Akuna Business News AkunaBusineness News s News

Komentáře

Transkript

Akuna Business News AkunaBusineness News s News
Akuna Busine
nesss News
BULLETIN PRO DISTRIBUTORY SPOLEČNOSTI AKUNA CZ. URČENO POUZE PRO VNITŘNÍ POTŘEBU
1/2006
Soutěž „Hello, Canada“ vyvolala mezi distributory vlnu nadšení.
editorial
„kdo nesoutěží,
jako by nebyl“
Vážení přátelé,
Přistihl jsem se při tom, že se rozmýšlím, jestli napsat tento úvodník skoro na
stejné téma jako ten minulý. Ale pak
jsem si řekl: proč ne? Je přece chyba,
neoznámit dosažený úspěch jenom
proto, abychom se pořád neopakovali.
Nic na tom nemění skutečnost, že bychom mohli referovat o růstu našeho
obratu skoro každý měsíc. To, že je
něco trvalé, ještě neznamená, že je to
samozřejmé.
Listopad 2005 byl pro českou společnost opět rekordním měsícem. Oproti
průměrným tržbám byly ty listopadové
více než o čtvrtinu vyšší. S tím se však
počítalo, protože v té době vrcholila
soutěž o místa v Top Ten Teamu a současně běžel předvánoční program slevových kuponů. O to střízlivější byly
naše odhady prosincového obratu.
Zmýlili jsme se a moc nás to těší. Ve
srovnání s rokem 2004 dopadl prosinec 2005 zhruba stejně. Jenže zatímco
v prosinci 2004 ještě současně běžela
soutěž TTT a vánoční akce, v prosinci
2005 ne. Dobíhaly pouze slevové
kupony. Distributoři po velkých listopadových nákupech „odpočívali“.
Všimněte si, prosím: výkonu, který byl
v roce 2004 vrcholný, je o rok později
dosaženo v oddechovém tempu.
Prosinec 2004 by se správně měl srovnávat s listopadem 2005. Tam činí rozdíl 25 %. To je obrázek růstu české
Akuny.
A pak ať mi někdo říká, že je český trh
nasycený. I v Česku, kde už Akuna působí šest let, je pořád kam růst.
Nezapomeňte na to, až vám někdo
bude říkat, že růst musí být v dalších
letech zákonitě pomalejší. Není to
pravda. Možná to bude pravda za dalších deset let. Ale do té doby bude růst
takový, jací budete vy. A jací budete, to
záleží jen a jen na vás samotných.
Chce to jen jedno: motivaci.
Nezapomeňte při každé příležitosti informovat své partnery a zájemce
o všech výhodách, které jim spolupráce
s Akunou nabízí. Informujte je zaujatě,
s vervou a nadšením. To, že je něco trvalé, ještě neznamená, že je to samozřejmé.
René Lelek
„Kdo nesoutěží, jako by nebyl…“ Tak
charakterizoval jeden z distributorů
dopad nové soutěže na všechny sítě
Akuny CZ i každého jednotlivého obchodníka. Zaujala především naprostá
rovnost v soutěži. Rozhodují pouze
osobní odběry a nezáleží tedy na tom
jestli soutěží novopečený Leader nebo
Vice President. Jednoduchá pravidla
silně motivují a zájezd do Kanady láká.
ݎÕâˆÛ˜‰â?iâ`
£ä
«Àœ
ÛÞۜi˜ßV…
Ü Ü Ü° > Ž Õ ˜ > ° ˜ i Ì
ēŽÕ˜Þ°
iœ]
>˜>`>°°°
I ten, kdo se na vítězství v soutěži necítí, doufá ve štěstí při losování a bude
se těšit na prémii v podobě produktů.
Ale soutěž přináší mnohem víc…
(str. 2 a 12)
právě se vrátili z Varadera
Po lodi se jim nestýskalo, zájezd splnil všechna jejich očekávání.
Ve čtvrtek 26. ledna v časných ranních
hodinách přistáli na Ruzyni účastníci
zájezdu Akuna Carribean Trip na Kubu.
Kdo se účastní oslav výročí společnosti,
pozná je podle opálených obličejů, zářících spokojeností, energie, kterou
načerpali na proslavené „nejkrásnější
pláži světa“, ale i podle šoku z téměř
šedesátistupňového teplotního rozdílu,
kterému byli vystaveni ze dne na den.
O své zážitky se s Vámi podělili na
stranách 4–5.
„nový průvodce je skvělý!“
První spontánní ohlasy vycházejí z pocitů, na zkušenosti si počkáme.
Distributoři oceňují jednoznačné určení celého průvodce pro první setkání s nabídkou zboží a služeb Akuny,
podrobnější informace o společnosti,
lepší integraci certifikátů v produktové části, jasné a přehledné rozdělení,
a v neposlední řadě i významně rozšířené motivační stránky. Zdá se také,
že Akuna našla svůj firemní styl barevných tiskovin. Všem, kteří se ozvali, se
líbí víceméně všechno. Více ohlasů
přineseme v příštím čísle.
nové cesty péče o zákazníky
Pod logem A4Q se skrývá centrum pro péči o zákazníky v Kroměříži.
Snaha o zdokonalení péče o zákazníky a zejména o zvýšení efektivity
u distributorů s rozsáhlými sítěmi
vedla Marka Moroně k pokusu o implantaci některých současných metod
CRM (Customer Relationship Mana-
gement – Řízení vztahů se zákazníky)
do network marketingu. K tomu účelu zřídil v Kroměříži středisko, kde
najdou zázemí jeho partneři, kteří se
k jeho zajímavému projektu připojí.
(str. 6)
Akuna Business News
1
události, sdělení společnosti
k čemu je nová soutěž
Cílem není zvyšovat podíl osobní činnosti na obratu, ale povzbudit růst.
Proto jsme také od samého začátku
zavedli trvalé slevy a pozice včetně
přiznání generačního bonusu. Motivační pobídky ke zvýšení výkonu jsme
soustředili do soutěží a incentivních
programů.
Je pochopitelné, že jsme při jejich vypisování byli vedeni potřebami začínající firmy co nejrychleji vybudovat
obchodní sítě. Proto byly první ročníky soutěže TTT zaměřeny především
k tomuto úkolu.
Postupem času se však začalo ukazovat, že stanovit podmínky jedné univerzální soutěže pro všechny je velmi
těžké. V každém případě se nám to ne
zcela dařilo, i když jsme se o to vytrvale pokoušeli.
Přes veškerou snahu nebylo možné
naladit algoritmus TTT tak, aby naprosto přesně zohledňoval jak počáteční úsilí nadšených nováčků, tak
vytrvalou dlouhodobou sponzorskou
Když jsme naši společnost zakládali, stanovili jsme si několik základních pravidel, podle kterých ji chceme řídit. Jedno z nich bylo, že
budeme své spolupracovníky motivovat pouze pozitivně.
ročně vypisovaným soutěžím a programům přibývaly soutěže a programy
sezónní, jinak časově omezené a jednorázové. Všechny přinášely distributorům nezanedbatelné výhody navíc,
od ještě výhodnějších podmínek k získání auta v programu Toyota, přes
výhry rekreačních pobytů či finančních částek až po produkty zdarma.
Každá z těchto soutěží měla vlastní
pravidla a sloužila k jinému účelu.
A to jsem se ještě nezmínil o kreditních programech, levném telefonování a dalších výhodách, které jsme
v průběhu šesti let zavedli, na čas či
natrvalo.
Když je něčeho moc, je toho příliš,
říká se. Už delší dobu pozorujeme, že
množství výhod, nabízených navíc ke
členy VIP klubu a managementem domysleli do podoby pravidel.
ݎÕâˆÛ˜‰â?iâ`
£ä
«Àœ
ÛÞۜi˜ßV…
ēŽÕ˜Þ°
2
Akuna Business News
Ü Ü Ü° > Ž Õ ˜ > ° ˜ i Ì
tí i majitel jediného kuponu,
bude pro všechny vysoce moiœ]
tivačním faktorem. Do soutěže se tak totiž může přidat
>˜>`>°°°
kdokoliv a kdykoliv. Jediným
omezením je tříměsíční doba
Nová soutěž je zaměřena jednoznačně
a konec soutěže v září.
na růst a stabilizaci obratu distributoDalší výhodou nové soutěže je možra, a zároveň na růst jeho sítě.
nost kdykoliv podle potřeby k ní přiV nesmírně jednoduchých pravidlech
dat sezónní prémii a v určitých měsívšak o budování sítí nic nenajdete.
cích tak zvýšit motivaci soutěžících.
Celá soutěž má vlastně jedinou podNapříklad hosté Gala Night mohou za
mínku – osobní obrat: za 4 200 bodů
splnění podmínek soutěže v únoru
ve tříměsíčním období jedno balení
a v březnu získat zpět 1 000 Kč
Alvea a kupon, za každých 700 bodů
za svou vstupenku.
Úspěch v této soutěži nelze postavit
navíc během těchto tří měsíců roste
Soutěž tak má trvalý charakter, ale
na osobním prodeji zboží.
počet kuponů geometrickou řadou až
zároveň umožňuje při zachování jeddo 7 000 bodů, za které dostane souněch pravidel v sobě sloučit sezónní
práci zkušených distributorů. Nebylo
kompenzačnímu plánu, vedlo ne
těžící 16 (!) kuponů.
a jednorázové soutěže.
to možné také proto, že se tržní podk posílení, ale k oslabení motivace,
V této souvislosti bych si dovolil poraNezanedbatelným faktorem je fakt, že
mínky, a tím i potřeby Akuny i jejích
k dezorientaci distributorů ve spleti
dit: Vážení méně zkušení distributoři,
se na financování soutěže podílejí
distributorů, vyvíjejí a mění.
kritérií a pravidel, k jakémusi „zahlnenechejte se mýlit. Úspěch v této
čeští Vice Presidenti. Budou o to více
Došli jsme k závěru, že nám jeden
cení výhodami“, které proto, že je jich
soutěži nelze postavit na osobním
motivováni a určitě nepromeškají jeprogram nestačí. Posunuli jsme tedy
tolik, jakoby ztrácely svou cenu.
prodeji zboží. Minimální měsíční oddinou příležitost k její propagaci.
nastavení pravidel TTT směrem k všeUpozorňovali nás na to i sami distriběr zboží za 1 400 bodů (40 ks AlJe potěšitelné, že se tato myšlenka
strannosti a zavedli nový program
butoři.
vea) vás povede ne k obcházení zázrodila v jejich středu a vedení spo„Získej své auto“, zaměřený zvlášť na
Stáli jsme před úkolem soutěžní a inkazníků, kteří si kupují jednotlivé
lečnosti jim za to děkuje. Je to další
začínající budovatele sítí.
centivní programy zjednodušit a tak
lahve, ale především k získávání nodůkaz, že Akuna a její distributoři
Naší snahou vždy bylo a bude nastavit
k nim znovu připoutat pozornost, ktevých prodejců a budovatelů sítí, kteří
tvoří jediný celek, jeden velký tým,
podmínky všech soutěží a programů
rá jim patří. Na jedné straně jsme
nakupují po několika kartonech.
kterému jde o společnou věc.
tak, aby motivovaly co nejširší okruh
Už během prvního měsíce zájem disnašich spolupracovníků, pro distributributorů dostatečně ukázal, že si souMinimální měsíční odběr vás povede především
tory na všech pozicích.
těž získá oblibu a asi i své stálé místo
k získávání nových prodejců a budovatelů sítí.
Proto byl program „Získej své auto“
v portfoliu výhod Akuny.
otevřen všem. Také z jeho výhod těžili
TTT bude mít jako jediná soutěž,
a těží distributoři od nových Leaderů
přitom nechtěli zrušit žádný z těch trV nové soutěži – na rozdíl od TTT,
která oceňuje všestrannost a harmoaž po Vice Presidenty.
valých. Neumím si představit, že byvyžadující přece jen určitý čas k vybunický vývoj distributorů – tj. osobní
Je pořád žádoucí, aby ho využívali
chom distributorům vzali jakoukoliv
dování sítě, která produkuje relevantprodej, obrat sítě, její růst, sponzorvšichni, kterým vyvstala potřeba novévýhodu, kterou jsme jim jednou dali.
ní obrat a generuje soutěžní body
skou práci s partnery i řízení týmů
ho auta. Distributoři ke své činnosti
Avšak na druhé jsme se nechtěli zříct
– může uspět i naprostý nováček. Vel– nadále své pevné místo v systému
auto potřebují a Akuna je rozhodnuta
těch jednorázových a ztratit tak námi dobře víme, že někteří distributoři
firemních pobídek.
zajistit jim k jeho získání co nejlepší
stroj k povzbuzení okamžitých výkonů
od samého startu dokážou odebrat
Program „Získej své auto“ zůstane
podmínky.
a vyrovnávání výkyvů obratu.
a umístit ve své rodící se síti ne 40, ale
nadále zaměřen na tvorbu nových diRozvoj společnosti a postupný růst
Když v této situaci padl na poradě VIP
60 ks Alvea měsíčně, a to trvale. Dovizí se stabilizovaným obratem.
distributorských sítí si nakonec vyžáklubu návrh na zavedení nové soutěsahují tedy výkonu, za který v soutěži
Nový soutěžně pobídkový program
dal, abychom z TTT vyčlenili distribuže, připadalo nám to v první chvíli
obdrží celých osm kuponů.
doplní oba předchozí o faktor růstu.
tory na pozicích NND a vyšších, kteří
absurdní. Ale jen do chvíle, dokud
Předpokládám také, že kombinace
Přeji vám v něm mnoho úspěchů
v TTT pravidelně vítězili, a zavedli pro
Marek Moroń nevysvětlil, jak to myslí.
přímé účasti na zájezdu za umístění
a štěstí. Věřím, že to budete právě vy,
ně Top Five.
Pak jsme se jeho návrhu rychle chytili
mezi prvními pěti nejvýkonnějšími
kdo se vydá na cestu do Kanady.
K těmto víceméně trvalým a každoa během několika dnů jej společně se
a výhry v losování, kde může mít štěsing. René Lelek, jednatel
události, sdělení společnosti
Když společnost vyhlásila soutěž „Hello, Canada“, byla to pro mne
velká motivace. Mimo jiné i proto, že jsem už před pěti lety s několika kolegy v Kanadě byl. Chci se s vámi podělit o zážitky z této
cesty. Budu rád, pokud si uděláte alespoň malý obrázek o tom, co
se dá v Kanadě zažít. Mohu vás ujistit, že se máte na co těšit.
Do Toronta jsme letěli z Prahy s mezipřistáním v Montrealu. Z torontského
letiště jsme jeli rovnou do domu Forstových. Byli jsme totiž jejich hosty. Po
celou dobu pobytu se o nás vzorně
starali a připravili nám také bohatý
„turistický“ program.
Dvakrát jsme navštívili Toronto, kde
jsme viděli spoustu zajímavých věcí.
Při prvním výletu zaujalo pánskou
část naší skupiny muzeum ledního
hokeje, dámská část využila nákupů
synchronně s 3D obrazem na plátně.
Vjem z projekce byl tak bezprostřední, že především u záběrů z vozíku
horské dráhy se člověk cítil, jakoby
v něm skutečně byl. Navštívili jsme
také muzeum voskových figurín Movieland s postavami ze známých filmů.
Někteří si zahráli ve velkém Casinu.
Před večerním odjezdem se nám naskytl nádherný pohled na vodopády,
nasvětlené barevnými světly.
Rezervace Muskoka Lake, kde jsme
Kanada: stojí za to soutěžit!
v obrovském nákupním domě v centru Toronta. Zašli jsme i do české restaurace a dali si pravé kanadské jídlo: vepřoknedlozelo. Podívali jsme se
na vystoupení Leška Semelky a po
zbytek večera jsme se skvěle bavili.
Na výletě k Niagarským vodopádům
jsme projížděli po cestě, kolem které
jsem poprvé v životě viděl rozlehlé
reklamní plochy tvořené záhony
s květinami. Po krátké cestě nás přivítala Niagara, městečko u vodopádů.
Nejprve jsme zašli k horní části vodopádu, kterou jsme měli na dosah ruky. Díky vodní tříšti se nad našimi
hlavami klenula duha. Celá scenérie
byla tak nádherná, že to neumím slovy
popsat. Na vodopád jsme se podívali
také zdola. Výtahem jsme sjeli do
údolí, kde jsme dostali pláštěnky
a nastoupili na loď. Tou jsme pluli
kolem vodopádu na americké straně
a „nebezpečně“ jsme se přiblížili
k místu dopadu většího kanadského
vodopádu. Byl to vzrušující zážitek.
Když už se zdálo, že skončíme pod
obrovskou masou vody, loď udělala
obrat a my si mohli vychutnat boční
pohled na vodopád z těsné blízkosti.
Ve městě bylo tolik atrakcí pro turisty,
že nebyl čas navštívit všechny. Naše
část skupiny navštívila „čtyřrozměrné“ kino. Křesla, do kterých jsme se
připoutali bezpečnostními pásy, se
s námi začala dost divoce pohybovat
Dušan Galík, N.N.D.
strávili několik dní na chatě Forstových, nás okouzlila nádhernou přírodou. Scenérii různobarevného podzimního listí dominovala červeň javorů. Někteří trávili dny na rybolovu
u jezera před chatou, jiní se oddávali
vodnímu lyžování. Večer jsme se bavili u kytary a krmili se grilovanými
pochoutkami.
Dalším z výletů byla návštěva oblasti
30 000 ostrovů. Mohli jsme se proletět nad oblastí vyhlídkovým letadlem,
zvolili jsme ale dvouhodinovou plavbu
lodí po „nekonečném“ jezeře. Opět
bych mohl psát samé superlativy
o kouzelné kanadské přírodě.
Jindy nás Forstovi pozvali na pozdní
oběd do vyhlídkové restaurace více
než 500 m vysoké věže v centru Toronta – CN Tower. Prosklený výtah
stoupal rychlostí šest metrů za sekundu a před námi se začal objevovat
stále zajímavější pohled. Za chvilku
jsme byli nahoře v tříposchoďovém
prstenci. Během jídla jsme pozorovali
prosklenou obvodovou stěnou střechy
mrakodrapů hluboko pod námi. Restaurace se otáčela kolem své osy
přibližně jednou za hodinu. Tak jsme
se mohli pokochat pohledem na
všechny strany. Šli jsme se také podívat o patro níže na otevřenou okružní
terasu. Tady dal o sobě vědět pořádný
nápor větru. Pohled na Toronto a jezero byl ale úchvatný. Prošli jsme se
po prosklené části podlahy a při pohledu na hloubku pod sklem někteří
cítili chvění žaludku. Zašli jsme si na
kávu do kavárny horního patra a sledovali, jak se teplé barvy Toronta
v zapadajícím slunci mění na modrou
barvu soumraku. Od věže jsme se
přemístili živým večerním centrem na
nedalekou diskotéku.
Ze zájezdu jsme všichni byli nadšeni,
Forstovi byli vzornými hostiteli. Přestože jsem byl s Akunou také v Las Vegas s výlety po okolí (Hoover Dam,
Grand Canyon) a na plavbě luxusní
lodí v Karibské oblasti s výlety po ostrovech, Kanada ve mne zanechala nezapomenutelné vzpomínky.
Pochopitelně se soutěže účastním.
Podávám takové výkony, abych z ní
vytěžil maximum. Každé čtvrtletí chci
mít svých šestnáct kuponů. Neváhejte
a následujte mne.
vyměňte staré za nové
Museli byste znát změny ve všech národních společnostech, abyste mohli posoudit pokrok, kterého Akuna za loňský rok dosáhla
hned v několika oblastech firemní komunikace, zejména ve firemní
kultuře a corporate designu.
Byl významnější, než by se na první
pohled mohlo zdát. Sjednocení v těchto oblastech posunulo společnost
o další stupeň na její cestě ke globální
působnosti.
Jedním hmatatelným důkazem toho je
i nový Průvodce, který nahradil dosavadní Start Kit a je ve všech národních
společnostech identický.
To zároveň znamená, že se loni zakoupené Start Kity s předplacenými
smlouvami už nesmějí používat. Přechodné období, vyhlášené společností, skončilo 31. lednem 2006.
Společnost však umožní všem distributorům, kteří dosud nepoužili dříve
zakoupené předplacené smlouvy se
Start Kitem, aby si je do konce února
vyměnili za nové dohody (Distributorská / Zákaznická dohoda) s Průvodcem.
Musí se tedy jednat o nepoužitou
a nepoškozenou smlouvu s hologramem, platnou do roku konce 2005,
spolu s nepoužitým a nepoškozeným
Start Kitem v originálním balení.
Proti předložení takového kompletu
v sídle společnosti a doplatku 100 Kč
(což je rozdíl v ceně Start Kitu a Průvodce) jim bude vydán komplet nové
dohody a Průvodce.
Akuna Business News
3
události, sdělení společnosti
návštěvu Kanady si nenechte ujít!
Celý život je o zajímavých příležitostech. A možnost navštívit Kanadu je jedna z nich. Říkám to z vlastní zkušenosti. Osobně jsem
poprvé tento stát navštívila v červnu 2005. Samozřejmě díky skvělému nápadu úžasných lidí z vedení Akuny.
Neváhala jsem ani vteřinu. Cílem bylo
překvapit paní Zdenku Forst osobní
gratulací zástupců jednotlivých zemí
k jejímu významnému životnímu jubileu. V režii dr. Bertlíka a syna oslavenkyně pana Michaela Forsta se celá
akce vydařila na sto procent.
Překvapení bylo milé, dojemné a dokonale splnilo účel. I další zážitky
spojené s pouhými třemi dny v Torontu se těžko dají vylíčit na papíře.
Během této krátké doby jsme byli
poctěni i možností navštívit firmu
v Mississauge. Její logo je nepřehléd-
Věra Myšková, V.P.
nutelné. Firma Akuna má sídlo v nádherné moderní budově. Celkové vybavení, recepce, kanceláře, výrobní hala, dohled odborníků, expedice, vzorný pořádek, naprostý přehled, všechno přizpůsobené praktickému využití
– to všechno na mě udělalo nesmazatelný dojem. Harmonie vládla naprosto všude.
Setkali jsme se i s nadšenými kanadskými distributory. Bez zábran komunikovali a dychtili po každé informaci.
Před časem jsme vás upozorňovali na možnost telefonovat
zdarma po celém světě prostřednictvím programu Skype.
Dnes si povíme o jiné možnosti,
která je pro distributory, podnikající převážně v Česku, možná
ještě výhodnější. Je to služba
Fayn.
Zřídit si linku Fayn je nesmírně jednoduché. Na internetu najdete stránku
www.fayn.cz. Přečtete si informace
a poučení. Jsou – na rozdíl od angličtiny u Skype – v češtině. Kliknete na
ikonku „nový uživatel“. Program vám
nabídne na výběr z několika možností. Vyberete si, kliknete na „aktivovat“
a vyplníte formulář. Dojde vám aktivační kód, vy si podle návodu na internetu aktivujete účet a můžete se
připojit.
Samozřejmě, potřebujete přístup na
internet Záleží na typu připojení. Fayn
je na připojení náročnější než Skype
a ne vždy se dá zavést. Informace najdete na stránkách Fayn.
Služba Fayn umožňuje stejně jako
Skype telefonovat mezi jejími účastníky úplně zdarma. Oproti programu
Skype vám ale Fayn vždycky automaticky přidělí veřejné telefonní číslo, na
které se může volat ze všech telefonních sítí. Tuto službu poskytuje Skype
taky, ale je placená jako Skype In
4
Akuna Business News
Většina z nich nechala pozdravovat
Jiřinku Kurfürstovou, která jim nedávno byla osobně pomoci budovat jejich
struktury.
Dostalo se nám vřelého přijetí, přátelské pohostinnosti, dokonce i na jezeře na soukromé jachtě.
Když Zdenka Forst zjistila, že jsem
ještě neviděla Niagaru, osobně sedla
za volant a kdo chtěl jet, viděl Niagarské vodopády.
Krásný park všude kolem, domy bez
plotů, noční život plný lákadel byl
ohromující a nakonec romantické vodopády, jako hučící monstrum. Přepadající voda a všude kolem drobné
kapičky…
Vážně jeďte, stojí to za to. Lidé z Akuny jsou plni optimismu, energie, elánu a ochoty poskytnout vám přátelské
zázemí. Budete obohaceni nevšedními zážitky, které vám nikdo nevezme
a určitě se promítnou do vaší úspěšné
cesty s Akunou.
Ze srdce vám to přeji a na výherce
soutěže se upřímně těším.
Fayn je moc fajn
Jak na internetové telefonování v Česku.
a Skype Out. Fayn má v tarifu „Fayn
Free“ aktivaci zdarma a neplatíte žádný paušál.
Telefonní linka Fayn se pro účastníky
s pevnými linkami chová úplně stejně
jako jiná pevná linka. Když vám na ni
bude volat někdo například z pevné
linky Telecomu, operátor mu naúčtuje hovor podle svých tarifů.
Ten rozdíl spočívá v tom, že pokud si
pořídíte telefonní číslo Skype, máte
zahraniční číslo. Je to skvělé, pokud
máte například partnery v Chicagu.
Pořídíte si chicagské číslo a můžete
s nimi telefonovat za cenu místního
hovoru v Chicagu. Oni Skype mít nemusí a vy neplatíte za mezinárodní
hovor. Pro volání z Prahy do Brna je
však takové číslo nepoužitelné, protože každý hovor by se vám počítal jako
hovor z Chicaga.
Služba Fayn je česká služba a česká
jsou i všechna čísla. Záleží však na
tom, do jakého kraje si linku přihlásíte. Jste-li přihlášení například v Praze,
všichni Pražáci vám mohou volat za
místní hovorné. Z Brna je to ovšem
hovor meziměstský a platí se tak.
Kolik budete platit za hovory, to záleží
na vás, na tarifu, který si u Fayn vybe-
rete. Hovorné „Fayn Free“ je nejdražší, dražší než Telecom. Neplatíte
ovšem žádné paušální poplatky. Naproti tomu za aktivaci „Fayn NonStop
zaplatíte tři stovky a měsíční paušál
činí 355 Kč.
Jenže za tuto částku jsou všechny hovory na všechny pevné linky zdarma
bez dalšího omezení a při volání do
mobilních sítí platíte něco okolo tří
korun za minutu.
Pro všechny partnery a sponzory je
však nejdůležitější tato informace:
Můžete mít jedinou pevnou internetovou linku, kam se dovolají všichni.
Zaplatíte buď jen to, co provoláte
anebo si vyberete levný paušál a volání levnější než u Telecomu, anebo
budete platit jenom paušál za volání
na pevné linky. A přitom mezi sebou
můžete volat zadarmo bez jakéhokoliv
omezení. A to jsou hovory, za které
obchodníci platí při měsíčním vyúčtování zdaleka nejvíc.
Zkuste to, Fayn Free nic nestojí.
projekty
na neznámé cestě
Není to projekt, který by se měl duplikovat. Alespoň ne teď. Je to pokus a musí se nejdřív osvědčit v praxi.
Má všechny nevýhody klasického podnikání: nutnost mít kancelář, prezentační místnost, počítačové vybavení a spolupracovníky. Ale může přinášet zisk a především zajistit evidenci a stálé kontakty se zákazníky a prodejci.
Marek Moroń, V.P.
V posledních deseti letech se byznysmeni celého světa ve snaze uspět ve
stále rostoucí konkurenci značek,
udržet si a zvýšit své zisky, vrhli na
oblast, která byla předtím považována za nepodstatný přívěšek reklamních aktivit: na oblast řízení vztahů se
zákazníky, čili CRM.
Dnes ve všech odvětvích průmyslu
a obchodu platí: Kdo se nevěnuje
CRM, kdo neudržuje dobré vztahy se
svými zákazníky, nemá šanci na
úspěch. Je jedno, jestli se okruh jeho
zákazníků počítá na jednotky či desítky velkých odběratelů, anebo jsou to
statisíce a miliony – v globálním měřítku miliardy – domácích spotřebitelů.
Znáte to jistě z vlastní zkušenosti.
Spotřebitelské soutěže, dopisy a maily s lákavými informacemi… říká se
tomu věrnostní programy.
V Akuně také funguje účinná obdoba
věrnostního programu: jsou to kumulativní slevy, setkání s lékaři, v poslední době i další firemní akce. Na
rozdíl od firem, které své výrobky
a služby šíří prostřednictvím velkoobchodní a maloobchodní sítě, jsou
v Akuně průběžné kontakty se zákazníky zcela v rukou nezávislých distributorů.
Nic nedokáže nahradit osobní vztahy
se zákazníkem, jaké se praktikují
v network marketingu. Je to hlavní
konkurenční výhoda našeho způsobu
podnikání. Pokud ovšem tento vztah
funguje. Ale co se stane, když distributor svého podnikání zanechá a jeho sponzor a celá sponzorská linie je
stovky nebo tisíce kilometrů daleko?
Co když sponzorovi tyto kontakty nikdo nepředal? Jak si má obchodník
s rozsáhlou sítí poradit s tisíci vzdálených zákazníků a – co je stejně důležité nebo i důležitější – svých prodejců?
Tak to je to, co mi už delší dobu nedá
spát. Osobní kontakt je nejlepší. Ale
jakýkoliv kontakt je lepší, než žádný.
Jestli existují technologie, které nám
umožňují oslovovat více zákazníků,
než stihneme osobně, jestli existují
firmy, které v tomto ohledu dosahují
vyšší produktivity a tento způsob se
jim vyplácí, proč se tomu vyhýbat?
Že je to riziko? Ano, je to riziko.Vím,
že mnoho zkušených networkerů,
kteří opustili osvědčené metody budování sítí, na to doplatilo. Já se na
svůj pokus nespoléhám. Ale na druhé
straně se všechno vyvíjí a ten vývoj se
nevyhne ani network marketingu. Někdo to zkusit musí. Tak proč ne já?
Proč ne pro Akunu, když mi podnikání s ní přineslo příjem, díky kterému
si tento pokus mohu dovolit?
Nemám žádnou záruku, že vyjde, ale
Ty pak budeme prostřednictvím spolupracovníků – zatím dobrovolníků
z řad distributorů, kteří tak ošetří
i své kontakty – oslovovat nejdřív telefonicky a dohodneme způsob komunikace. Základním komunikačním
kanálem bude internet. Na www
stránkách centra najdou lidé všechny
nové informace, na které je upozorní
e-maily a newslettery – elektronické
graficky zpracované dopisy. Těm,
kteří nemají přístup k internetu, budeme posílat SMS. A kdo nemá ani
mobil, dostane do schránky papírový
výtisk.
Přípravné práce už probíhají naplno.
musím do toho jít s plným nasazením. Jinak přece ještě nikdo nikdy
nic nového nedokázal. Je to moje
a jenom moje riziko. A pokládám to
za lepší investici než jet na rok kolem
světa nebo postavit autoservis. Když to
Slibuji si od toho jednak oživení
„mrtvých duší“, jednak to, že se už ze
žádného zákazníka nikdy „mrtvá duše“ nestane. Naši distributoři dostanou registrační kartičky, které zákazník vyplní a buď sám nebo prostřed-
Osobní kontakt je nejlepší.
Ale jakýkoliv kontakt je lepší, než žádný.
dopadne nejhůř, budu bohatší aspoň
o zkušenosti.
Jak bude celý projekt fungovat? Říkám tomu spotřební centrum a má to
být řídící středisko spotřebního programu, na kterém už dlouho pracuji.
Bude pracovat pod značkou A4Q.
Mělo by fungovat pro všechny mé
partnery do šesté generace. A mělo
by mít k dispozici kontakty na zákazníky a prodejce všech partnerů, kteří
se k projektu připojí.
nictvím distributora zašle do centra.
Od té doby se o něho budeme starat.
Ne, že bychom mu posílali zboží, to
ne. Ale budeme mu posílat informace. A pokud ztratí kontakt s naší obchodní sítí a přístup ke své láhvi,
stačí, když nám zavolá. Postaráme se
o to, aby se obnovil.
Kromě toho budeme pořádat a technicky i organizačně zajišťovat osobní
setkání. Mám na mysli pravidelné
přednášky, se kterými chceme objíž-
dět republiku. Ty budeme konat ve
spolupráci s místními distributory.
Společně s nimi také chci zavést nějaký jednotný systém školení prodejců.
Konkrétní podoba programu bude
záviset na vzájemných dohodách.
Umím si představit nějaký výměnný
systém, ve kterém si obchodníci vzájemně zajišťují školení prodejců
v místě, kde působí. Rozdíly ve způsobu práce jednotlivých obchodníků
nejsou v případě prodejců nijak podstatné a přednášet budou stejně odborníci na prodej – například někdo
takový, jako je ve svém oboru Jirka
Zhoř. Odpadnou tak dlouhé cesty,
které se vyplatí obchodníkům, ale
prodejcům mohou působit mnoho
komplikací.
Určitě namítnete, že nic z toho nepřivede do Akuny nové zákazníky.
To jistě ne, ale i na to myslím. Uvažuji o službě, která by zajišťovala kontaktní oslovení pro časově extrémně
vytížené lidi, kteří z tohoto důvodu
spolupráci odmítají, například pro
vrcholové manažery. Této služby by
se za jistých okolností dalo využít
i pro účely dálkového a mezinárodního sponzoringu. Ve světě existují tisíce firem, které jsou napojeny na network marketingové společnosti a zajišťují jim školení, CRM, provozují
call centra, a podobně. Tak proč by
se to nedalo obrátit…? Ale opakuji,
všechno je zatím ve stadiu příprav.
Pokud se tento způsob udržování
vztahů se zákazníky osvědčí, a bude
vydělávat, podobná centra by pak
mohli mít významní distributoři
v každém krajském a možná časem
i v okresním městě. A pokud bude
program úspěšný v Česku, nic nebude bránit tomu, aby se rozšířil i do
dalších zemí.
Všechny, kdo mají o spotřební program zájem, srdečně zvu do Kroměříže. Kroměříž jsem zvolil proto, že je
přesně na půl cesty Moravou po dálnici. Dálnice zatím ještě nestojí, ale
bude do dvou tří let. Moravu opustit
nechci. Mám tu většinu svých partnerů. A je odtud stejně blízko do Polska
i do Rakouska. To jsou země, o které
mám eminentní zájem. Pevně věřím,
že moje snaha bude úspěšná a že časem vzniknou podobná centra i tam.
Akuna Business News
5
reportáž
každý den stál za to
Jsou dovolené, ze kterých se vracíte a říkáte si: „Bylo to fajn, ale
stačilo.“ A pak takové, ze kterých se vám domů nechce a přejete si
ještě tak aspoň tři dny. Já bych na Varaderu ráda zůstala klidně
i další tři týdny. (Naděžda Minářová)
Zlatá perla Perly Antil
Na světě je mnoho letovisek, které
mají vlastní letiště. Ale letiště, na kterém mohou přistávat obří airbusy, to
se hned tak nevidí. Varadero ho má.
Hotel Playa Varadero 1920, kde byla
ubytována většina účastníků „Akuna
Carribean Trip“, je od něj asi půlhodinku cesty autobusem. Kubánská
vláda se jistě snaží, aby to turisté
s „convertible“ měnou v kapse měli
co nejpohodlnější. Ale při přistání ve
Varaderu teprve pochopíte, jak gigantická továrna na devizové příjmy
je těch skoro dvacet kilometrů pláží
s naprosto neobyčejným téměř čistě
bílým pískem.
„Když jsme se procházeli po té punčošce (aspoň z letadla tak ostrov vypadá), nestačili jsme se divit. Hotel za
hotelem, všude plno prostoru na soukromých hotelových plážích, luxus…“ (J. Kurfürstová)
Varadero je nevelký ostrov dotýkající
se velkého ostrova Kuby, dříve nazývané perla Antil. A je to perla této
perly, a ještě ke všemu zlatá.
„No co mám povídat, byl to tropický
ráj! To teplíčko…“ (O. Frajman)
Teplota vody a vzduchu se tam na tabuli nepsala. První byla stále okolo
třiadvaceti, druhá mezi šestadvaceti
a třiceti, člověk ten rozdíl málem ani
nepoznal. A na soukromé hotelové
pláži, vybavené vším, co turista potřebuje, uplýval čas ve sladkém nicnedělání nebo při plážových a vodních
sportech… či spíše zábavách.
Luxus byl znát všude. A americký vliv
ještě po tolika letech taky.
„No představte si, v plážovém baru
nalévali drinky do kelímků…“
(P. Melcher)
Dobrá adresa na dovolenou se pozná
mimo jiné podle možností trávení
času, které nabízí. Tady nebylo Varaderu co vytknout.
6
Akuna Business News
Pro výlety na vodě podél pobřeží byly
dispozici šlapadla, kajaky i plachetničky. Po pobřeží jste se mohli projet
dvoupatrovým vyhlídkovým autobusem.
„Byl to z toho nadhledu úžasný pohled…“ (Z. Sais)
Anebo jste si mohli vychutnat vyjížďku na koních.
„To jsem musel zkusit. Nikdy předtím
cokoliv, čemu rozuměli i španělštiny
neznalí turisté ze všech koutů světa.
A pak zahajovala diskotéka…
„Žilo to tam na plné pecky.“ (J. Kurfürstová)
Nejvíce se ale mezi akuňáky hrál
plážový volejbal. A taky se hodně lenošilo. Na pláži bylo tolik místa, že
jste na ní mohli klidně strávit osamělý den…
„Chtěl jsem hlavně vypnout, a tak
jsem tuhle dovolenou pojal jako relaxační. Tentokrát jsem se fakultativních výletů neúčastnil. Byl jsem tam
se ženou a dcerkou… a vlastně jsem
když si povídáte po krk ve vodě, to se
nedá ničím nahradit…“ (J. Krtek)
„Hodně jsme se sblížili s kolegy z jiných sítí, se kterými jsme se předtím
tolik neznali… a taky bylo skvělé, že
s námi mohli jet rodinní příslušníci.
Poznali osobně ty, o kterých se doma
pořád mluví.“ (O. Frajman)
„Můj muž byl se mnou poprvé a teprve tedy pochopil, o čem mluvím,
když tak básním o Karibiku a o atmosféře, která vládne na akcích Akuny. A ocenil to jako hodnotu…
(J. Kurfürstová)
„Na dovolené je hlavní, s kým na ní
jste. Mohli jsme se dělit o zážitky,
vzájemně jsem se podporovali, hecovali, bavili… (N. Minářová)
Všichni bez výjimky chtěli vzkázat díky vedení a členům vědecké rady za
jsem na koni neseděl…“ (M. Janouch)
Tenisový kurt byl přímo u hotelu.
Kdo si chtěl zahrát a nenaběhat se,
vybral si pingpongový stůl. Kdo chtěl
pracovat na svých svalech a kondici,
měl možnost navštívit hotelové fitness. A pokud jste už byli tak daleko,
že vás znudilo i samotné moře, mohli
skoro nevytáhl paty z hotelového areálu…“ (Z. Sais)
Z předchozího výčtu aktivit, které se
v něm daly provozovat, leckoho napadne, že se to mnoha hotelovým
hostům nemuselo ani povést.
„Úžasné na tom bylo, že jste si mohli
vybrat kdykoliv a cokoliv. A když jste
neměli náladu na nic z toho, mohli
“Musela jsem myslet na to, jak jsem se tu ocitla.
Že jsem si to nějak zasloužila. A že když tu jsem,
patřím v Akuně svým způsobem mezi elitu.“
jste se namočit do sladké vody bazénu. A to je jenom několik příkladů
z bohaté nabídky.
Mohli jste se ještě ke všemu tomu
přihlásit do animačního programu,
který denně organizovali hoteloví trenéři a animátoři, čili takoví „kulturní
referenti“: třeba na hodiny aerobiku,
lekce salsy, dětské programy…
Každý večer byl pro hosty připraven
kulturní program. Mohl to být balet
na populární hudbu, vystoupení akvabel, estráda, folklorní pásmo, prostě
jste se vždycky uchýlit do soukromí
svého pokoje a odpočívat.“ (N. Minářová)
Akuňáci: „Byli jsme parta!“
A při tom všem lenošení, koupání,
a zábavě se pořád hodně povídalo.
S kým jiným než s akuňáky a o čem
jiném než o obchodě. Tedy mimo jiné, protože se povídalo o všem.
„Nejvíc si cením neformálních setkání. Řekli jsme si věci, které bychom si
u stolu nikdy neřekli. Je to úplně jiné,
věnovanou pozornost. „Seděli jsme
s Jardou Bertlíkem u bazénu až do
čtvrt na čtyři a pořád bylo co povídat
a řešit. Najednou jsme tam byli poslední…“ (Z. Sais)
Zvláště pak ocenili A. Bizoně, který
měl na starosti organizaci celého zájezdu, jednal s vedením hotelu, s průvodci…
„Ležíme na pláži, mezi námi se proplétá „Endži“ a s milým úsměvem se
ptá, jestli nám něco nechybí. Až nás
to dojímalo… hlavně napište, že byl
skvělý…“ (všichni)
Součástí programu zájezd byly také
„národní dny“, setkání distributorů
s managementem na besedě spojené
se slavnostní večeří. To české pro-
reportáž
běhlo stejně jako ty ostatní v neformální příjemné atmosféře, tak typické tato setkání Akuny.
Ale nebyli by to akuňáci, aby se „nepodívali za plot“, nevyšli za hranice
luxusního areálu, aby nezkusili poznat, co život v této zemi obnáší.
Takže kdoví. Třeba se někteří z dnešních turistů jednou podívají na Kubu
i jako sponzoři.
Polibek delfína
Bezkonkurenčně nejúspěšnější atrakcí pobytu na Kubě bylo společné
koupání s delfíny na moři. Loď vás
dopraví k ohrazenému kusu vody,
k „mořské oboře“, kde jich plave
tucet. Vklouznete do vody, chvíli plavete, než si vás všimnou a pak…
„Bylo to nejkrásnější ze všeho. Je to
úžasný pocit, když se vás dotkne…“
(M. Bisová)
Zapomenutý svět
„Vyjeli jsme si sami taxíkem. Stará
Havana na nás působila, jako by se tu
zastavil čas. Není to líné město, ruchu
je tu víc než dost, ale připadalo nám,
že jsme se přenesli o nějaké to desetiletí zpět. Po ulicích se proplétaly
roztodivné tříkolky na lidský pohon,
sestavené z bicyklů a autobusových
sedaček, s amerikami konce padesátých let. V uličce se najdou ještě malé
krámky a holičské oficíny, jaké známe z času našich babiček. V jedné
jsem se nechal ostříhat… (P. Charvát)
Podobné pocity zažívali i účastníci
zájezdu, organizovaného cestovní
kanceláří. Jenže nebyli všichni tak
okouzleni.
„Byl to ohromný kontrast. Jako dovolená to bylo nádherné. Moře, pláž,
počasí, služby. A z této idylky vás vytrhne – musím říct bída. Chodili oblékaní docela pěkně, ale bydlí hrozně. Taky šest lidí v jedné ne moc velké místnosti… Všechno se zdálo šedé… Možná to bylo trochu i tím, že
to byl jediný den, kdy nesvítilo slunce
a dokonce mrholilo. (J. Burešová)
„Byl to moc poučný pohled a naordinovala bych ho každému, komu se
stýská po minulých časech. Tady jsem
si uvědomila, jak musím být šťastná,
že žiju v Česku a že my už ty časy
máme za sebou. (J. Kurfürstová)
Památné budovy z koloniálních dob
nenechaly nikoho lhostejným.
„Architektura to byla úžasná. A tak
zdevastovaná…“ (všichni)
Všechny tyto smíšené pocity účastníkům zájezdu večer vynahradila úžasná Tropicana. Jedno z nejslavnějších
revuálních divadel světa a pravzor
všech moderních revuí na všech kon-
tinentech uchvátilo všechny svým nezapomenutelným představením.
Zájezd do Havany také nebyl jediný.
Pohled do podmořského světa tropického korálového útesu si užili při
výletu lodí do míst, kde je útes v tak
mělké vodě, že k pozorování jeho
pestrého života stačí šnorchl.
Všichni jsme takové záběry už někdy
viděli v televizi. Ale vidět to na vlastní
oči, to je naprosto něco jiného.
Výlet na „safari“ v džípech do provincie Pinar del Río, proslavené pěstováním tabáku a výrobou rumu, přilákal
na sedadla aut řadu akuňáků. Obojí
totiž Kubánci umí nejlépe na světě.
Součástí výletu byla i návštěva skanzenu předkolumbovské indiánské vesnice s ukázkami prastaré kultury
a ochutnávkou „předkolumbovského“ jídla. Všem se to moc líbilo.
Setkání s Kubánci
Personál hotelu byl na úrovni. Schopný, vstřícný a nesmírně korektní.
„Byli úžasní, hodní, ochotní, vstřícní.
Měla jsem pocit, že se sama nesmím
ani poškrábat na rameni, abych jim
neubrala práci. Připadali jsme si jako
královské výsosti. Jenže rub té věci je,
že mají směšně malé platy a jsou
prakticky odkázáni na spropitné. Neumím sice cizí řeči, ale umím číst
v očích a vím, co chtějí a na co myslí.
Přesto to byli otevření a laskaví lidé…“ (J. Kurfürstová)
„Někdy nám připadalo nepochopitelné, že jsou tak spokojení. Jenže oni
žijí většinou odříznuti od světa i od
informací, nevědí, jaké jsou možnosti
jinde…“ (P. Melcher)
„Získat takovou práci je na Kubě výhra. Oceňoval jsem, jak si snaží vydělat. Vzorně se o nás starali a k tomu
každou chvilku přinesli tu dřevěnou
sošku, tu výrobek z kokosu… Bez
vnucování, když jste odmítli, jen se
usmáli a řekli promiňte… Zaujalo
mě také, jak pečují o svá stařičká
auta. Nemají žádné náhradní díly,
všechno dělají na koleně… Jako my
kdysi, a pak přijeli Němci a divili se
jako to že nám to vůbec funguje. Jsou
šikovní… Však jsem si tam taky udělal několik kontaktů, ti lidé mají příbuzné v USA a vlastně po celé Americe i po světě… a ke všemu mluví
česky. (O. Frajman)
Potkat na Kubě Kubánce mluvícího
česky není žádná výjimka. Mezi oběma zeměmi bývalého „socialistického
bloku“ vládly v minulosti velmi srdečné vztahy. Mnoho Kubánců v té
době jezdilo do Československa na
studia či na odborné stáže, na Kubě
se to zase přímo hemžilo českými
montéry a experty ze všech oborů.
Z té doby nám v Česku zbyli i někteří
kubánští usedlíci.
„Letěli jsme čtrnáct hodin tryskovým
letadlem, abychom na druhém konci
světa potkali Kubánce, který mluví
česky, bydlí v Berouně a zná naši Liteň…“ (J. + J. Krtkovi)
„Kontakty s česky mluvícími Kubánci
patřily k tomu nejhezčímu, co jsme
tam zažili. Všechno nám vysvětlili,
provedli nás městem, poradili… Byli
to fajn lidi.“ (P. Charvát)
„Zážitek na celý život. Je to nezvyklé,
zajímavé a vzrušující, plavat v moři
s tak velkou rybou, která se chová
jako kamarád…“ (P. Charvát)
„Polibek delfína, to bylo něco. A zdálo se nám, že jsou laskavější a přátelštější než my, lidé… (J.+ J. Krtkovi)
Snad každý účastník našeho zájezdu
má dnes fotku, jak se objímá s delfínem…
„Bylo to tolik zážitků… Každý den
jsme zažili něco, při čemž jsme si říkali: To je super, co víc si můžeme
přát… a příští den přišel jiný, a my si
to říkali znova. Každý den stál za to!“
(N. Minářová)
„Bylo to poprvé v životě, co jsem letěla letadlem, poprvé, co jsem trávila
takovou dovolenou. Kromě toho, že
jsem měla pocit naprostého uvolnění
a pohody, musela jsem, když jsem
ležela na pláži, myslet na to, jak jsem
se tu ocitla. Že jsem si to nějak zasloužila. A že když tu jsem, patřím
v Akuně svým způsobem mezi elitu.
Ten pocit byl k nezaplacení. A i kdybych tak teď trávila dovolenou každý
rok, nikdy na Varadero nezapomenu.
Protože poprvé je jenom jednou…“
(M. Bisová)
Akuna Business News
7
příběhy a názory
prý „ty se na to hodíš…“
Co bylo vaším životním snem, co
jste mu obětoval a proč se vám
zhroutil?
Josef: Chtěl jsem vybudovat malou,
ale kvalitní stavební firmu, schopnou
uspokojovat nejvyšší nároky stavebníků rodinných domů.
Dagmar: Začal od nuly, sám, na
sádrokartonových přepážkách. Svého
prvního zaměstnance přijal vlastně
díky přepracování a následným problémům se zády. Prostě nestíhal.
Josef: Taktak jsem na něho měl, ale
nastartovali jsme a brzy přibyli další.
Zpočátku se často střídali, než jsem
našel ty správné. Pracně a těžce jsem
je vychovával, než se naučili pracovat
podle mých představ. Deset let jsem
se snažil udělat dobrou firmu. A když
jsem ji konečně měl, tak jsem zkrachoval.
Jak a proč se to stalo?
Josef: Priorita vysoké kvality nás stála
hodně práce a projevovala se v nákladech. Taky o tu kvalitu každý nestál.
Sotva jsme vycházeli a neměl jsem
žádné rezervy. Musel jsem brát i neziskové zakázky, abych uživil lidi. Do
toho přišlo pár nesplacených pohledávek, druhotná platební neschopnost… a najednou jsem neměl na
výrobu. Zato milion a půl dluhů. Zavedl jsem úsporný režim a za dva roky
stáhnul dluhy pod milion. Stálo mě to
bezesné noci, nervy nadranc, přišel
srdeční kolaps… Když jsem si uvědomil, že pokud v tom budu pokračovat,
bude to trvat ještě pět let a zkolaboval
jsem.
Dagmar: Přes noc zlikvidoval firmu,
zalezl pod peřinu a zůstal tam rok.
Vůbec jsem nevěděla, co s ním mám
dělat.
A co jste tedy dělala?
Dagmar: Byla jsem úplně bezradná.
věděla jsem, že je nemocný, ale ne, co
mu je… Stěžoval si na únavu, na záda, na srdce… chvilkama na tom byl
líp, ale na práci to nebylo. Střídali
jsme doktory, léčitele…
Josef: Já jsem taky nevěděl, co mi je.
Bylo to, jako když se topím. Občas se
mi povedlo vystrčit hlavu nad vodu
a nadechnout, a pak jsem do toho
spadl znova.
Tehdy jste se seznámili s nabídkou Akuny?
Josef: Byli jsme na masáži a zatím, co
mě masírovali, manželce kdosi vykládal o Alveu. Přemýšlel jsem, odkud
ten název znám. Až pak mi to docvak-
8
Akuna Business News
„Náš příběh není tak docela o rodinném podnikání a vzájemné podpoře. Tím teprve teď začíná být. Je spíš o tom, jak skvělý obchodní
výkon mé manželky a využití výhod Akuny pomohly překonat mou
dočasnou neschopnost uživit rodinu, když jsem se nedokázal vyrovnat se ztrátou svého životního snu,“ říká pan Řezáč.
manželé Dagmar a Josef Řezáčovi,
R.N.D. a D.L.
lo. Vždyť my ho máme doma v lednici!
No a tak jsem si počkal, až u toho
žena nebude a koupil jsem šedesátku.
Jak se vzalo Alveo u vás v lednici?
Dagmar: Koupila jsem láhev a zatajila jsem manželovi cenu, aby mi nevynadal… Řekla mi o něm kamarádka,
která trpěla na astma. Já jsem měla
patnáct let migrény, a tak jsem to
zkusila. Patnáct let jsem se zabývala
výživou, četla odborné knihy, snažila
se o zdravý životní styl, brala potravinové doplňky, které mi nepomáhaly
– teď už vím proč – a měla sen o obchůdku s bylinami a zdravou stravou,
který byl naprosto nereálný, nebyly na
to peníze.
První láhev mi nepomohla. Ale na
kamarádce jsem viděla, že se výsledky
dostavují s delším časem. Jednou
jsme dokonce spolu jeli na školení.
A do toho najednou manžel přitáhl
domů hromadu beden a řekl mi, že se
na to docela hodím.
Jak jste na to přišel?
Josef: Já myslím, že to bylo moje volání o pomoc. Věděl jsem, že někde
k penězům přijít musím a cítil jsem,
že sám to nezvládnu. A nakonec –
moje paní už začala, už Alveo koupila…
Co jste mu na to řekla?
Dagmar: Ani se neptejte. Nechtěla
jsem podnikat, tím méně v network
marketingu a už vůbec ne s manže-
lem. No a vidíte. Kdyby nešlo o výživu,
v životě bych se do toho nepustila.
Měla jste předtím nějaké zkušenosti s obchodem?
Dagmar: Vůbec. Byla jsem tehdy
ekonomkou ve státním úřadě. Ale věděla jsem, že mi vlastně nic jiného
nezbývá. Bylo to pro nás tehdy strašně
moc peněz. Tak jsem začala obcházet
známé a nabízet.
Josef: Ráno do práce, odpoledne
a večer obchod, v noci domácnost.
Spala v té době pět hodin denně.
Dagmar: A to jsem vůbec nebyla ani
zaregistrovaná. Registrovala jsem se
pod svého muže až když jsem za tři
týdny prodala tu jeho první šedesátku.
Od té doby odebírám tu šedesátku
měsíčně vždycky. Za šest týdnů jsem
byla sama Leader a do roka R.N.D.
Říkáte to tak samozřejmě.
Dagmar: Nebylo to ani trochu samozřejmé. Musela jsem zpočátku pořádně zatnout zuby. Naštěstí nejsem moc
plachý člověk, nemám stres z kontaktů s lidmi. Jenže jsem to neuměla,
takže mě mé začátky stály hodně zbytečného úsilí. Kupodivu mi to moc
nevadilo, protože jsem viděla, jak lidé
o Alveo stojí a moje obchodování mě
brzy úplně pohltilo.
Nikdy jste toho nechtěla nechat?
Dagmar: Ne. Na takové úvahy jsem
ani neměla čas. Nejdřív lidé potřebovali další zboží, a to mě hodně motivovalo k pokračování. A když se
v Akuně stanete do dvou měsíců Leaderem a pravidelně trojnásobně plníte kvalifikaci, rychle si vás všimnou
nadsponzoři.
Ujal se mě Luděk Svoboda a naučil
mě nejdřív ty nejdůležitější věci. Moc
mu za to děkuji. Pak jsem začala dostávat pozvání na akce, kde jsem získala moc užitečných informací a dobrých rad. Učila jsem se a lepšila.
A měla jsem jasný cíl – zajistit rodinu,
když manžel nemohl. A pokud možno
co nejdřív splatit dluhy.
Jak vám v obchodě pomáhá manžel?
Dagmar (se smíchem): Já ho zatím
šetřím. Deprese je vážná věc a člověk
se nesmí dostat do stresu, když se
chce uzdravit. Aspoň podle psychologa, ke kterému jsme nakonec našli
cestu – mimochodem, taky na radu
od kolegy z Akuny. Takže vzhledem
k tomu, že je můj sponzor, já pomáhám jemu.
Josef: Někdy jsem se sám sobě smál,
abych se na sebe nemusel naštvat.
Moje žena byla mnohokrát produktivnější než já. Když jsem s obchodem
začal, bylo to tak jedna ku deseti.
Lepší se to, teď už dělám všechno pro
to, abych ji dohonil.
Co až se uzdravíte, vrátíte se ke
svým snům? Na stavbu, anebo to
snad bude obchůdek?
Josef (se smíchem): Mám sice depresi ale nejsem blázen.
Dagmar: Ten sen už nemám. Naše
budoucnost je v Akuně. Oba to dobře
víme. Nikdy jsme neměli lepší příležitost.
Letos vám oběma umístění v TTT
uniklo, dalo by se říct, o vlásek.
Jaké jsou vaše další cíle?
Dagmar: Letos autíčko od Akuny.
Zatím mám zánovní mazdu, na které
získávám řidičské zkušenosti. Chtěla
bych se taky podívat do Kanady. Říká
se tomu teorie světlých bodů… Ale
především chci vybudovat pevnou síť
pracovitých lidí, kterým tak nikdy nebude hrozit to, co se stalo nám.
Josef: Být v pořádku a vrátit své ženě
všechno, co jí dlužím za to, co pro mě
udělala. Věřím, že to bude brzy.
příběhy a názory
Před třemi lety jsem byla úplně na dně. Samoživitelka bez příjmů,
dluhy, do toho závažné zdravotní potíže… no diagnóza „na odstřel“.
Tehdy jsem si vzpomněla, že mi Marta Bisová cosi povídala o jakémsi sirupu na imunitu – název mi mezitím vypadl z hlavy – a tak
jsem se za ní rozběhla. Krátce na to jsem držela v rukou svou první
láhev Alvea.
Bylo sice určeno pro mou dceru Simonu, ale pro jistotu jsem si nalévala
také po odměrce. Vždycky jsme byly
zvyklé dělit se rovným dílem.
Simona měla sedmnáct a trpěla střevními kolikami, střídaly se u ní chřipky
ze. Za pár dní jsem měla doma 20
lahví Alvea a byla šťastná, že jsem to
dokázala.
Nová euforie a pud sebezáchovy mě
vyhnaly z mé nory a já vyběhla znovu,
tentokrát s lahvemi. K mému údivu
tivační literatury, z bestsellerů pozitivního myšlení, odezírala slova ze rtů
lidí, kteří pro mě díky svému úspěchu
v Akuně byli bohy. Ještě jsem dobře
nevěděla co chci. Jednou provždy
jsem však pochopila, co nechci: vracet se zpět. Chtěla jsem to obludné
živoření dostat ven i s kořeny.
Než jsem si uvědomila, jaký neobyčejný nástroj mám v rukou, pachtila
Eva Černá, R.N.D.
jak překročit vlastní stín
a angíny, rozmohl se atopický ekzém
a alergie. Zameškala ve škole jedno
celé pololetí, byla z toho všeho psychicky dost labilní… a teď jí hrozila
recidiva pásového oparu. Zopakovat
si předchozí útrapy s vleklou bolestivou infekcí budilo představy sebevraha o blížící se lokomotivě…
Sama jsem byla ochromena následky
výhřezu plotýnky a ochrnutím, migrénami, záněty, depresemi… Nejobtížnější byla chronická únava, která mi
bránila pustit se do čehokoliv. Hotový
bludný kruh. Neměla jsem žádné povědomí o možné prevenci, plně jsem
spoléhala na lékaře a jejich pomoc,
za kterou jsem pokorně platila nemalé částky.
Alveo ve mně nastartovalo příval energie a činorodosti. Nastal ale problém,
kde vzít na další láhev. Z té první Alveo
mizelo rovnou před očima, stejně jako příznaky nemocí u Simony.
S dcerou Simonou na oslavě přijetí
na univerzitu.
Z první prezentace jsem si zapamatovala nutnost dlouhodobého užívání
a pochopila jen to, že lidé u Akuny asi
vydělávají slušné peníze. Ale ani omylem jsem si to nespojila se sebou,
podstata mi zcela unikla. Komu bych
já mohla prodat tak drahou věc?
Upjala jsem se jen na myšlenku, že
musím sehnat sedmnáct a půl tisíce,
abych mohla levněji koupit tu věc, co
nám evidentně začala pomáhat. Byla
to ode mě velká drzost, když jsem se
vydala za známými, kdo mi půjčí pení-
Eva Černá (úplně vpravo) s obchodními partnery před firmou.
jsem do obálky „na dluhy“ nasbírala
víc peněz, než jsem použila na vlastní
nákup. Pak mi teprve začalo svítat.
Začala jsem hledat stejné nadšence se
slovy: „Na nic se nevyptávej, kup si
domů do špajzu to, co mám doma ve
špajzu já a dál to neřeš, jdeme spolu
na věc, je to parádní byznys“. No, tak
nějak. Umínila jsem si, že 20 lahví
obrátím minimálně jednou měsíčně,
abych pokryla vlastní spotřebu Alvea
a nemusela šetřit.
Dcera se mi rychle uzdravovala, její
pokožka pokrytá výsevy a strupy se
během několika týdnů zcela vyhladila, začala pravidelně chodit do školy
a já se zcela zbavila své apatie. Hromada léků putovala do igelitky a k recyklaci.
S přílivem sil se ve mně probudila
touha po poznání a velkých činech.
Tím prvním byl pro mne postup na
manažerskou pozici trianglem. Od té
doby miluju trojúhelník, symbol nepřetržité tvořivé síly a věčného pokračování.
Sbírání úžasných nových informací
a porovnávání poznatků s lidmi
z Akuny, které jsem postupně poznávala na akcích, mě postupně vyvádělo
z mého bludného kruhu. Hltala jsem
moudrosti z odborných článků, z mo-
jsem se s dobýváním svého ztraceného sebevědomí. To byla ta nejtěžší,
zato objevná práce, která se po čase
zúročila. Našla jsem při tom spoustu
cenností, jako je spolehlivost, úcta,
obdiv, ocenění, vděk…
S odstupem už mě tolik nezaráží, že
právě nejbližší lidé, na kterých mi
nejvíce záleželo, mě odmítli nebo se
mi vysmáli. Není divu, vždyť o mě věděli všechno a teď se vážně obávali
o mé duševní zdraví. Už dávno mě
přece ve svých kartotékách bezpečně
Na Adrenalin Show.
přátele a hodnotné vztahy a z ostrůvků se utvářel brod přes tu velkou vodu nezájmu a nedůvěry.
Zdeněk Sais do mě vytrvale bušil,
abych pracovala na svém postoji,
zkoušel to po dobrém i hnusně po
svém. Miluju ho za to. Oleš Frajman
měl tolik trpělivosti v ponoukání, až
jsem se konečně odvážila veřejně
promluvit mimo úzký okruh svých
partnerů. Martě Bisové jsem se mohla vždy svěřit s tím, co mi hlava nebrala a ona to rozhrábla… Všem
třem za to moc vděčím a řadím je do
své rodiny.
Získala jsem zázemí a stala se tak
smělejší. Konečně jsem si mohla připustit, že jsem se v Akuně našla. Když
jsem pak blíž poznala Petra Melchera, uvěřila jsem i ve svou šanci stát se
stejně dobrým článkem, jako je samotná firma, tedy její stejně dobrou
molekulou.
Zalíbil se mi ten staronový způsob života, používat prostých věcí k vytváření hodnot, používat komunikace jako
mocného nástroje.
Vlastně to dělám stejně jako kdysi
s tužkou a barvami. Načrtnu skicu –
to je kontaktní oslovení – a portrét už
se vyloupne sám při obchodním jednání, záleží jen na dobře posazených
proporcích a velké touze najít pravdu.
Když obraz sedí oběma stranám, je
z toho dohoda.
Na začátku je vždy inspirace, kterou
Akuna vydatně poskytuje svou nabídkou. Je stejně harmonická a vyvážená,
jako samotné Alveo.
Uvěřila jsem ve svou šanci stát se stejně dobrým
článkem, jako je samotná firma.
zařadili jako typ bez nároku na změnu. Takže neměli čas zabývat se nějakými nesmysly, vyrušovala jsem je
z klidu a neodbytně naléhala, za každou cenu jsem chtěla získat jejich
pozornost a plnou vahou tak tlačila
na pilu.
Každé odmítnutí jsem brala osobně
jako křivdu, ale proměnila jsem je ve
výzvu. Obhájit se, pracovat na sobě,
stát se něčím lepším.
Mezitím se párkrát přece jen zadařilo
a začaly se pomalu vynořovat první
ostrůvky naděje. Nalézala jsem nové
Chce to ovšem denní trénink, neustálé
zdokonalování v umění vyvolávat ty
správné situace, v jejichž závěru jsou
všichni zúčastnění spokojeni s tím, co
získali.
Akuně jsem propadla s plnou vášní,
díky ní opět našla radost ze života
i chuť se zdokonalovat v nekonečném
umění komunikace, v umění života.
Záleží mi na těch lidech, kteří se stali
mými partnery a na všechny ostatní,
které denně potkávám, pohlížím jako
na potenciální Akuňáky.
Akuna Business News
9
rozhovor
musíte ho milovat…
„Network marketing, to je úžasná záležitost, která byla navržena na Nobelovu cenu za ekonomii. Dá se – jako všechno – zneužít, a dá se z ní udělat nádherná věc pro všechny lidi. Musíte ho prostě milovat. A jestli
se do síťového prodeje dostane taková věc jako je Alveo…“
Pavel Drechsler, R.N.D.
Říkáte, že network marketing
musíme milovat. Jak to myslíte?
Protože je to jediný možný přístup.
Jak v něm uspět?
Jak v něm uspět a jak neublížit lidem,
kteří vám uvěřili. Nestačí milovat ho
kvůli penězům, ty přijdou, ale milovat
ho celým srdcem.
Mohl byste to vysvětlit?
Tahle činnost je o vztazích, o sponzorství. Radíte přátelům v obchodních
sítích a oni vás napoprvé většinou neposlechnou. Prostě půjdou a na ten
oheň si sáhnou, zkusí, jak si ulehčit
práci, jak to dělat jinak. Teprve když
se spálí, budou vám příště věřit, že to
tehdy bylo špatně.
do posledních detailů. Dělal jsem tam
aktivně skoro pět let.
Takže do Akuny jste nastoupil jako zkušený networker.
Určitě.
Proč po takové době zrovna do
Akuny?
Bylo to štěstí. Štěstí, že jsem se nachomýtl k jednomu zdravotnímu příběhu.
si na dobříšském zámku a on mi začal
vyprávět něco o jakési kariéře. Bylo to
jako by do mě sjel blesk.
Proč?
V první chvíli jsem nemohl ani uvěřit,
že mě potkalo takové štěstí.
„Tak takovouhle záležitost jako je Alveo, tenhleten unikát oni dali do multilevlu!“ říkal jsem si. Hned jsem věděl,
že jsem našel svůj produkt, svou životní příležitost a že se můj život změní.
aktivně pomáhat do hloubky v jejich
nejaktivnějších liniích… Zkrátka použiju to, co jsem se naučil a budu to
učit své lidi…
S network marketingem před
Akunou jste skončil v devadesátých letech. To znamená, že svou
síť budujete úplně od začátku?
Ano. V žádné jiné organizaci jsem už
potom nebyl. Já pořád ctím etický
kodex, který jsme měli a který nám
bránil ve vstupu do různých letadel. Já
umím okamžitě rozlišit, jestli je to letadlo nebo network marketing, jak je
Jak do toho zapadá ta láska?
Na nás je, jak reagujeme, jak se zachováme. Při tom nás vede ta láska.
Nejenom k těm lidem, ale taky –
a hlavně – k network marketingu.
Musíte se zachovat tak, aby to bylo
dobré pro úspěch v té práci. Pak to
bude dobré i pro toho člověka.
Na oslavě konce roku s kolegy.
To se dá přece naučit, ne?
Naučit ano, ale jenom té lásce. Předstírat nejde. Všichni vás nenápadně,
po očku, ale bedlivě pozorují. Pozorují vás jak vaši partneři, tak sponzoři na pozicích, o kterých se vám
v tuto chvíli ani nesní… Když ve vás
partneři v takových situacích pocítí
oporu a bezpečí, podvědomě se
k Vám přimknou. A vaši sponzoři
vás začnou brát. Tak vlastně vzniká
pevná síť.
V TTT jste se dostal někam kolem
15. 16. místa.
Na čtrnácté.
A smlouvu jste přitom podepsal
teprve vloni.
V únoru, přesně 2. února 2005.
Teď mi řekněte, jak je to možné?
Vy jste dělal network marketing
už dřív?
Ano, v polovině 90. let jsem se angažoval v jedné z nejlepších organizací
na světě, kde bylo všecko vypracované
10
Akuna Business News
A to vás zaujalo, to zdraví?
No jistě. Ale ne najednou. V první
chvíli – bylo to vloni v lednu – to byly
jenom nějaké bylinky. Informace, která mi šla jedním uchem tam a druhým
ven.
Mluvíte samozřejmě o Alveu.
Ano. Za tři týdny nato jsem se s tou
paní potkal znova a ona zrovna řešila
svůj problém s křečovými žilami.
V tom okamžiku mi to sepnulo, protože mám maminku, která má sedmdesát čtyři let.
Jak sepnulo, co jste udělal?
Napodruhé už mi došlo, že jsem se
dostal k úžasnému produktu. A tak
jsem jí řekl: „chci vědět, co to tady
ucucáváte, co pijete a kde to berete.“
Ovšem o nějaké obchodní příležitosti
jsem tehdy vůbec nic netušil.
Jak jste se o ní dověděl?
Dostal jsem telefonní číslo, smluvil
jsem si schůzku, přijel pán, sedli jsme
To bylo toho druhého února?
Ano. Ten první týden jsem myslel, že
mi pukne srdce, takový jsem měl
v sobě přetlak. První informace byly
tak skvělé, že jsem o nich až pochyboval. Potřeboval jsem si je ověřit a dovědět se podrobnosti.
A jak a kde jste k nim přišel?
Šel jsem po sponzorské linii, až jsem
se dopracoval k manželům Krtkovým.
Tyto lidi jsem si vybral jako aktivní
sponzory, kteří mi měli odpovědět na
spoustu dotazů.
Jak se vyvíjela vaše obchodní kariéra?
V únoru jsem se stal Leaderem. Od
června do října 2005 jsem pravidelně
potvrzoval pozici D.L. a v listopadu
jsem postoupil na R.N.D.
Jaké jsou Vaše cíle?
V únoru 2008 dosáhnu pozice IND…
Vycházím z reálného vztahu s mými
obchodními partnery, kterým budu
honorovaný – a netáhlo mě to.
To jste se za pět let jako networker nesetkal se žádnou zajímavou
nabídkou?
Taky jsem byl těm lidem v mé bývalé
firmě, kteří mě něco naučili, zavázaný
a dodneška odebírám jejich výrobky.
Ale to Alveo, to mě zlomilo… Spousta
lidí – dokonce i mezi distributory
Akuny – si dost dobře neuvědomuje,
co to Alveo je… já to dneska vím.
Proto mám ty výsledky.
Komu jste vděčný dneska?
Kromě Krtkových své přítelkyni Petře za podporu a trpělivost, všem
obchodním partnerům, a zvlášť Marii Horákové a Janu Chovanečkovi,
kteří byli v polovině 90. let mými
prvními sponzory… a Pavlu Vojkůvkovi, který získal v krátkém čase
mnoho registrovaných a spokojených odběratelů. Pavel má v našem
kraji pověst velice úspěšného léčitele. A prostě zasadil výrobky Akuny
rozhovor, zprávy ze sítí
do své úspěšné praxe a znásobuje
tak počty již dříve uzdravených a zachráněných lidí.
Pracoval jste pro společnost, která platí za světového lídra v network marketingu. Jak by dopadlo
její srovnání s Akunou?
Akuně je necelých šest let a jejímu
konkurentovi hodně přes padesát.
V tom srovnání vypadá Akuna zatím
jako dítě. Ale jako zázračné dítě, které
dokáže úžasné věci, o kterých většina
dospělých jenom sní.
Z každého zázračného dítěte nemusí vyrůst génius.
Ale Akuna je firma, která všechno,
s čím začala, usilovně rozvíjí, dělá
každý měsíc ohromný pokrok… Je to
jako byste se díval na hodinky a viděl,
jak se hýbou rafiky… A taky je vidět,
že jde správným směrem. Třeba vzdělávání – pokud Akuna bude mít takové lektory jako je Jiří Zhoř, tak bude
v horizontu pěti deseti let network
marketingovým gigantem.
Srovnal byste marketingový plán
Akuny s konkurencí?
Akuna je na tom daleko daleko líp ve
vyplácení provizí. Akuňáci, kteří neobchodovali u jiné společnosti, dost
dobře nevědí, co jsou to tvrdé obchodní podmínky, i když jsou sebevíc
korektní. Dosáhnout devítiprocentní
slevy, na to musíte mít obrat přes
čtvřicet pět tisíc. A když ho příští
měsíc nemáte, jste zase zpátky na
trojce. Nevím, kolik z nich by to vydrželo.
Jak jste to vydržel pět let vy?
Měl jsem štěstí na organizaci, která
stavěla na péči o zákazníky, na perfektní znalosti výrobků a co ty výrobky dělají, jak je používat a co zákazníkovi přinesou. A když si srovnám, že
v Akuně stačí se naučit něco o Alveu,
který je neskutečný, když do toho
vložím, co vím… naše organizace
bude určitě rychle růst.
Co byste si od Akuny přál?
Aby se dál rozvíjela.
Chybí vám tu něco?
Zatím noví obchodní partneři.
A od firmy?
V tuhletu chvíli vůbec nic, naopak si
ji nemohu vynachválit. Včera jsem od
firmy dostal auto (rozhovor se uskutečnil v prosinci – pozn. red.), to je
přece úžasná věc, dostal jsem akontaci, leasing, dneska jsem v takový pozici že mi Akuna všecko do koruny
zaplatí, a jenom proto, že pracuju
s lidma a ty lidi jsou ke všemu navíc
bezvadný.
Takže to nemá chybu?
Nemá to chybu. To není nadsázka. Já
jsem začátečník a nemůžu používat
velká slova. Ale nekecám si na vestu,
opravdu nekecám. Za rok za dva si
sedneme, vzpomeneme si na tenhleten
rozhovor a povíme si to znova. Uvidíte.
slavnostní zakončení roku 2005
Když jsme se před polednem začali
sjíždět, netušili jsme, co všechno nás
čeká. Společně jsme se naobědvali
a když jsme se ubytovali v útulně vybavených dvoulůžkových pokojích,
Martin o půl druhé zahájil program.
Několik desítek distributorů jeho sítě
a host dne, Dušan Galík, pak spolu
prožili nádherně odpoledne a večer.
Martin po krátkém úvodu předal slovo našemu hostu. Ten nám nejdřív
vyprávěl o začátcích své úspěšné spolupráce s Akunou. Někteří jeho příběh už znali, ale většina z nás ho poprvé slyšela přímo z jeho úst. Dušan
nás také seznámil s možnostmi a se
svými zkušenostmi z podnikání v zatím poslední otevřené zemi, na Ukrajině. Všichni jsme se shodli na obrovské výhodě podnikání v této zemi: do
České republiky za prací přišla spousta ukrajinských občanů kteří mají
spojení se svými rodinami.
Pak proběhlo stručné zhodnocení letošního roku. Ocenění se dostalo
všem přítomným i nepřítomným partnerům, kteří pro sebe a tím i pro svou
firmu něco udělali.
Na závěr byly všem přítomným rozdány dárky. Všichni dostali stejný. A ne
ledajaký – věšteckou křišťálovou kouli. V každé z nich je prý vepsán osud
toho, kdo ji obdržel. Věštění nám
ovšem bylo značně usnadněno, protože každý z nás od toho okamžiku drží
svůj osud pevně ve svých rukou.
A pak byl vydán zákaz mluvit po zby-
Partneři v síti Martina Holaty oslavili ukončení roku 2005 první prosincový víkend. Nejkrásnější akce naší skupiny se uskutečnila v sobotu 3. 12. v krásném koutu Českomoravské vysočiny, v obci Kouty
ve stejnojmenném hotelu.
Milan Bareš a Jana Janáková, R.N.D.
tek večera o obchodě, s jedinou výjimkou. K tomuto účelu sloužil jen
prostor sauny. Hned jsme se rychle
převlékali. Všichni jsme se na saunu
těšili. Nejen proto, že jsme si pořád
měli co říct, ale v mrazivém zimním
dni nám i kus pořádného tepla přišel
hodně vhod. Zchlazovali jsme se pak
v čerstvě napadaném sněhu a bylo to
úžasné.
Po sauně následovala slavnostní večeře, která všem moc chutnala. Během
ní si rozbalilo své „nádobíčko“ Duo
manželů Ulrichových, které nás celým
večerem provázelo a hrálo k tanci
i k poslechu. Taneční parket se zcela
zaplnil už během prvních skladeb.
Hudba hrála i na přání, takže jsme si
mohli nechat zahrát své oblíbené písničky.
Kolem deváté hodiny začala obsluha
plnit rautové stoly. A snad ani nemusíme dodávat, že bylo z čeho vybírat.
Každý si mohl vybrat podle chuti.
Během večera bylo vyhlášeno několik
soutěží „o hodnotné ceny“. Ta první
byla velmi ohraná, ale s novou rekvizitou. Místo míčků jsme použili lízátka, která spočívala mezi čely soutěžících párů. Dál už to znáte. Vyhrála
dvojice, která udržela lízátka na svých
čelech nejdéle.
Jednou z dalších soutěží bylo karaoke. Tady předvedlo své pěvecké kvality několik soutěžících. Vyhrál ji, jak
jinak, „rodilý Moravák“ – pan doktor
Adeyemi Adelugba.
Krátce před půlnocí byla vyhlášena
soutěž masek. Hodně z nás této výzvy
využilo, a tak se posléze na tanečním
parketu objevili bezdomovci, popeláři, lehké děvy, afričtí přátelé (někteří
se ani nemuseli maskovat) a kdovíkdo ještě.
Zlatým hřebem večera byla dražba
fotografií, na kterých byly zachyceni
účastníci večera v situacích a pózách,
kterými by se asi nechlubili. Z toho
důvodu by si je taky všichni pózující
velice rádi pořídili. Většinu fotografií
však vydražil Dušan Galík.
V neděli po probuzení na nás čekala
snídaně a po zhodnocení uplynulého
dne a dořešení obchodních dotazů,
na které se v sobotu nedostalo, jsme
se krátce před polednem rozjeli do
svých domovů.
Všichni jsme se shodli na tom, že kdo
nevyužil příležitosti zúčastnit se této
skvělé akce, přišel o hodně. Nabiti
dobrou náladou a plni elánu do další
náročné práce jsme se rozloučili.
Díky, Martine, za krásné setkání
a hlavně za celoroční zodpovědné vedení celého týmu. Pevně věříme, že
podobné akce zažijeme i v příštím
roce. Už teď se na ně všichni těšíme.
Akuna Business News
11
soutěž, postupy
budeme žít společnou věcí
Zatím každá soutěž, kterou
společnost zavedla, znamenala více či méně výraznou změnu v životě společnosti a zejména jejích distributorů. Co si
od nové soutěže slibuje jeden
z těch, těch kdo ji iniciovali?
Proč jste přišli s návrhem na novou soutěž?
Cítili jsme, že by firma a distributoři
měli udělat něco společně. Důvodů
pro to je hodně, tak jenom ty nejdůležitější.
Členové VIP klubu se vždycky nějak
zapojovali do propagace a realizace
firemních programů. Ale to, že jsme
se s vedením sešli, něco společně vymysleli, že jsme spoluvytvářeli pravidla, to je trochu jiné a moc cenné.
Protože zaprvé: my se nemusíme vciťovat do pozice distributorů, my jsme
distributoři a na všechno se díváme
z tohoto hlediska. A navíc tak dáváme
na vědomí, že není na jedné straně
firma a na druhé distributoři. Jsme
jeden celek, jeden tým.
Zadruhé: potřebovali jsme společnou
věc, která by byla dostatečně velká,
aby jí naši partneři mohli společně
žít.
Mohl bys vysvětlit, co tím myslíš?
Dosud to bylo tak, že někdo usiloval
o auto, někdo o umístění v TTT. Úplní
nováčci problematicky dosáhovali toho prvního, a jen těžce toho druhého.
Teď je to jiné. I úplný nováček může
dostat za tři měsíce víc kuponů než
jeden, může jich dostat i plný počet.
Anebo může vyhrát zájezd při losování. Všichni mohou soutěžit o totéž.
Budou se o tom bavit, sdělovat si
zkušenosti… Ta soutěž bude spojovat
lidi. A to nám přece jde.
A pak: lidi potřebují jednoduchý cíl.
Čím je jednodušší, tím jednodušeji ho
plní. A my jim dneska můžeme říct.
Když si budeš držet osobní obrat 700
bodů, budeš mít tohle. Když 1 400,
přibude ti tohle. A když na 2 100,
budeš mít k tomu všemu ještě tohle.
Myslím, ne, já vím, že motivace lidí
vzroste.
Představ si, že někdo chce od Akuny
auto. Když bude soutěžit o Kanadu,
stačí, aby si řekl: musím mít co nejvíc
kuponů. A to auto k němu přijde samo. Určitě. Všechno se zjednodušuje.
Tak to byl třetí důvod.
Ten čtvrtý je, že se na soutěž bez problémů dají nabalit další bonusy, jak
od firmy, tak od sponzorů. Firma například za lednové splnění podmínek
soutěže přibalila soupravu kosmetiky.
Já jsem svým přímým partnerům za
lednových 2 100 bodů přidal vstupenku na Gala Night pro dvě osoby.
Za 2 100 bodů? To je trochu víc
než podmínky soutěže.
Ano, ale je to splnitelné i pro nováčky.
Pro své přímé partnery jsem vyhlásil
i dlouhodobější soutěž. Po šest měsíců – od ledna do června – musí soutěžící splnit limit 2 100 bodů měsíčně.
Ale kdo to splní, dostane za to dovolenou v Chorvatsku. A po celou dobu
soutěže se budou na mých kruzích
vyhodnocovat nejlepší výkony a první
čtyři přímí partneři na každém kruhu
dostanou čtyři, tři, dva a jeden karton
Alvea.
A co ti, kteří splní jenom 1 400
bodů?
Pro ty přece platí všeobecné podmínky soutěže. Ale i oni něco ode mne
dostanou. Každý, kdo tyto podmínky
splní, uvidím rád na svém kruhu s jeho nejvýkonnějším partnerem.
Proč právě Kanada?
Cenu navrhl ing. Lelek a já mu naprosto rozumím. Je tam přece náš
výrobní závod. To musí zajímat každého distributora. Například já mám
k létání vztah, který by se nejlépe dal
vyjádřit právnickým termínem „nepřekonatelný odpor“. Proto se taky
neúčastním ani firemních zájezdů na
Karibik. Překonal jsem ho jenom
jednou. A to právě tehdy, když jsem
měl příležitost navštívit Kanadu a podívat se, jak se dělá Alveo. Letos je jej
pokusím překonat znova.
Který z těch důležitých důvodů,
které jsi uvedl, pokládáš ty sám
za nejdůležitější?
Všechny ty důvody byly důležité, ale
samy o sobě nejsou cílem, jenom
prostředkem. Cílem a smyslem té
soutěže je, aby každý sponzor získal
k soutěžení své partnery. Protože
když to udělá, bude po jejím skončení v Akuně daleko víc nejen aut a telefonů, ale především víc přátelství
a spolupráce, daleko víc spokojenějších, bohatších a šťastnějších lidí.
postupy na pozice – prosinec 2005
Vice President
Bozena Bartoszek (PL)
Regional Network Director
CA: Olga Kaliska;
CZ: František Fiedler;
MW: Rozalia Bielecka,
Liliya Hrebennikova;
PL: Maria Borkowska,
Małgorzata Gaworzewska,
Marek Kacperowski,
Tomasz Machul,
Aleksandra Michalska, Ilona Szwiec.
Division Leader (CZ + SK)
CZ: Marie Aubrechtová,
Zdeněk Kokoška
Leader (CZ + SK)
CZ: Jaroslava Arnoldová, Eva Bubínková,
Jan Burš, Jarmila Černíková, Marie
Dolejšová, Anna Fornůsková, Vendula
Fridelová, Václav Halík, Irena Heimová,
Marie Hejcmanová, Jana Hůlková, Josef
Janoušek, Ladislav Kleisl, Vladislava
Klossová Loudová, Jan Lomoz, Světluška
Ludmilová, MUDr. Jaromír Mandík,
Radek Mazáč, Marie Palkovičová, Ivona
Pastuchová, Marie Pechová, Vítězslav
Petřivalský, Eduard Polášek, Miroslava
Polášková, Jiří Poncar, Libuše Stecová,
Jaromír Susanka, Ing. Antonín Šíma,
Vojtěch Škorpík, Pavel Štícha, Miroslav
Trnečka, Josef Vařeka, Zdeňka
Zieglerová;
SK: Daniela Detersová, Amália
Jakubcová, Doc. MUDr. Ivan Jakubec
CSc., RNDr. Katarína Poláčeková,
MUDr. Mária Schmidtová, Miroslava
Zajacová.
Akuna Business News, měsíčník pro distributory společnosti Akuna CZ, s.r.o. • Jen pro vnitřní potřebu • Příspěvky podepsané distributory nemusejí
odpovídat názorům společnosti a redakce. Neprošlo jazykovou úpravou. Nevyžádané příspěvky a foto se nevracejí. Redakce, produkce a design RAAB
Ostrava, redaktor Mgr. J. Klein; prepress M. Juřica; tisk Contimex s.r.o.; distribuce Akuna CZ s.r.o.
Ročník I1I, číslo 1/2006
12
Akuna Business News
£ä
«Àœ
ÛÞۜi˜ßV…
ēŽÕ˜Þ°
Ü Ü Ü° > Ž Õ ˜ > ° ˜ i Ì
Marek Moroń, V.P.
ݎÕâˆÛ˜‰â?iâ`
iœ]
>˜>`>°°°
Jak
budeme
soutěžit?
Distributor, který odebere ve třech následujících měsících minimálně 40 ks
Alvea nebo jiné výrobky v hodnotě
1 400 bodů měsíčně, tj. celkem 120 ks
Alvea nebo 4 200 bodů, obdrží výherní
kupon.
Mimoto obdrží jedno balení (4 ks)
Alvea zdarma. Tato odměna se uděluje
nejvýše třikrát za trvání soutěže.
Za každých dalších 20 ks Alvea nebo
700 bodů, odebraných v tomto období,
se počet kuponů zdvojnásobí:
Alveo
body
počet
kuponů
120
4 200
1
140
4 900
2
160
5 600
4
180
6 300
8
200
7 000
16
První vyhodnocení soutěže bude v dubnu a pak jednou měsíčně.
(Soutěžit tak mohou i ti, kteří se k soutěži přidají v dalších měsících.)
Při každém z těchto vyhodnocení budou soutěžícím, kteří splnili podmínky,
přiděleny prémie – balení Alvea.
Soutěž letos skončí 30. září.
(Distributoři, kteří začali soutěžit v lednu, tak mají možnost absolvovat tři
cykly a získat až 54 kuponů!)
V říjnu bude provedeno konečné vyhodnocení a spočteny všechny kupony
v držení soutěžících distributorů.
Pět distributorů s nejvyšším počtem
kuponů bude za svůj výkon zařazeno
mezi účastníky zájezdu bez losování.
(O páté místo se může v případě rovnosti počtu kuponů losovat.)
O zbylých pěti místech se bude losovat
ze všech účastníků soutěže (kromě
těch pěti, kteří svým výkonem získali
přímý nárok na zájezd).
Pozor: Kupony se musí před losováním
aktivovat.
Poukazy na zájezd jsou nepřenosné.

Podobné dokumenty