Úskalí internetového poradenství

Transkript

ZBYNĚK VYBÍRAL
KLÁRA KOLOFÍKOVÁ
Úskalí internetového
poradenství
MASARYKOVA UNIVERZITA
BRNO 2013
Tato publikace vznikla s podporou projektu OPVK CZ.1.07/2.2.00/15.0200.
Inovace výuky na katedře psychologie (IKAPSY), realizovaného Katedrou
psychologie Fakulty sociálních studií MU v Brně.
PODĚKOVÁNÍ
Děkujeme studentům, bývalým i současným, kteří v seminárních pracích
často dokázali sepsat lepší odpověď na dotaz klienta, než jakou stvořil
profesionální poradce. Někteří nás upozornili na řadu sporných odpovědí.
Naše poděkování patří těm, kdo dlouhé roky řídí internetovou poradnu
v Olomouci, Ivaně Herzogové a Andree Rakušanové. Obě na tomto poli
vykonaly úctyhodný díl práce.
© 2013 Zbyněk Vybíral, Klára Kolofíková
© 2013 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-6387-7
Obsah
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Část první
1/ Typy dotazů a svěření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7
2/ Úskalí v odpovídání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
3/ Konkrétní dotazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
Zajímání se o diagnózu („Víte, co mi je?“) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
Zajímání se o pomoc („Víte, co mám dělat?“) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Dotaz s pochybností o jeho vážnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
4/ Potřeba orientace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Dotaz s ambivalentním přáním: chci i nechci, abyste mi pomohli . . . . . . 43
5/ Volání o pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
6/ Zpovědi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .51
7/ Hloubání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
Část druhá
8/ Atypické odpovědi profesionálních poradců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
9/ Nezvládnuté odpovědi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
10/ Internetové poradenství neprofesionální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
11/ Rady těm, kteří budou radit aneb Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
3
3
Přílohy
Literatura k dalšímu studiu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
Příloha I: Dobré odpovědi studentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
Příloha II: Některé odpovědi profesionálních poradců
na dotazy (svěření) uvedené ve skriptech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
Příloha III: Seznam citovaných dotazů či svěření . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
4
4
Úvod
Internetový poradce může ke psaní odpovědí přistupovat různě. Může se
řídit příručkou, která ho povede krok za krokem a která mu např. řekne, že
na začátku má dotaz zopakovat (vlastními slovy, nebo slovy autora dotazu),
pak povzbudit, napsat něco spíše obecně platného, zase povzbudit, dát radu,
jejíž součástí by mělo být otevřít dvě či tři možnosti řešení a na závěr doporučit konzultaci s odborníkem takříkajíc „naživo“. Ve skutečnosti se odpovědi
zástupců „pomáhajících profesí“ velmi různí.
Také dotazy posílané internetovým poradcům jsou různé. Tak jako se liší
konkrétní lidé, kteří jsou jejich autory. V psychoterapii se ví, že k něčemu
mohou být manualizované postupy užitečné, ale že také mohou být v řadě
konkrétních terapií spíše na překážku. V knize Současná psychoterapie najde
čtenář zmínky o trendu nazývaném „terapie šitá na míru“ (tailored therapy – viz Vybíral, Roubal, 2010). Psychoterapeut hledá a vytváří nejvhodnější
léčebný postup pro klienta či pacienta. V poslední době začali někteří psychoterapeuti používat ještě jiný termín, a sice „klientem řízená terapie“ (client
driven therapy – viz Pos, 2013). Terapii (si) řídí klient sám. Sděluje své potřeby,
na které reaguje psychoterapeut.
Internetové poradenství je druhem poradenství. Nejde o psychoterapii.
Přesto je dobré být poučen vývojem v sousední oblasti pomáhání lidem. Jde
podle nás o nápomocný koncept i pro reflektovanou, promýšlenou práci internetového poradce. Klient zde samozřejmě nemůže řídit proces pomáhání,
nemá v ruce volant, kterým by měnil směr, nemá pod nohama páky, kterými
by přidával rychlost nebo brzdil. Z jeho strany jde jen o jednorázový text.
Poradce však může být (měl by být) velmi pozorný ve vyčtení toho, kam ho –
a možná i jakou rychlostí – klient nasměroval. Měl by být pozorný k tomu,
na jakou cestu a jakým terénem se spolu s klientem vydává. Reflektovat a respektovat tuto podstatu kontaktu s klienty je jistě jiné východisko než vyjít
z předem připravené struktury odpovědi v internetovém poradenství.
V tomto skriptu jsme shromáždili, roztřídili, okomentovali a opatřili úkoly nejrůznější dotazy, které nám pomohli vybrat studenti. Soustředíme se
Úvod
5
5
v tomto učebním materiálu na nácvik, který nevychází z modelových dotazů,
ale z praxe, z konkrétních dotazů a konkrétních odpovědí. Nevycházíme
z teorie, tu zmiňujeme jen krátce.
Skriptum jsme nazvali Úskalí internetového poradenství. Oba autoři jsou
řadu let velkými zastánci existence a možností internetového poradenství.
Možná i proto si všímají více než jiní dlouhou dobu také výrazných chyb,
které odborníci na tomto poli dělají. Kapitola devátá, nazvaná „Profesionálně
nezvládnuté odpovědi internetových poradců“, ani ukázky z internetového poradenství neprofesionálního (kapitola 10), nenabízejí vyčerpávající sumarizace
chyb a pochybení; dokonce bychom se nad identifikací některých – z našeho
pohledu – chyb možná neshodli se všemi i-poradci. Osmá a devátá kapitola
vycházejí částečně z našich názorů, stejně jako je tomu se všemi našimi komentáři, na které čtenář v textu narazí. Úroveň odpovědí a úskalí v poradenství
je a bude možné komentovat a systematizovat také jinými způsoby. V tomto
smyslu odráží skriptum náš autorský, kriticky reflektující postoj k této oblasti. Věříme, že je to postoj otevřený na řadě míst k diskutování, oponentuře
a k formulování jiných (kritických) komentářů.
Tuto publikaci jsme sepsali pro studenty psychologie a psychoterapie se
záměrem, aby jim pomohla trénovat psaní dobrých odpovědí v internetovém
poradenství.
Prof. PhDr. Zbyněk Vybíral, PhD., Mgr. Klára Kolofíková
V Brně, v červnu 2013
6
6
Část první
1. Typy dotazů a svěření
1
Ne všechny e-maily, které docházejí internetovým poradcům a do internetových poraden, mají povahu dotazu. Nazýváme je proto v textu na řadě
míst „dotaz a svěření“, „dotaz nebo svěření“. Takové vyjadřování může čtenáři
připadat jako redundantní, ale chceme jím připomínat důležitou skutečnost,
že lidé nevyužívají tuto profesionální službu jen k získání odpovědi na dotaz.
Dokonce, dalo by se říci, jasná a přehledná komunikace typu „otázka – odpověď“ je v internetovém poradenství v menšině. Lidé se mnohem více svěřují,
vypovídávají, tím, že svůj problém formulují, už se v něm zkoušejí vyznat;
někdy můžeme text brát jako část velmi osobní, intimní monologické zpovědi.
Otázky či prosby o radu, jež jsou formulované jako jasný dotaz, na který
by měla přijít odpověď, tvoří jen část „agendy“ internetových poradců. Lidé
využívají anonymního, přesněji řečeno částečně anonymního, prostředí k tomu,
aby si „vylili srdce“ – v podstatě obdobně, jako to dělají tváří v tvář nebo
na chatech. Aby se s někým podělili o starosti. Je zde prostor, ve kterém
s nimi někdo může sdílet to, s čím se svěří. Neposílají do poraden jen dotazy.
Svěřují se.
Vedlo nás to mj. k tomu, že o lidech, kteří využívají internetové poradenství, píšeme na některých místech jako o autorech, spíše než o tazatelích. Dle
typů dotazů používáme i označení jiná, např. zpovídající se apod. Používáme
samozřejmě i rozšířené označení klient. Věříme, že pro čtenáře bude náš variabilní jazyk srozumitelný. Samozřejmě jsme si byli vědomi toho, že jsme mohli
užívat pouze označení „klient“, ale tento neutrální výraz může někdy působit
odcizeně. Chtěli jsme se, tam, kde to bylo vhodné, vyjadřovat lidštěji, a tím
podporovat humánní rozměr v úvahách o internetovém poradenství, a hlavně
při nácviku tohoto nelehkého druhu pomáhání lidem.
Část první
7
7
2
Specifické pro svěřování se psychoterapeutům a poradcům je to, že člověk
si „vylije srdce“ úplně cizímu člověku. Řekne mu první i poslední, přizná se
k selháním, píše o intimní součásti partnerského soužití nebo dává nahlédnout
do takových zákoutí své duše, která skrývá před jinými, často i blízkými lidmi,
napíše o tom, o čem ještě nikomu jinému neřekl. Internetový poradce je ještě
„cizejší“ než cizí odborník, se kterým se sejde tváří v tvář. Na druhou stranu
může klientovi připadat známější, zejména tehdy, když si pročte jeho dřívější
odpovědi jiným lidem nebo jiné texty v rámci prezentace na webu. Anonymita
poskytuje prožitek bezpečí a vede k disinhibici (viz rámeček).
Disinhibice
Výraz pro odvázání se v komunikaci. Projevovat se může vyšší odvahou,
vyšší spontaneitou, ale také rozverností, vtipkováním, agresivními poznámkami. Opakem je zdrženlivost, staženost a útlum. V situaci, kdy
vstupuji do dialogu nebo do diskuse a jsem „u toho“ sám – jen u klávesnice počítače, bývá moje komunikace často méně svázána konvencemi,
slušností, ohledy na druhé, a naopak je „odvázaná“ – oproti situaci,
kdy jsem fyzicky přítomen ve skupině lidí nebo ve dvojici. Disinhibici
posiluje u mnoha lidí anonymita, jistota, že nebudu identifikován.
3
S čím se můžeme v internetovém poradenství setkat? Od dotazů typu: Jak
se mám zbavit toho, že mi vadí mlaskání druhých u jídla? – až po bilanční
dopisy, ve kterých ten, kdo se svěřuje, jakoby uzavíral svůj život. Některá
svěření bývají zakončena slovy „jste moje jediná naděje“ nebo „moc vás prosím, pomozte“. Stupeň naléhavosti je různý. Nikdy však není přípustné, aby
poradce podrážděně odpověděl: A vy si myslíte, že já vím, jak způsobit zázrak?
Nebo: Zlobím se na Vás, jak moc se upínáte na druhé. (Žel, oba případy jsme
v reálných profesionálních odpovědích našli.)
Co klienti chtějí, když se na internetovou poradnu obrátí? I toto se velmi různí.
Klára by chtěla brát minulost s poklidem a nebrečet, když vzpomíná na minulé vztahy – ptá se, jak to udělat. Jiná žena, rozpolcená mezi vztahy ke dvěma
8
8
mužům, svůj mail zakončila: „Nevím, co mám dělat. Začínám se nesnášet
za to, co dělám. Nechci nikomu ublížit.“
Lidé píšou, protože nevědí, co dělat. Upínají se na to, že je někdo nasměruje, pomůže v orientaci, minimálně jim řekne svůj názor. – Ale, po pravdě
řečeno, téměř vždy můžeme jen odhadovat, co autor dotazu od i-poradce
očekává. Nemůžeme se ho na to zeptat. Proto je práce internetového poradce
pomáháním těm, jejichž očekávání si nemůže vyjasnit. (Zdůraznil to např.
Svoboda, 2010.)
4
Zamyslete se nad tím, co odpovědět ženě, která píše o svém manželství
a o manželovi (ukázka je vybrána z autentického dotazu; stejně jako zde
ani ve většině dalších ukázek neměníme pravopis autentického dotazu nebo
svěření):
„On zacal opet hodne, hodne pit, jeho chovani se stava absolutne nevyzpytatelnym, objevuji se znamky obrovskeho vzteku, agrese, …a co
je nejhorsi, odmita veskerou pomoc. jak od nas vsech v jeho okoli, tak
od doktoru, kazdou chvili mi rika at ho necham chcipnout...“
Výňatek z odpovědi profesionálního poradce najdete jen o kousek dále.
Zkuste si však nejprve udělat svou vlastní rozvahu; zkuste si rozepsat odopověď. Dle slov filozofky Hannah Arendtové: zastavte se a zamyslete se. Už to
je účinná forma učení.
Pravděpodobně zjistíte, že není jednoduché zareagovat tak, abychom si byli
jisti, že naše reakce bude nápomocná a měli jsme dobrý pocit z její užitečnosti.
Není jednoduché odpovědět, resp. zareagovat tak, aby to paní pomohlo. Asi
nemusíme dále přesvědčovat o tom, jak nesnadná práce internetového poradce
může být.
Do odpovědí poradců vsakují jejich osobní styly profesionální, ale i soukromé komunikace, jejich zkušenosti s obdobnými tématy v životě, zkušenosti
z poradenské, terapeutické nebo třeba psychiatrické praxe, v odpovědích rozpoznáváme různou míru autoritativnosti a razance, nebo naopak opatrnosti,
jež může vést až k tomu, že poradce v podstatě tazateli nic neodpoví.
Když mluvíme nebo píšeme, vypovídáme také o sobě. Dá se napsat velmi
jednoduše, že řeč = to jsme my; jde o parafrázi Wittgensteinova filozoficko-jazykového přesvědčení. Poradce odpovídá člověku ve své vlastní situaci, sám
něco právě řeší, prochází právě šťastným nebo těžkým životním obdobím;
Část první
9
9
snadno se stane, že v dotazech a svěřeních poznává něco, co sám zažil nebo
zažívá.
Poradce v internetovém poradenství disponuje pouze řečí. Naše vyjadřování,
volba slov (když má poradkyně např. ve zvyku povzbuzovat tazatele výrazem
bezva – „to je bezva první krok“), naše ustálená spojení a fráze, jakkoliv jsou
adresované druhému člověku, vypovídají o tom, jak smýšlíme, jak sami vidíme problémy, na co se zaměřujeme a čeho si všímáme, někdy i o tom, jací
sami jsme. Prozradíme, zda jsme spíše opatrní, úzkostliví, svobodomilovní,
shovívaví, nedůtkliví, rozšafní, starostliví. Naše odpověď prozradí, jestli se
zaměřujeme více na problém s jeho příčinami, na anamnézu a rekonstrukci
dosavadního životního příběhu, nebo více na řešení problému, na způsoby
a možnosti jak problémy řešit (ne na to, jak a kde a proč vznikly); zda se zaměřujeme více na minulost, nebo více do budoucna; více na rodinu, nebo více
na individuální rozvoj a individuální „právo na život“ bez ohledu na druhé;
více na vztahy, nebo více na materiální a finanční zajištění; na individuální
svobodu, nebo závazky a zodpovědnost apod. Měli bychom si uvědomovat
a připomínat v podstatě neustále, že do naší profesionální práce vstupují:
– předsudky,
– projekce, kdy nám hrozí např. to, že budeme řešit své téma na příběhu
a situaci druhého člověka,
– protipřenosy: někdo nás může iritovat, někoho nám připomínat, vzbuzovat v nás pocity viny, vyvolávat v nás naléhavou potřebu mu pomoci,
– rychlé a nepodložené interpretace, zjednodušení, zařazení, zobecnění,
– náš osobní styl komunikace, který může být nebo působit jako blahosklonný a ležérní, familiárně „rodičovský“, moralizující, vychovávající,
zbytečně znepokojený, starostlivý, zesilující obavy, soustředěný na „negativní“ obsahy v dotazu nebo svěření, pomalý, zbrklý, rozhodný apod.
Řekněte, jak na vás působí v odpovědích tato slova:
„Nevím, co byste měla udělat, začala jste svou situaci brát vážně a to je
bezva první krok.” Nebo: „Na vztahu musíte začít makat.“ Nebo: „No, to
je prekérka.“
Jde o příklady z reálných odpovědí. Slova „bezva krok“ se možná hodí
do poradny určené pro děti, ale radit takto starším tazatelům? Slovo „makat“
je hovorové, možná dobře míněné, ale může vyznít nepatřičně familiárně,
nebo zapůsobit jako projev ledabylé neprofesionality. Slovo „prekérka“ patří již vyloženě do žargonu poradkyně a v odpovědi by se objevit nemělo.
10
10
Internetový poradce musí myslet na to, že odpovědi zůstávají na internetových
serverech často velmi dlouhou dobu, lidé se k nim mohou vracet, mohou
se z nich chtít poučit i lidé v podobných situacích; slouží v kontextu tzv.
pasivního poradenství i dalším potenciálním klientům. (Termín „pasivní
poradenství“ se používá pro proces vyhledávání pomoci prostřednictvím odpovědí na dotazy druhých lidí. Člověk sám svůj dotaz do poradny nepošle,
sám se nesvěří, ale najde si dotaz či svěření s podobným obsahem a postačí
mu odpověď daná někomu jinému, kdo byl nebo je v podobné situaci.)
Jsme přesvědčeni, že je velmi užitečné – a možná i nutné – uvědomit si,
k jaké sociálně vztahové pozici máte svým založením nejblíže, k jaké inklinujete. Poradce může zaujmout více pozici blízkého člověka, kterému se někdo
svěřil, průvodce, jemného facilitátora potenciální změny v klientově životě;
nebo může být více a zjevněji v pozici rádce a experta.
Na výše zmíněné svěření ženy o manželově pití například poradce odpověděl (jde o úryvek):
„Jedná-li se o alkoholismus, dokonce v kombinaci s agresí, radí se buď najít
sílu a odvahu se rozejít nebo s partnerem zůstat, ale počítat, že stále budete
trpět, dál se trápit. Alkoholici naslibují hory doly, procento vyléčení bývá
mizivé. Určitě by bylo dobré požádat o konzultaci psychiatra.“
5
I když to může znít paradoxně, internetový poradce zformuluje autorovi
dotazu nebo svěření často několik otázek. Otázky i kontra-otázky (=situace,
kdy na dotaz reagujeme otázkou), mohou vyznít různě. Jako zbytečná konfrontace, „ping-pong“, nebo jako odmítnutí původního tázání nebo směru
dotazování (srov. vyznění kontra-otázky: „A co kdybyste se na svůj problém
podívala z druhé strany?“). Otázky, které zformulujeme v profesionální odpovědi, mohou být ale také velmi nápomocné a užitečné. Mohou vést k reflektování problému, mohou pomoci tomu, aby se člověk podíval na svou
potíž z jiného úhlu. (Jinými slovy, řekne si: „Aha, tuto otázku jsem si nikdy
nepoložil.“ Nebo: „Toto mě nenapadlo.“) Jde hodně o to, jak citlivě otázky
v odpovědi zformulujeme. Zda se ptáme na správném místě, vhodně.
Není nijak jednoduché formulovat co nejpřirozeněji otázku tak, aby druhému člověku už sama otázka pomohla. Otázka namísto odpovědi. Bylo by
optimální doporučit zde nějakou cvičebnici, s jejíž pomocí byste se mohli
naučit dobře formulovat otázky. Ale o takové knize nevíme. Na trhu jsou
Část první
11
11
knihy spíše problematické. Jako jeden z mnoha příkladů problematického
výukového zdroje můžeme zmínit knihu Umění ptát se.
Jeden ze směrů v psychoterapii a poradenství, který trénuje formulaci
otázek, je systemický přístup. Německá systemická terapeutka připravila několik set otázek pro nejrůznější okolnosti; roztřídila je dokonce
i podle ročních období. Problémem takového potenciálního učebního
průvodce je nepřirozenost otázek. S velkou pravděpodobností je dojem
toporného slovosledu vyvolán nezdařilým překladem z němčiny do češtiny. Takže o otázkách doporučených jako „ty, které by si každý přál
slyšet“, můžeme říci pravý opak: Takto se neptejte.
Příklady:
Jak rozeznáte, že se vaše žena zvláště angažuje?
Kvůli které dobré vyhlídce by se váš muž v každém případě vydal
s nasazením na cestu?
Jak se utváří soukromý život po odeslání odpovědi na seznamovací inzerát?
Co považujete za hodinu zrození svého dnešního pracovního úspěchu?
(Ukázky otázek z knihy Carmen Kindl-Beilfussové Umění ptát se
v koučování, poradenství a systemické terapii)
Příručky uvádějící a doporučující konkrétní znění otázek vyvolávají pochybnosti typu, jestli je vůbec možné doporučovat otázky en bloc, univerzálně. Jestli
není každá otázka reakcí na konkrétní situaci, jestli ze situace nevychází, není její
součástí. Spíše se kloníme k tomu, že ano. – Pak je potřeba trénovat se v umění
improvizovat a v umění zohledňovat kontext, ve kterém se vždy nacházíme.
6
K typům dotazů a svěření, které jsme pro tuto učební příručku roztřídili,
chceme předeslat jedno varování. Poradce či student, který se učí této psychosociální poradenské práci, by neměl při čtení dotazu nebo svěření typizovat. Nechceme ho vést k tomu, aby si pomyslel: Tak toto je typická zpověď.
Typická potřeba „jenom se zorientovat“. Mohlo by ho to vést už při četbě
dotazu nebo svěření, které v této publikaci nazýváme např. potřeba orientace
nebo volání o pomoc, k tomu, že naváže spíše vztah s abstraktním modelovým
12
12
problémem nebo „typem člověka“, dokonce s „typem dotazu“ než s tazatelem
či svěřujícím se člověkem.
Zásada: Nikdy se nevztahujte k typickému člověku nebo typickému problému (nevěra, deprese, závislost na alkoholu apod.). Vždycky zkoušejte odpověď
vztáhnout ke konkrétnímu tazateli nebo svěřujícímu se. Nalaďte se na jeho
slovník, myšlenky, otázky.
Totéž svěření může být zároveň zpovědí i voláním o pomoc, nebo třeba zároveň zpovědí a hloubáním i potřebou zorientovat se.
Typy dotazů a svěření
(Rozčlenění: Vybíral, Kolofíková, 2013)
•
Konkrétní dotaz
o
Zajímání se o diagnózu („Víte, co mi je?“)
o
Zajímání se o pomoc („Víte, co mám dělat?“)
o
Dotaz s pochybností o jeho vážnosti
•
Potřeba orientace
o
Text s ambivalentním přáním: pomoc chci i nechci
•
Volání o pomoc
•
Zpověď
•
Hloubání
Typy dotazů a svěření vyjádřené v „ich“ formě
•
Ptám se
o
Ptám se odborníků, co mi je
o
Ptám se odborníků, co mám dělat
o
Ptám se s obavou, aby to někomu nepřišlo k smíchu
•
Nevyznám se v tom, co se děje, a potřebuju to s někým
rozebrat
o
Ptám se a dávám najevo, že chci, ale zároveň vlastně nechci,
aby druhý pomohl nebo radil
•
Volám o pomoc
•
Zpovídám se
•
Hloubám, přemýšlím
Část první
13
13
7
Teorie a další užitečné, dobře orientující rámce a kontexty související s pomáháním na internetu najde čtenář v knize Horské, Láskové a Ptáčka Internet
jako cesta pomoci (2010). Tam si může vyhledat definici a pojetí internetového
poradenství, shrnutí právních aspektů nebo důležitá upozornění na etiku.
Vodítka užitečná pro práci internetového poradce shrnujeme v závěru druhé
části, v 11. kapitole.
Internetové poradenství se v lecčem podobá části online psychoterapie;
samozřejmě s tím rozdílem, že u poradenského kontextu jde o jednorázový
kontakt. Donedávna převažovaly skeptické názory na sám fakt tzv. e-terapie.
Lásková např. ve výše zmíněné knize píše, že „e-terapie není psychoterapie
a v žádném případě není srovnatelná s žádnou formou tradiční psychoterapie“ (Horská, Lásková, Ptáček 2010, str. 35). S tím nesouhlasíme. Jak jeden
z autorů těchto skript popsal, doložil a zdůvodnil jinde, pohled na online psychoterapii se velmi rychle mění směrem k akceptování internetové terapie jako
plnohodnotného druhu psychoterapie. Dnes již výzkumně podložená zjištění
nasvědčují spíše ekvivalenci co do účinnosti, resp. efektivity, než insuficienci
online pomáhání. Zájemcům o tento druh pomoci a léčby doporučujeme přečíst si časopiseckou stať věnovanou výzkumům účinnosti online psychoterapie
(Vybíral, Vondráčková, 2012).
Internetové poradenství tak, jak ho představujeme v těchto skriptech, má
ovšem k psychoterapii daleko. Rozdíly přehlížet nemůžeme, naopak si jich
musíme být vědomi. Kontakt „po internetu“ má daleko ke kontaktu živému.
Poradce si musí být dobře vědom toho, že má k dispozici jen velmi omezený
zdroj ad hoc informací, a to dokonce i tam, kde vychází z dlouhého, podrobného svěření. Ani zde, natož v případě krátkého dotazu, nemá před sebou
„celého“ člověka, neví, jak vypadá, velmi často neví nic (anebo jen velmi
málo) o příčinách problému, neví o rodinném nebo partnerském zázemí, neví
o minulých a jiných činech a krocích klienta.
„Před sebou“ budete mít jen text. Nic míň, nic víc. Vaším úkolem bude
ubránit se řadě iracionálních projekcí a představ, ubránit se svodu, že víte
vše podstatné. Vaším úkolem bude zodpovědně a zdrženlivě korigovat intuici
a improvizaci v odpovídání. Jsou to pomocníci, kteří představují zároveň
úskalí.
14
14
2. Úskalí v odpovídání
Přečtěte si následující svěření ženy, která je vdaná pět let a s manželem zatím
nemají děti:
„Dobrý den, píšu, protože si dál už sama nevím rady. Jsem pět let vdaná,
ale vztah s manželem trvá už osm let. Máme dva psy, vycházíme spolu dobře
a děti zatím nemáme. Já jsem chtěla už dřív, ale manžel je zatím plánovat odmítal. Nyní má problémy s erekcí, ale odmítá se léčit. V zaměstnání jsem se
sblížila s mladším kolegou, se kterým jsme půl roku byli velmi dobří kamarádi
a v červnu se náš vztah změnil na partnerský, posléze milenecký. Koncem léta
jsem zkoušela s manželem mluvit o našem soužití, o dětech a co dál. Rozhovor
skončil tím, že on nemá žádný problém a já už v sobě nenašla sílu dál něco řešit. Nyní přítel začíná mluvit o společné budoucnosti, bydlení a dětech a dává
mi najevo, že to společně zvládnem, a to je pocit, který jsem nikdy v mém
manželství neměla. A tak řeším dilema. Zůstat v manželství, které funguje jen
na zavedených zvycích, bez sexu a přitažlivosti (spíme odděleně a bez chuti to
měnit) a zkusit nějakým způsobem vzkřísit tento vztah. Nebo za sebou spálit
mosty, ublížit manželovi, jeho a mým rodičům a jít za svým srdcem k tomu,
u kterého je mi dobře, se kterým máme hodně společného a celkově je mi
oporou.“
Tazatelka řeší dilema. Ale dilema může řešit i poradce. Má stranit zachování sexuálně vyhaslého manželství, nebo podpořit nový vztah ženy s přítelem?
A nemá se této bifurkaci vyhnout?
Měl by se jí vyhnout. Proč? Protože pro svou odpověď dostal jen indicie
– a nedostal jich mnoho; k tomu, aby se přiklonil na jednu, nebo druhou
stranu, má informací málo. Příběh ženy, jejího muže a milence nezná a více se
toho nedozví. Bylo by nezodpovědné a neprofesionální odpovědět: Opusťte
manžela, vydejte se… Dá se předpokládat, že problém je natolik komplexní,
že při klientčině návštěvě manželské poradny by poradce potřeboval nejméně
jedno hodinové sezení, aby se v situaci zorientoval, aby ji posoudil. A pro poradenskou práci v tomto případě by bylo potřeba s největší pravděpodobností
poradenských konzultací více. Takže, kdyby internetový poradce vytvořil během deseti minut odpověď, v níž by se přiklonil na jednu stranu, bylo by to,
jako kdyby v poradně během deseti minut „případ“ vyřešil. Ve skutečnosti by
ho jen odbyl, a je dost možné, že by vztahový (rodinný) systém svou rychlou
intervencí poškodil.
Část první
15
15
Do hry vstupují nevyhnutelně ještě další faktory. Je poradcem muž, který
sám cítí blízkost s manželem, nebo přítelem? Je poradkyní žena, která někdy
řešila podobné dilema?
Chceme tím poukázat na to, že je profesionálním úkolem poradce reflektovat své přenosy a protipřenosy, svá eventuální vlastní dilemata, svou zkušenost
s podobnou situací. Při psaní odpovědi se dá doporučit spíše zdrženlivost.
A neradit: Udělejte to, nebo ono.
A přesto internetoví poradci a poradkyně dělají chyby. Podívejme se, co
odpověděla tazatelce psycholožka:
Paní Pavlíno, vlastně jste si odpověděla sama. Máte zůstat po zbytek života
samotná, v nefunkčním manželství, v přítomnosti muže, který se o Vás nezajímá .. Ale proč vlastně a kvůli komu?? Kvůli muži, který vás zřejmě nemiluje,
jde si svou vlastní cestou a není ochoten něco ve svém životě změnit?
Nebo si ještě dáte šanci, uděláte nutný řez a budete mít naději na normální,
plnohodnotný život, pěkné partnerství a možná ještě.. Kdo ví... Možná to
neskončí tak úplně happyendem, ale pokud to nezkusíte, nebude mít nic. Váš
manžel je příliš tvrdohlavý, vlastní vinu nikdy neuzná a patrně se ani příliš
nezmění. Není však Vaším dítětem, nenesete odpovědnost za péči o něj. Je
to naopak on, kdo se měl snažit se starat více o společné bydlení a naplnění
rodičovské role...
Proč se domníváte, že mu rozvodem ublížíte? Žije si stejně vlastním životem a tím, že ho donutíte k naprosté samostatnosti, dáte mu také šanci
na nový život. Kvůli Vám není ochoten svůj problém řešit, ale pokud nebude
chtít zůstat navždy sám, bude se mu muset postavit čelem...
A Vaši rodiče? Co pro ně bude větším štěstím? Utrápená osamělá stárnoucí
dcera, nebo šťastná žena v nové rodině, s milujícím mužem a možná i vlastní
vnoučata?
Váš nový přítel je mnohem více partnersky orientovaný, pružnější, poddajnější, více akční a je také s Vámi podstatně lépe sladěný! Byl by s Vámi šťastný
a jistě i Vy po jeho boku... Raději dlouho neváhejte a odhodlejte se ke změně,
která Vám může být jen ku prospěchu.
Úskalí, kterému poradkyně podlehla, můžeme označit jako nezdrženlivé
interpretování (výklad) situace a chování tazatelkou jen zmíněného člověka, labeling (charakterizování tazatelky i jejího manžela), „malování čerta
na zeď“ (vyslovování negativních prognóz) a idealizace mileneckého vztahu
a osoby nového partnera.
16
16
Zde jsou pasáže, které si měla odpustit. Je evidentní, jak moc poradkyně
popustila z uzdy své vlastní, projektivní fantazie o manželovi tazatelky:
Hrozí Vám, že zůstanete po zbytek života samotná. – Manžel vás zřejmě
nemiluje. Manžel nechce nic měnit. Manžel je tvrdohlavý, svou vinu neuzná. Manžel se patrně příliš nezmění. Manžel si stejně žije vlastním životem.
– Z Vás se stane utrápený osamělý stárnoucí člověk. – Váš milenec se k Vám
hodí líp!
Chyba za chybou.
Podobnou profesionálně nezvládnutou odpověď uvádíme v 9. kapitole
v oddíle „Očerňování a vyčítání“.
Upozorněme na některá úskalí v jednotlivých typech dotazů, resp. svěření.
Konkrétní dotazy a potřeba orientace
Konkrétní dotaz obsahuje jasně položenou otázku, např.: „Jak to mám vyřešit?“ V naprosté většině případů se otázka týká aktuální situace.
Někdy se autor dotazu zajímá o diagnózu, o druh nemoci nebo povahu
problému. Ptá se (samozřejmě jinými slovy): „Víte, co mi je?“. Jindy se lidé
zajímají více o způsob pomoci, resp. o možnosti léčby: „Co mám dělat?“
Zvláštním druhem dotazu, kladoucím nárok na citlivou odpověď, je takový,
jehož autor/-ka vlastně sám/sama shazuje jeho vážnost, pochybuje, jestli se
na poradce neobrací s maličkostí, jestli neobtěžuje, jestli se mu/jí odborník
nebude smát apod.
V případě žádosti o „potvrzení nebo upřesnění diagnózy“ může být dotaz
velmi krátký. Může obsahovat lékařskou či psychologickou terminologii a připomínat stručnou konzultaci. Dotaz ale může být také delší, tazatel může
např. zevrubně popisovat symptomy. Klient má například podezření na určitou, obvykle psychickou poruchu a chce po poradci, aby na základě uvedeného popisu potvrdil nebo vyvrátil diagnózu. Tu si tazatel=laik vydedukoval,
případně chce slyšet diagnózu od poradce. Ve většině případů platí zásada, že
diagnostikovat na dálku se v internetovém poradenství nemá. Poradce tedy
nemá vyhovět tazatelově zakázce; přesto je možné ji částečně naplnit. Poradce
může sepsat krátké „edukativní okénko“, ve kterém podá obecné informace o možných projevech domnělé psychopatologie nebo informace ze širšího okruhu symptomatologie, jíž se dotaz týká. Poradce tím tazatele vzdělává.
Nemá smysl a bylo by chybou dopouštět se jednoznačných spekulací o tom,
Část první
17
17
jestli tazatel danou poruchou trpí nebo ne, a to i kdyby popis byl detailní.
V tomto směru je potřeba vždy doporučit osobní kontakt s psychologem, terapeutem, lékařem; osobní návštěvu ambulance, poradny apod. Bylo by naopak nesprávné např. povzbudit klienta v tom, ať dále pátráte po informacích
na dalších místech internetu.
I zde ale mohou nastat výjimky. Někdy může velmi opatrné potvrzení či
výklad příznaků diagnózy nasměrovat tazatele rychleji k osobnímu kontaktu
s odborníkem, což může tazatele uchránit od prodlužovaného tápání, nejistot
i dalšího trápení. Podobně je tomu rovněž v opačném případě, tam, kde jde
o „vyvrácení“ diagnózy. I tady může opatrně formulovaný názor internetového poradce pomoci navodit aktuální úlevu a zbavit člověka tenze a nejistot.
Lze říct, že pozitivní/terapeutický efekt takové odpovědi pak může vyvážit
riziko poradenské „chyby“ (tedy té, že „diagnostikovat“ na dálku se nemá).
Vždy je ale třeba formulovat odpověď jako nabídnutou možnost či pravděpodobnost, nikoli jistotu. Jistotu na dálku nelze předat nikdy. Vždy platí zásada
– podpořit užitečnost osobní návštěvy odborníka. Do komunikace o konkrétní diagnóze se pouštějte jen výjimečně a po důkladném zvážení všech dopadů,
které vaše odpověď může mít.
Zásada: Nediagnostikujte na dálku. Lékař nebo psycholog nemůže diagnózu stanovit bez toho, aby člověka vyšetřil, a tedy se s ním fyzicky setkal.1
Pokud klient sám diagnostické termíny používá, je bezpečnější vyhnout se
tomu, že mu potvrdíte, byť jím explicitně sdělovanou diagnózu. Naopak můžete eventuálně probírat a komentovat jednotlivé symptomy.
Příklad dotazu na to, zda příznaky znamenají depresi:
Dotaz Kiky:
Dobrý den, mám dotaz ohledně deprese. Před asi dvěma roky jsem měla
opravdu vážnou, navíc neléčenou depresi, byla jsem v takovém stavu, že jsem
téměř nedokázala vstát z postele, umýt se, zatelefonovat atd., neustále jsem
jen brečela nebo spala. Neměla jsem se na koho obrátit, takže pomoc žádná
nepřišla, ale nějak jsem se z toho dokázala dostat. Tedy, v tom je ten problém,
nejsem si jistá. Od té doby jsem v takovém strašném stavu nebyla, celkem
1
18
18
Uvědomujeme si jisté zjednodušení jak v této zásadě, tak v dalších. Diagnostikování i léčení na dálku se v medicíně rozvíjí, využívá se videokonferenčních propojení. Odborník
v internetovém poradenství se ho však má vyvarovat.
zvládám denní povinnosti, chodím do práce, sportuji, starám se o sebe. Jako
by se ale zlepšilo jen tohle, ta schopnost soustředit se a něco dělat. Jinak si
připadám pořád stejně nešťástná, vyčerpaná, osamělá, přitom nenávidím lidi,
straním se jich, nemám žádnou trpělivost, jsem hysterická, strašně rychle se
začnu vztekat kvůli ničemu. Navíc se bojím budoucnosti, nemám žádné sebevědomí a děsí mě, že to bude pořád takové jako teď. Za tu dobu, co mám
tyhle problémy, se mi úplně zhroutil život. Neexistuje jediná oblast života,
o které bych si aspoň trochu myslela, že je v pořádku - mám potíže v práci, při
studiu, finanční starosti, nemám ani přátele nebo rodinu, která by fungovala.
Tu depresi jsem měla kvůli příteli, který se ke mně choval strašně, a já mám teď
pocit, že si nezvládnu nikoho jiného nikdy najít. Ne že by o mě muži neměli
zájem, ale já je asi opravdu nenávidím, nevěřím nikomu a fyzický kontakt mi
zároveň chybí i se mi hnusí. Prostě jsem se s tím nevyrovnala a nějak to ve mně
zůstalo, asi v podobě téhle trvale hrozné nálady, která se u mě začíná stávat
snad povahou. Přitom jsem celkem mladá, takže se zkouším utěšovat tím, že
časem to přejde. Jenže v tomhle stavu jsem už čtyři roky. Vůbec se mi nechce
žít a na sebevraždu myslím občas taky. Jsem schopná se přitom chovat tak, že
okolí si myslí, že mám prostě jen neustále špatnou náladu, jinak vše celkem
zvládám. Je tohle stále ještě deprese? Děkuji za odpověď.
Úkol:
Napište odpověď tazatelce podepsané jako Kiky a porovnejte ji s odpovědí,
kterou najdete v Příloze II. Označte, co jste do odpovědi napsali navíc. Identifikujte, co naopak do odpovědi napsala poradkyně jinak. Nad rozdílnými
pojetími diskutujte.
V případě žádosti typu „Jak mám s nemocí zacházet?“ nebo stručněji: „Jak
dál?“, event. „Co mám dělat?“
Dotaz může být kombinován s předešlým typem, ale častěji zde již tazatel
diagnózu zná a chce se informovat, jak se má léčit. Může být přitom již v péči
lékaře, ale chce si například potvrdit, že i jiný odborník vidí jeho situaci obdobně. Důležitým skrytým motivem jeho dotazu tedy může být i kontrola
prvního odborníka, což nemusíme vidět negativně. Naopak: chce mít svou
situaci pod kontrolou. Obvykle bývá dotaz kratší a/nebo „technicky – terminologicky“ laděný, někdy chce tazatel poradit ohledně dávkování léků, lékové
interakce, vedlejších účinků apod. I zde platí, že můžeme použít „edukativní
okénko“, ale nehrajeme si na doktory a rozhodně nepíšeme tazateli na dálku,
Část první
19
19
jak a jaké léky má užívat, kolik psychoterapeutických sezení potřebuje, nebo
že nemá uposlechnout svého ošetřujícího lékaře.
Přečtěte si následující příklad:
Dobry den
Timto prosim o rady nebo vase zkusenosti. Pres rok trpim denodennim
strachem, z toho ze mam rakovinu plic. Kvuli strachu se opravdu trapim, popravde nemam se za to rad, nechci se zase probouzet a sledovat se. Nekupuji si
zadne nove veci jsem presvedceny, ze uz to nema cenu. Pres rok mi byl ordinovan Cipralex + Xanax pri uzkosti. Po nejakem case nasazen na noc Quentiapin,
po roce Cipralex vymenen za Zoloft.
Mam denne uzkosti spojene s motanim hlavy, pocitem na zvraceni, dusnost, poceni, caste moceni, drzdivy trakcnik, nechutenstvi. Prepadaji me pocity litosti, place a casto premyslim o sebevrazde jako o vychodisku z toho
strachu. Mam strach, ze mi bude diagnostikovana rakovina, neni to strach,
ktery bych umel potlacit, stydim se za to. Nemuzu se venovat rodine, tak jak
by si zaslouzila, a to me mrzi.
Bohuzel, rodina mi v tomto moc nepomaha, bratr ktereho mam moc rad
si mysli, ze vsechny ty prasky jsou na nic a ze jsem blbej ze to beru. Manzelka
si mysli, ze si to snad vymyslim, ze ona by nikdy zadny prasky nepotrebovala.
Psychiatrem jsme to probirali mockrat, diagnostika OCD a karcinofobie.
Nasazena AD a BZD v nizkych davkach. Cipralex 10mg a Xanax SR pouze
pri uzkostech. Kognitivně behaviorální terapie byla sice poucna, ale ja stejne
ziju v domneni, ze mi lekari nechteji pomoc.
Momentalne beru 75mg Zoloft na uzkosti Xanax SR 0.5mg beru 1-2x tydne (pokud bych mel brat dle doktora musel bych to brat 10x denne), Questax
25mg na noc (casto ho neberu s usinanim problem nemam a stejne casto mam
popito :-(
Jediny zatim co me dokaze zbavit myslenek na rakovinu a ruznych doprovodnych bolesti je alkohol. Dobre klidne me sudte za ten chlast, ale bud zavisli
na alkoholu nebo na BZD v cem je rozdil....
Ted proc jsem se odhodlal sem napsat. Chtel jsem vedet zda si myslite, ze
by mi slo nejak pomoc, a kdyz ano, tak jak a zda zvolena medikace se vam zda
v poradku nebo by jste doporucili jiny druh lecby.
Dekuji za Vasi radu a cas.
20
20
Úskalím v odpovídání na konkrétní dotazy je tzv. „naskočení na vějičku“
zakázky. Ta zní, jak jsme řekli, velmi konkrétně: Chci, abyste mi napsali, co
mám dělat (jak se léčit; jestli je moje léčba správná apod.). Nástrahou je zde
přesnost a věcnost dotazu. Odpovídajícího to může vést k tomu, že začne
tazateli předepisovat přesný postup, co má dělat. Ztratí přitom ze zřetele to,
že problém se utvářel a odehrává v kontextu, který nezná (jen si ho může
představovat). Je před ním problém popsaný – zpravidla – jen kuse, neúplně.
Chybou je zahltit tazatele imperativy a doporučeními typu „měl byste“ –
namísto otevírání možností. Je nesprávné jakékoliv poučování. Chybou je
rovněž to, když odpovídající explicitně předjímá, jak celá situace dopadne.
Rozhodně se vyhněte jakémukoliv způsobu „sýčkování“, „malování čerta
na zeď“, negativním prognózám nebo strašení. Vyhněte se přehnanému ujišťování, že má něco zkusit, přehnanému povzbuzování nebo chlácholení. Bude
to jen klient sám (=tazatel), kdo se rozhodne, vybere si, zváží, co se všechno
dozvěděl. Námi doporučený postup buď vyzkouší, nebo ne. Neprofesionální
je prosit ho, aby nás uposlechl.
Zásada: Není na vás, abyste vynášeli negativní prognózy – neboli: V odpovědích nemalujte čerta na zeď, nesýčkujte a nestrašte.
Nemůžeme myslet za druhého a nemůžeme druhému ani „číst myšlenky“. Pokud to dělá internetový poradce, pak jde většinou o chybný postup, který může
snadno vést do slepé uličky při pomáhání druhým; k tomu můžeme odkázat
např. na drobnou knížku Paula Watzlawicka Úvod do neštěstí. Na druhou stranu
je potřeba, abychom se hned „nevrhali“ na doporučování a řešení bez toho, že
se zamyslíme, jak na tom asi svěřující se člověk je. Toto zamyšlení nás může vést
k hlubší empatii, jež může být dobrým východiskem pro kompetentní odpověď.
Doporučujeme nabízet i na úzký, jasně vymezený dotaz – kdykoliv to jde –
výběr z více řešení. Stejně tak, je-li povahou svěření zřejmá potřeba zorientovat
se v situaci, problému, vztazích a dilematech, bylo by chybou chtít z těchto
tenat, křižovatek a dezorientací vyvést klienta jen jednou možnou cestou. Cest
k úzdravě, upokojení, k nalezení vnitřní pohody vede téměř vždy více.
Volání o pomoc, zpovědi, hloubání
Pozor, texty svěření mohou být i velmi krátké, jako by byly „vytrženy“
z kontextu úvah nebo trápení. Struktura těchto dotazů či svěření nemusí být
Část první
21
21
lineární (začátek, prostředek a závěr), ale spíše zamotaná. Text nemusí obsahovat žádnou otázku. Volání bývá zpravidla výrazně emotivní. Zpovědi bývají
klidnější, bilanční.
Neměli bychom přehlédnout podstatu (jádro) volání o pomoc, smysl zpovědi a hloubání: často jsou cíle takovýchto dotazů také vyjádřeny slovy (např.
„pomozte mi“, „nevím jak dál“ apod.).
Volání o pomoc může působit jako napsané ve spěchu. Za to, že vzbuzuje
tento dojem, může ale často emocionální stav, „katatymní myšlení“ (=přemítání zkreslené nebo zahlcené emocemi, například úzkostí, strachem, prožitky
zoufalství), nutkání k expresi. Často takové texty obsahují sebedestruktivní
úvahy, případně i zmínky o sebevraždě.
Úskalím v odpovídání se může snadno stát, když internetový poradce
sklouzne k vymlouvání (bagatelizaci) klientových myšlenek; nebo se je pokouší argumenty vyvrátit. Internetové poradenství není rétorickým cvičením
v disputaci, zpochybňování a názorových střetech. Poradce tu slouží klientovi, nemá ho přesvědčovat, že realita nemůže být tak černá. O realitě klienta,
o jeho zkonstruované realitě, téměř nic nevíme. Měli bychom ji brát vážně. To
neznamená, že se nemáme snažit podstatu zoufalství kupříkladu přeformulovat – pozor však na úskalí bagatelizace! Těžko se nám může podařit obrátit
trápení v opak. Užitečnější je menší, ne tak ambiciózní krok: ukázat nebo
připomenout klientovi „pozitivní stránky“ života.
Důležitým úskalím je, že se poradce ve snaze o přeznačkování nebo povzbuzování může minout s emoční podstatou dotazu. Poradce nesmí zapomenout
na legitimizaci tazatelových pocitů. Má ho ujistit, že např. silné zúzkostňující
prožitky jsou v té či oné situaci života přirozené. Je potřeba mít na paměti, že
se tazatel může soužit dlouhodobými náladami a stavy, např. trýznivou úzkostí
apod.
Jiná úskalí v odpovídání:
Odpovídající se soustředí příliš na (někdy děsivý) obsah a zapomene na člověka na druhé straně (člověka „v jeho celistvosti“). Může to vést k neadekvátní
amplifikaci problému.
Poradce může být zaskočen nebo vylekán tíží nebo závažností obsahu a pokouší se ve své odpovědi situaci „žehlit“, uhlazovat, chlácholit, rozmlouvat…
Za vážné pochybení považujeme, když odpovídající formuluje obecné fráze
o tom, jak se věci – přece! – „skutečně“ mají: tím vyvrací tazateli jeho subjek-
22
22
tivní pohled na realitu. Zastáváme psychologický postoj, že nikdo nemá pro
všechny platnou pravdu; pravdivost je sociální konstrukce. Postoj, že „věci se
nějak skutečně mají“, je velmi často podlehnutím iluzi, že vím, jak by věci
„měly být“. Ale jak naše, tak klientovy verze světa, nemocí, vztahů, příčin
i budoucnosti jsou narace. Na zdůvodňování a přesvědčování sebe o něčem
se podílejí takové faktory jako vyhýbání se disonanci sebeospravedlňováním,
aktivní zásahy do paměti vedoucí k tomu, že některá přesvědčení mohou být
podložena něčím, co se ve skutečnosti nestalo, ale člověk uvěřil tomu, že se to
stalo atd. (srov. Tavrisová, Aronson, 2012).
Úskalím je, když poradce nabízí velmi konkrétní návod na to, co má autor
textu dělat a na co se soustředit, aby přišel na „jiné myšlenky“ (což často obsahuje naivní a v dané situaci neuskutečnitelné rady).
Studenti se učili napsat odpověď ženě, která se zmínila o tom, že uvažuje
o sebevraždě. Jeden student zformuloval do textu i následující pasáž: „Sebevražda je špatná, pomyslete na to, co tím způsobíte ostatním, a to k tomu vůbec nemáte důvod.“ V komentářích jsme studentovi napsali, že svým kázáním
tazatelce „naložil břímě zodpovědnosti“ a zavalil ji pocity viny.
Zásada: Vždy se důkladně zamyslet nad tím, co voláním o pomoc člověk
sleduje a co asi potřebuje. Nemůžete klientovi číst myšlenky; proto nechejte
volání o pomoc nebo zpověď působit na sebe. Odpověď „veďte“ ze své osobní
rezonance s obsahem svěření a s naléhavostí v textu.
V případě hloubání bývá autor dotazu nebo svěření často verbálně zdatný,
schopný sebereflexe. V textu rozvíjí úvahu na určité téma, někdy tak zvaně
psychologizuje různé situace – zkusmo si je „psychologicky“ vykládá, interpretuje je. Jeho hloubání se může překrývat se zpovědí. Text může působit
dojmem, že jeho autor si během psaní rovná myšlenky a poradnu používá
jako v jistém smyslu projekční plátno. Hloubání může být plné otázek, může
vyústit v jednu závěrečnou, nebo z textu nemusí vyplývat žádná otázka.
Úskalím v odpovídání by bylo reagovat na každou jednotlivou úvahu nebo
její část; riskovali byste, že se odpověď neadekvátně roztáhne. Vaším úkolem
není vést intelektuální rozpravu, a to dokonce ani tehdy, když by vás lákala
a když by téma úvahy korespondovalo s tím, co sami řešíte. Přenechejte intelektuální rozpravy jiným.
Část první
23
23
Za obecným tématem, prezentovaným v zobecněné podobě (tedy za větami
typu: „Dneska všichni mladí odkládají své rozhodnutí o tom, co budou v životě dělat.“) se často skrývají osobní přání, obavy, problémy (např.: „Bojím se,
aby syn nezanechal studia.“). Takový „překlad“ obecného do osobního můžete opatrně nabídnout – jako možnost; pamatujme ovšem, že hloubání v podobě obecných úvah je zpravidla odrazem vnitřních konfliktních dějů. Řečeno
v psychoanalytických termínech: člověk se snaží poodstoupením od sebe (racionalizacemi, zevšeobecňováním, projektivními identifikacemi) chránit své
křehké ego. Lépe se mu mluví a píše o druhých, o sobě to neumí, nebo nic
říct nechce.
Je potřeba vyhnout se zabíhavosti, resp. vlastnímu asociování a řetězení rozbíhavých úvah; tomu, co všechno vás nad hloubáním autora textu napadalo.
Zásada: V odpovědích nefilozofujte. Nepromítejte do odpovědi svá soukromá světonázorová stanoviska, svou „filozofii“ či náboženské přesvědčení.
Berte tento druh svěření / dotazu spíše jako autorův proces přemýšlení
o sobě, jako jeho / její srovnávání si myšlenek. Neztraťte ze zřetele celek, berte
v úvahu to, jestli sebereflexe spěje spíše k finální otázce nebo k typu zpověď.
Vyznejte se v tom, zda autorovi jde více o sdílení části životního příběhu
nebo o intelektuální (psychologickou) rozpravu, o reflexi myšlenkových procesů.
Rozlište, která témata jsou obecná, a která konkrétní, biografická. Není
účelné nechat se vtáhnout do rozpravy o obecných tématech.
Zamyslete se nad tím, co autor svým textem sleduje – měli byste vycházet
z identifikace (jakkoliv samozřejmě hypotetické), co vlastně potřebuje. – Můžete se ho na to zeptat. I když internetové poradenství není interaktivní v tom
smyslu, že by se mezi vámi a klientem dialog rozvíjel, přesto otázka nebo komentář („Není mi zcela zřejmé, co byste potřeboval.“) může mít smysl; může
např. upozornit na malou srozumitelnost hloubání apod.
24
24
3. Konkrétní dotazy
1/ Jarka: Našla jsem u dcery pornografické fotky
Dobrý den, mám třináctiletou dceru. Má známá mě upozornila, že na jejích stránkách ve Facebooku si píše s chlapcem, který po ní žádá sexy fotografie a poté slibuje, že s ní za to bude chodit. Dále jsem našla u dcery v mobilu
pornografické fotky s tvrdým pornem. Nevím jak s dcerou o tom promluvit:
je v pubertě a bojím se, abych nějak nenarušila náš vztah. Prosím vás tímto
o radu. S pozdravem J.
Odpověď profesionální poradkyně a studentčiny komentáře
Dobrý den J.,
Děkuji za dotaz, pokusím se vám v krátkosti odpovědět. Ve vašem dotazu vidím dvě roviny. Ta první se týká komunikace vaší třináctileté dcery na Facebooku
a objevení porno videa v mobilu, což ve vás pochopitelně vyvolalo obavy. Druhá
rovina je nejistota, jak s dcerou o tom komunikovat, aby to nenarušilo váš vztah.
Ve mně to vyvolává otázku, proč s ní o tom nemluvit?
Co ve vás vzbuzuje obavy, že by to mohlo narušit váš vztah? Samozřejmě,
záleží na tom, jakým způsobem jste byla zvyklá se svojí dcerou komunikovat
doteď. Pokud bude váš rozhovor otevřený, se zájmem, bez mentorování a odsuzování, nevidím důvod, proč by to mělo váš vztah nějak ohrozit. Naopak,
pokud s ní mluvit nebudete, může to vést ke zvýšenému napětí z vaší strany,
budete mít různé obavy a fantazie, co se s vaší dcerou děje a to se dál bude
promítat do vašeho vztahu.
Mluvit s teenegarem o sexu, pornografii je pro mnoho rodičů nelehké,
na druhou stranu, děti v tomto věku jsou velmi informované, daleko víc než
si myslíte. Přeposílání různých videí na mobil, nebo stahování z internetu je
pro ně velmi snadné a dostupné. Je v tom samozřejmě probouzející se zájem
o erotiku, zvědavost, ale zároveň to může být prostředek, jak být v kolektivu
zajímavý, vyrovnat se ostatním.
O čem je potřeba s dcerou otevřeně mluvit, to je ochrana osobních a citlivých údajů na Facebooku. Mluvit s ní o tom, že existují rizika spojená se
zneužitím osobních dat, nebo identity, která si ani nemusí uvědomovat. Upozornit ji na to, že pokud poskytne nějaké sexy fotografie, může se to velmi
lehce obrátit proti ní.
Část první
25
25
Nebojte se vyjádřit svoje obavy, ale hlavně zájem a pochopení. Nebojte se
s ní mluvit.
Přeji vám, aby se to dařilo. Podpis
Výtah ze studentčina komentáře profesionální odpovědi
Podle mého názoru je odpověď velmi dobrá. Je přiměřené dlouhá, empaticky napsaná. Jako velké plus vidím rozdělení problému do dvou rovin – jednu
věnovanou rozvíjení sexuality dcery na facebooku a pomocí pornovideí, druhou věnovanou obavám matky z rozhovoru.
V případě prvního problému psycholožka vyjadřuje, že je to u jejích vrstevníků zcela normální a jaké mohou být motivy pro toto chování. Jako řešení spatřuje v souladu s matkou rozhovor. Tuto svou domněnku podporuje
výčtem situací, které by mohly nastat, když by si matka s dcerou nepromluvila
a dusila v sobě své obavy. KOM1 Vyslovuje závěr, že právě tyto nereflektované
obavy matky by mohly poškodit vzájemný vztah.
Upozorňuje na to, že pro rodiče i dítě tyto situace bývají nelehké, jako dobré připomenutí se mi jeví charakteristiky rozhovoru s teenagerem – ne moralizování, mentorování, ale klidně, otevřeně a se zájmem. Jako rovná s rovnou.
Jako velké plus považuji i skutečnost, že psycholožka nabádá matku k zamyšlení nad vzniklou situací a nad pocity, co v ní vyvolává. Matka tedy nedostává pouhé řešení, ale je nabádána k vlastnímu sebepozorování a reflektování
vztahu s dcerou.
Jediný problém vidím v tom, že matka terapeutkou není zrazována od přiznání se k nálezu videí v dceřiném mobilním telefonu. Podle mého názoru
by se ale 13letá dcera nikdy neměla dozvědět, že jí matka šmejdila v telefonu
a tak našla inkriminovaná videa. Mohlo by to narušit její důvěru k matce
a celkově pokazit vzájemný vztah. KOM2
Náš komentář ke studentčině zhodnocení
(Odpověď poradkyně jsme zařadili rovněž do kapitoly, kde uvádíme příklady zdařilých, profesionálně zvládnutých odpovědí. Zde se již tedy nebudeme
opakovat v tom, že k odpovědi máme i jiné komentáře)
KOM1 (KK a ZV): Mohla jste se přece jen vyjádřit k tomu, že v onom místě odpověď poradkyně hraničí s předjímáním negativního vývoje: „…pokud
26
26
s ní mluvit nebudete, může to vést ke zvýšenému napětí z vaší strany, budete
mít různé obavy…“ Na předjímání (podsouvání) podobného druhu je třeba
si dávat pozor. Podobně si poradkyně mohla odpustit slova „daleko víc než
si myslíte“ („děti v tomto věku jsou velmi informované, daleko víc než si
myslíte“). Poradkyně totiž nemůže vědět, co si klientka myslí a tato slova by
mohla vyznít tak, že ke klientce mluví svrchu.
KOM2 (KK): Z odpovědi jsem nevyčetla, že by ji poradkyně naváděla, aby
to na sebe řekla. Toto téma poradkyně prostě neřeší. Poradce nemá klienty
od ničeho zrazovat – volba je vždy na nich. V tomto případě ji mohla upozornit na možná rizika, ale rozhodnutí nechat na ní.
Studentčin návrh odpovědi
K odpovědi, kterou navrhla studentka, jsme měli řadu připomínek. Uvádíme je níže v podobě našich komentářů.
Milá Jarko,
Děkuji za Váš dotaz a pokusím se jej co nejlépe zodpovědět. Vaše otázka
spočívá ve dvou problémech. Jeden by se dal pojmenovat jako rozvoj sexuality
Vaší dcery, který se projevuje schraňováním pornovideí KOM1 a možným posíláním sexy fotek v komunikaci s chlapci. A druhou rovinu vidím v tom, že
si jako správná máma chcete o těchto věcech s dcerou promluvit a máte obavy
z rozhovoru na ošemetné téma.
Je důležité si uvědomit, že v dnešní době je pro mladé lidi velmi lehké si
opatřit videa s pornografickou tématikou – proto se nedivte, že tento fenomén
postihl i Vaši holčičku KOM2 Je ve věku, kdy se její sexualita rozvíjí a ona ze
zvědavosti sbírá materiály pro vlastní vzdělávání. KOM3 Dalším důvodem
vlastnění tohoto videa může být větší prestiž v kolektivu vrstevníků, nebo
proto, aby nebyla „jiná“ anebo „divná“, když ostatní už takové věci sledují
a ona ještě ne. KOM4 Berte to tedy jako pozitivní skutečnost. KOM5 Pokud
Vás stále jímají obavy, klidně se s ní na toto téma pobavte. Rozhodně byste ale
za ní neměla jít s větou „Víš, dcerko, já jsem v tvém mobilním telefonu našla
jistá videa…“ KOM6
Zajímavé je se v tuto chvíli zamyslet: co ve Vás vzbuzuje obavy, že by mohlo
narušit Váš vztah? Proč se bojíte - Vaší „nezpůsobilosti“ pro tento rozhovor,
oboustranných pocitů trapnosti nebo toho, že se dozvíte něco, co nechcete?
Část první
27
27
Pro tento rozhovor bych doporučovala kamarádskou, otevřenou atmosféru,
kdy se s ní budete bavit jako rovná s rovnou. Takže si společně nalakujte nehty,
jděte nakupovat a potom do kavárny, KOM7 cokoli co dvě holky můžou jen
samy. Bavte se o klucích KOM8 a poté otevřeně přesuňte téma pornografie.
Zdůraznila bych, že je normální, že se lidé na takové filmy dívají, stejně jako je
normální, když to někomu nic neříká. KOM9 Také bych dcerku upozornila,
že ve skutečnosti vypadá sex jinak, ať už v rozměrech aktérů/aktérek, trvání,
pocitech, polohách, místech atd. Zkrátka poukázala na to, že porno je pouze
taková pohádka pro dospělé a že většina věcí, které tam uvidí, se v reálu dějí
jinak. KOM10
Při tématu chlapci se dostaňte k jejímu novému příteli. Nevidím nic špatného na mateřské radě, že chlapec, který s ní bude chodit až po získání jejích
sexy fotek, asi nebude nejlepší partie pro vztah. Nicméně se dostaňte na téma
ochrany osobních údajů na internetu a poučte svou dceru o bezpečném nakládání s vlastními údaji a fotografiemi. Zdůrazněte, že je to veřejné místo a že
si sama buduje vlastní obraz i pro víceméně cizí lidi. Uveďte případy z médií,
které názorně ukáží slečny, které byly skrz lechtivé fotografie vydírány, či je
jejich minulost pronásleduje do současnosti. KOM11 Žádné mentorování
a moralizování. KOM12 Ale pořád jste matka a máte právo vyjádřit své obavy.
Důležitá věc ohledně Vašeho rozhovoru: podle mého názoru, byste jí vůbec
neměla přiznávat, že jste si prohlížela její mobilní telefon. Nechci říkat, zdali
na to jako matka máte či nemáte právo, ani to doporučovat, či zatracovat a odsuzovat. Je ale důležité, že pokud už se to stalo, nebo stává – dcera Vás nesmí
přistihnout a ani se o tom nesmíte zmínit! KOM13 Teenageři jsou na své
věci velmi háklivý a toto zjištění by vyvolalo zbytečné hádky a pokazilo Váš
vzájemný vztah. KOM14
Přeji mnoho úspěchů při ožehavých rozhovorech s dcerkou. Nezapomínejte, že jako matka máte právo vyjádřit přiměřené obavy o své dítě, ale udělejte
to v otevřené atmosféře se svým plným zájmem a pochopení. Nebojte se s dcerou mluvit o všem, co Vás nebo ji napadne, protože s kým jiným by si měla
promluvit, když ne s vlastní mámou. KOM15
Držím palce. Podpis.
KOM1 KK: Tady se přehlédla už poradkyně a Vy jste to převzala – o žádném videu není v dotazu řeč, klientka mluví pouze o fotkách. Vzbuzuje to
dojem, že její dotaz byl přečten ve spěchu a ledabyle.
28
28
KOMENTÁŘ2 (KK): Tato zdrobnělina není na místě, klientka ji nepoužívá. Navíc ve spojení s výrazem „postihl… holčičku“ to vyvolává dojem, jako
by dcera byla nebohou obětí nějakých vnějších okolností.
KOMENTÁŘ3 (KK): No, možná chcete klientku uklidnit, ale ve skutečnosti nevíte, k čemu ty materiály dcera má. (ZV): Slovo vzdělávání mi nepřijde vhodně volené.
KOMENTÁŘ4 (KK): Dejte si pozor na domýšlení motivů a důvodů. Klientka po Vás nechce výčet možných důvodů, proč má dcera u sebe porno,
chce vědět, jak s ní má o tom mluvit.
KOMENTÁŘ5 (KK): Tento imperativ bych odstranila – můžete to pozitivně přerámovat, ale nemůžete klientce nařídit, jak to má hodnotit – vždyť ji
to trápí a to Vy máte akceptovat.
KOMENTÁŘ6 (KK): Tímto to ironizujete. Také nedoporučujeme, aby
myšlenka zůstávala nedokončená.
KOMENTÁŘ7 (KK): Takto konkrétně bych to nerozváděla, neznáte kontext a podmínky a může to být úplně mimo.
KOMENTÁŘ8 (KK): To taky nemusí být snadné.
KOMENTÁŘ9 (KK): Zbytečné poučování a moralizování, nemáte k němu
důvod.
KOMENTÁŘ10 (KK): Dobře, ale to už jste hodně daleko – zakázka je, jak
rozhovor vůbec začít a neohrozit vztah. (ZV): Nevolil bych výraz „v rozměrech aktérů“, dalo by se to napsat přirozeněji.
KOMENTÁŘ11 (KK): V odstavci je několik imperativů. Klientce nařizujete, co má dělat a jak situaci zaonačit. Co když se jí tento Vámi vymyšlený
průběh vůbec nepodaří uskutečnit?
KOMENTÁŘ12 (KK): Velmi striktní zákaz.
KOMENTÁŘ13 (KK): Takto ne – něco klientce příkře zakazujete a ještě
na ni křičíte vykřičníkem. Volbu byste měla nechat na ní. Navíc po napsání
slova „nesmíte“ by se v i-poradenství měla rozsvítit červená kontrolka.
KOMENTÁŘ14 (KK): Opět – dávejte možnosti, ne jistotu, jak věci budou.
KOMENTÁŘ15 (KK): Zbytečné moudro. (ZV): Já tento odstavec hodnotím jako vcelku zdařilý, včetně závěrečné hovorové otázky.
Komentáře ke studentskému návrhu odpovědi (KK a ZV)
Studentka se snažila nad dotazem opravdu zamyslet a poradit vše, co poradit může – proto je odpověď velmi dlouhá a detailní. V rámci této snahy
Část první
29
29
zabíhala ve svých úvahách do oblastí, které už s původním dotazem neměly
příliš co dělat; ve fantazii si přehrála podle ní ideální scénář situace, který by
vedl k řešení, a ten potom klientce nadiktovala. S dobrým úmyslem poradit
na konkrétní dotaz konkrétní způsob řešení se tak dopustila dvou zásadních
(a v tomto případě spolu souvisejících) poradenských přehmatů:
a) Zahltila klientku mnoha příkazy a zákazy, které odrážejí její osobní názor
na jediné správné vyústění situace, ale nedává klientce svobodu volby. Jinak
řečeno, direktivně ji úkoluje, jak se má zachovat a co má říct, pokud chce
situaci zdárně vyřešit; tím jí jednak nakládá další břemeno, jednak se staví
do pozice experta, který zná to správné řešení.
b) Při převyprávění ideálního scénáře v celém textu předjímá budoucí vývoj
situace. V podstatě tím klientce říká, že pokud tento scénář dodrží a bude se
jím řídit, dopadne vše dobře, pokud ne, řešení se nedopracuje. Přitom daný
scénář obsahuje mnohdy až absurdní úkoly typu „..dostaňte se k tématu…“,
„…pak s ní proberte to a to…“, což je přesně to, čeho se klientka bojí a co
neví, jak má udělat (začít rozhovor s dcerou). Ze studentčiných rad se ovšem
nedozví, jak na to, dozví se pouze, že to musí udělat, aby vyhověla naplánovanému scénáři. To může její bezradnost paradoxně ještě prohloubit, přestože
původním cílem konkrétních rad odpovídající studentky bylo bezradnost klientky minimalizovat.
Konkrétní dotazy – další příklady a úkoly
Uvádíme zde dalších devět příkladů konkrétních dotazů, na které si v semináři či kurzu můžete zkusit odpovědět. Někde jsme v krátkých komentářích
k dotazům / svěřením popustili uzdu své fantazii – dáváme sami najevo, co
může profesionálního poradce napadnout s tím, že některé úvahy nad dotazem /
svěřením nejsou vždy vhodným východiskem pro sepsání dobré odpovědi.
2/ Božena: Co mám dělat, když se mi kluci smějou?
co mám dělat když se mi kluci ve škole smějou kvůli známkám sice už jsou
jenom čtyři měsíce do práznin a potom už du do jiné školy ale já to nevidržím
strkaj mi cizí věci di tašky a vždycky si něco najdou kvuli čemu se mis mějou
máma řiká že se jim líbim ale to přece neni normální to co midělaj a dělaj to
jenom mě já už to nevidržim říct učitelce to nemá cenu to už jsem zkoušela
a nic už nevim co mám dělat mám z toho hroznou depku prosim pomozte
30
30
3/ Blondýnka: Má takový vztah cenu?
Dobrý den, prosím o radu. Asi rok jsem žila s přítelem (on 26, já 25), plánovali jsme bydlení, rodinu. Poté jsem zjistila, že mi ve spoustě věcí lhal (scházel se s bývalou přítelkyní, mně tvrdil, že je úplně jinde, našla jsem ho s nahou
švagrovou v koupelně, když si jen tak povídali, vyprovokoval nějakou slečnu
na zábavě, aby se před ním svlékla do podprsenky apod.). Nejsem nijak žárlivá,
přítel měl spoustu volnosti, koníčků, často jsme chodili do společnosti každý
sám, nikdy jsem mu nic nezakazovala. Proto tuto situaci nechápu. Věřím, že
by mě nepodvedl, ale na druhou stranu si říkám, když byl schopný mi do očí
lhát a když to prasklo, klidně lhát dál, tak že by byl možná schopný i horších
věcí. Rozešli jsme se, ale občas se scházíme a je to hezké, povídáme si. Já však
myslím již na budoucnost, chci si zařizovat bydlení s někým, komu budu věřit
a ne ho podezírat teď už pokaždé, kdy někam půjde. Jaký je Váš názor, má
takový vztah smysl? On by se moc chtěl vrátit, vím, že toho všeho lituje, ale
nebylo to poprvé. A já se moc bojím, že mi zase ublíží. Děkuji za Vaši odpověď.
4/ Petr: Málo sexu v malém bytě s ženou bordelářkou
Dobrý den,
chtěl bych se s vámi poradit - jsem s manželkou přes deset let, máme osmiletou dceru. Bydlíme v Praze v 2+kk. Manželka se mnou poslední dva roky spí
jen jednou do měsíce, říká, že ji vadí malý byt a že ji moc kontroluju. Ona je
ale děsná bordelářka, už i dcera začíná být stejná, a já mám strach, že větší byt
by byl ještě horší v tomhle směru. Myslím, že mi manželka je věrná, i když se
jí na to někdy zeptám, protože ženský jsou dost nevěrný, ale doufám, že ona
je, i když se mnou už spí mnohem méně než dřív. Mám možnost sehnat větší
byt na Příbramsku, nebo vylepšit ten náš stávající tady v Praze. Co mám tedy
udělat, nejsem si jistý,že jiný byt něco zlepší ... :-( Petr
ZV: U některých dotazů či svěření si můžeme všímat také jazykově symbolické
roviny: V tomto případě muži vadí nedostatek sexu, ženu vidí jako bordelářku
– byt tedy může vidět jako „bordel“, kde by se mu sexu mělo dostat více. Ženě
vadí to, že byt je malý – může prožívat stísněnost, a tedy tíseň, stav, ve kterém se
těžko uvolňuje k sexu; může zažívat málo svobody; naopak – omezování, nucení,
stlačenost (zdmi bytu i nároky manžela – na sex a na pořádek). Taková úvaha
se poradci může „honit hlavou“, ale dobrým východiskem k tomu, jak pojmout
odpověď, není.
Část první
31
31
Zásada: Nespekulujte (nevytvářejte si hypotézy) o tom, co všechno je –
možná – skryto „za sděleným problémem“, nýbrž důsledně vyjděte pouze
z toho, co klient napsal. Zkuste odpovědět.
5/ Miloš: Je normální, když nemohu najít vztah?
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda je normální, když ve svých 35 letech
stále nemohu najít žádný vztah. Snažím se někoho nalézt zhruba od puberty
- asi jako každý normální muž. Ve škole, v práci, na plesech, v klubech, při
sportu, na internetu atd., ale setkávám se bohužel stále jen s nezájmem. Přitom nekulhám, nemám pásku přes oko nebo jednu ruku, mám vysokou školu,
umím se o sebe postarat, prostě na sobě svým čistě subjektivním pohledem
neshledávám nic, čím bych měl dívky či ženy odpuzovat. Bohužel to tak ale je
a já stále nemohu přijít na ten důvod. A čím déle to trvá, tím více se prohlubuje moje frustrace z dalších a dalších neúspěchů a odmítnutí. Třeba je to jenom
nedostatek štěstí, ale přeci jenom se mi zdá, že když ostatní mohou mít vztahy
od puberty a já v 35 stále nic, tak že je něco se mnou špatně.
6/ Lenka: Manžel žárlí
Dobrý den, měla bych dotaz ohledně žárlivosti. Týká se mého manžela a nějak
nevím,jak celou věc řešit. Můj mažel je Řek, máme spolu 3-letou holčičku a v současné době čekáme 2. miminko. Manželé jsme 4 roky a pokud jsme žili v manželově vlasti,tak se jeho žárlivost neprojevovala, asi jsem splňovala tamější podmínky
chování žen v Řecku (být v domácnosti a starat se o děti,jen v letní sezóně jsem
pracovala jako delegátka pro jednu českou cestovní kancelář).Od letošního roku
však žijeme v ČR, protože manžel tu sehnal lépe placenou práci a mohli jsme si
dovolit koupit vlastní byt. Bohužel manžel je často na služebních cestách a neustále mě podezřívá, že někoho mám (i v mém jiném stavu),žárlí i na mé kamarádky
i rodiče. Neustále mě kontroluje přes telefon a někdy mi i sprostě nadává.Přitom já
tady ani nikam nechodím, abych mu nedala ani jednu záminku k žárlení,ale to vůbec nepomáhá, ani neustálé mé obhajování a vysvětlování je k ničemu.Zkrátka mi
nevěří.Objednala jsem si i knížku,jak jednat se žárlivcem, abych věděla jak na něho
mám reagovat,dokonce mám i vyplý telefon, protože se bojím, že mi zavolá a bude
mě tím vším terorizovat.Hodně špatně to ve svém stavu snáším, jsem pak z toho
všeho unavená, bez energie a skleslá, tyto stavy u mě přetrvávají již několik týdnů
a trpí tím i naše dcera.Pomohla by mi třeba návštěva v psychologické poradně, je
taková poradná bezplatná?Mnohokrát děkuji za odpověď, Lenka (27 let)
32
32
7/ Marie: Budeme opravdu šťastni?
Dobrý den,
V listopadu 2010 ode mne odešel partner a za týden se vrátil. Čekala jsem
s ním miminko a to jsem ze zdravotních důvodů musela dát pryč. Celé čtyři měsíce byly pro mě velice bolestivé. Neustále jsem se hádala s partnerem a do dnes
věřím v zázrak, že se změní a vše bude zase v rovnováze vzájemné lásky. Prosím,
změní se náš vztah a budeme opravdu šťastni a případně do budoucna i se těšit
na miminko? Moc Vás prosím o radu. Přeji Vám moc hezký den. Marie
Zajímání se o diagnózu („Víte, co mi je?“)
8/ Jitka: Mám depresi?
Dobrý den, mám dotaz ohledně deprese. Před asi dvěma roky jsem měla
opravdu vážnou, navíc neléčenou depresi, byla jsem v takovém stavu, že jsem
téměř nedokázala vstát z postele, umýt se, zatelefonovat atd., neustále jsem
jen brečela nebo spala. Neměla jsem se na koho obrátit, takže pomoc žádná
nepřišla, ale nějak jsem se z toho dokázala dostat. Tedy, v tom je ten problém,
nejsem si jistá. Od té doby jsem v takovém strašném stavu nebyla, celkem
zvládám denní povinnosti, chodím do práce, sportuji, starám se o sebe. Jako
by se ale zlepšilo jen tohle, ta schopnost soustředit se a něco dělat. Jinak si
připadám pořád stejně nešťástná, vyčerpaná, osamělá, přitom nenávidím lidi,
straním se jich, nemám žádnou trpělivost, jsem hysterická, strašně rychle se
začnu vztekat kvůli ničemu. Navíc se bojím budoucnosti, nemám žádné sebevědomí a děsí mě, že to bude pořád takové jako teď. Za tu dobu, co mám
tyhle problémy, se mi úplně zhroutil život. Neexistuje jediná oblast života,
o které bych si aspoň trochu myslela, že je v pořádku - mám potíže v práci, při
studiu, finanční starosti, nemám ani přátele nebo rodinu, která by fungovala.
Tu depresi jsem měla kvůli příteli, který se ke mně choval strašně, a já mám teď
pocit, že si nezvládnu nikoho jiného nikdy najít. Ne že by o mě muži neměli
zájem, ale já je asi opravdu nenávidím, nevěřím nikomu a fyzický kontakt mi
zároveň chybí i se mi hnusí. Prostě jsem se s tím nevyrovnala a nějak to ve mně
zůstalo, asi v podobě téhle trvale hrozné nálady, která se u mě začíná stávat
snad povahou. Přitom jsem celkem mladá, takže se zkouším utěšovat tím, že
časem to přejde. Jenže v tomhle stavu jsem už čtyři roky. Vůbec se mi nechce
žít a na sebevraždu myslím občas taky. Jsem schopná se přitom chovat tak, že
okolí si myslí, že mám prostě jen neustále špatnou náladu, jinak vše celkem
zvládám. Je tohle stále ještě deprese? Děkuji za odpověď.
Část první
33
33
Úkol: Srovnejte rovněž s ukázkou č. 18 (Vendula v následující kapitole).
V čem jsou, resp. budou, Vaše odpovědi na dotazy č. 8 a 18 rozdílné?
9/ Jiří: Nejde o nějakou formu schizofrenie? (Dotaz je uveden v kapitole
Konkrétní dotazy – další)
Dobrý den, v poslední období mám vážné psychické problémy. Abych pravdu
řekl, s těmito problémy se potýkám již několik let. Jde především o jakýsi
zvláštní pocit derealizace a depersonalizace spojený s tím, že se sám sebe velmi
často ptám zdali je to co vidím, cítím atp. vůbec reálné. Kladení takovéto
otázky donekonečna ve mne čas od času způsobuje silné ataky úzkosti. Často
mám také nutkavou předtuchu, že se stane něco strašného, i když samozřejmě
vím, že pro tuto obvavu není žádný reálný důvod. Nemám víceméně žádné poruchy spánku ani v mezilidských vztazích nemám žídné větší problémy.
Občas mám dokonce stavy, které ve mne způsobují pocit jakoby „na omdlení“, strach z toho, že šílím, nebo že zešílím, strach ze ztráty sebekontroly atp.
. Nikdy jsem nebyl konzumentem drog, občas si dám s přáteli nějaký alkohol,
ale jen v přiměřené míře. Jinak jsem v období puberty zkusil několikrát marihuanu a asi dvakrát pervitin. Ovšem je to už více než deset let a od té doby
absolutně nic. Tyto psychické problémy se začaly prohlubovat krátce po vyléčení zánětlivého onemocnění hlasivek, kdy se z počátku nevědělo, zdali jsou
to „jen“ zánětlivé uzlíky, nebo zdali nejde o nějakou formu karcinogenního
onemocnění. Mám velkou obavu zdali nejde o nějakou formu schizofrenie...
tyto stavy se vracejí především při cestování, v neznámém prostředí. Nevíte co
by to mohlo být?
Zajímání se o pomoc („Víte, co mám dělat?“)
V internetovém poradenství se tazatel často – explicitně – ptá na radu. Jako
Luboš níže: prosí o radu, jak [s něčím] bojovat, jak [něco] brát jinak, jak se [něco]
odnaučit apod.
10/ Luboš: Rád bych se to odnaučil
Mám možná málo obvyklý problém, ale už delší dobu ho na sobě pozoruji.
Je mi 20 let, mám přítelkyni (jsme spolu tři měsíce) a můj problém spočívá
hlavně v nízkém sebevědomí. Mám potřebu se pořád ujišťovat, že mě miluje,
že by mně nikdy nepodvedla a že jsem jediný v jejím životě. Rád bych se to odnaučil, protože si myslím, že to vztahu nebude do budoucna prospívat. Možná
34
34
je to také tím, že jsem v životě ještě nebyl tak moc zamilovaný jako teď a proto
mám potřebu to pořád řešit. Další věc je moje celkem velká žárlivost. Někdy
mi přijde, že své city nedává moc najevo nebo mi nerozumí, jak se cítím a to
ve mně vyvolává pochybnosti. Byl bych vděčný za nějakou radu, jestli se s tím
dá nějak bojovat nebo to začít brát jinak. Nerad bych o ni díky tomuhle přišel.
Vím, že nikdy v životě nechci nikoho jiného a chci, aby byla šťastná, proto se
na vás obracím s prosbou o radu. Odpověď uvádíme v Příloze I: Dobré odpovědi studentů
Dotaz s pochybností o jeho vážnosti
11/ Jana: Vadí mi mlaskání
„Dobrý den paní doktorko, mám jeden problém, který asi bude na první
pohled působit směšně, ale mám kvůli tomu velké trápení. Vadí mi mlaskání.
Když slyším manžela, syna nebo rodiče při jídle funět a mlaskat, všechno se
ve mě vaří, jsem doslova na nervy a málokdy překonám potřebu dotyčného
napomenout. Nejvíce mě ale trápí, že jsem jim tím protivná a že „buzeruju“.
Mluvila jsem o tom s psychologem, ale ten řekl, že se s tím nedá nic dělat, že
prostě jsou lidé, které mlaskání vytáčí. Chtěla bych ale s tím něco dělat, aby
mi to nevadilo. Napadlo mě, jestli mi ten zvuk něco nepříjemného neevokuje,
protože se při něm cítím zahnána do kouta. Můj otec byl v mládí agresivním
alkoholikem a možná jsem jako malé dítě třeba viděla nebo nedejbůh zažila
něco zlého. Opravdu bych byla moc šťastná, kdybych na mlaskání mých blízkých dokázala reagovat klidem a úsměvem, nebo raději nijak. Děkuji za Vaši
odpověď. Jana
Část první
35
35
4. Potřeba orientace
Dotazy, které jsme nazvali „potřebou orientace“, se v mnohém liší od konkrétních dotazů. Často nemají povahu otázky; spíše působí jako úryvek z většího příběhu, zápletka z rozečtené knihy, jejíž vyústění klient nezná. Na rozdíl
od dotazů typu „zpověď“ klientovi většinou nejde o sdílení jeho životního
příběhu a vypovídání se, ale spíše se potřebuje vyznat v nějaké situaci, která
je pro něj nepřehledná, nejednoznačná či jinak komplikovaná. Člověk (někdy
nepřímo) hledá informace, vodítka, přeje si ukončit vnitřní zmatek a dospět
k rozhodnutí, řešení či jen ujasnění si toho, co se vlastně děje. Dobrá odpověď by ho měla nasměrovat k tomu, jak poodstoupit a podívat se na problém
trochu jinak, otevřít další perspektivy pohledu, nabídnout vodítka, čeho se
chytit a jaké otázky si položit. Neměla by předkládat jednoznačná řešení či
rozhodovat za klienta, spíše by mu měla nabídnout rozcestníky, které mu pomohou se zorientovat.
12/ Natálie: Mám strach z reakcí matky a okolí
„Jsem pět let vdaná. Manžel je žárlivý, a to natolik, že mě donutil zařídit si
druhý telefon i e-mail adresu, abych si mohla tajně psát se spolužáky, kamarády... Stále kontroloval, co a kde kupuji, kam chodím, komu volám, dokonce
kolik spodního prádla si beru k rodičům na víkend! Několikrát se projevil
i agresivně. Navíc vím o jeho nevěrách. Nyní máme tříletého chlapečka a já
začala opět pracovat a našla si přítele. Někoho, kdo mě chápe, kdo miluje mě
i mé dítě. Manžel nás spolu přichytil při nevěře a teď řešíme, co dál. Přítel je
ochoten se mnou být, já řeším, jak to ponese malý. K manželovi mě už nic
netáhne. Musím podotknout, že jsem už podruhé vdaná (první manžel byl alkoholik, rozvedli jsme se po roce). Raději bych byla s přítelem, ale mám strach
z reakce mé matky (je těžce nemocná a manžela zbožňuje) a z reakce okolí (že
střídám chlapy jak ponožky). Přítel má chlapce rád, on jeho také. Mám strach
udělat ten zásadní krok.“
Odpověď profesionální poradkyně a studentovy komentáře
Dobrý den,
z toho, co jste napsala, mám pocit, že jste z části rozhodnuta z manželství
odejít a z té druhé půlky váháte. Upřímně si nedovedu představit, že bych žil
36
36
pět let s člověkem v podivné hře dvou mobilů, e-mailových adres, žárlení, nedůvěry a občasného výprasku. KOM1 Jen tak, pro nic za nic. A tak si říkám,
že tam nejspíš bylo něco, kvůli čemu stálo za to ve vztahu pokračovat. Třeba
by se na to dalo navázat? KOM2 Jinak si především kladu otázku, co uděláte
pro to, aby váš následující vztah dopadl dobře? Co uděláte tentokrát jinak?
KOM3
Co se týká ohledů na vašeho syna – myslím si, že žít v nefunkčním vztahu
nevynahradí to, že je to vztah s biologickým otcem. KOM4 Samozřejmě by
bylo ideální, kdyby se lidé nerozváděli, ale děje se to. Pokud chcete dopady
rozvodu na vašeho syna minimalizovat, rozejděte se důstojně a férově. KOM5
Ať se již nakonec rozhodnete tak, či onak, velmi vám doporučuji nezůstat
v řešení vaší situace sama a využít například konzultaci s psychologem nebo
manželským poradcem. KOM6 Rozvod obvykle bývá náročný pro všechny
zúčastněné a reakce maminky a vašeho okolí nemusí být ten největší problém,
který budete úspěšně překonávat. KOM7
Ať už objevíte ve svém manželství novou přitažlivost a vzájemnou důvěru, nebo předvedete svému okolí důstojný rozchod dvou rozumných bytostí
KOM8, budu rád, když mi dáte vědět, jak to dopadlo a především jak jste to
udělala. Třeba by to mohlo posloužit lidem, kteří budou v podobné situaci.
KOM9
Ukázky studentových komentářů profesionální odpovědi
KOM1: Tato věta mě poněkud zaráží, terapeut situaci shrnul tak, že alespoň pro mé uši vyzněla ještě hůře a naléhavěji než v textu klientky. Označení situace jako „podivné hry“ a přeznačkování sdělení „několikrát se projevil
i agresivně“ na „občasný výprask“ považuji za nešťastné. Z mého pohledu tím
terapeut klientku shazuje. Ocenit bychom mohli upřímnost, avšak v případě
neznámého člověka těžko odhadnout, zda ji ocení nebo naopak.
KOM2: Kladně hodnotím připomenutí toho, co bylo na vztahu s manželem dobré.
KOM3: Působí to mne, jako by situaci dával za vinu klientce, jako bych
slyšel „změňte se, nebo ani příští vztah nedopadne dobře“ nebo „udělala jste
vůbec něco proto, aby k tomu nedošlo?“ Také se místo současné situaci věnuje
budoucnosti/budoucímu vztahu, avšak z dopisu klientky mám pocit, že naléhavě potřebuje řešit situaci, která je teď a tady.
Část první
37
37
KOM4: Označení „nefunkční vztah“ bych toleroval v případě, že by ho
takto pojmenovala sama pisatelka, myslím si, že terapeut mohl volit jiná slova
(např. žít v napětí). Terapeut také nemá informace o tom, jaký je vztah otce
a syna, proto si myslím, že by v této oblasti měl být velmi opatrný.
KOM5: Zpočátku jsem na tuto část pohlížel jako na frázi, ale po zvážení to
považuji za plus, vybízí k nekonfliktnímu řešení.
KK: Na druhou stranu je to formulováno direktivně, poradce klientce nařizuje, co má udělat a jak; navíc skrytá výhrůžka („pokud to neuděláte důstojně
a férově, bude to mít dopady na syna“) – tím klientce nakládá neúměrné
břímě zodpovědnosti za celou situaci.
KOM6: V situaci, kdy internetové poradenství nestačí k řešení situace, by
odkaz na osobní spojení s odborníky měl zaznít, jsem rád, že se zde objevil, ale byl uveden nevhodně, „vy se rozhodujete“, „nezůstaňte sama“, tato
sdělení mohou zvyšovat tlak na klientku v těžké situaci a odborníci jsou zde
proklamování jako jediné možné řešení, doporučil bych zmínit také možnou
podporu od svých blízkých.
KOM7: Terapeut připravuje klientku na to, že ji mohou čekat ještě obtížnější situace než nyní, avšak vyjadřuje naději na jejich úspěšné zvládnutí.
KK: Jenže zároveň ji tím straší dopředu, co všechno ji ještě čeká; ani dodatek o „úspěšném překonávání“ se mi nelíbí, je formulován jako oznámení,
kterým si je poradce jistý, ačkoli nemůže vědět, jak situace dopadne – klientce
to může znít jako nevěrohodné, banální prohlášení.
KOM8: Pěkné přeznačkování s pozitivním vyzněním.
KK: To bych úplně neřekla – obzvlášť formulace „předvedete svému okolí
důstojný rozchod“ zní tak, jako by šlo o nějakou show pro ostatní, kterou
klientka režíruje.
KOM9: Žádost o výsledek situace mi zde nevadí, je skrze ni vyjádřen zájem
a je také odůvodněn tím, že by mohl pomoci jiným lidem. Pomoci lidem
v podobné situaci by pro pisatelku mohlo být příjemné, pokud by o to měla
zájem.
Celkový komentář studenta:
Terapeut dle mého na začátku nevhodně parafrázoval příběh klientky. Situace slovy terapeuta vypadá fatálněji, než ze slov klientky – několikrát se projevil
agresivně/občasný výprask, nefunkční vztah, Terapeut mohl klientce poskytnout otázky, které by jí mohly pomoci při zvažování a rozhodování. S otázka-
38
38
mi dle mého názoru mohl pracovat více. A také se více zaměřit na zhodnocení
situace ne jen na změnu vlastního chování. Celkově však odpověď považuji
za poměrně přijatelnou. Vyzdvihl bych podnět k zamyšlení nad tím, co bývalo
dobré, a také výzvu k důstojnému rozchodu rozumných lidí.
ZV: S Vaším rozborem souhlasím, líbí se mi. Snad jen jste mohl komentovat to, že poradce se vyhnul stanovisku k ohledům na matku, která manžela
zbožňuje, k druhému manželství a střídání partnerů…
Studentův návrh odpovědi
Dobrý den,
obavy z tak závažného rozhodnutí jakým je rozchod s partnerem plně chápu a oceňuji, že jste se na mne v této záležitosti s důvěrou obrátila. Nežádáte
však o radu, uvádíte jen, že máte strach z toho, udělat zásadní krok.
Nejprve shrnu, jak jsem Vašemu sdělení porozuměl a napíši Vám, jaké myšlenky se mi při jeho čtení hodily hlavou. Po té Vám nabídnu několik otázek,
které jak doufám, Vám mohou pomoci podívat se na situaci z různých úhlů
pohledu a nakonec dojít k co nejlepšímu řešení.
Uvádíte, že žijete s manželem, který je velmi žárlivý a dokládáte to příklady.
Přitom píšete, že Vám byl nevěrný a nyní jste si i vy našla jiného partnera. Jste
v situaci, kdy máte s manželem malého syna a také se chce rozhodnout v jeho
nejlepším zájmu. Z dopisu se mi zdá, že jste již vnitřně rozhodnutá a hledáte
způsob, jak si toto své rozhodnutí obhájit.
Myslím, že je důležité, abyste si ujasnila své priority. KOM1 Zkuste sama
sobě odpovědět na následující otázky:
Na kom mi nyní nejvíc záleží?
Pro koho je tato situace nejobtížnější a jak ji asi mohou vnímat její jednotlivý aktéři?
Čí názor je pro mě v tuto chvíli nejdůležitější?
Komu mohu důvěřovat a kdo mě podpoří?
Kdo naopak potřebuje Vaši podporu?
A také si zkuste představit sama sebe, jak se na nynější situaci díváte s odstupem např. pěti let. Jak Vaše představa vypadá? Je možné, že to tak opravdu
proběhne? A jak to nyní můžete ovlivnit? Co je pro Vás nejdůležitější teď
a myslíte, že by mohlo být do budoucna?
Část první
39
39
Chápu Vaši starost o matku, opatrnost je zde na místě. KOM2
Ohledně názorů Vašeho okolí byste mohla oslovit přátele, kterým důvěřujete, a zjistit, jak situaci vidí Vaše okolí. Jsem si však jist, že klidný a férový
rozchod dvou dospělých lidí, kteří i v náročné situaci myslí také na potřeby
a city svého dítěte lidé ve Vašem okolí ocení. Pokud si stále nejste jistá, že
situaci zvládnete vyřešit zcela sama, či s podporou blízkého člověka, neváhejte
se obrátit odborníky zabývající se partnerským poradenstvím, např. (příklad,
či odkaz na asociaci rodinných terapeutů). KOM3
Doufám, že Vás některé nabídnuté otázky nasměrují či ujistí ve Vašem jednání.
S přáním osobní pohody a jistoty, podpis.
Komentáře ke studentskému návrhu odpovědi (ZV)
KOM 1 ZV: Položte si otázku, zda taková věta nezní jako kázání nebo rada
z nadřazené pozice. Tomu byste se mohl vyhnout.
KOM 2 ZV: Nevěřil byste, kolik dospělých lidí bere ohledy na rodiče –
do jisté míry jsou v pořádku, ale nad jistou míru jsou zdrojem omezení, nesvobody, symptomem závislosti na rodičích apod. Věnoval bych se tomu víc:
o řádek, o dva.
KOM 3 ZV: Možná bych rázněji doporučil manželskou poradnu nebo psychologa v soukromé praxi.
Potřeba orientace – další texty
13/ Eva: Teď mě čeká svatba a strach a úzkost se mi vrátily
Přečtěte si následující dotaz Evy. V závěru tazatelka sama uvádí, že situaci potřebuje rozebrat. V takových případech je nasměrování k poradenství (zde partnerskému) nebo psychoterapii povinností internetového poradce. I-poradce je jen „dispečerem“. Může se pokusit něco k problému říct, nasměrování a povzbuzení však nesmí
opomenout. – Text Evy je stručný, a přitom nabitý velmi důležitými sděleními.
Dobrý den, mám problém s panickým strachem a úzkostí, kvůli neustálému strachu ze zkoušek jsem opustila VŠ a problémy zmizely. Teď mě čeká
svatba a strach a úzkost se mi vrátily. Svého přítele miluji a chci si ho vzít.
V době svatby budeme spolu 2 roky a z toho 1,5 bude vztah na dálku.
Poznali jsme se když jsem studovala VŠ ale pak jsem ji ukončila a vrátila se
40
40
domů. máme to od sebe 300km a vídáme se jen o víkendech. To dojíždění mě
ničí a chci, abychom byli pořád spolu. Ale on se bude stěhovat ke mně, změní
práci, opustí rodinu, mám pořád divný pocit, že ho do něčeho nutím. Možná
taky proto, že jsem ho z nějakého popudu požádala o ruku já a nečekala, až se
vyjádří on (ale prý to měl v plánu asi na stejnou dobu). No nevím. Potřebuji
to s někým rozebrat. Předem děkuji za jakoukoli radu.
14/ Nepodepsaná: Říkají, že piju hodně
Když si ani nejsem jistá,zda CHCI nějakou pomoc hledat,spíš přemýšlím
o tom,jak.A vím,že tím několika lidem ublížím,jenže už ani to není brzda..
Dívám se na ostatní a připadají mi tak cizí...cizí jsem já.Všechno postrádá
smysl.A když se mi uleví,směju se a jsem tu ráda..jenže tyto stavy většinou
netrvají déle než pár hodin.Často to řeším alkoholem,říkají,že piju hodně..Ale
nepiju DOST.Jednou už jsem si tím prošla,bylo mi 16,pak jsem ale dostala
strach.Co když ho teď nedostanu?A když ho dostanu,všechno se pak po čase
zase vrátí do těch pokřivených kolejí.
15/ Olga: Nevím co dál
S přítelem chodíme 2 roky a 2 roky bydlíme spolu. Jsem žárlivá, někdy mě
to až obtěžuje, jak. Můj přítel je fajn, ale je tu jedno ale. Loni jsem zjistila, že
si podal inzerát na internetu, že hledá někoho do nepohody. Když jsem se ho
na to zeptala, řekl, že ten inzerát tam má dlouho, dávno před tím než mě poznal.
Od té doby mu nevěřím. Někdy na jaře jsem přišla na to, že si důvěrně chatuje
s nějakou slečnou, které je 18. Zuřila jsem, ale on mi řekl, že jí nic neslíbil, že si
s ní jen povídal. Pak to přestalo a zhruba před měsícem to s nějakou jinou začalo
na novo. Na internetu údaje ve svém inzerátu upravil podle pravdy a mě už pomalu ale jistě dochází trpělivost a ztrácím nervy. Neuvěřitelně mě to štve, on tvrdí
že si nikoho nehledá, a já nevím co dál. Hlavním důvodem je to, že mi často lže v naprosto nepodstatných i podstatných věcech. Nevím co dál. Pořád do kola mu
opakuji, že chci vědět pravdu a ne ty jeho výmysly, ale nejsem si jistá, že tomu tak
je. Nevím kdy mu mám věřit a nevím, kdy to, co říká, pravda je. Olga
16/ Elena: Na svého bývalého pořád myslím
V mnoha svěřeních a dotazech se objevuje problém, který jsme nad textem Eleny nazvali jejími slovy: „na svého bývalého pořád myslím“. Pro řadu opuštěných
partnerů je velmi obtížné odpoutat se citově, vztahově, řekli bychom i „virtuálně“,
Část první
41
41
od bývalého partnera. Někdy s ním porovnávají každého dalšího, někdy zjišťují,
že další vztah uspěchali a nevyhovuje jim tak, jako ten předchozí, někdy zjišťují,
že se nemohou znovu zamilovat a milují stále partnera bývalého.
Hezký den, nevím na koho se obrátit a tak mi snad pomůžete Vy.Téměř
před dvěma lety jsem se svou malinkou dcerkou doslova utekla od manžela
a vrátila se k rodičům.Má velká láska se totiž doslova proměnila v noční můru,
protože manžel začal velice pít, byl agresivní, nadělal dluhy, bil mně a vyhrožoval...Odejít od něj bylo pro mně i tak těžké, milovala jsem ho a chtěla
jsem, aby se změnil. Asi o to nestál.Trvalo mi něco přes rok, než jsem byla
schopná zase normálně reagovat na lidi, bavit se a cítit se dobře. Našla jsem
si přítele, který je moc hodný. Má mě rád, má rád dceru, ale mně jako kdyby
to bylo málo. Připadá mi, že všechno dělá špatně, má hloupé otázky,snaží se
mně omezovat. Nevím. Je mi to opravdu líto, ale nedokážu s tím pocitem
nic udělat. Vlastně jsem přišla na to, že jedinými muži, se kterými se dokážu
normálně bavit jsou můj otec a můj kamarád, kterého znám od školky.A pak
mně děsí to, že na svého bývalého pořád myslím. Vybavuje se mi pořád dokola
vše, co jsme zažili.Jako kdybych hledala někoho jako byl on,ale bez těch vad,
které měl. Mám strach, že zůstanu sama, ale nechci někoho za každou cenu.
Jindy se nemůže člověk odpoutat a „vysvobodit“ jakoby z klatby. Zapomenout
na to, co jsme prožili, nemůžeme přísně vzato nikdy. Ale můžeme se – např. za pomoci psychologa či terapeuta – zbavit obtěžujících reminiscencí, návratů strachu,
paniky… Je to těžké. Na internetovou poradnu se obracejí lidé, kterým se to nedaří
třeba i více než deset let.
Výňatek z autentického dotazu:
Před 11 lety jsem utekla od tehdejšího manžela, protože mě fyzicky i psychicky týral. Vydržela jsem to 10 let, tehdy jsem si myslela, že to dělám kvůli
dětem. Dodnes se s tím nemohu psychicky vyyrovnat. V noci nemohu spát,
zdají se mi strašné sny, stále se ho bojím, jsem nervozní a přenáším to na blízké . Myslela jsem, že to časem přejde. Odpustit mu nedokážu. A zapomenout
také ne. Potřebuji se z toho dostat a jít dál, ale nejde to.
17/ Lída: Jestli zjistím, že jsem lesba
Bude mi 15...a...už jsem se dvakrát zamilovala do ženy ve věku 25 a 28 let.
Jedna byla učitelka a druhá sousedka...Já ale nechci být lesba!! Pořád mám
42
42
nějakou naději, že jsem heterosexuální, protože když jsem jednou měla kluka
a on mě líbal a hladil bylo mi to moc příjemné. A sex si představuji jen s muži.
Ale já tu sousedku vážně miluju...musím na ni pořád myslet...vyhledávám její
blízkost a dokážu si představit vzath. Ona má samozřejmě přítele. Jestli v 18
zjistím že jsem opravdu lesba, budu to tajit a předstírat lásku muži, i když
třeba v srdci budu nosit dívku. Cítím se hrozně.
Zvláštním typem dotazů je Dotaz s ambivalentním přáním: chci i nechci,
abyste mi pomohli
V některých dotazech je explicitně obsaženo „ano, ale“, respektive „chci i nechci“. Pomoc, radu po vás chci i nechci, nejraději ze všeho bych si pomohla sama.
V níže uvedeném dotazu Venduly tazatelka formuluje poměrně přesně, že by si
nejraději pomohla sama (je jí trapné jít za odborníkem). Je zjevné, že už si sama
pomáhat začala – čte popularizační knížku, podle níž si laicky stanovila míru
depresivní symptomatiky a podle níž se snaží si pomoci.
Máme tazatelku podpořit v tom, co nazývá „autoterapie“? Jak byste zformulovali odpověď?
18/ Vendula: Začínám se obávat, že by to mohla být deprese
Dobrý den,
nevím moc, jak svuj dotaz zformulovat, tak se předem omlouvám, jestli to
bude trochu zmatené. Poslední dva roky se ze mě stala nesnesitelná ženská, myslela jsem si,že to je odraz problémů s partnerem nebo stres či hormony, ale
poslední dobou se začínám obávat, že by to mohla být prostě deprese. Prakticky
již každý den mám špatnou náladu, na partnera jsem vyloženě hnusná,ikdyž nic
neudělá, jsem zlá už i na rodiče, sourozence a moje emoce tvoří v naprosté většině smutek, zlost, vztek, pláč, sebelítost a pak sebeobviňování za to, proč se lituju,
když mám všechno a nejsem na tom vůbec špatně. To je právě důvod, proč se
bojím s tím za někým jít, protože mně se vůbec nic nestalo, nemám žádné trauma, mám perfektní rodinu, mám partnera, ve škole mám uspechy. Pripadam si
pak jen rozmazlená a líná. Poslední měsíce si ale stěžuje právě už i můj přítel, že
jsem strasně negativni nebo pořád smutná a že se mi do ničeho nechce, předtím
jsem měla kamarády a sport a letos jen sedím doma a nechce se mi pohnout.
Podle dotazniku - Beckovy skaly - mi vysla stredne tezka deprese,ale ja nevim..snazim se ted vest takovou autoterapii podle knizky,protoze mi opravdu
prijde, ze bych to mela zvladnout sama.
Část první
43
43
Já vim, ze mi asi reknete, ze za pár návštěv u psychologa na zkoušku nic nedám
a že se nemám stydět, ale já mám dost velký strach z cizích lidí a mluvit o pocitech
se taky spíš učím,než že bych to měla přirozeně v povaze. Prostě je mi to trapné
tam jít,když mi dohromady nic není. Spíš jsem se chtěla zeptat, jestli není nějaká
osvědčená knížka nebo metoda nebo cokoli, co bych zvládla vlastními silami.
Děkuji moc, Vendula
44
44
5. Volání o pomoc
Virtuální prostředí je prostorem, do kterého někdy lidé „volají“ v zoufalém
stavu. Dá se říci, že sem „vykřičí“ své zoufalství, jež může být v danou chvíli,
ale také již delší dobu, nesnesitelné. (Sloveso „vykřičet“ zde nepoužíváme pejorativně.) Poradny a poradci, působící v tomto prostoru, mohou být cíleně
vybráni jako příjemci takového „ulevení si“, výkřiku, svěření, volání o pomoc.
Za tím, co bychom mohli označit jako „výkřik“, musíme jako odborníci vidět
volání o pomoc. Předpokládejme, že takový člověk se octl ve vážné, možná –
z jeho pohledu – bezvýchodné situaci.
18/ Bez podpisu: Přemýšlím o sebevraždě
Dobrý den, jsem přítěž pro rodinu i společnost, už delší dobu přemýšlím
o sebevraždě, počkám do příštího týdne, pak se uvidí. Jsem šeredná, tlustá,
měsíc bez práce, mám dluhy... Pro mne i okolí si myslím, že to bude takto
lepší.
Odpověď profesionální poradkyně a studentovy komentáře
Dobrý den, byla bych moc ráda, kdyby tento den byl pro Vás opravdu dobrý. Z Vašeho dotazu jsem ale pochopila, že už jste dlouho dobrý den neměla.
Nebo se pletu? Vzpomenete si ještě na nějaký den, kdy jste měla pocit, že život
stojí za to? Možná ne. KOM 1
Život je někdy strašně těžký – tak těžký, až nás napadne, že by bylo lepší ho
nežít. KOM 2 Většinou ale chceme, aby skončila ta bída a bolest, kterou cítíme, ne samotný život. KOM 3 Když je člověk na dně a nevidí před sebou ani
kousek světla, stává se, že sebevražda se zdá jako jediný „světlý bod“ na konci
tunelu. Jenomže v té tmě často nevidíme nic, co je okolo. Můžou tam být
i jiné možnosti, které jsme ještě nezkusili, a přitom by stály za to.
Samozřejmě máte právo rozhodovat sama o tom, co uděláte nebo neuděláte. KOM 4 Ale sebevražda je „řešení“ nevratné. Nestálo by za to ještě objevit
a vyzkoušet ty možnosti, co se teď schovávají ve tmě? Jsem přesvědčená, že to
vždy stojí za to. Řeknu Vám proč.
Píšete o sobě, jako byste byla hrozná osoba, které se nic nedaří a všichni se
jí nejraději zbaví. Jenomže tohle nikdy není úplná pravda; každý člověk něco
v životě dokázal a je něčím cenný, i když má zrovna pocit, že „zkrachoval.“ Jestli
Část první
45
45
jste v tomhle složitém světě dokázala přežít víc než 40 let, znamená to, že něco
umíte; že jste si s mnohými problémy už dokázala poradit. Vzpomeňte si na to.
Pokud máte dojem, že to není pravda, znamená to, že momentálně vidíte
sebe i okolí zkresleně (a není divu, když se cítíte tak zle). Jenomže to ovlivňuje
Vaše rozhodnutí. Prosím Vás, vyčkejte s jakýmkoli závažným rozhodnutím
na dobu, kdy se budete cítit lépe. Potřebujete si s někým promluvit; vyhledat
pomoc. Prosím, zavolejte na některou z linek pomoci; fungují nonstop: Ústí
nad Orlicí, Ústí nad Labem, Praha
Student byl ve svém rozboru hyperkritický, my sami jsme odpověď poradkyně hodnotili jako velmi zdařilou, vhodnou. Ale i trénink ostré kritiky má
smysl, pokud supervizoři studentské práce kritiku okomentují a konfrontují
se svými stanovisky.
KOMENTÁŘ 1 k úvodnímu odstavci (STUDENT): Autorka se snaží odpovědět optimistickým způsobem. Bohužel nevhodně zvolenou formulací se jí to
nedaří. Začít odpověď na takový dotaz větou „byla bych moc ráda“ na dotyčnou
paní asi příliš dobře nezapůsobí. Především je to však přílišný osobní vklad od odpovídající, která ještě s tazatelkou nenavázala tak dobře kontakt. Poradkyně se
dále zaplétá do pasti své první věty a obrací snahu o optimismus v naprosto negativní konstatování, pro které nemá žádné podklady ani důkazy („už jste dlouho
dobrý den neměla“). Tím umocňuje pocit beznaděje. Což sama ihned potvrzuje
(„Nebo se pletu?“) a navíc v pozadí otázky lze vycítit, že by se divila, kdyby paní
nějaký dobrý den měla. Poslední otázka 1. odstavce je možná příliš osobní a mohla by tazatelku polekat. Přesto by se mohla snaha o pozitivní přístup podařit, ale
je naprosto zničená posledním konstatováním odstavce: „Možná ne.“
ZV: Odpověď profesionální poradkyně není chybná, osobní úvod nevadí
a její text je třeba číst jako celek. Je rétorická: klade otázku sama sobě i autorce.
Nemyslím, že v ní umocňuje pocit beznaděje, jak píše student. Student ovšem
upozornil správně na to, že slova „Možná ne“ si mohla poradkyně odpustit.
KOMENTÁŘ 2 (STUDENT): Poradkyně bagatelizuje problém tazatelky
tím, že naznačuje, že se s těmito problémy potýkáme všichni a že vlastně těžký
život mají všichni. To není určitě to pravé, co by paní v tuto chvíli potřebovala
slyšet na povzbuzení. Určitě by pak neměla zakončit větu konstatováním, že by
bylo lepší život nežít.
46
46
KK: Lze se na to podívat i z druhé strany – používáním „my“ může dát
klientce pocit, že v tom není sama; co se týká posledního konstatování, je sice
velmi silné, ale legitimizuje klientčiny pocity a úvahy. Je dobré vidět obě strany!
KOMENTÁŘ 3 (STUDENT): Pravda, ale proč se autorka nepídí po důvodech této bídy a bolesti u paní?
KK: To není nutné.
KOMENTÁŘ 4 (STUDENT): Vzhledem k formulaci otázky je tato věta
absolutně nepatřičná. Poradkyně se snaží paní naznačit, že má možnost volby, ale
měla by na to jít z opačného konce. V podstatě jí paní poradkyně tímto odsouhlasila její rozhodnutí a řekla, že je to vlastně v pořádku.
KK: Ten dojem nesdílím – v pořádku je možnost volby, ne příklon na některou stranu; a vzhledem k následujícím větám bych si to nevyložila jako
souhlas se sebevraždou.
Studentův návrh odpovědi
Dobrý den, jsem rád, že jste se rozhodla se svým problémem svěřit naší
poradně. Určitě najdeme společnými silami nějaké vhodné řešení.
Píšete, že jste přítěží pro rodinu i společnost. Z Vaší otázky není zcela jasné,
proč tak soudíte, ale určitě to nebude tak docela pravda. Občas se nám zdá,
že jsme na všechno sami a nikdo nám nepomůže, ale přitom stačí jen vyslovit
prosbu nebo natáhnout ruku. KOM 1 Zkuste to i vy se svojí rodinou nebo
přáteli. Věřím, že vám rádi pomohou. Žádný člověk není přítěží pro společnost,
ale všichni jsme pro ni přínosem už jen tím, že máme rodinu. KOM 2 Právě
v nich bych viděl největší důvod, proč nesahat k tak radikálnímu řešení, které
chcete zvolit. KOM 3 Ani dluhy by určitě neměly být důvodem, proč byste si
měla brát život. Možná se zdá nejjednodušší od nich utéct, ale Vaší smrtí se nic
nezmění a dluhy nikam nezmizí, jen přejdou na vaše blízké. KOM 4
Určitě na svém životě najdete spoustu pozitivních věcí, na které jste v tomto náročném období zapomněla. Máte nějaké koníčky, kterým byste se mohla
věnovat? Pokud ne, zkuste si nějaké najít. Když říkáte, že jste silnější postavy,
mohl by pro vás být vhodný třeba nějaký druh cvičení nebo jízda na kole.
Dodá vám to novou energii a postupně se všechno obrátí k lepšímu. KOM 5
Negativně se na Vás nejspíš podepsal nedávný konec pracovního poměru.
Právě to, že jste teď doma, může být jedním z původců Vašich myšlenek, ale
nenechte se jimi ovládnout. Nevím, odkud přesně pocházíte, ale určitě bude
Část první
47
47
pouze otázkou času, než si najdete nové zaměstnání. Píšete, že o sebevraždě
přemýšlíte již delší dobu. Začaly tyto Vaše negativní myšlenky KOM 6 ještě,
když jste docházela do práce?
Navíc k těmto radám bych Vám doporučil obrátit se na některé z těchto
čísel, kde si s Vámi zcela anonymně popovídají odborní pracovníci. Pokud se
na to budete po tomto rozhovoru cítit, můžete zkusit navštívit některé z poradenských center ve Vašem okolí. KOM 7
Podpis.
Komentáře ke studentskému návrhu odpovědi
KOMENTÁŘ 1 (KK): To zní velmi jednoduše – pro člověka, který zvažuje
sebevraždu, je to až křiklavý kontrast. Tyto formulky bych nepoužila. (ZV):
Vymlouvat cokoli způsobem: „určitě to nebude tak docela pravda“ je nešikovné, vyhýbal bych se tomu. Z použití slov určitě a tak docela, které v sobě nesou
jiný stupeň jistoty, resp. nejistoty, je navíc znát, jak odpovídající sám hledá
jistotu; jak si sám není jist.
KOMENTÁŘ 2 (KK): To je moudro, které ale odráží Vaše hodnoty, klientka je vůbec nemusí sdílet..
KOMENTÁŘ 3 (KK): Nemá se zabít kvůli rodině? Nevím, jestli bych hrála
na tuto notu. Navíc – máte nějakou indicii, že klientka má vlastní rodinu, že
nemluví o původní rodině? Tato informace v jejím textu není.
KOMENTÁŘ 4 (KK): Opět míříte na zodpovědnost vůči blízkým – to už
zní trochu jako kárání klientky.
KOMENTÁŘ 5 (KK): Nevím, člověku před sebevraždou radit, aby jezdil
na kole… Je to náročné téma, musíte být velmi uvážlivý v tom, co napíšete.
KOMENTÁŘ 6 (KK): Nepoužila bych výraz „negativní myšlenky“ – ten si
můžete myslet v hlavě, ale napsat je to potřeba jinak.
KOMENTÁŘ 7 (KK): Schází Vám povzbuzení na závěr a rozloučení.
Komentář ke studentskému návrhu odpovědi (KK+ZV)
Odpověď je typickým příkladem toho, kdy student ve snaze klienta zachránit nezvládne „ustát“ náročnost tématu. „Volání o pomoc“ často vyznívá
velmi negativisticky, sebeshazovačně, zmínky o sebevraždě nejsou výjimkou.
Pokud odpovídajícího zachvátí panika z toho, co by se klientovi mohlo stát (či
48
48
co by si mohl sám způsobit), vede to k překotným reakcím typu „na světě je
dobře, rozmyslete si to“, v horším případě k plísnění klienta z morální pozice
(„máte přece zodpovědnost vůči blízkým“, „to si nemůžete dovolit“). Uvedená
emoční reakce poradce pak ústí ve výčitky směrem ke klientovi a ve vyvracení
jeho úvah zdánlivě logickými argumenty, čímž klientovi upírá jeho subjektivní pohled na realitu místo toho, aby legitimizoval jeho pocity.
Takové dotazy patří mezi ty obtížnější; kladou na odpovídajícího nárok jednak se v dotazu vůbec zorientovat, jednak „neztratit hlavu“ a přistoupit k odpovědi z pozice vlastní jistoty a stability, která ustojí i ožehavá témata. Tím, že
se poradce nezalekne a témata obsažená v dotazu ani nepřehlíží, ani nepopírá
či nevyvrací, ale staví se k nim otevřeně a oslovuje je, může klientovi dodat
větší podporu a pocit, že ho někdo chápe a nebojí se „jeho světa“, než když
se mu snaží ukazovat „lepší svět“ (tím vlastně nechává klienta v jeho úzkosti
osamoceného). Je to stejný princip, který funguje i v krizové intervenci (zde je
pouze přizpůsoben psané formě i-poradenství).
Volání o pomoc – další příklady
19/ Karin: Pomozte mi, prosím
Pomožte mi, prosím. Už asi od svých 12ti let mám strach ze tmy – šíleně se bojím duchů. Jako malá jsem je občas vyvolávala, a nějak přirozeně ze své podstaty
věřím na „nadpřirozeno a duchovno“. Už je to asi 3. rok, co se probudím ze spaní:
chci se pohnout nebo nadechnout, ale nejde to. Celým svým Já se snažím o minimální pohyb nebo zvuk. Vždy mě to stojí spoustu sil a hrůzy. Co se to se mnou
děje? Můžete mi nějak poradit, nebo je to běžné a já si dělám zbytečně hlavu?
Děkuji za radu. Věřím, že mi poradíte.
20/ Jana: Jsem trémistka
Prosím o pomoc, jsem velká trémistka nevím co stím mám dělat,mám stím
veliké problémy ve škole.
(Jde o celý text mailu, zaslaného do poradny. Může být velmi užitečné vyzkoušet si odpověď i v situaci, kdy nevíme o autorovi textu téměř nic.)
21/ Lada: Jste moje jediná šance
Dobrý den. Mám problémy a už nevím jak dál. Dřív jsem si myslela, že
když po čase vše odezní, bude to v pohodě. Jenže teď se to všechno vrací,
Část první
49
49
a v mnohem větším množství... Odmala jsem trpěla panickým strachem
a skleslými náladami, byla jsem samotář a byla jsem.. prostě jiná než ostatní. Ale poslední asi čtyři měsíce se se mnou dějí hrozné věci. A v posledních
týdnech je to čím dál horší. Víte, už víc jak rok chodím s jedním chlapcem,
je pro mě celý život, obětovala bych mu cokoli a přijde mi, že to jsem taky
udělala. Dřív jsem se hodně odpoutávala od rodiny, protože nebyla zrovna
funkční, doma jsem to nesnášela a několikrát jsem chtěla utéct z domu. Nato
jsem se hodně upnula na své přátele, které jsem brala za takovou svou náhradní rodinu. Ale po tom, co jsem začala chodit s tímhle chlapcem, jsem se
do něj úplně zbláznila a po nějaké době jsem se přestala skoro se všemi stýkat
a jsem stále jen s ním. Už se s nikým nebavím ani nepíšu, prostě mě okolní
svět úplně přestal zajímat. Se svým přítelem chodím i do stejné třídy, a když
tam náhodou není nebo jsme bez sebe delší dobu, upadám do hrozných stavů.
Ne že bych je s ním necítila, ale jsou v útlumu. Víte, vždycky jsem měla nízké
sebevědomí, jenže co jsem s ním, cítím, jak klesá. Nechci říct, že je to jeho
vina, ale on je hrozně inteligentní a hrozně nadaný, na co sáhne to mu jde a téměř ve všem je nejlepší. Někdy mě to trápí, protože si připadám méněcenná...
jenže před pár týdny jsem se dozvěděla, že jeho sestra je těžce nemocná. Od té
doby jsem na tom ještě hůř. Když mi popisoval, jak na tom je a co všechno
nemůže dělat, dělalo se mi špatně (psychicky). Dlouho jsem se z toho vzpamatovávala a od té doby se mi pořád honí hlavou, že třeba jeho rodičům vadí,
že se mnou je a pořád mám před sebou představy jeho rodičů, jak mi říkají, že
to jejich dcera měla být na mém místě, to JEJICH dcera měla být ta zdravá
a šťastná.. ona se totiž jmenuje stejně jako já, a oni mi to vyčítají.. vyčítají mi,
že jejich syna zdržuju, když jim místo toho mohl pomáhat, a že všechno, co
mám, mám neprávem.. jsou to hrozné pocity.. bojím se být sama a nic nedělat,
protože mě podobné myšlenky provázejí neustále.. nemám sílu se už ani učit
nebo cokoli dělat..nebaví m nic co mě dřív bavilo.. a já nevím proč.... navíc
teď do toho se už dlouho léčím s hlasem, což je pro mě katastrofa, protože
studuju zpěv a nemůžu zpívat a nevím co z toho bude a ..... nevím jak dál. Jste
moje jediná šance. Už nevím co dělat.. vždycky se snažím z toho dostat,a třeba
je to na chvíli v pohodě, ale pak se to zase vrátí a já jen ubližuju lidem okolo
sebe...... Jestli si uděláte jen chvilku čas a tohle si přečtete, budu vám hrozně
moc vděčná. Děkuju.
50
50
6. Zpovědi
Aneb o svěřeních, která mají povahu zpovědi…
Snad nejméně vhodné je užívat slov „tazatel“ a „dotaz“ tam, kde autor emailu pošle do i-poradny místo otázky svou životní zpověď. Tu nezakončuje
otázkou, ale často prosbou – viz ukázka níže, která končí naléhavými slovy:
„Prosím, pomozte mi.“
Často už rozsah textu naznačuje, že nejde o otázku. Od klienta přijde dlouhý text, který by byl spíše „materiálem“ pro konzultaci s psychoterapeutem.
Nejde o dotaz, na který se dá odpovědět. Přesto i zde je prostor a úkol pro
krizovou intervenci. Internetový poradce se i zde má (musí) vypořádat s tímto
druhem „zakázky“.
22/ Lucie: Když otec zavelí, že se jde spát…
Dobrý deň,
Konečne som nazbierala odvahu Vám napísať, a vyrozprávať sa. K tomuto
kroku som sa odhodlávala veľmi dlho. Mám 24 rokov a som zo Slovenska. Doteraz som v živote nezažila veľa šťastných chvíľ, z ktorých by som sa mohla tešiť
a ktoré by ma posúvali vpred. Žijem ako keby v nejakej bubline, z ktorej nepoznám únik, život mi plynie veľmi rýchlo a neviem ako ďalej. Mojim najväčším
problémom je samota, cítim sa osamelo a opovrhovaná všetkými. Chýba mi
priateľ, s ktorým by som prežívala všetky svoje radosti a žalosti, s ktorým by
sme vytvorili jednotu, ktorého by som nadovšetko milovala. Možno si poviete,
že je to jednoduché, stačí sa s niekým zoznámiť a pôjde to samo, ale u mňa
nie. Som strašne plachá a hanblivá, v spoločnosti viac počúvam ako hovorím,
a keď aj niečo poviem potom ešte dlho rozmýšľam či som niekoho neurazila
alebo niekomu neublížila. A celkovo si od mužov udržiavam odstup, niekedy
nevedomky, niekedy zámerne. Nie je to však mojou namyslenosťou ako si
možno pomyslíte, ale pramení to zo strachu, ktorý voči nim prechovávam.
Možno sa na tom podpísal môj otec a jeho prísna výchova, neviem. Do 18
som nikam nemohla chodiť, zatiaľ čo kamarátky chodili po vonku, a spoznávali prvé lásky, ja som sedela doma, a plákavala po nociach do vankúša. V 19
má prvý krát pustil na zábavu, ale o 11 hodine som musela byť doma, čakal
ma pri hodinách, či prídem presne. Kamarátky a spolužiačky si zatiaľ utvorili
svoje partie a už som sa nechcela medzi nich miešať, aj tak ma skoro nikde
Část první
51
51
nepúšťal ani po 18 –tke, a keď aj, tak mi bežali stopky. Otec je strašne prísny,
doma má hlavné slovo, nikto si nemôžeme povedať svoj názor. Nemôžem sa
líčiť, voňavkovať, pekne obliekať (keď si kúpim nejakú novú vec ide z kože
vyskočiť, aj keď si na seba zarábam už sama ), večer keď zavelí že sa ide spať
tak všetci ideme, aj keď je pomaly ešte niekedy vonku svetlo. Domov zo školy
musím a musela som chodiť presne, dokonca si niekedy vypýtal aj môj rozvrh
a keď som náhodou prišla neskôr (aj keď to bola len hodina) pýtal sa kde som
bola a mala som priadne divadlo. Musí vedieť o mojom každom kroku, kde
som, nemôžem byť v izbe keď si chcem napr. čítať, ale musíme večer sedieť
celá rodina pred telkou. Nad týmto jeho správaním sa strašne trápim, preplakala som už mnoho nocí, modlím sa ale nič nepomáha. Bežné boli aj „výchovné zauchá“, pár krát mi dal do nosa tak že mi išla aj krv, alebo ma zmlátil
remeňom keď som bola menšia, alebo keď som bola úplne malá, kľačala som
na polienku v rohu. Ešte aj teraz v mojom veku mi švihne zaucho, čo má trápi.
Nie som mu na nič dobrá, končím na rok vysokú školu, ktorú zvládam naozaj
dobre, Bc. som skončila s červeným diplomom, mám výborné známky, no pre
neho som len moták, sprosták, prepáčte za výraz „posratý inžinier“. Keď som
mu s hrdosťou ukazovala bakalársky diplom, pozrel naň jedným okom a praštil ho na stôl, a ja som tak túžila aby ma pochválil. No od neho som pochvalu
na moju osobu ešte nikdy nepočula, v ničom nie som pre neho dosť dobrá,
dobré veci berie ako samozrejmosť a zlé obkecáva odpredu dozadu. A pritom
viem navariť, upiecť, upratať, nerobí mi problém urobiť všetky domáce práce
a zvládnuť ešte aj prácu na záhradke. No jemu to nestačí. Podľa neho som lenivá stará dievka, ktorú nikto nechce, lebo má hnusnú povahu, je povýšenecká
a namyslená a že chudák muž, ktorý ma dostane. Tieto slová strašne bolia,
pretože ja túžim nájsť si partnera, len si myslím, že pre niekoho nie som dosť
dobrá, že na nikoho nestačím, a každý sa mi za chrbtom len smeje. Je to vo
mne, a neviem ako to zo seba dostať. Vo svojich 24 – rokoch mám za sebou
len jediný vzťah, ktorý tiež trval len pol roka. V tomto vzťahu som bola celý
čas v domienke, že si toho chlapca nezaslúžim, prečo stráca so mnou čas, a že
niekde ho čaká niečo lepšie, tak prečo ja. Bála som sa mu povedať svoj názor,
keď som s niečím nesúhlasila, tak som sa len slepo prispôsobovala. Bála som
sa ho pobozkať keď som chcela, pohladiť čo len po ruke, čokoľvek povedať.
Možno si myslel že som voči nemu chladná a rezervovaná a vzťah sa rozpadol
možno preto. Tak veľmi som mu chcela povedať že ho ľúbim, že ho mám rada,
bol to môj únik od reality ale bála som sa. Keď náhodou neprišiel keď mal,
52
52
nič som mu nevyčítala, lebo som sa bála že v jeho očiach padnem, a on to
ku koncu začal už zneužívať. Táto skúsenosť ma len utvrdila že som pre neho
nebola dobrá a prehĺbila sa moja nedôvera ku chlapom. Keď aj niekto prejaví
záujem zachovám sa tak, že ho moje správanie odradí, a potom to ľutujem, no
keď ja to neviem ovládať. Som väčšinou zavretá doma, moja cesta vedie len
do školy a popri škole do roboty. Nechodím sa zabávať, nechodím do spoločnosti, tak moje šance na zoznámenie sú naozaj veľmi malé. Mám tri najbližšie
kamarátky, no dve z nich sa už vydali, a tá tretia býva 200 km odo mňa. Ako
sa kamarátky vydali môj pocit osamelosti sa len prehĺbil, a ich mojimi rečami nemôžem otravovať stále. Túžim spoznať svojho budúceho manžela, každý
deň sa modlím aby mi ho Boh zoslal do cesty, aby sme spolu vytvorili rodinu,
akú som ja nemala, kde by som svojim deťom dala to, čo mne nebolo dopriate.
No zatiaľ sa nič nedeje, pomaly strácam vieru, a chvíľami myslím dokonca
na samovraždu, bráni mi v tom len strach že sa to nepodarí a budem rodičom
na obtiaž, a niekedy vedomie že musím ocovi dokázať že nie som až taká ako
si myslí a že niečo v živote dokážem. Len toto má drží pri živote. Že budem
mať svoju rodinu a budem schopná sa o ňu postarať, len toto aj pre mňa veľmi
vzdialený sen, až mám niekedy pocit, že mne sa to nikdy nepodarí. Je to ako
v začarovanom kruhu, a ja už neviem ako ďalej. Prosím pomôžte mi, neviem
na koho sa mám obrátiť.
Odpověď profesionální poradkyně a studentčiny komentáře
Dobrý den, určitě je dobře, že jste se rozhodla svůj příběh sepsat a zaslat. Už
tímto krokem jste dala najevo, že chcete – potřebujete – svoji situaci řešit. Pud
sebezáchovy vám radí, začít aktivně něco podnikat. Jste inteligentní, mladá
šikovná žena a věřím, že pokud nyní zapnete síly, dokážete svoji nevýhodnou
startovací pozici překonat. KOM 1
Za prvé si sama dovolte pocit, že to nemáte lehké a že vaše rodinné zázemí
je opravdu velmi náročné unést - pro kohokoliv. Zároveň, že za tuto konstelaci
nijak nemůžete. Tatínek je osobnostně takto založený, to je fakt – konstatování.
Domnívám se, že svůj přísný režim vedl v „dobré víře“ vás ochránit před nástrahami světa. KOM 2 Bohužel, pokud se tato původně dobrá myšlenka přežene
do extrému, stane se přesně, co popisujete. Tj. v určité vývojové fázi začne být
výchova kontraproduktivní a mladou bytost vede do osamělosti, nejistoty, neschopnosti navazovat vztahy a rozjíždí kolotoč vážných problémů.KOM 3
Část první
53
53
Dobrá zpráva je, že vy jako inteligentní žena jistě víte, že každý problém má
své řešení. KOM 4
Protože máte skvělou verbální výbavu, umíte svůj problém dobře popsat
a svým způsobem máte do situace jasný vhled, doporučila bych vám zcela bez
odkladu se obrátit na nejbližší psycholožku, kterou – např. v rámci VŠ školy
máte (nebo hledejte na internetu).
Toto je cesta, která by vám pomohla trochu se v situaci zorientovat, uklidnit
a začít hledat způsoby korekce (s cílem najít kvalitní partnerský vztah a založit
vlastní rodinu). Nebojte se ničeho. Vím, že ohledně konzultace u psychologa
nebo psychoterapeuta stále panují značné předsudky, ale nejde o nic jiného,
než o hodinu vašeho času, kdy s pomocí jiné osoby pracujete na svém tématu.
O informaci, že někam docházíte, se samozřejmě s nikým nemusíte dělit, je to
váš život, který si řídíte sama. Myslím, že řešit problémy pomocí psychologa –
nebo psychoterapeuta není ostuda, ale projev inteligence. KOM 5
Ráda bych vám nabídla svoje služby, pokud byste byla z Prahy, ale takto
vám mohu nabídnout pouze tuto „dopisovací“ formu pomoci, což je ve vašem
případě málo. Pokud ale budete mít potřebu mi napsat – ráda přečtu a odpovím na vaše dopisy, to není problém.
Určitě mi ale dejte vědět, zda jste nějakého psychologa našla, nebo jestli
mám zapátrat a pomoci vám někoho vyhledat.
Milá Lucko, přeji vám hodně síly, trpělivosti a statečnosti, věřím, že nakonec váš příběh bude mít šťastné vyústění, jen je potřeba na něm nyní trochu
zapracovat a vy to určitě zvládnete!
S pozdravem, podpis KOM 6
Studentka byla ve svém rozboru k odpovědi shovívavá, identifikovala řadu
silných stránek v odpovědi. Na některých místech bylo na nás, abychom její
shovívavou analýzu doplňovali některými kritickými dodatky.
KOM 1 k úvodnímu odstavci (STUDENTKA): Je dobré, že terapeutka
chválí klientku. Snaží se jí tak vrátit ztracenou sebedůvěru. Zároveň ji povzbuzuje do konání, řešení problému. Klientku ujišťuje v tom, že je schopná
54
54
svůj problém vyřešit. Zásadní je, že problém není terapeutkou zlehčován a je
řečeno, jak chvályhodné je, že klientka podstoupila první krok.
KOM 2 (STUDENTKA): Lucie se musí zbavit otcova vlivu, zároveň ale
nechceme narušit rodinné vztahy. Toho terapeutka dosahuje nikoli ospravedlňováním, nýbrž vysvětlením otcova chování. Terapeutka zde klientku ujišťuje,
že ji její rodina miluje (všímejme si pojmenování tatínek).
KK: Poradkyně klientku uklidňuje, ale za cenu spekulací: nemůže vědět nic
o otcových motivech. Co se týče použití slova tatínek – je lepší volit slovník
klientky. Terapeutka nemůže vědět nic o vztazích v rodině.
KOM 3 (STUDENTKA): Zároveň klientce vysvětluje, jaký původ její problém má. Problém snáze řešíme, známe-li jeho příčinu.
KK: Toto vidím jako chybu: vysvětlovat klientovi původ jeho problémů je
v internetovém poradenství vždy přehmat, je to spekulace, domýšlení, v horším případě diagnostikování na dálku; zde je náznak tohoto rizikového postupu: „Tatínek je osobnostně takto založený“.
KOM 4 (STUDENTKA): Vzhledem k tomu, že problém je v tomto případě problémem výchovným (na Lucii jeho faktory působily již od dětství),
nebude jeho odstranění tak snadné. Tento fakt ovšem klientce zamlčíme.
KK: S nesnadností předjímáte něco, co nevíte. A se zamlčením: to byste
otevřeně přiznávala manipulaci!
KOM 5 (STUDENTKA): Mazané je podání: řešit problémy u psychologa
není ostuda, ale projev inteligence. Toto je šikovný psychologický obrat. Pokud klientka vyhledá psychologa, je inteligentní (chvála = zvýšená sebedůvěra).
KK, ZV: Pasáž, začínající povzbuzením „máte skvělou verbální výbavu“
a končící tvrzením o projevu inteligence, měla mít povzbuzující, posilující
a orientující dopad. Ale přísně vzato, o inteligenci dívky neví poradkyně nic,
soudí jen ze psaného projevu. Může to být čteno také jako nenápadné „podlézání“ klientce s účelem zmanipulovat ji k jednání, které si poradkyně vytýčila.
Neříkáme, že je to špatně, ale dostáváme se zde k úvahám o etice takového
postupu.
Studentka zkusila vyhledat i „slabé stránky v odpovědi“ a napsala mj.:
KOM 6 (STUDENTKA): Psycholožka měla věnovat pozornost jejím problémovým vztahům s muži. Měla by zde zdůraznit, že vztahy s chlapci jí nevydrží z důvodu nízkého sebehodnocení.
Část první
55
55
KK: To rozhodně neměla! Bylo by to předjímání negativního vývoje situace, tím by klientku svévolně zhodnotila a stavěla by se do role vševědoucí,
moralizující autority.
Studentčin návrh odpovědi
Dobrý den, děkuji za dotaz.
Lucie, Vaši osamělost naprosto chápu. Je to situace, za kterou nemůžete, jak jste
již sama řekla, zapříčinila ji výchova Vašeho otce. KOM1 Zkuste začít navštěvovat nějaké zájmové kroužky, kde budete mít možnost i přes Vaši plachost přijít
do kontaktu s lidmi. Zde můžete získat přátele a svůj problém samoty alespoň
z části vyřešit. V první řadě ale musíte zlepšit vztah k sobě samé, musíte začít
pracovat na důvěře k sobě samotné. KOM2 Čeká Vás jistě dlouhá cesta, ale Vy ji
jako silná osobnost zvládnete. KOM3 Jsem si tím jistá, KOM4 neboť Váš vhled
do situace a Vaše odhodlanost problém řešit jsou dobrým znamením. Až uběhnete
určitý kus cesty (s kterým by Vám měl pomoct profesionál), pokuste se osamostatnit.
Je Vám 24 let, již nemusíte být závislá na svých rodičích. Pokud stále studujete
a jste na rodině finančně závislá, buďte trpělivá a počkejte, až se situace změní.
Až budete zcela nezávislá na rodině, otcův vliv na Váš život se sníží. KOM5
Snažte se osamostatnit, ale svoji rodinu neopouštějte, i přes její chyby, Vás jistě
mají rádi a jsou Vaší oporou. KOM6 Jak se říká, musíte najít zlatou střední cestu.
Na vztahu k sobě ovšem můžete začít pracovat již teď. Když Vás nikdo nepochválí,
pochvalte se sama. I když to možná nevíte, jistě se máte za co chválit – jste úspěšná
ve studiu, umíte spoustu věcí, domácích prací. Chválou nešetřete, začněte si vážit
sama sebe. KOM7 Teprve až vypěstujete vztah k sobě samé, budete moc navázat
vztah s opačným pohlavím. KOM8 Ať už Váš dřívější vztah dopadl jakkoli, Lucie,
je důležité si uvědomit, že dávat vinu pouze sobě samotné je chyba KOM9 Váš
partner mohl Vaše skutečné problémy odhalit, mohl Vám pomoci. KOM10 V této
otázce je řada „co by, kdyby“ a problém můžete diskutovat s rámci osobních sezení.
KOM11 Jedno ale jisté je, že rozchod je vždy chybou obou stran – partnera i partnerky. KOM12 Proto při svém hodnocení buďte objektivní. KOM13 Představte
si, že hodnotíte úplně cizího člověka a máte o něm pouze tyto informace: je vzdělaný, manuálně zručný, pilný a trpělivý, myslíte si, že není hoden partnera? Myslím,
že tyto vlastnosti by byly žádoucí v jakémkoli seznamovacím inzerátu, a důležité
je, že jsou Vaše. KOM14 Proto se nenechte partnery využívat a zároveň se nebojte
ukázat svou lásku. KOM15 Přeji hodně štěstí a zdaru v řešení Vašeho problému.“
56
56
Komentáře ke studentčině návrhu odpovědi (KK a ZV)
KOM 1 (KK, ZV): Jste jednoznačná ve výroku o příčinách situace. Byli
bychom opatrnější.
KOM 2 (KK, ZV): Dvakrát v jedné větě nejsilnější imperativ: „musíte“.
V odpovědích nemáme psát, co klient musí udělat.
KOM 3 (KK, ZV): Nehodnoťte klientčinu osobnost, to nemusíte. Chcete
ji uchlácholit za cenu spekulací?
KOM 4 (KK, ZV): Doporučujeme, abyste se svou „jistotou“ spíše šetřila.
Položte si otázku: Kde jsem vlastně získala jistotu?
KOM 5 (KK): Předjímáte, jak se situace vyvine, navíc slibujete, že daný
vývoj omezí i otcův vliv na ni. To jsou Vaše spekulace a fantazie; o tom, jak se
situace vyvine, nemůžete nic vědět.
KOM 6 (KK): Sugerující tvrzení; klientka navíc přece popisuje něco jiného! Tímto devalvujete její pocity ze situace, místo abyste je legitimizovala
(zavání to moralizováním).
KOM 7 (KK): To se lehko řekne, hůř udělá; taková rada klientce k ničemu
nepomůže.
KOM8 (KK): To je věta jako z populární psychologické příručky, navíc je
to obecná poučka, která může klientku jedině odradit.
KOM9 (KK): Dávejte si pozor na moralizování. (ZV): Ano, tady zesilujete
svůj „nátlak“ na Lucii tím, že ji oslovujete.
KOM10 (KK): To je spekulace.
KOM11 (KK, ZV): Tato věta působí poněkud zmateně – jaké „co by, kdyby“?
Používejte jasný jazyk, dbejte vždy na to, aby byla vaše odpověď zcela srozumitelná.
KOM12 (KK): Působí jako poučování a sebejisté tvrzení, že „vždycky něco
nějak je“.
KOM13 (KK): Opět používáte imperativ, jste na hranici moralizování.
(ZV): Navíc doporučovaná objektivita v partnerských vztazích se téměř nevyskytuje. Většinou mají partneři své verze svého příběhu, členové jedné rodiny
své verze o tom, co se v rodině děje a jaká rodina je apod. Doporučovat „Buďte
objektivní“ vyznívá hloupě.
KOM14 (KK): Neznáte klientčiny vlastnosti. Není Vaším úkolem hodnotit, jaká je.
KOM 15 (KK): Obecné klišé, které nemá vztah k reálné situaci. (ZV):
Závěr jako z plakátu.
Část první
57
57
Komentář ke studentskému návrhu odpovědi (KK+ZV):
Odpověď studentky je velmi detailní; snaží se reagovat na všechno, co klientka v dlouhém dotazu typu „zpověď“ zmínila. Snaží se jí vysvětlit, kde jsou
příčiny jejího trápení a chce ji navést na způsob, jak je může odstranit. Tím se
dostává do direktivní pozice experta na klientčin život, který ví, kde leží zdroje
problémů a co je nutné udělat, aby zmizely. Symptomatické je množství sloves
v imperativu. Studentka sklouzla velmi rychle do poučování, moralizování
a předjímání vývoje situace, v rámci kterého klientce slibuje události, které
nemůže dopředu zaručit. Je rozdíl mezi motivováním klientky k akci a předepsáním scénáře. To může působit až jako nevěrohodné věštění. Odpovídající
studentka se tak minula se „zpovědní“ charakteristikou dotazu (kdy je třeba
informace spíše jen reflektovat, legitimizovat a „číst“ potřeby klientky skryté
za zpovědí, jež je dobré oslovit a zprůchodnit k nim cestu, otevírat nové perspektivy).
Zpovědi další
23/ Karel: Stávám se mrzutým dědkem
Karel by se rád dozvěděl, jestli je „nějaká cesta k příjemnějšímu životu“. Explicitně se na nic neptá, naopak v závěru předjímá, jaké rady by mohl dostat
a předem je odmítá (práci změnit nemůže, promluvit s manželkou mu nepomůže).
Úkol: Zkuste zformulovat odpověď na některé z níže uvedených svěření.
(Nebude to jednoduché.)
Předem se omlouvám – nebudu stručný...
Jak dál? Nevím. Opravdu nevím. Jenom závidím hrdinům filmů a seriálů vždy vědí, jak se zachovat, co říct, všecno umí, najdou svoji osudovou lásku...
Já se stále víc cítím opuštěný, odstrčený a - sám uprostřed ostatních. Čím dál
víc mám dojem, že nežiju doma s někým, ale u někoho. Že se s ostatními jen
míjím. Čím dál víc mi jde na nervy vlastně všechno. Čím dál míň ale toužím všechno to nějak napravovat. Čím dál víc toužím od všech těch starostí
a problémů utéct. Doslova! Prostě zmizet a už nemuset řešit finance, čas, práci,
vztahy, soužití. Čím dál víc si toužím dělat jen to co chci a co mě baví. Ovšem
stejně nakonec přijdu na to, že se mi nechce vlastně dělat nic. Život se mi zdá
prázdný, ale nejsem schopný si ho zlepšit a zaplnit. Nápady by byly, ale elán
chybí. Už prostě na to nemám sílu. Nežiju, ale přežívám.
58
58
Toužím, aby mě někdo měl rád, aby stál o moji přítomnost a vůbec existenci. Už dál nechci být ten zlý, nenáviděný a odstrkovaný s pitomými názory. Prostě někoho u sebe chci, ale zároveň se bojím, že nejsem už schopný
s někým žít. Nějak se už neumím někomu přizpůsobit, snášet jeho rozmary,
tolerovat jeho názory. Vlastně někoho chci, ale o nikoho nestojím. Čím dál víc
toužím „být kocourem“ – sice obskakovaným, laskaným, ale přesto svobodným, vlastně nezávislým a samostatným. Toužím po pohlazení, vlídném slovu
bez zloby a výčitek.
Ovšem místo milého kocourka se stávám protivným, mrzutým dědkem, se
kterým vyjít nejspíš opravdu nebude jednoduché.
Rád bych věděl, jestli i pro mne existuje nějaká rada, nějaká cesta k příjemnějšímu životu. Nerad bych šel cestou kolem hospody, ale běhat po doktorech,
polykat prášky a nalhávat jim i sobě, že mi je trošííínku líp – to taky děkuju,
ale nechci. Nejsem v dobré finanční situaci, možná i to mi ubírá na štěstí, ale
jinou práci neumím a tak změna zaměstnání nepřichází vlastně v úvahu. Ani
rada, abych si o všem promluvil s manželkou mi nepomůže. Mám ji sice moc
rád, ale v tomhle mi naprosto nerozumí... (Karel)
24/ Dana: Napadá mě skončit se svým životem
ZV, KK: Dana svůj e-mail zaslaný do poradny sama nazvala jako svěření
(„Proto se svěřuju vám, to je pro mě snáz realizovatelné“):
Dobrý den, již poněkolikáté se obracím na Vaši poradnu se svým problémem. Leta trpím periodickými depresemi a teď mám zrovna to horší období.
Možná to souvisí s tím, že jsem měla minulý měsíc 50. narozeniny a to už
člověk trochu bilancuje, co všechno se mu v životě povedlo a co ne. Bohužel
mi připadá, že můj život je jedno špatné rozhodnutí za druhým a že si tedy
za všechno špatné, co se stalo, můžu sama. Ono by bylo jednoduché hodit
všechnu tu vinu na někoho jiného, ale stejně bych ji cítila v sobě. Teď jsem
se dostala do finančních problémů v souvislosti se synovým studiem, které se
podařilo částečně vyřešit díky synovu otci. Manželka bývalého manžela ale
požaduje, abych ji doložila veškeré naše výdaje a to i ty moje. Že prý si žijeme
nad naše možnosti. Já ale zaplatím bydlení, léky, dopravu k lékaři, synovu
školu a zbydou nám 3000 Kč měsíčně pro oba na jídlo, drogerii a oblečení,
což mi nepřipadá jako velká částka. Na žádné dávky nárok nemáme, ale o to
ani teď nejde. Jen mi připadá jako zasahování do soukromí, když musím říkat,
kolik dám za léky, jídlo pro mě apod. Taky zpytuju svědomí, jestli nemá prav-
Část první
59
59
du, jestli moc neutrácíme za telefony, elektřinu apod. Promiňte, mám v tom
psaní zmatek, něco jsem začala a už jsem někde, kde být nechci - jde o to, že
nezvládám stresové situace, nezvládám zpracovávat emoce, ať už negativní, ale
i pozitivní: narodil se mi před týdnem vnouček - měla bych mít z toho radost
a mě napadá, že by teď byla ta doba, kdy bych měla skončit se svým životem.
Můj život nestojí za nic, připadám si zbytečná a strašně unavená. Už nedokážu myslet na nic jiného, než jak to udělat. Začala jsem bezhlavě nakupovat
na Aukru věcičky pro mimino a pro osmiletou vnučku, abych jim tady něco
nechala. Utratila jsem poslední zbytek rezervy, kterou jsem měla, nedokázala
jsem to zarazit. Nezvládám život, je pro mě moc těžký a asi i složitý, nedokážu
se přizpůsobovat změnám. Všechno mě hned vykolejí. Za týden bych měla
mít psychoterapii, tam bych to asi měla všechno říct, ale před skupinou to
nedokážu. Proto se svěřuju Vám, to je pro mě snáz realizovatelné. Vidíte, už
zase výmluva, místo abych napsala - pohodlnější. Jsem hrozná, nedokážu si
vážit sama sebe.Dana
Úkol: Jak byste odpověděli? Na Danino svěření není jednoduché odpovědět. Přesto se to jednomu z vašich předchůdců – studentů – dle našeho názoru
podařilo. Než si nalistujete jeho odpověď (najdete ji v příloze „Dobré studentské odpovědi“), zformulujte odpověď vlastní. Proberte svůj návrh v semináři.
– Po porovnání s „dobrou studentskou odpovědí“ vyznačte místa, která jste
pojali jinak: co máte ve své odpovědi vy navíc, co „navíc“ je naopak obsaženo
v odpovědi, kterou jsme zařadili do přílohy?
25/ Helena: Mé smutnění
ZV, KK: Helena označila na konci textu svou zpověď za smutnění. O způsobu
svého partnerského života i fungování rodiny toho napsala hodně (přesto jde jen
o dílčí obrázek a něco, co bychom mohli označit jako „celkový obraz“, by se muselo
„malovat“ mnohem, mnohem déle).
Dobrý den, ráda bych se podělila se svým problémem, který je asi banální.
Manžel mi neříká pár hezkých slov, o kterých ví, že potřebuji slyšet jednou
za nějaký čas. Jsme spolu 6let, jedno 3leté dítko a manželé 4 roky. Já právě
po mateřské práci hledající. Před narozením dcerky,už byl tak trochu chlaďas,
jak říkám já, ale aspoň mě plácnul občas přes zadek nebo si ze mě dělal srandu
a já věděla,že ještě jeví zájem. Při úplném začátku mi řekl, že jsem hezká a chytrá. Já se vznášela štěstím. Teď po letech mi řekl, no však jsem ti musel něco
60
60
navyprávět, abych tě ulovil. Když mě ulovil a vzali jsme se a měli malou, tak
všecko pominulo. Rozplynulo se to, jak kouzelným proutkem. Já ale vždycky
říkám, ty dvě sekundy na obětí nebo že si řeknem mám tě rád, snad najdeme,ne? On ne. A mě už to nebaví říkat, když u něho je to jaksi vůči mě všecko
mrtvý. Nepochválí, vidí jenom chyby, které já i přiznám, protože má pravdu.
Ale přijde z práce a nedáme si pusu, prý není čas, musí se věnovat malé a jde
dělat to a to na zahradu,to je důležitější. Romantika se u nás nekoná, o to víc,
mě vadí, když občas o jiné ženě známé i neznámé, prohlásí, že je hezká. Když
ho na to upozorním,bohužel se i rozbrečím, že o jiné to dokáže říct a o mě ne,
řekne, že ona je cizí a já okoukaná. To je taky pravda. Štve mě,jak je praktický
a to i v citech. Musím uznat, že je chytrý a není líný, někdy bych řekla, že dceru staví na žebříček tak,že ona mi přijde jako jeho manželka a já jen do počtu.
Připravím mu dceru,když jdou ven a na výlet a dovolenou by s ní jel nejradši
sám beze mě. Prý jsem narušitelka. Takže já jen uklízím, peru, vařím atd. co
se domácnosti týče a on slízne smetanu na výletech a užívání si s dcerou. Prý
mám být ráda,že ostatní tatínci se takhle nepostarají jako on. Jistě mi poradíte,že mám navštívit psychologa. Já chtěla i s ním zajít,ale on samozřejmě si
umí poradit a nikam se mnou nepůjde. Jsem momentálně nezaměstnaná, ale
vadí mi to natolik,že mám chuť odejít. Jednou jsem odešla k mamce s tím,ať si
v hlavě srovná, jestli mu to přijde normální a co v životě chce. Nevydržel bez
nás ani den,a už mi psal,že se mu stýská. Pak jsem se druhý den vrátila a dělal,jakože nic nepsal a jestli mi ten jeden den u mamky udělal dobře a cítím se
lépe? ironicky. Řekla jsem, že můžu zas odejít,jestli to myslí takhle. Byla tichá
domácnosti. Nenapadá mě,jak to změnit. Jednou v hádce mi i řekl,ať mu nechám dítě a že já můžu jít,když mi u něho není dobře. Ale já nemám peníze
a malá se u něj bude mít líp. Což je také pravda,je na tom finančně lépe. Ještě
řekl, že můžeme snad žít pro to naše dítě, když mi přijde,že nic jiného nás nespojuje. Ono jde o to,že když já se přemůžu, tak se se mnou pomiluje,ale mě
to k němu už moc nepřitahuje, když vím, že je schopen o cizích ženách říct,jak
jsou atraktivní a mě nedá najevo nic. Děkuji Vám za přečtení mého smutnění
a snad mi něco poradíte. Hezký den, Helena
Úkol: Jak byste odpověděli Heleně? Na Helenino svěření není jednoduché
odpovědět. Přesto se to jednomu z vašich předchůdců – studentů – dle našeho
názoru podařilo. Než si nalistujete jeho odpověď (najdete ji v příloze „Dobré studentské odpovědi“), zformulujte odpověď vlastní. Proberte svůj návrh
Část první
61
61
v semináři. – Po porovnání s „dobrou studentskou odpovědí“ vyznačte místa,
která jste pojali jinak: co máte ve své odpovědi vy navíc, co „navíc“ je naopak
obsaženo v odpovědi, kterou jsme zařadili do přílohy?
26/ Dita: Kdyby se objevil jiný muž
ZV, KK: Také Dita napsala o svém manželství hodně na to, abychom mohli její
text označit za v jistém smyslu náznak zpovědi. Začíná jasně formulovaným přáním, že chce znát názor odborníka, a končí svěřením se s pochybností nad sebou
samotnou, zda by dokázala odolat pokušení, kdyby se objevil jiný muž.
Dobrý den, ráda bych znala Váš názor. S manželem jsme se vzali po 3leté
známosti,(me bylo 26, jemu 29). Po roce se nám narodil syn. Už během chození
jsem pomalu začala zjištovat, že jsme každý trochu jiný, ale jako každá mladá, nezkušená divka, jsem tomu nepřikládala takovou váhu a mé pochybnosti
ohledně svatby, jsem úspěšně potlačila. Ale již krátce po svatbě jsem cítila, že začínám citově strádat.Snažila jsem se s manželem o tom mluvit,ale věšinou to byl
jen můj monolog, který skončil tím, že se manžel zvedl s tím, že je unavený a jde
spát a já proplaka noc. Začal mě odmítat i po sexuální stránce a já netušila proč.
S postupem času se pomalinku „naučil“ komunikovat, ale fakt, že jsme každý
úplně jiný, to nezměnilo.Několikrát jsme řešili krize a otázku zda-li má smysl
spolu zůstávat dál. Nakonec vždy jsme se dohodli, že kvůli synovi se pokusíme
spolu vycházet a zachovat rodinu. Synovi bude 14 a já se za ta léta naučila potlačit své emoce a snažím se vidět to lepší, jak na manželovi, tak na našem vztahu.
Je v podstatě hodný, stará se o rodinu, ale každý máme rozdílné názory na život,
na výchovu i na řešení prolémů. A narážíme na to takřka denně.Oba máme VŠ,
ale každý pocházíme s rozdílného prostředí. On pochází z vesnice,kde rodiče
pracovali v zemědělství, doma byl statek a na nic jiného už nebyl čas. Já vyrůstala na malém městě jen s matkou, se kterou jsem měla(a mmá doposut)velice hezký, kamarádský vztah. Mluvily jsem spolu o všem, počínaje od běžných
starostí až po filozofické existenciální životní otázky, život.smyslu a hodnotách.
Čas od času, se však od někud z hloubi duše ozvou mé potlačené emoce a já si
nejsem jistá, jetli chci strávit zbytek života bez citů a vědomí, že mě někdo miluje a dává mi svou lásku najevo at nerbálně či neverbálně. Nejsem si také jistá,
pokud by se objevil jiný muž, jestli bych dokázala čelit pokušení a nezamilovala
bych se navzdory tomu, že mám rodinu a nechci nikomu ublížit. Nejsem patrně
jediná, kdo řeší tyto otázky, přesto bych ráda znala názor odborníka.
Děkuji a přeji krásný den. D.
62
62
7. Hloubání
Někdy jako kdyby klient zval profesionálního odborníka do svého světonázorového prostoru, chce sdílet filozofické – nebo jiné úvahy. Jako příklad „hloubání“ si můžete přečíst následující svěření.
27/ Dan: Přemýšlím, proč se chovám, jak se chovám
Dobrý den. Po dlouhém uvažování jsem se rozhodl, že napíšu do Vaší poradny. Nevím uplně jak začít, mám potřebu sdělit celou škálu věcí, ale mám
problém své pocity specifikovat. Jsem strašně nespokojený. Vadí mi jak se
chovám, jak trávím svůj volný čas, jak přemýšlím, že tolik přemýšlím, že se
nedokážu soustředit na něco smysluplného (jenže co je vlastně smysluplné?),
nesnáším ranní vstávání (je mi 17 let, jsem student gymnázia a výuka nám
začíná už před 8 hodinou), vadí mi jak lidé okolo mne přemýšlí, jak se chovají,
jak vnímají věci kolem sebe, jak si myslí, že věci fungují a vadí mi i to jak ty
věci fungují. Mám chuť vše od základu změnit. Irituje mě kam směřuje tato
společnost, její zaměření na úspěch, dokonalost, soupeřivost, to jak se všichni
snaží někoho poučovat o tom co je a co není správné, vždyť má někdo vůbec
právo říkat co je a co není správné? Dost často vedu pře o nutnosti či zbytečnosti toho či onoho. Vadí mi zakořeněné konvence v chování lidí a jejich
přemýšlení, jejich neschopnost se od nich odpoutat, jejich do nebe volající
přesvědčení. Každý je o svém názoru skálopevně přesvědčen, byť svůj názor
nemá čím racionálně podepřít. Všichni jsou rádoby bezstarostní, ale chovají se
arogantně, povýšeně, bezhlavě věří, že to, že když něco dlouho funguje, že je
to tak správně a nemělo by se to měnit. Jsem znechucen snad vším, co mi tato
společnost „nabízí“. Přesto mám chuť každému, kdo o to projeví zájem nebo
vidím že má problém, pomoci. Jsem plný nenávisti, ale zároveň lásky, kterou
nemám komu dát. Chci být štastný, chci aby lidé kolem mě byli štastní, myslím si, že je to možné. Vždyť o tom přeci život je, aby se lidé měli rádi a byli
šťastní, pomáhali si, usmívali se, bavili se. Nebo o čem vlastně život je? Nějak
nedokáži najít své místo v této společnosti. Nevidím smysl ve vykonávaných
činnostech, v naplánované budoucnosti, v životě, který vedu já ani v životě,
který vedou druzí. Nevím, jak mám žít. Kam směrovat své pocity, svou energii.
Téměř nic mě nebaví, u ničeho nedokáži delší dobu setrvat a naplno se tomu
věnovat, mít pro co žít. Mám rád okamžiky, kdy shledávám porozumění mezi
kamarády, lásku, přestože vždy vyprchá. Přijde mi, že mi nikdo nerozumí.
Část první
63
63
Lidé se spokojí s tím, co mají, jak žijí i když je leckdy do očí bijící, že to není
v pořádku co se kolem děje.
Chtěl bych změnit svět. Někoho milovat, kdo bude stejnou měrou milovat
mne. Pomáhat lidem, ať najdou svůj vnitřní klid a mají se rádi. Mít rád druhé
a pomáhat ostatním - v tom vidím smysl. Ale kdo takový doopravdy je? Já vidím lidi co jsou nespokojení s tím, kolik mají peněz, s tím, že „musí“ povinně
chodit na nějakou přednášku, že „musí“ to a to. Ale vždyť nemusí! Nikdo nic
nemusí. Přemýšlím, proč studuji školu co studuji, proč se chovám, tak jak se
chovám. Ale co jiného bych dělal? Jak jinak se mám chovat? Právě to, že v žádné činnosti nevidím smysl mi znemožňuje dělat věci tak jak se patří. Chci být
výborný, nejlepší. Dokázat ostatním, že mám na to být lepší než oni, překvapit
všechny svými výsledky. Ohromit něčím svět. A pak jim pomoci být zrovna
tak takoví a být milován a milovat. Přijde mi všechno strašně jednoduché a zároveň strašně zbytečné. Nevím, čím se zabývat. Chtěl bych pochopit sám sebe,
ostatní, „pravdu“. Nalézt vnitřní klid, mír, pohodu a lásku a nenahrazovat si
tyto pocity cigaretami, které mi přináší dočasné odpoutání od mého přemýšlení a navozují ve mně pocity harmonie, když můžu pozorovat přírodu, měsíc,
východ či západ slunce. Svět působí tak krásně, ale zaslouží si ho vůbec lidé?
A jaký je vlastně jeho smysl? Celý tento text je vlastně o jednom a tom samém.
Nevím, proč Vám sem píšu, ale nevím co jiného dělat.
Opravdu v ničem nenalézám uspokojení a několik posledních týdnů si akorát
přivolávám různé pochybnosti o svém zdraví, jak duševním tak tělesném. Nevadilo by mi, kdybych zemřel, vždyť co by se stalo. Ale nepomýšlím na sebevraždu, to nic neřeší, akorát bych ublížil svým bližním. Navíc já mám chuť žít!
Bavit se... Přál bych si abych nad ničím tak moc nepřemýšlel. Chtěl bych být
bezstarostný, věnovat se škole, kamarádům, rodině. Nejde mi to.
Minulý rok jsem měl výborné známky, vlastně téměř vždycky, letos se však
něco změnilo a já se na nějaké učení nedokážu soustředit, přijde mi to jako
podřadný problém a nerad se do čehokoliv nutím. Demotivuje mě i současný
školský systém, přístup některých profesorů, ale to jsou všechno věci, které
nemohu změnit a nezbývá mi nic jiného než se s tím smířit. Poraďtě mi, prosím, kam směřovat své myšlenky, pocity, jak dosáhnout klidu. Omlouvám se
za takto dlouhý vzkaz, a ani nevím jakou odpověď očekávám. Třeba mi pomůže otevřít oči a začít žít. Nashledanou.
64
64
Úkol 1:
Dan v závěru napsal: „Ani nevím, jakou odpověď očekávám. Třeba mi pomůže
otevřít oči a začít žít.“ Je velmi obtížné odpovídat někomu, kdo o odpovědi
sám nemá přesnější představu, a tedy ani tak říkajíc neví, co chce. Zároveň
naznačuje, že by byl rád, kdyby mu odpověď otevřela oči. To je výzva! Zkuste
odpověď alespoň rozepsat.
Úkol 2:
Studentka, která rozebírala odpověď profesionálního poradce (psychologa),
opatřila komentářem každou jeho větu, resp. souvětí. Tento rozbor zde již
neuvádíme. Zkuste vy sami zformulovat výhrady, které k první části odpovědi
psychologa máte, a zároveň identifikujte místa, která v sobě nesou dobrý nápad. (I kdybyste třeba i tato místa přeformulovali.)
Z odpovědi profesionálního poradce (uvádíme první polovinu odpovědi):
Přeji dobrý den, vítejte ve skutečném světě. Všechny problémy, které pojmenováváte, opravdu existují, a navíc k nim přistupuje několik dalších, neméně
odporných. Většina z nás se s nimi nějakou dobu konfrontuje, a pokud si
na ně zvykne, najde si nějaký způsob, jak v tomto světě fungovat. Lepší variantou je si najít osobní cestu, jak se s nimi vyrovnávat, ve smyslu „začnu
u sebe“. Většina z nás si časem vybuduje nějakou alternativu smyslu života
a svého zapojení v něm - chce to trochu času. Konkrétní doporučení pro Vás?
- Najděte si nějaký komplexnější subsvět, ve kterém byste se cítil dobře. Subsvětem myslím skupinu lidí, kteří se o něco do hloubky zajímají, a činnost
samotnou. Když Vás třeba zaujme práce v ochraně přírody, poznáte v subkultuře jejích ochránců zajímavé lidi, dozvíte se zajímavé věci, uděláte něco
smysluplného. Je v podstatě jedno, čím se budete zabývat, jestli to bude jízda na kolečkových bruslích, chov osmáků degu, historický šerm nebo country tance - důležité je, aby Vás to vtáhlo. Smysl života není něco externě
daného, vkládání smyslu je dovednost, kterou si během života osvojujeme.
- Zkuste tělesný pohyb. Je to kouzlo - naše organismy jsou postaveny tak, že
přiměřená dávka pohybu stimuluje i náš software - nebo naši psychiku či duši,
chcete-li. Jste-li člověk hloubavý (podle Vašeho textu jste), zkuste systém, který je propracovaný a vyžaduje náročnější pohybovou koordinaci. Nenechte
se odradit tím, že vhodnou aktivitu nenaleznete na první pokus. Je to fakt
užitečné.
Část první
65
65
Část druhá
8. Atypické odpovědi profesionálních poradců
Snaha zajistit kvalitu odpovědí vede k tomu, že jsou stanovována kritéria dobré odpovědi, pojmenovávány nejčastější poradenské chyby a předkládány vzory,
jak má dobrá odpověď vypadat. Dodržování základních pravidel by mělo garantovat, že nedojde k velkému poradenskému přehmatu, který by mohl klienta
poškodit. Je namístě uvedená pravidla znát a mít je stále na paměti.
Internetové poradenství je však také tvořivá odborná práce, do které se promítá individuální přístup poradce ke klientovi, jeho způsob myšlení a vyjadřování, jeho verbální zdatnost. To vytváří velkou variabilitu v možných podobách
odpovědi. Ne každá odpověď musí nutně splňovat všechna kritéria či dodržovat
přesně strukturu, ne každá se může líbit některým kolegům, a přesto může být
považována za kvalitní. Někdy dokonce může netradiční přístup poradce působit osvěžujícím dojmem a oslovit klienta více než typizovaná odpověď s otrocky
dodrženou formální strukturou. Může ho zaujmout právě taková odpověď, která se odliší od desítek sobě podobných, jež často působí mechanicky a na klienta
hodně neosobně, obzvláště pokud si již pročítal odpovědí více. Jinak může klient získat dojem, že internetové poradenství je vlastně sériová výroba formálně
správných odpovědí, ve které se ztrácí individuální přístup.
Ve srovnání s tím může atypická odpověď, pokud je šikovně napsaná, snáze
přesvědčit klienta, že se poradce nad jeho situací skutečně zamyslel a odpovídá
mu sám za sebe.
Takový přístup k poradenství si však obvykle mohou „dovolit“ jen talentovaní poradci s dostatečnou praxí, kteří mají pravidla v malíčku a vědí, kde
a jakým způsobem z nich mohou uhnout. Je potřeba mít dobrý jazykový cit
(posoudit celkové vyznění odpovědi), dobrou schopnost empatie (schopnost
přenést se do klientovy kůže a vidět odpověď jeho očima, předpokládat, jak
na něj odpověď asi zapůsobí) a brát ohled na celkový kontext dotazu a odpovědi. Právě ten může někdy funkční a vyzkoušená pravidla částečně převrátit
66
66
naruby. Z toho pak vznikají zajímavé a těžko hodnotitelné odpovědi, které
neodpovídají „ideálnímu“ vzoru a někdy dokonce obsahují jinak výslovně kritizované poradenské chyby. Celkový efekt odpovědi v daném kontextu však
převáží nad formálně správnější odpovědí řídící se konkrétními pravidly. Je
dobré vidět věci z více perspektiv a teprve potom si udělat celkový obrázek.
V této kapitole uvádíme příklady odpovědí, které určitým způsobem vybočují ze známého rámce. První odpověď je příkladem zdařilé, kreativně pojaté
praxe, kde poradkyně jinak pracuje se strukturou i obsahem. Druhé dva příklady překračují některé poradenské „zákazy“, avšak v daném kontextu je považujeme za akceptovatelné (neděláme si ovšem monopol na správnost našeho
úsudku, protože, jak již bylo řečeno, obzvláště tyto typy odpovědí se vzpírají jednotnému hodnocení a jejich posouzení závisí značně na subjektivním
pohledu čtenáře). Více k jednotlivým odpovědím v komentářích. – Kapitola
končí čtvrtou ukázkou, kterou nekomentujeme; komentář necháváme na vás.
Příklad 1
Abigail: Neskončím jako moje rodina?
Nedávno jsme se ve škole učili o determinaci. V překladu to znamená, že člověk zůstane v takové společenské vrstvě, ve které se narodil. Jelikož je můj otec
alkoholik, matka hysterická a labilní, sestra prostitutka, jeden bratr gay a druhý
závislý na automatech, mám opravdu strach, že determinaci podlehnu.
Už rok přebývám u své tety a rodiče navštěvuji jen jednou měsíčně. Tolik
jsem se těšila, že budu mít naději na normální život. Zlepšila jsem se ve škole
a i mé chování nabralo jiný směr. Poslední dobou se mi však hroutí svět. Ztrácím přátele a doma jsem pod tlakem.
Vím, že si za to všechno můžu sama. Dělám mnoho chyb. Jsem sobecká,
pyšná a hrozně náladová. Na všechny okolo jsem hnusná a chovám se přesně
jako můj otec. Povýšeně a arogantně. Přestože si své chyby uvědomuji, mám
hrozný strach, že už se z toho nedostanu.
Někdy přemýšlím o sebevraždě, i když jsem křesťan a vůbec: měla bych
být šťastná. Mrzí mě, jak se chovám k lidem okolo. Je vůbec nějaká naděje, že
neskončím jako moje rodina? Předem děkuji za odpověď. Abigail
Odpověď:
Milá Abigail, děkuji za váš dotaz. Našla jsem v něm spoustu podnětů k přemýšlení a věřím, že mohou i další čtenáři vašeho příběhu. Do jaké míry mě ovlivňuje
Část druhá
67
67
rodina? Jak o mně vypovídá to, jak se chovají mí rodiče a sourozenci? Či jak se
ptáte přímo vy – je vůbec možné žít jinak, než moje rodina, a být někým jiným?
Váš dotaz ve mně vzbudil hlas psychologa, na kterého se obracíte, ale také
hlas z mého druhého studijního oboru – filozofie, ve které jsem se setkala
i s deterministickými teoriemi, o nichž zřejmě mluvíte. A za třetí hlas člověka, který má svou rodinu a přemýšlí o tom, které věci chce po jednotlivých
členech opakovat, a které ne, a jestli se mu daří udržovat si v tom takovou
sebereflexi, jako to vidím u vás...
Možná s tím nebudou všichni souhlasit – vlastně jsem si tím dokonce jistá.
Já mám ale zkušenost, že se každý může vzepřít tomu, co dostává do vínku,
tomu, co se „naučil“ od rodičů a všech dalších lidí, od kterých se kdy co naučil – a i tomu, jak mnoho let žil a jaký byl a co by někdo nazval neměnným.
Jen k tomu musí mít dostatečný důvod. Věřím, že člověk může žít úplně jinak,
než jeho rodina. A to jak v dobrém, tak i ve špatném slova smyslu.
S obojím se setkávám ve své praxi a právě tam také s tím, že lidé zvládnou
takové změny a zvrátí „předurčenost“. Obrátí svůj život úplně naruby tam,
kde by byl lícem nějaký deterministický předpoklad nebo předsudek společnosti, že když se člověku v rodině dělo to a ono, bude i on takový a takový...
Dokonce si myslím, že to jako lidé děláme častěji, než jak se o tom mluví.
A vede mě to k úvahám, jaké příběhy zdůrazňujeme: zda ty, kde někdo pokračuje „ve šlépějích“ někoho jiného ve špatném slova smyslu a kde tedy naplňuje
myšlenky determinace, či příběhy, kde někdo dokáže něco jiného. Mám to
štěstí být často svědkem těch druhých příběhů. A ty ve mně vypěstovaly silnou
důvěru v lidské možnosti a kompetence.
Na vaši otázku tedy odpovídám takto. A chtěla bych také říct, že hodně
přemýšlím o tom, jak že se to dá udělat: něco změnit či začít žít jinak. Mám
pocit, že vy už jste začala – že spíš píšete o tom, jak pokračovat a možná si
v tom důvěřovat. Jednou z velkých inspirací je ve vašem dotazu to, jak pracujete s reflexí sama sebe. Jak jmenujete vlastnosti, které poznáváte i u svého otce.
Mít odvahu nalézat u sebe to, co by chtěl člověk měnit, je totiž myslím první
velký krok, který vidím, že máte za sebou.
Přeji vám na vaší cestě mnoho úspěchů! podpis
Komentář (KK):
Poradkyně se ve své odpovědi naladila na způsob přemýšlení klientky, která
klade obecný filozofický dotaz (přestože se týká její vlastní situace). To, aby
68
68
byla odpověď pro klientku sdílná, přinášející nové informace, a zároveň dostatečně osobní, zde mělo větší důležitost než dodržení obvyklé struktury a obsahu, který je také dost nestandardní. Hned v úvodu poradkyně rezignuje
na mechanické shrnutí dotazu a reaguje sérií otázek, jež se mohou zdát moc
obecné, ale které mohou docela dobře odrážet to, co se klientce odehrává
v hlavě, nad čím přemýšlí – svým způsobem je to tedy dobrý způsob reflexe
dotazu, který by se „klasicky“ shrnoval jen těžko. V dalším textu poradkyně
šikovně kombinuje filozofické úvahy, ke kterým zaujímá osobní stanovisko,
a své vlastní zkušenosti a postoje. Oboje je v internetovém poradenství spíše
nezvyklé – filozofické úvahy by ve většině případů mohly být kritizovány jako
všeobecné „mudrování“ nebo generalizace. Osobní stanovisko poradkyně,
která klientce v podstatě jednoznačně odpovídá na její dotaz, by mohlo být
bráno jako uzavírání více možných cest (a tedy odborný prohřešek); sdílení
řady osobních informací a názorů, k jakému se zde poradkyně uchýlila, také
není standardním postupem. Přesto působí tato „směsice“ vzhledem ke kontextu natolik citlivě, že odpověď nepůsobí nepatřičně a jako celku jí není co
vytknout.
Příklad č. 2
Max: Někdy bych lidi vzteky postřílel
Již delší dobu se nacházím ve stavu, kdy se nedokážu radovat ze života. Díky
silnému acné jsem celý život poslouchal komentáře o svém zjevu atd. Trpím
nizkou sebedůvěrou ikdyž jsem přes 2 metry vysoký. Změnu cítím v poslední
době, kdy je mi vše absolutně jedno. Přestal jsem se léčit s acné, štítnou žlázou
a vyrovnal se sám ze sebou. Jsem komplikovaný-někdy je mi fajn mezi lidmy
a někdy bych je vzteky postřílel. Pramení to asi z mé práce v zákaznickém servisu.
Moje otázka? Jsem zralý na psychiatra?
Odpověď:
Dobrý den Maxi, nevím jestli jste „zralý na psychiatra“, ale na odbornou
pomoc určitě. Já osobně bych na Vašem místě spíš uvažoval o psychoterapii
– čili léčbě psychologickými prostředky (rozhovorem). Psychoterapii obvykle
poskytují psychologové, v rámci zdravotnictví kliničtí psychologové. Psycholog by Vám mohl pomoci více se v sobě vyznat, porozumět si, přijmout se
takový jaký jste. Píšete sice, že jste se „vyrovnal sám se sebou“, což mi v kontextu těch dalších informací zní spíše jako „rezignoval jsem“. To by mohlo
Část druhá
69
69
vysvětlovat ten pocit „je mi vše absolutně jedno“. Vaše úvaha o návštěvě psychiatra je svým způsobem na místě - je možné že by u Vás diagnostikoval počínající depresi a řešil to nasazením antidepresiv. Možná byste se po nich cítil
lépe, ale pravděpodobně by to nevyřešilo ten dlouholetý problém, který máte
s přijetím sebe sama. Zatím mi připadá jako smysluplnější cesta spolupráce
s psychologem. A neodkládejte to, jste ve věku, kdy už není na co čekat.
S pozdravem podpis
Komentář (KK):
I zde poradce nezačíná oceněním klienta a shrnutím dotazu, ale reaguje
ihned na jeho otázku; navíc mu v první větě dává informaci „potřebujete pomoc“. Mohlo by se zdát, že tím dělá problém vážnějším; hned v následující
větě však stáčí fokus jinam a nabízí jinou cestu, než na kterou se klient ptá
(psychoterapie místo psychiatra). Klient možná tímto způsobem vůbec neuvažoval a může mu to otevřít nové cesty v přemýšlení o jeho situaci a paradoxně
mu to může dodat naději („existuje něco jiného, co můžu zkusit“, tj. „není to
tak zlé, jak jsem si myslel“). Přitom ale možnost návštěvy psychiatra poradce
explicitně nevylučuje, jen vede klienta k jiným úvahám. Následně své doporučení vysvětluje a ozřejmuje klientovi, co psychoterapie vlastně je, vědom si
toho, že to pro něj může být nová informace (tím snižuje možnou tenzi či úlek
z neznámého). Následují provokativní věty, kde poradce přerámovává význam
toho, co napsal klient – další poradenský „zákaz“ (nerespektuje jeho pohled
na věc). Toto své přerámování ale vzápětí dává do kontextu s dalším klientovým tvrzením a celé to tvoří logický celek, který by mohl pomoci klientovi
nahlédnout jeho problém z jiné perspektivy, jinýma očima (i když na první
pohled nijak extra povzbudivě). Navíc se poradce drží v mezích etiky a dává
svou interpretaci jen jako možnost, nikoli jistotu. Následuje poradcem vykonstruovaný scénář, který by se mohl odehrát u psychiatra (další „zákaz“),
který vede nazpět k původnímu řešení, jež poradce ještě podtrhne direktivním popíchnutím klienta k akci s latentně obsaženou výhrůžkou „je nejvyšší
čas“ (další „zákaz“). Celá odpověď by se tedy dala snadno odsoudit jako jednostranná, s jediným východiskem, které si vymyslel poradce a do kterého
klienta tlačí.
Dá se na to ale podívat i z druhé strany – klient ve svém dlouhodobém trápení zjevně dospěl do bodu, kdy potřebuje něco zásadně změnit, něco udělat;
proto se ptá na psychiatra a jakoby „čeká na potvrzení“. V této fázi by mu asi
70
70
moc nepřinesla standardní podpůrná odpověď typu „přemýšlejte o svém životě, najděte pozitiva a záchytné body, přerámujte svůj negativní pohled na sebe“
– to by jen klienta vedlo zpět do koloběhu dumání o sobě, které už stejně roky
dělá. Na jeho latentně obsaženou potřebu změny daleko lépe pasuje poradcova jednoznačná pobídka k psychoterapii, která potvrzuje klientovu touhu
po akci, avšak zároveň nepotvrzuje jeho podezření na vlastní „abnormalitu“
(obsažené v dotazu „jsem zralý na psychiatra“), čímž umožňuje klientovi udržet si určitý sebeobraz. Poradce tedy dobře odhadl klientovu aktuální potřebu
a podpořil ji nabídkou řešení, které by mohlo klienta z jeho zacyklení se v negativních myšlenkách a emocích vyvést.
Příklad č. 3
Kristýna: Stále pláču
Od roku 2008 trpím nechutí do života. Stále pláču, nic mě nebaví,nevím jak mám trávit čas.Asi před půl rokem se to trochu zlepšilo,ale teď zase
se dostávám tam kde jsem.Pomyslela jsem na sebevraždu,ale tak daleko jsem
naštěstí nedošla z toho důvodu,že mám strach z bolesti.Nevím jak mám řešit
tuto nechuť do života.Bojím se vyhledat pomoc nebo se stím někomu svěřit
z toho důvodu,že si myslím,že na tom nejsem špatně.Prosím poraďte mi co
mám dělat. Moc děkuji.
Odpověď:
Dobrý den Kristýno, z toho mála, co jste o sobě napsala, je evidentní jedna
věc. A to, že na tom nejste dobře. Jinými slovy, necítíte se spokojená, vyrovnaná,
nejste si jistá tím, co od života chcete. Dokonce píšete, že nemáte chuť do života a přemýšlela jste nad sebevraždou. Na základě toho se domnívám, že je Vám
skutečně hodně zle a vidím to jako závažný problém. S velkou pravděpodobností trpíte depresí. Deprese je nemoc projevující se chorobně skleslou náladou,
nechutí k životu, apatií, nerozhodností, plačtivostí, někdy i poruchami spánku,
nechutenstvím, nízkou sebedůvěrou a dalšími symptomy. Příznaky jsou přitom u každého člověka vyjádřeny trochu jinak, nemusíte se poznat ve všech.
Měla byste vědět, že deprese je velmi rozšířená nemoc (stejně jako třeba alergie nebo vysoký krevní tlak) a že se nemáte za co stydět. Dobrou zprávou
pro Vás je, že v dnešní době je k dispozici řada účinných léků (antidepresiv),
které příznaky deprese zmírňují a v některých případech i trvale odstraňují.
Je třeba, abyste si připustila skutečnost, že potřebujete odbornou pomoc.
Část druhá
71
71
Svěřit se s tím někomu blízkému může být důležitý mezikrok, ale odbornou
pomoc v tomto případě rozhodně nenahradí. Doporučuji Vám neprodleně
vyhledat nejbližší ambulanci psychiatrie a o svých potížích si promluvit s lékařem, který rozhodne o dalším vhodném postupu. Pravděpodobně Vám doporučí užívat léky, po kterých byste se již brzy mohla cítit lépe. Pro trvalejší
změnu a zabránění návratu nemoci je vhodné zkombinovat psychiatrickou
péči s psychoterapií. Psychoterapie je léčba psychologickými prostředky – především rozhovorem. Provádí jí obvykle psycholog-psychoterapeut, který Vám
může být nápomocný při hledání dlouhodobých řešení problémů, které Vás
trápí a které se mohly podílet na rozvoji deprese. K návštěvě lékaře psychiatra nepotřebujete žádné doporučení, můžete se objednat telefonicky předem
nebo přijít do ambulance rovnou. Držím Vám palce!
S pozdravem podpis
Komentář (KK):
Velmi diskutabilní odpověď, která se dá snadno zkritizovat; my se však na ni
v rámci atypických příkladů zkusíme podívat z jiné perspektivy. Poradce zde
překračuje dva „zákazy“: jednak riskantně potvrzuje klientčin problém (tvrdí
jakoby s absolutní jistotou, že „na tom není dobře“ a že je to „závažný problém“), což ji může vyděsit; jednak se dopouští diagnostiky na dálku a pojmenovává její stavy jako depresi. Tomu by se dalo vyhnout „měkčími“ formulacemi („jazyk možností“) a odpuštěním si diagnostické nálepky. Na druhou
stranu je potřeba uznat, že popisované symptomy opravdu vedou k úvahám
o možné depresivní epizodě, která (je-li přítomná) vyžaduje odbornou péči
v co nejčasnějším stádiu. Poradce coby zkušený klinik si je toho vědom a jeho
snaha tedy směřuje k tomu, dostat klientku na osobní konzultaci všemi prostředky (i za cenu poradenských přehmatů). Ano, může se mýlit; když se ale
podíváme na celou situaci z nadhledu, pak „poškození“ klientky, která půjde na odbornou konzultaci a deprese jí nebude potvrzená, se nám zdá nižší,
než kdyby depresí opravdu trpěla a své potíže zkoušela řešit svépomocí jen
proto, že svůj problém nepovažuje za tak vážný, aby si návštěvu psychologa
zasloužil (její věta „bojím se svěřit nebo někam jít, protože na tom nejsem
tak špatně“). Poradce tedy reaguje zejména na tuto její poslední poznámku
a celkovým laděním odpovědi klientku přesvědčuje, že má na odborné vyšetření absolutní právo a že je to velmi vhodné (ba skoro nutné) řešení. Navíc,
když poradce vyjádřil své podezření na depresi, klientka si může o depresi
72
72
vyhledat nějaké informace (má se čeho chytit), které ji velmi pravděpodobně
ve vyhledání odborné pomoci jen podpoří. Proto se nám zdá taková odpověď
v daném kontextu účinnější, než by mohla být typická studentská odpověď,
která by v rámci snahy studenta, vyhnout se za každou cenu diagnostikování,
obsahovala banální rady typu „běžte se provětrat, najděte si koníčky, podívejte
se na sebe jinak, promluvte si s kamarádkou“ apod.
Příklad č. 4
Na závěr uvedeme ještě příklad odpovědi na dotaz Kláry. V odpovědi je
nápadné, nakolik se zkušený manželský poradce spolehl na jednu metaforu,
na obraz „kouzlo – protikouzlo“.
Klára: Jak brát minulost s poklidem?
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu s jednou věcí - už dlouhou dobu
si totiž uvědomuji, že je pro mě velmi těžké se srovnat s minulostí a nechat to,
co bylo, za sebou. Naši jsou rozvedení a já si často představuju, jaký by to bylo,
kdybysme zůstali spolu. Většina vztahů s klukama bylo pro mě nějak silnou
věcí, a ačkoli už je to delší doba od rozchodu, a rozešla jsem se s nima třeba i já,
mnohokrát si na to vzpomenu a hodně často si ten určitej vztah v sobě lítostivě
omílám... Tohle jsou takový hlubší věci, ale kolikrát mě třeba trápí i to, že už
nejsem na střední škole - že to byly tak skvělý časy. Nebo že já jsem jiná než
dřív. A ze kamarádi se mění, stěhují se a odcházejí na jiný školy a už to není
takový, jako dřív. Já vím, je to normální se nad tím pozastavit a zatesknit si,
ale já z toho dostávám deprese a chce se mi strašně brečet . Hlavně mě to štve
u těch kluků, protože ted mám moc krásnej vztah a nechápu, proč upadám
do depresí ze vztahů, který už jsou dávno za mnou. Jako bych měla pocit,
že ještě musim něco vysvětlovat nebo řešit, nevím. Vůbec netuším, z jakého
důvodu nemůžu nechat minulost za sebou a vpoklidu si užívat to hezký, co
mám ted... Už to trvá moc dlouho a pořád ty stejný věci, začínám být zoufalá.
Připadám si jak malá holka a hrozně slabá ovlivnit svoje myšlenky. Potřebovala
bych jen poradit, jak sepnout ten mechanismus, abych mohla brát minulost
s poklidem... Děkuju moc.
Milá Kláro,
docela chápu Vaše pocity. Ono je to vlastně něco jako takové kouzlo nebo
prokletí, které nás drží u věcí, které nemůžeme v žádném případě nějak účinně
Část druhá
73
73
ovlivnit. To jsou právě ty věci, které se udály v minulosti. To, co se stalo, nelze
nijak změnit (maximálně se „na to“ můžeme začít trochu jinak dívat a interpretovat si to). Je to jako kouzlo, které nás má přimět zůstat bezmocnými,
těmi, kterým nakonec může hrozit pocit, že nedokážou nic ovlivnit, a že by
tudíž měli nechat raději svůj život v rukou někoho nebo něčeho jiného.
Abychom se tomuto prokletí (kouzlu) ubránili, nestačí, abychom si to
pouze uvědomovali, je potřeba najít „protikouzlo“, kterým se vysvobodíme
z bezmoci. Tím protikouzlem může být cokoli, každý z nás se s takovými protikouzly, setkává kolem sebe, to nejtěžší je si jich všimnout a použít.
Vy jste našla možná jedno dílčí protikouzlo, kterým je Vaše uvědomění
si toho, že Vás utápění se v minulosti trápí a rozhodnutí „s tím něco dělat“
a napsat do Internetporadny. Myslím, že (přestože to může působit jako malý
posun) to je nalezení dosti významného protikouzla, protože tím řešíte něco,
co cítíte (a tudíž je) teď, v přítomnosti a tady jsme nesmírně mocni. Pokud
přicházíme na to, že to umíme, máme obrovskou možnost se stát stále mocnějšími. A pokud se cítíme mocní, nebudou nás „exkurze“ do minulosti tak
zaplavovat a znejiťovat a budeme si je moci dovolit na tak dlouho, jak budeme chtít a potřebovat. (Je dobré si toho opravdu všimnout, moc doporučuji
nesnažit se příliš používat vůli a zakazovat si minulost a spíše objevovat ta
protikouzla, kterých máte kolem sebe spoustu.)
Pokud byste si chtěla o těchto problémech s někým (s psychologem) popovídat, můžete se ve svém okolí obrátit například na některou rodinnou poradnu ve Vašem okolí (tyto poradny jsou bezplatné).
Přeji mnoho radosti „teď a tady“ ze sebe sama a z věcí kolem Vás a mnoho
úspěchů při hledání „protikouzel“ podpis
Úkol: Prodiskutujte a zformulujte ve dvojici, jak na vás použití slov kouzlo,
protikouzlo, event. prokletí působí. Zformulujte také to, jak na vás působí odpověď poradce jako celek. Pokuste se pak sepsat pro Kláru atypickou odpověď.
Dokážete to?
74
74
9. Nezvládnuté odpovědi
Diskvalifikace dotazu či svěření / Rázné odpovědi s odmítnutím/ Očerňování a vyčítání / Spekulace o druhých / Moralizování / Používání frází /
Nevhodně stručné odpovědi
V příkladech odpovědí, které najdete níže, neuvádíme vždy odpověď celou.
Pro ilustraci nám někdy postačil jen výňatek z ní. Vybrali jsme pasáže, které
si zaslouží pozornost těch, kdo se na podobnou práci připravují. I chybami
druhých se člověk učí.
Úkol společný pro všechny ukázky: Identifikujte, co je v úryvcích z odpovědí neprofesionální nebo riskantní. Zformulujte, co byste ve své odpovědi
použili.
A/ Úkol 1:
Na text ženy, která zvažuje ukončení života, zareagovala poradkyně odpovědí, která obsahuje řadu sporných míst, z nichž některá můžeme označit za profesionální pochybení. Zformulujte, k čemu všemu máte výhrady a na úryvek,
který je uveden níže, zkuste zformulovat odpověď svoji.
Příklad 1 (Jde o výňatek z dotazu, ve kterém se žena zmiňuje, že přemýšlí o ukončení života.)
• Jsem 12 let vdaná, před rokem jsem byla muži nevěrná a samozřejmě na to
muž přišel a já hned románek ukončila. Naštěstí mne muž natolik miloval
a zůstal se mnou dál. Ale bohužel před 14 dny mi oznámil, že nezvládá
se mnou nadále žít, že už mi nedůvěřuje, nemiluje jako dříve a nesnese
tlak z toho, že má neustále nutkání mne šmírovat a tak se chce dát rozvést
a ani po rozmluvě nemíní ustoupit. Já jsem z celé situace zoufalá, je jasné
že s tím nic neudělám a musím se s danou situací smířit, jenže to je ten
problém. Ať se snažím sebevíc jsem zoufalá, nemám chuť k jídlu a když se
přinutím je mi na zvracení a i zvracím, mám stále průjem, zhubla jsem už
o osm kg, jen brečím, jsem nervózní, nemohu se na nic soustředit a bohužel čím dál více přemýšlím o ukončení života… Byla jsem si i u lékaře
aby mi pomohl, dal mi uklidňující léky…
Část druhá
75
75
Výběr z odpovědi (ponecháváme i s překlepy):
• „(…) Nebudu v žádném případě apelovat na to, že máte kři dítka, že jste
mladá a jistě atraktivní žena, která má mnohé před sebou. Budu apelovat
na Vaši touhu něco dokázat a dosáhnout, na Vaši touhu přesvědčit se, že
vše nemusí být tak špatné, jak se nyní zdá. Jsem přesvědčená, že tuto touhu
po něčem lepším (i po lepší náladě) v sobě máte, nesmíříte se přece s tím,
že život ukončíte v ton nejhorším. Když už, tak se přece říká v nejlepším
přestat :-)) Takže si hezky počkejte na to nejlepší, co Vám, život nachystal…“
• „…A cítím i to, že jste žena s rozumem na správném místě a správnými
reakcemi na životní situace. Jinak byste neukončila románek a nesnažila
se znovu dokázat manželovi, že to stojí zato. To, že on to nezvládl, už není
Váš problém, ale jeho…“
• Říká se, že i to nejhorší v životě má svůj dobý význam, že si jen musíme
počkat na to, abychom pochopili, proč to ošklivé do života přiešlo. Počkejte si tedy, a pokud ani po letech nepochopíte, proč ve skutečnosti Vás
rozvod potkal, pak se vraťte k sebetrýznění a depresím. Rozvod je prirovnáván ke smrti partnera a má své následné reakce - extrémní vztek a…
• Nyní Vás prosím o jedno - dejte sama sobě šanci do této fáze dojít [poradkyně sugeruje, že po čase dojde k fázi „smíření“] a skutečně zažít to dobré,
co se v tomto špatném skrývá.
Další příklady profesionálních pochybení
B/ Diskvalifikace dotazu či svěření
Příklad 2
„Milá Lauro, Vaše pocity méněcennosti mohou souviset s hlubším problémem v nazírání na sebe samotnou. To může způsobovat to, že se ve svém
životě tolik upoutáváte na okolí (na kamarády, poté na přítele, nyní i na poradnu, kterou pokládáte za jedinou šanci a očekáváte od ní zázrak...). Tímhle
necháváte druhé, aby ovlivňovali Váš život víc, než je zdrávo.“
Příklad 3
„Dobrý den Marie, a proč si myslíte, že já něco takového vím? Nejsem astrolog ani čarodějnice a hlavně, i kdybych byla – vždyť to přece všechno záleží
na vás. Vy jste strůjcem svého štěstí i vašich vztahů, a pokud vám s partnerem
něco nejde, musíte se naučit o vztah pečovat…“
76
76
Příklad 3
Na poradnu se obrátila 23letá tazatelka s tím, že jí a starší sestře se vzdaluje
jejich nejmladší sestra, jíž je 17 let. Rodiče tří sester se nedávno rozvedli, z domácnosti odešla jejich matka a nejmladší ze sester zůstala bydlet s otcem. Tazatelka se
ptá, zda by nejmladší sestra (nazývá ji Janička) neměla zajít k psychologovi.
Poradce začal svou odpověď takto:
„Trochu se na Vás zlobím a dlouho jsem nad Vaší otázkou přemýšlel, jestli
Vám to napsat nebo to schovávat do nějakých kliček. Ale pak mi došlo, že
stejně tak to možná cítí Vaše mladší sestra a že možná právě to je důvod, proč
se Vám vzdaluje. První Vaše věta je, že sama nevíte jak dál. Ale už ve druhé
větě svádíte všechno na Janičku. To není moc fér. Vaše sestra je sice nejmladší,
ale před rodiči a tudíž před bolestným faktem jejich rozvodu jste si všechny
tři rovny.“
Zásada: Internetový poradce si nemůže dovolit diskvalifikovat ani dotaz
(tedy obsah dotazu), ani osobu, která se ptá nebo svěřuje.
C/ Rázné odpovědi s odmítnutím
Rázná (razantní) odpověď, často stručná a věcná, může zapůsobit jako odmítnutí nebo odbytí člověka s jeho problémem. Přitom ráznost samotná tak
ještě vyznít nemusí. Přečtěte si následující ukázku:
Příklad 4
„Milá Dano, je sice pěkné, že jste vypsala své starosti do poradny, možná se Vám
ulevilo, ale bohužel je to problematika, která přesahuje možnosti redaktora Vám
takhle na dálku a bez znalosti podrobností Vašich starostí i osobnosti pomoci.
Předpokládám, že kromě psychoterapie berete i antidepresiva – pokud ne, tak
honem k psychiatrovi pro ně.“ Podpis (Text Dany – viz kapitoly Zpovědi a Dobré odpovědi studentů)
Příklad 5
Výběr z dotazu Miloše:
„Moje spolubydlící je zadaná katolička a se svým přítelem plánuje do roka
svatbu… Bydlení pod jednou střechou má za následek, že jsem do ní až po uši
zamilovaný… Dá se dopad této situace zmírnit nějakým „trikem“ :-) ?“
Část druhá
77
77
Výběr z odpovědi poradce:
„Dobrý den, Miloši, opravdu po mně chcete to, co píšete? Triky? Ale fuj!
(…) Ne, nechci mentorovat ani horovat z pusté závisti (přiznávám, trochu
vám závidím:). (…) Je to prostě jen požadavek vašeho celého já - duše, citů
i těla na nějaký čin. Láska, to je čin. A činy činí muže. A není důležité, jaké
budou výsledky (…) Je na vašich citech něco špatného, že je musíte skrývat?
Nebo se bojíte, že když je projevíte, tak se dotyčná vyděsí a odstěhuje se a přijdete i o to málo /nic/, co máte?“
Příklad 6
Dobrý den, mám dotaz ohledně své 14-leté dcery, dcera od ledna 2012
chodila s 15-letým klukem. S manželem jsme se bohužel dozvěděli, že spolu
měli i sexuální styk (věkově jí bylo 14,5), rozešli se spolu teď v březnu 2013.
Mysleli jsme, že dcera je rozumná a velmi mladá na sex, a jsme z toho absolutně v šoku. Nevíme zda jsme ve výchově něco pokazili? Proč dcera tohle
udělala, na dotaz neodpověděla, říká že vlastně neví, sexuální zkušenost se jí
moc nelíbila. Jak si to máme vysvětlit? Předem děkuji za odpověď
Odpověď (jde o celou odpověď!):
Dcera udělala sexuální zkušenost, kterou udělat chtěla… zamilování, touha
vyhovět, sexualizované časopisy a hovory vrstevníků… Svou sexualitu bude
dcera muset i nadále řešit po svém… Přeji vše dobré.
Zásada: Jestliže inklinuje internetový poradce svým stylem komunikování
k přímočarosti, stručnosti, razanci, musí si dávat pozor na neadekvátní direktivnost a také na stručnost, která může působit jako spěch (klient se může
cítit odbytý). Direktivní a úsečný styl působí také jako nátlak. Nátlakovým
a manipulativním odpovědím se musí i-poradce vyhnout.
D/ Očerňování a vyčítání
V níže uvedeném příkladu se poradkyně zcela postavila na stranu tazatelky
a vystupuje proti jejímu manželovi. Vyjadřuje se o něm nelichotivě a odsuzuje ho; dalo by se mluvit o očerňování. V závěru tazatelku patetickými slovy
povzbudí. (Dotaz Heleny je uveden v kapitole Zpovědi; zdařilou odpověď
najdete v kapitole Dobré odpovědi studentů.)
78
78
Příklad 7
Z odpovědi (jde o výňatek):
„Děkuji za Váš dotaz, který rozhodně nepovažuji za banální. Popisujete
neuspokojivý vztah s manželem, který si Vás neváží, nevyjadřuje Vám lásku
a otevřeně Vám dává najevo, že mu na Vás nezáleží. Vážím si, s jakou otevřeností píšete. Scénář, který předkládáte je velice typický pro řadu dnešních vztahů a mívá vcelku jednoduché i když ne vyloženě snadné řešení.
V první řadě mě napadá otázka, odkud jeho nerespekt k Vám pramení (…)
Jak už tušíte, doporučím Vám návštěvu psychologa. Nemusíte k němu ale
chodit spolu se svým sobeckým a bezohledným manželem (…) Někde v jádru Vás dřímá krásná, inteligentní, sebevědomá a moudrá žena, která zná
svou cenu. Když si této ceny budete vědoma, i okolí Vaší sílu ucítí. Nebojte se
pátrat pro sebe po kvalitním terapeutovi, který Vás bude schopen vést na cestě
za Věším opravdovým Já(…) Držím Vám moc palce, abyste v sobě objevila
poklad, který každý z nás v sobě nosí.“
Zásada: Nikdy neočerňujeme toho, o kom se tazatel nebo svěřující se zmiňuje. Zejména se vyhýbáme amplifikaci negativních pocitů a charakteristik.
Příklad 8
V další ukázce volí poradkyně jednu jasnou cestu, „vydá se po stopě“… Postaví
se zcela na stranu tazatelky a razantně ji zkouší „koučovat“. Zároveň může její
koučink vyznít jako útok na ni, jako výčitky. Je to „výbušná směs“ s nejistým
dopadem na klientku. Poradkyně kombinuje očerňování jejího partnera s tím, že
jí samotné vyčítá, že si to nechá líbit. Reaguje tedy spíše jako kamarádka, kterou
„to nadzvedlo“. Taková odpověď není profesionálně zvládnutá. Poradkyně chce
možná tazatelkou „zatřást“ (naznačují to tři vykřičníky za sebou), ale de facto ji
obviňuje (jste jen figurka – ustupujete – jste závislá). Další chybou je zdefinitivňování a utvrzování klientky o negativní situaci („už jste hodně daleko za hranicí“).
„Dobrý den, Radko. Na manželovi nejste jen finančně závislá. Jste na něm
celkově závislá. Naprosto. To není Váš život, jste jen figurka v jeho rukou.
Může si s Vámi dělat, co chce a taky to dělá. A Vy mu to dovolujete!!! Přestáváte mít rozhodovací právo, co se svým životem uděláte Vy sama. Hodně
nebezpečná hra. Ustupovat budete tak dlouho, jak dlouho to sama dopustíte.
Ale už jste hodně daleko za hranicí, kde by to bylo běžné vyhovění v rámci
Část druhá
79
79
splnění přání druhé osobě. Samozřejmě, když se nyní postavíte proti a některé
věci si začnete dělat po svém- on se bude zlobit. Bude Vás chtít opět donutit,
abyste mu byla naprosto po vůli.
Doporučila bych Vám co nejdříve vyhledat nejbližšího psychologa“
Zásada: Nikdy klientovi nevyčítáme, jak se chová nebo čeho se dopouští.
E/ Další spekulace o druhých
Téměř vždy považujeme za chybu, když se poradce pustí do spekulací, třeba
o tom, jak za situaci, kterou tazatel popsal, mohou druzí (např. rodiče, partner
apod.), o nichž se ve svém textu zmínil.
Dobrým příkladem je následující text z poradny a odpověď klinické psycholožky:
Příklad 9
Míša: Poslední dobou si nerozumím s tátou
Dobrý den, je mi 19 let a ráda bych vedele v cem jsem se zmenila,nebo jestli
me okoli se zmenilo..hlavne rodina. Posledni dobou si vubec nerozumim s mým
tátou, s kterým jsme meli vzdy bájecný vztah. Chtela jsem jít po strední na vysokou, ale ted se hodne rozmýšlím jestli ano nebo ne. Nechci být doma nebaví
me to tu a to z toho důvodu, ze se na me porad jen rve a nadava. Snazim se vyjit
ve vsem vstric, ale proste porad jsem ta nejhorsi ja. Nevim co mam delat. Říkala
jsem to máme, ale ta s tím nic neudelala a je to pořád stejné. děkuji za radu.
Odpověď:
Tatínkovi dospěla dcera a nechce si připustit, že už doma nemá malou holčičku, ale dospělou ženu. Rozpory pravděpodobně vznikají z direktivního autoritářského rodičovského přístupu, který očekává dítě na druhé straně, ve vašem případě je ale na druhé straně dospělý člověk, který touží po partnerské
rovnocenné komunikaci. Je možné, že se vaše situace časem zlepší, ale někdy
v nás rodiče vidí děti celý život. Podpis
F/ Moralizování (a zesměšnění) tazatele
Příklad 10
Do poradny došla otázka studentky Martiny, která nechala na privátě přespat kamaráda, v noci si sama vzala prášek na spaní, ráno se probudila nahá
80
80
a matně si pamatovala, že s ní „dělal hrozné věci“. Text končil větami: „Nemám po těle modřiny jen..je to hrozný tohle psát :(((( Nevím co se stalo, cítím
se hrozně špinavá a stále se umývám, pořád, drhnu svý špinavý tělo, na učení
se nemůžu soustředit, ani na nic jinýho. Existuje nějaká rada pro mě? Moc
děkuji.“
Odpověď poradkyně jsme vyhodnotili jako rizikovou a neprofesionální natolik, že se dalo předpokládat poškození klientky. Upozornili jsme příslušnou
poradnu, která odpověď po dvou týdnech vymazala a nahradila jinou. V odpovědi snadno identifikujeme zcela nepřípustné moralizování spojené dokonce
se zesměšňováním tazatelky: ironická otázka „Nebo jste doufala, že…“ může
jako zesměšňování vyznít. Zde je úryvek z odpovědi klinické psycholožky:
„Vážená slečno Martino. Tím, že jste vpustila do bytu toho muže jste musela
asi předpokládat, že bude se chovat i velice intimně, ne?. Po tom jste si vzala
prášek na spaní, což se nestává tomu, co si chce „ užít večer“Nebo jste doufala,
že bude uklízet a přitom spát na balkóně? Myslím, že vás měl někdo- nejlépe
rodiče, poučit o tom, co to znamená, když se takto chováte. Navíc si cosi neurčitého pamatujete ---a to nebylo jistě jen z toho prášku na spaní. Že jste dělala
horozné věci, které nepopisujete, je Vaše osobní věc. Nyní máte následky a obtraťte se na psychologa, či jiného odborníka, ale vše jste si asi způsobila sama
svou nerozvážností. Bohužel, je to věc VAŠEHO CHARAKTERU a chování
a poraďte se nejlépe se svou matkou, která by Vám mohla dát docela dobré
rady(…)“
Příklad 11:
Následujícím příkladem ilustroval jeden z autorů (ZV) na konferenci
o manželském poradenství etické / profesionální pochybení internetové poradkyně.
Úkol: Zformulujte, co poradkyně nezvládla.
Dotaz:
Dobrý den, můj problém se týká kluků. Je mi skoro osmnáct let a jeste jsem
s nikým nikdy nechodila, ba co ani pusu jsem od kluka nedostala. Nemám
ani pořádnou kamarádku nato partnera. Dívky v mém věku neustále tyto věci
řeší ale já nemám co. Svůj volný čas trávím z devadesáti procent doma. Večírky nemám ráda a tak můj okruh lidí je pořád stejný. Ani nevím jestli vůbec
Část druhá
81
81
kluka, chci, ale co mě trápí je okolí. Každý někoho má a všichni se mě ptají
proč já ne a dávají mi pořád nějaké příklady z okolí. Nedokáží pochopit, že
prostě nechci. I rodina na mě neustále naléhá, vyptávají se a řikají mi že jsem
divná. Mám pocit že si vystačím sama a kluk by me v zivote jen omezoval.
Navíc dnešní kluci mi ani trochu neinponují. Spíše sním o starším bohatém
princi a rodiném životě než o nějakém randění na diskotéce. Jsem v některých
věcech malinko stydlivá, ale jinak myslím že jsem společenská a i můj vzhled
není špatný. Poraďte mi prosím, jak to mám okolí vysvětlit a nebo změnit
svoje názory a předejít otázkám a té trapnosti. Mockrát děkuji.
Odpověď:
Říkám si – víc takových slečen, které jsou si vědomy vlastní hodnoty a nedělají věci jen proto, že je tak dělají všichni a všechny !!
To jen na úvod. Především bych chtěla říct, že si cením Vaší důvěry a chuti
se nám se svým problémem svěřit. No, tedy, píšu problémem, ale v zásadě si
myslím, že to ani problém není. Respektive, v čem bychom ho měly spolu
hledat? V tom, že víte, co chcete a co nechcete? V tom, že nemáte, co řešit
s holkama? Máte ten problém Vy nebo Vaše okolí? Přiznejme si, že ten, kdo
něco řeší, je především Vaše okolí. Jim není jasné, proč krásná a zřejmě (podle Vašeho bezchybného pravopisu a otázek, nad kterými se zamýšlíte) velmi chytrá nebos spíš moudrá mladá dáma, nemá kluka tak jako ony všechny (a ty které ho nemají, aspoň tvrdí, že ho mají nebo popisují imaginární
příběhy z prázdnin, víkendového řádění po diskotékách apod. - ale kde je
pravda, čert ví). Vy dokážete být sama sebou a sama SE sebou, velká část
dívek zřejmě ne. K tomu, aby se cítily plnoprávné a samy se uznávaly, tak
potřebují berličku partnera. Je přece tak v módě s někým chodit, ne...:-))?
Víte, věk 18 let je příliš krásný na to, aby ho člověk trávil tím, že se bude chovat, oblékat, myslet, psát s hrubkami, žít napůl na facebooku a podobných
napodobeninách života... jako ostatní.
Pochybení poradkyně spočívalo v moralizujících vyjádřeních o společnosti, generalizacích a naprosto neodborných spekulacích „o generaci“ dnešních
mladých dívek (partnera potřebují jako berličku; facebook je napodobenina
života). Její povzbudivý komentář toho, že tazatelka použila bezchybný pravopis, se může jako bumerang obrátit proti ní: vždyť tazatelka se pravopisných
chyb dopustila.
82
82
Zásada: Nikdy nemoralizujte, nekažte (=od slova kázání), nevyvyšujte se jako
někdo, kdo ví, co měl klient udělat. Zdržte se také všech zobecňujících výroků
směřovaných „na adresu“ společnosti, mladé generace, generace rodičů apod.
G/ Používání frází
Mnoho poradců se uchýlí ve své odpovědi k frázi, průpovídce, sdělí „moudro“, připomene rčení nebo použije „otřepané klišé“.
Úkol: Diskutujte ve dvojici o tom, co je na níže uvedených větách riskantní (kurzíva za ukázkou napovídá, proč ji sem zařazujeme; váš komentář ale
může být obsažnější a můžete přijít ještě na jiné důvody). Zformulujte, co a proč
si mohl poradce odpustit, čím byste myšlenku nahradili, jak přeformulovali
apod. Je možné zamyslet se i nad tím, zda podobnými průpovídkami nechtěl
poradce říct něco důležitého; pak by mohlo být užitečné dobrý úmysl zachovat, ale vyjádřit se jinak.
Příklady vět (všechny jsou vybrány z odpovědí poradců):
Myšlenky na sebevraždu k depresi patří jako kašel k zánětu průdušek. /
Příměrům a přirovnáním by se měl poradce spíše vyhýbat, mohou vyznít velmi
nevhodně.
To, co takto zažíváte, není zdaleka ojedinělé. /Banální věta.
Divil byste se, kolik dalších lidí řeší podobné věci, opravdu. /Triviální ujišťování typu intervence doktora z filmu Vesničko má středisková.
Stává se, že lidé občas mají partnera a občas jsou sami. / Hodně banální věta!
Všichni jsme individuální, jedineční a každého čeká něco trochu jiného než
ostatní. /Banální obecnost.
A věřte tomu, že to je opravdu umění („žít šťastně“) a ne každý to dokáže.
/Patetická obecnost.
Žádná královská cesta v tomto směru neexistuje.
Vztah není automatickou jízdenkou ke štěstí.
Zásada: Frázím a jazykovým klišé se vyhýbejte.
Jako fráze mohou vyznít i doporučení typu: Vezměte svůj život do vlastních
rukou.
Část druhá
83
83
Funkce fráze
Frázemi nahrazujeme autentickou a originální formulaci. Třeba proto, že
ve skutečnosti nevíme, co bychom konkrétně poradili v tomto konkrétním
příběhu… Nevíme, co bychom na to řekli. Vybaví se nám fráze… Je vždy
chybou frázi použít? Možná, že ne; přesto před frázemi spíše varujeme.
Jaké mohou být další funkce frází?
A) „Utíkání se k frázím“ může prozrazovat vyhýbavou tendenci poradce
s tím, že se může spoléhat na sdělnost obecné moudrosti, zdravého selského
rozumu. Uchýlení se k obecnému může zapůsobit jako poradcova bezradnost.
B) Frází naplňuje poradce (dobrý) záměr: povzbudit, ocenit – a udělat to
víceméně spolehlivým, obecně srozumitelným způsobem.
H/ Nevhodně stručné odpovědi
Příklady jsou vzaty z jedné soukromé internetové poradny. Odpovědi poradkyně jsou zde uvedeny v úplném znění, třebaže se to může zdát až nepravděpodobné.
Úkol: Zformulujte, jak může podobná stručnost na tazatele či svěřujícího
se člověka zapůsobit. Proč může být stručnost riskantní? – Zkuste být také
struční, ale napište odpověď v délce alespoň šesti vět. Co je to základní, co by
každá odpověď měla obsahovat?
Příklad 12
Dotaz:
Prosím, potřebovala bych poradit s problémy, které mám s dcerou. Je jí 2 let, má vyšší vzdělání, dříve to bývala hodná, pohodová, komunikativní a velmi
hezká holka. Před dvěma lety, dokončila školu a začaly problémy. Je náladová,
neustále někoho obviňuje, křičí, vyhrožuje, jedná impulsivně, v jednání je agresivní (slovně). Vyčítá mi, že jsem se věnovala více starší dceři, která s námi už 8
let nebydlí a má vlastní rodinu. Dříve spolu vycházely skvěle. Žasnu, jak vydrží
dlouho spát, třeba i 18 hodin. S přítelem se rozešla asi před rokem a půl, ale jsou
v kontaktu. Pracovala rok, teď je necelý měsíc bez práce. Mám o ní strach, ale
jakékoli pokusy o domluvu končí křikem, výčitkami a boucháním dveří.
Odpověď poradkyně:
„Milá Mamko, nejvyšší čas dceru poslat bydlet samostatně.“
84
84
10. Internetové poradenství neprofesionální
Na internetu se vyskytují i pochybné či zcela neprofesionální internetové
poradny. Zajišťují je lidé z oblasti esoterických nabídek pomoci, většinou bez
vzdělání v pomáhajících profesích. Věříme, že student psychologie je dokáže
rozlišit od těch, které se o profesionalitu a odbornost snaží. Představíme zde
neprofesionální internetové poradenství pouze dvěma ukázkami.
Jedním ze společných jmenovatelů rad, které odtud lidé mohou dostat, jsou
interpretace problému. Jako by interpretování bylo něčím, co neodborníky
a nevzdělané poradce obzvláště přitahuje.
Příklad 1 (pochází ze serveru Astrocoeli, tedy astrologické poradny)
23. dubna. Dobrý večer, prosím, o radu. V únoru loňského roku si manžel
našel na internetu přítelkyni. Vše tajil, psali si celé dny i noci, posílali fotky,
probírali různá témata, vč. erotických, jak by se milovali apod.. Po měsíci neodolal a pod záminkou, že jede ke kamarádovi, odjel za ní, 300km. Volal mi
přesně ve vytipovaných časech, kdy údajně dojel ke kamarádovi, kdy jdou
na zápas apod.. Po 8 hodinách co byl pryč, mi došlo, po telefonátu jeho kamarádovi, který o něm nic nevěděl, že jel za ní. V telefonátu s manželem, který
následoval mi vše přiznal a hovor ukončil. Následující den, kdy se vrátil mi
řekl, že ho lákalo zkusit, zda odolá o patnáct let mladší ženě, která ho sváděla. Prý s ní nic neměl a miluje mne. Je to více než rok a já se s tím neumím
vyrovnat, mám mu věřit, spal s ní, čeká mě to samé ještě někdy, mám odejít?
Děti nemáme. P.
Paní P, Vy jste velmi odpovědná a citlivá, rodinně založená. Máte tendenci si lidi přisvojovat a věříte, že je vše navždy. Neumíte si představit, že to jiný člověk může cítit jinak. Uvedená situace Vás zranila, uzavřela jste se do sebe a ze strachu z opětovného poranění se nedokážete otevřít.
Ale mnoho lidí kolem Vás přistupuje k životu lehčeji. Váš manžel je tolerantní Blíženec, který potřebuje pestřejší život a touží po nových zkušenostech. Neznamená to však, že by Vás současně neměl rád. Mnoho mužů
vede dokonce paralelní životy a má milenky nezávisle na tom, že milují svoji
ženu a jsou odpovědní otcové rodin. Vedle toho se mi zdá prohřešek Vašeho muže jako velmi nepatrný... Byla to opravdu jen malá zkušenost a věřím, že k ničemu nedošlo. Váš muž je věrný člověk. Jen má velké srdce, kte-
Část druhá
85
85
ré si žádá uznání, hodně lásky a obdivu. Je to však u něj skryté, možná si
o ně ani neřekne... Závisí však na nich jeho pocit štěstí a dokonce i zdraví!
Dáváte mu zažít tyto pocity dostatečně? Chválíte ho, ceníte si jeho dobrého srdce a prožíváte spolu dost malých skrytých radostí? Pomyslela jste třeba
na to, že zatímco vy se utápíte rok v sebelítosti, on se cítí osamělý a nemilovaný? Myslím, že to je příliš velký trest za malou chybu, ke které sklouzne snadno každý muž... Vždyť muži jsou od přírody lovci, kteří si nutně
touží vyzkoušet své schopnosti! Alespoň vyzkoušet, když ne přímo ulovit!
Zkuste se zamyslet a odpustit dříve, než zničíte své manželství a Váš
muž se začne doopravdy poohlížet po jiné ženě, která mu svou láskou jeho srdce zahřeje! K životu už patří to, že jsme jen nedokonalí tvorové, kteří chybují. A k lásce patří také kousek tolerance a odpuštění!
Navštivte třeba psychologa, promluvte si s ním o tom nebo si kupte v lékárně homeopatický lék .... a několik dnů ho užívejte, nebo ještě lépe navštivte
homeopata ve vašem okolí praktikujícího konstituční léčbu. Uvidíte, že získáte na věc jiný náhled. Smíření pak oslavte společnou velkolepou dovolenou
o prázdninách.
Nemusíme ani zdůrazňovat, že poradce, kterému stačí pár řádků textu
k tomu, aby klientce odepsal: „Máte sklon si lidi přivlastňovat“, není odborník a profesionál. Z odpovědi astro-poradkyně je zřejmé, jak riskantní může
pro kohokoliv být, svěřit se „do rukou“ kvazi-poradců. To, co si žena „vyslechla“, je totiž nebezpečné a ve svých potenciálních důsledcích poškozující.
Kvazi-poradkyně se nezdrženlivě pouští do spekulací o tom, co si žena neumí
představit, o potřebách a povaze jejího manžela; zobecňuje – navíc hloupě,
a podsouvá (což samo o sobě je zjevná manipulace): Podle mě k ničemu nedošlo. Hodnotí: prohřešek Vašeho manžela není velký. Další chyba a potenciální
poškození klientky: obviní ji, že manželovi nejspíš nedává dost lásky a obdivu
(!) a že chce zničit manželství. Má se jít sama léčit – k homeopatovi.
Příklad 2 (ze serveru pro manažerky a podnikatelky)
Dobrý den. V lednu mi partner po téměř 20 letech soužití přiznal nevěru.
Druhý vztah trvá od podzimu. Přítel se se mnou rozcházet nechce. Vím, že
mě má stále rád, vždy jsme si velice rozuměli, máme stále společné plány. Ale
bohužel není schopen prý teď druhý vztah ukončit. Máme za sebou 5 let plných těžkých nemocí a úmrtí v rodině, vím že i tohle mohlo mít na náš vztah
86
86
velký vliv. Vychovali jsme spolu tři báječné děti. Žijeme hodně aktivně, náš
vztah byl vždy vřelý a plný lásky. Stále nemohu pochopit co se děje, kde se
stala chyba. Dosud jsem vztah více méně tolerovala. Chodí k ní na dvě noci
v týdnu. Pokud jsme spolu, je nám dobře a dokážeme si společný čas užít. Ty
příchody a odchody mě vyčerpávají, žiji jako na houpačce, je to pro mě velice
těžké. Vím, že to musím buď zvládnout, nebo ukončit. Snažím se to všechno
pochopit, ale někdy nevím co dělat dál, jak z toho ven. Předem velice děkuji
za Váš názor. Jaryna
Dobrý den Jaryno,
Díky za dotaz do poradny. Můj názor je – bojujte. Ušli jste spolu příliš
dlouhý kus cesty, vydržte!
Jistě, muži v určitém věku velmi mají tyto roupy a občas pálí i mosty. Z vašeho emailu jsem ale vyčetla, že váš partner vnímá svoji nevěru víc jako fyzickou záležitost,
než že by našel tak významný emoční vztah, pro který by byl schopen vše zničit.
Máte společné zájmy, koníčky, přátele, vychovali jste děti. On to všechno dobře ví a stojí o to, jinak by už vztah s vámi ukončil. Bohužel prochází krizí
středního věku a sám je z celé situace vnitřně dost vykolejený (neví si se svými
pudy rady). Někdy se této mužské krizi říká „ syndrom zavírajících se dveří“,
kdy muži podvědomě cítí, že začíná jejich druhá – méně výkonná půlka života
a nesou to (narozdíl od žen) velmi nelibě (včetně potřeby si dokazovat svoji
mužnost).
Rozhodně zachovejte klid, žádné, scény, výčitky, ultimáta. Žárlivostí jen
partnera spolehlivě pošlete za milenkou, kde mu bude dobře, nalezne vítané
pochopení a klid.
Zároveň ale bych ve velmi klidném a otevřeném rozhovoru dala bez výčitek
(!) najevo, že vás situace velmi zraňuje a tolerujete ji jen proto, že nechcete
nic jiného dělat. Je nutné, aby partner věděl, že nejste žádná sportovní holka, která vše unese s úsměvem na rtech (tohle by si samozřejmě moc přál).
Jinak velkou dávku tolerance a trpělivosti. Koncentraci na sebe, své zájmy,
speciálně ve chvílích, kdy je pryč. Udržovat (zesílit) společné rodinné zvyky
a rituály, oslavy, akce atd. Dříve či později začne jeho milenka tlačit na pilu,
žádat o více jeho času, pozornosti, případně o těhotenství (tady by měl být ale
partner velmi obezřetný!). Žárlit na vás a vaši společnou rodinu začne ona. To
vám bude hrát do karet, protože jde právě o bod zlomu, kdy ona sama svým
nátlakem vztah zahubí. Je to otázka času.
Část druhá
87
87
A bohužel i otázka vaší veliké statečnosti, nebudeme si nic namlouvat. Každá nevěra prostě bolí.
Jaryno, vidím ve vás ale vyrovnanou, aktivní ženu, o které jsem přesvědčená,
že se s životem dokáže bez hysterie popasovat. Zvládnete to. Zdravím, Lucie
Nápravová
Úkol: Rozeberte oba příklady a identifikujte (vyznačte a okomentujte)
neprofesionalitu. Zformulujte argumenty, proč vámi určená místa nepatří
do odborného internetového poradenství.
88
88
11. Rady těm, kteří budou radit aneb Shrnutí
Na různých místech skript uvádíme zásady, které podle nás poskytují alespoň částečné vodítko, jak se vyhnout některým úskalím v internetovém poradenství. Zopakujme:
1. Neradíte „typickému“ člověku, nekomentujete „typický“ problém. Není
typická nevěra, deprese, závislost na alkoholu apod. Vždycky zkoušejte
odpověď vztáhnout ke konkrétnímu tazateli nebo svěřujícímu se. Nalaďte
se na jeho slovník, myšlenky, otázky.
2. Nediagnostikujte na dálku. Lékař nebo psycholog nemůže diagnózu stanovit bez toho, aby člověka vyšetřil, a tedy se s ním fyzicky setkal. Pokud klient
sám diagnostické termíny používá, je bezpečnější vyhnout se tomu, že mu
potvrdíte diagnózu. Jednotlivé symptomy můžete probírat a komentovat.
3. Podpořte užitečnost osobní návštěvy odborníka.
4. Není na vás, abyste vynášeli negativní prognózy.
5. Nespekulujte o tom, co všechno je – možná – skryto „za sděleným problémem“, nýbrž důsledně vyjděte pouze z toho, co klient napsal.
6. Vždy se důkladně zamyslete nad tím, co člověk sleduje a co asi potřebuje.
Nemůžete klientovi číst myšlenky; nechejte např. jeho volání o pomoc
nebo zpověď působit na sebe. Odpověď „veďte“ ze své osobní rezonance
s obsahem svěření a s naléhavostí v textu.
7. Internetový poradce si nemůže dovolit diskvalifikovat ani dotaz (tedy obsah dotazu), ani osobu toho, kdo se ptá nebo svěřuje.
8. V odpovědích nefilozofujte.
9. Jestliže inklinuje internetový poradce svým stylem komunikování k přímočarosti, stručnosti, razanci, musí si dávat pozor na neadekvátní direktivnost a také na stručnost, která může působit jako spěch. Direktivní
a úsečný styl může působit také jako nátlak. Nátlakovým odpovědím se
musí i-poradce vyhnout.
10. Nikdy neočerňujeme toho, o kom se tazatel nebo svěřující se zmiňuje.
Zejména se vyhýbáme amplifikaci negativních pocitů a charakteristik.
11. Nikdy klientovi nevyčítáme to, jak se chová nebo čeho se dopouští.
12. Nikdy nemoralizujte, nekažte, nevyvyšujte se jako někdo, kdo ví, co měl
klient udělat. Zdržte se zobecňujících výroků „na adresu“ společnosti,
mladé generace, generace rodičů apod.
13. Vyhýbejte se frázím a jazykovým klišé.
Část druhá
89
89
Co se týče možností internetového poradenství, souhlasíme zejména s Láskovou (2010), která shrnula možnosti internetového poradenství takto:
Co může dělat
Poskytovat emoční podporu klientovi.
Legitimizovat jeho prožívání.
Být vhodným prvním kontaktem v situaci, kdy chce člověk začít něco řešit.
Poskytovat seriózní informace.
Nabízet různé varianty řešení a rozšiřovat tím pohled klienta.
Co nemůže dělat
Nahrazovat psychoterapii.
Diagnostikovat klienta a jeho problém.
Interpretovat příčiny problémů (už proto ne, že se nemůžeme doptat a neznáme kontext svěřeného příběhu).
Poskytovat „zázračné a univerzální“ rady.
Nahrazovat klientovi přirozené prostředí.
Volně podle: Horská, Lásková, Ptáček (2010, str. 80-82).
Podobně vidí základní prohřešky a úskalí i další autoři, i oni varují zejména
před diagnostikováním, uchylováním se k labelingu, před kategorickými tvrzeními a interpretacemi nebo před nabídnutím jediného řešení (viz: Svoboda,
2010).
Internetový poradce nemá vyvolávat v klientovi citovou vazbu k poskytovateli služby, nemá klienta vázat na sebe. Lásková (2010, s. 81) uvádí jako
příklad vět, kterými poradce navazuje klienta na službu, například následující:
„Určitě napište, jak to všechno dopadlo.“ „Jsme Vám nadále kdykoliv k dispozici.“ „Přeji si, aby Vám všechno dobře dopadlo.“)
Ptáček (2010) doporučuje řadu užitečných zásad v případě prostých poradenských, ale také naléhavých e-mailů. S většinou z nich jsme zajedno, proto
v našem Shrnutí část z nich uvádíme (činíme tak mírně pozměněně).
Poradenské maily
Je potřeba nepřehlédnout zakázku, respektovat ji, věnovat jí přiměřený prostor v odpovědi. Klientovi nenabízet, o co nežádá; neprosazovat vehementně
vlastní pohled.
Odpovídat adekvátně klientovu jazyku, být srozumitelný.
90
90
Posilovat klienta v tom, že výsledkem poradenského procesu by mělo být
jeho samostatné rozhodnutí. Dávat k tomu podněty.
Při udílení rad dbát na to, aby poradce rozšiřoval schopnosti klienta vidět
různé varianty řešení.
V kontaktu „ošetřit“ emoce, povzbudit, podpořit, ocenit.
Naléhavé maily
Zvážit, zda naléhavý e-mail neoslovuje slepé místo poradce.
Dbát na emoce klienta ještě více, než u nenaléhavých mailů.
Ztrácí-li klient kontrolu nad vlastním životem, poradce může být direktivnější; odpověď by měla být jasná, bez hypotetických spekulací.
Posilovat klientovy kompetence ke zvládnutí krize.
Krizovou situaci je někdy možné transformovat v pozitivní skutečnost.
Odkázat na vztahovou síť klienta, kdykoliv je to možné.
Podpořit klienta, aby se spojil s odborníkem.
(Volně podle Ptáčka, 2010; strany 95–102 – upravil ZV.).
Na závěr ještě uveďme zásady dobré odpovědi, k nimž ve své diplomové
práci dospěla D. Hrušková (2007; mírně upraveno: ZV):
• dodržte základní strukturu odpovědi (pozn. ZV, KK: o atypických odpovědích píšeme na jiném místě);
• prezentujte více možných řešení daného problému;
• legitimizujte pocity uvedené v dotazu;
• můžete člověka vyzvat k dalšímu možnému úhlu pohledu na danou situaci;
• předejte informace o existenci poraden v každém větším městě, event.
doporučte vyhledání odborné pomoci;
• nabídněte možnost opětovného kontaktování dané instituce;
• neztrácejte empatii tváří v tvář popisovaným obavám a pocitům;
• povzbuďte, motivujte k další činnosti, vyzvěte k aktivitě;
• ponechejte kompetence rozhodnout se na klientovi;
• používejte oslovení jménem v textu odpovědi;
• reflektujte vlastní pocity při čtení dotazu.
Nám už nezbývá, než popřát vám hodně štěstí. Pustíte-li se do této nelehké,
ale prospěšné formy pomáhání druhým, přejeme vám hodně rozvahy a neustálou empatii v srdci. K tomu hodně trpělivosti, nadhledu a vlastní zralosti.
Část druhá
91
91
Přílohy
Literatura k dalšímu studiu
Horská, B., Lásková, A., Ptáček, L. (2010). Internet jako cesta pomoci. Praha: SLON.
Hrušková, D. (2007). Kvalita internetového poradenství. Brno: FSS MU (diplomová práce)
Minuchin, S. (2013). Rodina a rodinná terapie. Praha: Portál.
Pos, A. (2013). Client driven integration: The integrity of integratively responding to
the client. Paper given on SEPI XXIXth Annual Meeting, Barcelona, 9. 6. 2013.
Svoboda, M. (2010). Etické aspekty psychologické pomoci (na dálku). Psychiatria-Psychoterapia-Psychosomatika 17, s. 72–75.
Tavrisová, C., Aronson, E. (2012). Chyby se staly (ale ne mou vinou). Praha: Dokořán.
Vybíral, Z. (2002). Výzkum disinhibice u mladých uživatelů chatu. In Plaňava,
I., Pilát, M. (eds.): Děti, mládež a rodiny v období transformace. Brno: Barrister & Principal, s. 273–288
Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál.
Vybíral, Z. (2008). Rozvernost a agrese na internetu. První celostátní konference „Internetové poradenství“, Jihlava, 14. října 2008
Vybíral, Z. (2011). Příklady špatné praxe (internetového poradce). Konference „Internetové poradenství v praxi – kvalita a budoucnost“, Olomouc, 21. 10. 2011
Vybíral, Z., Roubal, J. (2010). Dnešní psychoterapie. In: Vybíral, Z., Roubal,
J. (Eds.) Současná psychoterapie. Praha: Portál.
Vybíral, Z., Šmahel, D.(2003). Komunikace uživatelů internetu (Co výzkumy
zjistily a jaký výzkum potřebujeme?). In Mareš, P., Potočný, T. (eds.): Modernizace a česká rodina. Brno: Barrister & Principal, s. 299–314.
Vybíral, Z., Šmahel, D., Divínová, R. (2004). Growing Up in Virtual Reality
– Adolescents and the Internet. In Mareš, P. (Ed.). Society, Reproduction and
Contemporary Challenges, Brno: Barrister & Principal, s. 169–188.
Vybíral, Z., Vondráčková, P. (2012). Co vyplývá z výzkumů účinnosti online
psychoterapie? Československá psychologie 56(6), s. 545–557.
Watzlawick, P. (2010). Úvod do neštěstí. Praha: Portál.
92
92
Příloha I
Dobré odpovědi studentů
1/ Dana: Napadá mě skončit se svým životem (dotaz je uveden v kapitole
Zpovědi a komentář rovněž v kapitole Profesionálně nezvládnuté odpovědi
internetových poradců)
Dobrý den vážená paní Dano,
děkujeme za důvěru, se kterou se svěřujete v naší poradně. Uvědomujete si
své problémy a máte snahu je řešit, to je to hlavní. Někdy se starosti nahromadí a je to zátěž pro každého z nás. Vaše prožívání navíc zhoršují depresivní
stavy, které je ale možné v rámci léčby dobře zvládat. Nepíšete, zda berete nějaké léky, ani zda jste na psychoterapii docházela už v minulosti. Je ale pochopitelné, že se vám nechce hovořit o svých problémech před více lidmi, proto
bych vám doporučila psychoterapii individuální. V rámci pravidelných sezení
se budete moci v klidu svěřit se svými starostmi, odborník vás vyslechne, vše
s ním proberete a pokusíte se společně přijít na vhodná řešení. Zároveň vám
navrhne vhodnou léčbu, abyste se cítila lépe, a pomůže vám lépe zvládat stresové situace a změny. Je důležité nebýt se svými problémy sama, moci se svěřit
důvěryhodné osobě a probrat věci ze všech stran. Cítíte zodpovědnost za svá
rozhodnutí, což je v pořádku. Nikdo z nás ale nemůže ovlivnit vše, co se mu
v životě stane a není tedy třeba se ze všeho obviňovat. 50. narozeniny bývají
často vnímány jako jakýsi mezník a jak píšete, doba, kdy bilancujeme svůj dosavadní život. Můžete to ale brát také jako výzvu, že svůj život od teď změníte
a bude se vám dařit lépe. S pomocí odborníka se to jistě podaří. KOM1
Než budete mít příležitost probrat své problémy s někým jiným, pokusím se
alespoň krátce reagovat na vaše současné starosti. Vaše finanční situace se do jisté míry vyřešila, ale trápí vás zásahy současné ženy vašeho bývalého manžela
do vašeho soukromí. Navrhovala bych, promluvit si o tom s bývalým manželem.
Jde o vašeho syna a vaši domluvu, není vaší povinností se zpovídat další osobě.
Pokud byste řešila další záležitosti ohledně financí, přispívání na dítě bývalým
manželem nebo dávek, doporučila bych obrátit se na právní poradenství.
Na vašich vnoučatech vám evidentně záleží a můžou být pro vás i dalším
důvodem, proč začít bojovat s problémy a začít si užívat života. Být babičkou
je pro mnoho lidí velká náplň života a vaše děti jistě ocení vaši pomoc. Rozhodně se tak nebojte, že byste byla zbytečná.
Přílohy
93
93
Přeji vám hodně sil a úspěchů a v případě potřeby se na nás neváhejte kdykoliv obrátit. Zároveň ještě připojuji kontakty na některé z odborníků ve vašem okolí a kontakt na linku důvěry, pokud byste se potřebovala akutně svěřit
s vašimi problémy.
S pozdravem
KOMENTÁŘ 1: Přestože jde vcelku o zdařilou odpověď, kterou vypracovala
studentka, chceme upozornit, že s ujišťováním typu „určitě se Vám to podaří“,
„s odborníkem to jistě vyřešíte“ apod. musíme být opatrní. Přehnaně optimistické ujišťování může mít bumerangový efekt a může znevěrohodnit odpověď.
Takže: opatrně zacházejte se slovy jako určitě, jistě, natož nepochybně aj. – Text
od studentky by se dal dále „pilovat“, místo „jakýsi mezník“ by stačilo napsat
jen „mezník“ atd., ale nejde zde o to hodnotit nevybroušenost detailů. Důležité
je nakročení k profesionálnímu pojetí, které autorka odpovědi zvládla.
2/ Luboš: Rád bych se to odnaučil (Dotaz je uveden v kapitole Konkrétní
dotazy)
Dobrý den Luboši,
děkuji Vám za Vaši upřímnou a otevřenou prosbu o radu. Píšete, že Vás
v současném vztahu trápí nízké sebevědomí. Rád byste svou situaci změnil.
Líbí se mi, že přemýšlíte do budoucna a uvědomujete si, že Vaše obavy, vycházející z nízkého sebevědomí, a žárlivost by mohly Váš vztah negativně poznamenat.
Nízké sebevědomí a žárlivost jdou totiž spolu ruku v ruce. Člověk, který si
věří málo, mívá obavy, zda je pro toho druhého dost dobrý, a proto potřebuje,
aby ho jeho partner ujišťoval, že je pro něj ten NEJ. Naopak sebevědomý člověk svou cenu zná, a tak nemá potřebu ujišťování od druhých lidí natolik vyvinutou. KOM1 I když upřímně, kdo z nás by aspoň občas nezapochyboval?
Z Vašeho dotazu nevyplývá, zda se u Vás žárlivost objevila již dříve, nebo až
v současném vztahu. Máte pocit, že Vám chování přítelkyně zadává příčiny k žárlení? Pokud ano, zkusili jste si o tom spolu promluvit? Mluvit o našich pocitech
s tím člověkem, jehož se přímo týkají, pomáhá oběma stranám. Minimálně si
vyjasníte svou situaci. Bude-li partnerka vědět, co vás trápí, čeho se obáváte, může
Vám pomoci předcházet situacím, které by na Vás takto působily. Pokud Vaše žárlení a projevy nízkého sebevědomí pocházejí již z dřívější doby, měl byste o této
zkušenosti se svou partnerkou také promluvit, aby Vás mohla lépe pochopit.
94
94
Píšete, že svou přítelkyni hodně milujete. Láska by měla být spojena s projevy důvěry a otevřenosti, a ne s obavami z možného i nemožného. KOM2
Zkuste se soustředit na to hezké, co spolu prožíváte, než na to, co by bylo,
kdyby už Vás nemilovala.
Cítím, že byste svou situaci rád řešil, proto bych Vám navrhla dva směry,
kudy se dát.
1) Pracujte sám na sobě – zvyšujte si sebevědomí nezávisle na přítelkyni.
Soustřeďte se na své dobré vlastnosti. Uvědomte si je, stejně jako to, co
dobře umíte, co Vás baví. V této oblasti by Vám mohl pomoci i psycholog či psychoterapeut, který by Vás nasměroval a mohl by Vám dávat
zpětnou vazbu.
2) Pracujte společně s přítelkyní na svém vztahu. Máte-li pochybnosti,
zkuste je nedusit v sobě, ale zformulovat si je a pak je přítelkyni předložit. Zdá se Vám, že nedává své city najevo? A jak? Nevyjadřuje je slovy nebo chováním? Máte pocit, že nerozumí Vašim pocitům? Mluvte
o tom. Mluvte zkrátka o všem, co vám oběma dělá radost, i o tom, co
vás trápí. Hledejte společná řešení.
Přeji Vám hodně síly na cestě ke spokojenému vztahu. S pozdravem
KOMENTÁŘ 1: Dejte si pozor na sklon ke škatulkování, resp. sklon k dichotomizovanému vidění problémů do kategorií „buď – anebo“. Klientovi
tím velmi zužujeme prostor pro to, kam sám sebe může zařadit a jak sám sebe
bude definovat.
KOMENTÁŘ 2: Zde je patrná – možná jen lehká – tendence k moralizování nebo poučování („měl byste mluvit s partnerkou“, „láska by měla vypadat
tak a tak“). Lepší je vyhýbat se těmto obecným moudrům. Obraty „měl byste“
do odpovědi zapojujte co možná nejméně. Spíše neuděláte chybu, když se
obratu „měl byste“ vyhnete zcela.
3/ Jiří: Nejde o nějakou formu schizofrenie? (Dotaz je uveden v kapitole
Konkrétní dotazy – další)
Dobrý den Jiří,
Jsem ráda, že jste se odhodlal se svými nepříjemnými pocity svěřit a vyhledat někoho, kdo Vám je může pomoci rozšifrovat a odstranit. KOM1 Připustit, že mám problém, a odvaha hledat pomoc jsou první nutné kroky pro
zbavení se obtíží.
Přílohy
95
95
Rozumím tomu tak, že dlouhodobě, již několik let, prožíváte úzkosti,
a také pocity, které popisujete jako prožitky depersonalizace a derealizace; že
se tyto problémy nedávno prohloubily po tom, co jste prodělal onemocnění,
u kterého se spekulovalo o možnosti, že se jedná o karcinom.
Věřím, že všechny tyto věci musí být velmi nepříjemné a zúzkostňující. Myslím ale zároveň, že o schizofrenii, které se obáváte, se nejedná, její projevy
jsou odlišné. Prožitky, které popisujete, se v určité míře a situacích vyskytují
i u „zdravých“ lidí; jindy mohou být průvodním jevem psychických poruch.
Vámi popisované symptomy se nejčastěji pojí s poruchami úzkostnými – tyto
jsou poměrně dobře léčitelné farmakologicky a/nebo psychoterapeuticky.
KOM2
Nicméně pro to, aby bylo možné říci, o co konkrétně se ve Vašem případě
jedná, by bylo zapotřebí vědět o Vás i Vašich problémech více: Kolik je Vám
let? Jaká je Vaše životní historie? Kdy a jak se problémy objevily poprvé? V jakých situacích se problémy objevují? Jak konkrétně je prožíváte? Tyto a řadu
dalších otázek by bylo potřeba zodpovědět.
Pro přesnější posouzení Vašich problémů a pro doporučení konkrétních
řešení je ale zapotřebí osobní návštěva odborníka, klinického psychologa či
psychiatra - ten Vám po vyšetření a rozhovoru s Vámi doporučí další postup.
Vzhledem k Vámi naznačeným problémům bych Vám vyhledání odborníka
doporučila – s jeho pomocí se můžete nepříjemných prožitků zbavit.
Přeji Vám hodně sil při řešení Vašich obtíží a co nejvíce příjemného do budoucna! Podpis
KOMENTÁŘ 1 (KK): Sice jde o drobnosti ve formulacích a ne o zásadní
chyby, ale přece jen – slibovat hned v úvodu „rozšifrování a odstranění“ nepříjemných pocitů není stylisticky úplně šťastné.
KOMENTÁŘ 2 (KK): V tomto odstavci odpovídající docela šikovně, ale přece jen „bruslí“ na hraně mezi diagnózami. Z textu je znát snaha vyhnout se definitivní odpovědi na zakázku klienta („co by to mohlo být?“), na druhou stranu si
je odpovídající vědoma toho, že nemůže otázku zcela ignorovat a klient nějakou
odpověď čeká. V takových nesnadných situacích velmi záleží na formulacích –
vždy je dobré si po sobě celou pasáž přečíst, zkusit se vžít do pozice klienta a zkoumat, zda nás text směruje k nějaké diagnóze (či naopak nějakou vyvrací).
96
96
4/ Marcela: Nejsem schopna zvednout telefon
Dotaz:
Dobrý den, potřebuji pomoc, nevím přesně s čím. Nevím co se stalo. Začalo to asi zklamáním v práci, pokračovalo finančními problémy... Teď se propadám více a více do apatie. Prakticky nevycházím z bytu. S nikým nemluvím
a ani nechci. Žiju sama, ale tenhle měsíc už nemám na nájem, co bude dál,
nevím. Když nad tím přemýšlím, jediná reakce je pláč. Dřív bych se prostě
snažila najít řešení, něco se snažila dělat. Tentokrát už nemám chuť, nemám
sílu. Bývala jsem energická, usměvavá, aktivní. Teď je ze mě ubrečená troska
bez chuti žít. Měla bych si najít práci, ale nevím jakou, nemám už chuť nic
dělat, nemám motivaci.
Mám stále větší deprese, chtěla bych někam zavolat, někam jít, ale nevím
kam, a bojím se. Bojím se lidí, já, kdysi tak společenský člověk se straním lidí.
Nechápu to. Na psychoterapii nemám peníze, a i kdyby jo, nejsem schopna
zvednout telefon a někam zavolat, objednat se, ani nevím kam. Nevím, zda
mi můžete pomoci, kdyby ano, budu vám vděčná. Chtěla bych se zase naučit
smát, už nechci jen brečet a být zavřená ve svém bytě jako v hrobce, ale sama
si s tím neumím poradit. Tenhle stav už tvrá druhý měsíc, myslela jsem si, že
to je prostě depka, která odezní, ale místo toho je to stále horší a horší...
Odpověď:
Dobrý den, Marcelo, rád bych Vám nejprve poděkoval za důvěru, s jakou
se v obtížné situaci obracíte na naši poradnu.
Píšete o svých pocitech zklamání a beznaděje, o ztrátě motivace cokoli dělat,
která vede až k apatii. Také říkáte, že sama sebe takto nepoznáváte – na zklamání jste byla zvyklá reagovat aktivně a konstruktivně. Čím se současná situace liší od těch minulých? KOM1 Píšete také o svém strachu z lidí a komunikace, který pociťujete navzdory tomu, že sama sebe znáte jako společenského
člověka. Dokážu si představit, jak musí být náročné připustit si takovou nesrovnalost o vlastní osobě. Rád bych však podotkl, že vidím velký krok již
v tom, že jste našla odvahu a odhodlání k sepsání Vašeho dotazu.
Jistě není snadné vymanit se z období nečinnosti a začít třeba opět pracovat,
chodit mezi lidi a podobně. Zvláště když člověk tráví mnoho času jen sám se
sebou. Vědí vlastně Vaši blízcí – rodina či přátelé – o tom, v jak náročné situaci
se v současnosti nacházíte? Z vlastní zkušenosti vím, jak může být těžké mluvit
o svých strastech i s těmi nejbližšími. Někdy však právě to velmi pomůže.
Přílohy
97
97
Mluvíte také o své finanční tísni, která Vám nedovoluje kontaktovat např. psychoterapeuta. Domnívám se přitom, že právě konzultace s psychoterapeutem by
pro Vás mohla být velmi prospěšná. Rád bych Vás proto upozornil, že existuje také
možnost podstoupit psychoterapii hrazenou ze zdravotního pojištění. Nejsnazší
možnost je navštívit svého praktického lékaře (u něj se nemusíte ani objednávat
předem), který Vám může doporučit psychiatra či psychoterapeuta podle Vaší
zdravotní pojišťovny. Praktický lékař Vám případně může předepsat také léky. Ty
jistě nejsou jediným řešením, ale v současné situaci by Vám mohly pomoci.
Pro případ, že byste chtěla kontaktovat rovnou psychiatrickou ambulanci
(také psychiatr Vám může doporučit a zajistit vhodnou psychoterapii), přikládám kontakt na několik zařízení v oblasti Vašeho bydliště: …
Kdyby Vám cokoli nebylo jasné, neváhejte nás prosím znovu kontaktovat.
Přeji Vám mnoho úspěchu na cestě z tíživé situace, kterou zažíváte. Pevně
věřím, že je pouze dočasná.
Se srdečným pozdravem, podpis
KOMENTÁŘ 1 – KK: Drobná stylistická poznámka – tato otázka je sama
o sobě dobrá, ale na tomto místě působí trochu nepatřičně, jakoby „vržená
všanc“ bez kontextu a následného rozvinutí, neukotvená. Je dobré si po sobě
přečíst napsanou odpověď vcelku, jako plynulý text, pak snáze identifikujeme
tyto „volně v prostoru visící“ věty či myšlenky, které nezapadají do toku ostatního textu nebo nebyly dostatečně rozpracovány.
5/ Helena: Mé smutnění (dotaz je uveden v kapitole Zpovědi)
Milá Heleno, děkuji Vám za Váš dotaz a důvěru projevenou naší internetové poradně. Váš problém není banální a velmi oceňuji, že se ho snažíte řešit.
Píšete, že pociťujete nedostatek hezkých slov, chvály a ocenění ze strany
manžela. Také Vás trápí, že je v citech spíše praktický, vidí na Vás chyby, a jak
sama píšete „romantika se u nás nekoná.“ Chtěla bych Vás ujistit, že pocity,
které zažíváte, zažívají i některé jiné ženy na mateřské dovolené nebo těsně
po ní. I když se teď asi cítíte velmi smutná, je několik možností, jak můžete
tento pro Vás neuspokojivý stav změnit. To, že jste napsala tento dotaz, svědčí
o Vašem odhodlání situaci řešit.
Především bych Vám chtěla navrhnout návštěvu psychologa, který by
po rozhovoru s Vámi mohl Vaši situaci posoudit lépe a mohl by pomoci najít
vhodná řešení. Když mi napíšete, v kterém městě žijete, ráda Vám odborníka
98
98
doporučím, případně si ho můžete vyhledat i sama. Můžete psychologa navštívit bez manžela, je možné, že společně najdete způsob, jak v budoucnu
přesvědčit k návštěvě poradny i jeho.
Já bych Vám ráda navrhla několik možností, které by Vám mohly pomoci
cítit se lépe.
Píšete, že si hledáte zaměstnání. To vidím jako velmi pozitivní krok. Vaše
práce v domácnosti, Vaše péče o dcerku a manžela je také velmi důležitá a jistě
právem cítíte, že by měla být oceněna, ale Vašeho psaní vnímám, že pociťujete
jako nevýhodu Vaši současnou finanční situaci. Po Vašem případném nástupu
do zaměstnání se můžete cítit sebevědoměji, méně závislá, a to nejen z finančních důvodů. Může pro Vás být také prospěšný nový okruh lidí, se kterými
se seznámíte. Tím, že nebudete stále doma, může se stát, že budete manželovi
přirozeně vzácnější, ne tak „okoukaná“.
Nevím, zda máte prostor pro vlastní zájmy a koníčky, zda máte nějaký čas jen
pro sebe. Mohla byste se s manželem domluvit, že alespoň dvakrát týdně dcerku
pohlídá (podle toho, co píšete, mají hezký vztah a neměl by to být problém),
abyste se mohla věnovat vlastním zálibám, například navštěvovat jazykové či počítačové kurzy, případně cvičit, nebo podnikat jiné aktivity, které by Vás bavily.
Z Vašeho dotazu bohužel nepoznám, zda máte kolem sebe okruh lidí, kterým
se můžete svěřovat, případně s nimi trávit volný čas. Myslím tím rodiče, sourozence, kamarádky případně jiné příbuzné. Pokud ano, mohlo by vám pomoci,
pokud byste s nimi trávila více času a promluvila si s nimi o tom, co Vás trápí.
Také mám dojem, že se trápíte pocitem, že pro dcerku jsou zajímavější aktivity s Vaším mužem. Mohly byste případně někdy vyjet s dcerkou samy na výlet dopoledne, kdy je muž v práci, předpokládám, že některé domácí práce by
se daly odložit na dobu, kdy bude s dcerkou na výletě manžel.
Rozumím tomu, že Vaši situaci cítíte jako neuspokojivou a jako jedno z řešení vidíte i rozchod, věřím, že po rozhovoru s psychologem sama uvidíte ještě
další možnosti, které máte. Pokud byste se chtěla ještě na něco zeptat, budu
ráda, když se na mě obrátíte na e-mailové adrese naší poradny: XY.
Přeji Vám hodně štěstí a věřím, že se Vám podaří najít vhodné řešení
S pozdravem podpis
KOMENTÁŘ (KK): Odpověď je jako celek zdařilá co do formální a stylistické stránky, také po obsahové stránce zde najdeme výčet několika možných
návrhů, co dělat. Pokud bychom chtěli na této odpovědi něco zlepšovat, musí-
Přílohy
99
99
me změnit perspektivu pohledu a nehledat v ní přehmaty, omyly či nevhodná
řešení, ale dívat se po tom, co chybí. To se objeví teprve při porovnání odpovědi s dotazem jako celkem. Po obsahové stránce v dotazu převažuje téma
komunikace s manželem (stížnosti klientky na nedostatek romantiky, na nefungující dialog, na mlčení či sarkasmus z jeho strany apod.); v odpovědi zato
převažují doporučení typu „osamostatněte se“ (tj. práce, finanční nezávislost,
koníčky, přátelé, čas pro sebe, čas jen pro dceru apod.). To samo o sobě není
špatné doporučení, ale klientce by mohla scházet reakce na to, co ona sama
prožívá na celé situaci jako tíživé. Jediné doporučení tímto směrem je navštívit
psychologa, proti čemuž se také nedá nic namítat, ale je dobré vždy myslet
na to, jakou informaci v textu dáváme a jak ji klient může „číst“. V tomto případě, kdy odpovídající nereagovala dostatečně na téma komunikace a vztahu
s manželem, může tato chybějící informace vyznít pro klientku tak, že toto
téma „není dost důležité“ (tj. nestojí za reakci odborníka). Připomínáme, že
zde mluvíme o možné interpretaci „vzkazu mezi řádky“, ne o něčem, co lze
v odpovědi přímo najít. Tyto vzkazy mezi řádky však často mohou klienty
ovlivnit více než samotný explicitní obsah sdělení.
6/ Dan: Přemýšlím, proč se chovám, jak se chovám (Dotaz je uveden v kapitole Hloubání)
Dobrý den, Dane,
moc si vážíme toho, že jste se rozhodl napsat k nám do poradny. Váš dotaz
zní velmi naléhavě a mám z něj dojem, že jste velice přemýšlivý a nejste lhostejný vůči sobě ani svému okolí. Píšete, že jste nespokojený, a to jak s tím, jak
se chováte ve svém životě v současnosti vy, tak i s tím, jak se chovají ostatní
lidé a kam směřuje naše společnost. Také píšete, že těžko hledáte své místo
ve společnosti, na kterém byste se cítil spokojený. Vadí Vám také, že se dokážete těžko soustředit a máte pocit, že máloco z toho, co děláte, má smysl.
Pocity, které nyní prožíváte, nejsou u lidí – zejména ve Vašem věku – neobvyklé. To samozřejmě neznamená, že jde o něco, co by se dalo jen tak přejít
mávnutím rukou. Důkazem, že se podobnými myšlenkami zabývalo velké
množství lidí, je fakt, že mnoho projevů pochybností a nespokojenosti, kterou
pociťujete také Vy, můžete najít ve spoustě uměleckých děl. Doporučuji Vám
několik takových děl (například knih, básní či písní) najít a zkusit se podívat
na způsob, jak s nimi autoři daných děl pracují. Třeba Vám pomohou získat
nadhled a inspiraci, tak jako se to podařilo mnoha těmto autorům.
100
100
Na Vašem přístupu se mi libí, že v sobě máte touhu prožívat a rozdávat
pozitivní emoce a také touhu žít naplno. To Vám může pomoci překonat toto
období, stejně tak jako Vaše chuť ke změně. Doporučuji Vám zaměřit se také
tímto směrem a čerpat z těchto myšlenek pozitivní energii. KOM1 Také se
pokuste zamyslet se nad tím, zda Vám již něco v dřívějších dobách pomohlo.
Třeba jste si toho nemusel ani všimnout, ale když se budete soustředit, je možné, že na něco přijdete.
Způsob, jakým si můžete odpočinout od školy a celkově se odreagovat, je
najít si nějaký koníček, nejlépe fyzickou aktivitu. Pomůže Vám se uvolnit, zabývat se jinými myšlenkami, a pokud se Vám podaří najít aktivitu, která Vás
bude skutečně bavit, jsou zde i velké šance na to, že se právě v této činnosti
stanete skutečně dobrým – přesně tak, jak si to přejete.
Nakonec pro Vás mám malý praktický tip, jak si zpříjemnit ranní vstávání, který se mně osobně velmi osvědčil. Je dobré vědět, že když vstanete, máte se na co
těšit – a k tomu stačí třeba vědět, že na Vás čeká něco dobrého k snídani. Může
to být Váš oblíbený jogurt, pečivo či káva, cokoliv na co se můžete těšit a odměnit
se tím za to, že jste vstal. Je to maličkost, ale vstávání by Vám zpříjemnit mohla.
Pokud by se nepodařilo Vaše nepříjemné pocity zmírnit a časem by neodezněly či se staly naopak ještě intenzivnějšími, doporučuji Vám vyhledat odborníka z oboru psychologie ve Vašem okolí, se kterým byste mohl Vaše nesnáze
probrat do větší hloubky, než je to možné zde. Je však pravděpodobné, že čas
a Vaše iniciativa Vám pomohou překonat období pochybností a najít si místo
ve společnosti, na kterém Vám bude příjemně.
Pokud se s námi budete chtít podělit o Vaše další myšlenky či úspěchy, rádi
si přečteme Váš dopis.
Moc Vám držím palce!
Se srdečným pozdravem podpis
KOMENTÁŘ 1: To se mu právě nedaří, spíše ho deprimuje, že jde jen
o myšlenky a nemá je kde a jak realizovat.
Přílohy
101
101
Příloha II
Některé odpovědi profesionálních poradců na dotazy (svěření) uvedené
ve skriptech
Pro porovnání s vašimi návrhy odpovědi si v této příloze můžete najít, jak odpověděl(-a) profesionální poradce/poradkyně.
Ad Kika (kapitola Úskalí v odpovídání)
Dobrý den Kiko,
díky za dotaz a za odvahu, se kterou investujete energii do řešení svých potíží. Odpověď na Vaši otázku jednoznačně zní, ano tohle je určitě ještě deprese.
Deprese má různé stupně a různé příčiny. Stav, který popisujete, se přibližně
pohybuje ve stupni středně těžké deprese. Stav, kterým jste prošla v minulosti, by šel jednoznačně označit za težkou depresi. Deprese může být takovou
začarovanou spirálou, která vás stahuje čím dál hlouběji – čím více se Vám
nedaří, tím více se prohlubuje deprese, a tím více se Vám nedaří. Je určitě dobré situaci řešit a neočekávat, že stav přejde. To byste, jak tušíte, mohla čekat
celý život. Nejlépe by bylo navštívit nějakého odborníka. Máte v podstatě dvě
možnosti a nejeefektivnější je využít obě naráz, protože se často navzájem doplňují. Návštěva lékaře – psychiatra Vám může pomoci dostat nějakou vhodnou medikaci, která by Vám pomohla emoční stav alespoň trochu stabilizovat.
Návštěva psychologa – psychoterapeuta Vám pomůže podívat se příčinám
deprese na zoubek a zkusit s nimi pohnout směrem k lepšímu psychickémuu
stavu a Vaší spokojenosti. Pokud jste z Prahy, mohl by Vám pomoci tento
portál ( http://www.psychoportal.cz/ ) Než se k nějakému profesionálovi dostanete, zkuste se ve svém životě přes potíže ve všech oblastech, jak popisujete,
poohlédnout po záchytných bodech, které jsou alespoň o něco víc v pohodě
než ostatní. To, že máte nějakou práci, je docela dobrý začátek. Přemýšlejte
i nad tím, kterých věcí si na sobě vážíte nebo se Vám na sobě líbí alespoň
malinko, zkuste o sebe pečovat a užívat si to, zaměřte se na to, po čem doopravdy toužíte. Jsou to strategie, které Vám mohou do začátku trochu pomoci.
Budu Vám moc držet palce, byste našla znova chuť do života, abyste si mohla
naplno užívat svoje mládí. Podpis poradkyně
102
102
Ad Blondýnka: Má takový vztah cenu? (Konkrétní dotazy – další)
Muži jsou od přírody promiskuitnější, a již Plzákovi se vkládalo do úst „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Na PORUŠENÉ DŮVĚŘE SE VŠAK NEDá
budouvat kvalitní vztah. Řiďte se vlastní intuicí. Podpis
Ad Božena: Co mám dělat, když se mi kluci smějou? (Konkrétní dotazy
– další)
to je určitě velký problém,. nikdo nemá právo se ostatním posmívat. Pokud
jste neuspěla u třídní učitelky, zajděte za výchovným poradcem nebo ředitelem školy, musí situaci řešit. A pokud to nepomůže, ať za nimi zajde maminka,
a požaduje řešení a zápis - podá osficiálně na školu požadavek. Mamince řekněte, že 4 měsíce jsou opravdu moc dlouhé na to, aby se situací nic nedělalo.,
Také na pedagogicko-psychologické poradně u vás v okrese je určitě člověk,
který má na starosti práci s těmito problémy, tam se můžete obrátit a oni budou školu kontaktovat. Držím palce, podpis
Ad Jana: Jsem trémistka
Dobrý den, Janko,
děkuji, že jste napsala. Píšete, že máte potíže s trémou a potřebujete pomoc.
Udělala jste už první krok k tomu, aby se Vám jí dostalo. Nevím, jestli už jste
v minulosti zkoušela se trémy zbavit a jestli bylo něco, co Vám alespoň trochu
pomohlo. Pokud ano, vždycky je dobré dělat víc těch věcí, které pomáhají.
Tréma trápí hodně lidí, i když do některých byste to neřekla. Naštěstí je to potíž, která se dá ve většině případů zmírnit nebo může zmizet úplně. O té Vaší
trémě toho moc nevím, jen to, že se jí podařilo Vás přesvědčit, že jste „velká
trémistka“, že Vám dělá problémy ve škole a že už Vás štve tak, že se jí chcete
zbavit. Nevím, co jí v tom pomáhá a kde bere tu sílu a jestli někdy přece jen
není slabší.
Věřím, že jste silnější než Vaše tréma, ale samozřejmě, že na to nemusíte
být sama. Takto po internetu toho tolik nezmůžeme, doporučovala bych Vám
vyhledat někoho, kdo Vám v tom zápase s trémou pomůže. Máte možnost jít
k některému z klinických psychologů, jejichž služby jsou hrazené pojišťovnou
(stačí dát do vyhledávače „klinický psycholog“) a město kde bydlíte, nebo
k soukromému psychologovi či psychoterapeutovi (ceny v Brně se pohybují
od 400 do 800 Kč za konzultaci). Pokud jste z Brna, můžete navštívit naši
poradnu na ulici… Podpis
Přílohy
103
103
Ad Karel: Stávám se mrzutým dědkem
Dobrý den Karime, děkujeme za Váš dotaz. Dostali jste ste se do velice
nepříjemného životního stádia, kdy Vás nic netěší, práce Vás příliš nebaví,
promluvit s manželkou taky v téhle situaci nepomůže.
Je to jakýsi druh existenciální krize, nevidíte před sebou žádnou perspektivu, nic na co by se dalo těšit, co by Vás naplňovalo, uspokojovalo, dělalo štastným. Mnoho lidí zažívá někdy v životě podobný stav...pak to přejde,někdy
se to znova vrátí a trápí nás to, že všechno co děláme se nám zdá beze smyslu
a lidi v okolí nám neskutečně lezou na nervy...už jen tím, že jsou...Chybí elán,
motivace ráno vůbec vstát z postele...
Bohužel Karime, tahle beznaděj vychází z Vašeho nitra a není způsobena
okolitým světem, takže taky jedině změnou ve Vás, může nastat nějaký obrat.
Žádná univerzální rada neexistuje, je potřebná delší práce s terapeutem/poradcem na tom, kam vlastně směrujete, co vidíte jako zpouštěč tohohle stavu,
hledat co Vás kdysi těšilo...je potřebné si rozebrat víc věcí a hledat, kudy se
ubírat dál. Zkuste se obrátit na některý z kontaktů, který jste obdržel v předešlý odpovědi, nebo najít nějakýho profesionála v oblasti psychoterapie, který
bude vzbuzovat Vaši důveru a možná už po prvním osobním setkání budete
vědet, jestli je to ten správný člověk, ktorý Vás má provázet a podat Vám pomocnou ruku v tomhle nelehkém životním období.
Jenom písemně Vaši situaci nezvládneme, je potřebné víc práce, bližší vztah.
Já véřím, že z téhle krátké odbočky plné smutku se Vám zase za pomoci poradce podaří vrátit zpátky na tu hlavní cestu, kde sice občas je taky smutno, ale
pořád vidíme před sebou i to pozitivní, co život přináší. Věřte, že tahle situace
je jenom dočasná a znova zažijete mnoho hezkého....bude jen stačit trocha
pomoci při vykročení tím správným směrem.
Mnoho štěstí a v případě, že by jste měl potíže s vyhledáním správnýho
kontaktu, dejte nám vědet, pomůžeme Vám.
Zdraví Vás podpis
Ad Lada: Jste moje jediná šance
Milá Lado, Vaše pocity méněcennosti mohou souviset s hlubším problémem v nazírání na sebe samotnou. To může způsobovat to, že se ve svém životě tolik upoutáváte na okolí (na kamarády, poté na přítele, nyní i na poradnu,
kterou pokládáte za jedinou šanci a očekáváte od ní zázrak...). Tímhle necháváte druhé, aby ovlivňovali Váš život víc, než je zdrávo sugesce. Stejně tak Vaše
104
104
představy o tom, jak o Vás přemýšlí ostatní (např. ono fantazírování o tom,
co si myslí rodiče Vašeho přítele) jsou důsledkem interpretace či produktem
Vašeho sebenazírání. S tímhle Vám může pomoci psycholog či psychoterapeut,
je to ale běh na delší trať. Podpis
Ad Lída: Jestli zjistím, že jsem lesba
Lenko, ale přece můžeš mít kamarádku i starší, nemusí to být lesbická láska.
Myslím si, že ji máš ráda spíš jako kamarádku. Uvidíš, co s tebou udělá chození s klukem. Možná nastal čas, abys nějakého měla. Co říkáš? Podpis
Přílohy
105
105
Seznam citovaných dotazů či svěření, náš titulek a odkaz na kapitolu,
ve které text najdete
Abigail: Neskončím jako moje rodina?
Bez podpisu: Přemýšlím o sebevraždě (Volání o pomoc)
Blondýnka: Má takový vztah cenu? (Konkrétní dotazy – další)
Božena: Co mám dělat, když se mi kluci smějou? (Konkrétní dotazy –
další)
Dan: Přemýšlím, proč se chovám, jak se chovám (Hloubání)
Dana: Napadá mě skončit se svým životem (Zpovědi + Dobré odpovědi studentů)
Dita: Kdyby se objevil jiný muž (Zpovědi)
Elena: Na svého bývalého pořád myslím (Potřeba orientace – další)
Eva: Teď mě čeká svatba a strach a úzkost se mi vrátily (Potřeba orientace – další )
Helena: Mé smutnění (Zpovědi + Dobré odpovědi studentů)
Jana: Jsem trémistka (Volání o pomoc)
Jarka: Našla jsem u dcery pornografické fotky (Konkrétní dotazy)
Jiří: Nejde o nějakou formu schizofrenie? (Konkrétní dotazy – další)
Jitka: Mám depresi? (Konkrétní dotazy)
Karin: Pomozte mi, prosím (Volání o pomoc)
Karel: Stávám se mrzutým dědkem (Zpovědi)
Klára: Jak brát minulost s poklidem? (Atypické odpovědi)
Kristýna: Stále pláču (Atypické odpovědi)
Lada: Jste moje jediná šance (Volání o pomoc)
Lenka: Manžel žárlí (Konkrétní dotazy – další)
Lída: Jestli zjistím, že jsem lesba (Potřeba orientace – další)
Luboš: Rád bych se to odnaučil (Konkrétní dotazy – další)
Lucie: Když otec zavelí, že se jde spát… (Zpovědi)
Marcela: Nejsem schopna zvednout telefon (Dobré odpovědi studentů)
Marie: Budeme opravdu šťastni? (Konkrétní dotazy)
Max: Někdy bych lidi vzteky postřílel (Atypické odpovědi)
Miloš: Miloš: Je normální, když nemohu najít vztah? (Konkrétní
dotazy)
Míša: Nerozumím si s tátou (Profesionálně nezvládnuté odpovědi)
Natálie: Mám strach z reakcí matky a okolí (Potřeba orientace)
106
106
Nepodepsaná: Říkají, že piju hodně (Potřeba orientace – další)
Olga: Nevím co dál (Potřeba orientace – další)
Petr: Málo sexu v malém bytě s ženou bordelářkou (Konkrétní dotazy)
Vendula: Začínám se obávat, že by to mohla být deprese (Potřeba
orientace)
Přílohy
107
107
ZBYNĚK VYBÍRAL
KLÁRA KOLOFÍKOVÁ
ÚSKALÍ INTERNETOVÉHO PORADENSTVÍ
Návrh obálky, grafická úprava: Metoda spol. s r. o., Hluboká 14, 639 00 Brno
Jazyková korektura: Jitka Žáková
Vydala Masarykova univerzita v roce 2013
1. vydání, 2013
Náklad 500 výtisků
Tisk: Tiskárna Helbich, a.s., Valchářská 36, 614 00 Brno
ISBN 978-80-210-6387-7

Úskalí internetového poradenství

Transkript

Podobné dokumenty

Budování identity dítěte

Program LabTutor Firmy ADI

zde - Křesťanská misijní společnost

oknotherm - TRUCK

Budování identity dítěte

Nemocnice s poliklinikou Karviná-Ráj

Město LOM ÚZEMNÍ PLÁN TEXTOVÁ ČÁST ÚZEMNÍHO PLÁNU

Datamanažer

Slavnosti sněženek