Pavucina 2 2013/2014 - ZŠ U Stadionu, Chrudim

Pavucina 2 2013/2014 - ZŠ U Stadionu, Chrudim

LISTOPAD 2013
Že duchové neexistují? Možná ano, možná ne. Každopádně listopad
je měsícem, kdy jeden den patří vzpomínce na zesnulé – lidově a poeticky
řečeno – DUŠIČKY. Tak jsme toto vydání směřovali tímto směrem.
Příjemné počtení.
Co je to vlastně Halloween?
Halloween si v našich krajinách většinou spojujeme s Amerikou USA. Tento svátek je však spjat s tradicemi a zvyky starých Keltů. V
Evropě se též slaví jako „Dušičky“. Tento výraz je u nás v České republice
více zavedený. Halloween se slaví poslední noc keltského roku začínající
západem slunce 31. října a trvající do východu slunce 1.listopadu. Jedná se
o noc, kdy předěl mezi světem živých a královstvím neživých je nejmenší.
Je to nejmagičtější noc v roce. V této nejmagičtější noci se dávají svítící
lucerny vyřezané většinou z tykve před krytý vchod do domu nebo přímo
do okna. Dnes je možné vidět svítící tykve i na trávnících nebo cestách
před domem. Tato světla měla vítat zemřelé předky a zároveň sloužit jako
ochrana proti zlomyslným duchům. Jako zdroj světla byly používány hořící
kousky uhlí, později se do dýně usazovala svíčka.
I naše redaktorky byly připravené na svátek zemřelých a
s úsměvem na tváři vás trošku postraší…
Aneta Lichtenbergová
Tato slečna je velmi praštěná, miluje zábavu a tanec. Povahou je sangvinik.
Libí se jí hudba ve stylu Punk Rock. Miluje italské a mexické jídlo. Má
ráda pestré barvy, nejraději má fialovou nebo červenou barvu. Občas je
trošku namyšlená, ale kdo v téhle době není.
Čarodějnictví
Čarodějnictví neboli čarodějství je označení pro nadpřirozené
působení v mnoha světových kulturách. Nemá žádnou přijímající definici.
Může být součástí magie. Ve většině kultur je spojováno především
s ženami a také s působením zla pomocí magie. Objevuje se především
v zemích
subsaharské
Afriky.
K schopnostem
přisuzovaným
k čarodějnicím patří záškodné kletby, uhranutí, milostné magie, věštění.
Čaroděj je osoba praktikující čarodějnictví, žena podle okolností se může
nazývat čarodějka nebo čarodějnice. K čarodějnictví patří také jiné osoby
např.: Mág - znamená mudrc, věštec a kouzelník, který ovládá skryté a
nepochopitelné síly. Kouzelník - může být: iluzionista, čaroděj, mág,
černokněžník. Druid - měl mezi lidmi výsadní postavení.
Verísek☺
Đominika
Obyčejná holka, která toho chce v životě hodně dokázat. Ráda si zpívá a
kreslí, i když ani na jedno z toho nemá talent. Chce studovat psychologii a
procestovat svět. Je závislá na boybandech, hlavně na Tomlinsonovi. Nejde
jí nemilovat. Je prostě boží. A taky trošku narcis.
Dominika Brožková
Obyčejná, docela chytrá dívka. Občas mám špatné nápady, ale nikdy bych
nikomu nic neudělala. Má ráda koně, psy a svoji rodinu. Ráda se starám o
svého bratra. Chtěla bych vystudovat Lékařskou fakultu Univerzity
Karlovy. Poté bych chtěla pracovat ve Fakultní nemocnici Královské
Vinohrady.
Dýně
Dýně jsou jedním z hlavních symbolů Halloweenu. Nejednu
zahrádku zdobí strašáci vyřezaní z ní. Obsahuje provitamín A, vitamín B,
draslík, hořčík, vápník, železo, zinek a fosfor. Dlouho vydrží. Měla by se
skladovat v chladu. Všechny jsou jedlé, a to dokonce i ty okrasné.
Připravila jsem si pro vás recept na dýňovou polévku. Tady je:
Suroviny: dýně 1,5 kg, 1 bramboru, 1 cibuli, 3 stroužky česneku, hrst
petrželky, sůl, pepř, kmín, kuřecí bujón, muškátový oříšek, málo sójové
omáčky, 500 ml mléka, 300 ml smetany a 700 ml vody.
Postup: Na oleji osmahneme cibulku, přidáme na kousky nakrájenou,
oloupanou a bez semínek dýni a nakrájenou bramboru. Krátce osmahneme,
podlijeme vodou, přidáme sůl, trošku kmínu, pepř a bujón. Přiklopíme a
necháme vařit do změknutí (asi 40 minut). Potom dáme z ohně, přidáme
mléko, česnek, petrželku a ponorným mixérem pořádně rozmixujeme.
Vrátíme na plotnu, přidáme smetanu, trošku sójové omáčky a nastrouháme
jeden muškátový oříšek. Polévka má být dost hustá. A tak mléko a smetanu
kombinujeme podle potřeby. Servírujeme v misce se lžící smetany (může
být zakysaná) uprostřed a posypeme ještě najemno pokrájenou petrželkou.
Podáváme s bílým pečivem, nejlépe tousty. Nechte si chutnat!
Hanik
• Chodím do IX. A.
• Bydlím na vesnici.
• Na žurnalistice vedle mě sedí Cannab a Rajče.
• Zanedlouho mi bude 15 let.
• Nerada o sobě sděluji informace.
Hororové skutečné příběhy
Při bouřce se nemá telefonovat, protože do vás může trefit blesk.
Tohle ale není pověst, nýbrž realita. V roce 1985 našli 17letého Američana
Jasona mrtvého v jeho pokoji. V ruce měl telefonní sluchátko.
Profesionálové zjistili, že blesk udeřil do kabelu, který vedl po vnější
straně domu. Právě v ten okamžik zvedl mladík sluchátko a blesk mu vjel
přímo do ucha. Bezpečné nejsou ani mobilní telefony. Před pár lety stříhal
jiný mladík trávník a poslouchal hudbu ze sluchátek ve svém iPhonu.
Zasáhl ho blesk, který sjel do uzavřené smyčky mezi jeho ušima. Mladík
přežil, ale blesk mu roztavil drát u jeho sluchátek. Tam, kde se mobilní
telefon dotýkal těla, zůstaly mladíkovi jizvy.
Ponaučení! Nikdy nepoužívej mobilní telefon při bouřce.
Staročeský závin
250 g
1 lžíce
40 g
1 lžíce
100 ml
1 ks
3-4 ks
trochu
trochu
trochu
trochu
hladké mouky
cukru moučka
rozehřátého másla
octa
teplé vody
vajíčko
jablka
trochu strouhanky opečené na másle
cukr (podle sladkosti jablek)
skořice
rozinek namočených v rumu
Postup přípravy:
Nachystáme si mouku s cukrem a přidáme rozehřáté máslo. Za
postupného přilévání teplé vody s octem zpracujeme na hladké, pružné a
nelepivé těsto, můžete přidat 1 vajíčko. Podle potřeby upravte množství
vody. Těsto necháme odpočinout zakryté asi půl hodiny na teplém místě,
aby neoschlo. Pak ho vyválíme, po celé ploše posypeme osmaženou
strouhankou na másle a poklademe jablky, posypeme skořicí, cukrem a
rozinkami a před zabalením pokapeme rozehřátým máslem. Přeneseme na
plech, potřeme rozehřátým máslem a pečeme ve vyhřáté troubě. Závin
pečte v troubě vyhřáté na 180°C zhruba padesát minut. V průběhu pečení i
po dokončení závinu potírejte rozpuštěným máslem.
Karma
„Věřím v karmu.“
„Aha. A co to je?“
Pravdou je, že tuto otázku slýchám docela často. A často sama
hledám vhodnou odpověď. Karma souvisí s buddhismem i hinduismem.
Jen podotýkám, že člověk, který o těchto náboženstvích prohlašuje, že to
jsou vymyšlené pohádky, nejspíš nikdy neporozumí tomu, co tady teď chci
napsat. Každý karmu vlastně vnímá docela jinak. Někdo jí vnímá jako
osud. Pravý překlad tohoto slova však zní „příčina a následek“. Věřím, že
z toho moc moudří nejste. Já sama také moc ne. Tak jinak. Karma funguje
tak, že každé slovo, každý čin i myšlenka zanechávají v naší mysli otisky.
Pozitivní i negativní. A zjednodušeně řečeno, všechny otisky, pozitivní i
negativní, se odrazí v naší budoucnosti. Každý čin i ten sebemenší bude
mít následek. Každý má život ve svých rukou. Každý rozhoduje o své
budoucnosti sám.
„Jsi tím, čím jsi byl, a budeš tím, čím jsi teď.
„Chceš-li poznat svůj budoucí život, pohlédni na své přítomné činy.“
Všechny naše nynější činy a myšlenky udávají naší budoucnost.
Možná si řeknete, že větší blbost jste v životě neslyšeli.
Ale každý by se měl zamyslet nad svou karmou.
Každý by se měl zamyslet nad svou budoucností.
„Zajímám se o svou budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek svého
života.“
Đominika
Kateřina Vašková
Je úplně normální holka, někdy trošku emo, někdy až moc barevná.
Je celkem cholerik. Chce se stát úspěšnou ve svém oboru, ačkoliv ještě
neví, jaký obor to bude. Miluje Rock, zpívání a kreslení. Touží být
manželkou Kurta Cobaina, problém je v tom, že už je mrtvý.
Lea Kubáčová
Jmenuje se Lea Kubáčová. Je poměrně malá, trošičku bláznivá holka.
A kdo dnes není. Její nejoblíbenější jídlo jsou krevety s nudlemi, vajíčkem
a zeleninou.
Má ráda herectví, zpěv, malování a bůh ví, co ještě. Její
nejoblíbenější barvy jsou červená, zelená, černá, hnědá, fialová a modrá.
Magie
Magie je označení s nejasným vymezením. Často je spojována
se šamanismem a čarodějnictvím, je také chápána jako určitý druh
náboženství. V průběhu historie se pojetí toho, co je magie, měnilo,
vždy to však byla nauka určená úzkému okruhu zasvěcenců. V magii
jsou často využívány tzv. magické předměty, což jsou předměty, u
nichž magik z nějakého důvodu předpokládá, že mu budou užitečné.
Jsou to především magické lampy, magická zrcadla. Z dalších
pochopitelně notoricky známá magická hůlka a magický meč.
Dalšími věcmi, o nichž se praktičtí mágové domnívají, že mohou mít
při provozování magie význam, jsou magické rostliny a magické
drogy. Lze říci, že magie je nejvyšší hermetickou vědou. Jako taková
si klade za cíl naučit se ovládat přírodní zákony a lidi. Nejznámější
dělení rozděluje magii podle magické praxe na bílou a černou
magii. V bílé magii je jakýkoli magický úkon použit pro změnu či
získání energie třetí straně, bez nároku na získání jakékoli energie
pro sebe. V černé magii je tomu právě naopak. Bílá magie je pak
taková magie, která je vedena eticky nezávadným cílem. Černá
magie - termín je patrně odvozen z perského slova, které znamená
moc nebo velikost, podobně v latině magnus znamená velký, v
řečtině megas je mocný, v sanskrtu maha znamená moc. Jejím
základem, jak si mnozí myslí, není ubližování, zaklínání, proklínání a
očarovávání, ale čistě a pouze využívání energie získané jejím
užitím, pro své potřeby. Černá magie nemá hranice a je velmi těžké
rozeznat hranice přechodu pozitiva a negativa.
Denisa Netolická ☺
Michaela Jeníčková
Obyčejná, holka. Má velmi
ráda zvířata. Nejvíce koně,
psy a morčata. Moc ráda
chodí
ven
s kamarády.
Nejvíce ji charakterizuje, že
je: vtipná, hodná, upřímná,
sportovně nadaná, ale také
žárlivá.
Umí
pomoct
každému, který to potřebuje.
Jejím oblíbeným jídlem jsou
palačinky a nejoblíbenější
barvy jsou: zelená, růžová a
modrá.
Motorky
Toto téma jsem vybrala samozřejmě pro kluky. Myslím si, že by vás
to, kluci, mohlo zajímat.
Historie:
První motocykl byl sestaven v roce 1869 a byl poháněn parou.
Motocykl poháněný benzínem vyrobil v roce 1885 Gottlieb Daimler.
Tento vynálezce se ale o motocykly nezajímal, chtěl pouze vyzkoušet svůj
motor. Sériovou výrobu zahájila německá firma Hildebrand a Wolfmuller
v roce 1894. První motocykl vyrobil Václav Klement a Václav Laurin
(Češi). Předvedli jej veřejnosti v roce 1899. Ve druhé světové válce hrál
motor velkou roli. Motocykl může pohánět dvoutaktní nebo čtyřtaktní
motor.
Druhy motorek:
1. Skútr
2. Motocykl
3. Cestovní motocykl
4. Enduro motocykl
5. Terénní motocykl
6. CHopper
7. Cruiser
Verísek☺
Povídky a záhady
Halloween je za dveřmi
Jednou jsem takhle brouzdala po internetu a hledala nějaké téma na
žurnalistiku. Pak jsem si přečetla tento článek a nemohla jsem dlouho do
noci usnout. Rozhodla jsem se, že se o něj s vámi podělím.
Je večer. Pouliční lampy dnes svítí jen malinko. Dívka jde ulicí. Je
nesmělá a bojí se. Není se čemu divit. Je 31.října. Dnes je noc
halloweenská. Dnes prý vylézají mrtví z hrobů. Dnes se budí všichni,
mimo tenhle svět. Trochu děsivá představa. Ale dívka se nedá! Jde dál.
U každého domku ve vesnici svítí malá lampička. Je to vlastně jen
rozřezaná a vykutaná dýně se svíčkou uvnitř. A do ulice svítí, nebo se
usmívá , či se mračí tvář vyřezaná v zelenině.
Chvíli jde po cestě a už vstupuje za bránu hřbitova. Nemohla sem jít
ve dne. To by ji rušilo až moc lidí. Na Dušičky je tu vždy „narváno“.
Všichni si z ničeho nic vzpomenou na krásné časy, kdy nás na planetě bylo
víc. Připomínají si ty časy, kdy rodina seděla pospolu u nedělní večeře.
Chtějí si vzpomenout na krásné chvíle ve společnosti blízkých.
Vzpomenou si na chvíle, které už se nikdy nevrátí. U hrobů se scházejí
malí, velcí, mladí i starší a všichni vzpomínají. Uklízí hroby a zdobí je
věnci a květinami. Poté zapálí svíčky a jdou domů. Většina náhrobků je
zkropená slzami. Hřbitov rozkvétá… Jak depresivní.
Bere za mohutnou kliku u brány hřbitova. Vidí, kterak svítí měsíc.
Nic víc nesvítí. Jen světýlka z vesnice se míhají v dáli. Za branou je vidět,
že na některých hrobech svítí plamínky svíček. Je tu klid. Je ticho, skoro až
mrtvolně. Žádní chmurnící pozůstalí, ani brečící důchodkyně. Všichni už
jsou doma a snad večeří, nebo už spí…? Nikdo si nevzpomene na své
bližní, nikdo nebdí nad jejich věčným spánkem. V noci se normální lidé
bojí chodit po hřbitovech , ale ona ne. Dochází ke hrobu. Pokleká vedle
náhrobku, který je zanesen listím. Tiše spouští modlitbu k Bohu. Chvíli jen
klečí se sepjatýma rukama na hrudi. Ani nevnímá, že vychází první
hvězdy. S posledním „AMEN..“ zavírá oči. Tiskne dlaně k sobě. Tep se jí
zrychluje. Ruce se jí třesou. Dech dostává vyšší teplotu. Všechno se
zrychluje. I mraky na obloze se sunou rychleji. I vítr zesílil. Jen hvězdy
svítí pořád stejně krásně a romanticky…
Zvedá se. Začíná se třást zimou. Ale k půlnoci je ještě daleko. Noc
bude dlouhá, času dost. Sfoukne prach z vyrytého písma. Celý nápis
pečlivě oškrábe nehty. Je zanesený až hrůza. Vítr pořád vane dál. A hrob
se po chvíli dostává do solidního stavu. Vypadá udržovaně. Nikdo by ani
neřekl, že tu již 5 let nikdo nebyl. A přesto je to realita…Půlnoc se pomalu
blíží. Dívku popadá strach. Ale čeká na nemožné. Čeká vůbec na něco? A
na co? Proč je tolik naivní… Zapaluje svíčky. A tu už v malém kostelíku u
hřbitova odbíjí půl dvanácté. Čeká ji ještě půlhodina posledního říjnového
dne, kterou bude muset přežít pro nemožné… Těch třicet minut strávené ve
tmě, tichu, samotě, depresi a strachu. Ale stojí jí to za to… Vždyť zase
uvidí toho člověka, kterého…ach… A všechno mu bude moci vysvětlit. A
třeba se vše vrátí, třeba pochopí a snad i odpustí…Vítr
fouká stále a neúprosně. Hvězdy zmizely do jedné i s
měsícem. Ale ona čeká a stále celým svým tělem chrání
plamínek svíčky a s ním si drží i naději,že…
Tep stále zvyšuje frekvence. Dýchá rychleji než
obvykle, mnohem rychleji! Dech se jí mění v drobné
kapky. Ruce se jí třesou. Oči chytají zděšený výraz.
Atmosféra houstne. Vítr sílí. A mraky se opět dávají do
pohybu. Hvězdy se opět ukazují. I měsíc se objevuje na
nebi a přelévá krajinu stříbrným světlem. Když vtom…
Hodiny na kostelíku se hnuly. Bylo to tak hlasité jako nikdy
předtím. Dýchly do hřbitova trochu pohybu a zvuku. Hřbitovem se nese
šílené vrzání a skřípání. Něco, nebo snad někdo, bouchá pěstí. Vítr se
zastavil, ale svíčka zhasla docela. Co to? Ach ne… Proč sem vůbec
chodila? Na co to vlastně čekala? Co si představovala? Na co myslela?
Dívka křičí do tmy… V jejím hlase se tříští deprese s naprostým
zoufalstvím . Koho se tu dovolá? Kdo ji uslyší? Kolik je bláznů, co by šli
náhodou kolem hřbitova přesně o půlnoci halloweenské? … Kdo by byl
tak zoufalý…… Začíná ráno. Vychází podzimní slunce. Dnes je prvního
listopadu. Listí ze stromů je již všude okolo spadané. Na hřbitově je stále
to mrtvolné ticho. Vítr se prohání po náhrobcích. Dopoledne přijde vrátný
opět na hřbitov, aby uklidil, co nezbední truchlící ztropili o Halloweenu.
Prochází mezi hroby, sbírá vylitý vosk a vyhazuje zvadlé květiny. Prochází
celým areálem, když vtom se mu zastaví krev v žilách.
Zamžiká, zamrká a promne si oči. Snad je to jen sen. Třeba ještě spí.
Třeba se ještě pořád drží v duchu halloweenských hrátek. Ale to, co vidí, je
skutečnost. Úplně na konci hřbitova na předposledním náhrobku leží dvě
těla vedle sebe. Leží v těsném objetí, však bez pohybu. „Takže ty pověry
by byly pravdivé? Že by mrtví opravdu vycházeli z hrobů o noci
halloweenské?“
Pravda? Lež?.......
Ráďas
Tato slečna chodí do devítky. Má ráda cizokrajná zvířata hlavně zebry, slony, chameleony a tygry a psy. Ráda peče pro svoje nenapapané
přátele. Miluje stejně praštěné přátele jako je ona, se kterými tráví hodně
času, dál barvu modrou a zelenou a poslední dobou také černou. Ráda
pomáhá, cestuje, fotí, utluče se po čokoládě, je nehorázně ukecaná a jen tak
někdo ji nezastaví.
Tereza Sýkorová
Obyčejná,
chytrá
slečna. Někdy vážně trhlá
a je náladová. V budoucnu
by chtěla být zdravotní
sestrou.
Ráda
chodí
s kamarády ven, a když je
potřeba, tak se učí. Má
ráda
špagety,
černou
barvičku a pejsky. Doma
chová králíky, morčata,
slepice a jednoho pejska.
Tři kůzlátka
Bylo nebylo……. V jedné chaloupce na kraji lesa žila koza Běta
s třemi kůzlaty - Pepou, Láďou a Rozárkou. Jednoho dne se koza
rozhodla, že si zajede do Tesca. Kůzlátka poučila o tom, jak se mají
chovat, že nesmí odemykat nikomu bezpečnostní zámek. Kůzlátka
souhlasila. Zapnula si počítač a maminka odešla. Pořádně je zamkla a
odjela ve svém Ferrari.
Po chvilce přišel vlk, odhodil cigáro a zaklepal na okno. Najednou
se ozvalo : „Kůzlátka, odemkněte zámek, to jsem já, vaše babička ,teda
maminka.“ Kůzlátka poznala, že to není jejich maminka, ale vlkovi řekla:
„Maminko, jaké máš auto ?“ Vlk chvilku hádal, až to nakonec uhodl.
Potom, co vlk odpověděl, se ho kůzlátka zeptala: „Maminko, kam jezdíš na
nákup?“ Vlk se kouknul přes okno a vidí tašku z Tesca. A tak odpoví „No
přeci do Tesca.“ A poslední otázkou bylo: „A maminko, jak se jmenuješ?“
Na to vlk hned odpověděl „Jmenuji se Běta.“ Kůzlátka si po chvilce
rozmyslela, že to jejich maminka je . Otevřela dveře a nikdo tam nestál. A
najednou se objevil vlk, popadnul jedno kůzlátko, strčil ho do auta, potom
popadl další a také ho strčil do auta, jen jedno mu uteklo do lesa.
Chvilku kůzle honil, až ho dohonil. Když ho chtěl strčit do auta, zjistil ,že
tam není už ani jedno. To, které chytil, zavřel a šel hledat ta dvě. Moc
dlouho mu to netrvalo, našel je totiž doma. Obě je chytil a odnesl do auta.
Nastartoval auto a vyrazil domů. Chvilku přemýšlel, jak si je uvaří. Ale
protože nemohl na nic přijít, dojel do obchodu, že si koupí kuchařku.
Kůzlátka nechal v autě, a když byl pryč, šla kolem auta jejich matka, která
je slyšela volat.
Koukla se okýnkem a viděla své děti!!! Rychle zavolala policii. Ta
kůzlátka zachránila a vlka už nikdy nikdo neviděl. Asi někde vykonává
obecně prospěšné práce. A dobře mu tak.
Verísek☺
☺
Nejsem společenský typ, ráda bývám s menším počtem osob.
Chodím do deváté třídy. Mým koníčkem se stal sport. Ráda chodím běhat,
jezdím na kolečkových bruslích a na kole. Už jsem se zúčastnila několika
závodů v běhu i na kole. Od své páté třídy hraju stolní tenis. Docela se mi
daří. Přání mých trenérů plním, to přání je být alespoň 4. v útěše. Začala
mě bavit fyzika, matematika. Také ráda tvořím z korálků, z fima a jiného
materiálu.
Vlastimil Hegenbart
•
•
•
•
•
chodím do IX.A
jsem společenský (aspoň si to o sobě teda myslím)
trochu humorný
mám rád: matematiku, fyziku a francouzský jazyk
jsem trochu přerostlý deváťák, někdy i přerůstající přes hlavu svým
rodičům
Z deníku štěněte
Sedím v tiché tmavé chodbě, haf, a pozoruji psa, který nehybně dělá
totéž naproti mně. Snažím se ho hypnotizováním vybídnout k nějakému
gestu. Ale on jen nehybně dřepí. Má bílou srst a oči jako hnědé lesklé
korálky. Vypadá docela moudře. Rád bych si s ním popovídal, ale kdykoliv
se snažím navázat rozhovor, neodpoví mi. Je vlastně celkem legrační.
Vždycky, když udělám nějaký pohyb, pohne se ve stejný okamžik i ten
pes. Ale když se k němu chci přiblížit a dotknout se ho, zarazí mě divná
stěna. Nechápu to.
Už mě nebaví říkat mu pořád „ten pes“. Ale jelikož mi nikdy
nesdělil svoje jméno, musím si ho pojmenovat sám. Budu mu říkat
William. Je jako moje dvojče. Až na to, že moje jméno se v pár písmenech
liší.William a Willis.
Musím podotknout, haf, že venku mám i lepší psí kamarády.
Sice to nejsou moje kopie, ale úplně jiné rasy psů, které mají vlastního
páníčka a kteří si se mnou rádi hrají. Zatímco William se mnou ven nikdy
nechodí. Ten jenom čeká za tou divnou stěnou, až přijdu a budu ho zase
hypnotizovat. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, tenhle pro mne dosud
nevysvětlitelný jev můžu považovat za největší záhadu svého života. Podle
chování mé paničky jsem zjistil, že lidé považují za záhady a za divné
skoro všechny věci okolo. Moje panička třeba označuje za divnou vědu chemii a trojúhelníky. I když vůbec nechápu, co ta chemie vlastně znamená
a proč se moje panička tak bojí trojúhelníků. William by pro ni byl určitě
mnohem větší záhadou, než tyhle dvě věci dohromady.
Ale to jsem odbočil. Na tajemství mého dvojčete jsem ještě pořád nepřišel,
i když moje panička se k němu chová úplně lhostejně.
Často jen tak sedím v chodbě a pozoruji Williama. Je to celkem fešák
a opravdu vypadá inteligentně. A vždycky, když jsem smutný, tak je on
smutný taky. A když jsem veselý, tak se na mě taky usmívá. Je to můj
nejlepší kamarád. A tak každý den nějakou chvíli strávím sezením v
chodbě a hypnotizováním Williama. Tak dlouhou dobu, dokud na mě moje
panička nezakřičí: "Willis, nekoukej pořád do toho zrcadla, vždyť z toho
zblbneš!"
Willis
A něco i pro menší. Nebojte se, děti. Strašidla jsou jenom
v pohádkách. To proto, abyste byly hodnější a dospělým daly chvíli pokoj.
Tak si najděte pastelky a šťastného méďu i s dýní si v klidu vybarvěte.
Můžete spočítat, kolik má zubů, nebo říct, jestli se oči dýňového strašidla
dívají vpravo nebo vlevo.
Pokud budete mít vlastní zážitek se strašidly, můžete ho předat
některé naší redaktorce (redaktorovi) a my vám ho v příštím čísle
otiskneme.
Tak bububububu ve vánočním čísle.