sbor církve asd

SBOR CÍRKVE ASD
Zlín
1
LEDEN 10
Úvodník
Před několika dny jsme na svůj pracovní stůl postavili zbrusu nový kalendář s označením
rok 2010. Jeho listy jsou čisté – dosud nepopsané vyzývající k novým záznamům…
Jaké asi budou? Co nám přinesou dny nového roku? Budou strany tohoto kalendáře popsány záznamy radostnými nebo bolestnými? Máme se na ně těšit nebo se jich obávat?
…To vše v nás vyvolává pohled na nový kalendář.
Je spousta nepříjemných věcí, které i při té nejlepší vůli a snaze nejsme schopni ovlivnit.
Ty v nás vyvolávají stres a obavy, takţe mnohdy nejsme schopni se naplno těšit z právě
proţívané radosti. Kalí nám jí strach z toho, ţe kdyţ dnes jsme jakţ-takţ v pohodě, tak uţ
teď někde „za rohem“ číhá problém. A tak mnozí proţíváme pernamentní neklid ve své
mysli. Chtěl bych však takovým připomenout Jeţíšova slova: „Dosti má den na svém
trápení proto se příliš netrapte nad zítřkem“ ...
Ne málo je těch, kteří na nový kalendář hledí z nemocničního lůţka či v bolesti proţívané bezesné noci… „Jak dlouho ještě budu trpět?“ - „Nebude to ještě horší?“ - „Pane
Boţe, kde jsi, ţe mně necháváš tak trpět? – „A jsi vůbec?...“ Chtěl bych takovým připomenout Jeţíšova slova: „Na světě souţení míti budete, ale doufejte, já jsem přemohl
svět!“ - „Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a jste obtíţeni, já vám dám odpočinutí.“
- „Pokoj svůj dávám vám. Ne jako svět dává, já dávám vám.“ …
A těm, kteří mají své dny ţivota dokonce v závěru, a nový kalendář si uţ z toho důvodu
třeba vůbec nekoupili, bych chtěl připomenout Davidova slova: „Byť se mi dostalo jít
přes údolí smrti nebudu se bát zlého, nebo Ty se mnou jsi…“ Vycházejí ze zaslíbení
formulovaného později samotným Jeţíšem: „kdo věří ve mně, i kdyby zemřel, ţiv bude!“
Všem nám společně bych chtěl navrhnout: napišme si velkými písmeny do záhlaví našeho nového kalendáře Jeţíšova slova: „Já s vámi jsem, po všechny dny, až do skonání
světa.“ Ať nám kaţdý náš pohled na kalendář nového roku 2010 připomene, ţe Jeţíš –
náš Spasitel, nás, kteří v Něho doufáme, nikdy nenechá samotné. Ţe Jeho přítomnost
v našich ţivotech můţe nadlehčit tíhu o toho nejtěţšího loučení; můţe uklidnit nemocí a
starostmi zkroušenou duši; a můţe nám dopřát i plné proţívání radosti, kterou nám dny
nového roku přinesou.
J.Šlosárek
Často si vezmu kytaru a zpívám
Ne, to nejsou slova muzikanta, ani někoho, kdo má muziku jako svůj hlavní
koníček. Byli byste překvapeni stejně
jako já, kdyţ jsem podobná slova četl
v odpovědích rozhovoru pro toto číslo
našeho časopisu. Navíc od mladé slečny,
kterou téměř všichni známe od kolíbky.
Tou zpovídanou byla ALČA MALIŠOVÁ, pro mnohé také Ája. Dnes se jí tak
říkat asi jiţ nemá, protoţe dospěla –
hlavně tím, co ve svém mladém ţivotě jiţ
proţila.
Proč nadpis, jaký je v úvodu mého rozhovoru? To jiţ se dočtete v následujících
odpovědích. A také vyvstane otázka –
proč rozhovor právě s ní, čím je výjimečná … . Odpověď je nasnadě - delší čas je
mimo Českou republiku.
Takţe se usaďte a poznejte Alču moţná
z jiného úhlu, neţ ji dosud známe.
- Jak ses vlastně dostala k tomu, že jsi
opustila rodnou hroudu i střední školu
a zamířila za studiem do vzdálené země?
Jednoho dne tahle myšlenka přišla,
nepamatuji si přesně....začala jsem ji víc
rozvíjet a měla jsem i podporu od svých
nejbližších. Samozřejmě realizace stála
hodně úsilí, ale když člověk pozná, co
Bůh pro něho má nachystané a opravdu
to odevzdá do Božích rukou, nic není nemožné. Nevěděla jsem, že pojedu do Norska, jelikož mé plány směřovaly jinam,
ale když se zdály příliš komplikované, tak
jako jednu z možností jsem zkusila Norsko. O škole jsem toho moc nevěděla,
kamarádka mi pouze řekla, že je
v Norsku...ale byl to zajímavý pocit, když
jsem poznala, že mě tam Bůh chce mít.
- Měla jsi podobnou myšlenku na studium něčeho takového již dříve, nebo
to bylo náhlé rozhodnutí?
Sen to asi byl- trošku si pootevřít vrátka a podívat se dál...konkrétně ta touha
být rok na místě, kde budu studovat něco,
co má pro mě prioritu v životě, trávit čas
nad něčím, co má pro mě význam a taky
být v prostředí, kde je stejný duch, duševní pohoda, a lidé sdílející se o zkušenosti
s Bohem...tohle byla má touha vždy. Potřebovala jsem najít pevnou skálu, kde
bych zapustila kořeny, aby ten strom
mohl někde začít růst. Je to důležité pro
křesťanský život.
- Co na tvé rozhodnutí o studiu v cizině
říkali doma rodiče?
Moje maminka mě v tom hodně podporovala, za to ji obdivuji. Sama totiž o
škole moc nevěděla.. Než jsem odjela,
měly jsme spolu a stále máme  hodně
silný vztah, ona ví, co dělám a taky znala
mé očekávání od školy. Věděla jsem, že se
za to hodně modlí a já ty modlitby pocítila. Taťka to asi více pocítil, až když přišel
den odjezdu, předtím to bylo víceméně“
klidně jeď i někam do Jižní Ameriky“.
Sama vidím, že mi to hodně dává ve vztahu s rodiči, člověk si jich začne více vážit...a za to jsem ráda.
- O jakou školu vlastně jde? Kdo ji
provozuje a čím se zabývá?
Je to Matteson skolen, škola je pojmenovaná podle Mattesona, což byl první
misionář ve Skandinávii. Je to adventistická misijní škola, která spolupracuje
s místním sborem a církví CASD. Je sou-
částí Granheim foundation. Má farmu a
dodává do obchodu hlínu. Je to jeden ze
zdrojů financí pro školu. Dlouhé roky
byla členem ASI. Studijní plán se skládá
ze tří semestrů. První semestr je v Norsku
– evangelizace v různých směrech ( ankety- hledání lidí zajímajících se o studium
Bible, kolportace – knižní prodej, práce
pro druhé lidi – pomáhání starším lidem,
rodinám, program v různých sborech kázání, zpěv, zkušenosti, mládež atd..,
taky jsme se zapojili v poslední době do
spolupráce s místním utečeneckým táborem). Druhý semestr je cesta na misii.
Tradičně se jezdí do Jižní Ameriky, tento
rok byly i nějaké výjimky a v nabídce byla
Indie, Mongolsko, Ukrajina -na tři měsíce. Jede se pomáhat druhým lidem- to mě
teprve čeká , a třetí semestr je opět
v Norsku na škole, uvidíme co přinese ;-)
Školní rok je zakončen třítýdenní evangelizací, evangelizace ve smyslu kolportace,
New start přednášek, atd..
- Co všechno se na této škole učíte a jak
moc se to liší od klasických škol, jaké
my známe?
Liší se to hodně. Nedá se to srovnat se
střední školou. Člověk tam získá hodně
důležitých věcí pro život a to klasická
střední škola nenabízí. Sama jsem si uvědomila tolik věcí, nad kterými jsem nikdy
nepřemýšlela, možná je to i tím, že je
člověk dál od své rodiny, přátel a má čas
nad plno věcmi přemýšlet. Je to škola
života 
- Máte i čas na osobní volno a jak ho
trávíš ty a jak třeba i ostatní?
Hihi  no „osobní volno“, dá – li se to
tak nazvat, máme průměrně dvě hodiny
denně. Myslím si, že se tak člověk naučí
správně využít volný čas. Snažím se cho-
dit každý den do lesa, kde prožívám
osobní vztah s Bohem a medituji s ním,
což jsem před tím nikdy nepoznala. Trávím to různě, snažím se,aby to bylo
moudře. Brala bych ale více volna. Je to
hodně individuální, jelikož každý má jiné
priority a vnímá využití volna jinak. Někdy ho trávíme společně s ostatními, například když napadl sníh a šli jsme v noci
do lesa koulovat se ;-)
- Našla jsi k sobě někoho blízkého, o
kom můžeš říct, že je kamarádem, a
jaké to je, najít si v cizím prostředí
„spřízněnou duši“?
Hm...to je otázka, nad kterou poslední
dobou často přemýšlím. Jsme tam jako
rodina, jsme každý jiný a když někdo chybí, tak to rychle pocítíme. Každý má svůj
úkol. Jsme tam z různých koutů světa,
každý pochází z jiné kultury, z jiných zvyků. Já jsem tam jediná Češka, samozřejmě o to je to těžší. Poznala jsem, že nejlepší je být závislá jen na Bohu, takže
v něm jsem tam našla asi největšího kamaráda, skrze přírodu...Ale mám je tam
všechny moc ráda. Denně si navzájem
prokazujeme lásku a úctu. Je to jeden
z charakteristických bodů pro tu školu a
to nás hodně sbližuje, nikdy jsem to nepoznala. Snažím se dokazovat lásku stejně
všem, samozřejmě někdy je člověk více
sympatický, někdy míň, ale umění je naučit se to s každým 
- Co pro tvůj duchovní život pobyt na
této škole přináší?
Jak jsem se zmínila, je to škola života.
Přináší mi to nejen to duchovní povzbuzení, ale i praktické věci do života, ať už
dokázat projevit lásku druhým, poznat
potřeby druhých a upřednostnit je před
svými, taky být zodpovědný sám za sebe
ve všem, poukazovat na hodnotu člověka.
Tohle je křesťanský život v praxi, a já si
myslím, že tato škola je skvělé místo, kde
s tím začít. Stále jsme spolu, každý je
jiný a má jiné potřeby a někdy je to hodně
těžké. Co se týče duchovního života, kromě teologických znalostí je to osobní
vztah s Bohem, mně k tomu hodně dopomohla příroda a já poznala Boha jako
nikdy před tím. Neřekla bych ale, že to
byla škola, která mi ten vztah s Bohem
dala. Když se člověk odevzdá Bohu a Bůh
ho vede, tak tohle je výsledek cesty. Snažím se užívat každé minuty, protože vím,
že jsou to neopakovatelné chvilky
v životě.
- Je něco, co se ti při pobytu tam daleko líbí a co naopak ti tam z domova
chybí?
Líbí se mi život na venkově, příroda
kolem, žádný stres a starosti běžné ve
městě a těžko se zvyká zpátky na město ;-)
No, určitě mi chybí všichni a vše, co je
blízké mému srdci...často si vezmu kytaru
a zpívám všechny české písničky od duchovních až po lidové ;-) Taky jsem milovnicí zvířátek a tam žádné nemáme,
takže moje slečna Nelinka mi chybí určitě

- Co tě čeká v nejbližší době, když se
teď po pobytu v cizině vrátíš domů?
To stále řeším a věřím, že mě Bůh opět
povede. Chystám se dokončit 2 roky
střední školy a dále se pak uvidí. Nějaké
plány jsou, ale to se bude odvíjet od hodně věcí. V budoucnu bych chtěla pracovat
pro lidi a pro Boha.
- Kolik jazyků již umíš, a jaké?
Někdy se cítím že neumím ani jeden.
Takže: čeština, můj rodný jazyk ;-), dále
angličtina. Často přemýšlím buď
v češtině nebo v angličtině. Když žijete
v prostředí, kde se mluví jen anglicky, tak
začne být angličtina srdci blízká. Někdy
mám i problém, že začnu mluvit anglicky,
třeba když přemýšlím o věcech v Norsku.
Neumím úplně perfektně anglicky, ale
dorozumím se a mám angličtinu moc
ráda. Francouzsky jsem se učila 2 roky,
je to hodně těžký jazyk, ale mám možnosti
mluvit francouzsky a sem tam něco řeknu,
určitě chci v tom pokračovat v budoucnu.
Španělštinu jsme měli teďka půl roku.
Jedu do Bolívie, tak se tam budu muset
nějak dorozumět ;-) i když nevím jak. Dále norština a švédština - něco málo umím
říct, např. mám hlad, jsem unavená, přeji
pěkný den, chci pomoc atd. Cítím to někdy jako bariéru, když se bavím s někým
z Norska, kdo neumí anglicky, což bývají
výjimky  Německy se taky trochu dorozumím, ale kvůli střední škole se budu
muset naučit hodně během půl roku. Když
člověk získá motivaci, tak to jde rychle.
Ale jednoduše řečeno: česky a anglicky
umím, v ostatních jazycích se dokážu
zeptat na základní věci, i když občas se mi
pletou.
- Kdy se chystáš zpět a co potom? Jaké
vlastně ta škola pro tebe bude mít
uplatnění do budoucna?
Pokud se nic vážného nestane během
půl roku, tak se domů vrátím v srpnu.
Plánuji se tam často vracet, je to můj
druhý domov a vím, že tam budu mít zázemí vždy. Pokud budu chtít pokračovat
ve studiích misie, teologie, křesťanského
zaměření, tak budu mít vždy doporučení
od školy. Ale nad tím moc nepřemýšlím.
Co se týče teorie, tento rok mi bude stačit
Do budoucna bych chtěla pak něco více
praktického pro lidi. Možná přímo jet
někam mezi domorodce a pomáhat jim - a
to se většinou požaduje mít absolvovanou
tuto nebo podobnou školu. Ale uvidíme,
co se naskytne v budoucnu. Po zkušenosti
je to náročné být někde sám a já nevím,
co má Bůh pro mě přichystané, nechám
se překvapit 
- Co bys řekla komukoliv, kdo by o
podobném studijním pobytu uvažoval?
Nemyslím, že by tam měl jet každý. Já
většinou radím, aby se člověk za to modlil. Pokud cítíš, že tě Bůh k něčemu takovému volá, v prvé řadě musíš být ochoten
se všeho vzdát pro Ježíše a dát mu všechno, co by tě mohlo brzdit. To jsem pochopila sama na sobě a není to vždy lehké.
Bůh má pro každého jiný životní plán a
každý má jinou hřivnu, např. misijní
práce někde mimo civilizaci není pro
každého. Bůh si používá každého v jiném
směru, ale je důležité poznat ten dar a
nezakopat ho.
- Co přeješ našemu sboru minimálně
do doby, než se vrátíš – ale třeba i do
vzdálené budoucnosti?
Odvolám se na předešlou otázku, aby
se každý modlil za to, kde má to svoje
misijní pole. A využíval plně svého duchovního daru. Jsem moc ráda, jak
v poslední době sbor ožil, vidím v tom
vyslyšené modlitby, možná to tak nevnímáte, ale když se člověk vrátí po čase, tak
vidí rozdíl. Ale duchovní život není o sboru, je to o vztahu každého z nás s Bohem,
jsme pouze lidi a někdy může být náš život s Bohem nahoře a někdy dole. Nejdůležitější je uvědomit si to - jak na tom
vlastně jsem? Dělám opravdu to, co Bůh
po mně chce?
Otázky kladl P. Matula
Bible
Dokáţeš si představit co by se stalo,
kdybychom Bibli pouţívali tak, jak pouţíváme mobil?
A kdybychom svou Bibli nosili vţdy
s sebou v kapse nebo v kabelce? A kdybychom se do ní během dne stále dívali?
A kdybychom se pro ni vrátili, pokud
bychom ji zapomněli doma nebo v práci?
A kdybychom ji pouţívali k posílání
zpráv svým přátelům? A kdybychom s ní
zacházeli tak, jako bychom bez ní neuměli ţít? A kdybychom ji darovali jiným? A
kdybychom ji pouţívali, kdyţ cestujeme?
A kdybychom ji brali do rukou v nouzi?
Na rozdíl od mobilu Bible nemá omezený dosah. „Funguje“ na rozdíl od mobilu na jakémkoliv místě. Není třeba dělat
si starosti kvůli vypotřebovanému kreditu, protoţe Jeţíš uţ cenu zaplatil a kredit
je neomezený. A nejdůleţitější je, ţe spojení se nepřerušuje a kapacita baterky
vydrţí na celý ţivot.
„Dotazujte se Hospodina, dokud je
možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko“ . Izaiáš 55,6
V Bibli najdeme některá telefonní čísla
pro případy nouze.
- Kdyţ jsi smutný, vyťukej Jana 14.
- Kdyţ o tobě někdo nehezky mluví,
vyťukej Ţalm 27.
- Kdyţ jsi nervózní, vyťukej Ţalm 51.
- Kdyţ jsi ustaraný, vyťukej Matouše
6, 19.34
- Kdyţ jsi v nebezpečí, vyťukej Ţalm
91.
- Kdyţ tvoje víra potřebuje povzbudit,
vyťukej Ţidům 11.
- Kdyţ jsi sám a máš strach, vyťukej
Ţalm 23
- Kdyţ jsi zatrpklý a kritizuješ,
vyťukej 1. Korintským 13.
- Chceš-li poznat, jaké je tajemství
štěstí, vyťukej Koloským 3,12-17
- Kdyţ se cítíš skleslý a opuštěný,
vyťukej Římanům 8, 31-39.
- Kdyţ touţíš po pokoji a odpočinku,
vyťukej Matouše 11,25-30.
- Kdyţ to vypadá, ţe svět je větší neţ
Bůh, vyťukej Ţalm 90.
Tento telefonní seznam pro naléhavé
případy jsem dostal darem a zdá se mi
správné podělit se o něj s ostatními lidmi.
Opiš si ho do svého zápisníku, jedno
z těch čísel můţe být důleţité v jakémkoli
MOMENTĚ TVÉHO ŢIVOTA.
Pošli ho svým přátelům ….
Můţe se stát, ţe jedno z těchto čísel pro
případ nouze zachrání někomu ţivot.
….. Kéţ ti Bůh ţehná…..
Pře
6+1 otázka dvojicím
V druhém dílu seriálu, kdy zpovídám různé dvojice, jsem zamířil do řad mladých a
zároveň do řad sourozeneckých. Vybral jsem si sourozence Hudečkovy a musím na jejich adresu říct jen samá pozitiva. Ochotně a s úsměvem přijali otázky a tak vy můţete
nahlédnout do nepoznaných stránek jejich společného ţití a souţití.
VERONIKA HUDEČKOVÁ
- Jaký byl Kuba brácha, když jste byli
malí?
Blonďatý, hodný a naivní. A někdy se
pořádně vztekal.
- Co dělal v dětství Kuba nejraději a co
naopak děsně nerad?
Rád byl venku, my jsme byli venku vlastně pořád. Hrozně ho bavilo vymýšlet a
stavět s dědou motokáry.
- Jak jde Kubovi škola dle tebe a dle
reality?
Dívám se na věci reálně - velice dobře.
- Jaký máte vztah v současnosti?
Mnohem lepší než dřív. Možná proto, že
jsem doma jen na víkendy.
- Kterou či které vlastnosti na Kubovi
obdivuješ či se ti líbí?
Hodně jezdí na kole a udržuje si fyzičku.
JAKUB HUDEČEK
- Jaká byla Verča ségra, když jste byli
malí?
Panovačná. Jelikož jsem téměř o 3 roky
mladší, tak jsem byl dlouho pod „útlakem“.
- Co dělala v dětství Verča nejraději a
co naopak děsně nerada?
Hrála si se zvířátky ( psi, koně ) a skákala se mnou taky ráda z vysoké skříně do
hromady peřin. Naopak děsně nerada doma pomáhala.
- Jak jde Verči škola dle tebe a dle reality?
Z obou dvou pohledů jí jde víc než
dobře. Je do toho fakt „zapálená“.
- Jaký máte vztah v současnosti?
V současnosti spolu vycházíme dobře,
možná líp než dřív. Možná má na to vliv
fakt, že se vidíme méně často (o víkendech).
- Kterou či které vlastnosti na Verči
obdivuješ či se ti líbí?
Pomůže mi s tím co umí ( např. matika),
Umí se vcítit. Má hodně kladných vlast-
- Co by měl Kuba do budoucna změnit?
Někdy nebýt explozivní.
- Co ve vztahu k němu chceš dobrovolně
změnit?
Nic mě nenapadá.
ností – je to dobrá ségra.
- Co by měla Verča do budoucna změnit?
Kdybych trochu zapřemýšlel, tak mě jistě
něco ( fůra věcí ) napadne. Ale momentálně mě nic nenapadá …. .
- Co ve vztahu k ní chceš dobrovolně
změnit?
Narozena: 1989
Vzdělání: v současnosti na VŠ
Rodinný stav: svobodná
Rodiče a sourozenci: mamka, taťka,
sestra a brácha
Zaměstnání které by chtěla dělat: architektka
Nesplněné přání: procestovat celou
Evropu
Co přeješ našemu sboru: víc dětí a
mládeže
Narozen: 17.11. 1991
Vzdělání: momentálně gymnázium
Lesní čtvrť
Rodinný stav: svobodný
Rodiče a sourozenci: 2 starší sestry
Zaměstnání které by chtěl dělat: těch je
kopa, ale žádné zatím není reálné –
např: člen horské služby ve Švýcarsku
Nesplněné přání: zdolat Mt. Elbrus
Co přeješ našemu sboru: hodně nové
mládeže a také dobré vztahy a zdraví
Seriál – pokračování ?
Seriál o obyvatelích našeho pečováku je
u konce. Obyčejně se na závěr seriálů
připravuje něco extra, vzpomínání, rekapitulace. V našem případě to bude něco
jiného. Jde totiţ o dopis manţelky bratra
Karla Buriana. Dopis byl psán v němčině
a díky překladu Ivanky Pelčákové můţe
jeho obsah – vyznání víry - obohatit i vás.
V části seriálu věnované Karlu
novi jsme se zmínili o jeho ženě – Lydii
Burian Bereta. Mimo jiné nám věnovala i dopis, který napsala svým dětem,
vnoučatům, bratrům, sestrám i přátelům.
Můj dopis vám
Často vzpomínám na svoji matku. Přemýšlela nad tím, jak a proč její rodina,
která byla součástí katolické církve, přišla
k pravdě.
Můj otec dostal jednou darem od svého
kolegy z práce Bibli. Moje matka, tehdy
sedmnáctiletá, ji začala číst. Prostřednictvím působení Ducha svatého došla
k poznání, ţe je na špatné cestě víry. Za-
čalo hledání pravé církve, která ţije podle
Slova Boţího. Ale nebylo to tak jednoduché. Celé okolí bylo katolicky zaloţené.
Nebyl tam jediný protestant. Zázrakem
bylo uţ to, ţe moji rodiče jako jediní
vlastnili Bibli a také ji studovali, ačkoli
byli stále hodně svázáni s katolickou vírou. Bůh je brzy přivedl do adventního
sboru. A to bylo začátkem pronásledování od okolí a od rodiny. Byli nenáviděni,
ale poznání pravdy a prorockého slova
bylo pro ně důleţitější neţ cokoli jiného.
Příběhy Starého zákona: stvoření, zaslíbení Mesiáše, patriarchové, víra Abrahama, který byl ochoten obětovat svého
syna Izáka, vyvolený národ Izrael, který
dostal morální a ceremoniální zákon od
Boha, povolaný kněz ke sluţbě v chrámu,
chrám, který byl postaven podle nebeského vzoru .....to všechno objevovali v Bibli
a to je okouzlilo.
Vyplněné Danielovo proroctví o 2 300
večerech a jitrech je přesvědčilo. 2 300
let skončilo v roce 1844, kdy Jeţíš přešel
z nebeské svatyně do Svatyně svatých,
aby zde konal sluţbu jako Nejvyšší kněz
pro svůj lid. My, díky jeho prolité krvi,
jsme očištěni od hříchu a můţeme ve víře
v jeho zásluhy před něj předstoupit. Jak
úţasná je to láska!
Celou Biblí, od pádu do hříchu aţ do
konce časů, se vine jako nitka zaslíbení
věčného ţivota skrze Pána Jeţíše Krista.
Celý plán spasení je zázrakem.
Boţí církev je povolána k tomu, aby kázala evangelium celému světu, zejména
poselství tří andělů. Protoţe Boţí soud uţ
probíhá, potřebujeme zástupce, který nás
bude obhajovat. Jeţíš, nejvyšší kněz,
nám chce věnovat šat spravedlnosti a má
moc osvobodit nás od hříchu. Dychtivě
čeká, aţ se jeho nevěsta (církev) ozdobí
ke svatbě Beránkově. I kdyţ jeho poslední církev, Laodicea, je slabá, tím víc ji
zve, aby přijala jeho dary: zlato, oční
mast a bílý šat, a ţila v přípravách na jeho
příchod.
Velký boj, který trvá jiţ 6 000 let, se blíţí
ke konci.
Zlo jiţ dosáhlo nejvyšší míry a brzy přijdou poslední události. Jeţíš říká: Kdyţ to
všechno uvidíte, zvedněte hlavy, neboť
vykoupení se blíţí.
Jen v Jeţíšových rukou jsme v bezpečí.
Jeho andělé nás vším provedou a kdyţ se
on objeví, vezmou nás do nebe vstříc
našemu Pánu.
Moje matka spí uţ 22 let v blahoslavené
naději. Můj otec, moje sestra Helena a
můj bratr Emanuel jiţ také odešli. Věřím,
ţe se brzy uvidíme. Jaké to bude shledání!
Přeji si, aby moje děti a vnoučata byly na
ten den připraveny, neboť čas je jiţ zde.
My všichni, kteří jsme pozváni na svatbu
Beránka, bychom toto pozvání neměli
zmeškat.
Skrze Ducha svatého budeme zapečetěni
pro věčnost.
Jako vykoupení budeme přicházet před
Boţí trůn, abychom ho chválili a vzdávali
mu čest celým naším srdcem a myslí.
Moje milé děti a vnoučata, příbuzní a
známí! Touţím po tom, abych s vámi
proţila všechno to, co pro nás Bůh připravil. Brzy se vše stane skutečností.
Myslete na to! Kaţdý se bez váhání denně oddejme Bohu – Jeţíš na nás čeká!
Bůh nám všem ţehnej.
Vaše matka, babička, sestra a přítelkyně
Lydia Burian Bereta
P.S. Seriál nejspíše neskončí, jen se posuneme mezi naše starší sestry a bratry ze
sboru. Hanka Pelčáková slíbila, ţe bude
pokračovat právě v těchto řadách. Takţe
….. Seriál 2 se vrátí v co nejbliţší době!
Nové sborové webovky
Coţe to máme nové? Uţ zase se pouţívají cizí slova? Není to spíš „jobovka“?
Abych to tedy osvětlil. Nemáme nic jiného neţ nové webové – internetové stránky
sboru. Pro někoho moţná zcela neznámá věc, ale myslím, ţe kaţdý alespoň jednou v
ţivotě tento název slyšel. Třeba v rádiu nebo v různých reklamách.
Proč ale mít něco takového i ve sboru, v církvi …. ? Asi ze stejného důvodu, jako chodit
mezi lidi a oslovovat je. Jde o veskrze moderní a dnes nepostradatelnou formu reklamy,
prezentace a představení se veřejnosti.
Kdyţ jsem se probíral seznamem sborů a institucí církve v naší ČS unii, tak jsem objevil
různé webové stránky. Od těch pečlivě vedených, aktualizovaných, zajímavých
designem i obsahem, přes uţ méně zdařilé, nevýrazné aţ po takové ty kdysi zaloţené
někým a třeba i pro určitý účel. Dnes jiţ často takzvaně opuštěné, kde se dozvíte moţná
věci z roku xxx, ale pro dnešního návštěvníka naprosto bezcenné. Pak tu ještě máme
sbory (instituce církve naštěstí uţ ne), kde se k podobné prezentaci dosud buďto
nedopracovali nebo zkrátka nebyl nikdo schopný a ochotný je vytvořit. Pro ty mám
omluvu – ne vţdy se všechno daří a ne vţdy jsou „lidi“.
Náš sbor patří a doufám, ţe bude patřit, do té první skupiny. Dosud jsme své stránky
měli. Historie našich stránek na internetu je celkem dlouhá, dovolím si říci, ţe je jiţ
skoro desetiletá ale ne vţdy bylo vše OK. Snaha byla vţdy, ale někdy jen snaha nestačila.
Posledních několik let je jiţ sborový web obhospodařován odborníkem přes moderní
technologie – Radkem Koutným. Jak on sám říká, přizpůsobil si to dle své potřeby –
myslím tím technické věci. Obsah byl tvořen tzv. na koleně, jak zrovna kdo ze sboru
potřeboval, nebo kdyţ se někdo „probudil“ a trochu je oţivil. Pravdou je, ţe je to
především asi doménou mladších ročníků. A náš sbor spíše oplývá členy staršími.
Rozhodně nic proti nim, ale sami víte, ţe je jen pár starších, kteří mají počítač a
internetové spojení se světem. Pamatuji si, kdyţ asi před dvěma lety br. Pavel Kapucián
na členském měl poznámku, ţe jiné sbory mají své stránky hezké a aktuální. Ne ţe by
mě“ nedoţral“, protoţe si myslím, ţe jen kritika nic nespraví, ale v podstatě měl pravdu.
Šlo by to!
A to, ţe to jde, se jiţ dnes prokázalo. Nový tajemník komunikací br. Tomáš Kábrt –
jinak v civilu novinář - spolu s počítačovými odborníky vytvořil pro všechny zájemce
webovou šablonu takových stránek. Výhodou tohoto systému je, ţe jde o tzv. redakční
systém, kdy je moţný libovolný počet obsluhy takových stránek. Takţe v našem případě
jiţ dnes můţu já, Radek Koutný a David Bijok ovládat obsah a design v podstatě
neomezeně. K tomu ještě rubriku Knihovna bude obsluhovat Ivetka Slováčková a
mládeţnickou sekci nový vedoucí mládeţe Ríša Mokroš.
Zatím, kromě výše uvedených rubrik ještě máme i rubriky – Historie sboru, Náš sbor,
kde se náš sbor představuje – i vizuálně formou fotografií. Dále Galerii fotek – třeba z
historie a ze ţivota sboru. Samozřejmě nechybí archiv našeho sborového časopisu a to jiţ
od samého vzniku v roce 2006. Dále jsou zde kontakty na kazatele a staršího sboru
doplněné mapkou, kde se náš sbor nachází. Prémií pro všechny je Program kázání a
Kalendář akcí sboru.
Samozřejmě nechybí ani výhled našich nových stránek. Nejbliţší myšlenkou je
videoarchiv, ale zatím řešíme technické otázky. A další budoucnost je třeba i na vás.
Můţete se připojit k tvorbě našich webových stránek, ať uţ osobním zapojením, nebo i
radami a nápady co a jak tam dát. Naše sborové stránky budou takové, jaké si je
uděláme.
P.S. „ aby to jen nedopadlo jak s naším sborovým časopisem – víte jak to myslím?“
Prozatím jsou stránky stále ve stadiu výstavby, ale v nejbliţších dnech by všechny
odkazy na unii i sdruţení měly směřovat na naše nové stránky. To, proč jsou ve
výstavbě, je zatím technicko-designového charakteru, takţe na funkci a obsah to nemá
vliv.
Teď jen zbývá dodat kde je najdete.
http://zlin.casd.cz
Adresu dodrţte přesně, jinak se vám otevřou naše staré sborové stránky.
Příjemné chvíle u našich nových webových stránek přeje za jejich tým
P. Matula
Sborové volby
Zas volby - takovou větu slýcháváme
čas od času všude kolem nás. V roce
2009 byly na politické scéně volby – jedny uskutečněné a jedny neuskutečněné, i
kdyţ o ně lidé stáli.
Říkáte si, co je nám po tom, nic se nezmění, a vůbec na co volby, stejně je to
„šaškárna“. atd… .
Ale i v našem sborovém ţivotě máme
institut voleb. Nevolíme politiky a ne do
placených funkcí. Všichni volení činovníci sboru jsou voleni dobrovolně a bezúplatně ( tedy pokud je nechcete uplatit
nějakou tou laskominou - to se smí).
V našem sboru jsme plánovali volby jiţ
v první polovině roku 2009, ale ve stejné
době volili i v Napajedlích a ve Valašských Kloboukách. Jarek Šlosárek by to
vše časově nestihl, takţe v našem sboru
jsme si nacvičili, jaké to je mít volby naplánované a pak odsunuté na pozdější
dobu ( podobnost s čímkoliv čistě náhodná).
Na podzim 2009 jsme se tedy dočkali.
Na členském shromáţdění v listopadu
jsme navrhovacím výborem zvolili výbor
jmenovací a ten několikrát zasedal a radil
se, koho a do jaké sluţebnosti postaví.
Nebyl jsem součástí výboru, ale věřím, ţe
vybírali odpovědně a s modlitbami. Kandidátka byla následně několikrát sborovému shromáţdění čtena a nakonec
v sobotu 19. prosince 2009 jsme mohli
zasednout a odhlasovat navrţené kandidáty.
Kandidátka a zvolení činovníci:
Starší sboru - Vít Slováček
Vedoucí oddělení diakonie - Alena Vyčánková
Hospodář sboru – David Bijok
Tajemník sboru – Petr Matula
Vedoucí sobotní školyPoradce mládeže – Richard Medřický
Vedoucí oddělení misie – Iveta Slováčková
Všichni jsou členy výboru sboru
Vedoucí mládeže – Richard Mokroš
Zástupce ved. SŠ – Dušan Kalavský
Správce sboru – Vít Slováček
Vedoucí dětské SŠ – Ilona Matulová
Vedoucí Křesť. domova –
Ilona Matulová
Vedoucí hudby a zpěvu –
David Bijok
Odpovědnost za zvukovou techniku –
Radek Koutný
Traktátník – Iveta Slováčková
Knihovník – Iveta Slováčková
Varhaníci –
Eva Šlosárková, Ivana Pelčáková,
David Bijok
Diakoni sálu –
Jitka Bartolčicová, Bohdan Šaga
Kronikář – Petr Matula
Diakoni, učitelé SŠ a učitelé DSŠ budou
navrţeni v druhém kole voleb na základě
domluvy s nově zvolenými vedoucími.
Nový výbor sboru předloţí tento návrh
v nejbliţší době po volbách členskému
shromáţdění k odhlasování.
Následující volební období bylo zvoleno
na dobu jednoho roku, s moţností prodlouţení o další rok bez nových voleb.
Tajemník sboru
Výtěžek vánoční aukce Samari dosáhl
částky 71.600 Kč
V pondělí 14.12. proběhla v
prostorách expozice Baťova
mrakodrapu charitativní aukce Samari
s názvem Pražští umělci bengálským
dětem aneb Karla a její přátelé z
Karlovky. Na vzdělání bengálských
dětí a na jejich prevenci proti
onemocnění malárií se podařilo
vydražit fotografie a obrazy v celkové
hodnotě 46.600 korun. Olejomalba
Viktorie Chaloupkové s názvem Kytice
našla svého kupce včera. Nejnovější
výtěžek aukce představuje částku
71.600 korun.
„Celou dobu jsem se na ten obraz na
aukci díval. Líbil se mi ze všech nejvíc.
Dnes jsem obraz koupil za vyvolávací
cenu 25.000 korun. Jsem si vědom, ţe
jeho hodnota je mnohonásobně vyšší.
Jednou obraz odkáţi svému synovi,“
prozradil kupec, který nechce být
jmenován.
Díla malířky Viktorie Chaloupkové
patří dlouhodobě mezi deset
nejprodávanějších u nás. Autorka
vystavuje nejen v České republice a na
Slovensku, ale také v Rakousku,
Německu, Japonsku a v Americe.
Portrétovala několik světově známých
osobností, jako je Steffi Grafová nebo
Ivana Trumpová. Maluje zásadně oleje na
karton nebo na plátna.
Umělkyně obraz darovala do aukce
Samari díky dlouholetému přátelství s
hlavní iniciátorkou akce Karlou
Laţanskou z Prahy, která se o osudy
bengálských dětí spolu se svým
manţelem aktivně zajímá od roku 1999.
Laţanští podporují na vzdělání tři děti a
přispěli na dostavbu knihovny v sirotčinci
Hill Tracks.
Z 21 nabízených exponátů poputuje do
Galerie Pod radnicí k dalšímu prodeji
pouze pět prací. Mezi nimi je litografie o
rozměrech 93 x 46 cm s názvem Ty, já,
moře a vzpomínky od Věry
Krumphanzlové. Na aukci bylo moţné se
o tuto rozměrnou práci ucházet za
vyvolávací cenu 8.000 korun. Autorka se
podílela na československo francouzském celovečerním kresleném
filmu "Divoká planeta". Její díla jsou
vystavována v Německu, USA, Itálii,
Holandsku, Japonsku, Velké Británii,
Francii i v České republice. Mezi
ocenění, která získala, patří např. zvláštní
cena Ex libris (Francie 1998).
Čtyři zbývající malířské práce
pocházejí z dílny Naděţdy Kotrčové, jejíţ
současnou tvorbu lze zařadit do
'poetického realismu' a 'fantasijních
aspektů.' Maluje převáţně olejomalby s
lazurovým efektem na plátno, na sololit i
na dřevo. Uspořádala několik desítek
samostatných výstav doma i v cizině,
např. v Torontu, Berlíně, Hannoveru a v
Janově. Je členkou 'Spolku českých
betlémářů.' Tři z jejích olejomaleb na
obrazu Viktorie Chaloupkové, jistě ví, ţe
i tato díla známé malířky budou získávat
rok od roku na hodnotě.
vánoční téma jsou jsou velmi aktuální a
navíc originální tím, ţe jsou malovány do
kruhu. Anděl, Tři králové a Boţí rodina
můţe být skvělým dárkem pod stromeček
spolu s obrazem o rozměrech 20,5 x 25,5
Hudba II. Kdo uvaţuje tak, jako kupec
Výtěţek aukce bude pouţit na vzdělání
bengálských dětí a na jejich prevenci
proti malárii. K dokreslení jejich těţkého
způsobu ţivota slouţí putovní výstava
fotografií z kontrolních misí v Bangladéši
Naděje pro Bangladéš. Výstava bude aţ
do 4.1.2010 k vidění v prostorách
expozice Baťova mrakodrapu. Poté bude
instalována v Barum Continental
Otrokovice a na jiných místech.
Samari – OS