Stáhnout jako PDF

3
Ročník 90
2013
|| Obsah
EDITORIAL
INTERVIEW
Jaroslav Mlynář: Přes dvoje dveře k nám vstoupí více návštěvníků
Mgr. Jan Cigánik
4
NA AKTUÁLNÍ TÉMA
Povodeň 2013 – a jak dál?
PhDr. Michael Neuwirth
Průběh červnových povodní: Česko bylo připraveno
Petr Punčochář, Martin Salaj
6
8
LEGISLATIVA A PRÁVO
Odškodňování újmy na zdraví podle NOZ – věštění z křišťálové koule?
Ne, doufejme…
Mgr. Lucie Jandová
Elektronické uzavírání pojistných smluv ve světle nového občanského zákoníku
Mgr. Hana Manová
Výstupy z projektu Implementace NOZ v praxi pojišťoven
Mgr. Lucie Jandová
Novela zákona č. 56/2001 Sb.: Co čeká české řidiče?
JUDr. Zuzana Hlaváčková
Novinky z legislativy
Mgr. Eva Kozojedová
12
14
17
19
21
EKONOMICKÉ INFORMACE
Analýza pojistného trhu 2012: Vždy je co zlepšovat
RNDr. Petr Jedlička, Ph.D., Ing. Jaroslav Urban
Co přináší nový ověřovací koncept IFRS pro pojistné smlouvy?
Mgr. Zdeněk Roubal
Pojistný kmen – „rodinné stříbro“ bez lesku Ing. Kateřina Lhotská
23
26
28
POJISTNÉ SPEKTRUM
Malé letní zamyšlení nad výkaznictvím pojišťoven
Ing. Ladislav Korobczuk
Efektivní nástroj k posílení finanční stability společnosti
Ing. Monika Jurášová, CIA
30
32
ZE SVĚTA
Mexiko na vzestupu. Nové příležitosti nejen pro pojišťovnictví
Lloyd´s Communications, Redakce
EIOPA: Konzultace k odborné způsobilosti pojišťovacích zprostředkovatelů
Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc.
36
38
Z DOMOVA
Začíná nová éra odstraňování následků dopravních nehod?
Mgr. Jan Cigánik
Obavy českých pojistitelů: Nová legislativa a zprostředkovatelské praktiky
Mgr. Martin Hrdý, ACCA
40
42
Sloupek
Tomáše
Síkory
Povodně se bohužel staly pravidelnou
součástí našeho života. To je fakt,
se kterým se musíme smířit. Krajina
u vodních toků, bohatě zastavěná
a účelově změněná často bez pokory
k přírodě, dovoluje vodě páchat škody
na místech, kde ji nikdo nečeká, ale i tam,
kde již mnohokrát byla. Velká voda se
zkrátka někde vylít musí. Pravidelně nás
během každých povodní média doslova
zásobují příběhy lidí, kterým divoký živel
vzal téměř vše. A nezřídka i opakovaně.
Lidsky je to velmi smutná a jistě těžká
životní situace. To však nic nemění
na tom, že se o svůj majetek musíme
starat zodpovědně. Třikrát zničený a třikrát
opravený domek postavený v rizikové
zóně mi jako zodpovědné chování, jež
je velmi často „korunováno“ zrušenou
pojistkou s výmluvou na její cenu,
nepřipadá. Jak ale přesvědčit majitele
takových nemovitostí, aby se začali chovat
racionálně? Zdá se mi to jako nesplnitelná
mise. Dobrovolnost pojištění v kombinaci
s citovou vazbou na danou lokalitu
a domov jsou kolikrát daleko silnější než
jakékoli rozumné rozhodnutí. Řešení tak
musí iniciovat stát. A to nikoli v různých
subvencích a dotacích pro postižené, ale
v prevenci a hledání efektivních nástrojů
pro krytí katastrofických rizik. V okolních
zemích najdeme různé modely, jak rizika
spojená s majetky v povodňových zónách
eliminovat. Jde jen o to, vybrat správné
řešení pro naši zemi. A tady určitě ještě
české pojišťovnictví zdaleka nevyčerpalo
svoje možnosti i sílu. Tak snad po dalších
povodních nebudeme opět na začátku?!
INSURANCE DIGEST
Internal Audit: Effective Tool for Company Stability
Ing. Monika Jurášová, CIA
44
Tomáš Síkora
výkonný
ředitel ČAP
|| Editorial
Vážení čtenáři,
Česká republika má za sebou léto plné překvapení. Dalo by se říci, že kamkoli člověk zaměřil
svou pozornost, tam spatřil nějakou katastrofu.
Opět udeřily povodně a záplavy. Po zkušenosti
s velkou vodou z předcházejících let nás živly,
i díky dobré práci záchranných složek, účinnému systému protipovodňových zábran a kázni
občanů, relativně šetřily. Přesto se celkový
počet pojistných událostí blíží k 50 tisícům. Povodně vystřídal opačný extrém. Nastala velká
sucha spojená s rekordními teplotami, jejichž
následkem byly bouřky, větrné smršti a kroupy. V nerovném souboji s přírodou se zkrátka vyhrát nedá. Obdobně malý a zbytečný si
pak člověk připadá při pohledu na mocenské
boje politických elit. Katastrofa, která doslova
smetla vládu Petra Nečase, se jinak než zemětřesením nazvat nedá. S následky se budeme
potýkat ještě hodně dlouho. Uplynulé léto tak
nejlépe vystihuje legendární věta, kterou vložil
Antonínu Důrovi do úst Vladislav Vančura v románu Rozmarné léto: „Tento způsob léta zdá
se mi poněkud nešťastným“.
Jak na prázdninové změny nahlíží nový generální ředitel České pojišťovny, jsme zjišťovali
v úvodním interview zářijového čísla. Podle Jaroslava Mlynáře například nastala doba otevřít
téma jednotného systému pojištění pro případ
živelních událostí.
Také rubrika Na aktuální téma přinesla články
věnované letním katastrofám. Specialista Kooperativa pojišťovny Michael Neuwirth věnoval svůj komentář celkovému shrnutí povodní a Petr Punčochář s Martinem Salajem ze
společnosti AON Benfield představili analýzu
hydrometeorologické povodňové situace, a to
nejen v České republice.
Analytici společnosti SUPIN Petr Jedlička a Jaroslav Urban se v rubrice Ekonomické informace zaobírali výsledky členských pojišťoven.
Tentokráte se zaměřili na produkty úrazového
pojištění, pojištění majetku (domácnosti, budovy
a stavby), pojištění odpovědnosti a cestovního
pojištění. Expertka na pojišťovnictví Kateřina
Lhotská si v dalším článku položila otázku: „Jak
dosáhnout zlepšení kvality stávajících kmenů
pojišťoven?“ Podle ní to předně vyžaduje změnu
myšlení a odvahu k této změně vůbec přistoupit.
Země Latinské Ameriky a Karibiku se dlouhá
léta vyznačovaly velmi nízkým a hlavně nestabilním tempem ekonomického růstu. V současnosti je však tato oblast charakterizována
velkou dynamikou a makroekonomickou stabilitou. V čele tohoto progresu stojí Mexiko.
V rubrice Ze světa se této zajímavé zemi věnují
autoři společnosti Lloyd’s.
Česká asociace pojišťoven přichází s myšlenkou jednotné Linky pomoci řidičům. Jejím
cílem je zlepšení servisu účastníkům dopravní nehody a urychlení procesu zprovoznění
komunikací po dopravních nehodách. Výkonného ředitele ČAP Tomáše Síkory jsme se
v úvodním článku rubriky Z domova zeptali,
v jaké fázi se celý projekt nachází.
Hezký podzim a zajímavé čtení přeje,
Jan Cigánik
šéfredaktor
Dear Readers,
This past summer in the Czech Republic was
rife with surprises. We can even say that there
was a disaster wherever one looked. Major
floods hit the country again. Due to ample
experience with high water in recent years and
thanks to the hard work of rescue workers,
the effective flood protection system and the
discipline of Czech citizens, the damage was
considerably mitigated this time. Still, insurers
recorded nearly 50,000 flood-related claims.
That was not the end of extreme weather
conditions, however; floods were followed by
drought and record high temperatures resulting
in windstorms and hailstones. In short, one
has no chance to win in an uneven fight with
nature. In another disastrous development, the
power struggle of Czech political elites evoked
similar feelings of futility and helplessness.
Events leading to the fall of Prime Minister Petr
Nečas’ government can only be likened to an
earthquake and we will be grappling with its
aftermath for a long time. The best description
of the past summer is the legendary sentence
uttered by Antonín Důra in Vladislav Vančura’s
well-known novel Rozmarné léto (Summer of
Caprice), “I find this kind of summer rather
unfortunate”.
The opening interview of the September
issue examines how the new CEO of Česká
pojišťovna Jaroslav Mlynář perceives the
summer events. In his view, it is time to open
a discussion about a universal system of
insurance against natural disasters.
The Current Issues section also features
articles focused on the summer disasters.
In his contribution, Kooperativa pojišťovna’s
specialist Michael Neuwirth sums up the
outcome of the floods and AON Benfield’s Petr
Punčochář and Martin Salaj provide an analysis
of the hydrometeorological flood situation in
the Czech Republic and elsewhere.
SUPIN’s analysts Petr Jedlička and Jaroslav
Urban present the results of member insurers
in the Economic Issues section, in particular in
the segments of accident insurance products,
property insurance (household contents,
buildings and structures), liability insurance and
travel insurance. In another article, insurance
expert Kateřina Lhotská poses a question,
“How to improve the quality of insurance
companies’ portfolios?” To achieve this goal
requires primarily changes in the thought
processes and the courage to implement the
changes, she writes.
For many years, the countries of Latin America
and the Caribbean had been characteristic of
very low and unstable economic development,
but now these countries show tremendous
growth and macroeconomic stability. At the
forefront of this progress is Mexico. Lloyd’s
authors take a look at this interesting country in
the World Issues section.
The Czech Insurance Association (ČAP) has
been developing a project for an integrated
hotline for motorists with the aim to improve
services provided for traffic accident participants
and to speed up the process of renewing
the traffic flow after traffic accidents. In the
opening article of the Home Issues section we
asked ČAP’s Executive Director Tomáš Síkora
to provide details about the progress of this
project.
Wishing you a fine autumn and interesting
reading,
Jan Cigánik
Editor-in-Chief
|| Interview
Jaroslav Mlynář: Přes dvoje dveře
k nám vstoupí více návštěvníků
MGR. JAN CIGÁNIK / ŠÉFREDAKTOR / POJISTNÝ OBZOR
Generálním ředitelem České pojišťovny (ČP) se od 1. června 2013 stal Jaroslav Mlynář, jehož
hlavním úkolem je navázat na tradici dlouhodobého lídra pojistného trhu. V rozhovoru pro
Pojistný obzor nový generální ředitel prozradil, jaká bude strategie pojišťovny ve střednědobém
horizontu nebo co si myslí o současné politické situaci. A to není zdaleka vše.
Předchozí období byla ze strany ČP ve znamení „honby“ za ztracenými pozicemi
v kontextu tržního podílu a snahy o navyšování objemu předepsaného pojistného.
Bude se tato strategie ve střednědobém
horizontu měnit?
Požadavek akcionářů formulovaný vystoupením generálního ředitele skupiny Generali
Maria Greca je jasný. Měli bychom být schopni
dlouhodobě generovat významný zisk hlavně
v technické oblasti, což souvisí zejména s poklesem úrokových sazeb v celé Evropě. Upřímně řečeno, nejsem velkým příznivcem vyzdvihování předepsaného pojistného jako jediného
významného indikátoru úspěšnosti pojišťovny.
Jasně říkám, že nemáme zájem pojišťovat rizika, která jsou na, nebo dokonce za hranicí
profitability. Jde například o oblast flotilového
pojištění, kde v současné době cíleně čistíme
naše portfolio od ztrátových flotil motorových
vozidel. To se příznivě projevuje v ziskovosti
společnosti. Podobně je tomu i v retailovém
pojištění vozidel, kde se snažíme cenově zvýhodnit ty motoristy, u nichž je pravděpodobnost výskytu škody nižší. A u těch, kteří v minulosti měli škody opakovaně, sazby naopak
adekvátně navyšujeme, což mnohdy vede
k tomu, že nakonec dají přednost nabídce konkurenční pojišťovny. Tato opatření v konečném
4
Pojistný obzor 3/2013 Interview
důsledku vedou k nižší sumě předepsaného
pojistného, ale také k výrazně zdravějšímu
portfoliu.
Netajíte se tím, že plánujete v rámci společnosti významné úspory. Čeho se dotknou?
Možná bych začal tím, na čem určitě šetřit nechceme. Máme zájem dál rozšiřovat, zkvalitňovat a prohlubovat jak interní distribuční kanály,
tak současně využít potenciálu, který v České
republice představují externí distribuční kanály.
Určitě také budeme i nadále investovat do nových technologií, řešení a inovativních způsobů komunikace, na které je dnes zejména
mladá generace zvyklá. Abychom na investice
do uvedených oblastí mohli přesměrovat dostatek prostředků, je logické, že budeme muset jinde šetřit.
Bude se politika škrtů dotýkat také personální stránky? A pokud ano, do jakých „pater“ společnosti budete cílit?
Řídicí struktura České pojišťovny byla historicky velmi široká, což určitě není z dlouhodobého hlediska udržitelné. Pokud bychom se bavili
o nejnižších pozicích, tak zde byl potenciál pro
úspory v personální oblasti v minulosti již prakticky vyčerpán. Zdroje dodatečných úspor musíme tedy hledat někde jinde.
Zůstanou na českém trhu zachovány značky Generali a Česká pojišťovna jako dvě
samostatné entity s rozdílnou cílovou skupinou klientů, nebo připravujete určité sbližování obou společností patřících jednomu
majiteli?
Určitě chceme značku Česká pojišťovna dlouhodobě zachovat, už jenom proto, že stále
existuje významná část populace, pro kterou
má adjektivum „česká“ mimořádnou hodnotu.
Na trhu se tak budou čeští zákazníci dále setkávat jak s Českou pojišťovnou, tak s Generali
Pojišťovnou. Není to nic neobvyklého, skupina
Generali provozuje kromě České republiky
Foto: Česká pojišťovna
Mohl byste popsat změny, kterými prochází Česká pojišťovna jako lídr pojišťovacího
trhu v České republice?
Česká pojišťovna v minulosti fungovala jako samostatná společnost, přestože již byla součástí jednoho velkého koncernu. V těchto dnech
začíná být postupně více začleňována do mezinárodní skupiny Generali, což asi představuje
nejvýznamnější změnu. Cílem samozřejmě je,
aby Česká pojišťovna do skupiny nejen něco
přinášela, ale aby z příslušnosti k jedné z největších světových pojišťoven také prostřednictvím sdílení know-how a zkušeností významně
profitovala.
Ing. Jaroslav Mlynář CSc., generální ředitel České
pojišťovny
multibrandovou strategii také v Itálii nebo Německu. Jsem přesvědčen o tom, že přes dvoje
dveře k nám vstoupí daleko více návštěvníků
než jenom přes jedny. Na druhou stranu fakt,
že místnost má dvoje dveře, nemusí nutně
znamenat, že potřebuje i dva různé stoly, dva
sety židlí, dvě pohovky a skříně. Budeme tedy
usilovně pracovat na tom, abychom sdružili
například oblast back-office a dokázali pokrýt
potřeby všech společností skupiny v ČR.
Zmínil jste se, že budete nadále investovat
do moderních technologií, co si myslíte
o jejich roli v současném, ale i budoucím
pojišťovnictví?
Jsme si vědomi, že je to téma zejména pro
mladou generaci. Snažíme se tedy držet krok
s inovacemi a dát jednotlivými projekty v oblasti informačních technologií jasně najevo, že
máme ambice být vyhledávaným a atraktivním partnerem i pro mladé zákazníky. Ostatně
na setkání vedení skupiny Generali s analytiky
na počátku letošního roku byla ze strany generálního ředitele Maria Greca vyslovena ambice
pro Generali stát se v příštích letech lídrem
v oblasti industrializace pojištění jako takového. To je bezesporu zajímavý úkol nejenom pro
Generali, ale i pro Českou pojišťovnu a máme
určitě velký zájem na těchto projektech aktivně participovat.
Role České asociace
pojišťoven
Po kratší odmlce jste se opět stal členem
prezidia ČAP, plní podle vás asociace svoji
roli v rámci českého pojišťovnictví dobře,
případně co byste z pozice viceprezidenta
zlepšil?
Členem prezidia České asociace pojišťoven
jsem byl od roku 2004. V březnu 2012 jsem
své členství ukončil, abych se v květnu letošního roku opět vrátil. Po dlouhou dobu jsem
tedy měl široké možnosti na životě a směřování asociace participovat. Zároveň jsem
mohl, vzhledem ke své předcházející funkci
finančního ředitele Generali PPF Holdingu,
vnímat a hodnotit činnost podobných asociací
v mnoha dalších středoevropských a východoevropských zemích. Na základě těchto mezinárodních zkušeností se domnívám, že Češi mohou být s činností České asociace pojišťoven
spokojeni a že ČAP může sloužit i jako příklad
pro některé naše sousedy na východě nebo
na jihu. Ptáte-li se ale na možná zlepšení, pak
mne například napadá stávající podoba statis-
v porovnání s jinými subjekty na českém pojistném trhu. Co se týká regulace jako takové,
současným trendem je bezesporu neustále
rostoucí objem požadavků, směrnic a kontrol.
Nejsem zrovna šťastný z toho, že tyto mechanizmy jsou převážně formální a nesoustředí se
na to, na co by se měly koncentrovat v první
řadě, tj. na schopnost pojišťoven v dlouhodobém horizontu dostát svým závazkům vůči klientům. Regulatorní požadavky navíc přinášejí
velkou pracnost, zvyšují nákladovost pojišťoven a konzumují kapacity, které by měly být
věnovány spíše zákazníkům.
Horké léto
Česká republika zažila politicky velmi turbulentní léto, jaký máte názor na změny,
které se udály?
Tato otázka by měla směřovat spíše na politologa než na ředitele pojišťovny. Co ale mohu
říci je, že v tento okamžik zatím nevidím žádná
významná konkrétní rizika, která by v důsledku politických změn měla dopadnout na oblast
pojišťovnictví.
V této chvíli je asi ta nejvhodnější doba otevřít téma
jednotného systému pojištění pro případ živelních
událostí.
stále častěji. Česká pojišťovna je na tyto situace
velmi dobře připravena. Máme řadu historických zkušeností s likvidací kalamit katastrofického rozsahu, a můžeme tak klientům rychle
pomoci. Likvidace povodňových škod byla letos
naší nejvyšší prioritou. V rámci speciálního kalamitního režimu měla Česká pojišťovna v terénu
stovky zaměstnanců, nejvíce v celé její moderní
historii. Týmy mobilních techniků jsme posílili
pracovníky z ostatních částí republiky, jež nebyly velkou vodou zasaženy. K dispozici měli rovněž vozidla z flotily náhradních automobilů, které jsme dočasně stáhli od smluvních partnerů,
aby bylo možné ještě efektivněji provádět prohlídky u klientů, rychleji likvidovat škody a vyplácet pojistná plnění. Navýšili jsme také počet
operátorů na klientské lince a klientům vyšli
vstříc i mimořádným víkendovým provozem
vybraných poboček. Mohu být oprávněně velmi
hrdý na své kolegy. Díky jejich enormnímu nasazení a vysoké profesionalitě byla do jednoho
měsíce od výskytu povodně naprostá většina
nahlášených pojistných událostí prohlédnuta.
Česká pojišťovna přitom musela řešit více než
20 000 škod z velké vody, zdaleka nejvíce z tuzemských pojišťoven.
Na závěr si neodpustím otázku, jak Jaroslav Mlynář tráví svůj volný čas, jaký je váš
největší koníček?
Moc rád jsem na horách, takže je to turistika,
zejména pak vysokohorská turistika.
Děkuji vám za rozhovor.
tiky, která je asociací veřejnosti poskytována.
Ta bohužel nyní nezohledňuje nic víc než několik objemových parametrů. Vzorem pro mne
je statistika německé asociace Gesamtverband der DeutschenVersicherungswirtschaft,
jež má daleko detailnější obsah a kde mohu
například nalézt i informaci o tom, jak vypadá
kombinovaný poměr v pojištění motorových
vozidel u jednotlivých pojistitelů.
Co je největším problémem českého pojišťovnictví?
První věc, která mě při znění této otázky napadá,
je určitý přetlak na straně nabídky. Na českém
trhu působí v současné době mnoho pojišťoven
a možná ještě větším problémem je velký počet
pojišťovacích zprostředkovatelů. Nerovnováha
nabídky a poptávky se projevuje zejména v tzv.
přetáčení smluv životního pojištění. Výskyt přetáčení má z dlouhodobého pohledu velmi negativní dopad a ohrožuje i budoucí vývoj životního
pojištění v České republice.
Jak vnímáte projekty typu Solvency II nebo
IMD2 a jak se obecně díváte na regulatorní
snahy EU?
Česká pojišťovna je součástí velké mezinárodní skupiny a v přípravě na Solvency II jsme
vzhledem k tomuto faktu relativně daleko
S politikou souvisí také otázka týkající se
nového občanského zákoníku. Co se podle vás stane, pokud se nestihnou schválit
doprovodné zákony a jaký je váš pohled
na tento nový kodex obecně?
Nový občanský zákoník přináší jako každá změna celou řadu zlepšení a současně i určité problémy. Je na každé z členských pojišťoven, jak
se s tím dokáže vypořádat. Řada našich procesů a činností již dlouho směřuje k přípravám
na tuto novou normu. Odložení platnosti by
bylo samozřejmě jistou komplikací, ale i s tímto bychom se stejně jako kdykoli v minulosti
dokázali vypořádat.
Léto bylo také spojeno s povodněmi a záplavami. Jak si s živelními událostmi Česká pojišťovna poradila a je na místě zavést
v České republice něco na způsob jednotného systému pojištění pro případ živelních událostí?
Je poměrně krátce po povodni, a tak podobně
jako po roce 2002 je asi ta nejvhodnější doba
otevřít téma jednotného systému pojištění pro
případ živelních událostí. Co ale k řešení této
otázky určitě potřebujeme, je minimálně střednědobá politická stabilita a vláda, která bude mít
zájem tuto oblast řešit. Smutným faktem je, že
na majetek a zdraví klientů útočí přírodní živly

Ing. Jaroslav Mlynář, CSc.
Absolvoval Fakultu strojní Vysokého učení technického v Brně.
Poté pracoval po dobu 14 let
ve výzkumu a vývoji především v oblasti aerodynamiky.
Od nástupu do Generali Vienna
v roce 1992 se aktivně podílel
na obnovení činnosti Generali v České republice, která byla
úspěšně zahájena v roce 1993.
V roce 1998 se stal členem představenstva a v roce 2001 následně předsedou představenstva
a generálním ředitelem pojišťovny Generali v ČR. Po založení
Generali PPF Holdingu (GPH) byl
jmenován jeho finančním ředitelem. Od května 2013 je místopředsedou představenstva České
pojišťovny a od 1. června 2013
pak jejím generálním ředitelem.
Interview Pojistný obzor 3/2013
5
|| Na aktuální
téma
Povodeň 2013 – a jak dál?
PHDR. MICHAEL NEUWIRTH / ŘEDITEL ÚSEKU POJIŠTĚNÍ MAJETKU A ODPOVĚDNOSTI / KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A. S.
Povodeň z počátku letošního léta byla už sedmou událostí srovnatelného významu, které Českou
republiku postihly od roku 1997. Rozhodně se tedy nejedná o žádný nový fenomén. Přesto je dost
dobře možné, že právě tato povodeň by mohla být tou příslovečnou kapkou v přetékajícím poháru,
jež způsobí zásadní změnu v dosavadním přístupu pojistitelů, i české společnosti, k problému
pojištění proti povodním a proti živelním událostem vůbec.
Letošní povodeň byla jednoznačně největší
od roku 2002, ač se naštěstí tehdejším dopadům ani nepřiblížila. Jen pro připomenutí:
letos zhruba 45 tisíc pojistných událostí oproti 82 tisícům z roku 2002, škody za necelých
8 mld. Kč ve srovnání s 35 mld. před jedenácti
lety, přibližně poloviční počet zemřelých, řada
obcí sice vážně postižených, ale žádná totálně zdevastovaná, jen zlomek evakuovaných
osob atd. atd. Dnes už také můžeme s jistotou prohlásit, že s povodňovou vlnou i jejími
následky se společnost, i pojišťovny, vypořádaly podstatně lépe než v předchozích letech.
Integrovaný záchranný systém fungoval bez
významnějších zádrhelů, protipovodňové zábrany byly na většině ohrožených míst zbudovány včas a v dostatečném rozsahu, instituce, firmy i samotní občané se chovali celkem|
rozumně a ukázněně.
Pojišťovny opět obstály
A nejméně stejně dobře nastalou situaci zvládali pojistitelé. Kalamita byla vesměs řešena
podle předem připravených a odzkoušených
scénářů. Proces hlášení pojistných událostí,
jejich likvidace i výplat pojistných plnění se
všude rozběhl rychle a efektivně. Bez nadsázky můžeme s patřičnou hrdostí prohlásit, že
české pojišťovnictví opět v této zkoušce obstálo na jedničku. Notoričtí stěžovatelé a novináři bažící po negativních příkladech těžko hledali záminky pro projevy své nespokojenosti.
Možná právě proto se sdělovací prostředky
výrazně zaměřily na otázky, jaké změny, samozřejmě k horšímu, v podmínkách pojištění
nastanou po povodni. „Budete zdražovat? Budete vypovídat smlouvy s opakovanými škodami? Změní se povodňové mapy? Zvýší se
počet nepojistitelných objektů?“ Tak se vyptávali redaktoři mluvčích i expertů v době, kdy
voda ještě ani nekulminovala. Přiznejme jim,
že tyto otázky, ač předčasné, nebyly až tak nepřípadné. Nastalé škody jsou minimálně důrazným podnětem k zastavení dlouhodobého|
6
Pojistný obzor 3/2013 Na aktuální téma
poklesu sazeb majetkového pojištění. Stejně
tak opakované výplaty milionových plnění
na stejném místě pojištění zřejmě mnoho pojistitelů povedou ke zpřísnění upisovací metodiky a k většímu zohledňování škodní historie
klienta. A zároveň, bez přímé souvislosti s poslední povodní, se ČAP a všichni významnější
pojistitelé připravují na implementaci nových
povodňových map – geografického informačního systému nové generace.
Povodňové mapy
Dodavatelem tohoto systému, pracovně
pojmenovaného RUZ 2012 (Rizikové Území Záplav), je opět původní tvůrce map
z roku 2003, česká firma Multimedia Computer, dnes už ovšem pracující v rámci mezinárodního holdingu Intermap Technologies, Ltd.
Základem nového mapového díla je aktuální
snímkování terénu celé České republiky, navíc
s podstatně větší rozlišovací přesností. Pro
srovnání: původní síť záměrných bodů měla
republiky, tj. pro všechny řeky, říčky a potoky
téměř až k pramenům! Navíc na rozdíl od stávajících map, RUZ 2012 nabízí i informaci
o hloubce záplavy pro každou úroveň zaplavení. A dále, vedle mapy říčních rozlivových zón,
budeme mít k dispozici i zobrazení území opakovaně zaplavovaných srážkovými přívaly. I ta
jsou rozlišena podle frekvence výskytu a také
zachycují hloubky zaplavení. Jako bonus pak
zpracovatel přidal zobrazení záplavových zón
se zohledněním protipovodňových opatření
provedených v Praze a ve všech krajských
městech.
Zpřísněný pohled
Kromě uvedeného technického zdokonalení
představuje RUZ 2012 ještě jednu zásadní
změnu. Ve srovnání s dosavadními mapami náš pohled na zátopová území podstatně
zpřísňuje. Zejména se podstatně zvětšila
nově namodelovaná nejrizikovější povodňová
zóna. A i když byla vytyčena pouze jako 10letá
Ze všech možných přístupů k problému pojištění
povodní a záplav se poolové uspořádání jeví být
tím nejnadějnějším řešením. Úkol hodný českého
pojišťovnictví pro toto desetiletí…
hustotu 10x10 m, nově jen 2,5x2,5 m. Stejně
tak se výšková rozlišovací schopnost zpřesnila z dosavadního jednoho metru na několik
decimetrů. Obdobný pokrok zaznamenala
i samotná metodika vytyčování zátopových
zón v takto přesně zobrazeném terénu. Dosud
jsme měli model fakticky jen pro zónu 50leté
vody a ostatní (Q 20, 100, 200 a 500) byly
od ní odvozeny. Nový systém modeluje rozlivy
dva (Q 20 a 100) a extrapoluje záplavová území 10leté povodně i vyšších (Q 50, 250, 500).
To vše pro v podstatě úplnou vodní síť České
voda, což je zřejmě nejmenší frekvence, kterou je ještě možno objektivně vyhodnocovat,
zasahuje podstatně širší území podél vodních
toků než dosavadní IV. zóna. Následkem toho
se v tomto „nepojistitelném“ pásmu ocitá
6 až 8 % adresných bodů, zatímco dosud to
bylo zhruba 1,5 %. Mezi těmito adresami je
sice menší četnost trvale obývaných budov
než v bezpečnějších zónách, a naopak více
rekreačních staveb, sportovišť a komerčních
areálů. Přesto společenský dopad tohoto hodnocení bude zřejmě neradostný. Nová mode-
lace přináší i rozšíření celého rizikového území
záplav, zejména zahrneme-li oblasti srážkových přívalů na úkor stávající I. zóny s nejnižším povodňovým nebezpečím. Po novu
se v zátopových územích ocitá asi 25 % adresních bodů z celkového počtu cca 290 tisíc
adres v celé České republice. Proto také mezi
členy Sekce neživotního pojištění ČAP, kteří
se na implementaci RUZ 2012 podíleli, do nedávna panovaly obavy jak z dopadů zmíněného zpřísnění povodňových map na výsledky
prodeje pojištění, tak z reakcí veřejnosti. Červnová povodeň však znovu ukázala, že toto riziko se nevyplácí podceňovat a že bychom se
chovali velmi nerozumně, kdybychom před
zdokonalenými mapami zavírali oči.
Škodní historie místa
Kromě toho nám zkušenost opakovaně potvrzuje, že nebezpečí záplav hrozí ve značné
míře i mimo známé a zmapované povodňové
zóny. Pokud si místa pojistných událostí z kterékoliv povodně nebo záplavy z posledních let
zobrazíte na mapě, a některé pojišťovny tak už
systematicky činí, zjistíte, že značná část škod
vznikla mimo RUZ. Nejedná se o vystoupení
vody z říčních toků, ale o zaplavení jednotlivých objektů srážkovými vodami následkem
poruch kanalizace, stavebních závad, místních
anomálií apod. Bývají to škody menšího rozsahu, ale velmi četné, někdy představující až
polovinu ze všech pojistných událostí. Letošní
povodeň v tom směru nebyla výjimkou, právě
naopak. Žádné mapy nemohou tento jev plošně postihnout. Proto nezbývá, než při úpisu
rizika brát na škodní historii místa pojištění
co největší zřetel. Znamená to tedy, že vzhledem k těmto škodám mimo zátopová pásma
bychom měli na povodňové mapy zapomenout? Zajisté nikoliv. Jen je třeba si uvědomit,
že povodňové mapy, třeba sebedokonalejší,
jsou vždy jen teoretickým modelem. Oproti
tomu zmapování historie pojistných událostí
je obraz reality, informace, kterou si pojistitelé zaplatili velice draze. Je proto zřejmé, že
nadále bychom měli při hodnocení rizika povodní a záplav vycházet z obou těchto zdrojů poznání a účelně je kombinovat. Doplnění
geografického informačního systému zátopových oblastí o vrstvy historických pojistných
událostí by mělo být dalším krokem v rozvoji
tohoto nástroje. A cílem by měla být vzájemná
výměna informací a vytvoření společné databáze výskytu pojistných událostí v rámci ČAP.
Ve svém výsledku by to nepochybně bylo pro
všechny pojistitele výhodné.
Liberální prostředí
Povodně opakující se každé dva, tři roky, větší
územní rozsah zátopových zón, četný výskyt
škod mimo RUZ, to vše jsou zjevné doklady
toho, že riziko povodní a záplav je v České
republice podstatně vyšší, než jak bylo donedávna posuzováno. České pojišťovnictví
stojí před otázkou, jak se s tím vypořádat.
V podstatě se nabízí dvojí možný přístup. Tím
prvním je nadále zachování zcela liberálního
prostředí a volné konkurence pojistitelů s individuálním úpisem pojištění na základě tržních
principů. Současně bude muset dojít ke značným restrikcím v pojištění těchto nebezpečí.
Řada klientů bude odmítána či vypovídána,
sazby a spoluúčasti se budou zvyšovat a limity plnění snižovat, bude přibývat prakticky
nepojistitelných oblastí a objektů. Tedy stav,
který je po desetiletí například v sousedním
Německu či Rakousku. Otázkou je, jak takový přístup pojišťoven přijme česká veřejnost.
Nezapomínejme, že v ní stále přetrvává povědomí o neomezovaném, levném a běžně dostupném „sdruženém pojištění“ proti všem
živelním událostem ze socialistických časů.
Letní povodně – stav k 31. 8. 2013
Počet nahlášených
pojistných událostí [ks]
Výše nahlášených škod
[tis. Kč]
37 447
1 992 754
9 050 315 185 22 834 1 172 342 – pojištění motorových vozidel
1 115 55 059 – pojištění ostatní
4 447 450 168 Pojištění podnikatelská (celkem)
5 618
5 036 009
– pojištění majetku
4 991 4 229 545 Pojištění obyvatel (celkem)
– pojištění domácnosti
– pojištění budov
– pojištění motorových vozidel
312 19 326 – pojištění ostatní
316 787 139 Pojištění plodin a zvířat (celkem)
Celkem
Zdroj: ČAP
345
213 083
43 410
7 241 846
Historie povodní v České republice
Rok
červenec 1997
Počet
nahlášených
pojistných
událostí [ks]
Vyplacená
pojistná
plnění
[mld. Kč.]
117 000
9,8
březen 2000
8 000
2,1
srpen 2002
81 000
34,8
březen 2006
14 000
0,8
červen,
červenec 2009
17 000
2
květen,
srpen 2010
36 000
4
Zdroj: ČAP
Pojistitelům by mohlo hrozit obvinění, že sledují jen své zištné cíle a neplní společenskou
objednávku. A od toho už není daleko k nějakému populistickému opatření prosazenému
politickou cestou, jako je například kontraktační povinnost či omezení sazeb. To vše samozřejmě bez ohledu na rizikovost a rentabilitu.
Příklady takových rozhodnutí a jejich dopadů
na pojišťovnictví v EU i u nás jistě netřeba
dlouze hledat…
Public Private Partnership
Druhou možností, jak řešit problém pojistné
ochrany proti povodním, je pokusit se o vytvoření nějakého jednotného „národního“
systému pojištění na základě „Public Private
Partnership“, tj. partnerství veřejnosti, pojistitelů a státu. Podstatou takového partnerství
je státní podpora (minimálně legislativní, případně i finanční), která pojistitelům umožní poskytovat pojistné krytí co nejširšímu
spektru pojištěných. Tím se pojistné riziko
patřičně rozkládá, pojištění se stává dostupným veřejnosti a rentabilním pro pojistitele
zároveň a břemeno následků živelních katastrof se pro stát zmenšuje. Otázka vytvoření
takového systému je s jistými přestávkami
diskutována na různých úrovních ČAP takřka
od roku 2002.
Povinné pojištění majetku
Své zastánce má i myšlenka zavedení povinného pojištění majetku proti povodním a záplavám. Tato na první pohled účelná a užitečná idea však v sobě skrývá řadu problémů.
Především, uložení takové povinnosti by bylo
možné jedině zákonem; nehledě na otázku
souladu takového zákona s ústavou a Listinou
základních práv a svobod občanů, o souladu
s dalšími zákony nemluvě. Uvalení plošné
povinnosti pojištění majetku je očividně něco
naprosto jiného než povinně smluvní pojištění|
odpovědnosti za škodu a ve své podstatě|
Na aktuální téma Pojistný obzor 3/2013
7
|| Na aktuální
se blíží zvláštnímu zdanění. Dále taková
konstrukce vyvolává řadu dalších problémů:
Pokud by zákon takovou povinnost vlastníkům nemovitostí ukládal, kdo by evidoval
a kontroloval její dodržování? Jaké by se
za její porušení udílely sankce a jak by byly
vymahatelné? Jaké by byly náklady takového
administrativního procesu? Jiné nejasnosti
vyvstávají přímo v pojistně-technické oblasti: Na jaký majetek by se povinné pojištění
vztahovalo? Pokud jen na budovy sloužící
k trvalému bydlení, jak bude řešen problém
občanů žijících v nájemních bytech? Zavedeme snad i povinné pojištění zařízení domácnosti? A co s pojištěním majetku obcí či
podnikatelů? Vždyť i pro ně mívají povodně
likvidační charakter. A především, budou
moci pojistitelé takové povinné pojištění
sjednávat s reálnými sazbami? Odolají politici
pokušení do cenotvorby zasahovat? A pokud ano, bude takové povinné pojištění pro
všechny kvůli, řekněme otevřeně, několika
procentům jinak nepojistitelných obyvatel
ve společnosti průchozí? Nebo se tento zajisté dobře míněný záměr v očích veřejnosti
obrátí proti samotným pojišťovnám? Na žádnou z těchto otázek není snadná odpověď.
Snad proto také autorovi tohoto článku není
známa jediná evropská země, kde by takový
systém byl vytvořen.
téma
Pohled do zahraničí
Naproti tomu například ve Francii, Norsku
a ve Španělsku již řadu let, resp. desetiletí, existuje systém spočívající v podstatě na poolovém|
uspořádání. Ač jsou mezi nimi četné rozdíly,
základní principy jsou stejné: Pojištění majetku je pro vlastníky nadále volitelné. Nicméně
pokud se pro pojištění rozhodnou, pak povinnou součástí majetkového pojištění je vždy
krytí pro případ přírodních živelních událostí.
A toto krytí všichni pojistitelé poskytují podle
jednotných podmínek a sazeb. Konkurence
mezi pojišťovnami je tedy zachována v oblasti rizika požáru, vloupání apod. Část přijatého
pojistného pojistitelé odvádějí do fondů „poolu“. Z těchto fondů je pak hrazena větší část
katastrofických škod. Menší část hradí sami
pojistitelé jako jakýsi vlastní vrub úměrný výši
jejich předpisu. A určité finanční garance,
ve Francii přímo zajištění, poskytuje i stát. Řešení se vztahuje především na pojištění občanů, zčásti také na municipality a podnikatele.
Solidarita pojištěných
Podstatou systému je tedy solidarita všech
pojištěných. Ta vychází ze skutečnosti, že
podstatná část z nich je ohrožena živelními
událostmi různého druhu, jak to vyplývá z přírodních podmínek zmíněných zemí. A v tom
je asi jejich základní odlišnost od naší republiky. Česko je totiž fakticky zemí s jediným
vážným katastrofickým nebezpečím. Tím
jsou říční povodně. Ani záplavy ze srážkových
přívalů vyskytující se, jak jsme si řekli, rozptýleně mimo RUZ nepředstavují z hlediska
pojištění resp. ohrožení obyvatel neřešitelný
problém, natož jiné živelní události. Vždyť i orkán Kyrill z roku 2007 napáchal škody sotva
za 2 mld. Kč, čímž stěží dosáhl souměřitelnosti s menší povodní. Z toho důvodu musíme
být opět opatrní při snaze rozložit povodňové
riziko několika procent opakovaně zaplavovaných objektů mezi veškeré pojištěné. Otázka
správného nastavení sazeb a jiných finančních
nástrojů, růstu propojištěnosti především
v méně rizikových oblastech, odvrácení negativního výběru rizika, pokud otevřeme dveře
pojišťoven dosud odmítaným nebezpečím –
to jsou jen některé z problémů, které by bylo
třeba vyřešit. A samozřejmě získat pro tuto
myšlenku podporu politické reprezentace
i veřejnosti. Nic z toho není jednoduché, ani
snadné. Nicméně ze všech možných přístupů k problému pojištění povodní a záplav se
poolové uspořádání jeví být tím nejnadějnějším řešením. Úkol hodný českého pojišťovnictví pro toto desetiletí…

Průběh červnových povodní:
Česko bylo připraveno
PETR PUNČOCHÁŘ / MARTIN SALAJ / AON BENFIELD PRAHA
Významná povodňová situace z června letošního roku výrazně ovlivnila pojistný trh nejen v České
republice, ale také v řadě zemí střední Evropy. Svým rozsahem a dopadem se zařadila hned
za katastrofické povodně z let 1997 a 2002. Příspěvek nabízí analýzu její meteorologické a zejména
hydrologické situace, popisuje dopady v nejexponovanějších oblastech a nabízí pohled na využití
katastrofických povodňových modelů zajistného makléře ke kvantifikaci pojistných škod.
Obecné zhodnocení
Povodně z počátku června tohoto roku mají
za následek nejméně 29 obětí a celkové pojištěné i nepojištěné škody způsobené na všech
zasažených oblastech jsou odhadovány
na 12 miliard eur. Na řadě míst, zejména v Rakousku a jižním Německu, přesáhly pozorované hodnoty úrovně hladiny historické záznamy
8
Pojistný obzor 3/2013 Na aktuální téma
sahající někdy až do středověku. Na dalších
místech byl extrémní průtok srovnatelný pouze se situací ze srpna roku 2002. Povodně byly
způsobeny intenzivním regionálním deštěm
vyvolaným pomalu postupující tlakovou níží
nad střední Evropou. Na většině zasažených
míst byly navíc odtokové poměry značně ovlivněny předchozími srážkově významnými událostmi, které se vyskytovaly v průběhu celého
měsíce května. To mělo za následek značné
snížení retenčních a retardačních schopností
krajiny, což přispělo k extremitě této situace.
České řeky
Synoptická situace předcházející nedávným
povodním má rysy podobné situaci ze srpna
Celoevropský pohled
Z celoevropského pohledu nejprve způsobila
tato meteorologická situace prudké rozvodnění toků v povodí horního Dunaje, řeky Inn,
Salzach v Rakousku (Tyrolsko, Salcbursko
a Horní Rakousko) a dalších toků v Německu (Bavorsko a Bádensko-Württembersko).
Kritická byla situace v městě Passau, které
leží na soutoku Dunaje, Innu a Ilzu. Úroveň
hladiny 12,89 m ze 4. června byla nejvyšší
pozorovaná od povodně v roce 1501. Takto
vzniklá povodňová vlna byla nadále dotována přítoky ze zasažených oblastí a postupovala dále po proudu Dunaje přes Rakousko
do Slovenska, Maďarska a Srbska. Povodeň
kulminovala ve Vídni 5. června na úrovni
7,93 m, a překonala tak rekord z roku 2002
o 4 cm. V Bratislavě byla maximální hladina
10,34 m dosažena 6. června. Přestože byla
o více jak 40 cm překročena úroveň hladiny
z roku 2002, nedošlo k výraznému zaplavení
centra města, které je nově ochráněno mobilními stěnami. Více škod napáchala povodeň
v Maďarsku, kde v Budapešti kulminovala
povodeň 9. června na úrovni 8,92 m, čímž
Foto: Aon Benfield
roku 2002. Teplý vlhký vzduch původem ze
Středozemí byl na statickém frontálním rozhraní nucen k výstupu a výrazná produkce
srážek byla na řadě míst zesílena návětrným
efektem. Třídenní srážkové úhrny v oblasti severně od rakouských Alp při hranici s Německem přesáhly v období 30. května až 1. června
400 mm, což činí téměř 2/3 celkového ročního úhrnu srážek. V České republice zasáhly přívalové deště převážnou většinu Čech
s maximem v jejich jižní a střední části. Došlo
zde k rozvodnění toků v horních oblastech povodí Berounky (řeky Úhlava, Úslava a Klabava) a povodí Vltavy, kde kromě Vltavy dosáhly
výrazných n-letých kulminací Lužnice, Nežárka, Smutná a přítoky Otavy. Více jak 100letá
povodeň byla pozorována například na řece
Smutné, Chotýšance, Výrovce a Blanici a více
jak padesátiletá povodeň byla na Labi v Mělníku, Mastníku a Mrlině. Ve středních Čechách
byly dosaženy třetí stupně povodňové aktivity (SPA) na většině menších vodních toků,
v Praze zejména na Botiči a Rokytce. Další extrémní situace byla dosažena na říčce Kocábě,
na Loděnici a také na levostranných přítocích
Sázavy. V druhém sledu byla střední a severní
část republiky zasažena postupující povodňovou vlnou z Vltavy, jejíž maximální průtok byl
navíc výrazně posílen společnou kulminací
Sázavy a zejména Berounky. Po soutoku Vltavy s Labem byla opět do značné míry omezena další transformační schopnost povodňové
vlny po soutoku s rozvodněnou Ohří v Litoměřicích, a zejména v Ústí nad Labem s výrazně
rozvodněnou Bílinou.
Protipovodňové zábrany ochránily centrum Prahy.
o 32 cm překonala dosavadní rekord. V Srbsku byla kulminace ve městě Novi Sad pozorována až 17. června, ale již nezpůsobovala takové problémy jako ve výše ležících zemích.
Další centrum srážkově vysoce nadprůměrných úhrnů bylo v Německu severně od české společné hranice. Zde došlo k výraznému
nárůstu hladin řek zejména v Sasku a Brandenbursku na řekách Saala, Mulde a Elster,
kde byly vyhlášeny 3. a 4. stupně povodňové
aktivity. Po soutoku těchto řek s Labem došlo k dalšímu opětovnému nárůstu objemu
povodňové vlny, která kulminovala v Drážďanech 6. června na hladině 8,76 m (o 64 cm
méně než v roce 2002) a kritická situace
nastala v Magdeburku a jeho blízkém okolí,
kde hladina Labe dosáhla 9. června úrovně
7,46 m, a překonala tak dosavadní rekord
z roku 2002 o přibližně 80 cm. Dále po proudu
Labe ohrožovalo další oblasti až do svého ústí
do Severního moře v Hamburku. Na několika
místech došlo k protržení hrází. K jednomu
z největších došlo v blízkosti obce Fischbeck
v jižní části Sasko-Anhaltska, kde bylo zaplaveno více jak 145 km2 území.
Vyhodnocení
Jak uvádí zpráva Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) – příčiny, průběh
a důsledky červnových povodní budou podrobně vyhodnoceny v rámci projektu iniciovaném rozhodnutím vlády ČR číslo 533 ze dne
3. července 2013. V Rakousku a Německu lze
předpokládat identický postup, který je po tak-
to významných povodních zavedenou praxí.
Na základě tohoto vyhodnocení může dojít
ke změnám hodnot konkrétních kulminačních
průtoku a také k přepočtu jejich doby opakování.
Dopady povodně
Předběžnou informaci o hydrometeorologických aspektech povodní v červnu 2013 vydal
ČHMÚ dne 22. července 2013 a člení tuto
událost na dvě povodňové vlny: 31. května –
12. června a 25. června – 28. června. Z pohledu škod i dosažených kulminací byla ovšem
druhá povodňová vlna prakticky zanedbatelná, za zmínku stojí pouze dosažení úrovně
50leté vody na Novohradce a přibližně 10leté
vody na Chrudimce a Doubravě, které ovšem nevyvolalo větší pojistné či ekonomické
škody. Celkový pohled na situaci nabízí první
souhrnné vyhodnocení záplav poskytnuté
Ústřední povodňovou komisí z 27. 6. 2013.
Dle tehdejšího ministra životního prostředí
Tomáše Chalupy povodně zasáhly 970 obcí,
bylo zachráněno 600 lidí a evakuováno bylo
v konečném počtu 26 tisíc obyvatel.
Jižní Čechy
V jižních Čechách byla nejvážnější situace pravděpodobně v Bechyni, která byla zaplavena
potřetí v nedávné historii (také v letech 2002
a 2006), kde i přes vybudování protipovodňových opatření došlo k vybřežení na soutoku
Lužnice a říčky Smutné. V Táboře došlo k protržení provizorní hráze rybníka Jordán. Vážná
Na aktuální téma Pojistný obzor 3/2013
9
|| Na aktuální
situace způsobená říčkou Polečnicí a rozvodněnou Vltavou byla také v Českém Krumlově.
Střední Čechy
V severovýchodní části středočeského kraje
došlo 2. června k rozvodnění řady menších
přítoků Labe. Problémy způsobila 50letá
voda na řece Vrchlici, která zaplavila i část
Kutné Hory a poškodila historický akvadukt.
Ještě horší situace byla na potoku Výrovka,
kde při kulminaci protékalo 122 m3/s což je
o 47 m3/s více než při stoleté povodni. Povodeň zde způsobila protržení několika menších
rybníků, které na potoku leží a zaplavila obce
Plaňany, Radim, Dobřichov, Toužim a Kouřim,
kde způsobila řadu škod na domech i místní
infrastruktuře. Na Nymbursku se nejvíce rozvodnila řeka Mrlina, kde 4. června dosáhl při
kulminaci průtok 85 m3/s a odpovídal takřka
100leté povodni. Řeka zatopila obec Vestec,
která musela být nakonec zcela evakuována
pod hrozbou protržení hrází místních rybníků,
stejně tak jako obce Budiměřice, Křinec, Rašovice a Šlotava.
Voda míří na Prahu
Právě celkové zhoršení situace zejména v jižních Čechách a na Berounce iniciovalo zahájení protipovodňových opatření v Praze, kde
byly poslední etapy systému ochranných
opatření uvedeny do provozu teprve v letoš-
téma
vení řady nemovitostí v okolí řeky během několika desítek minut. Na jeho dolním toku bylo
dosaženo úrovně 50letého průtoku. Na tomto
úseku chybělo jen málo k zahlcení několikasetmetrového tunelu, kterým Botič protéká
před ústím do Vltavy, což by mělo za následek
další výrazný nárůst jeho hladiny v úseku před
ním. Obdobně vážná situace byla na Rokytce,
která při svém ústí do Vltavy musí, za povodňových stavů na Vltavě, překonat povodňové
zábrany bazénu Libeňského přístavu pomocí
čerpací stanice. Zde došlo k technické závadě na jednom z čerpadel a omezení čerpací
kapacity mělo za následek částečné zaplavení
městských částí Libeň a Palmovka.
Kulminace v Praze
Vltava v Praze Chuchli dosáhla 3. SPA v neděli 2. 6. a kulminovala v úterý okolo šesté
hodiny ranní na odhadované hodnotě průtoku
3 210 m3/s, což odpovídá době opakování okolo 40 let. Celkově až na zmiňované výjimky
byla Praha dobře ochráněna pomocí instalovaných protipovodňových opatření, která
zabránila výrazným povodňovým škodám,
a prokázala tak svoji důležitost. K výraznějším
škodám patřilo zejména zatopení objektu Výzkumného ústavu vodohospodářského v Podbabě, poškození lokální infrastruktury včetně
mostů a sportovišť (zejména ve Stromovce,
hypodrom v Chuchli a jezdecký areál na Cí-
Povodně z počátku června mají v evropském
kontextu za následek nejméně 29 obětí a celkové
pojištěné i nepojištěné škody jsou odhadovány
na 12 miliard eur.
ním roce. V neděli 2. června v 9:45 vyhlásil primátor „Stav nebezpečí“ pro území hlavního
města. Bylo zahájeno vyklízení náplavek, uzavření Čertovky a výstavba protipovodňových
stěn. Byl také omezen provoz 8 stanic metra,
kde mobilní zábrany omezily vstup a výstup
do stanic, a v pondělí 3. 6. došlo k jeho úplnému zastavení.
V Praze byl dosažen 1. SPA již v pátek 31. května a další nárůst hladin Vltavy a Berounky měl
za následek zatopení Lahovic a části Chuchle,
došlo také k evakuaci části obyvatel Modřan.
Kritická byla situace v pražské ZOO, kde došlo
k evakuaci zvířat z její spodní části, která byla
posléze téměř kompletně zatopena. V Praze
vyostřily situaci ještě před samotnou kulminací Vltavy její dva hlavní přítoky Botič a Rokytka, když na obou tocích byly překročeny
nejvyšší stupně povodňové aktivity (extrémní
ohrožení). Na Botiči došlo k problematické
manipulaci na Hostivařské nádrži, která způsobila prudké navýšení hladiny Botiče a zapla-
10
Pojistný obzor 3/2013 Na aktuální téma
sařském ostrově). Další škody byly způsobeny zpětným vzdutím skrze kanalizační řády
a průsaky vzniklé rapidním navýšením hladiny
podzemní vody. Škody také vznikly podniku
Povodí Vltavy na vodních dílech a samotném
korytě řek.
Soutok Vltavy a Labe
V úseku Vltavy mezi Prahou resp. Roztoky
u Prahy a Mělníkem došlo k výraznému vybřežení řeky do zemědělských oblastí. Značně postiženy byly Kralupy nad Vltavou, kde
byly zatopeny důležité dopravní komunikace.
V Mělníku, kde Vltava ústí do Labe, došlo
k setkání kulminací obou povodňových vln.
Hladina na soutoku zde kulminovala 5. června při průtoku 3 900 m3/s s dobou opakování
výrazně přesahující 50 let. Samotný Mělník
byl ochráněn protipovodňovou hrází, k jejímu přelití chyběly doslova centimetry, její
koruna musela být dodatečně navýšena pytli
s pískem a řada míst musela být dodatečně
opevněna, aby odolala zvýšeným průsakům
a hrozícímu protržení. Na opačné straně řeky
došlo k přetečení protipovodňových hrází
a došlo k zatopení obce Hořín a kvůli protržení nedostavěné protipovodňové hráze také
obce Zálezlice. Postupující povodňová vlna
způsobila v Litoměřicích zatopení oblastí okolo soutoku Labe a Ohře a došlo k uzavření
Tyršova mostu. Zatopena byla i přilehlá levobřežní obec Mlékojedy a došlo k částečnému
zatopení města Terezín včetně historické
pevnosti. Rozvodněná řeka Ohře protrhla provizorně budovanou polní hráz a zprudka zatopila obec Nové Kopisty, kde zasáhla i hlavní
železniční koridor z Prahy do Děčína. V dalším okolí Litoměřic přesáhla hladina úroveň
místní protipovodňové zábrany a zatopila také
obec Křešice. Řeka Bílina, odvádějící vodu
z Krušných hor, kde byla srážková situace
zesílena orografickým efektem, dosáhla při
soutoku s Labem doby opakování přibližně
20 let a spolu s výše ústící Ohří způsobila
další nárůst hladiny Labe. V Ústí nad Labem
dosáhlo Labe 3. SPA již v pondělí 3. června.
Ve středu 5. června došlo k přetečení protipovodňových zábran v městské části Střekov
a došlo k zatopení rozsáhlých obytných čtvrtí,
společně s městskou částí Svádov. Dále byl
kvůli zaplavení hlavní odbavovací haly zrušen
provoz na ústeckém hlavním nádraží a došlo
k uzavření řady důležitých dopravních komunikací.
Porovnání s povodní
z roku 2002
Povodně v České republice z června letošního roku samozřejmě nabízí jisté srovnání se
situací ze srpna roku 2002, přestože intenzita
letošních povodní byla na většině míst nižší.
I přes obdobnou synoptickou situaci lze pozorovat výrazné změny zejména v reakci všech
složek integrovaného záchranného systému,
naprosté většině místních samospráv a obyvatelstva samotného. V neposlední řadě postup výstavby protipovodňových opatření,
který byl iniciován zejména v rámci programů
Ministerstva životního prostředí, jmenovitě
„Prevence před povodněni“ z let 2002–2007
a navazujícího programu „129 120 – Podpora prevence před povodněmi II“ z let 2007
až 2013 reagujících na povodně z roků 1997
a 2002, přispěl velmi výraznou, byť obtížně kvantifikovatelnou měrou (analyzovanou
v poslední části tohoto příspěvku), k redukci
povodňových škod a omezení jejich dopadů
na urbanizované oblasti a obyvatelstvo. Právě značné zvýšení efektivity integrovaného
záchranného systému, výstavby provizorních
protipovodňových hrází a činnosti dalších
složek (dobrovolní hasiči, místní samosprá-
Zdroj: Český hydrometeorologický ústav
kých povodňových škod v Rakousku a České
republice vyvolaly potřebu rekonstrukce této
situace pro odhady pojistných škod pojišťoven
v zasažených oblastech. Flexibilní struktura
interních katastrofických modelů umožňuje
snadnou rekonstrukci povodňových událostí
pouze za podmínky doplnění odpovídajících
kulminačních průtoků, respektive jejich dob
opakování. Ostatní komponenty modelů zůstávají nezměněné, případně jsou předpočítány právě na základě hodnot těchto kulminačních průtoků.
Mapa 24hodinových úhrnů srážek za období
od 1. června (15:00) do 2. června (15:00).
Interní katastrofický model
vy atd.) často přispěly k výraznému omezení
povodňových škod. Tento fakt na druhou stranu ale způsobuje problémy při vlastním modelování povodňových škod, jelikož jej lze pouze
do velice omezené míry zahrnout do struktury
katastrofických modelů.
Změny k lepšímu
Další výraznou změnou oproti povodni
z roku 2002 je úprava manipulačních řádů
menších vodních nádrží, navýšení jejich
retenční kapacity a výstavba suchých poldrů. Tato opatření dokáží také výrazně snížit velikost kulminačních průtoků, zejména
na menších vodních tocích, a omezit tak
negativní dopady povodně na obyvatelstvo,
průmysl a infrastrukturu. Zajímavé porovnání
nabízí také situace v chemických závodech,
jež leží podél toků Vltavy a Labe a které byly
při povodni z roku 2002 těžce postiženy. Jedna z nejvážnějších situací byla v Lovochemii
Lovosice. Zde, převážně díky nově vybudovaným protipovodňovým opatřením, došlo pouze k lokálnímu zatopení objektů jímání vody
a nižších částí vlivem vzestupu hladiny podzemních vod. Odhad škod a nákladů na úklid
a přerušení provozu je okolo 50 mil. Kč, což
kontrastuje s 300 mil. Kč z roku 2002. K obdobně významné redukci škod došlo i v dalších chemických závodech. Z pohledu počtu obětí jsou obě události též srovnatelné,
17 obětí z roku 2002 a 15 obětí z letošního
roku, kdy ovšem z letošních čísel pochází
5 obětí z řad nezodpovědných vodáků.
Modelování povodňové
situace
Povodně ve střední Evropě zasáhly výrazně
zejména Německo, Rakousko a Českou republiku a v menší míře také Švýcarsko, Slovensko
a Maďarsko. S kvantifikací odhadu povodňových škod pomáhají pojišťovnám katastrofické modely. Odhady pojistných i ekonomic-
Pro modelování povodňových škod pro účely
nastavení zajistných programů v České republice používá Aon Benfield interní katastrofický model, který byl nedávno významně
aktualizován a tato povodňová situace nabídla dobrou příležitost k jeho celkové validaci. Model kvantifikuje povodňové škody
z říčních povodní, dále tzv. přidružené škody
vzniklé například navýšením hladiny podzemní vody či zpětné zatopení z kanalizačních přípojek a také komponentu zaplavení
povrchovým odtokem. Interní povodňový
model pro Českou republiku pokrývá více
než 15 000 kilometrů říční sítě a využívá hydrologická data ze 126 limnigrafických (průtokoměrných) stanic poskytnutých v rámci
spolupráce s ČHMÚ. Model kombinuje dvě
úrovně prostorového detailu, digitální model
terénu o velikosti buňky 10 metrů v exponovaných oblastech a 25 metrů na zbytku
republiky. Povodňové rozsahy a hloubky
byly simulovány za použití dvourozměrného
matematického modelu TUFLOW. Model
má implementovány unikátní informace o lokaci protipovodňových opatření poskytnuté podniky povodí a Magistrátem hlavního
města Prahy. U zranitelnostní komponenty
model kombinuje tzv. inženýrské škodní
křivky a křivky odvozené zpětnou analýzou
škodních dat. Mimo stochastickou simulaci
model obsahuje také historické povodňové
události z let 1997, 2002 a 2010 a samozřejmě také letošní červnovou povodeň. Prvotní
odhady kulminačních průtoků byly průběžně
sbírány z dostupných zdrojů a byly následně
korigovány v rámci poskytnutí oficiálních průtokových měření od ČHMÚ. Byla provedena
kontrola jejich prostorového rozložení a byla
odvozena jejich doba opakování.
Rekonstrukce povodní
v sousedních zemích
Prakticky identická byla rekonstrukce povodňové situace v Rakousku, kde byla sbírána|
hydrologická data z webů jednotlivých spolkových zemí a rakouského ministerstva zemědělství, lesnictví a životního prostředí a byl
vytvořen historický scénář této situace, který
je plně konzistentní se stochastickou simulací. Požadavky ze strany německých klientů
na prvotní odhady pojistných škod a absence
interního německého katastrofického plně-probabilistického modelu vyvolala nutnost
řešení dané situace pomocí jednoduchého scénářového modelu. Ten byl postaven
na povodňovém rozsahu odvozeném analýzou aktuálních satelitních snímků z několika
různých zdrojů (Copernicus, SERTIT poskytovaný společností PERILS, ZKI), které, pokud|
bylo zapotřebí, byly klasifikovány k vymezení
otevřených vodních ploch. Model kvantifikuje pouze přímo zasaženou pojistnou částku,
která je navíc pro její korektní distribuci v zaplaveném území vážena populačním indexem.
Vyčíslení škod
Více než tři měsíce po odeznění povodní
není vyčíslení škod stále definitivní. Celkové ekonomické škody ve všech zasažených
oblastech jsou odhadovány na 12 miliard eur
a jejich převážná část pochází z Německa,
za kterým následují s téměř shodnými škodami Rakousko a Česká republika. Z pohledu pojistných škod jsou zatím odhadované
škody 2,8 miliardy eur, z čehož připadají
2 miliardy eur na Německo a 257 mil. eur
na Rakousko. V České republice poskytla Česká asociace pojišťoven první odhad
na 7,5 miliardy Kč, který byl později upřesněn na 7,486 miliard Kč, což odpovídá
300 mil. eur. Doplněk do celkového čísla
tvoří škody v Polsku, Slovensku, Maďarsku a Švýcarsku. Dle odhadů ČAP připadá
zhruba 27,7 % pojistných škod na pojištění
obyvatel, 69,4 % na podnikatelské pojištění
a 2,9 % na pojištění plodin a zvířat. U všech
českých pojišťoven zasáhly škody minimální
priority jejich zajistných programů. Z celkového objemu pojistných škod v České republice připadá 16,5 % na vrub pojišťoven
a 83,5 % je kryto ze zajištění. Řada pojišťoven zejména s nadnárodní působností nicméně využila pro nižší vrstvy interní zajistné
krytí od mateřských společností, po jehož
zohlednění se daný poměr výrazně mění
na 52,6 % škody, které byly zaplaceny zajištěním, a 47,4 % ponecháno na vlastní vrub.
Zpětná simulace povodňových škod provedená interním katastrofickým modelem
kvantifikuje po škálování na celý pojistný trh
škody ve výši 295,14 mil. eur pro komponentu říčních povodní, a ukazuje tak velmi dobrou shodu s pozorovaným odhadem škod.
Na aktuální téma Pojistný obzor 3/2013
11
|| Legislativa
a právo
Odškodňování újmy na zdraví
podle NOZ – věštění z křišťálové koule?
Ne, doufejme…
MGR. LUCIE JANDOVÁ / PŘEDSEDKYNĚ PRACOVNÍ SKUPINY OBČANSKÝ ZÁKONÍK / ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN
Nový občanský zákoník (NOZ) v sobě skrývá jednu změnu. Na první pohled či přečtení není tak
patrná jako jiné novinky, má však mimo jiné dosti významný dopad na oblast pojištění. Pro novou
právní úpravu již nebude platit vyhláška, která upravovala základní pravidla pro odškodňování
nemateriálních újem, jako je bolestné nebo ztížení společenského uplatnění.
Změna v odškodňování
újem na zdraví
Ti, kdo se s aplikací vyhlášky setkali v praxi, ví,
že tato úprava odškodnění založená na pevně
nebo rozmezím stanovených bodech a jejich
ekvivalentu v penězích nebyla v mnoha případech optimální. Představovala však pravidla
pro odškodňování těchto kategorií škod (protože jinak jsou bolest a ztížení společenského uplatnění kategoriemi velmi subjektivními
a nově jsou správně řazeny mezi nemajetkové újmy) a přinášela určitou předvídatelnost
práva. Vyhláška však byla novým občanským
zákoníkem zrušena bez náhrady a zásady pro
odškodňování bolestného a ztížení společenského uplatnění stanoví přímo nový občanský
zákoník. Zákonná pravidla pro odškodňování
bolestného a ztížení společenského uplatnění
jsou však nastavena velmi obecně: „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného
peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné
bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li
poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení
společenského uplatnění; nelze-li výši náhrady škody takto určit, stanoví se podle zásad
slušnosti.“ Pokud pomineme, že sporná je již
otázka, zda lze vůbec bolest „plně“ odškod-
nit, stejně jako ztrátu blízké osoby, pro jejíž
odškodnění je stanoveno také pravidlo „odškodnění vyvažujícího plně utrpení“, bližší
pravidla pro odškodnění těchto nároků stanovena nejsou. Bez stanovení metodiky pro
odškodňování bolestného a ztížení společenského uplatnění vyvstává otázka, podle jakých
pravidel budou tyto nároky vyplývající z NOZ
odškodňovány.
Požadavek předvídatelnosti
v pojišťovnictví
Ilustrační foto: Dreamstime.com
Oblast pojišťovnictví je tímto problémem
dotčena nejen proto, že převážná část škod
na zdraví je odškodňována z pojištění (ať už
se jedná o pojištění odpovědnosti z provozu
vozidla, pojištění odpovědnosti zdravotnických zařízení, lékařů, stomatologů apod.).
Pojištění představuje kromě právní kategorie
(uzavírání pojistných smluv a plnění závazků
z nich vyplývajících) také kategorii ekonomickou. Pojištění je založeno nejen na solidaritě,
ale také na určité predikovatelnosti, posouzení pojistného rizika (tedy ohodnocení míry
pravděpodobnosti vzniku pojistné události)
a rozsahu a výše v budoucnu poskytovaného pojistného plnění. Tato předvídatelnost
není podstatná pouze z hlediska pojistných
vztahů, do kterých pojistitelé vstupují. Pojišťovnám jsou v této souvislosti ukládány také
veřejnoprávní povinnosti jako např. povinnost
stanovit pojistné na základě pojistně-matematických předpokladů tak, aby byla zajištěna
trvalá splnitelnost všech jejích závazků z provozované pojišťovací činnosti nebo povinnost
vytvářet rezervy na pojistná plnění. Stav nejistoty, pokud se jedná o výši náhrad újem, které
by měly být ze strany škůdců poskytovány,
a tedy případně ze strany pojistitelů plněny,
12
Pojistný obzor 3/2013 Legislativa a právo
představuje v pojištění tedy problém nejen
v kontextu vyplácení pojistných plnění z konkrétních pojistných událostí a tvorby rezerv
na tyto události, ale vůbec z hlediska tvorby
pojistných produktů a stanovení výše pojistného.
Zrušení vyhlášky bez
náhrady
Zrušením „odškodňovací“ vyhlášky bez náhrady se dostáváme ze stavu relativně přesného stanovení výše odškodnění bolestného
a ztížení společenského uplatnění k situaci,
kdy není prakticky žádné vodítko pro určení
výše odškodnění než obecné zákonné vy-
Široký společenský
konsenzus
Metodika odškodňování újem na zdraví, jak
je v rámci příprav materiál označován, by neměla být závazným právním předpisem, jako
tomu je u stávající odškodňovací vyhlášky.
Její význam by měl vyplývat zejména ze širokého společenského konsenzu při jejím
vytváření a z vysoké odborné argumentace,
jíž by měla být podložena. Na přípravě se podílí jak zástupci justice (zejména Nejvyššího
soudu nebo ostatních vyšších soudů), tak
odborných lékařských společností, státních
orgánů, advokátů či pojistitelů. Za pojistitele
se této agendy účastní zástupce ČAP a ČKP.
Metodika by měla stanovit určitá pravidla pro
Z dosavadních jednání zatím vyplývá, že u nároku
na náhradu za bolest bude aplikovatelný etiologický
přístup vycházející z klasifikace založené na rozlišení
jednotlivých tělesných struktur.
mezení. Jakkoliv v českém právním prostředí
existuje již judikatura k odškodňování těchto
nároků, jedná se zejména o odškodňování závažnějších škod na zdraví, na méně závažné
škody na zdraví obtížně aplikovatelné. Nadto
rozhodnutí soudů o těchto nárocích se mohou lišit a i s ohledem na jejich nijak zásadní
množství není jejich zobecnění pro vytvoření
pravidel k odškodňování těchto nároků nejspíše možné.
Metodika odškodňování
újem na zdraví
Proto lze přivítat snahu o promítnutí obecného
principu odškodňování stanoveného novým
občanským zákoníkem do konkrétnějších zásad. Z diskuzního setkání, které k tomuto tématu uspořádaly Nejvyšší soud České republiky a Společnost medicínského práva, pod
záštitou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
v Praze, vyplynula potřeba vytvořit metodiku,
jež by mohla být pomůckou při posuzování
bolestného a ztížení společenského uplatnění. Využít by se měla nejen v rámci soudních
sporů, ale také právě při odškodňování újem
na zdraví mimosoudní, nespornou cestou. Odškodnění škod na zdraví bez soudního řízení
představuje naprosto převažující část odškodňovací praxe. Z iniciativy Nejvyššího soudu
České republiky a Společnosti medicínského
práva byly následně zahájeny práce na vytvoření takové pomůcky.
stanovení výše odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění. Kromě stávající
odškodňovací vyhlášky je jedním ze zdrojů
inspirace při jejím vytváření také Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability
a zdraví (vytvořená Světovou zdravotnickou
organizací).
Dosavadní jednání
Z dosavadních jednání zatím vyplývá, že
u nároku na náhradu za bolest bude aplikovatelný etiologický přístup vycházející z klasifikace založené na rozlišení jednotlivých tělesných struktur (v zásadě koncepce dnešní
odškodňovací vyhlášky pro bolestné). Pokud
se jedná o náhradu za ztížení společenského
uplatnění, jeví se jako vhodnější vytvoření
nového systému, jenž by promítl příslušný
rozsah zdravotního omezení poškozeného
do všech oblastí, ve kterých dochází pro
trvalé následky k omezení či vyloučení společenského uplatnění poškozeného. Z tohoto hlediska je inspirací právě Mezinárodní
klasifikace funkčních schopností, disability
a zdraví, a to zejména její část Aktivity a participace.
Další otázky zůstávají
Je třeba upozornit, že i pokud se tuto pomůcku podaří vytvořit, v což všichni, kteří se na ní
podílejí, upřímně věří, bude jí stále řešena
pouze část nesnází, jež v oblasti odškodňování NOZ přinesl, a to náhrada vytrpěné bolesti
a ztížení společenského uplatnění. Nebude
řešeno například odškodňování dalších nemajetkových újem spojených se škodou na zdraví, peněžité náhrady utrpení způsobeného
usmrcením nebo zvlášť závažným ublížením
na zdraví osobě blízké (navazující na dnešní
jednorázové odškodění pozůstalých podle
§ 444 odst. 3 OZ) nebo odškodnění nemajetkové újmy za osobní neštěstí – viz přehled
náhrad při ublížení na zdraví a při usmrcení.
Obecně však lze říct, že bez ohledu na to, v jakém rozsahu se bude metodikou predikované
odškodňování pohybovat (neboť výše případného pojistného plnění by měla být jedním
z určovatelů při stanovení výše pojistného
a změna v odškodňování by se jak do limitů
pojistného plnění, tak do výše pojistného promítnout měla), měla by nová metodika přinést
alespoň trochu jistoty nebo lépe řečeno relativní předvídatelnosti. A to nejen pro poškozené a pojistitele, ale také (což je často neprávem opomíjeno) pro nepojištěné potenciální
škůdce. 
Přehled náhrad při ublížení na zdraví a při usmrcení:
• Náhrada za vytrpěné bolesti (§ 2958 NOZ)
• Náhrada za ztížení společenského uplatnění (§ 2958 NOZ)
• Náhrada za další nemajetkové újmy (§ 2958 NOZ)
• Náhrada za duševní útrapy osob blízkých (§ 2959 NOZ)
• Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví poškozeného, o jeho osobu nebo jeho
domácnost (§ 2960 NOZ)
• Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem (§ 2961 NOZ)
• Peněžité dávky – např. ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ztráta spočívající v rozdílu
mezi výdělkem před vznikem újmy a výdělkem po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu
na důchodu, náhrada za bezplatné práce poškozeného pro jiného v jeho domácnosti nebo závodu, náklady
na výživu pozůstalým (§ 2962–2968 NOZ)
• Náhrada nemajetkové újmy tomu, kdo ji důvodně pociťuje jako osobní neštěstí (§ 2971 NOZ)
Legislativa a právo Pojistný obzor 3/2013
13
|| Legislativa
a právo
Elektronické uzavírání
pojistných smluv ve světle
nového občanského zákoníku
MGR. HANA MANOVÁ / PRÁVNÍK EXPERT / GENERALI POJIŠŤOVNA A.S.
Bouřlivý rozvoj informačních sítí v průběhu minulých desetiletí, díky kterému internet dennodenně
využívají miliony lidí nejen k získávání informací, komunikaci a zábavě, umožnil vznik nové
odbytové cesty. Elektronická kontraktace je fenoménem posledních desetiletí a stala se
neodmyslitelnou součástí obchodní strategie a hospodářského soutěžení většiny podnikatelů,
pojišťovny nevyjímaje.
Elektronické obchodování umožňuje uzavírání smluv v relativní anonymitě a šetří náklady
mimo jiné v důsledku omezení lidského faktoru
včetně zprostředkovatelů. Není limitováno ani
národními hranicemi. Zmíněné výhody však
mohou v konkrétních případech pro pojišťovny představovat také významná právní rizika.
Z právního hlediska zcela bezpečné řešení však
bývá často ekonomicky zcela neúnosné nebo
pro klienty tak složité a nepraktické, že by ve výsledku nebylo efektivní. Cílem jednotlivých pojišťoven by proto měla být alespoň minimalizace právních rizik při uzavírání pojistných smluv
za využití služeb počítačové sítě internet.
Roztříštěná právní úprava
Právní úprava týkající se elektronicky uzavíraných smluv je značně roztříštěná. Vedle souboru evropských předpisů, které byly v různé
kvalitě promítnuty do vnitrostátních právních
předpisů, je elektronická kontraktace upravena v mnoha vnitrostátních předpisech práva
soukromého i veřejného. Stěžejní pro uzavírání
pojistných smluv elektronickými prostředky je
v tento okamžik kromě zákona č. 37/2004 Sb.,
o pojistné smlouvě, samozřejmě i stávající občanský zákoník, který bude s účinností
od 1. ledna 2014 nahrazen občanským zákoníkem novým (dále NOZ, zákon č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník). Nelze opominout ani množství specifických předpisů, jež byly v minulosti
přijaty často v důsledku transpozice komunitární úpravy elektronického obchodování a ochrany spotřebitele.1 Předem si dovolím čtenáře|
upozornit, že předmětem tohoto článku s ohle-
1
dem na jeho rozsah nebudou informační povinnosti, které musí pojišťovna vůči zájemci
o pojištění plnit, ani další související povinnosti
vyplývající z elektronického nabízení pojištění,
jedná se například o podmínky šíření obchodních sdělení, povinnosti vyplývající z regulace
reklamy, ochrany spotřebitele, z práva hospodářské soutěže či ochrany osobních údajů.
Novinky
Nový občanský zákoník se často stává předmětem kritiky laické i odborné veřejnosti.
Důvodem je nedostatečná reflexe aktuálních
společenských poměrů a skutečnost, že NOZ
neupravuje pojmy a situace, na které stávající
občanský zákoník v době svého vzniku nemohl
pamatovat, jež jsou však dnes běžnou součástí
Smlouva ≠ listina
Při hledání odpovědi si musíme znovu připomenout, že smlouva je dvoustranný právní
úkon, resp. dle pojmosloví nového občanského zákoníku dvoustranné právní jednání, které
vyvolává právní následky; typicky vznik, změnu
nebo zánik práv a povinností smluvních stran.
Smlouvou vyjadřují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a vůli řídit se obsahem smlouvy.
V pojistné smlouvě se pak pojistitel zavazuje
poskytnout oprávněné osobě pojistné plnění
v případě pojistné události a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Máme-li listinu,
na které je smlouva v podobě textu zaznamenána, jedná se z hlediska práva o důkazní
prostředek, jejž používáme k tomu, abychom
prokázali, že mezi smluvními stranami byla
smlouva uzavřena a jaký měla obsah. Smlou-
NOZ ke škodě věci vůbec neřeší problematiku
elektronické kontraktace a nadále ponechává
řešení konkrétních sporů běžné právnické tvořivosti
a posléze soudům.
života. NOZ ke škodě věci vůbec neřeší problematiku elektronické kontraktace a nadále
ponechává řešení konkrétních sporů běžné
právnické tvořivosti a posléze soudům. Nejdůležitější otázkou zůstává jakým způsobem
lze využít informační technologie k platnému
sjednávání pojistných smluv, jejichž uzavření
a obsah budou pojišťovny schopny v případě
sporu prokázat.
vou jako takovou je však podle současného občanského zákoníku nikoliv tato listina, ale souhlasný projev vůle smluvních stran, přičemž
tato vůle nemusí být vůbec zaznamenaná
v papírové či jiné podobě. Listiny se však díky
staletým zkušenostem, které s nimi lidstvo
má, osvědčily jako vynikající důkazní prostředek. Listiny umožňují identifikaci smluvních
stran a zachycení vůle smluvních stran pro-
Jedná se např. o zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti,
zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a další.
14
Pojistný obzor 3/2013 Legislativa a právo
Ilustrační foto: Dreamstime.com
střednictvím textového vyjádření. Navíc listina také fixuje smlouvu v čase (jinak bychom
byli odkázáni jen na vlastní paměť, listina nám
však obsah vůle smluvní stran stabilizuje i pro
budoucí léta), když prostřednictvím podpisu
strany projevují souhlas s textem, pod který se
podepsaly.2
Písemná forma
Pokud však chceme umožnit uzavírání pojistných smluv bez využití listin toliko prostřednictvím elektronických prostředků, musíme
nejprve zjistit, jaké formální požadavky na pojišťovny klade zákon. I když nový kodex staví
v zásadě na bezformálnosti právních jednání, v oblasti pojištění k žádným dramatickým
změnám nedochází. Není-li pojištění ujednáno
na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje pojistná smlouva i podle NOZ písemnou formu. Zároveň nový občanský zákoník
stanoví, že přijal-li pojistník nabídku včasným
zaplacením pojistného, považuje se písemná
forma za zachovanou, samozřejmě za předpokladu písemné nabídky ze strany pojistitele.3
Jedná se sice o naprostou právní anomálii, ale
pro pojišťovny bude jistě užitečnější než stávající ustanovení § 6 odst. 2 zákona o pojistné
smlouvě, který sice umožňoval přijetí návrhu
zaplacením pojistného ve výši a lhůtě uvedené
v návrhu pojistné smlouvy, zároveň však v § 7
předepisoval s výjimkou krátkodobého pojištění písemnou formu. Pojišťovny sice vykládaly
tato dvě ustanovení více než blahosklonně
a zaplacením pojistného sjednávaly i pojistné
smlouvy s dlouhodobým pojištěním, z hlediska práva však přijetí návrhu pojistitele a forma
smlouvy představují dvě odlišné kategorie.
Jednalo se tedy sice o praktický, ale účelový
výklad.
Podpis
Ač to přímo z textu nového občanského zákoníku nevyplývá, zůstává zachováno také staré
pravidlo, že v případě nedostatku zákonem předepsané písemné formy, je smlouva absolutně
neplatná. Autoři NOZ takto argumentují s poukazem na výkladové ustanovení, které přikazuje zákonná ustanovení vykládat se zřetelem
k hodnotám, jež zákon chrání, a odvolávají se
na ustanovení § 588 NOZ, podle kterého soud
přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního
jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V nedostatku zákonem
předepsané písemné formy spatřují tvůrci
kodexu zjevné narušení veřejného pořádku,
což takové jednání činí absolutně neplatným.
Pomineme-li tedy pro účely tohoto článku
krátkodobé pojištění uzavírané prostřednictvím webových formulářů (nejčastěji pojištění
cestovní), musí pojišťovny zajistit, aby pojistné
smlouvy, včetně těch elektronických, splňovaly písemnou formu.4 Nový občanský zákoník
přebírá v obdobné podobě i současné pravidlo,
že k platnosti písemného právního jednání se
vyžaduje podpis jednající osoby. U listin je vyžadován vlastnoruční podpis, který však může
být nahrazen mechanickými prostředky tam,
kde je to obvyklé. Ani v tomto případě se nejedná o žádnou legislativní novinku, už stávající
zákon umožňoval používání podepisovacích razítek a skenů vlastnoručních podpisů.
Soudní judikatura
Požadavek písemné formy však neznamená,
že musíme pro uzavírání smluv, u kterých zákon písemnou formu předepisuje, využívat
pouze a jen listinnou podobu. Písemná forma je zachována i v případě právního jednání,
které bylo učiněno elektronickými prostředky,
pokud tyto umožňují zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby. Nový občanský
zákoník odkazuje na jiný právní předpis, jenž
stanoví, jak lze při právním jednání učiněném
elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Zvláštním předpisem, na který
NOZ odkazuje, není jen zákon o elektronickém
podpisu, ale i např. zákon o elektronických
úkonech a autorizované konverzi dokumentů
a zákon o archivnictví a spisové službě. České soudy u obligatorně písemných smluv uzavíraných přes internet, které nebyly opatřeny
elektronickým podpisem, opakovaně dovozují, že takové smlouvy, pokud nejsou opatřeny
elektronickým podpisem, jsou neplatné pro
nedostatek formy. Podobně Ústavní soud
v minulosti odmítl ústavní stížnost s argumentací, že pokud má mít právní úkon učiněný
elektronickými prostředky písemnou formu,
musí být elektronicky podepsán podle zákona
o elektronickém podpisu. Soudní judikatura se
tu jak vidno příkře rozchází s názory vědecké
i běžné právnické obce, a dokonce i s evropskými zásadami, na kterých byla právní regulace elektronického obchodování vystavěna.
Pro pojišťovny by však dostupná česká soudní
judikatura neměla zůstat stranou při hodnocení
právní rizikovosti a nastavení procesu elektronické kontraktace.
Elektronický podpis
Elektronický podpis, jeho jednotlivé kategorie
a náležitosti upravuje zákon č. 227/2000 Sb.,
o elektronickém podpisu. Prostým elektronickým podpisem se přitom rozumí toliko údaje
v elektronické podobě (data), jež jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a slouží k jednoznačnému ověření identity
podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.
Například jméno uvedené na konci e‑mailu
ve smyslu souboru písmen vytvořených pomocí klávesnice je prostým elektronickým
podpisem, ovšem s naprosto mizivou důkazní
spolehlivostí, což potvrdila i mnohá soudní rozhodnutí. Když pro uzavření smlouvy s povinně
písemnou formou použijeme pouze elektronické prostředky, může nám z právního hlediska
při menší míře obezřetnosti vzniknout situace,
kdy sice máme formálně perfektní smlouvu,
avšak v praxi nejsme schopni uzavření takové
smlouvy nebo její obsah prokázat. Navíc nejsou
ojedinělé ani případy, kdy soudy z neznalosti
ztotožňují elektronický podpis s tzv. zaručeným elektronickým podpisem. Výhodou zaručeného elektronického podpisu je, že zákon
samotný zakládá vysokou důkazní spolehlivost
dokumentu opatřeného zaručeným elektronickým podpisem. Tento podpis totiž identifikuje
podepsanou osobu, zaručuje integritu zprávy
(umožňuje zjistit jakékoliv následné změny
Samozřejmě ani listiny nemají absolutní důkazní sílu a vlastnoruční podpisy lze zfalšovat.
NOZ používá pro návrh na uzavření smlouvy pojem „nabídka“.
4
Pokud se jedná o změny smluv, uplatní se ustanovení § 564 NOZ. Smlouvy, pro které přímo zákon předepisuje písemnou formu, lze změnit pouze projevem vůle v téže nebo přísnější formě.
2
3
Legislativa a právo Pojistný obzor 3/2013
15
|| Legislativa
obsahu zprávy) a zaručuje nepopiratelnost.
Mají pojišťovny pro elektronickou kontraktaci
využívat v zájmu eliminace budoucích právních
problémů toliko zaručený elektronický podpis?
Předpokládáme, že uzavírání pojistných smluv
výlučně se zaručenými elektronickými podpisy
obou smluvních stran zůstane vzhledem k jejich mizivému rozšíření a antipatii, které u veřejnosti vzbuzují, jen v oblasti teorie.
Právní rizika
Pojišťovny již dnes využívají jiný, praktičtější
způsob uzavírání elektronických smluv. Zájemce o pojištění si například prostřednictvím
sjednávací aplikace na webových stránkách
pojišťovny vybere konkrétní pojištění a zadá
potřebné údaje pro kalkulaci pojistného a uzavření smlouvy. Následně mu pojišťovna návrh
pojistné smlouvy se všemi podstatnými náležitostmi a s naskenovaným podpisem osob
oprávněných jednat za pojišťovnu doručí prostřednictvím datové zprávy (e-mailu) a pojistník tuto nabídku pojistitele akceptuje včasným
zaplacením pojistného. Tímto způsobem bude
písemná forma předepsaná NOZ pro všechny
pojistné smlouvy, s výjimkou smluv zakládajících krátkodobé pojištění, zachována a pojistná smlouva bude uzavřena. Znovu je však
potřeba upozornit, že i tento způsob uzavírání
smluv v sobě skrývá některá rizika, která by
měly pojišťovny znát, vyhodnocovat a řídit.5
Rizikovost samozřejmě poroste spolu s rostoucím objemem elektronicky uzavíraných pojistných smluv. Mezi největší nebezpečí patří
důkazní spolehlivost v případě sporu. Nejsou
neobvyklé případy, kdy soudy rozhodly v neprospěch strany, která nebyla schopna prokázat, že obchodní podmínky, na které smlouva
a právo
elektronicky odkazovala, existovaly právě v takové podobě, jak strana tvrdí. Při sporu bude
muset pojišťovna prokázat nejen to, že její
nabídka měla veškeré podstatné náležitosti,
měla písemnou formu a byla podepsána, ale
také bude muset prokazovat, že nabídka měla
v době uzavření pojistné smlouvy právě tento
obsah (to se samozřejmě týká i pojistných podmínek). Jedním z možných řešení je podmínky učinit součástí elektronického dokumentu,
ve kterém je nabídka pojistitele, a tento elektronický dokument opatřit např. časovým razítkem, které umožňuje ověřit, že právě takový
dokument existoval v konkrétním čase. Nelze
pominout ani problémy, jež s sebou přináší
relativní anonymita elektronické kontraktace,
kvůli které bude pojišťovna nucena prokazovat
například ve sporech o dlužné pojistné, že nabídku doručila skutečně pojistníkovi a že to byl
pojistník uvedený v nabídce, kdo zaplatil první
pojistné ve lhůtě a výši určené v elektronické
nabídce pojišťovny. Ne vždy bude v takových
případech pojišťovna úspěšná, zejména bude-li
na druhé straně poučený spekulant.
Archivace elektronických
dokumentů
Důležitou součást elektronické kontraktace
tvoří též problematika dlouhodobého uchování
elektronických dokumentů, se kterou moderní
společnost prozatím nemá dostatečné zkušenosti. Jaký způsob archivace elektronických
dokumentů doporučují odborníci na právo informačních technologií? Jednou z možných
variant ukládání elektronických dokumentů,
kterou členským pojišťovnám ČAP doporučoval letos v březnu na workshopu k elektronické
dokumentaci doc. Polčák6, je technologie nazývaná „důvěryhodné ukládání elektronických
dokumentů“. Důvěryhodné úložiště a dokumenty v něm jsou chráněny, když technická
ochrana se může zvyšovat spolu s postupujícím časem a provozovatel úložiště může
reagovat i na aktuální bezpečnostní hrozby.
Tento způsob ukládání se však už bez zaručeného elektronického podpisu neobejde, neboť
na počátku úložiště ověřuje vždy pravost zaručeného elektronického dokumentu a uloží jen
ty, u kterých proběhlo ověření pravosti. Ať už je
doba uložení elektronického dokumentu v důvěryhodném úložišti jakkoliv dlouhá, úložiště
před expedicí dokumentu například pro účely
soudního řízení opatří dokument tzv. elektronickou značkou. Elektronická značka neověřuje pravost dokumentu a že nebyl v mezidobí
jeho obsah změněn, ale prokazuje, že takový
dokument byl uložen v důvěryhodném úložišti. V případě sporu o pravost dokumentu pak
lze argumentovat právě tím, že technologie,
kterou důvěryhodné úložiště pro archivaci dokumentů používá, je dostatečná i k prokázání
pravosti elektronického dokumentu.7
Závěrečné shrnutí
Změny elektronické kontraktace, které přináší
nový občanský zákoník, nejsou nijak zásadní.
Zákonodárce bohužel nevyužil historickou příležitost a nedefinoval pojmy a neupravil instituty důležité pro uzavírání smluv prostřednictvím elektronických prostředků. Pojišťovny by
však právě proto tento způsob uzavírání smluv
neměly podceňovat. Naopak kvůli rostoucímu
počtu takovýchto smluv by elektronické kontraktaci v kontextu nastavení vnitřních pravidel
měly věnovat větší pozornost.

KONFERENCE POJIŠŤOVACÍCH
UNDERWRITERŮ V PRAZE
Evropská asociace underwriterů životního a zdravotního pojištění
(ELHUA) pořádá ve dnech 9.–11. 4. 2014 odbornou konferenci,
kterou tentokráte hostí česká metropole Praha. Setkání se uskuteční
v hotelu Hilton Old Town. Součástí setkání bude široká škála
tematicky zaměřených přednášek s přesahem do každodenní praxe
pojišťovacího underwritera.
ELHUA byla založena na podzim roku 2008 za účelem zvýšení povědomí o životním a zdravotním underwritingu
na evropském pojišťovacím trhu. Cílem je také výměna profesních informací a zkušeností z jednotlivých zemí.
Viz § 7 zákona o pojišťovnictví a prováděcí vyhláška č. 434/2009 Sb. včetně přílohy č. 1.
Doc. JUDr. Radim Polčák, Ph.D. působí na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a publikuje v oborech právní teorie, právní filozofie a práva informačních technologií. Jako host přednáší
na právnických fakultách a justičních vzdělávacích institucích v ČR, Rakousku, Maďarsku a Velké Británii.
7
Obdobným způsobem řeší ukládání dokumentů zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, technické parametry stanoví Národní standard pro elektronické systémy spisové služby
vydaný Ministerstvem vnitra ČR.
5
6
16
Pojistný obzor 3/2013 Legislativa a právo
|| Legislativa
a právo
Výstupy z projektu Implementace
NOZ v praxi pojišťoven
MGR. LUCIE JANDOVÁ / PŘEDSEDKYNĚ PRACOVNÍ SKUPINY OBČANSKÝ ZÁKONÍK / ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN
V minulém čísle časopisu Pojistný obzor jsme informovali o zahájení společného projektu
pojišťoven v rámci ČAP, který pod zastřešením advokátní kanceláře Johnson Šťastný Kramařík,
advokátní kancelář, s.r.o., řešil aktuální praktickou výkladovou problematiku pojištění spojenou
s implementací nového občanského zákoníku (NOZ).
Projekt byl dokončen během července a jednotlivé závěry témat projektu mají účastníci
k dispozici v podobě písemně zpracovaného
stanoviska. Pro podrobné seznámení nejen
ostatních právníků, ale zejména neprávníků
a odborníků z pojišťoven se závěry projektu
bude v první polovině září uspořádán seminář.
Přesto bychom čtenáře alespoň v krátkosti
rádi seznámili s některými závěry, k nimž jsme
v rámci projektu dospěli. Je však třeba upozornit, že se jedná o velmi stručné shrnutí.
Přechodná ustanovení
V rámci projektu převládl právní názor, podle
něhož je rozhodným okamžikem pro určení právního režimu pojistné smlouvy (zákon
o pojistné smlouvě versus nový občanský zákoník) uzavření pojistné smlouvy. Tento závěr
platí i pro případné následné změny pojistné
smlouvy (s výjimkou případu, kdy by se jednalo
o kompletní změnu pojištění), a to jak změny
rozsahu pojištění, tak např. zahrnutí dalších
osob či předmětů do pojištění. Od těchto
Náhrada újmy
Jednou z klíčových otázek řešených v rámci
tohoto tématu byl rozsah pojistného plnění
z pojistných smluv pojištění odpovědnosti
za škodu uzavřených podle zákona o pojistné smlouvě. Ačkoliv toto téma je současně
jedním z nejproblematičtějších, v zásadě lze
považovat za právně správné i spravedlivé,
pokud se pojistná smlouva bude nadále vztahovat na ty typy nároků, na které se vztahovala dosud (byť jsou nově např. širší či přiznány
více osobám), resp. z pojištění by neměly být
hrazeny nároky podle NOZ, jež svou povahou
odpovídají nárokům z pojištění dosud vyloučeným. Z hlediska právní jistoty lze však doporučit upravit po 1. 1. 2014 tyto pojistné smlouvy
tak, aby nevzbuzovaly pochybnost o tom, jaké
nároky budou ze sjednaného pojištění hrazeny.
Zvláštní pravidla pak budou platit pro povinná
pojištění, kde je třeba respektovat rozsah pojištění vymezený zvláštními zákony. V rámci
projektu byly také řešeny některé sporné dílčí otázky týkající se povinnosti nahradit újmu,
např.:
Pokud se jedná o náhradu „dalších nemajetkových
újem“, s ohledem na jejich specifičnost lze
předpokládat, že většinou budou předmětem
individuálního posuzování.
Kogentní versus dispozitivní
ustanovení NOZ
Pro možnost odchýlení se od zákonné úpravy
platí v zásadě následující omezení:
• nelze se odchýlit od ustanovení, v němž je takový zákaz výslovně uveden (např. „zakazuje
se“, „k opačnému ujednání se nepřihlíží“);
• odchylka nesmí být v rozporu s dobrými mravy, veřejným pořádkem a právy týkajícími se
postavení osob (včetně práva na ochranu
osobnosti);
• od ujednání, jehož účelem je ochrana slabší
strany, se nelze odchýlit v její neprospěch;
• pokud povaha a smysl ustanovení odporuje
odchylnému ujednání, nelze se od něj odchýlit.
Doručování
Přesto, že NOZ nezakládá fikci doručení (a tedy
zůstává v zásadě z hlediska hmotněprávního
podmínkou úkonu jeho doručení do dispoziční
sféry adresáta), stanovuje nově vyvratitelnou
právní domněnku doby dojití, pokud k dojití došlo. Dále je z hlediska doručování upraveno tzv.
zmaření doručení. Kombinace těchto institutů
může vést ke zjednodušení procesů doručování listinných písemností.
Pojistný zájem
úprav je třeba odlišit skupinové smlouvy (někdy též označované jako rámcové), kterými
jsou pouze dohodnuty podmínky pojištění (de
iure se jedná o smlouvy nepojmenované), ovšem následně jsou na jejich základě uzavírány
jednotlivé pojistné smlouvy. Jednotlivé takto
uzavřené pojistné smlouvy by se řídily právním
režimem účinným v době jejich uzavření (nikoliv uzavření skupinové smlouvy), tedy po 1. 1.
2014 by se řídily NOZ.
• „nebezpečné vlastnosti“ u osoby nebezpečných vlastností mohou být představovány
např. sklonem k páchání trestné činnosti,
závislostí na alkoholu či nakažlivou nemocí;
• objektivní odpovědnost za provoz vozidla se
nově vztahuje také na nemotorová vozidla,
s výjimkou vozidel poháněných lidskou silou;
• důkazní břemeno ohledně prokázání překážky lepší budoucnosti leží nadále na poškozeném.
Ačkoliv se jedná o dnes existující právní institut, nově se nejen definují vyvratitelné právní
domněnky, kdy je právní zájem dán, ale stanoví se i důsledky jeho neexistence při uzavření
pojistné smlouvy a důsledky jeho zániku během trvání pojištění. Nadto musí být pojistný
zájem dán nikoliv u pojištěného jako dosud, ale
u pojistníka. V případě, že pojistník je odlišnou
osobou od pojištěného, lze z důvodu jistoty
platnosti pojistného vztahu doporučit podpis
Legislativa a právo Pojistný obzor 3/2013
17
|| Legislativa
a právo
Ilustrační foto: Archiv ČAP
pojištěného. Domněnka pojistného zájmu není
definována pro pojištění odpovědnosti za škodu, což však neznamená, že by pro toto pojištění nutnost existence pojistného zájmu neexistovala, je třeba pouze vyjít z obecné definice
pojistného zájmu.
Souhlas pojištěného
s vyplacením odkupného
V případě vyplacení odkupného jiného než stanoveného zákonem (spojeného se zánikem
pojištění) je třeba souhlasu pojištěného, a lze
doporučit zajištění souhlasu pojištěného s touto výplatou již při uzavření pojistné smlouvy.
Informační povinnosti
Na pojištění se v případě uzavírání smlouvy se
spotřebitelem vztahují ustanovení k ochraně
spotřebitele podle § 1810–1851 NOZ, rozsah
povinností a omezení pojistitele je tedy širší
než dosud a liší se také mimo jiné podle způsobu a okolností uzavírání pojistné smlouvy
(ustanovení aplikovatelná vždy, u smluv uzavíraných distančním způsobem, u smluv uzavíraných mimo obchodní prostory).
Analýza potřeb a záznamy
z jednání
Problematika analýzy potřeb a záznamů
z jednání je úzce propojena s právní úpravou
zprostředkování pojištění, jejíž změny jsou
projednávány v rámci legislativního procesu.
Z hlediska NOZ má zaznamenávání potřeb pojistníka souvislost mj. s povinností pojistitele
upozornit pojistníka na nesoulad mezi jeho požadavky a nabízeným pojištěním. Je třeba rozlišovat mezi potřebou pojistníka a jeho požadavkem (jím formulovanou potřebou). Zjišťování
požadavků pojistníka je z povahy věci omezeno v případě uzavírání smluv prostřednictvím
např. internetu. Při posuzování povinnosti
pojistitele se zohledňuje, zda je pojistníkovi
nápomocen zprostředkovatel nezávislý na pojistiteli. Z pojišťovacích zprostředkovatelů lze
považovat za takového nezávislého zprostředkovatele pouze pojišťovacího makléře.
Odstoupení od smlouvy
Odstoupení od smlouvy je v podobě aplikovatelné na pojištění upraveno na čtyřech místech NOZ a je třeba posuzovat, kdy se jedná
o poměr speciality a kdy se uplatní tato práva
vedle sebe. V rámci právní úpravy pojištění má
18
Pojistný obzor 3/2013 Legislativa a právo
pojistník nově právo odstoupit od smlouvy odvětví životních pojištění ve lhůtě třiceti dnů ode
dne jejího uzavření (bez ohledu na to, zda byla
smlouva uzavřena formou obchodu na dálku,
či nikoliv). Tomu je třeba přizpůsobit metodiku pojistitele. Nadto je třeba brát v potaz právo odstoupit od smlouvy v případě porušení
smlouvy (včetně pojistné smlouvy) podstatným způsobem.
Adhezní smlouva
Nová právní úprava stanovuje specifika pro pojistné smlouvy uzavírané adhezním způsobem.
Před uzavřením pojistné smlouvy je třeba věnovat pozornost řádnému seznámení pojistníka s tím, že pojištění se řídí také pojistnými
podmínkami či ujednáními mimo samotný text
pojistné smlouvy a s jejich obsahem. Prokázání splnění této povinnosti je možno zabezpečit
potvrzením či prohlášením pojistníka, přičemž
je vhodné, aby takové prohlášení obsahovalo
jak konkrétní označení pojistných podmínek
či ujednání, jimiž se pojistná smlouva řídí, tak
potvrzení o tom, že byly pojistníkovi předány
a ten se s nimi seznámil.
Oznámení škodní události
NOZ rozšiřuje okruh osob, které mohou pojistiteli oznámit vznik škody s tím, že s takovým
oznámením je spojena povinnost pojistitele
zahájit šetření škodní události. Kromě toho,
kdo se pokládá za oprávněnou osobu, může
takové oznámení učinit také ten, kdo má právní zájem na pojistném plnění (např. zástavní
věřitel, poškozený v pojištění odpovědnosti
za škodu). Další postup pojistitele bude nutno
nastavit podle osoby, která oznámení učinila.
Nová právní úprava oznámení škodní události
nemění nic na skutečnosti, že pro poskytnutí pojistného plnění je třeba uplatnění práva
na pojistné plnění osobou, která toto právo
má. V případě oznámení učiněného některými
jinými osobami (předvídanými zákonem) však
bude muset být postup pojišťovny aktivnější
než doposud. Na druhou stranu je však třeba
upozornit, že tím nejsou dotčeny povinnosti
pojistitele uložené jinými právními předpisy
jako povinnost mlčenlivosti podle zákona o pojišťovnictví, ochrana osobních údajů apod.
Pojištěná zástava
NOZ stanovuje v § 1354 zákonný postup v případě, že je zástava (nerozhodno, zda movitá, či nemovitá věc) pojištěna. V takové situaci pojistitel
v případě pojistné události plní zástavnímu věřiteli, pokud je mu zástavní právo včas prokázáno
zástavním věřitelem nebo oznámeno zástavním
dlužníkem či zástavcem. Spornou otázkou, která
bude ještě předložena k posouzení Komisi pro
aplikaci nové civilní legislativy zřízené v rámci
Ministerstva spravedlnosti, je, zda zástavní věřitel je aktivně legitimován, tedy zda na něj přechází právo oprávněné osoby na pojistné plnění
a je oprávněn jej uplatnit soudně.
Odškodňování újem
na zdraví
NOZ zrušil bez náhrady vyhlášku pro odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění,
nicméně nová pravidla pro odškodňování těchto
újem (kromě zásady plného odškodnění či zásad
slušnosti) detailně nestanoví. Bude-li vytvořena
metodika pro odškodňování těchto újem zastřešená Nejvyšším soudem ČR, lze předpokládat,
že v praxi převáží. V opačném případě či v období do jejího vytvoření bude odškodňování těchto
újem z pojištění záviset mj. na posouzení pojistitele, dohodě účastníků a eventuálním přezkumu soudem. NOZ však nutně neznamená automatické navýšení odškodnění těchto nároků,
zákon klade spíše důraz na individualizaci jejich
posouzení. Pokud se jedná o náhradu „dalších
nemajetkových újem“, s ohledem na jejich specifičnost lze předpokládat, že většinou budou
předmětem individuálního posuzování. Obdobný bude zřejmě i postup při posuzování újmy
za „osobní neštěstí“, pokud tento nárok bude
v pojištění zahrnut (nelze opomenout, že u osobního neštěstí se může jednat o škody způsobené úmyslně, které jsou z pojištění zpravidla vyloučeny). 
|| Legislativa
a právo
Novela zákona č. 56/2001 Sb.:
Co čeká české řidiče?
JUDR. ZUZANA HLAVÁČKOVÁ / VEDOUCÍ ODDĚLENÍ LEGISLATIVY A EKONOMIKY / ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN
Ve Sbírce zákonů byl zveřejněn zákon č. 239/2013 Sb. (dále také Zákon), kterým se mimo jiné
mění zákon č. 56/2001 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a také zákon č. 168/1999 Sb.,
o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Změn doznaly i některé
související zákony. Návrhem novely jsme se zabývali v Pojistném obzoru č. 3/2012 a jak jsme
přislíbili, k problematice se vracíme.
Ilustrační foto: Dreamstime.com
V tomto příspěvku se věnujeme pouze vybraným změnám v právní úpravě, a to jak
proti původnímu návrhu novely, tak i platné
právní úpravě zákona č. 56/2001 Sb. a zákona č. 168/1999 Sb. Zákon byl přijat ve znění
řady pozměňovacích návrhů, z nichž zejména
pozměňovací návrhy hospodářského výboru
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR znamenaly v některých částech někdy i významné
změny. Účinnost Zákona je až od 1. 1. 2015,
s tím, že pouze nové znění § 5 odst. 7 zák.
č. 26/2001 Sb., upravující automatizovanou
výměnu údajů o vozidlech, jejich vlastnících
a provozovatelích podle předpisů EU1, nabude
účinnosti dnem 1. 1. 2014.
Novela zákona č. 56/2001 Sb.
Registrace vozidel
Od 1. 1. 2015 nastane změna, kdy obecní
úřad s rozšířenou působností zapíše vozidlo
do registru silničních vozidel na základě písemné žádosti vlastníka, případně na základě
společné žádosti vlastníka a osoby provozovatele. Zapsán může být provozovatel odlišný
od vlastníka, který je současně fyzickou osobou s trvalým nebo dlouhodobým pobytem.
Pokud se jedná o občana z jiného členského
státu, ten může být zapsán jako provozovatel, pokud je osobou s přechodným pobytem
v délce alespoň 6 měsíců v kalendářním roce
nebo osobou, které byl udělen azyl. Právnická osoba může být do registru zapsána jako
provozovatel pouze tehdy, pokud má na území České republiky sídlo. Možnost podání
společné žádosti, stejně tak i podmínka pobytu či sídla provozovatele na území České
republiky v původním návrhu novely zákona
upravena nebyla. Žádost o zápis musí zároveň obsahovat úředně ověřený podpis nebo
1
uznávaný elektronický podpis. Tato podmínka neplatí, pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností ověří při podání žádosti
totožnost žadatele, nebo pokud je žadatel
zastoupen na základě plné moci. V takovém
případě totiž musí být úředně ověřeným podpisem nebo uznávaným elektronickým podpisem zmocnitele opatřena plná moc.
Zápisy změn údajů
Zápis změny vlastníka vozidla v registru bude
od 1. 1. 2015 prováděn v případě převodu
(typicky tedy při změně vlastnického práva
na základě smlouvy) vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového
vlastníka. Platí stejný princip jako v případě
registrace vozidla – podpisy žadatelů musí
být úředně ověřeny nebo opatřeny uznáva-
nými elektronickými podpisy žadatelů. Tato
podmínka neplatí, pokud obecní úřad obce
s rozšířenou působností ověří při podání žádosti totožnost žadatele. Plná moc, je-li žadatel smluvně zastoupen, musí být opatřena
úředně ověřeným podpisem nebo uznávaným
elektronickým podpisem zmocnitele. Tato
úprava platí v zásadě i pro zápis změny provozovatele vozidla. Vzor žádosti o zápis změny
vlastníka nebo provozovatele v registru vozidel stanoví prováděcí předpis, jehož znění
v současnosti není ještě k dispozici.
Vyšší aktuálnost údajů
Nově přijatá úprava postupů při registraci vozidel a při zápisech změn údajů o vozidlech
by tedy měla přispět k vyšší aktuálnosti evidovaných údajů o vlastnících a vozidlech, se
Čl. 12 rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorizmu a přeshraniční trestné činnosti. Čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/82/EU ze dne 25. října 2011 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu.
Legislativa a právo Pojistný obzor 3/2013
19
|| Legislativa
všemi pozitivními důsledky pro subjekty využívající data z Centrálního registru vozidel.
Zejména se tedy jedná o Policii ČR při vyšetřování dopravních nehod nebo při pátrání
po odcizených vozidlech a Českou kancelář
pojistitelů při plnění jejích povinností dle zák.
č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti
z provozu vozidla.
Přidělování registračních značek na přání
Finální znění novely oproti návrhu doznalo významných změn v oblasti možnosti převodu
registrační značky mezi vozidly či ponechání
registrační značky vozidlu i po jeho přeregistraci. Původní návrh umožňoval obecnou
„převoditelnost“ registrační značky, přijaté
znění novely zákona však tuto možnost při-
a právo
institut jediného vyřazení silničního vozidla
z provozu. Nově je upraveno právo (a povinnost) obecního úřadu s rozšířenou působností
vyřadit vozidlo z provozu: a) na základě žádosti vlastníka vozidla, nebo b) zaniklo-li pojištění
odpovědnosti z provozu vozidla a ve lhůtě
do 14 dnů od zániku pojištění odpovědnosti
nebyla uzavřena nová pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla týkající
se téhož silničního vozidla, na základě které
vznikla nejpozději uplynutím této lhůty povinnost pojistníka platit pojistné a povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění pro případ
pojistné události. Nově je upravena povinnost
vlastníka vozidla požádat o vyřazení vozidla
z provozu, pokud došlo k jeho odcizení, a to
bez zbytečného odkladu poté, co se o odcizení
Úprava byla vyvolána snahou o zamezení uzavírání
tzv. „otevřených flotil“, kdy v některých případech
osoba pojistníka neměla žádný zájem na pojistné
ochraně, neboť v případě pojistné události jí samotné
nevznikala žádná újma.
znává pouze u registračních značek na přání.
Pozměňovací návrh v tomto smyslu byl iniciován z důvodu jednoznačné a nezaměnitelné
přiřaditelnosti registrační značky k individualizovanému vozidlu. Uvedený zájem je právně
i věcně opodstatněn činnostmi, které ze zákona zajišťuje Česká kancelář pojistitelů, a to
i na mezinárodním poli, kdy řádná a včasná
identifikace vozidel je nutná nejen pro činnost
informačního střediska, ale i pro vymáhání
příspěvku za provozování nepojištěných vozidel a regresních nároků za škody způsobené
nepojištěnými vozidly. Z finální textace novely
zároveň vypadla navrhovaná povinnost obecních úřadů s rozšířenou působností hradit Ministerstvu dopravy náklady (včetně nákladů
souvisejících) spojené s výrobou a poskytováním tabulek registračních značek a registračních značek na přání. Náklady na výrobu
tabulek registračních značek nese tedy Ministerstvo dopravy.
Vyřazování vozidel z registru
Další velkou změnou, a to nejen oproti původnímu návrhu novely, nýbrž i oproti stávající
právní úpravě, je nová právní úprava vyřazování
vozidel z registru. Byl opuštěn princip dočasného a trvalého vyřazení vozidla z registru (dle
návrhu novely dočasné, dlouhodobé a trvalé
vyřazení vozidla) a upraven je nadále pouze
2
vozidla dozvěděl. K žádosti o vyřazení vozidla
je vlastník povinen doložit policejní protokol
a doklady a tabulky registračních značek, pokud je má k dispozici. Ukončit vyřazení vozidla z provozu lze na žádost vlastníka vozidla,
pokud je k vozidlu splněna povinnost pojištění
odpovědnosti z provozu vozidla a pokud má
vozidlo platné osvědčení o technické způsobilosti vydané stanicí měření emisí a stanicí
technické kontroly.
Přechodná ustanovení
Ve vztahu k nedokončeným „polopřevodům“,
zmíněným v loňském příspěvku, a zjevné vědomosti zákonodárce o neaktuálnosti dat v registru a snaze tuto situaci alespoň částečně
napravit, považujeme za důležitá některá přechodná ustanovení, která mají přispět k „vyčištění“ a aktualizaci (odpovídající právnímu
faktickému stavu) údajů v registru.
(i) Podle bodu 2 přechodných ustanovení platí, že do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti
zákona může vlastník silničního vozidla podat žádost o svůj zápis do registru silničních
vozidel pro vozidlo, u kterého není zapsán
jeho vlastník. K žádosti je povinen přiložit
technický průkaz a osvědčení o registraci
silničního vozidla, protokol o evidenční kontrole vozidla ne starší 14 dní, zelenou kartu
a platné osvědčení o technické způsobilosti
vydané stanicí měření emisí a stanicí technické kontroly. Obecní úřad obce s rozšířenou působností pak postupuje podle § 10
zákona č. 56/2001 Sb.
(ii) Podle bodu 3 přechodných ustanovení platí, že silniční vozidlo, které je ke dni nabytí
účinnosti tohoto zákona dočasně vyřazené
z registru silničních vozidel, se považuje
za silniční vozidlo vyřazené z provozu.
(iii) Podle bodu 4 přechodných ustanovení silniční vozidlo, které je ke dni nabytí účinnosti zákona trvale vyřazené z registru
silničních vozidel, se považuje za silniční
vozidlo zaniklé. Silniční vozidlo se dále
považuje za zaniklé, pokud ke dni nabytí
účinnosti tohoto zákona je dočasně vyřazené z registru silničních vozidel po dobu
přesahující 18 měsíců a vlastník tohoto vozidla do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona neučiní oznámení podle § 12
odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, nebo není u tohoto vozidla zapsán
v registru silničních vozidel jeho vlastník
a do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona není podána žádost o zápis
vlastníka silničního vozidla do registru.
Ačkoli bod 4 přechodných ustanovení definuje vozidlo, které se bude „považovat za zaniklé“, nestanoví (v § 13 2 novelizovaného znění
zákona) právo obecního úřadu s rozšířenou
působností zapsat zánik takového vozidla
do registru z úřední povinnosti, bez žádosti
vlastníka o zápis zániku vozidla. Jaký konkrétní postup bude tedy v případě vozidel, považovaných za zaniklé, následovat ve vztahu
k registru vozidel a ve vztahu k ne/oprávněnosti jejich provozování na pozemních komunikacích, není jasné.
Novela zákona č. 168/1999 Sb.
Zákon v části druhé obsahuje i novelu již
zmiňovaného zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále
také „ZPOV“). Řada změn je vyvolána reakcí
na novelu zákona č. 56/2001 Sb. Jde zejména o terminologické úpravy (např. pokud jde
o pojmy registr, registrace/evidence apod.)
a úpravy věcně zohledňující změny v zákoně
č. 56/2001 Sb. (viz např. legislativně-technické a terminologické úpravy § 24c ZPOV). Novelou však došlo i k některým dalším úpravám
konkrétních ustanovení, která z hlediska pojišťoven provozujících pojištění odpovědnosti
z provozu vozidla znamenají i významnější
změny.
Podle § 13 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění zákona č. 239/2013 Sb., zapíše obecní úřad s rozšířenou působností zánik silničního vozidla v registru, pokud bylo předáno provozovateli zařízení
ke sběru autovraků bez odstranění svých podstatných částí, bylo ekologicky zlikvidováno oprávněnou osobou v jiném členském státě nebo bylo zničeno. Zničením silničního motorového vozidla se
rozumí takový stav silničního vozidla způsobený jeho havárií, živelní pohromou nebo jiným obdobným způsobem, ve kterém vozidlo nelze předat provozovateli zařízení ke sběru autovraků; za zničení silničního motorového vozidla se nepovažuje jeho rozebrání.
20
Pojistný obzor 3/2013 Legislativa a právo
Konec otevřených flotil
Zejména jde o doplnění stávajícího § 3 odst.
2 ZPOV, na jehož základě dochází k vymezení podmínek, za kterých lze jednou smlouvou
sjednat pojištění odpovědnosti z provozu pro
více vozidel. V zásadě to nadále bude možné
pouze v případě, kdy vozidla pojišťovaná jednou smlouvou budou mít stejného vlastníka
nebo téhož provozovatele, nebo pokud pojistník na uzavření smlouvy bude mít pojistný
zájem založený poskytnutím úvěru nebo jiné
obdobné finanční služby, jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k vozidlu, nebo jsou-li
vlastník nebo provozovatel vozidla a pojistník
součástí stejného koncernu. Uvedená úprava
byla vyvolána snahou o zamezení uzavírání
tzv. „otevřených flotil“, kdy v některých případech osoba pojistníka neměla žádný zájem
na pojistné ochraně, neboť v případě pojistné
události jí samotné nevznikala žádná újma.
V praxi docházelo ke zneužívání této formy
uzavíráním pojistných smluv k získání (vyšší)
odměny za zprostředkování, v některých konkrétních obchodních modelech pak i porušování či spíše obcházení zákona o pojišťovacích
zprostředkovatelích. Současně v rámci takto
uzavíraných smluv vlastník pojištěného vozidla nebyl smluvní stranou, neměl tedy jakýkoli
vliv na obsah smlouvy, její trvání apod. Uvedená praxe byla opakovaně kritizována i ze stra-
ny České národní banky z hlediska ochrany
spotřebitele.
Porušení povinností
Nově je také v § 16b odst. 4 ZPOV upravena
povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou
působností informovat bez zbytečného odkladu a způsobem umožňujícím dálkový přístup
Českou kancelář pojistitelů o zjištění porušení
povinností stanovených v § 1 odst. 2 ZPOV,
a sice o zjištění provozování vozidla či ponechání vozidla bez účinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na pozemní komunikaci3. Uvedené ustanovení bylo novelou
provázáno se zněním § 24c odst. 3 ZPOV,
a umožňuje tak České kanceláři pojistitelů při
zjišťování provozování tuzemského vozidla bez
pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pro
vymáhání příspěvku nepojištěných vycházet
vedle porovnání údajů registru vozidel a údajů pojistitelů o vzniku, změně a zániku pojištění odpovědnosti podle § 15 odst. 3 ZPOV
i z těchto údajů sdělených příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností.
Změna ustanovení § 24c
Kromě již zmiňovaných legislativně-technických změn uvedeného ustanovení byla
do jeho odstavce 4 výslovně zakotvena povinnost České kanceláře pojistitelů uvádět ve výzvě k úhradě příspěvku nepojištěných výsledek porovnání údajů podle § 15 odst. 3 ZPOV.
Výzvy, které Česká kancelář pojistitelů
od 1. 1. 2009, tedy od nabytí účinnosti právní
úpravy „příspěvku nepojištěných“, povinným
osobám zasílá, již tyto údaje – výsledek porovnání – obsahují. Výsledkem porovnání údajů je
vždy zjištění nepojištěného období, identifikace vlastníka či provozovatele a identifikace vozidla. Ačkoli se tedy zdánlivě jedná o uložení
nové povinnosti, prakticky jde o právní zakotvení stávající praxe ČKP.
Závěrem
Změny
provedené
novelou
zákona
č. 56/2001 Sb., které se týkají nové právní úpravy registrace vozidel a zápisů změn
údajů evidovaných v registru, stejně tak jako
úprava převoditelnosti pouze registračních
značek na přání, lze více než uvítat. Nová
právní úprava by měla přispět k vyšší aktuálnosti a kvalitě evidovaných údajů, a tím
významně pozitivně ovlivnit činnost všech
pojišťoven a dalších subjektů, které uvedená
data v rámci své činnosti v oblasti pojištění
motorových vozidel využívají.

Foto: Archiv autorky
Novinky z legislativy
Období 1. 5. 2013 – 31. 7. 2013
MGR. EVA KOZOJEDOVÁ / PRÁVNÍK EXPERT / GENERALI POJIŠŤOVNA A.S.
Mgr. Eva Kozojedová
1. Nález Ústavního soudu č. 116/2013 ze dne
17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ve věci
návrhu na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb.,
kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem
nebo notářem při rozhodování o náhradě
nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění
3
pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek. Ústavní soud zrušil tzv. přísudkovou
vyhlášku, která stanovila paušální hrazení
nákladů právního zastupování v civilním řízení. Paušalizace náhrad byla zjednodušením
vůči předchozímu stavu (advokátní tarif).
Důvodem jejího zrušení bylo nejen to, že nezohledňovala složitost (formulářové žaloby),
faktickou odbornost, počet provedených
právních úkonů či časovou náročnost vedení soudního sporu, ale zejména účtování
paušalizovaných náhrad při vymáhání bagatelních částek. V těchto případech paušálně stanovená odměna výrazně převyšovala
vymáhanou pohledávku. Nově se tedy opět
použije pouze vyhláška č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Účinnost 7. 5. 2013.
2. Sdělení Ústavního soudu č. 117/2013 ze dne
30. dubna 2013 č. Org. 23/13 k účinkům nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze
dne 17. 4. 2013 na nároky plynoucí z vyhlášky
Pozemními komunikacemi podle § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. jsou dálnice, silnice, místní komunikace, účelové komunikace, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná.
Legislativa a právo Pojistný obzor 3/2013
21
|| Legislativa
č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální
sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování
o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších
vyhlášek, a přiznané pravomocným rozhodnutím soudu do okamžiku vyhlášení nálezu
ve Sbírce zákonů. V návaznosti na nález uvedený v bodě 1 vydal Ústavní soud upřesnění
k umožnění výkonu rozhodnutí či exekuce již
přiznaných nároků na paušální odměnu. Účinnost 7. 5. 2013.
3. Zákon č. 134/2013 Sb., o některých
opatřeních ke zvýšení transparentnosti
akciových společností a o změně dalších
zákonů. Zákon upravuje změnu listinných
akcií na majitele na listinné akcie na jméno a s tím související povinnosti akciových
společností a dalších osob. Smyslem nové
právní úpravy je regulovat akcie na majitele, aby se zabránilo anonymnímu vlastnictví
akciových společností, a snížit tak korupční
prostředí a ztížit podmínky pro nelegální činnost spjatou s anonymními akciemi. Listinné
akcie na majitele (s výjimkou akcií, které jsou
imobilizovány) se k 1. 1. 2014 změní na akcie
na jméno. Dále se upravuje postup při změně formy akcií. Účinnost 30. 6. 2013.
a právo
4. Nařízení vlády č. 141/2013 Sb., kterým se
stanoví podrobnější úprava vzájemného převodu důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropské unie. V návaznosti
na nařízení EU se upravuje výpočet finanční
částky stanovené jako převáděné důchodové právo získané v České republice do důchodového systému Evropské unie a převod
důchodových práv získaných v důchodovém
systému Evropské unie do českého důchodového pojištění. Dále se upravuje převod
prostředků účastníka důchodového spoření
v souvislosti s převodem důchodových práv.
Účinnost 1. 9. 2013.
5. Vyhláška č. 149/2013 Sb., kterou se
mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu
exekuční a další činnosti, ve znění pozdějších
předpisů. Novela upravuje formát a strukturu
datových souborů používaných exekutory při
komunikaci s peněžními ústavy (zasílány jsou
spolu s exekučním příkazem či vyrozuměním
o provedení exekuce). Dále dochází k úpravě
postupu při elektronické dražbě a v návaznosti na nový občanský zákoník i k úpravě terminologie. Účinnost 1. 7. 2013, část 1. 1. 2014.
6. Zákon č. 155/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění
pozdějších předpisů. Novela rozšiřuje případy a stanoví podmínky, kdy může zaměstnavatel ve stanovených situacích (např. vážné provozní důvody, zvláštní povaha práce)
uzavřít se zaměstnancem pracovní poměr
na dobu určitou. Dále se snižuje doba nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami.
Účinnost 1. 8. 2013.
7. Zákon č. 160/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla
a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o pojištění odpovědnosti z provozu
vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném
sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
ve znění pozdějších předpisů. Novela zakotvuje povinnost pojišťoven poskytujících pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem vozidla odvádět do fondu zábrany
škod nejméně 3 % z ročního přijatého pojistného z tohoto pojištění. Zároveň se nově
zřizuje fond zábrany škody, který je vytvářen
Českou kanceláří pojistitelů a použije se pro
zábranu škod vznikajících provozem vozidel.
Příspěvky do fondu zábrany škod jsou osvobozeny od daně z příjmů právnických osob.
Dále se novelou stanoví právo pojištěného,
aby za něj pojistitel uhradil náklady hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů
22
Pojistný obzor 3/2013 Legislativa a právo
dobrovolných hasičů obce. Při jejich výpočtu
se vychází z paušální částky. Paušální výše
úhrady nákladů za každou započatou hodinu zásahu bude stanovena nařízením vlády.
Účinnost 1. 1. 2014, část 1. 9. 2013.
8. Zákon č. 169/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně
některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí
a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb.,
o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
Novela drobně upravila rozsah povinného pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí způsobenou provozem skládky nebo
její části a za škodu vzniklou z důvodu ukončení provozu během první fáze provozu skládky.
Dále zmírňuje či odstraňuje vybrané administrativní požadavky na původce odpadu. Ruší
se možnost vyřazení vozidla z registru vozidel
z důvodu zániku účelu využití jako motorového vozidla. Vozidlo bude možné nově vyřadit
pouze po předložení osvědčení o likvidaci vozidla. Účinnost 1. 10. 2013, část 1. 1. 2014,
část 1. 10. 2012 a část 1. 1. 2015.
9. Zákon č. 179/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů. Cílem nové
právní úpravy je zamezení opožděných plateb ze strany odběratelů, zlepšení platební
morálky a ochrana malých a středních dodavatelů zboží a služeb. Za tímto účelem
byla zpřesněna a dále zpřísněna ustanovení
o úhradě ceny za dodávku zboží nebo služby a náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Stanoví se doba splatnosti,
když výjimečně lze sjednat dobu delší než
60 dnů, a to jen tehdy, pokud to není vůči
věřiteli hrubě nespravedlivé. Výslovně se
stanoví maximální sjednaná doba přejímky
zboží (30 dnů) a opět podmínky, za kterých
se lze výjimečně odchýlit. Nově se stanoví,
že věřitel má vedle úroků z prodlení nárok
na úhradu minimální výše nákladů spojených
s uplatněním své pohledávky. Jejich výše je
upravena nařízením vlády – viz bod 10 níže.
Účinnost 1. 7. 2013.
10. Nařízení vlády č. 180/2013 Sb., kterým se
mění nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým
se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku,
ve znění pozdějších předpisů. Zvyšuje se
zákonný úrok z prodlení o jeden procentní
bod. Dále se stanoví minimální výše nákladů
spojených s uplatněním každé pohledávky
ve výši 1 200 Kč. Účinnost 1. 7. 2013.

|| Ekonomické
informace
Analýza pojistného trhu 2012:
Vždy je co zlepšovat
RNDR. PETR JEDLIČKA, PH.D. / VEDOUCÍ ODDĚLENÍ POJISTNÉ MATEMATIKY A ANALÝZ / SUPIN, S. R. O.
ING. JAROSLAV URBAN / POJISTNÝ ANALYTIK / SUPIN S. R. O.
V březnovém čísle Pojistného obzoru jsme hodnotili vývoj nejvýznamnějších odvětví
pojistného trhu v roce 2012. Podle očekávání jsme zaznamenali přetrvávající pokles
v pojištění vozidel a zpomalení růstu v podnikatelském pojištění, naopak pokračovala kladná
dynamika růstu životního pojištění. Nyní se v detailu zaměříme na další zajímavé produkty.
Neživotního pojištění –
– pojištění občanů
líme propadu úrazového pojištění, ale naopak
sledujeme změnu chování klientů i nabídek
pojišťoven ústící v „přesun“ tohoto produktu
do segmentu životního pojištění.
Jak zobrazuje Graf č. 1 předepsané pojistné
uvedených produktů dlouhodobě a poměrně stabilně roste s jedinou výjimkou, a tou
je úrazové pojištění, které poslední dva roky
zaznamenalo naopak mírný pokles (-1,9 %
v roce 2012). Zde se ovšem nabízí jednoduché vysvětlení. Samostatné smlouvy úrazového pojištění ztrácí na atraktivitě a jejich počet
od roku 2010 významně klesá (oproti roku
2009 poklesl počet smluv úrazového pojištění o vysokých 40 %). Naproti tomu významně
rostou doplňková pojištění k životnímu pojištění, která již delší dobu zaznamenávají stabilní
meziroční nárůst předepsaného pojistného cca
10 %. Tam směřuje i nový obchod úrazového
pojištění, jenž se již nesjednává samostatně,
ale spíše ve formě připojištění ke smlouvám
životního pojištění (ŽP). Navíc celkově tyto produkty (úraz i doplňková pojištění ŽP) generují
za posledních 5 let zajímavý meziroční růst
v rozsahu 7–10 %. Ve skutečnosti tedy neče-
První místo
Vrátíme-li se ke zmíněnému grafu, tak zaznamenáme, že objemem i tempem růstu
je z uvedených na prvním místě pojištění
budov a staveb. Předepsané pojistné v roce
2012 dosahuje téměř 4,7 mld. Kč a navzdory
mírnému zpomalování dynamiky růstu sledujeme v posledních 5 letech posilování tohoto
odvětví meziročně v rozsahu 5–8 %. Dalším
rostoucím odvětvím je pojištění domácnosti.
Necelé 3 mld. předepsaného pojistného spolu se stabilním meziročním růstem okolo 4 %
od roku 2009 (výjimku tvoří pouze rok 2010,
kdy růst zpomalil na 2,1 %) je další pozitivním
příslibem pro segment neživotního pojištění.
Vývoj cestovního pojištění je méně vyrovnaný
než u předchozích produktů, přesto však můžeme potvrdit cca 30% nárůst vůči hodnotám
roku 2007. Navíc celkový předpis v roce 2012
již dosahuje 2 mld. Kč.
Graf č. 1: Předepsané pojistné – občané
5 000 000
Úrazové
pojištění
Předepsané pojistné [tis. Kč]
4 500 000
4 000 000
Pojištění
domácnosti
3 500 000
3 000 000
Pojištění
budov
a staveb
2 500 000
2 000 000
Pojištění
odpovědnosti
1 500 000
1 000 000
Cestovní
pojištění
500 000
0
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Zdroj: SUPIN, ČAP
Průměrná škoda
Na vývoj zmíněných produktů se můžeme
podívat i z druhé strany, tedy z pohledu vyplaceného pojistného plnění. Zajímavé jsou jak
celkové objemy a počty pojistných událostí,
tak zejména vývoj průměrné škody (a popř.
i škodní frekvence) u jednotlivých produktů.
Pokud se opět podíváme nejprve na úrazové
pojištění, tak nemůžeme přehlédnout zajímavé
skutečnosti. Samotná průměrná škoda od roku
2009 stabilně meziročně roste o cca 7 %. To
zatím koresponduje i s vývojem průměrné
škody v doplňkových pojištěních (nárůst je zde
ještě výraznější, ale mezi jednotlivými ročníky
poměrně nevyrovnaný) a zásadně to nepřekvapí. Nicméně pohled na úrazové pojištění dále
obohatíme o vývoj škodní frekvence, která se
od roku 2008 navýšila z cca 8 % na aktuálních
12,5 %. Už jsme zmínili, že počet smluv rychle klesá. Tomu však neodpovídá dosavadní
nárůst počtu vyřízených pojistných událostí,
který se zastavil až v roce 2012 (meziročně již
jen +0,1 %). Zatímco tedy výběr pojistného
u úrazového pojištění klesá (důvody jsme zmínili výše), tak vyplacená pojistná plnění stále
rostou (v roce 2012 >800 mil. Kč) a v některých ročnících i více než 10% tempem. Zdá
se, že poměr mezi vybraným pojistným a vyplaceným plněním zatím nedosahuje kritické
hodnoty, ale z tohoto pohledu bude zajímavé
sledovat vývoj tohoto produktu do budoucna.
Majetek
Z Grafu č. 2 je patrné, že průměrná škoda pojištění majetku (stavby i domácnost) vrcholila
v roce 2010. Tomu odpovídá i výrazný nárůst
počtu vyřízených pojistných událostí v tomto
roce (až +40 % oproti roku 2009). Není to překvapivé zjištění, protože z pohledu katastrofických živelných událostí, které páchají největší
škody na majetku, nebyl rok 2010 příznivým
obdobím. Naproti tomu rok 2012 významné
přírodní katastrofy nepřinesl a tato skutečnost
se názorně odráží v návratu k hodnotám roku
Ekonomické informace Pojistný obzor 3/2013
23
|| Ekonomické
informace
2008. Dnes již víme, že rok 2013 tak příznivý
nebude, a proto bude zajímavé stejné srovnání v následujícím roce. Škodní frekvence je
poměrně stabilní. U pojištění domácnosti se
pohybuje okolo 3 %. U pojištění budov a staveb je o něco vyšší a dosahuje cca 4 %. Pouze ve zmíněném roce 2010 narostla na 3,5 %
u pojištění domácnosti, resp. 5,4 % u pojištění
budov a staveb.
zově placeného pojistného. V roce 2012 se již
projevuje stagnace nového obchodu i u běžně
placených smluv, a proto zmíněný růst IŽP nemůže být podpořen pouze novým obchodem.
Nabízí se tedy jednoduché vysvětlení, že IŽP roste „na úkor“ jiných produktů ŽP a nebude
zřejmě velkým překvapením, když se nyní zaměříme na situaci kolem kapitálového životního pojištění.
Další pojištění
U cestovního pojištění nelze u průměrné škody rozpoznat dlouhodobý trend. Dá se pouze
konstatovat, že spolu s předepsaným pojistným postupně roste i počet pojistných událostí a objem vyplaceného pojistného plnění.
Navzdory tomu, že pojištění odpovědnosti se
podle výše předepsaného pojistného zařadilo na poslední místo sledovaných produktů,
tak z pohledu průměrné škody je jeho pozice významnější. Průměrná škoda meziročně
roste mezi 4–10 % a blíží se hodnotám cestovního pojištění nebo pojištění domácnosti.
Nicméně z Grafu č. 2 je patrné, že to neplatí pro rok 2012, kdy sledujeme 20% pokles
oproti roku 2011, který je způsobený pouze
nižším vyplaceným pojistným plněním, protože počet vyřízených pojistných událostí
i nadále poměrně stabilně roste. Pro hodnocení případného zvratu bude proto potřeba
vyčkat na jeho potvrzení v roce 2013, protože
rok 2012 nemusí být ještě dostatečně vyvinutý a mohlo by dojít k nežádoucímu zkreslení
hodnocení této situace.
Kapitálové životní pojištění
Kapitálové životní pojištění (KŽP) nám reprezentují především produkty pojištění pro
případ dožití a pro případ smrti nebo dožití
a zvlášť posoudíme i pojištění pro případ smrti. Pojištění pro případ smrti dosahuje v roce
2012 objemu předepsaného pojistného cca
2,2 mld. Kč, což představuje téměř dvojnásobek ve srovnání s rokem 2007. Počet pojistných smluv za posledních 5 let roste mírným,
ale stabilním tempem, a to v průměru o 1 %
každý rok. Nejedná se tedy o dominantní produkt ŽP a nedá se ani říci, že by v posledních
letech oslaboval. Naopak stálý, a dokonce rostoucí zájem bude zřejmě souviset především
s potřebou krytí rizika smrti ve vztahu k záj-|
mům jako např. řešení bytové situace, které
jsou dlouhodobého charakteru. Naproti tomu
u pojištění pro případ dožití a pro případ smrti nebo dožití, která má podobně jako IŽP klientovi nejen krýt riziko smrti, ale kumulovat
i dostatečné plnění po dovršení pojistné doby,
je situace zcela odlišná. Počet smluv dlouhodobě klesá, a to meziročně v rozsahu 8–14 %.
V roce 2012 se nachází na zhruba polovině
hodnoty roku 2007. Podobným tempem klesá i předepsané pojistné, které se se snížením vlivu jednorázově placeného pojistného
nyní již nachází pod 12 mld. Kč, z původních
cca 20 mld. Kč v roce 2007. Tady je již patrný
velký prostor pro růst IŽP způsobený odklonem klientů od tradičního KŽP k produktům
IŽP nyní prezentovaných jako více atraktivní.
Optimistický pohled na pojišťovnictví v ČR přináší vývoj předepsaného pojistného v životním
pojištění spojeném s investičním fondem (dále
IŽP). Za poslední čtyři roky pozorujeme stabilní
meziroční růst IŽP v rozmezí 15–20 %. Po zahrnutí vlivu jednorázově placeného pojistného
s vahou 10 % vzrostlo pojistné IŽP od roku
2007 o cca 12 mld. Kč. Tomu ovšem zcela neodpovídá situace v celém odvětví životního pojištění, které sice také zaznamenává nárůst, ale
zdaleka ne tak bouřlivý (celkové běžně placené
pojistné např. za rok 2012 vzrostlo o 2,2%).
Ze samostatného sledování tzv. obchodní produkce v životním pojištění popisující nový obchod (nově uzavírané smlouvy) silně vybočuje
rok 2010 s meziročním růstem předepsaného
pojistného o 10 mld. Kč pouze z důvodu skokového navýšení jednorázově placeného pojistného. Pokud se však podíváme na poslední dva
ročníky, tak naopak objem obchodní produkce
klesá – v roce 2011 o 4,1 % a v roce 2012 dokonce o 5,7 % – z důvodu utlumování jednorá-
24
Pojistný obzor 3/2013 Ekonomické informace
Živelní události –
– dlouhodobý vývoj
Nejprve povodně a poté i bouře, kterým čelíme v průběhu tohoto roku, nám po relativně klidných letech opět připomněly význam
pojištění majetku, a to jak v soukromé, tak
podnikatelské sféře. Toto odvětví můžeme
sledovat z pohledu tří základních produktů.
Pojištění domácnosti a zvlášť pojištění budov
a staveb u obyvatel a pojištění majetku u podnikatelů.
Pojištění domácnosti
Předepsané pojistné dlouhodobě a rovnoměrně roste a v roce 2012 dosahuje více
než 2,5 násobku hodnot roku 1997, od kdy
naše statistiky sledujeme. Pokud vynecháme rok 2003, odpovídá tento vývoj cca 5%
meziročnímu růstu, od kterého se hodnoty
příslušných ročníků významně neodchylují.|
Graf č. 2: Průměrná škoda – občané
30 000
Úrazové
pojištění
25 000
Průměrná škoda [Kč]
Nový obchod v ŽP –
– skutečný růst, nebo jen
přepojišťování?
Společný vývoj
Pokud se na závěr tohoto srovnání ještě podíváme na společný vývoj zmíněných produktů,
a navíc k nim přidáme i doplňková pojištění
– tedy odvětví, kde, jak bylo zmíněno v předchozí kapitole, dochází již několik let k zajímavému 10% meziročnímu růstu, ovšem na úkor
neživotního pojištění – tak se velmi přiblížíme
k hodnotám celého segmentu životního pojištění, tedy cca pravidelnému meziročnímu navýšení o 5 % (které pro celé životní pojištění
vychází v dlouhodobém srovnání za posledních 7 let, byť od 2010 tento růst výrazně zpomaluje). Je tedy nutné vnímat pozitivní výsledky IŽP zmíněné v úvodu kapitoly z větší části
jako změnu chování klientů spolu se změnou
portfolia nabízených produktů, kdy se do popředí zájmu dostávají nové možnosti na úkor
těch tradičních.
Pojištění
domácnosti
20 000
Pojištění
budov
a staveb
15 000
10 000
Pojištění
odpovědnosti
5 000
Cestovní
pojištění
0
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Zdroj: SUPIN, ČAP
Graf č. 3: Souhrnný přehled za majetková pojištění s vlivem
katastrofických událostí
25 000 000
300 000
250 000
20 000 000
200 000
15 000 000
150 000
10 000 000
100 000
5 000 000
0
50 000
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Vyplacené pojistné plnění
Počet vyřízených pojistných událostí
Pojištění budov a staveb občanů
Vývoj předepsaného pojistného a pojistného
kmene zřetelně odpovídá výše popsané situa-|
ci u pojištění domácnosti. I zde jasně vidíme
dlouhodobý růst obou těchto ukazatelů, který
je navíc v případě předepsaného pojistného
ještě výraznější. Do roku 2004 je meziroční
navýšení dokonce v dvouciferných číslech
a od roku 2005 roste vyrovnaně o 5–7 % každý
rok. Významně opět vybočuje rok 2003 s rekordním zvýšením převyšujícím 30 % oproti
hodnotám předchozího roku. Nepřekvapí ani
vývoj vyplaceného pojistného plnění. Většina
souvisejících příčin již byla zmíněna v kapitole pojištění domácnosti. U pojištění staveb
0
Počet pojistných smluv
Zdroj: SUPIN, ČAP
a budov se ale výrazněji projevily i další živelní
události, které domácnosti tak výrazně nepostihly: rok 1998 – povodně ve východních Čechách a rok 2006 – rozsáhlé povodně v celé
střední Evropě. Pokud se podíváme na objem
vyplacených pojistných plnění v klidných
ročnících, tak můžeme odečíst jeho postupné zvyšování. To souvisí jak s růstem počtu
řešených pojistných událostí (na aktuálních
cca 70 tis. z 50 tis. na konci tisíciletí), tak částečně i se zvyšováním průměrné škody, které
Optimistický pohled na pojišťovnictví v ČR přináší vývoj
předepsaného pojistného v životním pojištění spojeném
s investičním fondem.
trně. Podobná charakteristika platí i pro vývoj
průměrné škody. Z uvedeného tedy vyplývá,
že výše pojištěné škody je v letech bez katastrofických událostí stabilizovaná a dlouhodobě významně neroste ani neklesá.
Vyřízené pojistné události [ks]
Pojistné plnění [tis. Kč], Počet smluv [ks]
Výjimkou je pouze již zmíněný rok 2003, kdy
se předepsané pojistné meziročně navýšilo o necelých 25 % jako zjevný důsledek
ničivých srpnových povodní 2002. To koresponduje i s vývojem pojistného kmene.
Růst počtu smluv je sice méně vyrovnaný
a mohli jsme zaznamenat i meziroční úbytky ve starších ročnících na přelomu tisíciletí,
ale např. za posledních 5 let se počet smluv
stabilně zvyšuje o cca 2 % každý rok. V této
řadě můžeme opět pozorovat vyšší nárůsty
v roce 2003 a poté ještě výrazněji v roce
2007, tedy v obdobích následujících po významných přírodních katastrofách. Vyjma již
zmíněného roku 2002 se můžeme odkázat
na povodně z přelomu března a dubna roku
2006. Ostatní velké povodně nového tisíciletí
se již do vývoje těchto ukazatelů zásadně nepromítly. To ovšem již nelze říci o celkových
částkách vyplaceného pojistného plnění.
Můžeme snadno pozorovat významné živelní
události posledních let: v roce 1997 – 2. nejničivější povodně v novodobé historii ČR
na Moravě a ve Slezsku, 2002 – nejničivější
povodně novodobé historie ČR spolu s lednovými povodněmi na začátku roku 2003
a také konec prvního desetiletí, kdy jsme
zaznamenali hned tři povodňové vlny. Nejprve v roce 2009 v Čechách jako 3. nejničivější povodně v novodobé historii ČR a poté
v roce 2010 na severní Moravě a ve Slezsku
a následně v Čechách. Rok 2006 výše zmíněný v souvislosti růstem počtu pojistných
smluv se do této statistiky promítá jen nepa-
se ale v posledních letech zastavilo. Z toho
vyplývá, že pojištění budov a staveb občanů
je citlivější na přírodní katastrofy než pojištění domácnosti. Pozitivní zprávou také je, že
zvyšující se poptávka po pojistném plnění se
na druhé straně kompenzuje i znatelným růstem na straně předepsaného pojistného.
Pojištění majetku podnikatelů
Výše předepsaného pojistného v pojištění
majetku podnikatelů od roku 2003 jen mírně
kolísá a nedá se říci, že by sledovala určitý
trend. Jednoznačným impulzem pro pozorované skokové navýšení předpisu právě v tomto roce je již tradičně ničivá katastrofa z léta
roku 2002, kdy bylo nutné zásadně přehodnotit přírodní rizika. Silná konkurence a ekonomický vývoj v následujících letech zřejmě
neumožňuje sledovat trend popsaný u pojištění majetku v soukromé sféře. Nicméně nárůst na dvojnásobné hodnoty předepsaného
pojistného v letech po roce 2002 ve srovnání
s rokem 1997 se nedá přehlédnout. Pokud se
podíváme na vyplacené pojistné plnění, tak
vyjma zmíněných let 2002 a 2003 už nemůžeme tak snadno rozpoznat zmiňované události,
jak jsme to mohli udělat u pojištění občanů.
Vidíme sice např. mírné navýšení v roce 2006
nebo 2010, ale o významné odchylce od sousedních ročníků se již mluvit nedá. Zajímavý je také pohled na vývoj průměrné škody.
Od roku 2002, kdy i průměrná škoda vzrostla
na trojnásobek hodnoty roku 2001, pozorujeme spíše postupný pokles tohoto parametru,
a to i bez významných výkyvů v exponovaných letech. Pojištění majetku v podnikatelských pojištěních tak vykazuje od nejhorší přírodní katastrofy novodobé historie ČR v roce
2002 stabilní vývoj, a to jak na straně vybraného pojistného, tak na straně vyplaceného
pojistného plnění.
Závěr
Navzdory tomu, že pro rok 2012 je příznačný
především fenomén celkové stagnace, tak
i v této ne zcela příznivé situaci můžeme pozorovat nejeden pozitivní trend. Ať je to již dříve
zmíněný stabilní růst ŽP, a to především v oblasti běžně placeného pojistného, ale i v NŽP se najde řada produktů, které dlouhodobě
a poměrně rovnoměrně rostou. Zajímavá je
i postupná změna chování klientů pojišťoven
u produktů investičního životního pojištění
a úrazového pojištění. Nadcházející rok 2013
je na jedné straně příslibem očekávaného oživení ekonomické situace, ale zároveň již nyní
víme, že i rokem návratu přírodních katastrof,
a tedy další zátěží a testem pro pojištění majetku.

Ekonomické informace Pojistný obzor 3/2013
25
|| Ekonomické
informace
Co přináší nový ověřovací koncept
IFRS pro pojistné smlouvy?
MGR. ZDENĚK ROUBAL / MANAGER / RISK & ACTUARIAL SERVICES / KPMG IN CENTRAL AND EASTERN EUROPE
Mezinárodní účetní standardy se dotýkají, ať už přímo, nebo nepřímo, významné části
českých pojišťoven. Některé je používají jako základní účetní systém, jiné jako základní
finanční výkaznictví mateřské společnosti.
Výbor pro mezinárodní účetní standardy IASB
(dále Výbor) zveřejnil letos v červnu aktualizovaný ověřovací koncept mezinárodního
účetního standardu pro pojistné smlouvy
(tzv. IFRS 4 fáze II). Stalo se tak po téměř
tříletém období konzultací, během nichž se
diskutovalo o úpravách stávajícího konceptu
a jeho dopadech na účetní zachycení pojistných závazků. Zároveň se do standardu zapracovávaly dopady již zveřejněného standardu
o účtování o finančních instrumentech (IFRS
9). V tuto chvíli musíme zdůraznit, že kvůli již
proběhnuvší debatě Výbor omezil diskutované oblasti na prezentaci výsledků, samotné
ocenění a přechodná opatření pro smlouvy
v platnosti k datu aplikace standardu. Stejně
tak žádá zainteresované strany, aby poskytly
k dopadům navrhovaného standardu svůj komentář. Konzultační období ke standardu potrvá do 25. října 2013 a nejpozději počátkem
roku 2015 je naplánováno jeho vydání. S ohledem na předpokládané náklady, ať už finanční
nebo personální, můžeme očekávat dvou až
tříleté přechodné období, než standard začne
platit.
Proč se vytváří nový
standard?
Účtování o pojistných smlouvách upravují mezinárodní účetní normy standardem IFRS 4.
Mezi jeho základní prvky se řadí ponechání
možnosti pokračovat v dosavadních účetních postupech s několika vyjmenovanými
výjimkami. To ale zhoršuje možnost srovnat
účetní výkazy mezi společnostmi, které IFRS
pro pojistné smlouvy používají. Výbor pak definuje cíle konceptu mezinárodního účetního
standardu následovně: „Navrhovaný standard
si klade za cíl zlepšit finanční výkaznictví pomocí konzistentního základu účtování o pojistných závazcích a zjednodušit porozumění, jak
pojistné smlouvy ovlivňují finanční stav, výkon
a peněžní toky společnosti.“
Základní myšlenka ocenění
pojistných závazků
V souladu s předchozím konceptem zavádí
Výbor základní přístup k ocenění pojistných
závazků pomocí čtyř stavebních kamenů (tzv.
building blocks). První tři představují hodnotu
vypořádacích peněžních toků a čtvrtý kámen
– marže smluvní služby (tzv. contractual service margin) – brání pojišťovnám v možnosti
vykázat veškerý očekávaný zisk ze smlouvy
při jejím sjednání. Rozpouštění této marže pak přispívá k výnosům v průběhu trvání
smlouvy. První tři stavební kameny se opírají
o střední odhad budoucích nominálních peněžních toků, diskontování a rizikovou marži.
Výše vypořádacích toků se tak bude v čase
vyvíjet podle aktualizovaných odhadů. Zatímco v původním konceptu procházela změna
těchto odhadů přímo do výkazu zisku a ztrát,
což bylo předmětem značné kritiky, v novém
konceptu lze pokrytí ztrát ze zhoršení odhadů kompenzovat rozpuštěním marže smluvní
služby. Naopak v případě zlepšení odhadovaného vývoje je možné tuto marži navýšit.
Může se tak stát, že podle nového standardu budou
vykazovat instituce, které nejsou pojišťovnami,
a naopak pojišťovny budou své závazky oceňovat
podle Solvency II, aniž by jejich smlouvy měly
pojistný charakter.
26
Pojistný obzor 3/2013 Ekonomické informace
Mgr. Zdeněk Roubal
V rámci zachycení ocenění pojistných závazků
se zavádí ostatní úplný výsledek, což je, zjednodušeně řečeno, přehled pohybů bilančních
položek přeceňovaných mimo výkaz zisků
a ztrát. S pomocí tohoto výkazu by se měly
oceňovat pohyby výnosové křivky, jejíž nastavení bude na začátku uzamčeno.
Další přístupy k ocenění
závazků
Pro krátkodobé smlouvy (do jednoho roku
trvání) bude při splnění dalších podmínek
možné využít ocenění pomocí alokace pojistného, které má blízko ke standardnímu účtování smluv neživotního pojištění. Pro smlouvy,
u nichž společnost musí držet konkrétní podkladová aktiva a závazky, nebo jsou podkladovými aktivy a závazky hodnoty společnosti
jako celku a u nichž se navíc výnos přiznaný
smlouvám váže na vývoj hodnoty těchto položek, bude možné využít tzv. zrcadlového
přístupu, kdy bude závazek oceněný přímo
hodnotou podkladových aktiv a závazků.
Oddělené účtování
Tzv. unbundling neboli oddělené účtování
o jednotlivých složkách pojistné smlouvy
podle různých standardů doznal také významných změn. Odděleně se musí účtovat
pouze o určitých vložených derivátech a dále
nepojistných částech smlouvy, jako jsou investice, zboží či služba, které jsou odlišitelné
(tzv. distinct). Tento pojem je specifikován tak,
že se jedná o části smlouvy, jež lze prodávat
samostatně, a zároveň je lze nezávisle ocenit,
případně z nich pojistník může získat plnění
nezávisle na trvání jiné části. Podmínky jsou
nastaveny poměrně přísně a první pohled
na nejobvyklejší produkty v ČR naznačuje, že
oddělené účtování nebude časté. V této souvislosti však musíme upozornit, že ověřovací
koncept přináší zcela nový pohled na účtování
investiční složky u pojistných smluv. Podle návrhu by se měla tato část vykazovat pomocí
depozitního účtování. To znamená, že vývoj
hodnoty investiční složky závazku by nebyl zachycen ve výnosech a nákladech společnosti.
Z pohledu uživatelů finančních výkazů můžeme tuto změnu v českém prostředí považovat za jednu z nejvýznamnějších. S ohledem
na charakter produktů životního pojištění, jež
se na území ČR prodávají, pak můžeme předpokládat, že u nich dojde k výraznému snížení
účtovaných výnosů.
Očekávané dopady
standardu na finanční výkazy
• Změna prezentovaných výnosů
Koncept nepočítá s tím, že by hlavní položkou na straně výnosů zůstalo pojistné. Nyní
půjde o tzv. výnos z pojistných smluv, který
bude v základním modelu ocenění záviset
na očekávaných škodách a plněních a rozpouštění marží. Díky tomu se zvýší tlak
na rychlost dostupnosti těchto odhadů a samozřejmě i na jejich přesnost.
•V
ysoký detail podrozvahových položek
V rámci stanovení závazků z pojistné smlouvy bude nutné sledovat vývoj více podrozvahových položek tak, aby bylo možné identifikovat rozpad pohybů do výkazu zisků a ztrát
a ostatního úplného výsledku.
• Přechod na nový systém ocenění u existujících smluv
Ověřovací koncept předpokládá retrospektivní ocenění podle nového standardu pro
závazky, které budou platit v okamžiku aplikace standardu. To bude mít mimo jiné okamžitý dopad na odložené pořizovací náklady
a výši technických rezerv ve výkazech společnosti. I přes možná zjednodušení tohoto
ocenění půjde zřejmě o náročný proces,
který bude vyžadovat mnoho historických
údajů. Pro společnosti tak může být výhodné začít již nyní s přípravou na nové ocenění
evidencí relevantních podkladů.
kávat, že společnosti využijí synergie i v oblasti zpráv, které zpřístupňují veřejnosti a dohledu, ať už půjde o kvantitativní aspekty typu
expozice vůči rizikům nebo kvalitativní přehled používaných metod a expertních úsudků.
Vztah ověřovacího konceptu
a Solvency II
Očekávané dopady
na společnosti
Spolu s finalizací účetního standardu pro pojistné smlouvy vyvstává otázka, do jaké míry
můžeme očekávat jeho soulad s režimem
Solvency II. Odlišné zaměření obou režimů, tj.
jednoho na vykazování skutečné a dlouhodobé výkonnosti pojišťovny a druhého na ochranu pojistníků v jednoletém horizontu, možný
soulad významně omezuje. Za základní rozdíl můžeme považovat již rozsah působnosti
obou standardů. Zatímco režim Solvency II
se vztahuje na pojišťovny a zajišťovny jako
instituce, rámec konceptu definuje smlouva
a významnost přeneseného pojistného rizika.
Může se tak stát, že podle nového standardu budou vykazovat instituce, které nejsou
pojišťovnami, a naopak pojišťovny budou své
závazky oceňovat podle Solvency II, aniž by
jejich smlouvy měly pojistný charakter.
Změny ve vykazování se podle všeho projeví
napříč celou společností. Pro management
bude nový způsob účtování představovat
výzvu, jak se vyrovnat s odlišným měřením
výkonnosti pojišťovny. Změny mohou být impulzem pro posun v produktové strategii tak,
aby se omezilo riziko nesouladu aktiv a pasiv
a celková volatilita výkazu zisků a ztrát. Můžeme také předpokládat, že větší důraz bude vedení klást na dlouhodobou ziskovost produktů
tak, aby ztrátový nový obchod neovlivnil nepříznivě okamžitý hospodářský výsledek společnosti. Management zároveň bude vytvářet
tlak na aktuální reporting zaúčtovaných čísel,
což může vyžadovat jednak úpravu procesního nastavení závěrkových operací, jednak
posílení dotčených útvarů. Odhady pojistných
matematiků mohou být vystaveny ještě výraznějšímu zkoumání, než tomu bylo dosud.
Odlišné povolené způsoby účtování o pojistné
smlouvě budou klást na management vyšší
nároky při posuzování vlastní výkonnosti proti
konkurentům. Stejně tak dopady různých produktových a operativních opatření do výkazu
zisků a ztrát bude nutné vysvětlovat za využití
širšího spektra znalostí. S těmito procedurami
mohou pomáhat pouze zástupci financí, kteří dokáží používané účetní modely a hodnoty
posoudit, a především dobře vysvětlit. V neposlední řadě můžeme očekávat, že se rozšíří
požadavky na evidovaná data, která vstupují
do účetní závěrky, spolu s vyšším důrazem
na rychlost jejich získání. Očekávaná doba
Jak využít synergie mezi
IFRS a Solvency II?
Mezi oběma standardy můžeme přesto nalézt
společné prvky, které by společnosti měly
brát v potaz. Hlavním společným principem
zůstává stanovení nejlepšího odhadu technických rezerv. Ačkoliv se pravidla i způsoby
pro jeho výpočet mohou lišit, mnoho používaných podkladů se překrývá a společnosti by si
měly rozmyslet, jak nastavit jejich získání, aby
vyhověly časovým požadavkům obou vykazo-
Mezi oběma standardy můžeme přesto nalézt
společné prvky, které by společnosti měly
brát v potaz. Hlavním společným principem
zůstává stanovení nejlepšího odhadu technických
rezerv.
vacích režimů. V případě, že bude pojišťovna
schopná připravit konzistentní podklady pro
oba režimy ocenění technických rezerv včas,
může ušetřit významné kapacity souběžným
výpočtem, jenž bude zohledňovat specifika
obou režimů. S ohledem na zvýšení objemu
zveřejňovaných informací pak můžeme oče-
platnosti standardu se může zdát jako poměrně vzdálená, jedním z hlavních argumentů pro
přechodné období je ovšem předpokládaná
náročnost jeho aplikace. Při provádění změn
v následujících obdobích může být pro společnosti výhodné vzít v úvahu i předpokládané
změny ve finančním výkaznictví.

Ekonomické informace Pojistný obzor 3/2013
27
|| Ekonomické
informace
Pojistný kmen
– „rodinné stříbro“ bez lesku
ING. KATEŘINA LHOTSKÁ / INSURANCE COMPETENCE EXPERT
Jak dosáhnout zlepšení kvality stávajících kmenů pojišťoven? Vyžaduje to předně změnu
myšlení a odvahu k této změně vůbec přistoupit. Jde v podstatě o to, zbavit se ztrátových
segmentů buď přímo, a to ukončením smlouvy tam, kde to jde, nebo nepřímo – úpravou sazby
tak, aby tito klienti platili „reálné“ pojistné, případně sami odešli. Tím to však celé nekončí...
České pojišťovny dosáhly v roce 2012 souhrnného zisku přesahujícího 15 miliard korun, což
je o 4 miliardy lepší výsledek než v roce 2011.
Je tak srovnatelný s předkrizovým obdobím
let 2006 a 2007. Méně příznivý je pohled
na strukturu tohoto zisku. Je tvořen výnosy
ze zajistné provize (v neživotním pojištění)
a z finančního umístění (především v životním
pojištění), zatímco vlastní pojišťovací činnost
je hluboce ztrátová (2012: -14 mld., 2011:
-3,5 mld., 2010: -5 mld.). Nejde o nikterak převratný objev, protože takto pojišťovnictví funguje už řadu let (s výjimkou let 2007 a 2008,
kdy byla pojišťovací činnost v „plusu“ 0,6 mld.
respektive 2 mld.). Takže proč se nad tím pozastavovat právě nyní? Situace se totiž mění
a zažité „jistoty“ přestávají platit. Nelze tak
vyloučit, že dojde ke zhoršení výsledku „výdělečných“ oblastí natolik, že nebudou vyvažovat ztrátu z vlastního pojištění. Pojišťovnictví se přitom vyznačuje velkou setrvačností,
a tak v době, kdy by k nepříznivému vývoji
došlo, už bude nejspíš pozdě zabývat se tím,
jak z toho ven.
Definice kmene
Ceny zajištění leží nyní obecně velmi nízko
a na jejich další vývoj panují rozdílné názory. Pro jejich zvýšení hovoří třeba existence
obecně známých hrozeb, jako jsou klimatické
změny, ale hlavně snahy pojišťovat „za každou
tvrdí opak), přičemž je možný pohyb oběma
směry. Nezbývá tedy nejspíš nic jiného, než
usilovat o zlepšování výsledku vlastní pojišťovací činnosti. Toho lze dosáhnout zajištěním
odpovídající kvality pojistného kmene a vhodné produktové struktury. Kmen chápejme jako
množinu smluv všech produktů, ke kterým
má daná pojišťovna práva a povinnosti. Kvalitu můžeme definovat řadou parametrů. Mezi
nejdůležitější patří škodní průběh následovaný
nákladovostí správy kmene. Ta je určována například platební morálkou, průběhem sjednání
a úpisu rizika, počtem technických a netechnických změn a také úrovní podpory těchto
činností. Důležitým parametrem je i velikost
kmene.
Zlepšení kvality
Ztráty generované vlastní pojišťovací činností
naznačují, že z pohledu kvality jsou na tom pojistné kmeny většinou poměrně špatně. Příčin je celá řada. Od chybných předpokladů při
tvorbě produktů až po krátkozrakou obchodní
politiku. Znáte to. Ve fázi návrhu nového produktu je hlavním požadavkem mít širší krytí
a nižší cenu než konkurence. Odhady budoucí
produkce se uměle navyšují, jen aby produkt
vypadal obchodně zajímavý a byl schválen
jeho vývoj. Když se ukáže, že naplnění plánů se stává zbožným přáním, padne většina
omezení a hledají se klienti „za každou cenu“.
Následkem vyhroceného soupeření pojišťoven jsme
svědky spíše „verbálního“ (ale razantního) zdražování
než skutečného.
cenu všechno“. Ceny pak mohou růst rychleji než související provize. Výnosy z finančního
umístění lze do budoucnosti také jen těžko
předpovídat. Jaké budou, neví nikdo (ani ti, co
28
Pojistný obzor 3/2013 Ekonomické informace
Cílem je maximalizace objemu pojistného
a kvalita jde stranou. Spoléhá se přitom na to,
že „sekundární“ výnosy celkovou bilanci zachrání. Pokud připustíme, že tato situace není
optimální, musíme si položit zcela logickou
otázku: jak dosáhnout obratu k lepšímu? Odpověď zní: splněním těchto dvou základních
úloh:
• Zlepšit současný stav úpravou klientské
struktury a souvisejících produktů
• Udržet/zlepšit stav kmene do budoucnosti
stanovením požadavků na nové produkty
a odpovídající produkci
Pojistný kmen poznat…
Jak je ale zvládnout? Není to vůbec jednoduché. Prvním krokem je zmapování situace,
aby bylo možné identifikovat potřebu a naléhavost změny. Už to může být poměrně komplikované a někdy téměř neřešitelné. Nejde
přitom o žádný „datový fundamentalizmus“,
ale o sofistikovanou analytickou práci. Získání potřebných dat je přitom tou triviálnější
částí. Složitější je rozpoznání jejich smyslu
a pochopení informace, jejíž jsou nositelem.
K lepšímu poznání souvislostí pomůže určitě
smysluplná segmentace. Ptáme se například
na to, co nejvíce spojuje klienty, u kterých pojišťovna registruje vyšší škody, nebo naopak
škody téměř žádné. Nebo zkoumáme, co mají
společného klienti se špatnou platební morálkou (s vyššími správními náklady) a co spojuje
ty, kteří na pojistném nedluží. Pojišťovna zjistí
například (a téměř jistě) toto:
• existují málo ziskové (ztrátové) produkty,
které mají velký podkmen;
• produkty generující profit, mají malý
podkmen;
• v kmeni existují segmenty/skupiny problematických (nákladných) klientů s vyšší výtěžností;
• u bezproblémových segmentů/skupin je nízká výtěžnost (jen o málo vyšší než jedna);
• v životním pojištění připadá příliš malá část
pojistného na rizikovou složku.
... vyčistit...
Následuje další krok. Určit, co s těmi klienty a produkty, kteří pojišťovně nic nepřináší
nebo ji i neúměrně zatěžují. Je to velmi citlivá
záležitost. Nabízí se samozřejmě přímočaré
řešení – zbavit se jich. To ovšem hrozí ztrátou
tržního podílu, což je velmi úzkostlivě sledovaný parametr. Nelze opomenout ani mediální ohlas, který takový krok může mít (pokud
jde o masovější záležitost) a jenž může v důsledku pojišťovnu poškodit i víc, než kdyby si
špatná pojištění nechala. Toto řešení tak vyžaduje i notnou dávku odvahy. Nebo zoufalství.
Mírnějším způsobem je úprava parametrů
pojištění. Každého určitě napadnou sazby pojistného (to není žádné moudro), ale můžeme
pracovat i s úrovní krytí, připojištěním, službami „zadarmo“ atd. Nicméně změna vlastností pojištění není v existujícím konkurenčním
prostředí jednoduchá záležitost. Vzpomeňme
na dlouhotrvající nepříznivou situaci v pojištění odpovědnosti z provozu vozidel. Následkem vyhroceného soupeření pojišťoven jsme
odvahy nepůjde. Co však dělat v případě,
kdy vlastnosti produktu neumožňují pojištění
vypovědět nebo za jeho existence měnit základní charakteristiky? To platí především pro
životní pojištění. Pak existuje jen jediná možnost – stávající kmen „ředit“ novou kvalitní
produkcí. Tím se zároveň dostáváme k druhému základnímu úkolu, kterým je stanovení pravidel pro doplňování kmene a zajištění
jejich dodržování.
... a kvalitu udržet
Definovat požadavky na novou produkci vypadá jednoduše. Jeví se jako prosté matematické vyjádření vlastností produktu, sjednaného
pojištění a potenciálního klienta. Vše vyhlíží
jako pracná, ale řešitelná záležitost. Ovšem
zdání klame. „Matematický“ přístup totiž
může vést k definování požadavků, kterým
na trhu nevyhovuje žádná početně zajímavá
skupina zákazníků. Je tedy nutné posuzovat
i jejich reálnost. Avšak rozpoznat skutečný
potenciál trhu není úplně triviální. A pokud se
zjistí, že vhodní klienti zkrátka nejsou? Pak to
znamená produkt zastavit a neprohlubovat
dále problém.
Motivace distributora
Zajištění dodržování požadavků na novou produkci je otázkou nastavení procesu úpisu rizika
na straně pojišťovny a odolávání tlaku ze strany distribuce na přijetí nevyhovující produkce.
Ideální je naopak zprostředkovatele motivovat k tomu, aby kvalitní pojištění „nosili“.|
Je to poměrně snadné z hlediska vyhodno-
Většina pojišťoven svoji distribuci fakticky neřídí,
ale jsou jí naopak samy řízeny. Je to absurdní stav,
protože nějaký subjekt je ovládán někým, kdo nemá
odpovědnost za jeho výsledky.
svědky spíše „verbálního“ (ale razantního)
zdražování než skutečného.
Úprava parametrů může mít pro kmen i očistný charakter, pokud není provedena plošně,
ale cíleně na určité segmenty v rámci vytipovaných produktů. Právě tento přístup by mohl
být tím ideálním, pokud nebudou úpravy jen
„jednosměrné“. To ovšem předpokládá mít
kmen zmapovaný opravdu důkladně a přesně rozumět vlastnostem a chování klientů.
U některých změn (především sazeb) je
však třeba počítat i s negativním mediálním
ohlasem, především pokud by se jednalo
o změny razantní. Takže ani tentokrát to bez
Ilustrační foto: Dreamstime.com
Na tomto základě lze sestavit model budoucího vývoje při zachování stávajících vlastností
pojištění, a ten parametrizovat předpokládanou výtěžností. Poměrně přesně tak lze odhadnout stav a charakteristiky kmene třeba
za rok, za dva nebo později. Varovným zjištěním může být to, jak kontraproduktivní je
snaha zvyšovat výtěžnost bez ohledu na problematičnost klienta. Marketingové strategie
jsou přitom často postavené na oslovování
klientů podle hesla „kdo jednou koupil, koupí
znovu“. To je však cesta z velkého problému
do ještě většího.
cení a nastavení pravidel, avšak velice složité
a „politicky citlivé“ z pohledu vlastní realizace. Nabízí se zavedení systému bonus/malus
na provizi. Tedy lepší odměna pro toho, kdo
sjednal kvalitnější kmen bez nutnosti intervencí, a horší za kmen špatně sjednaný a nekvalitní. Má to svoji logiku. Pokud distributor
přináší pojištění znamenající profit, proč by se
o něj pojišťovna nerozdělila. A pokud naopak
nosí produkci, která pojišťovnu neúměrně zatěžuje, je správné, aby se na těchto nákladech
podílel zprostředkovatel také. Celý systém
přináší očekávané výsledky jen tehdy, pokud
je rozdíl mezi odměnou za dobrou a špatnou
produkci podstatný. Je přitom nutné zohlednit chování kmene u distributorů s malým
počtem sjednaných smluv nebo mající jinak
objektivně ztížené podmínky. Samozřejmě se
nabízí otázky, zda distributoři na taková pravidla přistoupí a jak zabránit jejich snaze nosit
svoji produkci „jinam“. U těch, kteří sjednávají
špatná pojištění, by to nemuselo pojišťovnu
příliš mrzet a u těch ostatních by k tomu nemělo dojít, protože budou odměňováni lépe
než u konkurence.
Otázka změny v odměňování má ještě jeden
aspekt. Dnes většina pojišťoven svoji distribuci fakticky neřídí, ale jsou jí naopak samy řízeny. Je to absurdní stav, protože nějaký subjekt
je ovládán někým, kdo nemá odpovědnost
za jeho výsledky. Provizní bonus/malus vede
k tomu, že se úlohy obrací. Nejzajímavější
na této změně přitom je, že na ní mohou vydělat obě strany.
Obrat v chápání úlohy
kmene
Když jsme si popisovali některé úkoly, které je
nutné na cestě ke kvalitnějšímu kmeni splnit,
ten nejdůležitější jsme opomněli. Pojišťovna
totiž musí nejdříve dospět k rozhodnutí, že vůbec nějakou změnu chce. Základem úspěchu
je obrat ve způsobu myšlení, kdy je zapotřebí
začít vnímat kmen nikoliv jako zdroj objemu,
ale zisku. Teprve potom se lze věnovat dalším
krokům. Pojišťovna musí být také připravena
na to, že tyto změny mohou vést k poklesu
objemu pojistného a ztrátě tržního podílu.
Tím to celé nekončí. Je třeba zajistit, aby byla
kvalita kmene soustavně udržována nebo vylepšována odpovídající novou produkcí. Nejde
tak o jednorázovou akci, ale o nikdy nekončící
proces.

Ekonomické informace Pojistný obzor 3/2013
29
|| Pojistné
spektrum
Malé letní zamyšlení
nad výkaznictvím pojišťoven
ING. LADISLAV KOROBCZUK / PŘEDSEDA EKONOMICKÉ SEKCE / ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN
Původně zde měl být odborný článek věnovaný reportingu pojišťoven, zaměřený,
jak jinak, na změny, které přinese Solvency II a také s největší pravděpodobností IFRS 4
fáze II. Následující řádky se tedy měly hemžit výrazy jako „kjůártý“, „fejzin“, „level tů“
a „level frí“ opatření nebo „dejtakvolity“ a podobně, bez kterých dnes nelze o našem
tématu dostatečně fundovaně hovořit. Tak tomu ale nebude.
Varování
Očekává-li některý z potenciálních čtenářů, že
ve změti slov následujících dále objeví odbornou pomoc od někoho, kdo dané problematice rozumí, bude patrně zklamán a měl by si
vyhledat jiný článek od jiného autora. Pisatel
tohoto článku může odpovědně prohlásit, že
současný vývoj se pro něj stal nepochopitelným a začal jej znepokojovat ještě dříve, než
byl vyzván k sepsání příspěvku. Jednou z příčin tohoto znepokojení může být i to, že současnému vývoji lze stěží porozumět. Přesněji
– stěží lze porozumět víře v centrální superúřad, který prostřednictvím sběru obrovského
množství dat zabrání příštím krizím. Následující řádky tedy budou zamyšlením nad současným stavem a vývojem požadavků na výkaznictví pojišťoven a čtenáře si dovolím přizvat
k pátrání po příčinách.
Já se v tom neorientuji…
Nejdříve ze všeho bych rád upřesnil, v čem
spočívá mé neporozumění cestě, kterou se začalo výkaznictví pojišťoven ubírat. Proto považuji za důležité ujasnit si několik málo premis:
• bude-li dále řeč o výkaznictví (či reportingu)
pojišťoven a nebude-li upřesněno, o jaké
výkaznictví se jedná, má se vždy na mysli
výkaznictví externí, tj. účetními výkazy počínaje a statistickými výkazy dle programu
statistických šetření konče;
• bude-li v dalším textu řeč o periodicitě či
četnosti výkaznictví, má se tím na mysli to,
jak často je daný výkaz od pojišťovny požadován;
• každý výkaz obsahuje informace;
• v ýkazy požadované po pojišťovnách jsou
vyžadovány s konkrétním účelem, k jehož
naplnění přispívá získání informací obsažených ve výkaze.
30
Pojistný obzor 3/2013 Pojistné spektrum
Smysl výše uvedených premis se pokusím
objasnit na jednoduchém příkladu. Vedení pojišťovny, pravidelně měsíčně obdrží výkaz, ze
kterého je patrné, kolik a jakých nových pojistek bylo zprostředkováno jednotlivými typy
zprostředkovatelů za hodnocené období v jednotlivých regionech. Výkaz obsahuje i informaci
o tom, jaké hodnoty vykazovaly stejné ukazatele ve srovnatelném předchozím období a jaké
byly očekávané nebo plánované hodnoty pro
aktuální období. Účelem tohoto výkazu je získat informace o situaci v dané oblasti, a díky
tomu moci reagovat na tento vývoj adekvátními
opatřeními. Periodicita předkládání výkazu je nastavena tak, aby informace byla včasná a s dostatečnou vypovídací hodnotou. Zjednodušeně
řečeno – mělo by to být za období dost dlouhé
na to, aby se opatřeními reagovalo pouze na odchylky, které se přirozeně v čase nekompenzují,
a zároveň co nejdříve od okamžiku vzniku takových odchylek. Délka vykazovacího období by
zároveň měla korespondovat s tím, za jak dlouho by měly být pozorovatelné výsledky přijatých
opatření. Shrnuto – takto nějak by asi mohl vypadat účelný a včasný reporting.
Statistický úřad:
6 výkazů ročních
4 výkazy čtvrtletní
1 výkaz s variabilní
periodicitou
(ad hoc)
Ministerstvo průmyslu
a obchodu
1 čtvrtletní výkaz
kolik výkazů,
komu a jak často
posílá pojišťovna
Ostatní (ČKP, ČAP, Burza
cenných papírů, Praha)
různé výkazy, zprávy,
sdělění
Česká národní banka
3 výkazy roční
1 výkaz pololetní
13 výkazů čtvrtletních
1 výkaz měsíční
A komu jste tím prospěli
Shodneme-li se na tom, že účelnost a včasnost
by měly patřit mezi podstatné charakteristiky výkaznictví, respektive výkazů, nemělo by nám nic
bránit v uplatnění takové optiky i na tzv. externí
reporting. Neboli výkaznictví, které je po pojišťovně vyžadováno na základě obecně platných
norem (zákonů, vyhlášek, nařízení) pro různé
potřeby, a že oněch potřeb opravdu není málo,
může čtenář posoudit buď z vlastní zkušenosti,
nebo z obrázku. To, co z obrázku patrné není, je
rozsáhlost jednotlivých výkazů a ani zde nejsou
uvedeny další reporty, které pojišťovna (stejně jako ostatní podniky) sestavuje pro potřeby
správy daní, sociální správy či zdravotních pojišťoven. Stejně tak zde nejsou obsaženy výkazy,
které musí pojišťovna odevzdávat, provozuje-li
přeshraniční pojištění v souladu s legislativou
umožňující volný pohyb zboží a služeb. V neposlední řadě schéma neobsahuje výkaznické
povinnosti uložené pojišťovně zákonem o účetnictví (o jejich rozsahu si lze snadno učinit představu pohledem do výroční zprávy kterékoli
z pojišťoven).
Špička ledovce
Další věcí, která zůstala v obrázku skryta, je
skutečnost, že se v něm nijak nepostihuje výkaznictví spojené s dohledem nad finančními
konglomeráty. Uvedený obrázek zachycuje pouze výkaznictví, které je obvyklé pro tuzemské
pojišťovny jako samostatné subjekty. To ovšem
neznamená, že vedle těchto povinností nemusí pojišťovny, jako součást finančních skupin,
plnit ještě další výkaznické povinnosti zdánlivě
interního charakteru – tj. produkovat výstupy,
jež jsou na úrovni finančních skupin součástí
vnějšího reportingu těchto skupin. Další témata, která nejsou z obrázku patrná, plynou z potíží
s metodologií. Jestliže může být překvapující
nebo znepokojující množství výkazů, jež musí
pojišťovna zpracovat a předat příslušnému orgánu, případně i zveřejnit předepsaným způsobem
(dnes nejčastěji na svých webových stránkách),
pak mnohem více enervující je metodologie,
kterou jsou (a občas také nejsou) tyto výkazy doprovázeny. Nejčastějšími prohřešky jsou
vágnost definic jednotlivých vykazovaných veličin a malá míra unifikace definic v případech,
kdy jsou shodné veličiny používány (vykazovány)
ve výkazech požadovaných různými orgány.
Houština standardů
Nelze ani opomenout provázání mnohých výkazů s účetními výstupy, minimálně v tom,
že jsou přebírány postupy ocenění používané
v účetnictví. To by samo o sobě bylo spíše pozitivní, nebýt toho, že v současné době v EU vedle sebe koexistují jak národní standardy
založené převážně na oceňování v historických
cenách a relativně vysoké míře formalizace postupů pro účetní výkaznictví, tak mezinárodní
standardy finančního reportingu (IFRS), jež používají v daleko větší míře oceňování pomocí
reálné hodnoty a důsledného upřednostňování
• EIOPA dohlíží na finanční stabilitu v rámci EU,
a zároveň je vybavena i pravomocemi, které
by měly napomoci tuto stabilitu chránit – pro
účely tohoto článku je z toho zejména důležité oprávnění vyžadovat reporting pro finanční
stabilitu a vyžadovat jej přímo od jednotlivých
pojišťoven;
• výkaznictví pojišťoven pro potřeby dohledu
bude upraveno jednotnými pravidly vydávanými orgánem centralizovaného evropského
dohledu.
Samotná implementace Solvency II pak do výkaznictví přinese také množství změn. Kromě
formy a množství výkazů a vykazovaných hodnot, kromě posunu k daleko výraznějšímu zaměření reportingu na popis jednotlivých složek
měření solventnosti pojišťovny a kromě přesunu
pravomocí pro úpravu výkaznictví od národních
regulátorů k centrálnímu evropskému dohledu
Průběh konzultací k výkaznictví pro Solvency II je
důvodem k rozčarování.
ekonomické podstaty operací, jichž se týkají vykazované informace, před formou, kterou tyto
operace mají. Domnívám se, že i bez podrobných tabulek, plných odhadovaných hodnot,
je patrné, že výkaznictví pojišťoven je náročné
na kvalifikaci zaměstnanců a na schopnost generovat i takové informace, které nejsou relevantní k potřebám řízení pojišťovny. S ohledem
na relativně malou míru proporcionality (přiměřenost velikosti daného pojišťovacího podniku)
v požadavcích na výkaznictví pojišťoven, je takové konstatování velmi špatnou zprávou pro
vlastníky malých a menších pojišťoven.
… a pak už jenom samá
pozitiva
Je velmi pravděpodobné, že se ještě v této dekádě dočkáme okamžiku, kdy definitivně vstoupí
v účinnost nový systém regulace pojišťovnictví
označovaný jako Solvency II. To bude znamenat
i mnoho změn pro výkaznictví pojišťoven. Jedna
ze zásadních změn, která již nastala, je, že se
na scéně objevil nový orgán centralizovaného
evropského dohledu – EIOPA. Nu a co by to bylo
za orgán, kdyby neměl pravomoci, a především
– kdyby nepožadoval výkazy. Samotná instalace
tohoto orgánu znamená pro výkaznictví nejméně tři změny:
• výkazy o činnosti pojišťoven, které byly dříve
primárně určeny národním orgánům dohledu,
budou sice nadále sbírat tyto orgány, nicméně
budou je sbírat nejen pro sebe, ale také pro
orgán centralizovaného dohledu;
je to také změna metod použitých pro oceňování vykazovaných finančních ukazatelů. Zatímco
nyní bylo víceméně konzistentní s účetním přístupem, v režimu Solvency II bude oceňování
konzistentní s metodami použitými v měření
solventnosti – tzn., že budou vykazovány nejlepší odhady hodnoty (best estimate). Asi netřeba
zdůrazňovat, že tím náročnost výkaznictví ještě
vzroste.
Třetí pilíř
Pilíř III v Solvency II – pilíř ukutý v žáru odborných
diskuzí, nebo pomník úřednických rozhodnutí?
To je důležitá otázka. Vraťme se nyní na chvíli
zpět k příkladu z interního výkaznictví a zkusme
se touto optikou podívat na reporting v režimu
Solvency II, respektive na návrh výkaznictví
a průběh diskuze o jeho podobě mezi zástupci zainteresovaných stran. Již v okamžiku, kdy
EIOPA poprvé prezentovala návrh výkazů, se
ozvaly ze strany pojišťoven i samotných národních dohledů námitky, že množství a periodicita
požadovaných výkazů je excesivní. Argumenty
byly ponejvíce založeny právě na neúčelnosti takového výkaznictví s odkazem na fakt, že masa
informací, jež se bude touto cestou shromažďovat, není fakticky zpracovatelná, což by znamenalo, že některé výkazy budou shromažďovány
zbytečně. Často se v této souvislosti objevovala
výtka poukazující na nerespektování principu
proporcionality – neboli, že jsou shromažďovány informace v takovém detailu, který zejména
u menších pojistitelů povede k tomu, že po nich
budou požadovány výkazy, jež nebudou obsahovat materiální informace.
Mlčení úředníků
EIOPA na tyto připomínky (stejně jako na drtivou většinu dalších připomínek) reagovala
tím, že sdělila důvody pro takto koncipované
výkazy, respektive zopakovala zdůvodnění prezentovaná již při představení návrhu formátu
výkaznictví pro potřeby Solvency II. Na požadavky o vysvětlení či doplnění metodiky,
která je k výkazům připojena, prozatím EIOPA
reaguje mlčením. Domnívám se, že průběh
konzultací k výkaznictví pro Solvency II je
důvodem k rozčarování. Zdá se, že pojistitelům z budoucího vývoje výkaznictví nekynou
pozitivní zprávy. Rozhodně nelze očekávat, že
by se v budoucnu již dnes náročné a nákladné vnější výkaznictví mělo stát jednodušším.
Domnívám se, že opak je pravdou a prozatím
nejsou ani patrné žádné praktické projevy
dříve deklarované snahy o harmonizaci mezi
účetním výkaznictvím podle mezinárodních
standardů finančního reportingu a výkaznictvím dle pravidel Solvency II. Pokud ovšem
za harmonizaci nepovažujeme zpoždění, které
shodně nabírají jak projekt fáze 2 standardu
pro pojistné smlouvy (IFRS 4 phase II), tak
projekt Solvency II.
Drtivé sevření regulace
Neradostné konstatování o narůstající náročnosti a nákladnosti vnějšího výkaznictví snad
ani nemůže být jiné. Je to totiž důsledek narůstající, či spíše bující regulace. V zásadě se
skutečnost začíná jevit tak, že správci věcí veřejných na situaci, kdy tzv. selžou mechanizmy
regulace, respektive dohledu tak, jak se stalo
v posledních krizích na finančních trzích, reagují tím, že zvýší míru regulace – což vždy implikuje, že zvýší množství výkazů, které musí
regulované subjekty zpracovávat. A samozřejmě, že tím vzrůstají i náklady na celý systém
– tj. nejen náklady pojistitelů na zpracování
těchto výkazů, ale také náklady na dohled, jenž
musí uvedené reporty sbírat a vyhodnocovat
a nadto kontrolovat kvalitu plnění výkaznických povinností ze strany pojistitelů. Nádech
směšnosti v této souvislosti získávají i rádoby
analýzy nákladnosti změn ve výkaznictví. Akceptovatelnost nákladů na budoucí systém
výkaznictví je regulátorem (v tomto případě
míněno ono moudré evropské centrum) posuzována tak, že se zkoumá výše právě a pouze
oněch dodatečných nákladů, jež nový systém
vyvolá. Nelze si nepovšimnout jisté analogie
se situací, kdy vás dítě přesvědčuje o výhodnosti nákupu dražší hračky, argumentujíc při
tom právě rozdílem v ceně, přičemž rozdíl je
opravdu i ve vztahu k ceně té levnější alternativy relativně malá částka. Fakt, že chtít byť
i onu levnější ze dvou variant, je rozmařilost,
přitom zpravidla velkoryse pomíjí.

Pojistné spektrum Pojistný obzor 3/2013
31
|| Pojistné
spektrum
Efektivní nástroj k posílení
finanční stability společnosti
ING. MONIKA JURÁŠOVÁ, CIA / VRCHNÍ AUDITOR / KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A.S / VIENNA INSURANCE GROUP
Příspěvek popisuje funkce a možností interního auditu ve finanční instituci. Interní audit
společně s ostatními kontrolními funkcemi, jako jsou compliance, řízení rizik, pojistná
matematika a další, může být efektivním nástrojem, který poslouží společnostem k upevnění
stability, finančního zdraví, k odkrytí potenciálu a ke svému růstu.1
Co je to interní audit?
Institut interních auditorů (IIA) definuje interní
audit v Mezinárodním rámci profesní praxe interního auditu (což je závazný benchmark pro
všechny profesionální interní auditory) následujícím způsobem: „Interní audit je nezávislá, objektivní, ujišťovací a konzultační činnost
zaměřená na přidávání hodnoty a zdokonalování procesů v organizaci. Interní audit pomáhá organizaci dosahovat cílů tím, že přináší
systematický metodický přístup k hodnocení
a zlepšování efektivnosti řízení rizik, řídicích
a kontrolních procesů a správy a řízení organizace." Aby mohl interní audit dobře plnit všechny funkce ve společnosti, musí tomu odpovídat i jeho postavení v její organizační struktuře.
A protože interní audit vyhodnocuje veškerou
činnost společnosti, všechny procesy a postupy, neměl by být součástí žádného jiného
úseku. Jeho nezávislost je zajištěna například
tak, že je podřízen přímo představenstvu (nebo
dokonce jen dozorčí radě), jež schvaluje roční
a strategický plán auditní činnosti, schvaluje
výsledky jednotlivých auditních akcí, zadává
mimořádné audity, přijímá odpovědnost a rozhoduje o realizaci změn navržených interním
auditem. Představenstvu jsou také předkládány souhrnné roční zprávy o provedených auditech. Schéma č. 1 ukazuje možné organizační
uspořádání útvarů společnosti, které tyto skutečnosti respektuje.
Benchmarky
Hlavní kontrolní funkce pojišťovny, tj. například pojistně-matematické funkce, funkce
řízení rizik, interního auditu a compliance,
jejichž činnost má významný vliv na celkový
rizikový profil pojišťovny, musí být nezávislé na hospodářských výsledcích pojišťovny
(finanční instituce) nejen v oblasti řízení, ale
1
Schéma č. 1: Audit v organizační struktuře pojišťovny
Představenstvo
Výbor pro investování
management
Výbor pro audit
Výbor pro řízení rizik
Ředitel řízení rizik
Koordinace procesu
řízení rizik
UNDERWRITING
ALM
poj. mat.
IT
vnitřní kontrola
interní audit
Zdroj: BCBS
také v oblasti odměňování. Tento požadavek
nezávislosti v odměňování je upraven vyhláškou č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních
družstev a obchodníků s cennými papíry.
Detaily jsou uvedeny v Úředním sdělení ČNB
ze dne 22. prosince 2010 k výkonu činnosti
banky, družstevní záložny a obchodníka s cennými papíry na finančním trhu – odměňování.
Nejnovější studie provedená Basilejským výborem pro bankovní dohled (BCBS) doplňuje
vztahy interního auditu ve svém dokumentu
Funkce interního auditu v bankách o vztah
k orgánu dohledu a externímu auditu a využívá při tom dalších benchmarků, kterými
mohou být jednak mezinárodní standardy
pro profesní praxi interního auditu (vydané
IIA), resp. externího auditu (ISA), v bankách
pak Core Principles for Effective Banking
Supervision a v pojišťovnách se tyto vztahy
efektivně řídí Insurance Core Principles (ICP),
které vydává Mezinárodní asociace dohledů
v pojišťovnictví (IAIS). Funkce interního auditu
v pojišťovnách je upravena v ICP 2 – Supervisor, ICP 7 Corporate Governance a v ICP 8
Risk Management and Internal Controls. Tyto
vazby zachycuje Schéma č. 2.
Interní auditoři ve 21. století
Na začátku nového tisíciletí dochází k výrazným změnám ve všech oblastech lidského
života, a mění se tak i struktura nároků kladených na rozvoj společností. Aby byl interní audit schopen držet krok s aktuálním vývojem,
reagovat na nové prostředí, a stát se tak součástí dlouhodobého strategického plánování
společnosti, musí se sám neustále vyvíjet
a dbát na vysokou profesionální úroveň všech
Informace a názory uvedené v článku jsou výsledkem mého vlastního studia a vlastních zjištění a nevztahují se v žádném ohledu k činnosti a názorům pojišťovny.
32
Pojistný obzor 3/2013 Pojistné spektrum
ostatní útvary
|| Pojistné
spektrum
neplánované audity mohou začít dokonce
i z hodiny na hodinu. Mimořádný audit si jen
velmi zřídka vyžádá kompletní přepracování
plánu činnosti úseku interního auditu, spíše
jsou nutné změny ve využití zpravidla omezených lidských zdrojů. Proto je nutná flexibilita
a volatilita stejně jako dobré řízení auditního
týmu.
Schéma č. 2: K
omunikační kanály funkce interního auditu
Orgán dohledu
Představenstvo
a Výbor pro audit
Standardy pro interní audit
Vrcholové vedení
Core Principles
pro bankovnictví,
resp. pojišťovnictví
a standardy pro externí
audit
Core Principles
pro bankovnictví,
resp. pojišťovnictví
Příčiny změn známe
Externí auditoři
Standardy pro
interní audit
Standardy pro externí audit
Funkce interního auditu
Zdroj: BCBS
členů svého týmu. Změny právního prostředí,
nové směry ekonomického rozvoje a vzájemná propojenost s firemním prostředím vyžadují
od většiny finančních institucí rychlé a pružné
reakce na všechny uvedené změny tak, aby
mohly rychle předejít negativním dopadům
a využít vhodných příležitostí. Tento proces
nutí interní audit, který zodpovídá za správné
postupy v oblastech interní kontroly, řízení
rizik a správě a řízení společnosti a také poskytuje konzultační poradenství, aby byl vždy
přesně a aktuálně obeznámen s aktuálním vývojem, jenž má přímý dopad na činnost společnosti. Je také důležité, aby byl úsek interního auditu informován o reakcích společnosti
na výše zmíněné změny a v tomto kontextu
také o přijímaných opatřeních. Od profesionálních interních auditorů se pak očekává, že
budou reagovat se stejnou pružností, kterou
musí jejich společnosti prokazovat uprostřed
stále probíhajících vnějších změn.
Úkoly, na které by se měl
interní audit zaměřit:
• oblast identifikace a řízení rizik; odpovídající
správa a řízení společnosti; procesy souladu činnosti s právními a interními předpisy;
soulad, návaznost a propojenost jednotlivých procesů ve společnosti navzájem; procesní řízení a etické a sociální otázky;
• v ytvoření odpovídajícího relativně flexibilního plánu činnosti interního auditu (krátkodobého na jeden rok a střednědobého na tři
roky), který by vycházel z dobře identifikovaných rizik a jenž by počítal i s mimořádnými
auditními akcemi jako reakcí na mimořádné
situace a neočekávaný výskyt rizikových situací;
• v ytvoření strategické vize rozvoje interního
auditu ve společnosti;
• v ytvoření efektivně fungujícího auditního
týmu, jehož členové by měli odpovídající
vzdělání, tým by byl průběžně proškolován
a využíval by nejnovější auditní nástroje
a postupy.
V souvislosti s interním auditem se nejčastěji podrobně hovoří o prvních třech úkolech.
V těchto oblastech odkazuji například na odbornou literaturu vydávanou Českým institutem interních auditorů. Podívejme se však
podrobněji na to, co se skrývá pod termínem
vytvořit efektivní auditní tým, který je klíčem
k dobrým výsledkům a jenž může významně
ovlivnit nejen finanční stabilitu společnosti.
Rozsah dovedností
a vlastností
Tak, jak postupně narůstá množství úkolů,
které interní audit musí zpracovávat, mění
se a rozšiřuje rozsah dovedností a vlastností,
jež jsou podmínkou pro úspěšnou práci interních auditorů. Nezbytnými i nadále zůstávají
technické znalosti, nejde však už pouze o ně.
Efektivně pracující interní auditor budoucnosti
musí zvládnout široký rozsah netechnických
nebo řekněme „měkkých“ dovedností, které
tvoří nezbytnou nadstavbu k dobře zvládnutým technickým rozborům a analýzám. Velmi
žádaná a ceněná je rovněž časová pružnost
a přizpůsobivost. Auditní plán se může měnit i v průběhu jednoho čtvrtletí a některé|
Rychlost změn globálního regulatorního prostředí nabírá stále na tempu a na síle, a to
od roku 2002 po přijetí Sarbans-Oxley Act
a obdobné legislativy. Podívejme se jenom
na poslední vývoj v oblasti regulace bankovnictví, na přípravu poměrně striktní regulace v oblasti finančních transakcí v Evropě, na vývoj
v oblasti Solvency II nebo obdobných pravidel
v Číně, na Dodd-Frank Act (zákon o reformě
finančního sektoru v USA) nebo na Foreign
Account Tax Compliance Act (známá FATCA –
nový daňový zákon v USA). Z české scény pak
zmiňme aspoň nový občanský zákoník a připravované změny v oblasti zprostředkování
finančních služeb. To jsou jen některé příklady
z velkého množství nových a připravovaných
pravidel s mimořádně silným dopadem do oblasti finančního sektoru včetně pojišťovnictví,
které si vyžádají rozsáhlé změny a představují pro interní audit velkou výzvu při ověřování
míry a způsobu adaptace jednotlivých společností. Je třeba si také současně uvědomit, že
tento proces nekončí, rozsáhle změny budou
pokračovat i dále do budoucna.
„Měkké” dovednosti
interních auditorů
Morální profil auditora
Profesionální povinností interních auditorů by
mělo být prokazovat v průběhu veškeré své
činnosti osobní morální hodnoty. Měli by také
budit oprávněný pocit důvěry, nezávislosti,
objektivního jednání a obdobných kvalit. Vedoucí skupiny interních auditorů (například ředitelé úseku interního auditu) by měli brát tyto
vlastnosti v potaz při přijímání nových pracovníků stejně jako v průběhu jejich vzdělávání
a profesního postupu. U jednotlivých interních
auditorů by měla být průběžně vyhodnocována míra, s jakou jsou tyto požadavky naplňovány. Morálka vyžaduje důvěru, sebedůvěru
a vyrovnanost.
Další aspekty morálního profilu pak představují odolnost, houževnatost a vytrvalost.
Bez ohledu na významnost procesů a kulturu
ve společnosti se mohou vyskytnout situace, kdy se vedoucí pracovníci mohou přinejmenším zarazit, když zjistí, že právě v jejich
Pojistné spektrum Pojistný obzor 3/2013
33
spektrum
oddělení má proběhnout interní audit. Budou
se snažit na úsek auditu tlačit, mohou se ho
snažit ovlivnit, nemusí být otevření a poskytovat všechny potřebné informace, a to zejména v situacích, kdy si jsou vědomi určitých
nedostatků ve své práci. Interní auditor musí
být v těchto situacích neoblomný, houževnatý
a vytrvalý, aby bylo možné překonat tuto negaci a pracovat konstruktivně a vstřícně.
Budování vztahů
Klíčové pro všechny funkce interního auditu je
průběžné budování důvěry, vážnosti a respektu u pracovníků a jednotlivých úseků společnosti. Vybudování zdravých a hlubokých pro-
ve způsobu komunikace interních auditorů. Je
důležité si uvědomit, že efektivní komunikační dovednosti nezahrnují pouze dobře napsané auditní zprávy, ale dotýkají se i verbálního
projevu auditora. Je pouze málo lidí ve společnosti, kteří si od interních auditorů přečtou
něco jiného, než je auditní zpráva, častěji jen
její stručné shrnutí. Je-li auditní zpráva jediným dokumentem, který čte někdo další
a jenž v sobě může zahrnovat stovky hodin
práce, pak musí být napsána perfektně. Aby
auditní zpráva „zvonila“, vyžaduje její sepsání brilantní schopnosti písemného projevu.
Auditní zprávy představují určitou obchodní značku. Kromě toho, že obsahují faktické
Přínos interního auditu pro společnost přímo závisí
na kvalitě auditního týmu stejně jako na podpoře
managementu a vlastníků společnosti.
fesionálních vztahů na všech úrovních řízení
vyžaduje čas. Ti nejúspěšnější profesionální
interní auditoři investují nepočítaně hodin
do nastolení atmosféry důvěry. K tomu je nezbytné mít dobré znalosti o fungování společnosti a o jejích rizicích. Vystupovat přesvědčivě, s důvtipem a empatií. Interní auditoři by se
měli být schopni vcítit do situace lidí ve firmě,
kterou auditují.
Partnerství
Efektivní spolupráce vyplývá z vnímání interního auditu jako služby. Toto chápání umožňuje,
aby auditor plně rozvinul všechny své schopnosti a dovednosti a vykonával svoji činnost
formou partnerství a spolupráce s managementem společnosti i se všemi jejími zaměstnanci. Jako interní auditor potřebuji vědět,
jaké činnosti a projekty jednotliví manažeři
řídí, za co utrácejí firemní peníze, musím vědět nejen o největších, ale i o potenciálních
rizicích spojených s jejich činností a funkcí.
Tyto informace se musí přenést do auditních
plánů, postupů a zjištění, protože právě tohle
je proaktivní přístup k řízení rizik. Současně
se nesmí zapomínat na stálé udržování rovnováhy mezi poskytováním auditních služeb
založených na spolupráci na jedné straně
a dodržováním všech požadavků stanovených
právními předpisy na straně druhé.
Komunikace
Zatímco efektivní komunikace jako významný aspekt práce interního auditu získává své
postavení a význam postupně a dlouhodobě, způsob komunikace uvnitř firmy se mění
rychle. Je to způsobeno dynamickým rozvojem sociálních sítí a kontaktů stejně jako stále
rostoucí nabídkou údajů a informací o společnosti, což zpětně vyvíjí tlak na aktivní změny
34
Pojistný obzor 3/2013 Pojistné spektrum
informace a způsob formulací, jejich celkové
vyznění by mělo vyvolávat důvěru a respekt
stejně jako vyjadřovat skutečnost, že jsou
službou firmě. Interní auditoři mají okamžitý
přístup k důležitým informacím, které mohou
pomoci ukázat partnerům nejnovější směry
a trendy a navrhnout možná řešení. Pokud
však poskládají všechny získané informace
do tabulky o čtyřiceti sloupcích a dvou tisících řádcích a požádají manažery, aby je vnímali a učinili z nich závěry, bude zájem těchto
vedoucích pracovníků vyjádřen v nejlepším
případě mlčením. Pokud se však informace
podají formou dobře vizuálně zpracovaného
grafu, doplněného o vypovídající a přesvědčivou analýzou, pak vyvolaná reakce může jít
směrem, kterým bylo zamýšleno.
Spolupráce
Vysoce integrovaná povaha procesů uvnitř
společnosti vyžaduje intenzivní spolupráci interních auditorů s různou specializací
v průběhu auditních šetření. Vezměme si
například zkoumání nákupu zajišťovacích
derivátů úsekem treasury pojišťovny. Interní auditoři musí minimálně prokázat znalost
procesů back office (například účetnictví,
finanční toky), procesů realizace a vyhodnocování obchodů (například matematické modely, IT systémy, burzovní nástroje jako Bloomberg apod.) a znalosti primárních funkcí
(kapitálové trhy, znalost řízení aktiv a pasiv).
Musí znát právní rámec, kterým se všechny
tyto činnosti řídí, zejména v oblasti pojišťovnictví, a to včetně stanovených možností a limitů pro jednotlivé druhy investic, ale také
operace na kapitálovém trhu a v účetnictví.
Na uvedené oblasti se zpravidla specializují různí interní auditoři, kteří musí navzájem
dobře spolupracovat tak, aby výsledkem jejich práce bylo celkové posouzení rizik dané
činnosti či operace.
Různorodost
Změny demografického vývoje a vzrůstající
rychlost globalizace zpravidla vyžadují od interního auditu, aby bral v úvahu vliv rozdílů
mezi etnickými skupinami, národnostmi, věkovými kategoriemi, kulturami a subkulturami, a to v rámci jedné nadnárodní společnosti.
Ředitel takového holdingového interního auditu musí být schopen řídit tyto rozdíly odpovídajícím sjednocujícím způsobem, a to včetně
respektování rozdílů ve stylu myšlení a učení. V interním auditu (jako všude jinde) spolu
mohou pracovat až čtyři generace a musí se
naučit spolu vzájemně efektivně komunikovat
a respektovat se bez ohledu na rozdíly. Dobře
Ilustrační foto: Dreamstime.com
|| Pojistné
Ilustrační foto: Dreamstime.com
je základní otázka, kterou si kladou vlastníci
a management každé společnosti. Kladou si
ji i regulátoři a dohled, jež se snaží poukázat
na význam interního auditu. FSA (Financial
Services Authority – bývalý dohled ve Velké
Británii) například nastartoval v minulém roce
diskuzi o těchto otázkách prostřednictvím
Chartered Institute of Internal Auditors (CIIA),
který celému finančnímu sektoru předložil svůj
konzultační materiál Effective Internal Audit in
the Financial Services Sector, jenž se stal další
inspirací pro tento článek. Z pohledu interního auditora je odpověď na otázku položenou
v úvodu této kapitoly jednoznačná a zřejmá.
Nejasnosti a nejistoty ohledně postavení,
funkce a efektivního působení interního auditu ovšem přicházejí ze strany vlastníků a managementu, který jediný nese odpovědnost
za fungování a řízení firmy a jenž si nejčastěji
klade následující otázky:
rozvíjet lidský potenciál v těchto rozmanitých
podmínkách je velmi důležité. Jako interní auditor si musíte být jisti, že jste schopni citlivě
a pružně porozumět a přijmout všechny tyto
rozdíly v systému myšlení i učení a propojit je
do jednoho efektivně pracujícího celku.
Průběžné vzdělávání
Dobrý interní auditor se musí pořád učit, ať už
jde o procesy a postupy ve firmě, o technické
metody, metody správy a řízení společnosti
a rizik, řízení nebo komunikaci. Interní auditoři
budoucnosti by se měli stát „houbou“, která
vstřebává veškeré vědomosti a znalosti. Je
proto důležité vybízet auditory k tomu, aby se
průběžně a nepřetržitě vzdělávali. Prosperující interní audit budoucnosti by měl porozumět
všem vlastnostem a dovednostem, jež přinášejí určitou hodnotu. Interní auditor by měl
proto vyhledávat takové pracovní postupy,
úkoly, projekty a možnosti svého dalšího rozvoje, které mu umožní zlepšovat a kultivovat
všechny jeho vlastnosti a dovednosti. Může
jít jak o pracovní, tak o neformální možnosti,
příležitosti ve vlastní společnosti a také mimo
ni, o čas pracovní i o čas strávený studiem
ve vlastním volnu. Krátce shrnuto, interní auditoři budou muset v budoucnu vynakládat
na rozvoj svých „měkkých“ dovedností tolik práce a úsilí, kolik vynakládají v současné
době na zdokonalení svých tradičních technických znalostí.
Efektivní nástroj
Základní otázka zní, proč mít vlastní interní audit. Skutečně pomáhá ke zlepšení fungování
společnosti, může ukázat nové cesty a směry,
nebo je to jenom další nutné zlo, k jehož existenci nás nutí byrokratické právní předpisy? To
• Vyplatí se vůbec interní audit?
• Jsou interní auditoři dostatečně profesionální?
• Mají odpovídající vzdělání a stále se vzdělávají?
• Znají dostatečně právní prostředí dané
země, evropské i světové?
• Znají dostatečně finanční trh, procesy
ve společnosti, postavení hlavních konkurentů?
• Umí jednat s managementem na odpovídající úrovni, mají dostatečné komunikační
schopnosti?
• Dovedou zjištěné skutečnosti dobře analyzovat, učinit odpovídající závěry a ty pak
adekvátně prezentovat?
• Umí interní auditoři dobře identifikovat
a analyzovat všechna hlavní rizika, umí
efektivně spolupracovat s úseky řízení rizik,
compliance a dalšími?
• Umí rozeznat podstatné a důležité procesy
a rizika od těch méně významných?
• A co je nejdůležitější – umí prosadit svá zjištění v praxi prostřednictvím závazného rozhodnutí představenstva společnosti nebo
dozorčí rady a navrhnout efektivní postupy
pro řízení rizik?
To je velká škála rozmanitých požadavků a dovedností, které jsou na interní audit kladeny.
A jak tedy dokázat, že má interní audit své
opodstatnění? Jedině každodenní prací celého týmu, a především pracovními výsledky.
Ale také nastolením témat, která interní audit
přináší, kvalitativními změnami ve společnosti
a také kvantitativním vyčíslením přínosů nebo
úspor, protože řečí managementu je také řeč
čísel. Hodnota interního auditu se měří jeho
schopností přinášet pozitivní změny a zlepšení. Je to poměrně složité, ale jde to a je třeba
počítat s tím, že výsledky nejsou zpravidla vidět hned, ale až v delším časovém horizontu.
Konec konců, auditoři nejsou placeni za mechanické zpracovávání auditních zpráv nebo
za dílčí zjištění. Měli by být placeni za kvalitu
činnosti a za to, jak přispívají k lepšímu fungování společnosti.
Přístup společnosti je
základ
Výsledky práce auditního týmu mohou být
v různých společnostech rozdílné. Vše závisí na tom, jak tyto společnosti interní audit
vnímají. Jedna může přijmout interní audit
za svůj, zapojit ho do svých struktur a procesů, nastavit a využívat aktivní spolupráci s řízením rizik a dalšími úseky společnosti. Práci
interních auditorů vítá a stoprocentně využívá.
Svůj dlouhodobý rozvoj má založen na koncepci enterprice risk managementu a auditní a kontrolní funkce jsou přímo integrovány
do tohoto systému jako nezávislé posouzení
a ujištění o naplňování a dodržování navržené strategie. Audit přímo jedná s vedením
společnosti a s představenstvem. Další společnost funkce interního auditu sice podporuje, představenstvo projednává a rozhoduje
o jednotlivých zjištěních, ale audit zde nemá
aktivní podporu vedení společnosti a propojení s ostatními úseky není vyžadováno. A další společnost může chápat interní audit jako
nutnou zákonnou povinnost, i když překážky
auditní činnosti nejsou kladeny. Výsledky projednává sice představenstvo, ale většinou
formálně a audit nemá výraznější podporu.
Na otázku, jaké asi jsou výsledky těchto tří
jednotlivých společností, měřeno například
procentním růstem předepsaného pojistného
nebo reputačním rizikem, si můžete odpovědět sami. 
Použité zkratky:
IIA The Institute of Internal
Auditors
IAISInternational Association
of Insurance Supervisors
ICPInsurance Core Principles
BCBS Basel Committee on
Banking Supervision
FSAFinancial Supervisory
Authority (UK)
CIIAChartered Institute of
Internal Auditors (UK)
ISAInternational Standards
on Auditing – Mezinárodní
standardy pro audit
(externí)
Pojistné spektrum Pojistný obzor 3/2013
35
|| Ze
světa
Mexiko na vzestupu. Nové
příležitosti nejen pro pojišťovnictví
THE MARKET (SPRING 2013) / LLOYD’S COMMUNICATIONS / REDAKCE
Na obchodních výsledcích Lloyd’s v Latinské Americe má největší podíl Mexiko. Přitom
je na tomto podpojištěném trhu o objemu pojistného 20 mld. dolarů stále dost prostoru
pro růst – například v letectví, energetice, lodní dopravě a realitách…
Mexiko je země protikladů. V jednom z největších mexických států, Oaxace, žije 75 %
obyvatelstva pod hranicí extrémní chudoby,
zatímco zámožní obyvatelé Mexico City si
užívají příjmy srovnatelné se Spojenými státy. Přesto tento kulturně, sociálně a politicky
velmi různorodý stát, výhodně situovaný mezi
Spojenými státy a zbytkem Latinské Ameriky,
spojuje jeden společný trend, a tím je ekonomický růst. Podle předpovědi společnosti
Goldman Sachs bude Mexiko do 40 let největší světovou ekonomikou. V současné době
zde činí pojistné více než 20 mld. dolarů, což
jej v Latinské Americe řadí hned na 2. místo
po Brazílii. Je však zajímavé, že současně je
Mexiko na seznamu podpojištěných zemí společnosti Lloyd’s. V roce 2011 byla propojištěnost těsně pod 2 % HDP. Manažer Lloyd’s
pro Mexiko, Gabriel Anguiano, říká: „Latinská
Amerika je pro Lloyd’s jedním z nejrychleji rostoucích regionů. A Mexiko je se svými
397 miliony dolarů hrubého upsaného pojistného největším přispěvatelem Lloyd’s v rámci Latinské Ameriky.”
Vzkvétající ekonomika
Díky vhodné ekonomické politice klasifikuje
Světová banka hospodářskou situaci Mexika jako zdravou se „středně-vyššími příjmy
a menším zadlužením“. V roce 2012 činil podle
Mezinárodního měnového fondu národní dluh
Pokrok v oblasti veřejného zdravotnictví datující se od třicátých let 20. století přináší výsledky,
které se odrazily ve výrazném poklesu porodní
úmrtnosti, přitom však nedošlo k poklesu samotné porodnosti. 112 milionové Mexiko má
tak dnes velký potenciál v sociální skupině vysokoškolsky vzdělaných mladých lidí v průměrném věku 26 let. Nejbližší budoucnost však už
není tak růžová. Tempo růstu obyvatelstva Mexika se v současnosti snižuje kvůli změněnému vnímání antikoncepce u silně katolického
obyvatelstva a celkově se měnícímu přístupu
k filozofii široké rodiny. OSN předpovídá, že
od roku 2020 klesne počet dětí na jednu ženu
na méně než dvě. Zároveň se ale lidé dožívají
díky lepšímu zdravotnictví vyššího věku. S tím
související stárnutí obyvatelstva a průvodní
ekonomické problémy znamenají, že Mexiko
stojí před problémem, jak maximálně využít
výhody své současné populace. V současné
době se očekává, že ekonomický růst Mexika bude pokračovat dosavadním tempem,
přičemž vláda předpovídá pro příštích pět let
roční nárůst HDP o 3,9 %. „Jsme teď velmi optimističtí, co se budoucnosti naší země týče,”
říká Rafael Audelo Mendez, generální ředitel
mexické pojišťovny Seguros Inbursa. „Existuje
zde obrovský potenciál růstu. Ten s sebou přináší i růst mezd a lidé s penězi v kapse znamenají větší poptávku po pojištění.” Za zdravým
růstem Mexika stojí především sektor služeb,
který minulý rok generoval podle Mexické centrální banky cca 65 % HDP. K dalším odvětvím,
Díky vhodné ekonomické politice klasifikuje Světová
banka hospodářskou situaci Mexika jako zdravou se
„středně-vyššími příjmy a menším zadlužením“.
44 % HDP. Inflace je nízká – ročně činí méně
než 4 % – a HDP dosahuje 15 177 dolarů na hlavu. V roce 2012 rostla ekonomika o 3,6 %, tedy
pomaleji než v roce 2011 (3,9 %), ale i přesto
je zdravá. Ekonomické vyhlídky jsou výborné.|
36
Pojistný obzor 3/2013 Ze světa
která táhnou ekonomiku, patří energetika, těžba, turistika a zemědělství. Celých 80 % mexického exportu pak tvoří domácí výroba – Mexiko vyváží více vlastního zboží než všechny
ostatní země Latinské Ameriky dohromady.
Závislost na USA
Potenciální mráček na obzoru představuje
pro možné investory fakt, že mexická ekonomika je silně propojená s americkou. Ingrid
Carlou, generální ředitelka společnosti Patria Re, jediné domácí Mexičany vlastněné
zajišťovny, zdůrazňuje, že: „Nejdůležitějším
zákazníkem zůstávají Spojené státy, které
kupují osm z deseti vyvezených mexických
výrobků.“ David Battman, ředitel divize International Business Development společnosti
Gallagher International, vidí v Mexiku jeden
z jejich strategických růstových trhů. Podle
jeho názoru se historická závislost Mexika
na americké ekonomice a ropném průmyslu mění. Ve skutečnosti je země schopna|
obchodovat za dobrých podmínek s daleko
více státy než jen se svým severním sousedem. „Mexiko uzavřelo 12 smluv o volném
obchodu, které mu dovolují výhodně obchodovat se 44 zeměmi,” říká a dodává, že Mexiko je víc než jen regionální hráč. „Mexické
společnosti jsou ve stále větší míře multinárodní, obchodují a investují na všech kontinentech, a my jim s tím pomáháme. A ekonomika
Mexika není založená jen na energetice –
rostou i mnohá další odvětví.” Mexické společnosti patří k největším na světě v oblasti
telekomunikací, výrobě cementu, potravin
a nápojů, TV vysílání a finančních služeb.
Pojistné příležitosti
Rostoucí ekonomika téměř vždy přináší vyšší poptávku po pojištění a zajištění. Patria Re
předpovídá, že pojistné krytí v Mexiku vzroste
do roku 2016 na 2,2 až 2,5 %. Mexiko tudíž
v plánu strategického růstu Lloyd’s Vize 2025
zaujímá klíčové místo. Počet zahraničních pojistitelů a pojišťovacích agentů v Mexiku se
zvyšuje. Působí zde pojišťovny od Ace po Zurich, vedle pojišťovacích agentů z Aon Benfield
a Willis. Upisovatelé společnosti Lloyd’s, která
je v Mexiku registrována jako zahraniční zajišťovna, smějí sjednávat smlouvy o zajištění
Ilustrační foto: Wikimedia Commons
ru. Mike Hughes, generální ředitel společnosti
Aon Benfield Latin America, vysvětluje: „Letectví je pro nás veliké odvětví. Předpovídáme
růst v oblasti soukromého středně velkého
trhu, tj. regionálních aerolinií a služeb poskytovaných helikoptérami.” Podle jeho názoru
také poroste pojištění realit, a to veřejných
i soukromých, spolu s rozvojem ekonomiky
a stavebnictví.
Jeden ze symbolů země – Národní palác v Mexico City
a jen ve výjimečných případech o pojištění.
Jedná se o situace, kdy domácí trh rizika odmítá pojišťovat, a také v případě dovozů vlastněných zahraničními exportéry. „Představa, že
hlavními příležitostmi pro zahraniční hráče jsou
v Mexiku kontrakty spojené s vládou, které je
možné vyhrát pouze ve složitém výběrovém
řízení, není úplně pravdivá,“ říká Anguiano. Asi
polovinu byznysu společnosti Lloyd’s v Mexiku
tvoří rizika nějak související s vládní garniturou,
přičemž mezi klienty patří regionální i federální
orgány spolu se státem vlastněnými společnostmi. Ale rozhodující růstové kategorie byznysu jsou letectví, energetika, lodní doprava
a reality, a to ve veřejném i soukromém sekto-
Investiční pobídky
Vládní investiční pobídky do infrastruktury vytvoří nejen pro Lloyd’s další příležitosti. Podle
Plánu národní infrastruktury na léta 2013–2018
vynaloží stát kolem 400 mld. dolarů na profinancování 1 138 projektů v odvětvích, jako
jsou energetika, turistika, doprava a výstavba
vodních děl a měst. Rafael Audelo k tomu říká:
„Mexiko potřebuje stavět dálnice, přístavy
a přehrady. To vytvoří příležitosti pro zahraniční pojišťovny i zajišťovny, protože tyto projekty
s sebou nesou velká rizika, na která naše vlastní kapacita nestačí.” Důležitou oblastí dalšího
rozvoje je energetika. Mexiko má v plánu investovat do roku 2025 až 20 mld. dolarů ročně
do svého ropného průmyslu prostřednictvím
státní ropné společnosti Petróleos Mexicano.|
Investice rovněž půjdou do obnovitelné energie včetně vodní a větrné. Anguiano říká:
„Zvláště výrazně poroste těžba v pobřežních
vodách, kde se nachází většina mexické ropy.
V posledních deseti letech zde produkce klesala, protože jsme vyčerpali všechny snadno
dostupné zásoby v mělkých vodách. Nyní se
musíme vydat do hloubky.” Široce rozšířený
názor, že jediným produktem, po kterém je
poptávka, je pojistné krytí pro případ katastrof, také není správný.
Sofistikovanější produkty
Podle Battmana jsou požadovány stále sofistikovanější produkty – například mexické
společnosti začínají potřebovat pojištění záruky a odškodnění pro akvizice zahraničních
společností. Také je větší poptávka po pojistném krytí ředitelů a členů managementu, jak
se zvyšuje povědomí o rizicích, kterým jsou
vystaveny řídicí týmy, a to nejen v situaci,
kdy mexické společnosti investují do americké ekonomiky. Anguiano však připouští, že
majetkové pojištění rizik pro případ výskytu
katastrof bude nadále velmi vysoké, protože
KOMPLEXNÍ SLUŽBY
V OBLASTI POJIŠTĚNÍ
A RISK MANAGEMENTU
Sloužíme
Vám s radostí




Nejsilnějšífirmanatrhu
Službyve135zemíchsvěta
Jedinečnýtýmodborníků
Kontinuálnívzdělávání




Garancekvality
Mimořádnénasazení
Komplexníslužby,spolehliváochranarizik
Nadstandardnířešeníškod
www.renomia.cz
Ze světa Pojistný obzor 3/2013
37
|| Ze
světa
Mexiko je oblastí, v níž se tradičně vyskytují
velká zemětřesení a hurikány.
Konkurenční trh
Mexiko však má i nevýhody, jednou z nich
je velká konkurence. „Je zde velmi tvrdé
obchodní prostředí,” připouští Rafael Audelo. „Na trhu působí kolem stovky pojistitelů,
z toho asi 40 jich dělá majetek. A konkurují si
především cenou.” V důsledku toho nejsou
sazby pro pojistitele tak lákavé, jako na některých jiných regionálních trzích. Ingrid Carlou
říká: „Za posledních 10 let se upsané pojistné
v Mexiku zvýšilo pouze o 58 %, takže jeho podíl na celkovém upsaném pojistném Latinské
Ameriky se snížil z 32 % na 15 % za to samé
období.” Na rozdíl od Brazílie, kde upsané|
pojistné vzrostlo za uplynulých 10 let o více
než 600 % a její podíl na pojistném trhu Latinské Ameriky se zvýšil z 27 % na 50 %. Nicméně, pro manažery a pojišťovací agenty Lloyd’s
je povzbudivé, že v oblasti zajištění se v uplynulé dekádě celkové postoupené pojistné
v obou zemích zhruba zdvojnásobilo. Celkový
podíl Mexika na zajistném Latinské Ameriky
sice poklesl na 25 %, tj. o 4 %, přesto zůstává
vyšší než zajistné v Brazílii (20 %) a navíc zde
stále zůstává významný prostor pro růst – propojištěnost ve vztahu k celkovému přímému
pojistnému představuje pouze 1,9 % HDP.
Závěrem
Země Latinské Ameriky a Karibiku se dlouhá léta vyznačovaly velmi nízkým, a hlavně
nestabilním tempem ekonomického růstu.
V současnosti je však tato oblast charakterizována velkou dynamikou a makroekonomickou stabilitou. Roční tempa růstu se
v posledních pěti letech pohybovala kolem
5 %. Světová finanční krize sice dopadla tvrdě na Mexiko (kvůli dominantní vazbě na trh
NAFTA), v zemích více na jih se však růst
dokázal udržet těsně kolem nuly. Díky tomuto ekonomickému faktu můžeme tvrdit, že
Latinská Amerika má do budoucna značný
potenciál. Region intenzivně roste díky výraznému zvýšení exportu. Dalším aktuálním
rysem je obnovení fiskální důvěryhodnosti
latinskoamerických ekonomik, a to díky dobrému řízení veřejných financí a adekvátní fiskální a měnové politice. A Mexiko stojí v čele
těchto změn.

EIOPA: Konzultace k odborné
způsobilosti pojišťovacích
zprostředkovatelů
ING. JAROSLAV MESRŠMÍD, CSC. / SPECIALISTA LEGISLATIVNÍ SEKCE / ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN
Cílem zprávy EIOPA je zejména zlepšení ochrany spotřebitele posílením znalostí a schopností
distributorů pojistných produktů a zajištění nezbytné přípravy na aplikaci IMD2.
Dne 27. června 2013 zveřejnila EIOPA1 „Konzultační materiál k návrhu zprávy o správných
postupech dohledu, pokud jde o požadavky
na znalosti a schopnosti distributorů pojistných produktů“. Konzultace bude probíhat
do 23. září 2013. Cílem zprávy EIOPA je zejména
zlepšení ochrany spotřebitele posílením znalostí
a schopnosti distributorů pojistných produktů,
podpora konvergence v oblasti dohledu mezi
členskými státy a zajištění nezbytné přípravy
na aplikaci IMD2. Právě úzká vazba mezi touto
konzultací/zprávou EIOPA a návrhem IMD2 vyžaduje zvláštní upozornění a stručné objasnění.
Vztah EIOPA k návrhu IMD2
Návrh IMD22 stanovuje požadavky na profesní způsobilost v čl. 8 odst. 1. Změnou oproti
platné směrnici IMD1 je zejména ta skutečnost, že v návrhu čl. 8 odst. 8 je obsaženo
zmocnění Komise k vydání specifických aktů
v přenesené pravomoci, pokud jde o upřesnění pojmu odpovídajících znalostí a schopností
zprostředkovatele a požadavky na neustálý
odborný rozvoj. Čl. 8 odst. 8 zní: „Komisi je
svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené
pravomoci v souladu se článkem 33. Tyto akty
v přenesené pravomoci upřesní: a) pojem odpovídajících znalostí a schopností zprostředkovatele při výkonu zprostředkování pojištění
pro své zákazníky, jak je uvedeno v odstavci 1
tohoto článku; b) odpovídající kritéria pro určení zejména úrovně odborné kvalifikace, zkušeností a schopností vyžadovaných pro vykonávání zprostředkování pojištění; c) kroky,
u nichž by se dalo rozumně předpokládat, že
by je zprostředkovatelé pojištění či pojišťovny
mohli podniknout k obnovení znalostí a schopností prostřednictvím neustálého profesního
rozvoje, aby si udrželi přiměřenou úroveň výkonnosti.“ EIOPA se zaměřuje v této zprávě
na čl. 8 odst. 8 písm. a) a písm. c) s tím, že
k ustanovení písm. b) se hodlá vrátit později,
tj. po ukončení legislativního procesu u IMD2.
Podle návrhu čl. 8 odst. 8 IMD2 má přijmout
příslušné akty Komise, ale v souladu s nařízením 1094/2010 jí EIOPA předkládá návrhy
technických regulačních norem. Touto konzultací realizuje EIOPA přípravu na zajištění příslušného úkolu pro Komisi.
Omezení Komise
Návrh IMD2 se od ledna 2013 intenzivně posuzuje ve výborech Evropského parlamentu.
Viz Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/79/ES
2
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zprostředkování pojištění – COM(2012) 360 final
1
38
Pojistný obzor 3/2013 Ze světa
Objevily se náměty a dokonce byly předloženy pozměňovací návrhy na omezení rozsahu
zmocnění Komise. I když může dojít k vypuštění všech nebo některých ustanovení z návrhu čl. 8 odst. 8, má smysl se přístupy EIOPA
zabývat, protože pokud to nebude Komise,
tak pojem odpovídajících znalostí a schopností mohou vymezit jednotlivé členské státy
pro svoji jurisdikci či může být přijato řešení
na úrovni EIOPA (tj. vydání obecného pokynu
– guidelines). Vypuštění řady zmocnění pro
Komisi k vydání aktů v přenesené pravomoci
podporovali evropští pojistitelé reprezentovaní Insurance Europe. Stejný či podobný přístup zaujala například i Česká národní banka
(ČNB). Ve Zprávě ČNB o výkonu dohledu nad
finančním trhem za rok 2012 (sněmovní tisk
1099) se na straně 19 uvádí, že ČNB uplatnila mj. připomínku k velkému množství prováděcích opatření, která má vydat Komise.
Tato navrhovaná opatření popírají podle ČNB
zásadu minimální harmonizace a zásadu subsidiarity.
Odpovídající znalosti
a schopnosti
V návrhu zprávy EIOPA je vymezena správná
dohledová praxe kompetentního orgánu, který
musí zabezpečit, že distributoři mají odpovídající znalosti o aplikovaných právních aspektech, zvláště pokud jde o všeobecné principy
smluvního práva (zvláště pojistné smluvní právo), relevantní regulatorní a dohledové standardy, požadavky na ochranu spotřebitele,
příslušný daňový režim, střety zájmů, pravidla
zmírňování rizik či o regulaci ochrany osobních
údajů. Dále by měli mít dokonalé povědomí
o trhu, účastnících trhu (např. producentech
a distributorech, profesních asociacích, spotřebitelích, zástupcích) a produktech (základní
charakteristika různých typů produktů, rizik,
produktového tržního prostředí). Měli by také
mít schopnosti k provádění etického a odborného výkonu činnosti v každé době (například
schopnost brát v úvahu nejlepší zájmy zákazníka v relevantních případech spojené s uzavřením a prováděním pojistné smlouvy; znalost, jak ochránit zákazníka a všechny strany
transakce proti podvodu, špatné zastupování
nebo neetické postupy v oblasti obchodních
příležitostí). Kompetentní orgán musí rovněž
zabezpečit, že distributoři zvládnou účinnou
komunikaci se zákazníkem, pokud jde o všeobecné a zvláštní pojistné podmínky, a že
mají znalosti postupů vyřizování stížností, rizik
a výnosů určité strategie nebo produktu při
3
použití jasného a srozumitelného jazyka. V neposlední řadě musí umět poskytnout vhodná
a/nebo individualizovaná doporučení – například týkající se klauzule o oprávněné osobě,
výběru odpovídajících pojistných produktů
v závislosti na jejich hlavních rysech a k přijetí
doporučení s ohledem na vyvíjející se situaci
spotřebitele a jeho potřeby.
Neustálý odborný rozvoj
(NOR)
EIOPA pokládá za správnou dohledovou
praxi, aby kompetentní orgán zabezpečil,
že distributoři realizují NOR, který pokrývá
nejen odborné znalosti (například legislativu
k pojištění, legislativu proti praní peněz, trh,
produkty, posouzení potřeb spotřebitele), ale
rovněž schopnosti (například vnímání rizik,
proces upisování, postupy při likvidaci škodných událostí) a etiku. NOR také musí být
průběžně aktualizován. Navrhuje se, aby systém byl prováděn pravidelně (například jako
minimum cyklus od 3 do 5 roků). Každý kompetentní orgán má iniciovat odborný rozvoj
s využitím minimálních standardů a očekávání (například minimum 30 studijních hodin
během období 3 let). Systém NOR musí být
také odpovídajícím způsobem zadokumentován a evidence uchovávána. Kompetentní
orgán nebo příslušný odborný orgán by měly
zkoumat doklady vyjadřující výsledky NOR,
a to na pravidelné bázi. Existující mechanizmy informování dohledu by měly být využity
ke zefektivnění procesu a zabránit zbytečně
velkým nákladům pro distributory a kompetentní úřady.
Teze k dohledu nad NOR
Za správnou dohledovou praxi EIOPA také pokládá skutečnost, že kompetentní orgán zajistí
existenci odpovídajícího dohledu nad činností
v oblasti NOR. Může být využit rovněž externí
orgán k posouzení toho, zda distributor udržuje svoje znalosti a schopnosti prostřednictvím
systému NOR, který splňuje relevantní právní
a regulatorní požadavky. Může jím být orgán
dohledu nebo odborný orgán, který nezastupuje distributory. Některé orgány dohledu
povolují pojišťovně nebo pojišťovacímu zprostředkovateli, kteří mají plnou zodpovědnost
za fyzickou nebo právnickou osobu, řízení odborného rozvoje dané osoby. Se správnou dohledovou praxí také souvisí fakt, že příslušné
nástroje, jako registry o účasti, by mohly být
využity s cílem napomoci poskytnutí důkazu
o absolvování NOR. Pokud distributoři nezajistí soulad s požadavky mít a neustále udržovat
odpovídající znalosti a schopnosti, uplatní se
sankce, jako jsou pokuty nebo zrušení zápisu
v registru. Nakonec bude také zajištěno, že
orgány odpovědné za dohled uvědomí distributory o významu udržování vysoké úrovně
odborných znalostí a nutnosti je aktualizovat.
Výše uvedené teze jsou obsaženy v exekutivním shrnutí a detailně jsou pak rozvedeny
ve vlastní zprávě. (Je třeba brát v úvahu, že se
jedná o pracovní překlad provedený autorem
článku, neboť konzultační materiál je k dispozici pouze v angličtině).
Otázky EIOPA
Konzultace je prováděna proto, aby si EIOPA
ověřila názor zainteresovaných osob na problematiku odborných znalostí a schopností
pojišťovacích zprostředkovatelů a jejich obnovování. EIOPA očekává zvláště odpovědi
na následující otázky:
• Reaguje tato zpráva na nejdůležitější problémy? Pokud ne, jaké další aspekty by měla
EIOPA uvážit?
• Je tato zpráva nápomocná věcné diskuzi o příslušných požadavcích na znalosti a schopnosti distributorů pojistných produktů?
• Domníváte se, že principy tzv. vysoké
úrovně pokrývají správné aspekty znalostí
a schopností?
• Pokrývá část zprávy týkající se NOR nejdůležitější otázky?
• Co si myslíte o návrhu EIOPA, jako je příkladně minimální úroveň NOR v rozsahu 30 hodin studijních aktivit během období 3 let
(nebo ekvivalentní rozsah na roční bázi)?
Závěr
Cílem autora tohoto článku není zapojení
do konkrétní konzultace EIOPA a prezentování odpovědí na výše uvedené otázky EIOPA,
neboť to náleží především pojišťovnám, profesním asociacím, vzdělávacím institucím či
pojišťovacím zprostředkovatelům. Cílem bylo
ukázat další roli EIOPA v oblasti tvorby nové
legislativy, tj. realizaci veřejných konzultací,
které předcházejí návrhům regulačních technických norem. Skutečností je, že EIOPA se
kromě dlouhodobé angažovanosti v oblasti
Solventnosti II musí nyní věnovat i řadě dalších úkolů. 3

Například Consultation Paper on Good Practices on Comparison Websites (Konzultační materiál EIOPA – návrh zprávy o správné praxi webových srovnávačů), EIOPA-CP-13/017; zveřejněno dne
27. 6. 2013; konzultace končí dne 23. 9. 2013; Discussion Paper on a possible EU – single market for personal pension products (Diskuzní materiál o možném jednotném trhu EU pro osobní penzijní produkty), EIOPA – CP – 13/241, zveřejněno dne 16. 5. 2013, konzultace končí dne 16. 8. 2013.
Ze světa Pojistný obzor 3/2013
39
|| Z domova
Začíná nová éra odstraňování
následků dopravních nehod?
MGR. JAN CIGÁNIK / ŠÉFREDAKTOR / POJISTNÝ OBZOR
Česká asociace pojišťoven přichází s myšlenkou jednotné Linky pomoci řidičům. Jejím cílem je
nabídnout účastníkům dopravní nehody účinný komunikační nástroj, který jim pomůže rychle
a efektivně odstranit havarovaný vůz a zajistit jeho odtah asistenční službou vlastní pojišťovny.
Výkonného ředitele ČAP Tomáše Síkory jsme se zeptali, v jaké fázi se celý projekt nachází.
Jakým způsobem bude linka v praxi fungovat?
Pro fungování systému v praxi navrhujeme
využít spolupráci se státem a tísňovou linkou 112, pomocí které dochází ke kontaktu
záchranářů ve všech členských zemích EU.
Činnost linky však musí být k tomuto účelu
legislativně rozšířena, stejně jako kapacita jejího call centra. Technicky by se nemělo jednat
o žádný významný problém. Už dnes totiž linka 112 pracuje na technologickém vylepšení
stávajícího systému, protože se připravuje
na aplikaci celoevropského systému eCall.
A pokud jde o praktickou podobu spolupráce –
účastník dopravní nehody zavolá na linku 112,
následně bude vyzván, aby sdělil SPZ svého
vozidla a několik málo dalších údajů, call centrum linky si poté v databázi ČKP vyhledá,
u jaké pojišťovny je dopravní prostředek pojištěn, a ihned přepojí hovor na asistenční službu
dané pojišťovny, která se s klientem domluví
40
Pojistný obzor 3/2013 Z domova
na konkrétních detailech odstranění havárie.
Dále bude proces probíhat úplně stejně, jako
by klient pojišťovny volal svoji asistenční službu přímo.
V jaké fázi realizace je projekt v současné
době?
V této chvíli domlouváme procesní technickou
spolupráci s provozovatelem linky 112, což se
jeví jako minimální problém. Chybí nám však
legislativní prostředí a politická vůle posunout
řešení dopředu. O tématu odstraňování překážek na silnicích a dálnicích probíhá již několik
let diskuze jak na úrovni politické, tak exekutivní. Konkrétně se jedná o Ministerstva dopravy a vnitra, úzce komunikujeme také s policií,
hasiči a s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD).
Snažíme se zjistit, jaké jsou mantinely a podpora pro námi navrhovaný systém. Můžu říci,
že například jednání s policií a hasiči jsou velmi
vstřícná a obě instituce záměr podporují. Co
nejrychlejší zprovoznění komunikace a vyřešení nehody je totiž naším společným zájmem.
Co se týče přesnějšího časového odhadu zprovoznění systému, tak obzvláště v kontextu
politického vývoje je to těžce předvídatelné.
Myslím si však, že v horizontu jednoho roku
by projekt mohl mít legislativní, a hlavně politické zázemí, a my se budeme moci posunout
do stadia realizace našich plánů.
V legislativě nastanou tedy jaké změny…
V první řádě se musí upravit zákon, který lince 112 umožní rozšířit svoji činnost tak, aby
ji mohli řidiči využívat pro zajišťování potřeb
odtahů vozů po dopravní nehodě nebo při
nepojízdnosti vozidla a aby se jejich poptávka
dostala k jednotlivým asistenčním společnostem pojišťoven, potažmo k jejich smluvním
odtahovým partnerům co nejrychleji. Dnes
tato možnost neexistuje, protože linka 112 zatím zajišťuje pouze činnost integrovaného záchranného systému. Legislativně se pak také
musí upravit některá ustanovení, která budou
určovat práva a povinnosti příslušící všem
účastníkům havárie.
Foto: ČAP
Mohl byste stručně popsat, co má jednotná Linka pomoci řidičům za cíl?
Základním cílem Linky pomoci řidičům je
urychlení odtahu havarovaných vozidel z tuzemských silnic a dálnic. Tím se výrazně přispěje k plynulejší a bezpečnější dopravě. Systém by měl dále výrazně napomoci řidičům
k zajištění procesu likvidace od odtahu vozidla
přes jeho opravu až po zapůjčení náhradního
vozu, a to v případech, kdy účastník dopravní nehody nezná přímý kontakt na asistenční
službu svojí pojišťovny. Nebude tak docházet k velmi častým a nepříjemným situacím
na místě dopravní nehody a k následnému
krácení pojistného plnění, kdy odtah a opravu
vozidla zajišťuje nesmluvní asistenční či odtahová společnost, jejíž služby se však výrazně
prodraží. To bohužel klient zjistí až po likvidaci
těchto služeb pojišťovnou, jež nestandardní
a předražené úkony pak logicky odmítá proplácet. Tuto situaci by měl nový systém omezit.
V neposlední řadě pak také jednotná linka dopomůže výrazně snížit úroveň korupce, která
je s touto oblastí spojena.
Výkonný ředitel ČAP Tomáš Síkora
Kdo bude linku financovat?
Služba bude přirozeně financovaná pojišťovnami, které vydají jednorázový prostředek
za rozšíření kapacity call centra, IT systémů
a lidských zdrojů. Následně pak budou hradit pravidelný poplatek za využívání služeb
linky 112. Tuto činnost z logiky věci nemůže
financovat stát, který ovšem linku bude zabezpečovat a spravovat.
Jaká je souvislost mezi Nehodovým centrem pojišťoven a Linkou pomoci řidičům?
Nehodové centrum pojišťoven bylo jakýmsi
pilotním projektem v rámci našich úvah o zavedení veřejné Linky pomoci řidičům. Až bude
linka spuštěna, tak bude Nehodové centrum
pojišťoven tímto novým systém v podstatě pohlceno. Jen pro upřesnění, rozdíl mezi nehodovým centrem a projektem jednotné linky spočívá v tom, že nehodové centrum je neveřejné
a využívají ho hlavně policisté nebo hasiči, kteří
přes něj poptávají asistenční služby při potřebě
odtahu nepojízdného vozidla, a to s výjimkou
dálniční sítě. Linka pomoci řidičům by měla být
naopak veřejná, pomoc si tak budou moci zavolat i sami řidiči.
Existují obavy, že asistenční služby
kontaktované přes tuto linku nebudou
schopny dostát specifickým požadavkům
na rychlou likvidaci nehod…
To je mýtus, který se snaží veřejnosti i politikům vnutit odpůrci myšlenky systémového
a efektivního řešení odstraňování překážek
v podobě dopravních prostředků. Obdobné
názory jsme zaznamenali i při zřizovaní nehodového centra a nyní tato argumentace stále
pokračuje. Je to samozřejmě účelová manipulace. Ve chvíli, kdy se účastník dopravní ne-
odtahové služby na dálnicích. Se všemi zainteresovanými stranami však na toto téma ještě budou probíhat diskuze, jejichž cílem bude
stanovit zákonné požadavky na vybavení odtahových služeb tak, aby nedocházelo k narušení hospodářské soutěže a aby nebyly kladeny
zbytečné překážky pro rychlost zásahu u nehody. Když to zjednoduším, tak chceme dosáhnout stavu, kdy při nehodě pěti autobusů bude
využita odtahová společnost s potřebnou kvalitou a druhem vybavení. Jiný požadavek na vybavení pak bude u střetu dvou osobních vozi-
Základním cílem Linky pomoci řidičům je urychlení
odtahu havarovaných vozidel z tuzemských silnic
a dálnic. Tím se výrazně přispěje k plynulejší
a bezpečnější dopravě.
hody dovolá na linku 112, tak trvá pouze jednotky minut, aby byl identifikován asistenční
službou pojišťovny, která následně odstranění
překážky zajistí. Žádný významný mezičlánek
prodlení v systému tedy není.
del. Dále také uvažujeme o vytvoření jednotné
metodiky, která by určovala, jak vlastně mají
„odtahovky“ při nehodě přesně postupovat.
To vše se však také ještě bude konkretizovat
během budoucích jednání.
Existují nějaké podmínky pro asistenční
službu pro vykonávání praxe na dálnicích?
ŘSD má svá vlastní pravidla pro firmy zasahující na dálnicích. Tyto předpisy by však měly
projít revizí, neboť nejsou zcela otevřené volné
hospodářské soutěži. Musí být jasně stanoveno, jak má byt odtahová služba vybavena pro
konkrétní typ nehody. Je totiž zbytečně, aby
musela disponovat např. vybavením, které
není nutné při zásahu u převráceného osobního vozu, což je dnes povinnost pro všechny
Crashunteři vyhrávají rychlostí, se kterou
se vyskytují u nehod, aniž by je kdokoliv
kontaktoval. Bude to nějak ošetřeno?
To je jeden z klíčových úkolů pro Ministerstvo dopravy a policii! Musí být nastavena
pravidla, která zaručí, že k dopravní nehodě
skutečně dorazí ta odtahová služba, která má
oprávnění svoje služby poskytovat. Rovněž
by se měla vyřešit problematika zneužívání
žlutých majáčku. Málokdo z účastníků provozu ví, že žlutému majáčku nemusí dávat
vůbec žádnou přednost, čehož crashunteři
samozřejmě významně zneužívají. Součástí
debaty bude také zpřísnění podmínek pohybu
na dálnici. Při jejich nedodržení budou mít policisté pravomoc vykázat subjekt od dopravní
nehody, potažmo od krajnice v místech, kde
se havárie nejčastěji stávají a kde se stát
nesmí. Jde o to nastavit normy tak, aby se
u dopravní nehody pohyboval pouze ten, kdo
tam byl opravdu pozván za účelem oprávněné a efektivní pomoci. Policisté samozřejmě
i dnes mají určitě pravomoci jak některé subjekty od nehody vykázat, ale například pokuty
jsou tak směšně nízké, že je crashunteři klidně zaplatí a odjedou. Za chvíli jsou však zpět
a dál číhají na svou kořist.
Jaký by tedy podle vás měl být v blízké
budoucnosti ideální stav?
Zaprvé kdo bude chtít provozovat odtahovou
službu, tak bude mít například vázanou živnost.
To znamená, že bude podnikat v rámci stanovených pravidel. Zadruhé bude určeno, jaký
druh vybavení bude přesně odtahová služba
používat pro daný typ havárie. A zatřetí bude
určena správná metodika při řešení dopravní
nehody. Klíčové však především je, aby existoval jednoduchý a rychlý nástroj pro zajištění potřeb odtahu pro všechny řidiče a policisty, pro
rychlé odstranění překážky, zabránění dalším
škodám, a hlavně poctivou opravu havarovaného vozu s adekvátními náklady, které pojišťovna plně uhradí ke spokojenosti svého klienta.
Jsem přesvědčen, že jednotná Linka pomoci
řidičům opravdu splní tento účel a že motoristé konečně dostanou do rukou účinný nástroj,
který jim v těžkých situacích dokáže pomoci.
Děkuji vám za rozhovor.

Upřímné poděkování
V souvislosti s odchodem do důchodu bychom rádi jménem České asociace
pojišťoven a kolegů z redakčního kruhu Pojistného obzoru poděkovali našemu
dlouholetému kolegovi Ing. Josefu Kellerovi za přínosnou práci, kterou vykonal
nejen pro Pojistný obzor, ČAP, ale i pro celé české pojišťovnictví.
Po ukončení Vysoké školy ekonomické v Praze působil Josef Keller v oblasti
zahraničního obchodu, kde získal bohaté zkušenosti ze sféry praktických financí.
Ty pak plně zhodnotil, když v roce 1995 nastoupil do České asociace pojišťoven,
kde působil jako specialista ekonomického úseku. Statistika, účetnictví, daňová
problematika, to byly jeho silné disciplíny, jejichž dokonalou znalost mnohokráte
prokázal a bez nichž by Česká asociace pojišťoven stejně jako Pojistný obzor
nedosáhly dnešní vysoké úrovně.
Josefu Kellerovi přejeme do odpočinkových dnů hodně zdraví, spokojenosti a radosti
z vnoučat. Děkujeme za všechno úsilí a práci, kterou českému pojišťovnictví ve své
bohaté profesní kariéře věnoval.
Z domova Pojistný obzor 3/2013
41
|| Z domova
Obavy českých pojistitelů:
Nová legislativa
a zprostředkovatelské praktiky
MGR. MARTIN HRDÝ, ACCA / MANAŽER / PWC AUDIT
Ačkoliv povodně a podobné přírodní katastrofy postihují Česko o něco častěji než v minulosti,
zdejší pojistitelé z nich mají menší obavy než jejich kolegové ve světě. Pojišťovny bičuje ve stále
větší míře také smršť nové legislativy od národních i nadnárodních, zejména evropských autorit.
Rizikem jsou rovněž zprostředkovatelské praktiky při prodeji životního pojištění.
Regulatorní prostředí
Jak již bylo naznačeno, nejzásadnější obavy
světového pojistného trhu jsou spojeny s regulatorním prostředím. Jde přirozeně zejména
o regulatorní rámec Solventnost II a množství
nejasností, které s ním souvisejí. Už to není
jen nervozita z neustále se posunujících termínů plánovaného zavedení nových pravidel,
ale i rostoucí intenzita příprav, během nichž
vyvstávají nové a nové otázky, na které je leckdy komplikované najít smysluplnou odpověď.
Čeští pojistitelé sdílejí obavy z regulatorních
změn se zahraničními kolegy, co do závažnosti je však umístili až na druhé místo.
Praktiky prodeje
Za největší riziko pro pojistný trh v České republice považují respondenti zprostředkovatelské|
42
Pojistný obzor 3/2013 Z domova
praktiky při prodeji pojištění. V českých podmínkách jde o dlouholetý problém, který se
objevuje primárně v životním pojištění. Časté
přepojišťování pojistných smluv tažené některými zprostředkovateli není v konečném
důsledku výhodné ani pro pojišťovnu, ani pro
klienta. Značně tím navíc trpí kredibilita produktů životního pojištění. Obchodní praktiky
některých zprostředkovatelů jsou s obavami
vnímány i v ostatních zemích, nejde však o tak
palčivý problém, jako je tomu u nás. V globálním hodnocení obsadila tato hrozba až čtvrté
místo.
Makroekonomické prostředí
a investice
Hned po regulatorních změnách je strašákem
světových pojišťoven vývoj makroekonomického prostředí a související výnosnost investičních portfolií. Obavy českých pojistitelů
jsou v tomto ohledu srovnatelné. Utlumené
makroekonomické prostředí nepřispívá k růstu výnosů a ostré konkurenční tlaky mají negativní dopady nejen na marže pojistitelů z titulu
klesajících pojistných sazeb, ale nelze už ani
spoléhat na investiční výnosy, které v řadě
případů dotovaly nepříznivé technické výsledky. Světová hospodářská krize v očích většiny
pojistitelů nekončí a nezdá se ani, že navzdory
několika povzbuzujícím zprávám z posledních
měsíců lze očekávat uklidnění situace. Pojistitelé reagují na aktuální situaci snižováním
provozních nákladů a důrazem na profitabilitu
obchodu, která bývala v minulých letech často
opomíjena při bojích o objemy nové produkce.
Zde je důležité poznamenat, že pojistitelé jsou
již tradičně spíše konzervativními investory.
Nespekulují na krátkodobé tržní příležitosti,
ale zaměřující se spíše na bezpečné a stabilní|
Foto: PwC
Pojistitelé ve světě vnímají tyto neustálé změny a zpřísňování pravidel jako největší hrozbu
pro své podnikání. Čeští představitelé pojišťoven však pociťují ještě jedno mnohem větší
ohrožení. Jsou jím některé praktiky prodeje
pojistných produktů na našem trhu. To jsou
hlavní závěry tradičního průzkumu Insurance
Banana Skins, který každé dva roky provádí
poradenská společnost PwC ve spolupráci
s organizací CSFI (Centrem pro studium inovací ve finančním sektoru). Ve druhém čtvrtletí letošního roku jsme se ptali 662 pojistných
odborníků včetně šéfů významných pojišťoven, co považují za největší hrozby, chcete-li
„banánové slupky“, na nichž by mohla jejich
pojišťovna uklouznout. Díky tradičně dostatečně vysokému počtu tuzemských respondentů obsahuje průzkum i poměrně detailní
výsledky za Českou republiku.
Mgr. Martin Hrdý, ACCA
zainvestování prostředků určených ke krytí
technických rezerv. Pojistitelé se proto v souvislosti s nepříznivou výnosností investic neobávají ztrát z titulu využívání komplexních
finančních nástrojů, které používají pouze
v omezeném rozsahu.
Politické vlivy
Jedním z nejzásadnějších rozdílů mezi výsledky globálního a českého průzkumu jsou
obavy z politických vlivů na pojistný sektor.
Zatímco v mezinárodním srovnání zabírají tyto
obavy až desáté místo, v našich podmínkách
jde o čtvrtou nejvýznamnější hrozbu. Čeští
pojistitelé se obávají politických tlaků hned
z několika důvodů. Nejde pouze o živě diskutovanou možnost zavedení daně z pojistného,
popř. o postupné zavádění parafiskálních daní.
Nevyjasněná politická situace nedává jasné
vyhlídky na participaci komerčních pojišťoven při reformě zdravotnictví. Existence řady
pojistných produktů (např. zdravotní pojištění
cizinců) je závislá na znění konkrétních právních předpisů. Budoucnost zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele je rovněž
nejasná. Na pomezí obav z politických vlivů
a rizik nových regulatorních opatření je očekávaný dopad nového občanského zákoníku
na pojistný sektor. Lze očekávat, že bude významnější, než by se mohlo na první pohled
zdát. Je pravděpodobné, že pojišťovny budou
přehodnocovat výši technických rezerv, zejména u odpovědnostních pojištění, a beze
změn nezůstane ani cenotvorba pojistných
produktů. V žádném případě pojišťovny nezůstanou pouze u formálních úprav všeobecných pojistných podmínek.
Přírodní katastrofy
a klimatické změny
Dalším viditelným rozdílem ve vnímání rizik, kterým pojistný trh čelí, mezi světovými
a českými pojistiteli je pohled na přírodní katastrofy a klimatické změny. Čeští pojistitelé
přikládají tomuto fenoménu viditelně menší
význam než jejich zahraniční kolegové. Klimatické podmínky v České republice jsou relativně stabilní a naše území nebývá postiženo takovými katastrofami jako třeba Spojené státy
nebo Japonsko. Přitom má Česká republika
relativně chudou historii přírodních katastrof
a jejich budoucí dopady nemusí být příliš dobře predikovatelné. Vliv na výsledky studie má
zřejmě nejen to, že se v posledních několika
letech našemu území zásadní přírodní kata-
Terorizmu se nebojíme
Výsledky studie naznačují, že pojistitelé se
přestávají bát terorizmu. Je to zřejmě způsobeno tím, že teroristická rizika, i když jsou
obtížně modelovatelná, jsou velmi často z pojistných krytí vyloučena a expozice pojistitelů
tomuto riziku nejsou příliš významné.
Sociální média a riziko
ztráty reputace
Zprávy se v současné době šíří mnohem rychleji, než tomu bylo před několika lety. Svůj podíl na tom mají sociální média. Čeští pojistitelé
vnímají riziko ztráty reputace jako méně zásadní, než je tomu v případě jejich zahraničních
kolegů. Jeden z respondentů s nadsázkou
uvedl, že pojišťovnictví má v České republice
už natolik špatnou pověst, že to stěží může
být horší, a proto ohodnotil související riziko
jako minimální. Otázka pověsti pojišťoven je
ale kritická zejména v životním pojištění. Životní pojištění je obchod s důvěrou. Pokud nebude celé odvětví vnímáno jako důvěryhodné,
jen stěží získá dostatek dlouhodobých a loajálních klientů.
Dostupnost kapitálu a řízení
pojišťoven
Dostatečné množství kapitálu není vnímané
jako příliš palčivý problém ani v České republice, ani ve světě. Pojistitelé totiž byli historicky kapitálově velmi silní a většina z nich
drží dostatečné množství tichých rezerv, aby
Míra připravenosti českého pojistného trhu
na nejrůznější hrozby je podle výsledků průzkumů nižší,
než je světový průměr.
strofy vyhýbaly, ale i skutečnost, že dotazování proběhlo ještě před červnovými povodněmi. V každém případě je nutno konstatovat,
že v porovnání s katastrofálními povodněmi
v minulých letech pojistitelé výrazně lépe
pracují s oceněním souvisejících rizik, s povodňovými mapami a se zajištěním. Dopad
povodní na ekonomiku pojišťoven tudíž není
až tak zásadní, lze ale očekávat budoucí korekce cen katastrofického zajištění. S tím souvisí
i skutečnost, že ačkoliv v dostupnosti zajištění
nevidí ani tuzemští a ani světoví pojistitelé významné riziko, je toto vnímáno českými pojistiteli o poznání vážněji.
i do budoucna byly schopni dodržovat předepsané kapitálové požadavky. Pojistitelé si
ale velmi dobře uvědomují, že s nastupujícím
režimem Solventnosti II se náhled na kapitálové požadavky zcela zásadním způsobem
změní. Kapitálové požadavky budou více
záviset na riziku, kterému jsou pojistitelé vystaveni, a stávající v zásadě deterministický
způsob výpočtu přestane být používán. V kaž-|
dém případě je ale možné, že některé stávající kapitálově silné pojišťovny tuto sílu ztratí,
a naopak silnými se stanou některé z těch,
které byly doposud vnímány jako nedostatečně kapitálově vybavené. Pojistný trh v České
republice, ani ve světě, nezažil příliš mnoho
skandálů, jako tomu bylo v jiných sektorech
finančních služeb (např. v bankovnictví nebo
v investičních fondech). Vzhledem ke stavbě
produktů životního pojištění je pojišťovnická
analogie „runu na banku“ spíše teoretickou
možností než reálnou hrozbou. Při teoretickém bankrotu neživotní pojišťovny bude ohroženo výrazně méně klientů, než by tomu bylo
v případě banky, kdy dopady pocítí prakticky
každý z nich. V případě problémů některé
z pojišťoven v minulosti se zatím vždy povedlo sehnat jiného pojistitele, který byl ochoten
uvolněný pojistný kmen převzít. Vzhledem
k relativně velmi dobré stabilitě pojistného
sektoru tudíž není vnímáno neadekvátní řízení pojišťoven jako významná hrozba, ať už
v České republice, nebo v zahraničí.
Dobře hlídané hrozby
Účastníci průzkumu uváděli řadu dalších hrozeb, které jsou pro pojistný sektor zásadní,
nicméně trh je na ně dobře připraven. Jde
například o rizika nesprávného nastavení aktuárských předpokladů nebo o těžké konce
(ve smyslu hustoty pravděpodobnosti) některých odpovědnostních pojištění. Rovněž
otázka distribuce pojištění není vnímaná jako
něco příliš ovlivněného moderními způsoby prodeje. Řada respondentů se shoduje
na tom, že pojištění je tradičním produktem,
který se bude ještě dlouho prodávat tradičními distribučními kanály. Specificky pro životní
pojištění vždy platilo, že se spíše prodává,
než kupuje, a od toho je odvislý i způsob distribuce. Elektronický prodej pojištění přes
nejrůznější srovnávače je spíše variantou
prodeje retailových neživotních produktů. Až
na výjimky ale nejde o stěžejní distribuční kanál. Prodej pojištění přes sociální sítě nebo
nejrůznější slevové portály zatím málokdy
opustil rovinu úvah.
Připravenost našich
pojišťoven
Míra připravenosti českého pojistného trhu
na nejrůznější hrozby je podle výsledků průzkumů nižší, než je světový průměr. V měřítku, kde „1“ znamená nepřipraven a „5“ velmi
dobře připraven dosáhnul český pojistný trh
hodnoty 2,57, zatímco světový průměr je
2,95. Český pojistný trh se neustále rozvíjí
a v porovnání s předchozími studiemi se alespoň co do obav blíží trhu světovému. Určitá
lokální specifika daná ať už naší geografickou
lokalitou (přírodní katastrofy a klimatické změny) nebo třeba legislativními specifiky (nový
občanský zákoník) však přetrvávají.

Z domova Pojistný obzor 3/2013
43
|| Insurance
Digest
Internal Audit: Effective Tool
for Company Stability
ING. MONIKA JURÁŠOVÁ, CIA / SENIOR INTERNAL AUDITOR / KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A.S / VIENNA INSURANCE GROUP
In my contribution, I would like to focus on one of several tools which can be used by companies
for securing of their stability, for securing of their financial health, for discovering of their potential
and for their growth. And such a tool could be the internal audit.1
What Is Internal Audit
Institute of Internal Auditors defines
Internal Audit in its Professional Practices
Framework (that is mandatory for all
professionals) as follows: Internal Auditing
is an independent, objective, assurance and
consulting activity designed to add value and
improve organization’s operations. It helps
an organization accomplish its objectives by
bringing a systematic, disciplined approach
to evaluate and improve the effectiveness
of risk management, control and governance
processes. So that the IA fulfils well all its
tasks, its position in the company must be
correspondent with its importance in the
organisational structure in the company. The
IA evaluates all the activities of the company,
all its procedures and processes, so it
cannot be a part of any other department.
Its independence is secured e.g. so, that it
is liable directly the Board (or even only the
Supervisory Board), which approves the
year and strategic plan of audit activities,
to which there are handed in the summary
annual reports on audit activities, and which
approves the results of the particular audit
events, which orders extraordinary audits and
adopts decisions on carrying out the changes
proposed by internal audit.
Internal auditors for
21 century
At the beginning of the new millennium there
are significant changes in all the spheres
of our lives and so there is a change of the
structure of the demands on changes of our
society. So that the internal audit is able to
follow the latest development, to respond to
new atmosphere and so that it gets a part of
long-term strategic planning of the company,
it has to keep pace with the development,
to develop all the time and to pay attention
1
to high professional level of all the members
of its team. Regulatory changes, economic
headwinds and the interconnectivity of
business require most companies to operate
in a more agile manner so they can quickly
dodge threats and exploit opportunities.
This dynamic forces internal audit – which
is responsible for providing assurance on
Pojistný obzor 3/2013 Insurance Digest
Now, let’s have a more detailed look at the
fact, that is hidden in the expression of an
excellent audit team which is a key to good
audit results, and which then significantly
The contribution of internal audit for the company
depends directly on the quality of the audit team,
as well as on the support of the management and
company owners.
internal controls, risk management and
corporate governance as well as consulting
services to the business – to remain strongly
informed of the latest global developments
affecting the company and of how the
company intends to respond to external
drivers of change. Internal audit professionals
are expected to operate with the same agility
that their companies need to exhibit amid
ongoing external volatility.
Such an internal audit
should focus at least on:
• Sharpening of its focus on risk management,
corporate
governance,
compliance
processes, process management including
ethic and social questions.
• Conducting a More Responsive and Flexible
Risk-based Audit Plan for short (1 year)
and long (3 years) period of time, take into
account extraordinary actions mirroring
extraordinary or unexpected risks or
situations.
• Developing of a strategic vision for Internal
Auditing.
The information below is the result of my own approach and it has nothing in common with the attitude and opinions of my company.
44
• Excellent Auditing team, high level of
training, top talent development, using new
audit technologies and tools.
influences not only the financial stability of the
company. As the evolution of the internal audit
function accelerates, the portfolio of skills
and attributes that determines professional
success transformation. Technical skills
remain absolutely necessary, but they are
no longer sufficient on their own. The most
effective “Internal Auditor of the Future”
possesses a broad range of non-technical
attributes considered as soft skills in addition
to deep technical expertise.
Flexibility and volatility
Flexibility and volatility of internal audit team
is one of the most required skills. Audit plan
can change in the middle of the current
quarter now, and sometimes it even changes
on a day-to-day basis mainly because of
the unexpected situation in the company or
sometimes in regulation or in society. Although
these changes rarely qualify as complete
overhauls, they still require sudden shifts in
time management and human resources and
a high degree of flexibility. The drivers of this
volatility are well-known. The pace of global
regulatory changes has remained swift since
Soft skills
Integrity
Internal auditors have a professional mandate
to exhibit personal integrity as well as trust,
independence, objectivity and similar qualities
in all of their work. When hiring, developing
and promoting internal audit professionals
Chief Audit officers evaluate the degree to
which internal auditors demonstrate the
ability to fulfill this mandate. Integrity requires
confidence, as well as balance. Resiliency
represents another facet of integrity.
Regardless of the strength of a company’s
business processes and organizational
culture, there will be times when managers
cringe when internal audit calls them. People
may push back on you or they may not be
completely forthright, especially in situations
in which someone has not done a good job
and you have to be tough and resilient in those
scenarios so that you can push through all of
the resistance and then work with people in
a constructive manner.
Relationship building
One of the most pervasive objectives across all
internal audit functions consists of cultivating
trust and respect with other professionals
throughout the business. The need to
develop healthy, deep relationships with all
levels of the business takes time. The most
successful internal audit professionals invest
countless hours building trust throughout the
organization. Effective relationship-building
requires several other attributes, including
business acumen, knowledge of the company
(and its risks), persuasion and empathy.
Internal auditors should be able to walk in the
shoes of the business people they audit.
Partnering
Effective partnering depends on auditors’
service orientation. Service-oriented refers
to the ability to go out and execute via
partnership with the business and operational
leaders. As an internal auditor, I need to know
what these leaders’ projects are, what they’re
spending their money on, their top risks and
their emerging risks. And I need to bring that
understanding into my audit plan because this
is proactive risk coverage and the business
leaders see value. At the same time, I need to
remain balance between providing customer
service and meeting all of my regulatory
requirements.
Komunikace
While effective communications have long
qualified as a valuable internal audit attribute,
the nature of organizational communications
is changing rapidly. Driven by the emergence
of social media as well as the ever-increasing
supply of organizational data and information,
this transformation places fresh demands on
internal audit professionals. It is important
to note that effective communication skills
extend beyond well written reports and into
verbal communication skills. Very few people
in the company look at anything internal audit
writes other than the audit report. The audit
report is the only document depicting a 1,000
hour audit, so we need this document to
sing a beautiful song. Making the audit
report hum requires sharp written skills that
convey a crystal-clear message in as few,
well-chosen words as possible. Internal
audit’s reports also represent an extension
of its brand. Besides conveying factual
information, the tone should inspire trust and
credibility, as well as demonstrate a service
orientation. We have instantaneous access to
powerful information that can help us show
our partners trends, tolerance, concerns
and much more. If you put this information
in a spreadsheet with 40 columns and 2,000
rows and ask partners to digest it, their
Illustration photo: Dreamstime.com
the passage of Sarbanes-Oxley and similar
legislation and regulations around the world
more than a decade ago. The Dodd-Frank Act
in the United States, Solvency II in Europe
(and possibly in China, which is considering
a similar framework) the European Union (EU)
Data Protection Directive, among many other
new and emerging rules changes, represent
only the latest compliance challenges. More
rules changes are inevitable. If internal
auditors are to help improve the company,
their most important capability may boil
down to understanding (and responding to)
the reality that the world, and its companies,
are changing constantly and quickly as new
risks can emerge virtually overnight. Given
the pace and magnitude of change, agility
and flexibility are far from the only attributes
leading audit executives seek.
Insurance Digest Pojistný obzor 3/2013
45
|| Insurance
Digest
interest will be, at best, subdued. However, if
you inject that information into the right visual
analytic it can inspire a compelling reaction
right away.
Teamwork
The highly integrated nature of the business
processes internal audit examine requires
intensive collaboration among internal
auditors with different areas of expertise.
Consider the derivatives process in the
treasury department of our insurance
company, for example. Internal audit must
apply knowledge of the back-office end
(e.g., accounting), the middle of the process
(e.g., IT systems and Stock Exchange tools
as a Bloomberg is) and the front end of the
process (e.g., math models, capital markets
and liability knowledge). Auditors have to
know on the top level legal requirements for
insurance industry with regard investment
possibilities and limits. These areas of
expertise typically reside in several different
internal auditors who must collaborate to
deliver seamless service.
Diversity
Changing demographics and the accelerating
pace of globalization require internal audit
functions to influence and consult with
a larger variety of ethnicities, nationalities,
ages, cultures and subcultures within
their companies. Chief audit executives
emphasize the need to manage diversity
in a comprehensive sense – one that also
addresses different thinking and learning
styles. Diversity of thought, experience and
generational differences are also critical.
Internal auditors could be working with four
generations, and must learn how to flex their
styles to communicate with each person they
interact with to recognize those differences.
Developing diversity competencies is critical
today. As an auditor, you need to make
sure you have the sensitivity and flexibility
necessary to understand and adapt to so
many different kinds of thinking and learning
styles in the global workforce.
Continuous learning
There is so much we need to learn simply
from a business standpoint, never mind from
a technical standpoint, and never mind from
a leadership or interpersonal standpoint.
The internal audit leaders of the future will
be sponges for knowledge. As internal
audit leaders today, I believe it is our duty
to convince people that they must become
lifelong learners.
To thrive in the future, internal auditors
should understand the attributes and skills
that leading internal audit functions value
and then seek out assignments, projects
46
Pojistný obzor 3/2013 Insurance Digest
and development opportunities (both formal
and informal as well as inside the company
and on their own time) that enable them to
cultivate these qualities. In short, internal
auditors should apply as much effort and
precision to the acquisition and development
of non-technical attributes that they currently
apply to the enhancement of their traditional
internal auditing expertise.
Efficient tool
The basic question is: „Why to have an own
internal audit?“ Does it really help to improve
the work of the company, can it show new
ways and directions or is it rather another
necessary evil, to whose existence we are
pushed by bureaucratic law directives? This
is the basic question, which is often asked
by owners and by the management of each
company. This question is asked also by
regulators and supervisors, who want to refer
to the importance of internal audit (e.g. by
opening the discussion on such questions so,
as it did FSA in January of this year by means
of Chartered Institute of Internal Auditors
(CIIA) in UK, which submitted its consultation
paper Effective Internal Audit in the Financial
Services Sector to all the financial sector).
From the point of view of an internal auditor
the answer is outright and clear. Doubtfulnis
and incertitude concerning the position, role
and efficient work of internal audit come
sideways owners and management, that has
the ultimate authority in an organization, and
that asks mostly the following questions:
• Is it worth to have internal audit at all?
• A re our internal auditors professional
enough?
• Do they sufficiently know the law of the
particular country as well as European?
• Do they sufficiently know the financial
market, processes in the company and the
position of main competitors?
• Do they have sufficient education and they
educate themselves continuously?
• A re they able to negotiate with the
management on appropriate level, do they
have sufficient communicative abilities?
• A re they able to analyse the found facts
well, to carry out appropriate conclusions
and to present them in an appropriate way?
• A re the internal auditors able to identify
and analyse all the main risks, are they able
to cooperate with the departments of risk
management, compliance and others?
• Is it able to recognize important processes
and risks from the less important?
• A nd what is the most important – are they
able to enforce their findings in life (via
binding decision of the board of directors or
supervisory board) and to propose efficient
procedures for risk management?
This is a vast range of demands and skills,
which are put above the internal audit and
which must be necessarily fulfilled to prove
to its management and owners, that it is
an important part of the company and that
brings a real added value to the common
work of the company. And in which way is it
possible to prove that? It can be proved only
by every day hard work of all the team and
by its leading and especially by the results
of its work, by the topics, which are opened
by internal audit, by qualitative changes and
especially by quantitative enumerating of
benefits or savings, because the language of
the management are the numbers. Internal
auditing’s value is measured by its ability to
drive positive changes and improvement as
well. It is quite complicated but it is possible.
It is necessary to count on the fact, that the
results are not visible immediately but in
a longer time period. At the end of the day,
we’re not paid by the audit reports or by the
audit findings. We’re paid by how we can
make the company better.
Company approach
Despite all these facts, the results of the
work of the audit team can be very different
in various companies even though it has the
same approach to all of them. The perception
of the internal audit is rather different.
One company adopts the audit as its own
part, it connected the internal audit into its
structures and processes, it defined and
takes advantage of active cooperation with
risk management and other departments of
the company, it welcomes internal audit work
and uses it up to the maximum. It has based
its long-term development on the concept
of enterprise risk management and audit
and checking roles are directly integrated
in this system as in dependent evaluation
and security on fulfilling and adhering to the
proposed strategy. Audit negotiates directly
with the management of the company and
the board of the company. Another company
supports and understands the role of internal
audit, the board discusses and decides on the
particular findings. And in the last company,
internal audit it tolerated as a necessary duty
given by the law, even though there are no
obstacles developed for its work. The results
are negotiated by the board, but only partly
formally and audit has no significant support
here. If you ask the question, what the
results of these companies are, measured
in the percentage of the written premium
growth, you can find the answer easily by
yourselves. 
Mužstvo ČAP, ČKP & SUPIN zabojovalo!
POJISTNÝ OBZOR
Odborný čtvrtletník českého pojišťovnictví
www.pojistnyobzor.cz
Společnost Aon Benfield zorganizovala už 3. ročník turnaje Football Cup 2013. Po náročných bojích
se z vítězství radoval tým Allianz, který ve finale porazil ČSOB. Třetí se umístila Česká pojišťovna.
Společný mančaft ČAP, SUPIN, ČKP se po dobrých výkonech dostal až do čtvrtfinále tohoto náročného a prestižního turnaje.
3/2013
Ročník XC
Vydavatel: Česká asociace pojišťoven
Redakční rada:
Prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc., Mgr. Ondřej Karel, |
Ing. Josef Keller, Marcela Kotyrová, |
Ing. Marcela Machová, Ivana Menclová, |
Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc., PhDr. Miloš Novák,
Ing. Tomáš Síkora, MBA, Ing. Eva Svobodová, |
Jaroslava Fašková, JUDr. Zuzana Hlaváčková, |
Milan Káňa, RNDr. Petr Jedlička, Ph.D.
Fotbal je opravdu tvrdá hra…
Bude to gól?
Šéfredaktor: Mgr. Jan Cigánik
Adresa: Gemini B, Na Pankráci 1724/129, |
140 00 Praha 4
Telefon:(+420) 222 350 161
Fax:
(+420) 221 413 400
E-mail: [email protected]
Grafická úprava, sazba, litografie: ENTRE s.r.o.,
Chodovecké náměstí 8, 141 00 Praha 4
Tisk: Východočeská tiskárna spol. s r.o., |
Husovo náměstí 54, 533 04 Sezemice (okres Pardubice)
Důkladný sc
outing soupeř
ů…
Souboje
lo nebyly
tělo na tě
.
výjimkou
ISSN 0032-2393
Distribuce, objednávky a předplatné přijímá jménem
vydavatele:
SEND Předplatné, Ve Žlíbku 1800, hala A3, 193 00 |
Praha 9 – Horní Počernice
Učebnicová
Faul!!!
placírka...
E-mail: [email protected]
Telefon:(+420) 225 985 225
Fax: (+420) 225 341 425
GSM: (+420) 777 333 370
SMS: (+420) 605 202 115
www.send.cz
Předplatné na Slovensku:
Magnet Press, Slovakia s.r.o.
Šustekova 8, 851 04 Bratislava
Telefon: (+421) 267 201 921
E-mail: [email protected]
www.press.sk
Evidenční číslo: MK ČR E 1060.
Inzerce: Veškeré informace podá redakce.
Nevyžádané rukopisy nevracíme.
Přetisk: Povolen pouze se souhlasem redakce a při
zachování autorských práv.
© Česká asociace pojišťoven
www.cap.cz
Cena výtisku: 78 Kč
Roční předplatné: 250 Kč
Pojistný obzor je členem Mezinárodní organizace
odborného pojišťovacího tisku.
Sportu zdar
a fotbalu zvlá
šť!
i fanynky!
Nechyběly an
Encyklopedický
slovník pojmů z oblasti
pojišťovnictví
Česká asociace pojišťoven zveřejnila koncem července 2013 na svých webových
stránkách www.cap.cz Encyklopedický
slovník pojmů z oblasti pojišťovnictví.
Slovník obsahuje výklad téměř 1 000 pojmů z různých oblastí pojištění a pojišťovnictví. Jako vzdělávací pomůcka může
posloužit zejména zaměstnancům pojišťoven, osobám vstupujícím do oboru pojišťovnictví, studentům i pedagogům a další odborné
veřejnosti, která se při své činnosti zabývá pojištěním a pojišťovnictvím. Asociace chápe encyklopedii jako otevřenou v tom smyslu, že ji bude třeba aktualizovat a průběžně doplňovat. Součinnost s uživateli bude v tomto směru vítaná.
www.piassurance.eu
Na aktuální téma Pojistný obzor 3/2013
47
48
Pojistný obzor 3/2013 Na aktuální téma