1 Český průvodce po Egyptě – Cesty Štrunce, Businského a

1 Český průvodce po Egyptě – Cesty Štrunce, Businského a

Český průvodce po Egyptě – Cesty Štrunce, Businského a manželů Zelenkových1
Průvodce po Egyptě, jako byl například německý2 Baedeker, v českých zemích doby
meziválečné nenajdeme.3 Nejblíže se mu svou formou blíží kniha Evžena Businského a
Antonína Štrunce, Balkán, Palestina, Egypt, vydaná v roce 19364. Oba autoři byli úředníky
ředitelství státních drah v Plzni, a tak v knize nechybí ani podrobný jízdní řád železnic a lodí
z celé jejich výpravy, stejně jako mapky navštívených zemí a měst, které obohacují přílohu.
V knize je podrobně popsána celá cesta přes Balkán a Blízký východ do Egypta a
odtud zpět lodí do Evropy. Třetí kapitola se podrobně zabývá Egyptem. Zohledněny jsou jak
informace kulturního rázu, tak i rázu politického a historického. Skupina projížděla zemí od
severu k jihu a každé navštívené město či památka jsou popsány vskutku podrobně. Pokud
bychom porovnávali program jejich cesty s programem dnešních cestovních kanceláří, nenašli
bychom téměř žádný rozdíl. Celá výprava byla naplánována s obrovskou pečlivostí, jež by se
dala přirovnat k jízdnímu řádu.
Prohlídka egyptských pamětihodností započala v Káhiře dne 25. dubna 1936. Autoři
měli slušný kulturní přehled o Káhiře staré i moderní, byli velmi dobře obeznámeni i s její
historií. O velkém zájmu vypovídá i jejich hodnocení káhirského muzea a znalosti o jeho
vzniku a o sbírkách v něm soustředěných, obzvláště pak zdůraznění významu nálezu téměř
nedotčeného hrobu egyptského faraona Tutanchamona. „Největší pozoruhodností Káhyry je
slavné, světoznámé museum egyptských starožitností.“[…]„Obě patra budovy jsou naplněna
archeologickými poklady jedinečné ceny, nemající konkurenci na celém světě. Jsou to hlavně
nálezy z nilského údolí, z pyramid a takzvaných údolí králů, původu egyptského i
řeckého.“[…]„Hlavním a nejcennějším jádrem jsou dnes světoznámé nálezy z hrobky
mladého faraona Tut-anch-Amona5.“[…]„O ceně nálezů možno říci tolik, že sama návštěva
musea by stála za cestu do Káhyry, i kdyby neuchovávalo nic jiného, než právě tyto nádherné
doklady egyptské kultury z doby před více než 3000 lety. Zvláště zajímavým a nádherným
1
Tento článek vznikl za podpory grantu AVČR B 9101301.
Vycházel ovšem nejen v německé jazykové mutaci.
3
Neexistovala sice česká verze baedekra, ale německé a francouzské vydání tohoto a jiných průvodců byla
samozřejmě dostupná a byla běžně používaná. Můžeme doložit využití tohoto typu publikace například u
cestovatelky Ludmily Matiegkové, či u turisty Viktora Mussika (oba navštívili Egypt ve 20. letech 20. století.).
Z díla Baedeker Aegypten z roku 1928 čerpali i Štrunc a Businský informace pro své dílo.
4
E. Businský, A. Štrunc, Balkán, Palestina a Egypt, Praha 1936. V úvodu zmiňují knihy, ze kterých čerpali. Byli
to například, kromě již zmíněného Baedekeru z roku 1928, Knaurs Konvers. Lexikon z roku 1932, cestopis E.
Jahnové, Do Orientu, 1933 nebo politicko-hospodářský přehled egyptských dějin od A. Musila, Dar Nilu, 1935.
5
Tutanchamon, vládce egyptské 18. dynastie.
2
1
exemplářem této kolekce je poslední z vnitřních rakví králových ve tvaru mumie a králova
maska z ryzího zlata s očima z lapis lazulí, jež věrně zobrazuje tahy obličeje tohoto
osmnáctiletého faraona.“
Podrobně se zabývali i mešitami, zmínili hrobky chalífů a hřbitov mamlúků, stejně
jako sady Azbakíje a moderní čtvť města, Heliopolis. Další den byl věnován pyramidám.
Nejprve navštívili pyramidové pole v Gíze. Každá pyramida je pečlivě popsána z hlediska
historického i stavebního, jedná se o vyčerpávající popis nejdůležitějších informací i pro
značně náročného turistu, i když autoři v úvodu knihy velmi skromně uvádějí, že „Příručka je
sepsána pro potřebu turisty, který v krátké době hodlá shlédnouti nejdůležitější místa
Balkánu, Sýrie, Palestiny a Egypta.“ Velký zájem je znát hned z prvního odstavce
věnovaného tomuto archeologickému nalezišti. „Světoznámé gizehské pyramidy jsou druhé a
nejmohutnější z ostatních pyramid, které se vypínají v šesti skupinách mezi libyckou pouští a
Nilem od severu k jihu. Počítají se k nejstarším stavitelským památníkům lidského pokolení a
stále budí úžas nad zdatností svých tvůrců a dělníků.“ Jako ukázku jejich hodnocení jsem
vybrala nejznámější pyramidu, hrobku faraona Chufua6. “Po vystoupení na skalní
plošinu ocitáme se nejprve u největší p y r a m i d y
C h e o p s o v y , nazývané
Egypťany Echet Chufu, t. j. »horizont Chufův«. Rozměry této stavby dávají dnes v
porovnání k rozměrům původním tyto míry: délka základny 227 m, dříve asi 230 m,
kolmá výška 137 m, dříve 146 m, výška stěny 173 m, dříve 186 m. Úhel sklonu činí asi
52°. Obsah vlastního zdiva representuje dnes asi 2,350.000 m3, původně 2,500.000 m3.
Na vrchol pyramidy lze vystoupiti asi v 15 až 25 minutách. Výstup není sice
nebezpečný, ale namáhavý a pro osoby trpící závratí je nepříjemný sestup. Rozhled s
vrcholu, na němž se utvořila plošina téměř 10 m2, je však hoden této námahy.
Vnitřek pyramidy obsahuje hrobky královské. Návštěva jejich je velice zajímavá,
nedoporučuje se však osobám trpícím krevními návaly, poněvadž průchod nízkými a
úzkými chodbami—rozměry přesahují v některých místech sotva 1 m—je obtížný.“
Celý odstavec věnují i sfinze. „Vedle pyramid je snad nejznámějším památníkem němý strážce
tohoto pohřebiště, obrovská sfinx, ležící to lev s královskou hlavou, ozdobenou královskou
čelenkou s hadem a typickým šátkem. Byla vytesána v době vlády faraona Chufu z velikého
bloku vápence uprostřed lomu, z něhož byl brán kámen na stavbu Chefrenovy7 a později i
Cheopsovy pyramidy.“
6
7
Chnemchufu, řecky též Cheops, vládce egyptské 4. dynastie.
Rachef, řecky též Chefren, vládce egyptské 4. dynastie.
2
Zastavili se též ve starověké Memfidě, aby shlédli kolosy Ramesse II.8 a odtud
pokračovali do Sakkáry. Kromě stupňovité pyramidy, kterou ve svých denících zmiňují snad
všichni turisté a cestovatelé, upozornili též na trosky koptského kláštera sv. Jeremiáše,
Serapeum-pohřebiště posvátných býků i na mastaby vysokých úředníků V. dynastie. „Mezi
nejvýznamnější památky Sakkáry náleží však tzv. Mastaba vysokého úředníka Ti, boháče
z doby V. dynastie, tj. kolem r. 2500 př. Kr. Hrobka byla objevena Mariettem, jak nás poučí
tabule u vchodu. Nástěnné malby a reliefy uchované v prostorách této mastaby patří
k nejlepším, které se na půdě Egypta nalezly.“
Jejich další kroky směřovaly dále k jihu. Nočním rychlíkem urazili cestu Káhira–
Luxor za 11 hodin. Podrobně zde popisují luxorský i karnacký chrám, člověku přitom
připadá, jako by těmi místy sám procházel. Autoři této publikace sice měli velmi málo času na
důkladnou prohlídku všech památek, ale jejich popisný výklad byl opět užitečný i pro velmi
náročného turistu. Pro ilustraci uvádím úryvek charakterizující luxorský chrám.
„Chrám luxorský, jehož zříceniny se rozkládají u Nilu na západní straně města, vznikl za
Amenophise III.9 Kolem r. 1500 př.Kr. Zasvěcen byl Amunovi, jeho ženě Mut a bohu měsíce
Chontovi10, později bohu slunce. Byl původně dlouhý 190 a široký 55 m. Již dávno ve
starověku byl několikráte rozbořen, znovu však zbudován, zvláště za Ramsa II. Rozšiřováním
dospěl konečně délky 260 m.
Rozsáhlá síň Amenophise III., do které nejdříve vstupujeme, je zdobena na třech stranách
kolonádou velmi zachovaných sloupů s hlavicemi tzv. ‘uzavřeného papyru’. S touto síní
sousedí na severní straně sloupová chodba, přijímací síň královská, poměrně dobře
zachovaná, se sedmi páry šestnáctimetrových sloupů. Všechny chodby nesou krásné reliéfy,
bohužel, dosti poškozené. Chodba nás zavede do největší síně chrámové, do síně Ramsa II., o
rozměrech 57 a 51 m, do níž je však vestavěna mešita Abula Haggagy, čímž je prostor
zmenšen.“
O něco stručněji jsou popsány památky na západní straně Nilu, hrobky králů a královen,
chrám královny Hatšepsut11 v Der el-Bahrí, chrám Mentuhotepa III.12, Ramesseum, Medinet
Habu a Memnonovy kolosy.
V údolí králů navštívili několik hrobek, včetně slavného hrobu faraona Tutanchamona.
„Hroby tyto pocházejí z dob XVIII.-XX.dynastie, tj. z let 1500-1000 př.Kr. a na rozdíl od
8
Ramesse II., vládce egyptské 19. dynastie
Amenhotep III, panovník egyptské 18. dynastie.
10
Thébská–vasetská triáda se dnes přepisuje Amon, Mut a Chonsu.
11
Hatšepsut, panovnice egyptské 18. dynastie
12
Mentuhotep III., panovník egyptské 11. dynastie.
9
3
dřívějších pyramid, bývaly mnohdy tajně tesány a hloubeny do skal. Bývá to celá skupina
místností s hlavní síní, v níž byla uložena rakev. V ostatních místnostech bývaly nahromaděny
často celé poklady různých potřeb, které faraonovy byly dávány na pouť posmrtným životem.
Není proto divu, že již od nejstarších dob lákaly hroby lupiče, kteří je úplně vyplenili. Byl
proto téměř neporušený hrob Tutanchamonův hotovou sensací archeologickou.“ Dále
následuje velmi podrobný popis hrobu faraona Tutanchamona, který měl sloužit jako vzor pro
orientaci při prohlídkách ostatních hrobů. Popisujeme stručně jen nejzajímavější hrobku
Tutanchamonovu. Popisovati i ostatní nemá celkem významu, poněvadž hlavním
uspořádáním jsou obdobné.“
„Hrobka 18letého zetě Amenophise IV13., faraóna Tut-anchamona, byla objevena 4.
listopadu 1922 za známých a již zmíněných okolností. Ani tento hrob nebyl ušetřen loupení, a
to brzy po pohřbu králově, přes to však nálezy v něm učiněné jsou nejlepší toho druhu vůbec a
dávají názorný doklad nádhery, s jakou bývali panovníci Egypta pohřbíváni.
Z úrovně údolí vede nejprve 1,6 m široké a 4 m dlouhé schodiště o 16 stupních do hloubky. Na
to dojdeme dveřmi, při objevení zapečetěnými, do chodby 7 m dlouhé a 1,7 m široké, jejíž konec
ústí druhými dveřmi do předsíně 8 m dlouhé a 3,6 m široké, která tvoří největší prostoru hrobky. Při otevření byla přeplněna různými předměty, které lze z největší části spatřiti v
káhyrském museu. Na západní straně přiléhá k ní druhá komora. Severní stěna byla zbořena,
aby návštěvníci se zvláštního lešení mohli pozorovati vlastní celu hrobky s dřevěnou rakví ve
formě mumie. Obličej je portrétem zemřelého panovníka, oči jsou zvlášť zasazeny. Rakev je
krásně vyzdobena zlatem a fayancí. Rozpadávající se mumie králova byla do této rakve
přeložena z původní rakve vnitřní, která je v káhyrském museu. Zdi hrobky jsou ozdobeny
malbami.“
Přespali v Luxoru a hned následující den se přesunuli vlakem do Asuánu. Zde nemohli
vynechat prohlídku známých žulových lomů, v nichž je možné spatřit nedokončený obelisk a
další pozůstatky činnosti starověkých kameníků. Jako mnoho dalších turistů této i pozdější
doby obdivovali mohutné dílo asuánské přehrady, která poskytovala dostatek vody pro
zemědělce i v době od března do června. Ovšem stavba této přehrady měla i své stinné
stránky, což výstižně vystihuje následující odstavec. „Ostrov Philae, kdysi perla Egypta, patří
vlastně minulosti, poněvadž zvýšením přehrady byl trvale ponořen do vod nilských. Před tím
byl aspoň v některých měsících (totiž od srpna do prosince) přístupný.“ Zmíněn je i ostrov
Elefantina a jednou větou připomenuli skalní hrobky v okolí města Asuánu.
13
Amenhotep IV., Achnaton, řecky též Amenofis, panovník egyptské 18. dynastie.
4
„Absolvováním prohlídky Asuánu s okolím začíná již zpáteční cesta s nejbližším cílem
Alexandrií, které máme dostihnouti po jízdě asi 18-hodinové, nečítaje malé zdržení v Káhyře.
Asuan opouštíme po 15. hodině, do Alexandrie, vzdálené téměř 1091 km, dojíždíme k 11.
hodině druhého dne. Na zběžnou prohlídku města postačí asi 5 hodin.“
Po krátkém úvodu o historii města následuje krátký „turistický“ popis: „Alexandrie
přítomnosti neliší se valně od evropských středomořských přístavů. Velkoměstský život má své
středisko hlavně na náměstí Mehmeda Aliho, ozdobeném pomníkem tohoto slavného vládce
Egypta. Památek Alexandrii mnoho nezůstalo. Jediným dokumentem staré slávy je Pompejův
sloup z růžové assuanské žuly, 26 m vysoký, na místě bývalého Serapea, tj. chrámu,
zasvěceného bohu podsvětí Serapovi. Ozdobou města jsou krásné parky, nazývané Nousza,
s krásnými tropickými a subtropickými exempláři rostlin.“
V Alexandrii strávili pouze pár hodin a již v 15 hodin odpoledne vypluli na zpáteční
cestu do Evropy.
Z pohledu dnešního turisty, který si před cestou do cizí země může vybírat
z nepřeberného množství českých i cizojazyčných průvodců, se výše zmíněná kniha může
zdát jen jako obyčejný, i když velmi zajímavý popis cesty do zámoří. Ovšem dosah významu
informací, které autoři předkládají je opravdu velký. Nejen co se týče pro běžného člověka
vyčerpávajících informací týkajících se historie, kultury a geografie Egypta, ale i rozvrhy
vlaků a lodí, kterými ukázali, jak snadno se dá do Orientu dostat.
Další dílo, o kterém bych se chtěla zmínit, vypovídá o Egyptě osobitým způsobem.
Autor se v něm nesnaží přímo popisovat, jen čtenáře provádí po zajímavých částech Káhiry a
snaží se v něm povzbudit touhu po poznání.
Arabista Václav Zelenka se do Egypta podíval dvakrát, těsně před a po druhé světové
válce. Jeho kniha z roku 1948 Káhira ve snu a v probuzení14 není sice standardním
průvodcem, ale v mnoha kapitolách se tomuto žánru velmi přibližuje. Sám o svém díle říká:
„Nechtěl jsem napsati román. Je v něm mnoho fantasie, ve které se utopí skutečnost. Neměl
jsem také chuti sestaviti reportáž. Je příliš suchá a vyssaje (sic!) všechen romantismus a
veškeré kouzlo zážitků. Chci vypravovati, co jsem viděl, zažil i prostudoval.“[…]„Do Orientu,
tedy i do Egypta se musí vstoupiti s otevřeným srdcem a duší, s velkou dávkou dobré vůle a
nadšení. To vaši mysl naladí tak, že je schopna vnímati nejen hmotnou skutečnost, ale i jemné
nitky historie a onen vzácný orientální pel, kterým je celá země prosycena. Nutno tedy Egyptu
rozuměti. Ne každý, kdo byl v Káhiře, zná její kouzlo i její život, ne každý, kdo oficiálně
14
V. Zelenka, Káhira ve snu a probuzení, Praha 1948.
5
navštívil pyramidy, dovede chápati jejich význam. Protože příležitost zhlédnouti svět je stále
ještě vzácná, ponořte se do ruchu Káhiry a představte si, že se mnou všude chodíte.“
Václav Zelenka popisuje „jen“ Káhiru s jejím okolí, zato však velmi podrobně.
Prováděl své čtenáře starou i novou Káhirou, dokonce pro lepší porozumění připravil i mapu,
na které vyznačil významné památky, ministerstva, ale i konzuláty či český pension Garden
City manželů Haisových15. „Každé město má svůj střed, odkud se rozbíhají hlavní ulice a
rozjíždějí dopravní prostředky. U Káhiry můžeme označiti za takový střed náměstí Ataba, kde
je hlavní pošta a policejní i hasičská stanice. Odtud se rozjíždějí tramvaje na všecky strany:
č.3 k hlavnímu nádraží, č. 19 k Azharu, č.15 do Gizeh, č.30 do Staré Káhiry, č.33 do
Abbasieh, a mnoho jiných.“
Zvláštní kapitoly jsou věnované některým zajímavým čtvrtím, mešitám, kostelům,
parkům, egyptskému muzeu i novým vykopávkám v okolí hlavního města. Stejně jako pánové
Štrunc a Businský, zmiňuje se i Zelenka o slavné historii muzea a je též okouzlen obrovským
množstvím velmi cenných památek v něm vystavených. Rozepisuje se o Tutanchamonově
pokladu: „V prvé řadě každého upoutá velká výstava předmětů, nalezených v hrobce Tutanch-amonově. Jsou tu velké sochy strážců hrobu z ebenu a zlata, a králův trůn ze vzácného
dřeva, pokrytý zlatými deskami, majolikou, sklem a drahokamy, nádherně a přitom vkusně
zdobený mythologickým výjevem a symboly.“ Z textu je ovšem velmi dobře znát, že tento ač
jedinečný nález není skalním pilířem muzea, jež v sobě ukrývá tolik význačných památek.
Popisuje sochy, nádoby, modely z běžného života, vešebty, rakve, šperky, hudební nástroje.
Význam tohoto muzea krásně vystihuje poslední věta kapitoly: „Egyptské muzeum je otevřená
kniha pro každého, kdo chce čísti slavnou historii velkého národa, jehož památky i ideje se
staly základem nových kultur, náboženství a umění.“
A že profesor Zelenka chtěl památky poznat velmi důkladně, dokazuje též kapitola
nazvaná Nové vykopávky v okolí Káhiry. „Nejsem archeologem, ale mám hluboký zájem o
památky zašlých věků. Jsou to knihy, ze kterých čteme historii přímo a nezkresleně a které nás
nejen poučují, ale i vychovávají. Ostatně studovati nynější Egypt bez základních znalostí dějin
bylo by jako stavěti dům bez základů.“ Manželé Zelenkovi dokonce navštívili vykopávky
v okolí gízských pyramid spolu s žáky profesora Mahmuda Darwiše. Popis se však
nesoustředil jen na výčet toho, co viděli, ale i na popis hrobky typu mastaba, vysvětlení pojmu
Ka a Ba, balzamování. Navštívili i podzemí nově odkrytých mastab: „Nejvíce si vzpomínám
15
Haisovi žili v Egyptě od poloviny 20. let 20. století a provozovali zde český pension Garden City, který byl
československými cestovateli velmi vyhledáván, i když byl poněkud dražší. V tomto pensionu bydleli i Businský
se Štruncem. Manželé Haisovi se o své krajany starali po celou dobu jejich pobytu v Egyptě, ukazovali jim
Káhiru a podnikali s nimi dlouhé cesty do okolí hlavního města.
6
na jednu hrobku v temnu podzemí, zřejmě nejnověji objevenou, uprostřed níž stál kamenný
sarkofág, hostící rakev s mumií nějaké vznešené ženy. Při světle lampičky jsme viděli
rozpadlou pohřební kytici, položenou na sarkofág, a pod ní zbytky korálkového náhrdelníku.
Měli jsme zvláštní pocit pomíjejícnosti a marnosti všeho pozemského. Ta žena, bohatá a snad
krásná, je tu pohřbena se vším, co ji zdobilo, co měla ráda, na čem si zakládala a co bylo asi
jedinou náplní jejího života. A hle, z ní a i ze vší nádhery zbývá zčernalá mumie a rozpadlé
výzdoby.“
Často se do Gízy vydávali v noci, kdy bylo dávné pohřebiště osamocené a ztichlé a oni
si mohli jeho atmosféru lépe užít. „Zajímavé byly naše noční výlety k pyramidám. Jezdili jsme
tam za měsíčních nocí, zvláště za úplňku, v jehož stříbrném světle vypadala celá scenérie jako
neskutečná, zakletá v pohádkové prostředí pouště. Mohli jsme si vybrat:buď naprosté ticho
nebo za úplňku společnost Káhiřanů. Ticho nám bylo zajisté milejší už pro vychutnání celé té
krásy a velebnosti slavných pomníků tisíciletí. Čím větší ticho, tím hlasitěji mluvila k nám
slavná historie, obklopená dosud neprobádaným tajemstvím pyramid a sfingy.“ Po přečtení
těchto řádek se čtenář cítí uprostřed té nádherné scenérie, téměř jako by tam doopravdy byl.
Předchozí průvodce seznamoval více realisticky s rozměry a podrobným popisem památky,
Zelenka ji však přiblížil spíše emocionálně. Oba popisy ovšem ve čtenáři zanechají stejný
pocit obrovského významu památky.
Díky svým známostem s egyptskými vědeckými kruhy se manželé Zelenkovi dostali i
do Sakkáry s odborníkem na starověké památky. „Nejslavnější pyramidou z této skupiny byla
ovšem stupňovitá pyramida Zoserova(sic!). K ní nás vedl inženýr nejdříve. Připojil k tomu i
svůj výklad. Okolí pyramidy se jevilo jako obrovská skupina trosek, v nichž by se byl málokdo
vyznal. Inženýr měl však s sebou Lauerův16 nákres, představující tuto prostoru v původní
podobě. Podle ní jsme zařídili svoji prohlídku.“[…]„Obdivovali jsme se vysokým rýhovaným
sloupům kolonády velké síně, dále restaurovanému průčelí Severního a Jižného paláce,
zbytkům kaplí a chrámu «T» s polozachovanými sloupy. Zajímala nás malá kaplička zcela
uzavřená, kde jsme mohli dvěma otvory pozorovati sedící sochu krále Zosera(sic!), dívajícího
se k večernici. Jeho obličej jevil energii, ale také nápadnou tvrdost rysů.“[…]„Jaký to byl asi
mohutný pohled na celý tento komplex za dávných dob! Jaké množství poutníků navštívilo tato
posvátná místa! Však také na stěnách jejich útulků bylo možno spatřiti jejich jména a
16
Jean-Philipe Lauer, francouzský archeolog, který téměř celý svůj život zasvětil zkoumání Džoserovy
stupňovité pyramidy v Sakkáře.
7
zápisky.17“ I zde je vidět vedle snahy o pouhý realistický popis touha vzbudit ve čtenáři živou
představu pyramidového okrsku.
Manželé Zelenkovi zůstávali při obou pobytech v Egyptě v Káhiře a v citované knize
se to jasně odráží. Na rozdíl od díla předešlých autorů, kteří projížděli celý Egypt v několika
dnech, se Václav Zelenka koncentruje pouze na Káhiru a její nejbližší okolí. Celá jedna
kapitola je například věnovaná arabské čtvrti Muski, čtvrti bazarů. „Muski je vlastně bludiště
úzkých obchodních uliček, zvaných súky, které jsou součástí všech orientálních měst. Jejich
spleť je tak důkladná, že tam můžete snadno zablouditi. Výsadou těchto obchodních uliček je,
že každá má jiné určení.“[…]„Základními požadavky při vstupu do uliček Muski je dostatek
času, trpělivosti a klidu. Bez nich vám mnoho ujde a vystavujete se mnoha nepříjemnostem.
Orientálec nepochopí, že máte vyměřený čas nebo že spěcháte, rovněž tak mu je divné, že se
rozčilujete, když on je klidný.“ Kniha Václava Zelenky není jen zajímavým popisem, ale
vtáhne člověka přímo do středu dění, v tomto případě na arabské tržiště tak pověstné
neodbytnými obchodníky, se kterými strávíte mnoho času smlouváním o ceně nabízeného
zboží.
Jeho pozornost je samozřejmě věnována i mešitám a kostelům hlavního města, které
neopomenul navštívit snad žádný cestovatel ani turista v Egyptě. „Co Káhiru zdobí snad
nejvíce, jsou její mešity, jichž se počítá na pět set. Ať se díváme s vrcholu pohoří Mokattam,
s citadely, se střech vysokých domů-vždy se nám naskýtá tatáž nezapomenutelná podívaná na
celé moře plochých střech, z něhož vystupují obdivuhodné stavby zašlých století, nejkrásnější
památky arabské historie, které jsou dodnes pýchou Egypta a celého kulturního světanejvelkolepější mešity světa.“ Václav Zelenka byl zaujat především uměleckými dějinami
mešit, které vznikaly po mnoho století a každá v sobě přinášela něco nového. Při svém výčtu
nemohl nezmíniti známou mešitu Muhammada Alího. „Káhirská citadela (qalaa) je na konci
ulice Mohameda Aliho, na mírném návrší, ovládajíc tak pohled na celé město. Z města pak je
zase zajímavá podívaná na citadelu s proslulou mešitou Mohameda Aliho, zvanou
„alabastrová“, se dvěma krásnými štíhlými minarety. Bohatě zdobený vnitřek s byzantskou
kupolí jeví nádheru maurského slohu s ozdobami rázu tureckého. Blízko vchodu je náhrobek
Mohameda Aliho.“
V poslední kapitole, která má charakter průvodce18, nás autor zve k procházce do
Káhirských zahrad a parků, oáz zeleně. „Nejkrásnější pás káhirské zeleně vidíme na obou
17
Návštěvnická graffita dokumentovaná Battiscombe Gunnem ve 20. a českým egyptologem Jaroslavem
Černým ve 30. letech 20. století.
18
Část kapitol má ráz spíše etnografického popisu země. Vypovídají o životě a zvycích obyvatel Egypta, o
podnebí, rostlinstvu a celkově charakterizují tuto zemi.
8
nilských ostrovech Gezira a Roda. Gezira je cílem vycházek i oddechu. Tamní parky jsou
nejkrásnější z celé Káhiry. Stačí, překročíte-li most Kasr en Nil, a octnete se v království
zeleně. Můžete se procházeti podél Nilu pod krásnými vysokými datlovníky a pozorovati nilské
plachetní lodi i vlečné parníčky, táhnoucí naložené čluny“ Ve výčtu zelených částí Káhiry,
které jsou určeny spíše pro posezení však nevynechává ani zoologickou zahradu, jež neušla
pozornosti většiny československých cestovatelů a turistů, kteří ji znali z cizojazyčných
bedekrů. Ani v této kapitole si autor své pocity neschovává pro sebe. „Pro člověka citlivého,
jakož i pro milovníka přírody má každá roční doba v parku svoje osobité kouzlo. Největším
požitkem je ovšem seděti v únoru na trávníku v parku a vzpomínati, jak doma sněží nebo
mrzne až praští.“
Tato kniha, ač nebyla původně určena jako průvodce turistů, se myslím svým
zaměřením a poutavým popisem památek, jež krásně doplňují autorovy myšlenky a pocity, dá
s jistou nadsázkou označit za československý baedekr po Káhiře staré i nové.
Obě díla, Businského a Štrunce i Zelenky, jsou však svým způsobem spíše než
klasickými průvodci popisnými cestopisy, které se svým uchopením daného tématu snažili
čtenáři co nejvíce přiblížit Egypt starověký i arabský a vylákat ho z domova na dobrodružnou
cestu za poznáním.
9