozorování, činnost při vytváření
– průchodu, při likvidaci strážných, ničení objektu atd.
– v závislosti na konkrétním úkolu podskupiny,
– úkoly sousedních podskupin,
– signály a způsob činnosti na ně,
– doba pohotovosti,
– svého zástupce.
4.4.
PRŮZKUM OBJEKTU PŘEPADU
K získání dostatečného množství zpráv z okolí i o vlastním objektu organizuje velitel
průzkumné skupiny průzkum.
Průzkum se provádí zpravidla nepřetržitým pozorováním a nasloucháním z určených
pozorovacích stanovišť. K tomu vyčleňuje potřebný počet pozorovacích hlídek (pozorovatelů)
vybavených potřebnou technikou. Podle situace může být pozorování prováděno i všemi
silami a prostředky průzkumné skupiny. Velitel provádí pozorování objektu osobně.
–
–
–
–
–
–
–
Důraz je třeba položit na zjištění:
Charakteru terénu přilehlého k objektu přepadu a zjištění nejvýhodnější přístupové a
ústupové cesty.
Nejvýhodnějšího prvku objektu pro ničení.
Ochranných a zabezpečovacích zařízení vně objektu (minová pole, nástrahy, úseky
zamořeného terénu, prostory střežené radiolokátory, infrapřístroji a pod., možnosti jejich
překonání
Způsobů a prvků střežení vlastního objektu (strážních stanovišť, tras a doby obchůzek
strážních hlídek, strážních psů, palebných stanovišť, pozorovatelen, poplašných zařízení
atd.).
Nejsilněji a nejslaběji střežených míst vně i uvnitř objektu, na zjištění výhodných přístupů
a míst pro nepozorované vniknutí do objektu, k použití trhavin nebo hořlavin, zadýmování
a pod.
Optimálního umístění trhavých nebo hořlavých náloží pro vlastní zničení objektu přepadu,
na odhad počtu a velikosti náloží, jejich tvaru a druhu roznětu.
Míst a směrů telefonních linek a antén ke spojení objektu přepadu s vnějšími účastníky
(nadřízenými,podřízenými, ochrannými jednotkami apod.).
25.5.2009 13:24
62
Tryb 2.doc
5.
ZVLÁŠTNOSTI V ORGANIZACI A PROVEDENÍ PŘEPADU
5.1.
PŘEPAD PROVÁDĚNÝ SKUPINOU HLOUBKOVÉHO PRŮZKUMU
Objektem přepadu budou menší a slabými silami střežené objekty protivníka. Cílem
přepadu bude zpravidla vytváření nejistoty a dezorganizace a v jeho týlu.
Vzhledem k malému počtu průzkumníků se skupina hloubkového průzkumu na
podskupiny nečlení a plní úkol jako celek. Zabezpečení přepadu se provádí pozorováním a
nasloucháním.
Snahou skupiny musí být vždy co nejdéle utajit svou přítomnost zejména příchod a
přípravy k zmocnění se nebo zničení objektu. Při získávání zajatců, dokumentů, výzbroje a
techniky musí být pokud možno veškerá činnost skupiny maximálně utajena a bezhlučná,
včetně odchodu.
Při ničení objektu je výhodné využívat časovaných náloží nebo náloží s roznětem na
dálku. Podle situace k ničení objektu může zhotovit a použít některý z improvizovaných
prostředků ničení.
Před provedením přepadu může průzkumná skupina odložit a zamaskovat přebytečný
materiál. Místo pro uložení materiálu se volí zpravidla na ose odchodu, nejlépe ve
shromaždišti. Ve shromaždišti zpravidla zůstává také radista a udržuje spojení s nadřízeným
štábem.
5.2.
ORAGANIZACE A PROVEDENÍ PŘEPADU BEZ PŘÍPRAVY
Charakteristické pro tento způsob provedení přepadu je nedostatek času na jeho
organizaci. Provádí se téměř vždy na základě rozhodnutí velitele průzkumného orgánu
v situacích, kdy hrozí nebezpečí z prodlení.
Vzhledem k těmto okolnostem lze přepad provést bojem.
Nelze proto organizovat podrobný průzkum objektu přepadu ani jeho okolí. Průzkum se
omezuje na krátké pozorování protivníka velitelem průzkumného orgánu, částí nebo celým
průzkumným orgánem z dosaženého místa. To může být příčinou nepředvídaných situací
způsobených protivníkem (náhlé objevení se jeho dalších sil, nenadálé naražení na ženijní
zátarasy atd.), tak i terénem (bažiny, úžlabiny či jinak neprůchodná místa a pod.) v průběhu
přepadu.
Rozsah velitelské činnosti bude značně zúžen. Zhodnocení situace musí proběhnout
velice rychle. Zámysl činnosti, jenž je jádrem rozhodnutí, by měl být co nejjednodušší, rychle
pochopitelný všemi podřízenými a nevyžadující provedení organizace součinnosti.
Bojový rozkaz k provedení přepadu vydává velitel průzkumného orgánu velitelům
podskupin ústně nebo radiem zpravidla z místa, odkud prováděl pozorování.
Podskupiny plní úkol s tím vybavením které až dosud používaly k plnění průzkumných
úkolů.
Způsob spojení se zpravidla v průzkumném orgánu nemění.
K řízení činnosti v průběhu přepadu se používají signály a smluvená znamení platná
v předchozí činnosti.
25.5.2009 13:24
63
Tryb 2.doc
Hlava IV. VÝPAD
1.
OBECNÁ USTANOVENÍ
1.1.
PODSTATA A CÍLE VÝPADU
Definice: „Výpad je jeden ze způsobů průzkumu při pozemním průzkumu, uskutečňovaný
v přímém dotyku s protivníkem, s cílem získat zajatce, dokumenty, vzory
výzbroje a techniky.“
Výpad spočívá ve skrytém přiblížení určené jednotky k dříve určenému a sledovanému
objektu protivníka, v jeho nenadálém napadení a získání zajatců, dokumentů, vzorů výzbroje
a techniky.
Objektem výpadu mohou být jednotliví vojáci nebo malé skupiny protivníka, obsluhy
palebných prostředků a bojové techniky na předním okraji nebo v sestavě jednotek jeho
prvního sledu.
Výpad organizuje štáb svazku nebo útvaru na základě nařízení (nebo se souhlasem)
velitele svazku či útvaru. Nejčastěji jsou výpady organizovány:
– Při přípravě k útoku. Uskutečňují je jednotky v dotyku, zpravidla na málo prozkoumaných
úsecích (směrech) obrany protivníka, v prostorech předpokládaných styků a na bocích
jeho bojové sestavy.
– Při přechodu do obrany v podmínkách přímého dotyku s protivníkem.
– Při vedení obrany ke zjištění zámyslu protivníka a jeho číslování. 9
–
–
K provedení výpadu se určují:
motostřelecké (mechanizované, pěší) a průzkumné jednotky v síle do čety, nebo
skupina speciálně vybraných vojínů a poddůstojníků od jedné jednotky.
Jednotka (skupina) určená k provedení výpadu se obvykle zesiluje ženisty s prostředky
pro ženijní průzkum a odminování a kromě toho je její činnost podporována palbou
vyčleněných prostředků (děl, raketomatů, minometů a palbou jednotek v dotyku).
Do motostřelecké (mechanizované, pěší) jednotky se mohou včleňovat průzkumníci.
Výpad se provádí pěšky, zpravidla v noci nebo za jinak snížené viditelnosti. Nelze však
vyloučit případy, kdy podmínky dovolí jeho provedení i ve dne.
–
–
Hlavními předpoklady úspěchu výpadu jsou:
utajení příprav i provedení výpadu,
vycvičenost vojáků a dokonalá sladěnost jednotky (skupiny) provádějící výpad.
1.2.
BOJOVÁ SESTAVA JEDNOTKY (SKUPINY), ÚKOLY A VYBAVENÍ
PODSKUPIN
Z jednotky nebo skupiny (dále jenom jednotky) určené k provedení výpadu se vyčleňují:
– přepadová podskupina,
– zajišťovací podskupina (podskupiny),
– odtarasovací podskupina (je-li třeba).
9
není v originále, ale je platné
25.5.2009 13:24
64
Tryb 2.doc
Přepadová podskupina.
Úkolem přepadové podskupiny je nenadále, zpravidla bez palby napadnout
protivníka v objektu výpadu, zmocnit se zajatců, dokumentů, vzorů výzbroje a
bojové techniky.
Je nutné, aby přepadová podskupina byla tvořena průzkumníky, kteří dokonale ovládají
bezhlučné přiblížení se k protivníkovi a způsoby bezhlučného vzetí zajatce.
Vybavují se útočnými noži, pistolemi, zbraněmi s tlumiči, ručními granáty, prostředky
ke spoutání a umlčení zajatce, pro dopravu ukořistěného materiálu a pod.
Velitel podskupiny má zpravidla ještě tříbarevnou elektrickou svítilnu, hodinky a může
mít rovněž pasivní přístroj nočního vidění.
Zajišťovací podskupina.
Úkolem zajišťovací podskupiny je krýt a chránit ostatní podskupiny (zejména
přepadovou) při akci.
Vojáci v této podskupině musí umět přesně střílet, daleko a přesně házet ruční granáty a
ovládat boj zblízka.
Vybavují se samopaly, odstřelovacími puškami, kulomety, ručními granáty. Velitel
podskupiny má buzolu, hodinky, tříbarevnou elektrickou svítilnu a může mít i pasivní přístroj
nočního vidění. Podle konkrétní situace může být vyčleněno i několik zajišťovacích
podskupin.
K zabezpečení činnosti přepadové podskupiny jsou připraveny tankové, dělostřelecké a
minometné palby, zvláště pak pro případ prozrazení akce. 10
Odtarasovací podskupina.
Úkolem odtarasovací podskupiny je zřídit,vytýčit a střežit průchody v zátarasech
protivníka.
Do této podskupiny se začleňují zpravidla ženisté. Podle potřeby jsou vybaveni
minovými hledačkami, minovými bodci, vytyčovacími páskami, nůžkami na drát, koženými
rukavicemi, 1–2 tříbarevnými elektrickými svítilnami a jiným materiálem nutným ke splnění
úkolu. Ženisté jsou vyzbrojováni zpravidla samopaly.
Velitel jednotky (skupiny).
Je zpravidla s přepadovou podskupinou.
Vyzbrojen je obdobně jako příslušníci přepadové podskupiny. Dále musí mít signální
pistoli (vystřelovač signálních nábojů) se sadou signálních nábojů, buzolu a hodinky. Je
vhodné aby měl pasivní přístroj nočního vidění s možností detekce infračerveného záření.
Všichni příslušníci jednotky musí být smělí, fyzicky zdatní, s dobrým zrakem a sluchem
a musí se umět výtečně orientovat a neslyšně pohybovat v terénu. Z jednotky je nutno
vyloučit vojáky s rýmou, kašlem a podobným onemocněním.
Vybavují se příslušným maskovacím oblekem, kapesním obvazem, k zatření svítivosti
rukou a obličeje používají líčidla či improvizované prostředky popřípadě se vybavují
maskovacími síťkami.
10
25.5.2009 13:24
65
Tryb 2.doc
2.
PROVEDENÍ VÝPADU
2.1.
FÁZE VÝPADU
I.fáze: PŘÍPRAVA VÝPADU
Obsah:
– vyčlenění jednotky pro výpad štábem,
– vydání úkolu veliteli jednotky,
– rekognoskace,
– pozorování (naslouchání) objektu výpadu,
– organizace součinnosti na stupni štáb – jednotka,
– příprava a vydání bojových rozkazů (velitele jednotky a velitelů podskupin),
– nácvik výpadu,
– odpočinek,
– přesun na přední okraj vlastních vojsk a zaujetí výchozího postavení,
– upřesnění úkolu velitelem jednotky,
– hlášení pohotovosti.
II.fáze: SKRYTÝ POSTUP K OBJEKTU VÝPADU
Obsah:
– zřízení průchodů v zátarasech (vlastních i protivníkových),
– skrytý přesun podskupin:
– zajišťovací na určené postavení
– přepadové k objektu výpadu
– pohotovost vyčleněných palebných prostředků k provedení podpůrných paleb,
– pozorování protivníka.
III.fáze: NAPADENÍ OBJEKTU A ODCHOD DO SESTAVY VLASTNÍCH VOJSK
Obsah:
– bezhlučné vzetí zajatců, dokumentů, vzorů výzbroje,
– odchod podskupin v určeném pořadí do sestavy vlastních vojsk,
– uzavření průchodů v zátarasech,
– dále v případě prozrazení akce:
– provedení palebné podpory,
– boj zajišťovací podskupiny,
– odsun vlastních raněných a padlých,
– hlášení o výsledcích výpadu, předání zajatců, dokumentů a vzorů bojové techniky.
2.2.
ČINNOST PODSKUPIN PŘI POSTUPU K OBJEKTU VÝPADU
Ve stanovenou dobu se jednotka nehlučně a skrytě přesune do výchozího postavení na
předním okraji.
Ve výchozím postavení upřesní velitel jednotky úkol.
Přítomni jsou také zpravodajský náčelník útvaru, velitel jednotky (praporu, roty)
v dotyku a velitelé palebných prostředků zabezpečujících výpad. Jsou zde po celou dobu
provádění výpadu.
Jako první zahajují činnost ženisté zřízením průchodů v zátarasech. Průchod ve
vlastních zátarasech vytváří podle situace buď ženisté nebo vojáci od jednotek v dotyku.
25.5.2009 13:24
66
Tryb 2.doc
Nejsou příslušníky vlastní jednotky provádějí výpad. Odtarasovací podskupina po vytvoření a
vytýčení průchodu v protivníkových výbušných i nevýbušných zátarasech přechází k jejich
střežení. K tomu se rozděluje na dvě části. Jedna část podskupiny se rozmisťuje na začátku
průchodu. Může navádět ostatní podskupiny smluvenými signály k průchodu. Druhá část, ve
které je zpravidla velitel podskupiny, se rozmisťuje na konci průchodu. Velitel potom dává
smluvený signál „CESTA VOLNÁ“ veliteli jednotky.
Po obdržení signálu od velitele odtarasovací podskupiny o zřízení průchodu
zahajují postup ostatní podskupiny. Pořadí podskupin se řídí konkrétní situací a
zámyslem provedení výpadu.
Zpravidla je následující:
– zajišťovací podskupina,
– přepadová podskupina.
Přibližování se k objektu výpadu musí být naprosto nepozorovatelné a bezhlučné.
Konkrétní způsob je diktován terénními podmínkami a možnostmi protivníka
v pozorování a naslouchání. Na straně protivníka je třeba také počítat s použitím vysoce
výkonných přístrojů nočního vidění, průzkumných radiolokátorů a různých detektorů osob. Je
nutno znát jejich možnosti a dokonale ovládat způsoby ochrany a maskování vůči těmto
prostředkům.
Do překonání průchodu v protivníkových zátarasech se pro všechny podskupiny
volí zpravidla jedna osa.
V terénu, kde nejsou výrazné noční orientační body, je velice obtížné tuto osu dodržet.
Proto je nejvhodnější, když na čele postupuje velitel jednotky. Správnost směru postupu
kontroluje jednak pomocí předem určených a viditelných orientačních bodů, jednak pomocí
buzoly. Podskupiny i průzkumníci postupují tak, aby jeden neztrácel kontakt s druhým a byla
možnost předávat signály dotykem.
Jedním z nejnebezpečnějších okamžiků je průchod zátarasy protivníka. Velitel
odtarasovací podskupiny je povinen znát počet vojáků, kteří prošli průchodem v zátarasech a
tento počet si zapamatovat.
Při průchodu zátarasem od určeného místa postupují podskupiny po samostatných
osách na předem určená postavení.
Velitel jednotky v tomto rozchodišti počká na přepadovou podskupinu a postupuje s ní
k objektu výpadu.
Za postupu z výchozího postavení k objektu výpadu je třeba čas od času zjišťovat,zda ve
směru jednotky nepoužívá protivník infrapřístroje. Při zjištění zdroje infračerveného záření je
třeba zastavit postup. Rovněž při osvětlování terénu osvětlovacími prostředky je třeba
znehybnět a pokračovat v postupu až poté, kdy nebezpečí prozrazení pominulo.
Vede-li protivník palbu, neznamená to ještě, že je výpad prozrazen. Naopak odkrývá
rozmístění svých palebných prostředků a napomáhá tím v orientaci průzkumníkům. Bude-li se
takto projevovat i objekt výpadu,pak sám touto činností průzkumníky na se navádí.
Závěrečná fáze přiblížení se přepadové podskupiny k objektu výpadu a zajišťovací
podskupiny na určené postavení vyžadují sladěnou činnost.
25.5.2009 13:24
67
Tryb 2.doc
K napadení objektu výpadu přepadovou podskupinou by mělo dojít až po dosažení
pohotovosti zajišťovací podskupinou na určeném postavení. Sladit tuto dobu je možno dvojím
způsobem. Buď je předem domluvena doba pohotovosti, nebo, pokud to bude možné, je dán
signál velitelem zajišťovací podskupiny ,že je podskupina připravena k plnění úkolu.
2.3.
ROZMÍSTĚNÍ PODSKUPIN A NAPADENÍ OBJEKTU VÝPADU
Postavení zajišťovací podskupiny je nutno volit tak, aby umožňovalo přesné vedení
palby na protivníka bezprostředně ohrožujícího jednotku.
V některých případech je možno příslušníky podskupiny rozmístit u zákopů spojujících
objekt výpadu s ostatními jednotkami protivníka a vytvořit si tak podmínky i pro bezhlučnou
likvidaci náhodně se objevivšího vojáka nebo malé skupinky vojáků protivníka.
Přepadová podskupina se musí dostat co nejblíže k objektu výpadu. Vzdálenost musí být
průzkumníci schopni překonat dvěma skoky. Signál na vyražení průzkumníků dává velitel
jednotky veliteli přepadové podskupiny, ten určeným průzkumníkům zpravidla dotykem.
Průzkumníci vyráží najednou. Přitom je třeba kalkulovat takto: zajatce bere zpravidla dvojice
až trojice sehraných průzkumníků. Na ostatní vojáky protivníka, kteří mají být zlikvidováni je
třeba počítat vždy jednoho až dva průzkumníky na jednoho vojáka protivníka.
Konkrétních způsobů provedení této části akce je velmi mnoho. Závisí především na
vycvičenosti, chladnokrevnosti, odvaze průzkumníků. Vše by mělo probíhat bezhlučně.
Zajatce je nutno nejdříve umlčet nasazením roubíku do úst nebo mu přelepit ústa širokou
náplastí a pak spoutat. Bud-li při vědomí, je vhodné provést jeho spoutání takovým
způsobem, aby se mohl pohybovat vlastní silou. Upadne-li při zajímání do bezvědomí, musí
být vlečen.
V průběhu výpadu může dojít k zásadním změnám v činnosti a rozmístění protivníka
v objektu výpadu i jeho nejbližším okolí. V tomto případě musí velitel jednotky iniciativně
situaci řešit, případně i zvolit jiný vhodný objekt výpadu a úkol splnit. V některých situacích
se zajatce může iniciativně zmocnit i zajišťovací podskupina.
2.4.
SIGNÁLY
Signály v průběhu výpadu pomocí tříbarevné elektrické svítilny se dávají zásadně jen
směrem od protivníka. Tento způsob předávání signálů je sice nejpoužívanější, ale není
jediný. Za 2. světové války používali s úspěchem průzkumníci signalizace napodobováním
ptačích či zvířecích zvuků. to však vyžadovalo hlubokou znalost zvyků ptáků a zvířat a jejich
výskytu v různých oblastech, roční a denní době. Signál na vyžádání a zastavení palebné
podpory při prozrazení výpadu dává velitel jednotky zpravidla opticky signálními náboji.
2.5.
ODCHOD DO SESTAVY VLASTNÍCH JEDNOTEK
Odchod po splnění úkolu zahajuje jako první přepadová podskupina se zajatcem. Osa
odchodu směřuje co nejkratším směrem zpět k průchodu v zátarasech protivníka. Na signál
velitele jednotky potom odchází zajišťovací podskupina (podskupiny) zpravidla po ose stejné
jako při příchodu.
Velitelé podskupin jsou povinni zabezpečit odsun svých raněných a padlých do
sestavy vlastních vojsk.
25.5.2009 13:24
68
Tryb 2.doc
Velitel odtarasovací podskupiny je povinen hlásit veliteli jednotky počet průzkumníků a
zajatců, kteří prošli průchodem zpět. Po projití posledního příslušníka jednotky t.j. velitele,
uzavře (zamaskuje) odtarasovací podskupina průchod a vrací se do sestavy vlastních vojsk,
jako poslední. S ní odchází velitel jednotky.
V příloze číslo 29 je uveden příklad možného provedení výpadu.
2.6.
ČINNOST PŘI PROZRAZENÍ VÝPADU
Činnost při prozrazení výpadu závisí na konkrétní situaci jednotky. Dojde-li
k prozrazení výpadu v době, kdy se přepadová podskupina nachází v blízkosti objektu výpadu
musí se snažit splnit úkol, třeba i krátkou prudkou ztečí. Není-li naděje na splnění úkolu, vrací
se jednotka organizovaně pod ochranou palby zpět do sestavy vlastních vojsk.
Palebné prostředky, které zabezpečují činnost jednotky provádějící výpad plní dva
hlavní úkoly:
– Krátce před zahájením výpadu oslepit, umlčet nebo zničit vybrané palebné prostředky,
pozorovatelny, infrapřístroje a radiolokátory protivníka.
– V případě odhalení průzkumníků zabezpečit jejich návrat do sestavy vlastních vojsk. Při
plnění tohoto úkolu je palebná podpora zahajována na signál velitele jednotky provádějící
výpad zpravidla všemi vyčleněnými prostředky najednou bez ohledu na to, zda cíle určené
k umlčení(zničení) v daný okamžik působí proti výpadové jednotce či nikoliv. Celý
prostor výpadu by měl být „zarámován“ palbami vlastních jednotek v dotyku a palbami
dělostřelectva. Minimální velikost tohoto zarámování je dána bezpečnostní vzdáleností
použitých palebných prostředků, tak aby nedošlo k zasažení příslušníků (výpadové)
jednotky provádějící výpad.
– Cíle pro palbu děl a minometů se volí ve vzdálenosti minimálně 400–500 m, pro palbu
raketometů minimálně 1000 m od objektu výpadu. Cíle protivníka uvnitř tohoto prostoru
musí umlčovat (ničit) jednotka provádějící výpad vlastními silami. Výhodná je i přímá
střelba z tanků na předním okraji.
3.
PŘÍPRAVA VÝPADU
3.1.
Přehled možných činností štábu a vyčleněné jednotky a možné pořadí jejich plnění
v období přípravy výpadu je uveden na schématu číslo 4. V konkrétních situacích je vždy
nutno přihlížet především k času, který je k dispozici a uvedené schéma aplikovat tvůrčím
způsobem.
Schema č.4 „Činnost štábu a vyčleněné jednotky (skupiny) v přípravě výpadu.“
ŠTÁB
VELITEL
JEDNOTKY
vydání úkolu
obdržení úkolu
VELITELÉ
PODSKUPIN
PRŮZKUMNÍCI
POZOROVACÍ
HLÍDKA
plní dosavadní úkoly
ujasnění úkolu
úkoly podř. pro
přípravu
25.5.2009 13:24
obdržení úkolů
pro přípravu
69
příprava k
plnění úkolu
Tryb 2.doc
rekognoskace
vydání bojových
rozkazů pro PoH
schválení
rozhodnutí
řídí přípr.
podskupin
zhodnocení
situace
rozhodnutí
vyzvednutí a
kontrola
materiálu,
zhotovení
plastického stolu,
přesun na PSt,
obdržení úkolu,
příprava prostoru
pro nácvik,
pozorování
protivníka
organizace součinnosti
příprava a vydání
boj. rozkazů
průběžná
kontrola a
pomoc
obdržení a
pochopení
úkolu
hlášení
výsledků
pozorování
naslouchání
organizace součinnosti
příprava
nácviku
příprava a vydání
boj.
pochopení
úkolu
nácvik
odpočinek,příjem stravy,kontrola připravenosti
přesun do výchozího postavení
upřesnění úkolu
hlášení pohotovosti
25.5.2009 13:24
70
Tryb 2.doc
3.2.
ORGANIZACE VÝPADU ŠTÁBEM
Výpad organizuje štáb pluku nebo divize. Bezprostředním organizátorem bývá zpravidla
u pluku zpravodajský náčelník, u divize zpravodajský náčelník, jím pověřený důstojník této
skupiny nebo některý z funkcionářů velitelství a štábu průzkumného praporu.
–
–
–
–
–
–
Organizace výpadu štábem (pluku, divize) spočívá v:
stanovení prostoru výpadu a cíle výpadu,
určení jednotky, doby k přípravě a provedení výpadu,
určení jednotek, které budou výpad zabezpečovat,
vydání bojového rozkazu veliteli jednotky určené k provedení výpadu,
organizaci součinnosti,
provedení klamných opatření na jiných úsecích fronty.
–
V případě, že bude organizovat pozorování:
vydání bojového rozkazu veliteli pozorovací(naslouchací) hlídky.
V bojovém rozkaze se veliteli jednotky udává:
místo provedení výpadu,
úkol,
způsob a doba palebné podpory,
způsob přechodu linií fronty vlastních vojsk,
zvolání a ohlas,
doba pohotovosti.
–
–
–
–
–
–
–
V závislosti na situaci může být tento bojový rozkaz vydán veliteli jednotky buď přímo
v terénu nebo podle mapy.
Organizace součinnosti na stupni štáb, podporující jednotky, jednotka provádějící
výpad, se provádí v terénu za řízení zpravodajského náčelníka (nebo jiného zpravodajského
orgánu). Zúčastňují se velitel jednotky v dotyku, velitelé palebných prostředků, které budou
výpad palebně zabezpečovat a velitel jednotky provádějící výpad.
–
–
–
Cílem součinnosti je:
přesně v terénu ukázat objekt výpadu,
upřesnit prostory (úseky, objekty), na které jsou plánovány palby,
dohovořit signály k jejich vyžádání a zastavení.
3.3.
ČINNOST VELITELE JEDNOTKY
Podstatnou část rozhodovacího procesu realizuje velitel jednotky určené k provedení
výpadu v průběhu rekognoskace a při organizaci součinnosti s nadřízeným, tj. přímo v terénu.
Nutné informace získává:
– z bojového rozkazu nadřízeného štábu,
– vlastním pozorováním,
– z hlášení pozorovací (naslouchací ) hlídky,
– z organizace součinnosti na stupni štáb – jednotka určená k provedení výpadu.
25.5.2009 13:24
71
Tryb 2.doc
–
–
–
Rozhodovací proces velitele spočívá v:
ujasnění úkolu,
zhodnocení situace,
vydání bojového rozkazu.
Při ujasňování úkolu musí velitel jednotky pochopit úkol, tj. především co je cílem
výpadu, dále objekty, které v případě potřeby budou ničeny prostředky nadřízených,
postavení vlastních jednotek a způsob součinnosti s nimi, dobu pohotovosti k plnění úkolu.
Na závěr ujasňování úkolu zpracuje velitel jednotky časový rozpočet přípravy.
Zhodnocení situace:
Při zhodnocení situace protivníka především rozebírá:
– umístění objektu výpadu a jeho charakter,
– přesné rozmístění a počet vojáků protivníka v objektu výpadu,
– ochranná zařízení objektu,
– rozmístění a činnost ostatních jednotek protivníka, palebných, průzkumných a jiných
prostředků v blízkosti objektu výpadu,
– rozmístění a druh ženijních překážek a zátarasů,
– celkový režim činnosti protivníka v prostoru výpadu.
Z rozboru výše uvedených otázek může velitel jednotky určené k provedení učinit
následující závěry:
– kudy jsou možné přístupy k objektu výpadu,
– za jakou dobu je možno překonat vzdálenost z výchozího postavení k objektu výpadu,
– v jaké síle, složení a vybavení je nutno vyčlenit přepadovou podskupinu,
– které další podskupiny je nutno vyčlenit, jejich sílu, složení, vybavení a úkoly,
– které objekty (cíle) protivníka bude nutno umlčet (zničit) před zahájením výpadu,
– na které objekty (cíle) protivníka připravit palby zabezpečujících jednotek,
– na jaké čáry vést přehradné palby,
– kdy je nejvhodnější doba k napadení objektu přepadovou podskupinou.
–
–
–
Terén studuje a hodnotí velitel výpadové jednotky především z hlediska jeho:
konfigurace (skrytá místa před pozorováním protivníka, strže, úžlabiny, dobře
pozorovatelné úseky, jámy po výbuších granátů, pum a pod.),
pokrytosti (keře, skupiny stromů, vysoká tráva a pod.),
barevnosti(sníh, převládající barvy dle ročních období, místních podmínek a pod.).
V těchto otázkách může velitel jednotky určené k provedení výpadu dospět
k následujícím závěrům:
– kde jsou vhodné přístupy k objektu výpadu,
– které objekty, terénní předměty či tvary je možno využit jako dobře viditelné orientační
body v noci,
– kde je možno rozmístit jednotlivé podskupiny,
– jak se v průběhu výpadu maskovat.
–
–
–
–
Při hodnocení roční doby a povětrnostních podmínek rozebírá:
dobu soumraku a dobu svítání,
polohu měsíce (úplněk, novum, schází, nabírá) a dobu jeho východu a západu,
průzračnost noční oblohy (zataženo, jasno),
převládající počasí (deštivo, větrno, klidno atd.), možné změny počasí.
Rozborem těchto otázek může velitel jednotky určené k provedení výpadu dospět
k následujícím závěrům:
25.5.2009 13:24
72
Tryb 2.doc
–
–
–
kdy je možno zahájit a do kdy nutno výpad ukončit,
kdy je nejvhodnější doba k napadení objektu přepadovou podskupinou,
jakým způsobem může jednotka provádějící výpad postupovat k objektu výpadu.
–
–
–
Při hodnocení situace vlastní jednotky rozebírá:
vycvičenost družstev (jednotlivců) z hlediska potřeb výpadu,
vybavení potřebným materiálem,
zdravotní stav příslušníků jednotky.
–
–
–
Rozborem těchto otázek může dospět k následujícím závěrům:
z kterých družstev (jednotlivců) vytvořit podskupiny,
který materiál je nutno doplnit,
které vojáky z důvodu momentálního nevyhovujícího zdravotního stavu z výpadové
jednotky vyloučit.
Závěry z ujasnění úkolu a zhodnocení situace jsou podkladem pro rozhodnutí velitele
jednotky určené k provedení výpadu. Z předchozího textu je zřejmé, že některé závěry k jedné
věci se nemusí shodovat. Rozhodnutí spočívá ve výběru jedné optimální varianty činnosti z
mnoha možných.
V rozhodnutí velitel jednotky stanoví:
– objekt výpadu (pokud není přesně určen štábem),
– počet a druh podskupin,jejich sílu,složení, vybavení a úkoly,
– výchozí postavení a osu postupu k objektu výpadu,
– dobu napadení objektu výpadu přepadovou podskupinou,
– způsob a rozsah palebné podpory.
Své rozhodnutí může velitel jednotky vyjádřit graficky na situačním náčrtu. Přesně na
něm zaznamenává objekt výpadu, stanoviště palebných a jiných důležitých prostředků,
minová pole a zátarasy protivníka. Dále vyznačí výchozí postavení, osu postupu k objektu
výpadu doplněnou azimuty, orientační body,rozmístění a úkoly podskupin včetně časových
údajů. Kromě toho zde zaznamenává také palby vlastního dělostřelectva a jednotek v dotyku
na vybrané cíle protivníka.
Se svým zámyslem činnosti seznamuje velitel jednotky určené k provedení výpadu
zpravodajského náčelníka pluku (jiného nadřízeného) a upravuje ho podle jeho připomínek.
2.3.2. Organizace výpadu
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Organizace výpadu velitelem jednotky je realizována:
rekognoskací,
vydáním bojového rozkazu pro pozorovací (naslouchací) hlídku,
účastí na organizaci součinnosti řízené štábem,
vydáním bojového rozkazu,
organizací součinnosti,
přípravu a řízením nácviku,
řízením přesunu do výchozího postavení,
upřesněním úkolu,
hlášením pohotovosti.
25.5.2009 13:24
73
Tryb 2.doc
Obsah úkolů podřízeným pro přípravu na výpad se řídí konkrétní situací. Mohou
obsahovat:
– krátké seznámení s úkolem jednotky,
– kde a jaký materiál doplnit,
– jak připravit zbraně a ostatní prostředky,
– co zhotovit či připravit (plastický stůl, cvičiště pro nácvik a pod.),
– složení a vybavení pozorovací hlídky, dobu odjezdu na pozorovací stanoviště,
– nutné časové údaje,
– opatření k utajení příprav i provedení výpadu.
Rekognoskaci provádí velitel jednotky zpravidla spolu se zpravodajským náčelníkem
pluku ( nebo jiným zpravodajským orgánem) a velitelem jednotky v dotyku. V jejím průběhu
velitel jednotky:
– vydá rozkaz veliteli pozorovací(naslouchací) hlídky,
– studuje a hodnotí terén,
– seznamuje se se situací protivníka a hodnotí ji,
– připravuje své rozhodnutí.
Bojový rozkaz vydává velitel jednotky velitelům podskupin většinou na plastickém stole
nebo přímo v terénu.
–
–
–
–
–
–
–
Bojový rozkaz obsahuje:
orientační body,
úkol jednotky (čety, skupiny),
úkoly podskupinám (složení, velitel, osa postupu), postavení, vlastní úkol,
signály (zvolání, ohlas) a činnost na ně, 11
dobu pohotovosti k plnění úkolu,
své místo a zástupce.
Bezprostředně na vydání bojového rozkazu navazuje organizace součinnosti. velitel
jednotky ji provádí s veliteli podskupin. Cílem je dosáhnout správného a jednotného
pochopení bojového úkolu, způsobu jeho plnění a tím sladěné činnosti.
Při organizaci součinnosti velitel jednotky upřesňuje:
– způsob zaujetí výchozího postavení a rozmístění jednotky v něm,
– pořadí přesunu podskupin a způsob postupu k objektu výpadu,
– vyznačení průchodu v zátarasech a minových polích protivníka,
– způsob činnosti při napadení objektu a při návratu do postavení vlastních vojsk,
– činnost při prozrazení výpadu a při palebné podpoře vyčleněnými prostředky,
– signály pro velení a součinnost a činnost na ně,
– zvolání a ohlas.
Při kontrole prověřuje velitel jednotky znalosti příslušníků jednotky, zejména znalost
úkolu, objektu výpadu, terénu, signálů a součinnostních otázek. Zároveň zkontroluje u
každého příslušníka připravenost zbraní i ostatního materiálu, upevnění výstroje, odevzdání
osobních a služebních dokladů.
11
25.5.2009 13:24
74
Tryb 2.doc
Upřesnění úkolu ve výchozím postavení je nutno provést ještě za denního světla. Rozsah
upřesnění závisí na způsobu provedení předchozí přípravy jednotky k výpadu. Podle této
situace může velitel jednotky ukázat v terénu:
– objekt výpadu a rozmístění dalších sil,prostředků a objektů protivníka,
– osu postupu a postavení podskupin,
– místa zřízení průchodů v zátarasech (vlastních i protivníka),
– úseky a prostory na které jsou plánovány palby vlastního dělostřelectva a jednotek
v dotyku.
Všichni příslušníci jednotky určené k provedení výpadu tyto skutečnosti musejí znát.
Před upřesněním úkolu si velitel jednotky vyžádá poslední hlášení od velitele
pozorovací hlídky.
3.4.
–
–
–
–
–
ČINNOST VELITELE PODSKUPINY
Údaje nutné pro vlastní rozhodování a organizační činnost získává velitel podskupiny:
z obsahu úkolů podřízeným pro přípravu,
z bojového rozkazu velitele výpadové jednotky,
z organizace součinnosti,
ze znalosti svých podřízených,
z vlastního pozorování (pokud se ho zúčastnil).
Musí pochopit úkol jednotky, úkol a způsob jeho plnění svojí podskupinou, úkoly
sousedních podskupin a dobu pohotovosti.
–
–
–
–
–
–
–
–
–
orientační body,
úkol jednotky,
úkol podskupiny,
úkoly podřízeným: místo v sestavě, pozorování, způsob vedení palby, způsob a činnost při
vzetí zajatce atd. v závislosti na úkolu podskupiny,
úkoly sousedních podskupin,
signály a způsob činnosti na ně,
dobu pohotovosti,
své místo a svého zástupce.
3.5.
POZOROVÁNÍ OBJEKTU VÝPADU
Pozorování objektu výpadu se provádí nepřetržitě až do skončení výpadu pozorovací
hlídkou (hlídkami). Cílem je zjistit režim života protivníka v objektu výpadu a jeho nejbližším
okolí. V noci se pozorování doplňuje nasloucháním. Za tímto účelem se může vyčlenit
naslouchací hlídka, která plní úkol z naslouchacího stanoviště umístěného co nejblíže objektu
výpadu. Výsledky pozorování (naslouchání) hlásí velitel pozorovací hlídky ve stanovených
časech. Poslední hlášení podává veliteli jednotky těsně před započetím výpadu ve výchozím
postavení.
Organizovat pozorování objektu výpadu lze i jinak.
25.5.2009 13:24
75
Tryb 2.doc
Je-li k přípravě výpadu dostatek času,mohou pozorování protivníka provádět postupně
po dvojicích (trojicích) sami příslušníci jednotky, určené k výpadu. Dobře se seznámí
podrobně s terénem, s činností i rozmístěním protivníka. Při upřesňování úkolu ve výchozím
postavení velitel potom seznámí jednotku pouze s posledními změnami v činnosti a
rozmístění protivníka.
–
–
–
–
–
–
–
–
Nepřetržitým pozorováním objektu výpadu je třeba zjistit:
režim života protivníka v prostoru objektu výpadu (počet vojáků a po jakou dobu konají
službu, kolik jich odpočívá a kde, dobu a způsob střídání směny, dobu a zůsob výdeje
stravy, provádění kontrol atd.),
výzbroj vojáků v prostoru objektu výpadu,
systém palby, které úseky nejsou postřelovány palbou z ručních zbraní a kulometů,
kde jsou umístěny a jak kryjí objekt palbou boční palebné prostředky a palebné prostředky
z hloubky sestavy protivníka,
používá-li protivník infrapřístroje a radiolokátory ke zjištění pozemních cílů, z kterých
stanovišť a které úseky jsou těmito prostředky nepozorovatelné,
rozmístění ženijních i přirozených překážek a jejich zajištění palbou,
ženijní stavby v prostoru výpadu,
pomoc, kterou může protivník poskytnout napadenému objektu výpadu.
Pozorování je výhodné provádět z několika různých pozorovacích stanovišť.
3.6.
NÁCVIK VÝPADU
Provádí se tehdy, je-li na přípravu výpadu dostatek času. K nácviku je nutno vybrat
prostor, který vyhovuje těmto požadavkům:
– je podobný prostoru provedení výpadu,
– je v týlu vlastních vojsk,
– umožní utajení nácviku i před vlastními vojsky.
Prostor k provedení nácviku se předem připravuje. Mohou se zde zřídit cvičné i
nevýbušné zátarasy,vybudovat ženijně objekt výpadu, naznačit systém zákopů a rozmístění
prostředků protivníka v blízkém okolí objektu výpadu a pod. Tato imitace by měla co
nejvěrněji znázorňovat skutečnou situaci.
Vlastní provedení nácviku se neliší od takticko pořadového cvičení. Zpravidla se
nacvičuje činnost nejprve po jednotlivých skupinkách a teprve potom v celé jednotce.
25.5.2009 13:24
76
Tryb 2.doc
Hlava. V. VÝSLECH ZAJATCŮ A PŘEBĚHLÍKŮ
1.
OBECNÁ USTANOVENÍ
1.1.
CHARAKTERISTIKA VÝSLECHU
Definice: „Výslechem se rozumí kladení otázek a vytěžování zdroje. Zdrojem jsou
zajatci, přeběhlíci a místní obyvatelstvo.“
Cílem výslechu je získat potřebné, pravdivé, včasné, obsažné a věrohodné zprávy nebo
informace. Výslechem zajatců se získávají zprávy o zámyslech, uskupení, číslování, umístění
PJN a jiných druhů výzbroje a bojové techniky protivníka i o početním a morálním stavu jeho
vojsk.
Zprávy získané výslechem se musí prověřovat!
Výslech zajatce se provádí zásadně po jednotlivcích. Zajatec je dotazován pouze na to,
co může vědět, v důsledku svého zařazení, chápavosti, zkušenosti, pozorovacích vloh a co si
může pamatovat.
Výslech zajatců získaných průzkumnými orgány v sestavě protivníka se provádí
k upřesnění údajů nezbytných pro splnění stanoveného úkolu a ke zjištění důležitosti a
významu zajatce pro další využití nadřízeným štábem.
1.2.
KATEGORIZACE VYSLÝCHANÝCH OSOB
1. Podle způsobu získání:
– váleční zajatci,
– přeběhlíci, uprchlíci aj.,
– civilní obyvatelstvo.
2. Podle zpravodajské hodnoty:
skupina A:
Osoby vysoce postavené, jejichž obecné nebo specifické znalosti si vyžadují okamžitý
výslech mimořádně kvalifikovaným vyslýchajícím personálem (např. generálové, hlavní
funkcionáři štábů od brigád výše, personál vědeckých pracovišť, důstojníci mající specifické
znalosti - JZ, OL, JM, spojaři, ženisté, zpravodajci, VOZ atd).
skupina B:
Osoby, které mají a mohou poskytnout dostatek zpráv o protivníkovi, mající
zpravodajskou hodnotu je třeba výslech opakovat v nadřízeném štábu.
skupina C:
Osoby, které mohou poskytnout zprávy pouze bezprostřední taktické hodnoty, a proto
není důvod pro opakování výslechu na vyšším stupni.
3. Podle osobních vlastností:
25.5.2009 13:24
77
Tryb 2.doc
–
–
–
–
–
4.
–
–
–
–
inteligentní, chytří, hloupí, nábožensky založení atd.,
mluvkové, kteří se rádi chlubí svými znalostmi a kteří zpravidla přehánějí, aby si vylepšili
svými odpověďmi vlastní postavení,
bázlivci, kteří vypovídají ochotně a snaží se odpovědět na každou otázku, i když správnou
odpověď anebo skutečnost neznají,
podlízavci, snažící se zavděčit vymyšlenými, neskutečnými zprávami,
dezinformátoři, protivníkem připravení k tomu, aby nám buď iniciativně a nebo při
běžném výslechu sdělili klamné zprávy a případně je doložili speciálně k tomu účelu
připravenými dokumenty.
Podle vztahu k vlastní výpovědi:
osoby, které chtějí vypovídat pravdu a pravdu také vypovídají,
osoby, které nechtějí vypovídat a nevypovídají pravdivě,
osoby, které chtějí vypovídat pravdu, ale jejich výpovědi se s pravdou nekryjí,
osoby, které požadují předvedení k výslechu na vyšším stupni.
Výběr vyslýchaných osob:
Při základním třídění většího množství zajatců, civilního obyvatelstva nebo přeběhlíků
je třeba vycházet vždy z organizačních celků (družstvo, četa, rota, vzájemná znalost civilního
obyvatelstva, případně přeběhlíků) a pokud možno v nejkratší době z nich vyřadit ty osoby,
které se k jednotce přidaly nebo jejichž totožnost nikdo nemůže potvrdit. Těm potom je nutno
věnovat zvláštní pozornost. Stejnokroj, nebo občanský oděv nesmí být znakem pro zařazení
osoby do skupiny nebo kategorie. Právě hledané osoby nejčastěji budou svoji činnost krýt
tím, že se budou vydávat za jinou osobu.
Kriteria pro výběr osob, které mají být vyslechnuty nebo s nimiž má být proveden
pohovor, jsou různá a závisí na druhu a rozsahu informace, která má být získána, na čase,
který je k dispozici a na počtu a typu potencionálních zdrojů, které tyto informace mohou
poskytnout.
1.3.
ZÁKLADNÍ DRUHY VÝSLECHŮ
Výslech může být prováděn dvěma formami, a to buď jako výslech přímý nebo
nepřímý. Rozdíl spočívá v tom, zda vyslýchaný jako „zdroj zpráv“ si je vědom, že je
vyslýchán anebo si toho vědom není.
Při nepřímém výslechu se informace získávají od zdroje určitou taktikou. Vyslýchající
může být nasazen např. jako strážný, člen eskortní jednotky, jako válečný zajatec apod. Po
navázání kontaktu si vyslýchaný nesmí být vědom toho, že je vyslýchán. Tento způsob
výslechu je časově náročný a používá se převážně na vyšších velitelských stupních a to pouze
u osob, o nichž je známo, nebo se předpokládá, že mohou být zdrojem cenných informací.
Při přímém výslechu si je vyslýchaný vědom, že je vyslýchán, přičemž může nebo
nemusí znát skutečný cíl výslechu. Používá se téměř výhradně při výsleších válečných
zajatců. Jde o výslech v polních podmínkách. Může být proveden jako:
– orientační rozhovor,
– rozhovor,
– předběžný výslech,
– podrobný výslech.
25.5.2009 13:24
78
Tryb 2.doc
Orientační rozhovor provádí velitel roty (nebo důstojník jím pověřený), která vojáky
protivníka zajala. Je zaměřen k ujasnění rázu činnosti protivníka, průběhu předního okraje
nebo jednotlivých postavení, zátarasů, umístění průchodů, rozmístění protitankových zbraní a
jiných prostředků. Orientační rozhovor nemusí být prováděn vždy a s každým zajatcem.
Získané zprávy se hlásí veliteli praporu.
U praporu, dovoluje-li to (vyžaduje-li to) bojová situace, může v některých případech
náčelník štábu praporu provést rozhovor s vybranými zajatci zaměřený k upřesnění situace
protivníka v úseku praporu. Získané zprávy se hlásí veliteli útvaru.
Předběžný výslech slouží k výběru osob, které mají zpravodajskou hodnotu a k jejich
roztřídění do jednotlivých skupin. Provádí se na každém velitelském stupni počínaje plukem.
Cílem tohoto výslechu je:
– označit zadržené osoby, které mají být podrobně vyslechnuty,
– stanovit pořadí výslechu na základě požadavků zpravodajských orgánů na daném
velitelském stupni,
– získat povšechný obsah informace (zprávy),
– zabezpečit podklady pro další výslechy.
Tento výslech provádí u pluku zpravodajský náčelník, u divize určený příslušník
zpravodajské skupiny a tlumočník.
Všeobecně se zaměřuje na zjištění totožnosti a osobních dat, příslušnosti k jednotce,
útvaru, okolností za kterých se vyslýchaná osoba dostala do zajetí nebo přešla frontu,
technické a vojenské odbornosti, zaměstnání před nástupem vojenské služby, místa bydliště a
údajů o rodinném a soukromém životě, národnosti, náboženské a politické příslušnosti,
činnosti ve válce, důvodů přítomnosti v daném prostoru, okolností, které předcházely
zadržení, vojenského životopisu, informací zpravodajského nebo kontrarozvědného zájmu.
Podrobný výslech se provádí na stupni divize a výše. Provádějí jej zkušení, předem
připravení a vycvičení vyslýchající. Součástí podrobného výslechu může být doplňující
výslech nebo výslech – konfrontace.
Účelový výslech se provádí zpravidla v době, kdy je málo času, nepříznivá bojová
situace a orgán provádějící výslech není plně kvalifikovaný a vycvičený. Účelem tohoto
výslechu může být dosažení určitého omezeného, předem stanoveného cíle. Účelový výslech
bude zpravidla nejobvyklejší formou výslechu používanou průzkumnými orgány, působícími
v bojové sestavě a týlu protivníka.
1.4.
ZACHÁZENÍ SE ZAJATCI
S každým válečným zajatcem je nutno zacházet podle ustanovení „Ženevské úmluvy
o zacházení s válečnými zajatci“ ze dne 12. srpna 1949.
(Podrobně v příloze 1, pomůcky Zprav-51-3 „Příprava a provádění výslechu v polních
podmínkách“.)
Zajatci musí být nejdříve odzbrojeni, prohlédnutí, roztříděni a označeni štítkem.
Zbraně, které mají zpravodajskou hodnotu a byly získány odzbrojením při zajetí, se
svěřují do péče stráže a odsunují se současně se zajatci.
Osobní prohlídka má zjistit utajené předměty, které by mohly být použity jako zbraň a
najít materiály, které mají zpravodajskou hodnotu (písemnosti a doklady). Prohlídka má být
provedena co nejdříve po zajetí, dříve, než má zajatec příležitost se jich zbavit. Součásti
25.5.2009 13:24
79
Tryb 2.doc
výzbroje, které se nedají použít jako zbraň nebo jako pomůcka k usnadnění útěku, si mohou
zajatci ponechat. Patří se např. přilba, PCHOJ, stejnokroj, stanový dílec, přikrývka, jídelní
nádobí, věci osobní potřeby. Léky a jiné chemické prostředky se musí odebrat. Rovněž
veškeré písemnosti, tj. dopisy , bojové dokumenty, mapy, letecké snímky, válečné deníky, a
pod. se zajatcům odebírají.
Osoba, která odebrala písemnosti a provedla osobní prohlídku je povinna vyplnit „štítek
o zajetí a odebraných dokumentech“ (uveden v příloze číslo 30). Zajatec sám ani nikdo jiný
není oprávněn štítek zaměňovat, zničit nebo s ním provádět jinou manipulaci! Horní polovina
štítku se po vyplnění připevní na viditelném místě oděvu zajatce. Spodní část štítku po
oddělení od horní se připevní na dokument nebo skupinu dokumentů,které byly u zajatce
nalezeny. V případě,že zajatec žádný dokument nevlastní, spodní část štítku se od horní
neodděluje. Zabavené písemnosti a dokumenty se předávají veliteli eskorty, která zajatce
doprovází do sběrny (shromaždiště) zajatců.
Bezprostředně po zajetí jsou zajatci děleni do skupin: důstojníci, poddůstojníci, řadoví
vojáci, zběhové, podezřelé civilní osoby, ženy, podezřelí nebo potencionální protivníkovi
agenti. Další třídění a hodnocení zajatců se provádí až na vyšších velitelských stupních ve
shromaždištích a zajateckých táborech podle potřeby, aby byly dodrženy zásady utajení a
kontroly, osobní bezpečnosti zajatců a účinného využití jejich pracovní síly.
Podle mezinárodních úmluv se musí se zajatci zacházet lidsky. Ani ti zajatci, kteří
odmítají vypovídat, nemají být fyzicky ohrožováni a uráženi. Je však třeba zásadně potlačit
měkkost. Zajatci nejvíce imponuje přísnost a vojenská strohost. Někdy však naopak může mít
velký morální účinek vrácení soukromých dopisů, fotografie rodiny, cigareret a pod. Praxe
ukázala,že výslech spojený s fyzickým násilím zajatce ještě více zatvrdí a upevní v nenávisti.
Jen malá část zbabělých a nepevných přizná pravdu pod surovým fyzickým nátlakem.
Vyslýchající musí při výslechu postupovat psychologicky a nepoužívá fyzické násilí.
Možný postup práce se zajatci při zpravodajském vytěžování na taktickém stupni je
uveden na příloze číslo 31.
2.
ZÁSADY VÝSLECHU
2.1.
PŘÍPRAVA VÝSLECHU
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Přípravu výslechu lze rozdělit do dvou základních fází:
analytické, do níž je nutno zahrnout analýzu vyslýchaného i vyslýchajícího a materiálu
shromážděného o vyslýchané osobě,
syntetické, obsahující plán výslechu se všemi jeho specifičnostmi.
Analytická fáze spočívá:
v určení a shrnutí všech faktů,které potvrzují požadovanou zprávu nebo skutečnost,
ve shrnutí všech skutečností určujících osobnost vyslýchaného,
v určení a shrnutí všech rozporů vyplývajících z dřívějších výslechů a známých
skutečností,
ve zjištění a prostudování všech okolností, které nebyly dosud známé a odhalují další
zpravodajsky sledovanou oblast nebo úkol,
ve shrnutí a prostudování všech okolností, které nebyly spolehlivě zjištěny jinými
prostředky průzkumu a měly by(musí) být objasněny výslechem,
ve vytýčení hlavních otázek, které je nutno ještě při výslechu vysvětlit,
v sebekritickém zhodnocení vyslýchajícího, zda ke zvládnutí výslechu má dostatečné
znalosti, či zda musí před výslechem konzultovat s odborníkem a pod.,
25.5.2009 13:24
80
Tryb 2.doc
–
v sestavení okruhu otázek, které bude nutno položit vyslýchanému.
Syntetickou fázi přípravy lze rozdělit na obecnou část a zvláštní část.
V obecné části je třeba ujasnit tyto základní otázky:
– způsob výslechu podle typu vyslýchané osoby,
– cíl výslechu (rozsah otázek), pořadí výslechu několika osob,
– zaujetí správného postoje k vyslýchanému,
– vlastní schopnosti a možnosti, doba provedení výslechu (co nejdříve po zajetí),
– místo provedení výslechu,
– pořadí a způsob předvedení vyslýchaných,
– pořadí otázek,
– použití věcných nebo dokumentárních materiálů,
– nutnost konfrontace v průběhu výslechu,
– okruh osob, které budou přítomny výslechu a jejich rozmístění,
– použití technických prostředků k zachycení (záznamu) výslechu.
Zvláštní část je vlastně plán výslechu v širším smyslu, která se zpracovává písemně. Má
obsahovat:
– místo a čas výslechu,
– zajištění předvedené osoby na určené místo v určeném čase,
– zajištění přítomnosti dalších osob k provedení případné konfrontace,
– zajištění osob, které mají být přítomny při výslechu,
– zajištění potřebných věcných či dokumentárních materiálů, které mají být předloženy(
promítnuty), vyslýchanému v průběhu výslechu,
– zajištění potřebných technických prostředků k zabezpečení výslechu,
– zajištění dopravního prostředku.
Po naplánování výslechu jako celku se přechází k ujasnění vnitřního obsahu vlastního
výslechu (k plánu v užším smyslu). Písemná forma již není vždy nutná. Záleží na úvaze
vyslýchajícího, ten musí vycházet z obtížnosti a komplikovanosti připravovaného výslechu.
–
–
–
–
–
–
–
Plán výslechu v užším smyslu by měl zahrnout tato hlediska:
charakteristické rysy vyslýchaného, určující zvláštnosti taktiky výslechu,
informace (zprávy), které mají být výslechem ověřeny,
okolnosti, které mají být výslechem vyjasněny,
ověřené i dosud neověřené údaje, které jsou k těmto okolnostem k dispozici,
otázky, které je nutno vyslýchanému položit a jejich pořadí,
předpokládané zásahy do výslechu (k přerušení za účelem konfrontace, předložení důkazů
apod.) ve vztahu ke které objasňované otázce,
poznámky.
2.2.
VÝSLECHOVÉ PROSTŘEDÍ
V polních podmínkách se místo výslechu volí podle konkrétní situace zvlášť, buď poblíž
místa velení, nebo v prostoru shromaždiště zajatců, případně v blízkosti prostoru základny
průzkumného orgánu.
Vodit zajatce a přeběhlíky na velitelské stanoviště je zakázáno.
Nejvhodnějším se jeví výslech provádět ve „výslechové místnosti“ vybavené stolem,
místem pro psací stroj, magnetofonem atd., telefonním přístrojem, patřičným osvětlením.
Před místností by měl být čekárna a prostor pro strážní jednotku a pro technický personál.
25.5.2009 13:24
81
Tryb 2.doc
V polních podmínkách bude výslechové místo často improvizované. Může být
v prostorech obvazišť nebo polních nemocnic, v podzemních úkrytech, ve stanech, vozidlech,
nebo ve volném terénu. Psychologicky za nejméně vhodný je možno pokládat výslech ve více
lůžkovém nemocničním pokoji (stanu).
Výslech přímo v terénu se neobejde bez zvýšených bezpečnostních opatření.
2.3.
HLAVNÍ ZÁSADY PROVEDENÍ VÝSLECHU
V polních podmínkách se v podstatě používají tři metody vlastního výslechu: metoda
spontánní výpovědi, metoda kladení otázek, metoda smíšená,přebírající způsoby obou
předchozích.
Každý výslech je prováděn v určitém sledu,má svoji vlastní konstrukci, která se skládá ze tří
postupných stadií:
– z úvodního stadia,
– z monologu,
– z dialogu.
Úkolem úvodního stadia výslechu je blíže poznat vyslýchaného a navázat s ním kontakt.
Lze do něho započítat předvolání a přivítání. Je třeba dodržovat zásady slušnosti v oslovování
a v celém vystupování, rozhodnost a zásadovost.
Monologem se označuje ta část výpovědi vyslýchaného, která následuje po jeho
seznámení s důvodem výslechu. Je to období volného, souvislého a pokud možno
nepřerušovaného vyprávění vyslýchaného a trpělivého naslouchání vyslýchajícím.
Spontánnost nemá být rušena zásahem nejen vnějším (hluk, telefon, přecházení, bojová
atmosféra), ale nemá být ani přerušována, pouze usměrňování je možné, pokud je to ovšem v
prospěch věci.
V průběhu monologu vyslýchající souběžně porovnává uváděné skutečnosti s ostatními
již zjištěnými důkazy (ověřenými i neověřenými), které má k dispozici, kontroluje je mezi
sebou a podle těchto faktů již v tomto stadiu hodnotí pravdivost a věrohodnost výpovědi.
V závěru monologu je vyslýchající zpravidla již schopen objektivně kategorizovat
vyslýchaného, zařadit jej do jedné ze tří základních skupin (vypovídá pravdivě a věrohodně,
lže, mýlí se) a podle toho se pak definitivně rozhodnout pro správný takticko – psychologický
přístup k němu a pro postup dalšího stadia výslechu.
Dialog je posledním stadiem výslechu,při kterém jsou kladeny otázky, získávány
odpovědi k doplnění spontánní výpovědi a k odstranění neúplnosti, nejasností a rozporů, a to
k věci samé, k pramenu informací( odkud o podstatě skutečnosti, o níž vypovídal, ví) a
k ověření výpovědi (kontrolní otázky).
Způsob kladení otázek a jejich charakter bude vycházet z úkolu a z dané situace.
Ke kontrole a ověřování pravdivosti zdroje mají být normální otázky promíseny
s otázkami kontrolními,na které je odpověď známa.
Často je vhodné, popř. i nutné, aby skutečný cíl výslechu zůstal zdroji skryt. Pečlivým
vzájemným smícháním otázek, které souvisejí a nesouvisejí s cílem výslechu, může se podařit
vyslýchajícímu zakrýt skutečný účel výslechu. Tento způsob se používá zejména tehdy, když
je podezření, že vyslýchaný lže.
Vyslýchající nemá klást otázky ani složité, ani nejasné. Otázky mají být stručné a mají
být k věci.
25.5.2009 13:24
82
Tryb 2.doc
U osob, které dospěly z vlastní vůle k rozhodnutí pravdivě a úplně vypovídat, není
dobré uchylovat se k trikům, lstím a úskokům.
Interpretace odpovědi vyslýchaného je nejtěžší a nejdůležitější úlohou vyslýchajícího.
Pouze bezprostřední interpretace po celou dobu výslechu umožňuje kontrolu situace,
ukončení jedné části výslechu ve vhodném okamžiku a možnost přechodu k dalším. To
předpokládá značný intelekt, pružné, rychlé ,kritické a obsažné myšlení, schopnost rychle
reagovat na vytvářející se situace, jakož i patřičnou znalost věci a odborné vojenské znalosti
vyslýchajícího.
–
–
Interpretace má dvě stránky:
taktickou (obsah, úplnost věci),
hodnověrnost, spolehlivost získaných odpovědí.
Výslech má být ukončen v přátelském ovzduší, přičemž zdroj má být přesvědčen o tom,
že může být vyslýchán v pozdější době znovu. Vyslýchající nemá dát najevo, že zdroj je pro
něho nadále bezcenný, nebo že již později nebude znovu vyslýchán.
2.4.
ZVLÁŠTNOSTI VÝSLECHU
Výslech zajatce
Při výslechu je třeba vycházet především z psychologického stavu zajatce, který ví, že je
v absolutní moci protivníka a uvědomuje si, že jako voják nemá při výslechu říci více než
hodnost, jméno a příjmení, datum narození a osobní číslo, ale současně ví, že vyslýchající se
ho bude ptát na mnohem více. Povinnost mu říká „Mlč!“, strach „Vypovídej!“. Naproti tomu
stojí vyslýchající ve výhodné situaci a záleží na něm, zda správně volenou metodou výslechu
přiměje zajatce k úplným a pravdivým odpovědím.
Vyslýchající se musí chovat tak, aby vyslýchaný měl dojem, že nevypovídá nic, co by
vyslýchající už neznal a že si vlastně jen ověřuje již známé zprávy. Nesmí projevit známky
překvapení, ať již uslyší jakoukoliv důležitou zprávu. Vyslýchající musí sám předem
zhodnotit, co by vyslýchaný vzhledem ke své funkci, zařazení a hodnosti mohl vědět, a
neklást otázky, na které nemůže zajatec pravdivě odpovědět. Zajatec může podat hodnověrné
zprávy o jednotce, útvaru, svazku zpravidla o jeden stupeň výše než konal službu.
Při výslechu se mohou objevit obtíže s orientací, upamatováním názvů terénních objektů
atd. Je proto nutné, aby vyslýchající měl po ruce čisté mapy, náčrty, letecké snímky, získanou
dokumentaci, a pod., které pomohou zajatci ke konkretizování některých údajů. Při výslechu
štábních důstojníků je možné dovolit jim nahlédnout i do jejich dokumentů, poznámkových
sešitů, odebraných map atd.
Někdy bude i výhodné předvést zajatce na přední okraj k upřesnění situace
protivníkových odporů a stanovišť těžkých zbraní přímo v terénu. V tomto případě je nutno
zabezpečit důkladné střežení, aby nedošlo k pokusu o útěk.
Výslech přeběhlíka
Jde o zvláštní skupinu zajatců, kteří se sami přihlásí k výslechu. Z nich je třeba co
nejdříve odstranit provokatéry a podezřelé osoby, které buď sledují svůj vlastní prospěch,
nebo k nám byly přímo vyslány s úkolem klamat, popřípadě získat zprávy. Tuto skupinu je
25.5.2009 13:24
83
Tryb 2.doc
třeba oddělit od ostatních zajatců a především zjistit skutečné příčiny jejich dobrovolného
přihlášení k výslechu, nebo důvody přeběhnutí.
Přeběhlí důstojníci, poddůstojníci a specialisté se u útvarů podrobují jen předběžnému
výslechu a jsou hned odesíláni ke štábu svazku, kde jejich výpověď může být využita lépe.
Určitou skupinu v řadách přeběhlíků tvoří přeběhlíci ze strachu před trestem. Ti
zpočátku vypovídají ochotně a vcelku pravdivě, postupně však mohou svoji výpověď měnit.
Proto je výhodné provést jejich výslech okamžitě po přechodu fronty, dokud se nevzpamatují
z duševní deprese.
Výslech nezletilých
U dětí je možné vyžadovat vždy jen popis skutečnosti, nikdy však závěry
o skutečnostech, neboť dětská fantazie je velká. Důležitou úlohu bude proto hrát prověřování
kontrolními otázkami. V průběhu výslechu je třeba bedlivě si všímat výrazů, které by dítě
samo od sebe nemohlo použít s ohledem na svůj věk a psychickou úroveň, neboť jejich
používaní může svědčit o návodu, radě nebo ovlivnění.
Pro dětské výmysly jsou příznačné velké mezery a rovněž logický sled jednotlivých
vymyšlených myšlenek je narušen. Tento poznatek musí vyslýchající využít k ověření
věrohodnosti získané odpovědi.
Bez ohledu na to, co bylo uvedeno, neměla by být výpověď nezletilého obecně
odmítána jako nevěrohodná. Nelze vyloučit, že někdy může být výstižnější a věrohodnější než
výpověď dospělého, zvláště je-li podbarvena zájmem.
Výslech starých osob
Při výslechu je nutno počítat se změnami ve sféře vnímání a paměti, s neschopností
zapamatovat a vybavit si nové (současné) skutečnosti, se ztrátou pohotovosti rychle reagovat
na slovní podněty a pohotovosti chápat vztahy mezi různými jevy a předměty a potřebu
obšírnosti ve vyprávění, s často přemrštěným vztahem k autoritě (kterou rovněž představuje
vyslýchající) a s negativní úlohou déle trvajícího výslechu.
Výslech nemocných, defektních a umírajících osob
Způsobilost k výslechu je ovlivněna radou okolností, zvláště fyziologického rázu (druh
zranění), přidruženými následnými komplikacemi a okolnostmi psychologickými (strach,
úzkost, strádání, bolesti atd.). Odpověď, zda osoba je způsobilá k výslechu může dát jedině
lékař.
Za daných podmínek by bylo nejvýhodnější získat spontánní výpověď. To je však
málokdy reálné, neboť zde vše závisí na skutečném psychickém stavu vyslýchaného. Proto
také se výslech většinou neobejde bez kladení otázek.
Pokud jde o osoby defektní, bude třeba volit zhruba stejný postup jako u nemocných
osob. Pokud jde o otázky hodnověrnosti jejich výpovědi, nemělo by zde chybět vyjádření
lékaře o momentální způsobilosti.
Při výslechu umírajících osob jde zvláště o obtížnost volby v taktice vedení výslechu,
kterou přímo komplikují časové možnosti, fyzické stav umírající osoby a zvláště pak její
psychický stav. Střetává se tedy volba vhodných otázek na jedné straně a na straně druhé
schopnost chápat smysl kladených otázek, schopnost reprodukce a vůbec celková úroveň
vědomí vyslýchané osoby.
25.5.2009 13:24
84
Tryb 2.doc
3.
VÝSLECH V TÝLU PROTIVNÍKA
3.1.
CHARAKTERISTIKA A ZÁSADY VÝSLECHU
Nejčastější formou výslechu v týlu protivníka je „účelový výslech“, zaměřený na získání
zcela určitých zpráv, nezbytných pro splnění stanoveného úkolu a ke zjištění důležitosti a
významu zajatce pro další využití.
Provádí se na zvláštním místě mimo bojovou sestavu průzkumného orgánu.
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Provedení výslechu je ztěžováno:
možností protivníka přijít zajatci na pomoc,
možností zajatce přivolat posilu,
časovým omezením výslechu (průzkumný orgán se nemůže zdržovat dlouho na jednom
místě),
nedostatečnou znalostí cizího jazyka vyslýchajícím, nedostatkem materiálu (důkazní,
pomocný) na jehož základě by bylo možné provést analýzu zajatce jako osoby a jeho
vlastností,
nevýhodností výslechového prostředí pro vyslýchajícího,
nemožností použít při výslechu technické prostředky,
zesílením bezpečnostních opatření při výslechu,
omezenou přípravou vyslýchajícího na výslech (sestavení plánu výslechu) s ohledem na
cíl výslechu a danou situaci a podmínkami, za kterých je prováděn.
Plánování výslechu a jeho provedení musí sledovat především:
zjištění, jaké zprávy nebo informace, které bezprostředně zajímají velitele průzkumného
orgánu nebo nadřízeného, jsou asi vyslýchanému známy (je nutno si uvědomit, že zajatce
nelze vytypovat výběrem a předběžným výslechem),
vypracování základní linie postupu (tzn. způsobu navázání psychologického kontaktu,
posloupnosti otázek apod.) při výslechu pro objasnění faktů známých vyslýchanému.
Před jeho započetím je nutno prostudovat všechny dokumenty, které měl zajatce u sebe.
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Pro tento výslech platí tyto zásady:
k výslechu přistoupit okamžitě, jakmile to bojová situace dovolí, tzn. co nejdříve po
získání zajatce,
konstrukci výslechu založit na kladení otázek tj. na dialogu. Otázky uspořádat do
logického sledu, každá následující má vyplývat z předcházející výpovědi,
otázky mají být stručné a jasné, zpravidla zjišťovací, umožňující odpověď ano – ne, při
tvorbě otázek si uvědomovat, co asi všechno zajatec může znát,
otázky mají být zaměřeny k věci samé a k pramenu informace (odkud zajatec o dané
skutečnosti ví) a k ověření výpovědi,
používat sugestivních a úskočných otázek,
je nutno zpravidla z nedostatku času vyloučit spontánní odpověď zajatce,
vnutit zajatci dojem, že jedině správné odpovědi mu zabezpečí právo ochrany podle
ustanovení „Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci“,
pro upamatování a upřesnění údajů možno použít nezakreslené vlastní mapy nebo mapy
ukořistěné,
některé informace může zajatec upřesnit přímo v terénu nebo vyjádřit graficky,
je třeba mít na paměti, že hlavní myšlení zajatce je zaměřeno na to, jak utéci nebo přivolat
pomoc.
25.5.2009 13:24
85
Tryb 2.doc
Jediný výkřik zajatce může znamenat zničení celého průzkumného orgánu. Sebemenší
pokus zajatce o útěk nebo přivolání pomoci musí být proto energicky a v zárodku likvidován!
3.2.
HLÁŠENÍ ZPRÁV O NAKLÁDÁNÍ SE ZAJATCI
Vyslýchající zprávy nejen shromažďuje, ale zároveň i vyhodnocuje. Nemá odmítat nebo
podceňovat výpovědi, i když si odporují s dřívějšími výpověďmi. Naproti tomu nemá
považovat veškeré výpovědi za pravdivé. Musí je posuzovat s určitými pochybnostmi a
v rámci svých možností se má snažit získané zprávy ověřit.
–
Zprávy získané výslechem zajatce v týlu protivníka se dělí na zprávy:
takového charakteru, jež ovlivňují bojovou činnost velitelského stupně, který průzkumný
orgán vyslal.
Tyto zprávy o situaci protivníka se odesílají nadřízenému štábu pomocí pojítek a
pomůcek utajeného velení,
– které může využít pro přímou bojovou činnost průzkumný orgán (systém střežení objektů
atd).
Co se zajatcem?
Jestliže zajatec jako zdroj zpráv má takovou zpravodajskou hodnotu, že vyžaduje
podrobný výslech vyškolenými orgány je třeba to oznámit veliteli, který průzkumný orgán
vyslal a podle jeho pokynů dopravit zajatce do sestavy vlastních vojsk.
Se zajatcem, který nemá další zpravodajskou cenu je třeba naložit podle konkrétní
situace. Velitel průzkumného orgánu musí zvážit:
– zda je možné bez ohrožení splnění úkolu zajatce přivést na vlastní území,
– zda předpokládaná doba, která uplyne, než spoutaného zajatce objeví příslušníci jeho
armády, stačí k tomu, aby se průzkumný orgán z místa akce dostatečně vzdálil,
– zda povahové vlastnosti zajatce jsou na takové výši, že ho může pustit, aniž by hrozilo
nebezpečí prozrazení a pronásledování průzkumného orgánu.
25.5.2009 13:24
86
Tryb 2.doc
Hlava VI: STUDIUM UKOŘISTĚNÝCH DOKUMENTŮ
1.
KLASIFIKACE UKOŘISTÉNÝCH DOKUMENTŮ
Ukořistěné dokumenty jsou cenným zdrojem zpráv.
Dokumenty se dělí na:
–
vojenské: bojové rozkazy, nařízení a směrnice, hlášení, vojenské mapy se zakreslenou
situací nebo mapy nepoužité, schemata, statistiky, výkazy materiálu a ztrát, plány ničení a
zatarasování, topografické popisy válčiště, tabulky signálů, dopravní údaje a schemata
spojení, šifry, kódy a ostatní pomůcky pro utajené velení, válečné denníky, záznamníky
zpráv a pod.
–
státní a veřejné: plány poštovní, telefoní a telegrafní sítě, spojovací údaje, plány železniční
sítě, technické parametry tratí, mostů, zabezpečovacích zařízení, síť zdravotnických
zařízení, skladů a pod.
–
průmyslové: dokumenty k výrobním zařízením, stavy zásob výrobků, surovin,
technologické postupy a pod.
–
soukromé: korespondence vojáků, fotografie a pod.
2.
ZÁSADY VYHODNOCOVÁNÍ DOKUMENTŮ
Definice: „Studium dokumentů protivníka je zpravodajské vyhodnocení a vytěžení obsahu
dokumentů získaných od protivníka. Údaje se musí vždy pečlivě porovnat
s ostatními výsledky průzkumu.“
Ukořistěné dokumenty jsou jen jedním zdrojem zpráv, a proto nemohou být
vyhodnocovány izolovaně od zpráv z ostatních zpravodajských zdrojů.
Z toho pro jejich vyhodnocování vyplývají následující zásady:
– každý údaj je třeba posuzovat v dialektické souvislosti s ostatními dosud známými
poznatky, tj. s celkovou situací protivníka i vlastní.Vzájemné porovnání známých
poznatků s nově získanými pomáhá diferencovat známé od neznámého, podstatné od
nepodstatného, hodnověrné od klamného,
– je nutné oprostit se od metafyzického přístupu ke zjištěným údajům a hodnotit je
z hlediska neustálého pohybu, dalšího vývoje situace a změn, které by mohly za
uplynulou dobu nastat,
– je třeba pružně posuzovat organizaci a složení vojsk, neboť není stálé a počty přidělených
a podpůrných prostředků se řídí situací na bojišti.
Je třeba mít na paměti, že získaný dokument se týká činnosti určité jednotky (útvaru),
která je součástí vyššího organizačního celku nebo je podřízena určitému velitelskému stupni.
Bez širšího pohledu a při opomenutí souvislostí s ostatními známými skutečnostmi na frontě
nemusel by být závěr správný. Přitom je třeba věnovat pozornost i mnohdy na první pohled
25.5.2009 13:24
87
Tryb 2.doc
bezvýznamným poznatkům, které v celkové spojitosti s ostatními zprávami mohou odhalit
důležité, dosud neznámé skutečnosti.
Předpoklady správného vyhodnocování dokumentů:
– znát alespoň pasivně příslušný jazyk,
– znát formy a zásady vedení bojových dokumentů protivníka, jeho organizační, operačně
taktické a technické smluvené značky,
– znát současnou organizaci, výzbroj a zásady bojového použití jednotek, útvarů a svazků
protivníka.
3.
POSTUP PŘI VYHODNOCOVÁNÍ DOKUMENTŮ
Protože celý vyhodnocovací proces musí být proveden v co nejkratším čase, je třeba
dodržovat určitý logický sled a pořadí prací:
– posoudit hodnověrnost dokumentu,
– stanovit jeho důležitost a využitelnost,
– zhodnotit časovost dokumentu.
Hodnověrnost se posuzuje podle několika hledisek. První hledisko je spolehlivost
zdroje, který dokument získal. Zde je třeba, aby orgán, který dokument získal, uváděl přesně
místo a způsob získání dokumentu.
Větší hodnověrnost bude přisuzována takovým písemnostem, které byly ukořistěny
(léčkou, přepadem), než které byly nalezeny na místech,kde byly umístěny štáby, spojovací
uzly a pod., neboť protivník před opuštěním těchto míst věnuje velkou pozornost zahlazení
stop. Na straně druhé na těchto místech může záměrně ponechávat klamné materiály, určené
k dezinformaci. Proto takto získané materiály je třeba velmi přísně prověřovat.
Druhé hledisko tkví v porovnání obsahu dokumentu se zprávami získanými z jiných
zdrojů (od průzkumných orgánů, výpověďmi zajatců a pod.).
Třetí hledisko k určení hodnověrnosti tkví v porovnání logičnosti obsahu dokumentu
s celkovou situací na frontě.
Po posouzení těchto hledisek je třeba stanovit celkovou hodnověrnost dokumentu.
Za hodnověrné je možno považovat takové dokumenty, které byly získány naprosto
spolehlivým zdrojem, odpovídají skutečnosti a nevyvolávají pochybnost, nebo dokumenty,
jejichž obsah byl potvrzen z několika dalších zdrojů.
Za pravděpodobné lze označit dokumenty, jež jsou v souladu se situací i dřívějšími
zprávami, byly však získány jen jedním zdrojem nebo několika méně spolehlivými zdroji a
vyžadují dodatečné ověření.
Za pochybné dokumenty lze označit takové, jejichž obsah není plně v souladu
s dřívějšími poznatky, nebo jim dokonce odporuje. Obsah takového dokumentu je nutno
znovu ověřit a upřesnit.
Za lživé (klamné) dokumenty lze označit takové, jejichž obsah neodpovídá situaci, údaje
si navzájem odporují, a jejich nesprávnost je nezvratně prokazatelná. Jsou využitelné pouze
ke studiu způsobů dezinformace, používaných protivníkem.
Důležitost a využitelnost:
Důležitost dokumentu je závislá na závažnosti jeho obsahu a vlivu na rozhodnutí velitele
nebo činnosti jednotek v konkrétní situaci.
25.5.2009 13:24
88
Tryb 2.doc
Proto je třeba vždy posoudit, zda se jedná o dokument vojenského nebo nevojenského
charakteru.
Materiály nevojenského charakteru budou převážně využívány na vyšších velitelských
stupních a proto se ihned odesílají. Ani zde nelze však postupovat mechanicky, neboť i
z těchto pramenů mohou být získány důležité údaje (např. parametry mostních objektů,
stavební materiál potřebný pro ženijní práce apod.).
Z hlediska využitelnosti mohou být vojenské dokumenty využity na daném velitelském
stupni plně, jiné jen z části a plně v nadřízeném štábu, a některé zcela jen v nadřízeném štábu.
Materiály využitelné na daném stupni velení se dále vyhodnocují. Dokumenty
využitelné na dalších stupních velení se odesílají. (Připojuje se k nim „Štítek o“dokumentech“
viz příloha č.30).
Časovost dokumentu:
Nejhodnotnější bojové dokumenty jsou takové, které byly v krátkém čase po jejich
vydání získány a umožňují tak včas reagovat na nastávající činnost. Ani dokumenty staršího
data nelze však považovat za zcela bezcenné. Mnohé upřesňují složení vojsk, jejich bojovou
hodnotu, ztráty a pod. a poznatky mohou upřesnit současnou situaci na frontě.
Informace (zprávy) získané studiem dokumentů je třeba evidovat zapisují se do
„Záznamníku zpráv“ a zakreslují se do výkazové mapy a pracovních map zpravodajských
náčelníků.
Naléhavé zprávy se hlásí okamžitě příslušnému veliteli (náčelníkovi štábu).
Dokumenty ukořistěné v týlu protivníka se podle situace a možnosti průzkumného
orgánu předávají štábu okamžitě nebo po splnění bojového úkolu. Velitel průzkumného
orgánu je povinen předběžně vyhodnotit ukořistěný dokument a o získaných údajích okamžitě
předat zprávu nadřízenému. K tomu je nutno ještě uvést přesné místo získání dokumentu a
způsob ,kterým se tak stalo.
Vyhodnocování „Dokumentů“ by se mělo stát neoddělitelnou součástí každodenní činnosti
vojenského profesionála-důstojníka zpravodajce či velitele průzkumné jednotky i v době
hlubokého míru.
Pod pojmem „dokument“ je třeba vidět zahraniční vojensko odborný časopis, publikace a
pod.
Jejich studium se řídí stejnými zásadami jako studium „ukořistěného dokumentu“ a sleduje
stejný cíl – získání informací a zpráv o protivníkovi.
25.5.2009 13:24
89
Tryb 2.doc
Hlava VII. PRŮZKUM BOJEM
Definice: „Průzkum bojem je jeden ze způsobů získávání nejhodnověrnějších a
nejúplnějších zpráv o protivníkovi.
Organizuje ho štáb určitého velitelského stupně podle pokynů nadřízeného
velitele.“
Provádí se na základě rozhodnutí velitele divize (brigády) a sboru před průlomem,
protiúderem a protiútokem v situaci, kdy není možno získat průzkumové zprávy jiným
způsobem.
Jeho cílem je upřesnit charakter obrany, odhalit systém paleb a zátarasů a obsazení
prvního obranného postavení protivníka.
K průzkumu bojem se určují motostřelecké, mechanizované a tankové jednotky v síle
roty až zesíleného praporu. K získání zajatců a dokumentů jsou do jednotek začleňovány
skupiny průzkumníků a k provádění dělostřeleckého a ženijního průzkumu dělostřelečtí a
ženijní průzkumníci.
Činnost jednotek, které provádějí průzkum bojem, je podporována palbou dělostřelectva
a ostatních prostředků i údery letectva.
Průzkum bojem je organizován podle stejných zásad jako útok, ale s omezenými silami.
Jednotka po splnění úkolu může podle konkrétní situace:
– upevnit dosaženou čáru,
– vrátit se do původního postavení,
– nebo v případě odchodu protivníka z předního okraje pokračuje v útoku.
V době provádění průzkumu bojem jsou všichni velitelé svazků, útvarů a jednotek,
v jejichž úseku je průzkum veden, na svých pozorovatelnách a velitelsko-pozorovacích
stanovištích a osobně pozorují protivníka, jeho rozmístění a palebný systém.
Stejný úkol plní pozorovací hlídky jednotek, útvarů a svazků a jednotek a útvarů druhů
vojsk z pozorovatelen a pozorovacích stanovišť. Pozorování se vede rovněž z vrtulníků a
pomocí technických prostředků (radiolokátory, zvukoměrnými bateriemi apod.).
25.5.2009 13:24
90
Tryb 2.doc
SEZNAM PŘÍLOH
1.Pozorovací stanoviště pro jednotlivce pod umělým pařezem
2.Pozorovací stanoviště pro jednotlivce pod umělým kamenem
3.Pozorovací stanoviště pro jednotlivce pod umělou kupkou sena
4.Pozorovací stanoviště pro jednotlivce pod sáhem dřeva
5.Pozorovací stanoviště pro jednotlivce v koruně stromu
6.Pozorovací stanoviště pro pozorovací hlídku v zákopu nenakryté
7.Pozorovací stanoviště pro pozorovací hlídku nakryté
8.Deník pozorování
9.Schema pozorování, zpracování a vedení
10.Určování polohy cílů na schematu terénu
11.Grafické hlášení velitele pozorovací hlídky na tiskopise zpracované podle schematu
pozorování
12.Grafické hlášení velitele pozorovací hlídky na průsvitce zpracované podle mapy
13.Léčka bez palby provedená družstvem s cílem získat zajatce
14.Léčka bez palby provedená družstvem s cílem získat zajatce
15.Léčka s palbou provedená družstvem s cílem získat zajatce
16.Léčka s palbou provedená skupinou hloubkového průzkumu s cílem zničit objekt
17.Bojová sestava mechanizované čety v léčce a úkoly podskupin
18.Tanková četa v léčce na pronikajícího protivníka
19.Bojová sestava (samostatné) průzkumné hlídky v léčce v noci a úkoly podskupin
20.Bojová sestava samostatné průzkumné hlídky v léčce s palbou s cílem vzetí zajatce a
úkoly podskupin
21.Léčka z chodu provedená průzkumnou hlídkou (SPzH, PzH)
22.Průzkumný odřad při zaujetí a provedení léčky s cílem zničit objekt a při přechodu k
plnění dalších průzkumných úkolů
23.Přepad s využitím bojové techniky provedený s bojem po palebném přepadu
dělostřelectvem průzkumnou hlídkou
24.Přepad s využitím bojové techniky provedený samostatnou průzkumnou hlídkou
s bojem bez přípravy
25.Přepad s využitím bojové techniky provedený s bojem po úderu letectvem
průzkumným odřadem
26.Přepad provedený pěšky bezhlučně samostatnou průzkumnou hlídkou. Objekt zničen
ženijní municí
27.Přepad provedený pěšky s bojem samostatnou průzkumnou hlídkou. Objekt ničen
ručními granáty a palbou ručních zbraní
28.Přepad palbou provedený skupinou hloubkového průzkumu
29.Výpad provedený jednotkou v síle čety
30.Štítek o zajetí a odebraných dokumentech.
31.Schéma možného postupu práce se zajatci při zpravodajském vytěžování na taktických
stupních velení
25.5.2009 13:24
91
Tryb 2.doc
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Všeob-Ř-l
Všeob-Ř-2
Všeob-Ř-3
Zprav-1-1
Zprav-51-3
Zprav-53-1/1
NN 02 0101
PČT 19 (VAAZ)
JEFAROV
BENEŠ, JEDLIČKA
IŽDINSKÝ, LAŠTUVKA
SIMONJAN, GRIŠIN
MNO/Topo grafická služba
25.5.2009 13:24
Bojový řád pozemního vojska ČSLA část 1
Taktický průzkum
Příprava a provádění výslechu v polních podmínkách
Vyhodnocení ukořistěných dokumentů
Průzkum názvoslovná norma
Učebnice taktického průzkumu
Průzkum pozorováním
Pomůcka pro velitele pzr a pzč
Příručka pro průzkumníky
Průzkum v boji
Vojenská topografie.
92
Tryb 2.doc
Příloha číslo: 1
POZOROVACÍ STANOVIŠTĚ PRO JEDNOTLIVCE POD UMĚLÝM PAŘEZEM
25.5.2009 13:24
93
Tryb 2.doc
POZOROVACÍ STANOVIŠTĚ PRO JEDNOTLIVCE POD UMĚLÝM KAMENEM
25.5.2009 13:24
94
Tryb 2.doc
POZOROVACÍ STANOVIŠTĚ PRO JEDNOTLIVCE POD UMĚLOU KUPKOU ZEMĚ
25.5.2009 13:24
95
Tryb 2.doc
POZOROVACÍ STANOVIŠTĚ PRO JEDNOTLIVCE POD SÁHEM DŘEVA
25.5.2009 13:24
96
Tryb 2.doc
25.5.2009 13:24
97
Tryb 2.doc
25.5.2009 13:24
98
Tryb 2.doc
25.5.2009 13:24
99
Tryb 2.doc
25.5.2009 13:24
100
Tryb 2.doc
SCHEMA POZOROVÁNÍ ZPRACOVANÉ A VEDENÉ NA SCHEMATU TERÉNU
25.5.2009 13:24
101
Tryb 2.doc
25.5.2009 13:24
102
Tryb 2.doc
URČOVÁNÍ POLOHY CÍLŮ
25.5.2009 13:24
103
Tryb 2.doc
GRAGICKÉ HLÁŠENÍ VELITELE POZOROVACÍ HLÍDKY NA TISKOPISE
ZPRACOVANÉ PODLE SCHEMATU POZOROVÁNÍ
25.5.2009 13:24
104
Tryb 2.doc
25.5.2009 13:24
105
Tryb 2.doc
25.5.2009 13:24
106
Tryb 2.doc
GRAGICKÉ HLÁŠENÍ VELITELE POZOROVACÍ HLÍDKY NA PRŮSVITCE
ZPRACOVANÉ PODLE MAPY
25.5.2009 13:24
107
Tryb 2.doc
25.5.2009 13:24
108
Tryb 2.doc
LÉČKA BEZ PALBY PROVEDENÁ DRUŽSTVEM S CÍLEM ZÍSKAT ZAJATCE
25.5.2009 13:24
109
Tryb 2.doc
LÉČKA BEZ PALBY PROVEDENÁ DRUŽSTVEM S CÍLEM ZÍSKAT ZAJATCE
25.5.2009 13:24
110
Tryb 2.doc
LÉČKA S PALBOU PROVEDENÁ DRUŽSTVEM S CÍLEM ZÍSKAT ZAJATCE
25.5.2009 13:24
111
Tryb 2.doc
LÉČKA S PALBOU PROVEDENÁ SKUPINOU HLOUBKOVÉHO PRŮZKUMU
S CÍLEM ZNIČIT OBJEKT
25.5.2009 13:24
112
Tryb 2.doc
BOJOVÁ SESTAVA MECHANIZOVANÉ ČETY V LÉČCE A ÚKOLY PODSKUPIN
(léčka s palbou s cílem zničení objektu a vzetí zajatce)
25.5.2009 13:24
113
Tryb 2.doc
TANKOVÁ ČETA (s mdr) V LÉČCE NA PRONIKAJÍCÍHO PROTIVNÍKA
25.5.2009 13:24
114
Tryb 2.doc
BOJOVÁ SESTAVA (SAMOSTATNÉ) PRŮZKUMNÉ HLÍDKY V LÉČCE V NOCI A
ÚKOLY PODSKUPIN (léčka s palbou s cílem vzetí zajatce a dokumentů)
25.5.2009 13:24
115
Tryb 2.doc
BOJOVÁ SESTAVA SAMOSTATNÉ PRŮZKUMNÉ HLÍDKY V LÉČCE S PALBOU
25.5.2009 13:24
116
Tryb 2.doc
LÉČKA Z CHODU PROVEDENÁ PRŮZKUMNOU HLÍDKOU (SPzH, BPzH)
25.5.2009 13:24
117
Tryb 2.doc
PRŮZKUMNÝ ODŘAD PŘI ZAUJETÍ A PROVEDENÍ LÉČKY S CÍLEM ZNIČIT
OBJEKT A PŘI PŘECHODU K PLNĚNÍ DALŠÍCH PRŮZKUMNÝCH ÚKOLŮ
25.5.2009 13:24
118
Tryb 2.doc
PŘEPAD S VYUŽITÍM BOJOVÉ TECHNIKY PROVEDENÝ S BOJEM PO PALEBNÉM
PŘEPADU DĚLOSTŘELECTVEM PRŮZKUMNOU HLÍDKOU
25.5.2009 13:24
119
Tryb 2.doc
PŘEPAD S VYUŽITÍM BOJOVÉ TECHNIKY PROVEDENÝ SAMOSTATNOU
PRŮZKUMNOU HLÍDKOU S BOJEM BEZ PŘÍPRAVY
25.5.2009 13:24
120
Tryb 2.doc
PŘEPAD S VYUŽITÍM BOJOVÉ TECHNIKY PROVEDENÝ S BOJEM PO ÚDERU
LETECTVEM PRŮZKUMNÝM ODŘADEM
25.5.2009 13:24
121
Tryb 2.doc
PŘEPAD PROVEDENÝ PĚŠKY BEZHLUČNĚ SAMOSTATNOU PRŮZKUMNOU
HLÍDKOU. OBJEKT NIČEN ŽENIJNÍ MUNICÍ
25.5.2009 13:24
122
Tryb 2.doc
PŘEPAD PROVEDENÝ PĚŠKY S BOJEM SAMOSTATNOU PRŮZKUMNOU
HLÍDKOU. OBJEKT NIČEN RUČNÍMI GRANÁTY A PALBOU RUČNÍCH ZBRANÍ
25.5.2009 13:24
123
Tryb 2.doc
PŘEPAD PALBOU PROVEDENÝ SKUPINOU HLOUBKOVÉHO PRŮZKUMU
25.5.2009 13:24
124
Tryb 2.doc
VÝPAD PROVEDENÝ JEDNOTKOU V SÍLE ČETY
25.5.2009 13:24
125
Tryb 2.doc
ŠTÍTEK O ZAJETÍ A ODEBRANÝCH DOKUMENTECH
25.5.2009 13:24
126
Tryb 2.doc
SCHEMA MOŽNÉHO POSTUPU PRÁCE SE ZAJATCI PŘI ZPRAVODAJSKÉM
VYTĚŽOVÁNÍ NA TAKTICKÉM STUPNI VELENÍ
25.5.2009 13:24
127
Tryb 2.doc
Název:
Zpracoval:
Počet listů:
Počet příloh:
Vydavatel:
Vydáno roku:
Vydání:
Počet výtisků:
Tiskem:
Číslo zakázky:
Cena pro vnitřní
potřebu:
25.5.2009 13:24
TAKTICKÝ PRŮZKUM
Díl II. – Způsoby vojskového a hloubkového průzkumu
pplk. Ing. Jan Trybenekr
89
31
VVŠ PV Vyškov
1992
první
200
VVŠ PV
1548/91
43,10 Kčs
128
Tryb 2.doc

Tryb-2

Transkript

Podobné dokumenty

SBÍRKA ČESKOSLOVENSKÝCH

Přehled výrobků_ZAŘÍZENÍ NEUTRÁLNÍ

prirucka vojaka 2009 (3. vydani) - 49-jrn-ifor

ČAST VlII - Hraničářský pluk 6

TURISTA 8_9_2012.indd