KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.

Komentáře

Transkript

KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
W y cl á w ú n
p ř i s p j w án jm
mnplia ducliownjch a učených mužů
od
Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře.
Prwnj ročnj běh.
Swazek třetj.
W P r a z e , 1828.
W Knjžecj Arcibiskupské knihtiskárně.
PrcemonštMtský kliStet w Z eljw ě, 2 exempláre
,
Pan Ant. Stránský, gymnas. katecheta w lli-a d c i-W o w e .
— Jan Pospíšil, kuihllačitel w Hradci - IVralowe,
_ Ant, Geřáhek, far. na PauchowS.
— W ácl. Pelikán, kap. w Z irč i.
.
_ Fil. Špaček, kap. w c .k . špitále na Plesjch.
_ Fr. Fultner, kap., ffc YVšctarech.
— lia re l W lk, lok. we Zwoli.
— Wácl. Branžowský, koop. w c Zwoli.
— Jan Jansa, kap. w Austi.
(PokražowánjO
N á \V 5 Š t j,
(gf=> K tomuto druhému swazku přiložen gest prwnj nadawek k Časopisu našemu, a sice : Knjžka Sw. Augustina,
gjž titul d a l: „ S o l i l o q u i a a n i m c e a d I) c u m , “ a
„ M a n u a l e “ t. g. R u i o w í t , z gazyka latinského w
Český, což neywlastněgi býti mohlo, přeložené od M. D.
A. z Weleslawjna 5 a wšem, kdožkoli 11a naš Časopis bud
giŽ předplatili s aneb géStě do 31, čerwence b. r. p í od­
plat) , zdarma se dostane.
Předplacen) na pauhý ča­
sopis trw á sice, pokud zásoba tištěných exempláru do­
stač), skrze celý ročnj běh; ale po wyřčené lhůtě každý
tištěný arch nádawku 3 k r. 11a střjbře stáli bude.
Přjdawky podobné w té mjře se rozmnož), w gake
počet předplatitelů na časopis náš přibýw ati b u d e ; ně­
hot wšecken čistý wýnos po zaprawenj autrat n a wydaivj
spisů sw. Otců w gazyku českém se wynaložj. K tém už
také cjli Kirjžecj Arcibiskupská Pražská Konsistor zceštěnj neyznamenitěgšjho spisu sw. Augustina: „D e civ i t a t e D c i “ obgednáwá, a spis ten po částkách P.P.
Předplatitelům , gakožto přjdaw ek k časopisu našemu dodáwati bude.
Redakcj.
.
(DAEKBKUS
p ro
KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
W y cl á w á n
p ř i S p j Wá n j m
mnoha duchownjch a učených mužů
od
Ivnjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře.
Prwnj ročnj běh.
Swazek třetj.
W P r a z e , 1828.
W K.njžecj Arcibiskupské knihtiskárně.
IJiiVTu
ôoy.ifiaÇeie"
to ym'Lov
xaréyEte.
Ffços Qeoaccl. A . V. 2 1
Veritas est dulcis et am ara ; quando dul cis, pascit •, quando
. ainara, curat,
S . Augustinus,
Quid fortius desiderat aniina, cpiam veritatem?
L eo X II.
!♦ P G G E D N A N J *
1. Nedostatečnost přirozeného čili pauhorozumného náboženstwj.
Od Fr, W . Ncwótňéhq, t. c. kaplana Lochowského,
§. 1.
A u c e l t o h o to p o g e d n á n j.
vr
■‘■'áš přemeyšliwý čas uwyká sobě na kletbu b u daucjch gakausi urážliwau osobliwostj w.seeko, at
gest to Božského aneb lidského půwodu, m ěřiti
na piď wlastnjho náhledu, a co w tom to kořen
s\yé gestosti nemá, tjm i pohrdali. Kterážto odwážliwost se zwláště za nyněgsjho wěku o to, co
člowěku neydůstogněgšjho, neydražsjho a neym ilegsjho b ý ti má, o prawé náboženstwj o tjratip o cjná, takže hmotnau rukau i na takowé prawdy,
které se nám w čase druhdy k oblaženj z Božských
ozjwaly u s t , a za které děkowati srdečně dobrotiwému nebi gest povinnost neysladšj n a še , sáhati se osměluge, a takowé tak dlauho krautiti a
žmoliti, až z rumu swého weledůstogného půwo dénstwj gen co pauhý náhled a nález lidského
rozumu beze wsj wzhlednosti a účinnosti w ykulaigj: slowem, nyněgšj duch swěta usiluge sobě
wšecko isebekladměgšj (positivům ) zpřirozeniti a
přiosobiti na zwelebenj swélio náhledu, nepowaže
té škaredé 'new děčnosti, lcterau se p ioti tem a ta­
kovým pravdám , gesto mu gen zwláštnj dobrotau
Božj darovány byly .prohřešuge. Gest pak toto
pocjuanj tjm nakazliwegšj a nebezpecuěgšj, čjm za
gedno nepatrnégi a pokautněgi se w lidskau mysl
p ljz j, a čjm, za druhé se přjhodxiěgšj a přjručněgšj býti zdá důměnkám gistého sápavého odpadlstwj. Gestit to onen záro d ek , z něliožto se gen
to snětivé sjmu nyněgšj studenosti, lhostegnosti,
nezdjlnosti, newraucnosti a neochotnosti trans] do
w šeho, co se koli rozumu kuznánj a zplněnj do­
b ro tiv ý m Bohem klade. Pročež také potí ebj gest
zvláště za nyněgšj doby, aby se rozlézánj této
neřesti záhy spasné položily h rá z e , a to tjm dřj\ve , opatrněgi a h o rliv ěg i, čjm se wjce tato rezovito st a zpálenina lidského smeyšlenj gak pod
zlatohlavem , tak pod lbicj, gak u p é ra ta k u g e hly, p ři výhnjch, za pluhem , ano i na pastvách
bolestné giž spatřuge.
Že wšak ale aučel tohoto převráceného tak
počjnánj, gak pozorugeme, nenj nižádný giny,
nežli z gedné strany hrubá -wynášelivost, z druhé
pak chtivost a tužba po bezuzdněgšjm a prostopášněgšjm gešte ž iv o b y tj, za kterým nyněgšj
zheyralý swět z blahocinneho lůna lcladmeho naboženstvj utjkage, sobě pomocj.vlastnjho náhledu
gakési nové a swým úmyslům a náklonnostem
přjhodněgšj, a povolněgšj působj a tudy na v ě t-
šjm cljlé kpřirozeném u swé útočišti; b ó ře ; nebo
toto gsauci tém ěř gen plod a nález rozumu lid­
ského, také svém u původci hlaudivém u vljdněgšj a prominliwěgšj gest; kdežto .náboženstwj kladmé , totiž zgevené, gsauc svého božského p ů v o ­
du a dustogenstwj sobě dobře v ěd o m o , v šak ý
poldjsek lidský přjsně, důlklivě, a přece tak do­
brotivě a vážně kárá, a- gakožto Boha urážlivý,
člověka pak nehodný z av rh u ge. Z toho se tedy
také domeyšljme, že by mezi prostředky čel jejmi
k obmezenj a vykořeněnj této sně tivosti také ten
zvláště prospěšen byl, aby se nedostatečnost toho
náboženstwj, do kterého se. nyněgšj vynášeliw ý
swět na zkázu 5-vau wiastuj tak rád ubjrá, odha­
lila , a tak práznota a zpozdilost snaženj takého
okázala.
Gakkoli nedostatečnost přirozeného nábožen­
stwj pro vedenj člověka k povolánj geho dosti
patrná gest z důvodů giž přirozených , a také od
mnohých učených a zkušených giž mužů dosti
často důvtipně a podařile, a sice gak z ohledu
wzdělanstwa, tak zvláště zprostnietwa dokázána
byla, přece pro důležitost v ě c i se i my geště z
nowu na uwáženj a skaumánj geho nedostatečno­
sti pauštjme , užjwagjce k pokusu svém u n o v é
cesty, a sice té , že z útroby geho saustavné d o kážati mjujme nedostatečnost geho. Z čehož napotom samo sebau se udá, gak zpozdile k sobě a
gak nevděčně proti pravém u a sice zgevenému
náboženstvj gednagj ti, genž se do náruč) rozu-
menstwj uwrhugj, na není prestavagj, p le v y zbjragjce a perlami polirdagjce.
Abychom v ša k ale w tomto svém předse­
vzatém uváženj aneb posauzenj djlem pořádek,
djlem gistá mjsta k odpočinut), djlem také gistý
základ swého vyšetřenj m ě li, a tak beze všj
stranu ostí, co komu přjslušj, přiřkli, prospege
nám dle zdánj našeho tu k našemu auniyslu tak
přjhodnau otázku t co se žádali může od p ra v é ­
ho neb dokonalého náboženstvj ? přeďevšjm pře­
deslali a um řstiti, a pak , co se nám \y takovéto
odpovědi gegj udá, na přirozené náboženstvj obrátiti. Čjinž pak se domeyšljme, že i těm poslaužjme , kteřj prawé náboženstvj poznati a
gemu se swěřiti taužj.
§. 2. Co p r a v é m u
n á b o ž e n s tw j u d a t i p ř in á 1e ž j ? —
Poněvadž gen to náboženstw j, které svými
pravdam i člověka všjm ohledem k geho p o v o ­
lán) vede, vlastně a skutečně gen dokonalým gest:
to v ša k náboženstwj, kteréby člowěka v gistych
zvláště důležitých přjpadnosteeli a potřebách po­
voláni)' geho buď opustilo, aneb gemu aspoň do­
statečné rady newědělo : giž pro tyto a takové s\ve
nedostatky a mdloby z těžká zaslaužj d okonalým, a
následovně i pravým slau ti; protož dobře gest
v ě d ě li, co p rav é náboženstwj za svým cjlem
člověku všecko poskytnauti a na ruku dáli má.
Z čehož také gendenkaždý poznaji a uzaw řjti mů-
že, zdali se w prawém náboženstwj nacliázj, a pak­
li tomu ta k , gak welice za toto nesmjrné štěstj
a dobrodinj děkowati má Bohu.
Dlužno pak gest náboženstw j, gežto doko­
nalým neb prawým býti má, udati :
a) swětlé wyobrazenj Boha a geho w lastuostj.
&) Geho srownánj kčlowěčenstwu a k tw o rstwu wůbec i galtQž i tohoto opět k B o h u ; nebo
gen auplněgšjm poznánjm toho, zněhožto sew.secko, což dokonalého, wšecko dobro a b lah o p rey —
stj, poznán]m B o h a, gakož i swe wlastnj srownalosti k němu, Činj se člowěk schopným pow olánj swého.
c) Gistý a praw ý způsob ctěnj B oha; nebo
cloweku Boha gednau náležité poznawšjmu nelze
gest, aby ctěnjm a wzjwánjm nelnul rád k němud) Pogištěnj nesmrtelnosti lidské d u se, ga­
kož i náwěštj, w čem gegj budauój žiwot záležeti
bude ; gelikož toto pogištěnj a náwěštj gest člowěku útěchau apow zbuzenjm ; bez kteréžto b lažltelné wyhljdky do budaucna gemu nelze ani
ctnostnu ani štastnu byti. Dukazowe wyrkuut]
tohoto gsau dosti domácj a bljzcj.
e) P á té , čehož žádá člowěk od prawého
náboženstwj gest, aby swe ¡nu zákonu takowau
wzhlednost a wážnost dalo, gakoweby nelze bylo
odepřjti tak lehce poslušenstw j; gelikož, gestliže
zákon wzhlednostj poswěcen n e n j, zdali mu lze
gak slušj, půso biti .J —
/) Aby, poněvadž se w tomto světě tak mno­
ho zlého ,. zvláště p a k , poněvadž se i v člově­
ku gakýsi neduh m ravný, gakási náchylnost k zlé­
mu nacházj, udalo přj Činu, kořen a ejl zla tohoto,
gakož i spasné proti němu předepsalo léky, nebo
máli neduh zhogen býti, musj se negen kořen ge­
ho zná ti, nýbrž i hogných Saň přikládati léků,
g) Aby udalo člověku, gak a Čjmby se opět
s Bohem , kdyby to neštěstj m ěl, geg v geho zá­
koně svatem rozhněvali, suijřil; a konečně :
7t) aby udalo gisté a platné prostředky, n imižto by člověk gistěgi v ctnosti a bohumilosti
prospěl. W šech těchto osm požadován) musj
nám p ři neymenšjm přirozené náboženstwj p o skytnauti, máli pravým býti. Zdali ge poskytuge, uvidjm e.
3. P ř i r o z e n é n á b o ž e n s t w j n e p o s k y t u g e
d o s t a t e ž n a u z n á m o s t Boha.
Předevšjm však , nežli kposauzenj přiroze­
ného náboženstwj přikročjm e, slušno gest také
onen znamenitý rozdjl mezi nyněgšjm aněkdegšjm rozum enstvjm u v ésti. Nyněg.sj rozumenstwj
gest v e swých pravdách a udánjch tak osvětle­
né, wylřjhené, spořádané a pogištěné, že se sko­
ro dostatečným býti v i d j k d e ž t o někdegsj se
gen v trapných mrákotách všelikých báchor a
dumněiiek, negistot a pochybnostj až k aurazu
potlaukalo. Ale at gsau rozumomilci tak uzualj
a spravedliw j, a to , eo se s v ě tla , co čistoty a
o nedostatečnosti přirozeného ráboženstw j.
345
gistoty clo svých náboženský cli pogsmů a poznánj ze zgevenstvj vypůgoili a obdrželi, gemu
takové vděčně n a v rá tj, a pak lt svém u užasnuij poznagj, gak nuzný zbytek pogemů a poznán]
gim zůstane, a s tjmto zbytkem , at se , m ohauJi, spolcogj; pakli nemoliau , přoč tedy v e le .štědrau ruku blažiwého zg evenstvj od sebe tak
nevděčné a zpozdile odstrlcugj ? —
Gakkoli' ale rozum lidský, máge gakausi
wnitřnj vrozenau giž neyvyššj bytost do sebe
vidu (ideám ), a gsa k lomu za-všelikau i ze v nitřn j
přjčinau vzbuzen a veden žáby se giž přem eyřilenjm kuzuánj gedné nutné, p rv n j a poslednj
atičinné přjčiny všeho, cožkoli gest, v y n e sl, a
lulo působ] cj přjčinu Bohem n a z v a l: tak přece
gemu na tomto pauhém uznánj nebylo geště do­
sti; cjtiltě anahljžel, že v tom to tak důležitém
poznán] gemu v jce světla a přesvědčen] b ý tim u sj; a protož se také ode dávna giž všemožně v y nasuažoval, se o teto bytosti nepochopitelné p ře meyšíenjm a pozorovánjm aučinkowánj a půso­
ben] gegjho v jee d ozvěděli: než zde právě, gak
brzo se pokusil skaumati i gestost Bož] , gižgiž
mdlobu a nedostatečnost sv au bolestně poznal a
zkusil; nebot se gakési p o sv átn é temno záhy
před geho smělé představilo oko, které mu do
svatyně byt] Božjho zřegměgi nahlédnauti tjm
vjce bránilo , čjm vjce on o to usiloval ; gak nám
toho Seneka o Sim onidovi s Hie^onem uvvád j
důkaz.
Následek sm utný této mdloby a tm avosti u
poznánj gestosti Božj byl pro rozum lidský ten,
že sobě p ři v šem svém přesvědčen] o gsaucnosti
tohoto tak nepochopitelného byt j Božjho, gen ta­
ková o Bohu tv o řil ponětj a představen], na kte­
rých mnoho lidských, a tudy giž Boha nehodných
vlastnost] ano i náklonnostj lpělo. Kteréžto v la st­
nosti, gesťliže rozum od dústogenstvj gestosti
Bož} odmjsiti se vynasnažil, celý pogem zatjm o
Bohu ztratil. Nad čjmž se v sak rozum lidský n ikdý tak přjli.š trápiti a styděli nepotřeboval, pro­
tože mu to nikdý na ugmu a na potupu nebylo,
že sám ze sebe Boha náležitě nepoznal; nebol se
to dosti přirozené a geho sjle přiměřeně dálo:
gelikož poznavagicnost geho gakožto mocnost
obmezená, gen tak dalece v id j a pogjmá, gak da­
lece gj názornost napomáhá, a proto také pro tu ­
to sv a u závislost a obmezenost, k te ra u v takém
pádu dosti trapně c jtjv á , nenj schopna, sama ze
sebe chápali to, co se nad obzor gegjho předsta­
v en] v y nášj. Pročež i také ty a takové prav d y ,
které sobě rozum lidský přemeyšlenjin z předm ě­
tů uedozračných odtahuge, v y d o b ý v á auzpůsobuge, v ž d y do sebe mnoho temnosti, přjsnosti a negistoty magj a mjti budau, lěc by se vyššjm něgakým světlem a poznánjm o sv jtily , zmjrnily a
spořádaly. Člověku pak v takých přjpadnosteeh
nezbývá nic giného, nežli v ra učně žádati a sobě
přáli, aby v těch a lakových důležitých, zvláště
pak náboženských poznán] ch a pravdách dosta­
tečnost sv ětla a gistoty byla.
Dle přirozeného wyli jbenélio giž nábožen­
stwj, gak dalece saustawa geho oboru výučného
sahá, gest sice geden na neyveyš samostatný,
iiiocný, matidrý a Svatý B uh, kterýž gest spolu
i tvorcem , i vládcem i zachowatelem všeho, cožkoli mimo něg gest. — Ale ach, gakéto sro v n á nj mezi njzkostj člověka a nedopracnau výsost)
a velebnostj B ožj! — Žádné se zde mezi nimi
blaho činné nenacházj nastupněnj, kteréby člově­
ka gakýmsi přibljženstwjm k Bohu pozdvihlo a
zdůstognilo , a Boha opět k člověku znedopraené v ý so sti a vznešenosti milostj naklonilo : slo­
vem , žádné se zde nenacházj střednietwj, lcteréby
progévugjc gakýsi zwláštnj závazek přjzně Božj
k člověku, člověka blažitelnau. důvěrnostj , lá­
skán a odevzdanost] k Bohu naplňovalo. Gen
neobmezená mocnost, vědom ost a svatost gsau
téměř gediné a neyhlavněgšj podstatnostiB ožstvj
tohoto : samé dokonalosti, které, gestliže ge sobě
člověk v gegich neobsálilosti přemeysleti a p ře d sta v o v a ti počjná, vjce užasugj, nežli láskau a dů­
věrnost] pogjmagj. A v moci této bytosti gest
řjzenj azachovánj tohoto světa. Které gestliže
sobě rozum lidský na mysli přemjtá, p ři všem
svém obdiwenj nad tak krásným a rozmanitým
všude pořádkem, tu tak trapnau myšlénku před
sebau spatřj , zdali také tato bytost velemocná a
všjm v šu d y vládnaucj p ři svém veškerenstva
řjzenj ohled béře na člověka nepatrného, aneb
zdali co dá na prosby geho ? a t. d.
Blát ovšem rozum vjce přj.čin pro tuto doměnku, nežli protilij j nicméně mohaii přece také o kamženj přigjti-, která člověka k tornu dom eyšlenj , gak d c e r u p r a v j : IM agna d ii c u ra n t, p a rva n e g lig u n t, W elkých věej hledj b ohov é, ma­
lých soběnevšjm nau, naklonj a donutj. Což gak
brzo člověka pognje , také všecku geho důvvěrnost, lásku a odevzdanost w hrůzu a strach p ro mněňuge , a tudy i ctnost i blaženost geho z uhlu
takořka w y v r a cj.
§. 4. P ř ir o z e n é n á b o ž e n s tw j n e u d á w á 11 i—
ž á d n é li o p r a w é h o z p ů s o b u c t ě n j B oha.
Gesiliže v š a k přirozené náboženstwj v e
sv ém navedenj lc poznáiij Boha giž mdloby a ne­
důstatky prozrazuge ■, tjm méně tak o v é ukryge,
gestliže naň tu požad o v n est, aby nám udalo g istý a p ra v ý způsob ctjti Boha, uložjme. lila—
v n j aucel náboženstwj gest poznánj Boha, -— a
zaměstknánj — ctěnj geho. Tato v šak poeta
veyvyš.šj bytosti, kterau člověku Boha svého
gednau náležitě poznawšjmn nutno cljti gest, 11111sj Trýti, gak za to m ánie, tak zřjzena, aby gak
v n itřn ě a sice z ohledu úmyslu a c itu , tak ze­
v n itřn í a sice opět z ohledu v ý g e v u gegjho, Bo­
ha negen h o d n a, nýbrž i pro člověka p o v z b u ditelná a z av d ěčiv á byla-. Musjt tedy za Lauto
přjčinau býli gádrem. a sběhem všech srovnalostj
a závazků člověka s Bohem ; nebo připam atovánj a uzxiávánj, co všecko Bůh člověku gest,
gest také spolu giž t o , co člověka k vraucjm u
obdiwenj a vděčném u váženj Boha a geho ne­
skončené přjzně a milosti budj, a tudjž giž giž ta­
ké pro něho na neyveyš powzbuditelné a zavděčiwé, takže gemu nelze, aby se celým srdcem a v š j
uiyslj u vděčném uznánj lcBohu nevinul svém u,
a geho milost a přjzeři sobě zjskati a zachowati
lietaužil, věda d o b ře , že tato milost gest gediuým a p ravým zdrogem wšj hognosli a blaženo­
sti geho.
Přináležp sem zvláště gakožlo zevnitřnj způ­
sob ctěnj B oha, gistá Boha hodná obět, gegjmžto smyslem duchovnjm Iry člověk sv é srovnánj
progewil k Bohu. Způsob v š a k takovéto oběti,
kteráby vraucnost a spořádanost člověka kBoliu
i zevnitřně obrazila, přináležj udati pravda in
náboženstvj. Než způsob takovéto pocty čili
oběti ztěžka nalezneme v udánjch rozum enstvj,
nebo gak brzo nelze gest nám dle učenj geho ná­
ležitě poznali Boha a geho srovnánj k nám, naše
palc k něm u, gak možno nám býli může, geg ná­
ležitě cljti, když všecka p ra v á poc ta gen z nále­
žitého poznán] se v y lé v á a p rey stj? — Což nam
i také až kzastyděnj dokazugj adosvědčugj do­
šli nehoduj a neslušnj, ano inecudnj aukrutnj způ­
sobové, gjmižto národové i neyvzdělaněgšj Boha
cljti se domeyšleli za oněch zvláště v ě k ů , kde
přirozené náboženstwj téměř wlastně a gedině
wládlo.'
Namjtagjt sice přjzniwcowé rozumenstwj, že
Bxili žádné pocty, ani služby, aui oběti nepotřebu­
j e , následowně že také zbytečno gest, aby ná­
boženstwj gistý a zwláštnj způsob pocty aneb služ­
by Božj udáwalo.
Načež my w krátkosti odpowjdáme : Bůh sám
pro sebe nepotřebuge owšem nižádné p o c ty , ni­
žádné služby, gsa sám sobě we wšem , cožkoli
dokonalého, w šecko; nicméně náboženstwj nenj
zde k w ů li Bohu, nýbrž k wůli člowěku, aby ten­
to zgolio wyřknutj poznal, od koho záw isj, a z
čj štědroty wšecka geho hognost a blaženost ply­
ne , a následowně aby také wěděl, čj dobrotu cljti, sobě wážiti agak SAvauuznalost powinnau sluš­
ně na gewo dáwati má. Dát se tato blažitelná p o winnost člowěka přirownánjm patrněgšj učinili, a
sice, geslliže králům a knjžatům zem ským , kterj
<>en dost málo o dobro swých poddaných pečugj,
fdž gistým zwláštnjm azew nitrnjm způsobem p owinně, gak za to m ám e, swau wnitřnj wážnost,
uznalost a odewzdanost progewugjce se zawděčn^eme, pročby také slušno apow inno býti ne­
mělo gistým a zwláštnjm způsobem swau w děcnost i zewnitřně gewiti a dokazowati Bohu, kte­
rý nám wšecko gestí1 Pakli ale tato tak krasna,
weliká a zawděciwá powinnost člowěku gest, tedy
musj mu náboženstwj také plněnj gegjho udati
způsob.
Ale praWj g in j: Bůh bez toho zná a wj
smeyšlenj a dychtěnj člowěka, kčem u te d y g e z e wnitřně progewowali ? — I to gest p ra v d a pro
nás důležitá; ale zdaliž také naše i neywraucněgšj city a myšlénky k Bohu, gestliže z přjkladu g iných podobně rozwráucněných powzbuzenj a ro z liogněnj nenabýwagj, samy sebau neum dléwagj ? — Kdežto zewnitřnj a pospolitá pobožnost
i wnitřnj roznjcenost rozhogíiuge a posilňuge. Ó
gak welice tohoto zewnitřnjho powzbuzenj člo­
věk we swých pobožnostech k Bohu potřebj
m á, sami nám toho nyněgšj rozumowci, genž se
we wšem oswjcenci nazjwati osměJugj, dokazugj; na nicht patrně v id ě li gest, gak mnoho gim
na wraucnosti a pobožnosti lc Bohu scházj, scházj gen p ro to , poněvadž swau wrauenost, gest­
liže wšak která w nich býwá, genom sami ze se­
be žiwiti chtěgj. Pročež z těchto a takpwých te­
dy přjčin welmi potřebj gest člowěku gistého
zwláštnjho a prawého způsobu Boha swého ctjti,
který wšak způsob přirozené náboženstwj člowě­
ku dlužno ostáwá.
5. P ř i r o z e n é n á b o ž e n s t w j n e r u č j
s m r t e l n o s t lidské duše.
za ne­
Gedua z neydůležitěg.šjch potřeb člowěka gest
zagisté také ta, aby wěděl, zdali geho lepšj dji, geho
duše stjm to geho wezdegšjmpomjgegjcjmtrwánjm
laké býli přestane čili nepřestane. Ačkoli má a uw ádj rozumenstwj mnoho důležitých důwodů a přjčin
pro tuto prawdu, které djlem z podstatnosti duše,
cl jlem z řjzenj Božjho čerpá abéře, z nichžto se
dosti názorně sauditi a očekávati dá, že duše lidská
ž iv a býti nepřestane; přece krom pravdodobnosti gakkoli vysoké a potěšitelné , nižádnau gistotu v této tak důležité přjpadnosti budaucna
člověku nepodává; kterážto negistota gen auzk o st, bázlivost a malomyslnost působ], takže
člověk p ři všem svém přesvědčen) o v ž d y trwagicnosti svého ducha se přece geště nutně,
auzkostně a taužebně po něgakém vyššjm a hodnověrněgšjm pogištěnj a zaručenj této pro něho
1ak blažitelné p ra v d y , bez které mu ani ctnost­
mi ani štastnu býti nelze, oliljžj. Důkaz toho do­
statečný podali nám ti, genž svau m audrostj, co
blaho Činně hvězdy rozbřeskovali mrákotné tem­
noty oněch v ě k ů , kde rozum lidský téměř sko­
ro sám sobě zanechán gsa, v ů li a svobodu měl dle
uznán] a nahlédnuti svého sobě počjnati, a p ra v ­
dy a důmněnky takové t v o ř i t i , galcovéby gemu
potřebné a přjhodné byly, a sice mezi mnohými
Sokrates, C icero, Seneka a g. m.
Sokrates, tento neydůstogněgšj kmet pohan­
ského staro d áv n a, který se svým učenjm o nesmrtelnosti lidské duše tak dobře zpověstnil a
zvěčnil, neměl sám této p ra v d y gistoty nižádné;
gak nám toho i v posledních okamženjch zaslou­
žilého živobyt) s v é h o , kde se člověk tak rád i
lé neyslabšj třtiny naděge chápe a d rž ), smutné
sv ěd ěctv j dal, když k svým věrným přátelům
o nesmrtelnosti svého ducha gen s neywětšj
a neypřjkřegšj pochybnost] takto p raw il: „Buď
sc proměnjm w necitelný hmot, buď prigclu w
společnost bohů“ (Xenoph. Ápol.) Cicero pak, ten­
to přeobratný mudřec weleslawné Romy se o
tomto tak důležitém předmětu takto w ygádřuge:
,,Gen tak dlauho přeswědčen gsem o nesmrtelno­
sti duše, gak dlauho Platonowu knihu (Pheedona),
clu; gak brzo gi ale odložjm, a sám nad tjm přemeyšljm, gižgiž pochybugi.“ N aginém w šak alem jslě a sice w sw é knize, genž gedná o stářj, srney,š!j tentýž o té samé důležitosti chwalitebněgi, když
praw j: „Gestliže w tom blaudjm, že wnesm rtelnost
lidských dušj w ěřjm , rád blaudjm , aniž chci,
aby mně tento blud, w němž se kochám, dolcaw ad žiw g sem , byl odňat; gsemli wšak gednau
jnrlew, ničeho, gak se nělcteřj domeyšlegj, nepo-»
cjtjm, a proto se neobáwám, že mi tento prázný
Lind od zemřelých mudrců wyteykán bude.“
A Seneka konečně, který giž na pomezj
pohanstwa žiw gsa wšecky nálezy a náhledy té­
měř wšech telidegšjeh učenců předsebau m ěl, a
tudy z nich lehko neylepšj gádro důkazů a m y slóiiek pro tuto prawdu, pro nesmrtelnost lidské
duše sobě w ybrati-m ohl, tjm sainým skoro smy­
slem se vře swém 102, psaní w yznaw á, že gen
proto rád wěřj domněnkám o nesmrtelnosti lidské
duše, poněwadž mu nimi welicj mužowé WěC tu
neypřjgemněgšj zhvrxugj a připowjdagj*
Gsaut wšak ale krom této o tázk y , zdali du­
še lidská nesm rtelná, geště giné, a pro člowěka
Casop. p . K otoi. D uch. I . 3 ,
23
neméně ano v jce důležité otázky, a sice: W čem
bude ž iv o t duše někdy na věčnosti záleželi,
aneb gaký osud a pod gakau vým jnkau gi tamto
očekává? — Gestliže v ša k přirozené nábožen­
ství j g iž p rv n j otázce zadost nečinj, gakž mu mož­
no bude odpovjdati dostatečně na druhau? — Z
čehož tedy všeho lehce a slušně u z a v řjti lze, že
gestliže těmto tehdegšjm světlům lidského znánj
11a mjstě gistoty genom přánlivé zdánj o nesmr­
telnosti lidské duše bylo, tak o v ý to nedůstatek w
tak důležitém poznánj genom ze mdloby a nedo­
statečnosti tehdegšjho rozum enstvj pocházeli mohl.
§. 6. Z á k o m o z u m e n s t w j nem á d o s ta te č n é
w z li 1 e d 11 o s ti,
Č lověk cjtj a znamená p ři všem svém
vznešeném a dobrém uznánj achtěnj gakaus odpornau mocnost v a u d e c h svých, která se i geho
dobrému uzavřenj a v y v e d en j v ž d y téměř 11a
odpor s ta v j; takže gedenkaždý dobrý skutek ge­
ho gest vlastně gen w jtězstvj nad geho náchyl­
nost] k zlému. Za kteraužto přjčinau a připadnostj důležitau má ta k ', aby v b o g i se smyslnost)
rozi.m štastně a pevně stál, potřebj podpory a
posily ; takové v šak gemu poskytnauti přináležj
zvláště zákonu m ravném u, gakožto ředidlu předpisugjcjmu, gelikož geho povolánj zvláště v tom
záležj , aby rozumu proti smyslnosti přispěl.
Toto v šak ale zastati gemu gen tenkráte lze, když
sám takovau wzhlednostj upevněn a ozdoben
gest, proti které i smyslnost sočiwého lilasu s v é ­
ho pozdwihnauti se tak lehce neosmelj.
\V přirozeném v šak náboženvstj stogj rozum
se zákonem m ravným galco dárce a spolu také gako poddanec geho, a protož giž tjmto srownánjm zákon rozum enstvj na vzhlednosti tr a tj; ne­
bo galco dárce zákona zdá a vid) se rozum nad
swůg předpis by li, což i geho hrdost žádá a se
býti domeyšlj, a protož se giž vjce galco sv o b o dnjk nežli gako poddanec zákona m ravného p o ■wažuge, a gak brzo toto nastane, tedy giž ¿již zá­
kona vážnost nutně mizj a klesá. Což se obyčegně pochybo vánjm g e v iti počne, a konečně v
íieposlušenstvj rozlege, zvláště tenkráte, když
se mezi rozumem a smyslnost] rozepře shlukne o
povinnosti takové, gichžto splnenj cosi odpornélio aobtjžného do sebem á. A však, zdaliž může
byli přece co šlcodlivěgšjho a neb ezp e čněgšj li o,
gako pochybnost a nerozhodnutost v p o v in ­
nostech? —
Z té tedy přjčiny k žádánj gest, aby m ra v nemu zákonu v yššj v zhlednost, nežli ona gest
rozumu lidského, a sice tak o v á b y la , která by
swym předpisem rozumnau v ů li člověka gistěgi
k uzavřenj a wylconánj vedla : talcovauvšak dá­
li zákonu m ravném u může gediné B ůh, a násle­
dovně přirozené náboženstvj se tauto přednost]
zákona svého nikdy právem honositi nebude a
nemůže, gelikož geho srovnán) k rozumu v ž d y
co nález k nálezci totéž zůstane.
§.7. P ř i r o z e n é
náboženstwj
oJmlčugc
sc
na o t á z k u : o d k u d a p r o č t ak m n o h o , z w l á g t e i n r a w n é h o z l a w s W 6 15 ?
W tomto diwůplném swětě widj se b ý ti při
tak mnohých, a rozmanitých krásách a dokonalo­
stech také mnoho zlého, zwláště pak w člowěku
gakýsi neduh mrawny, gakasi náchylnost k zlému,
kteráž gest ipřjčinau wšakého znemrawněnj geho,
nebo tato náklonnost působj, že ne zřjdka dobrá
wůle člowěka umdlj aktom u, co nechce, se nahne a
uchýlj. Čehož zkušenost dosti častá a smutná nás
sama sebau giž na tu otázku p řiw ad j: odkud a proč
toto zlo se zwláště w člowěku nachazj, a gak se
toto s nedostjhlau maudrostj asw atostj Božj srownáwá a snášj ?
Důležitost těchto otázek a gegich odpowědj cjlil záhy giž rozum lid sk ý ; než newěda sam sobu
se wšjm swým náboženským poznanjm w tomto
temnu ra d y , a Bohu tyto nedostatky a nedoko­
nalosti přičjsti djlem nem oha, djlem nechtěge,
přece wšak ale kořen geho taužebne hledage, upadl do mnohých neméně drzjch a potupných
bludů a domněnek. Doníeyšlegjt se nukteřj (Fata­
listé čili O sudnjci), žeby tento swět nebyl djlo
Božj, nýbrž aučinek slepé gen náhody. Ginj opět
gako Peršané , žeby dwoge Božstwj, gedno dobré
a druhé zlé b y lo , od kterýchžto by to dobré i
to zlé , které se w tomto swětě nachazj, gedno
každé od půwodce swého pocházelo. Ba těmto
opět na odpor Stoikowé, žeby sice gen geden
Bůh byl, který tento s v ě t stv o řil an-jm-vládne,
nicméně ale gen tak dalece -vládne, gak dalece
ona látka , z které tento s v ě t stv o ře n gest , od
něho samého z á v is ]; z přirozené v šak povahy
této látky ž.e se-všecky nedůstatky, v a d y a ne­
dokonalosti v tomto světě vylévagj a v y s v ě tlu gj. A Plálo konečně k vysvětlen] té přjčiny, proč
člověk v tomto světě tolika nesnáz]m podroben,
a gakáusi nezkrotnau náklonnost] k zlému poru­
šen a poražen gest, u v ád j tu tak nedůvodnau
ano skoro směšnau domněnku, že člověk giž před
tjmto svým nyněgšjm živobytjm někde žil, tam
ale hřešil, a pro tyto hřjehy nynj na pokutu do
nyněgšjho těla gako do něgakého žaláře- zav řjn
gest byl. Té samé domněnky byl skoro i Cicero,
gak nám sv . Augustin svědč] (c o n t.J u l.) Z těch­
to tedy dosti potupných aupadů, do kterých roz­
inu lidský chtěge sol)ě označiti p ů v o d a př]činu
všeho zvláště m ravného zlá v tomto světě,
klesl, sauditi opět lze , gak málo světla ze svých
náboženských p ra v d a poznán] v této tak důle­
žité otázce nabyti mu b y lo , a následovně gak
velice potřeb] měl i až dosawáde má vyššjho
poučen], kteréby mu tu pravau přjčinu všeho
zlého v tomto světě udalo a odhalilo, Což mu
na neyveyš užitečné a potřebné g e st; nebo ma­
lí se dlé svého povolán] z v e le b o v a ti, m usjtaké
onen pramen znáti, z kterého se všecka překáž­
ka u zdokonalen] geho preyštj, djLem aby prameny
geho všemožně ucpával a o b m ezo v al, d]lemale
aby také w ěděl, komu winu této wady a nesná­
ze přičjsti gediné může, a tak poučen gsawlastnj
škodau tjm horliwěgi, bedliwěgi a opatrněgi na
swétn budaucně pracowal spasen].
S. 8 . P ř i r o z e n é n á b o ž e n s t w j n e m á n i ž á ­
d n é h o d o s t a t e č n é h o p r o s t ř e d k u k do s ažen j o d p u š t ě n j h ř j c h ů.
Z předešlých, zwláště dwau poslednjch
gest spolu i p oznali, 'že člowěku pro geho ná­
chylnost k zlému 'Uenj tak nesnadno se pronewéřiti zákonu mrawnému, a tudy se i před Bohem
gakož to neywyššjm ochráncem a zástupcem záko­
na mrawného w nemilost uwesti. Což rozumu
nikdy gedno a lhostegno býti nem ůže; gelikož
swatost wůle Božj to žádá a zasluhuge , aby se gj
wšude odewšech, zwláště rozumných tworů zadost
činilo , položiwši k tomu cjli na splněnj odměnu,
na přestaupenj pak trest čili pokutu, aby tak čllau poslušnost sobě tjm wjce a spjše wzbudila a
w ydobila; kterážto i sprawedlnost gegj pod do­
hledem swětowládce mrawného ta k é , sak dalece to gen možno gest, wšude mjsto má a mjti
musj, kdekoli toho prospěch dobra žádá. Namjtát se tedy w této tak důležité p í ¡pádnosti spasenj člowěka, ta tak prospěšná otázka, zdali se kde
něgaký iistaw m ilo sti, něgalcý osprawedlňugjcj
prostředek nacházj, gehožto potřebowánjm by se
clowěk, skrzehřjch w pokutu propadlý, gakw iny, tak trestu zbawil a zmyl, t. g. gehožto aučinkem by clowěk sprawedlnosti Božj tak zadost u-
činil, žehy se gj hodno vidělo, gemu udělili od­
puštěn j hřjchů? —
Žeby takowý ú sta v milosti, takowý posw ěcugjcj čili zádostčinicj prostředek k dosaženj odpu­
štěn j hřjchu člověku ugeho spasenj negenvliod,
nýbrž i na neyweyš prospěšen, ano i po lřebenbyl,
cjtj a nahljžj rozum dobře. Gale málo ale gemu
samému tak o v ý p rostředek, aby způsobný, t. g.
aby gistý a Boha hodný b y l, dáno bylo nagjti,
také djlem z nezpůsobnosti oněch obřadů , 11a
které u vyhledáván) a vym eyšlenj prostředků k
ospravedlněn] člověka z hřjchů, rozum lidský
I přišel, djlem také z ustavičných hádek, které se
mezi učenými o tuto v ě c dosti prudce v ed ly
i až dosaváde v e d a u , nahljžjme. Nalezámeí u
wšech téměř národů gisté obřady a způsoby osprawedlňowánj se z hřjchů, gako kaupánj a mytj se
\v gistých v o d á ch , o b ě ti, sliby, žert v y a t. d.
jichžto nezpůsobnost sama nás k uzuánj gegich ne­
dostatečnosti, v ede.
Iv tomu se také až dosaváde rozum lidský
pohrdage světlem zgeveného náboženstvj, gesto
nerozhodnul a rozhodnauti nemohl, gaký by čiověku prostředek byl ku smjřenj se s Bohem. U dávát sice z a takowý prostředek polepšenj. P o lepšenj gest ovšem geden z neyzpůsobilegšjch
prostředků k dosažen] odpuštěnj h řjc h ů ; nic mé­
ně zdali ale také giž sám ze sebe dostatečný gest,
gest giná opět otázka, kterau rozhodnauti dosti
krušné a peprné g e st, proto že gsau domněnky
pro wyřknutj to i pro l;i němu, a sice přjznxwcowé rozumeustwj twrdj , žeby dostatečné bylo
polepšen] k dosažen] odpuštěn] h řje h ů ; přátelé
wšak zgeweného náboženstwj tomu docela odpjra g j, gedni i druzj swé přjčiny a dúwody magjce a uwáděgjee.
Prawj pak rozum ugjc]: C]1 wšakého tre­
stán] nemíiž b ý ti nižádný giný, lečnaprawenj tobo, na němž se prowozuge. Ivdo se wšak polep­
š il, gest giž mrawně dobr, a následowně geslliže
dřjwe trestán n eb y l, teď třes tu prázen býti má,
pouěwadž gest mrawně dobr. Pakliby ale polep­
šen] onen platný prostředek k obmyt] swe winy
býti nemělo, tedyby wšiclcni lidé , pouěwadž w šickni, ten wjce, onen méně Hřešili, a žádného pro­
středku lepšjho neznag], newědauce gak a čjm
zadost učinili, wždy we wině zůstali, a tudjž i
wždy trestáni, t. g. naw ždy neštastni býti museli.
Aby wšak ale wšickni lidé a na wždy neštastni
b y li, a b ý ti měli, protiwj se dobrotě Božj. Což
by i také, kdyby polepšen] platné býti nemělo,
člowěka wjce od ljtostinad hřjchem zráželo, než­
li k ni powzbuzowalo, Z čehož tedy w šehonásleduge, že polepšen] gakožto gediný adié uznánj rozumu neylepšj prostředek k dosažen] odpuštěnj hřjehú, také k tornu cjli platný a zadostičinný býti musj.
Natež zgeweného náboženstwj zastáwatelé : Cjl
wšakeho trestu neuj gen, gak se wýše prawj, napraw enjonoho, na kterém se prow ozuge; nýbrž
můžeí trestali se také zvláště i p ro to , aby ginj
před stegným výstupkem v y straženi byli. Tak
se tresce na přjklad. svém yslný sauvrah potup­
ným pohřbenjm těla geho , aby giným před
ijmto škaredým činem ošklivost do srdce v š tjp e na byla. Tak -se tresce zlosyn na hrdle k v ý ­
straze giným, aniž se mu možnost podá, aby s v é
polepšenj skutkem dokázal.
Ž eby v šak ale ten, kdo se polepšil, g iž tre stu prázen býti m ě l, gest te p rv k dokázánj, a to
tjin v j c e , čjm méně zde rozumu lidskému přiná—
ležj žádati, aby hned a na tom mjstě a před geho
očima každý zločin trestán b y l: trestat se ten­
kráte , kdy a kde toho možnost a prospěch do—
hra neylépe ukazuge. Že v šak ale rozum lidský
lepšjho prostředku k dosaženj odpuštěn] hřjchů
nad polepšenj nezná, nenj nižádný geště to důvod,
z něhožby se sauditi mohlo , žeby proto giž plá­
ten byl a pláten býti m usel; aniž z toho násle(íuge, žeby proto giž wšickni lidé a to geště na
vždycky neštastni býti museli ; nebo zdaliž nenj
bohu svobodno, buď všem aneb aspoň těm, leteřjby toho vjce zaslaužili, zgeviti m ilostivě pro­
středek takový, kterým by on smjřen b ý ti chtěl.
Gemut to gediné a vlastně a právem přináležj, aby
on, poněvadž on skrze takový prostředek smjřen
býti má, také nás lidi pogislil, zdali ten a tak o v ý
prostředek, o kterém se rozum lidský dome všij,
žeby sm jřliv byl, také geniu skutečně milý, přjgemný a sm jřlivý, a tudy i nám lidem platný gest*
Mimo tyto Avywrátiwé důwody uwádegj z te­
to strany k důkazu, žeby panhé polepšen] k dosa­
žen] odpuštěn] hřjehň geště dostatečné nebylo, ten
tak důležitý dúw od, že, kdyby člowěk, g a k b r­
zo se polepšj, aneb snad docela, gak brzo se gen
lep,šiti počne, giž wšakého trestu práz^nbýtim ěl,
b y to nemálo ano na neyweyš Avzhlednosti aw ážnosti zákona mrawného škodilo aubližow alo ; ne­
bo , gak brzoby tomu tak b y lo , tedyby se sw éAvolnost a lehkomyslnost lidská lehce a záhy p ře mluwiía, že to se zákonem mrawným a geho ostřjhánjm tak přjsně , gak se p raw j, new yhljžj, a že
tudjž na tom tak mnoho n en j, když se wuli geho
zadost neučinj. Gen když, prý, se člowěk , tře ­
bas až na konci swého žiwoLa polepšj, tedy že
wšem trestům ugde, a bude geště těm , kteřj zá­
kona mrawného wždy aneb aspoň na w ětšjm djle
poslušni a ctnosti pilni a milowni byli, zároAveň
nalezen apoAvažowán. Kdož nenahljžj, že setjm to očitě křiw ym a bludným důmyslem brána té
neyzarputilegšj a neyumyšleněgšj nekagjcnosti a
prostopášnosti rozewjrá?! —
Ze wfíeho tedy poznali gest, gak welice roz­
um cjtj potřebnost něgakého platného a zadosů čin­
ného prostředku k dosažen] odpuštěnj hřjchů. Ze
pak ale sáiii ze sebe nižádného tak wymysliti AV
staAAru nen], což mu tedy zbyAvá , nežli sobě sr­
dečně přá li a žádá ti, aby Bůh sám milostiwě ge­
mu takowý prostředek udali ráčil. Co wšakBůh
člowěku w důležitostech geho powolán] udá a
0 nedostatečnosti přirozeného nábožensiwí.
383
zgew j, přináležj giž z té samé přjeiny w okres
zgewenj Božjho, nikoli ale w obor rozumenstwj
lidského, a následowně přirozené náboženstwj či­
li rozumenstwj člowěku w tomto tak důležitém
poznánj nilcdý poslaužiti moci nebude, protože
co samo nemá a nezná, také ginému ani dáti ani
řjci nemůže.
J. 9. P ř i r o z e n é n á h o ž e n s t w j
1 ohledem
gest konečně
ctnosti nedostatečná.
Neyauplněgšj gest geště přirozené náboženstwj we swém mrawnictwj(Sittenlehre). Což i z přj­
činy dosti bljzké a přirozené teče ; nebo uznánj něgaké powinnosti wždy se na srownánj, w gakém kdo
kékomustogj, stawj a klade. Kteréžto srownánj
rozumem poněkud poznané a nahlédnuté se také
obyčegnězgewenstwjm gen potwrzuge, a lépe g eště wyswětluge a tř j b j, takže skoro se s rozu­
mem w tom shodugje, ty samé pow innosti, aniž
wjce udáwá. Z čehož tedy i dosti zhledná a u plnost přirozené powinnosti wystupuge.
Nic
wšak méně tato wyhlášená auplnost záhy giž mi­
zí, gak brzo přirozené mrawnictwj w geho w yššjm stupni a sice w nauce o ctnosti skaumáme a po~
wažngeme ; nebo zde neukrygj se nám nedůstatky
a mdloby geho zwlá.ště w pohnutkách, které djlem
z nedůstatku anegistoty předešlých hlawnjch p ře dewšjm prawd rozumenstwj, djlem ale také z toho
wypléwagj, že geho prawidla na prawdách mén«
poznatelných, ba časem i na dušewuých okolicnostech spočjwagj.
Ach, galc mnoho neurčitosti, gak mnoho d rsnatosti ano i studenosti a nezhlednosti nacházj
se giž w přirozeném pogmu ctnosti, anásledowně
gak mnoho zde geště ku třjbenj zbýwá! — Gak
mdlé a nepowzbudřtelné gest i náwodstwj geho ! —
Ach , gak mnoho se tu nedostáwá geště pro­
středků a náwrhů, zwláště takowých, lcteřjby swau
platnostj a prospěšnost) člowěka gistěgi a lehčegi
zasnaubili c tn o sti; o kterých wšak ale rozumenstwj bud’ nic aneb domeyšliwě dosti málo co wj,
newj gen p ro to , poněwadž se w geho poznaných
prawdách nepotwrzugj a nezakládagj. Tak by
byl mezi ginými na přjldad k rá sn ý , vznešený a
aučinliwý prostředek pro «člowěka k pogištenj a
oblehěenj swé ctnosti, dobře zřjzené wzjwánj a
ctěixj Boha; nebo zde se člowěk duchem swýni
neywjce a neykrásněgi roznjtj , powýšj a dobré­
mu zapřipow j; přirozené wšak náboženstwj, gak
giž weyše okázáno bylo, nižádného slušného způ­
sobu, gakbyseB ůh od člowěka náležitě wzjwala
ctil , nezná.
Tak by byla ona utěšená wyhljdka do bu­
doucnosti , kde se ctnostnému teprw prawá od­
měna chystá, mocnau ostruhau a podpor au stálu a
wěrnu býti ctnosti. Než přirozené náboženstwj gen
na neyweyš skaupě pozdwihuge člowcku raušku
nadbudaucnostj. Tákby také weliká pomoc a po­
sila byla člowěku na trnowé cestě k c tn o sti, předewšjm tenkráte , když se u něho o složenj zasta­
ralých a zewšednělých giž hřjchů gedná, kdyby
wěděl, aneb .aspoň daufati m ohl, že také Bůh na
upřjmném snaženj a tauženj geho podjl b é ře , a
takowé swau milóstj podporuge a k slastnému cjli doprowázj. Přirozené w šaknáboženstwj o tom
lcdwa snjti může.
Nemalau pak geštS mdlobu prozrazuge přiro­
zená nauka o ctnosti také w tom, když se o uleh.ee11j obtjžněgšjch zwláště powinnostj gedná.
Tak
byla na přjklad ta owšem odporná, ale na neyweyš krásná a důležitá powinnost, milowati i ne­
přátele , a dobře činili tem , kteřj nám ubližugj,
za starodáwna skoro docela přehlednutá a neu­
znána, neuznána rowněž gen p to to , poněwadž
přirozená nauka o ctnosti tuto welikau powinnost
swými náwrhy buď gen málo aneb docela nic nepodporowala a neoblehčowala.
§. 10.
Illawnj záwěrek.
G estližetedy přirozené náboženstwj č iliro z rnnenstwj člowěku u geho powolánj buď nic a
neb gen tak málo na ruku g e st, gak se weyše w
stručně sice ale přece dosti dostatečné krátkosti
okázalo, gak mu tedy lze býti dokonalým ? —
Nenjli wšak dokonalé, zdali by to negenom z p o z(’ilost nebyla, howěti aw ěrn u b ý ti gemu, když se
může lepšjho užjtij alebrž zdali z toho zgewně
1a pro člowěka tak welika a důležitá powinnost
nowypleywá, aby se, gestliže se w lůně dokona­
lého náboženstwj nenacházj, záhy po něgakém g iném lepšjm čili dokonalegšjm, a sice takowém o -
liTéclI, kteréby gemu zwláště w těch a takowých weyse řečených přjpadnostech a potřebách powolánj
geho lépe, ano neylépe a neywěrněgiposlaužilo.
Kteréž pak ale bude to náboženstwj, od k te­
rého by se o čeká wa ti mohlo, že člowěku neylepe a
neywěrněgi poslaužj ?- Kteréž gmé, nežli práwě Bo­
hem zgewené čili kladmé. Dát se dobře a přirozeně
myslili i také dolcázati, žehy zgewené nábožen­
stwj dokonalegšj bylo přirozeného; nebo w přiro­
zené náboženstwj mohau práwem náleže li gen takowé prawdy, na které lidský duch buď náhodau, buď
schwálnjm pozorowánjm a přemeyšlenjm přišel.
Do zgeweného ale negen tyto co zgewenj dobné,
(Tormálnj) protože Bůh půwodcem i rozumu lidského gest, a sice gak dalece rozumem poněkud nale­
zeny a postjhnuly, Bohem ale pogištěny a oswědčeny gsau , nýbrž i ty a takowé prawdy, a sice co
zgewenj látné (materiálnj), na kteréby m ysl lidská
nikdý byla nepřišla, kdyby se dobrotě Božj, gj
zwláště i těmito přispě li, za dobré bylo neuwidělo.
Protož také kdokoliwěk giž toho štěstj požjwá w yhřjw ati se na wýslunj blahočinného zgew enstw j, ó ten budiž wděčen Bohu swém uza tuto
přednost a milost nesmjrnau, budiž wděčen wěrnostj a poslušnostjneysrdečněgšj předpisům a radám
tohoto wůdce. Wše pak budiž we wšj wěrnosti,
upřjmosti, dobromyslnosti a lásce duchem katoli­
ckým řečeno a na srdce wloženo všem ikřestanským rozum ow alelum .!! —
2. Dwogj katolický, a geden polioršlhvý
protikřestanský wýklad čtenj u sw . Luk.
X X III, 43.
Od W áclawa W ilcma Wáclawjčka,
Amen dico tib i : Hodie m ecum e r is in yaradiso !
C
w- Lukáš gest gediný, který nám w swém Ew angelium rfplnau zpráwu o dwau lotr jd i dáw á, u
prostřed kterých Ježjš ukřižowán byl. Ont i ta
slowa uwod], kteráž oni k Ježjšowi byli promlu-'
vrili, gakož i odpowěd. gednomu z nich danau od
Pána. Sw. Matauš (27, 44, ) a Marek (15, 32.)
poznamenali toliko, že lotři s Ježjšemukřižowá—
m by li, a utrhawě mluwili gemu. W lastne ale
byl to gen geden z dw au, kterýžto bohaprázdné
úsměšky pro li božskému trpiteli opětowal po z lo leycných Židech a gich knjžatech , lak že Matauš
a Marek hebreyského mluweuj způsobu užjw aq,
mjsto gednotného množný počet kladauce, čili o
¡jednom gako o wjcerých mluwjce *). Nic méně
iísau, kdož se domnjwagj , že s počátku oba lo Irowé ukřižowanému Kristu se rauhali ; druhý
pak (lak nazwaný lotr dobrý) že milostj Spasitelowau byw oswjcen , a zewnitř pohnut geho duše
wolikostj, newjdanau trpeliwos lj a tichostj, též i
) gako ii př. w kn ize Saudců 1 2 ,
17.
diwy a zázraky, které potom p í i gelio sm rti se
událi, anynj giž započali, sobě usmyslil a liágil
nevinnosti trpjcjho beránka. — I p rav iltě lotr
n í ha v; ý : „Gsili ty Kristus (Mesiáš), spomoz sobě i
nám !“ druhý pak trestal ho ř k a : „Ani ty se Bo­
ha uebogjš (posmjwage se nevinně trpjcjmu ro wně gako okolostogjcj), gežto gsi w témž odsauzenj (spolu také na křjži krvácjš, a swau brzkau
sm rt před očima v id jš)? A my zagisté spraved­
liv ě trp jme, neb hodné v ě c i (hodnau pomstu) za
skutky naše trp jm e; ale tento nic zlého, neučinil,“
udev axoTlov stvqci^e, nic neslušného, zlého, trestu­
hodného! A hned na to nakloniv h la v y k Ježjš o v i, dj gemu:
„Pane, rozpomeň se na mne , když přigdeš
do k rá lo v stv j svého ! “
Takhle m luvil lotr dobrý k Ježjšovi, gakožio k M esiášovi, králi židovskému, nepochybuge
nikoli, že ačkoli on ulnjrá i um ře, zase obživne
a pánem se býti dokáže k rá lo v stv j svého. Necht
také ostatně geho ponětj, kteráž o tomto králowstv j K ristovu m ěl, nedokonalá byla, dosytit, že
geště po smrli skrze Ježjše šťasten býti daufá, w
něho v ě ř j , a to v o k a m ž e n j, kde Kristus odev šech opuštěn, potupen, a skrze zdánlivaune­
možnost sobě pomoci za podwodnjka a svůdce
lidu gmjn byl. Sw. Ililarius, Jeroným , Augu­
stin aginj ozdobugj tohoto dobrého lotra chválau
mučedlnickau pro svědeC tvj, kteréž prav d ě té­
hož přjmo času v y d a l, kde opuštěna býti zdnla
se ; 011, prý, swau wlastnj krwj pokřtěn by], a smrt
s welikau wjrau a láskau p ře trp ě l, staw se tudy
hoden zasljbenj, kteréž gemu Kristus učinil:
Kca EiTtev avtto o Tr^ajg' .A/.i'ijv Xtyto aoť ~r^aQov
fier riuj egj] ev tm TtaqaduGxt).
E t c lix itilli Jesus : A m en dico t i b i ; Hodie
mecum eris in paradiso.
„I řekl gemu Jež jš: Amen prawjm to b ě : Dnes
budeš semnau w rájn
.“
o
To „dnes, hodie, GtjiUQov“ a to „semnau, me­
čům, fWíjfia«, pak to „w rá g i, in paradiso, e»
«;> nccQccósimj“ čin j owšem tento slib Páně poněkud
neswětlý, a dalo k wšeligakým wýkladům p řjčiiiu a podnět. Marci on dokonce toto mjsto, gakž
sw. Epiphanius (c o n t. M arc.) naswědčuge, ze
všech po ruce magjcjch exemplářů Lukášowých
Avymazal ; iw y w rh li odtud dle Origena někteřj
swau lehkowěrnostj swedenj katoljci, za nemo­
tornost to pokládawše k w ěřen j, žeby Ježjš téhož
dne s lotrem w rági čili w n eb i b y l, kde tělo ge­
lu* w hrobě spočjwalo, a geho duše do pekel
sstaupila, wyswobodit duše starých sw. otců a g inýehlidj sprawedliwych. T ušilit gsau, že ten werš
od heretiků neb giného pjsem swatých porušitele
podwržen gest, Hesich Jerusalémský w ypraw uge, že mnohým toto mjsto takto rozdělili a p u ň ktowali se obljbilo : A m en dico tib i hodie, me­
cum eris in paradiso. AwŠak nemjstná to em phasj, a zbytečné wšeliké úsilj, gi chtjti umjstiti,
an se to čtenj wedlé katolického wěroučenj welmi
Casop. p. K atol. Duch. I . 3 .
24
dobře dá v y sv ětliti. Následuge zde dvogj takový
výklad k Ijbeznému gednoho neb druhého obráni.
ci. W ý k la d p r v n j.
P a r a d is u s , řecký nciQaÓEigog, gak Pollux
chce perského a dle giných hebreyského původu,
slowe vesm ěs něgaká v elm i přjgemná a rozkoš­
ná zahrada *), zvláště pak znamená to slovce
podlé m luvy biblické onu milostnau zahradu, kde
Bůh prvnjho člověka usadil, zahraduEdenskau **).
W metaphorickém pak smyslu užjvagj ho s v . spi­
sovatelé lc vyzuačenj onoho skrytého mjsta w
řjši m rtvých («<%), kde se duše zemřelých ctnost­
ných sp rav ed liv ý ch lidj druhdy zd ržo v aly , a
tak v ů b e c lc vyznamenán] samého onoho budaucjlio blahoslavenstv) , do kteréhož onyno od
přišedšjho Mesiáše, Syna Božjho, uvedeny byly,
a i my gednau v nebi očekáváme. — Neyprwé
se při poslednjm tomto význam u, gelikož obydlj
B ožj, andělů a spasenců značj, pozdržjme.
* ) 2 Ezdraš. 2 , 8 . K azat. 2 , 5 .
W pjsni Salomarino-wě 4, 11.
psáno stogj : E m issiones tu<e paradisus pom orum punieornm,
w p ů w od n jm textu s e č t e :
(pardes) , a odtud prý ře­
cký a latinsky, paradisus! z kořene *
lit, fructificavit, a z
(para)
— protu-
(hadas) , totiž m yrt neb myrtus
die M yrte , der M yrtenbuum) , poněw adž myrt swau wůnj a
chutj občerstwuge a w zahradách obzwláštnj gest ; pardes,
paradisus znam ená tedy m yrtow au zahradu , a w esm cs w šeliké giué vvelmi přjgemné a rozk ošn é, w šelik éh o způsobu p lo ­
dným i a w on n ým i štěpy -wysazené zahrady.
**) 1 Mogž.
2 , 8 . 9 . Jzai. 5 1 5 3 . e ic .
„Kdo má ucho (uši, rozum , v tip ) slyš, co
Duch (S. zgewenj Božj skrze tolo viděnj ) p ra v j
cjrkvjm : tomu kdož svjtězj (nad zlými přjklady
a pokušenými lc h řjc h u , u př. k odpadlstvj od
křeslanstw j) dám gjsti z d řev a ž iv o ta , kteréž
gest v r á g i Boha m éh o “ totiž tomu dám žiwot
v ěčn ý , dám gemu-nebe'; čteme w zgew .sw . Jana
II, 7. A s v . P avel pjše (II. Kor. XII, 4.): „W ytržen gsem byl d o r á g e , “ totiž do nebe (empyreyského,) — „a zkusil a citedlnosl j sv au zná­
mosti nabyl takových v ě c j , Božjm vyvoleným
připravených, gichž žádný pauhý člověk (neb
gizyk) nenuiže v y p ra v ili.“ Tento pak rág, či­
li naprosto nebe p ře d stav o v a li sobě tělesnj Ži^
dé tak skoro gako rozkošný Eden, kde prw njna­
ši rodičové v plnu vezdegšj blahosti ž iv i b yli;
neginak smyslili o svém Elysium (.A rva E ly s ia )
pohané *). I za našich gešlě časův žádagj úpěgjcj
nad sv ý m i m rtvým i Židé, by v Edenu shromáž­
děni byli.
Za časů pak K ristových v ě řilit gsau, že ze­
snulé duše neyvyššj blaženosti ragské toliko po
gistých stupnjch dostihnau, ty pak které gešlě do­
čištěny negsau , že za něgaký čas buď na zemi
neb někde ginde bydlegj, p rv é než do ráge p ři­
puštěny bývagj **). A pročež slibuge na milost
přigatému lo tro v i Ježjš, že ne te p rv po nékoli) V!rg>. A eneidos V í. S op hok les, Plutarch, Dicrdor etc. **) Gxocius ad Luc. 2 3 , 4 3 .
*#
k u , snad dokonce tisjcjch le t, ale „dnes, hodie7 gi][.i£Qov,“ totiž w tom okamženj, w kterém du­
še z těla wygde , s njm w rági čili w nebi bude,
tam totiž, kdežto o Bohu žehy b y l, a andělími i
swatým swým se gewil twářj w tw ář, mysljme,
tedy w sjdle Božjm, sjdle andělů aspasenců.
Prawda sice, že Ježjš teprwé 40tého dne po
swérn z m rtwých wstáuj na nebe wstaupil.; awšak
gakožto Syn Božj byl a gest on w ždyw sláw ě Ot­
ce sw ého, a byl tedy i toho okamženj, kde lotr
skonal, a odlaučilá geho od těla duše na wěčnost
se odebrala. „Dires budeš semnau w rági “ — bu­
deš semnau, kde gá wždy od wěčnosti, SynB ožj, Bůh od Boha (Jan 1.), kdežto i andělé asw atj oblahoslaweni, magjce blažený žiwot w ěcný!
Týmž způsobem wykládagj naše čtenj sw.
otcowé, Cyrill Jerusalémský, an catech*4 3. wýslowne dj, že lotr dobrý w staupil do nebe, prwé než Abraham, než Mogžjš a druzj p ro ro c i; sw.
Chrisostom hoví. secunda de cruce et la tro ne — patuisse, prawjt, illi cuelum, eoque ante
caeteros in tr o is s e ; nápodobně mluwj sw. Řehoř
Nissenský šerm. de resur. D om . a šw. August.
tr a c ta t. in Joan. II I, Sw. pak Cyprián bére
odtud přjčinu epis. y s. aby dow odil, že krew
mučedlnjků prawý křest gest, genž otwjrá brány
nebeské. — z lé posléze přjčiny ctj netoliko la­
tinská, alebrž i řecká cjrkew památku na milost
přigatého lotra dne 30. b ře v n a , kterýž totiž den
za den aumrtj Páne pokládala a držela starobylá
mnoha stoletj přeswědčenost.
/?. W ý k 1 a d či ř u h f .
Podotknulo g iž , že pod gménem na^cahign^
se také mjnj a wyrozumjwá ono skryté mjsto w
řjši mrtwých (hádes), tak nazwané p ř e d p e k 1j,
neboli limb otců ( lim bus p a trů m ) , aneb lůno
Abrahamowo (sin u s A b r a h a e )} kde duše sta­
lých o tců r patriarchů, proroků a wesmSs sprawedliwých litíj bydlely, w blažené nadegiswého
wykaupenj pokogně a bez bolesti očekáwagjce,
až Kristus k nim sstaupil. K lepsjm u téhož p o cliopenj připomenauti zde potřeb).
Dle židowského předstawowánj. způsobu zna­
mená rjše m rtw ých, cc&tjg, wesmes obydlj neboli
mjsto přebýwáiij zemřelých ; a w tomto přjbytku
se druhdy trogj wetikoširoká kragina rozeznáwala: prw nj, totiž wrchnj končina, kde se ze­
snulé duše blahoslawených zdržow aly, rág , lů­
no Abrahamowo nazwaná; dolegšj, kde zatracenci byli, tvg. Geheuna, aneb p ek lo ; a prostřednj
byla ona weliká propast (chaos, yaQua fisya ) , d éljej ony no dwě kraginy od sebe #). — Do prwnj
*\) ow
o .
Am brož de b o n o m ortis cap. 1 0 . T ertu l. de anima a
adversas More. S ro w . také Josefa Flavia antiqú. X V III, 1 , 3 .
ade b e ll. jud. II. 8 , 1 4 . III. 8, 6. D ále sm y slili R abjai,
kg ly zesnulé duse docela lepá, tenká a sw ogjm předešlým
podobná těla m a g j, a z gedné kraginy (strany) do druhé w iděti , a gine tam ro zezn a ti m ohait. L ig tfo o t hora; Salm.. e x
Midras c o h e le t, 1 0 3 .
této kraginy či stra n y , galcožto do mjsta rozko­
še , aspoň gisté pokoge (requietis) nesen gest od
andělů nirlwý L azar, gakž o tom u sw. Lukáše
XVI, 19 — 31. čteme *). Tariiž také sstaupil
lined po smrti Kristus podlé duše, gakž w pátém
článku wjry w yznáw ám e: „ Descend.it ad infe­
ros
“, v sw. otcowé témuž učj, gmenowitě Ignác
epist. ad T r a il. Justin in d ia l, cum T r y p h o 7ie, Origines hom . -i5, in Genes,; zwlášte pak
Eusebius in dem onst. e v a n g . lib, X , , C yrill
Geruz. catech. IV . , Ambrož lib. IV. de fid e ad
G ra tia n u m , Jeroným in Ecclesiasten i ginj,
A tam též, do limbu (w h á d e s ), čili do předpekIj k A braham ow i, Jsakow i, k swatým prorokům
aginým bohabogným starým otciun giž giž k w řcliu blalioslawenstwj, kw idénjB oha twářj wtwář
uwedenu býti magjejm zasljbil Ježjš toho dobré­
ho lotra téhož dne ssebau uw ésti, řka gemu:
W ěrili tom u Ž id é, že duše nábožných od a n d ělu , sluhu Božjch, do nehe neseny býw agj, gakž to z chaldeyského parnphrasty ad Cant. 4 , 1 2 zřegm o. **) 1 . Petr. 3 , 1 9 . Znám o ť , že Kristus za těch 4 0 ti duj, kteřjž m ezi g e h o z m r tw ý ch wstánjm a na nebe •wstaupenjm up lynuli, ne w ždy u sw.
apoštolů b y l , nébrž gen w gistých dobách ; ostatnj pak ras
b yd lel u duchů, čili gafy m lnw iti způsob máme, n zemřelých
starých otců w CtOTjQ (w řjsi m ruvych, \v přcdpeklj ). kamž se
také hned po sw é smrti dlé duse byl odebral , a poněwadž
hlawn] geho zamestnánj za geho pozem ského žiw obylj w
smrtedlném tele kázanj b37lo , kázalť gest také těm to duchům
cilj zesnulým du^jm, kteréžto smrt (ta patiow nice nad řjsj mrtw ýeh gíiko w uěgal ém žaláři, k Ž id . 1 0 , IQ . 2 0 . držela, au
gim totiž přjstup do nebe odepřjn byl , až ge Ježjs b yl otewřel a gim ■wně sw obodně w gjti p o w o lil.
„Dnes budeš semnau w rá g i! “
Aniž pak gest toto wyswětlenj nowé, od kte­
réhosi gednolnjka nedáwiio smyšlené. Mahlonat
odwoláwá se lc geho dotwrzeuj ad Quaestiones
Justina IVLart. a d s c r ip ta s , a sice na otázku
76l.au; na sw. Athanasia in e p is t. a d E p ic te tu m ;
August* lib. X II. de Gene. ad lite rá m c . 3 4 . ’
a na Prudencia, kterýžto poslednj w hymně in
exequiis d efu n cto ru m pěge :
Sed d um resolubile corpus
Revocas D eus, atque r e fo r m a s ;
Q uanam regione jubébis
A n im a m requiescere p u r a m ?
G rem io senis abdita s a n c ti
Recubet, u t est E lea za r *),
Quem flo rib u s undique septum
D iv es p ro cu l a spicit ardens.
Sequim ur tu a dieta redem ptor,
Quibus a tr a m ořte triu m p h a n s
T u a per v e stig ia m a n d a s
Socium crucis ire la tro n em . **)
W lýž smysl wzata býti mohau slow aO rigenowa h o m . -i3. in Gen : Quod C hristus d ix it
la tro n i : Hodie m ecum eris in paradiso ; n o n
(el azar), staženě L azar, Bůh sp om oz — gm éno od chudoby w zato. **) Někteřj starj 'cjrkewnj u čitelé
b yli toh o mjuěnj , že duse náb ožn ých lid) po smrti w lůně
Ahrahamowu , \v rági se octnau, w sladké tam píedchuti sw é
budaucj odplaty odpočjw agjce, k t e r é ž t o s e gim teprwa prí
poslednjm saudu dostane. Lakt. In st. div. V II. cap. X I.
illi soli d ie t um, sed om nibus sa n c tis dictum
in te llig e , pro quibus in in fe ru m d e sc e n d it; i
sat. Chrisostom a, ačkoli gsme geg prwnjho w ýkladu swědkem dobro wážným byli dokázali, hom.
4. in M a rc u m : Antequam , dj on, C hristu s aper ire t pa ra d isi (coeli ) ja n u a m ,c u m la tro n e om ­
neš sa n etorum a n im a e ad inferos (ár% ) seducebantur. D ic it enim Jacob Gen. 37. L ugens
descendam ad inferos (do Schoel). E v a n g e li­
um quoque A braham et L a za rů m in in feris
collocai„
Nenahljžjme w skutku a prawdě, coby se p ro­
ti dúwodnosti gednoho neb druhého z těchto dwau
zde položených výkladů namjtati mohlo. „Dnes
budeš semnau w rági “ — \v nebi, u Boha as Bo­
hem , aneb w limbu u sw. otců swélio národu, u
Abraham a, Isaka a Jakuba! etc. Wšeliké oiriné
wykladánj gest nucené, nemjstné neb dokonce
směšné, gako hned ono Theophilaktowo aE uthymiowo , dle kterýchž prý Ježjš lotra sseb au u w edl do býwalého rá g e , prwnjho rozkošného obydlj Adama w M ezopotanii, aneb kdekoli rág ten
umjsten b y l; nebo mnedle což gednage měl se
tam Kristus po swé smrti odebrali, a gakého bylb y tam blahoděgstwj poskytl a proukázal lotrowi,
au Eden giž pust a prázden b yl? Ginj opět domey.šlegj se, že tady žádné mjsto určité se nemjnj,
anobrž rá g , nctQccdugog senazjwá, kdekoli Kristus
g est, a odkudkoli Bůhwidj s e ; poněwadž prý ale
duše lotrowa Krista následowala, a tudy Boha w i-
děla, že s njm téhož dne w rág i b y l; neb taktby
i giž na křjži v nebi byl býw al, an wedlé Krista
as Kristem wisel i Boha viděl, gakž ho očima w jry v id ě ti \všudy. — W ýkladové pak, kteréž o
tomto čtenj biblickém nowěgšj protestánštj exegetav é podá\vag| gsau dokoná protikřestanštj a
urážliwj.
*
Ze v šak ale takowý gedenzde uwodjm e,nestáwá se proto, gakobychom časopis náš hned w
prwnjxn geho rozkvětu pohoršliwostm i ozdobo­
vali chtěli, anobrž mjnjce tudy mladému nezku­
šenému duchovenstvu a wesměs našemu čtenář­
stvu povinné v ý strah y poskytnauti před nedů­
sledným knih protestantských, obzvláště nowěgšjch čjtánjm , gelikož duchem Belialovým dyšj,
pocházegjce nazwjce od pauhých racionalistů. I
klademe sem tedy s potřebným i poznamenán]mi
len tak o v ý
f. W ý k 1a d p r o t i k ř e s t a n s, k f .
Gesti v z a t z cizozemského spisu: „Der
Schriftforscher zur Belebung eines gründlichen
(ginák racionalistského) Bibelstudiums, und Ver­
breitung der reinen (z kaliště) verschönernden (štjí
to zlatý prodeg cukrovaných hadů a geštěrů oznamugjcj) Religion, von J. L. W. Scherer. W aimar
í 80 3 etc. Altenburg 1805 etc. Tamž w prw nj část­
ce str. 148— 150. wyswětlnge gistýpolobezegm enný M-r čtenj Lukášovo XXIII, 45. následovně:
„ObyčegnS, djt o n , vykládá se výpow ěd
Ježjšow a: Dnes gešlě budeš semnau na mjstě
wěčného spasenj, budeš semnau wselikých blaže­
nost) požjwati. Taktby byl ale Ježjš obrazně
mluwil. Jlu()c«hicoc slowe wlastně přjgemná něgaká, wšeho spůsobu plodnými stromy vysazená
zahrada — rozkošné gakési k obýwánj mjsto.
D ruhý geho wýznam gest m elaphocický, sjdlo
Božj, andělů a spasenců. A wšak mělli Ježjš také
geště na křjži obrazně nduwiti, a mohlli zločince
na budaucj žiwot poukázali, o kterémž tento nic
newěděl, ani čehož daufati m o h l? “ Ig a k hlaupě a nerozumně! gakkoli tohoto gedow atéhopo­
gednánj málolepšj oprawitel Scherer učeným a dů­
myslným ge býti prawj. Aneb gsauli wšeckaona
ginéna, kterýmiž rozličnj národowé rozličnými
gazyky onen budaucj blažený žiwot wěčný značj,
vqccvoS,
coelum , Ze ciel, cielo , der liim -
m el, nebe, niebe, H'.fe6e a t. d., gsauli méně obra­
zná, a lzeli o neskoncenosti nduw iti ginak nežli
w obrazjch? (1 Kor. 13, 2. etc.) Dále, mne dle od­
kud to má M — r . , že onen spoluukřižowaný
na milost přigatý lotr obudaucjm žiwotu nicw ěděli nemohl? Inebylli Žid? — anem ělili tito o
trwánj člowěka po smrti, a sice o wěčném geho
trwánj žádné známosti ? Neučilili Fariséowé , že
po smrti nowé nastane žiwobytj, že i vzkřišenj
bude a odplata, necht ostatně gich o tom předstawowánj smyslné neb duchownj bylo , na čemž
sde nic nezáležj ? Prawda sice, tento spoluukři-
žowaný byl lotr (hjozijg, mkěQyos) : ale medle, ne-r
jitáli kagjcj hřjšnjk žádného wjce odpuštěn] k d a u lánj ? (Jsai. 1, 18. Luk. 7, 47. k. 15. a g.). A
ncnjli prawdě podobno, že lotr náš o swé spaseuj giž dřjwe p e č liw b y l, an nynj swých. p ro w inenj weřegně wyznati se neostýchá, gimiž pro li
Pánu a půwodei žiwota swého p ro h řešil, a pro
kteréž trestu sm rti hodným sebýtiuznáw á ? „My
zagisté sprawedliwě trpjm e, neb hodnau pomstu
za skutky naše béřem e.“ A prosba, kteraužpo­
dlé sebe wisjcjmu Ježjšowi p řed n esl: „Pane, řka,
pomni na mne, když přigdeš do králowstwj sw élio“ , nedokazugeli, že měl žiwau důwěrnost w
nňlostiwého Boha, daufage skrze swau Ijtost a
skraušenost odpuštěn] swýeh prowiněnj pro K ri­
sta Ježjše ? A ch, M — re ! M — re ! přegem
tobě, gakž na nás na katoljky přjslušj, z toho srd­
ce, genom giskry této wjry, této lásky lotrow yk
našemu společnému božskému Spasiteli, aby se i
tolií dostalo geho milosti a odpuštěn]’ pro ruliaetw j, kteréž pligeš proti němu !! Neb ay, slyšme
austrňme, kterak člowěk ten nezdárný dále dúwtipkuge!
„Wisjcjho (prý) na křjži lotra žádost bylat
ahy od nastáwagjcj smrti wyswobozen byl (což
wšalc wěru sotwa kterému ukřjžowanému wjco na
mysl přicházelo ) ; pročež dj k Ježjšow i: spomoz
sobě i nám ! A wšak newěřil, že Jež js spomoci může,
pouěwadž s geho nowým náboženským ústawem,,
a sgeho tegnými staupenci seznámen nebyl. Zalát
s e w š a k , že lotr druhý o založeném králowstwj
Ježjšowu, o účinliwosti geh o učenj a geho mocnych skrytyeh přjdržencjch wjee známosti mul.
Od těchhle doslechl, co Ježjš předpow ěděl, to­
tiž že sice na křjž přib it bude, ale neumře, anobrž po několika dnech swým dowěrným zase se
okáže. W ěděltě, že P ilát, Nikodém a Josef z
Arimathie přátelé Ježj.šowi g sau , a geho se u gmau. Ugalili se ale kteréhos ukřižowaného, te­
dy neumřel (o, bylli giž gednau ukřižowán, pozdnj bylo wšeliké ugjmánj.) T ot bylo onomu lotrow i známo, pročež prosil Ježjše za pomoc : roz­
pomeň se na m ne, wyswoboď mne též od smrti
křjže, když přigdeš do králowstwj sw ého, t. k
staupencům sw ym , a tudy úplné swobody swé
užjwa ti budeš. “ — Neštastnjk! zdaliž o n te u g e diny w Jerusalémě, gežto new j, že bok Ježj.šůw
kopjm byl otew řen, a hned wy.šla krew a woda
(Jan. 19 , 34.), a on tedy skutečně m rtew byl, ne­
moha žadnau wjce pomocj lidskau wzkřj.šen býti,
a že nicméně w stal, gakž předpow ěděl, třetjho
dne nesmrtedlný a slawný z m rtw ých? — Buď
gest 011 newěřjcj bezbožnjk, buď nesmyslný po­
šetilec, kteremu na počištěnj rozumu drobet Čemeřice w zjti rád no. Podobným způsobem- snil
druhdy ruhawec B ahrdt *); ach, smutná to rem iniscencj! — a chuďas M — r. zapomjná , že
to daleko nehodno rozumného člowěka starými
) epist. 12.8. Ausführung des. P lan s und
B a n d c h e a , 178& .
Zw eckes Jesu X .
sebranými bágkami a lžiwými smyšlenkami Avy—
wraceti Bohem dotwrzené prawdy. — Připuštěno
pak, že Ježjš s senátorem Nikodémem a Josefem
Arimatheyskym w spogenj a swazku tegném stál,
kteřj mu lehké ukřižowánj u Piláta wymoci p ři—
sljbili, a wšalt mohlli ten člowěk Ježjš wěděti,
že na křjži neum ře, a (w Arimaťheowě rozkošné
zahradě) lékařskau pomoej zase obžiwne ? —
Poněwadž' Nikodém a Josef to swé spogenj sJežjšem tagiti musili, kterak pak mohl prostý Žid onen
na milost přigatý lotr swé wyswobozenj od smr­
ti křjže 11a mysli a srdci mjti Pána p ro se : „R ozpoměn se 11a mne, když přigdeš do králowstwj
swého ? “ — Nicméně twrdj z třjnožky M — r :
„Načež odwece mudřec z Nazaréta : “ ( sic
ledy ne K ristu s, který gest Bůh a člowěk? —
„AuijvÁeyco gol ar^iiQov, *) fiet etua earj ev ry
-,‘£
w praw dě ugištugi tebe dnes (aneb nynj), w oné
rozkošné zahradě semnau budeš, — tam ke mně
přigdeš ! t. g. w oné rozkošné zahradě Josefa A iimatlieyského, kde hrobka byla, a do kteréž to do­
mněle mrtwého Ježjše byli položili. Ježjš zasljhil lotrowi, že k němu do zahrady CnccnaútLCog) bo­
hatého Josefa přigde — t. g. od sm rti křjže wyswobozen bude,“ — Ptáme se ne dru ha M — a,
zdaliž pak také Ježjš k slibu swému stál, lotra onoho
od smrti křjže wyswobodiw? My aspoň nečte­
me nikde, žeby geden z těch dwau s Kristem u k ři) H esichowa to zbytečná iiiteřjjiuíktacj.
žowanýeh lotrů s křjže w zat a wyswobosen byl,
čehožby pak sw. Ewangelistowé zagisté nebyli
mlčenjin opominuli , anby se io spolu za diw a
zázrak bylo pokládalo, a k oslawenj syna Božjho
slaužilo ; čteme w.šak d o b ře , že prwnjmu i dru­
hému zlámali hnáty, kteřj ukřižowáni byli sJe žjšem! (Jan 1 9 , 32.) Nesplnilli al<? Ježjš slibu
swého , sklamaw naděgi w sebe důwěřugjcjhó lo­
tra , mnedle cožby se musilo o tomto překřtěném
mudrci zN azarétá myslili? — Ach h ro z n o a strasno to wyhljžj 'vynyněgšjm protestantském swětě!
Nábožeustwj wětŠjho djlu gich učených, — i což
gest? Naturalistvvj, rácionalistvrj. Storrů, Mortisů , Reinhardů etc. mezi nimi den po dni mé­
ně , a toto racionalistwj nakažuge giž také gako
rak rozgjdawý zde onde lid sam ý ! — Nastogte!
tak daleko to p řiš lo , i přigjti m usilo, an gim
Pjsrno sw. dle wlastnjch náruziwostj w yk lád ati, a
pauhý z něho román činili -wolno. Qwšemt otwjrá giž negeden z nich oči — dobré to geště
znamenj časowé ! Nadřgeme se, že zase lépegi
bude. My aspoň katoljci nic přitOm netrpjme
magjce slib Páně neustawně trwagjcj, co čas ča­
su ruce podáw ati bude : E go v ob i-scum sum om­
nibus diébus, usque ad co n su m m a tio n em saeculi 1 — P ortae in fe r i n o u praevcilebunt adversus eam \ (Mat. 1 6 , 18. k. 2 8 , 20.) — —Nynj geště nadracionalistského M — a doslech­
neme , an zavvjrá :
„Tjm způsobem nemůže nikoli Ježjš rozumjn
býti, žeby lotr s njm w n e b i, w mjstě wěčného
spasenj se octl. Ježjš wstal třetjllo dne z hrobu
zase žiw. Mnedle, kde byla mezi tjm časem ge—
ho duše ? Znatel přirozenosti ( fysik) neřekne
že byla w n e b i; ale biblj a cjrkewnj otcowé dj, že
Ježjš mezi tjm časem w pekle b y l, že zlým du­
chům Ewangelium kázal, a gim wšecku moc od­
ňal. Dáti zde tomu můžeme (ginde nikoli, zde
toliko, kde o doljčenj bohaprázdné lži činili),že
Ježjš to mjsto znal a w ěděl, kde duch g eh o , an
geho tělo w hrobe spočjwalo , b u d e, — pročežl>y byl onomu lotru peklo za gehobudaucj obydlj
zasljbil, a toto naQaóagng nazwal. Gaké odpory,
gaké tu powstáwagj rozpaky a pochybnosti!“ —
Owšemt w mozku a hlawě new ěrcow ě! Tento
člowěk narážj 11a 1. Petr. III, 9., kdežto o sstaupenj Páně do pekel řeč. Giž stařj protestanti,
aby krom nebe a pekla žádného mezimjstj 11a w ěčnosli připustili nemusili, totiž očistce, s kterým
onen žalář duchůw u sw. Petra (tpvXuvrj) něgakau
podobnost m á, wykládali toto čtenj o skutečném
peklu zatracenců, z kteréhož prý onino zaw rženj duchowé kázanjm Ježjšowým wykaupejň byli,
prohřešiwše se tudy proti učenj o new ysw oboditedlnosti zatracenců. Spolu pak zawrhli, aby gen
kromě nebe a pekla třetjm u mjstu se wyhnuli, p rwnj sstaupenj Páně do hádes (řjše mrtwých) k w y swobozenj sw. otců zpředpeklj. Co se wšalcnov ěgšjch protestantů dotýká, o těch gsme gižzm j-
n jli, že zw ětšj částky naturalisté gsau. Takowj
pak lidé newražj na každý děg, který kdy nad­
přirozená přjčina wywedla, třebas se na našj zemi
s ta l, hledjce geg z přjčin pauze přirozených odw áděti, gakž w idjm e, an to zwláště po Steinbarthow i p ři biblických zázracjch úsilně čiiij. Nynj ale wyprawuge apoštol Petr děg, který dokon­
ce w nadtělesném swětě od neywyššj nadtělesné
přjČiny na nadtělesných bytnostech wykonán byl.
Tento pak děg poskytuge nám spolu silný důkaz,
galc spasitedlná smiřugjcj smrt Ježjše K rista , gak
blahoděgná geho pro spasenj lidské wylitá krew
také geště w řjši duchůw g e stit: ó — kterakby
to mohli na soběsnésti, aby wyprawowánj Petrowo sprostě a přirozeně , gakž tu le ž j, přigali, a
wecky následky , kteřj odtud p ro ti ;hřjšnopawučinnému gich saustawu w yplýw agj, sobě obljbili ? — Gsme w k o n ci!
3. Mučeclinjci swaté cjrkwe katolické.
Cjrlcewnj historické rozgjmánj.
Od Františka A lo y z ia Wacka, biskupského Králohradeckého
I^olare, w ikanalajho Giřjuského tagemujlta, a Dekaua w K o p id l-
VLOlS
Kat ev a y lo ig o xX r^og a v i
2 O 0 I J 2A A Í2M Q N . Cap. Y, 3 — 5.
^ o rm u lliw é sice, ale wznegené diwadlo odewjrá
se přetl očima maudrého zpytatele, kdy čistau, n e předpogatau myslj na tolik oslawených trpitelů
w cjrlcewnj historii wzezřj, genžto pro w jru K ristowu ohetmi se stali, a pod gménem m u c e d l n j k ů - g s a u známi. Zděte wi d j , kterak člowěk
nade wše utrpenj powý.šena se cjtj, an p r a w d a
a c t n o s t , — tyto nebeské milostenky — w srd­
ci geho obýw agj; kterak ta prawda a ctnost silau
astatečnostj geg ozbrogugj, k dobytj slawnélio
vjtězstwj i nad neystrašněgšjm ulrpenjm. Ale ten
toliko, kterýž spanilau a šlechetnau máge mysl
stautež pro prawdu tr p j; kterýž prawdě progegj
swatost samu, ne wšak z gakého nečistého úmy­
slu, swědectwj dáw á, a když nelze gináč, pro
ni i krew swau cedj, — len toliko gest g e q za­
svěcenec, a ten i w utrpenj s wéms nj nebesky 0 slawen b u d e; a tenkráte toliko řjci se m ůže: že
Casop. p. K atol. D uch. I . 3.
26
zmužilé snesen] i neyhrozněgšjch muk swědčj o
praw osti té w ěci, pro kterauž se t r p j , a hrdin­
skému trpiteli vrčené dobýwá sláwy. —
Pudjli ale mnohého člowěka takowá mysl k
k podniknutj welikých utrpenj, kterauž new yhnutedlně za marnau a za následek hřjšných wášnj
musjíne w yhlásiti: zdaž může myti takowe sobe
počjnánj, byt ineybolestněgšj bylo, gakes m raw né ceny? Zdaž může w ěc, sama w sobě nepraw á , takowýmžto utrpenjm , dobrau apraw au se
stáli? An prawda a ctnost takowau marnost a
neřest 11a neyweyš zaw rhugj, tak se též 11a kaž­
dém pom stj, kdož gich tak welice potupuge, že
ge s nešlechetnostj w geden a tentýž druh u w rhuge, —
Gale daleko to ale lidská marnost i \v této wěci
přiw ésti může, sldedáwáme 11a gisténi Cynikowi
Peregrinow i, kterýž byw za něgaký čas lďestanem,
z marnosti a náramné cti žádosti, aby sobě w elikého dobyl gména, p ři weřegných hrách w O lym pii upáliti se dal. Z téhož nečistého podnětu
shořel těž Brahmanský mudřec Iialanus za času
Alexandra Welilcého. Též také gistý G ym nosophista, čili mudřec u starých In clil, gménem Z a rm akochegas, upáliti se dal w A thénách cjsaři
A u g u sto w i ke cti, byw k němu od krále In d ické­
ho geště s ginými osobami do Sam osu wyslán,
aby mu zde wěrnost přisahali. *) — O tako* ) W íz : B red ow s Hanďbuoh der alteu G eschichte. —
o mučedlnjcjch Sw. cjvkwe katol.
387
weho druhu nebyli onino šlechetnj lid é , gichžto
wznešená mysl apřeswědčenost o Božské prawdS
wjry Kristo wy naučila pohrdali wšj šláwau zem skau, a podnikali pro tutéž w jru weselau myslj i
neystrašnegšj muky. Gsauce wznešenj wyznawačowé a mučedlujci prawého iiáboženslwj, dokazngj onu nadobyčegaau moc, kteraužto ozbrogeni
byli, a n p r a w d ě n a w ě č n é s w e d e c t w j
a w e č 11 o s t i n a p o d i w n e o h r o z e n ě p od r o b i l i s e s m r t i , kteréž ani wSkowé p ře de.slj ani wěk gegich newidel gest, „Bylat to,“
dj slowútný F le u ry w druhém swém pogednánj o
cjrkewnj historii, „wSc neslýchaná a newjdáná,
prawdu náboženstwj smrtj swau oswédčiti. Mo­
bilií sice liekowé aííjm ané pro swau wlast žiwot
svvůg dáli; ale pro wjru a pro prawdu gegj u mřjti — nemohli.“ — Přjkladytakowéžto neystálegšj ctnosti, gakož gi mučedlujci cjrkwe katoli­
cké w utrpenjch swých w ygew ili, chtjti lehko­
vážným gich posuzowánjm zatemnili, — což mno­
hý newěrec i za weku našeho činj, k t e r ý ž d o —
m n j w a g e se, gak prawj sw. Pawel , m a u - í
il r ý m b ý t i, b l á z n e m g e s t , * ) — -toíprozrazuge nešlechetné srdce, azahanbuge každého ta kowého uepowolaného , převráceného saudce,
gesto slawnych trpitelů pro swatoswatau w ěcleh) Giž w ýb orn ý Q uim ilíau o podobné w ěci inaudré p ravidlo
daw i : „M odeste tamen et circum specto judicio de tam is viris judicandum est, n e , quod plerisque accidit, damneat, quod
11011 im e llig im t.“ — Lib. X . cap. 1 . —
čj a tupj, pro gichžto velikost a vznešenost ani w
duchu ani w srdci swém mjry a prawidla nemá,
a o němž dle pjsma swatéko řjci se m ůže:
„S w é 11o , k t e r é ž g e s t w t o L é , g s a u
t m y , — neznáš tedy prawé ceny té wěci?
kteraužto lehcjš ; o k o tw é n e š l e c h e t n é
v e s t , a t u t w š e c k o t ě l o t w é t m a w é.M at.
6 , 2 3 . — «)
Prawdat sice, gakož giž swrchu řečeno gest:
nepřinášj wezdy smrt mucedlnjkowi koruny tak
w cleslawné; gelikož gsau též mučedlujci pro k ři\vé domněnky, pro bludy, pro nepravá náboženstwj. T akt známo gest, gak daleko to Bonzow é
a B ra m in o w é u In d u z náboženské -šjlenosti p řiwáděgj. Ipokládagjt to za zásluhu nesmrtelnau,
an tělo swé tisjcerým způsobem dáwagj rozsápa­
li, gako by Bůh od lidj na mjstě ctuostj muk to­
liko požadowal. Tito Bonzow é a B ram in o w é
gsau mučedlujci bludu, žádosti zisku a swétské
m arnosti, genžto -skrze takowá samolibá mučenj
n trýzněnj sebe obdiwowánj národů a almužny so­
bě zjskati chtěgj. Podobná šjlenost, gakož im a rtnost a ctižádost pudj u těchto národů též bezdělcyně k tom u, aby se swými zemřelými manželi
upáliti se daly. Berkier, welmi liodnowěrný putownjk, gistj w swém cestopisu, zetě takowého
zhrozitelného obřadu (ceremonie) b y l swědkem,
*) To cptiís t o év a o l ay.ótog eci,. —
3E a v S e ó orpdcúiM i o s fCovrjQÓ.s *'], o lo v t o ffwfía GB
GxoxEivov egai. Mat. 6 , 2 3 . —•
Múželi palc kdo tak ztřeštěně smělým býti, aby
k těmto fantastům, odwážlnycům p řirovnal k ře stanske mučedlnjky? — „Způsob,“ weoe učený
protestant Nosselt, „způsob, kterýmž p rv n j k ře stanštj mučedlnjci skrze muky swé a smrt swau
křestanstvj potw rzow ali, rozeznává gieh napro­
sto ode všech giných ; a mocnost odtud pocházegjcjho důwodu clitjti uzapřjti, že též ginj gsau
křiwj mucedlnjci, byloby tolikéž, gako kdyby—
cliom platnost všech swědků pro historii proto
z a p ř j ti .-ehtěli, že po všecky časy též mnoho k ři­
vých a nepravých bylo sw ědků.“ — *)..
Onemno tedy koruna zásluhy pr-ávvem přináležj, kteřjž Božskau mocj prawé w jry a spanilau
swau ctnostj gsauce.nade wšecku marnost w yw ýšeni uměli pro tauž wjru a ctnost trpěti a um řjti, gakž toho žádala gich obapolná hodnost. A giž
nesmrtelný P lato doswědčuge. „Chcešli zkusili,“
vece-, „kdožíoprawclu dokonalý gest člow ěk: w ezmiž mu w šecko, co má, až na geho šlechetnost;
nenecheyž mu ani té útěchy, aby bez v in y neštastným býti zdáti se nemohl,- prokljneyž ho co
zlosyna a bezbožnjka; mrskey, bičug geg, gakoby giž z nepravosti přesvědčen b y l; n e c h g e g v
muějrně katem tráp itia ukřižugho : předčet, gestli muž práwě dokonalý , zůstane njm i w mukách
swých i p ři smrti swé.“ — A nemusjli se totéž
) W iz geho dü w od ny spis : „V ertheidigtiug der W ahrheit der
christlichen R eligion . H alle 1 7 6 0 . —■
v yznali o křestanských mučedlnjcjch, a o těch
tjm wjce, gešto magjce zgewenýxn učenjm Božjm
rozum swůg oswjcený a srdce sv é duchem s v á ­
tým posilněné p rav au šlechetnost života a z nj
pocházegjcj věčnau blaženost eo neylépe znali, a
tudyt rádi za ni obětovali svůg v e zd e g šj, p o mjgegjcj živ o t? Co tam sv á tý Pawel v listu svém
k Židům v kapitole l i o mučedlnjcjch starého zá­
kona napsal: že skrze wjru silnj učiněni gsauw
bogi, — že gich sv ě t nebyl hoden, a že všickni
swědectvjm v jry v pjsmjch svátých schváleni
gsau, ao trpěli posmjvánj abitj, nad to i vězen]
i žaláře; ač kam enováni, sekáni, pokaušjni, me­
čem zm ordováni b y li: to tjm wjce o mučedlnjcjch
nového zákona řjci se musj, gelikož, gak ten­
týž Pawel sw ědčj, Bůh pro ně geště něco lepšjho obmýšlel, —•
T ut ale namjtá protestantský spisow atelpan
M ahlmann: „že, prý, snadněgi gest pro prawdu
u m řjti, než pro ni trpěti, a že nepoznané mučedlnictwj tak mnoha šlechetných dušj wýše sep o wažowati a odplaliti m usj, než u giných wyceděná k rev . “ *) — Že tento geho úsudek naskrz
prawdiwý nenj, snadnot gest každému rozhodnauti. Gá dokládám k to m u : co pak onino swatj
m učedlnjci, o nichžto zde řeč g e st, a kteřjž pro
prawdu smrt podstaupili, se přitom fa n a tic k y
*) Tíyllě M ahlmann po dlanhá léta wydawatelem časopisu nazw aného ! v D ie Z eituug fnr die elegante W elt, u — kte­
rýž w Berlině w ycházel* —•
zachovali ? Co pak skrze neyukrutněgšj muky a
neybolestněgšj utrpenj, kteráž i za délšj čas wolnau,
slálau myslj snášeli gsau, nedokázali dosti nadobyčegnau moc a statnost ducha swélio, kteráž od
každé f a n a ti c k é powahy welice vzdálena gest?
Bylat to snad ctnost gen gednotných lidj, kteřjž
podnikli ten šlechetný Log ? Nebyloliž to nesmjrné množstwj lidstwa každého w ěku, pohlawj
a powolánj, kteréž na potvrzenj prawdy wjry
Iíristow yživot akrew obětowalo gest? — Agalc
wysoce musj ta gegich smrt giž proto wáženabýti,
ana tenkráte prawé wjře tak slawným swědectwjin byla , když giprotiwnjci gegj ze země chtě­
li wyhladiti; kdež tato wygewowánj gegj Božské
moci tak zázračně působila na weškeren svět, že
obyvatelé gelio, gsauce puzeni gakaus nadpřirozenau mocj, k té wjře Ivristowé walně se při­
znávali, — W ě ru ! nemálo tě křestanstwj tjm
zjskalo , že množstwj prawých svých vyzna­
vačů takové udělilo sjly , že s to b y li, prawdu
geho ism rtj swau zapečetili, a pro wyplýwagjcj
z něho blaženost i ueywyššj, neysladšj blaho svět­
ské naprosto opowrhnauti. Každý, kdo zdravý
3iiěl zrak, musil zde widěti působenj moci Božj.
Mnohá bludná, mucedlnictwo křestanské křivě
posuzugjcj mysl měla by se giž tudy napravili,
když powážj , že tenkráte svět nad tolikými sla­
vnými wjtězstwjmi wjry našj užási a trnul, au
Nero, D o m i c i a n , D ec iu s nad n jv y řk li gsauzká­
zu ; an se gednalo o gegj wyhlázenj. Nelze tedy
ztenčili sláwu těchto až k smrti wěrných wyznawačů Kristowy w jry ; nelze zatemniti gegichzá­
sluhu, kterauž gich práwě křestanslcé ulrpenj a
hrdinské smrti podniknut], kdež toho žádala čest
Bož) a oswědčenj prawdy swětu. tak spasitedlné,
tak velice zwelebugj. *) —
Gedná o této ocl tak mnohých lid) přeznané
wěci mistrně učený a nábožný pan Gindřicli San­
der, kterýž z oněch staršjch gest Protestantů,
kteřj geště wěřili w božstw] Ježjše Krista a učenj gelxo, a wspisech swých nám mnohé dů­
kazy ducha swého křestanského zůstawili. „Stá­
lost, s kterauž mučedlnjci trpěli,“ w ece, „učenj
prawdy Božj we swětě zachowala, — a i samo
gich utrpenj, srdnatost gegich, s kterauž w něm
w ytrw ali, ltrew gegich, kterauž wycedili, staly
sé úrodným semenem, z něhož ta prawda nowé
potrawy a sjly podosáhla. Bylo giž častěgi zna­
menáno, že krew mučedlnjků mrwila pole cjrkwe,
tak že wždy pak plodněgšjm a úroduěgšjm bylo.
Astalot sewprwnjch časech wjce než gednau, že
mnoho gich, widaucjcli mučedlnjky umjrati, gako
křestané s mjsta poprawnjho se naw rátilo, ano i
sami kati, kteřj gich odprawowali, geště při
poprawě za křestany se prohlásili. Tito lidé do­
*) Praw j též slow iituý Spitťler w swé cjrkewnj h is to rii: „Když
m nohdykráte i skrze Eeyiwrdšj osudy rozujcený enthusiasmus přisp] wá k rozsjrenj lži, proč pak hy i k rozšjřenj praw­
dy nic přispěti n e m ě l ? ' 4 Co protiw njci ucetij K ristow a na
gedué straně připaustěgj, to zapjragj na druhé , odkrýwagjce tudy sami swau praw dy nem ilow nau m ysl. —
mýšleli se, že kdož tak umřjti mohli, o prawdě
učen] swéhoj pro kteraužto trpěli, pewně muse­
li přeswědceni hýli, a způsob , gakýmž trpěli*
učinil z nich postaupence pronásledowané praw—
dy. W jiní sice, wece Sander dále, že to wšeza
našich dnů za gakaus š-jlenost a mysli ztřeštěnost
pokladagj. Ale nechat w oněchno obrácenjch,
nechat w smrti oněch trpitelů galcés mysli rozhor­
len] widěti gest. Takowážto roznjcenost ducha
dobra gest we swětě, bez n] nic welikého nemůž.
se stati, bez nj aniž gakýr dobročinný úmysl
we swětě nemůž wyweden býti. Neeh každé my­
sli roznjcen] tak dobré powahy b ý ti, a k tak
wznešeným účelům směřowati , gakož to u mu­
čedlníků bylo : tenkráte g estw ru k au stwořitele
mocným prostředkem k wyweden] swatých úmy­
slu geho. Bylt to dobročinný duch nebes , kte­
rýž zaugjmage ony wýborné duše nad se]>e samy
gich powyšowal, atak staly se nástrogem Božské
prozře tedlnosti k zachowánj spasitedlného náboženstwj, a k rozšjřenj geho na wšecky potomnj
wěky; tak ono mnohem pewněgi bylo zde zaro­
zeno, než by se rozmařilým a nádherným žiwotem geho prwn]ch wyznawačů bylo mohlo založiti,u *) —
Takto owšem smýšlj prawý znatel a ctitel
wjry Krislowy o oněch wznešených gegj wyzna) Wiz geho m nohoeenuý spis „ a P rozretedlnosti a djl' II I. str.
Í4 9 — 151.
wačjch, genžto pro ni mučéxllnickau smrt podstaupili. Slyšme wšak oněch lid j, kteřj bud te
wjry neznagj, aneb znagjce gi ze zlé wůle gi tupj, kterak o gegjch mucedlnjcjch saudj. „Bylat
prý, ta gich stálost w utrpenjch gen gakás u r p u t i 1á m y s l a z a t w r z e l o s t , — tak se domýšlj Antoniu, nazwaný m udřec; — bylat, prý, to
gakás šj 1 e n o s t neb w z t e k l o s t , — tak to
E p i k t e t wykládá , nazjwage proto mucedlnjky
homines p a r d b o l a n o s , gakž gistý druh lidj pogmenowán býwal, genž se samowolné s ljtými
zwjřaty potýkáwak Gistý Cecilius u Níinucia Fe­
lixů opět pokládá gich mučedlnictwj za neslychanau p o š e t i l o s t a o p o w á ž l i w o s t , gešto prý muk přjtomných si newšjmagjce , nastawagjcjch wšak a negistých se bogj, a když po
smrti opět z nowého umřenj strach m agj, tady
se smrti nic nehrozj. *) —
Mnozj newěrci
držj opět to gich hrdinské smrtj pohrdánj za
gakaus epidemickau d u c h o w n j n e m o c , gakáž gednau přepadla Lesbické djw ky, a w pozděgšjch časech Lyonské ženy, gjžto gsauce pu­
*) P ro h m ira stultitia et incredibilis audacia, — dj Cecilius —
spernunt torm enta p resentía, dum incerta m etuuut et futura :
et dum m ori post m ortem tim ent, interim m ori n o u tim ent :
ita illis pavorum fallax spes solatia rediviva blan d itu r.“ —
Byliť křesťané zagisté lépe než Cecilius o nesm rtedlnosti du­
še a budauejm žiw otě přeswědeeni. P ři gelio smýšlenj moMať owšem ona propow jdka E nniusow a prawdiwá b ý ti:
„Strachtě w šecka m audrost w yhnal z ducha mého- ; Pavor satóeutiam omucin m ihi ex anim o e-xpulerat.“
zeny hromadní- do praudu wody wskakowaly a
sc utápěly. A tak giné a giné nemotornosti newčrcowe předstjragj, gen aby to, eo práwě cjr—
kew katoliekau wyborně šlechtj , uwedli w leh­
kost. Posléze přicházj V o l t a i r e , ten w.šeeh newěrců w'stoletj osmnáctém arciotec, se swým w jru křestanskau tupjejm spisem : ,,L a Raison p a r
Alphabet,Ci — a po Ale xa nd ro ws k u ten G o r d i­
cký uzel rozetjná, prawě: „ M u d r c o wé b y
tu w ě c r á d i d ř j w e w i d é l i o č i m a s w ý m a , n e ž g i u w ě ř j. “ #) Ó lech přeslawných mudrců ! — Když tento protiwnjk křestanstwj
gednalc v šeck o , co o mučedlnjcjch cjrkewnj hi­
storie wyprawuge , uwádj w pochybnost neb po­
směch, tak gednak zase tyto swaté trpitele bez
rozpaku k f a n a t i k ů m čili ztřeštěncům přirownáwá. „Toto wšak přirownánj, důwodně prawj Pan z,
h e l i e m , nikoliwěk mjsta mjti nemůže. F a n a tikoi/vé. neswčdčj o žádných činech neb stalých
věcech, alebrž domněnky toliko zastáwagj, gimiž.
pošetile pogati gsau. Pocestuj, rozšafnj swědkové sldádagj swčdectwj o tom, co sami widěli gsau.
Kdož to činj , ten negistj nic z p - a u h é u r p u t i l o s t i neb z gakéhos z d á n j a w y m y š l e n o s t i . **) Gen tedy nestydatý sudič aw tipáček Voltaire a geho postaupenci mohau rnuče) )5Maís les Philosophes voudřaient avoír vtt to m cela de leurs.
„ yei« avant de cro ire.“ — Sfeconde P artie. Pag. 6 4 .7 0 . —
) Wíz geho w ýborná pozuameuánj k spisu P . Piacina : „Re-,
lig io n , eiu G emälde in seehs G esängen.“' M anheim 1822;. —
dlajky za f a n a t i k y vyhlásili. Bylot giž mnoha
takowých mudrlantů, genž-na tuhau uzdu se pogmauti měli, aby tak netěkali w swe pošetilosti, a
co wzhledem wjry zasluhuge neyhlubšj vážnost,
nečinili předmětem úsměšků aporauhaňj.— Qdevřem e pak swé o Či! lide pak u nich widěti gest
gakaus přepiatau mysli roznjcenost? Kde pakgaké šjlené sobě počjnánj ? „Newjm ani toho neymenšjho,“ weee šlechetný Nosselt w svrchu uve—
děném spisu ^ 2 6 6 , „čjmžsby se dowoditi mohlo,
že tito prwnj křestané En th usiaste b y li; le (by­
chom tu gegich spauilau žádost, i giné té blaže­
nosti , kterauž w učen) Kristowu nalezli, účastné
učiniti, gižto každý ctnostný člověk, každý pij—
tel lidstva a náboženstwj mjti musj , přepiatau
roznjcenostj čili enthu sia sme m nazwati chtě­
li,“ .*) — Ó! kdož gich wydáwá za enťhuslasty,
nezná ducha, nezná oněch darů, gežto p r a wd a a w j r a, do sebe magj. O b ě t o l i k o g ed no g s a u , g s a n c e p o w ž d y m a n d r o š t i
v ě r n é ; nikdý gegich podstata nenj přepatá/ím tasie. Diwoká toliko vášeň nenalezne gich sto­
py , a ma«jcj prostřednj cestau krácetiy wšecko
přes přjliš dělati bude* **) —
*) Práw ě tak trefně odpow jdá P . Nosselt na nám jtku odpádíce Jnliana : „Ž e prý prwnj křesťané gen sama láge a lu>za "byli,“ řk a : „M nohý flow ěk to pauze hanliw ým slowem
chce dosaditi, čehož statným i důw ody dokázati něm už.“ V i*
f. 268 — 2 7 1 , z nichž krásně w iděti, gak tato wěc sepowažowati má. —•
* * j Tak gjmawě pěge P au z Kelleru. w sw ych swrchu uwedených
jjoznameuánjch :
Kýž by tedy ti a takowj lidé naučili se ži­
vot těchto oslavených trpitelů aspoň talc dalece
znáti, aby neupadli voh av n au nepravost, gjžto
každý vinným se činj, kdo šlechetné duše 'zlo­
volným posuzovánjm zohyžduge! —
Když my v gich životě p r á v ě m ra v n a u
s n a ž n o s t shledáváme, tento život svůg p o vždy dle slova Božjho uspořádali, tak že v ú plné pravdě o nich řjci se může, co se v Řeckém
přjslowj p rav j: „ Pij[ta ■dettov xavcov ßis“ ; kdyžtS
gegich tak svátá a neunavená gest péče, t o , co
duši lidské neydražšjho , totiž p r a v é n á b o ž e n s t w j , zde rozšpiti; když na gegich karaktéru c t n o s t i nalezáme, kteréž tehdeyšjmu zná­
mému sv ětu n e z n á m é byly ; když p r o p r a w du bez všeho wlastnjho zisku duši svau dáti
gich spatřugeme; když posléze widjrne, ani co
dokonalj mučedlujci t é . s v a t é v ě c i , pro kterauž umjragj, z j s k a g j i p o p r a v c e s v é, což
sám P. K l i n g e r , znamenitý spisovatel vělcunašeho, gehož si však s těžj za v zo r v mravnosti
,,V er also spricht, misskennt den Geist und jene Gaben,
So W ahrheit und Religion tie f an sich ha"ben:
Sie beide sind nur E i n s , sind stets der W eisheit tre u ;
Nie ist ihr W esen überspannte Phantasey.
Nur wilde Leidenschaft wird ihre Spur verfehlen,
Und statt der M ittelstrasse die E xtrem en w ählen. ‘
Sám A rrián . pohanský roudřec za času Cjsafe Iíadriáua, nazjwá stálost mueedlnjků aÓiatQ(JpU(V: inflexibilem consiantiam, a nemohlť gináce , než si gich wysoce w ážiti , geiikož
gich za prawé pokřtěnce držj, s rozeznáw á od o n ěch n o ,k tef j , ap, pokřtěni b y l i , w jru K ristow u usty toliko , ue ale
skutky wyznáwali.
W . A rria n : E pist. I . 2. c.'9 .
a nábožnosti vezmem, pokládá velikým důkazem
ctnostného Člowěkabýti: tutby v ěru ! každý povážiti měl, gak svaté mysli, gak wznešeného
ducha byli. — Kterak nám musj k srdci býti, an
konec swatého mučedlnjka Š těp án a rozgjmáme.
Tento velebný jáhen, když službě Božj veškeren žiwot svůg v ěnoval gest, snaživ se Bohu
neysvětěgšjmu vždy v je a vje podobným býti;
když vraucj geho křestanslcá láska tolik lidstva
zde oblaživši nesčjslných sobě položila zásluh,
— geště umjrage za katy své hlasem velikým do
nebes o milost volal, ř k a : „P a n e ! n e p o lc 1ád e y .g i m t o h o za h ř j c h ! “ — Svatý Pavel,
gehožto ž iv o t, an na v jru K ristovu obrácen byl,
nekonečný gest činů velikých, svátých a dobro­
činných ře těz , až do poslednjho dechnutj konal
slavně apoštolský svůg úřad, odkud se stalo, že
sjmě učenj Božjho, od něho tak hogně rozseté,
giž po mnohých končinách světa, výborně kvet­
lo. Tento vznešený muž, gehož, gak s á m v listu
k Rjmanům 8, 35 — 39. svědčj, n i c n e m o ­
h l o od lásky ku Kristu odlaučiti, — gakauž pakza
svau c tnost od světa odplatu vzal ? Člověče drzj,
kterýž tak rád, co svátého gest, tupjš, zpytug
geho život a užasni : I ontě pro v jru Kristovu
mučedlnickau smrt trpěl. A tauž smrtj Petra, Ja­
kuba a giných nesčjslných život křestanský korunován gest. —
Když v prwnjch stoletjch cjrkwe Kristowy
k onomu divadlu, kde gegj vyznavačové tak
velebně, tak vznešeně wjře samospasitedlné dáwali sw ědectvj, obracjme svých. očj ; opět shle­
dáváme , že dokonalým (TeAotote) toliko dostáwá
se té převeliké cti, že utrpenjm sv ý m , smrtj
swau Kristovo oslavili náboženstvj. Takte u nnel P o l y k a r p , J u s tin a ginj, gakž nám toho
E usebius v 4 té knize, kap. 15, 16. a v knize
Yté kapit. 1. zprávu uděluge, uváděge tam poznamenánj ga ll ik a n sk ýc h mučedlnjků, kteréž kře—
stané W j d č n s tj (Yienne) a L y o n š t j we franské
zemi cjrkvjm Asiatským gsau odeslali. 5 gasnau,
utěšenau myslj předstaupil kmet Pol \ a r p před
pochopy s v é , a sladký pokog obývtii w srdci
geho, an před Proconsula přiveden byl. Iíte raktě zaswjtala geho vznešená ctnost v ů či všech
přjtomných, když podanau sobe svobodu: „Bu­
ll e 1i p ř i s a h a t i v e g m é n u C j s a ř e a z 1oř e č i t i K r i s t u,“ weliltomyslně zavrhl. „Kte­
rak bych mohl,“ odvec e Poly kar p, „gesto giž 86
let K r is tu svému slaužjm, a od něho tak milo­
stivě zachován gsem , — kterak bych mohl ge­
mu zlořečili ? “ Rozhněvaný vládař nad odpo­
rem geho, a vida, že ho pohanstvj zjskati nelze,
knpálenj geg odsaudiU A patřte nynj na toho­
to velikého mučedlnjka, vizte, kterak i při smr­
ti své mysl pravého vyznavače K ristova progevuge: v stau p iv na hranici modlj se a dělcuge
Bohu, že g e g k o r u n a u t a u t o t a k n e b e ­
s k y o s l a v i t i r á č i l . *) — — —
*) Komutě Voltairuwspis „La Raisem par Alp habetc‘ —tento
Izde tedy ti neyšlechetněgš] toliko, gimžto
•wjra Kristowa liíawnjm uceleni byw ši , nižádným
postranným záměrům nebyla podřjzena, tak neo­
hroženě , tak wj těžně bogowali, anto ginj neprawj krestané, kteřjž z w jry , gako’žto Quintus z
Thr ygi e, učinili nástrog swýclx sobětných úmy­
slů, klesali agi ohavně opauštěli. *) W onomno
času, o němž pjsmo swaté p raw j, že k a ž d ý ,
k d o ž w á s z a b i g e, d o m n j w a t i s e b ude,
že 1) y B o h u t j m s 1 a u ž i í, E p a g a th us toliko,
S a n c t u s , Att alu s, B l a n d i n a , a t. d , bog smrti,
Božskau gsauce mocj ozbrogenj, co swatj rekové
podstanpili. Gakpowyšuge se duše naše, an Bland i n a , g-sauc wznešena nad útlost v ěk u svého,
neohrozenau srdnatostj lc mučitelům -svým v o lá :
„K r e s t a n k a g s e m — n i k d o z n á s n e v ed e z l ý ž i v o t . “ — Když oni no hroznými
mukami ztrýzněni, a na těle z cela zemdleni, vr
duchu však silni gsauce, všecko welikomyslně
snášegj, a učenj Kristowo, za prawé ge uznawše,
bohatý sklad w s e c h o hav n ý ch Ižj a hindů , znám gešt, ten
v ě d ě li bude , gaké lam tento p o c tiv ý sp iso v atel (! !.')} za
kterého se v y d á v á , v oddělen} „ M i r a c l e s “ nadepsaném,
nad smrtj tobo lo v elik éh o sv átéh o úsměšky tropj ! Kdyby
gediný toliko paprslek ctnosti s v . Polykarpa srdce toho new ěrce byl p ro n ik l, nebyl b y se stal takým svatorušiteleffi,
gakyíž skutečně b y l. P ra v d iv ě o n ě m napsal n e s m r t e l n ý hra­
bě Jo sef de Maistre we v ý b o rn é Své knize „Abendstunden
zu Petersburg 1 8 2 5 cJjl 2hý : „ Ž e w z a h r a d á c h k ř e ­
st ' n n s k é h o d u c h a a n i k v ě t i n k y u e n j , k t e r é »
b y t a t o h a u s 6 11 k a n e b y l a p o š p i n i l a . “ —
*) V izE u seb ia cjrkewnj historii knihu IV . kap. 1 5 . —
krwjswau potwrzugj, slawne wolagjce: „Ni c t a­
d y íi euj s t r a š l i w é h o , k d e g e s t o t c o w a
láska, ni c t a d y t r u d n é h o , k d e s l á w a
K ř i s t o w a g e s t . “ *) — ’ Točit tedy každý,
kdož spanilých citů gsi schopen, gakýmž duchem
lito swatj Irpitelowé byli rozníceni! __
Kdož by si wšalc mohl pomyslili, že i w té ­
to wěci w cjrkwi našj s 1 i n n a u nalezneme
s 1r á n k u ? A předčet se nám smutná namítá zku­
šenost, kterak i mezi křestany m arná, nečistá
mysl welehnau wec zóhawuge. Tak gakož smrt
oněch swatýchkřestanských reků byla světlým
důkazem o božstwj K ristové w jry ; tak gj opět
utrpenj mnohých pozděgšjch wyznawačů weliké
cti nepřinášj; práwě gakož gsme swrchu pohany
viděli, kteřjž též byli mučedlnjci marné swé
mysli. —
Těchto trpitelů zkřestanstva nepodgjmal či­
stý duch Božj, negednali dle poznánj křestanské
prawdy, alebrž wášně, obzwláště pýcha, vlád­
ly w gich srdcjch, tak že P. Dannemayer w tom
pádu dobře gest napsal: „Že mučedlnjci, totiž
l i d é , kteřjž sedjce u wězenj giž na smrt odsauzcni
byli, g e š t ě v š e c h l i d s k ý c h k ř e h k o s t j
*) W. Eusebla lib. cit. knihu V, kaj), 1 . —* „jllljÓiV (po(}E~
qóv , onov nwCQÓg áyanrj, (.itjóev ccÁyEtvor, ofiav XQigóv
OOga. “ — Že z M artyrologium , ueb Passionalu sw. Cjrkwe
KjmsUé, gelikoz žw elikého m oře, zde uékolik' toliko krupěgj
wywažugem, netřeba snad ani připom ejiatiti, —
Casop,
p,
K ato!.
Dueti. f. 3«
26
s e s e k n e s l o ž i l i . “ *) — Magjče do selíc
mysl, swětskau marnostj zapácliagjcj, přikládali
utrpenj svému přjliš velikau zevnitřnj s lá v u , a
tudy se slalo , že v š e c k u v 11 i t ř n j ce 1111
p o t r a t i l o . Gegich samosvognosti a pyšnému
o sob3 domnělí] měli i neysvětěgšj zákony cjrk ve ustaupiti , na nichžlo krásná cjrkevnj kázeň
gediné byla založena; protivili! se vyřcenjm
biskupovým, an od nich schváleným zlosynům,
gakoby giž právě kagjcj L y li, přjstupu do cjrk ve tak dlauho zbraňovali, dokudž Jjy nepro­
šli stupně vykázaného pokánj, a tak svatosti
cjrkve, hodnými se býti dokázali. **) —
Auslcoky a marnj obmyslové gisté Panj Lucilly, kterauž nám cjrkevnj historie v známost
u v á d j, zřegmým toho důkazem gsau, a gestit z
nich v id ě li, gak náramnau geště přjcliylnost ti­
to mučedlnjci lcpozemským věcem měli, nehledagjce vždycky v u trpenjch svých což Božjhoa
právě spasitedlného gest. — Gaké Loge musil
*) V . spis geho : L eitfad en in derKirchengesch ichte. 4Theile,W ieu
1 7 9 0 . — v němž gednotné částky dobře v y p ra c o v a n é gsau;
ducha v šak v ů b e c , gjmž tento spis cjrk ev n j historie gesi slo­
žen, nik o liv ěk nechw áljm e, z v lá ště kde P an spisovatel tak
rád protestantskau pěge pjseň ap rjležito sti hledá, kde by o hla­
v ě našj s v . cjrkve gen cos potupného řjci m o h l. Gesti z
toho v id ěti , v gakém v ě k u kniha tato, magjc katolickau bý­
ti , složena byla. — — —
**) P>yloť tehdáž té svatosti
cjrkve tak b ed liv ě šetřjuo , že gégj pogem za časů našich,
gak Spittler ne bez d ů v o d u v sv é cjrk ev n j historii prawj.
takm ěí zm izel. — — —
proti nim podniknauti weliký biskup Cyprian
tento slawný hagitel cjrkewnj kázně ! Gclt o horInvost pro zachúwáirj swatého řádu w katolické
cjrkwi byla pro gich neprawé osobenj neproniklau hrázj, doswědčugjc wšak nám, gak wadnáa
tudyt bezcenná byla mrawnost těphto neprawých
mučedlnjků. —
Kterak mnoho musila ale tehdáž cjrkew skr­
ze to trpěti, an hodnost a swatost prawé \vjry
od takowýchžto wyznawačů tak náramně přeznána a uražena byla, zwláště když powážjme, že
Avelicj gegj odbognjcij LucicLn, Celsus, Julián
wšecku swau ostrowtipnost a dialektiku na i:o
wynakládali, aby g iw potupu a lehkost uw edli?Gakož wždycky, tak obzwláštně tehdáž potřebj
bylo, aby krásná a swatá uoenj K ristow a, aby
mysl gich prawých wyznawačů též wkrásných a
swatých skutcjch se wygewila,gelikož před bystrostj a zlowolnostj gegich ljtých nepřátel nižádná
wada, nižádné poklesnutj nemohlo se ukryti, a i
chyba gednotliwých lidj ráda sc weškerému křesíanskému zboru za weliké přečiněn) přičjtala. —•
Tato trpká zkušenost předceí ale prawdy milownélio člowěka nikoliwěk nezaslcpj, abyměraii
od těchto neswatých mučedlnjkň wzatau měřil
onyno slawné trpitele, gegichžto swatosli gicli pod­
niknuté mučedlnictwj skwostná koruna gest. S n a dn o t ě d o z r a l á p š e n i c e od k a u k o l e k
r o z e z n á n ] . A gakož nikdo krásně založením
zahradu, w iijžto množstwj čilých plodných stro*■ *
/
mů a spanilých květin k nalezen], proto neioz—
m etá, že tam též mnohý nákřivly strůmek, mno­
hé ostj v iděti gest: právěž tak nikdo proto ctnost
nezapře , že gsau též lidé, genžto gj sobě napro­
sto nic nevážj, a protož žiwota sweho nj neokrá­
sí ugj. Každýt má na spravedlivé váze vážiti
zásluhy svých bližnjch. D e y t e ž , co g e s t
B o ž i h o , B o h u , dj Božský Spasitel náš.; — a
d e y t e ž i c l o w ě k u , což g e li o g e s t, tak
opět šlechetný lidský saudce p r a v j; a tut prav a
ctnost ukazuge se powždy v p ra v e n i světle, anezastjnj t gj temnost, kteráž nepravosti určitá gest.
Běda člověku, gehožto winau by ctnost zatem­
něna a nepravost oslavena byla ! O takových/-1
to lidech, c o svátých mučedlnjldi se týče, v kni­
ze maudrosti 5, 3 — 5 napsáno stogj: „ T i t o t
g s a u , z n i c h ž gs me n ě k d y p o s m ě c h
m j v a l i , a k t e r é ž g s me m ě l i za p ř j s l o v j p o t u p n é. M y b l á z n i sa u d i l i g s m e
ž i v o t g e g i c h za b l á z n o v s t v j , a sko­
n á n ] g e g i c h z a n e p o c t i v é : Ay! gal ct
gsau p o č t e n i m e z i s y n y Božj mi , a
mezi sv á tý m i gest
los gegich.“
•
4. P oslau p n o st p apežů R jm sk ý c li s p řip o génými pamětnými událostmi.
Od Jozefa Mír. K rá le , kněze cjrkewnjho \v Branné»
S t o 1e i j I .
1. Sw . A poštol PE T R , zw oleu léta 33. t l eta 68.
Slawen byl cjrkewnj snem w Jerusalemě, na
němž sw. Matěg na mj-sto Jidáše zrádce-Kristowa,
za Apoštola zwolenbyl. (Skutk. Apošt. 1,23. 28.)
L. P. 34. slawen byl sněm w J e r u s a le m ě I I , , na
němž S. S. Apoštolowé ku přisluhowánj stolu chu­
dých sedm mužů wywolili. (Skutk. Apošt. Kap,
6.) L, P. 44. S. Apoštol Petr poneyprw do Uj­
ma přišel, aby Šimona čaroděgnjka, gegž-Pijma­
ne co Boha clili, potlačil a potrestal. Tu také 1.
P. 45. cjrkew řjmskau, a stolici wrchnj zpráwy
cjrkwe založil. L. P. odešed zlljina do Jerusa­
lema se odebral, kamž iginj swatj Apoštolowé,
to liž Paw el, Jan, Jakub, a Barnabáš pokynut jm
Božjm se sešli, a tu gelikož wrclmj řjditel'ejrkwe
strany obřjzky azachowáwánj zákona Mogžjšowa
w Antiochii wzniklau rozepři rozhodl a upoko­
j i l . Skutk. Apoštl. 15, 29. 30.
L. P. 56. umřel cjsař řjmský Claudius, po
němž panowati počal Claudius Domitius Nero. L.
P. 59. S. Apoštol Pawel co wězeu- do lijma při—
veden b y w, až do 1. P. 61. u wezenj držanbyl,
odtud pak, gakgeho Bjmanúm z a s l a n ý list svědčj, do Španhel se odebral. Téhož 61. roku kře-
stáné ze zapálen] Ujma bywše ohwiněiíi, hrozné
snášeli pronásledowánj.S. Apoštol Petr, genž brzo
do té, a brzo do giné kra giny k zaldádánj nowých
obcj křesianských z Řjiua odcházel, a sw. Apo­
štol Pawel, genž tehdáž nepochybně wSpaňheIjch Ewangelium kázal, o tom pronásledowán]
křestanů w Kjmě uslyšewše , do Řjma se odebra­
li, kdež 11 a rozkaz cjsaře Nerona g ati, do žaláře
wsazeni, a 1. P. 68. 29. čerwna umučeni byli.
Téhož 68. roku 10. Čerwence cjsař Nero, ukrut­
ný křestanů pronásledownjk se zabil.
S, Apoštol Petr gakožto wrchn] řjditel cjr- ,
kwe nařjdil, aby památka radostného přjcliodu
Kristowa na swět (Čas Adwentnj) každoročně po
Iři celé a geden necelý týden slawena byla. O11
také, čas čtyřidcetideunjho postu ustanowil, a
nařjdil, aby den památky z mrtwých wstáuj Kri­
stowa wždy w neděli se slawil.
2. Sw. LINUS, zwolen leta 68. f leta 78.
To byl ten, gegž sw. Apoštol Petr, a n z íljma do rozličných kragin k zakládán] nowých cjrkwj odcházel, swým pomocnjkem, čili mjstodržjcjm, i sCletem učinil. Linus w městě Ujmě, a
Cletus w pxedměstjch IV]ma auřad náměstnictwj
k onal.
L. P. 70. 74. 72. bylo obležen] města Jerusaléma od íljmanů, aauplná zkáza geho, při němž
na 1,000,000, židů zahynulo. L. P. 80. cjsař
řjmsky Yespasiánus umřel, po němž panowati
l^iočal Titns Yespasianus. Tento svátý papež
uařjdil, aby osoby ženské neginák, nežli s přikrylan hlawau do clirámu přicházely.
3. S w . CLETU S, zw olen léta 79. f lé ta 93.
Za gelio cjrkewnj zprávy umřel Titns Yespasiánus cjsař řjmský, po němž panovali počal
Idavius Domitianus.
4. S w . K LÍM EN T I. zw olen léta 93. -j- léta 102.
L. T. 96. 18. žářj umřel Flavius Domitia­
nus, cjsař řjmský, po němž panovali počalNerva Cocceius a panoval až do 1. P. 98. Tento
swatý řjditel cjrkve Božj nařjdil, aby kněžj sv a lau Mešnj obět konagjcj přjslu.šným posvátným
rauchem se odjvali. On také Canon Mesnj uspo­
řádal, svěcenj požitků země ustanovil, a nařj­
dil, aby pokřtěný, gak brzo se to stati může,
svátost biřinovánj přigal. *)
S t o 1 e t j II.
Na počátku tohoto stoletj panoval Trajan
cjsař řjmský, genž křestany ukrutně pronásledov a w , 11,000 gich do vyhnanstwj zapudil. L.
1’ánS 101. umřel sw. Jan Apoštol a Evangelista
Páně.
*) Barouii. O doriel Raymuudi T am sinii Compendium A unalium
•Ecclesinsiiconun. S. Hiero.iymi E pist. 1 5 1 . S vcton P lutarch,
in vila n io u is. Hardions AUgem. heil. u . w eltliche Geschich­
te V. T h eil Seite 177. etc. G. Duraud'i in R atiouali Divi.
O lfic. Lib. 6 . cap. II . B. Gaveutus h i Rubrieis Quadrag.
Uomanorum P outificum brevis n o titia a G uilielm o B urio.
{
5. Sw . ANACLETUS, zw olen le ta 103. -J* le'ta 112.
L. P. 104. ukrutné prouásledowánj křesta­
nů za cjsaře Trajana počaté trwalo, ä mnoho tisjců mučedlnjků nebi zplodilo, mezi nimiž i sw.
Anacletus se-nacházel. Tento sw. papež nařjdil,
aby kněžj od swého wlastnjho biskupa, a weřegně swěcenibyli, a aby sw. Mše wposwálnémmjstě u přjtomnosti mnohých, wšcch s. s. wečcři
Pánu přigjmagjcjch, konána byla.
6.' S w . E.YA11YSTUS, zw olen le'ta 112. -¡- le'ta 121.
Za geho cjrkewnj zpráwy umřel Trajan, cj­
sař řjmský, po němž panowati počal Aelius A driainis. Téhož času Basilides, Saturninus, Corpocras kacjřowé ucenj swé o ss. Trogici, o wtělenj
Krista Pána, o Duchu swatém, a o wečeři Páně
roztrusowati počali, gegichž bludy sw. Justin, Athenagoras, Origenes, Tertulian a ginj učitelowé
ejrkwe porazili. Tento sw,papež přikázal, aby w
stawmanželstwa wstupngjcj, dle poslaupného učenj
Apoštolského, od kněze weřegně žehnáni byli.
7. Sw . ALEXANDER, zw olen le'ta 12:!. -¡- leta 132.
Tento sw. papež nařjdil, aby při sw. oběti
mešnj listowé swatýeh Apoštolů (Epistolaě) aEw aiUM 3ia člena ]>yla. On také ku Canonu Méšnjrm; ku památce ulrpenj Kristowa m odlitbu: „Qui
qaam pateretur elc., a modlitbu po Consecracj: „Unde et nos memores,“ připogil. Po­
ručil také, aby dle dodaného Apoštolského uČenj při swalé Mši wjno swodau se směšowalo.
8.
S w , S TXT US I. zw olen léta 132. -¡- léta 142,
Tento swatý ředitel cjrkve wswých do wšeeh
křesianskýeh zemj zaslaných listech biskupem ce­
lé cjrkwe se nazjwá. On poručil, aby p o sv átného nádobj krom kněžj nikdo s& nedotýkal, a
raucho čili .šat, na něgž Tělo Páně na oltáři se
klade, aby z čistého plátna bylo. Nařjdil též,
aby při swaté Mši třikrát S w atý: Sanetus, Sanctus, Sanetus etc. se zpjwalo , a aby při té oběti
památka za mrtwé dle rozkazu sw. Apoštolů se
konala. L, 138, 12, července, umřel cjsař řjm­
ský Aelius Adrianus, po němž panovali počal
Antonius Pius.
9. S w . T IIE L E Q S P H O R U S , zw olen léta 142. f 1. 154.
L. P. 145. Walentinus kacjř počal předná­
šeli bludy sv é. Tento swatý řjditel cjrkwe po­
ručil, aby při swaté Mši: Sláva na wýsosti Bo­
ku se zpjwalo , a aby wslawný den narozenj Pá­
ně od každého kněze tři Mše čteny byly, Gedna
w píil noci, když Kristus Pán se narodil, druhá
nauswjtě, když. od pastýřů ctěn byl; třetj, v e
třelj hodině dennj (t. g. okolo hodiny deváté) když,
den wykaupenj našeho se nachýlil. L. P. 154.,
bylo hrozné pronásledowánj křestauů, w němž i
swatý Theleosphorus žiwot dokonal.
10.
S w . 1HG1NUS, zw olen léta 154. -J- lé ta 158.
Tento swatý papež nařjdil, aby při sváto­
sti křtu swědkowé přjtomni byli. On také řád
swěcenj kněžstwa dle ustauowenj Apoštolského
uspořádal.
11. S w . P IU S , zw olen le'ta 158.
le ta 167.
Za geho cjrkewnj zpráwy 1. 1’. 161. umřel
cjsař řjmský Anloninus Pius, po němž panowati
počal M. Aurelius Antoninus Philosophus, genž,
křeslany pronásledowáti poručil , w kteremžpronásledowánj S. Justin se společnjky swýmižiwot
dokonal..
12. S w . A M G ETU S, zw olen 1. 167. ý 1- 175.
Tento swatý papež obnovil nařjzenj sw.
Anacleta, aby kněžj na swrcliu hlawy swé korunu,
čili ples nosili. L. P. 169. sw. Policarp, sw.
Jana Ewangelisty žák, byl umučen.
13. S w . S O T E R , zw olen 1. 175. -¡'
1. 179.
On přikázal, aby kněžj lačným žiwotem swatau obět Mešnj konali. Aby wpainálnj denustanowenj S. S. wečeře, (na zelený čtwrtek) wšickni wěřjcj ku přigjrnánj neyswětěgšj Swatosti
Oltářnj přistupowali. L. P. 177.178.179. křesíané opět ukrutně byli pronásledowáni, w kte­
rémž pronáslédówánj sám ten swatý papež byl
umučen*
14. S w . E L EU TIIER U S, zw olen 1. 179. t 1. 194.
L. P. 180. 16. břežna umřel cjsař M. Au­
relius Philosophus, po němž panowati počal Lucius Aurelius Commodus, a panowal až do léta
smrti swé 192.
15. S w . V ICTO R, zw olen I. 194. f 1. 203.
Tento swatý papež nařjdil, aby při slav­
nosti Welikonočnj a Swatodušnj křest swatý slav­
né byl udělován, «rodau v čas té slavnosti poswěcenau. Od něho svolán byl sněm v Ujmě,
na němž o Upokogenj rozdwogené cjrkve se gedimlo. lijmská cjrkew slavila Welikonoc w ne­
d uli po Čtrnáctém * díjá toho měsjce , kterýž po
srownánj dne a noci z gara nastal, přjkladem sw.
Apoštolů Petra a Pawla. Cjrkew w Asii swětila lu slawnost na ten čtrnáctý den téhož měsj­
ce, bez rQzdjlü, buď že padl na neděli, nebo na
wseduj den, hágjcse přjkladem sw. Apoštolů Jana
a Filipa. Ze v šak toho čtrnáctého dne i židé
podlé zákona Mogžjšowa Welikonoc slavili, zdá­
lo se cjrkvi řjmské býti nehodné, aby se kře—
stáné s židy srownáwali, a protož nařjdila, aby
ta slawnost vždy v neděli slavena byla,. *)
S t o 1e t j III.
1G. S w . Z E P R lR ím S , zw olen 1. 203. f 1. 221.
Tento sw. papež nařjdil, aby všiekni do­
spělého věku křestané w čas Welikono čnj neyswělěgšj Svátost Oltářnj přigjmali. Přikázal též,
ahy kalichové a mjsky obětuj, ne gako p rv é
dřevěnj, ale skleněnj Iiyly.
Panoval telidáž
cjsař řjmský Seyerus, gehož rozkazem křesíav;-) Dionis. in T raja. A ureli. V icto. Ensebii H istor. E ccles.
HardioJis. heil. u. w eltliche Gesch. V II. T h eil. Card. B aro­
ni ns in. Compendio A nnal. Ecclesiast. T ertulianus contra.
Híeret. G uilielm i B urii Rom . Pontii', brevis notitia.
sťwo ukrutně pronásledowano, bylo. !L. 203 Ší­
ma chus kacyř počal učili-, že maso ne od Boha,
ale od ďábla stwořeno gest, a protože křestané geg
požjwati nemagj. Powstali také toho času kacjři
Patriciím , kteřj saud Eožj zapjragjce, w oplzlo­
sti těla se plazili. L. P. 211, umřel Severu s cjař řjmský, w 70 roce wěku swého. L. P. 217.
slaweu byl sněm Caiihaginensky T., na němž uzawřeno, aby ti, kdož od kacjřů gsaix pokřtěni,
znowa křtěni byli. Tento sněm pro bludnost
tičenj swého od cjrkwe katolické gest zawržen.
17. S w . CA LISTU S, zw olen 1. 221. i 1. 226.
S. Calistus nowě nařjdil , aby ti, kdož vř
swatý kněžský řád wstupugj, dle ustauowenj Apoštolského od manželského lože se zdržowali*
On také manželstwj mezi krewnjmi. přátely zaká­
zal', a půst čtwero ročnjch časů (Quatember) dle
Apoštolského dodaného učenj zachowati přiká­
zal. L. P. 222. 10. Jn ežna umřel cjsař řjmský
Alagabalus, čili Heliogabalus, po němž panowal
Alexander Severus.
18. S w . URBAN, zw olen 1. 226. f 1. 233.
On nařjdil, aby poswatné nádobj při swale
oběti Mešnj užjwané, ne wjce ze křehkého skla,
ale ze zlata a ze střjbra bylo. Nařjdil též, ahy
každý- pokřtěný člowěk dlě ustauowenj K r i s t a Pa­
na, a dle dodaného učenj Apoštolského, od bi­
skupa swatým křjžmem biřmowán byl.
19.
S w . PO N T IA N U S, zw olen 1, 233. f 1. 237.
Oxx nařjdil, aby kněz, prwé nežli swatau
konali počne obět, před oltářem obecxaj zpowěd
IConliteor) se modlil. L. P. 235. 18. března cj­
sař Alexander Seyerus byl zamordován.
20. S w . ANTIlEPiUS, zw olen 1. 237. f 1. 233.
Za zprávy cjrkwe toboto papeže, panowal cj­
sař řjmský Maximinus, genž L. P. 235, na stolec
cjsařský dosedna, křestany ukrutně pronásledo­
val, a 1. P. 238. i s synem svým byl usmrcen.
21. S w . FABIAN US, zw olen 1. 238. |
1. 253.
Za geho cjrkewnj zprávy panoval cjsař
řjmský M. Antonius Cordianns, a syn gebo, a
oba 1. P. 239. návodem Capeliána přednosty
Manritánie zabiti byli.
Pak panowal P upienus a Bainus, kteřj 1. P. 239. od wogslca
usmrceni byli. Potom panowal M. J. Philippus
s synem swým Filipem, až do 1* 249. Potom
panovali počal Decius, v Bubalii, v dobij Pa­
nonii rodilý, genž ukrutně křestany pronásledo­
val. D ivis biskup Antiochenský pj.se, že pronásledovánj to hrozné bylo, tak že křesíané se
domnjvali, že žigj v čase to m , o němž Kristus
Pán předpověděl, ř k a : Bude sauženj takové,
žehy, byt možné bylo, vr blud uvedeni byli i
vywolenj. (Matauš 24, 24.)
22. S w . COPiKELIUS, zw olen 1. 253. i 1. 255.
Za geho cjrkewnj zpráwy umřel 1. P. 251.
cjsař řjmský Decius, pó němž panowati počal
C. Vibius Trebonianus Gallus, s synem swým
Yolusiánem, genž gako předkowé geho křestany
ukrutně pronásledowal. L. P. 254. prwnj cjrkewnj powstala roztržka; nebo někteřj biskupowé na wzdor Corneliowi, Novatiana kacjře za
papeže wywolili. L. P. 255. slawen byl sněm
■w Bjmě proti Novatiánowi, genž učil, že w mo­
dloslužbu wpadlj lcřesTané, bytby i také pokanj
Činili, do cjrkwe pjigjmáiú býti nemagj. L. 1‘.
254. cjsař řjmský Yibius Trebonianus Gallus
umřel: po němž panowati počal Julius Aemilianas,
genž 1. P. 25 i. byl usmrcen.
23. S w . LUCIUS, zw olen 1. 255. f L 257.
24. S w . ŠTEFAN, zw olen. 1. 257. ý 1. 2C0.
Tento sw. papež nařjdil, aby poswátná k
službě Božj zřjzená rauch a dle starého obyčege
cjrkwe byla poswěcena. Nařjdil též, aby ti, kdož
od kacjřů způsobem cjrkwe katolické we gménu
Otce, i Syna, i Ducha swatého křtěni gsau, nowě křtěni nebyli. L. 1\ 259. bylo opět hroz­
né pronásledowánj křestanů,- nebo cjsař řjmský
P. Lic. YalerianuSj genž na počátku panowáuj
swého křestanům přál, pak od čaroděgnjka z
Egypta sweden byw, neyukrutněgi ge pronásledo­
wal. L. P. 260. P. Lic. Yalerianus byl zabit.
25. S w . SIX T U S
II. zw olen 1. 260. + 1. 261.
Za cjrkewnj geho zpráwy powstalo kacjvstwj Sabelianowo, genž učil, že negen Syn, ale
Bůh Otec aDuchswatý z panny Marye se zro-
i
clil, a na křjži trpěl. Po smrti mučedlnické to ­
hoto svátého papeže, za panováxij Publ. Luc.
Galliena cjsaře řjmského podstaupené, v den
třetj také sv . W avřinec Levita byl unmceii*
26. S w . D IW IŠ (Dionisius), zw olen 1. 261. -¡- 1. 272.
Texito wrclmj cjrkwe Božj řjditel, neyprv
v lijme, a pak po celé cjrkwi okršlky biskup­
ské a farnj ustanovil, a nařjdil, aby m rtvá lďestunů těla na patřjejm k tomu ustanoveném m jstč pohřebována byla. Za geho cjrkevnj zpráwy držán byl sním Antioclieiiský II, proti kacjřskému ucenj Paula Samosatenského, biskupa
cjrkwe Antiochenské , geuž Božstwj Kristu Pá­
nu upjral. Aurelius Claudius II, cjsař řjmský
od kuěžj pohanský cli popuzen byw, křestany u krutně pronásledoval, máge za to , že všecko
zle, genž tehdáž na lijm se uwalilo, pro křestany w Ujmě bydljcj bohové naň uvalili. Ten
iikrutnjk mocnau ranau poražen byv, I. P. 270.
zemřel.
27. S w . F E L IX I. zw olen 1. 272. -j- 1. 275.
Tento vrchnj řjditel cjrkwe nařjdil, aby Is
nctě swalých mučedlnjků, na gegich hrobjch
svátá Mše se konala, a kde takových hrobů
nexij, aby ostatkové svátých mucedlnjků pocl
oltářem se zachovali. L. P, 274. cjsař řjm­
ský Domitius Aurelianus gako geho předchůdcové křestany ukrutně mučili kázal. Tento cjsař
usmrcen byl 1. P. 275, v lednu měsjci.
28. S w . EUTYCIíIAJMTJS, zw ol. I 275. i 1. 283.
Tomuto wr dm jmu zpráwci cjrkwe uspořácláiij modliteb při obětowánj v cjrkwi swaté užjwaných se připisnge, gako i modlitby, které
při swěcenj rozličných potrawných wěcj se kouagj.
Za gelio cjrkewnj zpráwy 1. P. 275. zamordowáii byl cjsař řjniský M. Claudius 1 acilus.
29 S w . GAJUS, zw oleu 1. 284. f 1. 296.
Za cjrlcewuj zpráwy geho panowal cjsař
řjmský Diocletianus, genž 1. P. 284. na stolec
wládařstwj dosedna, ukrutným, gemuž ani rowného nebylo, stal se křestanstwa pronásledownjkem. Trwalo to pronásledowánj za celých de­
set let, W gednom toliko mSsjci, gok rownowěcj spisowatelowé poznamenali, na 17,000 křesíauů bylo umučeno. *)
S t o l e t j IV.
30. S w . MAPvGELINUS, zw olen 1. 296. f !• 303,
Ukrutné za cjsaře Diocletiana počaté pronásledowánj křestaníi neustale zuřilo, lento papeží
nařjdil, aby w celé cjrkwi při pohřbu křestanú
rozžaté swjce se užjwaly.
31. S w . MAPvELLUS, zw olen le'la 303. f le'ta 309.
L. P. 301. Cjsař Diocletianus a Maximianus
widčwše , že Křestany žádnau wymyálenau proti
*) Spant. A urel. Vlet. D lonls. Hartliiins b ell. u. vreltliclie Geschichte 1. c. .Tul 1 . Capit. iu vita A ureli. Lamprid. in vila
E ntrop. lib . 8 . Card. Barouius in Com pendio A unal. Eccles.
Euseb. Hist. E ccl. V opisc. in T aclt. 0 t F lor. R om an. Pontif. brevis ítoUtia a G uilielm o Burio , Cauouico Zelhariensi.
lijm ukrutnostj utlačili nemohau, z mrzutosti panowánj se odřekli. Constantin Clilorus aMarcellinus, cjsařowé řjmstj umřeli, prwnj 1. P. 306,
druhý 1. P. 309.
32. S w . EU SEBIU S, zw olen léta 309. f léta 311.
Tento vrchnj ředitel cjrkwe rozkaz obnovil,
aby svátost biřmovánj toliko od biskupů wěřjcjm se udělovala. I za geho cjrkevnj zprávy
pronásledován] křestanů zůřilo. L. P. 306. panovati počal prvnj křestansky cjsař Constantinus
Weliký.
33. Sw . M ELCIIIADES, zw olen léta 311. f lé ta 313.
On nařjdil, aby při službách Božjch svjcnov é s hořjcjmi svjcemi na oltář se v y stav o v ali.
L. P. 313. slaven byl sněm v lijm e proti Donatistům kacjřům.
34. S w . SIL V E ST E R I., zw ol. 1. 314. f léta 335.
W životopisu tohoto sv . papeže se nacházj,
že Coiistantinowi cjsaři, genž malomocenstwjm,
čili vředovinau raněn byl, mnozj tu nepráván
radu dávali, aby z k rv e djtek kaupel si učinil;
což on pláčem matek hnut gsa , neučinil. W no­
ci na to v e snu ukázal se mu sw. Apoštol Petr
a Pavel, přikazugjcj m u , aby ku zhogenj malomocenstwj sv é h o , k S ilvestrovi papeži, ¡^eiiž
před prouásledovnjky křestanstva v skreySi skalnj se krege , se odebral.
Cjsař Constanlin uposlechna radu t u , ku S ilvestrovi se
Časop. p. K atöl. Duch. I , 3 .
27
uchýlil, a křtem swatým od něho [obmyt byw,
malomocenstwj těla swélio okamžité byl zbawen.
L t P. 314. slawen byl sněm w A relatuL,
gemuž sám cjsář Constantinus přjtomen byl. Té­
hož roku slawen byl sněm Ancyransky w přjčině
kázně cjrkewnj. Téhož roku slawen byl sněm
Neoccesarienslcy strany kazue cp’kewnj L. P.
slawen byl hlawnj sněm Nicaúský I, proti kapp—
skému uČenj Aria, genž Kristu Panu Božstwj upjral. Na tenlo sněm sám cjsář Constantin, a
318 biskupů se sešlo.
35. S w . M A llEK , zw olen le'ta 335. f le1:a 336.
L. p. 335 - cjsař Constantin swé cjsařstwj na
dwadjly rozdělil, totiž nadjl wýchodnj azápadnj.
36. S w . JU LIU S, zw olen leta 337. f le'ta 352.
L. P. 337* umřel cjsař Constantin welký.
L. P. 348. slawen byl sněm wCartagu, na němž
Donatistowé kacjřowé odsauzeni, a gegich ucenj prokleto bylo.
37. L IB E R IU S, zw olen leta 352. v le'ta 367.
38. F E L IX (papež nepraw ý).
Papež Liberins prwnj bez titulu: swaty, se
nacházj. On nařjdil, aby lcřestané wpostnjcha
w suchých dnech (w Quatembru) od swatebujho
weselj se zdržowali. Tento zprawce cjrkwe, pioto, že Athanasowo odsauzenj podepsal, z Ujma
byl wylnián, na gehož mjsto Felix byl zwolen,
Felix, proto že Constantia cjsaře (syna Constantina Welikého) ucenjm Ariowým nakaženeho, a
všechny Ariány do klatby dal, z hodnosti papež­
ské svržen, a Liberius opět dosazen byl.
L, P. 359. slaven byl sněm Arminenský, a
sněm Selenský. Do 4fmium v e Wlašjch sešli se bi­
skupové kragin západnjch, a do Selenu v ls a u rii biskupové kragin východnjeh se shromáž­
dili. Cjsař Constantin II.j genž z návodu své arianstvjm nakažené manželky cjrkew katolickau
pronásledoval, umřel l.P . 361. Po něm pano­
v ali počal cjsař Julianus, odpadlec nazvaný, (pro­
to že od v jry v Krista zase 1c pohanstwj odpadl)
křestany hrozně pronásledoval. Umřel LP. 363.
Geho nástupce Fl. Jovinianus panoval až do 1.
smrti své 364. Po něm panovali počal Yalentinianus*
39. S v . DAMASUS, z v o l. léta 367. f léta 384.
Tento vrchnj zprávce cjrkve poručil, aby
žalmové po celé cjrlcvi se zpjvali, a ku konci
každého žalmu aby: Sláva budiž Bohu Otci at.
d. se přidalo.
L. P. 375* Umřel cjsař Yalentinianus, po
němž panovali počal Gratianus. L. P, 381. sla­
ven byl hlavnj sněm Constantinopolský, djlem
v Constantinopoli na východu, a djlem v lijm e
na západu, na němž učenj kacjřské Macedonia,
genž Duchu svátému Božstvj upjral, prokleto
bylo. L .P , 383. cjsař Gratianus byl zamordovali,
po němž panovati počal Yalentinianus II.
40. S w . SIR IC IÜ S, zw oleii 1eLa 385. f léta 398.
Pravj se , že tento sw. papež modlitby Canomi Mešnjho ; Communicantes et memoriam
venerantes etc. sepsal, a mnjchům, aby naknSžstvj svěceni b y li, povolil ; nebo před tjm mnjši
toliko laici byli, gak nám to životopis sw. An­
tonina a Iliiariona dokazuge. L. P. 392. umřel
cjsař Valeiitinianus II, po němž panovati počal
Theodosius velk ý , a panoval až do leta smrti
své 396, po němž panovati počal geho synHonorius. L. 398. slawen byl sním v C arth ag u (v
Africe) na němž 214 biskupů se sešlo, a o
vzdělán) kázně cjrkevnj se gedaalo.
41. S w . ANASTASIUS, zw o l. 1. 398. + 1. 402.
Tento vrclmj zprávce cjrkve přikazal, aby
na těle neduživj a nezdrav] na knČžstvj svěceni
nebyli. Poručil, aby věřjcj , ano Evangelium
svaté při službách Božjch se čt e, stogmo geg
poslauchali, a tak uctivost ku slovu Božjmu, a
ochotnost k plncnj slova Božjho na gevo dávali.
L. P. 401. slaven byl sněm v Carthagu ; 1. P.
402. slaven Ijyl sněm v Milevitáiiu od biskupů
Afrikánských. *)
*) Euseb. lib . 8. N icephor , lib . 6 . et 7. A urel. V iet. O ros.
O uuphr. iu Fase. K epler, in tab. R odul. p . 3 9 . et 43.
Hard ui ns heil. u. w eltliche ! Geschichte 1. c. Card. Raronius
in Compendio A nnalium Eccles. Rrevis liotitia Romanorum
ro u liR cu m a Guilelrao R urio. Socrat. 1. c. cap. I. Sosomenus lib . 2 . S. Hieronym us in Chronic. M arcellin. lib. 2 jT heodorelus lib . 4 . S. A m brosius de obitu V aleu tiu iau i, et
ja Psalmum 6 1 . S. P au lin . E p ist. 9 .
S t o l e t j V.
42. S w . INNOCENC I. zw ol. leta 402. i leta 417.
Tento wrchnj zpráwce cjrkewnj Pelagia kacjře, genž učil, že malé djtky křtěny býti nemag j, prokléw, nařjdil, aby djtky také z rodičů
křestanských zrozené, křtem swatým nowě zro­
zeny byly. Nařjdil též , aby ku památce pohřbu
Kristowa w každau sobotu půst zaehowán bylAby swatá hostie na den památky ustanowenj
neyswětěgsj Swátosti Oltářnj (zelený čtwrtek)
consecrowauá, k welikému p;ítku zachowána by­
la. Ustanowil také, aby při oběti Me.šnj poljbeíi) pokoge se udělowalo. L. 408. umřel Arkadius
cjsař wýchodnj, sýn Theodosia welkého. L. P.
405. slawen byl sněm w T o letu , na němž o p o lcánj těch biskupů se gednalo,, kteřj z kacjřstwj
Brisciliánů powstali..
43. Svr, ZOS1M US, zw olen leta 417. -¡- leta 418.
Tento papež ustanowil, aby w swataa W elikonočnj bjlau sobotu welilcá woskowá swjce ke
cti zmrtwých wstánj Krista Pána, genž w utrpenj a w smrti swé galco uhaslý, w swéin z m rtwých wstánj w nowém swětle se zaslkwěl, swěcena byla. Že ten způsob welkonočnj swjci (Paškal) poswěcowati, giž před Zosimem byl, po-*
znáwá se zPrudentia básujka- křes lánského, genž
celých Í00 let před Zosimem žiw gsa, o swjci
Welikonočnj wpjsujch swých zmjuku činj. Zosimus tedy práwo takowau Welikonočnj swjci po-
swěcowati, které prw gen hlawnjm, cilikathedrálujm chrámům náleželo, i také farářům udělil, L.
r. 418. by Lslawen snem cjrkewnj w Carthagu, na
nímž učenj Pelagiánů prokleto bylo.
44. S w . B O M FÁ C iU S I. zw olen 1. 419. f 1. 423.
Powstala nowá roztržka cjrkewnj, an Eulalius arcijáhen od Šimacha Consula řjm ského , na stolici sw. Petra f na wzdor prawého papeže Bonifaeia usazen byl. Ilonorius cjsař wšak toho neprawého papeže Eulalia z
města zapudiw, Bonifaeia gakožto prawého cjrkwe Božj řjditele potwrdil. Tento papež nařjdil,
aby w den ustanowenj neyswětěgsj Swátosti 01tářnj (zelený čtw rtek) , Sláwa na wysostech Bo­
hu etc. se zpjwalo. L .P . 423 umřel cjsař řjmský
Honorius, po němž pauowali počal Valenliniauus
III* L, P. 420 umřel sw.Hieronym učitel cjrkwe.
45. S w .
C O E L E ST IN I. zw olen 1. 424. + 1. 432.
L. P. 428, Nestorius biskup Cohstantinopolský bludné učenj o dwau w Kristu osobách,
počal přednášeli. On Krista Boha od Krista člowěka dělil, a prawil, že Kristus gako dwě při­
rozenosti, tak také dwě osoby má. 0 blahosla­
vené Panně Marii wšak učil, že matkau Krista
člowěka, ne matkau Božj má nazjwána býti. L.
P. 430. umřel sw. Augustin učitel cjrkwe, bi­
skup Hipponenský. L. P. 431. slawen byl sněm
wEfesuhlawnj čili obecnj III. na němž 200 bi­
skupů se sešlo, a učenj Nestoriowo proklelo.
46. S w . S IX T U S , zwolcxi léta 432. \ léta 440.
Nestorius do Egypta na ostrow Oasim byrw
vypovězen, po krátkém čase zemřel.
47. S. L E W
I. zw olen lé ta 440. -¡- léta 461.
Tento vrchuj zprávce cjrlcwe n ařjd il, aby
darové obětuj na oltáři kaděni byli, a aby ku kon­
ci svaté Mše buď:Ite Missa est, a neb Benedicámus Domino se zpjwalo. L. P. 441. slaven byl
sněm Arausikánský we Francii, na němž o kázni
cjrkwe se gednalo. L. P. 444; slaven byl sněm
v Ujmě, proti kacjřskému učenj Mánicheů. L.
P. 455. cjsař Yalentinianus III. byl zamordován,
po němž panoval Fl. Eparchius Avitus, genž po
dvau na to letech od Ricemera k odřeknutjse pa­
nován] přinucen b y v , v Placentii biskupem byl
učiněn, kde také žalostj sevřen by w, zemřel. Po
něm panovati počal Julius Yalerius Majoranus.
L. P. 448. povstal kacjř Eutyches, genž učil, že
gen gedna v Kristu gest přirozenost, totiž Bož­
ská, njž wSe, co se na Kristu zdálo Božského
hýli, gako pohlceno bylo. L. P. 449, slaven
byl sněm wEfesu II, na němž 128. biskupů se
sešlo. Tento sněm, proto že učenj Eutycha na
něm potvrzeno bylo , od L v a papeže, a celé cjr­
kwe katolické gakožto nepravý proklet a zavržen
byl. L. P. 451. slaven byl IV. obecnj sněm v
Chalcedonu, za panovánj vychodnjho cjsaře 'dartiana, na němž 630. biskupů učenj Eutycha a Dioscora zavrhlo a proklelo. L.P* 457. umřel v ý chodnj cjsař Martianus, gehož nástupcem byl
Lew. Po něm panowal Sevérus L ibius, genž
gesté téhož roku byl otráwen. Po něm panowal
Authemius Flarius.
48. S w . H ILARIUS, zw olen le'ta 461. f lé ta 467.
On nařjdil, aby před slawnostj na nebe
wstaupenj Páně, po tři dni prosby wcelé cjrkwi
konány byly, které toho Času Manxertxxs biskup
Wjdeixský (we Francii) konati počal. L. P. 461.
zamordowán byl cjsař Julius "Valerius Majoráixxxs od
Seyera w Spauhcljch. Teix Severus Libius po
ixt ni aixi rok nepanowaw, usmrcen byl od Bicimeria, 15. srpna 461.
49. S w . SD IPL IC IU S, zw olen 1. 467. f lota 483.
Oix přikázal, aby od wěřjcjch přinesené obeti xxa tři djly rozděleny byly, Prwnj djl aby
xxáležel biskupowi a kněžjnx; druhý djl aby patřil
ku zpráwS chrámu, a třetj djl aby k obžiwě chu­
dých. byl odhodlán, L. P. 472. 11. čerwence
usmrcen byl cjsař západnj Anthemius Flayius,
gehož nástupcem byl Aixicius Olibrius, gexxž ge.stě téhož 472. roku zemřel, po němž paixowati
počal Glycerius Flavius. Na wýchodu , I. P. 474.
umřel cjsař Lew welký, gehož nástupcem se slal
Zexxo Izaurus, genž 1. P. 476, od Basiliska z
wládařstwj zapuzexx, a do wyhnanstwj odeslán
byl. Od toho Basiliska katoljci welkého trpěli
pronásledowáxxj. L. P. 477. král Odoacer toho
Basiliska z wládařstwj zahnal, a do wyhnanstwj
zapudil, kde oni seswau rodiixau bjdně zahynul.
L. P. 480. umřel cjsař západnj Glycerins
Ilayius, po němž, an 1. 485. z wládařstwj ssazen byl, panovati počal Julius Nepos, genž od
Oresta vůdce Gotliu vlády zbaven, a do Dal­
mácie zapuzen, a tam od svých zabit byl.
Po něm panoval Augustulus, genž ani rok
nepanovavv, od Odoacera krále Ilerulů do Lucullanu byl zapuzen. (Lucullan ostrov \ve Wlašjch,
někdy Megarim nazvaný.)
50. S w . F E L IX H. zw olen lé ta 483. f léta 492.
On nařjdil, aby chrámové gen od biskupů
conseerowáni byli. L .P . 491. umřel východnj
cjsař Zeno Izanrus II. SAugustulem cjsařemzápadnjm, celé wládařstwj západnj zhynulo, a lak
zhynulé za 324 let leželo, až teprw Karel W eliký západnjm cjsařem byl učiněn.
51. S w . GELASIUS, zw olen lé ta 492. f léta 496.
Panoval toho času wýchódnj cjsař Anasta­
sius, a Theodorius král Wlaský. Dle kronikáře
Kosmasa neystar.sjho, a Pubičky neynověgšjho,
za tohoto papeže panoval w Cechách prwnj knj—
že České,,genž L P . 480, s lidem swým ze Sarmacie sem přitáhl. L. P. 492. slaven byl sněm
cjrkewnj w Ujme, na němž pravé a původnj pjsmo Božj od nepravého s neywětsj pilnostj se
rozeznávalo a rozsuzovalo,
52. S w . ANASTASIUS zw ol. lé ta 497. f 1; 498.
*) Cassiod. in Chronic. Socrat. lib . 7 . O ros. lib . 6 et 7 . C»
Baronins in A nna!. Eccles. Harduins heil, und w elt. Gesch.
426
Pogednánj .
S t o l e t j VI.
53. Sw. S1MACIIUS, zvolen 1, 499. f 1. 514.
Za zprávy tohoto papeže panoval vychodnj cjsař Anastasius, a vlaský kral Theodoricus.
Hned na počátku cjrkevnj zprávy gelio povsta­
la roztržitost cjrkevnj, an W ávřinec (Laurenlin) Cselius, arcilcněz svaté Praxedy, pomocj
Pešta Consula íijm ského, na vzdory pravého
papeže Simacha , na stolici sv. Petra byl do­
sazen. T rvala ta roztržitost až do 1. P. 502.,
kdež Simachus papež na sněmu do íljma s v o ­
laném od všech naň od Cadia vymyšlených ne­
pravost] očištěn, a na stolici sv . Petra nově
usazen byl. On poručil, aby při Mši svaté v
neděli a v den památný svátých muČedlnjku,
Sláva na výsostech Bohu etc. se zpjvalo.
54. Sw. HOluVnSDA, zvolen L 514. f 1. 523.
L. P, 518. Anastasius cjsař východnj hro­
movým bleskem poražen b y v , um řel, po němž
panovati počal cjsař Justinus. W Cechách pano­
v a l Krok.
55. Sw. JAN I., zwolen 1. 524. ■[ 1. 526.
Tento vrchnj zprávce cjrkve, an z Ivonstantinopole, kam pro potlačen j sekty Arianské
se zabral, se vracel, rozkazem Theodorika krá1. c. Evagr. lib. 2 T h eo p h an es In Chron. G regor, de Tours
lib . 2. Hist. cap. 1 1 . Sidou. lib. 3 . ep. cap. I . Procopius
li b . I . de bell. Vandal. Jornand. in C hron. Rom an. Ponlif»
brevis notitia a Guilielrao B ourio.
P o sl au pnoš t p ap ežů.
427
]o YS Iaského polapen, a do žaláře wsazen byl,
kde gelikož mučedlnjk bjdně zahynul. Gešté to­
ho 526 roku, tyž král bjdně zahynul.
56. S w . F E L IX , zwolen 1. 526. f 1. 530.
On přikázal, aby krom w poswátnýeh mj—
stech Mše swatá nikde se nekonala. Dle u čenj sw. Apoštola Jakuba, a giných sw. Apo­
štolu, obnowil přjkaz, aby nemocnj před smrtj
swatým olegem mazáni byli.
57. S w . BOiNIFACXUS I I . , zw olen 1.530. f 1. 531.
Hned po dosednulj tohoto 'papeže na sto­
lici sw. Petra powstala roztržitost cjrkewnj skr­
ze Dioscora jáhna, genž násilně stolice sw. Pe­
tra si eswogil. Ale ten neprawý papež po ně­
kolika neděljch smrtj byl zachwácen ; a tak ta
roztržitost přestala.
58. S w . JA N U ., zw olen 1.532. f 1. 535.
L. P. 533. slawen byl sněm Aurelianenský
III., a 1. P. 535, slawen byl sněm Arvernenský,
na němž o rozličných obřadech a způsobech cjrkewnjch se gednalo.
59. S w . AGAPITUS, zw olen 1. 535. f 1. 536.
On nařjdil, aby Čtwrtek, genž w prwnj cjrkwi, tak galco neděle se slawil, pro umenšeni
počtu swátků, wjce slawen nebyl.
60. S w . SILVEIUUS, zw olen í. 536. f 1. 540.
L. P. 5 58. slawen byl sněm Aurelianenský
JIT., strany kázně cjrkewnj, a 1. P. 540, sněm Barcionenský, též z toho ohledu.
C í. Sw . VITUIÍLIUS, zw olen 1. 540, v I. 555.
Poustala nowá roztržitost ejrkewnj, anVirgilius geště za živvota Silveria stolice sw. Pe­
tra se zmocniw, Silveria do wyhnanstwj zapu­
dil. Po smrti sw. Silveria od lcnežstwa řjmského za prawélio papeže uznán byw, předešlé­
ho činu swého, a daného pohoršeuj swatým obcowánjin swým, wšemožně naprawiti se snažil.
L. P. 553. slawen byl sněm obecnj, čili. hlawnj
V. W' Constantinopoli, w mági měsjci, na něgž
2S9 biskupu se sešlo, a kacjřswj Antymina pa­
triarchy Constantinopolského, a kacjřstwj Severa,
Theodora a Zoray, prokleto bylo.
Tento w T ch n j cjrkwe řiditel poručil, aby slowa Consecracj nad chlebem a wjnem wyřknutá,
ne wjce gako za prwnj cjrkwe- se dálo , hlasitě,
ale tiše se wyslowowala, aby těch přeswatých
slow obecnj wěřjcj lid častým gich slyšenjm
nezneuctjwal.
62. PELAGIUS, zw olen 1. 555. f 1. 559.
,
L. P. 557. slawen byl sněm w Pařjži, na
němž o zlepšenj kázně cjrkewnj se gednalo*
63. S w . JAN II., zw olen 1. 559. f 1. 572.
Slawen byl sněm Bracarensky I. w Spaňheljch 1. P. 560. proti kacjřum Priscilianistům.
L. P, 567. slawen byl sněm Lugdunsky. L. P,
567. slawen byl sněm TuronenskýTI. L P. 56j .
umřel wýchodnj cjsař Justinianus, gehož nastupnjkem byl Justinus. ze sestry syn.
64. BENEDICTUS I., zw olen 1. 572. f 1. 577.
L . P. 572. slawen byl sněm Pařjžský, a téIiož roku slawen byl sněm Brachanenský. W
Cechách panowala tehdáž kněžna Libuše, dce­
ra Iírokowa.
65.
PELAGIUS IT.,
zw olen 1. 578. f 1. 590.
L. P. 582. cjsař wýchodnj Justinus umřel,
po němž panowati počal Tiberius. L. P. 589.
.slawen byl sněm Lugdunský III. L. P. 589. slawen byl sněm Toletánský III. L* P. 589. sněm
Narbonenský, a 1. P. 590 sněm Hyspalenský byl
slawen. W Cechách panowal luijže Přemysl s
kněžnau Libuši.
66. S w . fiE H O Ř W E L K Ý , zw olen 1. 590. f 1. 604.
Na výdiodu po Tiberiowi cjsaři, genž l.P .
586. zemřel, panowati počal Mauricius, a w Če­
chách knjže Přemysl.
Tento swatý zpráwce cjrkwe Božj nařjdil,
aby na počátku Mše swaté šestkrát Kyrie elei­
son , a třikrát Kriste eleison ke cti swaté Trogice střjdau se opakowalo. On také ustanowil, aby
popelečnj středa počátkem byla postu čtyřidcetidennjho. Poručil též, aby od Devjtnjku až
do Welikonoci zpěw radosti Alleluja při swaté
oběti zpjwán nebyl. Ustanowil též, aby w den
očištowánj přeblahoslawené Panny Marie, a na
kwělnau neděli, processj, čili průwod prosebnj
okolo kostela držán byl. L,P, 597. slawen byl
sněm Tolletánský, na němž ku čistotě mrawů
powzbuzowáui byli ti, kdož oltáři slaužj, ■')
(PokracowánjO
5. Zdaliž, a gakby |io h l duchownj' pastýř
napomáhali, aby se nocuj, dobré mrawy porušugjcj taulánj přetrhlo?
S low o w Čas,
O tl M . 1’. F u č jk a , kaplana w PraoliaUejch,
1 raeuge přes osm let na vinici Pane, negednau gsem přemey.šlel o přjčině tak hrubé unyněgšj mládeže rozpustilosti,a tut gsem pozoroval,
že neyhlawněgšj toho přjčina gest
nočnj tauláuj. Nebot kdo newj, gak ona stydliwosti, kte­
rá newinnosti gest co růži bodlawé trnj, aby se
gi dotknauti rozpustilost neopovážila, osidla kla­
de — porušuge a lcazj dobré mrawy
horšj a
swádj nezkaušenau mládež? Ach! neřjdké rodičů
stjžnosli na děti nezdárné; časlé hospodařit ža­
loby na čeládku newázanau; a tak řka obyčej­
ná nestydatost a hanebnost mládeže obogjho pohlawj — tolikeřj též gsau prawdy té swědkowé.
Nelzeliby bylo tento tak nečistý p r a m e n zacpali, a
preyštjcj se z něho hanebnosti přetrhnauti ?
*) Card. Barouius in Anual.. Eccles. Harduins h eil. ttnď weltliche Gescli.
o. Roma«oru,ni Pontilicum brevis notilia a
G uilielm o B urio. Cosiuas Hisl. B ohém i*. Series Cbronologia Retům Slawo - Boheniicaram opere P . Franc. Pubitscka.
Zdáte se to nesnadná — ba nemožná práce.
Wšalc žeby nebyla marná abezaučinku, ano že­
hy rozpustilosti nesnadné překročitelná bráz se
položití, a tak velm i mnoho dobrého mohlo zjskáno býti, dokázalby následek: gen kdyby duchownj pastýř srodičemi, s hospodáři a s předstawenými se srozuměl, a sgednocené s nimi na
vykořeněn] tak gedovatého u mládeže neřádu
neunavené pracoval. O cožby tu bohabognj
vynikali mládenci, nápotomn] šedivých rodičů
podpora — blažené vlasti čest, a — radost cjrkve
svaté. Děvčátkaby co garé pod křovjčkem fial­
ky vůni svých ctnost] a neauhonné pověsti v ů ­
kol sebe rozmnožovaly, z nichžby napotom maudré staly se manželky, dobré matky, přjkladné
hospodyně!! Což tedy činili gest duchovnjmu
pastýři, by takovéto krásné kvjlj wgeho k v et­
lo zahradě ?
Gsauce my pastýřové stáda Kristova, tedy
geho v svaté cjrkwi náměstkové, sluš], abychom
gako 011 byli svěřených sobě ovcj pastýřové
dobři; totiž abychom ovce své znali, i od nich
znáni byli, a za ně i život svůg položili, Jan.
10. t. g. aby naše gednánj s našjmi se srovná­
valo slovy, abychom žádných sebe obtjžnégšjch
se neštjtili prac], žádných se nelekali překážek,
aniž patrnému se vyhýbali nebezpečens tv ] —
kdeby gediná duše našich svěřenců mohla býti
zachována, před záhubau obhágena, a kdy poblaudila, zpět na dobrau cestu uvedena. Aby
■VT;šak takové djlo se dařilo, a zadaný poskytlo
užitek, třeba, by duchovnj pastýř byl muž maudrý a w řeči opatrný, přjvětiw ý a k službám
ochotný, nábožný a we swém gednánj neauhonný ;
těmito vlastnostmi lásku a důvěrnost svých si
zjská owecek, a sprospěchem k nim bude mlu­
v ili. Gel i muž takový, zdaliž nebude moci uvedený zhůru neřád přetrhnauti? A gak?
Poněvadž od mládeže zlé ono vycházj,
u mládeže začni. Gako otec vyhledá vage bla­
ženost djlek, napomjney, kárey, třeste y dle 0110 ho SW. Pawla 2. Tim. 4, 2. „Kaž, usilug v Čas
p o h o d l n ý i nepohodlný, lcárey , píikazug, napomjney se všj snášenlivostj a wyučowanjm. Ne­
stač] tedy genom u veřegnéin shromážděn] zkazatelnice, a o křestanském cvičenj vyehwalowati
spanilost čistoty , a horlili proti lianel >né nečisto­
tě — ale zwláší kdy mládenci i panny k velkonočnj se připravugj zpovědi, kdy k s v . zpovědi přicházegj, kdy od rodičů aneb hospodářů k
duchovni jmu pastýři přivedeni b ý v a g j, aby ge
pokáral, ponaučil: tut se gim řekne, že mláden­
ce mravné chowánj nad všecko šlecht], a pro
pannu nad nevinnost dražšjho nenj klenotu ; přjsně se gim domluvj , gak nocuj taulánj neslušné
a hanebné — gak pověsti panen škodlivé — do­
brým lidem odporné — rodičům bolestné — pro
nezkušenau mládež pohoršliwé a nakažlivé —
mládencům i pannám nebezpečné a zhaubné ! - Kdo
do nebezpečenstvj se pauštj, v něm takeschazj.
Tak dlauho se džbánem se chodj pro wodu, až
se rozbige : tak také častěgšj segitj býwá přjČi—
nau hrozného pádu, a lirozněgsjch geště následku j
nebot ďábel a tělesnost pokaušegj, tma, a topředslawenj, nebyli pozorowánu-— na Boha ani po­
myšlen] — bogugj proli stydliwosti, dowolugj
a vymlauwag] smělegšj , swobodnžgšj chowáuj,
až se i — stalo, co býwá přjcinau hořké žalosti,
nenahraditelné ztráty, bjdného žiwota, i — zauíánliwosti. Ach, po aučinku zlá rada ! Okýžby
se pádu předešlo, a kdo chce ugjti záhubě, necht
se waruge nebezpečenstwj, t. g. w smilstwu nechce
zatracen býti, at se střeže noČnjho taulánj. A
kde neřád ten zwylcem se giž stal , tam at
hřměgj slowa Pawlowa ke Korintům — — —
„ani smilnjci, ani cizoložujci, ani rozkošn] —
------ králowstwj Božjho neobdržj.“ Necht ro zkošnjci celau částku tuto čtauce w neyhlubšjm se zastydj srdci, když uwážj , gak smilstwo — a to gediný gest záměr nočnjho nawštěwowánj— tělo, chrám Ducha sw. hyzdj, duši, obraz;
Božj hub], audy J. I£* zneuctjwá, swatému m anželstw] škod], a bohabognému žiwotu odporuge*
„Mládenců napomjney, (ten samý apOšt, k Tit.) at
gsau maudř].“ At nemilugj swět, napomjná sw.
Jan I. 2, 15. — — ani toho , co w swětě gest,
ale at gsau silu], a slowo Bož] w nich ostáwá, a
přemáhagj zlé —• — Gen ušlechtilé ctnosti, a
sice nábožnost, mrawné chowánj, pracowitost,
pořádnost neyljp mládencům shišj. Panenkám
C a s o p . p . K a m i . D n r l n T . ?,
2 8
pj.se sw. Paw. 2 Koř. 11, 23. aby byly čisté zasnauBené K ristu, a nad sebau bděly, cd^y snad
gako had Evu i ge nestydatj nesvedli hoši, a ne­
porušili. Panně sebe menšj poškvrna velm i škod j, rychle zlá seonj roznese pověst, a překážj
gegpnu zaopatřen]. Never aulisnym slovům, nedbey na marné sliby, dary se porušili nedey, nebot vše to gen ďábelské mámeni; obletagj tě lehkomyslnj hoši co m otýlkové, a okusiwše zlehčenau opauštěgj, auprkem utjkagjce, a tobě ostá­
v á po hřjchu hryzen] — hanba — zaufánliwost.
Předegděte tedy pád, magjce na paměti toto
kratičké napomenutj: Střež se prwnjho gen kroku,
nebo druhý gako v skoku — kpádu tě giž při­
vede !
Gednau ranau se strom neporazj. Proto duchovnj pastýř nevida hned aučinek svého vyna­
snažen] , nesmj ustydnauti; ale usilug a usilug.
S laskavým napomjnánjm a přjsným dotjránjm
přiměřené též spog pokánj, aby pamět měla nač
se upřjli. Snadby i nemálo prospělo rozhřešenj,
však s opatrnostj, na něgaký časodepřjti stjm doloženjm, aby při následtigjcj zpovědi upřjmně se
řeklo, že a proč v předešlé bylo rozhřešenj ode­
přeno — tut potom když se ukázalo, že skuteč­
né polepšen] aneb aspoň násilné zvyku odporowánj následkem by lo , čiň co káže náboženstwj,
a čemu radj opatrnost; gen nezapomeň poradili
i uložiti brzké opět svátost] užjvánj.
o přeli' z enj n o č n j h o taulánj,
435
Což nevedloby k žádanému též cjli, kdyby
s chtěgjcjmi vstaupiti w s\vaté manžeistwf Luď
přjsněgi aneb mjrněgi se nakládalo tenkrát, kdy ke
zkaušee — na katechismus — pricházegj , což
gitn bez toho dosti strachu nahánj ? Snadby roz­
pustilým, a kteřj řjdce do školy chodili, s pro­
spěchem i 11 a negaký čas vysvědčen] se odepřjti mohlo ; těm pak, kteřj pilně školu navštěvo­
v ali, a m ravný, chvalitebný život w edau, by
se zkaužka zcela prominauti, a gim wyswědčenj dáti mohlo. Tjmby 11 a citlivé srdce mohlo
aučinkováuo, a mnozj zjskáni býti.
Z takového gednáuj utěšené zbjrati se bude
ovoce. Wšak dobrá štěpnice nezakládá se sta­
rými stromy, ale autlými pláňaty, a i těm neylepšj vočkuge se Ovoce: te d y .iv nadgmenowaném pádu třeba pomoci rodičů, aby totiž srdce
djtek v neyautlegšjm giž věku zděláwali a připra­
vovali, t. g. djtky dobře v y c h o v á v a li. Na do­
hrám dětj Vychowánj záležj blaženost lid stv a ;
prvnj ale a přirozenj djtek pěstaunové gsau ro diče. Nebot gestli němá hovádka své hljdagj a
ošetřugj mladér čjm vjce rozumuje k obrazu Bo­
ssjmu stvořenj lidé — rodičové o své se starali,
niagj djtky, aby z nich, k čemu stwořeny gsau,
Bohu podobnj stali se lidé. Povinnost ta iv p jsm ě
sw. svůgmá základ: aby rodiče děli vy^chowáwali, kEfez. 6, 4», aby ge cvičilťa v kázni drželi*
Syr. 30, 2 - 4,, aby trestali , Přjsl. 13, 14, Na
takowau pak povinnost rodiče upamat ováti, ge­
st*
gj užitečnost na srdce gim vložiti, gakož 1 0 ne­
nahraditelné gegjho zauetlbanj škodě ze zkušeno­
sti ge přesvědčili, uegedna nahazuge se příle­
žitost., a sice z kazatelnice, na kře slánských cvi­
čeních, v e zpovědnici, při udělován] sv. kilu, pí i
uváděnj šestinedělky — a kdy duchovnj pastýř
osadnjky své buď nahodau, buď schválně nav štěv u g e , !kde dobré slovo v Čas i jci se da,
a giudy, kdeby se vidělo přjhodno maudré s
prospěchem k rodičům promluvili slovo.
T u slyšjm nánijtku: nemám potřebných k
vychováván') schopnost]; a geště ginau nedo­
stává se mi lctomu času. Obé p ra v d iv é ; vsak
čiň každý seč gest, a řeď se podlé maudrych a
v y c h o v á v á n ) bedlivých rodičů
porad se se
svým duchovrajm pastýřem , a cípky sve pilné
do školy posjley. Tam mjsto r o d i č í t iičitelowé
rozum dětj obohacugj užitečnými známostmi, a
v spasitelném ge cvič] náboženství, tam bla­
ho dětj vezdeyšj i věčné se zakládá. Nebot ze
Skol dobřj vycházegj poddanj, spravedliyj auřednjci, scliopnj řemeslnjci, m a u d ř j hospodářové,
slovem svědomitj a rozšafnj lide.
Aby pak tyto ze školy do světa přesazené
bylinky skutečně utěšený vydávaly užitek, slušno galc domácj vychováván], tak i školil] cviČenj dobrým doma opodstatnili přjkladem, protože
zgevno , že djtlcy vjce pozorugj to , co í odice
čin), než to , čemu učj. Zkušenost) tež stwrze-'
n o , že nedaleko od stromu gablko padá, t. g. že
po olei vrhne se sy n , a podobná matce býwá
dcera. Nad to chce sw, pjmo, aby rodičowébyli swětlo dětj, Mat, 5,14. 16., agestli pro pohořšenj, Mat, 18, 6., každému běda: čjm wjce rodi­
čům, kteřj, magjce bý ti strážilj djtek andělé, pohor.šliwými gsau gim ďábly, a s slepými slepj padagj do gámy.
Sem též patřj navržen j, aby rodičové i svých
dospělýh dětj hljdali, a na to celý svůg zřetel ohrátili, ským ony zacházegj? gaká mjsta »awštěwugj? zdali aewbjhagj do rukau zlých, do přj—
ležitostj nebezpečných? zdali synové conočnjse
netaulagj sovy, a k dceruškám lehkomyshij newkrádagj se tagně swíidnjci? Takové bedlivosti
tjm vjce potřebj, čjm wjce známo, gak nebez­
pečné a nakažlivé gest zlé to v ary šstv o ; tak že
ono pošlo p řjslo v j: Neznášli koho, poznáš gegz
tovaryše gelio. W pjsm ěsv. Žalm. 17,26. Přjsl.
1,15 — 16. 1. Kor. 5, 11. proti zlému towaryšstwu výstraha se dává, Ano gako gedna prašiwá o vrče celé stádo může nakazili: tak ¡jeden nepokogný, nešlechetný člověk gest v stav u , celau zbauřiti obec, celau pohoršiti a zavésti osa­
du. Netřeba mnoho slow , kde sama zkušenost
dost časlo smutnau dáwá' výstrahu;
Tutby na swém též stálo mjstě upřjnmé na—
wrženj, aby zwlášt matky své dcery co neybedliwěgi ostřjhaly nespatfštěgjce gich nikdý s očj; aby
ge s sebau v e světnici, aneb vedlé sebe v ko­
moře Ijhat nechaly, kamžbý nemohli a nesměli
rozpusiilj heyskowé wgjti. Což tjm způsobem
nepřetrhlaby se mnohá neřest? neobhágilaby se
newinnost, neydražšj mládeže klenot, neylepsj pa­
nen wěno ? Takby stará mezi mládež nawrátila
se stydliwost, andělskéby kwetly mrawy.
Ach! nenj nás též tagno, gak někdy rodičowé sami, třeba ostatně djtlcy swé sebe ljp wychowáwali, a w domě sebe chwalitebněgšj kázeii dr­
želi, třeba ani swým přjkladem dětj nehoršili, ani
do
towaryšstwa gim gjti nedali, přede přjčiíiau býwagj tagného dětj s l j z á n j a siee kdychtjce syna oženili, aneb prowdati dceru,bez ohle­
du na gich náklonnost sami gim ženy a muže zwohtuj. Ach tut se stáwá, že takowau neopatrnost,
sw éhlavost draze, a hořkými slzami zaplatit musegj; nebot takowé nucené děti dle možnosti hled j
s obljbenau sobě osobau kde a gak gen mohau sc
segjti; tu, gakby rodiče přelhaii, přelstjti mohly,
se r a d j; a newědauoe gináč , cos pro sebe smut­
ného a pro rodiče bolestného dowedau, aby tak,
k čemu rodiče nechtěli dobrovolně — W oliti
byli přinuceni. A dowedlili to rodicowé, že dě­
ti proti swé náklonnosti dle gegich vůle učinily,
ach ogak trucldiwé a hrozné to rnjwá následky:
nespokogené manželstwj, prokljnánj rodičů, a zanlanlivost — a nebo hanebný, neřádný žiwot. Kýžby pak smutná zkušenost rodiče w tom padukrestanské naučila opatrnosti, aby maudrau kdětem
wedeni láskán ne tyrany, ale milici a rádci swých
dětj se stali.
z l é h o
Co se tuto nawrhlo z ohledu détj rodičům,
řečeno ,budiž i hospodářům z ohledu čeledi mm, z
nichž, pokud tito pod ochranaugegich gsau, odpowjdati budau dle onoho sw. Paw. i. T im .5,8„Gestliže se někdo swých a zwláště domácjch neugjmá , ten zapjrá w jru, a gest lioršj než newěřjcj.“ 0 nich též, o hospodářjch a hospodynjch
platj ono wyřčenj Ježj.sowo, aby byli swětlo a
wůdcowé domácjch. Maudrý, rozšafný a bohabogný hospodář chwalitebnau bude drže,ti kázeň.
wdomS; tichá, pořádná a nábožná hospodyně si
naklonj a za sebau potáhne swé domáej. Deyž
Bože k tomu swé požehnán]!
Že konečně neypohodlněgšj přjležitost k
nočnjmu taulánj dáwá musika, při které mládež
ne wždy galcby měla stydliwe a mrawně se chowá, ano která mnohým býwá hrobem newinnosti — neznámo gen tomu, kdo se we swětě anj,
trochu neoliljdl, a chowánj a mrawy lidské p ozorowati drž] zawěc zbytečnau. Tuthle nadhazuge se pastýři duchownjmu žádaná přjležitost,
aby swětskau w rchnost, policeynj auřad si na­
klonil, a s gich pomocj a spoluaučinkowánjm ten
hogný pramen tolika rozpustilost) a hanebnost)
zacpal, přjčinu tak smutných a bolestných ná­
sledků wšemožně odstranil. A gak to ? Kdy na
nich wymůže, aby musiky zřjdka, a gen do ur­
čitého času drželi dowolowali; aby přestupitele
uwedeného pořádku a kazitelé mládeže dle oko—
licnostj buď peněžitau pokután k chudému usta-
v u , aneb i tělesně trestáni byli; aby s gicli wědomostj w každé obci geden neb d v a starostové-m uži pro svau maudrost, a rozšafnost, pro
neaidionné živobyt] v dobré pověsti a vůbec
vážen) se zvolili, kteřjby vždy a všude na to
gediné pozor dáwali, aby žádný nepořádek v ů ­
bec, a zvlášt u mládeže nic darebného se nesta­
lo. Gegichžby byla povinnost, kdy cos tako­
vého pozorovali, napomenauti, pokárali, rodiče
o tom zpravili, a s duchovnjm pastýřem se po­
radili, gakby se chovali, coby v gistých okolicnostech činili měli. Tito starostové, i auřadowé policeynj pozornost svau by v sobotu a
před svátkem měli zdvognásobiiiti, nebot v ty
noci obyeeg se taulati gako zákonem se stal, ano mnohýby za hanbu si kladl, kdyby doma
ostal. Tak daleko to přišlo s našj mládežj při
nedbanlivosti rodičů, lhostegnosti hospodářů, ospalosti světských auřadů!
Necht lehkomysluj nestydat] heyskové, w
noci v cizjni domě dopadeni gsauce, i nekřestanšt] hospodářové, u nichž dopadeni byli,
necht přjsně se pro výstrahu potrestagj, dě vý­
řatům pak, gichž pověst šetřena býti má, at se
polirozj, žeby budaucně i ony pro svau nesty­
datost weřegně zahanbeny býti musely. Nebot
kdo nechce posleclmauli, musj pocjtiti. Rodi­
čům pak i hospodářům geště na srdce vloženo
buď, aby svůg dům opatrovali, denně gsauli
všickni doma, se přesvědčili, cizjho wdomě ne­
trpěli, nechtjli hanbě a trestu se podrobili; aby
při musikách a giných »veselostech swau mlá­
dež wždy ua oějch měli, aneb gi někomu roz­
šafnému poručili ; swých pak nedospělých djtek ani
s sebau nebrali, tjm méně samým gjti dowolowali.
By] o lby i k přanj, aby obyčegné při vreselkach dost pošetilé, a pro mládež pohoršliwé způ­
soby, při kterých rozpustilé ženy často nestyda­
tě i hanebně si pocjnagj, zcela se zapowědely.
Nehledage ani krásných slow, ani \vysoké—
ho šetře slohu snesl gsem tyto myšlénky w hro­
madu, abych pozornost duchoAvnjch spolubra—
třj na wěc welmi ílakažliwau, a přec málo w šjmanau obrátil. Mladšjm snad tpn bude poslau—
ženo ; a kteřj si na winici Páně wjce yiž na­
shromáždili zkušenosti, ti aspoň k přemeyšlo—
AAitnj powzbuzeni budau, gakýmiby, nečhtjti mjsto dáli nadeslaným, prostředky neřádu dotče­
nému přjtrž se učinili dala.
6. R o z w r h y ,
kázanj ahomilij na nedělnj a swátečnj Epištoly
celého cjrkewnjho roku.
Od D. M. S. * ka.
P ř e d m 1u w a»
H
AJ-Iasatelowé slowa Božjho obyčegné předměty
SAvycli kazanj z předepsaných nedělnjch aswátec-
evangelij Beran, a skoro za celý cassvéhokaza­
telského auřadu na evangelia kažj: proč tež z
epištol necléhijch a svate čnjeh mnozj snad nikdý
neb aspoň velm i zřjdka a ne skrz cely rok před­
měty ku kázaným aneb homilijm nevolj ? Neobsahugj ony též slowo Božj i’ Negenom ae-ydůležitegšj naučenj v jry , nýbrž i obšjrná naučenj
mravná o povinnostech křesíana we- wšelikerych
stavech lidských, ano pravidla o zřjzenj mravu
a weřegných služeb Božjch v s.obe obsahugj, aašl
ligaké námjtky a pochybnosti z strany v jry dů­
kladně vywracugj, takže co často v e sv .E v a n ­
gelium gen podotknuto, v epištolách obšjrněgi
vysvětleno, se nacházj. — Proč tedy hlasatelo­
v ě slova Bož jho předepsané epištoly svým osad­
níkům gak při rannjch, tak při velkých službách
Božjeh newykládagj ? Snad proto , že to obycegné nenj ? Má snad zastaralý chybný obyěeg
vjce p latiti, nežli ustanoven) cjrkewnj, které ge
při mši svaté ovšem v latině čjsti v el], a žádá,
by se v š e , co se při službách Božjeh dčgo, v ě řjcjmu lidu vykládalo ? — Conc. T r i d e n t Ssne .
X X I V cap. y. de refo rm. Snad proto, že ne­
máme tolik pomůcek, tolik psaných a tištěny cli
kázanj a homilij na epištoly, gako na evangelia ?
A právě proto, že gich málo gest, *) mělyby se vr
našj mateřské gádrné řeči tjm horliwěgi vzdělá­
v á ti* — Snad že výklady na epištoly těžké gsau?
* ) Wiz Jungmamia historii literatury české , w Vraže
182.)
Ideo, odpowjdá Fr. Pollasek, #) analyses epxstolariim f e c i i quod difficiliores s i n t i n t e l Icctu epistolae, quam E v a n g e l i a ; et hac f o r ­
te ex causa exponi soleem t populo rariits: cum
tamen m or ů m d o c t r i n a m c o n ti n e a n t uberrimam. Kdyby tedy Idasatelowé slowa Božjho ěa-
stěgi epištoly wykládali a s ewangeliemi střjdali,
tjm samým bylaby rozmanitost w předmětech našjcli kázanj, a tjm horliwěgšj pozornost unašjch
poslauchačů-. Neb proč nmozj mezi lcázanjmgsau
roztržitj, ospalj, aneb proč se w modlicjch knjžkách neb na růženci modlj ? Gistě mezi ginými
i ta přjčina se nalezne, že se gim wýldady na
ewangelia giž dosti známé ano wždy stegné býti
zdagj ? Varietas de le ct a t! Nebyloby tedy pro­
spěšné , aby hlasatelowé sloWa Božjho, geden
rok ewangelia, druhý rok epištoly za předmět
swých kázanj brali? Aneb aby tam, kde sew jcc duchowenstWa nacházj, tentýž; pořádek buď při
rannjch aneb při welkých službách Božjch sezachowal ? Aby této swé žádosti spisOAvatel něgalc
zadosti učinil a k wyplněnj gj něčjm přispěl, u stanowil dwognásobnj rozwrh na každau epištolu
celého cjrkewnjho roku wyhoto-witi, z niehžto
prwnj synthetický, druhý analytický síauti bude
dle prawidel, která udáwá£Sott we'swé theorii.**)
) Ramij wýklp.d epištol nedelnjch celého roku od F r. Poláška
w Rrně. 1 7 9 2 ,1 8 0 2 .. * * ) Theorie der BeredsamkeU mit be-i
souderer Auweuduug auf die geistliche BeredsamkeU 3»
Theils. 1. Abthl, Leip.z. 182.7.
Proč spisovatel celá vypracovaná kázán]
a homilie v y dávali mjnj, přjčina gest, že ze
své vlastnj zkušenosti v j, a n o s e každé pravidel­
ně vypracované kázanj gen pro gistau křestanskau obec hodj, a genom na ni spasitedlně půso­
bí , kdežto na giném mjstě pro rozdjlnau vzdě­
lanost a mravnost poslauchačů ginače zřjzene
býti mnsj. Přitom nechce spisovatel svým duchovnjm spolubratrům a kazatelům všecku samostatnau aučinliwost wzjtia zameziti, pročež gim to­
liko gen rozvrhy podává, které oni dle potře­
by neb vzdělanosti svých osadiljků obšjimgi
vysw ětliti, rozšjřiti, a přiměřená mravná nau­
čen) přidati mohau. Tjm připomjnám s výše
gmenovaným Poláškem : lirevés vero feci hac
tle causa, : qnod e p r o p r i o ad dere et f a c i l e s i l
et a m o e n u m . —
I.
i . R o z w r h s y n t h e t i c k ý na neděli I. Adwentnj.
T e x t : Řjm. X III. — 1 1 — 14.
TJ vod. Tento nastáwagjcj posvátný čas
cjrkew sv. Advent nazjva. — Advent latin­
ské slovo znamená přjštj —• a tento čas před
památkau narozen] Syna Božjho Advent se gmenuge, poněvadž v sobě v něm přjštj Syna Bo­
žjho na tento sv ět připomjnati — geho nesmjrnau lásku lc pokolenj lidskému rozgjmati , a se
k geho druhému přjštj — skrze provozovanj od
ejrkwe ustanovených dobrých skutků, skrze po­
sty, modlitby — skrze zdrželiwost od wšeth
swětských weselosíj — a roztržitost], a skrze warowánj wšech těžkých hřjchů připrawowati má­
me. Slowem ejrkew sw. předpisuge, alty čas
Adwentnj pro nás byl čas pokánj a čas pobož­
nosti. Z té přjčiny nám čjsti welj částku z Epi­
štoly sw. Pawla k Bjtnanům X1ÍI — 11 — 14.,
w které sw. Pawel zřegmě p jše; č e h o se
k ř e s t a n w a r o w a t i , a c o č i n i t i má —
k t e r ý se k p ř j š t j S y n a B o ž j h o s 1 uš n ě
p ř i p r a w i t i c h c e . To wám z obsahu dnešnj
nedělnj epištoly wyswětliti bude předmět mé
dnešnj řeči.
1.
čeho se křestan warowati m á, předpi­
suge sw. Pawel těmito slowy: Č a s g e s t , ab y c h o m z e s n a — h ř j c h u p o w s t a 1i —
noc p ř e d e š l a , d e n palc se p ř i b i j žil. —
Odwrzmež t e d y s k u tk y temnosti —
ga l c o ž t o w e d n e p o c t i w ě c h o ď m e : n e
w h o d o w á n j c h a w o p i l s t w j c h, n e w
s m i l s t w j c h a n e s t y d a t o s t e c h , ne w
s w á r u a z á w i s t i. Sw. Pawel přirownáwá
pohanský žiwot Bjmanů noci, poněwadž oni w
temnosti bludů , modloslužebnosti žiwi gsauee , se dle přjkladu swých wymyšlených —
nešlechetných bohů wšem neprawostem oddali
— totiž hodówánj s opilstwjm spogené we
swých chrámjch ke cti gistých bohů strogjce,
smilstwo a nestydatosti při swých slawnostech
prowozugjce — swár a záwist mezi sebau cho-
vačice. — A Proto ř Ímské křestany napomjná,
aby «rsauce nynj světlem náboženstvj Ježjse Kri­
sta oswjceni, gako v e dne poctivě chodili, a se
všech gmenowaných nepravost} - k gegiclizto
páchán) obyčegně lidé noci aneb temnost]| hle|]au; — varovali,. N enacházeli se, mil) kreslallé&! tyto nepravosti, které sv. Páwel na Říma­
nech kárá, geště i nyní mezi námi? - boliu
žel! ovšem že se nacházegj! — Nevidjmeli, gak
rozpustile sobě miiozj p ři svých radovankacli,
hodováních - svatbách - poejnag] - ob^erstv,
a opilství se ochlávagj I NeVidpneh oclte
příklady smilstva, nestydatosti mezi na») mláde­
ži mezi manžely— ano neslyšjmeli, že se z nesty­
datosti vymlauvag), za hřjch nepóčjtag] - ano
že se mnohé osoby s patrným důkazem ztrace
né nevinnosti honos]? Netýkag) se naas
tedy slova sv. P av la: gako v e dne &c. aneb
co k Efezským Y. 3 - 5 p jse: S m i l s t v o pak
a w š e 1i g a k á n e č i s t o t a , a n i ž g m e n o w á n a b u ď m e z i v á m i , g a k o s ltis ] na
s v a t é &c. Nevidjmeli mezi nami patrn,
mnohý svár, nepřátelstvj, závist - nenávist mezi sausedy, manžely, přjbuznými - panovati? _ Odvrzmež tedy, m. k., všecky tyto skut­
ky — kteréby nás do temnosti věcného zahy„utj m vrlm «.« mohly.
j í ,
»b ych om
S á m llA t t s Jež,» napo­
se
^
kteří noc o temnost k spáchán, hlejlog), > b .
I í a ž d ý z a g i s t é , kčlo z l e e m ) >
d j s w ě 11 a , a 11 e g cl e k s w e t l u , a b y n e]>y 1i t r e s t á n i s lc u t lc o w é g e h o : lc d o p a k
činj p r a w d u , gde k s w e t l u , a b y b y l i
z g e w e n i s k u t k o w é g e li o , ž e av B o b u
u č i n ě n i g s a u . — Cliodinež tedy av swětle,
gako we d n e ; o tom w djlu II.
2.
Aby ale řjmšlj lcřestané w ěděli, kterak
se chowati, av gakém swětle chodili, podlé čeho
se ř jdi ti m a g j, p jš e : o b l e c m e s e w o d ě n j
s wě t l a , o b l e c t e se w P á n a J e ž j š e K r i ­
s t a — Chce řjci sw. Paw el, aby nowě na w jm Kristowu obrácenj křestané řjmštj — podlé
íuíboženstwj —- a podlé prjkladu Ježjše Krista se
M*e swém smeyšlenj a gednánj řjdili — což též
zřetedliiě doswědčuge miláček Páně sw. Jan av I„
epišt. II, 3 — 6. A p o t o m w j m e , ž e g s m e
a eg p o z n a l i , g e s t l i ž e p ř i l c á z a n j g e h o
z a c h o w á w á m e &c. a sav. Petr I. ep. II. 21.
pjše : K r i s t u s n á m p o z ů s t a w i l p ř j k 1a d,
a b y c h o m n á s l e d o w a l i š 1a p ě g e geho.
Co giného tedy znamená obléci se w Pána Ježj­
še Krista — geho swatá přilcázanj zachowáwati,
a dle geho SAvatého přjdladu žiw u b ý ti? Oblec­
me se, m. k., w Pána Ježjše Krista — následugme geho lásky lc geho nebeskému O tci, — ge­
ho přičinliwosti w Avykonáwánj powinnostj seslánj swého , an sám p ra w j: m ůgpokrm gest, abych
činil wůli toho , kterýž mne poslal, abych do­
konal djlo geho. — Jan. IY, 34. — newinnost geIio žiAVOta, abychom s njm řjci m o h li: kdo z
•wás mne bude trestali z hřjchů ■ geho upř jmnau aučinliwau lásku k bližixjmu
geho ti­
chost, trpěliwost až lc sm rti křjže — Choďme i
my, neymilegšj, w tomto swětle, neb tak se sám
K r i s t u s Ježjš xiazjwá, řk a : Gá gs . e m s w ě t l o
s w ě t a , následugme uČenj a přjklad Spasitele
našeho — odwrzmež zwlášté tento poswátxiy
__ -wšecken lu jc h , lcaždy skutek temixosti
Jan III, 20., aby i gixxj wxdauce naše dobré skut­
ky chwálili otce našeho, genž gest w nebesjcli,
Mat. Y, 16., tak se neylépe k památce přjstj aixeb narozenj Syna Božjho připrawjme — a gsauce wždy oděnj aneb oblečexii wP-áixa Ježjše Krxsta důwěrné i geho druhé přjstj ocekáwati mů­
žeme, když přigde saudxti žiwé x xnrtwé, aby
odplatil gednonxu každému podlé skutků geho
A m e n,
2. R o z w r l i a n a l y t i c k ý t é E p i š t o l y .
Swatj Apoštolowé dle rozkazu mistra swélio : Gdauce po wšem swětě kažte Ewaxxgeliura
&c. __ šli — kázali wj.ru Ježjše K rista, křtili ty,
kteřj uweřili, — zřjdili A V Šu d y obce ldestanske
a služby Božj. Poněwadž ale dle úřadu swého
na iiednom mjste zůstaň xxemohli, ustanowxlx injsto sebe m uže, T it I. 5», kteřj slxopni byli no
■wS pokřtexxé weřjcj we wjře K rist owé potwrditi, ííj rozšiřow ati — swátosti rozdáwati, služhy
Božj konati a obec txxto řjditi. — Wsalc poně­
v a d ž a v nepřítomnosti Apoštolů mnohé bludy a
pochybnosti av některých obcjch křestanských
Pi o z w r h o w c h o m i l i j.
449
povstaly, všeligaké otázky strany náboženStv)
a služeb Božjcli Apoštolům k rozsauzenj předlo­
ženy Byly, rnnoliy nepořádek se v la u d il— to v še
Apoštolům přjležitost a přjčinu dalo, ahy v y ­
hotovili listy lc napravenj omylů a k odstraněnj pochybnost], k uvedenj pořádku, krozhodnu1 j otázek ustanovené.
Tjm způsobem p o v sta­
la apoštolská psaiij, nazvaná řeckým názvem e piStoly. Dnešnj s v . nedělnj čtenj gest částka z
psanj s v . P avla kfijmanům na v jru Krista Ježjše obráceným, kteřj Byvše před křtem s v . djlem židé, djlem pohané, mezi sebau o předno­
sů w Gjrkwi Božj hadali s e , v sv áru a závisti
/.lwi b} li, ano te ž , ačkoliv křestané, mnohých
pohanských nepravost] se přjdržéli, z kterých
ge sw. P avel kárá, agakby gako křestané ž iv i
býti měli, vyučuge. — Slova neb napomjnánj
sw. Pavla i my dnes p ři začátku času adwentJijlio k našemu vzdělánj rozgjmati Budeme,
totiž:
1) Apoštol národů pjše; B r a t ř j ! v e d a u ce t e n č a s : že g i ž h o d i n a g e s t, a b y ­
ch o m 7, P. s n » n n » c f í l ;
AT „ T _ r
0(1- toiil, v kterém gste gako pohané v bludu a
temnosti vězeli, falešné bohy ctili, a podlé svých
tělesných žádostj ž iv i b y li, v kterém gste žád-
nau známost a nadSgi o budaucjm žiwotě a o
věcném spasen] skrze Ježjse Krista neměli
nynj ale na v á s gakožto na p ra v é a bohabogné
křestany, ž iv o t wěčný Čeká: protož nynj ze sna
hřjchu, lenosti a v áh av o sti powstati, horliwj a
bedliwj být i musjte, byste sobě skrze ochotné
zachowávánj přikázán] Božjch králow stvj nebe­
ské z]skali. Zdaliby, m. k ., i za našjch časů zby­
tečné bylo, nám Častěgi slova sw. P av la opakov a ti, a b y c h o m z e s n a p o v s t a l i ? Negsau
mezi námi množ] vlažnj a lenivj křestané, kteřj
mimo gména žádné giné známky aneb vlastnosti
křestana do sebe nemagj ? Negsauli mnozj mezi ni­
mi, kteřj ljbezným snem světských a tělesných roz­
koš j ukolébáni, na spasenj duše sv é docela zapomjnagj ? Nedomnjvagj se mnozj, že pro kře­
stana dostatečné gest, genom všecko v ě řiti, co
Ježjš učil, co A poštolově kázali, a co cjrkev sw.
k věřenj představuge, kteřj ale z té v jry vypléwagjcj skutky opomjgegj? Těm vlažným váha­
v ý m křestanům s sw. Pavlem ona slowa častěgi
opakowati m usjm e, č a s g e s t , a b y c h o m ze
s n a p o v s t a l i ! Aneb co pjše sw. Jakub II, 14,
2 6 .— Co p r o s p ě g e b r a t ř j m o g i , prawjU
kdo o sobě, že má wjru, zdaliž bude moci wjra
spasili geg? Povstaňm e, m .k . ze sna váhavosti,
vyhledáweyme horliwě duše našj spasenj. Nenj
na tom dosti, abychom genom náboženstwj Ježjše Krista znali, aneb ge v ěřili, zapotřebj gest, ge
skutky dokázati, neb dj Ježjš: N e k a ž d y,
k d o ž m n ě ř j k á P a n e &x. Mat. VII, 21. Zač­
neme hned dnes při začátku poswátného adw entnjho času, a to sice: galco napomjná sw. Paw el:
Noc předešla, den pak se přibljžil.
2.
O d w r z m e ž t e d y s k u t k y t e m n os t i , a o b l e c m e s e w o d ě n j s w ě t l a . Gsauce nynj křestané, gsauce oswjceni swěllem náboženstwj Krista Ježjše, choďme w tomto swČtle, a
Warugme se wšech oněch skutků, kteřj se w tem­
nosti, w noci páchagj, kteřj se pro swau haneb­
nost swetla štjtj, neb gak prawj spasitel: (Jan
III. 20, 2 1 *) K a ž d ý , k d o z l é č i n j &;c. A
gacj gsau to zl] skutkowé, které od sebe odwrh—
nauti mame ? Sw. Pawel ge zretedlně gmeiiuge :
Hodowánj a opilslw j, smilstwo a nestydatosti,
swár a záwist. Odwrzmež i my, m. k, tyto n epraw osti! Warugme se nestřjdmosti w užjwáuj
pokrmu a nápoge, obžerstwj a opilstw j, zachowaweyme swědomitěnám w tomto poswálném ča­
se od Cjrkwe ustanowené posty. Warugme se
smilstwa aw šj nestydatosti, a rozwažugme často,
co pjše sw. Apoštol, Efez. Y. 3 — 5. S m i l s t w o
p a k a w š e 1i k á n e č i s t o t a n e b 1a k o ms t w j a n i ž g m e n o w á n o b u ď m e z i w á m i,
gak o s l u š ] na s w a t e .
VVypuďme ze srdce
našeho wšecku záwist a nenáwist, aí nenj swár
a newole mezi námi a bližnjm našjm, nýbrž gednota a láska křeslanská, n e b p o t o m p o z n a •"j ’ (^i Kristus, ž e g s t e u č e d 1n j c i m o g i
h u d e t e 1i m i 1 o w a t i s e b e w e s p o í e k, •—
3.
O b l e c t e s e tedy v P á n a J e ž j š e
K r i s t a , nebo: k t e ř j p o k ř t ě n i g s t e , K r i ­
s t a g s t e o b l e k l i , O alatlII. 27. Co tedy, m.
k., jiného znamená K rista obléci, nežli sv a smeyšlenj, sv á gednánj aneb sv é m rav y dle zákona a
přjkladu Krista Ježjše zřjditi? Skaumeyte sebe
gedenkaždý, zdali g ste , gsauce pokřtěiii, Krista
oblekli ? A snad vám svědom j vaše vycjtati bu­
de že gste svět, a světské m ravy, nepravosti
sv ěta zkaženého oblekli, a podlé geho marných
a hřjšných obycegů smeyšlenj a gednánj sv á zřjdili, a ne dle zákona a přjkladu K rista Ježjše. Je­
žjš byl ponjžený, aay v y .gste pyšnj a lir d j; Ježjš
byl chudý, nehleděl poklady tohoto světa nas h r o m á ž d i t i , a v y s v ě t a geho zbožj hledáte a
nemjrně m ilugete; Kristus byl dobročinný, chodil
po věj zemi všem dobročině, a v y gste z a tv rzelj, nevljdnj, nem ilosrdnj; Kristus byl zrcadlo
Čistoty, že řjci mohl nepřátelům : Kdo z v á s mne
bude v in n iti z hřjchu? a v y se v kališti nepravostj, v nečistotě brodjte*— Kristus byl tichy, smjřen liv ý , a v y v zášti, v n e p řá te lstv j &c. žigete. Slecte, m. k., toho starého hřjšného člověka,
oblecte nového, který podle zákona a přjkladu
Ježjše Krista zřjzen gest; nebot on nám sám praw j: Přjklad dal gsem vám , abyste, gako gá gsem
činil, i v y činili. Zemřeme tedy i my v še m h ijchům, odwrzme od sebe všecky zlé n a v y k losli,
všecky skutky temnosti; buďme ž iv i spravedlno­
sti, totižto spravedlivě dle zákona přjkladu Je-
žj.še K ris ta ; tak gsme geg práwě oblekli, a tu t
důwerně očekawati můžeme, že i skrze něhospa—
senj wěcne dosáhneme. A m e n.
II.
1. R o z w r h
s y n t h e t i c k ý n a n e d ě l i II. A d . wentnj.
e x t. lijm . XY. 4. K terežkoli w žci napsány gsau, k na­
šemu nauěenj napsány •gsau : abyclxoin skrze trpěliw ost
a potěšenj pjsem nadqgi měli.
U w o d . Rozljčne a mnohými způsoby ně­
kdy Bůh mluwjwage otcům skrze proroky, pj.se
sw. Pawel k Žid. I. 1 .2 ., neyposléze w těchto dnech
mhiwil nám skrze Syna swého Ježjše Krista, t. g.
bůh se často otcům našim zgewil, gim swauvpů­
li oznámil, a swézasljbenj.týkagjcj se přjštj Messiáše často skrze proroky obnowil, až ten p ře štastny čas přišel, že Bůh Syna swého gednoro—
zeného Ježjše Krista na swět poslal — který nás
anplněgi w ůli Božj w yučil, od wěené smrti skr­
ze smrt křjže wykaupil, a nás dědici králow stwj nebeského učinil. — Tato zgewenj a zasljbenj Božj mnozj bohabognj m užow épřed přjštjnx
Ježjše Krista sepsali, atak p ovstaly knihy staré­
ho zákona; — wšak i někteřj z apoštolů a u če dhijků Krista Pána nám pjsemné zpráwy o žiw otu, učeuj a zázracjch Ježjše Krista, gakož i
o rozšjřenj nowe zřjzené cjrkwe Kristowy za­
nechali, aneb listy k poučenj a napomemrtj cjrkwj křestanských sepsali, a tak powstali. kni­
hy nowého zákona. Cjrlcew nazjwá weškeré
knihy, totiž galc starého, tak nowého zákona
| j j y m e m s w a t ý m neb b i b 1 j.
Weliké
nám dobrodiní Bůh proukazal, že z wnuknutj
Božjho ony knihy sepsány, že neomylné Cjrkwi
K ristově odevzdány byly, která ge neporušené
chová a svědectvj o gegich p ra v d iv o sti až do
skonán} času a světa v y d á v á ; neb z nich my gak
naučen}, tak potěšen] nab ý v ám e; neb p.jše s v .
P av el v dnesnjm s v . čtenj : k t e r e ž k o l i
v ě c i n a p s á n y g s a u , k n a š e m u n a u č enj n a p s á n y g s a u : a b y c h o m s k r z e t r ­
p ě liv o st a potěšen) pjsem naděgi
m ě l i ; p r o č e ž d n e s d o k á ž i , že u ž i t e č ­
n é a n e 1) p r o s p ě š n é k ř e s t a n u g e s t, p }s m o s v a t é č js t i, n e b o n z n ě h o 1. n a u č c n j, 2. p o t ě š e n ) n a b ý v á *
D j 1 I. Giž Spasitel nabjzel židy, aby Četli,
pjsmo sv . ř k a : C t ě t e , s k a u m e y t e v p j sm ě, v ž a 1m j c h, v k n i li a c li p r o r o c k ý c h ,
n e b t a m p s á n o g e s t o m n ě , Ja n Y .39. S v.
P av el chvál) Beroenske křestany, Skul. Apošt.
XYIT, 11. k Tim otheovi v 2. epišt. III. 15.—
17. pjše : o d d ě t i n s t v ] s v . p j s m a z n á š,
k t e r á ž m o h a u t e b e n a u oi t i k s p a s e n í ,
s k r z e v í r u , k t e r á ž g e s t v K r i s t u Je­
žíši. W š e l i k é p í s m o o d B o h a v d e c h ­
nuté, u ž ite čn é g e s t k učen), k trestá­
ní , k n a p r a v o v á n í , k v y u č e n í w s p r a v e d 1n o s t i : a b y b y l d o k o n a l y č l o v ě k
ke v š e l i k é m u s k u t k u d o b r é m u h o t o ­
v ý . Podobně 1. Tessal. IY. 17, Též s v a t i
o t c o v é napomjnagí křestany, aby pilnejčetli
pjsmo swaté. S w . P o l i k a r p pjše křestanům w
městě Filippis : „Mám důw ěrnost, že w pjsmě
sw. dosti zbéhlj gste, a že wám nic skrytého ne­
lij.“ Bibl. Pat. Tom. II. part. i . p. 105.
S w. J u s t i n zowe i pohany, by četli pj­
smo swaté, ř k a : Pogďte wy sprawedliwj, abuďte
auČastni oné wzácné maudrosti. — Nechte se skr­
ze sloWo Božjwyučiti. Ono gest našjm ustaw icčným wůdcem. Ono krot] neyprudšj náružiwosti a dusj oheii žádosti. (Bibl. Patr. Tom. II.
p art.2 .pag. 16.) S w . B a s i l i u s (inPsalm. Serm.
1.) gmenuge čtenj pjsma sw. neygistégšj aneylepšj cestu, se naučiti znáti swé pow innosti, proto
že wněm nalezáme prawidla našich činů, a pře­
klady, bohabogných lidj knášledowánj. S w. A u ­
g u s t i n prawj (libr. Confess. YI. C. 5.) že pj­
smo sw. od wšech čtenobýtim ůže. Proč? p o něwadž gak pjše sw. Pawel w dnešnjm čtenj,
nabýwáme z pjsem naučenj. Čemu nás učj pjsmo
sw, ? UČj nás znáti Boha, a geho nestjhlé w lastnosti; učj nás znáti neskončenau lásku Božj k
padlému pokolenj lidskému, lásku Ježjše K rista
spasitele a wykupitele weškerélio lidstwa ,• p ře d stawuge nám ejl a konec našeho wezdegšjho ž iwota ; učj nás budaucj staw náš po smrti, učj nás
powinnosti naše k B ohu, powinnosti k nám samým, powinnosti k bližnjmu, učj nás powinnosti
stawu a powolánj našeho, z n á ti; učj nás sobě w ezdegšjch časných statků a rozkošj tohoto swěta
náležitě wážiti, gich křestanským způsobem h le -
dati a užjwati, slowem, učj nás wšemu, co nám
k slastnému gak wezdegšjmu, tak Avěčnému ž í a v o tu wěděti zapotřebj gest. Z které giné knihy, m.
k,, se tomu wšemu učili můžeme ? Neuj ona kni­
ha wšech kněh ? Co gsau proti nj knihy sovět­
ských mudrců? W šak negenom dle slow sav .
Pawla naučen], nýbrž i potěšenj z pjsein sw.
nabýw ám e, o čemž : B j l 2. Nenjli potěšitedlná
pro nás wědomost, že Bůh gest náš laskawy Otec
my geho djtlcy, dle gelio obrazu stwořeni, a k
žiwotu wěčnému powoláni ? Nenjli to potěšenj
wěděti, že prozřetedlnost božská wšecko řjdj a
zprawuge, že ani wlas $ hlawy našj bez wůle
Otce nebeského nesegde ? Nenjli to potěšitedlná,
že každé neštěstj, každá nemoc, trápen], pronásledowánj, k ř j ž , pocházj od Otce nebeského,
který nás protiwenstwjm buďtrestá, aneb stálost
ctnosti našj skaumá? Nenjli potěšenj z pjsma
sw. se naučili znáti počátek hřjchu aneb a v nás
přebýwagjcj náklonnosti lc hřjchu? totižto pád
prwnjho člowěka? Nenjli to potěšitedlná wěděti,
kterak gsauce av hřjšjch se s Bohem zas smjřiti
a odpuštěn] hřjchů a milost Božj dosáhnauti mů­
žeme? Nenjli potěšitedlná wjra w Ježjše "Krista,
gakožto našeho spasitele, wykupitele a budaucjho saudce žiwých i m rtwých? Gaké potěšen]
pro nás slabé a hřjchu podrobené lid i, že Bůh
i chtěn] i plněnj milost] S A vau av nás působ], a
nám gj při hodném přigjmánj sw. swátostj uděluge ? Nenjli potěšitedlná aneb utěšené pro nás,
že we wsech na.šjch potřebách důwŠrne k Bohu
w olati, geg prosili, a se 11 a zásluhy Krista Ježj­
še odwolawati můžeme dle slow geho: Cožkoli prošiti budete we gménu mém &cc. Gak utě­
šena gest pro nás naděge žiwota wěčného.
Z a w . Čtěte tedy, m.k.,, rádi w pjsmě sw. aby­
ste z něho i naučenj, ipotěšenj, nabyli, wšak člěte
a) p o z o r n ě, ne roztržitě, Začtěte u ž i t e č n ě , to­
tiž rozgjmeyte to, co čtete, apteyte se sami sehe, zdali to zachowawáte, co pjsmo sw, naři—
zuge, a se toho zlého warugete, které zaw rhuge, aneb geslli se slowy aneb wjrau tau těšjte
w křjžjch a protiwenstwjch žiwota tohoto. W šak
ponewadž w pjsmě sw. mnohé wěci temné, a
neučenému nesrozumitedlné gsau, gak giž sw.
Petr 2. ep. III. 16. o listech sw. Pawla swědčj,
pročež c) n e c h t ě g t e s i ge d l e w a š e l i o
s l a b é h o r o z u m u g e d n o s t r a n n ě a n e b sa­
ni i w y k 1 a d a t i, n ý b r ž p t e y t e s e w a š j c h
duchownjch pastýřů, o n i w á m ukážj,
co z p j s e m sw. k w a š e m u w z d ě l á n j ěj —
st i , a n e b g a k t o m u a n e b o 11 o m u , d l e
s m y s l u s w. k a t o l i c k é Cj rl cAve r o z u ­
me ti m a t e . Tak, m.k., z čtenj pjsem sw .hogny užitek nabudete, který wám s slowy sw.Paw—
la w dnešnj epištole přegi, to tiž : abyste skrze
trpěliwost a potěšenj pjsem naděgi měli, a Bůh
naděge naplniž wás wšelikau radostj apokogem
w w ěřenj: abyste se rozhoguili w naděgi a w mo­
ci (milosti) Ducha swatého. Amen.
2. R o z w r h
analytický.
E p i š t o l a k íijm a n n x n XV. 4 — 13.
u WO (1.
Sav.Pawel w psanj swém lcŘjmanum
trestá pýchu, gak židů tak pohanů, a dokazuge,
že tito přirozený,
pakM ogžjšůw (o d l. až V.
kap.) zákon přestaupili, a proto gak gedni, tak
clruzj hřjchu podrobeni gsau, a Wykupitele K ri­
sta potřebugj, a že spravedlnosti ne skrze skutky
zákona M ogžjšowa: ale skrze Avjru a milost Ježj­
še (V. VII* k.) Krista dogjti mohau. Pak dawa
Apoštol wěřjcjm naucenj, gakby mohli av dosa­
žené skrze Krista spravedlnosti prospjwati, a h řjehům a tělesné žádosti odporowati; dáwá gim
naucenj, (XII — XV. k.) gak se magj chowati, a napomjná gich, aby se
w rozličnýchkřestan ských ctnostech, zwlášt p ra w j: p ř i g j m e y t e
se A v e s p o l e k , g a k o ž i K r i s t u s p r i g a l
w á s k e c t i B o ž j , chce řjci sw.Apoštol těmito
slow y: buďte wespolek swornj, trpěliw jy gednomysluj, warugte se Avšj rozepře o přednosti av Cjrkwi Kristowe , wzdálena buď wšecka pýcha od
w á s, neb proč byste se nad giné wypjnali ? Ze
gste we wjře wycwiceněgšj ? aneb dokonalegšj av
ctnosti. ? anebo sohě na časných statcjch, Čili
na sljČnosti azdraw jtela, na důstognosti, na wznešenegšjmrodu zakládáte? W šecky tyto wČci před
Bohem ceny nem agj; ponjženost, swornost, láska
společná wás Bohu mile č in j, té žada Bůh 0(1
wás, který wás z pauhé milosti do Cjikwe- SAve
poAVolal, a wás wykaupenj Ježjše K rista aučastny
o n i n o
c a v í č í I í
|
|
|
;
|
;
učinil. K g e d n é w j ř e , k g e d n é s l u ž b ě
Božj , k gedne naděgi žiwota wěčnélio powoláni
gsauce, budte i wy gednomyslnj, swornj, snášegjce a přigjmagjce seLe wespolek. Před Bohem
nemá, ani kléry prw ž id , ani který prw pohan
hyl, gakau přednost, neh Bůh nehledj na osobu
lidskau, ale čistý a newinuý žiwot činj křestana
Bohu milého ; a ačkoliw Kristus gen swému ná­
rodu, z kterého podlé lěla pocházel, kázal, aby .se
naplnila proroctw j, tak přec i pohané, dle týchž
předpowěděnj Božjch do Cjrkwe Kristowy z paulié milosti Božj powoláni gsau, aby i oni ctili
gednoho prawého B oha, a kterého poslal, Ježjše
Krista, aby každý kdo wěřj w něho, nezahynul,
ale mel žiwot wěoný. To wše, pjše sw. Paweh
má w á s napom jnati, abyste byli gednomyslnj,
swornj, trpěliwj, sná.šegjce a přigjmagjce sebe we—
spolek, aby láska křestauská mezi wámi se wždy
vjce a wjce rozhognila skrze milost Ducha swalého, aw y naplněni gsauce w.šelikauradostj a p o kogem, we wjře a w naděgi žiwota wěčnélio gedněmi ušty a skutky ctili Boha a Otce Pána n ašeho Ježjše K rista. Zdali se i nás, m. k. toto n apomjnánj sw. Pawla netýká? Negsau i mezi námi
wšeligaké rozepře, hádky ? Nepowstáwagj i ty m ezi námi z pýchy ? z nedostatku lásky křestanské ? —
Ow.sem nám pjše sw. P aw el: přigjmeyte sebe w espolek. Koho máme tedy přigjmati ? slabé we
wjře, slabé w ctnosti, slabé na těle. —
a) Přigjmeyte , snášegte slabé v e v jre , t. g.
neumělé, nevyeviČené v náboženstvj, nevypjneyte se nad nimi, nepohrdeyte nimi, nýbrž se při­
čiňte, ge vyučili. w spasitedlne v jře Ježj.se Kri­
sta , neb p rav j pjsm o: Gestli tobě rozum, odpo­
v ě z nemaudréniu. Nemáteli k tomu častau přjležitost v y rodičové? hospodářové-? představenj? Nenjli to povinnost v aše?
b) Přigjmeyte slabé v ctnosti, megte s nimi
autrpnost a trpělivost. Pročbyste nimi pohi da­
li? Zdali v aše ctnost giž dokonalá gest ? Ciligste
podobni onomu Fariseovi, o kterém Ježjs, Luk.
X YIII 9 __14., v y p ra v u g e ? Spasitel nam dawu
toto návěštj ř k a : Zhřešjli bratr tv ů g &c. a sw.
P av el Galatům talcto pjše, YI, 1, 3., B r a t r j>
b y 11 i b y i z a c h v á c e n č l o v ě k v n ě g a k é m h ř j c h u , v y k t e ř j d u c h o v n j (w
ctnosti dokonalegšj) g s t e, u č t e t a lc o v é li o
v d u c h u t i c h o s t i , p r o h l e d á ge k a ž d ý
sám k sobě, abys i ty n e b y l p o k a u š p
Geden druhého břemena neste, a tak naplnjte zá­
kon K ristů v &c.
c) Přigjnieyte, snášegte s trpělivost] slabé
na tě le , nemáte v ž d y chudé, churavé, n e m o c n é ,
mezi sebau? Čiňte co pravj pjsm o: Lámey chleb
svůg lačnému; a co spasitel zřetedlně prawj
Mat! XXY, dáli kdo čjši v o d y studené &řc.
Buďme tedy gednomysluj vespolek, nevysokomyslnj, ale s ponjženými se srownávagjce,
Ř jm X II, 16, Snášegme chyby gedni druhých,
měgme autrpnost a trpěliwost s slabým na.šjm spo­
lubratrem , wyučugme slabého we w jře, napo­
m en u l e hřešjcjho, a předcházegme wsem na.šjm
wlastnjm dobrým přjkladem, tak swětswětlo na­
še před lidmi k c. přigjmeyme rádi mdlé, churawé, nemocné, chudé, gsauce ugištěni, že co gsme
neymenšjmu znašjch spolubratrů učinili, to neztratj odplatu swau w nebesjch,
At společná
křeslanská láska gest swazek ten, který nás w
gednotu spoguge ; tak giste Bůh neylaskawěgši
naplnj srdce naše wšj duchownj radostj, pokogem
swedomj, a blaženau naděgj žiwota wěčného skrze
zásluhy Ježjše Krista a moc Ducha swatého. A m .
(Pokrářowáuj.)
7. Welebná prozře! edlnost Božj.
Přeložil W . J. K am arýt.
Ty, genž' nepráw ě w sw é žalosti
A tjži reptáš na Boha,
U žasni, hlasem h n ew iw o sti
K dyž ozjw á se o b lo h a !
De'št, -wichry, mraky 1 probleskuge
I hrom y hlasem přetrhuge
O n ! — slow em nebe otřásal,
K dyž druhdy Joba k slow u b ra l:
„Sbe'ř sjly swoge, w zchop se z pádu,
Zm užiž s e , stůg , dey odpow ěď:
Kdes b y l, kdy gá diw ného skladu
Překrásný stw o řil te n to .sw ě t?
K dy pew nost země gsem postaw il,
A nebes mocmi zw eleslaw il
I w elebnost i m ocnost m an ?
N u ž , progew iž m i m audrost sw au !“
„K des b y l, kdy sluncj stotisjce
Na m žik m a ruka rozzala,
'Když poneyprw sw é zlaté ljce
Má každá hw ězda dostala ?
P rw n j slunečnj paprskow é,
I tiché' gasno luny, íiowe
K dy zeini této zářili,
A welebnoSt m au geYřili?“
„K do m oře W b řeh y uzaw jra,
K do \v m ezech drž) hlubinu.
Ž e w lna zem i nepožjrá,
K do gistau chow á tiš in u ?
Propast pokryta b y w ši noc)
Z d a neodkryta mogj mocj ?
I m rak m au rukau rozehnán,
Se zem ě zdw ih n u t oceán.“
„ G s i - l i ty s t o , kaž medle přjsně,
By rantšg w zešel gitra s w it;
Z kus pole w den prahnaucj žjžně
Prochladným deštěm napogit 5
Neb dobrý w jtr plaw ci dáti,
A k p řjsta w u loď geho hn ati.
Či země osau by gsi ehwělj
Že bezbožnjk by strachy m řel 1 “
„ Z d a strm inam i pautj hrůzných
Prošel gsi m oře ú trobu
I w ypočet zde diw ú různých
A zřel dna geho podobu ?
Z d a p řed tebau se obgew ila
A wěčnau tm a poodw alila
Se strachem b ran a sm rtelná 1
W j š , gaký Hádes gjcen m á ? “
„Snad w ichrein stisniw nebe m račné
T y slunce m ůžeš zakryti,
A zkalit p o w ělř j prozračné
A blesky w dešti ro d ili?
Co m žik bystřeletjcjm bleskem
A w srdci lior trnaucjm třeskem
W še sw ěta krage otřásat,
A tw o rů n i h n ěw sw ůg rozhlásat
„T w ogj - li chytrost] w zlétáw á
O rel knesm jrne' prostoře,
Po w ě tru k řjd la prostjráw á,
H ledjw á w řeky, w e m oře ?
O d oblaků zřj přew ysokých,
Co w e propastech přehlubokých
K pokrm u geho gá m u d a l ;
Z daž od tebe to oko w zal
„W iz Behem ota přehrozného,
Gegž p rst m ůg u tw o řil s tebau 5
Trnj ostré lahůdka geho,
Bezpečnau naň šlape nobau.
Gak prow azy gsau geho žjly
Z kaušeg ty na něm swoge s j l y !
VY něm ž e b ra —■ kruhy z ocele,
A geho ro h — kdo rozm ele ?44
„T y m ůžeš - li L ew iathána
W y tá h n a u t udicj na b řeh ?
O n w prostřed hlaubi oceána
S w ůg bystrý rozehánj běh.
On stkw ělým i k ry t šupinam i,
T w rdého těla záštitam i:
T w é kopj, meč i palice,
To gemu stéblo z m etlice.“
„Co žernow gemu srdce gesti,
A zuby - strašný srpů ř á d :
"VYlož ru k u s-wau w ně bez bolest) ! "VVždy do boge se pustj rá d ;
Na ostrých skalinách léháw á,
Gich tw rdost aniž znam enáw á;
Neb sjla geho ohrom ná
To za drobiiaunký pjsek m a.“
„K dy k bráněn) se h o to w u g e:
T o t strach , že m oře w ykypj.
C hřtán gelio plam en wydyclvuge,
Že tůně w arem zasipj.
I giskřj oči rozdrážděně,
Gak w ý lieň ubij rozžaw ené,
I řeky honj od sebe 5
A yvše to —• gest m u od te b e ? “
„K d y ž nezčjslných sw ětů sklady
Gsem w ystrogit a k rášlit chtěl,
B c i, tw e li gá prosil gsem rady
Pro m nožstw j tolikerých del i
Gak na počátku wšelio -vyčká
P rst založil gsem na člow ěka,
Co ten k rát gsi se neozwal,
B ych ginau tw ářn o st tobě ,d al?‘c
„T o dobře hleď na srdci m jti:
Gen před staw sobě tw orce moc,
A w ů li sw atau budeš ctjti,
A w zjw ati geg o pomoc.
O 11 -wše k p ro sp ěch u tw em u strogj j
O n k á r á , ale’ zase lio g j:
Nes w n ád ěg i swe' břem eno,
A pros — Njm bude složeno.
II» OZNAMOWATEL*
a} L i t e r a t u r a .
3.
Reliquien ans den Schriften von Heiligen»
Z u An-
tfachtsiibuugen und zur Erbauung gew ählt und iibersezt von
Aloys Adalbert Waibel* M it k. k, Censurs - Bewilligttug. Inns­
bruck. Erste Samm lung 1 S 2 1 . Str. X V I. a 3 0 3 . Zweite Samm­
lung 1 8 2 1 . sir. 3 0 6 . D ritte u. le z te Sammluug 1 8 2 2 . Str. 2 2 7 . S .
í^estilt zwláŠtnj a znam enitý ráz w ěku našeho, že poklady,
kteréž prw é s-wémyslná hrdost zaw rlila, opět se -wylileilawagj a znow a na sw ětlo pronášeg]; což patrným nám
tlňwo dem, gak m álo přestáw ám e na plodinách, kteréž
prjtoinný neb nedáw no m inulý w ě k w y tw o řil. \'V ěknáš
tauž) gako ztracený syn po opuštěném otcow ském domowu praw é cjrkw e Boži. Gest ted y w elm i chwalitebno,
že muži oswjcenj duchem a w e sw atyni cjrkew nj staro­
bylosti prošij, poklady gegj w yhledáw agj a ge buďto lidu
vzdělaném u w rauŠ e učeném , buď lidu sprostém u w ř e č i
prostonárodnj předkládagj.
Ze přjtom ný s p is : „ W a i b e 1 s R e l i q u i e n “ také
pvispětí m á této potřebě nyněgšjho w ěk u , oznamuge titu l
gelio. Blůže se také pow ažow ati za pokračow ánj d íjw e
wyšlého spisu „ K l e i n o d i e n a u s d e n S c h r i f t e n
v o n H e i l i g e n “ 1819 od téhož spisow atele, n P e t r a
Paula Bollinga, wÁ ugsburce.
IVIjsto předniluw y, kteráž Se pořjdku Čjtáwá, polože­
na gsau w á ž n á slow a bohom yslného S a m b u g y , z nichž
kratičký w ý tah i zde m jsta zasluhuge. „<iak dňležito gest* “
Časop. p. Katol.
Dueb. I.
3,
30
di Sambuga, „aby Ježjš h o r liv ě hlásán byl! W jrai
láska utuchla, m r a v o v é pustnau, n e p ra v o sti se rozhognilv
Gedno skrze Ježjše m ůžem e b ý tí zachovaní. Uli­
tě byl giž gednau spasau padlého č lo v ě č e n s tv a , a protož
3 w těchto dnech spasili ge m ůže. Naše v y u č o v á n ), na­
še m rav o řečen j m arné gest bez Ježjše.
On srdce pro­
niká, čist], napraw uge, léč) a utw rzuge. — C)in V)ce
p ro sp ív ám v ě k e m , čjm v jc e sw . pjsm a č)tam, cpn hogn ěgi o nich rozgjm ám a s Ježjšem seseznam ugi, t)m du ežitS°šj w idj se m i potřeba Ježjše kázati, - gehkož On
od Boha učiněn gest nám m audrostj, spravedlnost), po­
sv ě c e n ím a -wykaupenjm.“ —
„N ehorši se na řeči n ě k t e r ý
c h
učených h stu , v mchz
tak nehodně K ristu a posiliw njm u k ře sía n stv j se odp)ra.
íleč s v ě ta nem ůže b ý ti lepšj než duch s w ě ta ; nebot ne­
pochází duch ze s l o v a , ale s lo v o z ducha. 1 ani U gsau
nad m jru sk ro v n j, oni sm álem z a v d ě k přigjm ag,, když
s e g im gen něco maličko z e s t u d e n é k u c h y n ě o
m ra v n o s ti předlož), gest gim dostatečné pro toto těžké
břjm ě dne a pro horký bog ž iv o ta ; m y v š a k t)m n ev y ­
stačím e. Nám potřeb) n o v é h o , nebeského ch leba; kte­
rýž nedostal se nám se zákonem starého neb nového
.Mogžjše , n ý b r ž s milost) a praw dau, s K ristem s nebe naxn
gest dán.“ —
, ..
„W ěčným m u d ro v á n jm a pochybnost) ro z tru š o v a n ý
nechali gsme srdce ustydnauti a tém ěř wšecky city ná­
božné w ypáchnauti, n av o d jce lidi toliko na to, aby usta­
v ič n ě gen odklízeli a b o řili; o to Sine ale nepečovali,
aby s r d c e gegich čistěgším se stalo, a pe wněgi na Bohu za­
loženo bylo. Nechtěgjli si učeni tito o d B o h a datiukazati cestu a prostředky, k dosažen) s v é h o a bližnjch svých
b la h o sla v e n stv í, o b á v á m s e , že se gicli gestě dlauho
nedohlédagj, an n á ro d o v é za tjm to sm utným ro z p tý le n ý
gestě dlauho liynauti b u d au . í
Literatura, '
467
„D osti gsem se g ¡2 přesw ědčil, ž e to slowo O s w j c c n }, 11a m nohé tak kauzedlně púsobjcj, celaü sw aum oc
z g e g i c h s r d c e wzaío, kteréžto gm éna takow ého po~
tvebuge, aby bláznow stw ) sw é něgakau ljbeznau tw á řnoslj zaslrjti m ohlo. Sm ysl p raw ý gin cu a tohoto skaňmati nen] gegich w ěc,“
„Nikdý gsem nebyl nepřítelem p raw é oswjcenosti,gelikož
gsem se nikdý rozm ysliti nem ohl, abych nepřjtelem praw dy
se stal. Podle' u ijry škrow ných schopnost) sw ých snažil
gsem se w ždy gj hágiti a ťozšiřow ati. Ale w yzneym e : sbor
ten } gehož heslo b y lo : O s w j c e n j , w yw ed l Welmi
spathS sw iíg ankol, a w elm i nepráw ě m u rozum ěl. Z n a­
menitá gclio část hledala gen důw odů pro sw é náružiw osti, a c o g e om lauwalo neb obálelo, nazjw ala osw jcenjm .“
„O ostatnj cásli mohlo se p ráw ě řjci, co pjsmo sw . p ra\v| : Oni nepošli od těch m užů, skrze něž Spasen) Se
síáti m á Izraeli.“
„G estli to gméno O s w j c e n j ti mnohých w lehkost
přišlo, gednak odtud to pocházj, že mnozj ginák p raw élio oswjcenj schoplij m tižow é Welmi nepl-ozřeťedlnS ruky
podali lidem n eh o d n ý m , so b ětliw ý m , nártižiw oštem powolugjejin, a gen ru šiti a bořiti žádostiw ým . K do to
medie scliwálj, když každý gak w m esiánském tak ejrkewnjm řjzenj bořiti chce, a wšecko co starého Z kořena
■wywrátiti; wŠak gistotu nem ůže dáli, že něco dokonálegšjho, než co potud stáw alo, ustaw j ? Geli oswjcenj tl
mnohých obuzeno, kdo gest tjm w ineii, nežli osw ěcowatelé sami ? Necht se oni gakkoli proti tom u žpjrágj*
potomstwo a geho letopisow é na gegich list to napjšj, a
loto neblahé m udrow ánj gegich, W něm ž ani tn jry ani
mezj neZnagj, škaredě někdy w yobrazj.“
, .Pobaněnj, gjmž hrdj sobjkow é ti m jrněgšjch b fatřj
swých zhyzditi usilow ali, hrob gegich k ry ti budej aginé*
110 gegich w e w ěcné zůstane nesláwě*“
Sam ým o p r á v jc h rokow ánjm zapom něli gsau lide
tito ,” ž-e p o v in n o sti m a g j; a když tém ěř celý s y S t gsau
zapálili neopatrně v lio z e n a u giskrau, nic gineho (pry) ne­
činili, nežli že n e v in n á p r á v a sw á gsau v y k o n ali.
„K do u p řjm ě clíce m lu v ili, v y z n a ti m a s), ze tato
dobrá v ě c giŽ déle padesáti le t ' Pod lisjcerým i zámysly
a tisícerým i úklady se -kuge, a v še c k o se gen strogilo a
sm ěřo v alo k tom u, aby zc s v rc h o v a n é h o dobra člověčen­
s tv o olaupilo. M ilionové neštastných hlasným gsauduw odem , co se stalo ; a p ř i v š e m odporu přede« gen zů­
stane p ra v d a u , že, gestliza času h ru b é n ev ěd om ostipo­
v ě r a obětj s v ý c h si v y h le d á v a la , liché m udractw ) naše­
ho v ě k u ani s miliony se nenasy tilo ; neb poněw adz nad■wělrnými abstrakcem i se krm ], neuahlédá n i k d ý n a swet
skutečný, a nem ůže se tudy pohledu geho zhroziti.“
S p is o v a te lé , z nichž ony pozůstalosti, neb gak ge
skladatel nazjw á, „R elicpien“ sneseny -gsau, gsau následug jcj:
\V sbjrce p r v n i : i . S v . A m brož. 2 . Sw . opat Be­
nedikt. 3 S v . Anselm.
, n r ■
W sbjrce d r u h é : i . S v . František Salesky. 2. cti­
M argarita Maria Alacoque. 3 . Fenelon.
W sbjrce t ř e t j : i . S w . Kleraens Řjm ský. 2. S v . Ignác
mučedhijk. 3. S w . Polikarp. 4. S w . Cyprian. 5. Sw.
Ililarius. 6 . Sw . A thanasius. 7 . S w . Leo W elký. 8 . S\s.
h o d n á .
Ř ehoř W elk ý .
K
tom u připogeny gsau dw ě p řjlo liy :
1 .
O dpovcd
na některé odpory p ro ti ascetickým spisům. 2. P ovzbu­
zeni Božj k d ů v ěrn ém u s njm obco w án i; z pjsma sw.
w ybrané. Zlom ky tyto ubsahugj v ý b o r modliteb, m ra v ­
ných naučenj, rozgjmánj a důtkliw ých průpow ědj.
Z e sw . Augustina nenj tu nic píig-ato, poněw adžspisow atel zw láštnj sbjrku ze spisů tohoto osw jceného učí
tele w z d ě la l, kteráž pod následugjcjm n á z v e m na svět-
lo w y šla : Schatze aus eleu Schriften des heil. Augustin,
zu Andachtsübungen u. zur E rbauung gew ählt u . ü b ersezt. Augsburg, bey P. P. Bölling 1824. 8 siř. IV. a 339.
P ři této práci použil spisu, kterýž zasluhuge, aby se
w rukau každého wzdSlaného kř-estana nacházel; gehoŽ
názew : Dtvus Augustinus vitíe spiřitualis m agister &e. a
Fclice Mäyr. Veneliis 1758.
W secky tyto tř i spisy wel-mi způsobné gsau, k řestana na cestu p raw é ctnosti u w e s ti, a geg w n j ü tw rd iti,
protož w šechno schw álenj zasluhugj,J. Ceruý.
2.
Jzidor, Sedlák Lbotský.
Ušlechtilý p rjb ěh pro lid
weukowský. i - m ěstský. Sepsaný od Josefa Hubra., faráře mv
Ebersberg-u, a Josefem Megstřjkem, děkanem Sw ětelským , w češti­
nu uwedeuý ; dwa djly 8 . W Praze u Josefy Y etterlow é 1 8 2 2 f
str. X I I. 2 3 5 . a 3 0 4 . w áz. za 4 8 kr. střjÍDra.
Každý,, gen poněkud zkušený a na iieyhlaw.n.ěgšj p o tře­
by lidské hledjcj, uznati m usj , gak w elice potřebné a u žitečné by bylo , b y lidé tělesně pracugjcj w prázdných
hodinách schopnostem přim ěřen é a k dobrém u wedaucj
knihy čjtali. Gak m noha hřjebům , k te ré lidé takow j ča­
sto ..gen-za tau přjčinau p á c h a g j,.ž e newědj-gak prázdný
čas sobě u k rá titi m agj, by se cesta zam ezila ! Gak by se
gegich obyČegně new zdělaný,předsudky a.pow ěram i zatm ě­
lý rozum oswj til, ro zg asn il, a gich často neohebné a zatwrzelé srdce w zdělalo !.. Potom by te p rw každé sjm ě w
chrámu Páně rozsjw ané w dobrau zemi padlo , a stý užitek w ydáw alo. M anám tedy pastý řů m d u chow njm ,kteř) z gich dnšj odppw jdati musjme , na tom záleženo, hýti,
abychom se w šem ožně w ynasnažili, dušjm nam s w ě ře ným přjležitosti a chuti k užjw ánj toho sp.asitedlného p ro­
středku dodati. T o se stan e, když m ládeži školuj neb
w opakugjcjch hodinách (když se kniha předepsaná celá
prečtla) na odměnu pozornosti ap iln o sti z takow ó w yu-
gna jej knihy cos p ře č te m e , sm ysl a u žitek n áležitš v y lo ž jm e ; když to samé u sw ý c h domácjch w prázdných ho­
dinách učinjm cj když ta k o v é knihy nem ocným , kteřj
pow stáw agj, ale pracow ati geště nem ohau, zapugčjme,
aby v nich buďto sami čtli , aneb sobě čjsti dali a t. d.
H o rliv ý pastýř sto přiležitostj nalezne, o sad n jM m svým
takow é wyučugjcj knihy w p o w ěd o m o st uw esti a g i m k
pilném u čtenj chuti dodati. P řito m ale také nápomocen
hýli m u s j, gak a odkud by ge sobe za neylevnegšj pcnjz zaopa tři ti m ohli.
T a k o w á , schopnostem sprostného lid u přim ěřena a
w e v š e c h okolicnostech w yučugjcj kniha gest J z i d o r,
s e d l á k L h o ts .k y .
1,
Obsahuge p ra v d y lidu v e n k o v s k e m u velice
potřebné a, užitečné, u p . gak domácj a polaj hospodúřstw j rozum ně z p r a v o v a li, gak sw é djtky po křestansku
v y c h o v á v a l i , gak w e v še lik é m trápenj sebe a sw é domácj p o tě šili, sobě i gim p o ra d ili, bližnjm u dobře čini­
li , n e v in n ý c h radostj new inuě p o ž jw a ti; gak se v ž d y
w neym audřegšj prozřetedlnost B ožskan d ů v ě ř o v a li, gak
požehnánj Božjho aučastným i b ý t i , sebe w espolek k po­
božnosti w zbuzow ati magj a t. d.
2.
Způsob psanj této knihy gest dle přjkladu o wy
chow atelstw j welice zaslaužilého Salcm ana tak sw ětlý a
p řjg em n ý , že i ten neysprostněgšj gak čjsti p o čal, gen
bezděky k nihu tuto stranau odložj. Z d e se klade wsecko w ušlech tilý ch přjbězjeh p řed oči. ^/Všecko zde žiiíe,
w šecko tak zřetedlně a spanile se w yobrazuge , gakoby
čtenář na to p atřil , sám w še p.oslauchal, s á m každému
přjběhu přjtom en byl., A což knihu tuto geště užiteč
něgšj činj, g est:
3.
že p řjb ě h ten to nenj w ybran z předešlých stol
tj , gak w giných knihách z w ě tšjh o djlu nalezaine , ani z
Qizjch v zd álen ý ch kragin , ani od k rá lo v sk ý ch dworů.
neb z w elikých m ěst ; nýbrž w zat gest z společnosti w csnic neb m ěsteček našeho w čk u . G estit to p řjb ě h řá d ­
ného a bohabogného w e sn ičan a, a proto tjrn swětlegšj,
ušleehtilegšj akratochw ilněgšj. W c e le této knize čtenář
gako doma g e s t; wšecko snadno p o ch o p i, co se o poli,
o w o rb ě , o zahradách, o auhořenj a o lukách , co o dlu­
hu dělán) a splácen), o nauzi a pom oci, o žiw otu a sm r­
ti, a o giných důležitých -wěcech pow jdá.
3.
Rozličná Poučow ánj křestanská na neděle p řes celý
rok, sepsaná k duchowiijm u užitku a potěšen) pob ožn ých čte­
nářů od Josefa Gawurka, kněze cjrkewujho, 8 . W Praze 1 8 1 9
wylištěna pjsmera Josefy V etterlow é 2 . djly, stran. 4 1 6 . a 7 0 2 .
za 1 z l. 3 6 kr. siřjbra.
Aby se p o zn alo , co se o této už ¡tečno knize sauditi roa,
za neyaučinliwěgš) d řž jm , k rátk ý obsah gednoho neděl­
ního pogednánj w ytáhuauti, to tiž na neděli p rw n j po třech
králích: O p o s l u š e n s t w j d ě t j k r o d i č ů m , a
g a k ge r o d i č o w é k p o s l u š n o s t i z w á d ě t i
ma g j .
Aby děti k poslušenstw j p o h n u l, předstaw uge Pan
Spisowatel :
1 . P řjklad dw anácliletébo Ježjše s w zbuzenjm Mat.
1 G, 24. že děti w ž d y , o h o t n ě i w těžkých w ěcech
poslauchati magj, gako o n , au id alek au cestu do Jerusa­
lema k o n a l, a tam přjm o do chrám u Božjho se bral. O t­
ci nebeském u w neyhlubšj pokoře se klaně.
Lak že i
oni od rodičů do chrám u Páně poslány se Panu L obu k la ­
něli a t. d. magj.
2. Magj děti rodičů poslušný býti., proto že ge
c t j t i m ag j, což gen poslušenstw jm dokazugj.
3. Z asluhagj toho rodičé, proto že se o dětistaragj,
zač se gen ta k odslaužiti m ohau.
4. D ěti poslušné gsau B^hu m ile , zde a po sm rti
slastné.
5.
Poslušnost gest dětem p rospěšná, proto že ne-
zn agj, co ge k dobrém u v e d e .
F i o d i ě o w é z w á d ě g j d 6 1i k p o s 1 u š e n s t w i :
í . Ivdyž hned. v prw njin v ě k u , pokudž se geště
na rukau nos), gich sv éM aw o sti (m yslnosti) odporugj, a
nim v to m , což křikem žád ag j, po v ů l i nečinj, gegich
k v jle n j sob.ě new šjm agjce.
2. C hybugj ro d ič o v é , clitjce dělem u sta v ič n ě pora u č e li, křm otným hlasem ro z k a z o v a li, ge k le n jm k po­
slušnosti n u titi a t. d.
3 . Magj ro d ič o v é dětem poslušnost odm ěnami oble h c o w a ti, gako Otec nebeský to činj.
4. Pročež magj ro d ič o v é detem dobré následky
poslušnosti náležitě v y g a d řiti , a ge take těch následku,
pokudž na v ů l i záležeg j, aučastným i učinili.
5 . O b z v lá ště ale magj gtž zahy do autleho srdce
djtek s v ý c h zákon Božj v š tjp iti. Efez. 6 , 4. I. lim ,
5 , 1 0 . K oloss. 3 , 2 0 . a ge na to pozorný učinili, gaki
odm ěna dobré I. T im . 4, 8 . gaký trest naproti tomu zle
děti o ček áv á. Y. Mož. 27, 16. P řjsl. 30, 17.
6 . T o v š e magj ro d ič o v é laskaw ě a v píjhodnem
Času k o n a li, odporugjcj ale hned potrestali, což přjklady v y sv S llu g e ..
Na ten způsob gsau všecka- giná nedělnj ponaučenj
z h o to v e n a , s tjm gediné rozdjlem, že P. S p iso v atel dů­
v o d y , pohnutky ag in é p rů p o v ě d i, gak v tomto obsa­
h u se nacházegj, nerozdělil 5 nébrž bez v š e h o poznamenanj gedno. po druhém v y p r a v u g e .
b}
S m j šen in y .
«)
Z á k o n y.
i.
D v o r n j d e k r e t d n e 4. b ř e z n a 1828. iNa
d o ta z , zdali dw ornjm dekretem dne 18. zářj 1 8 2 7 .pro-
Iilašene oswobozcnj fanijcli staw enj od clomownj Iřjdnj
a činžownj daně toliko na obydlj farářů, a lokalistů obraozeno, aneb spolu na oddělené obydlj kaplanů, kostelníků,,
na farnj hospodářská sta w e n j, a na byty u filialnjch ko­
stelů přehýw agjcjcb beneficiatů a w enkow ských duchow íijch w ztaženo býti m a , rozhodnulo s e , že genom na obydlj fa ra řu , lokalistů a kurátnjch kaplanů oswobozenj
ode daně ze staw enj wym ezeno g e s t; p.oněwadž gen u
těch staw enj gakožto auřednieke' obydlj (Amts - ubtcalion)
a přebýw ánj w n ě in , gakožto in partem salarii k uratnjmu knězi popuštěné' pow ažow áno býti m ůže, na kterém ž
ohledu přjčina oswobozenj se zakládá. Co se hospodář­
ských staw enj d o tý k á , důtaz. onen rozhodnut gest giž 1 ,
března 1820. w
7. instrukcj ku klas.sifiko.wanj obydlj,
an w ůbec takow á (h o s p o d á řs k á ) staw enj d o té tř jd y n e p a třj, pokudž toliko k sw ém u w lasbijm u ustanow enj slaužj, a k o b ý w á n j se buď nepotřebugj aneb dokonce nekodj*
2
.
D w o r n j d e k r e t d n e 2. S e r w e n e e 1828. N eupatištj se od nařjzenj dne 29. března 1 8 0 0 ; podle' k te­
réhož kostely, pak i sw ě tsk á i duehow nj nadánj (fundacj).
po odraženj ustanow ených a nadaných w ýloh pozůstalý
čistý zbytek w y k azo w ati, a z.něho třjdnj daň odw áděti
magj.:
3.
D w o r n j d e k r e t d n e 1 2 . č e r w e n e e 1828.
K zamezen) w šeliké uomy. která se š k o l u j m u f o n ­
du tjm činila, že ptaty pomocnjkům učitelským , toliko
clo trw ánj nemoci učitelow y p o w o ten é, geště po čase se
w ykazow aly, kurátnjm u duchow enstw u se nařizuge : aby
pokaždé od učitelů ípom ocnjků obapolhě podep san ék w itance negenom s doloženjm p o tw rz o w a li, že kwitugjc)
se dosaw ad u té školy nacházegj, alebrž i přjčihu z ře g mě udáw ali , proč p řjdaw ek na pomocnjka pow olen b yl.
m
Oznamowatel.
(■}). C j r k e w n j z p r á w y .
1 Z P r a h y . G élok n jžeciM ilo st n ašK n jže-A rcibiskup
nznáv ag e , že pro z n a m e n itý p o č e t k a g i^ v b ě b ia r o & p x
d„ chrám u sw . W jta na h rad P ražský k z p ra w ě B o z ,
chw áta-iojch v jc e z p o v ě d l n í k ů zapotřebí gest, prjslusným i důchody ročním i nadal dV a tak n a z v a n é P o e m t e n t i a r y , k te ří v á ž n ý m p řislu h o v án ím s v a to sti sw.
pokání v š e m v ě rn ý m křestanům v záležitostech s v e omí k spasitedlnéim i prospěchu pomocní b ý lí magj.
2
Z P r a h y . W z a stá n í G. K u. Mil. P a n a , Pana
W á c la v a L e o p o ld a , jNeydůstogněgšjho K á ž e te Arcibisku­
pa našeho, po v e lik é nemoci zem dleného, v y k o n a l ÍSeydůstogněgšj Suffragan aB iskup Pan F ran tišek de Paula
Pistřik, V k ra g i Plzeňském , v e v ik á ř s tv íc h : Plzeňskem,
S třjb e rsk é m , H aydském a T a u Ž e d n s k é m letošn) h la v n j
k a n o n i c k a u
v isitaci, p řito m na 20 sta n o v ištíc h 91 bcneficij a. v T a c h o v ě a v P lzn i spolu d v a františkánsko
k láštery k prohlíženi p řišli. K aždclio dne n ásled u je ,
pořádek z a p h o v á v á n : R á n o , gak mile lid a m ladez k
b iřm o v á n i byli shrom ážděni, odebral se G .R .M . v p ů ­
v o d ů z fary do kostela, kdež, u v e lk é h o oltáře přjslusnau řečí k lid u p r o m lu v iv , s v á to s t sw . b iřm o v á n ) udělo­
v a l i počal. Po b i ř m o v á n i g ed e n z p o v o la n ý ch d u c h o v ­
n í c h v přítom nosti G. C. M. m ěl k á z a n í, po něm ž Neydůstogněgšj P . Biskup oběť mše s v a té v y k o n á v a l, po
gegimžto skončenj k m ládeži u stupňů o ltá ř íc h shrom áž­
d ěn é , o d v o g jm cjli s v é h o příchodu m lu v il, a prnuořenau katechisaci gednomu z přítom ných d u ch o vních dr­
želi v e l e l , k terau posléz řeči p řim ěřenau sam škorni ,
a kostelní v ě c i p ro h ljž e v tak n a z v a n é officium pro defunctis v kostele a n a h řb ito v ě v y k o n á v a l , odkud do
fary předešlým pořádkem u v e d e n , sta v e n j farnj prohlí­
žet a pak saukrom ným d o tazovánjm kom issařň patronát-
njch a občanských předstaw ených, záležitosti duchow enstw a , učitelstw a, staw k o ste lů , š k o l, farnjch a giných
podobných staw enj w y šo třo w al, a k dalšjm u w ygednánj
poznainenáwal.
P ii této w isítacj bylo b iřin o w á n o :
w e w ikářstw j Plzeňském . . . . .
—
—- S lřjbrském
•—•
Haydškém
—
~
T aužetinském
.
.
4044
3682
5615
. . .
. . .
3440
w ůbec
16,781.
Téhož rok« G. Jvn. Milost P . Arcibiskup b iřm o w al
w h law n jm chrám u sw . W jta w Praze
.
1285
w domácj K ap li
.
.
.
.
.
37
D ohrom ady ledy
3. P a m á t n á s l a w n o s t
18,103.
w Plasjch.
Desátý a gedenáetý den mSsjce S rpna r . 182.8 staly
se netoliko Plasům , nýbrž i celému tam njinu okol j z m no­
hého ohledu pam átn}m i: a sice den p r - w n j pro slaw né
wyswScenj now ě přestaw enéhokostela S w ato - W áclaw ského a přiloženj pozem ských ostatků S w . Mučedlnice
W a í e n t i n y , d r u h ý pak pro přeneseni w P ánu ze­
snulých audů neyosw. knjžecj rodiny M elternich- W inneburgske do nákladně w ystaw ené hrobky pod w ý še grnenowanym chrám em , —• a prohlášen] od Geho S w ato sli
Papežské L w a X II. tom uto kostelu bullau od 14.. zářj
1827. milostiwS udělených plnomoených odpusťfeů skrze'
10 dnj w každém roce
K rátk é popsán) této d w au-
K zjskánj toh oto cjrkewnjho pokladn ustanow eni
neydůst. Ordiuariatu dnowé následugjcj :
a) den S w . Wáclawa ;
byli o d
clemi) slav n o sti slfig zde na p a r n í* « zbožného snažen,
našeho velectěn éh o knížete K lem enta W a c la v a Lothara
z Mettěřnichu-, gakož i na důkaz newšednj lišk y k nábo­
že n stv í, kterau i u té příležitosti lid náš okoln, v y g e w i]. S nábožnau, a takořka dětihnau radost) těšili se
blízej“ i podálnj o b y v atelé na tento slaw ný den.
Ale záře zorni zabalila se tenkráte do p lást5 mrač­
n ého, S oblohy zakalené spustil se déšt h u stý , který
t r v a j e po-několik hodin nastávagjc) v šeo b ecň au radost
pokazili hrozil.
Než na v z d o r new ljdné p o v ětrn o sti
hrnuli se hned za časného gitra ze w šech stran zástupo­
v é pobožných pawtnjkfl, k te řj ač-veskrz- prom okl), nic­
m éně sutěšenau- t v á ř ) spěchali s pahrbků do prostran­
ného audolj, kde v á ž n é z v u k y z v o n ů se v š e c h vez)
chrám o v ý ch přjcliozjm brzký začátek sla v n o sti ozna­
m o v a li.
.
,
N y n j-v ša k i obloha, ukázala-nám gasněgš)- t v a r , tem ­
ni m ra k o v é se progasnili, a déšt p ře s tá v a l, l i šesté hodíně w yšlo ducliowenstwo z farnjbo kostela blaliosl. . 1 ' arie
v bjlýchprostých raucháeh, aby Čeho bisk. Milost, Neydustogněgšilio P .P . F r a n t i š k a d o P a u l a P i š t ě k á ,
Pražského SuíTiagana z Geho obydlj dókostela S V . \Vacla v a v sla v n é m p rů v o d u d o p ro v o d ilo .— H udby zněly,
pi-aporce v á ly , z p ě v y se rozléhaly, a v krásném pořád­
ku odebjralů se shrom ážděné m nožstw i na ljb ý r n e v y ­
soký pahorek, z k le rik o nákladně' p ře sta v e n ý , proknjžecj h ro b k u určitý chrám Páně" se s v ý m v á ž n ý m i utě­
šeným portálem každém u oku m ile zaw j tal.
Po v y k o n a n é m odlitbě přede dw ěřm i chrám ovým i
v s ta n p il Neydůst. P . Biskup do n o v é h o Stánku Božjho,
b) den daVieek a uisledugjcjch
8
duj
zběhlých,
c) den
pořád po
s ° lje
,
aiunrtj poslednjho w ládyky osw jcené rodiny Met
teruLchské tudjž ua taačas 1 1 tý d. Srp.
a nesčjshié m n o žstv j pautnjků, které, pro n e v e lk a n prostrannost kostela, slav n ém u svěcen) .přjtomné'býti nemohlo,
rozložilo se po zelených w ýšinách v ů k o l kosteljčka, z
kterého z a z n jv a ly hlasné' m odlitby sv ě tjc jh o B iskupa a
sla v n é antifony pěgjcjho k n ě ž stv a . T ém ěř 5 celých ho­
din trv a li krásnj, vý zn am u pluj obřadové p ři v y s v ě c o v á nj, na ktere' pro posvátna«, v á ž n o st, s k terau od Geho
bisk. Milosti konáni byli, oko -citlivého d iv a te le bezslzj
patřili nemohlo. Po v y sv ěcen } kostela odebral se Neydůst. P. Biskup spřisluhugjcjm d u c h o v e n stv e m v tém ž
pořádku gako p r v é do farnjho kostela, aby v y z d v ih l tělo
Sw. W alentiiiy, od S v a tto s ti Papežské' kostelu S v a to W áclavském u darované'.
Illaholenj z v o n ů , hlučná hudba, hlasné z p ě v y a
modlitby dop ro v ázely s v a té tělo nesené od osmi kněžj
do n o v ě vysw ěceného stáriku Božjlio, kde na p ř ip r a v e ­
ném m jstě pod oltářem s přjslušnau s lá v a u uloženo bylo.
Podán] bližšj z p r á v y o té to S v ě tic i nebude snad zde
nemjstné.
Tělo S w . Mučedlnice W alenťiny nalezeno bylo dne
8 . pros. r. 1827. v líjm skýcb Katakombách, (in co'-]nete­
ři o Calisťi) m ezi hroby p rv o n m ced ln jk ů c jrk v e s v . s
nadobkau skleněnau, gegj k rv.j naplněnau. Iv r a k v i p ři­
ložen byl bjlý m ram o ro v ý , na způsob podlaulilé tabule
tesaný náhrobnj kám en, s následugjcjm dobře zach o v an ý m
nápisem :
*
SAILBBIUS MAXMINUS BENE MERENTI CO^lSRJGIc
V VLENTINAE
QUAEYJLXIT MNCVM NVNXXXV $
$ .MENS. ffl. DEPOSITA XIII. KAL SEPT. INPACe 4 .
to g est:
Saiubbius (seu) S aturrius Maximi nu s henem erenti
Conjugi Valentina:, cpise v ix it mecura annos35. m ens. 3,
Deposita 13 K al. sepulta in páce.
^ g
Oznamowatel.
Z tSelito řádpk, k teré w ěhlásnj professoři starobylo­
sti, TSibbi, Visconti a Garlo Fea w obSjrůém pogednánj.
genž p řed sebau m áme, w ysw ětlili, lze sa u d iti, že tato
sny. mučedlnice buď k u konci Sljlxo neb začátkem 4tého
stoletj mučedlnickaxi korunu obdržela. —
Dotčený ná­
hrobní kám en sen y n j w Flasjch w n adřcčenéinkostele Sw.
W áclaw a we zdi za tm nbau^cliow á.
T ělo S w . W alentiny, Ř jm ským um ělcem překrásně
ozdobené, a gako znow a do žlw ota pow olané, darow áno by­
lo před nefláwným časem od S w atosti PapežskeGelio O sw ,cenosti knižeti lvlem entow i W ácl. M ettem ich o w i; ode­
sláni pak obstaráno bylo neydůst. Arcibiskupem Tarsisským , P etrem O stim m .
Spanilá gako angel ittnjragicj ležj
podoba tato w
rak w i zlatém draze ozdobené, gakby Se nynj te p rw é se
sw ětem laučiti chtěla. W gegjm napola zhaslém oku
obrazi se žhauc/, taužebr.ost po krášněgš,m ž iw o tn ; d u r
blednaucj tw á ř gewj poklid w t ř n j . - D rahy národu,
o d ě w , zlatý náčelek i sponky u brunátného plaste oznauro«i nám Ř jm anku w yššjho staw u. — Celá podoba tato,
oakby z oné w ypúgčená řjše, w zbuzitge w diw ateli cit
gakýs nábožný, p ro w y šš) cnost w raucj, ow šem pak pnuran’)ná na oné, ač k rw aw é, nicméně w m nohém srownánj
blažené a krásné časy p rw nj křestanské cjrkw e. ^
R eferent nemohl to w nitřnjm u puzen} odepřjti, aby
city s w é , k teré w něm patřenj na tyto drahé ostatky
zbudilo, několika prostým i řádky riepronesl. Z de gsaui
Swětice Božj! Twug žiwot překrásný
Dokad gsi putowala ua zemi,
W im il se co potůček čistý, gasiiý,
Během n ev in n ý m m ezi růžem i.
W pobožném srdci ťwém gen 1 a s k a plála,
. Iloraucj láska kBohu, k bližujnm :
A pew ně gsi u wjře lásky slála
W ždy v ě rn á až k dechu p osledn jm u.
P om ocn á ruka tw á t y la žehnána
Kde bjda nuzné bratry swjrala^
K de wljdně, tise, co s nebe seslána
Utrápeným gsi slz y stjrala.
D use když twá na prosbách trwagjcj
S nebešťany se zbožně spogila,
Ne w jce z e m i té p o m j g e g j c j,
N e b e s k é wlasti gsi giž patřila.
A pro tu wlast gsi statně bogow ala
Co skálosilná wjry rekyně,
Pro nj žiw ot katům gsi ráda dala,
Usmjwagjc se \v smrti hodině.
T u angel Páně s palmau kynul tobě,
Co wůdce kblaženěgšjm kraginám :
A gen twé k o s t i uložené \v hrobě
Drahati památkau pozůstaly nám. —•
Giž po tom to bezděčném p ozastaven) k dálšjm u p o ­
pisován] našj sla v n o s ti se n a v rá tm e .
Kynj se v šeck o z kostela v y h rn u ]o w en na kázán),
které ctihodný p. W á c la v D ryák, A dm inistrátor fa ry k o zogedské, pro welike' m nožstw j p a u tn jk ů , gežto se do
chrámu P. sm ěstknati nem ohlo, sbalkonu ch rám o v éh o ,
tudjž pod šjrým nebem držel. Mocně rozléhala se s lo v a
ře č n jk o v a , zřetelné o p a k o v a n á bljzkým echem , k te ré
ač se zdálo gakoby n e v id ite ln ý gakýsi kazatel sausednjiu
horám h lá sa l, n ik o liv předce srozum itelnosti u g m u n e ­
činilo. Kečnjk m lu v il o dvog}m pokladu od S v a to s ti
Papežské n o v ě v y sv ě c e n é m u chrámu .Pane uděleném ,
o drahých totižto ostatcjch S v a té W alenliny, a d e sjtidennjeh plnom ocných odpustkách, s h o rliv o st) i gádrnostj, gakanž tito důležitý p ře d m ě to v é žádali. — Bylo!i dole shrom ážděné m n o žstv j, genž zv y šó k ý ch i nízkých
stav ů p o se stá v a lo , důkladnan řečj gelio p o h n u to ; tedy
Mystaupilo to pohnuij na n e y v y ššj stu p e ň , když neydůst. p. biskup po skončeném kázanj na krag stupňů p o -
v y s ta u p n a , ku křesíanském u lidu sezn ám au Apoštolskau
h o rliv o st) slow a spaseuj m lu v iti se gal.
• S o tv a ně­
kolik srdečných slow pronesl, giž se třp y tily slzy v kaž­
dém oku. Čjm déle m lu v il, tjm v jc e se množilo v z d y ­
chán) a přešlo konečně v hlasitý plač, který se před skon­
čením gelio hluboce zag jm av é řeči o v še m neutišik Ale
i sočj neydůst. řečnjka z á řil se radostný ples, zwlaste
když v e gm énu našeho Keywyššjho P a stý ře , W áclaw a
Leopolda v ra u c n é ď)ky v z d á v a l Geho O svjcenosti Kní­
žeti M e tte rn ic h o v i, gemuž pro důležité státnj gednánj
nedostalo se p otěšen), této njm p řip ra v e n é slavnosti
přjtom nu býti. I d ě k o v a l v e gménu v l a s t i , v e gménu
sw . n áb o žen stv j za to duchovnj potěšen), které v electě­
ný knjže s v ý m pobožným poddaným p řip ra v ili ráčil, au
to sk v o stn é stav en ) k v č lš jm u uetěnj Božímu a k po­
vzb u zen ) v raueněgšj m ezi lidem nábožnosti z n o v u clo
krásněgsjho ž iv o ta p o v o la l. Potom v še c k o se opět ode­
bralo do kostela, kde neyd, p. Biskup pontifikáluj mši
s v . k o n al, a posléze plesagjcj z p ě v sw .A m brože sla v ­
ně n a p il.
P ři stolován) p ro v o z e n byl následugjcj Hymnus, k
této přjležitosti od P. Prof. Sedláčka složeny, kterýžto i
tiskem v obogjm gazyku v y d a n ý m ezi přj lomné v z n e ­
sené hosty ro z d á v á n byL
Z d e následuge.
D en p oíjn á, a n oc swá ěerná krjdla spauštj hbitě,
S e n rajgj, každý žiw ok procituge na usw jtěí
A slaw negi než gindy w brunátném wystaupá plášti
D nes záře zoruj, gakby zw éstow ala sláwu \vlasti 1
T w o r každý wraucně přjchoz nebeského swětla s]a w j,
A plesem nesmjrným, a ragskau rozkošj se b a w j :
A ze w šech -wéžj chrám ow ých gest slyšet' hlaholen),
A o b l a u k o w é sláw y pnau se laurem ozdobenj.
^ ^ ,
T u hudeb zwuk, tam zpěw ů hluk, zde z baueharonu rány
S e střjdagjce probjhagj hory, lesy , stány,
A. audoljc.ko) okrauzcue lesem , w clíu p íow e,
A y ! což wás táhne do l ’las zbožnj pautnjckowé ?
Proč mjhá sc a walj lid w tak přenesm írném m nožstwj ?
Co znamená shon před chrámem, a klaněnj se B ožsiw j ?
Ctwera dnes radost gest zde srdci, duchu připrawena
Od K njzete, G ehozto nábožnost bud’ w elebena í
Dnes n o w ý Božj dům zde obdržuge posw ěcenj,
By srdce n a lezlo w něm g le w y a potěšenj.
Zde K njže, G ehož gm éno žehná sw ět, zas důkaz dáwá,
Že Gemu nade w še gest Cjrkwe cest, a Božj sláwa.
X^roto geg F r a n t i š k o v a důwěra nad giné w znesla,
Proto mu m noha kralowsvwj w děčnosti V ě n c e nesla,
Geg Spanhelsko i Neapolsko poctau ozdobuge,
Před Gehož maudrostj a ctnostj z lo s t se oddallige.
Což znamená tam w . chrámě podoba ta přespanilá ?
Giž otec swatý M u na důkaz p octy odesjlá?
Geuž w rak w i zlatoskwaucj, čarokrásné, odpoíjw á,
Giž darowal nám ten, na Kěgž sw ět s důw-ěrau se djwá ?
Ha ! toť gsau sw até ostatky, gest W alem iiiy tělo,
Gnž K l e m e n t c h t ě l, b y audolj to za poklad sw ůg m ělo.
Gest m ucedlnice wlastnj krew ! giž w y lila pro Pána,
Pro swaté Ew angelium , njmž sw ětu blahost dána.
Zde spocjwa choť K ristow a, nás wábjo k swaté ctnosti,
Az po w ezd eyšjm ziw otě i nás smrt těla sprostj.
Wšak O tec sw'atý hogn ěgi chrám tento obdařuge>
Olwjrá poklad cjrkewnj, odpustky uděluge
Wsem těm , kdož s dobrým aumyslem chrám tento nawštewugj
Zbaweni hřjchů, pokrmem se božským obcerstwugj.
Skrz deset w kazdem roce dnj, lz e nám těch darů dogjt,
Se s cjrkwj swatau aužegi, se s Kristem Pánem sp ogit.
Wsalc pod tam o gen w eým jn k au : „když sw raucj pobožnosij
5,Se m odljm e, by zachow al Bůh knjžat w e sw orn osti,
,,By poblauzené bratry O n naučil prawdu znáti,
,.Ry ráčil swatau cjrkew swau od zkázi uchów ati,“
0 , plesey Plaské audolj i buď wěčně w eleb en o,
Žes bylo dary tolika od cjrkwe obdařeno,
Giž na tisjce lidu zřjm sem ročně putowati,
A slysjm zp ěw y nábožné se odwšad rozljhati.
A žehnat castné K njže, od Něhož to stěstj p ošlo 5
Skrz Něgž to tiché audolj tak m nohé sláw y d o š lo .
Genž P lasy wraucně m iluge, nedlj gich blaho m nožit,
A. po sw'ém slaw nem žiw olě zde kosti swé chce složit«
Giž nádherné to stawenj gest k tom u spořádáno,
Giž ctwero w Pánu zesnulých sem zb ožně odesláno s
Časop. p . K atol. D uch. I . 3 ,
31
t
v á ž n ý K u jž e , li d o n .i l , R a k a u s k ý c h z e m j s l a v a .
i P.>; 7 cle ch o ť K l e m e n t o v a g asu a,
S
^ ž i ^
C' ž F r a n t i š e k
m
t j g
z d e s p o í j v á , d ů s to g n i n ě lu ly h l a v a ,
v s v a z k u r ů ž o v é m , ta k m n o h á lé la š ť a s tn á !
z z x *
- - — • ** -*•
——-—- i -
J e h o v a ! s i l n ý , s w a tý , w e ir n ý í
Z d e k la n jm e se p ř e d te b a u .
P o to b ě ta u z j c it n á š v d ě f in y ,
T ě v z j w á -vvrauci m o d litb a u .
S ly š W š e in o h a u c j v š e c k a p rá n j
P r o k n jž e c j n á š c e lý r o d ,
Deyž M n swé sv a té poželm auj.
S tře ž G e g
od b au re, od n e h o d :
A ť n a tě le i d u ši b la z e
W Še se M u v e d e v s t á lo s t i :
$a
t é t o ž i v o b y t ) d rá z e ,
A v ě d ’ G e g k u e s m ite d ln o s li.
Z a c h o v e y F r a n t i š k a té ž K r á le ,
P,y d la u h o šťastn ě p a n o v a l ,
K d o b ré m a v l a s t i , k B oŽ j c h v á l e ,
A n á s v ž d y \v srd c i u c h o v a l ,
p o ž e h n e y K n jž a ta a P a n y .
B y v l á d l i v sv a le m p ok ogi,
A ť_
s v o r n o s ti d u c h m i l o v a n ý
G e c ite m lá s k y o p o g j.
I L v a , p a s tý ře n é y v y š s j h o
C h ra ň o d v š j s tr a s ti, n e m o c e ,
A ť u z ř j stá d a n e y d ra ž š jh o
S w é C jr k v e m n o h é o v o c e .
A
n a š e b r a try p o b la u d ile
O s v ě ť , b y p o c h o p ili T e ,
Š li n a z p ě t k m a tc e d ra h é , m il e ,
S e n a w r á tili k g e d n o tě .
A W ě n e e s l a v a nábožného
W r c h n jh o v Č e c h á c h P a s tý ř e
ž e h n e y ! a d e y , b y stá d a s v é h o
_
V z n i k s p a třil v c tn o s ti, v e v j r e .
A Sulřragána horliw ého
Sw ým swatým duchem p o d p oru g;
Při w scm , co p ofíie w z n e ien éh o ,
W zdy, Pane, při boku Mu stůg !
A tak ten w azny deu ať slawj pozduj potom k ow é.
Ať njm se počjná zde n ow á blaženost !
Ať spasitelnj gim se wyw inugj duo.wé,
Wšak w zdy gim w paměti buď K l e m e n t o w a c tn o s t !
*
*
*
O seste hodině s poledne bylo obyčegné požehnánj
w Sw ato - W áclaw ském chrám u Páně, po kterém Neyd.
i . Biskup, a okolnj duchow nj tém ěř do dew jti bodin s
wečera zpow ěd w yslýcbali. A tak se 'skončil té pa­
mátné slaw nosti den p r w n j .
Den d r u h ý počal se sw ěcenjm knjžecj hrobky, n a ­
čež w kapli S w . M argarety, kde čtw ero rakw j prozatjm
se cbowalo, oíTicium defunctorum za zem řelau knjžecj ro ­
dinu w ykonano bylo. W elik y černě přistižený w ůz, pí*í_
ozdobený štjty neyosw . rodiny, pogal tyto rakw e *) w e
swc tem ne, zakryté luno. Z dlaúhaw ým w ážným krokem
bljžil se průw od k hrobce.«—• Mezi tjm časem, co se knjžecj
tela s w ozu do tem ne kry p ty odnášela, pozdw ibl neydůst.
1’. Biskup opět hlasu sw ého, stoge gako předešlého dne
) O tec nyněgšjho n eyosw . knjžete K lem enta, Fraut. Giíj Knjže
z M etternichti, státnj M inister f 1 1 Srpna 1 8 1 8 , wěku sw é­
ho 7 3 let.
Eleonora kněžna z Metterniehti, prwnj manželka Geho O sw jc.
Knjžete K lem enta, rozená hraběnka z Kaunic - Rietberg -j- j 9
března 1 8 2 5 w Pařjži, wěku sw ého 5 0 let.
Princezna K lem entina, dcera G eho knjž. O sw ic. w 1 6 roku slářj
swého f 6 Máge 1 8 2 0 .
Princezna Marie, též dcera Geho O sw jc en o sti,
běnka E sterhazi, f 2 0 Čerwence r„ 1 8 2 0 .
prowdauá hra­
**
Oznai HO w a t e l ,
na stupnjch chrám ow ých přede v c h o d e m kobydlj smr• • __ ^Vážná slowa, k terá w znešený Rečn]k. u teto prjležitosti o-sm rti a o gegjm p ů v o d u , bíjchn, pronesl , ne­
odrazila se od srdcj shrom ážděných tisjců bez zadané o
a u činku.
Hluboké' mlčenj p an o v alo w celém f] » o W e n j . genom na lj.jc h obrazilo se hnut] v n itr u ]
Pomodr,w se Nevd. P . Biskup skleCjcjm zástupem hlasitý srdeču ý Otce náš za w Pánu zesnulau knjžecj rodinu, postaupil
\v průsvodu k něžstw a do chrámu Páně k w ykonan, slaw„ého R.equiem, s kterým se slaw nost pam alky za zem i e10 d M e z ih ra časem
20 kněžj okolnjch, gak zde w Sw ato-
W áclaw ském , ta k i v prostranném farním , dru hdy k ašternjm chrám u Páně ustaw ičně zpow ěd w yslfchalo.
P řipom enauti pak slušj, že přičiněn,m d u s to g n e h o l.
D ě k a n a Plaského, Jos. S trecra, gakož i tam njho w h n jh o ,
p W ácl. S u ttn e ra , žádný nepořádek rauoslne slawen)
těchto dnů nepijgem ně nezrušil, gelikož i shromážděné
m nožstw j samo, p ři w šem posw átném konán] w raucj ná­
božnost progewugjc, p atrn ý nám důkaz p o d alo , že w ubef láska k to m u , co naše S w . Náboženstwj podporuge i
zwelebuge, posud w srd cjch M esiánských new yhasla, ný­
brž zw láště tenkráte w potěšitelném se ukazala swetle.
3au Giudrich Marok»
4„ Z P r a h y . Gestit to diw adlo ze w šech zde
na sw ětě neykraššj aneyw ýtečněgšj': w id ěti km eta gakoz
ušlechtilým ro d em , ta k ctným i šedinam i a welewažnau
ctnoslj se stk w au cjh o , a slyšeli z úst geho slowa
plná sw até a neljčené pobožnosti , a duchem srdecne
a p ráw ě otcow ské m ilostiw osti a starostliw osti nadšena. ^
T akow éhoto diw adla použilo w úplné aw rchow it.é rnjre
mladé duchow enstw o, dne 15. S rpna b .r . W chrám u Pane
s. W oršily n a n o w é m m ěstě Pražském , na hodnost kněz-
skau v y s v ě c e n é .
Nebo
ledw a Geho knjžecj Milost,
náš neydňstogněgšj P á n , Pan W áclaw L e o p o ld , Arcibi­
skup Pražsky, obřady p ři swěcejij k n ě ž s tv a ejrkw j sw atau uložené d okonal: giž i ta k é , po nem além unaw en j,
gal se v k n jž e c jm semeništi s v ý c h m ladých chovanců,
kratičkau sic e , ale ik liw au ř e č . k parním now ow ysvecencMin držeti. K aždé slov®, co olm iw á střela, p ro­
ráželo gich citedlné s rd e e , každá p rů p o w ě d , co lib ozw uk z ú st v elestk w au ejh o se posla n eb esk éh o , dotý­
kala se gem né m ysli gegieh , a bohatá slza zde onde ro ­
něna poMjcjch rum ěncem zbožné a ctné m ladosti selesknaucjdi '■
> slo v e m : ta k o v é to bylo v še ch n ěch přjtóm ných
w nitřnj pohnutj , takow ato v š e c h posluchačů žádost slowa praw o otcow ska i take budaueně duchem o p ě to v a ti •
že gak Páni P ře d sta v e n j sami, tak Páni No w o v y sv ě c e n ci o wydanj té řeči p r á v ě apoštolské gsau gednohlasitě a
w ranene z a d a li, kterážto take slow o od slow a se tuto
podáwá , na w ěčnau p am átk u : gak n e u n av en au a p rá\ve o tco v sk au pečj rozžato gest v e z d y srdce našehoneyinilostiwěgsjho K njžete k sw ym m ladým chow aneům , a
kterak w šjm p r a v é m netoliko Geho v e le s la v n ý m Gménem, nýbrž i take Geho horaucj láskau p řed ebljěegein
celého s v ě ta se chlubiti m ůže v e š k e ré Iínohowerjstwo
Geho pastýřské z p rá v ě s v ě ře n é a o d ev zd an é. Zjij pak
řeč neydůstogněgšjho K njžete našeho takto :
Fili i in G h r i s t o L e c t i s s i m i í
O uod a prim o in hassedes ingressu pientissim is desiderastis votis, annuente Patře lum inum contigit tandem
adsequi, qum n per impositionem m anuum m earum , sacramque unctionem ad Sacerdotii ordinem liodie promo-.
ti, m inistři C hristi et dispeusatores m ysteriorum D ei efiiceremiiri. Q uodsi Seryator- div.inus discipulos suos, priu sf|uam eos ad príedicanclum Evangelium diiuisisset, variis
inandatis et m onitis informandos d u x e rit: quanto magis
p asto ralis, quo fu n g o r, officii ratio e n g » , u t Vos, im 1,ediles sacerdotii ty ro n es, priusquam in vm eam Domim
inissi m anum ad aratrm n ad rao v eritis, grayissim arum ,
quee yos ibidem m anent, obligationum commonefaciam,
atqne in m entem reyocem , quee sanota a Vobis exspectat ecclesia, fidelis sperat populus, preestolorque Ego, qm
in spiritu Sancto genui Vos.
Non est quidem animus m ih i, fusius tractandi cune­
ta, quee ad sacerdotii provinciana sp ectan t, quod dum per
tem poris angustias hodie non lic e t, pauca q u íd a m , quee
tem poribus noslris magis necessaria videntur, commemorabo.
Sacerrim um sane, quod Vobis singulis quotidie occurret, sacerdotalis m uneris officium celebrado est sanctissirni misste sacrií'icíi. Scids C harissim i! qutc sil luijrn
m ysterii d ig n itas, in quo ipse Jesus C h ristu s, Film s Del
vivi c o n tin e tu r, incruenteque ünm olatur ideip ille Agnus
ccelesds, qui testante A postelo p er sp iritu m sanctum scm et ipsum obtulit im m a c u |ta m Deo hostiam in odorem
euayitatis. De excelsa hujos sacrificii dignitate sacra
Tridentina Synodus co n fitetu r: nullum aliud opus tain
sanctum ac divinum a fidelibus tractari p o sse , quam hoc
ipsum trem endum m y steriu m , quo vivifica illa hostia, qua
Deo P a tri reconciliad su m u s , in albari per sacerdotes
quo lidie im inolatur. Sancti itaque estote , qui ad tractanda saneta vocamini. Si enim sacerdolibus V. T . , qm,
u t ait A p o sto lu s, umbrae solum modo deservierunt ccelcstiu m , dictum legim us(E xod. 1 9 , 2 2 . ) = „Sacerdotes, qm
accedunt ad D om inum , sanctificentur“ ; quanto magis
yitee sancti tas req u iritu r in iis, qui incarnatam D eifilm m
oferentes cum Deo quasi Ejus amici et domcstici cjuotidie conversantur? Intrantes tedes sacras ad agendaim ssarum solemnia animum ab omnibus h u j u s sieculinegotns
abstergite, piis precibus ad tantuin m ysterium
v o s m e tp r e e -
parantes; si enim sine digna m entis elevatione oration;
miquam vacare pro h ib em u r, ne D eum tentare videam ur :
quo magis preeparatos nos esse oportet , dum ad altare
N. L . accedentes trem endam illam , oblationem agere in tendim us, (jute est unicus Deo dignus, Eique acceptabi]is cultus? Sacrum facientes , ea cum devotioneet gra­
vitate agite, u t adstantes fideles perinde eedificentur, eorumcjue m entes per heec visibilia pietatis signa ad altissimarum,. quee in ipso sacrificio la te n t, reru m contem plationem excitentur. Absit omr.is properatio , levitas, animi'que to p o r, ne vel unus qucidem inter Vos inveniatur,
de quo valeant verba Prophetae (Jerem . 48, 1 0 .): ,,M aledictus, qui facit opus Dei fraudulenter.“ Peracto tandem
sacrificio m entem ad gratiarum actionem pari religiositate aceingite, grata m em oria recolentes, quee quaulaquc
fecerit Yobis D om inus •—■ novaque sanctee vitee proposi­
ta concipieutes.
Yerum hom ines surnus, peccato obnoxii, in m ultis
offendimus omues e t vel ipse jus tus septies de die cadit.
Quare si unum alterum ve Vestrum m aculara conscientise
contrahere accident; noíite eadem adspersi altare accedere,
ne in judicium Vobis vergat, quod pietas Salvatoris in
tutam entum m entis et corporis institu it 5 sed contractam
maculara lavacro poenitentiee- ab sterg ite, u t liostiara p u ­
ra in , sanctam et im m aculatam p u ri et im m aculati offeralis, m onitura Apostoli exequentes ( 1 . Cor. 11, 2 8 .) :
„Probet, autem se ipsi’iu h o m o , et sic de pane illo edat,
et de cálice b ib a t; qui enim m anducat et bibit indigne,
jncHciura sibi m anducat et bibit non dijudicans corpus
Domini.“
Yerum enim im possibile est p u ru m sem et servare et
immaculatura absque frequenti orationis exercitio, dicente
S. Chrysostomo ( L ibr. I. de orand. D e u m ): „A rbitror
cunctis esse m anifestum , quod sim pliciter im possibile sit,
absque precationis prsesidio cum virtute d eg ere, cumque
Iiao vitse hujus cursum peragere,
Quod lum en est colo rib u s, penna voluoribus, eibus
anim antibus, hoc ferine saoerdoti oratio e s t , qua gratuc
divinte ubertatem in s e , fidelesque sibi créditos pia men­
te flagitat. E apropter Serva tor divinus Apostolis suisfrequentem orationem com m endavit dicens (Luc. 1 8 , 1 . ) :
„O portet sem per orare et non deficere.“ Hac ex causa ipsi
Apostoli instantes erant in or alione et m inisterio verbi.
E t heec ipsa ratio fu it, quod ecclesia a priim s inde seecuHs Glerm n ad perennem reru m divinarum m editationem
et assiduam oraticmem -obligaverit, preescriptis hunc in
finem specialibus precalionum fo rm is, quee cum distinctis lioris juxta statutas regulas persolvendee essent, horaru m canonicarum nomen inde trax ere. Sic Concilium
Lateranense IV. cunctis Clericis in virtute sacra: obedienli;e preecipit, u t divinum officium diurnuin pariter etnoctuL'num , quantum eis D eus d ed erit, s ludióse celebren tot
devote. P a ri ratione Goncilium Basileense cunctos in sacris ordinibus constituios adm onet, u t sive s o li, sive associati, diurnum nocturnum que officium re v e re n ter, verbisque distinctis peragant. Equidem non ignoro, dari e
sacerdotibus eevi uostri- non p au co s, qui salva conscientia a sacri officii obligatione dispensare se ipsos posse autu m e n t, preetendentes sive jam insuffiéientiam temporis
ab aliis pastoralibus functionibus lib e ri, sive jam inconvenientiam exterioris B reviarii formee , sive denique eopiam aliarum orationum et lectionum genio eevi masis
accom m odatarum , quibus neglectum breyiarium in majo
rem orantis utilitatem commode suppleri possit.
Verum quam vanos et fútiles id genus prsetextus esse;
quibus suam in ecclesiam irreverentiam et inobedienliaiti
tegere satagunt, ex eo jam p a te t, quod solertissim i anim aruin pastores , qui in vinea Dom ini indefesso zelo et
ubérrimo fructu lab o raru n t, ad persolvendum breviarii
officium sufficiens oliuiu invenerint, qui tantum abest, u t
oneri sibi duxerint sacri officii obliga tionem , u t potius
novas se inde collcgisse vires , nulrtsse sacruiu l'or voroifi,
hausisse anim i solatium sincera m ente et grato animo fassi fuerint. llcontrarío quot sacerdotes,, hujus officii m i­
nus studiosi ant peni tus negligentes, tris ti experien lia te­
ste, de ipsa virtute et pietate periclitati fu ere?
Ñeque audiendi s u n t, qui noglectuiu breviarium aliis
orationibus a se suppleri prcetendant •, hand enim nobis,
persuadebunt, se , qui posthabila omni in ecclesiam re­
verenda legem ejus vel ipsa vetustate Yénerandam, auiboritateque tot Conciliorum sancitam absque conscientiEe
leesione violare non, erubescunt, legem proprio arbitrio statutam m ajori religiositate servaturos. — Nolite itaque, F ilii
C haiissim i! vanis ejusm odi sophisinalibiis a recto officii
tramite seduci •, sed piis m ajorum exem plis insistentes lioc
sanctee m atris ecclesiee preeceptum debitaYeneratione servate , cu j us salubérrim os fructus ipsim et experiem ini,
duinmodo eodem spiritu ad cantandos hym nos et psalmos
accesseritis, quo repleti, sacri autores m anus iis exarantlis admoYsre, prouti m onet S . Augustinus (in Psalm 30.
enar. 1 1 . ) : ,,Si orat p sa lm u s, o rate, et s ig e m it, gem íte', et si gratulatur, gaudete e ts is p e ra t, sperate, et s í t i niel, límete. Qinnia eniin, quee hie conscripta sant, specu­
lum nostrum sunt.<!
Quem adinodum autem irre ligiosus eoyí hujus geniuspreces ecclesiasticas im pugnare non dubitavit, ita nec discipl inee ecclesialicee, preesertim ei, quje externum h abituin
concernit, pep ercit, seductis e sacerdotio non pairéis, u t
neglecta veste el erica] i sibique convenient]', vestitum m uiidanum anbelent, reputantes meliores seevasuros, vestem
si induerint clariorem.
Q uam indecens , viroque-ecclesiastico indigna heec vani'tas-, sit, neeesse hand' erit expe­
liere Vobís, quos prícceplum Concilii Tridentíni non la-
te t ^ „ E ts i habitus non faciat m onacbum , oportet lam en
Cléíicos vesies proprio congruöntes orclini- semper-defěrre,
u t per decentiam habitus extrinseci m orům honestatem
intrinsccam osťendant.“ E t profccto, saeerdos, qui depo­
sito si ano distinctorio veste m undana u titu r , i t a , nt ab
hornině laico vix dignóse! possit, suspiclonem v ix eitugiet,
anim um sil» esse patrandi queedam, quee sacerdotem
dedecent,et in sacerdote vel ab ipsis laicis reprelienduntur.
Yitate itaque prou ti in xnoribus, ita m vestitu, queecumque fidelibus scandalo esse possint aut offensíóni; absit a Yobis, qttod anim um V anum , non m aturum redo et,
ne vanitates hujus m undi videantur i» Yos dom inium exerc e re , qui constituti estis fideles ab i i s d e m - vanitatibus
avocare. Servate omni religiositate, quee circa habitům
cleric,alora ab antiquissim is inde tem poribus in ecclesia
statu ta fu e re , tonsura et colari sem per ornati , u t ómni­
bus Vos observantibus appareatis tanquam gem ines Deo
sacrati, qui et ipse possident D om inum , et a Dom ino possidentur. —•
E t heec sunt, qu<e Vobís Fffii C harissim .! pnusquam
e sinu meo digrediam ini, pro ainore in \ os patci no ct
pastoralis officii ratione suggerenda duxi , in Domino
sperans, fore u t ultim ara Patriš jamjara deficienüs volún­
tatela filiali pietate excipiatis, sanetcque scrvelis.
Ite ig itu r, quo Vos vocabit spiritus Sanctus
- ev­
angelium D ei preedicaturi, regnum E¡us propagatun. A«ito fideles et sinceros p aro elio ru m , quorum in juvainen
assignabim ini, Gooperatores , iisdem pue tanquam vcncrandis in sacra m ilitia veteranis in virtu te obedient.ee e
hum ilitatis subiecti esto te , m em ores, hum ilibus a Deo
gratiam conferri, superbis vero recusari. Satagite, ut i n
omnibus Vos exhibeatis exeraplura bonorum operum. Slú­
dete pietati m odestia;, sobrietati et e a stita ti, u t verbo et
exeinplo cedificetis doraum D e i, et ego bonum opcium
yestrorum testim onium habeas de Vobis earn Äpostolo
dicere possiin (1. ad Thess. 2, 2 0 .): „Vos enim estis
gloria nostra et gaudium .“
O'iiod u t Vobis Om nipotens Deus, pro ijnm ensa d e ­
in entia sua quam largissim e concedat, dum pia mente pre~
co r, in pignus patentee in \ o s dilectionis, pastoralem b enediclionem Vobis im pertior.
3.
Z P r a h y . Geho arcibiskupská m ilost, wysoce
důstogný Pán Josef FrantišekN ow ák, gakož v š e m i ctnost­
mi tak důstognem u auřadu p o třeb n ý m i, tak obzwláštnří
utw rzenjm škola} kázně w ZádSře w ýtečným se stal, o něm á
w budauejch listech tohoto bohoml. časop. něco v j c e
se p ronese; zde toliko se předkládá kratičká řeč od něho
držána p ři slaw nem otew řenj školy pro m ládež ženskau
W klášteře P. Marie u W . P . Benediktinek, dne 3 listopa­
du 1827, kteráž z w laštiny přečeštěna zuj tak to :
„D jky buďtež v z d á v á n y sv rc h o v a n é ' a 'w ždy do­
bročinné' prózřetedlnosti božské', též i otcovské' pe'či na­
šeho neym ilostiw ěgšjho m oenáře ! ! •—• Dnešnjho dne
lze gest nám srdečnjm potěšenjm s v ě tití tuto gakož p ohnutedlnau, tak i pam ětikodnau sla v n o st, v nižto takowýto ústaw v e ře g n ý s v ů g be'ře počátek, kterýž dobrotau a maudrostj našeho neygasnSgšjho m ocnáře a P ána
gestit určen k v y ch o v án } a v zd ělán ) ženske' m ládeže
tohoto h la v n jh o -města našj slavné' Dalm acie.“
„T am to nedaleko onoho poswátne'bo o ltáře,k d ež gsrao
se v prachu swe'm přede Pánem kořili, tarnt gsme spolu
take' w zjw ali ho V prospěch tohoto nowe'ho ú s ta v u o
Geho wšeinohancj Bož} ochranu a m ilost D ucha sw aleho ;
a tu giž rozum náš to káže, srdce naše nás v tom v z b u zuge, sw atá pow innost nám to u k lád á, abychom gsauce
weskrz proniknuti synow skau a autlau v d ěčnostj a p o -
hřjžen i v hlubokau u c tiv o st zg ev n o pronesli naše v ř e ­
le a ochotné djky k v e te sk v a u e jin ů a neygasněgšjm ufeůn u našeho m ilow aného m ocnáře, našeho neym ilostivěgšjho cjsaře a k rále Františka p rv n jh o , který, co v z o r v s i
w elikom yslnosti, u ad ev šeck y ostatnj zem ěvladce nad
m jru se třp y t).“
„ Z v y n jk á n j tohoto n o v é h o ú s ta v u spolu d ěk o v ali
m ám e h o rliv é m u a la sk a v é m u spolupřičinenj Geho
Excelenci našeho v rc h n jh o z p rá v c e a celého v e le s l. zem­
ského řjzenj, antě oba v ž d y ochotnyjni se proukazali, gakož k vyplněn} w šech otcovských nařjženj, ta k i k v š e ­
m ožném u rozšjřcni p ra v é h o blaha zdegšj v la s ti, kterez
gich m audré z p rá v ě od G. cjsařske m ilosti sv e ře n o gesl.
Také gim. buďtež proneseny p ři dnesni hlučné slavnosti
naše w eřegné d jk y , a gak gich pam atka,. tak naše v d ě č ­
nost za tak v elecen n á dobrodinj necht žigj v ě č n é v srdcjch n a š ic h !“
„A nynj k v á m s v a u řečj-se obracugi, m il) rodičovo
a ctihodnj p ě sta u n o v é ! W á s tuto vzb u zu g i, ano gmenem
ž iv é h o Boba v á s tuto snažně z a v a z u g i, buďtež piluj
a dbal j v posjlánj d jte k , wašj. aneb o tco v sk é aneb pěstaunské z p r á v ě o d evzdaných, do tohoto posvátného
ú s ta v u (recinto),kdež se gim počnau v y s v ě t lo v a li p rav d y
našeho s v a ti řjm sk. katoliekéllonáboženstvj, a podavati
v še c k y znám osti ženském u p o lila v j gakož nevyhnutédlne
potřebné, ta k i na n e y v e y š prospěšné. W p o v innosti tak
důležité, gegjžto n á sle d k o v é se v z tah u g j na celý živ o t,
a celé společnosti se dotýkagj, v ta k o v é to povinnosti
kdybyste m ěli b ý ti vi dj ni z g e v n ě nedbalými a v á h a v ý m i,
lotby u v e d lo na v á s neylěžšj v i n u , totby u v a lilo
v še c k y p řjk ra u spravedlnosti božskau zaslaužcné tresly,
gakož na v á s , tak na v a š e dcery a eelau v a š i r - o d k i u .
Užj-veytež tedy k v a š e m u prospěchu této m ilo stiv é do­
bročinnosti cjsařske, abyste někdy w ctihodném stařj sv ém
niobii zakusiti této nacl ra jra sladké srdci otcovskému
útěchy, v id ě li totiž, dobře v y c h o v a n é dcery s v é , a aby­
ste mohli někdy z w o la ti: Budiž požehnán, kterýžto nám
rodičům tjm to spasitedlným ústaw em ulehčil péči našj,
a břjm ě v y c h o v á n j djtek našich.“
„T ato přjpadnost krásná utřelau mi spolu stele cestu,
bych v á m ,w elebná Máti Abafiše, též i v á m v e le b n á m atko
řjditelkyně tohoto now ě vznikagjcjho ú s ta v u , co neywraucněgi m o h u , poručil tyto m ladé byliny, k teré G.
cjsařská m ilost v a š j m ateřské ciledlnosti tak mocně s v ě řila! Gak v e le s k v a u c j n o v é okrasy v á m i pozjská tento
řád w áš v e le b n ý a starožitný! gak m ilé tjm se prokážete
Bobu, a gak bodné w ašeho zakladatele Beneše sw ., autě
k w ašjm klášternjm z á v a z k ů m také tuto ctnau pow abu p ř i—
pogil, býti učitelkyně, matky, v ychow altelkyně ženské
mládeže tohoto celého m ě s ta ! Gsémt sice p řesv ěd čen , žeí
vvaše pokora a . s v a to s t p ři tom v š e m nehledá nižádných
hlučných c h v a l, aniž m arné s lá v y sv ě tsk é , anobrž že k
lomu v e lik é m u dobročinu w ždy samy sebau odhodlány
gste, a gediné podpáleny v ra u c j láskán k B o h u a k b llž njrau 5 nicméně tk w jti budau v ě č n ě v srdci tohoto ná­
božného shromážděn) pow innj c ito v é lásky a v d ěčn o sti
gak k v a š ) nabozne d o b ro tiv o sti, tak k 'celému v a še m u
velebném u a zaslauř.ilému řá d u .“
„T aké o d v a s , v e le b n ý Pane K atecheto, a z v lá š tě od
wás v e le b n é sestry a zw.olené učitelkyně této n o v é škotly m ohu se w šjm p rá v e m sobě s lib o v a li: žeí celým srd­
cem se přičinjte tom uto n o v é m u a tak důležitém u p owolanj zauplna zadost u c in iti; a žeí přjkladem v a š j
welebne m atky řjditelkyně, co něgakým ostnem pohodnuty
gsauce, v š j b e d liv o st j na wlas v y p lu jte v a š e přigaté
povinnosti, gakož i take ! žeí sw ědom itau láskau a trp ěhwostj se propůgčjte budaucjm u v y c h o v á n j těchto newinnycli djtek, abyste sobě tjm zaslaužily ač nehledanau.
predce gen v d ě č n o st v e ře g n a u a v še o b ecn é djky, a pak
— w ěčnau odplatu.“
„ W y pak konečně, djtky šlechetné a rozm ilé dcery mé,
n a v ště w u g te v ž d y v j c a v j c duchem poslušnosti, du­
chem po v še lik é m uměn) dobrém taužebným a volným ,
školu tu to , k teráž k v a š e m u v e lik é m u gak časnému tak
ducliovnjm u štěstj se tjm to poc)na, abyste naučivše^ se
•wnj s v a té bázni B o ž j, v y k o n á n j ctnost) k řest atiských,
cvjčen j se pobožnosti křesťanské a v š e m ostatnjm v ěd ám
k v a š e m u dobrém u u ev y h n u ted ln ě potřebným , mohly
nap o tom v ě s ti ž i v o t d o b rý , m ra v n ý , počestný, a tjm
sam ým blaho slav en y . ‘
,T aké v y s nám i ?e v še m i zde přitom ným i a se v šem i
nábožným i m ěštany tobolo požehnaného m ěsta předneste
B ohu našemu v a š e neyvraucněgšj m odlitby za stalé zdrav],
dlauhé a v ž d y štastné zachován] našeho dobročinného a
o dobré a p r a v é v y c h o v á n ] ú tlé m ládeže znamenití!
sta ro stliv é h o , neysladšiho otce a m ilo v an éh o Mocnáře,
c]saře a krále F rantiška p rv n jh o ; také w y se m nau zá­
ro v e ň n ep řestáv ey te Gemu a Geho N eysvětěgšj osobo
z n e b e s v y p ro sili, tr v á n liv é h o z d ra v j, bezletného blaha,
a oplývagjcjho požehnán ].4
Z W laštiny přečeštil
Procházka, Spoluredaktor.
6 . Z M e t y (Metz). P an Mi k . L é v ê q u e , bývalý
zdegš] Rabjn, k te rý od P . Generálnjho Vikáře, AbbéMac-
quanta v R e m á c h (Rlieims) dne 15 srpna 1826 pokřtěn
byl, ohlašuge pozoru dostogný spis pod n á z v e m : „Er­
reurs de J u i f s en m atière de R eligion.“ W oznámen] pra•vv] : )5S dvog]m úm yslem , abych totiž hospodinu svo ■
w děčnost na g e v o d a l, a b ratřjm s v ý m se prospěšným
prokázal, djlo to počal gsem, gež celému národu svém u
oddáwám, zw láště Rabjuům , kteř), naučiw še se něčem u
lepšjmu, gakožto •opatrownjci a w ykladači starobylé -wjry
i blaudjejm bratřjm přesw ědčenj sw é zděliti m okau.“
„K něz aR abjn, w n o w é i slaré traďicj zběhlý, n en acházjm leč blud w c w jře m ladosti sw é, gegž, d ůw ěřuge
se w pom oc Bozj, ukáži každém u, kdož dobré w ůle gest.
Židům ukáži, co hned po stw ořenj sw ěta B ů h lidem p ři—
powěděl, Mesiáše totiž ; co gim slíbil w pjsmě, a co znajnenagj ústiij podán) w T alm udu, w knihách Sanhédrin a
Mcdras. Neodolatelně dow odjm přjštj Mesiáše, zaslibeného
Adamowi a potom kům geho A brahám ow i a Jákobow i,
gakéžto zaslibenj skrz Mogžjše, Eliáše a gine'proroky bylo
obnoweno. Ukáži, kterak Rab ¡ni, nacházegjce w ešk eré
důwody (o p řjš tj M esiášowu) w biblj, s práw ďause m inulý
poněw adž gi w e w šech líkazjch nepogjm ali, a pocllé celeho obsahu new ysw ěťlow ali. Biblj stala se zhaslau po­
choduj w ru k a u židowskýcli učitelů. Pomocj biblj w y ložjm knihu o tagem stw j w jry, knihu, giž K abalau nazjw ám e, a giných w jce , gichžto w yčlen| zde zbytečno.
W šelikau praw du swět.lými, a gakž daufám ,nepodw ratite'lnými pronesu důkazy. P rw n j sw azek mimo na h o ře u dané w ěci 25 listů k R a b jn ů m obsahow ati bude, w nichž
obgasnjm zákon a učenj gegich, a pronesu .několik neynebezpečněgšjch nedůYyodnostj T alm u d u , té neblahé k niliy, která ge dlauhý čas giž, podobná čjšigedem naplně­
né, lžem i a bludy napágj.“
Litem ) zpráwa.
\Y knjžecj arcibiskupské knihtiskárně u Josefy Vette rlo v é p r á v ě na s v ě tlo v y š ly ag sau tam též ^ gakož i
u giných knihkupců za podotknutau cenu kdostán) , nasledugjcj knihy :
v ,
K r á t k é v y s v ě t l e n } K a t e c h y s m u k^ prospěchu
u č ite lů m
a d ) t ká m, kteréž v y d á v á M ikoláš lom ek,
katecheta na cjs. král hlaV nj v z o ru j škole ^ a ž s k c ,
8 . W P raze 1828. stran 192. v á z . v obálce za ,24 kr,
střjb ra .
,
T
,
„
, ,
Kázán) u příležito sti u v ed en ) do chrámu 1 ane 1 cynskeho n o v é h o d u chovnjho p astýře v e le b n . la n a \Vilein a ’ Ge v in n e r a , když dne 11. K v ě tn a 1828. od G, .bi­
skupské Milosti P .P . ¡Františka Pištěka s la v n ě m stallo v á n byl. D ržané od F r. K a u tsk é h o , faráře Hosti­
v a řs k é h o . 8 . W Praze 1828. stran. 18. v á z . z a 6 kr.
Homilie, aneb W y u č o v á n j lid u křesťanského p ř i rannjch
službách B o žjch , dle w ýkladu sw atého ^Evangelium
n a v š e c k y neděle a slav n o sti P á n ě , od F r. iíryfee. D)J
d r u h ý , 8 ." W Praze 1828. za 40 kr, střjbra, D jlp rv n )
p r o d á v á se též za 4 0 k r . střjb ra.
Přjležito stn á ře£ duch o v n j o z n o v u s ta v ě n ý h řb ito v u ) ho chrám u Božjho T ěla n a Wi n i c i , ginák na hoře
O reb v T řébech o v icjch , k terau složil a v tam njin chrá­
m u farnjm o Veyročnj pauťi na p r v a j neděli adventiij
r. 1827. v la ste n c ů m s v ý m přednesl Jan E v . H a v e l­
ka, kaplan D obrušský. W elik ý 8 . y P ra z e ^ 1828. S
v y o b razen jm téhož staw ěti se magjcjho chrám u, wáz.
za 1 2 k r. střjbra.
. ,f
Bibliotéka M ládeže. Z b jrk a p o v jd e k od 'J . W . V la s á ­
ka. Sw azek A. O bsah geho tuto kladem e : 1) D ře­
v ě n ý K řjž . 2) Pomoc v nauzi. v3) W jtě z s tv j dobré­
ho srdce. 4) Odplacená láska. 5) É jzenjB ožj. 6 ) Hada.
8 W Praze 1828. stran 80 . v á z . v obálce za 10 kr.
střjbra. Bude se p o k račo v at.
E u stach - P řjb ě h z d á v n o v ě k o s ti křestanské, z n o v a v y ' in-aw ovanv pro do b ré.k řestan y od skladatele G enovely, přeloženjm J. W . W lasáka. 12. W Praze 1828.
s obrázkem , v á z . za 1 2 k r. střjb ra.
P o z n a m e n á n j P. P. P ř e d p l a t i t e l ů .
(Pokraeow áuj.)
A.
W Čechách.
1 . W A r c i b i s k u p s f yř j P r a ž s k e m .
Pan K arel A k sam it, kapl. na W elkém Augezdě,
• LudvT. B e rg e r, lok. w Řenčow ě.
— Jos. Fenzl, kapl, n aB řistw ].
— Jan. Fibiger, koop. w Ljbeznifci.
— "Wacl. H oráček, far. w G ndřegow ě.
Důst. Pan. F r. H o n a, P robošt w Raudnici,
Pan Jan Jirkow ský, lok, w Loděnici.
W acl. K a rd e ra l, lok. na Stoeliowě.
— Jos. K o p a l, far. w Tiiiáni»
— Tom . K o ster , adm. na N ižburku.
— Ant. K n o b lo ch , bohom l. w II. r oc e , Z řád u Malt,
— Jan. M arek, kapl. w K ralo w icjch .
— Fr. M atěgow ský, učitel w NensUrjvowě.
— W acl. P aw low ic, koop. w P etro w icjch .
— Giřj P ešice, arcib. alum n.
— F r. P řib jk , kapl. w Čisté,
— F r. Rádlo, arcib. alum n.
— Fr. S alášek , lok. w Sluze.
— Još. S c h w a rz , mSštán Pražský.
•—< T had, S e tte le in , zám . kapl. w K am m erburku.
— Ludv. S la w jk , kapl. w Petrow icjch.
Důst. Pau Jos. S u c h á n e k , kanow njk w Staré B oleslaw i.
Pan Jos. Suk, arcib. alumn,
— Iíugo Sýkora, z řá d u Preemonst. Vicebibliolhecarius na
Strahow ě.
— Fr. Scholz , lok. 11a W ran o w ě.
— Fr. Štika arcib.^ alumn.
— Jan. Nepom. Štěpánek, spoluředitel staw ow ského
diw adla w Praze.
■— Jos. W a lte r, arcib. alumn
— K ašpar W idtm ann, knihkupec w P raže,
— Jos. Z a u f a lý , kapl. w Auněiicjcho
Budinská w ik ářsk á bibliotheka.
lialw ow ské knihkupectw j.
Negmenowaný.
2.
Biskupstwj
B ti d Čg o w i c k é.
Pan Jos. Baňka, kapl, w Rožjttitále.
Casop. p, K atol. Duch. I . 3»
Fau Ign. B rtn ic k ý , koop. w lloražďow icjch.
— Jan. D reysing, kapl. w Z á b o r j.^
— Jan lVraťocbw j l e , far. w Steinkirchen.
__ J os. ]Nemec, kapl. w e W lahobřezj.
__ Mat. Šegnolia , kapl. w Gliraštanech.
— Fr. Š in d e lá ř, far. w Berloze.
— K arel Štastný, kapl. na JlošinS.
— Jan KJ ehe, bohom luw ec w 4 roce.
— T om . H utar
1
— Jos. Lender
( bohom luw ci
( yr 3. roce.
3
1
I
.
\
bohom luw ci
/
w 2 . roce
_
—
__
—
__
_
—
__
P etr Müller
M at. Prokopec
W ogt. Chlum
Jan Figner
W ácl. H azuka
Jan K auba
W ác. Michal
W ogt. T rn k a
.—. K arel
_ W ácl.
.—• ISorb.
— Mich.
— Tom .
3.
Bjlý
M achnjk
Peyša
T hum s
Vollgruber
WB iskups twj
\
J
~)
bohom luw ci
-yy
roce.
j
ř
I
)
K r á
1o
w é - H r a d e c k é m.
Pan Jan Arnold, far. w M iletjnS.
— Jan B re h m , bisk. alum n.
— Jan B u řw a l, far. w Slaupcnicjch.
— Ant. Černý, kapl. w M iletjn ě.
— Jan Č erný, lok. w Chodowicjch.
— Jos. Feifar, far. w K o w e w si.
D ůst. Pan Jos. De w o ty, Čestný kanow iijk na \ \ ysehradĚ,
farář w S ed licjch &c.
Pan Ant. Hágek ,• kapl. w Poličce.
— Isnác H anuš, far. w e Smidarecli.
— K arel H radecký, far. w Sebraniejch, w ik. tagcmnjk.
— Jos. G halaupka, kapl. w P oličce.
— F r. Josephi , lok. w K n jřo w ě.
_ Ant. K o lá řs k ý , kapl. w Polně.
. .
— W ácl. K o n ečn ý , kapl. w M m . Herm am cjch.
— Vine. K rom bholz, far. w B o ro w é .
— Jan K iin tz e l, far. w S ěm . L čle.
— Mat. K ř iž , lok. w T e le c j.
— K u b át, cichorni fabrikant w G aslaw i.
— Isn . N eubauer, K lerik z řá d u Pracmonst.
Pan W ácl. N o w á k , koop. w M ladočowě.
— Jos. P acák , kápl. w LedČi.
_ Fr. Paul, Adin. fary w Cerekwici.
—• Jan P ospjšil, knihtlačitel w K rálo w é Hradci
— Jan líezek, koop. w K ru žb u rk u .
.—• Jos, S w o b o d a , koop. w B o ro w é .
—• K arel Scharfenberger^ lok. w K u ro w ě.
— Pr. Školnjk, kapl. na K opidlně.
— Fr. T o b o lk a , kapl. w Labské Teynici.
— K arel T ř js k a , far. w P etro w icjch .
—• Ign. Tům a, kapl. na W yšokém M eytě.
— Jos. T urek, far. w Dačicjch.
—• Fr. W am bera, far. na Z bislaw i.
—• F r. W jtek , kapl. w P o ln é .
—. K arel W rán a, far. w Jablonci.
— W ácl. Z ah rad ťijk , kapl. w Hořicjcli.
i.
W ikářstw j Ckrastské.
—
— Chrudim ské —
—
4.
—
16.
—
— Gičjnské
•—■
—
— Náchodské
—
—
1.
—
8.
—
— Pardubické
•—•
5.
—
— Skučské
—
_
— W rchl.tbské —
—
3.
4.
2
W Biskupstwj Litoměřickém.
Pan Filip Atier, koop. W M řičné.
Dust. P. Jos. B ělohaubek, dek. w Kosm onosech.
Pan W ácl. B e rá n e k , far. na W osenici.
— Jos. C érn ý , bisk. alum n.
— F r. D w o rsk ý , kapl. na W osenici.
Dust. Pan Jos. F ia la , bisk. w ik á ř , děkan w L is c .
Pan W ácl. G rolm us, E x p . w K ře se y n ě .
— Illubucek , bisk. alumn.
— Ant. Horná, bisk. alum n.
— Ign. H ujer , zám . kapl. na Sychrow e.
■
—• Jos. K auble , kápl. w L aukow ě.
— W ácl. K a w a ljr, bisk. alumn.
— Jos. K ra h u le c , kapl. w Nim burce.
— W ácl. K rál, bisk. alumn.
Dust. Pán Jos. K ra m á ř, bisk. w ikář, far. n a W y so k e .
— Fr. L u štin ec, far. w B o sk o w ě.
Dust. Pan Ant. M a re k , děk. w Libuni.
Pan Jos. Matauš , lok. w M ladé.
— Mat. Merklas , far. w M laděgow ě.
— Ign. M ichl, děk. w L ib o ch o w icjch .
Pan F r. Misále, zám . kapl. w RohoseČi.
— F r. N áhlow ský, bisk. alum n.
—• Jos. N ig rin , bisk. alum n.
— Jos, Nowák, bisk. alumn.
__ Jan N osek, far. w Sem itech. ^
__ Ant. P aco w sk ý , far. 'w Libání.
— W ácl. Pauliška, bisk. alum n.
— Jan R a'ym ann, bisk. alum n.
__ Jos. Renner, far. w Mzeljch.
— F r. R u b eš, lok. w Pasece.
___ Vine. S ieg m u n d , bisk. alumn..
__. Joacli, Schaurék, far. w D ržkow S,
— Jan Scholz, k a p l. vr Libuni.
— Jos. S ch o lz, kapl. w L i s e ._
— Jos. Šlěhulc , lok. w LaučinS. _
__, Amb. T epper , far., w R olipraticjcli,
D ůst. Pan Jos. T e y n il, bisk. w ik á ř , far, na Skalsku.
Pan Jos. W olf, bisk. alum n.
B. Na M o r a w ř .
1.
W Arci bis ku ps tw j Olomuckém.
Pan K arel B u d a ř, kooperator w K ro m g řjžů
—• Ján D a u b ra w a , koop. w K o g etjn ě.
— T o m , P S ru šk a, koop, w HuleynS.,
—• W ácl. Z á p la tsk ý , koop. w K rom S řjži,
— Ant.. S ag asser, far. w D ačicjch.
Kegmenowanýclx - - - - - - 46.
2.
W Biskupstwj
Brněnském.
Pan Jan Adolf, koop. w Blorawských Prusjch.
— Jakob Baader , knihkupec w Nikotšpurce 3 exp.
D ůst. P. K arel Bayer , Spiritual bisk, alumn.. -wBrnS.
Pan Jan B la tn ý , far. w D om am ilu.
— A nt, B rosser, far. w BobrowS,
— Ant. B řežan sk ý , koop. vv B ěhařow icjeh.
■
— K a re l Břum šak.
—- Jak. D w o řá k , koop. w Sardicjcb. ^
D ůst. Pan Eitelhaber-, dSk. a far. w Eibenschutzu.
Pan Aug. G abriel, koop. \v Čeykowicjch.
— Seb. G am perling, Jurisdicent -wŠatowS.
— Jan Gastl, knihkupec w B rně.
•— Vikt. G iřjk , koop. w Gedownici.
— Jan Hanke . far. w D aubraw icjch.
D ůst. Pan F r.H eller, dek. a fa r. w e W elkýchM ezeřicjch.
Pan Jan H erb er, kapl. w D íklicjch.
Pan Jos. Holášek, far. w Blansku.
— Ant. Chlaupek, koop. w Eibenschiitzu.
— Fr. Jan, lok. w Ochozj.
— F r. Ju ro w s k ý , koop. w KuČerowS.
— Paw . K o tzin an n , lok. w Hořegšjch Bojanowicjch.
—- ř r . K ratochw j], far. w Bran&icjch,
— Jos. K re g č j, koop. w D ubřanéch.
—• W ácl. K re n n e r, far. w Olši.
— Fr. K řiw án ek , kapl. w llo stin g u .
Důst. Pan Aug, K upka-, děk. a.fax. w Stěnicjch,
Pan F r. L en o ch , far. w K rá s n é .
— W olfg. Lobgott.,
— F r. Marek.,
—• Em . M ělnický, lok, na O strow S,
— Fr. M ikšjčck, far. \ve Frolíersdorfn.
—• F r. N o w o tn ý , koop. na Slaupu.
— Jan P aď au r, far. 'w H orách. (Bergen.)
— Doiu. Palla, lok. wBabicjeh.
— Jos. P olnický, lo k . w M ěnicjch.
— Ben. P r c h a l, kapl. w Jacoiuě-ř-icjeh»
— Jak. Procházka.
—- Mat. Procházka.
— T oui. Procházka.
—- Blat. R upreeht koop. w B oianow iejcíi.
— Ant. S te h lík , far. ■wLipicjch.
— W ácl. S trjž , far. w K yuětjně.
— Jos. S u šil, koop. w e W olfram ovvicjch.
■
—• Jan S w o b o d a, koop. na K řjžanech.
—• Ant. Sjrek.
•—• Ber. Špaček, far. w Z eraticjch.
Dnst. Pan Fr, U rb á n e k , děk. a far. w B iskupicjelu
Pan Jan W ašjček, far. w D ěhařow iejch.
•—- Ferd., W e is e r, Adin. lok. w N em eticjch.
— Ani. W la c h , koop.. w Blánsku.
— Leop, W o d ič k a , far. w hořegsjch K am enicích.
Důst. aW ysoce Učený Pan A nt. W o ša , dokt. w Bohoslov
w j, are ikněz a děkan Z nogim ský, farář w Š alow ě.
Biskupský Brněnský aliímnát.
Děkanská bibliotheka wlNowém Městci.
—«
——- w Z eletaw ě.
C.
W R a k a n s j c li.
W a r e i b i 5 k u p s t \y j
W j d o n s k é m.
Ustaw k w y ššjm u bohoslow njm u w zdělánj w e W ’)dui.
Pan Jos. Ackermann, cirk. kněz, w zdělanec na tém ž ústavy u.
Pan T om . E ic h le r, cjrk. kněz, w zdělanec na tém ž ústaw u.
—* W ogt. Mokrý,
_
— W im m er, w e Vv jclni— Greeffer.
D.
W U h r jch,
1. W O s t r eli Q i n s k é m A r c i b i s k u p s t w j .
P an Schwaigep, knihkupec w P rešp u rce
— Eggenberger.
3 exp.
2. W B i s k u p s t w j B y s t ř i č k á m .
W ysoce D ůstogný P an Giřj B u d a t j n s k ý opat Neybl.
Panny Marie z B a b o lc i, D r. w B o h o slo w j, Prodirector
bisk. Lieeuni &c.
' .
D ůst. Pan Mich. F o d o r, čestný kanow njk w Bystrici,
Vice A r c h i- Diákon Breznobáňský &c.
_
Dftst. Pan Mat. K ováts , čestný kan. a far. w Bystrici.
D ust Pan F r. Steinlechner, V. A. D . a fa r. Suěanský.
_
' — Jan H a w á š,V. A. D, a fa r. w N a g y - Ugroczi.
__
_ Jan S ch erer, Y . A D . a fa r. w S w . K řjži.
_
__ Jan S trb a , Y. A. D . a far. w Z a rn o w ě .
__
__ Jos. M o zo r, Prof. bohoslow j, a Vice Piektor
S em ináře biskupského w Bystřici-.
Pan Tom . C h e rv e n , Sekretář G. M. Pana biskupa.
__ jo n. Sipoš , far. Je lso -Z c la n i.
__ Jan. Yaroš , far. na Stare' H oře.
___ j^ n J u š t, far. w Panském údolj (vallis Dominoruin.)
___ Aug. H an a u e r, far. w Pajowě.
___ Jan Y arzell, far. W R a d w rie c li.
__. T o m . Y anga, far. w Beliušjně.
__ Jan Mačko , far. w S k len n ý ch -W arech.
— [on. G alas, far. w e K řtě n é .
— Giřj N eoey, far. na \Y ýšce.
— T om . H ro m ad a, far. w Mjčině.
— Vine. H olm iky , far. w Qslanech.
— O ndř. M eššjk, Adm. -w Lažauech.
—
J a n
H aw elka , koop. w B ystřici.
— Jan Čermák, koop. w B ystřici.
— Jan R však, koop. w Bystřici.
— L uk. G ro lm u s, koop. w Baymoči.
— Mičh. K linický, koop. w Oslanetsli.
— Mat. R a k , koop. w S w . K řiži.
Pan Val. Seheicliel, Preefekt.
— Einer. Getneky, z rá d u pobožn. škol. k a z a te lw B re z nobáni.
_ F r. K ocow ský, z řád u pobožn. škol.
3. W B i s k n p s t w j
K o š i c k é ta.
Důst. Pan M artin Ja ra b in , Čestný k anow njk, V. A. D.
S tro p k o w sk ý , far. na W aťanow ě.
Wysoce Učený Pan Jan M iller,D r. w bohoslow j a Profes­
sor na bisk. Liceum.
P ust. Pan Jos. O slák , Archivar, a Gonsist. N otarius.
—
—• F r. Stankow iČ, V. A. D. a far. na Zborow S.
—.
•— Giřj S ch u lek , Y. A .D . a far. w Kurjinö.
—— ŠtSp. D u k a , V. A. D. Sirocký, far. w NyarsardowS.
— — Anselm W rá b e c , V. A. D. a far. w Sow arow ě.
Pan Giřj Skurkay, farář w Also - Szaloku.
— O ndř. K ra sň a n sk ý , Adm. w e ZsefalwS.
— Jan K adluhják , j a r . w B užku.
— Jan B alogyanský, koop. w K u rjin ě .
— Lam b. K u lich , Guard. k o n r. w e Stropkow S , z řádu
S w , Františka.
— Guido S onderlich, D w ornj kaplan w Z b o ře .
— Em ericli K o s t(k , far u S w . P etra.
— Jan M arczeny, i'ar. w Jerně.
— Jan S te tz , koop. w S jn é .
4. W - B i s k n p s t w j N i t r a n s k é m .
Wy soce Důstogná K apitola Nitranská.
Wysoce D ůst. Pan F r. I la b e l, kanow njk.
Dfistogný Pan F r. G zig ler, čestný kanow njk.
Biskupský Kancellář.,
Františkánský K o n w e n t w Solné'.
Vice - A rciděkanstw j W arnenské.
Pan Jan líě le k , far. w Solné'.
— Fr. Bučanský , far. w D ubnici.
— Val. Č e rw e n ý , far. w K ološi.
— Jan H a n n , far. na W išuow S.
— Ant. JTorecký far. w L jtaw i.
—• Jos. H o re c k ý , far. w e F riw a ld u .
— Jan Janáč , far. w Piosjně.
Paw . Majdan, koop. w T re n č jn ě ;
~ Blich. R ešetk a, koop. w D ubnici.
— L udw . S tá re k , koop. w Solné.
Pan Jan T rn o w sk ý , koop. vr K aši.
— Mat. T u čk o , far. w Hájci.
___
W a lto ’ ,oop. w Jlla w i.
6. W B i š k u p s t w j
Spiskem.
Dwogj ctihodný a Urozený Pan Adam Moyšš z Demcnovre,
farář w e VVelkcm Bobrow ci.
Pan Giřj Bartoš , far. w S w . Mikuláši.
E.
W PolštS,
Pan Pfaff, knihkupec w e L w ow ě.
N á W ě š t ],
PonSwadž knjžecj A rcibiskupská
Pražska Ivolisi-
stoř w ydáw árijm časopisu toho toliko prospěch W elcbneho
DuchowenStwa n ah ljžj: ohlašuge s e , že w š e m , kdož za
prw nj a spolu za druhý ročnj bčh našeho časopisu wv~
sazený p l a t , dohrom ady 4 zl. na sťrjbře , s l o ž |, dosáWad
negen přjdaw ek, k terý k p řjš tjm u čtw rtem u sw azku časo­
pisu našeho připogen b u d e , ale spolu i prw nj , giž na
sw ětlo w y šlý zdarm a dodán bude,
W překládánj spisu sw . A ugustina: „O m šstS Božjm“
se stále pokračuge , a bohdá druhém u swaz&u budaucjho
běhu ročnjho prw nj částka giž se připogiti bude moci.
O d setrw alosti p. p. O dbjratelů a p . p. Spoluspisowatelu
wšelike' zw elebenj časopisu našeho záw iseti bude. Pro­
čež se žádá, aby předplacenj na druhý ročnj běh
ma zlatým a na střjb ře záhy bylo obnoweno.
dwe-

Podobné dokumenty

KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.

KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO. Ze sk rovn é té mnau

Více

KATOLICKÉ DUCIIOWENSTWO.

KATOLICKÉ DUCIIOWENSTWO. náboženstvj z hlediště nadřeceného, toliko tjm šlechetným a lidským úmyslem k tomu nabádám b y li, aby pro ne hogněgšj počet srdejzjskali,aby též i ony kučmu obrátili, gesto posawáde nábo­ ženstvj...

Více

r^kiî i:wxj su r0B0i).v\TH PAxnfis m al ow e r.

r^kiî i:wxj su r0B0i).v\TH PAxnfis m al ow e r. Cjrkew katolická wčřj a učj, že se proiněněnj chleba a wjna w tel o a krew Kristo \vu mocj wyslowenýeh od kněze slow stáwá, kterýmiž Ježjš Ncyswětěgšj swátost oltářnj ustanowil, a že Ježj.š Kristus...

Více

KATOLICKÉ DUCHO WENSTWO.

KATOLICKÉ DUCHO WENSTWO. čením lásku onoho., kterýž byl n a počátku u Boha, a Bůh byl, ale z pauhého milosrdenstwj a lásky k nám tělem učiněn byl. *) Protož u k rý v a li v ě ř jej hned od počátku křestanstwj neyhlavněgšj ...

Více