Dick Sand

Dick Sand
Na Dicku Sandovi bylo už dnes vidět, že ani jako dospělý muž nebude velký. Byl však neobyčejně
pevně stavěný. O jeho anglosaském původu nemohl nikdo pochybovat. Měl sice hnědé vlasy, ale
zorničky jeho modrých očí zářily živým ohněm. Námořnické řemeslo ho už dokonale vyzbrojilo
k životním zápasům. Jeho inteligentní tvář vyzařovala energii. Nebyla to však energie odvážného,
nýbrž energie smělého. Často se citují tři slova z nedokončeného Vergiliova verše:
Audaces fortuna iuvat…
Přesněji:
Audentes fortuna iuvat…
A štěstí se skoro vždy usmívá spíš na smělé než na odvážné. Smělý napřed myslí a pak jedná. V tom
je ten jemný rozdíl.
Dick Sand byl tedy smělý. V patnácti letech už dovedl provést a se zdarem ukončit vše, co si
usmyslil. Jeho živé a vážné vzezření každého vábilo. Nijak neplýtval gesty ani slovy, jak to často dělají
chlapci jeho věku. Již v útlém mládí, v době, kdy se ještě nehovoří o životních problémech, čelil stále
tváří v tvář svému těžkému údělu a rozhodl se, že se postaví na vlastní nohy.
To také učinil. Ve věku, kdy jiní chlapci jsou ještě dětmi, byl už skoro mužem. Byl neobyčejně pružný
a obratný. Patřil k lidem, o kterých se říká, že se narodili s dvěma levýma nohama a s dvěma pravýma
rukama. Ti se dobře chápou každé práce a vykračují ke všemu vždy levou nohou…