Profese animovaného filmu, coby kolektivního díla

Profese animovaného filmu, coby kolektivního díla
Tvorba animovaného filmu má tři základní fáze, literární přípravu, výrobu a závěrečné úpravy. Lidé
mají většinou problém si zapamatovat jména osob, které se na filmu podílely. Proto slávu sklízí
zejména představitelé těchto dvou až tří profesí: výtvarník, režisér a producent. Inu tak už to na světě
chodí.
Scénárista
Na počátku celého filmu je vždy někdo, kdo připravuje scénář. Může při tom vycházet z literární
předlohy, může vytvářet vlastní verzi již natočené práce, ale také může psát vlastní originální děj.
Typickým rysem scénáře pro animaci je briskní dějová zkratka a v animovaných groteskách zase
spousta vtipných gagů. Jádrem scénáře bývá příběh a k tomu je třeba literárně-dramatického nadání.
Dramaturg
Úkolem dramaturga je pomoci scénáristovi se stavbou děje tak, aby divák sledoval film se zájmem od
počátku až do konce a ve výsledku se silným prožitkem. Podrobí scénáristu ledové spršce otázek
a pochybností, zhusta pak v příběhu společně zvýrazňují konflikt, čistí příběh od zbytečností a jasněji
vykreslují hrdinu i jeho protipól. Dramaturgie má svá odvětví a jedno z nich se specializuje na hudbu,
která může příběh podstatně posílit. Stát se dobrým dramaturgem vyžaduje desítky let profesního
zrání a hlubokou znalost lidských osudů, problémů, schopnost se vcítit, a také spoustu fantazie.
Režisér
Pozice režiséra má mít zásadní vliv na umělecký výsledek filmu. Pokud režisér sám získá finance může
film vystavět už od výběru námětu, spolutvůrců filmu, podílu na scénáři včetně řízení procesu výroby
k samé distribuci filmu. Proto se jméno režiséra u uměleckých snímků vždy objevuje vždy na čelním
místě. Režie je umělecký obor, který je třeba opřít nejen o talent, ale i o komplexní studium umělecké
i organizační problematiky.
Producent
Producent je v podstatě generálním ředitelem výroby konkrétního filmu. Jde o manažera, ekonoma,
právníka v jedné osobě, jehož kvalifikace by měla být širší o uměleckou filmovou problematiku.
V praxi tento člověk obstarává, spravuje a rozděluje finanční prostředky, vybírá tým, organizuje jeho
práci, může zasahovat i do procesu tvorby a řídit ji. Jestliže je jeho prvořadým zájmem business nebo
dokonce nějaká pochybná ideologie, dochází k degradaci vznikajícího díla. Běda filmu, ve kterém
režisér, scénárista i výtvarník raději mlčí, jen aby nepřišli o možnost točit. Tak či tak je jméno
producenta první, co v titulcích uvidíte. Producent disponuje týmem produkčních, kteří
spoluorganizují činnost celého štábu.
Výtvarník
Nepřehlédnutelnou profesí u animovaného filmu je výtvarník. A to i přes to, že je vybírán až
dodatečně k odstartovanému projektu. Mnozí výtvarníci jsou knižní ilustrátoři, nebo malíři. Výhodou
je osobitý styl kombinovaný se schopností vyjádřit povahu hrdinů i prostředí minimem prostředků.
Výtvarník se někdy podílí také na vzniku tzv. storyboardu a moodboadru, které vizualizují budoucí
film obrazovou formou. Moodboard navíc ukazuje vzorek finální výtvarné podoby animace. Výtvarník
je autor návrhů, ale třeba realizace loutek za něho může dělat někdo další. Dokonce celé týmy
složené ze specialistů na modelování, texturování, rigování, svícení atd.
Animátor
Záleží na druhu animace, co takový člověk přesně dělá. V zásadě ale nějak vytváří fáze mezi klíčovými
pozicemi pohyblivých objektů (předlohu klíčových pozic dělá výtvarník). U klasické kreslené animace
se tato profese dělí na fázaře, konturisty, koloristy…, u počítačové na specialisty pro mimiku obličeje,
pohyb těla, pohyb neživých objektů atd.
Zvukař
Zvukař připravuje ruchy, nahrává dialogy, hudbu a upravuje vše podle pokynů tvůrců. Zvuky jsou poté
synchronizovány s vizuální stopou natočeného filmu.
Střihač
Zahajuje třetí, závěrečnou fázi vznikajícího filmu. Ve spolupráci s režisérem a ostatními tvůrci zkracují
a kombinují natočený materiál. Umění střihu je podceňováno jen amatéry. Ve skutečnosti dokáže
střih film zdokonalit i zabít.
Postprodukce
Tato profese je spíše známá z hraného filmu, ale může se objevit kdekoliv, kde je třeba přidat nějaké
zvláštní efekty. Typicky jde například o přidání určité atmosféry globálními úpravami celého
materiálu, někdy se opravují, nebo dotváří nepovedené scény, mohou se přidávat efekty ohně,
kouře, mlhy atd. Postprodukce se může týkat i zvuku.
Druhy animovaného filmu a animace
Edgar Dutka uvádí následující druhy animace10:
Klasická kreslená animace
• Je nejstarší technikou.
• K dokonalosti ji přivedl poprvé Walt Disney.
Limitovaná kreslená animace
• Jde o techniku osobité stylizované kresby.
• Oficiálně vznikla v UPA, ale předešel je Jiří Trnka v díle Dárek (1946).
• K nejznámějším autorům z UPA patří J. Hubley.
• V Čechách vynikl například Jiří Šalamoun, Petr Poš a další.
Totální animace
• Animace se vrací až na samý počátek, kdy je animováno zároveň popředí i pozadí.
• Ignoruje také možnosti střihu.
• Je maximálně autorská.
• U nás například Pavel Koutský, Ivan Ševčík.
Plošková
• Kupodivu vznikla téměř současně s klasickou kreslenou technikou, ale byla odložena pro
trhaný pohyb.
•
•
•
Figura je rozdělena na součásti (nohy, ruce, hlava…)
Skládají se na stole pod snímací kamerou a součástkami se fázovaně pohybuje.
Byla vynalezena celá řada variant včetně propojení součástek pomocí kloubů nebo čepů.
Siluetová animace
• Druh ploškové animace.
• Průkopnicí a zároveň vrcholnou představitelkou byla Lotte Reinigerová (Dobrodružství prince
Ahmeda, 1962)
Dokreslovaný papírek
• Další druh ploškové animace, který vynalezl Čech Josef Kábrt.
• Složitější pohyby jsou nejprve rozkresleny klasickou kreslenou animační technikou, potom
jsou vystřiženy a animovány jako ploška (vyměňováním fází).
Olejomalba na skle
• Malba barvami na sklo fáze za fází.
• Představitelé: W. Griesz – Malá kovbojka (1960), Caroline Leaf – The Street (1974) a další.
Animace sypkých hmot na skle
• Písek svícený ze spodu a jiné materiály.
• Caroline Leaf – Sova, která se oženila s husou (1974)
Špendlíkové plátno
• Vynálezce, zároveň i největší mistr A. Alexejev, film Noc na Lysé hoře (1933)
• Plátno v rámu je napnuté a jsou v něm zasunuty špendlíky (až okolo tisíce špendlíků). Ty jsou
plasticky zasouvány, nebo vysouvány a reliéf je svícen a snímán na kameru.
• Neuvěřitelně pracná technika.
• Technika je schopna jemných odstínů a je bez obrysu.
Animace bez kamery
• Vynalezl to Len Lye, vyprecizoval Norman McLaren.
• Maluje, vyškrabuje a všelijak se tvoří přímo na filmový pás.
• Jde o maximálně autorskou disciplínu, ale hodí se spíše pro abstraktní animace.
Loutková animace
• Vynalezl ji Starevič a šlo původně o měkký drát a včelí vosk.
• Drát se občas zlomil při záběru a navíc nedokázal tak dobře napodobit lidskou anatomii.
• Jiří Trnka vynalezl systém kloubů a složitější kostry.
Poloplastická reliéfní loutka
• Jde o poloviční loutku, která zadní plochou stranou leží na pozadí nebo na skle před pozadím.
• Spojuje v sobě charakteristický 3D rozměr typický pro loutky, zároveň není ovlivněna
gravitací a umožňuje nevídané metamorfózy.
• K dokonalosti ji přivedli M. Štěpánek a B. Pojar ve filmu Pane, pojďte, budeme si hrát.
• Aurel Klimt udělal také jeden takový film: O kouzelném zvonu.
Modelace
• Clay-animation (anglický překlad) používá hlínu, modelínu, modurit aj.
•
•
•
Modeluje se přímo před kamerou, nebo jsou vyhotovené kopie, které se mohou i střídat.
Technikou proslul W. Vinton
V Čechách: Švankmajer, Zahradník, Mergl
Pixilace
• Vynalezl ji McLaren, první film byli Sousedé (1952)
• Technika animuje živého herce, tedy snímá jej ve statických pózách a pohyb vzniká až při
promítnutí filmu.
Animace objektů
• Byla objevena už v kontextu nejstarších animací a filmů roku 1908 (Strašidelný hotel).
• Animují se předměty (kříně, stoly, židle, zkrátka cokoliv), často je s něčím kombinována.
• Velmi oblíbená a jednoduchá technika.
Počítačová animace
• Neustále se rozvíjející obor skýtající nekonečné množství nových možností.
• Bývá kritizován za uniformní tvář, ale je to dočasný jev.
• První pokusy a úspěchy s ní dosáhl John Lasseter.
• Dělí se na 2D a 3D.
• 2D software: jmenujme například Toon Boom, TV-Paint, Anime Studio , Corel Painter, Flash
• 3D software: 3D Studio Max, Maja, Softimage, Cinema 4D a další
(vyňato z textu ©Pavel Trnka, Základy digitálních animací – skripta IDV UHK, Hradec Králové 2010)