DÍTĚ – 3. DÍL (SVĚT NA STRANĚ ĎÁBLA ČI BOHA?)

DÍTĚ – 3. DÍL
(SVĚT NA STRANĚ ĎÁBLA ČI BOHA?)
OBSAH ČÁSTÍ
A část B část C část
A část = LIKVIDACE DÍTĚTE
B část = LIDOVÉ POVĚRY O VŠEM MOŽNÉM
C část = EXORCISTA – ĎÁBEL EXISTUJE, POTKAL JSEM HO
A část
LIKVIDACE DÍTĚTE
A část B část C část
OBSAH
1A/3 Potrat a zabíjení
2A/3 Potrat - začarovaný kruh násilí
3A/3 Kořen zla – materialismus
4A/3 Pro věřící
5A/3 Charakteristické znaky
6A/3 Děsivé skrývání
7A/3 Role muže
8A/3 Jak z toho ven
9A/3 MDM poselství k potratu a zabíjení
Uvědomuji si, že slovo likvidace dává širší význam, například mimo zavraždění i
psychická likvidace, zničení osobnosti, zmrzační, zabití a veškéré způsoby ubližování,
které zanechají v člověku až tak neblahé změny, že nebude schopen plnohodnotného
života, bude trvale odkázán na pomoc jiných, tudíž sám nedokáže pomoci ostatním,
nepochopí základní pravdy o svém životě, atd. Končil by tento výčet u nemocného lidstva,
které nechápe, nechce akceptovat smrtící sílu hříchu, dokonce nezvládá ani sebekontrolu,
kdy hřeší a kdy nehřeší.
Přesto nebudeme se zabývat zvrácenostmi jako pojídáním svých dětí, prodejem dětí na
přípravu pokrmů cizím, prodejem dětí pro obchod s lidskými orgány, prodejem dětí pro
pedofily, pro oběti satanistům, atd. Figurují zde slova proti ženám, které nechtějí porodit
své děti, které již nosí ve svém těle a vraždí je formou takzvaného potratu. Tedy potrat,
který usmrcuje nejvíc lidí po světě a je Bohem nedovolený, Bohu velice odporný. Potraty
budou příčinou největších trestů celosvětového rozsahu, které lidstvo ještě bude muset
prožít.
1A/3 POTRAT A ZABÍJENÍ
Jestli nedokázali říci přirozené vysvětlení na odvrh potrat nezdařelý porod, považovalo
se to za ostudu, protože to byl důsledek záletnického života ženy.
Vypuzení považovali za hřích, ledaže by v tom byly zdravotní či existenční důvody.
Vyprávělo se, že jedna žena pobíhávala po nocích. Odehnala jedenáct svých dětí.
Jedenáct hlav měla ve své zástěře. Země nepřijala její tělo, nebe nepřijala její duši, furt
jen pobíhávala. Blahoslavená Panna Marie, ochránce dětí potrestá ty, které berou životy
svých dětí, ovšem pokorným, a těm, kdo dokáží kajícně litovat svých hříchů, umí
odpouštět.
Ze středověkých germánských pověstí a tradic vychází najevo, že vyhánění plodu a
odkládání dětí nebylo trestáno. Otec rozhodoval, zda novorozeně bude ponecháno
naživu.
Neumann uvádí: „Za vyhnání plodu provedené se svolením těhotné a jejího ochránce
není třeba zaplatit pokutu. Plod nemá lidská práva“ (Neumann, 1999, s. 734).
Až první křesťanští ideologové se snažili opatrně objasnit pravou povahu plodu. Poté
začaly vznikat zákony proti vyhánění plodu (r. 1507). Prohlásili, že plod je živý od prvního
dne těhotenství, takže jeho „vyhánění“ je považováno za zločin. Svoboda mateřství byla
zrušena.
K nejpřísnějším a všeobecně uplatňovaným opatřením patřily sankce za potrat nebo jen
pokusy o něj a za zabití novorozence. Tyto činy byly v minulosti zcela tabuizovány,
přestože se vyskytovaly, kam až lidská paměť sahá. V postoji ke všem způsobům (včetně
antikoncepčních praktik) omezujícím porodnost, jako ke smrtelnému hříchu sehrála
zásadní úlohu křesťanská církev, která byla ve věcech manželství a plození dětí
rozhodující autoritou. Církevní právo postavilo ochranu před početím do stejné roviny jako
úmyslné zabití odporující biblickému „nezabiješ“
Přísná opatření proti potratovosti trvala ještě na konci 18. století a vztahovala se i na
porodní báby (andělíčkářky). Jakýkoliv způsob antikoncepce byl pokládán za trestný čin
ve spojení s obviněním z čarodějnictví, stejně tak potraty, usmrcování novorozeňat při
porodu, ovlivnění možnosti otěhotnění pomocí kouzel a další provinění
I v české lidové kultuře se setkáváme s různými způsoby, jak omezit nebo podpořit
rození dětí. Znalost prostředků, kterými ženy vyvolávaly potrat, se mezi lidem předávala z
generace na generaci a to především ústně. Svědectví o potratech pomocí nápojů a bylin,
vyvolávajících krvácení, které prováděly samy ženy nebo porodní báby, poskytují knihy
útrpného práva, nazývané také krevní, smolné neboli černé knihy svědomí či ortelů.
“Která by mladice ze sebe zárodku vyhnati chtěla, daj jí píti bílého zvonečku,
svařeného v pivě nebo víně“
Ve starých pramenech se uvádějí i další způsoby pokusů o potrat. Např. zvedání
těžkých břemen, napařování v horké vodě, tlačení na břicho, skákání z výšky. Jde o
praktiky, běžně provozované v lidovém prostředí ještě donedávna. ženy užívaly odvar z
vína se skořicí, kořen pivoňky, odvar z hluchých kopřiv a barvínku, pepř máčený v kořalce,
odvar z konvalinky nebo slézové růže.
„ Která s láskú čekala diťa, ta se opatrovala, která nechtěla mět děcko, páclasebú
(udeřila sebou), brala těžké noše (nůše), skákla třebas s patra ve stodole a třeba si
pochromila nohu, a děcku nebylo nic“ (Navrátilová, 2004, s.).
Pokusů o potrat a zatajování těhotenství se dopouštěly převážně mladé dívky, sloužící
jako děvečky u sedláků nebo služky ve městě. Svůj stav většinou utajovali do poslední
chvíle, a to především ze strachu z krutého potrestání a společenského opovržení. Tresty
za vyhnání plodu a zejména za usmrcení novorozeněte byly nemilosrdné a měly být
odstrašující pro napomáhání k těmto činům. K nejkrutějším trestům patřilo probití kůlem a
zahrabání zaživa, mírnější bylo vypálení cejchu, pardus (výprask) nebo vyhnání za hranice
panství.
„Když jsem to děťátko měla, naklekla jsem mu na krček, navedl mne na to čert“
(Navrátilová, 2004, s. 56). 22
Podobné tresty se uvádějí v pramenech ještě na počátku 18. století. Tento postoj se
promítl do písní a pověstí, v nichž tyto ženy ani po smrti nenacházely pokoj, zjevovaly se
na místech, kde vykonaly svůj čin a strašily. Většinou bylo skutečností, že úmyslné potraty
a zabití dítěte byly činy zoufalství a pocitu bezvýchodnosti.
Okopírováno ze stránky – w.prolife.cz hnutí pro život
Každé dítě je vždy neopakovatelným dobrem. Od okamžiku, kdy je ženské vajíčko
oplozeno, začíná nový život, který není ani životem otce, ani matky, ale životem nového
živého člověka, který se vyvíjí sám pro sebe a sám řídí svůj vývoj. Nikdo by se nestal
člověkem, kdyby jím nebyl už v tomto okamžiku. Proto umělý potrat a zabití nemluvněte
vždy byly a jsou i dnes hanebnými zločiny.
Řešení nečekaného početí
Snad kromě výjimek neexistuje žena, která by na potrat šla svobodně. Prakticky vždy
jej podstupuje ze strachu – z partnera, rodičů, zaměstnavatele, budoucnosti, z obavy o
své zdraví atd., a to navíc v době, kdy je vlivem hormonálních změn psychicky nesmírně
zranitelná.
2A/3 POTRAT - ZAČAROVANÝ KRUH NÁSILÍ
Umělý potrat je krutým činem, při kterém je zabíjeno dítě, hluboce zraňována matka
a zneužíván lékař. Přitom lékař a matka jsou na tom mnohem hůře než ono nevinné
a bezbranné dítě. Vždy je pro každého mnohem horší být útočníkem než obětí, být
mučitelem než obětí.
Umělý potrat:
• je zabitím nevinné lidské bytosti - tedy vraždou,
• bere dítěti i to poslední, co má - život a možnost ho rozvinout podle vlastních představ
a i přes obtíže, které mu někdy rodiče svým sobectvím postavili do cesty,
• zdrojem zotročení žen - je pošlapána přirozenost žen, díky absenci ochranných
zákonů je žena vydána napospas vydírání a vůli partnera,
• zraňuje matku - pro ni je často až heroické dítěti život nenechat vzít přes tvrdé
odmítání a nucení ze strany partnera, rodičů, zaměstnavatele, školy, atd.,
• je příčinou zdravotních problémů - hlavně rakoviny prsu a neplodnosti,
• zraňuje lékaře - stát je nutí do role nájemného vraha a ten, aby se z toho nezhroutil,
přesvědčuje sebe, že matkám pomáhá,
• vede ke vzrůstu násilí ve společnosti - učí každého vyřešit problém násilím na
bezbranném,
• v případě znásilnění dělá z oběti (ženy) agresora (vůči dítěti, které čeká) a roztáčí tak
dál spirálu násilí,
• ničí soucit s nemocnými - jsou vyhledáváni a usmrcováni ještě před narozením,
vychází ze sobectví a nezodpovědnosti.
3A/3 KOŘEN ZLA - MATERIALISMUS
Přímou příčinou potratů je sobectví a současný konzumní styl života. U kořenů této
mentality je filosofie - materialismus, jejímž ovocem je nespočet mrtvých, týraných,
mučených, a který zplodil nacismus a komunismus. Z materialismu a sociálního
darwinismu plyne i dělení lidských bytostí na méně a více lidské - základ všeho rasismu.
Jako méně lidské jsou dnes zabíjeny lidské bytosti před narozením a připravuje se
eutanazie, protože nemocní mají nižší "kvalitu života" a tím i lidskost. V Holandsku jsou
dnes legální i vraždy nemluvňat.
4A/3 PRO VĚŘÍCÍ
"Život každé lidské bytosti je nutno absolutně respektovat již od chvíle početí, poněvadž
člověk je na zemi jediným tvorem, kterého Bůh chtěl pro něj samého a nehmotná duše
každého člověka je bezprostředně stvořena Bohem. Celým svým bytím v sobě nosí obraz
Stvořitele. Lidský život je posvátný, protože již od svého počátku je výrazem Božího
stvořitelského díla a má stále zvláštní vztah ke Stvořiteli, jenž je jeho jediným cílem. Jen
Bůh je Pánem života od jeho počátku až do konce. Nikdo si za žádných okolností nemůže
osobovat právo přímo zničit nevinnou lidskou bytost." (Donum Vitae)
"Kdo provedl a nechal si provést dokonaný potrat, upadl do exkomunikace" (CIC 1398)
kopírováno ze stránky w.ona.idnes.cz
• Potrat je obrovský zásah do psychiky ženy.
• Po potratu se objevuje u většiny žen tzv. postinterrupční syndrom. Jde o soubor
znaků, které dokazují, že se žena s potratem po psychické stránce úplně nevyrovnala.
5A/3 CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY
„Mezi charakteristické znaky patří pocity úzkosti provázané depresí, výčitky, soustavný
pláč, strach nebo nespavost. Připojuje se i nechuť cokoliv dělat, může ale i převážit
tendence projevovat přehnanou péči ostatním dětem a samozřejmě se dostavují problémy
v sexuální sféře. Postinterrupční syndrom se může projevit nejen u žen, které prodělaly
samovolný potrat, ale i u těch, které se pro potrat rozhodly samy,“ upozorňuje psycholožka
Vlaďka Bartáková
6A/3 DĚSIVÉ SKRÝVÁNÍ
Situace je o to horší, když se žena snaží své pocity před okolím maskovat. Někdy je to
z obavy, aby svými problémy rodinu nezatěžovala, jindy ze strachu před výsměchem.
Některé ženy se také snaží dokázat, že jsou silné, a potlačují v sobě rostoucí paniku,
navíc se od nich očekává, že budou plnit svou roli v práci a ve vztahu, a jednoduše se
pokoušejí na svůj stav zapomenout. Problém je ovšem v tom, že oddalováním a tzv.
vytěsněním nelze jejich psychický stav řešit. Stává se také docela často, že se
postinterrupční syndrom projeví až např. po roce nebo i delší době
7A/3 ROLE MUŽE
Spousta žen si před potratem zjišťuje možné fyzické komplikace a důsledky zákroku,
málokdy ale pátrají po tom, jaký vliv může mít potrat na jejich psychické zdraví. To, že po
zákroku bude všechno jako dřív, očekávají nejen samotné ženy, ale hlavně jejich partneři.
Jsou proto bezradní, když jejich přítelkyně či manželka víc pláče, méně mluví a nemá chuť
na sex. Muž je před touto situací fakticky bezmocný a neví, jak pomoci, a proto se ve
většině případů stahuje do „svého světa“ a nechává ženu, aby se vyplakala kamarádce
nebo se s tím poprala sama. Nepočítá ale, že by ženina krize měla trvat déle. Žena
naopak chápe partnerovo chování jako nezájem a to ji od něj jen oddaluje. Často ho také
může nevědomky ze svého stavu vinit. Mezi partnery neřešícími tuto krizi vyvstává
bariéra, která může končit i rozchodem.
8A/3 JAK Z TOHO VEN
Co je tedy rozhodující při léčbě těchto psychosomatických potíží? „Léčba není věcí
týdne nebo měsíce,“ varuje Bartáková. Jeden z prvních kroků je odložení vlastní masky.
Žena by si měla uvědomit závažnost svého stavu, nepodceňovat ho, ale pravdivě si
přiznat, co se vlastně stalo. Je obtížné najít člověka, který vás tímto stavem provedenemusí to být nutně odborník, ale měla by to být osoba blízká a citlivá. Přestože se u nás
na psychické důsledky interrupce příliš nepoukazuje, v cizině existují specializovaná
centra a lékaři, kteří se tímto syndromem zabývají. Důležitými momenty také bývá prožití
období smutku ze ztráty dítěte. „I když se totiž žena k interrupci rozhodne sama, bývá v ní
okamžik potratu hluboce zakořeněn, který se snaží marně vytěsnit. Fází terapie je několik,
je ale podstatné, aby žena spolupracovala. Je třeba překonat tabu české veřejnosti a
zaměřit se na pocity a psychický stav žen, které uvnitř trpí,“ je přesvědčená Vlaďka
Bartáková
Zdroj:
http://ona.idnes.cz/potrat-obrovsky-zasah-do-psychiky-zeny-fc7-/zdravi.aspx?
c=A070807_162058_zdravi_bad
9A/3 MDM POSELSTVÍ K POTRATU A ZABÍJENÍ
Výběr z poselství nebes, které známe pod názvem Velké varování či Kniha pravdy
ale také MDM poselství.
Texty jsou použity z roku 2013 na téma zabíjení, potraty
TATO POSELSTVÍ JSOU VYBRÁNA MEZI DATY 26. září 2013 a 9. května 2014.
Tematiku „potrat a zabíjení“ lze najít i jinde v mé nabídce na této mé stránce. Tam
lze najít podobná poselství vybraná mezi daty 1. 1. 2013 – 4. 7. 2013
928 26. září 2013
Má nejdražší dcero,
ruka mé spravedlnosti dopadla na svět a ztrestám všechny, kdo ubližují mým dětem na
těle i na duchu. Musíte se bát mého hněvu, stejně jako přijmout mé milosrdenství.
Zasáhnu ve vašich zemích k zastavení narůstání válek a budu-li muset zničit města k
zastavení šíření zla, udělám to. Protože se zkaženost člověka šíří jako virus, rozetnu tyto
duše vedví a srazím je. Jak Mě znechucují ďábelské hříchy potratů, válek, vražd a
podvodů těch, co pomáhají šířit hřích. Za to teď zaplatí.
Ti, v politických postaveních, ovládající dostupnost potratů, budou prvními ztrestanými.
Teď očekávejte, že uvidíte, jak budou trpět za zvěrstva, která tolerovali před mýma očima.
Tyto skupiny, které tajně plánují zánik světové populace prováděním potratů, zemřou v
agónii mojí rukou. Spravedlnost na nich tak bude konečně vykonána a nedovolím jim už
působit takové zlo mým dětem. Jejich arogantní tvrzení, že jednají v lidském zájmu, budou
umlčena, protože se ode Mne oddělili a mají teď málo času k vykoupení svých duší.
951 24. října 2013
Já jsem původce života, a pokud ti, kteří se rozhodnou použít svou moc, aby brali
životy mých dětí, jak v těle, tak i v duši, pak ztratí všechno. Bojujete-li proti mým
dětem a zradíte-li mého Syna, Ježíše Krista, je pro vás malá naděje. Neudělím vám
snadno své milosrdenství, protože jste příčinou mého velkého hněvu. Přesto toužím po
vaší věrnosti, ale varuji vás před nebezpečným zahráváním si se Zlým. Dám vám
veškerou příležitost, abyste odmítli pouta, která vás svazují s rouhačskou trojicí. Musíte si
sami sejmout okovy Satana. Váš čas se krátí.
Žádám vás, abyste se podívali do Bible svaté, do evangelií a vyhledali znamení, která
vám byla dána o předpověděném velkém odpadlictví, protože zachvátilo svět a šíří se jako
smrtící virus do všech myslitelných částí vaší společnosti. Byli jste nakaženi a teď
přicházím Já, váš Otec, abych vás očistil od toho hrozného soužení. Musíte Mě úpěnlivě
prosit o pomoc dříve, než bude pro vás příliš pozdě.
ZEMĚTŘESENÍ UDEŘÍ NA VAŠE MĚSTA
1091 31. březen 2014
Má nejdražší dcero,
přišel čas, kdy člověk, po dlouhou dobu hřešící a poskvrněný v mých očích, nyní klesne
do konečných hlubin zkaženosti, až bude zkoušet zničit vše svaté ode Mne.
Všechen život pochází ode Mne. Život duše je můj. Život těla je také ode Mne. Ať nikdo
nezasahuje do obojího, abych mu neodňal jeho vlastní život. Tím si můžete být jisti.
Všechny formy života, stvořené mou rukou, budou zabíjeny rukama bezbožných hříšníků.
Budou brát život těm v lůně matek s tím, že je to forma lidských práv. Vy, mé děti, nemáte
právo ničit život mých dětí – ani před, nebo po jejich narození – a pokud tak učiníte,
budete trpět strašným trestem. Bez usmíření a činěného pokání za tak ohavný hřích vás
zničím, tak jako i země podporující toto zlo. Zničíte-li svůj vlastní život, urážíte Mě, protože
vám nepatří, a jenom Já mám právo život dát a odejmout jej v mém čase. Zasahováním
do života těla se vměšujete do mého božství a Já nikdy nebudu přihlížet a ignorovat
takovou urážku mého stvoření.
Až mu nebude stačit odebrat život, člověk záludně zaútočí na život duše tak, že vnese
smrt do mého svatého Slova, jež rozdupe na kousíčky, dokud nebude jako drť pod jeho
nohama. Pak člověk, arogantní a plný svého pokřiveného pohledu na své schopnosti,
bude zkoušet najít novou planetu, jako nový domov pro lidstvo, ačkoliv to není možné. Dar
samotné půdy, na kterou jsem umístil lidstvo, se bude zdát nedostačující pro lidské
potřeby. A tak to bude pokračovat – tento pochod k sebezničení. Člověk bude původcem
svého vlastního zániku. Plánovitě zničí vše, co je Mi svaté.
Dar života, který každé stvoření ode Mne dostalo, Mi bude člověkem ukraden bez
nejmenších výčitek. Bude omlouvat každou část svého vražedného záměru prohlášením,
že vzít život je dobrá věc. Smrt potratem je největší urážkou ze všech a Já varuji lidstvo,
že spravedlnost vezmu do svých rukou, neboť už dále nedovolím, abyste Mě takto
proklínali.
Zemětřesení udeří na vaše města a za každý národ, který schvaluje odebrání života,
pocítíte probuzení mého hněvu, jak zasáhnu vaše ubohá a nenávistná srdce. Ti, kdo se
budou snažit vzbudit lítost za taková provinění, budou ušetřeni, ale vězte, že žádný národ
tomuto trestu neunikne.
Nebudu tolerovat smrt své církve, až člověk, spolu s falešnými vůdci, které bude
otrocky následovat, zničí svátosti a znovu je vytvoří tak, aby zmizely. Strhnu vaše chrámy
a kostely, protože pokračujete v znesvěcování Těla mého Syna. Bičovali jste Ho, vysmívali
se Mu a pronásledovali jeho učedníky, dokud jste Ho brutálně nezavraždili, když jste Ho
ukřižovali. Přesto jste se nepoučili. Váš nedostatek pokorné služebnosti tomu, kdo vám
dal život, přinesl vám vykoupení, a kdo se vás nyní pokouší připravit na Velký den, Mě
znechucuje.
Jsem zarmoucen. Jsem sklíčený a rozhněvaný, neboť jste nakonec dokázali zabít
každou formu života, kterou jsem vám dal. Mluvím o životě těla i o životě duše. Život, který
jsem dal vám, už vám nestačí, proto si jej zase vezmu v Poslední den od těch, kdo Mi jej
hodili zpět. I když váš čin války proti Mně, Stvořiteli světa a všeho, co je, pokračuje,
dovolím vašim hanebným, zničujícím činům trvat jen velmi krátce.
Nyní vám dám čas, abyste zvážili hříchy lidstva vzhledem ke všemu, co pokládám za
svaté, abyste mohli odčinit hříchy světa. Poslední bitva začala a mnoho života – daru
života stvořeného Mnou – bude člověkem zničeno. A kvůli tomu potrestám svět.
Váš Otec Bůh Nejvyšší
1098 8. duben 2014
Když Satan útočí na lidstvo, jeho prvním zájmem bude vždy rodina, protože rodina
představuje vše, co pochází od mého Otce. Bude ničit manželství, změní jeho význam,
bude povzbuzovat k potratům, svádět lidi, aby se dopouštěli sebevražd, a bude rozdělovat
a rozbíjet rodiny. Potom zničí a rozbije moji rodinu – moji pozemskou církev, neboť to
přísahal, že Mi udělá v poslední hodinu. Již začal postupně bořit mou církev a nezastaví
se, dokud ji nezhroutí k mým nohám. Můj Otec svolil, aby ničitel, jakým je antikrist, to
udělal, ale může zajít jen po určitou mez. Má církev je mou rodinou; a zatímco velká část
mých dětí odejde, aby následovala přebudovanou falešnou církev, mnozí se stále budou
držet Mě, a tak má církev – mé Tělo – nemůže zahynout.
1111 24. 4. 2014
Má vroucně milovaná dcero,
už je blízko čas, kdy hřích člověka nebude moje církev považovat za důležitý a pro Mě
urážlivý.
Hřích není něčím, co považuji za slabost či selhání. Je sice těmito dvěma faktory
zapříčiněn, ale přichází vlivem Satanovy existence. Moje církev brzy upokojí a klamem
svede mé následovníky k přijetí lži, že hřích je pouhé symbolické vyjádření Božím dětem,
nabádající je zůstat na cestě líbící se Bohu. Řeknou, že hřích by vám neměl dávat pocit
oddělení od ostatních. Na hříchu, dodají, ve skutečnosti nezáleží, protože Bůh je
všeodpouštějící. Ano, Já jsem všeodpouštějící a odpouštím každý hřích – kromě věčného
hříchu – jakmile hříšník projeví lítost a bude se snažit odstranit každé pokušení, aby se
vyhnul opakování hříchu. Nemůžete Mě prosit, abych vám odpustil hřích, když tím
hříchem žijete. Vrah, který vraždí, mrzačí a zabíjí, Mě nemůže prosit, abych mu odpustil,
pokračuje-li ve vraždění a nemá v úmyslu přestat ve svých zločinech. K čemu je dobré
prosit Mě o vykoupení z hříchu, nepřipustíte-li nejdříve, že hřešíte?
Hřích je způsoben slabostí a Já odpustím hříšníkovi, který se upřímně kaje. Když se
hříšník domnívá, že už není vinen hříchem, hřích mu v duši zapustí kořeny. Blíží se čas
vyhlášení, že hřích už nebude. Až ten čas přijde, způsobí velkou úlevu a oslavy, protože
co bývalo v mých očích považováno za hřích, už tak bráno nebude.
1125 9 .5. 2014
Má nejdražší dcero,
svět byl stvořen Mnou, protože to byla má vůle. Má vůle vždy byla a vždy bude. Má vůle
se stane, ať už s vůlí lidstva, nebo bez ní. Svobodná vůle, daná člověku z mé ruky, byla
zneužita a to mělo za následek rozdělení mezi člověkem a Mnou, Věčným Otcem. Dokud
bude mít člověk dar svobodné vůle, bude to znamenat, že jen ti, kdo si zvolí přijít ke Mně
skrze mého Syna, Ježíše Krista, se mohou stát částí Mne – být opět dokonalí.
Když se lidská vůle staví proti mé vůli, následkem je hořký boj, neboť pouze má vůle
může být nade vším co je. Má Boží vůle řídí vše, co dovoluji, vše, k čemu dám souhlas,
protože budu vždy respektovat svobodnou vůli, kterou jsem dal člověku, neboť neberu
zpět, co dám. Někdy člověk svou svobodnou volbou způsobí ve světě strašnou bolest a
svou chamtivostí a sobectvím Mě velmi uráží. Přesto do vůle člověka nezasahuji, protože
jen on může rozhodnout, zda bude chtít učinit, co si přeje má vůle. A i když se nepokusím
mu svobodnou vůli odejmout, svobodná volba neznamená, že Mi člověk může diktovat
svou vůli na úkor té mojí.
Mé Boží vůli se nesmí nikdy vzdorovat, protože člověk nemůže nikdy přemoci mou vůli.
Pokud tak činí, zjistí, že je nemožné Mi odporovat, aniž by nesl následky. Jen Já rozhodnu
o závěru života a smrti, protože toto rozhodnutí náleží jen Mně. Rozhodnu-li se uskutečnit
své plány na ochranu svých dětí, nikdo nad tím nemá moc. Jestli se člověk pokusí
zasahovat do mých darů světu, což zahrnuje život ve všech jeho podobách, pak se mu to
nejen nezdaří, ale ve výsledku bude trpět.
Ať se nikdo nepokouší bránit Mi v mých plánech naplnit mou svatou smlouvu.
Ať se Mi nikdo nerouhá, nebo se nestaví do cesty mé vůli, aby nebyl stroze zastaven.
Ať nikdo nezkouší bránit Mi dát věčný život duším, nebo jeho vlastní život bude
ukončen. Pokusíte-li se Mi vzdorovat, nikdy neuspějete. Bude-li člověk stále popírat mé
Slovo a napadat mé božství, povede to jen k rozvratu, neštěstí, ztrátě života a strašným
trestům. Proto, je-li duše žádána, aby byla poslušná Mne, nebo mých pokynů, a svou
svobodnou vůlí přijme tyto požadavky, zjistí pak, že není možné vzdorovat mé vůli.
Ty, má dcero, ses pokusila potlačit mou vůli – ačkoliv ses Mi již vzdala. Teď už víš, že
to není nic platné, neboť jen to, co nařizuji Já, tak jak Já chci, se může stát.
Děti – Já jsem váš Otec. Já jsem váš Stvořitel. Jenom Já vím, co vám chystá
budoucnost, ale buďte klidné s tím, že všechny mé plány jsou hotovy. Jen když vaše vůle
bude v jednotě s mojí, může se mé království stát skutečností a být konečně dokončeno.
Jenom pak skončí všechny konflikty mezi člověkem a Mnou, vaším Věčným Otcem. Pokoj
zavládne v přicházejícím novém světě – světě tak dokonalém, že nikdy neskončí.
Váš Otec Bůh Nejvyšší
B Část
LIDOVÉ POVĚRY O VŠEM MOŽNÉM
A část B část C část
OBSAH
1B/3 Co je pověra
2B/3
3B/3
4B/3
5B/3
6B/3
Druhy pověr
Úvod k jedné práci
Mýtus terminologie slova
Rituál terminologie slova
Sbírka konkrétních pověr
1B/3 CO JE POVĚRA
Pověra je víra v neexistující jevy nebo bytosti, která v rozporu s racionálním myšlením a
bez rozumných důvodů přiřazuje věcem a dějům nadpřirozenou schopnost ovlivňovat
budoucnost.
Vzdor vědeckémuj pokroku pověry přežívají stovky let, hlavně zásluhou tradice. Na
rozdíl od náboženství nejsou pověry většinou udržovány a podporovány institucionálně.
Uchovávají se především ve formě přísloví, pořekadel a bájí. Proto jsou zvláště živé na
venkově. Pověra se někdy omezuje jen na výklad (zdánlivě) nevysvětlitelného jevu, jindy v
souvislosti s tímto jevem vede k určité činnosti. Převážná většina pověr je vázána pouze
na určitou geografickou, etnickou nebo kulturní oblast. Také různá povolání a profese mají
své zvláštní pověry (rybáři, myslivci, námořníci; řada vrcholových sportovců nosí své
amulety pro štěstí).
Dle mého názoru tento pohled si zaslouží úpravu asi takto:
Pověra bývá i víra v neexistující jevy. Dále bývá zejména ateisty vytvořená hromada
pověr o neexistenci nadpřirozených sil, o kterých tvrdí, že neexistují, protože své chápání
světa mají sůžený pouze na možnost vnímat smysly. Širší souvislosti například o Bohu a
posmrtném životě jak ve věčném štěstí či večné zatracenosti zákonitě odmítají a žijí v
pověře, že na co rozum nedává odpověď, to neexistuje. To je jejich víra i pověra.
Na rozdíl od pověr vytvořených tlakem ateizmu, nejsou pověry většinou udržovány a
podporovány institucionálně a mocensky. Náboženství nepatří do oblasti pověr. Tím není
řečeno, že lidé do náboženství, jako do všech možných částí života nevnášeli své pověry.
Pověry nejsilnějšího kalibru jsou v oblasti ateizmu. Totiž vše staví jen na materiální a
současný stav, tím pádem ty nejpodstatnější pravdy si vysvětluje velice omezeně, jenom
smysly.
Popírá škody způsobené duchovním světem a tím vytváří konstrukce zvané vědecké,
které nikdy neobstály a ani nemohou.
Čas ukázal, že vědecký pokrok a pověry těžko dát jako východisko na porovnávání,
protože i v současné době velkého vědeckého pokroku jsou věci člověkem nevysvětlené,
a takových jevů stále přibývá větším tempem, a lidstvo jen tápe při jejich objasňování a
věda často hraje úlohu vševědoucího a všemohoucího. Věda tak vytváří další pověry a
těm již můžeme říci, že v konečném vyznění působí jako klam.
Musíme si připustit, že jsou oblasti, kde lidstvo a jeho věda si nemohou zaznamenat
pokrok, protože na to nemají, tak hluboce do všeho nevidí.
Za to musíme konstatovat, že dlouholeté působení ateizmu jako mocenské síly
zanechalo ve vědomí lidí velké stopy a další generace tím velice trpí. Proto ani mnozí
současní etnografové nedokáží podat pravdivé definice a obrazy o minulosti a jevech,
které naši minulost provázely. Krátký pohled do minulosti boje ateizmu proti Bohu, proti
náboženství dají následující věty.
Například i dnes se používá pro lidi, kteří obhajují své náboženství, nálepku druhu:
náboženští fanatikové. Přitom by více slušelo řící, že takové znaky lepí na křesťany spíše
ateističtí fanatikové.
Těžko potkat člověka, který by našel opravdový smysl svého života jinde, než v životě
dle Božích zákonů. Určitě ho nikdo nenašel v poznávání funkcí přírody. Určitě lépe věděli
naši předkové, jak funguje příroda, když ji dokázali udržet tak dlouho ve skvělém stavu, na
rozdíl od nás, kteří ji ze dne na den velice citelně rujnujeme.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
• V dubnu 1923 byl XII. Sjezd bolševické strany, kde bylo rozhodnuto o zintenzivnění
systematické propagandy proti náboženstvím. V rezoluci tohoto roku se psalo, že
bolševizmus se musí brzdit ve své agresivitě, aby nedošlo k nárůstu náboženského
fanatizmu, neboli k většímu odporu věřících.
Jde o typicky satanský způsob škodit tiše, (odvlečením uprostřed noci) nenápadně a v
místech nejsilnějšího odporu totálně, čili rychlou, úplnou likvidací, vyvražděním. To byl
osud pro probouzející se ateizmus a diktaturu nejnežádanějších jedinců. Neméně
satanský způsob boje byl a je i v současné době, rozdávání nálepek za účelem
ponižování a odstrkování všech a všeho, co jim stálo v cestě při budování krutovlády.
Křesťané takové nástroje nevymýšleli, protože jsou to prostředky k vyjádření nenávisti. Z
druhé strany nelze si nevšimnout, že podobné nálepky ateistů zdobí jejich vlastní hlavy a
nejvíce zřejmé je to právě u výrazu fanatizmus.
(Fanatismus (z latinského fanaticus, posedlý) je slepá vášnivá zaujatost,
nekompromisní a krajně jednostranný postoj nebo jednání člověka, který nějaké téma,
myšlenku nebo věc pokládá za tak cennou - případně tak ohroženou - že námitky či odpor
proti ní vyvolávají jeho zuřivost. Fanatik se vyznačuje neschopností kritického odstupu,
intolerancí, nepoučitelností a jistou omezeností.)
Křesťané měly svůj jiný, bohulibý a silný prostředek, a to je jejich víra, kterou se
dokázali bránit, projevit svůj odpor. Satanovi a jeho lidem nejvíc vadí, když se jim někdo
neklaní, tak jim bere vládu. Hlavně křesťanům nemohli diktovat otrocký způsob života –
totiž křesťané se odjakživa modlí k Bohu: „Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy,
aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se
vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s
ním shoduje. Prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše Krista.“ Tím je úplně zřejmé, že
největším nepřítelem bolševiků, komsomolu, komunistů, ateistů, zastánců new age,
nadnárodních organizací pracujících na zotročení lidstva, osob, kteří chtějí být v čele
diktatur, je ten, který v lidech vládne, jehož království je v příkrém rozporu s jejich
mocenskými ambicemi a to je, kdo jiný než Bůh a jemu věrný lid.
Osobně si myslím, že snaha o získání a vykonávání moci jinak než poctivou službou
všem, je největší blouznění lidského rodu a pro takového člověka nejnebezpečnější
spiknutí s pekelnými mocnostmi. Nebýt pomoci Boha, lidstvo by sebe již dávno zničilo
právě díky této neřesti. V mocenské ambici lze nejdokonalejí praktikovat ničivou sílu
pýchy a nenávisti. Ať je Satan sebeinteligentnější, nechápe, že Bůh svou nejvyšší moc
nikomu nepředal, své vůle se také nevzdal a tu nemění ani skutečnost, že člověku dal
darem svobodnou vůli. Člověk i Satan skrz naskrz podléhá omezenosti časově i v
poznání. Jde o pomíjivost Bohem určenou. Stačí jen aby Bůh řekl, všechno tvořím nové.
Stane se.
Vrstva lidí spiknutých se Zlým vždy tvrdilo, tvrdí a bude tvrdit, že jejich záměry a činnost
slouži k dobru lidstva. Podívejme se ještě jednou velice krátce do jejich minulosti:
• Marx = Odstranění náboženství jako klamného stěstí lidstva, je podmínkou k tomu,
aby lidstvo dosáhlo skutečného štěstí.
• Lenin = Dnešní proletariát stojí na straně socialismu, který využívá vědu k boji s
náboženským ohlupováním a zbavuje dělníky víry v posmrtný život proto, že je
sjednoucuje ke skutečnému zápasu za lepší život na zemi.
• Bojující ateista - Tradičním motivem využívaným bojujícími ateisty v proticírkevní
propagandě bylo odvolání se na „vědeckost“ ze záměrem vytvořit v příjemci představu:
ateismus je „věda“, náboženství je „předsudek a pověra“. Starý figl, známý už
přinejmenším od časů protikatolické propagandy osvícenců (ateismus = „filosofie“). Ve 20.
letech se na stránkách Ateisty (týdeník Ateista, vycházející po roce 1917 v Rusku) psalo:
„Náboženství není nic – je to iluze...
Chceš-li zničit náboženství, říkáme: prohlubuj nauku. Věda místo náboženství. Musíš
vědět, jak funguje příroda i společnost. Jenom takovým prostředkem dáš své existenci
smysl.“
• Věda ve službách diktatury - S odvoláváním se na „vědecká zjištění“ tedy bolševická
propaganda přesvědčovala, že největší křesťanské svátky, (Velikonoce a Vánoce) mají
„pohanské kořeny“ a jsou „relikty pradávných pohanských vegetativních kultů“.
• Představa o životě dle vizí ateistů - Likvidovat domy modlitby.
„Do dne 1. květa 1937 nesmí na celém území SSSR zůstat ani jediný dům modlitby a
samotný pojem boha musí být anulován jako pozůstatek středověku, jako nástroj
utlačování dělnických mas.
Dodám jen tolik: Jakoby platilo přísloví „kdo s čím zachází, s tím se shází“. Ať zkusí
někdo tvrdit, že to všechno není jen iluze, předsudek, pověra ateizmu korunovány
svérázným fanatizmem. Vždyť desítky let blokovali i naše školství a jak se dívám, jsou
stále tam na mnohých místech.
2B/3 DRUHY POVĚR
Takové rozdělení bych bral pouze s červenou tužkou v ruce. Sem-tam bych něco
vyškrtl. Ví každý, že polopravdy jsou nejnebezpečnější. Mám pocit že ten, zčásti
nešťastný, náhledjsem stáhl z wikipedie.
Pověry můžeme rozdělit na:
• vysvětlující - podávají výklad, jak nějaký jev vzniká: nemoc je důsledkem uhranutí,
• zasahující - určitý úkon ovlivní chování lidí: postup, jak uhranout, recept na nápoj
lásky,
• ochranné - určitý úkon zamezí působení nadpřirozených sil nebo konkrétních jevů:
ochrana před uhranutím, amulety, chránící před bouří, návody pro těhotné ženy, aby se
jim narodilo zdravé dítě, návod, jak zabránit otěhotnění,
• věštící - určité znaky napovídají budoucnost. Ty lze ještě rozdělit na:
• cílené věštby - nějaká osoba si nechá vyložit budoucnost – astrologie, čtení z ruky
(chiromantie), horoskop, kondiciogram.
• odhadování budoucnosti podle určitých jevů - sem patří zejména odhad, jestli budu
mít štěstí nebo smůlu.
3B/3 ÚVOD K JEDNÉ PRÁCI
Mateřství má pro většinu žen zásadní význam. Formuje postoje ženy a motivuje jejich
chování.
Žijeme ve virtuálním světě, máme zmatek sami v sobě a ve svých hodnotách, stále více
hledáme něco, co by nás vrátilo někam zpátky, zastavilo nás. Toužíme po návratu ke
starým kořenům a k návratu ženství.
V posledních letech, si ženy stále více uvědomují svoji úlohu v porodním procesu a
přemýšlí o tom, jak bude jejich porod probíhat. Chtějí a pokouší se nalézt v porodu co
největší přirozenost. Věří, že na tom jak rodíme, záleží. Přirozený porod odemyká přímo v
našem jádru něco prapůvodního, co ulehčuje mateřství a posiluje rodiny. To co naše děti
zažijí, utváří, kým se stanou (Monganová, 2010, s. 60).
4B/3 MÝTUS terminologie slova
Slovo mýtus je odvozeno od starého řeckého slovesa, znamenající vyprávění. Jedná se
označení nepravdivé představy lidí. Základním znakem mýtu je, že nemá autora a že je
vyprávěn z generace na generaci. V minulosti byly mýty oporou pro řešení všech
důležitých otázek. Obsah mýtu je různý. Od vyprávění o nadpřirozených silách provázející
obřady, těhotenství i porod, po vyprávění o dávných předcích a jejich hrdinských činech
(Knihy, které mají duši [online], [cit. 2011-03-19]). Mýty jsou obrazným, nerozumovým, ale
intuitivním výkladem světa, jeho dění a zákonitosti. Zrcadlí se v nich lidská zkušenost, že
každý čin má svého původce. Mýty patří k nejstaršímu dědictví našich předků, které se
nám dochovalo (Pavel Mat [online], [cit. 2011-04-25]).
5B/3 RITUÁL terminologie slova
Obsah slova rituál pochází z latinského ritualis = obřadný. Rituály provázely člověka od
nejstarších dob. Jsou to určité archaické soubory pravidel, kterými se řídil život primitivní
společnosti při různých příležitostech, jako jsou narození dítěte, přechod od dětství do
dospělosti, svatební obřady a pochovávání mrtvých. Rituály jsou součástí kultů a
náboženství. Celá řada rituálních obřadů byla spojena s uctíváním bohů a dalších
nadpřirozených bytostí či zvířat a také s obstaráváním potravy. Je to způsob chování
založený na tradičních pravidlech. Vesměs se jednalo o záležitosti, které hrály v životě
kmene mimořádnou důležitost. Díky své opakovatelnosti slouží rituál k upevnění
společenské organizace a norem. Protože je rituál společenský, účastníci se navzájem
ujišťují, že patří k sobě a mohou se na sebe spolehnout. Rituály nepodléhají účelové
racionalitě, mohou však mít významné funkce integrační. Charakteristickým rysem rituálů
byla od nepaměti jejich závaznost daná tradicí a jejich výrazný symbolický význam. Rituál
může působit přímo nebo nepřímo – přímý rituál má okamžitou účinnost bez zásahu
autonomního činitele, jako je například uhranutí či prokletí, kdežto nepřímý rituál uvádí do
pohybu autonomní nebo zosobněnou sílu, démona nebo nějaké božstvo, kteří zasáhnou
ve prospěch osoby, jež rituál provedla – tak funguje například modlitba. V neposlední řadě
lze také rozlišovat rituály pozitivní a negativní, jimž se obvykle říká tabu, což je zákaz něco
nedělat (Knihy, které mají duši [online], [cit. 2011-03-19]).
Poznámka ode mne: Škoda, že se nezmiňuje o rituálech komunistické nadvlády v
minulosti u nás. Měl by někdo obohatit wikipedii pravdivým obrazem i o tom.
6B/3 SBÍRKA KONKRÉTNÍCH POVĚR
Netříděné pověry odevšad
1. Dává-li sobě dívka na hlavu mužský klobouk, nebude jí slušeti věnec.
2 Šlápne-li někdo na drobeček chleba, tedy drobeček vzkřikne bolestí.
3. Jak kdo líhá, tak je pořádný. Mívá-li ráno lože, jako by na něm ani neležel, bývá i v
jiných věcích pořádný; mívá-li ráno rozmuch-lanou postel, bývá i v mnohém jiném
nepořádný.
4. Při mytí stolic a lavic zapomene-li dívka utříti kapky dolů visící, a mužský by z nich tři
vzal a dal je mezi dvéře, by se rozetřely, tedy ona dívka ztratí pamět nebo čest.
5. Přijde-li mladík do světnice, kde peří derou, musí také trochu peří sedrati, aby
nedostal uprskanou ženu.
6. Kdo na cestě do kostela jí, volá naň Panna Maria: »Vítám tě, nestřídmej, slovem
Božím. Ještě dnes na tebe hlady složím.«
7; Kdo se modlí a neklečí, budou ho boleti kolena.
8. Který mlatec při domlácení obilí nejposlednější cepem udeří, bude nejdéle živ, druzí
mlatci se mu vysmívají a »starej« mu přezdívají.
9. Bojí-li se mužský utříti knot hořící svíčky s holými prsty, že by se spálil, bude se báti
ženy.
10. Světlo za mrtvé obětované, hoří-li jasně, bude ona duše, za niž jest to, brzy z
trápení vysvobozená; hoří-li mdle neb zhasne-li, tedy ještě dlouho neb nikdy milosti
nedojde.
11. Odchází-li po vánocích čeládka (chasa) ze služby s špinavým prádlem, odnáší
štěstí.
12. Kdo někam vcházeje, před domem klopýtne, bude míti, vejda tam, mrzutost.
13. Při draní peří nesmějí se nechávati pápěrky v peří, neb by ho moli žrali.
14. Když hospodyně všecko těsto na chléb z díže vybere, udělá na dně tři křížky, aby
chléb budoucně sešel (vyzkynul).
15. Jdeš-li na cestu a potkáš nejprv mužského, vyřídíš svou věc dobře; potkáš-li dřív
ženskou, nedobře ; potkáš-li babu, budeš míti neštěstí.
16. Kropí-li děvečka hadrou světnici, bade v domě mrzutost. Kro-pí-li věchtem, má od
lidu nepřízeň a jest pomlouvána.
17. Počneš-li nějakou věc dělati a hned z počátku se ti to nedaří, lépe učiníš, zanechášli toho, neb bude následovat mrzutost a jiné zlé.
18. Na den sv. Filipa a Jakuba berou čarodějnice hnůj z hnojišť, s nimiž potom dobytku
mohou učarovat. Hospodář ten den před slunce východem vykropí svěcenou vodou
všecken dům i vůkol a na každé dvéře napíše třikráte křídou můří nohu, aby žádné čáry
přístupu neměly.
19. Kdo se uhodil, že mu až boule naskočila, nechť ji hřbetem nože na křiž tlačí a boule
se brzy ztratí.
20. Houby nejlépe rostou, když je žádnej nevidí. Spatří-li je kdo, hned přestanou růsti,
neb je uhrane, a kdyby je hned nezebral, více ne-porostou, ale hnijí a dají se do nich
červy.
21. Nechá-li někdo po ohni žhavé uhlí a odejde, má nad tím uhlím ďábel moc a cosi
zlomyslného způsobí.
22. V květnu stavějí mladíci dívkám máje. Jak ji dívka nejprve postavenou spatří, běží ji
s vodou zalít, aby v květnu deště nechyběly.
23. Když na hod Boží Velikonoční všemi zvony zvonějí, jdou všickni domácí do zahrady
se modlit, aby bylo hojnost ovoce.
24. Na Květnou neděli sněz tři jívové kočičky, při mši sv. posvěcené a buď jist, že
nedostaneš ten rok zimnici.
25. Když se vozí ve žních první obilí do stodoly, musí hospodář první na voze srovnati a
na žádného nepromluviti na poli, ani v cestě ani v stodole, třebas by zvrátil. I nebude míti
myši v stodole.
26. Na den sv. Antonína seje se len od 11 hodin dopoledne, aby byl nejméně půl sáhu
dlouhý.
27. Lehne-li si hospodář na hod Boží svatodušní ve dne, lehne mu na poli pšenice.
28. Kdo hledí oknem na dobytek jdoucí, uhrane jej.
29. 0 kterém obilí neb bambulině v hospodářství se pracuje, to má také býti toho času
dělníkům za pokrm, ku př. žne-li se žito, má se jísti jen chleba; pšenice-li se sváží, mají
býti buchty a koláče ; ko-pají-li se neb vybírají zemáky, mají se též jísti, aby budoucího
roku zase toho hojně bylo, urodilo se.
30. Rolníci někteří nechávají řepu na poli růsti, až do ní ze Všech svatých vítr nafouká
(do 1. listopadu), že je potom sladká. Někdy ji tam osladí mráz neb sníh, zmrzne.
31. Který hospodář uvorává neb ukopává meze, ten si ukracuje života.
32. Kdo má černokněžnickou knížku, může každou chvíli zlé duchy přivolati (eitiravat), a
od nich cokoliv požádat, všecko mu opatřejí a když mu jeho žádost splnili, může zase ony
slova, kterými je přivolal, na zpátek čísti a zlí duchové se ztratí. Kdyby ale některé slovo
pochybil, v tom okamžení by ho rozsápali.
33. Kdo přijde na návštěvu, musí se posaditi, aby mohli spáti.
34. Pijou-li dívky teplé mléko hned, jak se nadojí, budou hezké..
35. Kdo pije z neznámé studánky, neb jiné vody, dřív se do ni vyplivne; rozplyne-li se
slina po vodě, může beze strachu píti. Nerozplyne-li se. raděj ani nepije, neb by mu voda
ta nesvědčila.
36. Kdo lízá po kradmo smetanu, bude míti bolavu bradu.
Pranostiky v době těhotenství
1. Když těhotná žena nosí horké hrnce na břiše, bude mít přirostlé lůžko.
2. Žádný jiný pohyb v těhotenství nenahradí vytírání podlahy. Jedině tím se zabrání,
aby lůžko nebylo přirostlé.
3. Má-li těhotná žena na něco chuť a nedostane-li to, bude mít dítě na těle mateřské
znamení tvaru tohoto předmětu.
4. Když má těhotná mnoho skvrn ve tváři, bude to děvče.
5. Má-li těhotná v obličeji hnědé skvrny, bude mít dceru, která ubírá matce krásu.
Nemá-li skvrny, bude mít syna.
6. Když v těhotenství bolí zuby, bude to děvče, když pálí žáha, bude to hoch.
7. Bolí-li těhotnou stolička, bude to holčička, bolí-li řezáky nebo špičáky, bude to
chlapeček.
8. Má-li těhotná břicho do předu špičaté, bude mít dceru – pyšní se. Je-li břicho pěkně
kulaté, bude mít hocha.
9. Kope-li dítě hodně, bude to holka.
10. Když jí těhotná mnoho chleba, bude mít dítě velkou hlavičku.
11. Nedělka nesmí choditi v létě na pole když má býti bouře, jinak do ní sjede blesk.
Pranostiky a pověry o porodu
1. Porod snadněji probíhá, vymaže-li se pochva omastkem (sádlo, máslo).
2. Má-li děcko nějakou tělesnou vadu, je to tím, že se rodička něčeho lekla, nebo že se
shlédla.
3. Trvá-li porod dlouho, bude to děvče.
Pranostiky a pověry o nedělce
1. Do šesti neděl nesmí nedělka před a po západu slunce ven, aby ji neofoukla
divoženka.
2. Šestinedělce se nemají větrati peřiny ani měniti prádlo.
3. Nedělka nesmí pro vodu do studně, sice na ni půjde můra.
4. Nedělka nesmí do roka na hřbitov, aby děcko nezemřelo.
5. Nedělka nesmí do 6 neděl vyjíti z domu.
6. Nedělka nesmí do 6 neděl jíti do sklepa, neb by ji vzal čert.
7. Jde-li žena do kostela hodně brzy po porodu, nemůže v šestinedělí onemocněti a její
dítě také ne.
8. Nedělka nesmí na půdu a do hospody.
9. Nedělka nemá vařiti z mouky, aby děcko nedostalo vyrážku.
10. V šestinedělí se nemá ani bíliti, ani malovati.
11. Když jde šestinedělka na louku, přijde bouřka.
12. Nedělka nesmí po západu slunce pro vodu do společné studně, aby nevyschla
voda.
13. Nedělka, která pije kořalku, bude mít hezké dítě.
14. Žena po porodu nesmí do 6 neděl večer ven, sice přivolá špatné počasí.
15. Přijde-li nedělka k zábavě, mládenci se jistě poperou.
16. Nedělka má nositi šátek na hlavě, nebo ji divoženka zatáhne za vlasy do vody.
17. Když přijde nedělka z kostela, má rychle běžeti, aniž by se svlékla, pro vodu, aby se
dcera brzy vdala.
18. Nedělky nemají choditi ven, dokud nebyly v kostele, aby jim divoženky nevyměnily
děti.
19. Nedělka má spáti s punčochami, zlí duchové k ní nemají takový přístup.
20. Nedělka, která nosí šátek na hlavě, nemá těžkých snů.
21. Nedělka nesmí navštěvovati nedělku, nebo jedna z nich zemře.
22. Která nedělka nepije kořalku, „nevyčistí se“.
23. Nedělka nesmí v šestinedělí s dítětem ven, aby nebylo toulavé.
24. Přijde-li někdo k rodičce na návštěvu, musí si sednout, aby nevynesl dítěti spaní.
25. Žena ztratí krásu, když kojí.
26. Po porodu se nemá 6 neděl větrati, aby rodička neofoukla.
27. Nedělka nesmí po klekání ven, neb by ji večernice honily a roztrhaly.
28. Jde-li nedělka po západu slunce ven, skočí jí někdo na záda.
29. Objeví-li se nedostatek mléka u kojící matky, chodí jí je v noci můra upíjet.
30. Jde-li nedělka po západu slunce ven, skočí jí na záda hejkadlo, a bude jí křičet do
uší tak dlouho, až ohluchne.
Dítě
1 Nejde-li porodní bába ke křtu, má dítě celý život smůlu.
2. Dva sourozenci se nemají najednou pokřtíti, sice jedno zemře.
3. Křičí-li dítě při křtu, přivolává druhé.
4. Děcku se nesmí dáti jméno po nedávno zemřelém, sice by též zemřelo.
6. Dítě se prý nemá křtít v pátek, nemá-li být nešťastno.
7. Matka staršího dítěte může jiné mladší dítě kojiti, nikoliv ale matka mladšího dítěte
jiné starší, neb by to starší onemocnělo.
8. Rodiče schovávají pro děti peníze, které jim kmotrové při křtu do vínku dali. V
dospělém věku teprv je. dětem dají, a ty jich nesmějí použiti, leč jen v největší nouzi, a
pak cokoliv s těmi penězi započnou, vše se jim daří a mají s nimi štěstí.
9. Myje-li se děcko mlékem, je hezké.
10. Děcko se má nechati po vykoupání zavinuto chvíli na stole, aby se nespustilo Boha.
11. Do koupele děcka se má hoditi peníz pro štěstí.
12. Do první koupele po křtu dávají dítěti do jedné ruky peníz, do druhé růženec. Když
drží peníz, bude šetrné, drží-li růženec, bude pobožné.
13. Dá-li se děcku do vody trochu mléka, snadněji se loupe.
14. Děcko po narození se musí pevně přikládat k pravému prsu, aby nebylo levé.
15. Když se dítě pravidelně kojí, bude se dobře učit.
16. Když se dítěti stříhají nehty nebo vlásky do roka, zemře.
17. Přistřihnou-li se dítěti nehty, přestřihne se mu věk.
18. Narodí-li se dítě v neděli, je šťastné.
19. Narodí-li se dítě v blánách, bude šťastné.
20. Dá-li se za povijan růženec, do postele svěcená voda, bude děcko zbožné.
21. Nedělka nesmí v šestinedělí s dítětem ven, aby nebylo toulavé.
22. Aby dítě nebylo vyměněno, musí se mu dáti růženec.
23. Když děcko pláče nebo zvrací, je uhranuté.
24. Když má děcko zduřená prsíčka, chodí na něho můra.
25. Má-li děcko zduřená prsíčka, tlačí je můra a musí se mu dáti pod hlavu nůž a
sekyra.
26. Dá-li se do kolébky nůž, nemoří děcko můra.
27. Má-li děcko nějakou tělesnou vadu, je to tím, že se rodička něčeho lekla, nebo že
se shlédla.
28. Dítě se nesmí ukázati některým osobám, aby je neuhranuly.
29. Děcko se nemá měřiti po narození, sice zemře, neboť je to, jako když se bére míra
na rakvičku.
30. Narodí-li se dítě v den některého známého svatého neb světice, a rodiče dítěti nakřtu to jméno, jež si na svět přineslo, nedají, nezůstane dítě na živě, umře.
C část
EXORCISTA – ĎÁBEL EXISTUJE, POTKAL JSEM HO
DIABOL EXISTUJE – STRETOL SOM HO
A část B část C část
OBSAH
1C/3. Argument, aby člověk uvěřil v existenci ďábla
2C/3. Církevní úřad exorcisty
3C/3. Příprava nových předpisů o exorcismu
4C/3. Pentagram, obrácený kříž
5C/3. Kurzy rozšíření vědomí
6C/3. Postup v případě, když je podezření na případ posedlosti ďáblem
7C/3. Jak se bránit proti kletbám a podobně
8C/3. Jak poznačil exorcistu jeho úřad a osobní setkání tváří v tvář s ďáblem
9C/3 Neobviklý závěr k hlubokému rozjímání
Článek je kopírovaný z internetu.
Tento článek ve svých informacích lze považovat za nadčasový, překračující problémy
jednoho státu.
Tento článek s názvem „Diabol existuje – stretol som ho“ v plném rozsahu je kopírován
z místa, jehož odkaz jsem nezaznamenal – je k dohledání někde na internetu.
DIABOL EXISTUJE – STRETOL SOM HO
Exorcista - toto slovo zaváňa zvláštnym pochmúrnym tajomstvom. Mnohí kresťania
nevedia, čo znamená, mnohí majú o ňom jedinú predstavu podľa rovnomenného
amerického filmového hororu. No služba exorcistu je potrebná a aktuálna aj (ba možno
práve) dnes. A tak Cirkev ústami biskupov poveruje niektorých kňazov touto špecifickou
službou. Keďže na Slovensku exorcistu nemáme, využili sme návštevu maltského
františkána P. Elias Vella a položili sme mu niekoľko otázok, na ktoré pohotovo a veľmi
otvorene odpovedal.
1C/3 Argument, aby člověk uvěřil v existenci ďábla
V súčasnosti sa zdá problematickou otázka existencie diabla. Mnoho kresťanov
aj kresťanských teológov v neho neverí. Čo by ste mohli ponúknuť ako argument,
aby človek uveril v existenciu diabla...
Argumenty, ktoré by mohli podoprieť vieru v existenciu diabla, nemôže predkladať
filozofia či prírodné vedy, lebo diabol je stvorenie nadprirodzené. Filozofia a prírodné vedy
sa môžu zaoberať iba prirodzenými problémami. A preto je to veľká chyba, keď sa filozofia
alebo prírodné vedy usilujú diskutovať o probléme existencie diabla. Argumenty možno
čerpať iba z Písma. Musíme uznať, že Písmo je plné zmienok o diablovi. Musíme si
uvedomiť aj to, že Sväté Písmo hovorí častejšie o diablovi ako o Duchu Svätom. Je to
zvláštne, ale keď otvoríme Písmo, vidíme, že Biblia nepripúšťa pochybnosť o existencii
diabla. Koncom šesťdesiatych a začiatkom sedemdesiatych rokov niektorí teológovia z
Holandska a Talianska začali pochybovať o skutočnej existencii diabla. Tvrdili, že Ježiš
hovorí v Písme o diablovi len preto, aby sa prispôsobil mentalite svojej doby. Je to
nezmysel, lebo Ježiš nemohol klamať ľudí. Bol to pápež Pavol VI., ktorý prísne zavrhol
tieto myšlienky. A tak nemusíme venovať prílišnú pozornosť spomínaným teológom.
Okrem toho vieme, že teológovia vcelku nikdy nepochybovali o existencii diabla.
Keď hovorím o existencii diabla, nemyslím na existenciu zla, ale na existenciu Zlého,
ktoré je osobným bytím. Diabol je bytosť, ktorú stvoril Boh ako bytosť dobrú a ktorého
vzťah k Bohu bol v počiatkoch dobrý. Neskôr sa však diabol vzbúril proti Bohu, Boh ho
vyhnal z neba, a tak vzniklo peklo. Nanešťastie, diabol na nás sústavne útočí, aby odpútal
našu pozornosť od Boha, od Ježiša. My však vieme, že diabol je už porazený, lebo Ježiš
zvíťazil na kríži.
2C/3 Církevní úřad exorcisty
Žijeme v období, v ktorom rezonujú slová Jána Pavla II. o Cirkvi ako o dome zo
skla. Úrad exorcistu je však zahalený tajomstvom. Niektorí si predstavujú exorcistu
ako stredovekého inkvizítora, iné majú o ňom predstavu podľa amerického filmu
Exorcista. Čo by ste mohli povedať o cirkevnom úrade exorcistu? Čo si myslíte o
spomenutom filme?
Exorcizmus je služba ľuďom, s ktorou sa stretáme už v počiatkoch Cirkvi. Žiaľ, v
priebehu storočí Cirkev nepociťovala potrebu exorcistu. Dôvod nebol v tom, že by diabol
prestal útočiť na ľudí, ale taká bola mentalita. Napríklad v ortodoxných gréckych cirkvách
úrad exorcistu bol vždy veľmi dôležitou cirkevnou službou. Počas posledných desaťročí sa
však niečo zmenilo. Ľudia začali žiadať kňazov o pomoc, lebo cítili pôsobenie diabla vo
svojom živote. Cirkev začína otvárať svoje oči a na celom svete vyberá kňazov pre úrad
oficiálneho exorcistu. Treba si tu niečo uvedomiť. Kedykoľvek Ježiš posielal učeníkov, aby
ohlasovali evanjelium, vždy im rozkázal, aby šli, hlásali evanjelium, uzdravovali chorých a
vyháňali diablov. Teda uzdravenie a oslobodenie spod vplyvu Zlého tvorí jeden balík spolu
s ohlasovaním evanjelia. Nemôžete evanjelizovať bez toho, aby ste neposkytli dôkaz toho,
či je pravda to, čo hovoríte. A dôkazom je práve uzdravenie a oslobodenie. Ježiš poveril
apoštolov, aby boli exorcistami, a dal im moc uzdravovať a oslobodzovať. Neskôr však
rozšíril túto moc aj na sedemdesiatich dvoch učeníkov. Keď sa raz učeníci vrátili z
ohlasovania evanjelia, boli naplnení radosťou a nadšením. Natešene hovorili Ježišovi, že
aj zlí duchovia sa im podriaďovali v jeho mene. Ježiš im na to povedal: „Neradujte sa z
toho, že sa vám poddávali duchovia, ale radujte sa, že sú vaše mená zapísané v nebi.“
(porov. Lk 10, 17-20). Táto moc bola rozšírená aj na 72 učeníkov. A nielen to. Skôr ako
Ježiš opustil túto zem a vystúpil do neba, dal túto moc celej Cirkvi, všetkým tým, ktorí v
neho veria. Povedal: „Tých, čo uveria, budú sprevádzať tieto znamenia: v mojom mene
budú vyháňať zlých duchov...“ (porov. Mk 16, 17)
Takže každý kresťan, každý veriaci má moc exorcizovať seba samého, vyháňať diabla
zo seba samého. Ak používate túto službu na sebe samých, hovoríme o autoexorcizme, a
v tomto prípade to nie je nebezpečné. Nerobte to však na druhých, ak vám nebola
zverená moc, inými slovami, aby ste mohli vykonávať túto službu v prospech druhých, aby
ste mohli konať exorcizmus na druhých, musíte mať poverenie od biskupa. Tu však treba
vidieť rozdiel medzi modlitbou za oslobodenie a medzi exorcizmom. Konať exorcizmus
znamená používať liturgické modlitby, oficiálne modlitby Cirkvi. Takýto exorcizmus môže
konať iba oficiálny exorcista. Každý človek sa však môže modliť za druhého človeka, aby
bol oslobodený od Zlého. Ak človek nepoužíva oficiálne modlitby Cirkvi, hovoríme o
modlitbe za oslobodenie.
Pýtali ste sa ma na film o exorcistovi. Spomínam si, že som bol veľmi šokovaný, keď
som videl tento film. V tom čase som ešte ani ja nebol exorcistom a bol som presvedčený,
že vo filme je veľa zveličovania. Teraz, keď konám službu exorcistu už asi 9 - 10 rokov,
môžem vás ubezpečiť, že mnohé veci, ktoré v tom filme vidíte, sú reálne. Nereálne je
možno to, že všetko sa sústreďuje len na jedného človeka, to môže byť nadnesené. Keď
však človek koná službu exorcistu, vidí mnohé javy, ktoré keď priamo nezakúsil, môže si
myslieť, že sú to veci patriace len do sveta filmu a že nie sú reálne. Každý exorcista vám
potvrdí, že mnohé tieto javy sú skutočné
3C/3 Příprava nových předpisů o exorcismu
Je to pravda, že Svätý Otec pripravuje nové predpisy o exorcizme, resp. nové
spôsoby exorcizmu? Môžete to potvrdiť?
Možno máte na mysli nový Rímsky rituál, teda nové liturgické modlitby pre exorcistov.
Po Druhom vatikánskom koncile boli pripravené a vydané všetky predpisy týkajúce sa
sviatostí. Zatiaľ nebol vydaný iba rituál pre exorcistov. Dôvod je v tom, že keď kongregácia
rozoslala „návrh“ nového rituálu pre exorcizmus, neprijal ho ani jeden exorcista na svete.
Zdá sa totiž, že tí, ktorí na ňom pracovali, nemali nijakú skúsenosť s tým, čo je skutočný
exorcizmus. Kongregácia teraz pripravuje ďalší rituál, ktorý je ešte predmetom štúdia, skôr
než bude oficiálne vydaný. Zdá sa mi, že myslíte na tento nový Rímsky rituál pre
exorcistov. Je potrebný, lebo posledný Rímsky rituál pre exorcistov bol vydaný, ak sa
nemýlim, v roku 1614. Odvtedy používame starý Rímsky rituál. Je načase, aby bol tento
rituál reformovaný. I keď je starý Rímsky rituál veľmi hodnotný, napriek tomu potrebuje
reformu.
4C/3 Pentagram, obrácený kříž
Koniec 20. storočia je poznamenaný obrovským rozmachom astrológie,
numerológie, ezoteriky a východných „duchovných“ prúdov. K image mladého
človeka dnes patrí pentagram, jing-jang či obrátený kríž. Môže sa cez tieto, na prvý
pohľad nevinné veci či náuky, dostať človek pod vplyv diabla?
Nezdá sa mi, že by sme tieto veci mohli nazvať nevinnými. Dôvod je prostý: východné
kultúry alebo náboženstvá, ako aj astrológia, numerológia a všetky podobné záležitosti
privádzajú k záveru: ony sú mojou spásou, a nie Ježiš. Stávajú sa mojím učiteľom, mojím
vodcom namiesto toho, aby sme za svojho učiteľa a vodcu považovali Ježiša. Nesmieme
zabudnúť, že Ježiš povedal: „Ja som Cesta, Pravda a Život.“ Keď teda kladiem svoju
dôveru do okultných metód, zriekam sa Ježiša. Ja viem, mnohí, ktorí tieto veci používajú,
sú nevinní, lebo ich používajú z nevedomosti. Metódy samy osebe nie sú však nevinné. V
Knihe Deuteronómium (18, 9-12) jasne čítame, že sa to oškliví Pánovi, ak používame
astrológiu, čarodejníctvo, mágiu, ak sa dopytujeme duchov alebo veštcov, ak nosíme
talizmany. V Biblii je to veľmi jasné. A Ježiš nám hovorí, že sa mu tieto veci nepáčia, že sú
to ohavnosti pred Jahvem. Počas posledných rokov skutočne prišlo k explózii okultných
metód a praktík. Nanešťastie sa stáva, že človek opúšťa Boha. A keďže človek nemôže
žiť bez Boha, uctieva falošných bohov, snaží sa objaviť boha v sebe, snaží sa objaviť v
sebe sily, ktoré by nahradili skutočnú moc pochádzajúcu od Boha. A bolo by potrebné,
aby kresťania, ktorí vyznávajú, že Ježiš je Pán, vyvinuli univerzálne úsilie proti týmto
záležitostiam. Žiaľ, mnoho mladých ľudí už podľahlo klamstvu, mnohí nosia amulety a iné
symboly, ktoré nosia aj satanisti. Určite, nemôžete povedať, že mladý človek, ktorý nosí
dajaký amulet alebo satanský symbol, je nutne satanista. Diabol sa však bude smiať, keď
bude vidieť, ako si pletieme pojmy a nahrádzame Boha inými bohmi
5C/3 Kurzy rozšíření vědomí
Na Slovensku sa dnes veľmi rozšírili tzv. kurzy rozšírenia vedomia: Silvova
metóda a reiki. Tieto metódy sa evidentne pohybujú v svete „neznámych“
duchovných síl. Čo si má o tom myslieť a aký má zaujať postoj kresťan? Je
povolené experimentovať v týchto oblastiach (na Slovensku to skúšajú s povolením
svojich predstavených aj členovia istej rehole)?
Tu sa stretávame s mentalitou hnutia New Age. Dnes sa skutočne mnohí ľudia usilujú
praktizovať Silvovu metódu, reiki alebo transcendentálnu meditáciu, no vo všetkých
prípadoch tu ide o metódy hnutia New Age. Ako vidno, tieto metódy patria do sveta
neznámych duchovných síl. Duchovné sily majú dva zdroje. Zdrojom duchovnej sily je
alebo Boh, alebo diabol. Nemôžeme však hovoriť o prirodzenom zdroji, lebo ide o
duchovné sily. Ak zdrojom týchto metód nie je Boh, potom ide určite o manipuláciu zlého
ducha. Zdrojom nemôže byť Boh, lebo tí, čo sa snažia experimentovať s týmito metódami,
snažia sa objaviť v sebe samých sily, a myslia si, že prostredníctvom týchto síl môžu
zachrániť, spasiť seba samých. Teda nepotrebujú Spasiteľa. Títo ľudia hľadajú spasiteľa v
sebe samých. Hovoria o Kristovi v sebe, ale nie je to Kristus osobný, lež je to iba sila,
ktorá z nich vychádza. A to je veľké nebezpečenstvo všetkých metód hnutia New Age, či
už ide o Silvovu metódu, reiki, transcendentálnu meditáciu, univerzálnu energiu, ale aj
tých, ktorí sa snažia objaviť energie v človeku. Zaiste, Pán nám nehovorí, že nemáme v
sebe rozvíjať sily, ktoré v sebe máme. Ale nie do takej miery, že odstránime zo svojho
života Ježiša a budeme si myslieť, že tieto sily nás spasia. S týmito vecami nemôžeme
experimentovať. Je škoda, že členovia určitej kongregácie, rehoľnej rodiny na Slovensku,
ako hovoríte, sa snažia získať dovolenie od svojich predstavených na tieto praktiky.
Predstavení nemôžu dať na ne povolenie. Ak niečo robíme s dovolením predstavených, to
ešte neznamená, že sa táto vec zmení na vec dobrú. Ide tu o veľmi nebezpečné metódy.
A musíme všetkých upozorniť na nebezpečenstvo, ktoré tu hrozí. Ide o veľmi riskantné
veci, ktorým sa musíme vyhýbať.
6C/3 Postup v případě, když je podezření na posedlosti ďáblem
Ako má veriaci človek, kňaz alebo laik, postupovať v prípade, keď je podozrenie
na posadnutie diablom. Na Slovensku nemáme exorcistu!
Predovšetkým treba rozlišovať medzi „obsesiou“ a „posesiou.“ Bežne používame oba
tieto pojmy na tú istú skutočnosť, na posadnutosť, ale ide o dve rozličné situácie.
Obsesia, alebo bude lepšie, keď použijeme slovo opresia, znamená, že diabol
nevchádza do tela človeka, ale iba útočí na určitú oblasť osoby. Napríklad útočí na vašu
sexuálnu oblasť, na oblasť ambícií, pýchy, peňazí, alebo ktorúkoľvek inú oblasť. Keď
človek trpí opresiou, cíti, že je schopný nasledovať Krista, ale keď narazí na svoju citlivú
oblasť, cíti sa zablokovaný. To preto, lebo diabol objavil jeho slabú stránku a útočí na ňu.
Ak stretnete človeka, ktorý trpí obsesiou alebo opresiou, môžete sa za neho pomodliť
modlitbu za oslobodenie. Človek, ktorý sa bude modliť, nemusí byť exorcista. Ako som už
povedal, Ježiš dal moc nad diablom každému, kto v neho verí. Dôležité je uvedomiť si, že
počas modlitby oslobodenia neoslovujeme zlého ducha, ale obraciame svoju reč na
Ježiša a prosíte Ježiša, aby oslobodil tohto človeka. Okrem toho pomáhame aj človeku,
aby sa zriekol zlého ducha, ktorý na neho útočí v danej oblasti. Keď teda hovoríme o
modlitbe oslobodenia, nepotrebujeme k nej exorcistu, ale potrebujete iba skúseného
človeka, laika alebo kňaza, čo je lepšie, lebo disponuje mocou zo sviatosti kňazstva, ale
modliť sa modlitbu oslobodenia môže každý človek, ktorý verí.
Posesia je čosi iné. Keď hovoríme o posesii, to znamená, že človek je posanutý
diablom aj vo svojom tele. Teda diabol má v moci nielen telo, ale aj vôľu a intelekt človeka
takým spôsobom, že počas útoku človek nemá potrebnú slobodu nad pohybmi svojho tela
a nad svojimi myšlienkami a vôľou. Tu je namieste hovoriť o posadnutosti. Posadnutosť
existuje, ale je zriedkavá. Keď preto vidíme určitý jav, ktorý nás šokuje, nemusíme si hneď
myslieť, že ide o posadnutosť.
Predpokladajme, že ide o posadnutosť. Čo robiť? Najmä teraz, keď ešte na Slovensku
nateraz niet exorcistov. Treba však dúfať, že biskupi pochopia nutnosť a ustanovia aj tu
úrad exorcistu. Je to napokon ich povinnosť, lebo je to služba tým, ktorí trpia útokmi zlého
ducha. Ale nateraz niet exorcistu. Aj keď kňaz nie je schopný oslobodiť určitého človeka
pomocou liturgických exorcizmov, môže sa nad ním pomodliť modlitbu oslobodenia. Inými
slovami, snaží sa útočiť na Zlého nie prostredníctvom exorcizmovej modlitby, ale pomocou
iných spontánnych modlitieb, ktoré často vedú k úplnému oslobodeniu človeka od útokov
zlého ducha. Pán, ktorý je Pastierom všetkých, nesklame kňaza alebo posadnutého
človeka, nakoľko nie je to vinou nikoho, že nateraz ešte exorcista na Slovensku nie je
ustanovený.
7C/3 Jak se bránit proti kletbám a podobně
Šokujúcim faktom je, že posadnutie môže zapríčiniť aj iná osoba urieknutím či
prekliatím, a to nielen u afrických kmeňov, ale aj u nás. Ako sa dá účinne brániť
proti takýmto zákerným javom?
Je pravda, že človeka možno prekliať. Ak prijmeme realitu požehnania, musíme prijať aj
realitu opaku, a tou je kliatba. Kliatba je predmetom čiernej mágie. Čierna mágia v praxi
znamená toto: ľudia idú za čarodejníkom a žiadajú ho, aby vyslovil nad nejakým človekom
zariekaciu formulu, niečo zlé. Kliatbu možno uskutočniť aj slovami a myšlienkami.
Prekľajem osobu, lebo jej želám niečo zlé. Keď prosím o kliatbu, táto tzv. „modlitba“
nevystupuje k Bohu, ale k diablovi. Boh požehnáva, diabol preklína. Boh chce človeku
dobro, diabol zlo. Ako reagovať vtedy, keď nás ľudia prekľajú, alebo ak sa stretneme s
ľuďmi, ktorí sú prekliati? Predovšetkým si musíte uvedomiť, že kliatba vás zasiahne iba
vtedy, ak ste pre ňu otvorení. Ste otvorení pre kliatbu vtedy, ak ste otvorení pre hriech, ak
koketujete s okultizmom alebo so špiritizmom. Môžete byť obeťou kliatby aj vtedy, ak vás
trápi dajaká psychologická slabosť. Preto sa v procese uzdravovania snažíme o to, aby
sme posilnili svoje emócie a získali nad nimi kontrolu. Tak v sebe zatvárame dvere a
okná, cez ktoré by mohla kliatba preniknúť.
Čo by ste mali robiť, ak cítite, že vás niekto preklial, alebo ak stretnete človeka, nad
ktorým bola vyslovená kliatba? Musíte sa jednoducho dištancovať od kliatby. Ak ide o vás,
v Ježišovom mene sa zrieknete kliatby, ak ide o druhého človeka, tak mu pomôžete
zrieknuť sa kliatby. Ak skutočne veríte, potom mocou, ktorú vám dal Ježiš, mocou nad
zlými duchmi, môžete oslobodiť seba alebo druhých spod moci kliatby. Opakujem, mocou
Ježiša Krista a v jeho mene. Ak však ostanete v hriechu, alebo ak osoba, nad ktorou bola
vyslovená kliatba, sa v zásade rozhoduje pre hriech, potom dvere i okná jej duše ostávajú
otvorené. V takomto prípade sa postihnutý človek oveľa ťažšie zbaví kliatby, alebo sa
dokonca môže stať obeťou ďalších kliatieb. Veríme, že Ježiš je na našej strane, a sme
presvedčení, že je to tak, takže musíme mu dôverovať. Ľudia často venujú príliš veľkú
pozornosť kliatbe a to ich môže viesť k tomu, že sa stanú obeťami kliatby. Najlepšie je
uprieť pohľad na Ježiša, a nie na zlo, ktoré nám druhí ľudia môžu spôsobiť
8C/3 Jak poznačil exorcistu jeho úřad a osobní setkání tváří v tvář s ďáblem
Ako vás poznačil úrad exorcistu a stretanie sa s diablom tvárou v tvár?
Je to veľmi osobná otázka. Najprv musím povedať, že úrad exorcistu som si ani
neželal, ani som sa ho nikdy nesnažil získať. To je tá posledná vec, na ktorú som kedy
myslel. Okolnosti ma však viedli tak, že som sa stretával s mnohými ľuďmi, ktorí
potrebovali oslobodenie od zlého ducha. Vďaka tomu, že som robil všetko, čo bolo v
mojich silách, aby som preštudoval túto problematiku, arcibiskup mi zveril úrad exorcistu.
Už desať rokov takto slúžim a získal som veľa skúseností. Moja úloha exorcistu je
založená viac na osobnej skúsenosti ako na knihách. Každý exorcista má svoj vlastný štýl
služby ľuďom, keď oslobodzuje ľudí spod moci diabla.
Pýtate sa ma, ako poznačila táto činnosť môj život. Ešte predtým, ako som začal pôsobiť
ako exorcista, som mal svoje pochybnosti o diablovi a jeho činnosti. Často som hovoril, že
ľudia preháňajú. Teraz, keď sa pozerám tomuto problému zoči-voči, vidím ho z iného
hľadiska. Predovšetkým musím povedať, že na Malte nie som jediným exorcistom. Sme
štyria, každý mesiac sa stretávame a vymieňame si skúsenosti, aby sme sa v tejto oblasti
nedopustili chýb.
Exorcista sa často stretáva s diablom zoči-voči, najmä počas exorcizmových sesií.
Exorcista vtedy diabla priamo oslovuje, musí byť pripravený na jeho útoky a musí si dávať
pozor, aby ho diabol nezastrašil a neoklamal. Lebo zlý duch sa snaží všetkými možnými
spôsobmi oklamať a zastrašiť exorcistu, aby prestal konať exorcizmové stretnutia, aby
prestal fungovať ako exorcista. Môžem povedať aj to, že v tejto službe som videl Pánovu
slávu. Je to služba veľmi ťažká, ale keď vidíte ľudí slobodných, oslobodených z
posadnutia diablom, musíte vzdávať Pánovi vďaky. A tak ma služba exorcistu privádza
bližšie a bližšie k Ježišovi. Často som učil v teológii, že Ježiš porazil diabla, ale vidieť v
praxi, ako Ježiš a kríž víťazia nad diablom, to je skutočne čosi prekrásne. A tak sa oplatí
bojovať, prinášať obety, aby sme napokon videli Pánovo víťazstvo. Môžem vám povedať,
že úrad exorcistu ma celkom zvláštnym spôsobom poznačil. Pomáha mi dostávať sa stále
bližšie k Ježišovi. A za to chválim Pána.
Niekoľko životopisných čŕt:
• Otec Elias Vella sa narodil na Malte v St. Paul´s Bay.
• Je členom rehole františkánov.
• V roku 1965 ukončil štúdium teológie na Lateránskej univerzite v Ríme a po štúdiu
prednášal teológiu v seminári.
• Je autorom početných publikácií zameraných na pastoráciu.
• V rokoch 1974-1986 bol provinciálnym predstaveným rehole františkánov na Malte a
farárom v St. Paul´s Bay.
• Je hlavným exorcistom na Malte.
9C/3 NEOBVYKLÝ ZÁVĚR K HLUBOKÉMU ROZJÍMÁNÍ
MDM poselství
č. 902 – ze 3. září 2013
Jste ode Mne odděleni hříchem.
Ani jeden jediný z vás není beze skvrny hříchu.
Váš život není než prchavý okamžik v celé délce vašeho bytí. Jste v exilu. Pravda leží v
budoucnosti, když konečně přijdete domů k Bohu ve svém přirozeném stavu. Chápu, jak
je těžké pro člověka zůstat Mi na blízku, když čelí tolika rozptýlením, pokušením a temnotě
na zemi.
Váš Ježíš
1152 14. 6. 2014
Varuji vás před nebezpečím následování magie a praktik učení New Age, protože
nejsou ode Mne. Jenom následováním Mne, Ježíše Krista, můžete mít věčný život.
Opakem života je smrt. Smrt těla neznamená konec vaší existence. Vaše existence je
věčná. Věčný život přichází jenom skrze Mne. Věčná smrt pochází od Satana.
1156 17. 6. 2014
Někteří lidé se rozhodnou moudře, neboť vědí, co nabízím – cestu Pravdy, cestu k
věčnému životu. Někteří se rozhodnou nerozumně a půjdou po špatné cestě. Učiní to,
protože nepochopili Pravdu, Boží Slovo. Nechají se zlákat kouzlem velkých materiálních
pout, smyslností a rozkoší, aby se ode Mne odklonili. Nevěří v život po smrti a nepociťují
výčitky svědomí kvůli hříchům, které páchají v naplňování svých sobeckých tužeb. Přesto,
bude-li jim ukázána Pravda a budou-li povzbuzováni ostatními k naslouchání Božímu
Slovu a mému slibu pro budoucnost, mohou se změnit. Mohou, skrze dar obrácení, bydlet
v mém království.
996 – 15. prosinec 2013
Hřích pýchy dnes pokračuje a je příčinou mnohého oddělení od Boha. Pýcha je
nebezpečnou vlastností, protože přesvědčuje člověka, že je větší, než Bůh. Pýcha
pokouší člověka, aby porušoval Boží zákony božství. To zahrnuje přesvědčení, že člověk
má právo rozhodnout, komu je dán dar života a kdo má právo jej odebrat.
998 – 18. prosinec 2013
Má vroucně milovaná dcero,
začátek je bez konce. Jakmile je život stvořen mým Otcem a jakmile se člověk poprvé
nadechne, bude existovat v těle a pak na věčnost v duši.
Největším tajemstvím věčného života je, že existuje, ať už si jej člověk zvolí, nebo
ne. Člověk dostal dar svobodné vůle a až do dne svého posledního výdechu na zemi má
na výběr. Může žít svůj život jak nejlépe je schopen a podle Božích zákonů a zasloužit si
svou spásu, nebo může promarnit Pravdu o Boží existenci a žít podle svých vlastních
tužeb. Když uspokojí svou vlastní smyslnost, chamtivost a touhy, porušující Boží Slovo,
bere na sebe strašná rizika, která budou mít následky na věčnost.
1006 – 28. prosinec 2013
Nesmíte mít nikdy pocit, že nemůžete volat k mému Otci, neboť je vaším Otcem,
všemocným, kdo dal příkaz, aby život započal, a kdo dává příkaz, aby život byl vzat.
A část B část C část