Stáhněte si veletržní listy ve formátu pdf, velikost 1,9 MB.

Stáhněte si veletržní listy ve formátu pdf, velikost 1,9 MB.

Violu okouzlila rumunská literatura
svým jemným humorem
Postkomunistické
období očima české
a rumunské literatury
Spíše v obecnějších souvislostech, po povrchu věci, se v pátek odpoledne nesla debata
o rumunské a české literatuře po roce 1989.
Za rumunskou stranu na ní přijali pozvání
publicista Marius Chivu a spisovatel Petru
Cimpoesu, za stranu českou pak Antonín
Bajaja. Zpočátku se debata vrátila před rok
1989 a vyplynulo z ní, že v čase totality byl
český čtenář přece jenom v poněkud lepší
situaci díky samizdatům, exilovým nakladatelstvím a zahraničním rozhlasovým stanicím. Naproti tomu bezprostředně po změně režimu ale podle Antonína Bajaji čeští
spisovatelé poněkud „šetřili“ nově nastalou
dobu a začali se tématům raných 90. let
věnovat až s určitým odstupem. Pokud se
týče reflexe časů socialismu, vyjádřil Petru
Cimpoesu obavu z děl mladých autorů bez
osobní zkušenosti, která je podle jeho názoru podstatná k prokreslení a autenticitě
prostředí. Marius Chivu vyjádřil námitku, že
v takovém případě by mohly těžko vznikat
historické romány, nicméně Antonín Bajaja
se v rámci diskuze přiklonil k názoru Petrua
Cimpoesa. Výrazná část debaty se věnovala širší charakteristice politických proměn
v obou zemích, které probíhaly a probíhají
do značné míry obdobně.
IK
Jedním z vrcholů doprovodného programu
veletrhu Svět knihy bylo bezesporu autorské
čtení pěti rumunských spisovatelů, které se
konalo v pátek večer v příjemném prostředí
literární vinárny Viola. Ukázky ze svých děl
v rumunském originále přečetli básník Nicolae
Prelipceanu (na levém snímku), prozaik Petru
Cimpoeşu, prozaička a novinářka Gabriela
Adameşteanu, básník Gabriel Chifu a básník
a satirik Mircea Dinescu (postupně zleva na
pravém snímku). České překlady ukázek velmi expresívně přednesly mladé herečky Věra
Hollá a Pavla Drtinová (na snímku vpravo).
Celým večerem velmi vtipně provázel ředitel
Rumunského kulturního institutu v Praze, pan
Dan Mircea Duţă. Diváci, kteří na tento velmi
příjemný večer zašli, ocenili zejména moudrý
a přirozený humor, který v různé míře obsahovaly všechny čtené ukázky – i ty básnické.
RaŠ
Převedení reality do fikce
V neděli dopoledne se ke společné debatě šešli dva rumunští autoři, konkrétně novinářka
a spisovatelka Adina Rosetti a prozaik a scénárista Florin Lăzărescu, kteří společně s českou
spisovatelkou Petrou Hůlovou probírali své tvůrčí postupy, kdy prožitou realitu proměňují ve
smyšlené příběhy. Pořad moderoval rumunský žurnalista Marius Chivu.
Finská literatura v Praze
Spisovatelka Markéta Hejkalová představovala na letošním ročníku Světa knihy osobnosti finské poezie a prózy.
V sobotu dopoledne měli možnost návštěvníci veletrhu se setkat s finskou básnířkou Vilja-Tuuliou Huotarinen a básníkem a spisovatelem Jarkko Tonutim. Zazněly ukázky z jeho
prozaického díla, a to jak v originále, tak
v českém a slovenském překladu. V autorském
k poezii slovy: „Nic není těžšího, než napsat
dobrou báseň, nic není krásnějšího, než když
se to podaří.“ V hledišti byla přítomna i finská
prozaička Leena Parkkinen, která se svěřila, že
začínala také psaním básní a dodala: „Naštěstí
jsem se toho vzdala, mám sklony k ostrovtipu,
podání a českém překladu pak diváci vyslechli rovněž ukázky z básnické sbírky Vilji-Tuulia
Huotarinen Místo ženy, jejíž české vydání se
očekává v dohledné době. „Ženství je pro mě
takové mystérium, o němž se snažím psát.“
vysvětlila autorka na vrub své sbírky. Závěr setkání se proměnil v nenucenou přátelskou debatu, do níž se zapojilo svými dotazy a názory
i publikum. Jarkko Tonuti shrnul svůj vztah
což nepovažuji v tomto případě za dobré.“
Spisovatel Markus Nummi, rovněž přítomný
v publiku, se svěřil: „Od dvanácti let jsem psal
básně a pak jsem toho také nechal. Před pár
lety jsem ale napsal libreto k opeře, které vy­
šlo jako sbírka poezie, a tak jsem se rozhodl,
že se k básním přece jenom vrátím.“
IK
Před rokem 1989
jen literatura
mluvila pravdu
Pravda v rumunské
a české literatuře
před rokem 1989
V sobotu odpoledne proběhla v rámci letošního ročníku Světa knihy debata pod názvem Před rokem 1989 jen literatura mluvila
pravdu. Za rumunskou stranu se jí zúčastnili
básník Mircea Dinescu, básník a novinář Nicolas Prelipceanu a publicista a spisovatel
Marius Chivu. Za českou stranu pak spisovatel a publicista Ivan Binar. Hlavním tématem
diskuze byla možnost, respektive nemožnost pravdivého zachycování skutečnosti literatury v komunistických časech. Je pochopitelné, že problém byl v mnoha ohledech
v obou tehdy socialistických zemích obdobný. Z diskuze ovšem vyplynulo, že v každé
zemi měl určitá specifika.
Česká literatura se vedle své oficiální odnože opírala o výrazný samizdat a tituly
exilových nakladatelství. V tomto ohledu na
tom bylo Rumunsko odlišně. V podstatě tu
neexistovaly tzv. „šuplíkové“ knihy, kterým
by se dostávalo samizdatového zveřejňování. Rumunští hosté vysvětlili historické souvislosti národního naturelu, který se utvářel
pod pětisetletou tureckou nadvládou. To
naučilo Rumuny, spisovatele nevyjímaje,
způsobům, jak vyjít s představiteli moci
a nacházet okliky, které literatuře popřávají více prostoru. Tak to bylo i s rumunskou
cenzurou, která byla v 80. letech oficiálně
zrušena, ale tím paradoxně zhoršila situaci
básníků a spisovatelů narůstající autocenzurou. Diskutující rovněž dospěli k názoru, že
literatura v době nesvobody na sebe logicky
vzala i úkol, který za normálních okolností
přísluší spíše žurnalistice. Tedy informovat,
sdělovat pravdu, byť mnohdy v jinotajích,
metaforách a nebo mezi řádky.
IK
Meir Šalev – pokračovatel slavného rodu
Izraelský prozaik, esejista a novinář Meir
Šalev se narodil v roce 1948 v mošavu Nahalal, dnes žije v Jeruzalémě. Vystudoval
psychologii na Hebrejské univerzitě a svou
kariéru začal jako producent a moderátor. Šalev, který pochází ze slavného spisovatelského
rodu, vydal svoji první knihu, Ruský román, až
roku 1988. Od té doby mu vyšlo šest dalších
románů, zatím posledním je Moje ruská ba­
bička a její americký vysavač (2011, Garamond
2012). Píše též literaturu faktu, knížky pro děti
a je známý jako autor sloupků ve víkendovém
vydání novin Jediot achronot. Obdržel řadu
literárních cen, mezi nimi též prestižní Brennerovu cenu za román Chlapec a holubice
(2006). Romány Meira Šaleva byly přeloženy
do více než dvaceti jazyků.
V Izraeli je Šalev zmiňován jednohlasně
s Davidem Grossmanem a Amosem Ozem.
Jeho dílo oplývá biblickými reminiscencemi
i klasickými literárními tématy, a je též úžasně zábavné. Šalev je vynikající vypravěč, jehož
magický realismus bývá přirovnáván k dílu
G. G. Márqueze. Závažné dějinné proměny
jako osídlení země Izrael a šoa nejsou v jeho
díle nahlíženy coby události s morálně-historickým významem, nýbrž použity coby materiál pro příběh a vytváření mýtu.
Na počátku 20. století se mnoho idealistických Židů z Ruska usídlilo v Palestině a jejich
úsilí položilo základ modernímu státu Izrael.
Šalevův Ruský román předestírá groteskně
vážné zpodobení družstevní vesnice v Izraeli,
jež připomíná Chagallovy obrazy: podobně
jako ony je silné především atmosférou, barvami a symboly. Všechny postavy se pohybují
na pomezí uvěřitelnosti – svérázný učitel Pines, jenž prokládá svou řeč biblickými citáty a sbírá broučky, strážník a terorista Rilov,
trávící dny v kanalizaci, či strýc Efrajim, který
zmizí s milovaným býkem na zádech. Podobně pozoruhodná jsou zvířata: zádumčivý mezek Zajcer se svými neotřesitelnými zásadami,
pelikáni přinášející v zobáku poštu z Ruska či
kocour Bulgakov, z nějž zkažená lidská společnost udělala zabijáka. Šalev si tropí šprýmy
z národních mýtů a utopických vizí izraelských
průkopníků, přičemž rafinovaně využívá poetiky východoevropské jidiš literatury.
JaCh
Indičtí spisovatelé se představili na Světě knihy
V neděli krátce před polednem měli návštěvníci letošního ročníku Světa knihy možnost setkat se hned s pěticí významných indických spisovatelů a básníků. Pro českého
čtenáře je až nepředstavitelné, že Indie používá oficiálně čtyřiadvacet jazyků a každý
z přítomných literátů byl představitelem některého z nich.
Soníl Gangapádhjáj, president celoindické
beztřídní společnosti cestou poezie a obyvaLiterární akademie a největší žijící bengálský
telstvo, nevyjímaje dlaždičů nebo sexuálních
spisovatel prozradil: „Je nás tady pět indických
pracovnic, začalo psát básně. Poezie je tu stále
spisovatelů, ale abychom se spolu domluvili,
velmi oblíbená a náklady básnických sbírek se
musíme mluvit anglicky.“ Bengálština, ve které
pohybují mezi dvěma až třemi tisíci
píše, je jedním z významných indických jazyků a
Raméš Sandra Šáh je představitelem hindje současně používána i v sousedním Bangladéši.
sky psané literatury. „Náboženství a politika
Agrahára Krišnamúrti je představitelem
můžou lidi rozdělovat“ prohlásil, „ale pak je
kannadské literatury z jihu Indie, kterým hotady síla, která může lidi spojovat, a tou silou
voří v současnosti zhruba šedesát milionů obyje literatura.“ Zaujal rovněž informací, že řada
vatel. Má za sebou půldruhého tisíciletí vývoje
českých autorů jako Jan Otčenášek, Ludvík Aša velmi zajímavý moment nastal ve dvanáctém
kenazy nebo Milan Kundera je přeložena do
století. Tehdy muži pera vyzvali k vytvoření
hindštiny a v Indii dobře známa.
Představitelem západoindického Aškenázi
Gudžarátu byl na Světě knihy básník a kritik
Raman Sóni. Gudžarádština, rodný jazyk Mahátmy Gándhího, vznikla v 11.století a v současnosti ho používá na 60 milionů obyvatel.
Tvoří v něm na 1200 básníků a spisovatelů.
Pankadž Thákur představil poté literaturu
severovýchodu, literaturu ásámskou. Přiznal,
že k Praze ho váže silné osobní pouto a to
i díky Kavkově Proměně a dvěma Kunderovým knihám, které přeložil do svého rodného
jazyka.
Milým vyvrcholením indické návštěvy byl
křest knihy Srdce je bezpečnou adresou Pankadže Thákura, kterou pokřtila ředitelka Světa
knihy Dana Kalinová a Soníl Gangapádhjáj.
IK
Word Express
aneb literatura
na kolejích
Počítač mě rozptyluje
Vlámský spisovatel, laureát Ceny EU za
literaturu Peter Terrin, přijel na veletrh
představit svou oceněnou knihu Hlídač,
která nyní vychází v češtině.
„Čeština je první jazyk, kde Hlídač vychází, ale chystá se celkem třináct překladů,“
říká Peter. Za zahraniční úspěch vděčí kniha
evropské literární ceně, kterou Peter získal
v roce 2010. „Rozhodně mi tato cena pomohla k tomu, abych se představil zahraničním čtenářům, ale do normálního života
mi žádnou změnu nevnesla,“ hodnotí svůj
úspěch Peter. Hlídač je velmi zajímavé a ojedinělé čtení. Přestože se nejedná o žádnou
útlou knížku, má přes 300 stran, odehrává
se prakticky stále na jenom místě, v suterénu velkého, ale prázdného obytného komplexu, a hrdiny jsou dva hlídači, kteří budovu až fanaticky hlídají, přestože v ní nikdo
není. „Zatím mně žádný čtenář nevyčetl, že
jsem se tak rozepsal a nedopřál mu žádné
změny prostředí. Hlídači prostě vykonávají
svou práci a ani je nenapadne, že to vlastně
nemá smysl, že nikoho ve skutečnosti nehlídají. Jsou zahleděni do myšlenky, že když
budou dobře hlídat, firma je povýší, a tak
hlídají a hlídají.“ Psychologicky rozehraná
zápletka dostává čtenáře až před otázku,
zda jsou hlídači dva, zda není jen jeden
a jeho kolega pak výplodem jeho zmatené
fantazie, „Na to bych nerad odpovídal, protože vlastně sám odpověď neznám. Je na
každém čtenáři, jak si to vyloží.“ Zajímavá
není jen samotná tvorba Petera Terrina, ale
také způsob jakým pracuje. Tvoří ve vlámštině, což samo o sobě není tak obvyklé, ale
překvapivé je, že píše na historickém psacím
stroji. „Počítač mě rozptyluje. Představte si,
že napíšete tři věty a přemýšlíte jak dál. Ve
chvíli, kdy sedíte u počítače, si řeknete, tak
se podívám na maily nebo na Facebook
a pak se k tomu vrátím. Počítač rozptyluje,
u psacího stroje se vám tohle nestane, tam
můžete jen psát a přemýšlet.“
JaM
Jihovýchodní Evropa – tedy Balkán a celé
Černomoří – je regionem, kde vzniká pozoruhodná literatura, která si i v dnešním
unifikovaném světě zachovává svoji originalitu, autenticitu a navazuje na svoji
dlouhověkou tradici. Jenže díla tamějších
autorů často nepřekročí hranice svého
národa. Není totiž snadné se prosadit na
evropském knižním trhu. A v tomto ohledu to mají mnohem těžší mladí a začínající autoři.
Proto společnost Literature Across Frontiers
přišla s velmi mladistvým a originálním projektem literárních vlaků, který dostal název Word
Express, což je slovní hříčka s názvem historického rychlíku Orient Express. V roce 2009 byly
vypraveny první tři vlaky – ze Sarajeva, Bukurešti a Lublaně – a všechny měly konečnou
stanici v Istanbulu, kde se v tom roce konal
první místní literární festival. Vlaky cestovalo
asi 70 mladých talentovaných autorů nejen ze
zemí Balkánu, ale například i Gruzie, Arménie
či Turecka. Ve vlacích a na zastávkách probíhaly diskuze, autorská čtení, překladatelské
dílny, performance a různá představení. Mladí autoři z různých jazykových oblastí se učili komunikovat, porozumět si a vzájemně se
obohatit. Někteří přímo z cesty psali své blogy
s osobními postřehy a zážitky. V roce 2010 se
odehrál druhý ročník této akce a pro letošní
rok se připravuje novinka, kdy nebudou vypravovány vlaky, ale jakési literární autobusy,
které projedou středním Tureckem.
O svých osobních zkušenostech s tímto
projektem přišla pohovořit ředitelka pořádající společnosti Literature Across Frontiers
Alexandra Büchler a také tři autoři, kteří se
zúčastnili předcházejících ročníků akce – Ivan
Christov z Bulharska, Zaza Koškadze z Gruzie
a Pelin Özer z Turecka. Tito mladí literáti se
shodli na tom, že pro rozvíjení spisovatelských
schopností je nesmírně důležitá možnost
cestování, poznávání jiných krajů a kultur
a možnost komunikace s podobně zaměřenými lidmi z jiných zemí. A v tom je právě smysl
celého projektu Word Express. Pro ty, kteří se
o projektu chtějí dozvědět více, fungují webové stránky www.word-express.org
RaŠ
Komiksové Německo
Odborník na komiksovou literaturu Wolfgang Strzyz představil návštěvníkům veletrhu produkci našich západních sousedů.
„Německo je ve srovnání s Francií nebo Spojenými státy velmi malý trh. Komiksy se u nás
vydávají nejčastěji v nákladu tisíc kusů a bestsellery dosáhnou maximálně na číslo patnáct
tisíc. Nejsme opravdu žádná velmoc, ale komiks u nás má dlouhou tradici,“ řekl Wolfgang
Strzyz na úvod. Ryze komiksová nakladatelství
začala v Německu vznikat v 80. letech minulého století a otevřely se i specializované obchody. „V posledních dvou třech letech se rozvíjí
také on-line prodej, ale já osobně si myslím,
že je škoda, že se do obchodů už nechodí.
Mělo a má to své kouzlo.
Manga versus komiks
Jak už Wolfgang Strzyz zmínil na setkání
s kolegy z ostatních evropských zemí, v Německu se čtenáři dělí na dvě skupiny: na příznivce tradičních komiksů a na fanoušky japonského stylu manga. „Čtenáři komiksů si myslí,
že manga je něco hrozného a naopak. Každý
zarytě fandí tomu svému.“ Komiksy v Německu vycházejí především ve formě sešitů.
U manga byl ponechán obvyklý formát „do
kapsy“ a původní členění textu, tedy odzadu kupředu. „Oproti ostatním zemím, včetně
České republiky, je u nás ohromná vlna manga. Možná bych řekl, že je toho až moc.“
Síla tradice
Vedle manga a tradičních komiksů zahraniční
i domácí produkce se u německých čtenářů těší
oblibě i některá klasická dílka. „Velký úspěch má
série Mosaik. Začala vycházet už koncem 50. let
jako socialistická odpověď na západní komiksy.
Nepoužívaly se bubliny, protože to bylo už moc
americké, ale text se uváděl v okénku u dolního okraje. Dnes Mosaik dostala nový kabát, ale
úspěšná je stále stejně. Generace, která na ní
vyrostla, si ji každý měsíc kupuje jako nostalgii
a předkládá ji i svým dětem.“
Kreslené hity
V poslední části své přednášky představil
Wolfgang Strzyz komiksové hity, které hýbou
Německem. „Je to třeba kartoon Nichtlustig
(nevtipný), který se stal doslova fenoménem.
Autor tato jednotlivá komiksová okénka
s uzavřenou pointou začal publikovat na internetu, každý den zveřejnil jedno okénko, až
se z toho postupně stal velký hit. Dnes jeho
kartoony vycházejí i knižně a autor je tak
úspěšný, že na poslední autogramiádě podepisoval celých šest hodin.“ Mezi nejoblíbenější
komiksy našich německých sousedů pak patří
Das Wolkenvolk, Die Sache mit Sorge nebo
Die Wolke, všechny z originální německé produkce. Komiksová tvorba má v Německu velkou podporu, pro fanoušky bylo zbudováno
speciální centrum a domácí autoři mají cestu
otevřenou. Komiks tam skutečně žije! JaM
Anna Sommer
Komiks
jako
vystřihovánka
Švýcarská autorka Anna Sommer boří
zažitá klišé o tom, jak má komiks vypadat. Vystřihuje, leptá, lepí a vůbec
tvoří jinak než ostatní.
„Vlastně jsem vůbec neměla v úmyslu stát
se komiksovou autorkou, přišlo to samo.
Pracovala jsem jako grafička a u toho jsem
občas něco nakreslila nebo vystřihla a pomalu jsem se tomu věnovala víc a víc,“ popsala začátky své úspěšné dráhy Anna. Nejprve tvořím příběhy, o technice a kompozici
přemýšlím až poté.“ První komiksy vznikaly
jako lepty. „Tato technika je nevhodná pro
texty, protože kdo ji zná, ví, že se vám text
otiskne obráceně, a proto jsou některé mé
komiksy čistě výtvarné. Je to náročnější, protože si nemůžete v ději vypomoci textovým
Jak se dělá komiks
Rumunský komiksový tvůrce Alexandr Ciubotariu v pátek v tvůrčí dílně názorně ukázal, jak
se rodí komiks. „Každý autor má svůj způsob, není to univerzální metoda, takže to neberte
jako jediný recept,“ řekl ke stripu, který začal vytvářet přímo před zraky diváků. „Nejprve si
vytvořím rámeček pro strip. Pak nakreslím skicu hlavních objektů a poté je rozpracuji do detailů. Dalším krokem je vytažení hlavních obrysů, čímž se dostaneme k finální verzi. Nakonec
naneseme barvy a umístíme text,“ popsal svůj postup. Celý strip vznikl pomocí počítače, který
dnes využívá stále více tvůrců, za necelou půlhodinu, což ale samozřejmě neznamená, že komiks je jednoduchý žánr. Naopak, vtisknout do omezeného prostoru myšlenku, navíc poutavě
graficky zpracovanou, je umění.
JaM
vysvětlením, musíte všechno sdělit výtvarnou formou.“ Další techniku, kterou Anna
v komikové tvorbě využívá, je vystřihování
a lepení. „Jako první si vyberu papír, který
použiji. Když jsem například vytvářela obrázky pro Japonsko, vybrala jsem si krásný
japonský papír. Skicu si nikdy na papír nemaluji, rovnou stříhám. Výhodou této metody je, že si pak mohu s kompozicí pohrát,
můžu si hýbat s postavičkami, je to skoro
animace,“ popisuje Anna zajímavou techniku. Tradičního kreslení se ale také nevzdává. Přesto ani tady se nechová podle komiksových pravidel. „Nedělám rámečky, což je
pro komiks charakteristické, nepotřebuji
kresby členit, protože v nich nemám text.
Pokud by tam text byl, bylo by to rázem nepřehledné, ale takhle jsou to čisté kresby,“
dodala a představila divákům své komiksy
Lyžařka nebo Deník Anny Frankové.
JaM
ABC jako průkopník komiksu v Čechách
V padesátých i dalších socialismem poznamenaných letech neměly děti mnoho možností setkat se s komiksem. Výjimkou byl časopis ABC.
V úvodu setkání s bývalými i současnými
pracovníky časopisu zavzpomínal na jeho
historii někdejší šéfredaktor Vlastislav Toman, který stál v čele ABC pětatřicet let a stál
i u jeho prvních krůčků. ABC se postupem
času stalo fenoménem a v roce 1989 dosáhl nákladu 350.000 výtisků. Právě Vlastislav
Toman byl autorem prvního komiksu, který
byl v ABC uveřejněn. „Jako námět jsem si
vybral cestu tří dětí, které jely na prázdniny
do Sovětského svazu. Bylo to vlastně takové fantasy. Téma cesty do Sovětského svazu
bylo zvoleno záměrně, abychom nemuseli
bojovat s ideology, kteří zastávali názor,
že komiks není pro socialistické děti,“ zavzpomínal Vlastislav Toman. „ABC se stalo
vlajkovou lodí ve vydávání komiksů. Měli
jsme jeden komiks na vnitřní stránce, jeden
na zadní a další menší komiksy. V 70. letech jsme na žádost čtenářů, kteří si přáli
mít kompletní sérii příběhů, přidali také
komiksové speciály.“ Nadčasovost a kvalitu
komiksů, které vycházely v ABC, dokazují
například Kruanova dobrodružství, která
znají i dnešní děti, dočkaly se internetové
aplikace a měly by být dokonce i filmově
zpracovány. Co na tom, že jim je už hezkých
pár desítek let. Kvalita se nezapře.
JaM
Tři generace šéfredaktorů časopisu ABC od jeho
založení se sešly na veletrhu u jednoho stolu.
Ilustrace versus
Československé legie ožívají komiks
Nemnoho českých či československých příběhů bývá zvěčněno v dílech francouzského
komiksu. O to kladněji zareagovali fanoušci na zprávy o cyklu Svoboda!, jehož první
díl vyšel přesně před rokem ve francouzském nakladatelství Futuropolis.
Děj devítisvazkové epopeje
přivádí čtenáře do česko-ruského prostředí první světové
války, z jejíchž bojů se po
transsibiřské magistrále stahují oddíly českých legií. Na
letošní Svět knihy přijel sám
jeho autor, bretaňský spisovatel Kris. Zvučnou francouzštinou se rozhovořil o knize,
svých plánech i cestách, které
podnikl pro detailní nastudování atmosféry.
„My nejsme historici,
nýbrž spisovatelé.“, uvedl
tvůrce i za svého kreslíře
Jean-Denis Pendanxe. „Sice
pečlivě sbíráme a třídíme
dochované údaje, ale poté přijde čas se odpoutat a tvořit fikci. Není to dokument, spíše
smyšlený příběh s francouzským náhledem
na téma.“ Nápad vznikl v autorově hlavě již
v roce 2002. Krise, který neskrývá svůj zápal
pro historii, zaujala zápletka českých vojáků na Sibiři a po přečtení Haškova Švejka se
rozhodl příběh legionářů ztvárnit v komiksu.
Plány na trojdílnou sérii brzy nemohly naplnit autorovy ambice a s devíti samostatně
vydávanými částmi se jedná o nejrozsáhlejší
spisovatelovu řadu. První kniha, končící událostmi v Čeljabinsku, se ve Francii prosadila
a od příštího roku budou další díly vycházet
v půlročních intervalech.
Kromě studia psaných pramenů se Kris
v roce 2010 rozhodl i pro cestu vlakem skrz
Sibiř. „Jel jsem jen tři týdny, ale urazil jsem
stejnou trasu a vše jsem si živě představoval.“,
řekl na toto téma autor. „Ale jel jsem v květnu, a proto spolu s kreslířem plánuji další cestu, tentokrát v zimním období.“
Řeč přišla i na název díla. I pro francouzskou verzi totiž spisovatel prosadil český titulek Svoboda!. Motto legionářů totiž dobře
zní i uším rodilých mluvčí, a pro úspěch proto
stačilo ve francouzštině připojit vše vysvětlující podtitulek Imaginární deník české legie.
V současné době probíhají jednání směřující
k vydání komiksu i v Česku. Měli bychom se
dočkat celkem tří svazků obsahujících každý
po třech dílech. Jméno nakladatelství, či termín uvedení, si ovšem Kris nechal pro sebe.
OnŠ
Je jedno, zda výtvarník kreslí komiks
nebo ilustruje knihu? Je v tom nějaký
rozdíl? Nad touto otázkou se sešli komiksoví autoři a zároveň ilustrátoři Tomáš
Chlud a Karel Jerie.
„Samozřejmě, že mezi ilustrací a komiksem
je rozdíl. Ilustrace je určena k textu v časopise nebo v knize a je jen doplňkem. Komiks
je svébytné dílo, sám nese myšlenku, vypráví příběh,“ řekl na úvod Karel Jerie. „Já sám
mám k ilustraci téměř poetický vztah, beru ji
jako umění, ale komiks to je zábava, i když to
samozřejmě zlehčuji, protože ze své vlastní
zkušenosti dobře vím, jaká je to dřina,“ dodal
Tomáš Chlud. Oba přítomní autoři se shodli na
tom, že komiks má své zákonitosti, kterých je
třeba se držet, zatímco ilustrace vám takové
hranice neklade. Na druhé straně připustili, že
pokud jste nejen kreslíři, ale zároveň i autoři
komiksu, máte také svou svobodu. „Pracujeme
se scenáristy i bez nich. Někdy mi stačí, když
scenárista napíše jen v bodech, jak si děj představuje, a já už si to sám převedu do obrázků.
Někdy má ale scenárista příběh domyšlený do
detailů a to pak tedy plním jen jeho představy,“ přiblížil Karel Jerie práci na komiksu. Oba
­autoři připomněli, že ilustrace jsou vnímány
především ve spojení s knihami, ale své místo
mají i v časopisech. I tady jsou ovšem určité
zákonitosti. „Časopis má různá omezení, vytyčí vám určitý prostor, který nesmíte překročit,
mají požadavky na zpracování, nechtějí třeba
velké detaily a vlastně vám nedávají velký prostor ke kreativitě.“ Z diskuse tedy vyplynulo,
že komiks i ilustrace mají k sobě blízko, ale
zároveň se v mnohém liší, protože mají svá
specifika. Dobrý kreslíř komiksů tedy nemusí
být dobrým ilustrátorem a naopak. JaM
Televize jako veřejná služba
Co si vlastně máme představit pod pojmem veřejná služba v televizním vysílání? To je léta pokládaná otázka, na kterou
ovšem neexistuje univerzální odpověď.
V sobotu se na veletrhu Svět knihy odehrála jedna z diskuzí, která se pokoušela
na tuto otázku alespoň částečně odpovědět. Mezi diskutující přijali pozvání člen
Rady České televize Michal Jankovec, Miroslava Kaňková z oddělení vnější komunikace České akademie věd a za televizní
tvůrce Martin Štoll a Petr Kaňka z Literární akademie Josefa Škvoreckého.
Radní Michal Jankovec uvedl pět základních
kritériích veřejnoprávnosti, o jejichž naplňování se bude Česká televize snažit. Předobraz
těchto kritérií vznikl v britské BBC a modifikovaně ho přejali veřejnoprávní televize téměř
desítky evropských států. Podle těchto kritérií
lze za nositele veřejné služby považovat takový
pořad nebo film, který zaprvé informuje, tedy
přináší nové, ověřené a vyvážené informace,
zadruhé vzdělává. Zatřetí by měl stimulovat
kvalitu a kreativitu nejen ve vlastním vysílání,
ale v celé národní kultuře. V praxi to znamená, že by televize měla dát prostor co nejširšímu spektru autorů a směrů, a její tvorba by
měla být diversifikována k divákům s různými úrovněmi vkusu. Čtvrtým kritériem je pak
prezentace České republiky a jejích regionů
směrem k domácímu publiku, což znamená
pěstování zdravého patriotismu a vlastenectví. Posledním kritériem je představování České republiky směrem k zahraničnímu publiku
a obráceně seznamování domácích diváků se
zahraničím. Aby bylo opodstatněné natáčení
nějakého pořadu veřejnoprávní televizí, musí
takový pořad nebo film jednoznačně naplňovat alespoň jedno z výše uvedených kritérií.
Miroslava Kaňková informovala, že míru
veřejné služby nelze poměřovat tradičními
ukazateli sledovanosti jako jsou rating nebo
share. Například činnost BBC je hodnocena
prostřednictvím hodnoty reach, která měří,
jak velké procento populace je osloveno jejím
vysíláním alespoň 15 minut týdně.
Martin Štoll v této souvislosti vyslovil naději, že nové vedení České televize změní přístup
k autorské tvorbě od pasivní dramaturgie,
která jen očekává, s čím autoři přijdou, k aktivní dramaturgii, kdy bude schopná definovat
vyvážené programové vize a k jejich naplnění
pak motivovat a vyzývat autory.
A protože účastníky a návštěvníky veletrhu Svět knihy zajímají zejména programové
záměry České televize ve vztahu k literatuře,
požádali jsme o krátký rozhovor současného
ředitele programu ČT, Mgr. Milana Fridricha.
Jakou roli bude hrát literatura a knižní
kultura v nových programových vizích ČT?
Česká televize je veřejnou službou, která
podporuje literaturu a význam čtení pro společnost. Informace o literatuře se pravidelně
objevují na programech ČT2 a ČT24. Význační spisovatelé jsou hosty nejen ve speciálních
pořadech, nýbrž i v pořadech jako je Hydepark, Události, komentáře, Před půlnocí nebo
Studio 6. Nedílnou součástí programu České
televize jsou inscenace nebo filmové přepisy významných literárních děl. ČT2 odvysílala
v poslední době například filmy podle děl Alberta Moravii – Horalka nebo Pohrdání, Michela Houellebecqa – Elementární částice a mnoho
dalších. Filmy mohou diváky vést ke knihám
a obráceně. Současný svět je multimediální
a cílem ČT je nabízet co nejzajímavější program, který by přinášel poznání, vedl k většímu
porozumění světu a uměleckému zážitku.
Má svět knih a literatury co nabídnout
dnešnímu televiznímu vysílání?
Knihy jsou čím dál větší inspirací pro filmovou a televizní tvorbu. Existence Edice ČT
dokazuje, že to funguje i obráceně. Populární
pořady, dětské, naučné, cestopisné, ale i seriály, si vedle televizního zpracování nacházejí
i věrné čtenáře. Známost dětských postaviček
z Večerníčků a pohádkových pásem vede děti
ke čtení. Nemusejí jen sledovat televizi. Ale je
na rodičích, zda si rozměr produkce ČT uvědomují. ČT postupuje tak, aby nejen dětem nabízela multimediální mix. Pro děti ČT připravuje
speciální pořady, zábavné i vzdělávací, vydává
si knihy a spustila i speciální dětský web www.
tyyo.cz pořadu Planeta Yó. ČT podporuje literaturu formou, která je pro její diváky nejoptimálnější a bude v tom pokračovat. ČT je tradičním vysílatelem pořadů o literatuře jako je literární revue Třistatřicettři nebo předávání výročních cen Magnesia Litera. Chystá se nějaký nový počin
v této oblasti?
ČT dělá hodně v informování o knižním trhu
ve zpravodajství na ČT24, na to nesmíme zapomínat. Magnesia litera je taková třešnička na dortu
a ČT je hrdým vysílatelem této akce. Programy
ČT1 i ČT2 nyní čekají, s jakými nápady přijdou
noví kreativní producenti, kteří by měli být navrhovateli nových cyklů a nového pojetí různých
oblastí – kulturního vysílání, menšin, umění atd.
Knihy, potažmo literatura zůstane jednou z priorit pořadů o české i světové kultuře.
Může ČT udělat více pro propagaci současné moderní české i světové literatury či
pro podporu čtení u nejmladší generace?
Myslím, že Česká televize dělá docela dost
už nyní. Teď je důležité, aby se vymyslely nejvhodnější formáty pro nejmladší generaci,
a zde bude velmi záležet na nových médiích,
internetu, jak tam se promítne vysílání ČT
a jeho možnosti. Internet je médiem číslo 1
mezi dětmi a teenagery, ale to neznamená, že
kniha má u nich menší šanci. Jen se o ní vůbec musejí dozvědět a musí je někdo ke čtení
dovést. Tady vidím roli pro ČT. Jak v televizním vysílání, tak v nových médiích a například
i Edici ČT. Česká televize nad rámec pořadů podporuje takové veřejně prospěšné aktivity, které
kromě osvětových a charitativně-humanitárních přinášejí veřejnosti také vzdělávací
nebo sociální projekty. Tato podpora spočívá
v poskytování prostoru pro bezplatné vysílání
osvětových spotů. Mezi takto podpořené projekty patří v letošním roce opět dlouhodobý
celostátní projekt Celé Česko čte dětem, který
má za cíl popularizovat českou literaturu mezi
mladou generací a popularizovat pravidelné
čtení nejmenším dětem. Tyto cíle napomáhají
správnému psychickému a morálnímu vývoji
dítěte. Pořádající obecně prospěšná společnost v rámci projektu organizuje po celý rok
akce veřejného čtení dětem. Česká televize se
podílí na propagaci a podpoře celého projektu nejen vysíláním osvětových spotů, ale také
uvedením informací o konkrétních aktivitách
projektu v pořadech ČT. Kromě vzdělávacího
a osvětového projektu Celé Česko čte dětem
se objevuje na obrazovce také charitativní
projekt Čtení pomáhá, jehož cílem je pomáhat vybraným neziskovým organizacím a jejich
projektům prostřednictvím dětského čtenáře.
RaŠ
Českou knihu vyhrála Číňanova pěna
Zbrusu nová cena Česká kniha si pro slavnostní vyhlášení vítěze zvolila
veletrh Svět knihy. Posláním této ceny je rozšiřovat obec čtenářů české
literatury v zahraničí. Porota složená z akademiků, překladatelů a knihkupců vybrala sedm finalistů ze 108 přihlášených knih. Ve finálové sedmičce se ocitla díla:
Michal Ajvaz: Lucemburská zahrada, Bianca Bellová: Mrtvý muž,
Vladimír Binar: Číňanova pěna, Radka Denemarková: Kobold, Sylva Fischerová: Pasáž, Josef Moník: Schweik it easy, Viktor Šlajchrt:
Bankrot.
„Všech sedm knih by mohlo vyhrát. Každá je něčím výjimečná. Bylo
opravdu těžké, vybrat z nich jednoho vítěze,“ řekl člen poroty prof. Petr
Bílek. Držitelem ceny se nakonec stala kniha Číňanova pěna Vladimíra Binara. Vítěz dostal finanční dar a především možnost vydání v některém z patnácti partnerských zahraničních nakladatelství.
JaM
Držitelka prestižní Ceny Františka Kriegla
za občanskou statečnost Vladimíra Dvořáková
na Světě knihy
Na nelehké otázky, které zajímají řadu občanů, jako je politická etika, klientelismus, korupce, „odklánění“ peněz na ministerstvech,
ztráta důvěryhodnosti vlády a proč to vše
vzniká, se snažila v sobotu odpoledne v rámci besedy v sále Rosteme s knihou odpovědět
politoložka profesorka Vladimíra Dvořáková.
Zároveň zde také představila svou knihu Rozkládání státu.
„V boji proti korupci jsem spíše pro postupná než radikální řešení. Klíč je profesionální
státní správa, která není pod vlivem politiků.
To znamená, každý ten který úřadník, který
něco rozhoduje, je pod tím podepsaný a má za
to odpovědnost a nikdo, ani ministr to nemůže
změnit. To by mělo platit i pro nižší správu, kde
to také nefunguje. V tom okamžiku, kdy jsou
úředníci závislí na vůli politiků, tak se v podstatě nemůžou bránit a děje se to, co se děje“.
Za největší problém považuje Vladimíra
Dvořáková, že je odděleno rozhodování od
odpovědnosti. „Někdo rozhodne, ale nenese odpovědnost“. Jako příklad uvedla kauzu
plzeňských práv. Dále zdůraznila: „A my jsme
rozpojili právo a odpovědnost. Vezměte si
třeba zákon o exekucích. Exekutoři postupují
podle zákona, ale ten zákon dostává do neřešitelných situací sociálně slabé, staré lidi, kteří
podlehli podvodníkům, co v tom umí chodit.
Postižení tak vlastně nemají řešení, protože
to všechno probíhá podle práva. Ale ty zákony připravovali určití lidé, z nichž někteří byli
na ministerstvu spravedlnosti, měli advokátní
kanceláře a nastavili zákony tak, aby je bylo
možné zneužívat. Toto je jedna z nejstrašnějších věcí, která může nastat, protože takovým
lidem se nedá věřit.“
IK
Tudy jenom procházíme
Právě tak se jmenuje knižní biografie nejslavnějšího žijícího českého kameramana Miroslava Ondříčka, kterou
napsal Miloslav Šmídmajer. Miroslav Ondříček je znám
především jako „dvorní“ kameraman filmů Miloše Formana, a to jak těch ze 60. let náležících do české filmové
nové vlny, tak těch amerických ze 70. a 80. let. Kniha autentických vzpomínek „Tudy jenom procházíme“ vznikala
velmi dlouho – nejméně 10 let. Kameraman namlouval
nejrůznější historky na magnetofonové kazety a Miloslav
Šmídmajer je pečlivě přepisoval a redigoval. Často se společně vraceli k již napsaným pasážím knihy, doplňovali je,
uvažovali, jak to celé bude působit na čtenáře. Těm se tak
do rukou dostává skutečně vyzrálé knižní dílo, které rozhodně není „šito horkou jehlou“, jak se tomu občas u memoárové literatury děje. Přes svoji zdravotní indispozici
přišel v sobotu po poledni Miroslav Ondříček na veletrh
Svět knihy o své biografii pohovořit a zájemcům svoji knihu i podepsat.
RaŠ
Ceny TOURMAP předány
Už podeváté se letos v rámci veletrhu Svět knihy konalo předání cen TOURMAP.
Do letošního ročníku bylo přihlášeno celkem 378 turistických map a 190 turistických průvodců
z celého světa. Bohatá mezinárodní účast byla letos rozšířena o celou řadu exotických zemí jako
Mauricius, Cape Verde, Papua Nová Guinea, Belize, Trinidad&Tobago a další. V pátek 18. května
byla předána v Literárním sále ocenění za nejlepší práce v kategoriích Mapy a atlasy s turistickým
obsahem, Turistické průvodce, Elektronické mapy a v nestatutárních kategoriích Cena ředitele
festivalu TOURMAP, Cenu FIJET, Speciální cenu CzechTourism a Cena MMR za systematickou
podporu a propagaci regionů ČR s akcentem na dlouholetou spolupráci s agenturou Czech­
Tourism.
Kategorie: Mapy a atlasy
s turistickým obsahem
1. místo
• Kolekce map: Podzemí ČR, Technické
památky ČR a Vojenské památky ČR
(Kartografie PRAHA, a.s.)
2. místo
• Karlovy Vary bez bariér
(Infocentrum Karlovy Vary)
3. místo
• Cyklotrasy Sokolovsko
(Městský dům kultury Sokolov – Sokolovské
infocentrum)
PRIX JURY
• Kolekce map ČCCR – CzechTourism
(ČCCR – CzechTourism)
Kategorie: Turistické průvodce
1. místo
• Soubor průvodců Cyklotrasy na jižní Moravě
(KÚ Jihomoravského kraje)
2. místo
• Kam na výlety s kočárkem – Morava
(Albatros Media a.s.)
3. místo
• Tyrolsko
(Marco Polo, s.r.o.)
PRIX JURY
• Kolekce průvodců křížem krážem po…
(Nakladatelství Fragment, s.r.o.)
• Merian live! Izrael
(Jan Vašut s.r.o.)
Kategorie: Elektronické mapy
1. místo
• Tourmapy.cz
Už posedmnácté byly
předány Ceny Akademie
science-fiction, fantasy
a hororu
V sobotu odpoledne byly ve velkém sále
Střední haly už posedmnácté předány ceny
Akademie SFFH za nejlepší počiny tohoto
žánru. Celý ceremoniál se nesl v příjemně
vtipném neformálním duchu.
Výsledky Akademie SF, fantasy
a hororu za rok 2011
Hlavní ceny
Kniha roku
• Paolo Bacigalupi: Dívka na klíček (Argo)
Nejlepší původní česká a slovenská kniha
• Juraj Červenák: Ďáblova pevnost (Brokilon)
Nejlepší povídka
• Karolina Francová: O chlapci, který kreslil
komiks (Tajná kniha Šerosvitu)
Nejlepší SF
• Paolo Bacigalupi: Dívka na klíček (Argo)
Nejlepší fantasy a horor
• Joe Abercrombie: Hrdinové (Polaris)
Počin roku / zvláštní cena
• Ivan Adamovič: Puls nekonečna
Cena za dlouholetou práci pro SF
• Michael Bronec
Ostatní ceny
Nejlepší povídková kniha
• Ted Chiang: Příběhy vašeho života
(Albatros Media – Plus)
Nejlepší dílo (domácího) výtvarníka
• Milan Malík (Bacigalupi: Dívka na klíček)
Nejlepší časopis a internetové médium
• Legie – databáze knih Fantasy a Sci-Fi
(www.legie.info)
Nejlepší překlad
• Richard Podaný (Bacigalupi: Dívka na klíček)
Nejlepší nakladatelství
• Laser-books
IK
(World Media Partners, s r.o.)
2. místo
• Cyklotrasy na jižní Moravě
(KÚ Jihomoravského kraje)
3. místo
• Mapový portál kraje Vysočina
http://www.region-vysocina.cz/mapy/
(Vysočina Tourism, p.o.)
Kategorie: Nestatutární ceny
festivalu TOURMAP
Cena ředitele festivalu TOURMAP
• United States Lighthouses Illustrated
Map & Guide
(Bella Terra Publishing LLC)
Cena FIJET
• Soubor map Szarvas Faragó
(SZARVAS András)
Speciální cena CzechTourism
• Mapa památek – Mladá Boleslav a okolí
(Infocentrum Mladá Boleslav)
Cena MMR za systematickou podporu
a propagaci regionů České republiky
s akcentem na dlouholetou spolupráci
s agenturou CzechTourism
• Toulavá kamera
(Freytag&Berndt)
Fenomén
Kája Saudek
Nedělní dopoledne patřilo na veletrhu legendě českého komiksu
Káju Saudkovi. Přišli o něm vyprávět jeho nejbližší, manželka Johana a dcera Berenika. Sběratel Pavel
Herian doplnil řadu zajímavých
údajů k Saudkově tvorbě a moderátor pořadu Filip Konečný prezentoval, jakým způsobem restauruje
Saudkova díla.
JaCh
Berenika Saudková
Knihkupecký žebříček za rok 2011
Ve čtvrtek 17. 5. byli v rámci Světa knihy vyhlášeny výsledky a předány ceny
nejlépe hlasujícím knihkupcům v anketě
Knihkupecký žebříček. A jak hodnocení
za loňský rok dopadlo?
1. Knihkupectví Daniela, Benešov
2. Knihkupectví Otava, Jihlava
3. Knihkupectví Kosmas, Nové Bučovice – Praha
4. Knihy Trávníček, Praha
5. Knihkupectví Kosmas, Plzeň
6. Knihkupectví Mária Olšanská, Příbram
7. Knihkupectví U Dómu, Olomouc
8. Kniha Českého ráje, Turnov
9. Knihkupectví Mária Olšanská, Hořovice
Věřme, že pro příští rok bude inspirací i pro
další kolegy v oboru.
IK
FINÁLNÍ čísla k veletrhu 2012
Literární festival v číslech
počet účinkujících 546 (80 zahraničních)
počet pořadů celkem
445
počet výstav
28
počet filmových představení
23
počet divadelních představení
42
Veletrh v číslech
počet vystavovatelů
395
počet stánků
195
plocha
3.239 m²
počet registrovaných odborných
návštěvníků:
780
počet akreditovaných novinářů: 364
(32 zahraničních)
počet návštěvníků: 36.000
Mezinárodní účast vystavovatelů a zahraničních hostů celkem ze 36 zemí a regionů.
Vystavující země a regiony (26)
Belgie / Valonsko-Brusel, Česká republika, Francie, Irsko, Izrael, Japonsko, Maďarsko, Monako, Mongolsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko,
Saudská Arábie, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Taj-wan, Turecko, USA, Velká Británie
Hosté literárního festivalu (27)
Alžír, Belgie, Bulharsko, Dánsko, Finsko, Francie, Gruzie, Indie, Irsko, Itálie, Izrael, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Srbsko,
Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, USA, Velká Británie
Letošního čestného hosta vystřídá příští rok Slovensko
Vydal: Svět knihy, s.r.o. v Nakladatelství Jalna | redakce: Jana Chalupová, Ilja Kučera, Jana Marxtová, Radek Šofr, Ondřej Šofr | technická redakce: Jiří Sládeček | překlad: Andrew Oakland | grafický
návrh a sazba: Jiří Sládeček ml. | Foto: Jiří Sládeček, Martin Šust | uzávěrka 21. 5. 2012. • Published by Book World, Ltd. in Jalna publishers | Editorial staff: Jana Chalupová, Ilja Kučera, Jana Marx­
tová, Radek Šofr, Ondřej Šofr | technical editing: Jiří Sládeček | Translation: Andrew Oakland | Graphic design a typesetting: Jiří Sládeček ml. | Photo: Jiří Sládeček, Martin Šust | Deadline 21. 5.
2012 | Neprodejné – Not for sale