WYDÁWÁN

PRO
K A T O L IC K É
1 M
J C H © W
E M
S T W
O «
WYDÁWÁN
0»
K N JŽ E C J A R C IB ISK U P SK É
l i O
I ^ I N
T O
P R A Ž SK É
Ř
E .
m®<5sftj s S I s i a
Sivazek čtw rlý.
W P r a z e , 18 3 8 .
W knjžecj arcibiskupské
knihtiskáinS, n W ádawa Spinky,
Non enim doctas fabnlas secuti. notam fecimus vobis Domini
n o stri Jesu C h risti yirtutem et p ra ese n tia m : sed spe c u la to re s facti
illin s m agnitudinis. 2 , P e t. 1, 16.
IILASOWÉ DUCHOWENSTWA
K SLAWNEMU DOSEDNUTJ
N A ST O L E C A R C IB IS K U P S K Ý
v s t í : WJ T A W P R A Z E
GEIIO KNJŽECJ M IL O ST I
N F Y D Ů ST O G N Ě G ŠJIIO
A W YSO CE
U RO ZE N É H O
PÁNA, PANA
SW ODODNÉHO PÁ N A SCH REN K A Z N O TZIN G U ,
áim m m u s i x w i p á i
W K RÁ LO W STW J Č E SK É M , GAKOŽ I VV D IÉ C E S JC H , BAMB E R SK É , M ÍŠEŇ SK É
A ŘEZENSKÉ,
HKDSlSISríiiSa®;
PR IM A SA
K RÁLO W STW J
ČESKÉHO,
DOKTORA BOHOSLOWJ, ARCIBISKUPSKÉHO CHRÁMU PAnE OLOMAIJCKÉHO
KANOWNJKA, UNIVERSITY PRAŽSKÉ USTAWlČNlÍHO EANCURE A STUDÍJ OCHRÁNCE; PÁNA NA BŘEŽANECH, DOBREGOWICJCH, WLAUNOWICJCH, W ČERWENÉ ÍÍEČICI, W NOWKM RYCHNOWE, WTEYNK NAD
WLTAWAU, WROŽMITÁLU, WE ŠWACU A WONŠOWK
a t. (1. a t. cl.,
,.
w den svu K arla Boromegskclio 4 Listopadu 1838
.,
wenowáni
0(1
Sledakcj Č asopisu pro k a t. d u ch ow en stw o.
Lucem re d d e T L 'K , DUX B O N E ! p a triae ;
In sta r v eris enim vultus nl>i TUUS
A ifulsit, populo g ra tio r it dies,
E t soles m elius n ite n t! —
H ic aine§ dici P rin c ep s atque P a te r!
llor. L . IV . Ode 5. et L . I. Ode 2.
Pražské Swětské duchowenstwot
Zářj milostnau sc síkvvj dnes Praha,
Radost kyne zbožným Pražanům,
Libý walným městem ples se zmáhá,
Ode le v n á až tam k Hradčanům’
llrad se [dni, lid se linie wšady,
Autla mlaď, i kmet i duchownj *
(#iž se w krásném siku wogsko řadj,
Hlahol zwoíiu welchlásne z u j !
A v Kněz N ey w yššj náš w chrám wstupage
S srdcem k Bohu wraucnč zdvviženým;
cí|()lj Swrnt, sc dnes snubuge,
Okem wděěnau láskau zohněným:
(láká wljdnost, galcá citu žiwost,
Stkvvj se \v Gcho gíisncm pohledu!
Takto Arnoštovva milostiwost
0 kauz lilu srdce prádtidu !
^
VV yslySeli Pán wraucj naše přánj,
Poslavv Otce 'milostného k nám ;
Neustydne Gelio milowánj,
Wždyí gest — z české krwc zplozen sám,
Cárá wetcw kmene wznešeného,
Gehož gméno wlast si rozmilá,
K zdobám hlavvnjm urozenstwa ctného,
Pérem demantowým wyryla !
Tebou, — tuk vvScch ústa vířn ých Čechů
Mile prorokugj, K njžc náš, —
Tebrtu nowých wzniků, wolných dechu,
W last si naSe wydobude z a s ;
Pod T w ý m wljdným, injruplným okem,
Uin swé hogné kwety rozwige ;
Gazyk český libozwučným tokem
Lásku k wlasti w srdcjch r o z lig e ;
W jra walem zkwete, řád se zmfiže,
Prchne lest, 1 klam i nesw ora;
Mládež wc ctných mrawjch se rozmůže,
Pomine wšj zloty ncstvvora:
Gaké nadege kwet ncljčený,
Wyniká nám z přjtomnosti T w é \
0 , gak duch náš plesem opogený,
Tebaii očekáwá blaho swé !
Přigini, Otce, sliby lásky wraucj,
Neoblomné našj wCrnosti;
Buď T i slza z očj wšcch se stkwaucj,
Rukogmjin gicli citů blahosti;
Panug /¿lidná, panug dra h n á léta ,
Uivcdiž Sw é w skutek au č e l y ;
Z c h n e y z s k u tk y Tw oge tw ůrce swěta,
B y se ivečně w cjrkw i z a s tk w ě ly !!
Wogtěch Procházím,
česlný kanow njk V y šeh ra d sk ý ,
farář n sw. W ogtěcha.
Pražské Řeholnj duchoivenstwo.
Proč truehlj sestra Oecliie milostné,
Proč slzj oko roilné Morawy ?
Co zwčstugj ty tóny přežalostné,
(Jenž, gako žele matky bezradostné,
Se rozlily kol gegj oslawy ? —
Rci, máti slawná! či rozenci twogi
We válce padli, w cizokragném bogi?
Ci mčnj w krew se toky Gililawy ?
M oratva.
Giž palma Sjrá nade mnau se klene,
01 jwy mjru wíikol mne se pnau;
Wgak novau ránu w gjzwy zacelené
Mi zaryl osud \v dobe utěšené, —
M iláček m ug opauštj hlawu mau!
Tam, kde se srdce sestry mé ukrýwá,
Kde Wltavva swýcb slzj praud wyljwá,
Podá A/u Cjrkevv čackau ruku swau.
Čecliia.
Ay, dcery mé — rusalky Labe mého!
Sypeyte kwjtj wzácné po dráze;
Gá Syna wjtám do královvstwj swého, —
Přineste vvčnce z listj myrtowého,
"VVItawskc wjly,
On přicházj, — a
On přicházj,— a
On přicházj —
Gemu ku Praze.
rauSka s očj k le sá !
každé srdce plesá!
wSciu Swogiiu k oblaze.
Prals«»,
Wygasni čelo, Cjrkwi owdovvčlá!
Owčnči spánky, swatá ncwfesto !
Hle, Ž en ich twíig, ta liwčzda milostkvClá,
Na nižto s láskán družka twogc zřela —
Twůg TVyw olený vgjždj v e m ěsto!
Nuž, pčgte „Ave / “ komu hlasy dány;
Pleseyte zwouy, — otewři swé brány
Ty chrámuw mogich wCčná majesto!
S ť r á liít« „
Pleseyte zvony — zawzni warlian zvuku!
WySiňte z weže bjlý praporec;
,,ílosanna !“ zpjwey bělostný ínfig pluku —
1 s>.a tč vztáhne blažjcj svvau ruku:
lo
Oni to O n! ten Cjrkwc Snoubenec
Gá slunce druhé z Olonuíce vjtám,
Gá (íindřicha, -— Slonu gitro, —- čjtám ;
Buď obC111 a 1 míig k vet na wCncc!
Cíeiiii!» ř c l i o l n i c t i v a .
Iílc ! (ljtky mé též, na bljzku i v dál!,
Sc před tebau, o P a n e! skláncgj,
Kde prapory posvátnj vjry vál v,
liytjříím křjžc po boku ti stáli,
Ti pCstugj sv é vlasti nadčgi :
Ti zaslcpcncii modly rozdrtili,
Pro spásu bratřj kalich strasti pili,
T i vvzdychagjcjm rány skágcgj.
Vil
Památky gsau to z b o žne minulosti,
Gichž času Pán potomstwu zachow al!
I ač ge kryge odCvv rozličnosti,
Přede \vo wšecli gedné znj klas powinnosti,
Ani gednomu se každý cjli wzdal :
Z nieh wšeliký, — opustiw otce, matku,
Wzaw na se křjž, i odřeknuw se statku, —
Koraukwi Krista wčrnost přisahal,
()! wzezřiž wljdnč na ty djtky, Pane!
Genž swčřcny Tw é mocné ochraně;
! w gcgich uádpcch láska k Tobě plane,
1 w nich též tauha wřjti neustane:
Žjt Tobě ke cti, Cjrkwi k o li ranč!
O! přeblažen, kdož muže sobč řjci:
»M ňg duch se s lusknu w znúšj nrtd tisfei, ■s—
M ně lluče na sta srdej o d d a n ě / “
Kugen Tupý
,
k lerik na SlráliowC, w P raze.
vin
Swěfské duchowenstwo z arcidíécesj.
Oil sew eru.
Stogjt skálu w diwopraudném moři,
K ol lij \vjr šuiiij rozpčngný;
Na nj clirain sc stkvvj we zlato zoři
Rukau wšemoliaucj stawčný.
Přes welcbné, wčcné geho čelo
Mnoho dáwných wCku přeletělo,
Bauřnc wiitry chrámem wiklaly, —
Gclio základy však trwaly.
T ot lile cjrkcw Pánem založená,
Gcnž gj sljbil wCčnau ochranu,
Ncjiřátely wůkol obkljčcná
W NCin nalezla weždy obranu.
Dannot bogowali proti skále; __
On gi hágil, On při nj byl stále;
Geho slowo, gebo přispenj,
Chránilo gi od poblauzenj.
„Nenechámt wás sirotků !“ tak zněla
Slowa Pánč při rozlaučenj,
A co láska swýift připowCdela,
Slawnclio též došlo splnčnj ;
Podnes stádci, stálému \vc wjře
Dáwá wěrné, laskawé pastýře,
Podnes kvvěte wCčne zelený
Wjry strom od nCho wStjpený ! —
Hle i k nám naklonila se Geho
Láska a nebeská dobrota,
Bychom wftdce mCli wzneSeného
Na obtjžaé dráze žiwota:
Aloysin dal nám k našj slasti,
Syna wýteěného čcskc wlasti,
Gj by zářil k spáse, oslawě,
Gako dřjwe družné MorawĚ.
Přigmiž tedy, Pane m ilo w a n ý !
Berlu — to pastýřské znamenj,
S kterau druhdy TVogtěch swé kragany.
W edl Stastně k zdrogi spasenj.
Tam, kde Arnošt zbožný w swatém stanu,
Za lid český se modljwal k Pánu,
T w á necht obot z lůna swatyně
Wzhůru wane k nebes wýšině,
W této wážné, zasweccué dobč
Hleď na knčžstwo, — w ď né syny Sw é
Každý z nich se s láskau wine k Tobě ,
Každý Tebe otcem, wůdcem zwe,
Swazek lásky, genž nás k Tobě wjžc,
Nám polehčj břemena i tjžc,
Trud i strasti mile osladj,
Wgecky ztráty hognC nahradj.
Protož plesný hlas znj dědinami,
„Blaho Tw é, o P a n e! wěčne kw ět,
Mnohá léta panugž tu n a d n á m i ,
Gako liw ězda nám na dráhu sw ěl!
Hospodin na Tw oge počjnánj,
llo g n ě rač w y ljti požehnám /!
Pakt i nám se blaha dostane,
A k nebesům djka powane.
Jan Gindřicli Marek,
fa rá ř w K ozogedech.
Od
g líiii,
A i t a ! Pán u Otec, Kněz wýborný,
Rjše Primas wcLcdustogný,
Knjže Arcibiskup, Pastýř wzornj,
Au sc k stádu béře pokogný.
Schrcnk z NoLzingit, králem mjrožádným
Obrán z wulc W ládcc wládců wšcch
Spráwccm apoštolským Cccliů řádným,
(ímě ač cissj, rodný předce Cech.
Krásný Morawa
wčncc pletla,
Plodná kwjtj niwa pěstila,
Slávva Rudolfowa kde gest kvvětla,
Tam Iln sláwau sláwy dcera wěnčila.
W lastencc wsak túliau k bratřjm plane,
(Ježto ináteř gcdna kogila,
Duch kde w gcdno srdce gcdcn wane,
W geden národ mát gc spogila.
Rodem slawný Syn wracj sc wlasti,
W last Ho wjtá \v stkwostné brány swe,
če sk ý k zpěwu lid wc zbožné slasti
„Hospodine, pomilug n\ !“ zwc,
Proto hlučno
Městanu se
W c wlasti se
Sirau cliot
w ozářenc Praze,
k nebi walj ples,
obrážj třikrát „blaze !“
že obgifl Ženich dnes.
Žehney, Otče ! s Wogtčcbovpa trůnu
České zemi rukau swčcenau,
Berlau wjry k Swatýcb sidel lůnu,
Provvoď Boliejn stád’ T i swCřenau.
Krasolepá kwCtiž wesna Tobě]
Ticliaunký T ě wánek uljbey,
Zdrawj zkwjteyž i na Ijcecli Tobě,
Český duch T ě sladce owjwcv.
W tiché co obíiti oheň zňatý,
Na perntjch žhaucj zbožnosti,
Plápolá modlitby wýlew swatý
K hwíizdowýši z srdce blubosti.
Twíirce! na P a stýře shlédni ctncho,
Hodcní lidu, a lid hoden ¡{o;
Garau wylj w čilá prsa Gcho
Sjlu z zdroge ráge wččncho.
Buď M í Stjtcm na osudné dráze,
Swatau by obhágil wjru twau,
Spasné neřesti položil hráze,
W ynval bludu kořist vvclebnau;
W času bauři na PctrowC skále
W wlnách neutonul záhuby,
Pawezau by křjže tobc* k clnválo
Každý odrazil sjp nehody,
Pak o i zige Neslorowa léta ,
K lid n ě 'plyne z itj Geho běh ,
W člunu live m ilosti m ořem swěla
Břehu s stádem Ho dos/ci n c c h !
IV ú c la w A l e x . Pohrnu,
fa rá ř \v PořiCj nati Sázaw an.
Řeholnj duchowetistwo z arcidiécesj.
Krásné wjtezný na čele hrdinském
AVéwody stkwj sc slaweného wjnek,
Když mečem strážným zuřiwých nepřátel
Bauři rozehnal.
Krásné odmenný na prsech Šlechetných
íiád se státnjku wznešenému leskne,
Když dnehem maudrým pečowal o prospěch
Wlasti a krále.
KrásnCgi wsak se w zlatolesku zářj
Berla poswátná \ve rukau welehných,
Giž nosj zbožný sweřeného stáda
Ku blahu pastýř.
Zář gegj ccstau wedc stádo gistau
K e zdravým pastwám na niwách kwetaucjcli,
Tam kde se prýstj pramenem potůček
Prawdy nebeské.
Zblaudilýin gasnau ona gesti hwezdau,
W temnu když nočnjin zmatených na cestách
Ojičgj, wljdným kyne gim paprskem
Z blankytu wý.še.
Wlasti ku wččné kyne od pozemských
Wzdálené strastj, kde nenj omylné
WášnC, ni swodná w okowjch newláčj
Otroky rozkoš.
Tobě neywyššj tuto berlu Pán dal,
Knjze N á š! Ab w T w é ruce stkw j se dlauho!
L askaw ým rač sivých k ra g a n ů P a stýřem
B ý ti a Oleem.
Did. Josef Smetana,
k a p itu lár T ep e lsk ý , p ro fe s so r w P lz n i.
lU as od mezj otčim}.
Požehnaný, genž sc z rjše Swatopluka,
CccMi kde wzešla záře kvesianstwj,
W gménu Pitní; héřeš wc wlast Nepomuka,
W drahé, Swatowáclawské to dčdictwj!
Luno této Boliom požehnané
Gest i T w á kolébka, gest
Onat inezi wlastnj počjtá T ě
A že takého má Syna, cjtj
zemí
T w á milá w last!
pléniC,
s la s t !
P om azaný P á n ě ! T y se k nám giž hljžjš*
K Cechům bratřjm wěrna sestrá Morawa
Telte posjlá; a kamkoli pohljžjš,
W šude radost plodj T w ú k nám výprawa.Králowská T ě giž \v svvé luno Praha wjtá
Na stolici Arnošta a JFoglěcha,
Slawníí zwony zníigj od swatého JFjla,
W každém oblicegi stkwj sc ú těch a !
Giž swé hrány otwjrá T i chrám památný,
Poinnjk Karla wznesený a oslaw a!
Primasuw a králůw náhrobnjk poswátný,
Stkwostná popelnice Jana, W á c ia w a !
A co Libušino místo progewuge,
T o se s plesem w tisjccrém ohlase
Po šestnácti wlasti kragjch opíituge:
„ Z drátu bud ! ffjle y nám o zoozný' P rim ase I
Tak to znj i tu, kde Rožmitálskc lesy
Před vvljdnau se rozkladagj Břcznicj,
Radostné se wůkol rozléhagj plesy,
SlawnC, gako klasy zwonú ziiCgjcj.
Od úst k ústům Twoge gde tu gméno,
StkwCle, gako 11a obloze den nice !
S ncywraucneggj wšak tu láskau vyslowcno,
Rozprostřeny kde gsau tiché Zřtcnice ! *)
K. česko-slowanskému tyt vvolagj swčtn
S wytrženjin, s chlaubau, s rozkosj:
„My gsme ffo , co djtC w neyútlegšjm uěku,
Pčstowaly 11a tele i na duSi!“
„Zde co ncmluwuátko 11a mateřském kljiiu
Ljbal / /o , a opít Ijbal lásky ret;
YVekem, maudrostj prospjwal w naScm stj mi,
My gsme Gelio Betlém, Geho Nazaret !íC
Proto my tu wúkol w swatém radovvánj
„Hospodine, pomilug ny !“ zpjvvámc,
(Jedno chtjce od Tebe — T w é požehnán;!
I f ztáhni n ik u ! — žehney ! — ¡my giz />■lekám e J
František IVacelc,
zám ecký kaplan w B řeznici,
'“) O tčina N eydftstogněgšjho k n jž e té , w Prachenskúm kragi,
dwě mjle pod P fjbram j.
K njžecj arcibiskupský alumnát.
Pán Pánuw pokynul: chrám osiřel, k nCmuž
Zbožný Cech zraky swe, swau mysl obracj;
Pán kynul Wšemohaucj :
W české cjrkwi nenj lilawy.
Tu zrak mát milená z úwalu nářekůw
K tem wečným pramenům swCtla obrátila,
Kdež we sláwe nehaslé
W ládne Pán osudem swetiiw.
Náš hlas s Matky swaté w praud se geden spogil
Prosbau lásky plnau ; djtky za Mateřj
K TobC, Otče nebeský,
Pospol prosby zasjlaly:
„Dey nám, dey ho synům swým, Pane! genžby nás
Cestau k Tobe wodil, wjře učil swaté j
Zažhni swjci na swjcnu,
W erný lásky žiwé obraz !
,,Rozsweí swetlo nohaum w mrákotě cest našich,
Dey náměstka Cechům, genž by, weden duchem
Tw é swatosti a lásky
Láskau lásku budil swatau !a
Sešleí, sešle ho nám, — takt gsme my daufali, —
Ten, genž swet milowal, když swety we tmawé
Odpočjwaly geštS
Tůni mlhy a mrákoty ;
xvn
Scšlct, sešle ho nám, Pán Spasitel drahý,
Genž wCčné sliby swé swau zpečetil krwj,
Genž Beránek od Otce,
Sjlu, sláwu a moc pfigal.
A lile ! tC§ se milá matko i národe !
Twůg hlas, wůni milau Otci nebes, w zlaté
Báni zástupy nesly
Angelské k nebesům nebes.
Vlesey ! giz Ho tu m áš! giž Ho dušj čilau
Wjtá knéžstwo i lid zbožné zanjcený ;
Slzy djku, radosti
Starcům, mládi z očj kanau.
On Syn wlasti milé, gegž nebe nám dalo;
Ta twář lásky plná, zrak ten ozářený
Nadšenj 111, gakowýmžto
Arnošt , / / ’o gféch a Jan planul.
Plesey wlasti milá! — teš se i K n/že n á š !
Gcgz wCrným udělil Buk - Spasitel Čechům ;
A hle ! srdce npřjmná
W obeí Tobě nesau Cešj.
Znáš ge, znáš Cechy sám, K njze a wůdce n á š !
Gsaut to krcw z krwe, genž w srdci oswjceném,
W srdci Tw ém bige wraucjm,
Krcw, z njž W áelaw i Jan swatj.
1’rigmi, přigmi T y nás w stjn péče laskavvé !
Tivých úst nás wyučug prawdě nebes gazyk,
Skutky Tw c po wcd au nás
Ceslau, gjž Spasitel wclel,
‘2
T tvug přjklad naučj cjrkcw a vlast ilraliau
Poswátným milovat lásky Božj citem ;
„ W šeck o býwati všceliní;m‘ť
T w é to skutky bud au učit.
S tau pewnau nadčgj, Otče nebem daný!
Djtky T w é se winau k T w ý tn přemilým nohaum,
Djtky, gež povolá Páu
K djlu svému rukau Twogj.
P rigm i srdce čilá —■ wjce ned a ltě P án
I)jtká m T w ý m , — a i n ám srdce nachyl swogc
Otče! w lásce se tin/don
K nám , gež k Tobě pog/ nebe!
Wácfaw Štulc,
alum nus k n jž. are. sem ináře.
V a I e, e M o r a v i a.
A
L Ibero
baronI
i’r a s e n s I ,
a
1j
s C hrenk
0 S S I 0
la
n o tzü n b, vrI nC
L aetantes CVnCta
fa Vsta
M ,
a r C h Tp r a e s V
prkC a n t Vk
Jam triumpliali strcpitant sonore
Ferra carpenti propiantis il lue,
Zwittavae qua amnis sinuato cursu
Alluit arva,
Atque germanos celebres Mincrvac
Arte victores, idcoque nomen
Gloriae nactos, secat iu Bollemos
Ae Maralianos;
Jam ferox saxum sonipes nec ungue
Aereo tangcns volitat, superbe
Sinciput tollcns ob onus benignum
Et venerandum.
Ast gemens illie oeulo madente
Excubat vates pi a gestiendo
Praesulis grati manibus saeratis
Oseula ferre,
Sieque supremum Moravae paternae
In viccs votum tenero profari
Cordis all'eetu regionis amplae
Sacra Regcnti. —
M
oraY
I.
LI
Piando longaevnm populo rcfcrtum
Limen *) ot prisco capitolia aedes
Principi! Gaude vi du ata Yiti
Sponsa venusta!
Mox enim Sponso pietatc pleno
Anuluin geinmis nitidis onustum
Por riges, dulccin Patriae Parentcin
Laeta videbis ;
Pracsidem jam mox bilaris vetusta
Urbs suum cernes oculis decore
Nnptio ornatnm, lit noque fultum
Magniíicenti;
Mox ovans festurn rutilante fauce
Cum tibi divam penctrabit aedem,
Concilles carmen modulante turba:
,,Eece Sacerdoscc —
Ecquidein rugae faciem seniles,
Candidi frontem pariter capilli
(Praesidis suinnii decus ac bonos) nunc
Usque ncc orant,
Attamen virtus in Eo viresecns,
Pcrspicax ct mens aniini fidelis,
Quae decet Patrcm lituum tenentem,
Considet omnis.
Id refert Gmundum, memorant Penates
Agminis Mod Pie, celebrat peraevum
Moenium Julii, **) sua quae regebat
Gonsaga templa.
*) L im en » P rá li,— mide P ra g a e nom en fabulatur. **) Juliuw wrcii w Olomuci.
Ipse Parnass! roscus fatctiir
Praeses, ac ipsae resonant Camoenae,
Corde quae gestat documenta, musac,
Micce Saeerdos.
Justus liaec aequa trutinans bilance
Caesar, aeterno Superuin favore,
Praesulem dignum viduis Pragorum
Dat Sacramentis. —
Nos quidern moesto prcmimur dolore
Sic, velut quondam graviter Mileti
Audiens plebs : Y ix redamata Pauli
Ora videbis — *)
Attamen cuncti, titulus quod almis
Fulgeas, T e nunc moderantem babenas
Agminis magni decoramus hooce
Carmine lacti :
Ntiinen aeternum Moderator orbis
Te bonis cunctis cumulet, suoque
Protegat faustuin studio diserti
Nestoris aevo!
Ne sciât Chiron larium Tuorm n
Tecta, sed sospes sine nube tetra
l ive divorw n, populique sacrae
U tilitati !
M a t h i a s P a w lo w s h
C apellaiius B oscovicensis,
dioeceseos Oloinucensis,
*) A ct. 20, 38.
//,
lU as z duchowemtwa Olomaucké arcidiecesj.
Nchněwey zmilcná sestro na sestru se,
Twůg-li nadwznešcný k nám Aloysius
Castěg* tauhyplným zpět se ohljžeti
S stolco swélio okem bude.
K cliřiwe swé zmilitek z matčina náručj
Odbjhá, nade čjmž matka se ncmračj.
Od matky Zbcničan k pěstce Morawii
Nčkdy, přeg, by si zaměřil. —
W půli swého žit] žet domowein počal
JDIjť, růst, kwésti u nás, w přjzni Rudolfowě *)
Silný pustě kořen, k wšein w hierarchii
Stupňům dráhu si oswogil;
Dwau žc inful okras Praesuly zde dwěma,
Gichž miláček obrán, w odměnu dáno M u ;
Ž et tu w luně našem špjži i sláwu swau
Powždy w mjře našel plné,
T ot w gcinné duši Mu tkwjt bude; z úplná
On, co w srdce, či list psáno ge zákonem, —
Zbožný — wezdy konaw, tcž slowu dostogj:
„Aron, w srdci nosiž gině gicli !a
K a rd in ála arcib isk u p a, a rcik n jž e te K udolfa.
Štiistj twébo přegcm, sestro, newěsto ti,
Nctaužjc na osud, gjmž bylo určeno:
„Žádost mjti musj cbowka Morawia,
Zornj swit že gi oblažil:
Slunce však vysoké má roditelkyni
Náležel, s dokladem, osvvety 'že blahé
Paprskům velen o semto dorážeti,
Wzágem by přetržen nebyl.“
0 ! dráhau te d y ber Swau, P a n e! slaw ně se,
Zdráw stůgyW p am ěti m ěg tu ctitelů w ře lý c h ,
Gcž k á g j naděge: w střed zplozen že gsi ,
Králow ská spona dwau m atek !
Jan Nep. Tutta,
krag. děkan, k o n sist. ra d a ,
fa rá ř w Opatow icjcli.
Hlas z duchowenstwa diécesj Brněnské.
W ččná láska jj milostného nebe
W twau T ě prowoď milowanau v l a s t !
Tam, kde čeká swatý úřad Tebe,
A při mnohé péči v e lk á slast;
Kde úrodné pole vykázala
T w é činnosti milost králowa,
By se Tebau vů k ol rozmáhala
W j ra, ctnost a Božj oslawa.
S želem sice Tebe propauštjme,
Au T ě vvyš.šj osud odňal n á m :
A však s plesem Tebe prowázjmc
W duchu w sta ro žitn ý Tf jtíiw chrám ,
Sestra musj sestře štčstj přáti,
Když se ženich sličný suaubj g j ;
Slušno bratrům s bratry zaplesali,
Když ze zisku ti se radugj.
T ě včhlasuá powčst předcházela
K nám giž od gezera Žmundského; * )
Po Morawe kolkol roznášela
Kwčty ducha Twého garého.
Od Modřických **) lučin k Olomauci
Wznášela T ě hodnost wýš a vyš,
#)
G m und w R ak an sjch ,
konsistornjm
# í;-) T n
kde
byl
radan .
by), bij že B rn a , R egliradu
kragským děkanem .
krag.sk 51» děkanem
a
a B luěiny posledně
Až T w á prsa wljdná, bohowraucj,
Zdobil mimo liwčzdu geštt: křjž.
Nowau sláwau opět ozářený,
Bé řeš teď se k břehům Wltawy,
A eo Arcibiskup oswjcený,
Dobrý Pastýř, Otec laskawý!
Tam kde krygc nebenosná bání;
Drahé českých Swatých klenoty,
Tam T ě wcdau ti slúhowé Pánč
K stolci Tw éim t , plni blahoty.
Zachowey T ě do neydclsjch časii
Hospodin wc zdrawj bugarém !
Abys konal a wzdčláwal spásu
Gclío lidu w duchu Kristowém.
K d y ž T w ú ruka bude zehnáw ali
O d oltáře Cechům laskaw ě , —
P a n e ! — rac žehnage zpom jnati
I na nás sbralřené w M oraw ě!
J o s p f H o l a s e li,
patro n á tu
fa rá ř na B lansku,
arcibisluipstw j Olom auckého.
P © g @ d n á iij
1. O domnělé náboženské šjlenosli swatijch Apoštolu.
(P roti n e y siln ě g šjtn w in itelů m říasůvv n e y n o w ě g š jc h .)
Od
Jakuba
JBecra,
řestnélio kom m endatora řá d u křižow nického a cjs. k rá l. p ro le sso ra dogm atiky.
C j srdce giž gednau mocné útčchy pocjtilo,
kteráž ležj \v těch slovjch : ,,W jm , že Spasitel
mug žiw gest,“ uwážj také hlubokau bolest, kteranž odpůrcové z mrtvých vstán j Wykupitelowa
selivtralými pochybami a náinjtkami auskočnýini
připrawugj dušeni veřjcjm. A předčet shledávala
neyslawníigšj tato událost w pozemském obcowánj
Syna Božjlio, t o t i ž : ,,no\vC ožiwcného z hrobu
se nawrácenj
v e všech vekách neysilnčgšjho
odporu. Nic ménč nenaskytnul se od času po­
hanského mudrce , powčstnélio Celsa, a šjleného
zakladatele Islámu a AVolfcnbtitelského fraginentisty smelegšj odpůrce zakladnj této křesťanské
pravdy, na kteréž všecka naše nadčge spočjwá,
nežli neynowčgšj onen Tubiuský falešný evangeli­
sta, kterýž w neybczpečntigšjm ugištowánj očitých
Č a s o p is p r o lí a to l . tliicli. XT.
4.
1
svvCdkfi: sw. Petra (I. Pet. 1, 3.), sw. Jana (I.
Jan 1, 1. 3.), sw. Mautauše (28.) a giných nic ginclio neshledáwá, než wvgádřcnj poblaudilých
wěštců a řeči matné šjlencu náboženských. >S takowauto wýčitkau neušetřil ani onoho apoštola,
gchožto mrawnj krásau tak spanilý žiwot od okamženj, když na wjru se obrátil, gako nepřetržitým
se být i widj řadem díiwodíiw podivvného z mrtwých wstánj Boha-Clowěka, neušetřil ani učitele
národtiw, kterýž zaugjmá wšecku naši pozornost,
nechat hledjmc buď na důwtipn.au rozwážliwost
geho rozumu nebo na wznešenost gcho nnšlének,
buď na setrwalost geho wule nebo na wraucnost
geho lásky, buď na způsobilost gelio w obcowánj
s rozličným lidem nebo na spanilost geho mysli,
na geho srdnatost w nebezpečcnstwjch anebo na
ráznost wýmhiwnosti geho. Dle nowého zgcwenj
Dra. Strausse wšickni apoštolovvé a učedlníci a
prwnj wyznawači Páně pogati byli kauzlem stegné
šílenosti, cwangelická wyprawowánj o wzkřjšeném
mistru giného prý negsau nic, než plodem žiwé ob­
raznosti wěrných staupcncuw gcho, kteřjž, prý,
wznešeného mučcdlnjku pro pravvdu a ctnost nigak
si předstawiti nemohli, nežli že w gakémsi stawu
proměněnj žige, a tak přcdstaweného mrtwého že
prý skutečně ožiwcného před sebau widěti se domnjwali, a gak se domnjwali, že giným opět wvprawowali. *)
Wzkřjšenj Páně nic by te dv giuého nebylo,než­
li ničemný wýtwor obraznosti, gjinž se wyznawači
*)
?. 131.
Porow .
D r. S frauss
L eben
Jesu 1. Kap.
3 Afisclinitt.
ukřižovaného bavili osmnácte set let, kterýž ale
na mocné slowo Tubinského doktora opet do stjnu
|)áí»‘(‘k sestuupil.
Ach, tedy by křesťanský svvtit
spočjwal posud w naručj dlauhého piilnočnjho
snu, posiulby lichými přeludy byl mámen, kdyby
liuiudrý učedlnjk dewatenáctého veku vzdělanosti
slunce až k polednjmu nebi byl newyvedl, aby
palčivými paprsky gelio uspance konečné zbudil;
posud by tisjce pošetilcův hledali mrtvého mezi
žiwými, kdyby nový onen evangelista učedlnjky
Páně, kteřjž prwnj bági tuto za pravdu udávali,
za oklamané fantasty a dobromyslné šjlence byl
neprolilásil. . . Nepochybné se domnjval v hr­
dosti s v é spisovatel ncynowegSjho života PánC,
kterýž v nadšeném pochopenj vzkřjšenj Kristova
přcžwykoval vlastně po eklektiku Cclsovi, po odŘtepenci Juliánovi, po pantheistském Spinozowi,
po nenávistnjku křestanstva W oolstoúow i, po
protikřestanském Edelmannowi a po německém šjIcnci Danieli M ullcrovi, domnjval se, že sauvCkým lidem se velmi zavdečj propůgěcnjm téhož
swého s v ě tla ; nebot on gest sobe svedom, mnolioli učenosti mu na to vynaložiti bylo, prvé než
se mu z hlubin litcrarnjho zpytowánj zablesknul
onen veliký nález, že mezi miliony sauvekýcb
křestanuw 011 gediný sám gasného, aneb aspoň
iíiiiých gasnegšjbo zraku požjwá. Což tedy divu,
že veliký sbor ctihodných hagitelfiv svatyně H o­
spodinovy k svátému zápasu povstal proti témuž
oilwážlhvéinu buřiči, a že giž přes pul sta svedli
píUek, aby porazili téhož domnělého velikána.
Zdržiige-li ho posud duch twrdoSjgnosti, abv zbra1 *
ne k nohám mocnCgšjch popurcův složil, aneb uehopil sc opet meče a kopj proti svým vjtezůni,
aby seknutj a bodnutj, gak mile ucjtj gcho ránu,
stegnau niěrau splácel: nicméně nepochybuge ne­
stranný svědek téhož zápasu, že přepiatý rek tou­
to na hlavu gest poražen.
Spisovatel těchto řádkůw nezamcyslj se připogiti k ctihodnému sboru vítězoslavných apologetíiw, nebol sc nedá giž snad k důvodům gcgicli
nic znamenitého nového přidati, aniž zvláštnj
důvody obgasniti hodlá, z nichž dávno zapome­
nuté námjtky obnoveny, a nařknut], kteráž pro­
nesli neyauhlavnegšj nepřátelé gména křestanskeho, od křesťanův odrodilých opít uvozena byla,
Zdržj se i proto apologie takové, an bezpečni;
gest přesvědčen, že pravowCrné čtenářstvo téhož
časopisu gj nemá potřebj. WvSetřiti chce tedy
genom: práw em -li apoštol owé P áně z nábo­
ženské ¿/lenosti w iněni h ý li m ohou? Náležitá
odpověď na tuto otázku následovali bude sama
sebau, když sc prvé ustanovvj: č/m wzniknmili
mohlo podezřen / , že sw alj apoštolowé $/lenosti
snad, podléhali, a napotoin, když sc vySetřj, c/m
se liš/ od skutečných šjlencůw.
1.
Pomez], gjmž se delj Šlechetná horlivost od
pošetilé třoštenosti, tak někdy splývá, žc v posauzenj gich i ten neyrozumnčgSj člověk v omyl
ubehnauti muže. Poněvadž tedy sv . apoštolowe,
genž v živote svém nenkogene horlili pro sprave­
dlnost, pro dobré a pravdu, negednau tak bljzko
dostoupili k pomczjm nábožensko šjlenosti, že gim
nelze bylo wyhnauti se podezřeuj téhož duchovu jho neduhu: za skutečné šjlence byli gsau pokládáni.
i.
Mohli giž tjm w podezřeuj takowé 'tipadnauti, se we sivém powoUvnj swrckowanau gcwili horliivost. I v životě šjiencově ukazuge
se eos podobného. Z am iloval-li si kdy gaký pře­
lud, bavvj se gjm duše gelto dueni i nocj, svrchovvanau ho pěstuge uáružiwostj, neinyslj, nečinj giuéiio nic, než co by k témuž přeludu směřovalo.
On wládne cele geho srdcem, a pakli co giného
smysly svými pogjmá, shromáždi) toliko, aby swé
modle obět přinésti mohl. T o platj o Šjlenosti w
lásce, \v pobožnosti a giných náružiwostecli. —
Stcgnau horliwostj pláli sw. apoštolové pro před­
mět svého milo v ánj ; v něm toliko a proti
chtěli živvi býti, a předmět tento byl — ukřižo­
vaný Ježjš. Pro něho zanjcen dj před celým
sliromážděnjm židovské rady swaté kujže apoštol­
ské : „Nemůžeme nemluwiti tolso, co gsme viděli a
slyšeli. Neují v žádném giném spasenj; nebot
nenj giného gména pod nebem dáno lidem, skrze
kteréž bychom spaseni býti měli.“ (Skut. 4, 20.
112.) S srdcem vvraucjm, s srdcem plným čisté
a upřjmnc lásky k Jež jsi Kristu napsal sw. Jan
geště w šedém stářj: „ W id ěli gsme slávu gcho,
síáwu gakožto gednorozeného od Otce, plné mi­
losti a pra\vdy.*‘ (Jan 1, 14.) Téhož ducha pln
volá učitel uároduw ku křestanuni ítjm ským :
,,Kdo nás odlaučj od lásky Kristovy ? ani smrt,
ani život, ani nastáwagjcj v ě c i ani budaucj, ani
vysokost, ani hlubina;“ (8, 35.) a křestanům vv
Galacii jijáe : „Ode ume pak odstup, abych se w
čein chlubil, gediné w krjži Pána našeho Ježjše
Krista, skrze kteréhož swíit mi ukřižován gest,
a gá swětu.“ (6, 14.) — Byli snad proto s\v.
apoštolově skutečnj šjlenei, že tak m luvili? Mu­
že! hýti srdce gistau vvěcj zanjceno, muže se mysl
přede všjm gj baviti, a horlivost muže zcela smě­
řovat! k vyvcdenj gegjmu, a nemusj při tom
třestiti. I pravé nadšenj zanjceno gest svým
předmětem, an ale se volné pohybuge, wysoko
nad obyčegnau drahau, nezasluhuget proto gména
Sj len os ti, v kteréž gi chladná sobetnost stjhá.
2.
Moliloi podezřenj toto proti apoštolů
Páně i tjm vzniknauti, ze pro p řed m ě t nadšenj
swého neméně gako pravj šjlenei wšecTco obě/ow aíi holowi byli. Kdo šjlcnstvj v slabém toliko
nástinu zná, nemokl toiio přehlédnauti, gak po­
divné stálosti v trápenj, gak k volnému nasazo­
ván] všeho gmenj svého ano i života schopni
gsau takowj lidé, ktcřjž vrtochu gakaus Sjleriu
zamilovali. Otevřeme-li genom letopisy vlastenske patnáctého stoletj, ay vidjinc, mnoko-li těž­
kosti lidé tenkrát pro náboženstwj podstupovali
a nehod snášeli, mnoko-li trpěli, a gakých saužcnj si ani nevšjmali; gak často kvvapili i k tem
neyukrutněgšjin mukám, plni gsauee nepodagné s v é hlavosti, an opogeni šjlcnstvjm geinn6gšjch po­
zbyli citu v , a v bezsmyslné pitomosti k lichým
se línali záměrům. Netoliko pravda, nébrž i lež
a blud se dočkali svých mučcdlnjkuv. Události
této hleděli použiti sehytralj nepřátelé gména křesianského, aby prvnjiu křestauským jnučedlnjkum
mohli odeprjti slawné zásluhy hrdinstwj rozwážliwého, a wyhlásiti ge za šjlcnce, pončwadž hoto­
vyi byli, i giněnj i žiwot swůg obetowati, kde toíio
obhágcnj prawdy a wjtezstvj křestanstwa požado­
valo. A kdož hy pochyboval, že i swatj apoštoiowé zmužilostj takowau nadáni byli? Sw, P a v e l
duchem svázán předzwjdal, gaká sauženj w Jeru­
salemě ho očckáwagj, protož řekl staršjm Efeské
Cjrkwe : ,;Ale nic se těch wěcj nebogjm, aniž
činjni duši swau dražšj nežli sebe, gen abych bek
swug a přisluhowánj slova Božjlio vykonal, kte­
réž gseiu přigal od Pána Ježjše.“ Skut* 20, 22
— 24. Ze pak i ostatnj sw. Apoštolowé s njtn
w tom sauhlasili, oswědčugj pahorky, ostrowy a
města, zasvěcená prolitau krvj gegich, a muěidla
oslavená volným se wzdánjin gegich do wůle
Božj a wjteznau setrwalostj.
3.
Prvvé než ale obětovali žiwot swůg, moLlit i proto zlovolným šjlenými se widěti, poně-
wctdz nespokogeni s tjin, co bylo, s neunawenau horliwostj ivšude hleděli now ých zjskaíi uued/n/kňw nowého náhožcnslw j . Tak počjuá sobe i šjlenost. W stálém nepokogi semo
tamo teká a roty staupencůw shánj. Nese to giž s
sebau, že z dumy a marnosti nade wšjm, co gest,
bez náležitého wyšctřenj nelibost a newůli pro­
hlašuje, že na injsto vecj skutečných svoge, w
zimničnj přepiatosti wytwořené domněnky a po­
litické ideály a pronikavé návrhy ku zdokoualenj
— anebo spjše ku přewrácenj celého svveta, uwésti chce, a po ničem snažnCgi nctaužj, než aby
Kvým přeltidným ideálům, gimž swrchowanau při-
pisnge cenu, na wSecli mjstcch liorliwýeh netoliko,
nébrž i aučinliwýeli zjskala staupencůw. Stegnau
snahu wideti i w žiwotě sw. apoštolůw, kteráž by­
la gim i uložená božským powolánjm. Nikdý a
nikde nemohli přestáwati na tom, co bylo, a gak
to bylo. Nemohli spokogeni býti se zaslepenosti
národu Israelského, s bugnostj wysjlcného Řjina,
a s rozšjřeným wňbec panowánjin, kteréhož si
uchwátila tělesnost. Gakož sami se powznesli
od nižšjho k wyísjmu, od tolio co gest, k tomu,
gak by to dle gegich přeswědcenj býti m elo; a
gakož sami pogali celau duSj swau s hiiry sobe
daný prwotnj a wzornj přjklad prawé dokonalosti
pro wšeclcy přjpadnosti ž i v o t a : tak se přičinili,
aby lidi sauweké přiwedli k pohledu na wečnau
krásu a <1olivo, a pohledem na ne, aby gc celau
diisj zamilowali: wšcm a každému kladli na srdce
gakožto swatau powinnost, liledati co swrchu gest,
obléci nowého člowCka, kterýž gest podlé Boha
stwořen we sprawedlnosti a swatosti prawdy. Efcs.
4, 23. 24. Kol. 3, 1 . Aby králowstwj Božj se
na zemi stále rozšiřowalo, aby každé hořčičné
zrnko Božjho slowa, wvseté na posvátném poli
Judskem, w kmenový vzrůstalo strom, a rozloži­
tými wětwcini weškerau zemi zastiňowal, a weSkcrá pokolenj lidská aby se pod klenutjm geho
slaučila w gedinau rodinu Božj — za to se dennC
m odlili, tomu obětovali wšeekcn čas' a sjlu a
žiwot. Wgechnem wSecko se chtěli státi, abv wšude některé aspoň králowstwj Božjmu zjskali. 1.
Kor. 9, 22.
Gesto ale sw. apoštolové w důležitých těchto
w8cech se Silone i náboženskými se srowrnáwagj:
odkud to předce, že se od tCelito s neljbostj odwraejme, u oněch ale tak rádi trwáme ? že tito p o ­
směch a newřcnj způsobugj, onino i na nepřáteJjeli wymáhagj sobe uctiwost a wážnošt ? že protiwenstwj, učedlnjkům Páně učiněné nepoznalau
prawdu do gasněgSjho uwozuge swětla, kdežto
nc\přjzniweg§j š ¡lenosti prospěch prawdu činj prá­
vě podezřelau? — Odpoweď na tyto otázky ležj
w gednoduclie přjčine, že se lišj sw. apoštolowe
práwfi w podstatných wCcech od skutečných šjlcneiiw.
II.
1.
P rw nj znám e n j , gjmž se práwe nadšenj
lide, následownC i sw. apoštolowe od šjlenců delj, gest gusnost a vádnosl náhledu , s k te r ý m ž
swe powolánj a aučel geho poznánu ni i. P atr­
ii nu tuto wedoinost a díiwodnau přeswedčenost,
kterauž se dělj oswjcenec od šjlence, shledáwáme
wesmCs u apoštolu Páne.
Co gim ncydražšjho bylo, obetowali tomu, co
ncywznešenegšjho gest, pončwadž dustogenstwj a
swatost powolánj swélio gasnč poznáwali, a s přeswedčenostj tauto pjše učitel národůw sw. Pawel
Timotheowi: „Wjin, komu gsem uwěřil, a gist
gsem, že mocen gest sklad můg zaehowati do o nolio dne. Meg přjklad zdrawých slow, kteráž
gsi ode mne slyšel u wjře a w milowánj w Kristu
Ježjši. Dobrého sklad ostřjhey skrze Ducha swatélio, kterýž av nás přebýwá.“ 2. Tim. I, 12 — 14.
W témž duchu dj we swém a we gincnu ostatnjeh
apoštolů miláček Páně sw. Jan: „Což bylo od
počátku, což gsme slyšeli, což gsme očima svýma
viděli, a což gsme pilně spatřili, a čeliož se ruce
naše dotýkaly, o slowu. života zwčstiigeiue vám,
abyste i vy s námi obecenštvvj meli.“ 1. Jan 1,
1. .3. Z postačitelnýeh důwodůw všickni o tom
přesvědčeni gsau, že gim co učitelům národů ulo­
ženo gest, pro v č č n a i L pravdu bogovati mečem
dueba a mocj přjkladti proti špatnosti a ničemnosti
vek u svého, a gis ti gsau vjtezstwjm, kteréhož do­
bude sprostnost sv . Evangelium nad vyšňořenými
sanstawami pohanských mudrcův, a zbožná gegicli
mysl a přjsnost mravů nad velikau pokaženostj
lidského pokolei>j; a proto se wygadřugj s Sle­
ch ctnau prostosrdečnostj povážlivého ducha před
vysokau radau v Jerusaleme: ,,G cstli to spra­
v e d liv é před obljčegem Božjm, abychom vás
vjce poslauebali, ncžliBoha, suďte.“ Skut. 4 ,1 9 .
Gak docela ginák to vyhljžj v hlaví: šjlencowe ! I gcho ducha zmocnila sc sice hlavnj gakási myšlénka, ale myšlénka tato, kterauž v ý ­
hradu 6 veden a puzen bývá, neobstogj před swetlem rozumu a z g e v e n j ; sám slepý a neschopen
gakého ponaučenj stane se vůdcem sle p ý c h ; auzkostli wě se štjtj skládali aučet z pravosti svých
myšlének a záinčrůw, ano cjtj se i uraženým, domeyšíj-li sc kdo o nčm, že se zodpovjdá. Wzhledem na wyššj důvody nikdý mu ncgsau gasné
myšlénky geho, gimiž přede sc hlavně sprawuge,
a má-li kdy gasné zřenj w bndaucnost, nelze, aby se budanenosti této dočekal. K čemu přiro­
zenost kolik stolci] požaduge, chcet on, aby do­
zrálo za čas gelio žiwobytj. Proto býwá pačjnánj
jrflio netoliko prudké, nébrž i zhaubné gemu i
(liiivin, podobno oněm boraucjm větrům gižnjch
kragin, gicbž vánjin všecko práhne.
2.
YVšak právě to nás vede k druhému rozdjlu, kterýmž patrno, že sw. apoštoluw se netý­
ká předházka Sjlenosti. Au šjlenci obyčegriě co
nesnášelivj pronásledownjci strach a hrůzu p ů ­
sob/', hled)' sw. apoštolowé pokogným i prostředky, duchownjm i zbraněm i toliko rozšjrili
Lrálowstwj p ra w d y a ctnosti. Zamilowané do­
mněnky šjlencowy osobugj si welmi lehko gakýsi tagný w člověku saud, a na čem sc we swé
zttiiii ustanovil, k tomu napotom rozum, chtěg
neolite«*, w mlhavém světic důvodu hledati inusj, a to tjm horlivvegi, čjm wjcc se o ceně svých
(ionsnenek a záměrů v domeyšlj, a čjm násilněgi
k zdělenj brzo marnostj, brzo ginými pohnutkami
poháněn bývá. N e v e d e -li se mu to pokogným
prostředkem, íiaskytugj-li se mu v gclio proselytovánj neočekávané překážky sc strany těch,
kterj ncchtj dle gcho způsobu smeyšleti a snjti:
welmi lehko popudj geg vysokomyslnost a vzdor
—• obyčegnj spolcčnjci šílenosti náboženské -—aby násilnými prostředky vynutil, čehož mjrnegšjm způsobem dogjti nemohl, a byt bv i praudv
krvve lidské mu bylo proléwati, a staupati po
luihroinadených mrtvolách k cjli svých záměrů w :
po tlačj každé hnutj autrpnosti, a ukrutným stane
sc tyranem, gcdná-li sc o to, aby domnělému
nádšeiij svému mezi zaslepeným sauwekým li­
dem wjry vymohl. . . . Komu zde negde na mysl
pošetilý onen prorok z Mekky, komu nepřipadá
krwožjzniwý kralowrah mocného ostrowj, a mno­
zí ginj političtj a náboženštj šjlenci starého \vfí­
ku, kteřjž pod pláštiim obecného blaha ucho nábožeustwj hranice zapalowali, mučjrny staweli,
a hrůzau na giných wymoei toho usilowali, seč
toliko láska býti může ?
Takowý duch byl apoštolům Páně a prawým
gich w auřade nástupcům po wšecky wíiky docelil
neznámý. Nebylit nikdý prouásledownjci, nébrž
pronásledowanj, a čemuž giné učili, prwnj muse­
li zachowati — lásku i k nepřátelům. Nábožen­
ské lhostegnosti gakož i krutého pronásledowánj
stegnau mčrau se chowagjcc, proukazowali při
wšem, sche horliwčgšjm hlásánj sw. Ewangeliuni
w smeyglenj i gcdnánj tu ncywCtšj wljdnost, přjwčtiwost a dobromysluost, kteráž i za Nerony s
nCžnau swčdomitostj se modljwá, 1. Pet. 2, 1'7.
a mdlé u wjře bez hádek o myšlenj přigjmati
rozkazuge. lij ni. 14, 1.
3.
A gakož na swatých apoštolech šjle
w pronásledowánj zuřiwosti polířcšngemc, neshledávváme na nich ani té neymcnšj stopy pyšného
ducha , gjmž se domnčukowitj šjlenci nadýmagj,
ano naopak tu neyčistšj pohovu a skromnost'
Šj ieu.ee obyčegní mnj, žc zwláštnj přjzně nebes
požjwá. Čehož rozum neyrozumuěgšjho newidj,
o tom se domeyšlj, že to w hrdé přepiatosti swe
p o g a l; Čeho inu obrazotwornost w peřestém zá­
ludném swčtle předstawila, k tomu chce nutkati;
ale každý odpor, kteréhož při tom zakaušj, poduěcuge w učiu záduničiwau myšlénku, žc wysoko
nad cliátrau státi musj, kteráž maadrosti gcho pochopiti nemůže ; a pakli kde i pokoru 11a odiw
stínvj, I ta giného iieivj, než skrytá pýcha, ktcranž gine o swé bezauhonnosti přemluwiti chce.
Při tom ale gelio smeyšlenj náramně odpjrá cliowánj a gednánj geho. Sctřjš-li geho řeči, mnjti
budeš, že celá gelio bytnost k nebi toliko gest ohráeena, a žc se nad hwězdami wznášj, že gebo
mysl směřuge k torna genom, co prawébo, krás­
ného a dobrého gest : on se ale baw] přcdce
genom pauhýiai ^vrtochami , a co zatjin ostatně
pronedbán na zemi Ipj, a z bjdné polowičnosti
wvbřednauťi nemaže, ncdostáwá se ma stegným
časem i chuti i sjly, aby swé sny krásné usku­
tečnil.
W gak welebné sláwě pak stog] naproti
těmto lidem prwnj apoštolštj kazatelé křesianstwa ! Co se od paměti lidské neudálo, to dowedlo dwanáctc chudých Galilegských. Deelicai
gegich úst něměgj pohanská orákula, modly k le­
sá»] w prach, tisjccry mizj předsudky. Gak
někdy maně ocel a kámen pokogně spěcj křjsj
giskru, a ncočekáwaný dech wětru w plamen
gi rozdmycluige : tak žiwé slowo gegich wdech­
nuté Duchem Božjm tisjce za hodinu w mysli
rozněeage, w málo letech skláněgj tři iljly swěta kolena swá před gegich maudrostj, a některá
města ctj samu osobu gegich co bohy podobné
lidem. Skat. 14, 10. Blahým pnsobenjm gegich
slawj omladlé člowěčenstwo gam] swátek duchownjho nowého zrozen]. Ále gaký cit se ge\vj w srdci oegicb po wSccb těchto bogjch a \vj-
tězstwjeh a neyslawnĚgSjch triumfech? Byla to
snad jíýclia ? N i k o l i ; w iicyhlubšj pokoře a s
wedomjm, že docela závislj gsau od Bozjho po­
žehnáni, gednosvorným vSickni pravj hlasem:
„Milostj Božj gsme, což gsme, a milost geho
nebyla w nás daremna.“ 1. Kor. 16, 10.
A tak se nám vtjrá neodolatelná přeswědčenost, že apoštolovo Páně genom tenkráte z
náboženské šjlenosti viněni hýti rnohau, gestliže
týmž ginénem se nazývá vznešená nadSenost
pro svatau v ě c Božj živá, co skála nepohnu­
telná vjra, pravá velkodušnost a nepřemožitel­
ná mysli rekovnost. Pro život ale v y p lý v á z
přítomného výkladu zwláší ona důležitá pravda,
kteréž neyvjcc ti nepoznávagj, genž Bohem na­
dšené učcdlnjky Páně z náboženské šjlenosti winiti se osmělugj: ,,Člověk, kterýž Idciwau toli­
ko hýti chce, právě takowau gest networau, gako ten, kterýž srdcem toliko si hýti oblibuge ;
dokoná zdravý člověk gest obé. S v ě tlo a te­
plo mjti musjme, chccme-li se povznésti k NeydokonalcgSjmu.“
2.
0 nečistých wěcech: proč se cjmenutjj a gsau nečisté?
Od
F rantižK a 11a w ra n k a ,
křižow nj ku*
G sau
v ě c i,
kteréž samy sebau gsau zlé ;
a gsau v ě c i , kteréž nadužjwánjm toliko zlými se
stáwagj, anot nenj v ě c i tak dobré, aby se pře­
vrácenost] lidskau a neslušným užjwánjm zlau
nemohla stáli. Takt i ony v ě c i, kteréž nečistý­
mi a smilnými slovau, samy v sobě negsau neči­
sto a smilné ; nečisté a smilné gsau genom ten­
krát,, když gicli užjwánjm se rušj pořádek, ktevéliož Bulí ustanovil, a na ten způsob člověk
swé i ginélio zdravj Lvibj, sv é i ginélio časné i
wtičné blaho podkopává. Ze tyto věci, o nichž
zde gcduati obineySljme^ samy sebau negsau ne­
čisté a smilné, v i děti gest z Božjho nsťanowenj,
7, Kristova potvrzenj a powýšenj, z podohenstwj,
gchož svátý P a v e l itžjvá, a konečné z aučeln,
k němuž ustanoveny gsau.
Svrchovaně svátý Hospodin řekl: „Opustj
člověk otce svého i matku a přidržj se manžel­
ky své ; a budau dva \v těle gednom.“ A poželiuáwage prvnj manželský sňatek řekl : ,,Rosttež
a množte se, a naplňte zemi.u 1. Mogž. 2, 24.
1, 28 Co tedy neyswčtěgšj Bůh ustanovil a při­
kázal, nemůže býti nečisté a smilné. Kristus Je­
žíš, uwáděge dokonalegšj zákon lásky potvrdil
netoliko manželský sňatek, řka: ,,A takt giž negsan dva, ale gedno tělo. Což Bůh spogil, toho
člověk nerozlučug,“ Mat. 19, 6.; nébrž i swátostj povýšil a zasvětil : „Tagemstvj to velik é
(svátost) gest, v Kristu a v Cjrkvi.“ Efes. 5,
32. Protož miuvj svátý P a v e l s takowau ucti­
vost] o manželském sňatku, a připodobňuge ho
Iv onomu sňatku, kterýž uzavřel Kristus Ježjš s
Cjrkvj svatau, a dj : „Muž gest hlava ženy, gako Kristus gest hlava Cjrkve: ont Spasitel těla
.
gcgjho. Ale gako Cjrkew poddána gest Kristu,
tak i ženy mužům swýin we wšecli wececli. Muži
milugte manželky swé, gakož i Kristus milowal
Cjrkew, a sebe samélio wydal za ni, aby gi poswetil, očistiw obmytjm wody skrze slowo žiwota, aby sám sobe učinil slawnau Cjrkew, nemagjej ani poskwrny ani wrásky, anebo co takowébo, ale aby swatá byla a ncposkwrnená.“ Efes.
5, 23 — 27. Důstogen-li manželský sňatek, aby
připodobněn byl swatému spogenj Syna Božjlio
s ebotj gelio Cjrkwj swatau: dogista sám také gest
swatým.
A p o s lé z e , gaký gest aučel sňatku
manželského ? Prwnj a hlawnj gest zplozenj a
wychowánj člowčka, twora k obrazu Božjm u; zachowánj lidského pokolenj , rozmnoženj sluli
Pánč, rozmnoženj Kristowých učedlnjkůw, roz­
množenj mčšianstwa nebeského. Nenj-liž to aučel
weledůstogný a swatý? (Jakož ale nynj nemůže
wyplýwati čistá woda z pramene nečistého, a zly
strom nemůže dobrého owoce wydáwati: na gcwĚ
každému gest, že manželský sňatek swatý gest,
pončwadž má swatý aučel.
Kdo tedy dle prawidcl zdrawého rozumu,
dle ustanowenj Božjlio, dle přikázanj Kristowa
posluscn gsa spolu zákonůw cjrkewnjch i ineStauskýcli — kteréž obmeyslj genom blaho obecenstwa — wstupuge w manželský sňatek, a podwoluge se býti nástrogem w ruce Božj k dosažen]
oněch důstognýcli a swatých aučclůw : nenj a ne­
může býti nečistým.
Nečistým a smilným gest toliko ten, kterýž
se neohljžege na ustanowenj Božj a dotčené zá­
kony, t\Gc tuto samu . w sobe důstognau a swatau powažuge za předmět rozpustilého a nestaudncho wyraženj, anebo za prostředek k ukogenj
nezřj zených pauze tělesných žádostj, anebo ko­
nečné ten, kterýž přewracuge a přestupuge w§ecken netoliko zgcwený, néhrž i přirozený zákon.
Nečistým gest tedy, ponewadž wec čistau poskwrííuge, smiluym gest, ponewadž wěc důstognau snižuge; hřjSným gest, ponewadž wCe swatau zlehčuge a hanohj; a to sc muže státi buď w myšlen­
kách, žádostech, řečech, anebo w skutcjch ; skut­
ky t\ to gsau opčt dwogc : buď odporugj zákonům
ustciuow enyin, anebo spolu zákonům přirozeným.
Abychom sc přcswčdčili, že wšccka nečistota pocliázj toliko z přewráeenosti lidské, o každém
gednati dlužno.
1. O
n e č is tý c h
m y š lé n k á c h ,
a
z n a lo ste c h
řečech .
Geden z ncysilnegSjch pudůw, kteréž Stwovitel do lidského srdce wStjpil, dogista gest pud
jiohlawnj. Geden z ncysilnegSjch gest, aby se
podwolil člowek býti za nástrog w ruce Iiospodi110wč k zachowánj a rozmnoženj lidského pokolenj,
a ulehčeno hylo gemu weliké břjine powinnostj,
kteréž na sebe co manžel a otec přigjmá. Pone­
wadž ale tak silný gest, počjná w čloweku procitowati, když přicházj djte do let mládcneckých
¡i panenských. Aby ale tento pud mezj nepřekro­
čil, opatřil geg Buh dwCma strážccma: stydliwostj a swedomjm, tak sice, že čjm wjc se onen
zmáhá, tjm wjce i tyto čitelnosti nabýwagj a sjlv.
Časopis pro Jcatol. tludiou-. xr. 4.
2
Stydliwost ukazuge, co sc protiwj swatéinu ustanowenj Božjmu, a swedomj zbraůuge, aby se ne­
stalo nic, čjm by rušen byl a mařen stanoweny
od Boba pořádek. Genom tenkráte se nerdj styd­
liwost, a swedomj powolugc blasu přirozenosti,
když poznáwá rozinu w zdrawém uwáženj, že člowčk gest s to, přigjti na sebe weškeré powinnosti, kteréž ukládá ukogenj téhož pudu, a že s to
ge st, naplniti božský i cjrkewnj i mesiánský
zákon.
Kdo wzdaluge tyto strážce od pudu polilawiijUo, — násilnč hasj swatý oheň stydliwosti, konegšj a chlácholj swedomj s w o g e : — dopauštj
tomu, aby si onen pud ljbowolne a bezuzdne
počjnal. Odstraněna pak býwá stydliwost a swCdonij ukonegšeno, když sc newčasne objra člowek myšlénkami, kteréž uwádj mu na srdce ]iohlawnj pud, s zaljbenjm se u nich zdržuge, žádá
si "ich uskutečnili, takowých řečj poslauchá, anebo ge mluwj. Nelzet ginák, než aby av člowSku potlačena a udušena byla na ten způsob wšecka stydliwost, ponCwadž častým painatowdnjin,
poslauckánjm a mluwenjin tato, sama sebau díistogná wec zwšednj, a wšj wážnosti pozbude.
Kdvbv se "cšte o ni mluwilo, gaká skutečné gest,
a k čemu gi swrchowaný Hospodin ustanowil: udržela by se déle aspoň we swé dustognosti, a
důstoguost gegj by tomu nedala, aby se lidé k nj
nectne meli; wšak mluwjwd sc o nj, gakoby welemaudrý Bůh při nj nemel žádných zámerůw,
gakoby nálezem a hračkau byla přcwrhlé bugnosti.
Powážjme-li mimo to, že takovvým tlachánjm se
Jiokazj aa Sečka ob ra zo tw o rn o st, tak žc napotom
člowek i ueyswčtěgšj wčci widj w hanebném
swětle, a ncydůstognCgSj wěci w nectném odčné
rauchu, žc i ncycudnřgSjm řečem necudně roznmj, ba ani pokognC modiiti se nemůže, aby n e ­
slušnými obrazy nebyl wytrkowán: zdaž neslugj
jji a" cm mySlenj a zadosti a řeči takowé neči­
stými? W č c sama sebau nenj nečistá, když ale
zlym užjwanjin zbawuge se wsj důstognosti : pro
nečistotu lxdskau nečista gest.
ťoz o ru g c m c -li
zcwnitřnj ostatnj chowánj lidu, zwlást w e wySSjeli stawjch, myslili bychom, že w takowých ř e ­
čech nikdo si nebude lib o w a ti; nebol hledj na
to, aby íucc a obljčeg byly umyty, odčw bez poskwiny, pijbvtek stkwauej, AveSkcrc nádoby, ga~
kož i pokrm a nápog, slowem AVŠecko aby bvlo
wc 1mi čisté. % toho bychom zawjrali, žc w či­
stotě wůbcc sobe libugj ; v š a k po hřjchu! práwfe
naopak; wne se wšecko leskne čistotau, a nestan(Iný h o v o r neomylným gest důkazem, žc av
srdejcli sedmerá nečistota uhnjzděna gest. 0 takowýcli lidech dogista platj, co ře k l K ristu s Je ziš o farisegjch a zákonjcjch : „C istjte konvice a
mjsy, podobni gste hrobům zb jíe n ý m , kteřjž
se zdagj lidem zcAvnitř k r á s n j: ale Avnitř gstc
plni nečistoty.“ Mat. 23, 25 __ ,27.
ÍMamjtue mi ale někdo : „ n a tu r alia non šunt
turpia.“
T om u nikdo ne o d p o r u g e , ano s
avicIiu
gsem podotknul, žc ta avCc, o k te r é ž zde m luw jme, Avzliledcm na sw ůg a u č e l důstogná g e st, ano
i SAvatá; AvSak práw č
p roto ,
gcgj aučel, a p ř ir o z e n o st
se
že
gj
se
nehledj na
odgjmá, s t á v á
o *
se Jianebnau. Nataralia eqiiidem lion sunt tur­
pia, verum si natnra cxuuntur, turpia cvadunt.
Gsaut i gine přirozené wCci, kteréž práwft proto
negsau hanebné; a předee nenj, kdo by o nich
niluvvil, leč tobo gest newyhnutelnC potřebj, a i
tenkráte ho žádný rád neposlaueha, a mjlo mu
nenj, má-li o tom slow býti šjřeno ; n. p. mlu­
wj-li sc o stinkách, a t. p. Negsau to v fcci ha­
nebné, ani gicb muže bytí zlehčeno, mluwj-li se
o nich bez potřeby, ponCwadž nepatrné gsau d
ncílůstognc ; zilržngc-li sc ale každý 16elito ícčj,
když oi cli nenj třeba, a i w čas potřeby se gich
pozdálečj toliko dotýká, a slow nkracuge : tjm
Avjcc by se toho melo Setřiti wzhledcin na wec
přjtomnau, aby gi nepotřebným wyprawowánjm
nebylo zlehčeno. Naturalia non sunt turpia, ve­
mni turpc est, dc hnjusmodi naturalibus absque
necessitate loqui. A předčet po hřjebu ! gsau tyto
w čci , w přemnohých společnostech ncyobljbenegšjm
howorein, gakoby naswete o ničem giném počestněgi
mluwiti se nedalo; i tam gsau obljbcné, kdež to nevménč přjslušj. *)
Hancbno a hřjsno gest, mluwj-li se tak me­
zi dospělými, neb dj sw. Pawel: „Smilstwo pak
*) D icitur quidam m endicus caecns in via quosdam praetereuntes quondam his verbis eleem osynam rogasse : „V enerabiles
dom ini, sp arg ite štípem caeco.“ O bstupefacti illi sciscitabantm
ex eo : „U nde no sti, nos esse ven erab iles dom inos, qtram sis
caecus ? “ At iU e : „Q uam primům pulsare vos audieram , non
dubitabam ,. baud procul vos abesse ab e c c le s ia .“ Idque ad captandam benevolentiam dixisse perh ib etn r. — Si om ne?, qui hoc
nom ine v o c an tu r, ita cognoscendi, imo et v e n era n d i essen t, profecto exclam andum ťoret : ,.Q uodsi sal evanuerit, in quo salieturV '1
a wšeliká nečistota aniž gmcnowána buď mezi
wáusi, gako slušj na swaté,“ Efes. 5, 3.: tjtti
horši pak gest, když i nevinná mládež má býti
swědkem howoru téhož nestaudného. Čehož sa­
ma ze sebe nepoznává, ponewadž nedospělá gest,
čehož wedeti nepotřebuge, poněvadž gj to skrý\\á sama přirozenost, tomu se něj před časent,
aby gj připraweno by lo ;nebezpečenstvj k tělesné
i (lucliownj zkáze. Poslauchánjm oplzlých řečj
procituge w djteti před časem pohlawnj pud, a
muvčasné procitnutj toto mu gest neynebezpečněgšjm, poněvadž tu nenj postačitelneho rozumu,
kterýž by ho na uzdu pogjmal. W srdci geho se
gewj gp.kási taulia, o kteréž sice iicwj, k čemu
ge vlastně vede ; domnjwá se však, žehy ukogcuj gegj přjgemué bylo, anot z řeči dospělých
vuozumj walo, že se v tom rozkošného cos človvčku naskytuge. Pravda s procituutjm polilawiijlio pudu procitne stydlivost a swěclomj ; však
poslauchati-li bude djteti déle řečj takových, ustydne konečně stydlivost, a swědomj se ukolébá.
Stydlivost ncneslušnC muže býti připodobněna uhlu.
Nerozpalugeš-li uhel, zachováš ho ; budeš-li ho
ale rozpalowati a rozdmychovati: w krátkém se
ti rozpadne w pýr a popel. Zarděnost stydlivých
twářj vždy v jc e bude ochab ováti, čjm častěgi
se rd¡ti bude, až posléze opanuge člověka nestaudnost. A kdo gednau studu pozbyl, zbavj se
lehko i svědomj, poněvadž se domnjwá, že do­
holené gest, při čem se giž netřeba rdjti. Kdo
tedy nestaudným mluwenjm v mládeži zbudil před
časem pohlawnj pud, anebo dokoná ho zbavil
geho strážců: — stydliwosti a swědomj, nečistý
gest, poněvadž nevinných zavádj k nečistotě, a
běda gemu, kterýž pohoršuge gednoho 7. malič­
kých, genž wěřj w Krista Jcžjšc, lépe hy gemu
hylo, aby powěšen byl žernow osličj na hrdlo o;cho, a 011 pohřjžen byl do hlubokosti mořské. Mat.
18, 6. Nebo že poslauchánjm nestaudnýcli řečj
mládež neydřjve k skutkům protizákonným svedena bývvá, smutná dokazuge zkušenost. 'S'Však i
u dospělých nepřestáná se na myšlenj a řečech,
neboť dogista se nebude stracliowati, sebe obavvněgšjbo se dopustili skutku ten, kterýž ho mnohoinnožstwjkráte směšnau maličkostj genom býti
pokládal, a w mjuěnj swéin od giných, snad i učeněgšjoh, a těch, genž dokonalegšj magj známost
Božjho zákona, byl potwrzen.
2
=Oneclsíýcli «íhnlťjcii.
Onen skutek tělesného spogenj dovolený
gest, při kterémž se zachowáwá netoliko přiro­
zený a Božj, nébrž i cjrkcwnj a měšťanský zákon,
neboť genom tenkrát se dogjti může oněch vzne­
sených aučelu, kteréž Bulí témuž spogenj vytknul,
a kterýchž swatá Cjrkcw a měšťanská společnost
očekáwá. Přestupuge-li se ale geden nebo dru­
hý zákon, giž se tjm mařj spasitelný pořádek, a
že to k dobrému wésti nemůže, tjm se rozumj,
že nepořádek nemůže býti základem pravé blaže­
nosti. Poněvadž se ale převvrhlý člo v ě k neysnáze protiwj zákonům ustanoveným , máge z a to ,
že ginélio negsau, než zbytečné obmezenj swobody :
náležité gest, prvvé gednati o nečistých skutcjcli,
kteréž se protiwj zákonům ustanoveným, a potom
ukázati, w čem záležj nečistota skutkův; proti přj10(1 nj cli.
1.
Clowčk, kterýž samostatně muže a má
pnicowati o dosaženj aučelu s v é h o , kterýž mu
vytknul Bůli neyswětegšj, nemůže býti powažowáu za pauliý nástrog k dosaženj lehkomyslní!
volených aučelůw giného.
T člo člověka gest
nástrog duše nesmrtedlné k poznánj pravdy a k
wykonánj skutkůw spravedlnosti: služ tedy ttlo
duši, duše pak toliko na to hleď, aby gegj ná­
strog, pokud možná, porušen nebyl a zkažen. Pro­
tož dj sw. P a v e l: ,,Bratřj, dlužnjci negsme tfelu,
abychom podlé tela ž iv i byli.“ Bjiu. 8, 12. Kdo
se tíilesnĚ spoguge s osobau druhého pohlawj
proti zákonům , kteréž Bůh zgeviti ráčil, proti
ustanowenjm swaté Cjrkve , a proti ustawenjm
wrclmostj pravom ocných, powažuge svátý man­
želský sňatek genom za prostředek k ukogenj
pnuze tělesných žádostj, dopauštj, aby duše otro­
čila telu, aby si poilruhyně osobila hospodyni,ía
práva. Ponewadž prvnj a lilawnj aučel manžel­
ského sňatku zplozenj a wychowánj člověka gest,
nikdo si osobiti nemůže manželského práva, leč
s to gest, manželským i otcovským powinnosteiu
zadost učiniti, a leč slawnC se zaváže před B o ­
hem a před obljčegcm svaté Cjrkwe, že powiunosti tyto na sebe přigjmá, a zadost gim učinj.
Přewrácenjm a přestaupenjm téhož spasitelného
pořádku zlehčuge se v e c svátá, a skutek, gjmž
se takové zlchccnj stalo, gak nebude nečistým?
Nešlechetný a nečistý aumysl takových skut­
ků tjm patrnřgi sc ukazuge, nvažugeiue-li wžecko
a) 7fz h le d e m na možnost; podrobili
powinnostem 'm anželským a ofcowským.
zwláší.
se
Nemůže-li kdo tímto powinnostem učiniti zadost,
anebo nesinj-li ge na sebe přigjti, an prawomocný zákon mu w tom zbraůuge : s gakým swedomjin přjčinau se stáwá, aby gicii bylo potřebj ?
Ncwymlauwey se nikdo, že se držeti nemohl:
zdržeti se nem ohl, protože se zdržeti nechtěl,
protože se lehkomyslné sám wydáwal ay nebezpečcnstwj, protože se domnjwal, že do kljna skryge
oheň, aniž raucha nepopálj. Přjsl. 7, 27. Prawdat pohlawnj pud welmi silné se ozýwá w člowíku, z toho pak nenásleduge, žehy mu žádnau mCrau nemohl odolati. I geho žádost má býti pod
inoej lidskau, a člowek má panowati nad njm. 1.
Mogž. 4, 7. Zwlášt an máme ugištBnj, že nezacliwátj nás pokušenj, jed in é lidská, a že wěrný
gest B u h , kterýž nedopustj nás pokaušeti nad
to, co můžeme, ale učiiij s pokuSenjm také prospech, abychom snésti mohli. 1 Kor. 10, 13. Kdy­
by odpjral hned prwnjin myšlénkám a žádostem,
kdyby poslauchánjm a mluwenjm nečistých řečj
studu a swedomj neodstrafiowal, kdyby nehledal
přjležitosti, a nebezpečj sc piln í stranil, kdyby
se warowal zahálky a nestřjdmosti, kdyby bdí o
to pečowal, co PánC gest, kterak by se ljbil Bo­
hu, 1. Kor. 7, 3 2 : zdržel by se owšem. Pud
žiwota zachowánj onoho daleko silnCgSj gest, a
nic méně ho rozumný člowek přemáhá. Buď si
sebe wetsj hlad a sebe wetsj žjzeů : otráweiíého
])okrmu a gedem napuštěného nápoge předčet se
netkne rozumný člowek. Tobv platilo i zde, kdy-
by sc člowěk Avlastnj winau studu a SAVědomj, a
swoboduc wůle prwé nczbawil: tak ale z pij čin y
liřjšné sprawedliwý nemůže nastaupiti aučinek.
— Může-li ale d otčeným p o v in n o s t e m u činiti
zadost: proč newstaupil řádně podlé a/všc cli z á k o ­
nů av manžclstwj ? Nenj-li to sAvatokrádež, osobiti si práw a, a wybýbati se důstogným , s njm
spogeným povitinostem ? Nepočjná-li si, gako (ukrutný, Avášniwý tyran, k te r ý ž genom práwa si
|iťÍAvlastňuge, ale žá d n ý c b poAvinnostj neuznáwá?
zwlášt když gest swůdcem ncAvinnosti? Gak přicliúzj k tom u ubobá osoba, že se má státi matkau znectěnau, pobaněnau, opuštěnau, lidem za
pořekadlo, n em ag ecj, kdo by sc o ni a o gegj
plod postaral ? Gak přicbázj k tomu ubobé ne­
mluvně, k te r é ž nežádalo na SAVět, gak přicbázj
k tomu, že lchkomyslnj r o d ič o w é bud’ gedcn buď
oba ge opauštěgj bez ošetřenj a wycbow ánj ?
Wžíht: i němá twář má s plodem swým Avětšj
milosrdenstAVj ! ])cy Bobu č e st č lo w ě k takow ý :
zdali by děkoAval swým rodičům, kdyby s njm
byli naložili tak, gakož on se swým djtětein n a ­
kládá? Sám se těšj z tobo, že mu rodičowé za­
chovali rowné audy, že ho naučili zná ti Boba,
a že bo přiwedli k mjstu, aby zaopatřenj došel:
a gemu to negde k srdci, že gclio djtě Avydáno
gest av nebezpcčenstAvj, na těle i 11a duši sehromenu býti? Pakli sám 7. nepočestného lože po­
šel, má-li tjm gakébo práwa stegnýcb se dopau- ,
štěti nešleebetnostj ? Byl—
li kdo okraden, nabý­
vá-li tjm gakébo práwa, aby giné okrádal?
Božjin-li gest přikázanjm, aby sc znaly djtky k
swýin rodičům, dogista prwé gest přikázáno, aby
se rodiče znali k swýrn djtkáiu.
Odpowj-li kdo na to, že se i kromě stuwu
manželského zná k swéinu djtěti, a že se o n(i
stará, gako manželský otec a m atka: může su
gim řjci: nenj-li obtjžno wám, starali se o swé
djtě saukromj, proč gste newstaupili \v manželský
sňatek, abyste se o nč \v počestné weřegnosti
starati mohli? „K do počestní: geduá, gde ku
swětlu, aby zgeweni byli skutkowé gelio, že vi
Bohu učiněni gsau.“ Jan 3, 21. Co ale den iijbo swětla se štjtj, nečisté, hanebné a hřjšné
gest. — Aniž kdo řjkcy, žebv w manželstwj
byl wstaupil, kdyby \v tom nebyla překážka. Ta
měl prwé odstranili, mohla-li by ti odstraněna:
na žádný způsob ale neměl se wkrádati do swatvne, au mu k tomu žádný powolcnj nedal. A
zdá-li se komu pro nestegnost stawu manželstwj
iieetu é: sinilstwo-liž gest počestněgšj ?
Konečné co djine těm, kteřjž před zaswecenjm
manželského sňatku dowolugj si užjwati práwa, kte­
réhož geště nedosáhli ? Djine: zachowali gste wíinec newiunosti až do námluw, proč ho teď lámete,
kde by wás před oltářem Páně neystkwělegi zdobiti měl ? Kde máte upsáno, že se oba dočkáte
swatebujho dne ? uinře-li ženich, nebude-li wydána newěsta w pohaněnj ? Negsme gisti dnem
ani hodinau. Anebo nevvznikne-li w ženichu po
swatbě ta pochybnost, že swé newěsty w newině
shledal? Swolila gemu, swolila-tě snad i ginéinu.
Kdo sám chybil, stjhá ginébo we wětšj chybě.
Zdaž tjni napotoin nehyne manželská swornost?
Stupugete w manželský sňatek, kde wáin poma-j,
ci Božj bude wjee potřebj, než před tjm : proč
teti v budjtc p ro ti sobň swatý linčvv Pánč ? gakélio dogdete požebnánj ?
/
T entýž nešlechetný a nečistý amnysl uk a ­
zuje se b) w zhledem na osobu, s kterauž, se
kilo nedowoleně schúzf. Buď geden buď oba
swobodnj gsau, anebo w stawn manželském, ane­
bo owdowčlj. Swobodnj : gsau buď geden buď
oba w počestnosti zachowalj, anebo mimo to zaswčcenj B o b u ; anebo ztratili oba prwotnj newinnost.
(rsau-li oba w počestnosti zachowalj : proč se gj
zbawngj lehkomyslné ? N enj-li bezbožným takowý
skutek, dogista lehkomyslným g e s t; neyménč
ušák láskau slauti může. T ě lesná toliko náchyl­
nost, kteráž gest následkem zpčnčné krwe, do­
cela nčeo ginélio gest, než prawá láska k bližnjmu. P raw á láska obmeyšlj přispčti k časné­
mu i wečnému blahu bližnjho. K do ale obtěžu­
je swé wlastnj swčdomj, zbawuge se nenahradi­
telného, duchownjho pokladu, — kratinkau, nedovvolenau rozkoš za dlauholetý sobe zakupuge
zármutek; kdo společnici svvau zbawuge p a n e n ­
ského wčnce, gj i rodičům gegjm hoře působj,
w pohanenj gi wydáwá, a snad i překážku gj
klade, aby ctného došla zaopatřenj : zda miluge
sebe, a zda miluge tu osobu, s kterauž se ncdowolenč seše l? T jm wčtšj rozpustilost ale ge\\j se tjm, gestliže gi lichými přjpowěďmi omá­
mil, anebo dokoná učinil gj gakého násilj. An
se ale z toho před lidmi hanbj : zdaž daleko
lianebnřgšj to nebyl skutek před neyswčtčgšjm
obljČegem P án o ? Nečistý ale gest to skutek
proto, že gjin hyne čistota uevvinnýcli srdej. —
Nečisté gest, neporušenosti ginému o d g jm a ti: aly
tj ni se gewj mnohem wetšj nečistota, spogowati
se s nečistau osobau. K řesťan gest audem swaté cjrkwe, audein swatélio tčla, gehož newiditelnau
hlavvau gednorozený Syn Božj gest, K ristus Ježjš, má gednau býti audein mčštanstwa nebeské­
ho : zdaž se nezbawuge téhož dňstogenstwj, au
se stáwá audem osoby nestaudné a opowržené ?
Shledáw á-li se z obau stran stegná porušenost, sa­
mo sebau se rozumj, že nečistota gesttjmhanehnegšj,
gesto se nečistota nečistotau tjm wjceposkwrúuge.
Botýkati se toho, kterýž se Bohu zaswčtil;
zdaž to nenj negenom nečistota,uébrž i swatokrádež ?
Cizoložstwj gest ¡»roto nečistšj a ohawniigšj
wěc, než pauhé smilstwo, že cizoložnjk si ne­
genom proti zákonům osobuge p r á w o , kteréliož sobč nedobyl, nébrž se i dotýká’ cizjho
práwa, swat.au rušj přjsahii, kterauž se manželé
zawázali geden druhému p řed oltářem Páně, a
ginýeh se dopauštj nesprawedinostj.
Sm ilnj-li owdowčlá osoba, stegným se poskwrňuge hřjchcm , gako swobodná ; leč tj 111 gegj
nečistota stáwá sc hanebnčgšj, dáwá-li tj ni spolu
pohoršenj swýin djtkám, anebo m rhá-li gegieli sta­
tek, aby howela hřjšnému tčlu.
Krwosmilstwj tjm nečistšj a lianebnčgsj gest,
protože Bůh z neyswčt&gšjch přjčin zakázal, aby
pokrewné a přjbuzné osoby newstupovvalv ani >v
manželský sňatek, a protože se tjm gewj mnohem
ohawníigšj porušenost mrawfi.
Au se ale v e v šech těch věcech mařj v e lemaudrý a sw n lý aumysl P á n ě , kteréhož celo
a auplně doiíjti lze genom v manželském stavu,
au se v nich p řev ra c u g e sw n tý od Boha usta­
novený pořádek, a č lověk, kterýž gest aučelem
sobe sám, aby sw a tým byl a blahoslaveným ,
prostředkem se s tá v á k ukogenj nezřjzených tě ­
lesných žádost], a hanebným otrokem h řjchu:
nečisté gsau, poněvadž se gimi v ě c čista poskwriíuge; sm ilné gsau, poněvadž se gimi v ě c
diistogná snižuge; hrjšné gsau, poněvadž se gi111 i věc swatá zlehčuge a hanobj.
N eřjkey ni­
kdo, že tyto v ě c i tak zlé n e g s a u : kdyby spra­
vedlivé byly, nikdo by byl pro ně geště nezau­
jal, a giných hřjcbii se nedopustil, u p. vraždy.
Ani se kdo vym lanvey, že to gsau chyby genom
slabosti lid s k é : kdyby to byla pauhá slabost:
bvl bv gj s v rc h o v a n é spra\vedlhvý Bulí v e sta­
rém i novém Z ákoně pod trestem tak přjsným
nezakázal. Odloženj studu a potlačen] řvaiicjlio
swědomj nestane se gediným okamženjm, — le čI)v člověk v opilosti smysluv byl zbaven, a i
tenkrát nemůže býti ospravedlněn hřjch giným
liřjcliem, aspoň u tobo ne , kterýž byl pfjčinau
prwnjho hřjcbu, aby tjui bezpečnCgi druhého se
dopustil; — a co mohl č lo v ě k delšj čas u sebe
rozvážiti, kam to geg v e d e , a gaký toho bude
následek : ncvjm , zdali to slabosti genom nazý­
vali možná. Připanštjm , že nakažený člověk v
gcdinéni nestastuém okamženj k l e s n e ; neporušený
ale na mvsli a na těle v p rv u jm pokušen] zacho­
vá se gnko cgvptský Josef a Susanna bohabog-
mí. K do se ale wšech zbranj zbawil , slabý
gest owšein; ale giž tato slabota počtena inu
gest k liřjehu.
A n ale dokázáno gest, že dotčené wžei ne­
čisté gsan, ponCwadž odporugj zgewenému dokonalegšjmu zákonu, a pončwadž gimi hyne ejikewnj a měšťanský po řád e k : tjm patrnégžj bude,
že každá wCc tjm hancbnegšj, přestupuge-li se
skrze ni i přirozený . úkon.
2.
Hřjcliowé proti přirozenosti g s a u : m
kost, hřjeh němý, a howadnost. Nečistoty dwau
poslednjcli nebudu wykládati, pončwadž se před
nimi lidská mysl giž desj , ponCwadž se gicli
muže dopustí ti toliko ten, kterýž člow tkcm té­
měř bý ti p ř e s ta l, a pončwadž stogj we sw.
PjsmC, že o pomstu do nebe vvolagj. 1 . Mogž.
18, 2 0 .
Snáze se poskwrfiuge člowek mekkostj, a
to buď z nerozumu, buď z lebké mysli, buď gsa
od giných zavveden, buď z žádosti c b lip n é ; gsau
t é ž , kteřjž w nerozumu svvém mekkostj sinilstwu odporowati se domýšlegj. Ž e i tento hřjcli
človveka welmi poskwrůuge, a tjm samým strašliwau gesti nečistotau, wideti z tolio, že ta sjla,
kterauž propůgčil Bůh k důstogným a swatým
aučelňm, ohawne se mařj a mrhá. T r w á - li to
delSj čas, člowek na tele i na duši chřadne, k
mnohým, zwlášt dušewnjm pracem neschopen
gest, nezpůsoben k stawu manželskému, klesá
před časem do hrobu, a — newymluw j-li »eg nezáwiuuá newedoinost, a ta geg welmi těžko wvmluwj, —
k
tomu ke wšemu se wylučuge od krá-
lowstwj nebeského. Gal. 5, 19. 21. P ř i tom
vvelini tčžko builau odpowjdati p řed Bohem ti,
kteřjž nestaudnými řečmi zbawili mládež swaté
stvdliwosti, a rodičowé, genž si w té wčei docela
ncwšjmali swýcli djtek. M ohlot se ko lik rá t p ře «legjti tomu hřjeliu, anebo aspoň z počátku mohl
liýti napraw en: kde teď dlauholetý náwyk poIcpSenj welmi ztčžuge, anebo dokonce nemož­
né činj. — Podrygj-li
kořeny s tr o m u ; useline a zahyne; otrhá-li se z gara wsecken
list: sebéře snad poslednj sjlu, a odčge se li­
stem no w ý in ; nezahyne-li v š a k při tom lined,
na wšechen způsob tjm welmi seslábne ; otrhá-li
se z gara wšecken kwCt: gakébo wydá owoce?
Stromu litugeme : a člowčk, twor k obrazu Božjmu,
hyna měkkosti hřjchem, nenj-li yvjce k politowánj ? P řip o g j-li se k tomu newčasné nedowolené obcowánj s druhým pohlaw jm : vidjm před.
sebau strom, kterýž se násilnč žene před garem,
! aliy pučel a kwčtl. Ach, gaký to list? gaký to
kwřt ? a gaké owoce z kwčtu newčasného ? K o ­
nečný pak wšelio následek ten, že takovém u
namoženjm wysjlenému stromu w krátkém čase
uschnauti gest a zahynauti.
Ach otewřjny buďte oči zaslepenému, ukolé­
bané probuzeno buď swčdomj, a wyehladlá stydliwost rozpálena olinčm swatým ! Čistý vyšel
člověk z rukau Božjcb, p o s k v rn ě n byw hřjcheni
rágským, očištěn byl wodau žiwota na k ř tu swatém; powolán g e s t, aby w íicyswCtčgšj čistotě,
w Bohu, blahoslawenstwj hledal a n a c h á z e l: ach
proč si libuge wr nečistotě, proč se činj neštast-
nýin zde i 11 a w&čnosti. Nebot tak gako nečisté
a hnusné ptactwo, kteréž genom w nočnjch mrá­
kotách ze swých der a skulin na laupež wyljzá,
gasné záře wycházegjcjho slunce nemůže snésti,
a rozplašeno geho bleskem \ve tmách hledá swélio útočiště; gešto se wšeckcn giný twor raduge
z dennjho s w e tla : tak žádná duše, poskvvrněna
gsanc nečistoty hřjchem nesnese gasného blesku
swrchowané welebnosti Božj ; práwC ten gj bude
přjčinau wččncho saudu, gešto bude čistým dušjm
přjčinau wečnélio blahoslawcnstwj. P o z n e y , že
nečisté gest, co prwotnj newinnosti odgjmá, že
smilné gest, co snižuge lidské dustogcnsťwj, že
hřjšné gest, co se proti wj swatým aučelům Páni;.
Buď střjdmý \v gjdle, zwlášt w požjvvánj horkých
nápogu, střjdmý wc spanj, zvvlášt neprodijwcy ani
okainženj 11 a swém lůžku bde, pracovvitý bud,
chovvcy se pilné samoty, zvvlášt w hodinu poku­
š e n ] , a vvyražcnj hledey, bys na giné myšlenj
p ř i š e l ; ale straň se lidj nestaudných, na uzdu
gjmey zewnitřnj smysly, často se posilug modlitbau a sw átostm i: a sešle B ůh angela swého,
kterýž by te na vvšech cestách opatrowal, bys
ani nečistým m yšlenjm , ani žádostj, ani slowem,
a tjui méne skutkem se prohřešil, nebrž vvždycky neposkwrneným tělem Bohu slaužil, a čistým
srdcem gemu se zaljbil.
3.
Řeč o blahočinném působenj katoli­
ckého kněžstiva ,
konána na slaw nost sw até T ro g ic e B ožj, lé ta P á n ě 183 8 ;
p říle žito sti,
]>.
když welebný
Ig n ác
p ři
a dwogj cti hodný P á n ,
Š te
1
ci g
na faru C erhow ickau dosazen , a tam nj nowý weliký o ltá ř
sw ěcen byl.
Od
.Baňa V a le ria n a J i r á k a ,
faráře w Minicjcli.
),G(/rtiícc, u č te w še c k y n á r o d y , k ftjc e ge w e ¡jménu Otce, i S g n n ,
i D ucha sw a télw :
koli p ř ik á z a l w á m .il
u cjce ge za c lw w á w a ti w sccko, což. gscm
M a t. 2 8 , 1 9 — 2 0 .
P l e s á a raduge se každé citedlné srdce,
au w den P á n ě wérnj a nábožnj křesťané u welikýcli zástupjcli do domu Božjlio pospjehagj, by
Boliu wzdali čest powinowanau. Radugj se z
tolio i angelé w nebi, když wčrnj ctitelowé Božj
w stánku Bobu zasweccném na kolenau swých
wraucj modlitby k trůnu nebeského P á n a zasjlauj, zde swé potřeby, swé hjdy a strasti gemu
přednášegj, a w liluboké pokoře se gemu klanegj. Gakbych tedy i gá sc dnes neradowal, wida
před sebau zástup tak mnohočetný wčrných a
nábožných křesťanů? Gakbych i gá radostj ne­
plesal, wida p řed sebau zástup žádostiwý chleha
slowa Božjlio, k te rý ž gá z obzwláštnj mne p r o ­
kázané přjzne a přátelské náklonnosti dnes lámati a wám podáwati mám? Co wás sem ale,
mogi Neymilegšj, dnes w tak hogném počtu poj
Č aso p is p ro k a to ] , d iiclio w . X I . 4 .
v o la lo ? Nic nepochybugi, žc dnešnj v e lik á cjrkewnj slawnost wás sem p ř iw e d l a ; že slavnost
neyswetegšj T rogice Božj nábožnau osadu Cerhowickau shromáždila dnes w tomto stánku Božjm.
Neb to owšein den weliký a p ř e s v a t ý ; den, w
kterýžto nám swatá ejrkew to hluboké tagemstwj
troggediuého Boha pvipomjná, a kterýžto každý
werný křestan s wděčným srdcem a upřjmným
plcsánjin slawj.
N ež eo t o ? —
W id jm zde
mnobo vzácných osob, genž nenáležj k osadě
C erhow ické; widjm zde mnoho pomazaných kn 6 zj
Páni;, ozdobených stkvostným i rauchy cjrkewnjm i; mnoho wr auřadech powýšených wclewážcuých mužů, a mnoho giných wzácných a ctěných
hostů i z daleka přišlých. Modle co to zname­
ná? — P r o č se ptám ? Radost) zářjcj oči waSe mi odpowjdagj řečj dosti srozumitedlnau. S
poteScnjm totiž odpočjwá oko AvaSe tam na tom
krásném nowém oltáři, kterýž teď práwě služlií:
Božj byl poswčccn, a genž se stal nowau a welikau tohoto chrámu vašeho okrasau. S potCšcnjm odpočjwá teď oko waše tam na tom velebném
dwogj cti hodném muži, gchož obstupuge drahný
počet duchownjch bratřj geho; geliož wám Bůh
dal za v ě rn é h o pastýře dušj wašich, a gchož dnes
wysoce důstogný a ve le c tě n ý pan náměstek arci­
biskupský a Skolnj dozorce Y ikariátu beraunskélio s dowolcnjm W ysoce Dustogné a slavné konsistořc pražské sem do tohoto chrámu Páne uv e d l, by veřegným a slavným spůsobem na rame­
na gcho wložil břjme pastýřského auřadu w osa­
dě této, a wám ho gakožto práwe powolaného a
zřjzenélio pastýře wašeho předstawil. K teto
posle duj slawnosti nemohl ale žádn ý přimčřenĚgšj den wywolen býti, nad tento dnešnj, ge§to ewangelické čtcnj nám dnes připom jná r o z k a z P á nC uče dl ujkům daný, aby se rozešli ku wšechnčm
národům zcinG, aby wšecky lidi znáti učili praw éIio Boha wc třecb osobácb gediného, aby ge wre
ginénu té neyswětěgšj T rogicc Božj křtili, a ku
konánj wšebo toho zbuzowali, což gest koli p ři­
kázal gim.
„ Gclauce,“ prawil Spasitel, „ učte
ivšecky národy , k řtjce ge we gm énu Otce, i
Syna, i Duclia swatého : nčjce ge zachowáivafi wšecko , což gsem koli p řiká za l w ám .ic
Těmito slowy, mogi N c ym ilegšj! ustanow il P á n
Ježjš staw a auřad k n ě ž s k ý ; nebo slowa ta wztalmgj se negen 11 a swatc apoštoly, nýbrž i na gegich nástupnjky a náinčstky. Zdaž ale tj 111 náš
Pán a Spasitel zbytečného cos učinil? Ó mohl-li
werné stádečko swé bez pastýřů zůstawiti ? B vlolihy se sjínC swatého učenj geho po wšein swčtč
rozšjřilo, kdyby nebyl těchto rozscwačů a h lasate­
li! gebo zřjdil a ustanow il? A gak mnoho dobrého tito od P ána wyslanj mužowé we swětě způ­
sobili? G ak mnoho dobrého až podnes působj
i gegich náměstkowé a nástupnjci, genž gsau biskupowé a kněžj w cjrkwi katolické ? Než ach,
nepoznáwá toho s v ě t ! Gsau mnozj za těchto
našich časů, genž pobrdawýin okem patři 11 a staw
a auřad kněžský, a geg za cos zby tečného pokládagj. T om u pohrdánj stawcni kněžským abych
aspoň poněkud wstřjc wkročil, a ukázal, že w
3 *
skutku lidem ncsmjrné prokazuge služby staw a
auřad kněžský, dowolte mi dnes inluwiti
o blahočinném působen/ katolického kněžstwa.
Clici wám totiž, mogi Neymilegšj, mjstněgi
dokázati, že
kaloličtj /i n ě ž / w ehni spasU edlně a blahodatn ě na sw ěřené sobě duše působ/.
0
tom abychom se přeswedčili, jiozorow
ge budeme
1 . gakožto učitele ncypotřebnegšjch a neyswetégšjch p r a w d ;
. gakožto rozdawače ncywetšjch darů a
inilostj;
3. gakožto konatele ncydůstognegšj služby
Božj.
Nehrozte se, přátelé rozmilj, těchto třj iljlů!
K rá tc e se wygádřjin, a dlauho wás zdržowati ne­
budu. Než ale pokračowati budu dále, musjín
wám řjc i, že ne proto, ponewadž sám gsein kněz,
tento předmět kázanj gsem sobě obral. O ty mfig
Pane na wysostech, ty znáš hřjšné srdce mé a
wjš, že sláwy swé newyhledáwám. Ale wcSkcre n ten staw a auřad kněžský, kterýž gsi ty Pa­
ne sám ku blahu a spasenj swých weřjcjch zřídil,
žádá ode mne, bych čest gcho p ře d swetem hágil,
a swčtu ukázal, gak weliké dobrodiní wšein lidem
týmž od tebe zřjzeným knežstwem prokazugeš.
T y tedy, genž gsi swetlo neumělých, naplň mne
dary swými, abych ku wzdelánj a potěšen] wšecli
zde přjtomných mlnvviti mohl dále we gménu
twéin.
2
í.
P án Ježjš ř e k l k učedlnjkům swýin : „ Gclaucg učte w šecky n árody,“ I šli tl milj učedlnjci gelio, šli do weškcrého swčta, a stali se
blahoCinnými učiteli wšcch národů. Kam přišli
koli, tam p řišla známost neyswčtčgšj T rogice B o ­
ži, tam přišlo weškero učenj Kristowo. O ltářo­
výé bludného modlárstwj byli gsau wywráeeni,
chrámowé smyšlených bůžků se w zřjceniny sesu­
li, a služba praw ého, troggediného Bolia wšudy wynikla.
Gako slunce \v rannj dobc na
obloze blankytné wycházegjcj zlatostkwaucjmi p a ­
prsky swými zapuzuge temnosti nočnj, a oswěcuge tvvář zem sk a u : rovvne tak, mogi Neyinilegšj,
WMičowánj swatých apoštolů zapudilo mrákoty
a temnosti bludu a ncwfcry, oswjtilo rozum lid­
ský, a zahřálo a rozpálilo srdce k swaté ctnosti
a šlechetnosti. Nebo to učenj, kteréž swCtu hlá­
sali a zwčstow ali, bylo učenj Ježjšem s nebe
přinošené, učenj nebeské, učenj neyswětčgšj. A
to učenj až posud se wc swčtč zachovvalo, až
posud se hlásá a zwčstuge čisté a neporušené.
Tak, gakž z úst Božjch wyšlo, gakž od swatých
hlásáno bylo apoštolu, káže se až posud wšechníím, ktcřjž ge slySeti chtíigj. Než ale skrze k o ­
ho se to dígc, mogi Neymilegšj ? S k rz e ty, genž
k tomu stegnýin ode P á n a nadáni byli plnomoceustwjni, a gimžto zárow ců ř e k l gest P á n Jcžjš:
v Gá gsem wás wywoli/, a postawil gsern wás
abyste sli, a užitek přiiicsh', a užitek wás a b y
zůslu7.'1 Jan 15, 16. Knčžj cjrkwe katolické
to gsau, gcnž w nepřetržené poslaupnosti tento
auřad swatý zastáwagj, nebo ač giž v jc e gako
prwnj hlasatelé s v á té h o E vangelium světem neputugj, gsauce giž po v š e c h zcmjch usedlj, a magjee gistý ]>očet vCřjcjch pod swau spráwau swfiřený, a v š a k až posud i oni lidj wyučugj, vyučugj
prav d á m neypotřebnčgšjin, prav d á m ncyswetegšjm,
prav d á m Bohem zgevenýin. A zdali giž tjmto
vyučovánjin sv ě tu co neyplatnčgi neslaužj ? Zda­
li giž tjm p r á v ě v e lm i spasitedlnč a blabodatní
nepůsobj na duše sobe sv ě ře n é ? O žádné umenj
lidské, a by sebe bylo užitečnčgšj, nenj tak po­
třebné, gako známost a umCnj s v a té v jr y K risto­
v y . T o to umenj převvšuge daleko všecku uče­
nost lid s k a u ; v nčm toliko muže č lo v ě k nagjti
p ra v é h o osvjcenj ducha, p r a v é maudrosti a áplného upokogenj mysli a srdce swého. A pro­
tož nic by ti ó člověče ne p ro sp ě lo , bysi byl
sebe učcnegšjin, kdybys v tom, což sc spasenj
tv é h o týká, byl neumělým. Nic by ti plátno ne­
bylo, by h la v a t v á plna byla rozumu a učenosti,
kdyby srdce tv o g e prázdno bylo v jr y a svatélio
náboženstwj. O kdeby se octnul s v ě t tento, kdy­
by gednau umlkla ústa kaz ate lsk á ? Kam by sc
poděla v j r a s v á tá , kam by lidé zablaudili, kdyby
přestal Pán nebeský skrze ústa svých vyslanců
m lu v iti ? Ach Bože můg na výsostech, před ta­
k o v ý m neštestjm rač ty sám nás c h rá n iti! I
nenj-li to tedy milost v e lik á pro celau lidskau
společnost, že gj B ů h posjlá a posjlati nepře­
s tá v á ty a ta k o v é , gcnž svým v y učovánjm vcšken lid ke ctnosti a šlechetnosti vzdelávagj, a
k Bohu a k Ježjši K ristu v e d a u ? Ž e to nlo
w skutku činj katoličtj kněžj, dosvědčuge to ta­
to kazatelna, dosvědčuge to každá zpovědnice,
svvědčj o tom v šick n i chrám ové Božj. Aneb
ge-li kde které kazatelny, z njžto by se nikdy
iierozljhal lilas volagjcjho a napomjnagjcjho ku
jiokánj, k muvrácenj se k Bobu, k CinCnj do­
brých skutku, ku pokoře, lásce a čistotě? G e-li
kde které zpovědnice, z kteréž by katolický kněz
autrpuým hlasem ne v o la l nikdý k h řjšnjkům :
,,Pogdtez ke m ně w šickni, k le řjž pracugete a
obtjženi gsle, a gá ivúm odpočinuty d a m .,u
0 gakobych ge v id ě l, gakobych ge slyšel ty v ě r né vyslance K risto v y , an nic na zimu, nie na
horko nedbagjee mnohonácte hodin giž medoljbeznau řečj, giž zase přjsnym saudu a trestíi B ožjcli wvhrožovánjm hřjšnjkům dom lauwagj, aby
se káli, aby po v sta li z kalužin h ř jc h u , učiněné
škody n a p ra v ili, a k Bohu se obrátili. A gak
junozj z a tv rze lj hřjšn-jei giž se obrátili, a činili
ovoce pokánj, obměkčeni byvše v ě rn ý m a Iioiliwýiu zpowědnjkem? Aneb m luvjm snad neprawdu ? __ 0 což tu nikdo ncnj, geštoby mně to
osvědčil? Což zde v tomto stánku Božjin žádný
z vás gestě nikdý nebyl vzdělán, poučen, potě­
šen? A kdo to bvl inedle, genž v á m zde utěchu
a radost lil do srdce, a v á s posiloval k putovánj
na v ě č n o st? N estalo-li se to pracj a přičiněnjm
katolických kněžj, genž vsáni zde slovo Božj v y ­
kládali, a milosrdenstwj a lásku Božj z v ě s to v a li?
A v š a k negeu v chrámu P á n ě učj katoličtj
kněžj těm ncypotřebněgšjin a neysvětěgšjm p r a v ­
dám, nobrž i kromě chrámu, wšudy při každé
dobré přjležitosti, kteráž se gim udá, plynau z
úst gegich slo n a , kteráž k Bohu wedau, a ke
ctnému i šlechetnému žiwotu budj, sjlj, rozpalugj. Gdete, mogi Neymilegšj! gdete genom do
Školy, do té naděgeplné, kwetauej štěpnice, kdo
tam inedle mlékem wjry swaté drahých djtek
wašich autlá srdce ku ctnosti a nábožnosti wzděláwá ? Negsau-li to knežj katoličtj, genž milé
djtky v a š e swatému náboženstwj wyučugj, genž
ge učj, wás ctjti, milowati, poslauchati ? Stogj
gich to sice mnohau práci, muohau krupegi p o tu ;
neb chtjce sobe gegich lásky a dúwčry zjskati,
inusegj se k nim s k lo u iti, a tak o řk a sami sc
dětmi stati. Než ale oni to rádi čin], činj to pro
čest a slawu Božj, a činj to i proto, abvste se, \vy
drazj rodičowé, gednau radosti a potešenj 11 a nich
dočekali. 0 \vy wšickni, genž wjte, gak mnoho
na bedliwém wyučowánj djtek záležj, a že záhy
sc 111 usj ]>ole wzdeláwati, má-li dáti aurodné žne,
wy mne giste přiswedčjtc, že giž z toho ohledu
knčz katolicky, kterýž autla srdcc dětská k ctno­
sti a šlechetnosti wzdelawa, dobrodincem gest
ncywetšjin lidského pokolenj. Co pak konečné
katolické duchowenstwo pro školy a wubec pro
wzdelánj lidu giž gest učinilo, a až posud činj,
wyprawugj letopisowé vvšcch národu. B eknu to­
liko, žc z lůna katolické cjrkwe wyšly všecky
wysšj i nižBj školy, a katolickým duchowcnstwem
že gsau byly výhradně a gsau až posud aspoň z
částky ehowány, wzdeláwány, pěstovány. A tak
se naplnilo, což Duch s v a ty skrze ústa proroka
ře k l: , , Rtowé kněze ostř/hati budnu um ěn/, a
lidé hledali budnu zákona z úst. geho.u M a­
helu 2, 7.
A tak blahodatnč swým vyučowánjin působj
na wás a působili bude i tento důstogný knčz P á nC, gebož Bulí p o v o la l za v a šeh o dnchovnjho
pastýře. On negen lidskau maudrost žiwota, ale
maudrost s nebe na zem přišiau, svatoswaté slowo Božj wáin bude z v č s to v a ti a w mysl v k lá d a ­
li. On v á s s v a té v j í e učiti bude ve ře g n č i saukroiuné, av chrámu a v e škole, v zpovědnici a
av domácjin přjbytku, učiti v á s bude tak, abyste
wšiekni negen v ě řili, což v e ř j cjrke\v K r is to v a ,
nobrž abyste peAvne a nepohnuté v ě řili, a v ě řjc e
spaseni byli. On p o v e d e mládež v a ši, drahé djtkv vaše, na pastvy žÍAATota, a na c e sty , k te r é ž do
nebe v edau. A poněvadž spasitedlné v y u č o v á n j
se spasitedlnau káznj musj býti spogeno, protož ta ­
ké ten to v á š milý a lask a v ý pastýř i o křestanskau kázeň mezi vám i p e č o v a ti bude. On se
bude o to starati, abyste v ů l i Božj plnili, abyste
žiwi byli v e d lé učenj K r is to v a , aby se v š e c k o
mezi vámi slušné a po c tiv é dálo, a tau přjčinau
bude negen vašjin u č ite le m , rád cem a vůdcem ,
nobrž i pečlivým d ozo rcem wašjm, i napornjnatelein, i káráte lem, zk rá tk a p ra v ý m duchovnjin
otcem wašjm. K tomu negen mu SAvaté p o v o lá n j
S('bo p rá v o dáAvá, nobrž k tomu ho i ty výtečné
dary a milosti ducha a srdce, genž gsau mu dá­
ny od Boha, schopna čin j. Ž e on p r a v ý gest
knčzPánč, knčz obzwláštnjini schopnostmi a v l a s t ­
nostmi od Boha obdařený, wj to osada W zducho-
inéřická, *) kterauž drahná léta s p ra w o w a l; wj
to wcšken V ikariát slánský, kde posud vv dobré
žige památce ; wj to slawná a welebná Konsistoř
pražská, kteráž ho pro gelio znamenité zásluhy
geštč na lokalii gsauojho k hodnosti farárské poAvýšila 5 wj to posléz i slawné řjzenj zemské, genž
ho w jekráte pochwalau swau gest poctilo. Než
widjin, že se tw ář wašc, welebný pane bratře můg,
rdj a ruměncem pokrýwá.
S nelibostj snad poslaucliáte řeč juan. Z nám waši skrom nost, známí
wáš autlý cit. P ro to ž , ačbych mnoho geští: mo­
hl řjci k slušné pochwale wašj , raděgi pomlojin.
K tobě sc ale obracugi, nábožná osado
Cerhovvická, za štastnau tebe p r o h la š u g e , že
máš opet pastýře wCrného, Zaradngte se tedy
w srdcjcli swých, milj farnjci zdegšj, že wám
B ůh opCt dal takowého učitele, genž blahoděgnau swatau wjru K ristow u wám bude zwĚstowati,
že wám Bůh. dal opet takowého pastýře, genž
swým wyučowánjm wám k časnému i wččnému
blahu a spaseuj bude slaužiti. Ale co prawjm?
— Gen swým wyučowánjm bude wám k spasen]
slaužiti? — O inogi N eym ilegšj! negen swým
wyučowánjm, ale i rozdáwánjm třeli neywCtšjcli
darů a milostj blahočinným se wám prokáže. A
w tom druhý ode mne uwedený důwod blahooinného pusobenj katolických kněžj záležj, žegsau totiž
rozdawaei ney wCtšjoh darů a milostj, o čemž w djlu
* ) W fibec se p js e : T u ch o m ěřice. Mám ale z a to, že se tak
n epraw ě pjse. J ir s jk .
G sau sta rá gm éna m už. T uckom , T u ch o m jr, Tuchoiliysl
e tc. a odtud dotii-e T u ch o m eric e ; leii by se ginák historickau
cest.uu ukázalo . V o zu . K cdnk.
is.
sG.
K ristus, vtěle n ý Syn Božj, učinil svvc učedlnjky negen učiteli v šech národu, nobrž i vozdawači tčcb darů a milostj, kteréž v cjrkwi swé
složiti ráčil. T a u přjčinau ře k l k nim netoliko :
vGdrmce, učte wšecky n á r o d y ,<l nébrž i t a k é :
vKřtjce ge we gm énu Qtce, i S y n a i Dttchn
swatcho-<e I šli učedlnjci geho, šli do weškerélio swíita, a negen učili, nobrž i křtili také wše­
cky lidi v e gménu troggediuébo Boba, a giné gegtě Božj milosti gim ro zdávali, k gicbžto rozdáwánj od P án a sv é h o byli splnomocneni. Z obledii tobo napsal apoštol P á n e swatý Paw el w listu
ke K o r in tň iu : „ T a k o nás sm eysleg člowěk,
gako o služefm/cjch K ristow ých , a rozdawač/ch
Utgemslwf B ožjch.íC 1. K o r. 4, 1. T y to pak
milosti Ježjšem s nadbwčzdného nebe na zem
přišlé a v cjrkwi katolické složené gsau tak
liogué, že nemobau nikdý vyprázdněny býti. Z e
zdroge newTywáženébo prýštj se ustavičně p r a ­
men gegicb, a ačkoli bez přestánj z nčbo se
wážj a béře, přede nikdý newysyebá. P r o každau potřebu života našebo, pro každau strast
a bjdu pozůstavil nám zde ten nebeský P á n nfcgakau m ilo st, k teráž v šecky poklady tohoto
sweta daleko p řesáhá a přewyšuge. A nás knCžj
učinil hljdači těchto swých p o k la d ů ; nám knfižjin přik á z al v á m ty poklady otwjrati, a z nich
wám rozdáwati, cožbyste sami chtěli. I p r á v č - li
gsi tedy neřekl ty swatý Vincenci F e rra rsk ý o
knCžjeh k a to lic k ý c h : ze gsau gako row y anebo
strau/iy , k te r ý m iž k lidem 'milost. B o žj přichúzj.<< Serm. 1. iu festo Corp. Cliristi.
Tam chtegj dwa celý žiwot pospolu stráwiti,
chtegj i radosti i žalosti tohoto žiwota spolu
deliti, chtegj geden druhému srdce, lásku a ži­
wot až do smrti wčnowati. I kdo medle teď lá­
sku tCcli dwau milugjejch sebe srdcj poswěcugc,
kdo ge dáwá w řádné manželstwj, wáže swazkem
nerozwjžitedlným, a giin s nebe milost a požehnánj wyprošuge ? N cnj-li to kněz katolický, genž
žehná manželské swazky wase ? — S pohnutým
srdcem béře dobrý manžel do náručj swého nemluwňátko, kteréž mu porodila wCrná manželka
geho. City newymluwné progjmagj duši geho,
a okem slzau zinokřenýin a k nebi pozdwiženým
p r a w j : , , 0 djte rozinilé budiž štastno, a kéž sc
ti zde dobře wcde, a nebe tě wezine do ochrany
swé.“ K do ale gest ten, genž prwnj základ k
Stestj a blahu djtCte toho stawj, genž ge obinýwá w o d a u a D u c h e m s w a t ý i n , genž mu brá­
nu do cjrkwe Božj otwjrá, a ge audem gegjm i
dědicem králowstwj Božjho činj ? N enj-li to
kučz katolický, genž swátost k řtu swatého rozdáw á? — D rsnaté gsau cesty žiwota tohoto.
Ach, gak snadno člowek přicházj na nich k aur a z u ! W ž d y t se wšech stran hrozj nebezpečenstwj, swjrá a doléhá pokušenj, láká a dráždj k
hřjchu takořka wšecko, nač pohledjme. Negsineli ozbrogeni štjtein wjry a pancéřem milosti Bo­
žj, ach gak snadno klesáme, padáme, proti Bohu
sc prohřešugeme, a milosti Božj na k řtu swatéin
nabyté zbaweni býwáine. T o aby se nestalo, opet
Kristus poraučj služebnjkům swým, aby otcw řcli
poklad gelio, a kněz katolický, v e wyššj cjrkew nj hodnosti, v dňstognosti biskupské postavený
íideluge v á m s v á to s t svátého biřm ovánj. Ó kéžliystc cele a úplné poznávali, gak nestjhlé milosti
tehdáž wám byly uděleny, když biskupské ruce
na hlawách v ašich odpočjwalv. — Ale nic n e ­
bylo plátno, v y gste se přede Boha spustili, s
liřiwuau vám udelenau nanic gste hospodařili, a
Boha hřjchy svým i gste rozhněvali. Beda, aclL
betla váin, kdyby Bíili t v á ř svvau na vždycky od
vás odvvrátil! B eda vám , kdyby v á s Bůh ne­
chal v hřjšjeh vašich zahynauti! N ez ale, ó gaké
to m ilosrdcnstw j! Biili k v á m posjlá v ě rn é h o
Sainaritana, posjlá ho k v á m s cel.au a plnau
mocj, by rány duše v a šj ohledal, obvázal, vymyl,
zhogil, u zdravil, — od hřjchů v á s ro zv á z a l.
Nechat přigdau mocnj a povýšenj tohoto s v ě t a ;
gakkoli v e lik á gest gegich moc, v š a k okovy
hřjchu nemůž přede žádný z nich roztrhati. N e ­
chat staupj sem na zem duchové nebeštj ; v e lik á
gest sic gegich sláwa, a vša k ani n e v innost s v á ­
tých panen neudělá v á s čistěgšjmi, ani k r e v s v á ­
tých mučedlnjků v á s neobm yge, ani maudrost
proroků v á m z okovů hřjchu nepomůže, ani sjla
Cherubjnů a S e ra fjn ů z v á s kletbu hřjchu nešetře,
ani Maria, ncyswetěgšj k r á lo v n a nebes v á s nerozhřešj. Bude ona, biulau všickni ti S v a tj za
wás se p řed bělostkvaucjm trůnem Božjm přimlauvati, v á m orodovánjm svým pomáhati, ale
vyswoboditi v á s od hřjchu nemohau. T o mohau
fíenom ti, ku kterýmž řečeno b y lo : „K terým ž
odpustjte h řjch y , odpauštégji se gim : a Kte­
r ý m ž ge za d rž/te , gsau zadrzani-1‘ Jun 2 0 ,
23. — A gaké milosti rozdáwá teprw kněz ka­
tolický, an posluliuge swátostj oltařnj, an duše
waše knnj tjm chlebem angelským, o němž sám
K ristus ře k l: „ Bude-li kdo g/sli ten chléb, ziw
fmde na w ě k y .« Jan 6 , 51. M ůž-li na tomto
swětě pomyšleno býti co dražšjho nad tento stul
P á n ě ? W z á c n á a rozkošná byla ta manua, kte­
r á «ž Bulí lid Israelsky žiwil na panšti, ale da­
leko wzácněgšj a rozkošněgšj gest swatost oltá ř n j . „N ad ty to h o d y ,“ dle učenj swatélio
otce Tom áše Aquinského, „nic nenj wzácněgs/ho.“ Brev. rom. festo Corp. Christi. Chléb ten
angelský gest dle učenj sw atych otců ,,praw j
pokrm duse, záw daw ek žiwota wecneho, rukogem stw j nas/ nesm rtedlnosti, a prawe bozsha
lékař slu j proti sm rti d u s e A kdo gest ten,
gešto wám ten nebeský pokrm rozdáw á ? Nenj-li
to kněz katolický ? — Posléz negen za zdra­
v ý c h dílů, ale i w čas těžké nemoci, w čas přibližugjcj se smrti blahočinným se wám prokazuge
kněz katolický. Ach w tom hrozném okainženj,
když krcw w žilách stydne, oko hasne, dech se
k rá tj a tra tj, sjla tělo opauštj, smyslowé pomjgegj, a srdce wadne a chřadne, — když smrt se
giž giž bljžj, ach gak tu skonnaucen býwá mno­
hý! Z a sebau widj živvot negednjm hřjchem zka­
lený, p řed sebau wěčnost — vě č n o st negistau
a saudce neuprositedlného. S trach se zmocňugc
duše geho, a wšecky hrůzy pekelné ho obcházegj.
Než tu přicházj kněz katolický, přicházj co po­
sel svátého pokogc k lfižku umjragjejho.
On se
nic neštjtj toho smutného a žalostného divadla,
jrcnž se mu zde často před oči s t a v j ; nic se ncluozj ncbezpečenstvj gedovatého nakaženj, p řed
njmž druhdy i wlastnj a pokrewnj přátelé utjkagj.
Přicházj a pozdrawuge umjragjejho přes] ad kým
oménem Ježjš, těšj ho, pozdviliuge ho, zhuzuge
lio k wyznánj hřjchůw, k ljtosti, pokoře, d ů v ě ře ,
modlj se s njm, rozhřešugc ho, svátým olegent
maže tělo gelio, a s Bohein i lidmi smjřeného posjlá ho konečné na vě č n o st před saudce milosti­
vého ! —
Ó v y pomazanj kněžj P á n ě , gak hlalioilatné a spasitedlné gest pusobenj vaše na v š e ­
cky duše v á m sv ě ře n é ! Gak nesmjrné milosti
Pán nebeský lidem skrze v á s prokazuge ! O
negste-li tedy p r á v ě gako z těch, o nichžto
psáno gest, „ ž e gsau služebnj duchowé, 'poslá­
ni Ti službě pro ¡ f y, k le ř jž obdržj dědictw j
spasen}.“ Žid.
14. W y nic 11 a horko nic
11a
zimu nedbáte, v y očjm svým odpočinutj nepřegete, kdykoli někdo služby va šj má potřebj.
We dne v noci na p r v n j powolánj pospjeháte
ku pomoci dušj v á m svěřených, a byste i ž iv o t
ztratiti měli.
Ó kdo sečte v šecky ty v ě rn é
kněžj P á n ě , genž rozžžati neyplamejiněgšj láskau
k lidem u w ykonávánj svátého auřadu s v é h o o
život přišli? A ge-li giné které strasti a bjdy,
w kteréž by se s tautéž láskau a ochotnost)
lidem nepropůgčovali? O zagisté nic nemůže
člověka potkati, by pro to katoličtj knežj ne­
měli negaké útěchy a pomoci. A protož 11 c
knCz, ale geden osv jc e n ý muž sta v u světského
„Kde p r ý něgaká
bjda, k d e něgaká strast lid ská g e s t: tam i
kněz k a to lic k ý , b y shladil gi.u *)
wyřkl to znamenité s lo w o :
A takowého rozd a v a č e darů a milostj Božjcli máte i v y pobožnj osadnjci zdegšj. Eyhle
pe č liv ý a laskavý pastýř v á š , gehož poslal vám
Bůh, aby vám r o z d á v a l z pokladu v cjrkwi
složeného. I bude v á m ro zdávati dary draho­
cenné, dary v š e c h pokladů s v ě ta daleko vznešeněgšj a vzáeněgšj. On bude manželské svaz­
ky v a š e žehnati, djtky od Boha v á m udílené
křtem svátým do cjrkwe Božj u v e d e , vv zpo­
vědnici hřjšnjkům bránu m ilosrdenstvj Božjlio
bude o tv jra ti, bude krm iti nesmrtedlné duše v a ­
še pokrmem angelským, i posledujni svátým pomazánjin v á s na cestu na onen s v ě t sjliti bude.
Od kolébky wašj až k branám hrobovým , až k
smrti v á s co v ě r n ý ro zd a v a č darů a milostj
Božjch bude d oprovázeli. Gcho působenj v té­
to osadě s pomocj Božj bude 11 a neyveyš blaboděgné, a přinese vám milost a požehnunj nebe­
ské. Giž to by mělo postačovati, byste uctivost,
lásku a vdě č n o st k němu cjtili v srdcjch svých;
než na tom nenj geště dosti, on i gináče geštř
platně vám slaužiti bude, on za v á s neydňstogněgšj a Bobu neymilegšj službu konati bude, o
čemž v djlu
III.
S lo v y napřed ode mne uvedeným i přikázal
konečně P á n Ježjš učedlnjkum svým , aby lidj k
#)
Chateaubriand»
' wCmcimi plnCnj svatoswatc vůle troggcdiného
Boha ochotné činili, ř k a : ,,JJčjcé ge zachow á-
wuli wšecko, eoz gsem koti p řiká za l ivám .it
(řediio pak z neypřednegšjch přikázanj gest to,
abychom Boha ctili, gemu se klaněli, gemu slaužili. „Pánu Bohu swcmit ,“ piawil K ristu s P á n ,
,,klaněli se budeš, a geniu samému sloužili
hudeš.u Mat. 4, 10. Rozličnými spůsoby h le ­
děli lidé B oha S tv o řite le swélio a neywySSjho
Pána a dárce všeho dobrého poctjwati. W jm e , že
Ahel, Noe, Abraham a M elchisedech obětovali
Bohu zwjřátka a požitky zeinC, a že P á n nebeský
sc zaljbenjin se na tyto o b iti djwal. Než všecky
tyto oběti genoin ploto ljbily se Ncywyššjmu,
jiouCwadž předobražovaly onu neydíistognegšj, a
geniu ncymilegšj obět, kterauž po čase ¿jednoro­
zený Svil gclio na d ře v ě křjže měl vykonali.
I vykonal Syn Božj tuto předrahau obet, ořn se
"'telil, a skrže smrt svau na křjži nás vykanpil
a spasik Abychom ale to nikdý nezapomjnali,
což pro spasenj naše nčinil, a měli negen památ­
ku lásky a pře hořké smrti gelio, nýbrž i aučástenstwj všech tecli zásluh, gicližtó sv a u sinrtj rta k ř j ­
ži nám vyzjskal, u stanovil náš přelaskawý Pán
a Spasitel při pdsledn] v e č e ři obět n e k rv a v a u , a
poručil svým ú č edlnjkům , aby totéž činili v e
gménu gclio1, ř k a : , , 7 ’o čiňte na m au patná f ku !(í
Luk. 2 2 , 19. A to Čin] katoličtj kněz], čin] to
posud, obetugjče ncyswětěgš] obět mše svaté. „O
grikc to tagernsfw/,u v o lá zde blahoslavený T o ­
máš K c m p e n sk ý , , / í ga/c ive/ikýin dustogen-
slw/m poctěni gsau k n ěžj, g h u ž
Č aso p is p r o k a t o l. d u c h . X I .
4.
4
dáno gest,
což cmgplum nenj popřáno-“ De imitat. Cliristi
lib. 4. c. 5.
T e ď bych sobe žádal mjti v ý m lu v n o st ně­
kterého Serafjna a gazyk sň atého Jana Zlatoústé­
ho, bych dostognč mluwiti mohl o této neydražšj
oběti. Ó m ůž-li co svetčgšjho, welebnCgSjho a Bo­
hu milegšjho pomyšleno býti nad tuto obcí, kte­
ráž se den eo den na oltáfjch našich skrze ruce
knCžské dege ? Gcstli se služba Á b e lo v a , Noem o v a, A braham ova, Melchisedechowa a ginýcli
nábožných lidj P á n u Bohu Ijbila : čjin v je e niusj býti Bulí poctěn, o sla v e n a zve le b e n obetj
tela a k r v e Syna s v é h o ? Obetj tau, v kteréž
se sám Syn Otci svém u ohetuge; obetj tau, kte­
ráž se mu, gakž p ro ro k giž dávno gest předpo­
v ěd ěl, na každém mjste a v každém čase ohetu­
ge ? Malach. 1, 11. Obet tato všecky služby,
všecky ch v a lo z p ě v y angelů a svátých p ř e v y š u j e ;
nebot angelé a sv a tj gsau genom Božj služebnjci,
K ristus P á n ale, genž se zde způsobem nekrvvavým skrze ruce kněžské Otci svému ohetuge, gest
s\n Božj sám. On sstupuge s nebe dolu na ol­
tá ř sv á tý , a zde sobe stánek t v o ř j , aby zgeweno
bylo, že „rozkoš geho gest, h ý li s s y n y lid ský­
m i.“ P řjsl. 8 . Mogžjš učinil, že manna s nebe
padala, a v e šk en lid se tomu divil. Eliáš uči­
nil , že oheň sstaupil s nebe, a ro v n ěž se tomu
divili všickni. í zda to nezasluhuge mnohem
vetšjho podivenj, že sám K ristus P á n na slovo
katolického kněze sstupuge s nebe dolů na hřjšnau zemi tu to ? , , 0 lni gest. zá zra k ku pocliwu,
v o lá přjčinau té vCei s v á tý otec Efrém, „ío
gest: newyintuwnn tnoc , a hrozné tagem stw j
kněžského ciuřadn Jíe De sacerdotio.
A tam, mogi Neymilegšj, tain gest to rojstó
plné milostj ! T am gest ten swatý o ltá ř, 11 a nemžto se každý den tóto weliké tagemstwj koná. S
podiwenjm a radostj patřjm na 11 cg, nebot pře^krásně gste geg obnowili a ozdobili. T o mi waSj
nábožnosti gest důkazem. A dobře gste ták uči­
nili. Nebo Bulí stwořil zlato a střjbí' 0 , oii zú­
rodnil Wnitřnosti zeinC drahým kam enjm , oni
gest pánem wšelio, a nám ty ncylepšj dary dáwá.
Dcynie 11111 tedy i my, což neylcpšjho máme*
Nad to nade wšecko prýStj se wám z tohoto
waSelio oltáře n e v y v á že n ý pramen tCch neydražgjcli milostj. C hcete-li totiž památku přehořkého
utrpenj K ristow a slaw iti; cheettí-li auěastiiými se
státi těch zásluh a milostj, kterýchž wám P á n a
Spasitel w᧠na křjži w y z js k a l; aučastnými so
státi tau samau mCrau, gakobyste byli telidáž 11 a
liořc K alw arské s M íuij, předrahau matkau geho,
pod křjženi stáli 5 chcetc-li Bohu neymilegšj službit wykonati, za obdržená dobrodinj se poděkowati, a ilowých milostj od nebo sobe wyprositi,
sem — sem do tohoto chrámu P á n ě w s tu p te ;
nelio zde velebný pastýř v á š co splnom ocntný
sliižehnjk K r i s t ů v dcii co den v p o svátném r a n ­
čím kněžském stogj u oltáře NeywysSjho, a koná
tu neydražšj obet. A gako se Mogžjš modlil 11 a
panšti za lid Isřaelský, gako Jeremiáš pro ro k
Božj se modlil za lid a v e š k e r o sVaté město,
gako sám K ristus P á n na hoře O livetské za celé
lidské pokolenj vzdechl k Otci nebeskému ; row4- *
ne tak, mogi Ney milegi»']! i tento důstogný pastýř
v á s každý tlen při oltáři Božjm v á s všech do
modliteb swýc-h zavjvá. Ó gakohych ho vvidel,
an sc srdcem ncyhlubšj pokorau, ž ivau vjrau,
ne vvřelcgšj nábožnost) progatým vstupuge vzhůru
k o ltá ři svátém u, a zde ruce s v é k nebi spjná,
h \ sobí i v á m v y p rosil milosti a slitován] Božjho. Gakohych ho videi, an den co den p ři tom­
to svátém oltáři se modlj a obetuge za celau
zdegši osadu, za ž iv é i m rtv é , za přátele i ne­
přáte le , za v la s t milau i cclau c jr k e v svatau.
Ó důstogný, drahodraliý bratře v K ristu ! aby
sc tjm stkvftlegi blahočinnost sv á té h o anřadn
v a šeh o všem zde přjtomným obgcwila, učiňte
to i dnes, učiňte to teď hned. Přibližte sc k to­
mu stkvaucjm u trůnu milosti Božj, a na důkaz,
že katolické k něžstvo Bohu neymilegšj a ncydů.stognegšj službu prokazuge, čiňte i vy dnes, což
P á n Ježjš ]>ři poslednj v e č e ř i gest činil. Pro­
měňte chléb a v jn o v telo a k r e v Syna Božjlio,
a to ob í Otci nebeskému za hřjchy celého swěta
obetugtc. P ř i této pak neydražšj oběti vyproste
nebeské poželinánj svátém u Otci našemu Řehoři
X Y I, P ro ste B oha, aby sv é hogné požehnánj,
sv au nebeskau milost v y lil i na našeho neymilostivegšjho a ncygasnegšjho P á n a a krále Ferdi­
nandu V. Zpom cúte též při této neysvetčgšj
oběti na sv au m ilostivau v rc h n o s t duchovvnj, na
v šecky duchownj bratry zdegšjho i slánského \ikaviátu, na všecky s v é přátele a všecky zde přjtomué v zácné a velectěné hosti. Obzvláště ale
svau milau osadu C crhovickau z a v ře te do mo-
illiti)y swé, a vyproste gj na Bohu svatau milost,
ochranu a požehnánj. I na ty, gcnž giž v P ánu
gsau zesnuli, nechtěgte zapoiuenauti, nobrž wyžádeyte gim na Bohu pokog a lehké odpočinutj.
Snijin-li pak koneční;, v á s prošiti, byste i mne
zawřel dnes (lo modlitby swé? — Připogte i 1116
k těm, za kteréž gste dnes swé prosby, swé mo­
dlitby wyléwati umjnil. A nechat Bůh wyslyšj
wšecky prosby v a š e , a wylige 11 a nás všecky
zde přjtomné milost a požehnánj swoge, bychom
poznali a se úplně přesvědčili, že modlitba od
katolického kněze zaslána s oltáře k trůnu nebe­
skému slaužj k časnému i věčném u blahu a spaseiij, a že B ohu neymilegšj gest ta služba, kteráž
se zde ua sv á té m oltáři gcho koná.
Giž ale čas gest, bych skonal řeč sván. —
Slyšeli gste, mogi Neymilegšj, gak spasitedlné a b la lioilntné gest pusobenj katolických kněžj, a gak
uesmjnié služby s v ě tu prokazugj. Oni. těm neypotfebněgšjm, těm neyswětěgšjm prav d á m vyučuiíj; rozdáwagj ty neywětšj dary a milosti, a konajíj službu neydůstoguěgšj a Bohu neymilegšj. — 1
wám, rozmilj zdegšj far ujci! dal Bůh ta k o v é h o
kněze, gehož pusobenj na vás bude 11 a neyveyS
spasitedlné a blahoděgné. O učiňte se tedy toho
štěstj hodnými, a mňgte tohoto sv ého pastýře ví
poctivosti, važte si ho, milugte I1 0 , a buďte mu
wděMni. Ulehčugte 11111 těžkosti s ta v u geho, aby
s radostj u v á s konal auřad svug, ne ale s stý»kánjm ! Žid. 13, 17. — — — O galcoby-h
četl v srdcjch v a šich , že chcete býti radostj a
potčSenjm geho, že chcete ochotné rozum a srdce swó
v y u č o v á n i geho otwjrati, že chcete^ býti věrné
o v c e , owce dobré, owce, genž slyšj lilas pastýře
s v é h o , a následugi ho.
Nuže tedy m ilovaný pane hratře nnV !
potěšte se i \vv dnes 25 tohoto stádečka s\yé=
ho v ě rn é h o a proste B o h a , aby žehnal všo,
cky apoštolské
práce va še.
Popřegž vám
ncyswetegšj T rogicc Božj z d ra v j a dlauhého Ki­
lu y byste mnoho dobrého mohl vykonati. Dcyž
nám troggediný Bůh na přjmluwu swatého Mar­
tina, patrona chrámu tohoto, vám i ovečkám waSim, byste se všickni gednau před tvvářj Ježjše
K r i s t a zase shledali, vočne v e ku v se radovali,
a P á n a Boha požjwali. Amen,
4. O některých cjrkewnjch starobylostech
w Čechách,
Od
íir. M. Sllllaura,
c. k, p ro fesso ra pastprálky w P ra z e,
!M e z i královským i ozdobami korunovačnjmi vynikagj negen o p r a v d o v é či vlastnj insig­
nie, k nimž v ů b e c známý meč sw. Wáelawa,
bez mála 500 let stará k r á lo v s k á koruna, žezlo,
řjSské gablko nálcžcgj, při k orunovánj králův
eo starobylosti vlastenské, nýbrž i koruna kuj-
iiccj a berla opatská při kornaow ánj k rá lo v e n
užjwaná, co vlastenecké ejrkcw nj starobylosti.
Těchto dwau poslednjeh u ž jv á v a ly abatiíe
liýwalého, v ý v o d a u B o leslavem II., giž při kon­
ci 1 0 . stolctj založeného benediktinského k l á ­
štera geptišek u sw, Giřj na hrade Pražském ,
kteréžto byvše od krále K a rla IV . 1. k v ě tn a
1348 ffc staw knjžecj povýšeny, výsadan nadá­
ny gsau, při korunován] k r á lo v e n českých úcastenstwj bráti. (Barones, qui coronam sustentant, dedneant eain — Reginám — ad solium,
ulii sede pracparata c o llo c atn r; associante ipsam
voncrabili Ahatissa monasterii S. (Je orgii in Ca­
stro Pragensi, ordinis S. B enedicti; quae propter sni dignitatem, vooata et rogata, oaronationi
Rcginae dehet semper interesse.) P ro to také čte­
me v popsánj konané dne 25. února. 1 5 2 7 s l a v ­
nosti korunovačnj : . Alsbald ist ein Ebtissin, so
ein Cron auf ihrem Haupt getragen, zu den Stul
klimmen: und die Königin wiederum für den
Altar geführt w o rd e n ; und sich auf die K nie,
und mit dem Angesicht nahend zu der E rden
gelassen: dabey die gemelt E b tis s in , und Ih r
Kon. Ma], Hofnicisterin gestanden“ li. s. v . (S.
Ycrhandl. der Gcsellschft des vaterl. Museums
in Böhmen. P ra g 1 8 2 4 2. Hft. S. 1 2 4 u. 139.)
Od té doby, co v y z d v iž e n gest klášter u sw.
Giřj při konci minulého stolctj, koná se dle
newyššjho rozkazu výsadnj obřad tento vždy
gsaiiej toho času panj abatišj T heresianského
ústavu pro dámy na hrade Pražském , před njž
se obci insignie p ři této slavnosti nosjvagj, ga-
Jvož se to stalo 12. Z á ř j 1 8 3 6 při korunowánj
G eg] li o c. k. Magestátu iiaSj neymilosťiwčgšj,
neyoswjcenfigSj Panj a Matky zemí:, M aric Anny,
za přjčinau onoho íiámCstnietwj Gegj král. W ýsosti, arciwéwodkyng M aric T hc rcsic (od ledna
1 8 3 7 královvny siciliáiiské), načež obč tyto věci
dotčenému c. k. ú sta v u pro dámy k opatrovánj
byly odevzdány, gsauce giž od ámrtj poslednj
skutečné před sta v en é na dtkanstwj lilawujlio
chrámu PánC v P ra z e uschovány.
Co sc bylo s počátečnj pro prwnj oknBženau abatiši Anežku w 17. stoletj zhotowcnau
korunau stalo — neiij nám známo.
Nynčgšj zlatá mnohými drahými kameny ozdobená koruna obsahuge u v n i t ř nápis te n to : —
„ Y irgo Ludm illa a B /y z y iv , A ’>(ttissn m e f e ­
rit M D L III,11 kde slo v a ,, me f c c i t u gistC nic
giného znamenali nemagj, než mnohem obyčcgnčgšj mc fic r i f ecif.
S v é h o nstavii až do léta ]). 1 5 6 2 představ e n a u gsauc, starala sc tato opatkynč horlivost]
chwalilebnau . o opfetnc v y sta v e n ] geho po poslcdnjm ohni, a v tainiij ká]»itulárnj kaplici po­
ch o v á n a gest, kdež gegj hrobnj kámen až posud
pod oltářem sv. W a v ř i n c e sc nacliázj.
Mnohem pamttihodnCgSj gest opatská berla 1
svým stářjm — počjtát giž 4 5 0 let — i pro osoby
z kralugjcjho. kmene P ře m y s lo v c ů v pošlé, gichžsc
t ý k á ; gestit, jioknd nám v ě d o m o , a č lo li Cechy
mnohých starých opatstwj čjtagj, tato neystaršj w
celé zemi a spolu i dar od krále W á c la v a II. (f
1 305) učiněný sestře swé Kuni^undě, tetě matky
cjsařo K arlu IV., genž byla abatišj dotčeného
kláštera panenského u sw. G i ř j , kterau dle gegjlio
vlastního pjscinnjho wyznánj wraucnC milowal a b o hate jiodporowal. Sane, cum Sereiiiss. D. D •
,
:
TFcnccslaus Bolí. ct Pol. R e x Germanus nosler c/icirissimus nfiendens ct consiclerrtns,
nos non possc secundivm status nostri decentimii dc monasterii ipsius proventibus commodc sustentari: nobis in sustentationis nostrae
siibsidium, civitatcm suatn Gewicžkam in Moravia sitani, cum villis ct aliis cjus pertinenliis universis a d vit rte nostrae tem pora coníulissct ctc. w HammeršinidowS historii toho­
:
,
,
,
to k lá š te ra , str. 4 1 . A čkoli střjbrný plech
okolo dřcwCné hcrlv snad giž kolikrát byl obno­
vován, co se také djlcm pražským zlatnjkem p.
Josefem Fridrichem 1. P . 1836 opet sta lo : gestit předce wrchnj djl i čtwcro dolegšjch gothiekýini nápisy wyznačených kraužků berly této
původnj w neyužšjm smyslu.
U wrchn j in d jlu stogj sw. Giřj bez komonC, kteréhož 'připrawiti prostora nedopustila,
ozbrogen gsa způsobem tak zwláštnjm, genž by,
gak se zdá, mnohým se studiemi rytjrského k r o ­
je onoho času se objragjcjin n o v au látku po­
skytnul; lewicj podepřen o štjt na zemi spočj"agjej a ozdobený křjžem na to za krátký Čas
vyzdviženého řádu tcmpláříiw ; prawicj metage
oštěp do Široce rozšklebené tlamy p řed sebau
stogjcjho hrozného a ukrutného draka.
Dolegšj ale obvyklým spůsobem tehdegšjch
časfnv wyznačené a skrácené nápisy znj, a sice
v-ily ^ve dwau řádcjch, ta k to :
W I .k r u h u : Anno Domini M C C C IIJ • hune ba-
W II.
—
W III. —
W IV. —
culum jie r i fe c i t JfenceslausII. Bohemiae cl Polonině R cx. cl
dědit germ nni (sic) sune,
Dominne Cunigundae, Abbatissae
monnsterii S l• Gco rgii.
I n caslro Pragensi : anno pri•nio benedictionis sune.
P o n ěv ad ž ale tuto knežničku k osobám lze
připoč]sti, o kterých historie v lastc n sk á posud
nižádné dostatečné z p rá v y neposkytuge , budiž
iiinfi popřáno při důlcžitegšjch gegjho života
přjpadnostcch déle prodljti.
Dle našich (iv D inzenhofrow ých genealogi­
ckých deskách v P ra z e 1805 str. 131. u v e d e ­
ných) chronistů a dCgepisců narodila prý sc dcerau krále Přem ysla Ottohara IT. a manželky,gcho K unhuty lota 126o. R. 1 2 / 8 staupila sc čtr­
nácti ginými šlechtickými pannami do pražského,
od blahoslavené A n e žky založeného kláštera
klarinského, k terý povolenjin papežským 1. P.
1 2 9 0 opustivši, přinucená od sv ého b ratra krále
W áclaw a k uhágcnj p r á v a geho na králowstwj
polské za gakéhosi v é v o d u M azovského, ginénem Boleslaw a , se p ro v d ali, po gchožto smrti
ale prý do ú sta v u ])anen u s v . Giřj sc ode­
b ra v š i, v nčin konečné 1. 1 3 0 5 opatkynj sc stala,
až v roce pak 1321 zemřela. W š a k giž čas gerrjlio narozen] gest negistý, an se rok 1265 gen
na prvorozonau dceru tohoto krále vztahuge,
bez určitého udán], zdali to byla knežnička Kun­
huta čili gegj sestra A nežka. K p rav d ě po-
dobněgSj než wstaupenj gegj do kláštera sw. K l á ­
ry 1278, tedy giž w dvanáctém roce swélio stářj, mokla by se domněnka položiti, že po osudné
smrti k rálovského swélio otce 11 a poli M oraw ském 26, S rp n a 1 2 7 8 od markrabj Ottona
Braniborského co poručnjka dotčenému k lá ­
šteru gen k wychowánj byla odewzdána, poně­
vadž si k rálo v n a w gedné listině dané w L ednu
1279 (w Bodm anow ě kodexu p, 108.) wýslowíie 11a odeginutj svých djtek tjinto stěžuge : post
amicos traol.af.us, et ordinaliones habitas hinc
inde ; et furam entis, ct lifferis confirm atas ;
ad civil atem Pragensem se contulit ; liberos
nostros illustres , universa exenia nostra ; civita/cm et casfrum, in m a m tem ere redigens
polesf.at.em etc.
0 papežském dowolenj k zasnaubenj gegjniu,
í^akož i o něm samém a gegjm, gakž se u dává,
choti B o leslavu nenj mimo swrchu uvedené wěci
nic wědomo.
Mezi chronisty, kteřj se o poslednjeh těchto událostech, gakož i pozdněgšj
Balhin ani nezmiůugj, nazval gi pražský kanownjk Beneš K rabice z W eitmiile, genž ne dlauho po
této opatkyni žiw byl, ne gakobvčcgně Domina, nyhrž up řjino Virgo venerabilis et devota. Vid, Ser.
rcr.boh. Tom. 2.p. 24 1 . W staupenj wšak gegj do
panenského kláštera benediktinského u sw. Giřj^
gakož gegj tamnj wolenj za opatkyni nepřipa­
dlo tepnvé roku 1 3 0 5 , gak se obecně udá­
vá, nýbrž gak nápis na sv rc h u dotčené berle,
mezi 1. lednem a 1. řjgnem z h o to v e n é , slowy
„anno primo benedictionis suaeu ukazuge, giž
v roce 1 3 0 2 , což náslcdugjcj gcštC určitCgšj udánj potwrzugj.
A. L istin a ascctická gj wcnowaná, w praž­
ské král. knihowně se nalezagjcj, kde dle origi­
nálu takto zuj : „Jam trnnsacto biennio, opus-
culum laboris tridunni dc strenuo vtilife Festris pulsatus petitionihus compnsui, mine Veslris postulát ionibus stim ulatus , opus dc m an sionibus coefestibus , quodam breviloqnio, in fra
biduuvi com piíavi. lllu d A. D. MCCCX.II. 6.
Cal. Sept. e d id i: islud mino e/ttsdem Domini
M C C C IK , bencdictionis vero Vcstrae anno
X I I I ., (ne gak to zuj \v Dobner. Mon. li. B.
zgcwnýin omylem, an ro k 1 3 1 4 i s r. 1302 za tři­
náctý od poswěcenj, naslcdownC také tento poslednj co ro k samélio poswěcenj sám sc gcwj.
B. S taré zaznamenánj praebend w řečeném
klášteře u s\v. G iřj, kdež se spolu swátek s\v.
Mařj Magdaleny (22. c c rw e n c c ) , gakožto den
Avstaupcnj nadřečené knCžniěky do této duchownj
společnosti udáwá. (Ef. per Abbatissam Cuncgundetn , quae recepil habitům monasticum A.
D. MCCC11. die Marině M a g d a len a e .)
C. Posléze sauwCká listina z bibliotékv bý­
v a lé h o kláštera s\v. Jana w Skalách, kde se wýslowné prawj, že hned na to w quatembru neyprwé přišlém, tedy w listopadu 1302 opatkynj
onoho panenského ástawu se stala ( 4. MCCCII-
XT. Cal. Aug. Cunigundis, soror Regis IFenccslai II. religionem suscepit apud S. Georgitnn in crtstro Pragensi: qnntuor succcdenlibus
temporihus Abhatissa f a c t a , monaélerio multa
coiitulif.)
Práwls podotkl tedy Dobiicr S. 373.
při tomto poslednjm mjstO: Erravit igifur H am -
mcrschmidius, et cum co doctiss. Pubitsclikat
<juL prim ům A . 1 3 0 5 Abbalissam eleclam f u i s sc (idsf.ru.xerc.
P řjčinau ale tohoto omylu byla asi okolnost
ta, že prwnj a neystaršj listina abatiše této te prw roku 1305 přináležj, (gest giž Hammeršmitlcni podána, a originál gegj nalézá se mimo dwa
podobné diplomy gegj dané ro k u 1 3 2 0 a 1321,
od 1. února 1812, we wjdenské c. k. tagné státnj, dwornj a ilomácj listowně) Cunigundis , Abba-
tissa, cum consensu liegis W enceslai, perm utat
činit provido viro Colda bona m onaslerii Z a ­
horz cl TVrben 1305.
Ale i dwé wýše podotknutých k rozkazu
gegj mu zhotowených, a g j wCnowaných ascetickýcli
jijsemnostj de slrenuo m ilite a de mansionibus
coelestibus, náležj k cjrkewnjin památkám České
zeme z ončch časůw. Dobncr ge na str. 3 2 8 aujilní: vypsal, a sice i s gegich obrazy, ze kterých titul
listiny prwnčgšj obsahuge wyobrazenj této, pod korunau ode (lwau angelůw drženau, w řeholnjin rauše, w le v é ruce s pastýrskau holj, sedjej opatkynč
se slowy : Cunegundis , Abbatissa m onaslerii S.
Georgii in casiro Pragensi i Serenissimi Bocmiae Regis, D. Oltocari IT. Fi/ia, potom wyobrazenj w prawo u nj klečjcjho, a gj práci swau
obetugjcjho spisovatele, pak slo v a ; Frater Colda,
led or de $• Clemente, ordiuis fr a tru m praedicatorum: egregius dictator liujus libri , k tei'ý v témže spjsku se p ř i z n á v á ,
že
w paláců
gegjho k rálo v sk é h o bratra ondy mnohé cti a mno­
hých ilobrodinj obdržel, a gj se spisem také Ij-
Suscipe dictala, dc Be­
gum sanguine nata ! A d hiudetn Christ i quae
m e diclarc fecisti, de sponso ptura, sub m il itis apla f ig u r a ; — vyobrazen] pjsaře se sepja­
týma rukam a za njm klečjcjho se slowy : Benessius, canonicus S. Georgii, seriptor cjusdem lihri , — posléze v le v o wyobrazenj p ře v o rk y s
stek p o d á v á , znčgjcj ;
konventem* *)
Ž e ale abalíše Kunhuta v latinské řeči
zběhlá, gakož i čjtánj sw. Pjsm a yvelmi oddána
byla, a svým prá\ve nábožným smeyglenjin a gednánjm se vyzn a m e n a la , v y s v jt á z přiwlastnCnj
p rv n jh o z dotčených dwau v z d e la v a tc ln ý ch spisíi
a z předm luvy druhého s auplnau gistetau. Oba
dle gich aupluého obsahu giž Dobner str. 3 6 8 a
371 oznámil.
č e tn á a těžká byla gsau utrpenj, gakýmiž
gip ro z řete d ln o st božská zkaušela. Z v lá š tě pak ale
dálo se to častými a nenadálými aumrtjmi ney-^
* ) O t é p r a w il D o b n e r ‘ I n p rim a Iriutli sanctim onictliiitn
ord in e p o strem u m locum obtinet, eodem m onnstico v e s litu induln,
f i l i o l a C u 11 e y u n d i s A b b a t i s s it e, e x 1) u c e M a ss o v i e n s i , c u i a u t e n u p t a e r n t , s u s c C p t a : včrO sim ilJim e p ro m ore W in s sc c n li, oblatae locum nom enque in m onnstcr io ob tin en s, a r.ujiis teryo le y u n lu r v e r b a : V o in i n n B e r e hJ
i a, D o m i n a c A b b a t i s s a e, f i l i a e ¡1 e y i s, y n n tt a.
lln e c B erch tit, C unetjundis filia , adhucdnm iijnorata f l í t l !
ncc a lin postím e illiu s m em o ria . —
A le p r o t o , ž e se po
p ř jsn e g Š jm zk au šen j n a l e z l o , ž e \v o r i g in á lu sainéin n e gňallti,
jnjsto g n a t a ,
tiý b rž d o c e l a ZregmG yn m íd mjsto tpltwa stogj,
gakýín s p ů s o b e m onano B e rtu na rteyweyš s l e c n a u a b a t i š i n a u byti m o h l a : o d p a d á n y n j sá m s e b a u t e n t o D obnerem u C iněný a od
D in ze n h o fe ra p í i g a t ý n ález.
přcdněgšjch audu rodiny k rá lo v s k é , nno i aupliiým wyhynutjm mužské ratolesti starého ctihod­
ného panugjcjho kmene předkůw gegjch zawraždCnjm synovce gegjho, krále J f áclawa I I I . w
Hulomanci 1. 1 3 0 6 , — nýbrž i odtud přirozeně
vzniklými všeobecným i strastm i, kterým i wlast
předrahá saužena byla, a které i na ni i na k lá ­
šter gcgj spráwě s v ě ře n ý nancywýš škodně a bo­
lestně pfisobiti musely.
Z esnulat asi v 56. roce v ě k u s v é h o , ne
však gak mnozj dosvědčugj 13. února, néhrž,
(poněvadž v ý ro č n j slavnost gegjho aumrtj, dle
dotčeného sepsánj praebend, Y. Cal. Decembris
se kon a la , s čjmž i kronika sauvěkého opata
zbraslavského P e tra ze Ž ita v y docela se s ro v n á ­
vá), 27. listopadu 1321. W e zviáštnjm diplomu
{Datum Pragac J . D. M C C C X X I. X I I I . Cal.
Dc<\), udělila svém u ústavu mimo mnohé a bo­
haté dary, giž d ř jv e učiněné, bez udánj něgaké
nemoci nebo poslednj v ů l e , tři znamenité statky.
Zatjm se v něm o vvýročnj slavnosti aumrtj
mluv j, ačkoli gen v e všeobecném rozkaze, by se
tjm spusobem konala, gako v druhých klášteřjch
tohoto opatstvj : Ilem in anniversario nostro —
omniu tam in fífficio divino, quatn in refečlioni/jus, fianl solcm niler; sieut in anniversario
fundalortim nosfri tnonaslerii Jieri consncvil.
Za tnu přjčinau se tento diplom brzy na to gcgj
poslednj v ů lj n a z ý v á v a l. ,,Prim vm quidem, post
finidalorem ut in m emoria esl praesenlium
hominum: D• Cunegundis , fd ia liegis Przetnysl pracdicta , ultra ca bona, per quae sitas
succesores, Abbatissas , et sibi subdilas moniules, sanctae conversationis et religionis excmplo, et tempore sterilium annom m el giverrarutn, provisione sustentationis vitae dc bonis
r e "(dibus propriae dotis ac librorum sanctuariorum , tabularum , clenodiorum , sacrarum
vestiuni) ac possessionmn, copiosu largilione
d ita v it : custricis, et. quae serVat m ensalia, et
plum inacias pro infirm is, et, si dafur, camerariae oJJ’icia impinquavit. Canonicis vero du­
ns refect iones, et bibitiones vesper Unas, ut su­
pra dicitur de bonis supradictis, ct in litteris
testamenti eocpressum est, inslituit fie r i perpeluis temporibus duraturis etc. Fragm . Praeb.
u Dobner a sir. 355.
,
,
P o c h o v á n a byla v kapli sw. Anny v křjžowc chodbě klášte ra swého, ne v ša k , gako Balbin
a H am m eršm id p ra v ili, v kapli blahoslavené
panny M aric, poněvadž tam žádné tohoto gméua
nebylo ani nenj.
0 náhrobku gegjm p r a v j oba, že záležel i
vysokého k rálo v sk é h o Mausoleum, kterého však
snad giž n estávalo, an Š a lle r pom inuv posta­
v y gen nacházegjcj se na něm nápis u v e d l : Cu-
negundis, Abbatissa hu/us m onasterii S. Georgii, Serenisshni fíoemiae R egis Otlocari 11. filia 1321.
Od roku 1 6 7 5 , (kdež se u přenešenj blaho­
slavené knCžničky a p r v n j abatiše M ladý na pra­
v é straně lllawnjho oltáře oné kaple postavil),
zálež) gen z červeného v l e v o u vchodu Icžjcjlio
m ram orového kamene, k terý v s v é dolegšj pwli
berlu s knjžecj korunau nahoře český nle gen
wšcobeenč známé události opakugjej nápis obsaliuge. Gest obehnán železnau djlem pozlaceiiau mřjžj, na které se stranau ke zdi pod
králowskau korunau a oběma znaky zemí; če­
ské wýše uwedený nápis latině spatřuge. D o ­
tčené památce lásky k rálo v sk é h o bratra, ktera u
oua 18 let co symbol swé duchownj díistognonosti užjwala, a které také i gegj nástupničtí
wjce než čtyři sta le t k témuž sainéinu ličela užjA valy, posud se prokazuge ta čest, že se rownau
uctiwostj k půwodu gegjmu, gakož i k gegj sta­
robylosti spůsobem giž na hoře podotknutým u
j)řjležitosti neywyššj politické i náboženské slawnosti, totiž při koruiiowánj a ze ginéna při korunowánj králowny české, užjwá;
6. 0 založen ] arábiskiípstw j P oznaňské­
ho a HnězdnenskéliOi *)
od
•Jana
re k to ra
R rb fé,
u
sw. Giřj;
H i s t o r i c k o - politické listy, prd katolické
německé země od G. Phillipsa a G. G orresa w M nitliovve Vydawané, ukládagj w swazečku 5. b. r.
článek ( X X Y I .) o založenj arcibiskupstwj P o ­
znaňského a Hneždnenskélio, kterýžto článek tuto,
přidávvagjce některé wlastnj poznamenánj na
česko vykládáme.
**) Poseri a G n e s e n
w pruském ’ Polsku,
C’as o p iš p ro hrařtol. f?iic.ho\ť. XT. 4-
W gedno spogcná arcibiskupstwj Poznaň­
ské a H n e z d n c n sk é dosáhla za ncynowegšjho času
nenadále znamenitosti, a tedy nebude našim čte­
nářům nemilo něčeho o gcgicli založenj uslyšeti.
Dle ndánj pozdnegSjoh polských spisowatelů
padlo by založenj naddotčcných biskupstwj okolo
ro k u 9 65, a sice se to prý následovně dálo.
,,Pohanský wéwoda Mečislaw neházel še o ruku
nábožné kněžny Dubrowky (rozuinCg Dubrawky,)
dcery českého wéwody Boleslawa I., řečeného
ukrutného.
T a to pak ženichowi podala lu k u s tau \výmjnkau, aby s lidem sivým k ojikwi Kristowé
se obrátil. Mečislaw k tomu swoliw, dal se prwé než byl s Dubrawkau w manželstwj wešel,
pokřtili, a vvydal na to zákon, by do ro k a celá
gelio země křestanské nábožcnstwj přigala, přikázaw dále, aby wšecky modly rozkotány a do
wody wházeny byly ; založil spolu dvv6 arcibiskupstwj, mezi nimiž Hnezdnenské, a sedm biskupstvvj, k nimž Poznaňské náleželo. Papežský legát (wyslanec), gménem Egidius byl w urownánj
této záležitosti pomoenjkem, a taktéž i sami
wlaštj knCžj na biskupské stolice w Polšte powýšeni byli.“ — Bylo by opowážlivvé neweiiti,
že božské zgewenj Jcžjšc K rista zázračné za
krátk ý čas, tedy i za rok od celého dosawádc
w pohanstwj žiwauejho národa přigato bylo, ne­
boř u Boha nic nenj nemožného: ale z]»rá\vy o
obrácenj P o lá k u na křestanstwj a o ustanowenj
biskupstwj w gegieb zemi, které nám dáwapj ginj a gistotnegsj spisowatele, nežli gsau onino,
* nichž z p rv u položená powSsí v yňata gest, nedopauštěgj žádné pochybnosti, že se to s obráce­
ním P oláku na v jru K ristowu a s založcnjni
liiákupstwj w zemi gegich dokonce gináěe d á lo .“ —
My pak se domnjwáme, že se to s oběma v
Polšte docela tak dálo, gako u nás \v Cechách*
A sice hledjine-li zwlášt ila obrácenj na v j r u
nakébokoliw narodit, nepočalo se ono ni kdež od
hora dolů, totiž od panownjka k nárotlu, nýbrž
naopak, když giž chudým se bylo evangelium
zwCstowalo, a šemotam mnozj w lidu, nižšjho i
v/yššjho stawu giž u v ě řili, a buď přjležitostnC w
cizjch zemjcli, ftrteb doma, od cizjeli ze sausedstwa přišlých služebnjkň slowa Božjho křest přigali,
a tak znenáhla téiní;ř celý národ k obrácenj při­
praven byl, alespoň ncywCtšj překážky se od­
stranily: tu teprw přišel řad 11a panugjcj hlawu>
kterýž pak wjce neb méně p řip ra v e n ý národ po
sobí tá h n a , též z ákony, a kde se gcštC d 1; 1
twrdý odpor, i inoej obrácenj celé v la s ti na
nowau v j r u zúplnil a dokonal.
Podobné se to dálo u nás v Cechách ; neb
Cechové m czovali a stýkali se z gedné strany
s křestanskými Němci, z druhé pak 9 k řestanskými giž S lovany 11 a M o ra v ě . T o t owšem
byla dobrá p řjp rav a, gelikož tjm se mjrnila od­
pornost proti novému cizjmu náboženstvj,
Nemečtj knežj bez pochyby nele n o v a li pokaušeti se o obrácenj Cechů, alespoň po hranicjch, a tak zagisté sem a tam některé sjme slo­
va Božjho se vtransilo a vz n ik štastne vzalo.
Máme pak gistau zprávu, že giž léta 845
Čtrnácte českých pánů se swým lidem w Řeznf
pokřtěno bylo, a od té doby se nepochybně wjra Kristovva w Cechách, ač gednotliwě, wjce ugj111 ati a dále rozšiřow ati p o č a la , až konečné r>
871 « přjležitosti wdáwánj české kněžny za
M orawskcbo krále, wéwoda český, Bořiwog, od
sw. M ethodia (S tra c h o ty ) na W e lc h ra d e pokřtěn
byl, a na to i manželka gcho Ludmila wjru přigala.
Neginák i w Polšte se as dálo. SjínC Kristowa nábožcnstwj nepochybné od sausednjch křestauů rozsjwané i do polské země padši se ngalo, a některý gednotliwý užitek giž přinášelo,
prwc než Mečislaw naši Dubrawku (965) za man­
želku byl pogal, a s nj křestanstwj i na polský
stolec dosedlo, a brzo i celau zemi blalioděgně
zastjnilo, tak že M cčism w , buďto (gak polštj
spisowatclé zwlášt M artinus Gallns — z prwnj
polowicc dwanáctélio stolctj swedčj,) že ]>řigetj
wjry křestanské giž před sňatkem wýinjnkau bylo
a se wykonalo, aneb, (gak ci/.j zwlášt nemečtj
k r o n ik á ř i, mezi nimiž má předlij mjsto Ditmar
M eziborský — 1018, g i s t j ,) až po sňatku laskawým gednánjm a maudrými slowy křestanské
manželky k tomu přiwedcn gsa, k řest swatý ml
českého kněze sám přigal, a i wCtšj djl swélio
lidu po sobě k přigetj wjry potáhl. Poilěwadž
pak prwnj knCžj, genž s knéžiiau Dubrawkaii do
P o l s k a přišli, wjru kázali a křtili, gegj kaplano­
vi é byli, tak se stalo, že Poláci kněze wíibee kap­
lany, staw a řád kněžský řádem kaplanským nayvvali a dosawád nazýwagj. -—
Mezi wšemi oněmi biskupstwjmi (wypra-
wnge se w německém článku dále) neyprvv toliko
Poznaň takovvé stářj (od roku 9 6 5 ) osobiti si
muže; genž owšcm za onoho času, nikoliw ale
oil wéwody Mečislawa, nýbrž od cjsaře Otty I.
wulikcho, založeno bylo. Žehy při loin založenj
jraký papežský legát či wyslanec byl, nenj gisto :
owšcm ale nepochybilo, že Dubrowka (Dubrawka)
|io sňatku s Mcčislawem neyprvv k obrácenj swéJio manžela, pak též k rozšjřcnj křestanstwa u
Poláku wíibcc bytné gest přispěla. By lat gest
Bohu nástrogein, gako druhdy Burgundská králowna, dcerka C hlotildis, genžto napomohla k
/.uloženj cjrkwe mezi F ranky, a gako této wnučka
Berta, dcora Chamibcrtowa, k te rá se wdala za
Ant,hele, bratra k r á l e K cntského na ostrowě B rit­
ském, a swau horliwostj i laskawostj podporovala
djlo onoho Augustina, genž od s\v, Řehoře k A n¿¡losasíun poslán byl, T jž ila gest vin a rod Duliruwčin, giž ona byla určena shladili.
I éž u
(Velni sc bylo křestaustwj nedáwno ugalo. Swatý
lviij/e W áclaw podstaupil rukau wlastnjho bra­
tr;!, Dubrawoiua otce, Bolcslawa, mnčedlnickau
smrt ’ gemu ke cti založen byl chrám \v K r a k o v e .í{
„Ohlcdnauce se do starých degin, widjme,
g;ik podiwné gsau cesty, gimiž Bulí zgewenj swé
w rozličné národy gest uwedl. Hada nábožných
panj, kterau Chlotildis začjna, dalo líc^tě sáhá.;
neb z lůna francké k rálo v sk o dcery Berty v všia
AiitheSImrg, která zase skrze manžclstwj s králem
Kdwinem křestanské náboženstwj do zcmC northliuinbcirské přinesla. Potom pak ne F r a n k o v é ,
giikbv se byl mohl č lověk domnjwati, ale zwláštnj
Apoštolé, vyšij z ostrowft Britských, z částky
Irow é, z částky Anglosasowé gsau pozdwihli znamenj sw. křjžc mezi ostatnjmi Němci, kromě Sasíi.“
Máme za to, že to hýla velm i šťastná hod»
na německé národ v, že se w té svvaté záležitosti,
gakéž gest obrácen] na spasitedlnau wjru, nikoli
sausednj bratřj Frankowé, nýbrž cizj pokognj 111 lí­
žou é o níí ngaii, Nebo gako každý člowek má
swau wlastnj powalni, dle kteréž k té uch 011 c,
nikoliv? ale ku každé wčci se hodj, ano k milo*
liému powolánj k. p, učitelské inu dokonce nescho­
pen gest: taktéž i každý národ swau zwláštnj po­
va h u máge k některým wDceni málo spíisobným
se widj. Národ německý se zdá byt i od přiroze­
ní twrdšjm nad giné národy, tak gako gelio půlnočnj daubrawy, w nichž vvyrostl, nad giné lesiny,
ObyČegnCgšj mu byl knvawý bog, válečný lup a
lcsnj low, nežli giná poklidná zamčstknánj. Z
toho mu snadno zrostla urputná hrdost, vywyBugjcj se nad giné národy a powrhugjej gimi, kteráž
pak vždy byla hotowCgšj národy znepokogowati,
vybogowati, podmuuiti, potlačiti i zničili, nežli gc
přjwetiwě ochránili, a k sobe přiwinauti a poučiti}
zwláštC pak, když po dosaženj řjniské cjsarskc
koruny zdědil též řjniskau domněnku, že na učni
gest, všecky, zwlášt tak řečené barbarské ná­
rody, svvé moci podrobili a na wjru obrátili. Nemage tedy lirube trpeliwosti, by mohl snésti cizjeli
m ra v u a obyčegů, k tomu gsa mene spůsoben ci­
zímu gazyku se pfiučiti a k cizjm národnjm vlast­
nostem se sklonili, i když dobromyslné o obráccnj sausedstwa se pokusil, nemohl se dokonce zdi-
žeti utlačovánj, laupcže a plcuénj (loiuácjcli národjijcli wĎcj, a cpánj na to mjsto cizjoh, neljbýeh, ne­
náviděných; a tak mjsto štčpowáuj zakročilo se
k vy wracowánj v šeho starého a k sázenj n o ­
vého, a protož nemohlo se to powésti bez ru senj pokoge a bez mnohého knvcprolitj, ano i
s wvhubenjm celých národu so ta nábožná práce
skončila.
T o to potkalo mnohé slovanské ná­
rody na Labi, ono gsau zakusili w plné injře
neinectj hratřj S asové. P r o to gsme p rav ili, že
něincčtj n á ro d o v é , kromě Sasu, s štěstjiu se p o ­
tkali, magjce za apoštoly cizince, a ne s v é b r a ­
try Franky. Sice by se gim bez pochyby v še m
livlo dálo tak, gako Sasům a pomcsnjin Slow aníim, žehy, gsauce mečem přesvědčeni, dějve kr\\j nežli v o dau byli pokřtěni.
G ak volné naopak přigali K rista M o r a v a ­
né, Čechové a Poláci, i ostatnj východnj a po]cdnj S lo v a n é , kde sami sobě zůstaveni gsauce,
nokognC dobrau vCc ohledati, a d o b r o v o ln í si
usmysliti mohli. A dál-li se kde nCgaký odpor,
zagisté toliko pošel z lásky k s v é od otců zdě­
děné národnosti a z n enávisti k cizjm plenitelům
a zhaubným potlačitelům.
G ak pozděgi S aso­
vé při obraeovánj na v j r u pomeznjch S lo v a n ů
sobě počjnali, svědčj Adainus Brém. hist, Eeo!.
1. III . c. 2 5 .: „A udivi, cum veracissimus r e s
Danorum sermocinanuo replicarot, populos Slavorum jam dudiim procul duhio 1'acile convcrti
posse ad christianitatem, nisi Saxonum obstitisset avaritia; quibus, inquit, mens pronior est ad
pensioues vcctigalium, ijuam ad conversionem
gentilium. Nec attendunt miseri, quantum suae
cupiditatis luant periculum, qui christianitatcm iu
Slavonia primo per avaritiani turbaverunt, dchide per crudelitatem subjectos ad rebellandum
cocgenint, et nuuc salutem eorum, qui crcdere
vellent, peeuniam solam exigendo, oontemnuut.
Nepochybné i to powolné přigetj nowélio
kfesianského nábožcnstwj mezi Slowany wůhec
w Cechách a u P o lá k u zvvlášt přičjtati se mftže
té wlastnosti Slowanů, že wesmes negsau urput­
n ý nýbrž dobromyslnj, rádi přigjinagjce cizj dobré
w ě c í : toliko neustupnj býwagj tam, kde se chce
na nich dřjwe, než se přeswedčili, mermo mocj ně­
co wynutiti, — K a r e l W e lk ý založil cjrkcw 11
Sasů ; on dal Egbertowi za manželku swau přjbuznau, wnučku K a rla M artclla, sw. Ithu, a dal
mu wéwodstwj w Sasjch. Z toho rodu pošel
Otto W eliký, genž se stal Slowaniim, čjm ondy
byl K a re l Sasům (přjsnýin totiž na wjru obra?
cowatclem).
Daleko kolem a kolem se giž rozšjfila Ottowa králowská m ocnost; udatné geho ráme a
meč v ě rn é h o M arkhrabj G erona (Slow ana) wSecky geho nepřátely porazil, a kde prvvé pohané
modlám se klaněli, tu povvstal oltář, na nemž K ristowo tělo a krew k smjrcnj lidského pokolenj
se obětovaly,
Wgudo v e v laste ch Srbských,
W cndických, Hewelských a R atarských p o v s tá ­
v a l a biskupstwj, a gako gest byl Otto od počátku svého panován] na to hleděl, aby králowskau
p o v i n n o s t : C/r/avi fin ij přispěli, swedomite vyp l n i l ; zwlást pak od té doby, co w R jin í cjsar-
ské koruny gest došel, eelau swau pozornost na
to obracel, by i wzdálenegšjin národům dobrodinj
Kristova náboženstwj se dostalo.
Též P o lá ci na břelni W isly uznali Ottu za
swého wrchnjho pána (O berherr), a tak se mohlo
skrze nCg snadno státi, že když v é v o d a sám k ře s t
swatý byl přigal, prwnj biskupstwj w Poznani za­
loženo bylo. Ač ne za geden rok, z t i š t e v š a k
rvclile se stalo na wjru obrácenj Poláku, ktcřjž
pak po v še ck a následugjcj stoletj p e v n é a vCrnfi
k cjrkwi drželi. Giž (prý) tehdáž u nich povstal
obyčeg, že Šlechticové, tak gako w řjši ngmeckc
cjsařowé, ]>ři mši, an se čtlo evangelium vytasili
meče, dokazugjce tjm swau ochotnost, K risto v o
slowo i zbožjm i k r v j zastávati.“ —
Naše zdánj strany založcnj biskupstwj v
PolSte, totiž Poznaňského gest, že se wčc ta dála
ncginák, nežli o nCco pozdegi při založenj biskupstwj Pražského. Zem6 P olská nezávisela od
Německé řjse v je , než zeinč Česká, a gako se
nemůže řjci, že Otto založil biskupstwj P ražské,
tak též se nemůže řjci, že gest byl zakladatelem
biskupstwj Polského Poznaňského.
Gako ale
ejsař velm i pomočen byl k tomu, aby česká ze­
mě své wlastnj biskupstwj mela, tak též ovšem
mohl ve lm i k tomu dopomoci, by Polsko nowč
n;i wjru obrácené wlastnj biskupskau spráwau
Řasné opatřeno bylo, gsauc od Německých biskupstwj přjliš vzdáleno, a gešte k žádnému takowémii biskupstwj ncpřivtelcno, což se p r á v ě proto
tjm StastnCgi p o d a řilo ; an naopak český v é v o d a
Boleslav, ač i cjsaře i papeže na síwc straní;
měl, nesnadno toho dobyl, gesto Cecky k Rezenské
dioecesj náležegjce z nj teprw wykaupiti so mu­
sely, což sc za biskupské spráwy s\v. 'Wolfganga
konečně štastně podařilo. Ž e snad Otto bisku­
pa Poznaňského dle tchdcgšjho spůsobu inwesto■\val a geg wryswětiti kázal, a že Poznaňská stolice
Molmtskému m etropolitovi podrobena byla, z toho
sc nedá geště vy voditi, že Otto viastnomoenjm
zakladatelem a ustanowitelem onoho biskupstwj
gest byl, geSto i Pražské biskupstwj k Mohutskó
metropoli náleželo, a Cechové svého samozvvolcnélio biskupa též k cjsaři odeslali, prosjce, by gim
lio v y s v ě titi dal. ,,0 gloriosissime lm perator ct
cbristianae religionis maximě cultor, suscipe nostras clemens ct totius cleri atque populi proces,
et hune virům p e r ! omnia approbatum, nomine
Dietmarum, quem nobis in P a sto re m eligimus,
vestra sanctissiina collaudationc ct jussionc ut ordinetur in Episcopum, suppliciter exoramus. Cosmas Pragens. lib. 1. 9 6 7 . T akow éto pokorné
ucházenj v y p lý v alo patrně z v d ě č n o s t i , že na
vvjru obrácenj národowé za učně a dlužnjky n6mccké řjše sc powažowali, djlem z potřeby, že
sami wlastnjbo metropolity neměli, a w duchownj
s p rá v ě docela od Němců z á v i s e l i ; p ři kteréžto
přjležitosti cjsařowé snadno vše ck o to, co z wětšjho djlu dobrovolné bylo, a z c jrk e v n jh o ohledu
se stávalo, pod gméno p r á v a vrcb n jb o nad těmi
národy panstvvj skládati a pak v rukau držeti
v ždy h o to v i byli.
„ N o v é biskupstwj Poznaňské, gcliož prwnjm
správvccm byl Jordán, bylo podřjzeno ncypnve
metropolitovi Mohutskéinu,“ (bez pochyby proto,
že on tehdáž ten gediný v Němcjch byl) ; )5pak
w roce 9 7 0 arcibiskupstvj Dčwjnskému, též od
cisaře Otty vzdělanému, a bylo to biskup stwj urěeno pro celé Polsko. T e p rw w roku 1000
zwoleno bylo Mnezdno od Otty I I I . netoliko k
rowné, alebrž i k vyššj důstojnosti. Nábožnost
a uctivost k sv. W o g te d iu přitáhla mladého ale
^velikými dary nadaného cjsafe do onCch kragin.
S\v. W o g te d i v r a horlivostj kázati P oha­
nům svaté ewangelium, odebral se k Prašanům ,
nsa pro v áz e n od několika v ě rn ý c h společnjků,
mezi nimiž neyinladšj a nerozdjlný gelio bratr
Gaudentius (Radim.)
Když sc mu bylo podařilo s lo v o spásy v
mnohých srdcjch vštjpiti, došel milosti um řjti za
toho, gemuž zcela i ž iv byl. Gako svátého B oniíacia, tak i gcg gsau (r. 97 7 ) zabili ti, k gegichžto
oswobozcnj od věčné smrti gest přišel. I za pozdnegšjch časů geštC bylo ono mjsto, kde apoštol
Prušanu usmrcen byl, u vděčné poctivosti. N á ­
božný rytjř Ludwig z Lansc, m aršálek německého
řádu, založil tu roku 1422 kaplu a ustanovil, aby
4 knežj v chráme tom zpěvem a službami Božjml posluhovali, a aby po celý rok zpjvány byly
hodinky k blahoslavené Panně M arii a slaužena
mše ráno o 4. hodině. PozdCgi ta kaple schudla;
ale gcštft gednau napadla ve lm istra P ruského, A l­
brechta Braniborského (z B randenburku) ta my­
šlénka: „ „ S t a r é nadánj s v . nebeského knjžcte
W ogtedia zwelebiti.“ “ W š a k to nábožné usinyšlenj bylo překaženo tjm, že týž velm istr odpadl
od cjrkwe ; kapla giž se bljžila swému pádu, au
roku 1669 náramná bauře gi docela zřjtila, a
¡věšte gest poznati na břehu mořském pozůstalé
zřjeeniny.
I‘o mnohá stoletj podrželo P ru sk o w paměti
swého apoštola. Swaté gebo telo prodali pohané Boleslawowi, (synu onobo M ečislaw a, gcnž
ge počestné složil we swém sjdle w HnCzdnC.)
Cjsař Otto I I I ., gemnž W ogtech osobné byl
znám, slyšel pohnutý zpráwu o gebo smrti. Nawrátiw se ze W la c b do Němec, pntowal k wýcliodu a západu až do končin svvé řjše — k brobu
sw. W ogtecba, a k mjstu, kde odpočjwal Karel
v e lik ý , genž gešte neporušený na swém cjsarskéin
stolci sedel, drže meč we swé prawici. Bylo to
ro k u 1000, když Otto do Poznaně přigel ; gsa
od wéwodv slawne přigat putowal pak 7 mil dále
pěšky do HnCzdna, kdež kosti sw. W ogtecba od­
počjwal y. Na gebo hrobe proléwal cjsarský mlá­
denec nábožné slzy, a wyzdwihl to mjsto ke cti
sw. W ogtecba na arcibiskupstw j; Radimowi (Gaudentitis) bratru sw. mučedlnjka bylo arcibiskup­
stwj swCřcno. ,,K cž by sc to bylo zcela bez uepráwj stalo,“ poznamenal geden spisowatel toho
času ; což sc na biskupstwj Poznaňské wztahnge,
ku kterémuž dosawáde HnC-zdno patřilo.
Tehdegšj biskup Ungcr protiwil se takowému ustanowcnj, a dioeccsj zůstala gešte až do I •
stoletj pod arcibiskupstwjm Dewjnským (Magde­
burským), až pak, gak přirozenost wCci kázal;),
Hnezdnenskému podřjzcnabyla. Po wjce než osmi
stoletjcb byla i Poznaň bullau sw. otce, geuž se
zaějná: De salute animarmn (16. č e r v e n c e 1821)
na arcibiskujistvvj pozdvižena a spogcná s H něz(lucnským gcdnomu arcibiskupu k sp rá v ě ode­
vzdána.“
My dokládáme, žě arcibiskup má s v é sjdlo
« Poznani; w Hnězdně má toliko swélio generalnjho oíliciála, gménem B r o d z is z e v s k i; arcibiskup
pak ginenuge se 1) u n i n. Oba se za poslcdnjho
řasu wyzuamenali přjsnau a svědomitau p ra v o w ě rnostj, z vlášt strany smjšenýcb manželstwj.
(i.
0
pftsobenj domowa na
praivomocnosL
cjrltewnj
Od
D ra.
c. k.
professora
J o se fa
H elferta ,
cjrk ew o jh o p r á w a w P r a z e ,
a
arc i b i s k u p s k é h o
k o n s is to rn jlio r a d y , atd.
(D okonC enj.)
Z a mimořádnj, nebo wedlé naSelio názwoslowj za prozfitim nj dotíiow (quasi domicilitnn)
piohlašitge se zákoily gínenovitě přebýván) stti(liiííjcjck na učilišti. ’) W edlé základu téhož zá­
konu muž tak o v ý to dom ov přivlastněn býti také
wšciu, kdož k v u li wedenj pře aneb vygcdiuuvánj iiě»aké zwlaStnj přjležitosti u některého au-
í ) h’r. 5. §. 5. O- ile in ju r iis (17.
1 0 .)
řadu, dclšj a neurčitý Čas tam sc zdržugj, kdež
sc gcgich záležitosti wygednáwagj; éeledjnům,
nenž za strawu, neb za mzdu aneb za obé slaužj;
delnjkům, kteřj sc na dclšj čas, k* j). na cele
léto někam do práce odeberau, a pročež čas od
Času do swého domowa sc nawracugj; ředitelům
d jlen , řemeslnickým towaryš&m a pomahačům,
fabrikantům, obchodnjkům a umělcům ; nágemnj*
kum hospod, dworu a g. ; nemocným a nfigakým
tělesným neduhem skljčeným, kteřjž pro wvliogonj swe dlauhotrwagjcj nemoci neb tělesné wady, gako gest slepota, hluchota, němota, anel)
pro podstaupenj nCgaké nebezpečné operacj brní
do nemocnice neb gincho lečicjho ustawu, anel)
za lékařem na
tlelSj
čas sc odeberau , osobám,
kteréž buď skrze wognu, neb
ze
strachu
před
morem a gin au nákazau, aneb že gim. gcgich obydlj wyhořelo, na giném bezpečném neb ginak
gim přjstogném mjste na tak dlaubo sc nsadjj
pokud ncbczpečenstwj neminulo, aneb gcgich obydlj wystawCno ncnj< Naproti tomu ncinuž za
prozatiinnj domow powažowáno býti zdržowanj se
Avozatagů a lodnjků
na onom nijste,
kde
gsau
swůg náklad nakládali aneb s k lá d a li; poStowskýcli
konduktorů na poštowskc stacj aneb kaní gsau
poStowský
avuz
doprowodili;
a tjin méně
zdržo-
Avánj sc kupců w něgakcin městě na trhu, pokud
trh trwá.
Co do
opodstatněn) cjrkeWnj prawomocno-
sti, má prozatiinnj domow sc skutečným stegne
pňsobenj. T o se s cjrkcwnjm nstanowerijm za,,isté dobře snásj.
Ncbot prawomocnost biskupu
a fa rá ři wztahuge se na wčtšjm d jle g e n n a ty wčřjej, kteřj w gegich ilioeccsj aneb osadě skutečné
jujtomuj gsau; aby se tedy nesčjslným obtjžjm,
zilržowánjm a giným ncsnázjin wyhnulo, musj
wždy bydliště za prawidlo slaužiti, byt i domo­
čeni nebylo. P ro č ež může prozatjmnjmu domownjku wšemi cjrkewnjmi přjsluhami, ani ohlášky
a oddawky newygjinagjc, toliko farář gelio prozatjmiijho domowa poslaužiti, gakož i pauze o11 cn biskup, w gebož dioecesj se tento prozatjm nj doniovv nachazj, geg od cjrkewnjcb ustanowenj dispeusow ati, a w cjrkewnjch rozcpřjeh a
pro cjrkewnj přestupky geg sauditi. T oliko wyswCtiti nesnij biskup nižádného prozatjinnjho domownjka, poněvadž, gakž gsme giž swrcliu byli
powčdeli, p ři zinčnCném bydlišti biskup, ratione
domicilii k udelowánj swCcenj tehdáž teprw wlastiijm biskupem se stávvá, když ordinandus přisáliá, že napořád v dioecesj přebýwati h o d l á ; gakowauž přjsahu prozatjmnj domovvnjk nikoliv slo­
žití nemůže.
T ato posud uwcdcná působenj domowa tr~
wagj tak dlauho, pokud domow t r w á ; gak mile
tento přestane, zaniknau i onano. K te ra k domoiu
pfestáwrí, wysvvitá z toho, co gsme byli o gelio ojiodstatnCnj řekli. Gakož k opodstatnčnj domo­
vu dwogjho konánj gest třeba, telesnjlio totiž a
iluchownjlio: nápodobné sc opodstatněný domow
dwogjm onomu na odpor čeljcjm gednánjin rušj ;
domownjk musj sc totiž z mjsta swého posawádJijlio o bý\vánj s tjm určitým úmyslem odebrati,
žc tam giž p řé b ý w ati ncljudo. *) K d o ž stí bez
takowélio úmysl a z m jsta swého oltýwánj odebé,
ve, netrať)
dom ow, 2)
a
powažugc se toliko za
n e p řjto m n éh o . 4) T a k t é ž n e tra tj d o m o w , kdož
sice úmysl má se pře ste b o w ati, a geg třeba i
austne aneb pjsem ne p r o n e s l , posaw adnj wšak
swůg domow p o tu d n eo p u stil, nýbrž skutečné
sc w ntíiu gešte nacbázj. Oba trw agj napořád
p o d tau té ž posaw adnj cjrkew n j praw om ocnostj, a
posawadnj biskup a f a r á ř wykonawagj gi nad
obtíma we wšecb strán k á ch . G a k mile ale o 1)6
nadzmjntíné w ým jnky se sliodugj: nuzj 1 bned
gegicb cjrk e w n j p ra w ó m ó cn o st — le č že gim
záko nem gcšttí ntíkteré cjrk e w n j konán} powol e n o gest, g ak o n. p. když odstehowaný^ osadn jk
11 a m iste swélio now ébo p řcbýw ánj p ře d u-
plynu tjm šesti týcbdnú odd án býti ma, že gcg, i
fa rá ř gelio dřcw n egšjbo dom owa olilásiti masj,
a p ra w o m o en o st f a r á ř e tobo m jsta, k d e se byl
přesttíbow anee usadil,
započne
s p rw n jin
oka-
inžcnjm to h o to u sazenj sc, S tjm se dobře snaieíij ra k a u s k é zákony, k te ré ž zmCnu domowa 1
tehd áž připauštCgj, když p od dan ý, nczgednaw sohe p rw é od swé dosaw adnj w re b n o sti řádnclio
w ybostenj, giné m jsto za stálé swé bydliště zwo] j ; * ) oni w cjrk e w n jm ohledu nen j giž prwnCg8],' nýbrž nynCgšj swé ducliownj w re b n o sti pod­
ro b e n . S am o sebau sc ro z u m j, že se to pau­
2) F r . 20. T) a d ^ n n n ic ip a l. 3) F r . (9. §. 2.
* >»**
(5. 1.). 4) F r. m . §. 1. f r . 199. p r. I>. tle V. S . (5".
1 H.) cóusl. 7 . C. de inóolis. 5 ) V té o r s h j ilehrcl ode dne 25. M«"
gc 1832. ( W a y n e rs J u n i - f íe ft . 1832. S. 251.)
d is
ze osob
v ě ř je j c h
týká, gcnž gsau swůg domow
zm ěnili; na wěci se to nikoliw new ztahuge. P r o ­
čež n etrp j p ráw o d es á tk u a giných poplatků w z
poluostj a dom ů i p ř i zm ěněném d o m o v u n iž á ­
dné ugmy, a tudjž, h led jm e-li z á ro w eň na osobu
a na v ě c i ,
farářů mjti.
muž gcdin ý
D o c e l a . g in ák
v ěřjc j
n ařizu gj
wjcc
biskupů a
p ra v id la
oh lášek a
oddawck \ve v é v o d s t w j S aso - A lten b u rsk é m , co
se tkne m jsta ohlášek tak to u s t a n o v u g j c e : že
zasnaubenci negen 11 a swé faře, nýbrž i n a fa ře
swýcli. rod ičů
gichž
aneb
o n ěc h
hlaw
ro d in , bez ge-
p ř i v o l c n j oblášky se státi nem ohau, o h lá ­
šeni býti musegj ; a sice že r/) po s m rti otcowě
narozené, p ak nem anželské a n eu p ráw n ěn é děti,
kteréž
wlastnj
čině aneb
swůg
domow m agj, na faře m at­
dedow ě, byt giž i m noh á lé ta o dtam ­
tud v z d á le n y byly, pak li gen ro d iče aneb gegich
náinCstnjci p ře d ro k e m gsau n e z e m ř e l i ; b) mimo
manželstwj z p lo ze n j, p o k u d gsau n ěkde swůg
wlastnj d o m o v n e z a r a z i l i, bez ohledu na čas
svého v z d á l e n j , musegj 11 a fa ře m jsta swého
narozenj o h lášen i býti, p a k li sv ý m i ro d iči ginélio d o m o v a gsau nedosáhli,
njcli ro d ičů neděgj
c ) N a fa ře nevvlastd) Z d r-
se nikdý oblášky.
žuge-li se o tec zasnaubencůw v službě aneb w
giných zá ležito stech na 'ginem m jstě, kainž zasnaubenec nik dý n e p ř i š e l : konagj se oblášky w
matčině bydlišti, kd ež byl v y c h o v á n ,
e) Osoby,
kteréž se mimo swé zákonem opodstatněné by­
dliště, nebo mimo d o m o v s v ý c h rod ičů neb gegieh n ám ěstnjk ů k v ů l i studijní , neb gakožlo
Č aso p is p ro K atol. fluchon*. XT. 1 .
6
řem e sln íč tj
towarySowé,
v o g jn o w c ,
žandarm ovc
a t. (1. na gcdnoin m jste, ai i u sw ych přjbuznýcb, celý r o k zdržugj, n a b y v še tjin p r a v a osadn jků , musegj na té to fa ře , i na fa ře s v ý c h ro.
dičů oh lášeni býti. f ) S p o le čn é bydlenj zasnaubencňw
zaný
před
oddaw kam i, g akožto zákony zaká­
p o liceg nj p ře s tu p e k ,
nižádné změny.
sc ohledu, když
odtam tud se
nečinj
z obled u fary
g)
N a mjsto n arp zen j nebere
rodičow é zasnaubcncu p ře s rok
o d eb rali, a ginde sobe domow zřj-
dili, aneb když zasn aub enec po s m rti r o d ic u po­
slední r o k p ř e d oddaw kam i se tam n ez držov a l.
— O blášky ovdow C lých aneb ro z w e d e n ý e b dí<.j se
na faře ro d ič ů , gelikož tito k tomu swé
s v o le n j dagj, i na oné fa ře, kde gsau za swélio
p ře d e š lé h o m anželstw j žiwi b y l i ; pakli gsau se
ale
odtud v y s t e h o v a l i ,
musegj se zde gen teh-
dáž ohlásiti, gestli čas sm utku n e v y p r š e l. b)
O c -li kdo k znične swélio bydlišti: buď záko­
nem , bud v rc h n o s t] v á z á n : dosazuge gclio úmysl
buď t a k o v ý t o zá k o n , buď v r c h n o s t zm ěnu tuto
poraučeiijcj. T a k n sta n o v u g c v r c h n o s t bydliště
od sauzenýni zločincům a v y p o vC zencům , zákon
p a k m an ž e lk á m .
Co se m an že lek z v lá š tě týče,
ony gsau giž m anželstw jm , genž gest consortium
omnis vitae, z a v á z á n y , m anžela do gebo přjbytku
n á s l e d o w a t i * a nad to i zák on to v ý s l o v n é přikazuge. 7) W y g im k a se stáw á to lik o ])ři odsauzenei, k d ež tre s tn j zá k o n o d árstw j společné obý6) W é w o d sk ý r e s k r ip t w S a só - A llc n lm ť h i ode d n e 10. zórj
1S30. §. IR. 7) C m ,. 3. Ctuls. X I I I . <(■ 2. K niha m M s k ý c h zii-
Iímiu §.92,
wánj zamczugo, gako \v R a k a u sk u , kdež i segitj se
a společné ro z m la u w án j, tjni wjce pak obcow ánj
s odsauzeiicem zakázá n o g e s t * ) ; p ak, když g est
cizozemce) a žena to p ři zasnaubenj ncw čdcla. ")
W R a k a u s k u nesinj ani osoba, k te rá ž se s w čdoinjin a s w rclinostenskýin pow olenjin za cizozem ­
ce prow dala, to h o to swébo m anžela do cizjch zeinj n ásledow ati, p o kud nebyla o zw láštnj dow oIcnj
k
w ystehowánj z a k ro čila
a ge obdržela. lu)
Go-li m anžel n ew ybn utelným i ok oličn ostm i nucen,
do cizj země p rc h n a u ti, a m an želka gcg n echce
následowati : nem ůž k tom u p řid rž e n a býti. ]1) W
Rakausku nesmj m an želka m anžela
tak é t e n k rá te
následowati, když 0 11 se bez dowolcnj do cizj z e ­
mi; wystčhowal, gelikož takow éto libow olné wv*
stčhowánj zakázá n o gest,
a tudjž by
m anželka,
kdyžby gcg n á s l e d o w a l a , s njin íiárowcíi z á k o n
přcstaupila, k čemuž gi consortium omnis vitae
nikoli ncw jžc. A ni nenj m an želka n u ce n a m an­
žela následow ati, když se byl ten to gak o ž to cizo ­
zemec wr R a k a u s k u u sadil, napotom ale pro fiwá
přečinčnj ze zeniô wypowčzen b y l; n ebo l g e - li
ona w ra k a u sk ý eh zemjcli n aro zen a , stawj se aj
zákaz wystehowánj na o d p o r ; pakli ale c izo k rag an ka gest, muže pro p řeciněn j manželowo o roz w ed enj
od stolu a lože u a s t u p o w a ti .12) B y l-li nianžel t o ­
liko z n č k te r é b o m jsta wypowčzen, aneb do oiné
prowincic poukázán : te n k r á t e nenj m a n že lk a tc
8 ) Kniha treslnjcll zákonu / . d jl. § § . 1 2 —
12,
g)
14. I l.d jl.
A rtj. ran. 4. caus. X X X I V . q. 12. a p p . io ) D w o r sk ý
dakrel ode dne T I . p ro sin ce ISf í. 1 1 ) C an. 4. caus. X X X I V . q.
'. 2 . 1 2 ) Kuilia m ěstských z á lo h u §. 109.
p o v in n o s ti p ro s ta , gcg ilo geho now cho domowa
n á sle d o v a t!. R o v n ě ž nesm j v R a k a u s k u nižádná
za v o g j n a na d o v o l e n é sc n acbázegjcjho aneb
za invalida provvdaná osoba muže svvélio náslcdov a t i , když onen k s v é m u pluku, ten to
¡mk k re­
servuj divisj, aneb k nfigakc giné v o g e n s k e službě
p o v o l á n g e s t ; ano k a ž d á n e v ě s t a t a k o v é h o dowolence nebo vvyslaužilce, musj se n a p ř e d zvláště
upsati,
žc dom a zůstan e, kdyby
gegj m anžel 11 a
službu p o v o l á n b y l . 13) B y lo - li sv ate b n j.n i smlauv a m i u s t a n o v e n o , že m anžel tam o b y v a t i bude,
k d e m an že lk a d o m o v e m g e s t : p ře d c e m á man­
ž e lk a
dom ov
tam , k d e m anžel p ř e b ý v á , gelikož
do bydliště m anželčina ženjoj
stě n o v ý
dom ov
se muž v tom mj-
s ta n o v u g c pauze mocj s v é 0 -
s o b v , a n ik o li mocj m anželčiny osoby, a tudjž
d o m o v m an želčin n epřigjm á. A niž gest 11111 to
na p ř e k á ž k u , když napotom z
te n to d o m o v
důležitých přjčin
zm ěnil, když 11 a p řjk la d něgaký au-
ř a d obdržel. I teh d áž , kdyby m anžel bez přjčiny
te n to d o m o v opustil, a n o v ý na t a k o v é m rajsté
si z ř jd il, kdeby ž iv o tu , z d r a v j a s v o b o d ě man­
želčin ě nebezp ečen stw j h ro z ilo , musj ona za njm
ajti. S k la m a n á smlauwa, ba ani h ro z je j to to 11 cb e z p e č e n s tv j nerušj p o v i n n o s t spo lečn éh o
obco-
vvánj, p o n ě v a d ž m an že lk a s ljb ila , žc s manželem
v š e c k o , buďto dobré anebo zlé, a p r o t i v n é až do
sm rti svvé snášeti a trp é ti bude, a p o n ě v a d ž kano­
13)
N n ř jz e n j
ode dne ‘29. z ú r j 1777. §. 9.» otle dne 20.
n o rn 1780. §. '20., ode dne 3. dubnu 1781., 15. nunje 1785., 14.
z á ř j a 26. listo /iadu 1790., 10. č e r m in 1812. §. 35. lit. «. d.
§ . 38.
práwo ani
n ic k o
to neschwaliigc, pukli m an želka
j z pfim ušenj utjkagjcjho m anžela tlo cizj zeiuč
jiciiáslediige. H)
U s a d j- li se kdo, ¿¡,iž domowem o p a tře n ý , na
nčgakém giném ínjstC, máge úmysl tam zůstáw ati
a nechtígc se
p rw n jh o swélio
domovva zliostiti,
opodstatňnge d r u h ý dom ow .
T o se můž tak to
s tá li: buďto, když gednu částk u r o k u w gednoin,
dnihau p ak w druhém domowu se zdržuge ; nebo,
když gakožto m agitel statk u we dvvau státec h,
wcdlc v ů l e swýcli zemCpánů r o k anebo čá stk u
roku w gednoin, dru hý pak r o k aneb částk u r o k u
w druhém
přebýw á;
nebo když p o l o v i c e gelio
rodiny v gednoin, d ru h á p a k w druhém se nacliázj ; anebo k o n e č n é když na ohau mjstecli k u |M'ct\vj aneb h o s p o d á r s t v j má, k wíili čemuž dnes
zde z e g tra onde se n acházj, 11 a obau pak m jstech
domácnost zřjz e n a u máge. ,s) K u p c i v š a k , genž
na n č k te ré m
m jstě buď s tá lý
k rá m
aneb djlnu.
magj, nemagj tam giž p ro to swíig d o m o v . —
Muž se i s t á t i , že o s o b y , k te ré ž p r á v n j nutnj
domov
mow
\vá.
magj,
mjti
Kdo
mimo
moliau.
totiž do
wstaupj, d o sáhne
ten
Tak
i
se
giný sk u tečn ý
w og en skéh o
práv n j
do-
wogjnfun p řih á z jstav u
nucení:
nutnj domow, a n etra tj
swélio posaw adnjho d o m o v u , chceli geg po wystau]ienj z w ogenského s ta w u p o d r ž e ti. T e n t o domow t r \vá wedlé w o g ensk éh o doinowa neu stále ; což se
14)
Can. 4. caus. X X X I V .
/i'. '¿7. §. ‘2. I). ad munici ¡ml.
7.
1 2.
15) F r. 5. fr .
6. §. 2.
m
tjm p a trn é g e v j , že v o g j n v e š k e r u ewau mohowito st w p rv n j n i s v é m domowu ponechaw a, nedage
gi wogenským aiiřadům v o p a t r o v a n j , a že se
tam v ž d y 11 a d o v o le n a u o d ebjrá.
I kdož dobro­
v o l n é do v o g e n s k é h o s t a v u v s tu p u g e , muže swug
s ku tečný d o m o v p o d rž e ti, m á-li tam nCgakau used^
lo s t, a n e h o d l á n i p ři v o g š te n a p o řád zustati, nýbrž
opčt do občan skéh o ž i v o t a k s v é m u předešlému
zamCstknánj n a v r á t i l i se zameyšlj.
se muže p o k lád ati, že úplné
T o l i k o o tom
k v o g en stw j nalež],
k do ž ňcmage nižádné used losti, sám se za zawdá­
v e k na wognu dá.
S tjm se i zá k o n snasj. 1 ) —
D le v ý s l o v n j h o z á k o n n jh o n a řjz e n j 17) magj mi­
mo práw n j
nutný d o m o v
s k u tečn ý d o m o v
také
v ě z ň o v é , p a k li gsau g aký p ře d s v ý m uvezněnjni
¡ „ c l i ; oni geg p o d r ž u g j , p ro to ž e úmysl magj,
někdy po s v é m o sv o b o z e n j na to mjsto n a v r á t i t i se,
k de íísau bvli g a t i ; a pro č ež t r v á tam ustavičné
gegieli d o m o v , kde se gegich gměnj nacliázj.
S v č tš jin gegtĎ p r á v e m p řin á le ž j dru hý do­
m o v , skutečný a v l a s t n j totiž, oněm osobám , kdož
irsau někde pro z atim n j d o m o v o p o dstatnili. N e­
boř p ři p rozatim nj ni d o m o v u chybj aumysl, na mjste to m n a p o řá d setrw ati ; nýbrž k aždý prozatim ­
nj (lomownjk c h o v á to p ř e d s o v z c t j , žc s v ý m ča­
sem, po skončeném p o řjze n j aneb po dosaženém
a ucelu s toho injsta se o d eb e re, a do s v é h o prwnjlio
bydliště se v r á t j . W ý m j n k a muž p la titi toliko 11
s l u ž e b n ý c h osob, ře m e s ln ic k ý c h to v a r y š ů a u lidj
tn )
tud
F r. 23. §.
1. futl-
řV. 23. §. 3. F r. 27. §. 3
podobného d ru hu, pukli giž r o d ič o v s k é moci ne~
podléhagj, a p a k li nižád n é inagetuosti neinagj, a
tudyž sc doinnjwati nelze, žeby úmysl niCli, nčkdy
do swélio p ř e d e š lé h o domowa se naw rátiti. Odebcrau-li se takow é osoby w tétéž v la s tn o s ti stawu
swélio s mjsta swélio prozatiinnjho domowa : opodstatíiugj 11 a now ém nijstC opDt gen prozatim nj d o ­
mow, a bytby to i mjsto gcgich prwnSgšjho obýw ánj, aneb mjsto gieh naro zen j bylo.
T á ž e m c - l i sc , k t e r é duchow nj praw oinocnos ti m agitel dwogjho dom owa p řin á le ž j, musjmc
iiCgaký r o z d jl ěiniti. K d o má dwogj do brow olný
domow, p o d lé h á dwogj duehow nj p r a w o m o e n o s ti;
každý f a rá ř a biskup přishibuge w ončch c jrk e w njch w ýkonech, k te ré ž se byli za čas zd ržo w án j
sc tohoto dwogjho dom ow njka w gcgich osadě událv, a gcgiehž au čiuek se pauze n a tuto osadu
vztahuge. P r o č e ž geg může každý biskup k. p.
od e jrk e w n jh o p řik ázanj postu dispensow ati, leč
toliko p ro swau d i e e c s j ; dispensj w m anželstw j
má gen teh dáž p latn o st, u z a v j r á - l i sc w dieecsj dispensugjejho bisku pa •, u zaw jra-li se w d ruhém , w g i­
ne dieecsj p o lo ž e n é m d o m o v u : tra tj tato dispensj
weškeru platnost. T a k tcž magj ohlašk y pauzo we
farářovi! osadí; p latn o st, gsau v Sak postačitcdlne,
když dwogj dom ow njk v osadí; tc, kde se o h laš­
ky staly, š e s t týcluluů přebýw al.
Ghlašugjcj f a rá ř
také o d d á v á , zd ržug c-li sc ohlášený za času swýoh
oildawek gešte n a gebo farnj osadě. O de bral-li se
do druhého d o m o w a : neinagj w p rw n jm domowu
účin cm' ob lášky nižádné p l a t n o s t i ; aby tam mohl
oddán hýli, musj tam také ohlášen by ti.
A b\ se
otldawky
na
nčgakém
třctjin
m jste
stati
mo-
hlv, k tom u zplnom ocňuge onen f a r á ř , w geliož osadě ženich tu
dobu b y d l j , kdy se
oddaw ky státi magj. Z]»lnomocn6nj z gedné těch­
to dwau farnjeli osad do druhé, g est gen tenkráte
tř e b a , když sc oddaw ky bez o pak ow ánj
w gedné
la rn j osadě p ro šlý ch olilasek w d ru h é osadě stati
m agj. P r o č e ž může ten , kd o ž se obyčegne toliko
zimě Av mCste, av lete p ak na AVcnku zdržuge,
heze wSech p ř e k á ž e k ta k e av lete \ac meste ohlášen
av
a o d d án b ý t i ; aniž smj f a r á ř ,
av
gehož osadě oby­
čegne léto trá w j, nCgaký o d p o r činiti.
Oddawky
ta k o w é h o dwogjho d oinow njka Avtahnau se do ma­
t rik y
oné
farnj o s a d y , kd e
sc
staly,
a niko-
livv ta k é z á ro w e ň do m atriky druhé wlastnj
farnj osady. K ord in ac j posléze nem á každý
z ob au biskup ů r a tio n e dom icilii p rá w a , nobrž
pauze t e n , gemuž o rd in an d u s přisáh n e , žc av gelio
diecesj n a p o ř á d p řcbýw ati hodlá.
W š e to má i tehdáž m j s t o , když sobe n i ­
kdo prozatim nj dom ow opodstatnj, a při tom přede
swůg domoAV podržj.
Ž e av R akausku,
týkagjc sc o h l á š c k , mjsto prozatim njho domowa
wlastnj
za
ono mjsto se p o k lá d á , kde sc ohlašky djti
srow nánj s lo w , této weci sc týkagjcjch paragrafu knihy m ěstsk ých z á k o n u , s
o n ě m i , k terá ž saudnj a u ř a d wyznačugj, při kte­
rém ž sc w z n ik lý spor av m anželstwj w é sti, a od
k te r é h o ž sc prohlášcnj za m rtw ého onoho choti
magj, wyswitá zc
státi má, o k terém ž giž dawný čas nižádné znám o­
sti nenj. 18)
18)
K n ih a m ě s ts k ý c h z á h o n u § § . 7 0 — 7 2 .5 s r o w n a j
s.
M á - li v o g jn aneb w.Czcu mimo práw nj nutný
doinow gcšte skutečný d o m o w : p ře s tá w á p ro z atjin
cjrkewnj p r a v o m ocnost s k utečn é h o d o m o w a , a
nastupuge pauze p raw o m o cno st práw njlio n utn éb o
domova.
To
se též v z t a h uge na o hlášky a od-
davvky w c z ň ů , p o k u d \ve swé v a z b ě do s t a v u
manželského v s ta u p iti sinegj ; gakož w R a k a u s k u
wCzfnim prw nj třjd y sku tečn é d o v o le n o gest. 19)
Olilášky a o d d a v k y p řin á le ž e g j m jstnjinu d u c h o v njmu s p r á v c i k riin in áln jh o p r á v a , a to lik o ohlášky musegj se ta k é n a m jstě s k u tečn é h o d o m o v a
telidáž státi, když se v ě z e ň gcšte šest týeb dnů
před oddaw kam i v m jste k riinin áln jho p r á v a n cnaclrázj.
Z h o s t j - l i se
mowa,
nčkdo
n e o p o d s ta tn iv
sw ého
p o s a v a d n jh o do­
žádného n o v é h o : stane sc
pnhdoivačem (V agabundus).
T a k sc n a z ý v á v
jiniwnjin slohu, kdož dom owa nemá. 20) Potulo-
wač nenj to lik g ako lu la c n ebo li t u l á k ; n eb o t
toto pogm enow ánj značj v o p o v rž e n é m smyslu
takového č l o v ě k a , k te r ý ž se beze wšeho zam ěst­
nán) po
zemi t a u l á , sobe
pauze hanbu p lode a
občanské s p o le č n o s ti n eb e z p e č e n s tv jín a Škod au
lirozc : an p o tu l o v a č ( w smyslu od nás p řig até m )
také pořádným a dobře zachowalým mužem býti
muže ; mimo to muž něk d o domow m jti, a p ř e d ce tulačcm býti, an p o t u l o v a č nikdý doinowu n e ­
97 «. 112. W iz .
/V«//. 1S 18. S .
§■ 23. lit. c. K.
Iml. fr. 4. §. 5.
Schusfer's theor. jtract. Comment. zum l . G. li.
367. lit. b. 19) K niha Ircstnjch zákonů /. d jl.
m. z . §. 61. 20) F r. 27. §. 2. D. ad numici1). dc damno infeclo (39. 2 .).
má.
T a u mCrau
íionj -potulowač to lik co zbělí
( D e s e r t e u r ) a u běh ljk (F lü c h tlin g ). Z b ěhem gest
onen, k do ž byl swau k o ra u b e w k ř iv o p ř js e ž n e op u s t i l ; ubehljkcin ale , k dož p ř e d mocným rame­
nem s p ra v e d l n o s ti u b j b á ; oba p a k m ohau w brzce
po swéin w z d álen j, snad giž p ře d p rchnutjm sobí
potaginu w y v o le n ý d o m o v o pod statniti. Potulow ači stanau se
te p rw t e n k r á t e , když žádného do­
m o v a nem agj, nýbrž když d o m o v wyhledávagjcc
po
zem i se potulugj.
Rovněž
nenj
tolik co
s w ě lo b ě žn jk (U m h c rla u fc r), k te rý ž máge pevný
d o m o v beze wšelio u rč ité h o sm ěru, p au ze po tě­
lesn é ro z k o š i a po n ičem no stech s v ě te m helia, a
co
z a h a le č , k te rý ž
povin o v an é
p rá c e
giž ga-
k o ze z v y k u z a n e d b á v á , p ř i tom v š a k staly do­
m o v má, an zatjin potulow ač bez d o m o v a za svým
u s ta n o v e n ý m cjlein se žene, gak toho gelio pracc
požaduge, aby se wy ž iv il, a o bčanské společnosti
užitečným stal, B a ani nepobu dou (U n s t c tt c r ) , ne­
m ůžem e p otu lo w ače n a z w a t i ; nebol p o tu l o v a č gest
gen t e n k r á t e nepobudau, když
se skutečné
potu-
l u g c ; což se ale wždy n e s t á v á , gelikož mnohdy
n ě k o lik le t na gednom mjste p o b ý v á , n e u č in iv gc
sobe domowem ; an n a p ro ti to m u mnozj lidé stálý
d o m o v m agjce, pře d ce welmi n estálý ž i v o t v e ­
da«, gak o k, p. k upci, k r a m á ř i, ccstugjcj hudebn j c i , k te řjž za swým obchodem a wýdelkem
gdauce, skutečné se potu lug j, to gest, oni gsau
dnes zde, z e g tra giad c, a magj p ře d c e stálý do-
111 o w.
N a d potulow ači neprjstogj řádným způsobem
nižádném u fa rá ři a biskupu p ra v o m o c n o s t, gelikož
tuto pauze gen domow np odstatůuge. PonBwadž ale
potulowači, p okudž gsau audy c jrk w e , row nčž ducliownj jívawomocnosti podléhagj, 21) a n áslcd o w íiC beze
wšj
duchownj p raw om ocnosti býti
ne-
jnoliau; smCgj gi aspo ň m im ořádně n ě k te r é du­
chownj w rclm osti prow ozow ati. T ý k a g jc se b i­
skupa,
w geliož
diecesj
se
potu lug j,
zde
nenj
mnoho zjioru ; nebot gak inilitně z diecesj, kdež
gsau se byli n arodili, aneb kdež dřjw e p řebý w ali,
av\kročili, w y k ro č ili z á ro w c ň z praw o m o cn o sti
tamřgšjho biskupa, 22) a wšedše do nowe d iece­
sj, wešli též w p ra w o m o cn o st nowélio biskupa.
S tjni se snásj negen
biskup
žádný
ta o k o ličn o st, žc
praw o m o cný
wýkon
w
ccsj n řcdsew zjti nesmj 23) : ný brž i to,
n ižád ný
cizj
d ie -
žc z á k o -
nowé stanowugjcj způsob jiráwnjho p o k ra čo w án j
a pokuty za p ře č in č n j, i na ty sc wztabugj, kdož se
w in jstecb ončcli, k d e ž zák o n o w é tito p latn o st magj,
kratinký čas, tř e b a gen gako pocestuj zdržngj, 24)
a ]iak žc z ohledu ínanžclstwj snCin T r i d e n t s k ý
tuto praw om ocn ost bisknpňin wýslownč p ř i ř k l , 25)
Atak m olinu p otulow ači biskupské praw o m ocnosti
podléhati, ncgsauce n ikde osadau, p ro to že den co
ilcn osadu
mCnjce
býti nemohau.
nižádném u
fa rá ři
p o d ro b e n i
P o tř e b u g j-li tedy potulo w ači n6-
gakébo w ýkonu biskup ské p ra w om ocno sti,
nesm j
geg wvgjinagc ' o rd in ac j
biskup
žádný
giný, leč
*si.) Conc. T rh l. sess. H . c n p . 2 . de Sacr, pocnit. 55) C ap .
2. da nm stit. m
( 1. 2 ). 53) Can. 7 — 9. caus. IX . q. 2^
ctní. 2. caus. ead. q. 3, cop. un. de foro compet. in Cleni. (2. 2.).
24) Cap. 14. de foro compet. (2. 2.) cap. 1. § . 3 . eod. in 0,
(2. 2.) 2 5) Conc, T rid . sess. 24. cap. 1. de rc f. m air .
té tc ž dicccsj wykonati. C b e e -li sc potulow ač žen iti, a p o tře b u g e -li něgakau dispcnsj, inusj o ni
u toho biskupa p ro se b n ě za k ro č iti, w geliož diecesj se práw č zdržuge a ženiti bodla. Obdrže­
n á dispcnsj tra tj ale p la tn o s t, p a k li p ř e d swatb au do giné
dicccsj p řc g d e .
N e b o t biskup nc-
jniiž ničehož ustano w iti, coby w giné dicccsj
p la tn o s t m e lo ; a p ro to ž g est p la tn o s t udělené
dispensj gen n a geho dicccsj obiuezena, a vestaw á w giné d icccsj. W r a t j - l i sc po tulow ač nazpat e k , nabýwá o b d rž en á dispensj opet ú p ln é plat­
nosti, byt by giž onen bisk up , genž gj byl udělil,
n ew ládl, nýbrž giný na gcho m jste b y l ; protože
AVšickui c j r k e v n j w ýkonow é nikoli od osoby, ný­
b rž od auřadu, dispensj p ak o b z v lá š tě nikoli od
b isk u p a, nýbrž od o rd in a r iá tu p o ch á zcg j, kterýž
t e p rw po zru šen j bisku|)skc stolice spolu zanikne.
Co sc týče obyčegných f a rá rs k ý e h prjsluli,
takow ýini p řislu hug e potulow ači o nen f a r a ř , w gcliož osadě se práwe nacházj. N e b o t gelikož staw
po tulo w ačsk ý žádným cjrkew njtn pře stu p k e m nenj,
a tudjž
potulow ači z p o d jlu
ducho w n jch statků
c jrk w c wymrštCni negsau : musj gim každau^ pij
slubau poslauženo býti, k te ré ž p o tře b u g j.
tak o w é
přjsluhy
f a r á ř osadě
té
w každé
osadě
Ž e ale
s p ráw ein
gen
p ře d s ta w c n ý w ykonáw á, a potu­
low ač žádného wlastnjlio f a rá ře n e m á : . m ů ž e inu
gimi onen f a rá ř poslaužiti, w g ehož osadě sc práwft
n a c h á z j .26) T o l i k o p ři o b láčk ách a oddaw kách gpst
f a r á ř po n ěk u d obinezcn, nem o ha ge dřjw c předscwzj-
26)
Cap. 5 . de ¡mrochiis (3 . 2 9 .).
j
ti, pokud se na bližSj ok oličnosti p otulow ačow y pilné
nebyl av\ptal, a po odeslané o tom zpráwft k o r diiiariátu, od to hoto p ow olcnj k tom u nebyl ob­
držel. r‘) P o n ew a d ž totiž bližgj o količn o sti po tnlovvaeů méne powedomv b ý w a g j , než ř á d n ý c h
osiulnjků: musj se wšem ožne h le d e ti tom u neb e zpočcnstwj uiijt,i, aby sc takow ý po tulo w ač n eo d dáwal, k te rý ž giž od dán gest, a od žiwého posud
choti odešel. Z a n e d b á n j té to p r o z ř e te d ln o s ti n cruSj sice platn o st m anželstw j, n c b y l-li g in ák potulovvač giž ženatý, anebo n eb y lo -li nižádné gine
platné p ře k ážk y : leč
duchow nj spráw ce , k te rý ž
»■(>»■ takto p ře k w ap cn e oddáw á, činj sc wclmi t ř e ­
štil hodným. M jn j-li potulow ač s doinugjcj osobau w s ň a te k w egjti : musegj sc ob lásky we farnj
osadC,
w k te ré ž
sc
po tulow ač práw e nacházj, i
vc farnj osadě domugjcjlio zasnaubence s t á t i ; o d dáwati sinj ale gen ten to , gelikož pauze on gest
řádným wlastnjin duchownjin spráw ccin dom ugjojho zasnaubence, k te rý ž wedlé T r i d e u t s k é b o sn ě­
mu oddáwati m á ; potulow ačow i gest gelio m jstnj
duchownj sp ráw ce gen g ako z nauze dán, k te rá ž to
iiauzc za n ik n e , gak mile se zde g iný duchownj
spráwce se swýin práw ein nacházj. N a c h á z j-li se
doinugjcj zasnaubencc u potulow ačc, a n e c b te l-li
by se pro u še tře n j w ýloh do swé řá d n é osady o debrati : tehd áž musj řá d n ý duchownj s p rá w ce fa­
ráře potulow ačow a k oddaw kám zplnom ocniti. —
W R a k a u s k u musegj a k a to l j c i , k te řjž žádného
určitého dom owa nemagj, w ncybližgj m odlitebnici
57) Conc. T r id . sess. 24. cap. 8. de reform .
swébo wyznánj, a w k a to lick ém fíirnjm chrámu,
kdež sc práwC
nacházegj, ohlášeni býti. ín)
W
P r u s k a degj sc ohlášky takow é osoby, k te rá ž byla
domow swých rodičuw opustila, nczwoliw ši nižá­
dný giný, wc fa ře, k u k te ré ž gťgj rod ičo w é přiv t ě l e n i g s a u . 3")
Co sc působen]
n za w řenébo
manželského
stíatku potulowačovfa na domow dotyce, tušjm, že
k e bezw ým jncčne tw rd iti, žc m an že lk a potul (ma­
č i na každé m jsto, kam k o li sc ten to o d eb e re, misícdo w ati pow inn a gest. N e b o t pokud p ře d uzaw řcnjin sň atk u m an želského p o tulo w ačský stav?
swébo žcniclia z n a la : zw olila geg té ž spolu pro
sebe, a giž geg gako n a p ře d na sebe p ř i g a l a . 3I)
N c z n a la - li geg, nem ůže se gj owšem w ýčjtka či­
nili, žehy žiwota způsob swébo m anžela giž 11 ap ř e d byla schw alow ala. Ž c wšak gegj blud, byt
i zanmyslne byl n a s tra ž e n býwal, to lik o nepatrné
v l a s t n o s t i sc t ý k á , gelikož p o tulow ačský staw
žádnau w ým jnkan n en j, k te rá ž by manželstwj
ru š ila , ba ani spraw edliw é přjčiny k rozwcdcuj
od stolu a od lože n e p o s k y t u g e : gest manželka
k
powinnéinu n áslcd o w án j m anžela tjm wjee za­
k á z á n a , an m anželstw j w společném snášenj wšcbo
d ob réh o i zléh o zá le ž j,
W š e c k a té m ě ř po­
div bnost m izj, že gest m anželka zaw ázána, man­
žela
následow ati, m el-li m anžel
za času
sweho
zasnaubenj domow, napotom p ak geg o p u stil, ne-
58)
Dworskij dekret ode dne 1. srpna 1831. 29') K n ih a m í
ských zú io n ň §.' 71. 3Q) A . L . H. I I . T Id. 11. §. M 2 . 8l)
F r. 13. §. 10. I), nd L ey. J u lia m dc adull. (48. ■>.) f r . 9. §.
1. I), de iiqua p h n ia arcav.d. (,39. 3 .)
wvhledaw sobe gincho.
CjrkeWnj p řik á z a n j, aby
žona muže do geho dom owa násled o w ala, new yliifinge onu p řjp ad n o st, žc geg i t e n k r á te n á s le ilowati musj, když žádného d o m o w a nemá.
stii to pauhý w ýsledek
manželského.
N ebot
Gc-
z p o netj a bytosti stawu
bytost
m anželstw j p ř e d p o ­
kládá k dosaženj swých aučelu ustaw ičné s p o le č ­
né obcowánj, k t e r é ž w po tulow ačskéin staw u, a
w ustawičnéin s in jsta 11 a mjsto t ě k á n j , p ře d e e
geste m o ž n é ,
p ř i o ddělenj p a k
m anželu paním
nemožnost gest.
Co gsinc tuto p raw ili, platj o wseeh p o tu lo wačjcli, bez ro z d jlu , zdaž gimi gsau, že
žádný domow z řjd iti n cc h tj, aneb žc
si
ni­
sobí; domow
lilcilagjce swfttem putugj. W p rw n j p řjp ad n o sti
nalezagj sc cikáni, zd raw j že b rác i, cestugjcj k o ­
medianti, k e y k ljři, p ro w a z o le z c i a w šickni ti, kdož
za swau žiwnostj , p ro w o zow án jm ro z lič n ý ch h er,
zpusobilostj, aneb o kazow ánjm znam enitých z w jřa t
a t. d, s injsta na m jsto g d a u ; w druhé pak o iiino, k dož swíig doinow opustili, ncustanow iw se
sobe napřed now ý, w ypow ězcnj ze zcinC, zb ě h o ­
vé u pobebljci. A n o i te n , kdož si mjsto swého
budaucjho obýw ánj giž zw olil, te p rw wšak na ce­
stě gest, p rw c než p ř j š t j domow swíig dostihne,
podléhá prawidlum potulo w ačů sc tý k a g jc jc h , W
takowém staw u powažuge
waěe, protože gest bez
se za pauheho p o tu lo -
domowa ; n eb ot k o pod ­
statněni domowa n ep ostačug e pauhý aumysl, nýbrž
gestit i sk utečného nsaz cn j new yh nu tcdln ž třeba.
Biáwá se owScm někdy w íile za sk u te k , gako k. p.
při slibech, p ři d aro w án jch ku k ostelu a p . ; leč
tyto p řj pádnosti gsau p auhé wýinjnky, a tndjž co­
si g edno du chého, což nižádného
p o ta h u na giné
p řjp á d n o s ti n ctrp j. K d o sc na cestě k swénm
ustanow enéinu dom ow a nacházj, nem ůže sc, pokud
k domowu n e d o s p ě l, w p raw o m o cno sti ejrkewnjoh
přcd sta w en ý e h ani býw alého, ani nowC zwolenélio
sw ého bydliště n a c h á z e t i ; p o třeb u g e -li tedy nCgaké c jrk e w n j p řjslu h y , poslaužj se mu gj na takowý
způsob, gako gsme bvli o potu low ačjch prawili. —
D o c ela g iná p řjp a d n o s t gest, když osoby wc wclik ý c h m ěstech z gedné osady do druhé se odstehugj ; oni w vniknau z p raw om ocnosti sta ré h o a wcliázcgj w pra w o in o cn cst nowélio fa rá ře na den stčho w á n j, gak mile buď oni aneb někd o z gegicli
ro din y do nowélio přjb y tk n s tjin úmyslem wkroCil
žc sc giž do staré h o bytu n enaw rátj ; neclit giž
ostatn j
dom ácj nábytek
buďto z polow ice, anebo
docela p ř e s tě h o v á n gest.
smj gim býwalý
Od toho okam ženj ne-
gicli f a rá ř nižádným cjrkewnjm
w ýkonein p ř i s l u h o w a t i ; a ch cc-li n ě k te rý and rodi­
ny w m anželsk ý staw w staupiti, ncsinj geg ani bý­
walý f a r á ř , k terý ž
giž geho fa rá ře m
býti pře­
stal, ani nowý, k te rý ž geg geSte n e o h lásil, oddati;
aniž smj býw alý f a r á ř nowélio k tom u zplnoniocniti, gelikož geho p ra w o m o cn o st giž zanikla. —
A niž platj, co gsme o potulow ačjch p o w č d eli, o
lid ech , genž n ep ra w id e ln ý a tek aw ý žiw ot sice
wedau, domow wšak m agj, o tulácjch,
domowem
o p a tře n ý c h , o zbězjch a po beh ljcjch, gak mile gsau
se na wywolcnéin m jste usadili, o tek ač jch a zaha­
leč jeli, cestugjcjch obchodnjcjch, k ra m á řjc h a potu lug jcjcb se hudebnjcjch.
OstatnC sem ani n ep a třj, muž ale p ře d e p o ­
dotknuto býti, že k n ěk terým cjrk e w njm wýkonum,
při který c h ž domow ničehož nepůsobj, potulow ači
tak gako doinownjci p řip u štěn i býti niohau.
Oni
moliau p ř i k ř t u k m otry býti, gclikož toto m jsto i
íicpřjtomnj zastupo w ati moliau, a p ři oddaw kách
svvedky; ta k gako duchow nj potu low ači cjrkcw nj
auřad o b d rž eti moliau, o d ře k n a u -li se swého p o tu lovvačského žiwobytj, a c h tě g j - l i 11 a mjstč sobe sweřcnéhó a u řad u na wždy setrw ati, gakož se událo
s wypuzenými 11 a wýcliode biskupy, k te řjž se na
západe cho rnjm i biskupy a biskupským i pontifi­
kálu] mi v ik á ři stali.
N a p ro ti tom u p řichá zj duchownj potulow ač o swé bcncficiuin ; gclikož o nft
každý giž te n k rá te p řic h á z j, kdo ge opustj aneb
nezastáwá, a po o bdrženém pow olánj n az p ět se
ncwracj. 33)
W z n i k n c - l i p o chy bno st, ge-Ii kdo potulo w ačcm,nemffž ó toiri ani Wubee twrdC.ej ani z á p o rn á do­
mněnka w yřčena b ý t i ; nobrž, gclikož změna a o p u ­
štěnj domowa skutecn a u událo stj gest, o sk utečn ý c h
pak u dálostech ničehož se douiiijwati n en j, záwisj
saud o tom to lik o od okoličnOstj. O p u stj-li n ěk d o
swíig domow bez progcw enj swého úmyslu, nemůže
proto, byt i žáduau m agetnost nemel, za p otulow ačc
powažowán b ý t i ; a kdož geg za potulow ačc udá\vá, nuisj toho
o uCm dokázati.
W y z n á - l i pak
někdo sám, žc giž dáwuý čas s m jsta 11 a m jsto se
3*2) Conc. T r id . sess. 14. cnp. 2. de ref. 3 3 )
Cnn. ¿ I
«mis, V II. q. 1. cnp. 2. 8. 10. 11. 17. tle d e r. iion rcsiil. (3 . i)
('unc.Trid. sess. 23. cap. 1 A e ref. Verbu: Q u o d s i ,
CííMopis p r o k a t o l .
XT.
í.
p otulu ge, inusj za potu low ače pow ažow án byti, ncd o k áž e-li, že sc byl n ěkd e usadil. T o t é ž platj i o
0 110 111 , genž rozprodav? swíig n áby tek a wygádřiw
se, že domow opustj, s k utečné odegdc ; i on musj dokázati, že si giný doinow ustanow il. Odeš e l- li n ěk d o ze swélio dom owa, zaneebaw tam swau
m o bow ito st a ustanow iw spráw ce n ad n j : kdo
tak ow é h o za po tulo w ače udáw á, inusj to dokazati,
p ro to ž e byt i z a k a u p e n j u sed lo sti, a u loženj magetno sti, samy o sobe doinow n eo pod statň ow aly, ínoliau p ře d e aspo ň nabyté p rá w o zacliowati. Zdržu ge-li se p o tulow ač na gcdnom m jste 1 0 let, ne­
ní ůž giž za po tulow ače p o k lá d á n b y t i ;
p ro lilá s j-li se
on sám
nýbrž ne-
opak, musj to to m jsto za
gelio domow p ow ažow ano byti.
6. Poslaujm ost proboštu p ři neystarozitněgšjm kollegiátnjm kostele S S . K osin y (i
D am iána w S ta ré B oleslaw i.
Od
Jo s.
P rok o p a
H o řč ic e ,
karaowiíjka w S ta ré B oleslaw i.
K a p i t o l a S ta ro b o le s la w s k a
gniénem
nc bez píjčiny
n eystarožitneg šjb o k o s te la kollegiatnjlio
od prwTnjeb času gelio založenj až na naSe dny se
nazýwá. N e b dle swědectwj mnoliýeb wlastenskýcli leto piseů, N eplaelia, H á g k a , B albina, Roliu a a Z iin in c n n an n a, giž W r a t i s l a w I . , wogewoda
český, p ř i hrade swéin w1 S ta r é B o leslaw i r . 915
v y s ta w e l k o s te l k e cti S S . Crhy a Stracboty,
Čtyři k n č ž j,
a
sice
p ro b o šta, d ě k a n a a dwa ka-
nownjky tu
posadil, tak že se p ř i tom to k o stele
začalo w eliké n ábož cn stw j, odtud se po celém
okolj wjce a wjce ro z šiřu g jc .
Gřestli k o s te l sw.
Giíj na H ra d č a n e c h od tch ož W r a t i s l a w a za lo ž e­
ný, dle neynow ěgšjch našich dčgepisců k olegiátnjni
byl: p ro č bychom za praw du p řig jti neinčíi, že i
kostel S ta ro b o le s la w s k ý gm éno k o lleg iátn jlio d o ­
sáhl, g ešto po celé české zemi k ostelu n e n a lé z á ­
me, geuž by taký způsob s ta ro ž itn o s ti až po dnešnj dobu zachowali, gako ti dwa pam átnj chrám owé,
totiž sw. G iřj na h ra d e P ra ž s k é m , a k o s te l B o leslawský sw atých K osm y a D am iána.
P o sm rti
W ratislaw a kn jžete česk ého D ra h o in jra k á z a la k o ­
stel od
swélio m anžela
w S ta r é
B olcslaw i wy-
stawtný z b o ř i l i , a knčžj z a h n a ti; sw. W á c l a w
vsak geg opCt pozdwilil, a p ro stra n n ěg šj učiniw
mjsto ginéna S S . Crhy a S tra c h o ty , ke cti S S .
Kosjny a D am iána gcg poswčtiti dal, k te ré ž to ginéno tak é až na naše dny ten k ostel zachow al. —
Zdálo se sice, že pozdegi w zapom enutj p řic h á ­
zel, nowá ale a wčtšj sláw a než dřjw c geg o č e k á ­
vala. H rd in s k ý B ře tis la w z P o ls k a s m nohým i
kořistmi se naw rátiw , a u papeže B en eše I X . p r o ­
to obžalowán gsa, k napraw enj swého sk u tk u u stanowil k o s te l b o leslaw sk ý ro z š jř iti, m ilostm i a
poctiwostmi gcg d o statečně nadati, a osobam i duehownjmi k ro zm n oženj chwály Božj geg op atřiti.
Což také od r. 1 0 3 9 — 1 0 4 6 w sk u te k uwedl, a
kostel dostaw čný biskupem p ra žsk ým S e b jř e m * )
(lne 19. máge r. 1 0 4 6 ke cti sw. W á claw a slawL ežj w P ra z e , w arcib. kostele, p ře d oltářem sw. W jta,
mezi Čtrnácti tu pořadem položeným i biskupy, prwnj.
Red.
ne poswCtiti dal. P r o t o ž ta k é w starý c h ru kop i­
sech nalézám e, že ten to k o s te l b rz y swatycli K o s ­
my a D am iána, brzy sw atého W á c l a w a se nazýwá.
B y l p a k te n k o lleg iátn j chrám g eden z neybohatgich a ncyslaw negšjch w celém českém knjžetstwj,
«jak z listu nadánj B ře tisla w o w a wideti gest. Mno­
hé statky a w esnice, k te ré ž nynj p a třj k Brandcyském u, L is k é m n a K o š a ts k é m u panstw j, ke ka­
p ito l'“ S ta ro b o lc s la w s k é p řin ále žely , ano ona
me­
la swé důchody i na Movavvě. N ě k t e r á panstwj
a m í s ta w k rá lo w s tw j českém až po tu dobu gis tau činži, k o m o ru j nazw anau, ke kap ito le SS.
K o sm y a D a m ián a odwádegj. P řjg m y to h o to ko­
stela pozdegi w šelikým i do bro d in ci rozmnoženy
byly. P r o tuto sláwu ten to k o lleg iátn j chrám n
n ě k te r ý Čas ku k ap ito le hlaw njho k o stela s w .W jta na hrade P ra ž s k é m byl p řiw te le n , kd e m el dle
B alb in o w a swedcctwj p ráw o k s ta llu m a swé p r e ­
s e n c e ; ano i arcibiskupu P ra ž s k é m u desátky odwádíil. —
s tele
Co se p o č t u . k an o w n jk ů p ř i tom ko­
tý k á , nynj gmenowaiiý le to p is e c udáw á, žc
gicli mimo pro b o šta a kaj), d ě k a n a bylo dwadcet
ano wjce. K r o m k a n o w n jk ů bylo tu ke stu ostatnjch ducliownjch, gak
gsem w
starý c h
kni­
hách n alez l, a sice vikaristň, m an sio n ářň , knčžj c h o raln jch a o l t á ř n j k ů , tak žc služby Božj
se tu we dne w noci welmi slaw ným způsobem
dály. _ Na o tázk u , giž mnohý za nynegSjch časů
činj, k čemuž tolik du ch o w en stw a? za odpowčd'
buď, žc w S t a r é B o leslaw i byly pam átné školy, a
sice w g cd en áctém stoletj ta k o ř k a ty neypřcdnCgs; w české zemi.
U č e n o s t ze S ta r é B o leslav i
co raunj zá ře wycházegjcj swými paprsky oswecowala naši m ilau w last i celé okolj. Ž á c i negen
k (lucliovvnjiuu s t a v u byli přip ra w o w án i, ale i w
ostatnjch uinenjch ewiceni, K a n o w n jc i S ta ro b o loslawšlj stk w čli se swau učenost,j nad gine. O d­
sud naši prw nj
h is t o r i k o v é
pošii.
P r o t o ž také
náš D alim il k ro n ik u Boleslavvskau o poslau pno sti
knjžat a k r á l ů českých u k an o w n jk a B o lesiaw skélio n alez en au , za z á k la d svvé prá ce položil ;
kronika pra žsk á, S\vyšcliradská
a op ato w sk á
mu
nestačily. —
W této sláwe a p ře d n o s ti pozů stáwal ten k o s te l až do začátk u stoletj patnáctého,
kd\ž h u sitsk é rů z n ic e v y p u k ly . T e h d á ž kollegiátnj k o stel byl p o b o ře n , kano w n jci a uižšj kne^i
ginaiusc wystebowali, ncywjce do Ž itaw y . l i . 1 4 3 4
se sice mnozj n a v r á t i li , ale že se stran y k rá le
Giřjlio z P o d ě b r a d p ř jd rž e ti nec h tě li, o pet wvlináni byli, ro z p rc h š c se do R a k a u s , U licr, S le z ­
ska, M oraw y a Lužice.
M nozj z nich do P lz n ě
¡1 do Budegow ic swé útočiště v z a li. T e h d á ž s ta ­
rožitná k ap ito la B o l e s l a v s k á tém ěř o v š e c k y swé
statky a m ohowitosti p řišla. — F e rd in a n d I.
chtěl sice k o s te l kollegiátnj nadánjin ro č n jh o platu
1(j() kop,
a školy B o l e s l a v s k é nadánjin 5 0 kop
opet pozd w ih nau ti a zw elebiti, ale za MnncimUiami II. b y l o ’wše odw oláuo, p ro to že prý pečeť k r á iuwská p řip o g en a nebyla. P ř e d c e v š a k kap.
děkan
O n d ře g Pěšin, pomoej
m nohých d o b ro ­
dinců swůg k o llegiátnj k o s te l v y s ta w č l r. 1 5 9 3 ,
{¡ak to až podnes nápis swedčj.
N ež dlauho
pokoge ten k o s te l nepožjw al,
'.válce, ro k u
neb w třid c e tile tá
zwláši 1 6 3 9 . nesiujniO trp ěl, uogeu
že Šw édow é wěže pobořiwSe, swá
děla n a něm
po sta wili, ale i ro k u n ásled ug jejh o 1 6 4 0 shořel
a p op elem leh l.
T elu lá ž B oleslaw , někdy tak
slawné
tak o řk a
m ěsto
k rá lo w s k é ,
w
w m alau w jsku
n iw eč
o b rá c e n a byla.
zůstal d e s e t let n ep řik ry tý . Rném sněm u od stawů Českých w
bylo u z a w řjn o , by se 3 0 0 0 zl.
m ory na stawenj tého ž k o s te la
staw ěti p o č a lo ;
uw edena, a
Chrám
1 6 3 0 na obec­
P r a z e drženem
ze zem ské ko­
w zalo, a optt
w tom p a k způsobu gak teluláž
w vstawěn byl, ten k o s t e l našeho milého sw. W áclaw a, stáw á až na p fjto m n é časy. —
Co pak
se k ap ito ly p ři tom to kollegiátn jin ch rám u za
nowěgšjcli časů, když se
nábožensk é
bauřky v
našj d rahé w lasti utišily, tý k á , p. kapitolnjimi
d ěk a n u n ě k te r é statky zbýw alé sláwy Boleslawské pozůstaly, p. proboStowi geden statek , „Znaim č ic e “ nazwaný. K an ow n jkíi sjdelnjch po nawrácenj se blahého p okoge k nám , tu nebylo, neb
n em ěli ani platu k wyžiwenj swému, ani mjsta,
kd eb y přebý w ali. T o l i k o č e stn j k an o w n jc i byli
gm enow áni, gichžto w sedm náctém stoletj bylo
osm ,
w osm náctém
arcib isk u p a
až k u
k on ci
za J a n a
p ra ž s k é h o
M a u ric e
d w a n ú c t,
Gustawa,
k te r ý ž
téh ož stoletj se u d rž e l.
počet
A by pak
p am átk a tak slawné a b o h a té někdy k apitoly ne­
p ře s ta la , a to m jsto B o le s la w s k é , k d e p ře d časy
d ru h o ro z e n ý syn k n jž e te P ra ž s k é h o přebýwal,
kd e Český A b e l, sw. W á c l a w to tiž, k re w swau
wylil, a k d e po to lik stoletj m ilostný obraz Pan­
ny M a rie se ctj, zw elobeno bylo, ze začátku do­
tčen éh o stoletj o sm náctéh o, usrozum ěnjin Rjrnskc
stolice a cjs. d w o ra z solnj ta k nazw an é kassy
3 0 ,0 0 0 zlatých k obnowcnj kapitoly B o leslaw sk é
bylo w ykázáno, a sice 2 0 0 0 0 k nadánj p ro b o š ta
u 1 0 0 0 0 k nadánj gednoho s/d cln /h o k a n o w n jka, k čemuž M ich a el , h rabe AI (h an , k a r d in a l
sw. řjm sk é c jrk w e , a p ro b o š t S ta ro b o le sla w s k ý
nemálo p řispěl. P a n A n ton jn JFokaun , suifraffan P ra ž s k ý n ápo dob né au ro k y z položených 1 0 0 0 0
ú.
k
o p a tře n j
dvtlhcho
StarobolcsJawskcho
sjdeln jb o
wy kázal.
k a n o w n jk a
Z p o čá tk u bežjcj-
lio stoletj a sicc r. 1 8 0 7 p an Jan J a w u re k , zaslaužilý f a r á ř w K r u t ě , n a českých panstw jch
L ichtensteinských, welikomy siným uadánjm 1 7 6 9 4
zl. 3 0 k r., ( r e t/ p ra e b en d u k an ow nickau p ř i
tomto k ollcg iátn jin k o s te le založil, sáin gi najiotom co k an o w n jk B o leslaw sk ý až do 1 8 2 2 p o žjwage.
N eh o d am i času nowegšjch mftli zde k a -
nownjci sjdelnj platu ro č n jh o to lik o po 4 0 0 w jdenského č js la ; za našich dnu dwa inagj po 4 0 0
zl. na s třjb ře , tře tj to lik o 1 5 3 zl. 5 4 2/s k r. střjbra.
Krom p ro b o š ta a děk a n a k apitolnjh o gsau p ř i
této sta ro ž itn é k ap ito le w tuto dobu třj sjd eln j
kanownjci, a pfct č e s tn ý c h neb H lulárnjch. P a mCti hodno gest, že tato k a p ito la až do r. 1 7 8 3
mela p ráw o , čestné k an ow njky sobe z w o liti, do
kteréhožto času tak é sw obodne w olila. —
Co
se p ro b o štu a d ěk anu p ř i te k a p ito le tý č e , byli
mužowé slaw nj, o cjrk e w a w last w elm i zaslaužilj. P o c h á z e li z n ey p řed n čg šjch ro d ů českých,
z K o lo w ra ts k é h o , W a r t e n b e r s k é h o ,
H ase n burského , W r a t i s l a w s k é h o , W a ld š t e in s k é h o , a
býwali povvýšeni k neypředněgšjm dustogcnstwjni
ojrkew njiu i státnjin.
sněm u zem ském mezi
P ro b o š to w é scdáw ali na
proboštem M ělnickým a
L i t o m ě ř i c k ý m ; pozdegi
na
osmém mjste po 0 -
p ato w i sw, J a n a a sw. M ik u láše na starém mě­
stě P ra ž s k é m , wšak p ře d p re lá ty T e p ls k ý m , 0 seckým , K a rlo w s k ý m , Em auským a děkanem W yšebradským . ž p ro b o štů a děkanu boloslawskych
byli biskupow é, arcib isk upo w é, k a rd in a lo w é , rady,
k a n c ljř i, ano i m jstod ržjcj cjsařů a k r á lů če­
ských. Ž e tom u tak gest, následugjcj poslaupn o st týchž p ro b o štů a děkanů S tarobolcslaw ských
jiaírnC dokáže.
1. B olm slaw , byl prw njin p ro bo štem pi’i
kanow nickém chrám u S S . C rhy a S t r a c h o t y , w Starc
B o l e s l a v i , od W r a t i s l a w a I. tu r. 9 1 5 založeném.
2.
sk é
M ctinhard,
p ro bošt
k apitoly
B o le s la v ­
p ř i druhém nadánj gcgjm od B ře lislu iv a l-
r. 1 0 5 4 .
3. U ch n m iy pro boštow al w S ta r c B oleslav i
1 0 7 9 . R o d ič byl z T r a j e k t u w B elgii. Dřjwe
byl dw ornjm kaplanem k n jž e te W r a t i s l a w a , při
dworu gelio chowán, a íiapotom učiněn kauownjk
pražský. R . 1 0 9 9 , 28. ú n o ra obecným hlasem
knCžstwa i lidu z proboštstw j B o lc sla w sk e b o pro
swau u č e n o st a p řjk la d n o s t žiw ota po K osm asowi za P ra ž s k é h o biskupa zw olen byw, sprawowal swé biskupstw j až do r . 1 1 2 2 .
4. Zhulko K olow rnf , H e řm a n a
náslcd o w al r. 1 0 9 9 .
co probošt
P ř e d tjm byl p ři pražském
k o s te le kanow njkem . W B o l e s l a w i wystawel kapli
sw. G iřj, k te rá ž se pozděgi sw. K le m e n ta nazýwalft, a až podnes stogj. D e n sm rti gebo se sice
newj, ale w ýročnj p am átk a za n č g w hlawnjnl
chrámu sw. W j t a sc k o n a la 29. dubna.
5. M a in h a rd l I I ., nčinec, ro d ilý z Barnb c r k a , byl dle p o slaupn osti biskupů pra žsk ý ch
(od M. A . P řib ila ), dřjw e p ro b o štem
slawi, potom i biskupem pražským .
w B o le-
6. H eřm a n
I I , byl tu proboštem r . 1 1 9 4 .
Břetislavu , tak c G in d řirh nazw aný, biskup a wéivoda český, byl n aň webni laskaw.
7. Bohufo , neb gak geg B e rg h a u e r gm enug c , B o g u to , důstogenstwjin p ro b o šta B o lcslaw skébo sc stkwCl od r o k u 1 2 2 2 až do r . 1 2 3 4 .
Podpis g eho sc n ach ázj na listu O tto k a ra I . a
W áclaw a IY .
8. Kuno , po B ogu tow i byl zde prob oštem .
W r o z e p ři m ezi D iw jšem , proboštem W y š e h r a d skýin, a k apitulau téh o ž gm éna r. 1 2 5 2 od k rá le
W áclawa IV . za sm jrcc byl ustanow en, k te ré ž to
rozepře ta k é upokogil.
9. H eřm a n U f . z W a rlc n h e v k u , wĎtwc
Michalowicu, známostj p ráw a cjrk e w n jb o na wysokých ško lách p a říž sk ý ch slynul, f 1257 .
10. Pard-, z šle c h tic k é h o ro d u ontich, genž
sc
H o re p tj
na m nohých
n a z ý v a li.
N a lé z á
w cřegný ch listech
sc
od
po dep san ý
r. 1 2 8 2 —
1 2 8 9 ; byl bez pochyby tak é k ano w njkem p ř i k o ­
stele P ra ž s k é m ,
alesp o ň se tu w ýro čn j p a m á tk a
za níig 19. p ro s in c e koná.
11. P e tr / . z m ilo sti B ožj k o s te la B o le slawského p r o b o š t : tak geho podpis B albin n a
mnohých pam ětnjch
nalezl.
W
listech
od r. 1 3 5 1 a 1 3 5 4
ten čas p r o b o š to v é wyšehradštj wše-
cky k rá lo w s k é p re b en d y , i prob oštstw j S taroboleslaw ské osazowali.
12. Z ú w iš z R a č in a w s i , neb gak ginj pjgj,
z
N a č in a iv s i , byl spo luk ano w njk ein
P r a ž s k é m r. 1 3 6 2 .
na
bvadř
P a m á tk a za nCg se tu swětj
1 3 . čerw enee.
1 3 . M ik u lá š z K ro m ě žfře (N icolau s de
C re m s ir). R . 1 3 6 2 geštC gest p o d e p s á n : arcijaLen k o s te la B o lc s la w s k e h o , a o jsaře paiia Kaila
I \ 7. neywyššj p js a ř
neb
k a n c lj ř
P ě š i n a geg p řip o m jn á m ezi
(protonotarius).
pro bošty B o le s la v ­
ským i, p ro to ž i zde m jsta měg.
14. P e tr I I ., swobodný pán z Janow ic, co
p ro b o š t S ta ro b o le sla w s k ý po dep sa l w eřcgný list
p ro b o štstw j M ělnické ho se týkag jcj
b ře z n a , a giné
r.
1377.
L.
r.
1 3 7 1 , 6.
P . 1 3 7 9 wywolen
byl za p ro b o š ta na h ra d e P ra ž s k é m .
15. B u rk h a rd z K olow rn t, p ro b o štem byl
av S t a r é B o leslaw i od r . 1 3 7 9 . N e g e n sám ko­
stelů m B o leslaw sk ý m dobře činil, ale i k z v e ­
leb en j gicli a k ap itoly k nim p řin á le ž e g je j do­
b ro č in n o s t slaw nébo domu K o lo w ra ts k é h o užil.
B y l ta k é kan ow n jk e in p ři k o s te le P ra ž s k é m . Za
geho p robo što w án j powstaly r o z e p ře m ezi kapit o la u b oleslaw sk a u a nižšjmi duehow njm i p ř i té
k a p i t o l e , strany p l a t u we žnjeli a o senách.
R o z h o d n u tj se stalo k d o b ré m u v ik a ris tů Boleslaw sk ýcb. P ra w d č podobno, že u m ře l B u r k h a r d r.
1 3 8 4 , w p átém ro c e po swem dosednutj na sto­
lic i p r o b o š ta B o le s la v s k é h o .
16. J a n , swobodný p án z Janow ic, rodu v
ty
časy
u ro z en éh o neb š le ch tick é h o , byl probo-
Stem v S ta r é B o le sla w i po B u r k l i a r d o w i , r . 1 3 8 4 .
Co p rob ošt p ro d a l Awíír M alešow , k probo štstw j
kostela B o le slaw sk ch o p atřjc j, p. AleSowi B e r k o ­
vi z Dubé, ale to lik o ilo ča su žiwota to hoto pan a.
Tuto smlauwu J a n
arcibiskup P ra ž s k ý 14. máge
v. 138 4 potw rdil.
W ilé m , swobodný pán ž H asenburku.
17.
Co byl p r o b o š te m v B oleslaw i, v e y š p řip o m e ­
nuté ro z e p ř e m ezi k ap itu lau a vikaristy opCt
vypukly, za nčg
ale opřít u tišeny neb urow nány
byly r. 1 3 9 8 , 8. ledna.
\vj, w ýročnj
Den
sm rti gcho se n e -
painčt v š a k v m e tro p o litn jm c h r á ­
mu PánC w P r a z e se k o n á 1 0 . če rw en c e.
1 8. W la ch im k o z T fe U m ile , z p r o b o š ta
Litom ěřického učinCn p ro boštem B oleslaw skyin.
1’rodal
sw.
swňg
dům na H ra d čan e ch v e d l e k o s te la
B e n e d ik ta p anj K a te ř in ě v d o w ě po K o n r á ­
dovi z K a p l e ř ů ; k te rý ž to
Skworcc,
arcibiskup
p ro d e g
P ra ž sk ý , *)
W o l f r á i n zc
r.
1400,
6.
řjgna pogistil.
19 . F ra n tišek z B enešow n z sko lastik a B o ­
leslavského stal se pro b o štem p ř i tem ž k o s te le .
Byl ta k é k an o w n jk e m P r a ž s k ý m , a Z ik m u n d a
cjsaře
a k r á le
českéh o
k a n c l j ř , gcgž
ta k é
na
všech cestá ch d o p ro v á z e l.
M no hé k r á l o v s k é
listy v y h o t o v e n é a dane na H o rá c h K u tn y cli,
v LitoinCřicjch
a
v
Cáslawi
starých ru k o p is ů p a trn o gest.
p o d e p sa l, gak ze
rl yž p r o b o š t sta­
tek Podiehus v B cch ynském k ra g i bljž N e to lic,
kterýž do cizjch sv ě ts k ý c h r u k a u p řiš e l, za sto
L ežj
wíížj,
w
P ra z e u
sw.
W jtíi w H asenburské kap li, pod
R ed.
ko p g rošů P r a ž s k ý c h wykaupil,
to lc
p řip o g il ; čjmž
d o k ázal,
a o p t t ke ka|ňže
byl
boiliwym
zastu pitelem swého k ostela.
2 0 . M ich ael z P a c c st , k a n o w n jk Pražský
a spolu p ro b o š t S ta ro b o lc s la w s k ý . B y l tak é kanc ljře m ejsaře a k r á le Z ig m u n d a, a w tom to dustogeustw j po staw ený po dep sa l list w inčste lleznC r. 1 4 2 1 , sta w um českým w C áslaw i shromá­
žděným zaslaný. R . 1 4 2 3 nacházj se gebo pod­
pis
n a listu
w Presburku
na den sw. Antonjna
dom u Bwobodnýcb pánu H c n ig r ů z E b e r k u daný
ta k to : A d
m andatuin lle g is M ich ae l ppts.
Bo-
leslaw en z.
2 1. P elr I I I . ze S tra k o n ic , co p ro b o š t Boleslaw sk ý r. 1 4 8 2 p o slcdnjbo m áge podepsal
p ř á te l s k é p o ro w ná n j m ezi p re lá ty a kanownjk)
B o lc s la w s k ý m i
22.znám ý
a m ezi P a n j A n nau z Hradištka.
Tfác/aw
leto p iscc
H á g e/i
český.
z L ibocan ,
Že
byl
wubec
p rob oštem w
S t a r é B o lcslaw i, n elze pocbybow ati,
neb to sta-
ř j i nowj zpy tatele w lastcn skc b isto iie dokladagj.
B.
1534
byl
ducliownjm
p a s tý ře m
na
Tctjnč
bljže B e ra u n a , k de m noha lota fa ra řo w a l, potom
k az a te le m u sw. T o m á š e w P r a z e . Z a d o s t gelio,
w k a p ito lu S ta ro b o le s la w sk a u přig atu by ti, tepnv
roku
1547
se
wyplnila,
dřjw c p rý
t ř i k r á t od­
m rš tě n byl. Z a to ale wšecky stupně při ka­
pitole p ro š e l, byw dřjw c kanow njk cm ; napotom
děkanem a k on ečn é proboštem učiněn. M im o kroni­
k u psal mnohé
giué wčci ; i latin sk é k n ib j nut-
tcrskýln našjm gazykcm w yložil, ano i cizj p r á ­
ce z novva v y dal.
Co se gclio
k ro n ik y
tý č e ,
n e d á se o v š e m za p řjti, že tam m nohé chyby
uklauzly ; k te ré pak v š a k cljlo lid sk é gest doko nalé ?
Žcby pak byl z ú m y s l n é pochybil, chtěgc ginó
podwesti, g ak se nm ozj z nowěgšjch domujvvagj,
z d á se p ře d c e
gen tw rd ý úsudek býti. N e g en
Čerpal z v j c e než třid c e ti s p is o v a te lů , do k te ­
rých tehdáž n a h led n a u ti možné bylo, ale i dsky
z e m s k é inu byly o t e v ř e n y , a ojsař F e r d i n a n d
sám tři cen so ry gclio knihy u s t a n o v i l , aby n a
té kronice s pilnost] poseděli, gi b e d liv ě p ř e ­
h l e d l i , a což by v nj n e p o řád n éh o našli, to p ř e ­
t r h l i a v y m a z a li.“
D o saw ád c po zorné gi čtaucj
t iisj, kde s l o v a cizjch sk lad ate lů nám p řipom jná,
z giných gazykň p ř e k lá d á ,
wyprawuge, tak že alesp o ň
aneb kon ečn é sáni
tu zásluh u m á, že
nám práce giných degepisců z a c h o v a l .
paměti hod 110 gest,
ze staršjch ani z
psána n en j, gako
žádná po tolik set
wážnosti
T o však
že žá d ná k ro n ik a česk á, ani
now ěgšjch časů ta k po pu lárn ě
geho, a za tau p řjčin a u tak é
let u n áro d u českého v ta k é
a ljb o sti se
n e u d rž e la ,
gako
k r o n ik a
česká AV á c la v a H á g k a z L i b o č a n ; p ro to ž také
od v d ě č n ý c h Cechů bude po všec k y časy co
práce prw n j v e l i k o s t i p o v a ž o v á n a .
U m ře l
spi­
sovatel ten to a p ro b o š t S ta r o b o l c s l a v s k ý r. 1 5 5 3 ,
19. B řez n a, a o d p o č jv á v P r a z e v k o s te le sw.
W awřince, v b ý v a lé m k l á š t e ř e sw. A n ny,
33.
W ú c ln w F ran ta byl pro b o štem w S t a ­
ré B o le s la v i r. 1 5 7 2 , ku konci r. 1 5 8 0 , neb
na začátku r. 1 5 8 1 z ž i v o t a toh oto v y staup il.
B yl spolu swetjcj biskup P r a ž s k ý , a sice Suftrajřan A n to n jn a z M o h eln ice , a rcib isk u p a Pražského.
K t e r é v š a k stolice in p artib us infidelium
bisku­
pem byl, p ř i z n á v á se B alb in , že nen alezl.
24 . P etr / V - , přjgm énjui P ěšin z Horso-
iva T ý n a , dřjw e byl <1tk a n é m k olleg iatn jh o ko­
stela B o l e s l a v s k é h o ,
po
sm rti W a c l a w a Fianty,
po sled n j (lve lé ta s v é h o zde p ř e b ý v á n ) byl i
probo štem S ta ro b o le s la w s k ý m , g ak s v e d č j list
M a r tin a M e d e k a ,
arc ib isk u p a P ra ž s k é h o
od r.
1 5 8 1 , 9. listopadu. * ) L e ž j p o c h o v á n w Staré
B o l e s l a v i w k o stele sw. W á c l a v a , nápis na hro­
be
posaw áde čitcdlný
gest,
titu l
v š a k probošta
se tu nenalézá. **)
2 5 . B en eš z C h y tk y a ze S p ic b erk u , ká­
no wnjk s v . W j t a , děkan u W š e c li S v a t ý c h , prob o š ts tv j B o l e s l a v s k é dosáhl r. 158 9. R . 1593
stal se i p ro b o štem v y š eh rad sk ý m . S t k v ě l se
za s v ý c h dnů učenostj a w ým lu vno stj. Zesnul
v P á n u r. 1 5 9 5 , 2 8 . le d n a w h odinu druhau s
p ů l n o c i , a p o c h o v á n gest w h l a v n j m kostele
P ra ž s k é m .
2 6 . W á c la w A I biu z B e lfe n h u rk u , kanoffnjk a arcijáh en p ři k o stele na h ra d e Pražskem,
a od r.
1601
p ro b o š t
B o le s la v s k ý .
Za
gclio
d ů sto g e n stv j kaple s v . K l é m e n t a w S ta r é Bo­
l e s l a v i , giž giž sešlá, s t k v o s tn é o p r a v e n a byla,
* ) A ntonjn, k terý byl řeEnjkein Čechřx na sněm u Tridentském , a M artin ležj u sw. W jta w P ra z e , w kapli sw. Jana
k řtite le , za velkým oltářem .
tie d .
#*) Celý te n nápis hrobow ý w popsánj k o llegiátnjho kostel:
Boleslaw skóho w brzce bohdá na sw ětlo wygde.
Tento p. p ro b o š t byl
w nem alé m ilosti u S taw ů
Českých !
2 7 . J an K r iš to f K iliá n byl
Staré
B oleslaw i
ho powstal
od r. 1 6 1 7 —
p ř e k rá s n ý
c h rá m
p ro b o štem
1626.
Panny
w
Z a ně­
M a r ie
w
Staré B o leslaw i, ku k te ré m u ž to stawenj tjm p ř i ­
spěl,
že
od
m ěsta B ra n d e y s a za 65 kop kau p il
kus skály w tu s tran u k Z á p ů m ležjcj, k te rá ž to
skála až po tud se p ř i k o stele a k apitole B o le ­
slavské nacházj.
B yl tak é p ro b o štem na W y š e -
liradě, a negen tam nj kapitoly
stal se d o b r o d i n ­
cem, že od F e rd in a n d a 11. o bdržel p ro sebe a
swé nástupnjky s ta te k Ž ite n ic e , ale i k o s te l wyšeliradský zw elebil, k de ta k é po á m rtj swém r.
1626 p ř e d h law njm
o ltá ře m na stra n ě E w a n g e -
lium odpočjwá.
28 . Jan Ctibor Kotům z T r e y f efdu, byl p r o ­
boštem w S ta r é B o le s la w i od r. 1 6 2 6 —
Dřjwe
byl B rn ě n s k ý m ,
po tom
1 6 50.
O lom auckýin,
a
napotoin i P ra ž s k ý m kanow njkem .
R. 1615
hvl také p r ý na S m e č n ě děkanem . P o sm rti
Jana S ix ta z L e rc h e n fc ls u dosáhl i p rob oštstw j
Litom ěřického. W ý ř e č n o s t j , swýini spisy a g cd náiijm we wšelikýcb záležitostech byl za swých
časů welmi s lo w átn ý muž, a toho sobě zaslaužil,
že wojiewoda
z F r i d l a n d u ,y A lb r e c h t W a ld š t e in , mu
o
byl welmi nakloněn. C echům , gak B albin praw j,
pnvnj u k á z a l, gak ře č č e s k á skládánjin ro z lič n ý ch
slow zbohatnauti může. P r o swau wým luw nost
wůbec český C icero nazwán byl.
29. F e lix z C a n c e lla riis , dwornj kaplan ,
cjs. ra d a , učiněn byl p ro b o š te m S ta ro b o le s la w -
sivým r< 163 0 Od papeže U rb a n a V I I L \vy,
m ohl p ro sehe a svvé n ástupnjky, probošty Bolcslaw ské práw o pontifikalij, aneb u ž jv á n j berle
a b isk u p sk é čepice p ř i službách B o žjch . 0 starau
B o l e s l a v ta k é tu sobe záslu h u zjskal, že když
m ilostný o braz b la h o s la v e n é panny M a r ie Staro bo leslaw sk é v ru k a u Š v é d s k ý c h se nacházel,
o wym oženj geho
z m oci n e p ř á te ls k é skrze ci­
gáře p á n a r . 1 6 3 2 gednal.
30.
R u d o lf R o d e r
boštem B oleslaw sk ý m l é ta 165 1
z FeldburTiu , byl pr
1 6 5 7 , a spo­
l u dfrkaném kapitolnjm . 0 zw elebeňj kapitoly,
k o s te lu B o le s la v s k ý c h a c e lé B o l e s l a v i byl vel­
m i p e č liv ý . R< 1 6 4 8 se v y z n a m e n a l, když Sves ta ré h o a n o v é h o m í s t a P r a ž s k é h o násilně
n a h ra d ě P r a ž s k é m a p ro b o š t v S ta r é Bolesla­
vi
R
1 6 6 5 b \ l za suiíragána p ra žsk éh o zvo­
len od A l e x a n d ra V I L za biskupa Konstantin=1
J h n uu ss tt aa nn oo vv ee nn ,, aa od A rn o š ta I I . , arcibiskupa
ciř-lm
vvicí Josuitřun k
fjze n j
gcgich dom ácj k a p le \v
Staro B olcslaw i odk ázal.
32. M ariin F ra n tišek K cm ljk ýiclt), d o k to r
pjsem swatých, p ro to n o tá ř apo što lsk ý, k ano w n jk
yšehradský,
robolcslawský.
a ko nečné
A rnošt
děkan a p ro b o št S ta -
I I .,
arcibiskup
P ra ž s k ý
za sweho sulfragana geg zw olil, a A le x a n d e r
VII. papež řjinsk ý potw rdil. S tk w e l se u č e n o stj a žiw ota swatostj ; ze m řel pak r. 1 6 6 7 .
33. Gi r j TFogtěch A ster , byl dřjw e fa rá ře m
w Kladní; a w B c z n e , potom r e k to r e m arcib i­
skupského sem ináře se stal, r , w šak 1 6 6 0 z r e k ­
torátu sem ináře P ra ž s k é h o do T e y n a za duehow njlio p astý ře p ře s a z e n byl. B yl i p ro to n o tá ře in
apoštolským a c. k. radau . R . 1 6 6 7 byl u činěn
děkanem a pro boštem B o leslaw ským , a nem alé
zásluhy w S ta r é B o lcslaw i si položil.
P ráw o a
Mas p ro b o šta B o leslaw sk ého p ři snCmu zem ském
stawů. českých h o rliw e hágil.
K
dekanstw j B o -
Icslawskémtt s tatek P o po w icc bljž B ia n d e y s a p řikaupil. O statně byl učený, přjwCtiwý a laskaw ý,
a pro
swé ostatnj ctno sti wůbee welm i wážený,
gak Kal biu, genž gcg osobné znal, w swé k r o ­
nice B olcslaw sk é wyprawíige. Z e s n u l \v P á n u
r. 16 81, 30. prosince.
34.
Jan
A le š Č a p e k , ro d ič
z wysokého
Meyta, byl dřjw e arcijab n em P lz en sk ý m , r. 1 6 8 2
po smrti G iřjh o A s tra nastaupil co děk an B o lc slawský, 1 8 . dubna téhož
též kapitole,
poslednj
ro k u i co
p robošt při
byw od cjsaře L eo p o ld a 1. k této
hodnosti zw olen.
Za
nebo
proboštský
8
statek
„Z naun čicc“
p ro d á n ,
a
giný „ K l u k “ vv
kraiíi M la d o b o le s la v s k é m přik au p e u byl. Knihy
nametuj o uCm swedčj, že byl vvelikomyslný do­
brodinec ebrám ů B o lcslaw sk ycb a ginych ustavvii
dob ročinný ch . R . 1692 fundaej učinil p ro din
dého s tu d e n ta w k o n v i k t u s\v. B a rto lo m řg e . M
R jm e dal hjti peiijz ke cti panny M arie a sw.
W á claw a . G eho p é rj vvysla knjžka o S ta r é B o ­
le s la v i pod omenem : M an u a le V ctcrobo leslavicnsis pereg rin i 1 6 8 8 .
Dobyvv sobe to lik zásluh
o B oleslaw r. 1 6 9 5 , 22. máge svvět opustil. *)
3 5 . F ra n tišek F e rd in a n d iíinncl! z P fr e n t
še , JFuldau a
H le ik e in u ,
biskup T in ie u s k ý ,
c.
k. ra d a , W ratislavvský školasťik a probošt, n
p a k vv S ta r é Boleslavvi děkan a probošt. Letopisovvé bolcslavvštj o níim poznam enali, že koste­
lům
Bolcslavvským
drabýini kam cuv
p oslal
vvykladany.
pěkný
B yl
zlatý
kalich
potom bisku
pem wjdenskym , a sice dvva a dvvadeatym, a poslednjm knjžetem biskupem tamnjm. j
1 71 (j. ** )
3 6 . Jan 7Jrafisíaiu z UJilrowic, na hradí;
P ra ž s k é m k an o w n jk , a vv S ta r é Boleslavvi pro
#) P o d iv n é mi bylo, pam ěti B oleslavské proh ljžeg jcjm u , že
n aši h isto rik o v é , Rohn, S c h a lle r, tolioto zašla,.žilého pána ani
m ezi probošty ani m ezi děkany boleslavským i nepřipomjnagj.
A p ředee žádný z proboštů a děkanů zdegšjch tolik nepsal o
B o lesla v i co on, neb posaw ade v děkanském archiw u d v ě wellié knihy v e folio pam átnostj B oleslav sk ý ch geho rukaii psa­
n é se nalezagj.
B u d iž v tom to našem časopisu ta k ř iv d a na­
p ra v e n a .
*=>) Naši děgepiseow é geg co děk an a a probošta B o le sla v ­
ského ueznagj.
bošt, r. 1 7 0 9 proboštem v y šeh rad sk ý m učiněn
byl. Z a gelio proboštow ánj w B o lc sla w i p ole a
Sauky děkanské od proboštskýeh odděleny byly.
II. 1 7 1 0 byl gincnowán biskupem K r a l o w é h r a deckýni, a
r. 1 7 2 2 Litom ěřickým .
C jsař K a r e l
VI. gcg powýšil za arcibiskupa P ra ž s k é h o , w šak
brzy na to 2. če rw n a r. 1 7 3 3 wěčnau odm ěnu
přigal.
37.
AI lh a n , Olo-
M irka cl F rid rich hrabe
ínaucký a W r a tis ia w s k ý kanow njk, a od r. 1 7 0 9
probošt k o stela S S . K o sm y a D a m iáu a \v S ta ro
Bolcslawi. D řjw e gešte než slawil swé k n ěž sk é
prwotiny
we W j d u i ,
byl
w S ta r é B olcslaw i od
Daniele Josefa M a y c ra z M a y e rn , p r o b o š ta na
bradě P ra ž s k é m u p řjto m uo sti wýš gnvcnowaaébo Jan a A dam a W r a t i s l a w a z M itro wic, p ro b o ­
šta v y š e h r a d s k é h o , slawne u injstea neb in s ta llo -
D r u h ý den na to sw olána byla k ap ito la
Bolcslawska, a šest článků k zw clcbenj gegjmu
wán.
bylo u z a v ř e n o .
I lo rliw ý
probošt začal stawCti
ném
spůsobu
sjdlo
a p řičin liw ý
t e n to p.
w S ta ré B olcslaw i w p ě k ­
neb
resid enej pro prob o šta,
í>ak <ji podnes ned ostaw cn au spatřugem e. P o z d ě ­
ji byl učiněn k a rd in á le m sw. cjrk w e řjin sk o - k a ­
tolické. Z e íljm a po slal na v č č n a u pam átku oK osm y a D am iana do S ta ré B o lc s la ­
wi. P r o swau zběhlost w rozličném řjze n j a
gediuinj byl m jstokrálein w N e a p o li ustanowen.
statkv S S .
Umřel co biskup W a c o w s k ý
w U liřjcb r . 1 7 3 4
dne 20. čcrwna.
38 . A m o s i h r tiM z H arracltu a Rohrmt, k a ­
nownjk
p a sa ws kv
a
soluohradský,
cjs.
’ 8* '
auditor
při stolici p a p e ž s h c , od K a r l a
i. dne ‘28. li­
stopadu v. 1 7 3 4 gm enowán I)>! proboštem bolcslawským. N apotoiu byl učiněn biskupem N itran ­
ským w U b íjel). *)
Jun R u d o lf h ru b ě S p o r / - ,
39.
arcijah
p ř i cbrám u P á n e sw. VVjta \v P r a z e , apoštolské­
ho trůnil p re lá t a assisteus, a p ro b o št Starobolcslaw ský. B \ l i sulVraganem P ra ž sk ý m , od pa­
peže
B e n e d ik ta 'X l l l .
p ro h lá š e n
a
gsa.
N e g en
za
biskupa
swým
A d nilského
uro z en ý m stawein
swým i hod no stm i, ale i ctnostm i, z v lá š tě ne-
l jč e n a u n áb ožnoslj se stkwt'1.
J a n a N e p o m u c k éh o
byl
co
P ř i v y h lá še n j sw.
j e d n a te l
w Ujme s
děkanem starobo lcslaw ský m Janem F r i k e i n , kdež
l,o
p ro
(angelům
gelio š le c h e tn o st andělem české zeniÉ
B oh em ia:) nazýw ali. P o s lc d n j lé ta svvé-
ho žiw ota oslepl.
Z e s n u w vv P á n u 2 1 . led n a r.
1 7 3 9 na starém meste P ra ž s k é m u sw. Mikuláše,
odpoějvvá u sw. V 'jta .
40.
Skolastik
E m m anuel A m o si, Irrubě zTFnfdstcyn
na h rad e P ra ž s k é m , (í. ejs. Mil. vada,
d o k to r pjsem sw. na v y s o k ý c h Školách řjmskýcli,
:i p robošt i děkan S ta ro b o lc s la w s k ý . l i . 1760
bvl sulVraganem P ra ž s k ý m a od řjm s k é stolice
za b isk u p a A m ik le n sk é h o proh lášen. L.
1760
na bisku p sk au sto lici Litom C řiekau byl povýšen.
U čen o slj swau stal se v e lm i v ý te č n ý m a učeným
* ) I toho na? i Uistorikowé W postoupnosti proboštů Boleslaw skjcli wynuchali.
nitižňm našj w lasti prospííšnýni; znam enitau swau
kiiiíiovvnu k biskupstwj L ito in č řick éin u oilkázal.
Umřel w Jilawnjm sjdle swélio biskupstw j dne
7. p ro sin ce 17 81.
4 1. Juslus W iléin h ru b ě z P ra šrn y , W r a tisluwský k anow n jk, k n jž e te biskup a W r a t i s l a w skclio
vikář gen oral nj a íířednj, a w S ta r é B o •
loslawi p ro b o št od 12. č e rw c n c e r. 1 7 5 9 až do
r. 1 7 9 5 , a sice 2 5 . dubna, na který ž to den ze­
mřel. W e s m č s tedy šest a třid e e t let byl p r o ­
boštem z d c g š jm ; gest ale podiwno a p olito wánj
hodno, že
c la ta
sk rz e
tak
dlauliý čas p. p robo št ani
do S ta r é B oleslav ů nepod jw al s e !
4 2. J o s e f s w o b o d n ý pnu z M asce, čestný
rvtjř řádil M a lte z sk é k o , (>. cjs. M. rada, p ro b o ­
štem B oleslaw ským
nowán.
M nobá
byl 8. dubna r.
léta
17 96 gmc-
w anřadu učitelském s t r á -
wil, byw i wycbowatelcin cjs. princů. P ro b o štstw j
staroboicslawské
cbtčl
r.
1798
dostaw čti,
a k
tomu cjli giž m istry s t a v ite ls k é k vvyšctřenj p o ­
slal.
Š k o d a , že to stawenj k rá s n é , k te ré ž k a r -
dinal A ltban počal, a ten to pán dostaw čti
obm ý­
šlel, žádný ku k onci n cp řiw ádj ; bylo! by t o k oslavvď wlasti a nábožonstwj. —
S k o n a l r, 1 8 0 7 .
4 3 . J o s e f C h rysosfom P a u cr, čestný k a iiownjk p ři k o ste le sw. H ypo lita, d i re k to r vvogenské k o n sis to řc a v ik ář a p o š to ls k ý , dne 2. máge
r. 1 8 0 8 n a prob oštstw j Starobolcslavvské byl iiinjstCu neb installow áu.
11. 1 8 1 5 stal se k ano w n j-
kem wr O střebom ě w Uliřjeli, a r. 1 8 2 3 gm enowán
byl biskupem sw. Jiyp p o lita w Rakausjcli. U m řel
vvu
W jd n i
19.
p ro sin ce
r.
1826,
máge věku
sw ého 7 0 let.
44.
J o s e f A loys z Ju stin , naro zen \v Li
to m ě řic je h 7. ú no ra r. 1 7 6 5 , kdež i gymnasialnj
stud ia od r.
1774
1 7 8 0 odbyl.
F ilosofii a
theo lo gii slyšel w P r a z e od r. 1 7 8 0 — 1 7 8 7 . R.
1 7 8 3 byl m istrem filosofie neb libom udretw j uči­
něn.
Co posluchač
bolioslowj byl
do
semináře
gcnc raln jh o přigat. JI. 1 7 8 8 , 10. srp n a byl nu
kndžstw j w L ito m ě řic jc h svvěccn, a tam katcchetau p ř i škole městské učiněn. 11. 1 7 8 9 byl do
p ra ž s k é h o g cn c raln jh o seniinarium opět povvolán,
k d e p re fek tem studij učiněn, m ra v o u k u s alumny
o p a k o v a l, a r. 1 7 9 0 bohom luw cc v poslednjm
r o c e způsobů k a te c h is o v á n j m ládeže vyučoval.
R. 1790
22. č e r v n a doktorem pjsem sw. na u-
n iv ersj p ra žsk é byl učiněn. T é h o ž r. 1 7 9 0 stal
se p ro fe s s o re m m ra v o u č e n j, a pozděgi i učenj
p a s tý řs k é h o w H ra d ci v Š tý r s k u .
T am ž r. 1795
2 1. led n a kazatelem ak adem ickým , a r. 1 7 9 8 , 11listop ad u, bib lio tek á řcm p ři lyceum učiněn, anřad
p ro fe s s o rs k ý p ř i tom zastawage. R. 1 8 0 3 , 24.
p r o s i n c e byl gubcrnialnjm rad au duchow njoh záležito stj w Š tý rs k u učiněn, a spolu d ěkanem kapi­
to lu jin w Sckovvě, a pozděgi i p ro b o štem r . 180o
g m en o v án .
R . 1 8 1 4 byl vv J.l\iii s h iab čtc m z
S a u ra u k usp o řá d án ]
d u cb o v n jc h wěcj,
studij a
fiindacj tam njeh. R . 1 8 1 5 , 15. č e r v n a byl u
d v o r u i ra d u při sgcdnoccne d v o r s k é kancclaíi
*) OlišjrnKgšj žiw otopis gelio budí; prý w topografii od pana
kanow njka Stellianm ira wc W jdni wydán.
od (»• ťjs. ¡VI. powvSen, drjw c wšak Jjoinbíirilii a
Tiroly
nawštjwil k wyšetřenj stawu lainujch z á ­
ležitosti duchowujeli. R . 1.816, 1 8. ¡'j-na d osáhl
¡irohoštstwj A rta c sk é h o (A rta c c n sc m praep.) w d io e cosj sw. lly p o lita. R . 1 8 1 7 s m im ořádným v y s l a n ­
cem knjžctem z K a u n ic do R jm a sc o d eb ral, kde
ihva inCsjce pobyl k wygednánj gistých z á le ž i t o ­
st-, při Svv. stolici. R . 1 8 1 8 , 24. zářj gemu u
děleno bv lo p ro b o štstw j S ta ro b o lcslaw sk e , R . 1 8 2 9 ,
,1 čc rw enc e stal se státnjm a k onfe renč n jm radau
cjsarstw j ra k a u s k é h o , R . 1 8 3 5 opustiw proboštstw j
Bolcslawské, byl proboštem p ř i kollegiatujm c h r á ­
mu S S .
A p oštolu P e t r a a P a w la
na WySe hradě
u P r a z e učiněn. —
Mimo to gest te n to býwalý
p, prob ošt B o le s la w s k ý uegen w tak v z n e š e n ý c h
diistogcnstwjch postaw en, ale i spolu pro swe z á ­
sluhy o stát a cjrk e w od r. 1 810 r y t j ř řádu sw.
Leopolda v R a k a u s jc h , a od r. 1 8 3 5 ry tjř řádu
luěštanského w B a w o řjc h , gakož i m nohých wyso
kýeli šk o l a učených společnost] tnul. R. 1 8 3 8
I I . srp n a dosáhl k p ad e sátile té p am átce swého
kuěžstwj, k te ra u ž 1 5 . srpn a téhož ro k u v e \Yjd~
ni k on al, k o m m andersk ý křjž rádu Leopo ldo w a.
4 5 . K a re l h r a b ě zC o u d cn h o ve , narozen dne
7 . le d n a r. 1 7 7 7 v C áchách (A c h en .)
Otec
¡folio,
(íiřj L u d v jk ,
c.kéin knjžetstw j.
byl
g en e rálem
w
M ohu -
K a r e l syn s tu d o v a l w M ohuči,
je ně, G o t t i n k u ; r. 1 7 9 6 byl učiněn dw ornjm ra d au
W o len c e M obiického a r. 1 8 0 2 oženil se. —
R-
1.813 od ebral se do R a k a u s , kde po s m rti swe
manželky r. 1 8 1 9 dal se na kuěžstwj poswětití.
R. 182 1 wstaupil do řá d u R edem to ristii, z něhož
w šak opčt wystaupil.
R . 1 8 2 4 stul se kanownj-
kcin p ř i k o stele sw. ŠtCpána we W jd n i, r. 1831
p ředstaw en ýin m ilosrdn ých sester, k te rý ž to řád
■w h law njm m čstě ínocnárstw j R a k a u s k é h o
m alým přičinčujin založil, a r.
S ta ro b o le s la w sk ý m . * )
s ne­
1832 proboštem
U m ře l 30. duítna 1838.
* ) Daufáin, Že mi nebude za zlé pokládáno, že ta to poslaupnost sem tam neauplna gest. F řjč in a tolio p a trn á , nebot
w archivu kap. w Boleslawi žád n á kniha o poslaupnosti probo­
štu , děkanů a kanow njků Boleslaw ských k nalezenj nebyla, a
tudy gsem přinucen byl, mimo nahlédnut] do knih historických w
pam etnjch knihách B oleslaw ských po ru zn u gm ena proboštu a
d ě k an ů liledati. Ž e gsenť obšjrnegšjch žiw otopisií nepodal, stalo se
p roto, že pp. proboštow é z wětšj částky w S ta ré Boleslawi
nesjdlj. K wyhotowenj této poslaupnosti ])sal gsem do W jdne,
odkud mi laskaw ostj dust. p. Ignace F e ig e rle , d irek to ra ústawu
sw. A ugustina, a professora pastorálky na W jdenske universj,
p otřebné zpráw y wzhledém několika pp. proboštu (lany byly,
z a č e ž tuto w eřegné djky wzdáwáin.
Bůh a přjroda.
í.
Pi ji o d o ! g j ž ml počátku w an e
f >ivvoluorný duch m o c n é h o Bolí:!,
T y g s i ('lirám, vv n ě m ž , kam pokrorj íiolia
S m r tn j k ž a s e m p ř e k o n a n ý sta n e .
S o p k y oltá ř g s a u , kd o o b ě í piano
Tvvorci, g r li o ž sjdlo ge st o b lo h a ,
N á m w š a k , g c ž f o Slech lj božstvvj w lo lni,
Djkan n o skon řenau s lz a kan e. ;
CJiránm sfrop —
g e s t n e b e s blan kyt d á ln ý ,
Z l a t á ozdoba — g s a u s l u n c e g a s n é b l e s k y ,
Sw ětlo geho —
h w ě z d to p o fe t vvalný.
C horál w n ě m — ■ g e s t s a u z w n k tworfl krá sn ý ,
Š n m o t bystřin, hrom u te m n é tř e sk y ,
A z p ě w m ilio n ů lid stw a h la sn ý .
2.
W y w z n e s s e n a s l a w n é A lpů vvýše,
K d e s e orel o h n ě m s l u n c e k o g j ,
K d e p o w ě ř n ý tw orstw a in ezn jk sto g j ,
D ě l e z e m s k a u od n e b e s k é ř j s e ;
W d o l y s s t u p , kde lid stw o slast)
dýše,
K d e s e levv s červvjčkem k p l e s u p o g j ,
W s l u g krofi, přjroda kd e lauťíj s e a dvvogj,
A r o z d á w á dary z h o g n é c j s c ;
])Ii 11 ¿1 nivvo w r a r o k ř a s n e m
lilami,
Kde so na tě woirný k w e t u s m j w á ,
Aneb
chládek
IiTedey
Octni
se,
lnozj
Audi
WSe
lo
kde
delfjn
s
Sopce
li:
w
zpěwném
more
p.jsku,
w elrybau
„Cest
h á g i;
přebývvá,
Bň.U n a
bljzku!“
3.
Než,
wšjin
Léto
Země
Zašlý
m jrem
wesnn,
žjly
tw or
Gnsoii
a
Kvvjlck
Puk
—
C ypřiš,
A
ty
T a k
se
,,Z
tok
za
změna
i>'cseň
podobí;
prohjhá,
nowé
liory
m ládne.
zapadne,
lesk
se
ehvvjli
gen
kaljšek
genž
po
n<xl
s
půd au
snad
co
gjrý
něm ž
prachu
něm
k
Iwé
swět
list
eo
w
žádné.
v\ěge,
audy
pom njk
se
spogj,
vvratjš.
stkw gge,
psáno
prach
nijha,
zdw iha,
tobě
gegj
B ožjin
a
krále«
nenj
swau
prstem
gsi,
w
hrobky
—
w ladne,
stjha,
luny
pam átky
Někdy
Na
giný
vy
w zuiklý
Ilw ěíd
w ččná
zima
se
stogj;
zas
obr
O Z N A M O W
A)
ñ T E L ,
L IT E R A T U R A .
1. K a n z e lv o rtn ig e r o n E d u a r d H erzo g. A is ciu
Erbaungsbuch fíir ehristlich e F ainilicn, in cinem
.Talirgangc von P re d ig tc n , gclialten in der D o m P ía r r k ir e h e zu G ro ss-G lo g au . I. T iieil. G lo g au
bí'i Flemining, 8. S . X . 4 4 4 .
I ’ y t ř e b a s reí ' i tyto w š p c h n y
c t n os t i
do
sp|»e
měly,
ni cméně l o g i c k á g a s n o s t , u r č i t o s t a p r a w o s t r o z w r h o w á n j
i;ini se npíl ostávvá.
C o ž so a l e s p r o s t ý m l i d e m n i l u w j ,
linii k u f t p n j p o d á w á , to n i k d y dosti z ř e t e d l n o , a a b y
spolu i vv pa mě t i
w á z l o , n i k d y dosti u s p o ř á d á n o být i
nemůže.
W ě c , o k t e r é ž k á z a n j g p d n a t i c l í c e , p e w n ě so
drželi mu s j , t a k , a b y z k a ž d é s t r á n k y g e l i o p a p r s l k o w a ln, a c p l a n ř e č j g a k o g e d i u á h l a w n j ž j I a se t á h l a .
Po­
s l ucha či wě dě t i m u s j , o cení w l a s t n ě k a z a t e l n i l m v j , a
uiaujli s e w s m y s l g e h o vvpravviti, po t ř ebj g e s t , a b y gi i n
tou s m y s l svvfig g a s n ě a p ř i r o z e n ý m p o ř á d k e m p ř e d k l á ­
dal.
W š p i u d o k o n c p k a z a t e l ů m i proto l o g i c k y ml uw i f i
náležj , a b y s e lid od ni ch n e g p n k ř p s t a n s k y w ě ř i l i , n o lirž i z d r a w ě my s l i l i u č i l .
P o n ěw ád ž giž skladatel řpěj,
svvrcliu g n i enov v any c l i ,
takmcř z ř e n i
11a
neiná : protož
zákony
myslitelstwi
se p r á c e
geho
Ii p z
žádného
urážky
pravvdy c h w á l i t i n e m ů ž e .
Vine. Zahrad iijk.
2. N cděloj kázánj V i nccncia Z a h r a d n j k a , fa rá ře
v K ře s ie jc h . W P r a z e 1 8 3 8 . W knjžecj a r c i­
biskupské k n ih tis k á rn ě , řjz e n jm a nákladem W .
Špinky. S w az ck I. str. 2 7 7 . Sw. J í . sir. 253.
Cena obau swazkü 1 zl. stř.
] ) á\ vno g i ž
odpocjwá
drahý Zahradnjk
nás
vv ( om­
nu s t u d e n é ho h r o b u , a vvSak a ž p o s u d c a s od č a s u z d a r -
nými
plody
w áni.
pilné
M ámet
kteréž
péř]
a
sw ěilo
w yšío,
i
svvým
časem
námi
obnowj.
djlein,
a
m řelý
náš
swé
G aký
co
se
duch
ale
předešlá
swá
nestranný
niin,
u
a
o
kteréž
lak
zw ěcnělý
že
ho
w
w lastnj
předm luw
njni
mým
nost
se
na
zw lášíě
c i l ti
netoliko
1111 iivvj
oheíi
vvnášj
vv
příklady
wěci
do
tak
a
11
lije o j
ných
uiliiwjin ;
w
učinili
a
řeči
kázanj
obraz­
budj ,
a
vecnjk
,
přjťin
a
že
vv
ale
dáwá
utěšeném
z
w ělšjho
a
skrze
kažilc
kazily
íižjvvám,
zw láSlnj
bez
pi.i
Ijhez-
gakém s
tljlu
roz­
íoltko K
podobenslvvj
prolož
1
řečník
okolků
se
nobrí
nýbrž
praw ý
podobenstw jcli ,
iv
mhiw)
pořádku ,
svvýeh;
nmj ,
roz­
řeřnjkem
svvello
jiegen
svvému
řjdko
kteráž
hýli
Neb
poněw adž .obrazu,
okras
t ol i ž
gelio w p raw iti m u ž e ,
svvoge
Cá
Důkazem,
Travvj
mysl
slušném
a
ge-
gaknž
n e r a n i l a , gest
kázanj.
dáno
a
wšech
vv r o z u m
zdržuje.
řečnických
a
80I)
Praze^ I
spisovatelů,
práce.
toho.
obrazjeh
posluclialelstvvo
mysli
rozum u
slovva
swBllé
w
kterýž
posanze-
posnzovvali ,
tudy
mi
pr a v v y
slow a : „ W še n i kazn-
posluchačů
cl u c l i o w ii j ř e č n í k
nosí,
a
před-
a
mým
a slepolau
vv l a
pronikawB,
duše
lilawy
sel.e
pr oto,
takow y ,
tjm
elnosli nedoslávvá,
přiwozovvánj
vvšecko
namáhánj
a
pěkných
a
VI.
dňwodně
živvě
s
proto,
i
kritické,^
svvoge
N eují
sm yslu
zřelelně,
laké
m inuj
wý
té
god.nak
saud
gak
kterýmž
předeslané
iWálo g e s t
zngjm á,
zplozuge.
iieyw laslnB gšjm
vv
přjloinnýcli
stránce
a
Prjlomiiých
Edlnak
rozwrhy gcho
nepoillrhla
poslaiicliagjcjcli
ličných
saud ,
posuzowal
láska
Č asopisu,
'vážky
nestraitaě
posaiizenj
5
na
wano,
potřehowali
ukázal.
g s a u ;
srovvnávvá
na
tak
gich
posuzovvali ;
učinil.
Zahradnjk
sobBcká
gelio
gá
wyilané,
přjsně,
dal
a
se
skladatel
pronesl
snášj
gsem
N enrentra
štoby
nich
nebudeme.
kazanjch
tohoto
nadchnuta
smrli
hom iletuká
Z aliradnjkinv ow jw a,
gegich
ze­
po
nijti
geho
práwB
dlanlio
kázanj
úplně
i
1’ a n u
vv
geho
mezi
přjtomným
sw ěla ,
něko
gakby
mjslB
duch
kázanj
zvvěčnělý
sám
cele
mi
od
wšech
zřegm ě
geho
kterýž
onoho
11:1
Spinky
n i k o p i s i í , geuž
ř a s ijmlo
poslednj
má, a
tenlýž
gelio
to
giném
dosti
z
obraďo-
p o M l i i u i n i i n , 1'
pam átku
na
loho,
kázanj
we
sineyšleli
gich
poněwadž
mluwB
wfibec
netřeba
poněvvadž
daru
geho
-a
se
lakořka
w jcc
na
,,opns
W aelaw a
budau,
‘ Gesli
nižádných
gsem
pana
polěšm e
liuďine
domnjvvám,
se
wydáni
Z ahradujk
giž
l«S l . ý v v á m e
několik ginýeh
Zatjm
o nich
kázaný
i
též
5v v š a k
iněto,
lilawy
nákladem
podávvá.
a
se
wělilasné
geště
w děřni
nám
práce,
a
lotiž m im o loto p ř jl o m n é
laké
a
ji­
mysli
liohimiclüigjrjch g e n m a l ič k o z a e í i y e n g i “
A ž potud w
1’iiiiu z e m ř e l ý .
Ž i w o s l , mjriiú olinivvost , lib á dň raz n ost
a p r o n i k a v o s t g s a u ovvšem vvlastnosti, g im iž k a ž d é d o ­
lně kázanj ni ¿i hýli obd a řeno ; a le k r á s n é tylo wěci n e y wjce p o c h á z e g j z e srdce, a g s a u o w o c e m tolio p ř e d n e genj způ sob u , k t e r ý m ž ř e c n jk cinj k á z a n j s w o g e . P r o l o ž
se slávvá, ž e g e d n o a totéž káz an j od dvvau k a z a t e lů
přednášené n e s te g n a u m ěrau
působj na p o s la u c h a g je j.
(jeden těm itéž slovvy, (autéž wěcj m ysl vvšech svvýeh p o ­
sluchačů r o z n ě c u g e , druliý těm itéž slovvy a w ě cm i srdcj
(ifislaueliagjejeh nie, n e p r o n ik á , n e p r o iijm á , n e z a c h y c n g e .
Ta ctnost ledy, k l e r á ž o b r a z n o st p o s la u c h a g jc j c h z a g j má, a k t e r é ž vv P á n u z e m ř e l ý autor prost a p r á zden
lij ti se w y z n á w á , g e s l ovvšem n ě c o k r á s n é h o a p ř e ž á ilaucjho : a w š a k nen j nik oliw S k sununau vvselio toho, c o ž
kazatele prawým duchovvnjm ř e ě n jk em čio j.
Něhot k á ­
zanj sobe ohnivvěgšj k r á tk ý g e n o m c a s a tiě in k u g e , n e ­
lni uwj 1i s p o lu k az ate l z ř e l e d l n ě , důvvodně a vv s l u š n é m
pořád k u .
\ protož m ám z a (o, ž e k á z a n j důvvodné a
gadrné vvždy lepšj g e st o n o h o , k t e i é ž s i c e obraznost p o—
slttucliayjcjcli z u g jm á , a l e r o zu m u g e g i c h n e z a c h y c n g e
a uepřesvvědcuge.
N e b o , m áuieli g e n d ob rá n d is p o s ic j,
tli)lirý vvýklad, pravvé důwody, a p o g a l i - li gstn e them a
zřiHedlné ví (I il Si svvau, sn a d n o p a k vvSe ostal nj z po­
kladu srdce svvého d o p lu jm e.
Z e to nic nenj n e m o ž n é ­
ho, ¡irokázal sá m n a so b e právvě n á š zvv ěř n ě lý Z a J ira d njk; a protož pjše d á l e : „ G á sám k á z a n j svvýcJi nikoli
lak su c h o a la k chla dn o nepřednášjm , g a k o ž g e psáti
mám o b y c e g , a pro lož s e g i c h nik oli slovvo k slovvu n e íiíjni, nýb rž dosti m a g e n a s a u s t a w ě a po řádk u vtěcj,
swoboduým h lá sán jm pow in nosti d u ch o w n jh o ř e ř n jk a z a ­
dost činili s e s n a ž j m . ‘f N e tak sn ad n o dá s e a le n a piavviti k á z a n j, g e s t o sic , , o h e ň vvnášj do d u še po slu —
cliařii,“ g o m u ž se ale nedostávvá prawdy a důwodnosti,
a kleréž g i ž vv z á k la d u g a k o ž i u w e š k e r é m s e s t a w e n i
svvém k u lh á a vvadj. K do led y po dobrém n ě g a k é m thema,
|ui dobré d isp o sic j, p r a w ý c h w ý k la d o cli a g i s t ý c h d ň w o deoli se o h l jž jš , kdo m á š rád př e d m ě ty s e vv š e c h stran
ohledané, zcvvrubně r o z e h r a n é a dobře o p o d s ta tn ě n é , s á lini sm ě le k u k á z a n jm těmto ; n e b o g i s t ě n a l e z n e š w nich
lingný po k lad l á t k y w n á l e ž i t ý p o ř á d e k nvvedený.
W ySlat pak g s a u talo k á z a n j pod šfjtem a praporem s l a w nelio a vvůbec w á ž e n é iio g m é n a , n e b o t g s a u W y s o c e
d ů s t o j n é m u P á n u , panu W á c l . ■VT. P eS in ow i
bedliwému
red akto ru tohoto Č a s o p is u , od g i c h s k la d a t e l e piipsana.
,/. V. Jlrsjk.
•'
E i n V e rs u c h zur E rle ic h te ru n g des in n e rn Goi'^ths, theils zum B e tra c h te n , tlieils zum Lesen.
V o n dem F r h r n . C lem ens D ro s te zu \ iselicr i n g , B isch of von C a l a m a , W e ih b is c h o f und
D o m k a p itu la r zu M ü n s te r. 25 archu w. S. Mün­
s te r 1833.
G e l i k o ž modl i l ha g e s t obrácenj mys l i k B o h u , netřeba
zwl á&tni eh Sjtili dňwodůw, ž e modl i li . a w ž d y c k y ma svnig
z á k l a d
we wuilřnj p o b o ž n o s t i .
T ě l o n e p o z n a w a Boha,
Monevvadž o č i m a s v ý m a i.eslygj h l a s u g e l . o , uecjtj goho
s w ě t l é pří t omnost i .
G e d i n é d u d . m ů ž e p o z n a w a l . Boha,
uonBwadž k o b r a z u a k u podobenstw;) ß o z j i n u stworeii
nesl • n á s l c d o w n ě ge no i n duch s e m ů ž e k B o h u powznagoti ’k Bo h u se pří bl i žowat i , s B o b e m obc owat i , — gemu
s e klaiiL'ti, skl áda l i w ne bo v š e c k u svvau d ů v ě r n o s t , ge­
m u se modlili.
P r o l o ž ř ekl S p a s i t e l i i u S : „ P r a w j t í i ielé klaněli se budau Olei w duchu a prawde. Jan
1 °3
’ " p o n ě w a d ž a le d u c h g e st pánem l ö la s w e lio , samso
m o d le , poajiuú ho z á r o w e ň vv s l u ž b u B o ž j .
C h ce tomu,
a by s e lělo k o ř ilo s njin před sw y m S t u o r i l e l e m , aby
t a k é dávvalo na g e w o , ž e we wäoeh w ě c e c h od b o h a zaT o s e slávvá klekáiijm , biljm w p r s a , spjnaniiu
, ’u k á u , o brácen jm ocj k n e b e sů m .
P o s l é z e cjniž srdce
L
"estj tjmt i ústa sp - ý w a g í : takt se s l a w a , z e co
d u c h ' na m y sli p řem jl á , r o z g j m a a n a l.o z n e m v a/uge,
10 s p o l u slovvy p r u n á sj. N a ten sp ň s o b stavva s e w . n t i „i modlitba sp o lu zewnitřnj, k l e r a ž opfel s p a s . l e l n t pů­
sob í n e t o lik o na g i n é lidi, g e n ž ni o .1l.To.| in u pr.jlomni gsau,
n é b r ž i na toho, g e n ž s á m s e modlí, a n a t gel.o roznjc c o s t lim w ice r o z n ě c u g e , bráuj, aby s e n e s t a l roztrži­
tým , a g a k a u s i mu p o s k y t n g e p o s i l u , a b y w rozgjnuuij
svvém n e u m d le lj a dé le se lrw al we s w é p o b o ž n o s t i . ^
Ge š l o al e zewni třnj mo dl i t ba genoi n t enkrát e ina <lo
s , l , e H i a v . a u cenu, když l i e z posl ř ednj m g e s t následkem
w „ itřní po božnost i : widEli g e s l , ž e vvšecko zalez.) iw
wiiitřn'] nsodlitbc.
ť e h o W / . w tedy n ž j wa me k s w y m nio-
(llliliúm, g in é lio iiou¡, neZ p o m ů c k a , a b y c h o m naw odcni
|i\!i k vvnilřnj m o d litb ě .
W z o re m w gech lakovvých n áw rh ů w k vvniířnj p o b o ž iiosli 11,1 vvěky fjest modlitb a P á n ě : O tče n á š ,- n ě h o t
genom « ( C le n ý B ůh nám n e y l é p e z g e w i t i mohl, g a k B ů h
den a vvzývván hýli m á.
P o n ě iv a d ž a le z d e vv m á lo
plnivech vvšecko o b s a ž e n o g e s t , co a g a k s e modlili m á ­
me: nem ožno g e s t , by si k a ž d ý c lo w ě k w ž d y c k y a we w š e c h
sv. jeli p otř e b n ostec h n á l e ž i t ě o sw ě d o m il , co by zvvlášt
z let o m odlitby ro zg jm ati, a z a f b y z w lá S t prosili m ě l .
Z téío [n jřiiiy p o u s i a l y wjce m é n ě o b šjrn é w ý k la d y m o illilby P á n ě , z ř j z e n é dle r o z liě n ý c li polřeh nostj k a ž d é h o
{•lowěka, n e b o li, s l o w e m m odlitebnj kn ihy.
Z lobo se n a o p a k dá p osau d ili vvnilřnj c e n a a d o ­
konalost m odlilebnjch kněli. Cjni která vvěrněgšjni a, g a siiegšjm vvýkladem m odlitby P á n ě , a ějin l e h ě e g i uvvádj
člowěka k vvnilřnj m odlitbě : tjm d o k o n a le g S j g e s l , a p r o ­
lez i tjm u ž i t c ř n ě g š j .
K do s e vv r o zgjiná n j a přem ySlow ánj npcwiííil, tom u
arci lě ž k o g e s l , aby s e od s e b e sám w niodlilbě k B o b u
¡mivzííášel : a protož lakovvému n e y l é p e g e s l , abv ho g i n ý
w nábožných vvěceeli z b ě h l e g š j m yslitel, bych tak ř e k l ,
za ruku u g a l , do sw a t y n ě B o ž j ho nvváděl, a tam k a ž d é
slovvo na g a z y k mu k la d l.
Cj r o zu m a l e w ro zg jm á n j
a přemySlonáiij o b l o m e n ě g š j a w y c vvice ně gsj g e s t ,
len
potVebj nem á lakowýcJi w od jlek, a s p o ň n e w ž d y c k y , n e y méně tenkrát, kd yž p r á z d e n w e S k er éh o wytrhow ánj p o kngné clivvjle p o ž j w á .
T a k o w ý duch p o i ř e b u g e tolik o
gediné náp o w ědi ; a g iž se mu hrnau m y š l é n k y s e w š e c h
síran ; p o i ř e l m g e tolik o
w e s l a 5 a g i ž sáni lodj s p r a w u go, giž s á m se p a n šlj do šj r é h o o c e á n u svvalého r o z g j inánj ; p o lř e b u g e toliko g e d in é g i s k r y , — a g i ž s e vv něm
zgjiná posvvátný o h e ň stkvvaucjm p lá p o le m n e y w r a u c n ě g š j
pobožnosti.
T a k m ů ž e a le ge n o m ten p o w z n á š e li g i n é l i o , k l e 17Ž sám se č asto p o w z n á še l lelem z k u š e n ý m lce slu n ci
ívelebnosti P á n ě ; t á k o n é h o w e s l a m ů ž e g e n o m ten p o ­
dali g in é m u , k le r ý ž sá m co m istr n ý plavvec nnij s e vvyInianli w š e l i k é m u ú s k a lj a wjrům r o z t r ž i t o s t i , a sá m vv
duchu dop laul až ku břehům vvěěným ; takovvau g isk r ti
může g e n o m ten vyložili do srdce g in é lio , g e lio ž to srdce
i'uzn;eeno gest, ohněm svvatým z oltáře H o sp o d in o w a ; la~
Miwaii 11101!I i(li 11 nap o w ě d ě ti m ů ž e g e n o m len , k l e r ý ž vv
ílnelin í a g n á s l y š e l s l o w a , g i m iž hlahoslavvcnj duchovic
o s l a w n g j B o h a na w ý s o s t o c h .
Takovvýin nPítelem dogis i a ginjn býti z a s l u h n g e W y s o c c d ň s t o g n ý a N eyosw jc e n ě g š j P an s p i s o v a t e l dotCené k n i h y , innž práwS apob l0 ' ' l K d o k o li w rozbjrati bude st r á n k y k n i h y l é t o , bude
so mu z d á ti, ž« t a g n a u mocj p ř e n e s e n g e s t g eho^ duch
z u o m i g e g ic n o s t i této
do i j š e
ducliownj ; křcstanská
pr iw d a um bude g a s n ě g š j , z ř e t e l n ě g š j , pocliopitelněgšj;
ctn ost sk w ě le g S j , s,»ani!e - s j , hodněg.šj l á s k y g e h o ; po­
z n á , ž e B ů h mu liližSj g e st, n e ž li s e n ad al, ucjtj vv srdci
svvVm g a k l.laze tom u, k te r ý ž s B o h e m s e s p o g u g e , a
ž e w * niřem a nikde p o k o g e nen j, dok ud n e s p o ř m e ducli
w e svvém S t v o ř i t e l i : protož uejlj se m o c n ě povz b u ze n a,
a b y přede vvšjm a n e yw jc e po B o h u ta u ž il , k n ě m u se
w ž d y w jce p ř i b l i ž o v a l , učil se ho vvždy w;jcc milovali,
a ž by í á s k a u s njin byl d o c e la s p o g e n , a s p o g e n j i n tjmto
b lo h o s l a w e n .
W k n i z e této s p o l u w id ě ti g e s t , ž e p r a w d a , a
zvvláSt k v e s t a n s k á prawda sa m a s e b a u k r á s n á g e s t , že
<>i ne tř eb a s t k v o s t n é h o dlu žiti s e r a u c h a a g i n e okrasy,
a b y s e w n adn au stala .
G sa u z d e p a u h é to lik o nástiny
s e s t a v e n y , g a k by č l o w ě k modliti s e m ě l : a g a k i nastin y tyto d ogj.nagj !
,
Ab y c h o m pí j c hy l né i n u ř t e n ar s t wu poskytl i n e 0 aky
n á h led do této k n ih y , g e n tolik z d e po d otk n em e , z e cak o l i w vvysoee
dů sto g iiý P. s p is o w a t e l k r o z p ín á n ] si
obírá
přede wšjin v y k l á d á s m y s l , k te r ý ž k a z d a vvěc
s s e b a u n e s e , a to g e st sm y s l, k t e r é h o ž s e držela ít
drži s w a t á m atka Cjrkew. K dy ž v y l o ž i l , co k a ž d á vec
w s o b ě o b s a h u s e , prieházj k d ů v o d ů m z svvatého Pjsnw,
a k vvýpowěd ěm s v á t ý c h O t c ů v .
D flw o .ly z sw . Pjsm.
uw ádi vv takovvé h o g n o sti, ž e tém ěř wSeoko g e s t vyvvaŽeno.
A vfSak i z w ýp o w ědj s w . O tcůw w yb jra neygad r něg sj a to lik , co s e g icl. potrebj widj.
l í l a w n j ř l á n k y , k t e r é ž po s ky t n g j
z a k l a d k nu
b o ž n é m u r ó z g j má n j , ne bo l i k wnitřnj modl i t bě, g s a u tyto
1. O o b c o wá n j před B o h e m , a o b c o v a n í s Bohe m,
(Jednoho g e s t ' potřehj. 3 . O přátelstvy].
4 . O modl.tW
p \„ ě
5 , 0 u m u če n i K r isto w ě . 6 . O N e y s w ě t e g s ] obíh
a sw á to st i oltářnj. 7. O o sm e ru b la h o sla w en stw j. 8 . Do­
sti .rest u ř e d l n j k u , aby b y l, g a k o m istr g c h o . 9 . Uoz•Mm áni na k a ž d ý den c e lé h o m ě s j c e ; a tu v y b r á n y g f '
j i e y d ů i c ž i l í g s j č lá n k y lu -e sta n s k é w j . y a k r e st a n s k j r t
p.Twinnostj. 1 0 . P o b o ž n o s t rannj. 1 1 . P o b o ž n o s t ke nu*
svraté, a zwláBln j ro zg jm ánj
a J2. weCernj p o b o ž n o s t .
na
k a ž d ý den
w
lém d ni;
Hodj se pak tato k n i h a n e to lik o k wlasťnjinu voz—
gjinánj, n e b oli k m o d l i t b ě , n é b r ž i ta k é přjhodnau s e
liýli vridj k auradu z povvědnickém u , p o n ěw a d ž w k r á t­
kých, g á d r n ý c h a d o g e m n ý e h slo w o c h o b s a h u g e p ě k n á
iiauřenj, ii p. st. 4 5 .
„ W a s mich nicht Gott und d<iin
Himmel n a h er bringt, ist über a l l e B e g riffe unwichtig'.
Was mich Gott und dem H im m el entfernt, ist üb er a lle
Begriffe s c h ä d lic h .
W a s mich Gott und dem H im m el
jiiilier b r in g t , ist ü b e r a l le B egriffe h e i ls a m .
Nur E ins
ist l io l h i g .'“ P o z o r u g e m e - I i laío s l o w a n ě c o Šetr něgi :
iienj-li w nich z á k l a d c e l é h o k á z a n j ? T a k o w ý c h r o z ~
"iliíi g e s t z d e w e l ik á h o g n o s t .
A p rotož slau ž iti nn iže
tálo k n iha n e to lik o co r u k o w ě t k m odlenj , n é b r ž i co
rukow ět do z p o w ě d n i c e , a c o r u k o w ě t k wypracowánj
řeřj p a s t ý ř s k ý c h .
Hawráneli.
B) R O Z L IČ N O S T I.
O chrám u , , N a ro zen j Páiněu w B etlém e.
Od Jf 'áclmvn P c š in y , red ak to ra.
D o k o n ř i w š e w e s w a z k n III. popsán] mjst sw atých
w chrámu P á n ě Božjho hrobuw Jerusalemě, a přirownánj
gicli ku kapljm a k injstům hlawnjho k o s t e l a P r a ž sk é - Jio sw. Wjta, a pifibližngjcp se Pasem adventnjm k p r e ladostné
wýroCnj sla w n o sti N a r o z e n j P á n ě , za s l u š n é
uznávváme podati z d e g e š t ě zpráw u o chrám u N a r o z e n j
P á n ě w B e t lé m ě , g a k g s m e gi z P re fá ta z W l k a n o w a
15 4 6, pnk H a ra n ta z P o l č i c , r. 1 5 9 8 , a z T r a p p i sly Geram ba r. 1 8 3 3 wytáhli.
W z d á lj B e tlé m a od J e r u s a lé m a pořjlagj někteřj
"a dohrau č e s lů m nijli, neb dw ě m alé mjle po š fo w sk é, a
sice k straně w ý c h o d o p o led n j, wjce polednj stranau k
%ypfn.
W y c h á z j se z Jc rn sa léin a do B e tlé m a branau
Joppenskau, k te r á lež j w p r a w o , tedy k z á p a d u , hned
Č aso p is p r o k ;i{. dn clio w . XT. 4 .
pod z á m k e m D a w id o w ý m , neholiZ h o r a u , a h radem S ió n ­
s k ý m . Uhnu uti s e třeba, w n ě m ěsta, vv l e w o ,k r y b n jk a B e r sa b e pres h r á z g e h o , k p olc d n jm u , k bore Gilion, o kte r é židé
sa u d i l i, Zeby u prostřed s w ě t a s t á la , a na k t e r é král
Š alom aun korunow án byl.
Z
<é hory&wedly se wody
do J e r u s a l é m a .
Odtud pul m jle od J e r u s a l e m a stogj
strom T e r e b in t , o k te r ém z p y t a te lé přjrody g islj , ž'e 1000
a wjce l e t w ytrwá, w y š šj a r o z l c l i le g š j n a š ic h dubů, kwStc
krásně
ř .e r w e n ě ,
a
wydávvá w e l ic e c h u tn é a wonné
h r o z n o w a t é o w o c e , g a k é h o g i ž patriarcha J aku b Josefowi
do E ° y p t a darem byl p o s la k
O tomto stro m u s e gislj,
Ze prý z d e R o d ič k a B o ž j , chodjc z B e t lé m a do Jerusa­
l é m a a z a s e z p ě t, s JeZjškein o d p o f jw a l a .
N a bljzcc
¡rest k o p e č e k ,
o k te r ém
s e p r a w j , Ze býw al do­
m em n á b o ž n é h o S i m e o n a , k t e r ý ž K rista P á n a n a swycli
l o k t e c h d r ž e l . N ě k o l i k h o n ů odtud n a l é z á s e studně,
při k i e r é prý s w , třj k r á l o w é , z J e r u s a l é m a odcházegjcc,
u z ř e li z a s e h w ě z d u sw a u. Od k te r é h o ž to m jsta n ě c o málo
w prawo, n a w r šk u , k u s zdi b ý w a lé h o k o s t e l a , na němž
p r ý a n d ě l P á n ě popadl p roro ka H a b a k u k a , oběd žencům
n e sa u c j h o , z a wrch h la w y , a p ř e n e s l ho do B a b y l o n a k
proroku D anielovvi, do g á in y lwovvé. D á l e , o n ě c o málo
w levvo, z a s e k o s t c l j f e k , kd e p r ý s e E l i á š prorok naro­
dil a o b ý w a l.
Čtvvrt mjle odtud k prawé straně stogj
z ase" w poli k u s zdi sta r é, o k r a u h lé mezi m noh ým ru­
m e m , kdeZ n ě k d y dům Patriarchy J a k u b a prý b ý w a l. To­
to p o le g e s t vvelmi n e a u r o d n é, a na něm m no žstw j ok r a u h lé h o , n a ž l u l l é h o kam enj, h r achu p o d o b n é h o . Prawj se
tam Ze kdyZ ge d n o h o ř a s u K r i s t u s P á n tau cest au gda,
ge dnoh o rozsévvaěe s e tá z a l, co by s e l , a 011, posmjwage
s e , odpovvěděl, ž e kam enj : K r istu s P á n w š e to semeno \v
kam e n j obrátil.
P ůl m jle It B e t lé m u d o g d e s e vv pr aw o mjsfa, na
k t e r é m k o s t e ljk člw er h r a n n ý s e dw ěm a c h o c h olem !. Na
Ctweru s l a n p ů stogj k le n u tj, a pod njin hrob dlaulij,
4 siř. w y s o k ý , a z k a ž d é strany g e d e n m enšj.
Zde
p rý le ž j R á c h e l , g jž to sám P a tria rc h a Jakub lů ž k o toto
wystavvěl.
.
,
Čtvvrt m jle před B e t lé m e m g e s t aud olj, nad kterým
p ř e sw a té injsto loto
strinj. IÍ pů lnoěnj straně , před
branau B c t lé in sk a u n acházj s e sludiua D a w id o w a , z kteréž
to mu při n á r am n é ž j z n i, u prostřed n e p ř á te l ř ilislin s k ý c h , od Iřj h r d in s k ý c h wogjníl vvoda k pitj přinesena,
b y l a ; k le ran a l e Davvid, dle I. Paralip- 11 k a p . Bolm
oběťowal, z d r ž u g e s e , b y n e p o ž i l n á p o g e s nebe z p e če n stw jm
živvola od třj š l e c h e t n ý c h w o g j n ů p ř i n e se n é h o .
B e t l c m , m ě sto sw até, kd ež g e s t chrám N a r o z e n j
páně, g e s t nyiij podobno wjce zřjcen in ám . K o s t e l tento o l o ­
věnými p le ch y pokrytý, m á 8 8 k r o k ů d é lk y , a 3 0 kroků šj ř k y
a gest bjlým m ramorem d lá ž d ě n ý . G en ků r pro k n ě ž s t w o ,
který Rekovvé '.ve s w é moci držj, g e s t k l e n u tý , ostatnj k o ­
sici stogj na 3 2 s l a u p e c h po 4 r a d á c h , a w lodi kle n u tj
neinage,
c e lý krow k
přehljdnutj
okazuge.
Slaw en
gest n á k l a d n ě a nád h e rn ě od e jsa řo w n y sw até H e l e n y ,
ku poctiwosti Rodičky B o ž j, po k t e r é s e také k o s t e l
lilahoslawené P a n n y M a rie g m e n u g e .
Syn gegj,
cjsař
Konstantin, g e g drahým i c a la u n y a ginýini dary od z la ta
a střjbra obohatil.
Při k ů r u k n ě ž s k é m , n e b o l i ž p resby teriu m při z d i,
gsau d w ě ote w ře n é k a p le, w praw o a w l e w o . K a p l e z
prawé strany g m e n u g e s e k a p l e obÍTZÚuj Páně, k d e prý se
jirwnj prolitj krw e K r i s t a P á n a s t a l o ; a druhá, w
lewo, s l o w e k a p lj sw. t ř j králů, kde totiž liw ě z d a g e
wedauej s e z a s t a w i l a . Z
t ě c h d w a u k a p l j g de s e pod
zem, pod presbyteriu m do k a p l e , čili g e sk y n S N a r o ze n j
Páně.
P ři straně p ů ln o c n j g e s t w y s t a w e n a d la u h á , wSak
úzká, g i n a k dosti w y s o k ý m k le n u tjm
o p a tř e n á Isaple,
zívaná luiple sw. K a te ř in y , k d e prý s e K r H u s P á n sw.
Kateřině z g e w i l , a m u ě e d l n i c k a u sm rt g j předpow ědjti r á ­
čil. Z d e F r a n t iš k á n i při oltáři s w é ,,/í o r a s “ se m od ljw ag j.
N y n j se g d e pod z e m do r o z lič n ý c h , b u ď we s k á le
tesaných, neb do s k á l y w e s t a w e n ý c h k a p l ic , k te r é tak
pod wrcimjin k o s t e l e m
b l a b o s l a w e n é P a n n y M a rie so
nacliázegj, g a k o w P r a z e k a p le pod zem j u s w . G iř j,
a vv S t a r é B o l e s la w i u sw . W á c la w a .
D o prwnj z těch kaplj s e po J 5 k a m e n n ý c h stu p n jch
dolů ss t u p u g e .
Ge6t w j s o k a 3 V-1 lo k te , a z p a u h e
skály v y t e s á n a , z a oltářem m a g jc g e sk y n k u ,^ w kte r é
prý m noh o od H e r o d e s a p o w r a ž d ě n ý c h n e m l u v ň á t e k l e ž j ,
a také kaple Nemlmvnátek s e g m e n u g e .
Od té n a lew o. g a k o ls polednj straně g e st š j g e w
skále w y te sa n á , 3 */« lokte w y s o k á , 2 lol\íe š i r o k a a JO
kroků d la u h á , (au se n ě c o k v ý c h o d u p ř ich ází do k a p l e
ueyswětěgšj, kde se K r istu s P án naroditi ráčil, a^ kle ran
sw. H e le n a , od c jsaře H a d r ia n a m od la m i p oh a n s k ý m i p o skwrněuau, po 1 8 0 lete ch z w l a š t r o zšjř iti,w y č istiti, a nad lij
kostel w ysta w ěti dala. -— G est od v ý c h o d u k z a p a d li
1 5 kro kil d la u b á , 6 k r o k ů Široká, ok o lo G lo k e t wysoká.
K lenutj s p o ř j w á n a třech sla n p j c h , wBe z bjielio
m r a m o r u , djlcin m u s ir o w a n ý m ( i n o s a i e k ý m ) v y k l á d a n é , zla­
tém a ln z u r o w a u barvvau di nze
o z d o b e n é , z něhož
m n oh o lam p w isj. K a p l e ,
z e s k á l y wy t e s a n á , celá
v sy lo ž e n a g e s t k r á sn ý m porfyrem, j a s p is e m , a gmym
drahým m ram orem . — W Cele, te dy proti w z h le d u , gest
w s k á le m a l ý w ý s lu p e k o k r au lilý a přepiatý, nad njinz
e e s t n a dřewě m a l o w a n ý o b r a z N a r o z e n j K rista Pana,
s a k P a n n a M a ria se svv. Jo sefem a pastýři nad d ě íá tk e m klepi.
P o d njm zwý.šj do pasu, g e s t kám en z bjlého krásně
m odře m e r h o w a n é h o mramoru w s k á l u w s a z e n y , n a kte­
r ém s e m še sw a t á slaužjvvá- Pod oltářn jm k a m e n e m gest,
n a d l á ž d ě n j, m r á m o r o w ý k á m e n stu pni podobný, w středu
m a s i c i djru o k r a u b la u do třj p r s t ů z h la u b j , a ok o lo n.] gest
w y t c s a n á h w ě z d a , a to i to m js to ,n a hterérn se Kristus
p á n z neposliwrněné Panny narodil , a proto po stranach
n á p i s : Hic cle virgine M aria Jesus Christus naset dujnatus est. Z d e pautn jci od Q u a r d ia n a s hořjcjmi swjceim
těmi k a p le m i k tom uto neys-wetěgSjmu m jstu, k e mši
s w a t é wedenj ,
po c e s tě se m n á s le d u g j c j hym nus tjin
s a m ý m n á p ě w e m , g a k o w J e r u s a l e m ě z p j w a g j , gegZlo on
p a k před o ltářem N a r o z e n j P á n ě s p ř ip o g e u a u zde modlitb au k o n e j.
1.
N u n c a d p r a e s e p e D o m in i s a c r a tu m
P e rg a m u * o m n e š oiT erontes D e o
E x c o rd e p r o c e s , p r o p te r J e s u no rn en
B u lc e p e r o m n e.
2.
O m n e š a m o re m o ti c o n te m p le m u r
P u e r u m s a n c tu m d e ita te
p le n ů m ,
U t sie a d p a t r e m s u a n o s
p e rd u c a t
M o řte e r u d e li.
3.
A d n o s p e r v e n it, p ie ta t e n a n c tu »
C a r n e in d u tu s , q u i a p a t ř e D e o
G e n itu s fu it, a n te m u n d i lu c e m ,
G ig n itu r ta m e n .
4.
H o c n a to c a n ta t A n g e lo ru m coetus,
G lo r ia D e o ac yeterno p a t ř i
¡Sit i l l i s e m p e r, a tq u e p a x in t e r r a
O m n e p e r «evum.
5.
F u lc lir io r coelo, v u ltu , m e n te , c o rd e ,
J a c e t c u m b r u ti s , h u m ilis ac p lo r a n s ,
C rim in a n o s tr a c u p ie n s r ig a r e
L a c h r im is s u is .
ü.
D u m hic de inatrc nascitur, in ccelo
O ři tur stella, mundtunque illustrat,
y u a median te currunt cito Magi
Cliristi amore.
7.
Munera portant Aurum , Thus ct M írrhum
Deferunt nato, puero jacenti
Ad pectus sacrum Virginia B e a t»
Isto in loco.
h.
O Am or tantae pietatis tu « .
Quem ostendisti nascens, liíc de »aera
Matře ; sed virgo permanens intacta
G ratia tua.
í).
G loria tibi genitori Patři*
Q ui hune m isisti Redem ptorem sanctum,
Ut nos ab hoste liberaret omneš
Sanguine
suo.
Amen.
V. Hic not um fecit Dominus, Alleluja.
K. Salut are suum Alleluja.
Oratio.
Deus perpetuae et immensae bonitatis, (jui aeternmn, et
consnhstantialein lilium tuum, Spiritus sancti operatione nostra
murtali carne "vestiri voluisti, et de sacra, et intacta Yirgine
in 110c loco nasci, et a Magis, attpie pastoribus adorari fe c isti:
coucede nobis : ut eundein lilium tuum, quem tota mente, ac
totis viribus nos diligere debemus, eadejii sacra et Beatissiina
matre ejus intercedente, apud tuam clementissimam cluiritatem,
mediatorem babere mereamur. Qui tecum \ivit, et regiiat in
unitate Spiritus sancti, Deus per omnia saeculasaecnlormn, Amen.
Od m jsta tolio, vvně, něco m álo w lewo, gest kapie,
a w lij stogj wýstupek řtjvprhranný, zd é lj řty ř a zšjřj
Iřj kroků, zwýSj rtyř loket, zh la u b j I 1a lokte, s třemi
kamennými stupni, ínoiij<j rnraniorowan tabuli oltařní, a
nad nj 11a prkně obraz Svv. třj K r á lů .
A to gest to
injsto, na kterém mudrci od ivýc/iodu Kristu Pánu se
klaněli a dary obětowaíi.
Naproti lom u oltáři dole při zem i, k straně zap a­
dni, u stěny, gest gakési korýtko ze skaly wytesane, wjoe
dwaii loket dlanhé, a I */« lokte široké, a něco přes
lokte hluboké, (jesličky nazw ané. Praw j se, že lo
gsau ty sainé, vv nichž K ristus P á n položen byl ; a od
kterých djl w lijm ě
w kostele M a ria M aggiore se
nacbázj, a o w ánocjch n ábo žn ém u lidu iilcazuge.
P ak se zde geště naeb ázj hrob sw. Pauly a Eustaihie, dcery g e g j, ze znam enitého rodit řjm ského Cor-
j!cliií a Graclul pocházegjcjcli. Gest Jirob fen w geskyni
swé od geskyně gesliěek k záp ad u , iriratnorowý, na 2
lokte wysoký, 1 ‘/s lokte Široký a 4 lokte dlauhý. Sw.
P au la , bywši n a w jru obrácena, o b ljb ila sobě mjsto w
Betlémě, kdež předkem sw. H elena dala kostel wystawěti.
T u dala k u kostela tomu přistawěti klášter, a sice
gedno oddělenj pro m nichy, a troge oddělenj pro ženské,
k teréž sama po 30 let řjd ila .
Pochow ána gest w tom
hrobě, gegž sama sobě wytesati dala, a na něm ž swalý
Ja r oIj ni následugjcj n áh ro b n jk napsal.
Na d h r o b e m .
Scipio quam genuit, Panlae fudorc parentcs
G raccliorum soboles, Agamemnonis incly ta pvoles,
Hoc jaceí ia tum ulo, P au lam (lixcre priorcs :
E u sta c M * genitrix: R o m an i p rim a senátu»,
Paupcriem Cliristi, & B ethlcm itica rura sequuta.
Nade dweřmi
geskyně.
Aspicis augiistum pr.neci.sa rnpe sepulcnim ?
H ospitium Paulae est, caelcstia regna tencntis.
Fratrem, cognatos, Boinam , Patriam qne relinquens,
D iv itia s, sobolem, Betlilem iti conditur antro,
H ic praesepe trnun, Cliriste, atque liic m ystica Magi
Munera portantes, liom inique D K O que dedere.
Z té geskyně se gde proti západu do dalšj gine',
něco prosfranněgšj, w n jž gest hrob inramorowý, 1 í/i
lokte zwýšj, tolik i široký, a 3 1/, lokte d la u h ý ; zde leže­
lo tělo sw. Jaro/jma, prwé než do líjm a odwezeno bylo.
— Od tohoto hrobu na tiř kroky proti wýchodu gest po­
dobny' hrob sw. EuseMa uěedlnjka sw. Jaroljina, který
swatému otci w překládánj a w ykládánj biblj nápomocen
byl-
_
/
K půlnoCiij
straně gsau odtud m alé dwéře a 4
schody do prostranné k ap le , od druhých wně powýšene'
a swrchu otewřené, kudy clo k aple swětlo padá, s oltá­
řem .
T a sluge Studio/um S. Hleronymi, kdežto sw.
Jaro ljm
pjsmo
sw. w ykládal, a mnoho giných spisů
p sa l, gež posud gako w zácný poklad chowáme.
O dtud se chodbami wycházj zase do kaple sw. K a­
teřiny, a pak wen, — . kdež se také oliljdnauti chcenio, která vszácná mjsta se w Betlémě geště dále nacliazeg j. — A sice :
Člwrt mjle od Betlem a, audoljm proti wýchodu, p ři­
jde se ke wsi pastýřů, a k pozůstatkům na polo zřjeeného
nákladného kostela, na kterémžto \mjstě pastýřo-mé betlémštj angelské zwěstovoénj o narozenj Páně přigali, a
p oz p S w o w á u j gegich : ,,Slávva na wýsostech B ohu“ slyšeli.
— Zde sfáwala wěž pastýřů, při které sáin někdy patriarcha
Jakub stáda swá pásáw al.
Gest tu také, před wesnicj, studně pautnjků, z které
Arabowé gim za
plat wodu w ážj.
Praw j se, když
11 té studně R o d ičk a B o žj pjti chtěla, ž ád n ý ale gj woily vvá/.iti nechtěl, že
se woda we studni tak zedmula,
že přetýkagjcj ze studně R o d ičk a B o žj pohodlně požjti
mohla.
B ljzk o odtud, ke straně po leduj, as m jli od Jerusa­
le m a , n acházj se vvrch, na něm ž w elikánské zřjceniny
Bethsur nazw ané, se widj. -— Byla prý to pewná wěž k
o c h r a n ě města Jerusalém a wystawená, g iž k r á l Roboam
a Gidáš M aehabegšký
silně zpew nili.
L iz iá š oblehl
gi nadarmo, Antioch gi zrad au dostal, a Jonata Machahegský gi zase opanowal. Sw. Jaroljm gmenuge gi do­
mem skalnatým .
Nedaleko odtud gest studénka, při n jž prý Cambacercs kotnornjk m auřeninské králow ny od učedlnjka P áně,
sw. F ilip a pokřtěn by!.
T ak é
se tu
ukazu g e
pobořená k ap ličk a , n a
kterémžto mjsfě prý sw. Josef s blalioslawenau Pannau
Marij b y d le li, když 011 vpe snách od A nděla k autěku
do Eirypta probuzen byl.
As sto kroků odtud k polednjmu, mezi rumem a
k u s y z d j, g s a u dw jřka do gakés njzke a dlaulié uličky,
a t a u do gakéhos sklepu tmawého, kdež gest oltář 5 zde
p r ý se R o d ičk a B ožj s Ježjškem ukryla, k d y ž ho H e­
rodes zaliji i hledal, a odtud do E gyp ta uprchla. — >
T aufo zpráw au zaw jráin swau přjlobu k Časopisu
„O hroběBožjm iv Jerusulémě.íC— A lauče se s drahými
čtenáři swýini w Betlémě , přegi, při podánj teto pauti
Betlémské, k hodům W áno čnjm wšem, aby, když roznjcenj « o lá m e : „Sláuutiu viysoslech B o h u oblažil nas
noworozený P á n , a dal n ám , ktereho swěl dat i nemůže,
nebeský
pokog, lidem dobré wůlei
Slaw nost flloseilnutj
na
Arcibiskupskau stolici Pražskau.
(jTelio K njžecj Hliloet, NeyAfistogněgšj P á n , Pan
A t o r s JOSEF, SWOBDBXÝ l*ÁX SCHStETVR
z; W O T Z r x é u , neywyššjm rozhoduutjin Geho c. le. M i­
losti, Ferdinanda 1. od 20. Čcrwna r. b. zwolený, a dne
2 i . S rp n a od Geho Swatosti Papežské, Řehoře X VI.
potwrzený fcnjže ArcibisKnp pražsK ý, přigel dne
3- Listopadu, po páté hodině odpolednj, do Prahy, kamž
od wšeho duchowenstwa a weškerého prawowěruého lidu
w celém arcibiskupstw j P ra žsk é m , co m ilostný, blahorozený wrchnj Pastýř a laskaw ý O te c , s neyvvětšj taužebnostj oCekáwán byl.
Při vvkrofe n j do pokogťl swých byl pokorně uw|->
tán od wys. důst. kapitolnjho pana D ě k a n a , guherniálnjho
rady, w témž roce emerit. rektora university, W áclaw a VY.
W áclaw jC ka, gménein celé prjtomné wždy vvěrné kapitoly,
a každý z wysocedůstogných pánů kanow njků od nělio Geho
Imjzccj Milosti předstaw en; kterýžto wšech otcowsky
p řig jm a g e , wšem m ilostnau náklonnost swau co neylaskawěgi pougistil.
Hned druhý den na to, w neděli 4. Listopadu, gakožto
na den památky sw. Karla Boromegského, patrona bi­
s k u p ů « , co neyslawněgi uweden byw do hlaw njho chrámu
Páně u sw. W jta na hradě Pražském , dosedl na stolici
Acibislcupskan.
O
devváté hodině ubjral se Geho knjžecj Milost
svvé residenej, we skwostnéin starobylém woze ; geinnž
předcházeli arcibiskupštj slnžebnjci, auřednjci, aweškeré,
komonstwo, u prostřed gednoho cjs. k rál. p lu k u granát-n jk ňw , kteřjž we Spaljru stáli, do chrám u Páně. U hlaw njho přjstupu před kaplj sw. W o g těch a , z vvozu wystaupiw, přigat byl w cjrkewnj sláw ě ode wždy wěrné
kapitoly metropolitánské podánjm aspergillum a k a d id la ;
a skrze pořadj kapitoly W yšehradské, kapitoly u Wáecli
Svvatých a Slarobolesláw ské, pak mnoha zemských p. prélátňw, wšech [iražských farářů vy. a wětšjho počtu a rc ib isk u p ­
ských vik ářů,děk anů a farářů wenkowskýcli do slawně ozdo­
bené k a p le sw .W og těcha weden byl, kde fíeho Imjžecj
Milosti wys. důsf. k ap iío lnj děkan, pan W á c l. W áclaw jče k ,
křištalein obložený zlatý k řjž , s předrahými prawými
oslátky um uřenj P á n ě , od ejsařo Karla IV., slawné
paměti, darow aný , (který se gen při korunow ánj krále,
pak králow ny a při slawnosti intronizacj užjvvá,) k po1jlienj podal.
Zde u hrobu welikého předchůdce swého, wraucně
modlitba wykonaw, bral se ustawičiiým pořadjm arci­
biskupských alnm niiw , předcházen od weSkcrého swělského i řeholnjho duchowenstwa, do kostela samého , a
předně do wzácně ozdoboné kaple svv. W áclaw a k uclěn j
iicyswětěgSj Swátosti oltářnj. — Po wvkonané pokorné m o(llitl)ě posadil se na zw láštně připraw ený stolec podlé
oltáře sw. ostatkňw, kde w pontifikálnj rancho oděn byl,
infnle toliko a bprly nepřigaw.
Odtud se u b jral, p ře d ­
cházen od weškerého duchowenstwa, pořadím wogska a
alnmiiů, mezi prozpěwowánjin antifony : Ecce Sacenliw
magnus, atd. k hlaw njm u oltáři svv. W jta.
\
\ Presbyterium uwjtán byl od p. t. G u be rniálnjlio V íc e - Presidenta pana Barona P r o c h á z k y ,
gakožto zástupce toho času w Praze nepřjtom ného
Kxcellencj Neywyššjbo pana Purkrabjj, a od mnoha avutów
c.k. Gubernium , i ostatnjch neywyššjch zemských i wogenských důstognjkflw; a když 11a připrawené tnjsto poklek!!,.oiř
wys. důsl. probošta, pan a F ra n tisk a P iilln e ra zw láštn j m dlilbau in aug uro w án gest.
N a druhý stupeň oltáře, se strany ewangelitim, wystaupiw četl arc ibiskup sk ý podjáhen důst. kanow njk pan
Potr Fíregčj,hlasitě patero psáni, Gehe c. k. M ilosti, kterým ž
se nowétnn hnjzeti Arcibiskupu geho ejsarské zw ofetij
a pak papežské prohlášenj na arcibisk. k apitolu, 11a we*~
škeré duchowenstwo, a weškerý lid oznám ilo.
Po skončeném čteni přigal Geho Itnjžecj Milost odí
wysoce důstogného preláta Skolastika, pana Josefa Raucha,,
pro tulo slawnost zástupce wysoce důstogného arcijahnas
a kostelnjho préláta, pana W áclaw a Neum anna, od arci­
biskupského já h n a a podjáhna, kanownjJvů M jchala W ille ra
a Petra Kregčjho poslnhovván, arcibiskupské pallium ;
kterým ž g iž předkem od NcydíislognSgšjho knjžete Arci­
b isk u pa O lo in a u c k é h o , M a x im ilia n » Swobodného Pána
z Sotnmerau Beckb, w K ro in ě ž jri, prioděu b y l; a podánjm
in fule , a berly, n a slolec arcibiskupský wedeii, zde od
wysoce důstognélio probošta p. F ra n tišk a Pölln era následugjcj latinskau řecj pozdrawen byl.
K evereiad issim e ac C elsissim e P rin cep s,
A r c h ip r a e s n l eí l í om in e C le m c n tissim e !
Difficile est sane , Princeps Celsissime! exprimers verbis , i/uanta consolatione , <juantaque
voluptate per¡udeřit, turn divi Viti ecclesiam Me­
tropolitanům ejusi/ue Capitularium collegium et
Archidioecesim. Prugenam , (¡uum universum inclytae Bohemiae regnum, benignissima Augustissimi Imperatoria et Regis nosiri Ferdinandi sapien­
tísim a voluntas, quae ad communem ct civitatis et
ecclesiae salutem conscrvandam , augendam et promovendam pronissima, ponderatis de utratpie meritu,
Te, aetate pariter ac virtute florentem, consentiente
Sanctissimo Ecclesiae Romano - Catholicae Paire ac
Christi in terris Vicario, Gregorio X V I . , Summo
Pontífice, tanta ac tali in ecclesia dignitate condccorandum designavit.
Quapropter hodierna die, unovelut omnium ore,
Jiaec intima gaudii et laetitiae sensa T ibi, Celsissi­
me Princeps, palam significamus , Teque Antisten,
Principem ac Primátem nobis datum ex animo gratulamur hacce in sacrata aede antii/iiissima aeijue
ac celebratissima, tantai/ue i» Amplissimorum ac
praeclarissimorum virorum praesentia, t ant a <pie omnis generis, conditionis et ordinis lwminum frei/uenHa, i/uos Till videndi desiderio flagrantium ingens
stipat cioium numerus, ipii Intronisationis Tune et
Inaugurationis solcnnitate adlecti, undii/ue confluxere ad venerationis et amoris sensus depromendos,
tjui Tibi adpropinifuare festinant, placidosi/ue Antistitis vultus intueri cup hint, benedictionem Tuam
paternam ardentissime desiderantes.
Et sane, eo mag is omnibus nobis gaudendum
est ct gratulandum, tain brevi tempore Antistitein
supremuní, Deo opitulante, nobis fnisse concession:
(¡no aterbius nobis dolendum fuit de inopinato e vi­
vís disteam lleverendissimi etc Celaiaaimi Priucipis
ct dignissimi ArckiprctesuHs Andreae Aloysii, ad
capienda praemia coetestia et gandía (¡eviterna evocati.
Ast non solis liodiernae diet solennibus, pom•¡meque magnificentia moti, sacratam aedem celebrant ;
Majora sunt et Sublimiora, quibus venerabundi adfieiuntur. Est ctenim profunda rerum dmnariim
cmpiitio ; est digna Apostolorum sutcessore virtus,
est praetiara ac excelsa Archipraesuiis dignitas, est
teñera in gregam fidelium Christi Domini Servatoris nostri preiiosissimo sanguine conspersum et sancti­
fication, curae Time modo concreditum, pietas ac
probitas. — Nam viget, Deo ter Optimo Maximo
sint laudes ! viget in patria nostra saerorum c'ultus ;
et qui rebus divinis, quit/no sacris praesunt, cos sin­
gular! veneratione co/i videmus-,pracsertim, quum ct
mtneris, quo quis fungitur, dignitas accesserit, ct
virtutum, quae sacerdotium ornant, adfulserit splendor.
Utrumipte vero in T e, Princeps Celsissime !
cumulatum, Tibique jam proprium, et suspicimus, et
omni, qua par est, veneratione, colimus.
Quis enbn vel adeo ab Institutis nostris aliemis, (pit, quae et quanta in ccclesia Catliolica Arehiepiscopi, Metropolitae, Principia ac totius regni
P r im a l is amplitud o ct dignitas s it , non intelligat,
(tut saltern levissima mentis conjectura non ton seipiaturl — Quis in rerum ordine vel modicc ver­
sa(us, qui ignoret, Tibi hancce dignitatis sedern celsissimam Divina disponente providentia, per Augustissimi Imperatoria et Regis nostri, nec non ct Sanetissimi Pontificis M axim i clementiam esse concessum ? —
Eveki vero poteras, Celsissime Autistes! eo
(jloriosius, turn lmpcratoris nostri benignissimi. a t­
iple ac justissimi auctoritate, quum summi. ccclesiae
Pastoris Apostólico Suffragio ad tantum in repúbli­
ca sacra dignitatis culmen, quod pcrspectum exploratumipie esset, si Tuisanimi facultatibus, virtutibus
Tuisi Tuisque mcritis honor hie amplissimus dcferretur, et ccclesiae et civitati ornamento atque, uti~litati futurum.
A. quo enim Pastore major in grcgem tenerit udo ahtcriorquc vigilautia expectari polerat, quam abs
Te, Princeps Celsissime! <¡ui in lme, ipsa ierra primam hune, snanissimam lucem conspexisti; i/ui genlis Bohemicae indolem morestpie cognovisti, (¡ni deniipie in ejus urbibus, literarum studio dedi'tus, egre­
gia el pietatis el humanitatis seminaria imbibisti. —
Quid mirum ilaipie, si tantae spei juvenem , tamipie
nobili ac veteri prosapia oriundum, sacrae Theologiae,
ardentissimo studio vacantem , ipse Imperator dime
ac piissimae memoriae, Franciscas J . , in amplissimo
ac nobilissimo collegio Ofomuceno domicellarern designarit Canonicum; — ■ipio ipiidein honoris gradu iptantopere dignum deinceps Te praebueris, testes sunt
Bohemia, Moravia, Austria!pie, ipiibus in provinciis
sacerdotio órnalas, modo in ftdeli animarían cura,
modo in Episcopum consiliis et moríun suavitate judiciinue gravitate omnium amoretn et venerationem
Tibi concillabas. Nei/ue tarnen gravissima haec negotia curaeipie tantae prohibuere, tpwminus ¡iteras
Tibi charas co/eres; hinc TheoJogieis discipHnis pro­
be tincto, Doctorisipie Theologiae dignitate decorato,
ejusdem studii summum moderamen ab Augustissimo
imperatore benignissime est demandatum, ipw in mu­
tiere constituías, i/uae ingenii specimi.ua edideris,
ijuamtpte singula non solum Theologicae facultatis, sed
totius Universitatis membra insigni doctrinae, supientiae, morumijue comitati Tuae hindern atipie vene­
rationem tribuerint, inelyta Archidioecesis O/omucem
nuniputm non gralissima contest abitar. — Carum vero
Amplissimo ac Illuslrissimo Canonicorum Collegia
Olomucensi Reverend!ssimus ac Celsissimus ejusdem
Arcliipraesul, Princeps e Comitibus Chotelc de
Chotkowa et Wognin , cajas ohitum praematurnm
ehe u t a r n sacra, i/uam civilis respublicci usi/ue lu­
get, adeo, favit, ut ad extremum vitae suae halitum
paterna sane, benevolcntia at<¡tic singulari favorc Te
proseijueretur.
Possem, si. competeret, hoc loco in ampliorem
virtutum ahpie meritorum laitdem digredi •, possem,
si placeret, enumerare viros in orbe Austríaco clarissimos, ipñ insignis pietatis, ac eximiae Tuae tum
in rebuspublicis, ipium sacris et ecclesiasticis, prudentiae, sapientiae, dexteritatis, humanitatis, vitaetpie prohit atis exstitere acstimatores, existuntipie
aeipiissimi: nisi vererer, ne ulteriore lauilum Tuarum
praedicatione auribus Tu’ts, >¡wie Tita cst modestia,
ufficiam potius, quam gratificer. Hoc tomen pace
T im dicam, crescentibus meritis crevisse et praemia
ita, tit quem eodem anno currente Olorniicinm Episcopum Suffraganeum consecration, a Ptolemaide coipiominatum sibi gratulabatur: nunc Praga, liaec no­
stra Metropolis, Archipraesulem Dignissimum Principumque Celsissimum grutulabunda consalutet.
Felices igitur nos utnnes, quibus tails actantus
obligorit Pravsul! — Felicem ecclesiam, quue retjimine Tuo gaudeat utque glorietur! — Felicem gregem, qui tenerae Pasloris solertissimi curae sit commissus! —
Dumque igitur cunctis, toti liicecesi nostrce,
MetropoU ecclesiae Pragenae, omnibusque et singu­
lis, et vcl máxime nobis, de tali ac tanto Principe
Archipraesule iterum atque iterum grutulamur, inscrutabilem Dei providentiam glorificantes, et omni-'
potentem rerum omnium moileratorem piissime pre­
gantes, tit Tibii Celsissirne Princeps! omnia bona,
fausta, fortúnala, prospera atque felicia Iurgiri, Te<iue ad honorem et gloriamDei, ad salutemet felicitaInn Archidioeceseos Pragenae et ecclesiae sacrosunctce Romano - Catliolicae et Apostolicae quam
diutissime incolumem servare dignetur, optamus et
speramus, Tibi, Celsissirne Princeps ! intercedentibus
sanctis ecclesiae et rcgni nostri Patronis: Cyrillo,
Methudio, Vito, Wenceslao, Adalberto , Sigismundo,
Joanne Nepomuceno, Procopio, Cosma et Damiano,
Benedicto cum fratribus , ¡Sorberlo , Josepho atque
Ludmila, et aliis et omnibus Sanctis, jugum et onus
regiminis ecclesiastici humeris Tuis imposition haud
grave et difficile fore portundum, quin potius suave
et facile cum gaudio et cinimi consolatione subeundum;
quod in longitudinem dierum et plurimos annos feiicissime even)at, quotidiana commemorutione pia„ J i t A n t i s t i l e n o s t r o , A l o y s i o . í o s e p h o “ a caelesti
omnium bonorum Largitore impetrare non deficiemus.
— Denique , Celsissirne Princeps ! enixc rogamus,
ut grcmium nostrum, semper fidele Capitulum, se­
natum Timm addictissimum, filias Tuos observantissimos, qui Te summa venerationis, subjectionis
atque amoris cultu prosequuntur et amplectuntur,
omnesque vires et facilitates suas Tibi ojferunt vo-
ventque, quosquos plncuerit in partem curarum Tuarum vocare, vel auxilio soUicitudinis Tucte adhibcre,
in gratiam et ¡morem paternum benignissime suscipere, atque indultis nostris, praerogativis et privile(jiis perantiquis, t/uae ab Augustissimis Jmperatoribus aeqite ac Sanctissimis summis Pontificibus Cu­
pitalo vostro semper fideli cuncťisque ejus membris,
¡uere concessa, clementissime adnuere, quinimo auctoritate Tna, cum omnino sint et ipsimet sedi Archiepiscopali Tuae decori et ornamento, conservare et
tueri digneris.
N a tolo pozdrawenj Geho KnjZecj M ilost následow~
ne
odpowBdSti r á č i l :
F r a ír e s
VeneraTbiles» Filiifljsic iia Jesu
C lirisio ílilectissim i I
Tii.es totius vitae meae gravissimus illu x it, quo
Ecdesiae Pragensi secundum institutionem Ecdeslac
catholicae, intimo nexu copulatus, in medio Vestrum
comparui, wnaque i obiscum salutem ftdelium, jIi clu
dioecesi Pragensi adseript orum , curandam suscepi.
J ere incomprehensibilia sunt judicia JJei, et investigabiles vine ejus!
H ujus veritatis novum specimen d li eyentus
mihi praebuerant, tjuibus factum est, id, Ueo db igeli­
te, a Clementissimo Principe Ferdinanda primo, Irnperatore ac Rege Nostro, Archiepiscopus Pragensi»
nominatus, ac, ceu tails, a Sanctissimo P a p a , Dominu
nostro, Gregorio X V I. visibili Ecclesiae capita, liuicce Archidioecesi praefectus fuerim, eo tempore, quo
de sublimi adeo dignitate adipiscenda minime cogttaveram. Estiamsi euim hide ab incunabidis diaram
pair lain intensa , prout pur e st, prose cut us fuerim
animi affectione: genti tameu cum Boliemi.s m ultip lic i vinculo copulutae vires meus dicare coeperam;
vocatus scilicet in consilium ac Subsidium Celstssimi
P rin ci pis Archiepiscopi Olomucensis, cut ceu Canonicus Capitular is primum, dein qua Suffraganeus adstar e digitus habebar.
Sed eccel vixdum munera
mihi collata aggressus, nuntium percepi, <fui de meu
in Archiepiscopum Pragensem nominations certiorem
me fecit. Voluntatem diuinam in hac vocal ¡one tuts-
cipero ratus, actoruví occulta divinas
providentiae
consi lia, illuc migraturus, quorsum Detts per Supe­
riores meas me vacare decreverat.
E t revera haec
sola cogitatio, (¡uod impulsu divino haec omnia evenerint, rohur addit voiuniati, immensa onera, quibus
humeros in firmas submisi, trementi.
Etenim (pío
sublimior est locus, in (pío quisque collocatur, eo gravius imminet propriae aliorumipie curandorum salutis
periculum.
Perspicietis exinde, Fratres Venerabiles, Filii(¡ue charissimi, quotcunque ocn/os Vestros ad novum
Anlistitem dirigitis, quanta cían confidentia ad Vos
omnes respiciam , enixe desiderans , ut Vestra pro
rcgimine Ecclesiae sollicitudine onera sublevetis,
quibus ferendis singuli cujusvis vires liaud sufficiunt.
Concordia res parvae crescunt, discordia maximae
dilabuntur■ Iloc antiquorum dicterium , largissima
experientia confirmatum, m ilii Vobisque ómnibus
applico.
S i concordes omnes iinitis viribus finem
nobis praefixum intenderimus , civitas Ecclesiastica
Prugensis florebit fructusque proferet laetissimos.—
Finís antem Ule, ad quem tendimiis omnes, non est
alias, ttisi gloria Del, gloria Jesu crucifixi, honorque sponsae ípsius, immacúlatae, sanctae Ecclesiae
catholicae. Huc virium omnittm efficacitatem convertcre, huicce termino consequendo diurnis nocturnisipie laboribus inciimbere, ad hane metam gressibus
haud interrumpendis properare oportet. ■
— Salvator
clivinus semetipsum vocavit vitem, omnesque discípu­
los saos palmites, qui solummoclo viti intime copulati
ex eaque succiim vivificum recipientes, finí sito convenire valerent. Christo itaque conjuncti esse debemus, si vitam spiritualem degere velimus. Manebirnus autem Christo associati, si viva esse perseveraverimus membra Ecclesiae, quae corpus Christi est
mysticum, quamque si quis non habuerít Matrem, Jíeurn
non potest vocare Patrem. Ilu ic columnae et firm a­
mento veritatis insistentes et ipsi spiritualiter vivemus vitamque in aliorum ánimos diffundemus; sicque
fiet, ut omnes unanimiter per Ecclesiam catholicam
ad Deum tendamus, imbuti fide vera et churitate non
ficta, ac expectantes beatam spem in sacado futuro.
Quam ob causam quisquís Vestrum in vocatione, qua
vocatus est, impigre laboruns pro talenfo sibi concesso conferre debet ad regnum divinum amplificandum.
Hue ratione, çoncatenati ad invicem alligatique,
indivulse petrae apostolicae phalanx erimus malorum conatibus impenctrabilis, prosternentes quoscuni/ue udversantium insulins, zizaniaque sensim sensimijue evellemus, (tutte seminavit bnm icus, dum homi­
nes dormirent; verbo: junctis fraterne viribus simul
ad patriam coelestem tendemus.
Ad <!uod, prout patulum est, omnes et singuli
hominum status et conditiones con ferre possunt. Sta­
tus clericalis aeternarn curat salutem hominum, eosdern inserens arbori vivificae Ecclesiae catholicue,
ac nutriens mortales pabulo gratine coelestis et ai¡mi
iimpidissima doctrinae divinae, ut arbori cohuerentes erescant ac fm et us ferant pro tempore messis.
Nos hortulanorum vice fungimur in paradiso Ecdesiae, cum fideles, dicente Apostolo, sint agriculturu
Dei.
Partem Jmjus agriculturac sane bisignem mini
concreditam conspicio ; ast invigilare eidem hand potero, nisi Vos omnes me sednlo adjuveritis.
Nolite, obsecro, homngium, mox in maims Antistitis Vestri deponendnm, ceu meram considcrare
promissionetn : sed ceu solemnem subjeetionis sponsionem , </ua Episcopo Vestro, (¡ui nomine Ecclesiae
adstat, ministeria Vestra fideliter adimplendu serio
promittitis. Jllud ipsmn ab omnibus desidero , quotiiuot statui clericali adscript! vel praesentia sua hodiernam solemnitatem participant, vel dotni in vinea
Domini laborant.
Plurim u tamen Ecclesiae vahle proficua perfici
non possunt, nisi et illi mixilium suurn nobis suppetere nt, (¡ui potest atom suam a Deorepetentes, Dei ministri sunt; vindices in ¡ram eis, qui malum agunt; quilms(¡ue subditi esse jubemur non tantum propter iram,
sed etiam propter conscientiam in omnibus, quae tem­
poralis subditorum salutis causa ordinant. Ecclesiae
finis ut plurimum promovetur, si, (¡ui in solto sedent
ju d ic ii, dissipant omne malum intuitu ju d ic ii sui.
Quo sub respectu fid enter spero, fore, ut praesto sitis auctoritate Vestra bonis propositis mets, quotquot
pnblieorvm munerum dignUate, natalium spletidore,
magistrutuum auctoritate eminetis.
Quumvis enim
finis Ecclesiae diversus sit ab eo , (¡ui in Vobis est
praestitutus, (ilia enim aeternam intend'd fidelium
salntem, Vos securitatem in hac vita et temporaneam
Prosperitätem procuratis) : tarnen, credite mihi, adeo
arda haec ad invicem necessitudine junguntur, ut
extra cooperationem nostrum faustos Vobis polliceri
hand' possitis suceessus; credite, i/uod ille demum
status pleno gaudeat robore, in (¡no sacra et profa­
na auctoritas junctis viribus, purissima inlentione, ad
propositara operandae salwtis humanue metam progreditur.
Sustentóte proinde, obsecro, pro viribus Vestris
conamina mea, utaminique potestate graduque Vostro
ad Ecclesiae honorem amplificandum ; jugiter recor­
dantes, quia Dominus interrogabit opera Vestra et
cogitationes scrutabitur,
Vicissim et Ego itistabo,
ul ordo clericalis eo vos semper honore et aestimatione prosequatur, quem sibi vindicat gradas, in quo
divina Vos locavit providentia, quae omnia disponit
suaoiter; numquam non fidelem populum , a Patre
coelesti mihi commissum, ad omnem Vobis reveretttiam obedientiamque exhibendam cohortaturus sum,
inculcuturus severe illud religionis nostrae sacro
nandue praeceptum, (¡no jubemur subjecti esse non
solum Ilegi quasi praecellenti, sed et Ducibus, tamipiam ab eo missis ad vindictam mal efactorum , laudem vero bonorum.
Caeterum pia haec vota inde a primo JSominationis meue momento in pectore concepta, in antecessum jam executioni mandata, mente mea conspicio,
ideo praesertim, quod regtmmis civilis gubernacula
in Bohemiae regno amplissimo, ab Augustissimo Im ­
perante, Viro commissa sunt, qui sicut natalium illustritate, ita et singulari prudentia ac rerum agendarum dexteritate conspicuas, at que, de república exi-mié meritus, nil nisi ulritjue civitati turn ecclesiusticae quam civili salubre cogitat, desiderat, mandat
ati/ue exeguitur; Viro, inquam, qui omnia, quae in
manu Sua deposita amplectitur subsidia , eo conjert,
ut patria dilecta quoois sub respeclu floreat ac ¡elix faustaque sit■ Ejusdem adjutorium in Ecclesiae^
finibus salutaribus promovendis eo fidentius praestolari
pruesumo, quo magis persuasus sum, de Ipsius in EcCasopis pro kat. rhicliow, XT. 4.
clesiam catliolkam benigna propensione; eo quoque
nutrita, quod ex Suorum stirpe genitorum Ecdesiue
Olomucensis Antistes enatus fu e rit, cujus memoria
in aevum benedicta erit.
Ilaec sun t, quae solemm hoc momento, quo
Archidioecesis divinitus mihi concreditae gubernacula capesso, Vobis Fratres Venerabiles, Ftliique
dilectissimi, proponenda constitueram. Suceincta sunt
quae protuli. Ast animi quocunque vehementiori ajfectu commoti, manifestationes breviores esse solent.
Ouodsi in quotidianis vitae negotiis hoc even'd, quis
miretur, si me in praesenti hue solemnitute parem
sentiam, qui verbis ea exprimam, quae inlimis in
praeeordiis volutantur cogitata, sensa ac desidcna,
factis, si Deo placuerit, comprobanda.
Quae, ut ejfeetum conset/uantur, prima vice m
Ecclesiam Metropolitana»! introibo ad altare Dei,
ct sacrificabo Domino hostiam laud is ; qui ut mirahilem jaceret gratiam suam, in cum muñera sua contulit, in quo meritorum suflragia non invenit. Im ­
plórala intercessione beatissimae Dei genitricis, Vii ginis M ariae, Sanctorum item Bohemiae Patronorum
Wenceslai, Joannis Nepomuccni et Adalbert/, porro
Antistitis Caroli Boromaei, cujus fe stum hodie ceIcbrat Ecclesia, vota mea aeterno Deo vivo et vero
reddam, et orabo, nt clcmentissimus Pater coelestis
sanctum Sacrificium F ilii sui Unigeniti acceptum
habeat ct benedicat, Uludque salvificum efficiut im­
primis pro Ecclesia sua san d a cathoiica, quam pa­
cificare, custodire, adunare et regere dignetur tolo
orbe terrarum, pro fámulo suo Papa nostro Gregorio,
pro Imperante ac Hege Nostro Ford inundo, pro om­
nibus orthodoxis atque catholicue fidel cultor ibus,
pro redemtione animarum nostrarum, pro spe salutis
et incolumitatis nostrae.
Supplices ad coelum manustollam, ut Dominus,
Rex codi et terrae, qui fecit mihi magna, compleat
in me, Servo Suo, minister'd Sui summum, meque coe­
lestis unguenti rore sanctificet; ut Deus misericordiarum minister'd mei témpora behignus aspiciat,
illuminet modem meam, det mihi Sedium Suarum
assistriceni, Sapientiam , ac m illut Warn de coelis
sanctis suis, et aSe.de magnitudinis Suae, ul me cum
s't et mecum laboret, seiam, quid acceptum sit apud
Dominiím. E nixis prccibus apud divinam CJemcntiam
instabo, ut accendatur cor meum, att/ue charitas D ei
in eo diffusa sit per Spiritum $ a n d tmi, (¡ut datus
est mihi. Concedat Dominus, qui dědit mihl velíc
secundum immensam bonitatem smím, etiam perficere, (¡uae šunt ad gloriam Sanctissimi nominis S n i.
Servabit cos, quos dědit mihi pascendos, in v ia sempiternae salutis, sanctificabit cos in veritate, ut vitam habeant ct abundantius habeant, ut charitas Sua
semper sit in eis, uh/ue, cum apparuerit Princeps
Pastorům, omneš immarcessibilem percipiamus gloriae coronam. Amen.
Po skončen] odpowědi Gelio Milosti knjžete Arci­
biskupa, intonovval pan probošt slawné ,,T é Deum laudamusi í ; kteréž když se zpjw alo, weSkeré přjtom né duchowenslwo, dle pořádku důsfognosti, k u w zkládánj po­
kory, úcty a poslušnosti , poljbenjm ruk y arcibiskupské
přistu pow alo; kde k u k aždém u milostně se nakloniw ,
práwě otcowskau laslcawostj každého pod ochranu swau
prigjm al.
N a to odebral se
JSeydůstogněgsj Imjže k
hlawnjm u oltáři, kde m odlitbu k Swatým českým pa­
tronům konal ; načež měl prwnj p o ntifikáln j mši swatau.
Po skončených služb ách Božjch prohlásil pan prélatšk o lusticus, Josef R auch , b u llu plnom ocných odpustkůw w
českém i německém gazyku ; načež Gelio knjžecj Milost
papežské požehnánj udělili ráčil.
Napotom se Geho knjžecj Milost ze zakristie w
též sláwě naw rátil do swé residenej, w gakow éž byl do
chrámu Páně uweden a u w jt á n ; a ačkoli byla toho dne
povvětrnost nepřjzuiw á, nic méně nesčjslné zástupy z b o ž ­
ného lidu sešly se na hrad P r a ž s k ý , žádagjce osobně
poznati nowého neydůstogněgšjho pastýře swého , gem už
co wtělené dobrotiwosti a práwě křestanské lásce srdce
wšechněch g iž napřed nakloněna byla, k aždý žád a l dogjti od něho požehnánj, a k ažd ý se srdečně radowal,
iljky wzdáwage Bohu , že tak nábožného , laskawého a
milostného pastýře nám 10 něm darowati r á č il.
G ak se pak Ncydůslogněgšj Imjže Pán do swých
pokogů o d e b ra l, přistaupil wysoce diístogný kapitolnj
pan D ěk aiij a gménem weSkeré přjtomné, wždy wěrné
kapitoly k slawnosti intronizacj, následugjcj řečj, štřstj
p ř á l:
R e ve re n d issim e a c C'elsissim e P rin ce p s!
A r c liip r a e s n l C rratiosissim e!
Supremi Numinis sapientissima et benignissima
providentia, cjusque nutu AugustissimiImpercrtoris
dementia, et communis ecclesiae Cliristianae Patns
fiduciai et proprii ing en ii, eruditionis virtutumque
splendor blando consensu Te, Celsissime Princeps,
sublimi solio Archiepiscopali Pragensi collocation
esse tanta nos omnes, universum clcrum et populum
verfundit laetitia suncta, ut Te divinitus tnissum,
cultu piissimo ac intimo amore dignissimumvenerabundi suscipiamus.
Hanc (tuidem candidam mentem, hos smcerissimos pectoris nostri scnsus, sensus nimirum venerationis, obedientiae, obsei/nii fih a lis et devotioms
Tibi sedem Archiepiscopalem solemn n t u occupanti,
ampiissimus Capituli Praepositus, animi nostri mterpres, coram Deo vivente palam testatus cst.
Verum, ut eadem in praecordiis nostru vujentia utut jam exposita mentis s e n s a Celsitudini luae
ipsimet verecunde proponamus, singulari cognnur
pietatis et a m o r is studio, quo in T e p e d o ra flagrant,
coqimur gaudio summo et laetitia, qua delibutos nos
reddidit ingressus T hus in ecclesiam Tuam Metro­
politanům , in qua solium conscendisti virorum in
ecclesiae et patriae historia summo splendore fulqentium ; quos inter, post restauratam sedan Archi­
episcopalem, eminet magnus E r n e s t u s , Comes et
Cardinal is ab llarrach, qui de religione catholica in
patria nostra mirifice m eritus, ac proinde act cm a
memoria dignissimus, in omen sane fuustissimum, eo~
dem die, quarto nimirum Novcmbris, S. Caroli Boromaei 'honori d cd k ato , cst natus, quo Tibi de gubcrnaculis reipublicae sacrae pr&nsis, nobisque curae
Tuue patcrnae exinde addictis, laeti congratulamur.
Cognitis itaque Tuorum mentibus ja m percipe
unanimem semper f¡delis Capituli, totius Cleri ac
populi universi vocem: „F axit Dcus ter Optimus,
Maximus, ut Ecclesiam Suam imam, sanctum, catholicam , Petro-apostolicam ad laudem et gloriam
nominis Sni, et ad salutem animarum, qua civitatis
continetur prosperous, immensam per unnorum senem
salvus incolumisque regas ! I pse gratiarum Pater Te,
e .r o p t a t i s s i m e P r i n c e p s e t A v ch i p r ne­
s u l , ad opus in vine a Síta gravissimum confortet,
roboret et prute gut, ut inde felix , faustnm beataeque
aeternitatis praemio dignissimum sit Tuum lmjus
almae Arcliidioeceseos moderamen, perpetua Tni nominis laus, atque memoria in benedictione, nulla
unquam oblivione delenda !‘‘
E is optatibus jungetur omnium nostrum solertissima cura, qua ut fit it ad nutum optimi Patris parati.unitis viribus apostolicae Tuae solicitudini subvenire, oncra pastoralia levore, et quamcunque volueris opem prae store pro virili conabimur, minister'tum D ei, in quod vocati summits, eo fervore implentes, qui Tuum , Archipraesul Celsissime , Senatum
decet.
.
Talibus artibus titulum Capituli Deo, Ecclestae
et legitimo Principi semper fidelis, quo olim condecorttri meruit, — ijuippe (¡nod Antistite destitutum
per annos fere centum et qua drag inta supremam sacrorum a dministrati onem, funesto liaereseos _ tempore,
in fide catholica constans et fidele, sustinuit,
Suts
quoque in praecordiis facile tuebimur; Tuum simul
javorem sublimem, gratia tm¡ue paternam lucvifa den­
ies, qua, ut nos complectaris, enixe ac verecunde
roqamus.
Ceterum Patrem luminum uno ore cortleque precabimur, ut ea confirmet, quae operatus e s t; Celsitudinemque Tuam benedicat de S/ on, ut videos bona
Jerusalem omnibus diebus vitae Tuae. D ix i•
Na tuto ref- rářil NeydůstognPgšj lenjže Pán, pod
(růnem stoge, náaledugjcjini slowy odpowěděti.
F ra tres Vesaeralňles a c d ile ctis sim i !
Sinceram hune grotulationis et submissionis si qnificationem semper fidelis Capituli m e i, ea cum
intentione suscipio, ut, quod saepius jam promisi,pro
viribus conaturus sim, omnibus, Usque gravissimis mutieris mei officii» satisfacere; simul tarnen certam
spern animo concipio, fore, ut semper fidele tapitulum meum re et consilio mílii praesto s í t , tmhtqnc
■in omnibus rebus ecclesiasticis auxilium necessarium
ultro ac libenter ferat.
Vestram eximiam operám
appello Fratres Venerabiles, </ui Senátům meum ecciesiasticum constituitis, in id vocati, ut Vestro consilio jndicioaue maturo Praesuli novo occurratis, (¡uem
constituit Domimis super familiam suam.
Ego Vos fraternilutis et singularis amicitiae
úmore arnplecti numtpiam desinum ; (¡uotidiana expcrientia nimirum probe edoctus, Ecclesiae catholicae
incrementum, cujus tnea plurim i interest, nonnisi
unita virium nostrarum contcntione augeri uc promo_________ _
veri posse. —
Po télo řeči přistaupil pokorně redaktor Časopisu
Dě diet vyj Swaf ojanského , k an ow n jk W áclaw M . Pěšina,
a Hlasy duchowenshva, Českého a Morawslteho, iv
dewatero zagjmawých básnjch, co neyuctiwěgi podal;
ty dwa literárnj íistawy „Časopis pro katolické duchoivenstwo,a fíědictwj Sivatojanské“ přjzniw é aochraňugjej m ilosti Neydůsiogněgšjho Iwjžete Pána poraučege.
P ak přistaupily vvys. důslogné kapitoly, W yšehradská,
W šech Swatých a Staro- B oleslaw ská, wys. důslognj páni
prélatowé, řeholnjch řá d ů i arcibiskupského semináře předstawenj a pražštj fa rářo w é , p ak wenkovvštj wikářowé,
w ik a riálů ta g e m n jc i, a ginj w zácnj duchovni] pokoru
swau novvéinu jNeydůstognegsjínu Arcipastyri skladag jc e .— N ačež siawná hostina násiedow ala.
Aby wšak tento přeslawný den spolu aučinliw au
lá s k á n křestanskau zaswěcen byl, dal Geho knjžecj M i­
lost 500 z l. siř. rozdali mezi chudé ; a tolikéž k šp itá­
lu A lžbělynském u.
W auterý, 6 . Listopadu, přigjm al slawně Neymilostiwčgšj lmjže Arcibiskup z ruk au zástupců wys. s la v ­
ného Gubernium , a sice, wysoce urozených, guberuiálnjho
rady pana K arla B reinla z W a lle rste rn u , a pana W ácl.
W il. W ác la w jčk a , k apitolnjho děkana, gakožfo «nberniálnjlio referenta záležitost] duchownjch, wládu arcibiskup­
ských panstvvj ; kde dotčený pan gu b e rn iáln j rada ak a p ilo lnj D ěkan, řečj w českém gazyku přewýbornau wšecky auřednjky a rychtáře poddaných obej Geho Neydustogněgšj
lilijic cj Milosti předslawowal a poraučel, tak, že dogjmawost] slow wšickni prjloinnj na neywýš pohnuli byli.
Skrze celý týden p řig jžd ě li neywyšáj auřady, a vvyššj
w zácné důstogenstwo wšech oddělenj, swé ucthvé uvvjlánj
a pokorné šfěsij přánj skládali.
Praha plesá mul Arcipastýřern tah přelaslsawým,
který hned při prwnjm dnu srdce wšech zau g al a taIsořka k ažd ý krok swiíg, k a žd é počjnánj svvé w ážnostj,
přjw&tiwostj a dobroř.innosj znamená.
Kragowé arcidiécesj dopláwánjin se rozljhagj ; Praze záwiděgjce, že ť,im
popřáno nenj m ilostná pastýřská slowa z úst přewelebnych
sl yš e l i a z laskawého zřenj oteowské wljdnosti se těšiti.
Po dáwné řasy nebylo mezi obecenstwem takowého r a ­
dostného ducha roznjcenj, a tak wřelého přáivj, „ by mysl
lak voelebnau nikdy nic nezarmucowalo : ale gasnost
nebeská sťrogila každý den útěchy plný, nepřetrže­
ni’ a nezkalenS po předlouhá lé ta ; — by G E M U wzdy
blaze bylo mezi n á m i!
l< i$t
pastýřský.
ALOYS
S W 0 B 0 D N Ý P Á N S C H R E N K z N O T ZIN & U ,
z II o ž j
a a p o što lsk é
S to lice M ilosti
knjže Arcibiskup Pražský,
S t o lic e a p o š t o ls k é w k r á lo w s t w j Č eske m - g a k o ž i
w D i é c e s j c h , B a m b e r s k é , M iš e n s k é a Ř e z e n s k e ,
IL egat r o z e n ý , P r im a s k r á l o w s t w j Č e s k é h o , a r c i­
b is k u p s k é h o c h r á m u P á n ě Q lo m a u c k é h o k a n o w n jk .
D o k t o r b o h o s lo w j , u n iv e r s it y P r a ž s k é u s t a w ič n ý
k a n c l j í a B tu d ij o c h r á n c e a t d , a td .
weškerému duchowenstwu arcidiécesj
Pražské
tak cjrkewnjmu, gak řeholnímu,
pozdrawenj a poželmánj od P á n a !
P án náš, Ježjš Kristus , gednorozený Olce nebe­
ského Syn, když z tobolo swěta chtěl o d e š lí, ¡i so na
prawici Otce swého posaditi, nezanechal nás zde sirot­
ků ; nohrž chtěge i budancně potřebám našim wyhowěti
ráčil dwanácte Apoštolů wywolili, a giin nebeského nčenj
sklad swěřiti, by lio vv neporušenosti ostřjhali , danau
sobe jiiooj skrze hřjch od Boha odwrácené lidi k milosti
B o žj zpět zase nawracowali , a gich svvatau k á z n j na
cestách duchownjho žiwota w odili. Poslal ge, gakož sám
po slán byl od Ólce, by gdauce do weškerého swěta zwěstowali E w angelium wšeinu stwořenj, u řjce wšecky n á ­
rody zachowáw ati wšecko, což gest kol i přik ázal nebe­
ský Pán. By se pak nikdý od prawdy n e u c h ý lili, při­
šij hil giin, Ze negen sám s nim i b u d e , nýbrž že gim
pošle i Utěšitele a Uěitule p raw d y , Ducha swatého,
■renZfoy s nim i byl až do skonúnj swěta. A wšak paulié
tuliko učenj, ač z lůn a nebeského Otce bylo pošlo, ne­
bylo gešlě s to, lidi, skrze Jiřjch od Boha odwrácené,
k poslednjraa cjli žiwota gegich přiwesti. W moci toliko
jSožj to bylo, rozw ázati swázaných, oswjtiti slepých, wyzdwihnauli zaw rže ný ch; a protož 11a wěky M ilo srdn ý
křehké zplnom ocnil lid i, by mocj geho obdařenj poswěcowali a obnowowali wnitřnosti srdce lidského, by z nesprawedliwýeh činili sprawedliwé, z nepřátel p řá te ly , a
podle' naděge dědice žiwota wěčného.
Sm rtedlnjky u č i­
nil neydobrotiwěgšj B ůh, udělenjm D ucha swatého, s lu ­
žebníky Kristowými a rozdawači tagemstwj B ožjch. To
više by se ale podlé prawého řád u dálo, přidal gim S p a ­
sitel inoc w ázati a rozwazowati 11a z e m i, a p řik áza l
gim, by piln i byli wšeho stáda, by to, což scházj, napraw ili, a nabjzeli a trestali s ťíplnau mocj.
T ým ž
během swatá B o žj cjrkew sgednocena byla a w zdělána
od K rista P án a w Apoštolátu 11a swatém P e tr u , geinužto odewzdány byly k ljče králowstvvj nebeského. Aby
pak až do skonánj swěta setrwala, zřjd il to welemaudry
Bůh tak, by gako se skrze křest wěřjcjch počet množj :
rovvně tak skrze poswěcenj 11a biskupstwj i swatj Apoštolowé m ěli swé nám ěstky a n á stu p n jk y , gešloby slušnau swé duchownj moci částku 11a rozmnožen] blaha
ušech wěřjcjch nižšjm zase cjrkwe služebnjkům skrze
swěcenj k n ě žsk é nďělow ali.
Toto cjrkewnj stawenj, od
šatného Boha zázračně wzdělané, až posad stogj newywrácené, a státi bude, dokudž nepřigde P án saudit žiwýeh i mrtwých; stogj co duťhow nj Kristowo tělo D u ­
chem swatým ožiwené, kterýž učj wšj prawdě , a ro zlit
gsa w srdcjch wěrných, ge k Bohu wede, i čiu j3 by živvot m ěli, a hogněgi m ěli.
G iž t i g á , ač nehodný, k tomuto cjrkwe řjze nj powolcán gsem od folio, genž ,,dul některé zagiste Apo­
štoly , některé pak proroky , gine pak ewangelisty,
yiué pak pastýře a učitele: k dokonánj swatych , k
djlu služebnosti, Icwzdělánj těla Kristowa.“ (Efes 4 .)
Nebo B ůh, genž řjd j wšecky kroky lidské, nepostižitedlnau swau prozřetedlnostj tak to u čin ili ráčil , bych od
Neygasněgšjho Cjsaře a Krále našeho Ferdinanda I.
za Arcibiskupa gm enowán, a od Neyswětěgšjho Otoe(
Řehoře AVI- Papeže n a še h o , předstaweu byl cjrkwi
Pražské. W jm t sice, kteraké a gak mnohé povinnosti,
wkročiw do lilaw njho chrám u swého, gsem n a sebe w z a l;
iienj mne tagno, co požaduge ode mne onen strašliwý
au řad, klerýž gsem, od Boha gsa p o w o lá n , přigal na
slabá ramena swá ; wědomo mi g e s t , Ze gednan přjsny
poěet z wládařstwj swého budu museti P án u neysprawedliwěgSjmu k lá s ti; chwěgj se wnitřnosti moge, rozbjrám - li sobě 11a mysli wšecka nebezpeěenstwj swého
wlastnjho i giných lidj spasenj, kteráž s úřadem tak wysokýin gsau spogena. «.Nebo záhuba, kteráž sezwy-
solia, stáwá, tčžšjm se pádem scházj. ^ Cest biskup­
ská gest sic před lidmi welmi slawnu > ale i bolest
gest weliká, trpjli ona záhubu ; nebot čjm wyšSj gest
stupeň hodnosti biskupské ostatních-, tjm zcihuba tězSj, nedbanliwostj-li se rozpadá. Nenjt tak rozkošná,
na wysoku s tá li , gako gest kormuutliwo, s wysohi
padnauti. Aniž talc we/llca slawa po wjtězslwj, yaIcowéž zahanbenj po z á h u b ě (Sw . A m brož in suo
past.) N ež ale s druhé strany gest za se , co ž fěsj du­
cha před tjžj přewzatého welikého auřadu se třesauejho.
Přede wšjiu mysl mau pozdw ihugo newywralitedlná
důwěra, kterauž skládám w pomoc NeywySSjho, Prawda
gest ow še n i, což pjSe swalý Ř e h o ř : „ Gsili ctnostmi
ozdoben, přinucen toliko li úřadu přicházeg; práz­
den-li gsi ctnostj, aniž nucen nepřicházeg. N ic méně
g a k m ile Neygasněgšjho C jsaře P á n a wůle mně byla
zgewena, mezí radoslj a strachem u prostřed postawenéin u, útěchau bylo to neklam né přeswěděenj, že Bůh,genž
mne pow olal, powolanému tež přispěge, a že ten , gen/,
we mně způso bil chtěnj, způsobj i také dokonanj podlé
dobré wůle swé. „Nebo na slitowámj Božju g a k ž sw.
A m brož n apom jná , „neywjce máme tehdáž spoléhali,
když se lidské pomoci nedostáwá. “ ( In hexaro.). Pro­
tož také nic se neostýchám, se swafým Bernardem wol a t i : „Tg gsi, Pane, naděge má-, ty powjš, co činili,
čeho se voystřjhati, co trp čti, čeho zádati ; ty Pane
naděge má-, a losech zasljbenj i wšeho mého očelcuwánj gediná přjčina. Nechat giny se honosj^ zasluhau, voychlaubage se, že nese dne i horka břjmč:
mně icšulc dobré gest, přidrželi se Moha, a na Panu
Boha skládati daufánj swoge. (Šerm . 9. super verb.
,|Ui hab itat.)
Poněw adž tedy powolánj moge djlom gest
B o žjm , který ž u wěci té slu žb y gest p o u žil lidské : pročbycii se pewně nedowěřowal, že djla šwého nenechá ne­
dokonaného? O 11, genž ge započjli rá č il, dokoná ge ta­
k é podlé dobré wůle swé.
M im o to nemalau útěclm mi přineslo a duši m au
radostným ciřem naplnilo to pomyšlen], že mně práwě
1aiu arcidiécesj za los padla, kterážto i swau starobylo­
st] i swau rozsáhlost) proslavena gest a welmi wznešená, a kterážto se w mileném Českém králowstwj n alézá,
s njmžto mnohými i neyradostněgSjrai swazky gsem «po­
p u . N eboí we welikém tomto králowstwj prwnj spatřil
asein tohoto žiwota sw ě tlo ; i mogi roditelowé, kteřjžto
ume dle wíile B ožj z p lo d ili, negen w králowstwj tomto
esau žiw i byli, nobrž i te ď w okresu tétéž mně swěřejié arcidiécesj w P án u odpoějwagj.
Zde gsem tak po­
čátku, gakož zrůstu a prospěchu nabyl žiwota i těles­
ného i duchownjho. W Čechách, totiž 11a slawných wysokýeh školách P ražsk ých odbyw uěenj maudrosii swětské, oddal gsem se w Hradci K ralow é uměnjm boliosloweckým pod zpráw au a řjzenjm Neydůstogněgšjho téféž
diécesj B isk u pa, genž se pozděgi zdegšj arcidiécesj stal
arci pastýřem, a gehožto B o žj slitowánj mne ráčilo u či­
nili druhým nástupnjkem i we gm énu i w a u řa d ě . W pra­
vdě íot mi neysladšj při nastáwagjejch starostech gest
íilěchau, že negsem k hlásán j swatého E w angelium po­
slán k národům v zdálen ým a cizjm : nobrž že přicházjin
k spoluwlastencům, k t e ř jž , (gak neydůwěrněgt daufám)
vlastence B iskupa swého s radostj přigm au. —
Naproti
lomu i g á pamětliw gsem slow, k te ráž geden ze starých
řekl: „Pončuadž (Jsme wše dobré od wlasti ■pHgali,
nic nám též nebuď těžkého pro wlast.“
Posléz srdce moge strachem nastáwagjejch pečj a
starostj zkorm aucené potěšuge i to, že ta stolice, nakterauž dosedám, takými řasným i nadana gest prostředky,
že mimo to , čehož potřebj gest lt opatřenj biskupské
důstognosti, pozůstat! může i geště něco, cožby se k s p a siledlným auřelům cjrkwe i wlasti , gakož i k setřenj
slzj chudých a nuzných molilo ob rátili.
Nacházegj se,
gakž powěst h lásá, w Pražských městách zw láště půsoiienjm slavoné zemslié wláldy mnohé ústawy 11a ten cjl
a konec zaražené, by osoby bjdué a cizj pomoci potřeb­
né žádaucj nabyly útěchy. Ke wšem těm ústaw ům , a
ke wšem gakkoli stjženým a potřebným lidem obrátjm.
zraky i srdce swoge, gak mile prostředků k ulewenj bjdy lidské n ab u d u ; dobře wěda, co zákony cjrkewnj hned
od prwnjeh cjrkwe časůw u p řjřin ě té wěci ustanowily.
„Nebot tot hishipa shavci gest, se o chudé starati',
hanbu ale wšem Iměžjm, chtjit (jen, swe wlastnj bo~
luíistwj rozmnožowati. (Sw . Jaroljm .)
T o wše přemjfage na mysli, s duchem posilněném
i utěšeným přistupugi k a u ř a d u od Boha mně uloženému,
a k powinnostem, kteréž mám p ln iti.
W éwodj mezi ni­
m i 011a , kteráž p řid r ž u je k neporušeném u wjry prawé
ostrjliánj wšech těch, ktevjžkoli powolani gsan k zpráwS
cjrkwe. K těm wšem wolá swatý A p o što l: „ O Timotee,
cožt gest swěřeno, ostřjhey, waruye se nepobožných
nowýcli slow.“ (i- T im . 6 .) „A co gsi slyšel ode mne
před mnohými swčdlcy, to poruč wčrtiym lidem , kte­
říž způsobeni budau , i gine u č i t i ‘ (2 . lim . 2 .) A
to přikazuge se wšjm práwem swaty Paw el. Nebo 9^wjru
náboženstwj katolického swětlcm gest duše , branuu
žiwota, základem wěčného spasenj. Wjra gest lam­
pa ; poněwadž gako lampa oswěcuge dům, rowněž tuk
wjra duši.“ (.Sw. Jan Zlatoústý super. M atth. c. 21.)
Protož také swatá cjrkew učjcj , na swatéin sněmu Trideulském shrom ážděná, slavvně prohlásila wjra za lid­
ského spasenj počátek, za wšeho osprawedlněnj za­
klad a kořen, bez kteréž nelze se Ijbiti Bohu apfiqjli do společenstwj synů geho. (Scss. Y I. cap. 8.
Deeret. de Justif.) —
A w skutku m ůžli swětla ořj
swých zbawený po prawé cestě kráčeti , nepřigdeh dobrotiwý lé k ař, by slepému zrak naw rálil, a uzdravveného
tam spolu prowodil, kam žhy, sobě zůstawený, přigjti ne­
m ohl ! Podobně člowěka hřjšn jk a oko duc.hownj přjčinau
božských a nebeských wěcj slepo pest, a bjdně semolam
b la ud j, nepom úželi sám B ůh zaslepeném u , a nedáli inu
swětla nebeského, by poznal cjl swúg, gakož i cestu, po
kteréžto se k onomu dostali lze. „ Slowo, literež bylo
na počátku, kteréž bylo u Boha, a gest Bůh, swelh
prawé gest, oswěcugjcj každého člowěka příchazegjejho na tento swět.u (Jan 1 .). Co gest swětlo ořj pro
•svěci swětské, tot swětlo wjry pro wěci duchow nj. ,,Z«dné a sebe wělšj boliatstwj, žádnj pokladowé, žádnu
čest, a žádná swěta tohoto wěc nenj tak welika, gakož gest wjra katolička, kteráž hřjšne lidi spaseny
Činf, slepé oswěcuge , nemocné _ uzdrawuge , wěřjcj
Jiřtj, wěrné osprawedlňuge, kagjcj napruwuge, sprawedliwe utwrzuge, mučedlnjky korunuge , parmy «
vodowy i wdané w čisté stydliwosti zadržuge , žáky
li řádům připauštj, kněžj poswěcuge, a u wččnem
(iědictwj wšech se swatými umjstuge.“ (Sw. Augustin
de verbo D om .)
Tuto B ožj wjru, tak gak ž se od cjrkwe katolické, totiž od gegjho nemylného učitclstwa před-
nášj, zaehowati, rozm áhali a liájriti so wšj silan se přifinjin, l>ych žiwýra zaslau žil l)ýli audem téhož Apošto]íii'n k něm už prázden záslu h , pauhým milosrdenstwjm
Uožjin byl gsem přiw tělen; bych žiwau íi kweíaucj leloroslj zůstal na onom winném »vždy se zelcnagjcjm kmemi, JežjSi K ris tu ; od nghožlo odřjznut b ý w á , kdo se
lioli opustiw prawau w jru k m rákotám bludů byl obrátil.
Wšechněch, gichžto mi poskytne auíad můg, použigi prostředků, bych ostřjhal w cjrliwi sobě sweřené čistého
ii neporušeného skladu učenj spasitedlného, a přjsně
bmlu vTstřjc wycházeti těm, genžby pod gakým koli z á ­
myslem nowá a nepraw á uřenj do srdej mých wěrných
wšlěpowati snad chtěli. Nebo ti a tacj, gešlo se lakowýchžto osm ělngj vvěcj, sahagj smělau a opowážliwaa
rukau až i 11a wSCnéspasenj swýcli spo lub ližnjch, poněwadž
síuij Spasitel dj : :,Kdo werj w Synu, mat ziwot weč—
nt/: lidozi pak gest newěřjcj Synu , neužiji ziivota,
ule hneiv Bozj zůstáwú na něm.u (Jan 3 .) Kdybych
ledy takowých wlků nezahnal odK ristow a ow čince: s lu ­
k u nebylbyeh Iíristow ým .
N e u finilby ch ale nikoli auřadu biskupském u zadost,
kdybych toliko a gediné 11a zachowánj a rozm noženj
wjry gakko li wšechněm 11a neyweyš potřebné, kteřjž k
Bulí 11 chtčgj přistoupili, zřenj swoge m ěl.
Gesti sice w.jra lidského spasenj poíátek, gestit wšeho osprawedlnBnj
základ a k o ř e n : a w šak přede wjra toliko sama Clowěka nemůže osprawedlniti.
Skrze hřjchy od Boha oddě­
lený clovvěk lež] w mjstech tmawých, kdežto Einj sk u t­
ky temnosti. Bůh sice roznScuge w něm swětlo wjry, by
wiilěl, koho o p u stil, a do gaké se propasti bjd a strastj
pohřjžil.
T a k může z wlastnj vvůle swé padlý Clowěk
owšem mdlé a slabé ruce swé wztálmanfi k Bobu swrthowaně m ilosrdném u, a wšak sám selie pozdw ihnauti
nemůže.
Bůh
toliko s á m , showjwagjcj a milosrdný,
otcowskau gemu ru k u podati, a k sobě táhnaati může
lolio, genžlo obdržew swůg djl z dědietwj olcowského, do
wzdálené šel kraginy, a tam wšecko utratil žiwotein pro­
stopášným.
I w skutku obracuge nás k sobě Bůh ncydobrotiwěgSj skrze swátosti a giné gestě prostředky
rjrkwe katolické, gim ižto se nám zásluhy utrpenj Pana
našeho Ježjše Krista zdělugj skrze D uchu swatého, kte­
rýžto lá s k u B ožj rozléw á w srdejeh našich , w nas
přebýwá, nás w Ježjše K rista wštěpuge a žiw ým igeho
audy Ěinj. Gestliže w tomto spogenj tyto neyswětěgšj
spasenj swého prostředky powažugeme, prňwodnot z toho
bude i ono, že Apoštolát swaté ejrkwe katolické netolic­
ko skladu wjry střeže, nobrž že i také nebeské poklady
m ilosti B o žj pod swau m á strážj, kteréž i sám rozdáwá,
i
rozdáwati
welj
wSem těm , genž skrze dobro*
wolně přigatau m ilost B ožj aneb osprawedlněnj, aneb
w nabytém osprawedlněnj zrůstu dogjti žád ag j. I w skut­
k u ustnnowil také drahodrahý Spasitel swé A poštoly, a
w nich wšecky gegich nástupnjky, co služebnjky swé a
rozdawače tagemstwj JJožjch, přikázaw gim, k řtjti wše­
cky národy we gm énu Otce, Syna i Ducha svvatého; gak o ž i, by činili 11a geho pam átku, což 011 sám byl činil
při poslednj wečeři.
Apoštolům a gegich nástupnjkům
dal též moc, odpauštěti a zadržow ati h ř jc h y , a poslal
ge, gakož i sám byl poslán. T oliko na samém Apo­
štolátu gest tedy zalo že na wšecka ta m o c , kteráž weřjcj
osprawedlňuge a gegich sprawedlnost rozm nožuge skrze
ta widitedlná znamenj, gesto milost Božj wyznamenáivagj, i skutečně také pusobj. — G akož gsem te­
dy přisljbil zděděné wjry neohroženým být i hagitelem !
rowně tak milostj B ožjcli pokladu opatrným musjtn býti
strážcem, bycíi lirozného hněwu saudce nebeského na
sebe neuwalil ; cožby se stalo, kdyby pro mau nepečliwost s swatými B ožj mi wěcmi se nehodně zacházelo , a
těch druhých perlj sc před swině metalo. A to gest,
což g iž i Apoštol chtěl zam ezili, když swého milého 11čedlnjka napom jnal, „by newzkládul rnkau rychle na
žádného.11' ( i . T im . 5.)
A wšak w celosti vvjra by se nezachow ala, a wě~
řjej by osprawedlněnj dogjti, aniž podlé wjry žiw i býti
nem ohli, kdyby w tom zewiiitřnjiii shrom áždě nj, galcýinž
gest cjrkew, k ázn ě swaté horlenj nebylo. „Kázeň'1 dj
sw. G yprian (episf. 2 . de discipl. et hábit, vin.) , , stráž­
cem gest naděgc, skreySj wjry, wůdcem spasitedlné
cesty, podnětem a potrawau dobré powahy, učitelkynj ctnostj; káizeň č in j , že iv Kristu zustáwáme a
bez přestánj Bohu žiwi gsme, že zasljbeného nebe i
Božjch odměn d o c h á z j m e Z a tan přjčinau newidiiedlná hlaw a ejrkwe katolické swatérau Petru plnoinocenstwj udělila, pásti owce i beránky , a wázati i rozwazowati. Protož také apoštolowé wšem cjrkwjm kněžj
předstawili, a swatý Pawel zw lášlě „procházel Sýrii a
Cylicii, potwrzuge cjrkwj; přikuzuge ostřjhati při­
kázánj Apoštolu a Staršjch.“ (S k u t. Apoší. 45.) A
Iv přjsnéma saudu potahuge Korinty, (1 . K oř. 5 .) o nicliZlo se dovvěděl, že hanebného sm ilnjka mezi sebau trpj,
mdage téhož Satanu k zahuben) těla, aby duch spa­
sen byl w den Pána našeho Ježjše Krista. T entýž
sauil vvynesl i proti Hymeneowi a A le x and ra ( i . T ím .
],), aby se učili ncrauhaťt. A rovnie tak cjrkewnj k ázn ě
pilného nalezámo téhož Apoštola i w 1. listu k T im otcowi w kap. 3. Podobně i oslaínj apoštolowé moci té
od Pána gim dané u žjw ali, gešto negen wšecky nesnáze
n přjčině obřjzky povvstalé (S k u t. Apošt. 1 5 .) hned
odstranili í nobrž, když tolio potřcbj bylo, i k á r a li a tre­
stali.
A takowé ředitelské plnomocenstwj se wšem udě­
luje, k te řjž se kol i za biskupy swětj j nebo podáwage
swětifel swěcenéinu berlu p astý rskau, w ta slovva k n ě ­
mu mluwj : „ Přigmi berlu pastýřského auřadu , bysi
w naprawowánj břjchůw swatým Iměwem byl podpá­
len, saud činil bez hněvou, rozmáhage ctnosti poslu­
chačů duchy wzbuzowal, a w tiché přjsnosti wyšeiřowal a lcáral-u (Rom . Ponťif. de consec. eleet. in
Episc.) Protož i g á přiwtělen gsa k žiw ém u A poštolá­
tu, a gsa w gednotě s Řjmským Papežem, widitedlnau
fjrkwe katolické h law au , budu řjditi a sprawowati cjrliew Pražskau, a starali se o to, by tahle důležitá cjrkcvvnjho stawenj stránka se nezeřjtila aneb škody netr­
pěla; anobrž by se w prawé gasnosti wjce geště zastkwěla w domě Božjm, genž gest cjrkew Boha žiw é h o , za
lifcraužto Kristus sebe samého wydal, aby gi poswěM, aby sám sobě gi učinil slawnau, nemagjcj Skwrny aní tvrásky, neb co lakomého, ale aby byla swatá
a ncpošhwrněná. (Efes. 5 .) Předscwzelj tato, duši man
ožiwngjcj, přiwcdu k mjstu, p a k li se Bohu bude ljbiti.
INeho j ,nebudeli Hospodin staicěti domu , nadarmo
pracovali, kteřjž stawěgj geg. Nebudeli Hospodin
(mlřj hati města, nadarmo bdj , kterýž ostřjhá ho.u
(Žalm 126.).
N a tuto pomoc B o žj spolehage, piicn
budu wás i wšeho stáda, w kterémž Duch swatý u stanowil mne biskupa, a sprawowati budu cjrkew
Božj, kteréž dobyl krwj swau. (S k u t. Apošt. 2 0 .)
T ak gsem, galtž se dom niw ám , wšecky auřadu
swélio powinnosti nastjnil. Co tedy ode mne žádati a če­
kali můžete, snadno z předešleho da se domysliti. S pomocj B ožj skladu učenj B ožj ho ostřjhám ode wšj bludu
skwrny; poklady milosti B ožj, gichžto rozdawačem mne
prozřetedlnost B o žj u čin ila, wěrně budu rozdawati 5 cjr-
kew pak sobě swěřenau týmž spůsobem lnula sprawowati kterýž přcdpisuge sw. R ek o ř (1. 19. M oral.), au dj:
Nechat kázně přjsnost řjdj se wljdnostj, a wljdnost
at zdobj přjsnost; a tak (jedno druhým ai se spru
wuge, by přjsnost nebyla ukrutná aniž wljdnost rozwáizána-'1 A wšak kdo ze sm rtedlujků, — by i milost Bož j w křehkých panowala nádobách, wšem těm důležitým
powinnostem, a zwláště w la k welikéin okresu země, gak ý ž arcidiécesj P ra žsk á w sobě zaw jrá, inoblby sám o
sobě uEiniti dosti .' W elinaudře tedy od cjrkvve katolické
zřjzeno gest, by seč gcden nenj, ginj tnu pomohli wykon ati.
A tau p ij řin a u srdce moge weljkau se naplňnge
ůtěchau ; wida, gakowých a gak mnoho mám spoludeln jk ů na winiei Páně, gichžto pomocj opatřen, budu sto,
w tom pokraCowati, což předkowé mogi dle swé maudrosti ustanowiti za dobré gsan u znali.
Přede wšjm w spráwě diécesanské dňw ěřugi se w
pomoc wšech těch, kteřjž powýšeni gsauce k gakémuk o li dňstogenstwj ginýin gsau předstaweni, a gichžto způ­
sobu žiw ota wclmi často podřjzenj následugj. Nic nepochybugi, žehy w cjrkwi , rowně gakož w každé gine
společnosti, wše se podlé žádosti dařilo, kdyby předstawenj, poslušenstwj gsauce piln i, wšecky swé powinnosti
n a wlas p lnili. Naproti tomu rowně tak gest gisto , že
wšecko dege se na opak a přicházj na z m a r , gestliže
ti genž na wrchu stogj, prawých cest opauštěgj. Ne,bo
,lwady bishipůw (což owšem platj _ i o wšech giných
předstawených) nemoliau ukryty býti před očima, no-
brž i malé gegicli chyby rychle w známost přicházeqj. Gako bogownjk, dokudž doma ziistane , a s žá­
dným w bog se nepanStj, muže, by i sebe slabšj byl,
w skrytě zůstati, w bogi ale nahý postawen, hned obgewuge, gakýmby byl: rowně tak i ti, genz domucj,
nemnohými pracemi zaměstnaný, wedau žiwot, magj
we sivé samotě gakausi zástěru na prowiněnj sto«;
wystupugjce ale na swětlo swlékagj se z oné tagnusti negináce, než gako z ódem% a ukazugj talcměř na­
hé duše očjm na ně patřjcjm.“ (Jan Z laio ústý 1- 3.
dial.) Poněwadž tedy nemůž skryto býti město na wrcliu
stogjcj, W y wSickni, giinžto ginj gsau podřjzeni, duchem
a srdcem W ašjm hleďle býti tak spořádáni, by folio wyšgjho mjsta, k a kterém už skrze nashrom ážděné zásluhy
swé byli gste powýšeni, hodnými byli gste gmjni. — Wy
pak zase, genž giným gste poddáni, úplné swým před-
fslawenýni prokazugte poslušenstw j, wědauce , že ,.nenj
mocnosti nežli od Bohu, a Božjm u zřjzetij že se proiiwj, u sám sobě odsauzcnj dobýivá, kdobif holi moc­
nosti se prothoil.11 (íijin . |;J.) Prolož poslušní budte
zpráwců sivých, a budte gim poddáni. Oni zagisté
bděgj nad wámi, gako počet magjce wydati za duše
WUŠCi (Z tl. l j . ) Kdo gine m á sobě podrobené, přjsně
žádá od nich poslušenstwj.
„Co wšak muž býti nesprawedlitvĚgšjho, než chtjti od menšjch m jti poslušenstwj, a nechtjti poslauchati wětšjch
(S w . Á ugastin
de op. inonachi). Prawý cjrkewnj zpráw y rád gen telidáž může obstáli, Si>stliže poddanj wšécfi předstawených,
dobré wěci rozkazugjcjeh, ne toliko pro hněw, nobrž i
pro swčdomj poslauchagj, gelikož w každé společnosti
poslušenslwj gest swažkem, klerýž rozlehnut- li býwá, wšecko na rub se obraci, g a k ž nám i letopisowé doswědPngi. P o sléz nikdo, znage gen poněkud přjběhy nowěgšjch
časůw, nezapře, 2 e píjané napom enuli u wěci télo nikoliwěk zbytePno nenj.
To wše co základ celého řádu cjrkewnjho předeslaw, g iž t mi gest přislaupifi zwlá.šíě k lěm, gežto chci
mjli za pomoenjky w auřadě mém biskupském. K W á m
|p(ly předkem obracugi zraky swoge , Neydůstognčgsj
Páni Preláti, a kanowtijci, genž gsle xcelebnau a ir.ždy
vsĚrnau hlaivnjho mého chrámu Páně Kapitulau. W elice lo ducha mého upokogilo, že, ač miiozj z wás mne
ani neznali, hned gak mile gsle se gmenowánj budaucj*
lio WaSelio arcipasiýře
od Neygasněgšjho Cjsaře a
Krále učiněného dowěděli, poddanosti a wšj m ožné šetr­
nosti důkazy mně obgewiti gste neopominuli»
W ás ledy
i gá s bratrskau láskau obgjm ám , úplně se dňw ěíuge,
že mně přjstnpu, kterýž gste mi laskawě k srdejm swýiu
odewřeli, nikdý nezawřeťe; W ás m ám a wždy mjli budu
za swatý swůg Seiiát, k lomu zrjzený, by hogněgšj radau wše se dálo, což k zpráwě diécesánské zřj a směřuge.
W aše bude pow innosl, B ratřj ISeyinilegšj, o
neyiěžšjch wěcech roztneyšleti , a se mnau sprawedliwé
saudy wynášeíi, gesto obzw lášlnj inaudrostj, rad i saudú
zraloslj zřeíedlni, gakož i ne méně w zastáw áni a konánj cjrkewnjch záležitostj dobře zběhlj gsle.
W y mně
nmsjle nápomocni býti u ostřjhánj a rozmáhánj wjry
prawé; k Peinuž mezi ginýni welinaudré gest. při tomto
lilawnjin chrámu .* in ě zřjze nj , že někteřj z W ás k h l á ­
sán] slowa B ožjho gsau zaw ázáni, odkud se p řjle žilo sli
Časopis pro kat. <lucho\r. XT. 1»
Ii
•
nabýwá, ze živvého cjrkwe skladu prawdy božské yybjn iti, a ge w ôîjcjinu lid u zdelovvali. D ůstogn è slvzby
Jiožj konánj a uslaw ičné chwal Božjch prozpěwowanj
<>est gedna z neypïednëgSjch W aSich powinnostj. Ne­
chtě “Ic ledy k swěta toholo synům a m udrákům hyti při­
počteni, genž téměř to wšecko za lhostegné a zbyteřné
po klád aaj wěei ; na paměti m agjce, Zr se nikdy uzite«.
Hěai new ynakládá Času , než w slu žb ách a chwalach
Stvořitele, a Ze Pána icšech pánů bez přeslanj oslaw ow ati, duše lidské' ku pobožnosti rozněeow ati, ducha
Zivvili, pro nás sm rtedlnjky daleko gest u ž ite ín ě g š ] , než
wšeeky ty tělesné zisky, gichZto innozj tohoto sweta sy110« é s nemalým paehtënjm a wynasnažow ánjm _ wyliledaWa>n. T a k chw áljee Boha žalmy, zpèwy a pjsmckami
budete M o g žjši podobni, na hoře s rozlaženým a rukama
se m odljcjm u, an se na rowinë Israchte s neprately po­
týkali. 1 wěřjcj bogngj s krutým i spasenj sweho nepra­
tely bog dost těžký, kterýž by se štastně wybogowal,
třeba Boha chwáliti a wzýwati o pomoc.
A to by se od
W á s ti ni pobožněgi , horlivvěgi , w ěrněgi a pilnegi^ djti
m ělo, řjm wjce se k ažd ý z W á s i dary přirozenými i
nezaslauženýini od zw láštnj B ožj prozreledlnosti i zakla­
datelů Štědrosti Cige býti opatřena.
Posiez wšeeky povvinnosti swé s Ijm neywělšjm prospěchem napln]le, gestliže vvšelikau zřetedlni gsauce clnostj wynasnaZjle se byli
Kristowau dohrán wůnj, chowagjce lásku nepřctwarenaii
k sobě wespolek a ke vvšem lidem, gelikož „litínec p ři­
kázáni gest láslm ze srdce čistého, a swědomj do­
brého, a wjry n e o še m e tn é ( J . T im . i. ) . A pouěwadž,
irakZ i sami tlobře wjte , wšeho wěřjcjho lidu gakož i
kněžslvva diécesánského oři na W ás gsan obráceny, pro­
lož nechtěgte zapom enauti, Ze prolo na swjcen gste posiaweni, byslo sw jlili wšetn, genž gsau w dome cjrkwe.
G estliže, tak spořádáni gsanee gednomyslnë s Arcipastýřem swýin bndele pracowati, ulehej se mu to břjmě,
kleréžfo sám nésli slabým se cjtj. —
Podobnau o weci swalé snahu a péři žád ám i od W ás , genž gsfe kot­
legiatnjch Kapitul mých důstognjci a kanownjci. Ga­
k o ž gste si starobyloslj ústawů W aSich a wzneSonyini,
dlauhým na winiei Páně pracowanjm nashroinažděnynu
zásluham i úplnau wSech dobrých šetrnost zgednali : rowně tak i budaucně hleďle se gj příkladným živvolem a
wěrným swých powinnoslj plněnjm hodnými učin ili. Přiř in j- li se k aždý z W á s na svvéra wyššjm m jstě dleney-
wětšj sjly swé lerálowstwj Božj rozm áhali, wšecka Wašeho Arcipastýře wynashaženj fjm snáze bndau k rajstn
přiwedena.
Obzw láštnj pak wěrnost u w ykonáw ánj uložených
powinnostj žádat i budu od W ás, genž auřadem wikářskýrn gste poctěni, a ostatnjm předstaweni netoliko ctj
nolirž i mocj, wěda welmi do hře, gak prospěšna může
býti práce W aše u zpráwě arcidiécesánské. G akkoli ledy
kanonické Yisitacj celé arcidiécesj ku přednjni swým powinnostem p o řjlá m : a wSak w mnohých, w přemnohých
záležitostech potřebcn budu W ašj snažnosti.
Swědoinitě
tedy chtěgfe bdjti, by wše, což k službě B o žj z řj, u wnitř
i zewnitř tak bylo spořádáno, g a k o ž toho k rozmnožen]
sláwy Božj a k zbuzenj i rozněcenj pravvé pobožnosti
gest potřebj.
Snažte se o lo, by wše, což chrámům náležj, w celosti a neskrácené se gim zachowalo ; ku pa­
měti sobě přiwozngjce ty zákony, kteřjž wym ěřugj, gak
se m á se statky tak kostelnjmi gak farským i wládařiti.
Na W ás zw ětSjho d jlu (o ležj, duchow nj-li, wám podřjzené, osoby powinnosti swé bedliwě k on ag j, pastýřského
anřadu wšecky stránky s užitkem w zděláwagj, a cjrkewnjch zák on íi úplně gsau p o s lu š n í, či nic. Nebo W y
zastáwáte auřad těch, gichžto swatý sněm Tridentský
nazýwá okem biskupů , a genž o to péí'i injti m agj, by
mezi duchownjmi na winici Páně pracugjcjmi newynikly
urážky, nobrž aby auřad pastýřský slušně, řádně a p ro ­
spěšně se konal.
O toto-li peřowati opominete, totéž na
Wás p řig d e , BjmZ swatý Karel Borrom. (in oratioue
liabita in concilio provine. I I.) shromážděným ofcňm w yhrožowal , řk a : ,, My s oncm apošlolskau stálostj a
ewangclickau silau, kteréž nic nenj nu pastýřjch dušj slawněgšjho, a nic gim wjce potřebněgšjho, beze
strachu a stále čiňme, a tudy i dokoneyme, čemu
Ewangelium učj, co Kristus ivelj, co rozum poraučj,
co stáda blaho, co cjrkwe moc a důstognost žádá.
Nebo kdybychom gináce činili , na hrozném onom Božjm soudu, až z dušj péči našj swěřených počet wy~
dáwati budeme, uslyšjme woltínj wšech těch, genž na
nás žalowati buduu , uslyšjme i hořké dornlauwáinj
rozhněwaného soudce, an takto knám řekne : Byli-li
(jste strážcowé, proč slepil Gestliže pastýřowé, proč
(jste stádo sobě měřené bfauditi nechuti? Gestliže
sul, žerně, gukým způsobem byli gste zmařeni? Gest­
liže gste byli swětlo, proč gste tre tmách a w stjnu
11*
smrti sedjc'jm neswjti/i ? Ryli-li gsle Apoštole, proč
qsle apoštolské prázdni byli s jh j , dělagjre wšecko
toliko Hdcm k Ijlm ťt? Byli-li (jste ústa Páně, proč
věrni? Gest lize yste sc toho auřadu neschopnými bytí
cjtiii, proč takovoé cti žádostmi? Pakli schopni a do stateční, proč tak lenivoj a nedbal'j ? Nic-li wami
proroků hlasy, nic Ewtingcllstů zákony, nic Apoštolu
přjklady, nic pobožnost, nic náboženstuj, nic klesaqjej cjrkwe staw, nic ten strašliwy_ saudu den , nic
odměny, nic tresty a wěčnó trápeny nepohnuly
To
n a mysli swé přemjteyte, byste tjm zbuzeni gsaucc, no
nedbale, ne v la ž n ě , ne bogácně , ne Ijně a přetváření,
nobrž u p ij muß a s slálau i swatan b e d liv o s tj, k Bohu
same'mu prohlédagjce, což auřad a povinnosti WaSe ká­
ž i, Činili a plnili. P a k li se lak z a c h o v á te , a řadng,
opatrně, h o rliv ě a s rozwahau povvianosti swé vykónáwali budete, za dwogj cti hodné W ás w ždy pokládali,
a obzwlágtnj k W ám wždy chovali budu otcowskan m u
klonnost.
,
7
G i/ t ale říis gost, by cli i Iv W íin i , sijiwwc JMcytnileqSj iv Krista Ježjši, slowo u č in il, k W ám , gešto
w polti tv á ři swé 11a w i n iť i Páně pracugete.
W am gest
zagisté weliká pastýřských pracj Částka za p o d jl, nsta-
noiveni gsaucc nad národy, abyste wypletiili a zka­
zili , a rozptýlili a rozmetali, a staueli t Štjpilt•“
(Jerem. !.) •
Ř o ln jc i w poln twáři swé pole vzdělávág j, íislfoe ge od kaukole a neužitečných rostlin; viníte
keíe obwazugj, a stromy o ř e z á w a g j , a to opět a opel
dělaiij. by poie, sfawši se gegich pracj dobrým, nezpustlo" zase.
Podobně i v ě r je j ' Božj gsau rolj. (1. Kor.
S .). Pilně tedy a bedliwS gn w zděláw eyte; co stromy
opět a opět ge ořezáweyte, by se postupngjcjm časem
zase neztrafiio, což gste 11 a nich zlepšili ; slovem anřa
W á § žád á, byste u stav ičn ě, b e z přestáni B o žj rolj^ vzdě­
lá v a li.
Wy gste ty ruce, gimiž swalý Apostolat dary
sivé k spasenj uěřjcjch rozdáwá.
Gako vody z hlu­
bokosti hor se prýštj, a um ělým lidským se tam wedau,
kdež gich gest potřeba; ro v n ě ž lak v lůn u c jr k w e kato­
lické pokladové pravil a milosij B o žjch gsau složeni,
odkud wywáženi a skrze Apostolat prostředkem nižšjii
služebnjkň k ostatnjm lidem býwagj donášeni, by ge ntin ili spaseny.
...
A to se děge předně skrze hlásaní slowa HozjwU
kteréž by i nebylo ueylilawněgšj, gest přede podstatnan
auřada kněžského stránkau.
„ Oswědčugi před Ěiuhem
a JcžjSern Kristem, kterýž bude sauditi žiwé i mrtwé, w přjchůdu swém i lerálowstwj sivém : Kaž sluwo.“
T ak napoinjná swalý ApoSIol T im otea swébo (2. T im . 4).
Napomenul,] loho prjčinu wyswětluge (H jm . 10.) n ásle­
duj jej m způsobem : „Každý zagiste, kdozkoli wzywati
bude gméno Páně, spasen hade. Kterak tedy hudau
wzýwaťi, iv kteréhož newěřiU ? Aneb kterak uivěřj
lomu, kteréhož neslyšeli“i Kterak palc uslyšj bez ka­
zatele? Kterak pak kázali hudau, gestliže nebudau
posláni?* Posláni gste by li ,synowé Ňeymilegšj, bywše na knězstwj poswěceni a obdržewše prawomocnost,
nj/.lo i k hlásánj slowa B ožjho gesl po třeb j; gesto, g a k ž
swalý Řehoř N azianzenský (oral. 26.) prawj, ne každé­
mu přjslušj, o Bohu a wňcech božských mluwiti. G iž
z toho sed indii o wyswilá, že se wo swatém auřadě kazatelském wždy podlé cjrkewnjho uslanowenj zachowati mate,
tak sice, byste gen to a takým způsobem k á z a li, co a
gak welj ejrkew, wyhýbagjce se pilně vvgem slowňm nowotným, a ničeho n e h lása g jc e , nežli ukřižowaneho Jeijše, bi/fby i židům pohoršen] a pohanům (třeba i
našim) byl bláznowstwj■Dobře prawil swalý A ug u stin :
nw učenj má se biskup (g ak o ž i k aždý giný kazatel)
pjsma sívatého drželi, a se swetstrých um&nj zná­
mostj nehonositi. Nenjt totiž powinnost biskupowa, řeč­
nická praividla ivykládati, aniž mu gest dowoleno, chwa¡ij Peruna prozpěwowoli.11 (De doctrina ehristiana), l a k
sobě pořjnaajci', nezpňsobjle snad w srdejch poslucha­
čů tak welikélio, a wšak wždy aneb w.jce aneb méně
smyslného zalihenj : způsobjle ale gistě řečj awan 3«-
rmutek, kterýž gest podlé Boha, a pokánj stálé k spa­
seni ;■(5, K or. 7.) způsobile i lo, eož ž á d á swalý Jero­
ným, když pjge : „Pozorowati slušj, že slowa moudrých
ss nedotýkágj toliko , aniž měkkou rukou wyluzugj
slzy, nobrž že pjckagj, a blaudjejm Ijným bolestí a
rány kagjcj činj, Gestli tedy někoho řec nepíchá,
nobrž posluchačům zaljbenj činj, nenjt řečj moudnni.“
(Super i i Ia Eccles. verba : Sapient.)
Powinnost! auřadu kazatelského učinjle ale teprw
tehdáž zad o st, k dy ž ducha swého pilně uměnjm spasitedlnýin
budete obohaeow ali, a (jrti běliem poznáte,
„ikterékoli ivěci gsau pratvé, kterékoli pocti tvé, které­
koli sprawedlhvé, kterékoli swaté, kterékoli milé, kte­
rékoli dobré poivěbti-11 (F ilip , á .). Tobolo spasitedl
ného nměiij učilelkynj gest cjrkew katolická. Budetc-li
mimo tuto cjrkew někde ginde pastew spasonj a pokrmu
hledali, toféž se vvám stane, což Apoštol (Ř jm . 1.) o po­
hanských mudrcjch d j : „ Marnj učiněni gsau w myšle­
ních swýeh, a zatmjno gest nemaudré srdce gegicli’,
nebo prawjce se býti moudrými, blázni učiněni gsau.“
'Wystřjbey se tedy každý onoho suchého, galowého a cha­
trného způsobu kazate lského, kterýž pauhým rozumem
se řjdj a zpraw uge, a gehož sobě za těchto našich Pasů
ob ljb ili i mnozj z (Soh, genž se gméuem křesťanských
kazatelů honosj.
Ó by ti a tacj dobře po w ážili, co sw.
Bernard (šerm. 15. super cant.) nábožn an m yslj napsal :
„ Pjšeš-li (a to i o žiw é řeči p latj), nechutná mi, leč
tam čtu Ježjše, Suchy gest voécliký duše pokrm,
ncnj-li olegem tjmto polit, a nechutná, leč lauto solj
gest posypán.'1 Ježjše ale prawého nikde nečtete, leč
w oné knize neystaršj a wždycky pravrdivvé , kteráž se
ze í'i'Cj cjrkwe pořád žiwé s k lá d á .
Nechtěgte tedy gine
školy učedlnjky býti, leč té, we kteréž učj neomylné uřitelstwo cjrkwe katolické.
Z úst—li této učilelkynč mauilrosli se naučjte, „řeč waše a káizanj nebude w slo-
wjch důwodných lidské moudrosti, ale w dokázán)
ducha, a moci: a vojra naše nebude na moudrosti
lidské, ale na moci Božj. “ ( I . I Í o r . 2.). T a k se uwarugele i toho mylného um ěnj, o kterémž Apoštol ( I . K o r .
1.) prawj : ,, Psáno gest: Zahladjm moudrost mou­
drých, a opatrnost opatrných zawrhnu. Kde gest
maudrý ? Kde zákonnjk ? Kde zpytatel tohoto sivěla?
Zdaliž Bůh neučinil bláznivoau moudrost tohoto sivě­
la ? Nebo poněwadž wBožj moudrosti nepoznal swět
skrze moudrost Boha : Ijbilo se Bohu skrze bláznowstiqf ltázanj spaseny činili wěřjcj.“ W e škole Krista
Ježjše zbjreyte tedy látk u iolio u č e n j, kteréž wěřjcjmu
lid u chcete prednášeti , pak ,, ži.wái bude řeč waše a
mocná, a pronikawěgšj nade wšeliky meč na obě stra­
ny ostrý, a dosohugjej až do rozdělenj duše, i ducha}'
(Ž id . 4.). T ý m ž způsobem sobě počineyte , kterýž wym ěřil a popsal swatý Řehoř takto : ,, Reřaicý kow gesl
roznjcené kázanj, a gako z řeřawélw kowu giskry Ijtagj, rowně tak z onoho plamenná slowa do ušj po­
sluchačů padagj. Dobře se tedy kazatelů slowa giskrami nazýwagj, poněwadž těch, gichžto srdej dosahugj, rozněcugj.‘l (bom il. 3. super E zech.).
A wšalt pauhé toliko prawd B ožských uměnj nepo-
siaCuge gestë k úplném u wyplnënj wšech auřadu k a za ­
telského powinnostj : nobrž inusj jieSlë ta k é spogeno býti
nábožné tagemstwj Božjch rozgjm ánj a přemyšlowánj.
Powažte dobře, synowé N eym ilegšj, co L udw jk z G ra­
nady (in prooemio tract, de oratione cl inedit.) přjčinau
wěci té povvedtíl. „ T o m n e ,“ tak wec.fi muž tento tak
pobožnostj gak am ěnjm proslawený, ,,vab)zj mluwiti o
této wěci , poněwadž wjm , ze neypřcdněgšj wScho
zlého přjčinau gest nedostatek přemyšlowánj , galcož
i sám Jeremiáš (<•• 12.) toho oplakáwá, an dj : Zpu­
štěným zpuštěna gest wšecka země ; nebo nenjžádny,
kterýžby srdcem rozwazoival. Odtud^ wyswita, ze
přjčinau bjd našich nenj nedostatek wjry, nýbrž spjse to, že swatých wjry tagemstwj nerozgjmáme a
nerozwažugeme.
Nebo kdybychom tohože pilněgšj
byli, takowau sjlu a moc mčlohy každé, i toneymenšj tugemstwj pozorně a nábožně rozwažoivané, zeby
staěito, w uzdu pogmauti žádosti naše , a nám p ři­
spěli proti žiwota tohoto zlobám. Valili tedy \rjty
našj tagemstwj, ač tak mocna gsau, srdce lidské obrátiti k dobrému, předce toho u mnohých křestanu
n e č iň j, žádné toho giné nenj přjčitiy, než že lidé
nikdy toho nerozwažugj, což wěřj. Nebo galtoz dle
swědectwj lékařů přirozeným prwé horkem rostlina
hogiwá w žaludku se musj stráwiti, máti prospjwat, ;
podobné tak aby tagemstwj wjry našj byla nam spas ite d ln á a užitečná, musegj prwé w dušjch našich
horkem pobožnosti a rozgjmánj swařena byli, ginak
sic málo nám prospěgj “ An g iž wšem , i laikům
takowé časté přemyšlowánj se m á schwalowati, proto žeby bez něho, lak g a k ž přjsluSj , tagemstwj wjry nepo­
znali : gistě ijm wjce se m á osobám duchownjm za powinnost u k lád a li, genž wětžj swatých wěcj známostj m agj
býti opatřeni, než ostatnj.
Gestliže, g a k ž swědfp G ra­
nada, wjry našj tagemstwj horkem swateho rozgjm ánj w
žalu dk u duše ¿iráwiti přjsluSj gakým koli lidem, by se tak
tjin žiw ili : tjm wjce to přjslušj těm, kteřjžto tjin negen
sobe, nýbrž i giné žiw iti m agj. A gako matky gjdlem
požjwaným a dobře stráwenýin djlein swé wlaslnj tělo,
djlein nem luw ňátka swá žiw j : rownS tak služebnici f jr —
kwe slowem Božjm skrze rozgjm ánj stráwenýin djlein sebe
samých žiw iti, djlem z něho giným dle schopnosti gednoho každého aueb duchownj pokrm aneb m léko podawati
m agj.
Ci g a k á toho inedle p řjfiu a , žo přemnozj u wy-
k lád án j tageraslwj wjry našj a prawd neyúrodněgSjch luk
luze foýwagj neplodnj, že když giin gest o nich řeč či­
n ili, sotvvy několik slow gest slyšeli, a lo geště »věci lak
w eliké m álo doslogných? Z ag islé toho nenj žádn é gine
přjčiny, než že rozgjm ánjm a přeinyšlowánjin tec]» tagemstwj a prawd w duclui swém neslráwili ; nebo kdyby
se gimi Ityli nasytili, snadnoby to , čehož srdce plno,
z úst teklo a giným se zdělilo.
To ledy, synowé JNey—
m ilegšj, každodennj budiž »vaše práce, rozwažowati wjry
našj lageinslwj a prawdy e»vangelické, byste gako onen
domácj hospodář z pokladu swého »vynášeli nowé i sta­
ré wěci. N a p ln iž se ijinlo rozgjinánjm duše W aše prawd
B ožjch sádlem a tukem, by úsla W aše plesagjcim gazykein chw álila toho, k něm už prawdv tyto zři a sniěřugi.
N ebof i k W ám gest řečeno, co »veliký onen prorok a
přjtel B o žj, M o g žjš (D eutero n. 6 .) poraučj. ř k a :
dau slowa tato, kteráž gá přikazugi tobě dnes, w
srdci twém : a budeš wyprawowati ge synům sivým,
a ge rozgjmaťi sedě w dome swém, i gda cestau, le­
háge i wstánvage. A uivážeš ge gako znamenj na
ruce sivé, a budau, a hegbati se budau mezi očima
tivýma, a napjšes ge na prahu, a na dweřjch domu
sivého.11 K a žd ý den přisiupugete k stolu , byste tělu
svvéinu potřebnau polrawu podali : i proč duch W áš se
m á postiti a zdrželi od pokrm u nebeské praw dy? Tělo
n ižádným pokrmem neočerst»veno, neinůž dobře naplnili
powolánj s»voge : i kterak duch W áš, učenj B ožjbo po­
krm u zbawen wšeligaké auřadu paslýrskgho p ráce , »v
k aždé téměř hodině se naskytugjej , n ále žilě zastane?
Cliceleli tedy slyšeli P án a k srdci W ašeniu mluwjejho,
piln i buďle swatého rozgjm ánj, z něliožlo se i nenečaslo
neysladšj a neyčislšj rozkoše prýSlj, lak že se swalýra
zpěwcem můžete ř j c i : „fílahoslaivený muž, gehož w
zákone, llospodinowě wule, a 10 zákoně geho pfe.myšlowati bude dnem i nocj (Ž a lm i . ) ; bfahosJawenj,
kteřjž skuumagj swědcctwj geho : celým srdcem wyliledáwatjj ho.“ (Ž a lm 1 J 8 .)
Přemyšlowáni n e j, co scházj, m odlitba Cinj, by
nescházelo; ono ukaznge cestu, lato prow odj; přemyšlovvánjin poznáwáine nasláw agjcj a hrozjej nám nebezpe­
čen si »vj, m odlilbau se gieh sproštugeme.
T a k medotekauej uěitel popisuge lo pewné spogenj, kteréž gest mezi
nřemyšlo»vánjm a m o d lilbau , a wyswětluge přjkladem
S am aritánky (Seala C lausiralis c. I ) , gjžto ře k l Kri-"
„By znala dar Božj, a kdo (jest, kterýž pravj
lobe : tlei) mi p j t i ; ty bys snad byla prosila od něho,
a bylby tobě dal \oodu ž i w o u To když slyšela že n a ,
stus:
¡iravvj swalý Bernard dále, gakoby se byla číenjin pou­
čila, sama u sebe rozg jw ala, žeby dobré bylo a u žite č­
né, m jli tuto wodu. R ozžefa tauže žádostj , pozdwihuge
niž mysl swau k prosbě, ř k a u c : „Pane dey mi te ivo(///, at bych nežjznila , ani chodila sem wážiti.“ Eyhle
slowo Páně a učiněné o něm přemyšlowánj hned zb u d ilo
ženu ku prosbě. Aneb bylaby snad p r o s ila , kdyby gj
prwé přemyšlowánj bylo n e r o z n jtilo '? A coby gj bylo
iiředcházegjcj přemyšlowánj plátno bylo, kdyby toho, což
za welini žádaucj vvěe poznala, následugjcj modlitba gj
nebyla wymolila ? Aby ledy rozgjm ánj či přemyšlowánj
užilečno a prospěšno bylo, potřebj, by nasledovvala m o ­
dlitba,
Chtjce tedy, synovvé Neymilegšj, wšecky powinnosti auřadu svvého a zw lášíě kazatelského n ále žitě n a ­
plnili, s přemyšlowánjin spojíte častau m odlitbu. M audrostl Ze hlasatelům slovva B ožjho potřebj g e s t, nikdo
nic nepochybnge ; že si gi ale modlitbami swými od Bo­
ha můžeme wyprosili, rovvněž tak gislo gcsl.
(jal
(jsem wPdčl,11 prawj M audrý (c. 8 . et 9.), „zebych gi-
n ťřj nemohl byti zdrželiwý, léčby Bůh dal, a to samé byla moudrost, icěděti, čjbyten tlar byl: přistou­
pil gsem len Pánu, a prosil gsem ho, a řekl (jsem ze
icSech ivnitřnostj sivých : Bože otců mých a Pane tnilosrdcnstwj, dcijzmi stolic sivých přtstogjcj moudrost,
sešliž gi s nebes swatých sivých, a od stolice iveli­
komocnosti sivé, aby semnou bylo, a semnou pracoicala, abych ivěděl, coby bylo přjgcmnčho u tebe.“
Rowně tak i swatý Jak ub wclj, by se prawá maudrost u
Boha hledala, au dj : „ Gest/iže pak kdo z ivás potřebutje moudrosti, zodeyž g] od Boha , kteryz dawu
wšechnem hognS, a neomlauwá : a hudci gemu dána.u
(Jak. J .).
M nozj ze swatých Otců upřjm ně g s a u s e w y znali, že wjce modlifbau než učenjm maudrosti n aby li.
Z a tau přjčinau, synowé Neym ilegšj, učjce se a přeni)šlugjce, modlitby nikdý nezanedbáweyle; to tré stegným
krokem nechat postupuge, nem áli to ono w srdci wašem
přewahy n abyli, a wšech stránek sauzwučnost zrušili.
Učjce se maudrosti, rosau milosti B ožj to učenj zúrodnjle, k njžlo nás smrtelné táhne m odlitba mocna, by uměnj nenadým alo, nýbrž spjše, s laskau spogeno gsauc,
wzdělalo. N ikdý tedy čtenj a sludic waše nechal ne-
u H m a g j wárn lolio Pasu, kterýž modlitbě n áležj ; wězte,
že mnohdy welini přjlišné zainSstiiánj modlitbě gest na
u gm u, a že zwláště studie spekulatiwnj negen Pasto po­
božnosti stogj 11a odpor, nobrž že i wšecku sjlu duše
ztenPugj a sežjrastj, i w ůli suchau a slabau Pinj, tak že
Boba ani necjtj ani neokaušj. Žádost mnoho wěděti, nesprawedliwau gest macecbau modlitby, poněwadž žádost
tato i wSecken Pas i celého Plowěka chce mjti.
To aby
se nestalo, slušj dobře p o w ážiti, že daleko wýborněgSj
gest 11 iněnj božské, než lidské, a protož že se wjce má
Plowěk oddáwati tomu, z Čehož nabýwá se prwnjho, než
onom u, cjm ž se dosahiige druhého. N a ten cjl a konec
pobožnau myslj ona každodennj modlitby W a íj slowa roz­
lij reyte : „Rač ted Duše swatý, gedno s Otcem, Sy­
nem gsaucj, do vašeho srdce rychle ug)ti.“ (Hymn.
ad Tertiam).
„ Nebo budeŠli moudrost wzýwati, a na-
1thmjšli srdce sivého k opatrnosti: budešli gj hledati
galia peněz, a gako poklady vyhopášli gi: tehdy po­
rozumíš bázni Hospoditiowě, a wněnj Božj ?iaydeš.ÍC
(P řjslow j ‘2.).
Modljce se tedy, uPjee se a přeinyšlugjce , auřadu
swého kazatelského powinnosti s pomocj milosti B ožj na­
plnili s to budete. Ale wšak negste toliko slowa Božjho
hlasafelow é, nobrž také, což mnohem wjce gest a wr/ chem swatého powolánj W ašeho, gste k n ě žj a tagemstwj
B ožjch rozdawaPi.
Gakožto k n ě ž j, synowé Neydražšj,
prostřednjci gste mezi Bohem a lidem. , , Wšeliliy za-
gisté biskup z lidj wzatý, za lidi býwá postou:en w
těch wěcech, kteréž gsau Božj, aby ubětowal dary , a
oběti za hřjchy; kteri/žby mohl Ijtost mjti nad těmi,
liteřjž neznagj, a blaudj : nebo i on sám obkljčen
gest nemocj. A protož má, gako za lid , lak také
i za sebe samélio obětowati za hřjchy. “ (Ž id . 5.).
,,Gedcn gest zagisté Bůh, geden i prostředník mezi
Bohem a lidmi človoěk Kristus Ježjš : kterýž do! se­
be samého na wykanpenj za ivšecky ( I . T im . 2 .);
tento pak proto, že zůstáwá na wělcy, wěčné má kněžs tu j; odkudž i spasit/i muže wěčně ty, kteřjž přistupugj skrze něho li Bohu •• wždycky gsa žho k orodowánj za nás.“ (Ž id. 7-)- A wšak to wše nic nezabraftnge, by geden za druhého přim lauw al se n Boha skrze
prostřednjka Ježjše K rista, a tudy geden druhého byl
prostřednjkemC ož zwláště powinnostj gest wšeeh kně­
ž j, „by mezi sjncj a oltářem plakali a wolali: Odpust
Hospodine, odpust lidutwému: anedeydědictwj sivé­
ho w pohaněnj, aby panowali nad nimi národuwé.lí
(Juel
Nebo poněwadž nemobau vsšickni lid é , z a ­
městnáni gsauce žiwota tohoto rozliPnými pracemi, ustawiřntí 11a m odlitbách trwati, slušno gest i welmaudře, by
wzati byli ze wšech někteřj, gen z by za višecky tuto po winnost bez přestán] konali.
A protož zřjzen gest řad
kněžský, kterýžto hned za odwrácenj hněwu Božjlio, lmed
za prominutj hřjchů, hned za obdržen] milosti B o žj se
uslawiCně k Bohu modlj. To i swatj Apoštolowé pokladali za swau powinnosf, a protož wywolili g in é , k teřj/|>y přislu hov ali chudým a wdowám , ř k a u c e : „ Protož,
bratrj, ivybeřte z sebe mužů, — my pak modlitby a
posluhowánj sloica pilní budeme. “ (Skut. Aposí. 6 .)
1’owinnosti té oslřjhal i K ristus P á n , kněz neywyšSj,
wygda na horu k modlenj, a přes noc irwage na
modlitbě Božj. ( L u k . fi.). On wstaupil na horu sám,
aby se modlil (M at. 1 4 .); on se též, poweceřew s uče­
dlníky swými, odebral na mjsto tiché, a tam se za swé
věrné m odlil tak to: „ Otče swatý, zachowey ge we
ipnénu sivém, kteréž gsi mi dal: ai by byli gedno,
yako i my; neprosjmt abys ge wzal zswěta, ale abys
ge zachowul od zlého; poswětiž gich iv prawdě; neprosjm pak toliko za ně, ale i za ty, kteřjž uivěřj
we mne skrze slowo gegich, aby wsiekni gedno byli ;
Otče, kteréž gsi mi dal, chci, kdež gsem g á , aby i
oni byli s e m n a u (Ja n 1 7 .). T u powinnost n aplnil wýhnrně i swatý Pawel, galcož sám we wSech téměř listech
swých swědPj.
„ Swědek mi gest zagisté Bůh'1, tak
ilj w listu k K jm . I., „že bez přestánj zmjnku o wás
dinjm; nepřestánvám djkň činitiza wás (Efes 1 .), připomjnage wás na modlitbách sivých.“ A na ginem opět
injstě weee : ,, Wž dychy na wšech modlitbách swých,
za wás za wšecky, s radostj prosbu čině.11 (F ilip . ! . ) •
Protož i W y, synowé NeymilcgSj, ivězte, že to k neyzw iášlněgšjm au řadu wašeho powinnostem n ále žj , za lid
se k Bohu m odlili, a pročež pilně, bedliwě a Pasto u lo ­
žené od rjrkwe W ám modlitby wykonáweyte. , , Nechat
kvěžj ne toliko sobě božským swětlem oswjcenj modlilbau wyprošugj, nobrž nečili i za wěřjcj, péči swé
swěřené, ponjžené lionagj modlitby, oplaháwagjce gegich hřjchů , a nábožným ivzdychánjm i pokornými
prosbami Boha wzýwagjce, by zapudil hřjchů mlhy,
a déšt a rosu swé božské milosti a swého milosrden-
stwj xvyl'd na dèdictwj a rolj cjrkwe swé.u
T a k «w.
Kare! Borrom. napoinjnal wšech kněžj na sněmu M ilá n ­
ském.
Nebo stawu kněžského za fan přjřinau sfáwá, hy
we gménu cjrkwe i-hvsalozpěwy B ohu zpjwal, Bohn powinnovvané <1jk y wzdáwal, dobrotiwost B ožj w zý w al, a
.dosti ř in ii za prowiněnj wšech lidj.
T o alivsfe prospěšně činili mohli , sami nižádného
h řjc h u nesinjte hýli w inni, „aby,11 gak ž svvolý Ř e h o řc e
cura past. p. I .) pjše, „kdo se hněw uhro!lil dorrinjwái, sám ze swé wlastnj winy w hnew neuběhl." Do­
hře lotiž gest w ědom o, že posjlá- li se za přjmlnwějho
ten, gešlo se nic n «ljh j, že se rozhněwaného duch geSté
wjce podpaluge.
Kdo ledy posud swětskými žádostmi
gest. n p aulán, nechat se cliránj, hy sfoge na mjslě powýšenéin neroziijiil geslě wjce liněwu saudce přjsneho, a
se tak půwmleem záhuhy podrjzenýeh svvých nestal. Neb
takto řekl Bůh k lYTogžjšowi : „M!uw k Aronowi : VAo-
U/ěk z semene ticého po čeleděcli, kterýžby mel poskwrnu, -nebude obětowati chlebu Soku sivému , oni.
nepřistánpj le službě gcho. “ ( 3- M o gž. 21.). A wSak
nepostařj k platné přjm lnw ě, B ohu se toliko neneljbiti,
jiéb rž gest třeba, by ti, genž se za lid u Boha přitnlauwatrj, w milosti B ožj byli poslaweni, a at lak djm w gakém si s Bohem přálelstwj žiw i byli.
Nebo m uželi ten,
gešto sám před nedáwným časem winen byl gesl smrti,
a sotwy že mu bylo odpuštěno, se hned osm ělili, zagiué
u krále orodowali '? ,,Kdyby někdo přišel,“ pravyj sw.
Řehoř (I. c.),
nás prosil, hjehom se za neg přl-
mhiwlll n některého mocného člowěka, genž se na mg
hněrvá, nám wSak gest cizjm a neznámým, zdali hneà
neodpowjme, ze se nemiïieme gjit př/mlouwat , neznar/jce gcho powah a dornácjho obcoivánj. Gesll<
ledi/ člověk u člowěka, w něhožto nedoufá. , ostydný
se býti přfmfuwčjm, kterou myslj u Boha přlmJouical<
se bude ten, gešto neivj, by žiwota sivého zásluhami,
byl sobů zgednal milosti gcho?“ Protož snažte se o
to, byste skrze dobrého žiwota swélio zásluhy stali se
přátely a domácjmi B ožjm i ; n ě h o t, ,,obetl bezbožných
ohawné gson Hospodinu, slibowé sprawedlhvých ukogltedlnj. “ (Přjslow j 15.) „IVjme pak, že hřjšnjkůne­
slySj , ale gestli kdo ctitel Božj, a ivuti geho činj,
toho wyslyšj (Jan 9.). Nebo oči Páně na sprawedliwé,
a uši. geho k prosbám gegick : obljčeg pak Páně na
člnjcj zlé wěci.u ( I . Petr 3.)-
E anřadu orodownickémti knSžjm zwlaště uložené11111 n ále žj dále pilnost a snažnost, kterauž na zapřenj a
im ivmij sobe wynaložiti máte.
T ože wyroznmjwá swatý
Apoštol, když s plesúnjm pjše : „Radu(ji se w utrpěných
pro ivás, a doplňugi to, čehož se ttedostdweí z utrpě­
ni Kristoivých, nu těle sivém, za geho telo, genz gest
cjrkciv, gegjž učiněn gsem gá služebnjk podle zřjzenj liožjiw , kteréž dáno gest mi na wets.1' (Kolos. 1.)
Tcnlýž Apoštol dúwá spolu na rozuin, že gako powolan
ln 1 Kristem k fástco djla o.jrkwe, rovvng tak že i povo­
lán gest, s njin řástk ii ulrpenj pro ojrkew snašeti, anto
i l j : ,, Ir šechy wěci snášjm pro ivyivolené, aby i oni
spasenj došli, kteréž gest iv Kristu Je&jši, s sláwau
Hcbeskau.11 (2. Tiniot. '¿.). Že důležilo gest, cwieili se
w zap jrán j sobe i proto, by wěřjcj spasonj doSli, nepíe—
tržená došwčdřnge zkušenost.
Iiy !o —1 i kdy některeho
swalého kněze, geštoby za to byl m ěl, že tělo ne wšcini
způsoby krotili a mrtwiti, nohrž spjše gemu liowěti se
má'? Gako Apoštol, tak i wšickni ti, gichžlo ctnostem ny­
ní se ohdiwugeine, wyznati mohli : ,,ze byli'w práci a bjdě, w bděnjch mnohých, w hladu a z jz n i , iv postech
Mnohých, iv zimě a nahotě.(i (‘2. K or. \A.) „Ginjpalc
zkusili pusmjwánj a bitj, nad to i wezenj i zut are,
kamenoiváni gsau, sekáni gsau, pokaušjni gsau, mečem
zmordowáni. gsau, chodili w kožjch owčjch a kozelčjch,
chudobu trpjce , ssužowáni a trápeni gsauce, po pu­
stinách blaudjce, po horách a geskynjch , i w dou­
patech země.“ (Ž id . J j . ) . A to wše sic činili a sná­
šeli pro své wlastnj spasonj ; než ale mnohdy také pro­
to, by se rozhněvaný Bůh
milostivvě nak lo nil k lidu
svém u, by ejm méně oni sami sobě odpauštěgj, tjm wjce Bůh v ěrjejin odpanšlěl, by za gine přjsné kagjcnosti
se oddáwagjce, od Boha gim ducha zkormancenj v ypro­
sili.
Z a tnu přjřiu a u bděli, modlili s e , a na poslech
welirii tuhých gsau trv a li.
K dyž synowé Israelštj nslyšavvše, co učin il Holofernes giným národům
v e lik ý m
strachem pogati byli, ,,oblekli se kiiězj iv zjně a ne—
mluwňátka položili proti tiváři chrámu, Páně, a oltář
Páně přikryli žjnj, a ivolali k Pánu Bohu Israelsltemu (jednomyslně, abg nebyly daný djtky gegich w
loupež, a manželky gegich w rozdělenj, a města gegich iv zkažený, a swaié ivěci gegich w poskwrnenj, a
aby nebyli učiněni iv pohaněný n á r o d ů m (Judilh 4.).
Podobně i W y , synowé Neymilegšj* rozžetí gsauce
pra-
wan horliwostj pro dům P áně, sobe mrtwiti musjte , by
nepřjteli za kořist nebyli dáni synowé cjrkwe katolické,
a města gegj w z k a že n ), a swaté gegj wěci w poskw rněnj, an iž aby ona šatna nebyla učiněna vv polianěnj národům . Nebo na zásluze z takého mrtwenj wyplýwagjcj wšickni údowé cjrkwe auCastenstwj m a g j, a mi­
losrdný Bůh skrze ni odvvracuge wěci zlé , a uděluge
dobré lidu wěrnému.
Co tedy kol i dobrého a swatého
od gednoho se k o n á, to wšechněm n ále žj, a aby gim 1»
prospěšno bylo, lásk a, kteráž nehledá swého , toho gim
wymáhá.
G iž ale, gako dobrý otec pro swoge horko i
zim u trpj, nesnáze a nepřjgem né wěci rád snášj : rowně
tak i W y , genž gste wšech swých otcowé duchownj, to­
též Ciniti musjte, ge likož gste negen swého, nébrž i bla­
ha giných péfi wzali na sebe.
O bzw láštně ale tento orodownický auřad zastáweyte, když nekrwawau nowého zák on a obět konáte, obělugjce beránka neposkvrněného, genž snjtná hřjchy swěfa,
11a oslawenj Boha Otce, obětugjce téhož za lidské spas e n j; držjce w rukau obět wšech neyswětěgšj a neymocněgsj, gjžto honánjm smjřný Bulí milost a dur po~
lcánj uděluge, a liřjchy a tieprawosti sebe wétšj odpauštj, a kteráž se netoliko za hřjchy, tresty, dostiučiněnj a gine potřeby na žiwě geStě gsancjch ivěřjcjch obětuge, nýbrž dle apoštolského udánj i za w
Pánu zesnulé. (C oncil. Trident. sess. 22. c. 2. de saerif. Missae.) N enjt dluhu, genžby (auto obětj se nedal
za p la tili; nenj milosti, gjžb y se nedalo do sáhna u ti; nenj
neduhu, genžby se tudy nedal zléřiti. K dyž konáte 110wého zák o n a obět, sslupugj 11a waše oweřky dary neydražšj, obrácenj, naprawenj, prom inulj, posilněnj a wšech
ctnostj zdjlen j.
W ěřjc j lid na wás s k lád á swé modlitby,
poklony, chsvály, prosby a djkťiěiněnj. W y , skládagjce
ge zase 11a onu obět weleslrašnau, k Irňnu Neywyššjho
ge posjláte, nic nepochybugjce, že bude Bohu wšecko
welini milo, což se koli skrze Syna geho gednorozeného
obětuge.
T a u přjěinau následngjce p řjk lad u swatých
k n ě žj, Ambrože, K a r l a , S a le s k é h o , X avera a giných,
p iln i buďte každodennjho obětowánj, konagjce tuto obět
s prawau nábožnoslj, láskau a pokorau.
Gako nábožný
Job každodenně obgtowal oběti záp aln é za hřjchy synů
(Job 1.) : podobně i W y za lid péěi wašj swěřený obětugte, by mu Bůh byl inilostiw, a udělil m u, čehož potřeben gest.
Auřad orodownický konagjce zpomjneyte
téZ při obSti mše swalé na ty, genZ nás předešli se znainenjin wjry, a spj w Pánu a ohcowánj m agj se swalými. „ Nebo sivaté a spasitedlné gest myšlenj zamrtwé
se modliti, aby od hřjchů byli rozmazáni.“ (2. M ac h .
12.). P oináhá-li se gim ale g iž in o d litb a u : tjm wjce
nekrwawau nowého zákona obětj, kterážto wšecky ino—
dlithy a oběti daleko přesáhá.
GestliZe g iž alm nZna
hasj oheň očistcow ý: tjm wjce krew neposkwrněného be­
ránka zem řelé, wšednjch hřjchů skwrnami zkalené , poswětj a oCistj, tak Ze se tresfy gegich ztnenšj, a oni utrpeiij zbaweni do nebe, gehož si žád a li, wegdau. T ým ž
způsobem se také stane, že i W y , tjin pokrmem nebe­
ským nasyceni, působili budete swoge spase nj, a (ech
milostj dogdele, g im iž s lu žb a swau prawě a prospěšně
konali můžete.
l i fomnto angelskéinu stolu přistupugjce,
naleznete prostředek, gjm žto od hřjchů wšednjch budete
oswobozeni, a od hřjchů smrledlných uchráněni ; nagdele
prostředek, gjm/.to se žádosti waše z in jr n j, a zbauřený
audů wašich zák on se u t iš j; tam obdržjte swětlo neyniocněgšj, gjm žto se mysli wašj oči osw jtj; lékařstwj
neysilněgšj, gjm žto se ctnosti waše we wás p o s ilu j, a
kterýmžto proti ď á b lu ozbrogeni, co lwowé řw aucj, hro­
znými se a strašliwýini stanete.
A protož také se co
neywjce warugte, byste n ik d ý s ijmto wšech tagemstwj
neyswětěgšjm nehodnými rnkam i n e z a c h á z e li, aneb neči­
stým ho srdcem nepřigjm ali.
„Nebo gestlize,“ tak napom jná sněm Tridentský (sess. 13. c. 7.) ,.neslušj ni­
komu k gahýmkoli swatým pracem přistaupiti, leč
síváte, gistě tjm bedlivěgi wystřjhati se musj každý,
by prázden weliké uctivosti a swatosti lni přigjmánj
( konán] a přislu how ánj) nepřistup owal, gesto svatost
a božstuj této swatosti ležj na gevě , a strašlivá
gsau ona slowa Apoštola řkaucjho: Kdo gj a pige
nehodně, odsauzenj sobě gj a pige , nerozsuzuge těla
Páně.“’ (3 gak au srdce čistotau mělby se každý kněz
stkwjti, auto giž i od těch , genž
poswěceni, biskup žá d á , by byli
m agj
býti
za já h n y
prázdni tělesných i
swětsltých žádost], bogugjcjch proti duchu ; aby bjlj,
čistj, zdrželiuj byli, gakž slušj na služehvjhy K ri­
stovy a rozdavače tagemstuj Rozjeli; aby poněvadž
gsau spoluslužebnjci a spoludělnjci tělu a krwe Páně,
byli vzdáleni ode všeho těla /uhozeni; galcož dj pjsmo: „Očisite se, ktcřjž nosjte nádobj Hospodinova.“
(Pontii'. R om . de ordinat. D iaco ni.)
To zaehovagjce, synowé Neyinilegšj, dostognS anřa:l k něžský zasláw ati budete, ¡jestliže totiž dle rádu
kněžského, k něm už posvěcenjm povýšeni gste , obětov a ti budete’ Otci wšemohaucjmu
oběti Smjůiledlné za
hřjchy a wiuy wšelio lidu , a sice přede wSjm onu že
všech neydňstogněgšj o b ě t, gižto k o n a li, od biskupa
z v lá š fě vyššj moej byli gste p íi sviéiu poswěěenj opa­
třeni, a z kteréžto godisié všecky waše přjm luw y sjiy a
platnosti nabýwagj.
S lau neydražšj obětj špogte ale
i giné geště přjmluwy, kteréž se děgj ustawiCnau modlitbau, mrtvvenjm se a giným i nábožným i skutky, ktere'ž
budete-li plnili, stanete se pravým i mezi Bohem a lidmi
prostřednjky, wyprošugjejmi ztraceným milost, by se na­
v r á tili, padagjrjm , by byli uchráněni, padlým , by wstali,
a sprawedliwým, by setrwali ; zgednáfe sami sobě milo­
sti a dary nesčitedlné, gichžto pomocj kráčeti budete
z ctnosti ke ctnosti, až na swafau horu Páně*
Týmž
během budete i hogněgšjho ovoce v y d á v a li z w ěrněža­
sl ávvanélio auřadu kazatelského ; rozsjwagjce ne toliko w
srdcjc.il wřřjcjch Božjlio slowa sjroě, nébrž ge i swlažugjce obětmi, modlitbami a ginými nábožným i skutky. A
tak wám wykwele i fa naděge, že m ilo stiv ý Bůh všem
pracem v ašim dá zn ik , zrňst i požehnanj swoge. Ko­
nečně přjm luw am i svým i i to způsobjte, že s hogněgšjm
prospěchem Iřelj auřadu svého stránku hodně naplnjte,
kterážto přisluhow ánj fageinstwj B ožjch v sobě zahrnuge.
Gest to článek v jr y , že č lo v ě k sám sobě zůstawen,
v la s ln j silau swau do stawu milosti přigjli , a v nein
spfrwati nemůže.
Nebo swalý sněm Tridentský zlořeč)
všem těm, genžby ře k li, že bez předchfízegjcjho Bu­
chá sivatého icmikmttj a geho pomoci č/oicělt gest sto
ivěřiti, daiijali, milowati a se kati talii by osprawedlňugjcj milosti nabyl. (Sess, (i. can. 3- de justif.)
Podobnau pronesl tentýž swalý sněm kletbu i nad těmi,
genžby ře k li, že osprawedlněný, aneb bez zwlúštnj po­
moci Božj muže w nabyté sprawedlnosti setrwciti,
aneb že s nj nemůže setrwati. (I. c. can. 2 2 .). Tak
u čj nemylné učitelstvo swaté cjrkwe o milosli auCiuliwé
či w zbuzugjcj, tak i učj o m ilosti posvěcugjcj (can. .1 »),
g jžlo bez pomoci K rista Ježjše dogjfi nelze.
\Ýšecko
tedy na tom zále žj, bychom zn ali ty prostředky, a gich
též dobře nžjw ali, kterýmižto tak posvěcugjcj gakož i
v z b u z u g ic j m ilosli dosjci lze. M ů že se v ša k tétéž mi­
losti Božj dosáhnauti skrze svátosti a ostatnj posvátné'
wěci cjrkwe katolické, gitíhžto rozdawaěi gsau k n ě ž j, i
skrze poswěcenj i skrze prawomocnosti zdjlenj k lomu
zřjzcnj.
W ám lo ledy p řin ále žj, synowé Neym ilegšj,
byste potrawau žiwota duchow lijho, totiž milostj B ožj
přisluhovali wěřjcjm u lidu, a sice od kolébky až do poslednjho žiw ola wzdeclmutj, z kteréhožto ohledu dobře
olcowé duchownj těch se n azýw áte, gichžto péCe gest
wám swěřena.
K teraké ale 7f přisluhowánjswátostmi nowozákonnjmi potřebj gest žiwota swátosti, g ižt z té swrchowaué
důstoguosti w ysw itá, kteranžto se tito spasenj našeho
prostředkowé stkwj. Praw da sice gest, co swalý A u g u ­
stin (in lib. coul. D onat.) pjse: ,JVjm i,že kámen, ač­
koli ive wodě smáčen, žádného owoce wydati nemůže
a woda po můrách do záhonků proběhni w kamen­
né troubě sice žádné plodnosti nepůsobj, wšak za­
hradu hogným napluuge owocem: tak též duchownj
moc Swátosti, co čisté swětlo přigata býwá od těch,
genž oswjceni býti m agj; než nečistá srdce bez aučinku procháizj, aniž sama poskwrněna b ý w á praw­
—
da gest, řk u dále , že swátosti samy o sobe, bez ohle­
du 11a hodnost toho, genž gim i přisluhuge, swatost udělugj i ro z m á h a g j: než ale by přigjm agjcj lépe byli při—
praweni, a hogněgi skrze tylo swátosti poswěceni, n ápo­
mocni k tomu musegj býti skutkowé a swafosi rozdawařů.
Swatým a newinným m á býti ten, gehožto B ůh co nástroge u žjw á, by skrze něho swatost a iiewinnost udělena
byla těm , genž se swatým křtem o b m ý w a g j; nebo tak
sobě m ůže zgednati tu zás lu h u , by ti, kteréž křtj, — -když
giž i do sp ěli,^— we swé newinnostiod Boha byli zachowáni.
Swatým m á býti, a ducha i skutky Kristowy mjti
ten, anto geho tělo a krew lidem rozdáw á, by tak hodným byl, s tělem a krwj Krisíow au spolu i ducha a
skutky Kristowy inezi lidem ro zm áha li.
A lak podobně
i při rozdáw ánj ostatnjch swátostj neiněliby nikdý rozdawaěowé gegich op e m in au ti, by poswěcugjce ginýcSi
sami sebe uslawiěně posw ěcow ali; což zw láště o swáto­
sti swatého po kán j platj. P am átná gsau to slow a, kte­
ráž swalý Karel Borr. k zpow ědnjkům Pinj, au dj : ,,Po-
něwadž nenj pochybnosti, že do nowého hřjéhu opět.
ubjhá, kdo smrtedlriým gsa raněn hřjchem swátostj
galtaukoli přisluhuge : bedliwě nechat tedy zpowědnjci
se na pozoru magj, by s swědomjm smrtědlným h řj­
chem obtjženým se do zpowědnice neposadili. Zpo
časopis pro kat. duchou\ xl. í .
1 ~
wědnjk ale horliwý a spasenj dusj dbaly, kterýž se
0 tu snaž), by duše k ctnostem probudil a girn těmi
božskými prostředky přispěl , gimižby kagjcj aneb
hřjcliH zniknauti aneb před njm utéci mohl; kterýž
1 o to se snažj, by podwudy ďáblu odkryl, u kagjcjho ze starého člowěka swlekl, w noweho oblekl, a wčinil ho dokonalým křestanem: nesmj na tumpřest tí­
nali, by přishihugc swátostj pokánj nižádnému smrtedlnému hřjchu nepodléhal; nébrž ponéwadž nagewě
le žj , že sami takými býti musjmc, gakowýmiž chceme
učinili giné, gesto přjklady ivjce než slona duchu
zugjmagj, aniž kdo giným ctnost do duše wljti mu­
že, nemalí (jj prwé sum do sebe • protož wlaslnjlio
zdokonalený sám prwé bedliw byt i musj zpowednjk,
a wšcch těch ctnostj sobě přiosobiti, gimizto se one
dokonalosti dosahuge.“ T o p íe d e slaw , synowé Neym ileg šj, w olám g iž k wám slowy proroka Isaiáše řkauejho : „Očistte se, kteřjž nosjte nádobj llospodinowa“
(5 2 .), Nebo co medle giného gsau nowého zákona swálosti, než gakési swatoswaté n á d o b y , w nichžto JežjŠe
K rista krew a zásluhy gsau.
A protož vvždy w srdcjch
wašich wtisknuta magj býti slowa b isk u p o w a , kterýmiž
wás při wašem na kněžstw j swěcenj napomjnal : , .Syno­
wé neymilegšj, genžto od bratři našich wyivoleni gste
Jcu pomoci nušj a ku radu kněžskému, ostřjhcyte w
žkvutě sivém čistých a swatých mrawu; pozneyte, což
děláte ; následagte , s čjmž zacházjle, byste smrti
Páně tagemstwj slawjce, audy swoge hřjchum a wšech-■
něm nezřjzeným žádostem umrtiviti se ivynasnažili.“
O bzw láštnj pozornost n ále žj též těm poswatnym
cjrkive katolické wěcem, genž sice swátosmi negsau , z
kterýchžto ale přede lěm, genž gich prawě a hodně nŽjvsasj, negeden užitek Wyplýwá. Zw láS tnj pozornost prawjni (řeba obrátili k těmto posvátným wěcem, ponSwadž
za těchto našich, prawé wjře tak tuze nepřjzniw ýeh řa*
suw, mnohdykráte skrze nřum ělost, kteráž hřjšná gest,
n alezá- li se na k něžjch, se welmi zanedháwagj a takméř
za nic pokládaej.
Protož pilně wynčugte lid o spasil
tedlném lom zám ěru a aučeli, k gakow ém nž tylo poswá-tne wěci gsau nstanoweny, a kterýž djlem w tom ležj,
by slu žb a B o žj byla ro zm n o že n a , a přisluhow ánj swatostmi gakož i oběti ruse swalé se dostogněgi, ozdobněji
a slušněgi dálo : djleiu i w tom, by wěřjcjch prospěch)
genž tndy nmohýcii i pro tělo i pro duši dobrodinj na-
býwagj, byl rozm nožen. Nebo podlé slálého cjrkwe katolické k o n ánj a smeyšlenj wygednáwagj tyf o poswátné
wěci prominutj hřjchů wšednjch lem, genž skrze swátosli aneb osprawedlněni aneb w sprawedlnosti byli roz­
množeni ; dále wygednáwagj milost zhuzu g jcj ci předcház c g jc j; odpauštěgj se gim
Iresty Pasné skrzí? hřjchy
zawiněné ; zaháněgj se z lj duchowé, a zabralíuge Se gim ,
by wěřjcjm neškodili 5 prospěšný gsati posléz wěřjcjm
přjPinatt zdravvj těla a giných Pasnýcli statků týmže způ­
sobem, kterýž se prosbami a m odliibau děge ; nebot gisto gest, že m odlitba cjrkwe mocna g e s t, lo wyprositi,
Pehož se 11a B ohu ž á d á . A wšak pilně musjte též wěřjcj lid wyuCowali, že těchto poswáluýeh wěcj sjla a moc
neležj w přirozenj těch látek, gichžio k nim se u ž jw á ;
nobrž že zaw ázána gest na půsohenj sjly B o žj skrze
přjmlmvu cjrkwe. Poněwadž ale Bůh neroždáw á swých
darů, leP lěm , genž gich gsau hodni, prolož také musjte
wSřjcj uPiti, by nábožn ě těch wěcj užjvvali, atu d y o w o ce
gegich dosáhl i > T akým způsobem sobe poPjnagjce, synowé Neymilegš], zamezjte z strany wěijcjch yi sec ku zúmyslnau, neprawau důvvěru, gakož i wselikan powěrPiwost) a s druhé strany nebudete S wy ch ljli, býti m andřegšjmi wšech tě c h , genž se i uměnjm i swaloslj we
wšech cjrkwe Pasech gsau proslaw ili , a tylo poswátné
wěci schwáliwše do obyPegn přiwedli, důwěřugjce se té
moci, kteraužto cjrkew swatá skrze poswěccnj swým uděluge služebnjkům , anlo se nad nim i skrze biskupy swé
modlj lakto : .Jíačiž posice liti, Patie, ruce tyto, skrze
toto pomazán)' a naše požehnánj} by co budau kolt
žehnuti, požehnáno bylo
Zplnom ocněni bywse přisluhow ali swálostmi a giiiými poswátnými cjrkwe katolické wěcmi, byli gste laké
ustanoweni, byste swatau Liturgii konali, k ie rážlo Bobu
powinowanau poctu, s lu žb u i pokoru w zdáw á, a spolu
li d e m k B o žj milosti dopom áhá.
Gakožto takowj , chci
obzwlášlě, byste neyťiplněgšjho poslušenství] k c]rkewnjm zákonům ostřjhali, nic zúmyslně nepřidáwagjcfi, odgjmagjce anebo m ěn jce j n ébrž we WŠem a w k aždé wěci
zvvlášt tak sobě poPjiiagjce, gakož gest od cjrkwe pře­
depsáno ; dobře na paměti magice* že poslušenství) gest
swazkem každé společnosti. „Toliko poslušnost,“ pjše
swatý Řehoř (I. 35- M o r.), ,, kteráž mysli ostatnj ctno­
sti wštěpuge, a wštjpených střeže, gest ctnostj, Lcpšj poslušenstwj než oběti; poslušcnstnj práwe se
staicj před oběti, nebo obětmi cizj tělo, poslušnost)'
ale se wlastnj wftlc o b ě t u g e A protož aby se wám
i zdálo, že \ve swaté L itu rg ii takowého gesí něco, cožj,y ten onen z nowotářů za méně přim ěřené wydáwal :
zapřjce wlastnj w ůli, poslušní buďte a přcswědCeni, že
cjrkewnj spfáwcowé lépe zn agj wěřjcjch potřeby, a že
toliko g iž p řjslu šj, 10 zřjd iti, což službě B o žj gest pro spěšilo, a od nich za takowé uznáno. Než ale poslušní
buďto, synowé Neym ilegšj, ne toliko na oko , nobrž ze
srdce; ginak sic bylhy svvalý Bernard wašjin protiwnjkem, w la slowa (serin. 22.) pjšjcj : „Na cestě poslii-
šenstwj mohetu tě snad některé hordě a drsnotě wěci.
potkali. Nělderé přikázanj, ač spasUedlná, nicméně
se ti ncpřjgemná býti zdagj. I poneses-li neřád, po­
čneš-li předstaweněho posuzoivati, a 10 srdci sivém
reptali: byst i zewnitř naplnil , což se přikaztige,
nenjt tobě ctnost trpěliwosti, nebrž zástěru zlosti
T otéž platj i o té weřegné slu žb y B o žj Částce, kteranž
duchownj we wyššjch řádech postawenj n a p ln ili magf,
lo liž o náležitém hodinek kanonických wykotiáwánjé. l’ijsiié, welmi přjsné odpowjdánj očekáw á wsecky ty, kteřjž
Boha přjCinau této wěci oklam áw agj , pod wšeligakými
zám ysly powínnost tuto, s duchownjm slawem co neypewněgi spo gen au , na stranu dáwagjce. N ad to wýše měg
gedenkaždý n a paměti, že, pakliby (acj nedbalci benefieiáti bylí, k nawrácenj užilkňw zákony cjrkewnjmi gsau
zavvázániT a k gsem, pokndž při léfo přjležitosti lze gest,
wám, syn*wé Neymilegšj, w yložil, Čehož od wás žádám ,
nasljniw spolu králce neyhlaw něgšj úřadu wašeho povvinnosti.
A by wšak to wšecko tjm prospěšněgi se dálo, hled­
íc se obzwláštnj žiwota swatostj stúti „ swětlem, afítiž-
by swjtilo před lidmi, by skutky waše dobré ividěli,
a slawili Otce wašeho, genž gest iv ncbesjch.u (Mal.
5.)-, buďte wěřjcjm za přjklad w slouvU, iv obcoiVÚnj,
w lásce, w xvjře, w čistotě (1 . T ím . 4.), gsuuce učině­
ni přjklad em stádu z aumysia.lí (1. Petr. 5 .). P ři­
pínán toho dobře prawj swalý Ř e h o ř: „ Spráivcc budiž
dobrými skutky Zřetedlný, by podřjzeným žiwota ce­
stu sivým ukazoival žiwotem, a stádo pastýře hlasu a
mrtiwů náslcdugjcj, spjše přjklady puzeno než slowy,
1(U předu postitpoivalo.u (p. 2. cur. past. c .3 .). „Neduti
skutky twoge nezuhanbugj řeč) hoých,íí gsau slowa
swatélio Jeronýma (episí. ad Npeot.), i,by xo kostele mlu-•
njcjmu, mlčlty každý neodpověděl: Proč tecly, což
pravjš, ty sám ncčinjš ? Prostopášný gest to učitel,
kterýž s p ným žaludkem o poslech řeč čin j; na la~
homstwj žehrali, to i laupežnjk může; ale Kristova
kněze ústa, mysl a ruce nechat gsau gednoho a téhož
úmyslu, nechi gsau v sauzvuku.u S tjm se též dobře
.‘■rovrnáwa, což i swalý Ř eh oř N azian, (iu a po log',) p jš e :
„Očistili musj prvé sám sebe ten, gesto giné chce
učistili; maudrým se prvé stát i , a puk teprw giné
činili maudré ; světlem se stáli, a pak teprw giné
(iswěcovati; k Bohu sám prvé přisteiupiti, a pak te­
prw giné k Bohu vodili-, sám prvé se posvětili, a
pak tepno giné světili, ; ruce m jti spravedlivé, a pak
teprv potřebným ge p o d a t i Prolož také nemá kněz
loiiko jia obyčegné i u giných lid] s . í nalezagjcj n áb o ž­
nosti přestáw ali, nébrž o wzneSeněgSj m á se snažiti do­
konalost.
Z ohledu toho weee («■¡jist. 20.) swafý Am ­
brož: Můž-li od lidu pozorován hýli ten, gešlo ničjm
od lidu se neliSj? Čemu by se mohl lid na tobě obdivowati, newidj-li na tobě ničeho, čehožby se/m na sobě
neshleclával? Budiž tedy cesta naSenžšj, ctnost hugvěcgšj, šlepěge uš/apaněgšj, stezka prodělaněgšj.“
Dále ne toliko gednau clnosij se máte stkwjlL nýbrž s u j lili máte wšein lidem wSemi ctnostmi, ginižto za swěllo,
přjklad a wzor gste postaweni,
Předsiawenj wáši od
wás žád n g j, byste dali přjklad pecliwosli a bedliwosíi 5
lem, genž statky loliolo swěla oplýwagj, m ále hýli pří­
kladem stře dm o sti; od wás ucelit se lakomci ucj, polivdali bohalsfwjm, a pyšnj i (i, genž cti swělské požjw agj,
polirzefi sláw au swěfa ; lásce ale k chudobě a sprostnosli nechat sc od wás něj chudj a opowrženj ; wy máte
učili sjle a trpěliwosti w n e ště slj; m jniosti w Siěsíi ;
křestanské opatrnosti u w ě cccli, kteréž se řiiiili m a g j;
slowem wšem wSecko se innsjte s tá li, 11c toliko slowem,
nýbrž i přjkladem , byste wšechněch zjsk ali.
Přede
wšjm se ale na pastýři dnšj w eliká la k těla gakož
srdce žá d á Čistota, „by nižádná nečistota toho ne -
poskvrňovala, genž ten vzed na se úřad , sktorny
ze srdce ejiných lid j setjrati.
Nebo čistá, musj
hýli ta ruka, kteráž giné od špjny chce obmyti,, by
snad, nač sáhne, wjce geště nepokálela, pcdcli mysl
hledem gest pošpiněna■(Sw atý Ř eh oř p, 2. cur. p a ‘ ť.
r, 2.).
O statn í nebudu tuto pastýře duSj powinnost z<‘wrubng wykiádati, gešío sami wjte, co W átu p ij č i 11au lé
wSci zák on gak přirozený tak i zgewený, i božský i lid­
ský u k lá d á , a co zwláště zákony cjrkewnj o žiwote a
počestnosti osob dnehownjch předpisugj.
To genommusjm sreště připom enauti, že B ůh mnohdykrate nekoná spasenj lid j, leC skrze ty , genž dobrého živvota zásluhan
m u p o m á h a g j; ne proto žeby skrze zlé ho konati aneb
nem ohl, aneb druhdy také nekonal, n ébrž poněwadž hu
skrze ně nekonáw á.
Čehož i welmi Pasté zkušonj do­
k a z u je .
Nebo premjtáme-li na mysli swé od časů K ri­
sta P án a a ž do těchto našich časů wšecky ty , gim iž se
cjrkwi spasenj s ta lo : nenagdeme ani gediného, kterýmž­
to mnoho dušj bylo obráceno a spaseno , anby této weJiké zásluhy dobrým žiwotem byl sobu nczgednal. Ctem e-li někde o lidu, genž se k Bohu n a w r á til: ohřjšnjcjch, genž k u p o kán j byli přiwedeni ; o mrawech w kře­
sťanském lidu n apraw ených; o zbožnosti rozmnožené:
w ždy také se nám dáw á na rozum , že se ta wěc stala
skrze biskupy, pastýře a m uže swaté, aneb aspoň we|ik au nábožnostj obdařené. M im o K rista 3’ ána a svvalé
gelio Apoštoly welcbjme skutky tak mnoha biskupů a
k n é ž j, na pj-jklad : Alhanasc, A m b ro že, A u g u stin a, Jana
Zlatoústého, a z hližšjch Pasů ; K a rla Boromegského,
S a le s k é h o , Vincence’ , “ enž wšickni w cjrkwi od Bolia
probuzeni byli, by lidské spasenj rozm áhali.
A gislě
nenalezneš mezi nim i ani gednoho, gehožtoby Bůh welik an swatostj byl n e o b d a řil, a genžby o spasenj lidské
záslu h sobě byl nezjskal, A ljb jli se, zraky obrátili na
nyněgšj Pasy, skrze které inedle biskupy, pastýře a kněžj liřjšnjci býwagj obráceni, a vvěřjcj k mrawům kře­
sťanským a ku pobožnosti přiwozow áni, neli skrze ty a
fakowé, genž dobrým svvýni obcowánjm lidem toto Božj
požehnánj w ygednáw agj? Naproti toinu co gest bylo koli
biskupů, pastýřů a k n ě žj ze wšeeh v ě k ů , nábožnosti do
sebe nemagjcjch a snad i zlým žiwotem poznamenaných,
ani geden z nich, tuSjm, lidj k u pokánj, k stálé a prawé
pobožnosti, a k wěcnému spasenj nepřiwedl.
„Stáwu
se totiž>“ dle swědectwj swatého Kehoře (1. c .) , „že
ledyž pastýř po přjhrýcli mjstech chodj, stádo k ná­
hlým a hlubokým pádům swozeno býivá. Protož na­
psal prorok: osidlem pádu lidu mého gsau zlj kněžj.
Protož opět o zlých knržjch skrze proroka dj Pán:
učiněni gsau domu fsrae/skému w a uraz neprawosťt.
Nikdo totiž iv (jrhvi tak mnoho škod nenotropj, (ja­
kož ten, kdož gménern i řádem Ic sívalým připočten
(jsa, zle žiw gest. Nebo ttikowého winnjka nikdo se
karati neosmělj, a hřjch se tjm wjce rozSiřuge, čjm
toclii cti hřjšnjlc pro swatost úřadu swého požjwá.“
Odtud
má cjrkew,
la swrchowaná
peěliw ost,
kterauž m ěla
a
by žádný zlý kswalýrn řádům a k službě
cjrltewnj připuštěn, a vv nich strpěn nebyl. Cinj pak to
gwatá cjrkew, poněwadž wj, že se w&řjejch spasenj z lý ­
mi pastýři íierozm áhá , nébrž ztcn fug e ; a proto wšj
i!io/nau snahau dobrýcli hledá, slu že bníků, poněwadž do­
bře se donm jwá, že toliko skrze ty Bůh lidské spasenj
konali chce. T au přjcinau modlj se také biskup we
ginéuu cjrkwe, au uděluge swálost lsněžstwj, „by li, genž
magj poswěceni býti, wážnostj skutků a naprawoicáinjm žiwota ukázali se co kněžj, w tom uměnj gsau-*
ce wyučeni, kteréž Pawel wykládal Titowi a Timoteoici, by w zákoně Páně přemyšlugjce dnem i nocj,
coby kolt čili, w ěřili ; čemužby uwěřili, učili ; čemuž
by učili , sami též následowali; by sprawedlnost, stá­
lost, milosrdenstvíj , sjlu a ostalnj ctnosti na sobě
obgewowali, přjldadem předcházeli, a skrze nezruší~
tcdlnau lásku iv dokonalého muže , w mjru plnosti
iněku Kristowa, w den spruivedliwého a wěčného saudu Božjho, s čistým swědomjm, praxau wjrau, Ducha
swatého plni zmrlwých wstali.H (P. R . de Ord.Presb.).
Podlé téhož útnyslu
hož žád a li budu od wás,
cjrkwe
krátce
w y lo žjm , če­
gesto iv semeništi mém lc žiivotu duchownjmu se připraivugete, chtjce se gednau
službě cjrkewnj oddali, —
Předně se chraňte, byste úniyslem neprawým se do stawu kněžského nevvkradli.
W tomto přjtomném školnjm čase na nic zřenj swého
neobracugte, než předkem 11a uiněnj bohoslownj, a tudy«
i na rozšjřenj sláwy B o žj a rozm noženj blaha swého i
blaha g iu ý c li; swědomitě těch prostředků užjw apjco, kte­
réž se wáin poskytugj, dokud se geště k stawu duchownjm u připrawugete.
Prawj swatý Bernard (serm. 3 6 , iu
c a n tic .): „ Gsau, kleřjž chtěgj uměnj m jti, by se o
nich ivědělo, a to mrzká gest marnost; a gsau opět,
kleřjž chtěgj uměnj mjti, by ge prodáwali, ku přjkladu
za penjze, za cest, a to mrzký gest zisk; než gsau
také, gesto chíj uměnj mjti, by gine vzdělali, a to
láska gest; a opět, genž chtj uměnj m jti, by sami
wzděláni byli, a to moudrost gesLíl ' Z čehož gd e,že
se toliko ti prawým úmyslem oddáwagj uměnj bohoslo­
vyo<;kéum, genž se o lo s n a íj, by nutudrosíi B ožj nabyty
gjZtoby gak k swému tak i ginýcb lidj wzděláivj a k rozmnoZenj králowstwj B ožjho užjwati mohli 5 a gichžto srdce
rozžeta gsa\i ohnBm a plamenem boZské a wefné lásky,
by horkem gegjm mohli gediiau osw jlili i ohřjti zaslepe­
né i studené,
A žel Bolm , gak mnoho zlého přišlo giž
11a ejrkew B o žj skrze ty, genž neprawým úmyslem \vedeni w zkládánj rnkau gsau hledali ! O takowýchžto w
prawdě s prorokem řjci inůZeme : „ Wztríkl ruku swau
nepřjtel na všecky žádostiwé ivěci geho, nebo viděl
národy vcházegjcj do svatyně s v é , o nichž gsi byl
přikázal , aby newcházeli do shromážděnj twého,l‘
(N a řjk . Jeremiáše 1.).
gsauce hleďte Pistoťan
—
Prawým
srdce nabyli
úmyslem ožiweni
prawé maudrosti.
„ Nebo iv zlostnau duši nswegde maudrost, aniž by­
dlili bude w těle podmaněném hřjchům. Nebo Duch
svaty kázně uteče před pokrytcem, a odnese se od
myšlenj, kteráž gsau bez rozumu.“ (K niha M aud. 1.)
S ám pak n áš Spasitel neydobrotiwggšj lěin, genž vv nSg
tiwĚřili, cestu ku poznán] prawdy wyměřil , ř k a : „Zů-
staneteli ivy v řeči mé, práxvě učedlnjci mogi bude­
te : a poznáte pravdu , a pravoda wyswobodj ivás.“
(Jan 8 .).
Z a tau p řjřin au wás s swalým Augustinem
(tract. 96. in Jo a n n .) napoinjiiáin : ,.Neymilegšj.' pro-
spjiveyte iv lásce, byste duchem horljcc a duehowvj
ivěci milugjce, dutthmcnj sivětlo i duchovnj hlas., gichžto tělesnj lidé snésti nemoliau, poznali mohli xvnitřnjm wzczřenjm i slyšenjm. Obnowte se tedy duchem
mysli sivé, a porozuměgte, ijakáby byla tvíde Božj,
coby dobré a dokonalé a dobroljhezné bxjlo, abyste 10
lásce xvkořeněni a založeni gsaucc, mohli pochopili
se ivšemi sívatxjmi, která gest dlauhost, širokost, a
hlubokost, znáti také nad xvědomost ivyššj lásku K ri­
stovu, abyste naplněni byli ive wšclikuu plnost Božj.
Nebo tak wás Duch sxvatý učili bude wšj prawdě,
a rozljvati w srdcjch vašich hogněgi a hogněgi lásku, ‘e
Podobně lak napnm fná tentýž swalý i na mnohých gi~
ných uijsfech : ,,Čjm ujce a xvjce se srdce zpraxvuge,
tjm wjce xvidj, čehož nevidělo, a tjm xvjce může, če­
hož nemohlo, (in psalin. 77 .). Widěti chceš? Blaže­
ni., genž gsau čistého srdce, nebo oni na Boha pa­
třit! budou ; dřjiv tedy hled srdce svoge očistit! ; to
měg na práci, k tomu sám sebe zavolcy, o tom pracug. Co viděli chceš, čisto gest; gsill tedy nečíst:
kterak chceš viděli ? (senu. i 2 . de div. c. 4.). Po za­
puzených tmách dýmowitých žádost) tmidjte swčtlo,
(šerm, 8 , div,).
Nepřigde se h prcnvde, leč lásk auť
(1. 32, oont. Fausf, c, 1 8 .).
A se vvšjm tjm se dobře
srownáwá i to, což nábožný T om áš Kerapenský (de imit,
Christi I, 2. c, 4.) p.jše: „Kdy bysibyl uwnitř dobrým
a čistým, puk byst bez překážky wšeclco widčl a do­
bra c h á p a l Této srdce Čistoty s pomocj jnilosti B o žj
nabudete, gesíliže nábožným Ctenjm přewrácené o wěceeh
inyšlenj, g im iž se srdce poskwriíuge, od sebe zapudjte,
a praw ým i, kterým iž se řistj, zabýwati se budete.
Co
wáin tedy koli zbýw á Pasu, na takowé wynaložte hořteiij, a s takými chtěgte se kniham i seznámit! , kteréž od
mužů Duchem swatým plných sepsány byly. Owoce n á ­
božného řtenj swatým rozw ažowánjm ři přemyšlowánjm,
at tak djm, w krew a tuk obratte ; neboř přemyšlowánj
dle swatého Bernarda, ne toliko mysl čist/ , nébrž gi i
božských i lidských ivĚcj uměným obohacuge. A když
gsle rozgjm ánjin poznali, co činili máte, pak se m odlilbau posilnili inusjte ; což uřiniw še, zm u žile ke skutku
přistupte, a koneyte, což před Bohem gest do bro ljb ezn o;
lurtwenjm sebe překonáwagjce útoky wšech nepřátelských
mocnoslj.
A to wše, chci, byste tak zachow ali, gakož od těch se vsáni liudo porauřeti, gim žio swého arcibiskupského semeniště zpráw n a ředitelstwo swěřjrn a
odevvzdám. T i wáin powědj, cobyste měli řin ili, aby Pán
složil na wás D ucha swého, aby wás poswělil , abyste
uměním i ctnostj opalřeni a dobře připraweni gsauce , k
swalé služb ě cjrkwe přistaň pili.
To aby se n ap lnilo ,
welmi mnoho i cjrkwi swalé i lidu B ožjniu na tom gest
záleženo. Nebo od vvašeho gak w mrawech tak i w umCnj prospěchu neywjce záw isj, zda pastýřowé an eb nágeinnjri ivrgdau do owčinců Božjch ; zda scbopnj, dbalj,
maudřj a práwě k atoliřlj posláni bndau dělníci na winici
nebeského Olce, aneb neschopnj, ljn j, neinaudřj a každan
třlinan uřenj se kláljej. Tauto přeswědřenostj weden na
wás obzwláštnj swau pozornosf obraceli budu.
D á m si
na tom záleželi, by se ani gedinký newlandil do swatyně cjrkwe katolické, o gehožto wjře a žiw ola přjkladnosti inohlbych poněkud pochybowati ; bych ani na ge(lnobo z wás rukau new ložil, o k te rém ž, pokud bystrost
lidského oka staří, bych newěděl, že dobře spořádán gpst
w srdci svvém, a že oprawdu Boha in á z a dědictwj swoge.
Nebo ustawiřně rozléh á se w ušjch mých ono slowo sw.
Lwa (ep. ad E p . M aur. r. 2.) řkaucjho : ,5Gulcoz dobré­
ho shttlcu owocc dochózj na toho, geitz s rozwaliau a
po prawém tepno saudu wywohige kněze: rounu'; tah
sám sob?, škodu chi/stá, genž ke swé důstognosti powýšuge n e h o d n é h o Protož fülle gisté powolánj swé;
zkaušegle srdcj swých, a geslliže byste pozorowali, že se
wám neoškliwj ty wěci, kteréž gsau z tohoto swěta, a
že si netrauiáte, gen pro Cest a sláwu Božj a spasenj
I) liž lij cli swýcli žlwu hýli: odtáhněte ruku swau od plu­
hu, odstupte, dokud grště Pas gest, hy swalé wíici poskwrnSny nehyly wašjin dechem k wlastnj wašj i giných
zkáze a záhubě. Cjtjteli ale w srdcjch swých, že oprawdu od Boha gsle powoláni k stawu duehowujmn: tedy
wšecko wynasnaženj swoge tam obratle , by we wás se
rozmnožila nábožnost, horliwost, neposkwrngná žiwota
čistota, obzwláště ale neyautlegšj a synowský cit k cjrkwi matce, bez kteréžto Boha za Otce mjti nemůžete.
„ Tělo a duši,“ bych slosy swatého Jana Zlatoústého
k wám promluwil (hoinil. 4. ad popul. Antioch.), ozdob­
te ctnost!, okrásím; zbrog sprawedlnosti a ne hřjchu
sobě přtprawte, wydáioagjce těla swého audy, o přede
wšjtn gazyk, aby sloužili dueliownj m i l o s t i A gestliže tak spořádáni budete, s welikýin srdce swého upokogenjm rukan biskupských na wás skládali budu , gá,
geuž gednau za duše waše počet wydám.
N em alau též Částku péčj pastýřských i wy nesete,
obého polilawj osoby řádů duchownjch, genžto se swěta
odřekše we swatých sgednotili gste se ústawech, a sehe
Bohu w o bet přjgcm nan w y d a li, byste i wlastnj swogo
spasenj i spasenj giných tjm bezpečněgi konali mohli.
T ro gj panuge dědičně we swělě žádost, ,,nebo wsevko,
což gest na ówetě, gest žádost tělo, a žádost o č j , a
peycha žiwota, kteráž nenj z Otce, ale z swěta gest.''
( ! . Jan 2 .).
Cwičiti se w ctnostech, těmto žádostem npvjmo na proti stogjcjch , lot úloha žiwota wašeho, w
k terauž gste se uw ázali swazkem slibu ustawičné čisto­
ty, poslušnosti a chudoby, a kterýchž geslliže hedlini
gste, syny tohoto swěta, genž na wás paťřj, k udatnému
hogi proti wšeliké žádosti wyzýwáte,
G iž t z toho ohle­
du, prjčinau lotiž swého wznešeného powolánj, gsau takow jžto rádowé duchownj woliké cli hodni , gešlo žiwě
obgewugj Ducha Božjho, a gsau proti duchu swcla toho­
to. Kdyby se wšecííy tyto hrdinské clnosti a wyššjlio
žiwota důkazy zrušily, zbaw iloby se lidské pokolení wšeho toho, což k duchownjmn z íj žiwotu, a polifjžiloby s"
dokoná w moře wšech tělesných a padúcjch wěcj, z ně­
hož by sotwy mohlo wybřjsli, a očj swých k nebi pozdwihnauti, A powážjine-li, gak mnoho dobrého a pro­
spěšného z těchže ňstawů tak na gednotliwce , gak na
cjrkew i wlast wyplýwá, zagisté nebude nám možno, gich
neschwalowati. Nebo gimi se Bůh bez přeslánj chwalj,
welebj a milostiwým k lidem říinj, negináče než gak sw.
Kehoř (lib. 6 , ep. 25.) o Kjruských geptiškách pjše:
„Žiwot gegich gest talcowý, a slzami a kagjcnostj tak
naplněný, že máme za to, kdyby gich nebylo , žeby
nikdo z nás tolik let na mjstě tomto u prostřed mečů
Longobardských obstáli n e m o h l Nad (o wýše tiijž
ústavvovvé řeholnj
poskytugj těm
lidem íitočiště, genZ
se bez­
pečně fagiti, a vv křesťanském zdokonalen] bez překážky
ku předu poslupowatí mohau. Oni i swětu žiwé přjklady swětěgšjho žiwota předkládagj, obecenstwu welmi plalně wyučowánjin mládeže slaužj, gakož i přisluhowanjiu
nemocným, a ginými geste gak duchovnými tak tělesný­
mi skutky milosrdnými, kteréž wykonáwagj. Obzwlástě
ale wychovváwánj mládeže co neylépe děge se od těch,
genZ w spolek řeholnj sgednoceni tjin samým k učenj
wjry cjrkwe katolické co neypřjsněgi gsau zawázáni,
gsauce též w bogi proti hlavvnjm hřjchům ustawičně postaweni. Tau přjěinau i swatý Jeroným, w listu k Letě
učiněném, wvchowanj, kterež se od osob k duchownjin
řádům n á le Z jc jc h děge, na wysost s c h w a lu g e , anto i>j
pjše: ,, Nebeř na sebe břjrně, kteréhož nésti nemůžeš,
nobrž když </i (dceru swau) odkogjS, dey gi bábě anebo
8« cigj k wySSjm wěeem powoláni býti, kdežto
tetě. W klášteře nechat se wycliowá, a gsauc w z á ­
stupech panen, uf, o swětu nezwj, by žiwa byla angelsky, ic těle byla bez těla, a wšeho pohlawj lidi za
stegné sobě powažowala.‘e To samé plalj i o zaopatřowánj nemocných, k nimžfo křosíanskau dohrotiwostj a
láskau wedeny gsauce s modlitbau pospjchngj tyto Bohu
zaswěcené osoby, a genZ proto práwě welilté často magj
působenj na nemocné, obzwlástě na ty, gichžto s^aw duchownj tuze gest pokažen. Protož nic se nediw, Ze ka­
tolická cjrkew přjznj swau řádům duchownjm hned od
gegich počátku byla a gest nakloněna ; nebo gegich znik
a zrůst se w každé zemi co za znamenj smyslu nebe­
ského tam panugjcjho powažuge ; gakož zase naproti to­
mu z pronásledowánj a rušfnj gich se smysl swěfský
dost gistě poznáwá. A protož ga welikau rjtjm radofii,
iivvodě sobě na pamět řeholnj ústawy obého polilawj,
gichžto w iné Arcidiécesj stáwá, Než ale snažně žádám
také, by w tom se nalézali stawu, genž gest zákonfim
cjrkewnjm, prawidlům a aumyslu zakladatelňw přiměřen,
by gakž swatý Bernard wece, každý, kdož gest U' rudu,
dobře byl žiw, spořádaně , společensky a ponjzeně ;
spořádaně sobě, společensky bUžnjnm, ponjzeně Bohu ;
a aby, gakž Euseb clíce, řeholnjk byl nedbaly pokoge,
utjkal před rozkošemi, miloual práci , w opowrženj
byl trpěliwým, we cti nefrpěliwým, chudým na penjze, bohatým na swědomj, ponjženým w zásluhách ,
pyšným proti h ř j c h ů m —- Na ten cjl a konec , wy
wšickni, genž gsle se žiwotu yeholnjmu oddali , o nic
giného se nesnažte, a nic giného nevvyliledávveyte , než
rozmnožen] králowstwjBožjho. , , Wystřjheyte se haneb­
ného k u p č e n j slovva gsau swatého Augustina (in lili.
de op. nionach.), kteréžto voážnost waši ztenčuge , a
slabým gest na urážku, nobrž lidem ukáže, že nehle­
dáte w zahálce lehké žiwnosti, nobrž auzkau atěsnau
cestau králowstuj B o ž j h o Nebo „laupežnjkem gest,“
dj swatý Jeroným (sup. Matth. c, 4 ,) , a dům Bozj oítracj w peleš lotrowskau, genž zisku z náboženstvy)
hledá, a gehož služba není tak tuze službou Božj,
gakož mnohem ivjce přjležitostj ke kupčenj“ — Dále
bděte co neywjce, byste ze stawn toho wysokého, kterýž
gste sobě pro wétšj swoge zdokonalenj obrali, s hanbau
welikaa newypadli; nebot negste prosti wšech bogů a
wšelikého zápasenj we swatých pewnosíech swýcli, gešlo
pekelný nepřjlel wám stěsfj wašelio záw id j, a fudy tjm
wzteklegšjch steh o útoků olcaušeli musjte. „Casio si stě­
žujeme,“ dj swatý Řehoř (super Ezeeli. b, 2.), na »«ivot bližnjch sivých, měnjmc mjsto , wzdalugeme se,
objragjce sobě samotu, neivědauce totiž, že mjsto nic
nespomáhá, scházjli duch, Lot w Sodomě swatým
zůstal, na kopci hřešil. A. že mjsta mysli neupewňuc/j, sám prwnj lidského pokolenj otec doswědčuge,
ani o i ivrági w liřjcli uběhl. A to, coz prawjme,
wše málo gest, nebot kdyby mjsto mohlo spasiti, nebi/lby Satan s nebe spadl.“ —- Přede wšjm se ale pokorau a swatým poslu.šenstwjm proslawte ; nebot bolest­
ní by to bylo, kdyby i o gedinkém z wás musela se
slySeti slowa swatého Bernarda (hom. 4. sup. Missus esl)
ř ;am jh o : ,.W idjm , což i ne mdlo mne bolj , au ně *
Idcřj pohrdše sláwuu sivěla, we škole pokory pýše se
ujc.o oddáwagj, a w klášteře pod ftřjdlótha tichého a
pokorného učitele se daleko nádkertiěgšjmi a netrpělhvSgšjnti stáwagj, nežby snad byli we s w ě t ě —
„ K slibům wašjm náležj , se z poddanosti a opowrzenosti řadowati, chudoby tvyhledáwali, a netoliko stat­
ky, nobtž i. žádost gegich ze srdce wykořeniti. Nebo
ničeho netnjťi, mnohdy se samo od sebe p ř il iá t j : n i­
čeho si ale nežádali, to gest ctnostj.Ct (Caesarius in
Admonil. 25.). Siowem snažte se fakovvýnii hýli) gakýiniž wás elitS"j mjti ústawy vvítše, a co neywjce se lolio
chraňte, „ byste pod oděwem řeholnjm (Bernardi šerm.
neskřýwuli ducha swětského, a pod bithvau obrácenj — srdce přewráceného; aniž byste se těm po­
;j6 .)
dobnými stali, o nichžío swalý Prospef (de vifaconíomplativa I. 1.) takto ruinuj : „ Gstiu někteřj, genž zákon
a řeholu na se wzawše od předešlých mrawů ncupauštěgj, a oděve, ne ale srdce, šat, ne ale skutky
proměnugj. Těm dosti na tom , an řečj toliko a ne
.skutkem swětu wýhost dali, an žiw i gsauce podlé sivě­
la, hřjchy swoge pod marným lepšjho ziivota slibem
ukrýivagj, a pod pláštjkem domnělé galcési nábožno­
sti, něco za ctnost držj, což ctnostj nenj; welilté wěci
hlásagj, ivšak gich n e č in j ; na neprawosti žehragj, a
přede gich z sebe neskládagj ; u weřcgnosti to i ono
gakoby iv oškliwosti měli, se slawj, čehož ivšak skry­
tě se předce dopauštěgj; za wcliké rádiby byli gmjhí, ale nic se nepřičiňugj, by se welikými stali.“ —
Oddeyte se živvoíu wnifntjmu, genž gest skryt s Kristem
w Bohu, byste žádostem a náružiwostem wašim ZemřewSe obělj žiwan byli toho, gem už gsle se celj poswStili*
Wizte powolánj swoge; lat slowa Césaria i gá k wám.
prnnášjtn, „na puuSt se odebrat i, iveliká. gest dokona­
lost, na paušti ale netránviti dokonalý žiwot, sivelikým gest spogeno odsauzenjm, Co prospěge, mjstoli
gest pokogné, nepokogliale w srdci obýirá? w přjbytku-li ge ticho, a gestliže w obywateljch hřjchů gest
Lauře a wášnj pozdwiženj ? Zewnitř zdáteli se být i
bezpečnými, u wnitř ale bauřeli ivás znepokoguge?“
— Pakli ale dle swého pbwolá.ij dobře kráčeti budete,
pokog Božj přebýwati bude w srdcjch wašich, pokogten,
gehož swSt ani dáti, ani wzjti rtemůže, a genž píewýŠUge
wSccken smysl. Pak se waše srdce iiaplnj swatým Božjm pokogem, budeteli we wsech přikázanjch a sprawe-
dlnostech Páng chodili bez auhony, splnjteli slihy, UferéZ
gste Neywyššjinu tičinili ; budeteli itijli do sebe Žiwau
w iru, neljčenau nábožnost, prawan pokoru, plam ennau fc
b iižn jm u lá s k u ; budote-li, g a k ž tomu Apoštol (Kolos. 3.)
chrp, „powstawše s Kristem ze smrti sivěta , o wěcii,
kteréž swrchu gsau, a ne o ty , kteréž gsau na zemi,
pečowati; ukúžc-li se Kristus, ziwot ivuš ', mrtwiti—li
budete nudy swé, kteřjž gsau na Zemi: smilstwo, ne­
čistotu., chljpnost, žádost zlau a lakomstwj, genz gest
modlám slauženj; složjte-li wšecko , hněw, prchli­
vost, zlost, mrzkau řeč z úst swých-, oblečete-li se,
galtožto wywolenj Božj, sívat j a m il), w střexva milosrdenstwj, w dobrotivost, pokoru, mjrnost, trpčliwosl,
snášetjjce (jeden druhého, aodpaustěgjce šobě wespnJele, mátli kdo proti komu žalobu ; nud to nade wšecko,
budcte-U mjti lásku ; slowo-li Kristovo prebywati bude
ive wás hogně rve wšj moudrosti-, učiti-li a tiapomjnati budete sebe sami žalmy, zpěwy apjsničkomi duchownjmi, iv milostí zpjwagjce w srdejcli swých Bohu ;
wšecko-li posléz, eožkoli činjtc w slowu neb iv skut­
ku, činiti budete we (jménu Pána Ježjše K ris ta , děkugjce Bolm a Otci skrze něho“ — To čiňte , o to
se snažte, w to;u silni bu dle; tjin wgech dobrých lidj
zjskále si lásky, žaznamená se to do knihy žiwota. a
tjm wrchovvatěgšj bude gednau odplaty vvašj mjra , řjm
wBtšj oběti a nesnáze gste podnikali, a řjm častSgi gste
lidské newděCuosti museli okauSeti.
To wše gsem sobS umjnil w onen slawný tlen , w
kterýž vjzenj Bohem mi swěřené diécesj gsem na sebe
wzal, wám íjc i ,welebnj bratřj a synowé neymilcgšj! Pakli
prwnj wašeho Arcipastýře proinluwa, gakož se i w Boha
důwěřugi, přjstup nalezla k srdejm wašim , a wy gste
hlasu geho uposlechli, nesklame mne naděge m a , že se
s pomocj milosti Božj cjrkewnjho řjzenj cjle a koiu-e w
arcidiécesj Pražské dosáhne, a že staivenj tetež cjrkwe
vzroste w chrám swatý v Pánu. (Efes. 2.). Což aby
se stalo, ustawičnS Otce wšemohaucjho prošiti bud«, „by
Wáts we swatyni swé přjsnými a bedlivými nebaskelio wogslta učinil strážcemi, byste swatým oltářům
geho wěrně přisluhovali, a aby odpočjwal nad wumi
duch moudrosti a rozumu, duch rody a s jly , duch
uměnj ai nábožnosti; by wás naplnil duchem bažně
swé, a wás w službě B ozj utvrdil, byste úplným po-
shiSenslwjm milosti (jeho dosáhli.“ (Poniif. Roni. <le
oni. Subdiac.).
Každý den k Neywyššjmu pastýři
dušj našich prosliy odesjlati budu, by Wás nábožným
srdcem gemu slaužjcj nstawičně bránil a oštřjhal *,
byste, nižádným znepokogenjm nezabuweni, wolně a
swobodnč w (jeho službě mohli pracowati; aby se ive
wás rozhognila ivšecka ctnost, důstognost pokorná,
stydliwost stálá , newinnost a čistota a kázně duchownj ostřjhánj ; by se we vousem žm otě lio žj přiká­
zán] stkwěla ; by přjkladem ivašj čistoty wšeclien
lid k následowánj swatému byl probuzen ; a abyste
mugjce swědomj swého dobré swědactivj, iv Kristu
utwrzenj a stálj sctrwuli. (Ibidem de ordin. Diac.).
Neyposléze prosjra wás snažně, byste mně u Boha
pomáhali modlitbami sivými, by len, gešto působj w nás
uhtěuj, působil i dokonánj podlé dobré vvůle swé, a nám
swau swaíart pomoc] přispěl we wšem lo m , což či niti
máme.
Poraučjm se do wašieh nábožných modliteb,
bych pod ochranau Božj slowein i přjkladem těm, gimžto
gsein předstawen, prospjwai, a tak do žiwota wěčneho
spolu se stádem sobě swěřeným gednan wegjti zaslaužil.
Žádage ale, byste se za mne modlili, chci také, gakož
i Apoštol přikaznge, byste modlitby konali za ivšecky,
kteřjž gsau w auřadech ivysoleých postaiveni; přede
wšjm ale za USeysivětěgšjho Pána našeho Řehoře XVI-,
gehož Ježjs Kristus nevwyššjho pastýře cjrkwe swé nsta-nowiti ráčil, by s pomocj milosrdenstwj Božjho lid kře­
sťanský w ctnostech wyitčowal, a wěřjcjch srdce duchownjho kořenj wiuij naplňowal , abychom se tak z pastý­
ře sw;Ué matky cjrkwe neywyššjho a božské welebnosti
milého radowati mohli. Moillte se též i za Neymilostiwěgšjho fíjsaře a Krále našeho Ferdinanda
by
dosáhl od Boha wšeeh clnostj rozmnoženj , a došel důle
i těla spasenj ; by cjrkwe we swatém pokogi oštřjhal, a
po této časnosti wěčné obdržel dědietwj. —
Modlete Se
i za weškeren duchownj staw, by ode wšech Bohu, gehožto duchem se celé tělo cjrkwe poswěcuge a zprawuge,
wěrne sl au z pii o bylo.
Přispčg těmto prosbám Mým i Witšim swau
platnau přjmluwau u Boha neposhvrněná rodička
Imžj, panna Maria-, nechal přispěgj i ostutnj nebeStáné, z nichzto mnohé, swatostj na ivýsost proslu­
něné, Česká země (jakožto swoyc nábožně ctj. To
Sobě i W ám , welebnj b m třj a synowé w Kristu
iieymilegšj, ze srdce žádage, otcowslcé požehnán]' (je­
dnomu každému zwláště, co záwdawele wSeho dobra,
udělugi•
Milost Pána našeho Ježjše K rista budiž
se wšemi wámi.
W
Amen.
P r a ž e , w arcibiskupském mém sjdle, w svoátek
sw. K arla Boromegskélio, léta Páně 1S3S.
•ĚLloys JíoseJ,
Arcibiskup^
K Dedictwj swatélio Jana Ncjiomuckeho přistanpili
xv mčsjcjch Z á ř j, lijgnu, Listopadu a Prosinci 1838.
?3
P . T . P . a p.
j Gclto /cnjzecj M ilost^ Swob. V an Scltrcnl'
j í N o tzin g u , K u j že, A r c ib is k u p P ra žsk ý ,
j
i
Oswjccnosti Helena knezná z Lohkowic. .
| Frant. Scholle, bisk. no tář, a farář w R o žm ita l.
j Frant. Petera, fa rá ř w B ě lo h rad . K rálo h rad . diéc.
Jan Mišák , fa rář w Žďare ck. k lášte ře na Morawě
Antonjn M irtl , kancelářský w N ěm čicjch . .
í Frant. (Jech, pob. skol prof. na ust, hluchou. W jd .
! Karel Krbeček, cjrk. k n ě z , wych. bal*. zW alte rs k .
| Domin. Nehuda, far. adm . w M rako tin ě w B rn. dié.
j Peregrin JJreis, koop. w T uřanech w B rn ě n . diéc.
\Josef Růžička, kap lan we W eteli, L ito m . diéc.
i Wáiclaw Dlass, M altes. kaplan w H o ra žď o w ic .
] Prok. Šrámek, s m an ž. měst'., m ydl. inist.Strako.
Josef Žák , arcibiskupský bohoslowee w P raze
JI.Josef Gabriel, and wy& nst.p ro k n ě z . we W jd ni
j Owř/m; Masek, kaplani w Z á b o řj, B udeg. diéc.
ilMartinKlauček, farnj adm . w K ádow ě, B u d . diéc
\
íJakub Mareš, far. w C lianow icjch} Budeg. diéc.
j ./rm Jananšek, kaplan \v T ře b íč i, B rněn . diéc.
! ,Gindl'ich Seidl, pražský sy n e l^stu d . libom udrc.
|\iloys Fináček, duch. zpráw . w P o pic. B rn . diéc.
* Josef Grasser, farář w P e rn ě, B rn . diécesj .
I i«//. Skřiwan , m agitel koželuh, d jlny w K ruzburk.
R Duchowenstivo Kamenického VikariátuBud. diéc.
1 /rm Fiala, tagem n. kap lic. Vile. far. w Č ernici
1 Kern. Christbauer* duch. zp. w H law no w ici.B ud .d .
Illnbocký Vikariáit, druhau polo wici. B ud . d iéc.
Jan Nedoma, kooperátor w IVTrakotjně, B rn. diéc,
^ ./ose/' XVotawa, bohosl. 11a theol. ustawu Buděg.
Antonjn llawljček , farář w KaŠegowicjch B ud. d.
Frant. fíndešinský, d u c h .z p . w T ěhonic. d ru h.p o l.
Wáclaw Pirkl, kap. w česk. T řebow ě. Iír á l. diéc.
I Anton. Paták, d ire k. arcib. seniin. statku Sowinky
í Tomáš Petržilka, kaplan w B ře zn ici, B udeg. diéc.
i Wotjtuch Ru/fer, kapit. v ik ář, a katech, na Wyšeh.
Josef ]1olf, kap!, při měst. š p itá le w C ižow ě Bud.
1 Anton. Taušek, farář na M odré H ůrc e.B u d ěg. diéc.
K. Filhrer, m anž. R. F iih re ra, I. w arh .11 sw .W jta.
Aug. Sekaušek, kapit. Ž e liw . kapl. w H um polci.
Jan Simnnek, p jsař wrch. kane. w N ěinčicjch
Jos. Damašek, kap. w Sem ilech L ito m . diéc.
Josef Kučera kaplan w K ř in č i. L ito m . diéc.
Tomáš Polučnjk, pjsař w N ěm čic. B u d . diéc.i
Ant. Renner, kaplan w N im burce, L ito m . diéc.®
^Hsopi* pro kat. <Iucho\v. XT. 4.
C3
N
100
20
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
20
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
20
10
10
10
10
10
10
10
.0
10
13
-6 e |
-0
0
í -3
II
lil
III
II I
III
II I
III
III
III
lil
II I
II I
Úl
III
lil
lil
III
IH
ní
lil
III
III
111
III
III
III
III
III
III
II
II I
lil
111
11
III
111
II I
III
III
lil
III
111
111
2
1
1
1
1
j
1
1
1
1
1
1 1
1 i
1 1
1 I
1
1 |
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
?
1
i
1
1
1
1 i
1 1
1
\
1
I
1
Otul. Zaliořjí:, kaplan w Kašegowic. Bud. diéc. 10
Anton Lnad, kaplan w Myslawě, Bud. diécesj 10
10
Mnlěn Čadek, far. administ. w Strebohostic.
Antonjn Swatoš, prwnj kancelista w N ěm íicjtli 10
MikitláS ŠmiJ , admin. dělí. w Staré Boleslawi 10
Prnnt. Štěrba, Uoop. w Augezdě, Brněn. diéc. 10
Ant. Opalha, škol. pomoc, na Čer. H ořeB rn. diéc. 10
Vraní. Šťasla, škol. pomoc. naAugezdě, Brn, diéc 40
640
w>t. d
dodán.
tíjda
|
zlatý
P . _T. P . a p.
lil
111
111
111
III
I II
111
III
1
1
1
1
1
1
1
1
m
58
■Z p r á w a.
Oeho Imfžeej Milost, NeydíistognPgšj Pán lnijžc Ar­
cibiskup ráčil vvšech spisowatelů, ktcrj w letošnjm roce k
Časopisu pro katolické duchowenstwo pracemi swými
příspjw ali, pametnjin penjzem slavené swé inlronizacj,
w bronzu, co neylaskawčgi obmyslili.
Penjz ten mislrnan gehlaa pochwahiého p. Lercha
presličně ryt, a w c. k. minci vv Praze razen-, w slřjbřn
1 lot fjZe, wede w Ijci auplný znak Neydůslogněgšjlm
knjžele, s wrchn s dwema palmami, nad kterýmiž se
smysiorázuá liwězdička wznásj. Kolkolem gde následugjcj přečisté wyražený nápis :
A LO YS J O S E F ,
USAZEN
NA
S W O B O D N Ý PÁN
z N O T Z IN G U .
A R C IB IS K U P S K T JP S K A U
L IS T O P A D U
S T O L IC Í
PRÁŽSKAU ,
D.
IV .
M D C C C X X X V 1 II.
Na drahé palc straně, vv
dlnosti Božj, k u kterému sc,
zaném, letorost palmowá a
Neydílstogiiěg5jho Knjžeíe, w
rab, pod o k e m Prozřeteu vvSnci, dole pentlj ovvabobkowa pne, stogj lleslo
těclito slowccli:
M A U D B O ST T W A
PO W ED E MNF5
W PBACECH M ÝCH
OPATRNĚ;
A O S T Ř JH A T I M N E BUDE
W M O C N O ST I SWK.
K N IH A
SGHP.ENK
M AUDROSTI
IX, 11.
s.
ProíoZe rodakcj o (ulo minci, 2 Cech z Morawy a
Uher doptáwánj, zdažby ke kaupi nebyla, docházelo,
předložili gsme o tom neyuctiwěgšj prosbu Geho K u j'
žecj M ilosti; kterýž se k tomu co neymilostiwSgi nakloniti ráCil, by Dědictwj Swatojauské stampilii toho penjze
k bitj potřebných wýíisků, použilo, a gich k prospěchu
swému prodáwalo.
Oznamugeme tedy, že střjbrný ten'penjz po 3 zl.,
bronzowý ale po í zl. 15 kr. stř. u redakcj k dostánj.
Mimo €echy ale, skrze kněhkupectwj, z ohledu provisj,
bronzowý za i zl. 3'0 kr. se prodáwá,.
II.
T éž se dále ta zpráwa dáwá, Ze se w archiwu w.
dňst. kapitoly Pražské našla stampilie onoho památnjho
penjze, který před L 10 lety při slavvnosti za swalého
prohlášen] sw. Jana Nepoinuckého ražen byl. —
Setrnostj li pánům spoluaudům naklonila se wysoce důstogná kapitola, pakliby kdo z nich ten penjz rnjti žádal,
slainpilii tuto k tomu zapůgCili. — Bige se, gak každý
giný pamatuj peujz, gedine' w c. k. minci. — Střjljrný
by slál 3 zl., bronzowý i zl. J.5 kr., mimo Cechy, 1 zl.
30 kr, 11a stř. —- Kdoby tedy sobě tuto medalii
na památku žádal : tomu se gj 11a olsdrženau cenu
ochotně posl;®žj.
III,
Pan Josef Lerch, rytec při e. k. ininici, pochwaljiS známý z strany mnoha welepodařenýeh pamatnjch
inedalij, obětuge se Dědictwj Swatojansliómu, pro
pumátnj penjz Spoluaudů, darem wypracowati stampilii , kteráby z předu obraz swatého Jana, s rokem
založenj ústawu; zo zadu wyobrazonj Pražského arcibi­
skupského chrámu Páně sw. W jta nesla. T u by pak
každý, za podané 2 zl. střjbrným^ a za 1 . zl. bronzowýin podělen býti mohl. — •
Šlechetnau obět tato
wděčně přigjmagjce, prohlášenj se o tom pánu spoluau->
du, službowolnj oCekáwáme.
D ědictw j Sivatého Ja n a Ncpomuckcho
dále na ivědomj dávou, že následugjcj
wydalo, a sice :
I.
spisy notcě
R o r á t e , zpčwy adwentnj.z času Karla IV.,
od Arnošta z Pardubic a Malowců, prwnjko
Arcibikupa Praislcého w lcrcilowslcém chrámu
Páně sw. W jta zawedené.
Gaau (o pjsně a nápěwy přes 500 lei staré, prolož
přewzácná památka nábožných předjtů našich, o kterých
se směle vjci může, že co do zpěwu, cjrkew katolická
nad tolo Roráte nic wznešeněgšjho a pohnutliwěgšjho
nemá, Prawdu tuto čistau nám kragowé řeSlj, od Turnowa přes Králowé Hradec, nyněgšj hlawnj sjdlo geho,
až po Prachatice k Buděgowicňin oswědčugj. Každý den
w témdai má swé Roráte, a šlědrý wečer swé Officium,
kde se do 30 až 40 wělšjin djlem gen krátkých pjsnj
w gedné hodině wyzpjwá. An se lylo pjsně po celý
adwent každodenně, od 6 . do 7 - hodiny rannj, w kapli
6 w. Woglěcha, před chrámem Páně sw. W jta, pak a
sw. Pelra na Pořičj zpjwaly: lze bylo o prawdě zdo
řečené se přcswědeiti.
Prodáwá se knjžka tato, 188
stránek silná, tuho wázaná za 12 kr. na siř. —- W
stawu gsme na každé požádánj p rol i honoráru poslaužiti,
s wysazeným k tomu Generalbassein.
II. O p i j s a z e .
Od Vinccncia Zahradnjka
faráře Křešického, K tisku dohotoweno od
Jana V. Jirsjka, faráře Minicltého.
To gest poslednj spis z péra Zahradnjkowa, w kte­
rého přepracowánj tento učený, skumný a horliwý duehownj spráwce rychlau smrtj překwapen byl.
Gesti
tato, giž sama w sobě wzácná p a m átk a , tjm gešiě
wzácněgšj, protože w českém gazyku o přjsaze dosawade žádného ohšjrněgšjho spisu nenj; kdež i potřeba
kaže, by w teto předůležité wěci weškeien lid dokonale
ponaučen byl. —
Nadjti se lze gest, že welebné dnchowenstwo, slawnj magistraluálnj, wrchnostenStj a hospodárštj anřadowé, ano wšickni rychtářowé obcj tauto
neywyš potřebnau knjžkau se zaopatřj; a hleděti budau,
by, co možná, w každém přjbytku, při každé rodině se
mtcliazela. A (ó (jrn spjše, an pri přemalé cenS gegj i
cJmdšj snadno sí gi zaopatřili může, neb se prodáwá,
12 0 slránek silná, tuho wázaná, za 1 0 Jsr. na stř.
Uf-
P a n e
z ů s t a ň
s n á m i,
neb
so
p rl-
Od Gtřjho Bluma, ¿pravice hra­
běte z Ingelheimu w Greisenheimě. — P ře ­
ložena od Jana Marchala, ducliownjho spráwce
iv Řjmowě, Bud. diécesj. D j l I. stránek 376,
p o zd jw á.
r.
1839.
Spis ten půwodnS vv gazyku německém tiskem wydaný
a ode wšech ngmeckých Časopisů na ney wýš
schwálený, obsahuge nauCenj k Stústné smrti se p ři prawiti. — A tk o liw gest tento spis oljgjrný, předce
se spisowalel nikde neopakuge, ustawiPně nowým, pňvvabným a uaneywýš zanjinawým dowozowánjm vv předinětu svvém poslupuge, a brzy w ljdně, brzy přjsně na
srdce křestana naléhá. — Pro kazatele, pro zpovvědnjka,
pro kněze na smrtelném lo ži zao palřng jcjh o gest k n ih a
lalo prawý poklad, a wšjin práwein za zlatau knihu gm jna
hýli zaslu h u g e ; k terauž přePia ž ád n ý neodložj, by gi na
neywýš probuzen a pohnut nebyl.
W ř e P i něm ecké prodáwá se spis fenío, w kněhk upéct ujeli, wázaný, za 3 zl. na siř. —
Proloží- ale
wsecky knihy nákladem D ědictw j Swalo - Janského wydane', dle s l a t u f , w t é iieylevvněggj ceně prodáw ány býti
m a g j: prodáw á redakej spis tenlo w řeči Peské, přes
700 stránek silný, we 2 djlech, w (uhé wazbg, za 40
kr. —
D jl I . za 20 kr. přjtom ně k dosiánj gest 5 D jl
II. za (u sam u cenu w krátkém P a s e wygde.
Obracíme se ke wšem slawným wrchnostem a Skol)ijm dobrodincům, kleřj k poddaným swýin m iloslng n a ­
kloněni, rozšiřow ánjm mezi ng kngh prospgšněgšjch, o
wzdělánj gich laskawě pePugj, bychom giin připom enuli,
že za přjliodnost a wýbdrnost kngh Dědiclw jm Swatojanskýin wydaných, lo giin plnau gislotau r n řj, že ge sama
w. d. arcibisku p sk á konsistoř vvydáwá ; tedy pro poděíenj pilných djlek we školách a hodných hospodářů po
rodinách solwa se přjjiodněgšjch kngh nagde, gak těchto
Dědiclvvjni Sw alojanským wydaných.
Spasitedlné an činky, gim i w zdělané, d o k ážj se lup£j 111 zwedenjin podřjzenýrh sobě poddaných, a přigdau
zase gen dárcům milostivvým n a zásluJiu odplaty wěčné.
By blajioděgný fistaw Dčdictwj Svoatofanského Sjřegi
aučinkow al a mocně do žiw ota přecházel, obětowalo se
redakcj n ěkolika horliwých slu že b n jků na w iuici Paně,
žeby ji a mjsiech svvýcli zara zili filiá lk y k rozSiřovvánj vv
okolj swém
kněh Dědictwjin wydanych, a zad ali, by
uim k tomu cjíi gistý počet každého wydánj sw ě ře n b y l.—
S wděčuau ochotnostj vv tom so gim propůgčugjce, činj
redakcj zde ucliw é pozw ánj, kdyby se z kragů
če­
ského fcrálowstwj, n ze saudružné Morawy wjce tak horlivvých přjzniw ců vi nás p řih lá s ilo ! Těm bychom pak:
a) Z áso b u každého wydánj k rozprodánj , pod celoročnjm Cekánjin, posjlali
h) skrze ně novvých spolaaudů, a gich přjspěw ků obdržowali ;
c) skrze ně
cl)
nowě prohlášeným spoluaudům imsnatri-
k u la čn j Ijstky ,
spolu ale také i přin álc žjcj
e) s k r z e
řádně
ně
wSe
wedli;
spoluaudům
slauZeno
dopisowánj
čjmby
welice
gak
k
se
knihy wen posjlali, a
spolaudy
ť ist awu,
prospěchu
tak
a
ku
gich
též
okol j
p á n ům
wděku
po-
bylo.
f) W še by se na
116 franko zasjlalo ; a
</) kdyžby toho p o žád ali, z kaZdého sta by se giro
za gich poslauZenj, a na autraty, 20 z l. provisj w
knihách w ykázalo.
če h o ž zdw ořile žádám e, téhož se také danfanliwě
dňwěíugem e, Ze se takow ých wzácných podporowatelA
aspoň ze wšecli
wětSjcli mjst wlastenských kragů u
redakcj w brzk u p ř ih lá s j; kdež prodljwati nebudeme
gich píesw ědčiti, gak íak vvzácnau gich služebnost wd2fi­
ntí uznáw ám e.
Dědictivj Sw. Jana Nepomuchého
zwe pán ů Spoaby sobě o b ljb ili, proti ťipjsnjm u Ijstku, dalšj
uowé wydáiii, čjstem 1 V II. O fiřjsaze 5 a čjslem Y H I. Pant
zůstaň s námi, I . dilu, u redakcj w yzdw ihnautL
K nihy tyto, Přjsaha za 10 kr, a Pane zastaň s
námi za 20 kr. i we wšech knShkiipectwjoh k dostanjgáílUi
lu a u d ů ,
Psaa/ z B rna na Tlcdnlccj.
Miloslavy Pane í
Neosm ělowalbych se listem obtěžowafí Důstognnst
YVaši, kdybych okolnostmi k tomu donucen nebyl, a kdy­
bych newěděl, že laskavíosf W ašj M ilosti mi lu smělost
promine.
Ze wšech síran se na mne n aléh á tnto vv
Morawě, abych o wypracovvánj žiucotň Swatých a Sicčtic Božjcli vv mateřském gazyku, slohem populárněgšjm
nežli w R odině Bohowěrných, se postaral, a co neydřjvve pro lid n áš —- neylépe skrze Dtídicfwj sw. Jana —
na svvětlo vvydal. G á vvšak pokaždé odkazugi na wznešený ťistavv ten sw. Jana Nepomuckéíio, gjm ž nám takowé djlo sljheno bylo, Prosjtn tedy, aby W aše M ilost
dodawatelem řádk ů těchto mně austiiě zp ráw u (láti sobě
nezljžila , zda li g iž někdo o tom pracnge ; a brzoli se
loho nadjti můžeme štěslj, abychom to djlo mezi lid náš
katolický rozšiřow ali.
D ruhé, o čem sobě anstnj od po'.veď W a š j M ilo sti
wyprošugij tato ge st: Z ad a l gsem poltornan prosbu k
neydňstognPgšj arcibsknpské konsistoři P r a ž s k é , aby
stržené odbjránjm Otcmv Apoštolských penjze k swatojanském u Dědictw j dodati, mne pak noymilostiwěgi mezi
Spoluzakladatele přigati ráčila .
Owšem bych rád , aby
ponjžen á prosba moge nslyšána byla.
Bych pak g iž n aplnil m jru proseb mogjch opowažngi se i tuto otázku na W aši Důstognost a Milost s k lá­
dali, zdali kdo na kommentáru sw. Pjsma pracuge. P o­
ložil esem sobě za úk o l žiw o la, dáli Bůh, obšjrným
wýkladem
Nowého
Z á k o n a wel. duchowenstwu
pošlan žiti , kterážlo
práce
leprw a po m nohých letech
k žádaném u
cjli
jtřivvedena hýli
m ůže. —
Proto
by mně vv tom kratšj wýklad, který by spolu i pro lid
pofřebowán hýli m o h l — (gak n. p. A llio lih o ,) — dokonce
newadil ; nobrZ z celého srdce žádám , aby ťakowý
co neydřjwe na svvětlo vvydán byl, a tak k n ě Z j naši k
něm eckému sáhali nem useli.
Geště bych w mnohém o poradu W asj M ilosti a D ů stognosti
prosil.
Nechtěge wšak déle bawiti ochoty
W ašnostiny, zaw jrám , osíáwage s obzvvláštnj úctau,
W ašj
Důstognosti a M ilosti,
neyoddaněgšj
František
Sušil,
prof. theologie.
W Brně 9. Čerwrnce 18:38.
Wysoce duslogiiá K onsistoř arcibiskup ská ráčila
těch od weleuCeného pana professorn pro Dědici«]' Swafojm 11 skfj obělowaných 75 wýtiskň Spisů sw. Otců Apo­
štolských wděčně prigm auti, a weledůstogného pána,
který hned w prwnjin roce zalo že nj Jiofowými 40 zl.
n. sl. Dtíiliclwj spoluaudem I. rijdy se stal, k Spoluza­
kladatelům ocholně připsali.
Ziiývvá ale knihy léto nerozprodaných geStě 3 4 wýtiskň.
Prolo we gm énu DCdichvj Swatojanského na weškeré weleb~
n é duchowenstwo tu žádost činjm e, by se naklonilo těchto,
34 wýtisků po 1 z l. na stř. rozkaupiti, a tak 11a pro­
spěch Dědictw j laskawě přispěli.
Co se literárnjrh olázek dňstognélio weleučeného
pana professora týká, tu žádám e weškerých bohoslowjch
pánů spisowatehi, redakej píjzniw ě zpráw u dáti, zdaž
se kdo takowau pracj, gako u e s l „ Překlad Nowého
Zákona“ s wýktadem ; pak Žiwoty Swatých a Swětic
í i o ž j c h pérem swým zan ášj, — by snad na newděk gich
11a gedné wěci wjee nepracowalo.
K dy ž bude wypracowánj podařené, dokonalé, a od
slawných censur tisk u hodné uznané, redakej gicli, s powolenjm wysoce dustogné konsistoře, ginenein Dědichvj
Sw atojanského, ochotně a ráda k tisku powede.
Čekáme 11a prohláSenj až do konce měsjce Dubna j
kde pak w' K w ětnu weleučeném u panu professoru zpráwu
daine, zdaž pro mis w pracjch swých pokračowati má.
Redakej.
Č a s o p is p r o k a ť o l i r l t é i liic E io u e n sln o .
Posleduj !eilf0 leťoSnj geho swazek něco se opozdil.
— Daufáine pak, že páni odběratelé, g a k bohaetwj a důle­
žitost obsahu geho n ah ljd n au , opozděnj gcho rádi iiám proin in au.
Oznam ugem e spolu, že časo p is
tenfo za cenu
předeslán ( ¿ z l. 11. s iř.) i w přjštjm roce J 8 ÍÍ9 řádně wychazeii bude ; a když sew zacnj páni spisowatelé sami w toni
p řičm u g j, by čest duchowenstwa česko-slowanského obsa­
hem zagjmawym zwelebowal 5 a když se Stolce Arcipastýr—
skeho oko tak přelaskawé 11a něm spočjwá a z geho prospě­
chu se těSj : tedy redakej to snadné bude pán ům odběratetelům i ročnjkem prjgljm se zaw děčiíi.
FeSina.
vat-n PC'0
cm c^
-/
ti
£ ># £ 5h ' >í7ft <
4p
j y lg v; ?J®*P
@oJsS)
&<PÍ
/■A
/M*
iP
f s ví
Oř
« I Mi Äfo vI p
§| 3§§§<|r
(ÖJP) @Q0O®) S &&Jm£
.41
P o zn am e n án j
w š e cli P á n ii S p i s o w a t e I ir.
ktéíj w roce 1S3W
p ra ce m i sivým i lt Č a s o p i s u tomuto
I»ři.«pj\valí, a W c r ý c li w ie c li
G eko Knjzecj M ilost
N e y d íisto ^ n c g šj P a n A rcil»iskn |i
s m m ®
m
m
w
iminčtnjin penjzem slavme swc intronisac]
íieylaslíawe^i
obm yslili rá č il.
r\-V\
^/AJ ^
NV>
Vť
H í
gř,7^ÍS)
it
V' V*^. f '■,
O / ''» ?
Crí
k% 9
Í
jV/V tó
g
c^
.r,/'' í
P r a ž
c.
Bcer Jakub, čest. komend, ryt. řádu křiž. dkt. a prof. dogmatiky.,
Danům František, kněz cjrkevruj. A. 1). S. J.
Dichll Hermann, sp iritual ti kw. G iřj.
Franta Josef, korrektor w arcibisk. knihtiskárně.
Hawr(hielt. Franty kněz ryt. řádu k řiio w n ., k ap lan u sw. Petra.
Helfert Josef, dkt. prof. cjikeAviijlio práw a, koňsistornj rada*
Hora Antoiljll, k ap lan w T e jn ě .
Hron Moulech, knj/.ecj arcibiskupský tagem njk. A. i ) . S. J.
Kaubek Jan, práw njk.
Krbec Jan, rektor 11 sw. G iřj. A. 1). S. J.
líre(¡čj Petr, kanow n. u SW. Wjfca na hrade Prazsk. kons. ráda;
Miílauer Maxmilian, dkt. em erit. rektor univ, prui. pastorálky.
Pěšina TVáclaw, kan. na hradě Pražsk.red. Casop. a Děd.Sw atoji.
Pivek líuclaw, studugjcj práw a.
Procházka Woylcch, cest. kanow. W ysehr. far. u sw .W ogtečh a.
Prjhonský Fr.* dkt. cest. kan. w Budišjně, preses W e n d . siim.
Spinka \Váu:law, ředitel knj/.ecj arcibiskupské knihtiskánty.
Šlulc 1Václaw, arcibiskupský a lu h m w IV . roce. A . D . S. Ji
Tup*'/ Enifen,'.-klerik na Stráhbwě»
Máclawjček IV. dkt. kapítolnj děkan, c. k. gjtibermáJnj rada.
iVlcek Jail, k ap lan u mv, Hastala*
O ííí
VSA
■\
-V\
?a£J5
NV\
VV\
W Ai-ťirtiéce.-.j P r a ž s k é .
Cjsar Karel. farář we Wesowě..
Gabulka František, duchownj zpráwce w Konogedech.
JIlauač Jan, vikář, (agpmnjk, 1'arář -w Posťupicjch.
Horáček 7Václaw, areib. n o tář, farář w Ondřegowě. A . P . S . J .
Hořčice Josef, kand. tlieol. kánow . w.St. Holeslaw i. A .D . S . J.
Jirsjk Jan , k and. theol. far. w Mřnícjch. Spoluzaklad. J). 5J-. J.
Karljk HlUJO, k ap itulár a professor w Teplu.
Keil Antonjn, adm inistrátor na Kosowě Iloře^
Laijlej* František, kaplan w L ochow icjch,
Macau Jakub, farář w Slahcř,
Marek Jan Gindrich, farář w Kozogedech,
V\
ř»vx\t
%.WĚWM&k wj vip¿¿yK f 'KciPS® .itga
l>VSAgj1,S
ůrrrml
GírF*0*<Sj
Ovkv^nP:
ÍS ifN
Gryřtgy
5 ^S > 6 í
G ^T V ^
\x\g
Michl Justin j klerik pobožných škol w Praze.
Ondrák prokop, katecheta p ři h la s u j škole ir P řjbram i.
jR ennert Wáclaw , kaplan w B u dini. a . D . S. J.
Pohnu Wáclaw, bnděgow. biskup, no tář, farář w P ořici.
i io i/ í František^ farář w H bytě.
Smetana Josef) dkt. k ap itulár Teplský, prof. fysiky w P lzn i.
TŤoboriljk Sewerill, kand. theol. duch. zpráwce w Křečowicjch.
Wotýpka Josef5 duchownj zpráwce w Popowricjch,
Zimmermann Josef) duchownj zpráwce w Stodůlkách. A. D . S. J.
7t7&)
vs_v^t^i
Qryy^»^
Vxv
urr&
Vv.v5
tr 7 7 ^ ®
’ vsa^ . s)
S ÍÍN
PPŠÍ>íí
V-v^ičí,
S K i^ á
~Vvv- ~
Gryv^Ti^)
Qrrs&yiQ;
W
dlccesj.
W
K rá lo w e lira d ecK e
J.
d iccesj.
Hek LadislaW) spisowatel. A. D . S. J.
Pelikán Josefo rádnj w Tinisti.
J i £¿5 Jan , kandidat theol. k ap lan w K opidlně.
Stárek Jan , kand. prof. m orálky w K rálow éhradci. A. 1). S. J.
Trnka Jan ? kněz cjrkewnj w Praskaéce. A. D . S. J.
Mracek Fr. c .k . dw. kaplan, vikář, k. r. děk. w K o p id ln ě . A .D .S .J.
W B u d ě g o w ic k e diccesj.
Gabriel František, domkustos a scholastik, zlatým řetěz, obdar.
Komer Jan , dtk. professor b ib l. studium , rektor semináře.
Nowácek Jan , kaplan w K um žaku. Spoluzakl. D ě d . S. Jan.
Sláma František, farář w Chrasticjch, Aud D ě d . S. Janského.
Schtinbeck Michaely dkt. professor pastorálky.
Wacek František5 zám ecký kaplan w B řeznici. A. D . S. J.
>Vvm
W O lo inau cK é arc ld ié c e sj.
'r f y ^
. V
Iiitom ěřicK é
Čeniohaus František, k ap lan w H eysicjch.
Hanausek Jati, fa rář w Stětj.
Pohořeli) Josef-) kaplan w Turnowě. A. D . S. J.
Šoreys František, kaplan w E ožďalow icjch, Zaklad. D ě d . S.
Winurickff Karely farář w K ow ani. A. I) . S. J.
Zuman 1Vogtčch, vikář. kons. rada, farář w Cliorušicjch.
Tutta Jan 5
^ g)
ýřSwtfeá
W B r n ě n s k é d í é c e s j.
GrŤ7^Y*G)
<xv^6)
Grr*¥*Mg)
VW«
'á
kragský D ek . konsist. rada, far. w Oppatow icjch.
Holásek Josef, farář w B lansku, Aud D ě d . Sw .
Kinzel František, farář w T iauce. A . D . S. J.
Pawlowský Matěg5 kaplan w Boskowicjch.
Skorpjk František5 kněz cjrkewnj.
W
S o ln o lir a d s k é
Cenil: Z WartenherklU Josef,
Jan.
A r c ir t ié c e s j.
(lkt. kapitol, děkan w Solnohrade.
Wšecli (55.
W á c la w M . P ě š in a ,
kanownjk, konsistornj rada, redaktor.
F r a n t iš e k É e la k o w s k ý ,
korektor styli.
O 1> s a Jí
vtfeclt čtyř swazkůw gcdenáctclio ročnjho břliu.
| P o g e d n á n j.
í.
D o g m a t i k u .
O swátosti oliářnj, od Čeňka z Wartenberku
Kdo gest Ježjš ? od S i l b e r t a ....................... I I ,
I,
3.
172.
0 domnělé náboženské Sjlenosti svv. Apoštohíw,
od ,/. B e e r a .................................................... IV,
Diiwod z píistaupenj k gisté wjře, od Hawránka
2.
M r a w o u č e n
j.
Svv. Cypriana, o kázni panenské, od J. Stárka
I,
Gak může duchownj wlasti prospěli, od Jabulky
Předcházj-li
služba
panská službě
53G.
. I, 159.
29.
I I , 272.
Božj, od
H aw rán k a ......................................... .....
I I I , 355.
Pláč a žádost Cjrkwe Kristovvy, od J. Macana
III, 376.
0 horliwosti náboženské, od J. N. Stárka . I I I , 395.
O nečistých vvěcech : proč se gmenugj a gsau
nečisté, od F r. H a w r á n k a ........................IV, 552.
3.
C j r k e w n j
h i s t o r i e.
Kapitola Pražská za času sw. Jana 3Nep. od Pešmy
I, 150.
O některých cjrkewnjch starobylostech w Če­
chách, od ]\
1. M i l l a u r a .............................IV, 572.
0 založenj arcibiskupstwj Pozřianekého a Hnězdnenského, od Jana K r b c e ....................... IV, 003.
Poslaupnost proboštůw u Sw. Kosmy aD am iana
w Staré Boleslawi, od J. P. Hořčice
4.
P a s t ý ř s k ý
.
.
IV , 63 tí*
ú ř a d .
m á , od Jakuba
M a c a n a ............................. I, 52. II. 185. 11!, 111.
(’vvicenj zasnaubencúw, od Jas- Wotýpky I, 73. Ií, 230
Gak se slowo Božj hlásat!
O přjsaze, od Wiíclawa Pěšiny
. . . .
0 odawkáeh «a smrtelném loži, od Wog. Hrona
]• 96.
II, 25tí,
T ři ewangelické rady, od Wáclawci Pěšiny , 11, 219.
Z pastýřského žiwota, od Schůnbecka ■11,344.111, 530.
Kuř k ncwěsfg, prowdáwagjcj se za ginowĚrce,
od Sew. Wobornjlta ......................................... I I I , 428.
lící; při svtečen] školy Wpsslské, od F. Wucka
111, 466.
Řeč o blahočinném působcnj katolického kněžBtwa, od J. V. J t r s j k u ....................... .....
IV . 51.7List pastýřský Aloysia Josefa, Neydůstognegšjho Arcibiskupa Pražského K n jie c jM ilo sti IV , G90.
5.
O pflsobeiij
C j r k e w ii j
p r á w o.
domowa na cjrkewnj
nost, od prof. Helferta
0.
■ •
prawomoc•
I I I , 443. IV , 615.
L i t u r g i e .
Wolenj a iiistalowánj kauQwnjků
w Praze, od Pěšiny
•
•
u svv. W jía
■ •
•
■ •
I, 131.
O k a n c io n á lu ......................................................... 1 H, 512.
Modus recipiendi novitios et profitendi I, 125. I I , 322.
I I I , 485.
Ecce liguum crucis, pd Pfšiny
.
I, i49.
Pjseň popeleCnj, od K . Winařickélio . . .
I, '113.
7.
.
.
.
B á s n i c t w j.
Neznaboh, od P i c k a ........................................ II, ~S6 .
Bůh a píjroda, od t é h o ž .................................. IV , 659.
8.
L i t e r a t u r
a.
I, 115. II, 287. III , 477. IV , fifil.
Reeensj gsau od V. Zahradnjka , J- Krbce , J< Jirsjku
a
9.
Fr. líawránka.
C j r k e w 11 j
z p r á w y.
SJawuost dosednutj na arcibiskupskau stolici
Pražskau, od P ě š i n y .................................. IV , 074.
Gine nienšj zpráwy
!, 113. II, 325, 11!, 4U4- IV , <67-
Poznamenáiij
w y s o c e c tě n ý c li P á n ů , p a n íi o d b ě r a ­
t e lů Č a s o p is u p r o k a t . d ú c lio iv e n s tw o ,
w
/.
ro ce
1838 .
IV arcibiskupstwj Pražském
Gclio K njžccj M ilost, NeydůstognCgSj Pán, Pan
A lo y s J o s e f , S w o b o d n ý P á n S c l i r e n k
% N o t z i n g n , K .n jž e A r c i b i s k u p P r a ž s k ý ,
Primas králowstvvj Českého, Papežský Legat,
ustawičný K ancijř University Pražské a Ochránce
Studij, Doktor bohoslowj, Chrámu PáuC OLomtického Kanownjk, Spoluzakladatel Dediotwj SvvatoJanskcho a t. d.
Wysoce důstogný Pán, pan František Tippmaiui, biskup
Saíalský , SulFragan, Konsistornj Preses, Doin-Kantor,
D ek. Starohol. Direkt, fakulty theol. Spoluzakladatel
Dedictwj Svvatojanského, a t. d.
Wysoeé důstogná kapitola a konsistoř.
F . T . P . a |>.
F ra n t. P iilln e r, probošt u sw. \Vj ta, gym . d ir. wýbor zem. stawrt.
W á d . W a c la w jě e k , dkt.kap. ilěkan, c.k.gub.rada. re kt.u iiiv.e in e r.
W ác la w N eum ann, p re lát, kapitolnj arcijáhen, knns. rada.
Josef R a uc h , |,rélát douiscliolastik, konsist. iaíla . A. D . S. J .
Josef W e rn e r, dnin-custos, konsist. rada, r j t j ř wjce řádů.
M ik u l. T om ek, d okt., kanow njk senior, knns. rada, exam. syn.
Jan U enner, kan. knns. rada, děkan 11 sw. A|)ol. exam. syn.
W a c l. P ěšin a, kan. kons. rada, redaktor Časopisu a Dědicíuj S. J.
Jnsef L im laue r, kanow njk, konsistornj rada, A. D. S. J.
M ichael W ilie r , kanow njk, konsistornj rada.
Petr K regčj, kanow njk, konsistornj rada, A. 1). S. J .
Josef líe lf e r t, dokt. prof. cjrkew njho prawa, kons. rada.
Aloys VVydra, dokt. práw , zemský advokat, kons. rada.
K udancr Ja n , tageinnjk arcibiskupské konsistoře.
lire tsch neide ť K a re l, dokt. práw , konsist. kasjr.
Knjxek František, reg istráto r.
Honiger Ja r o ljm , protokollista rádn jho stolu.
K alina Jan z Jéterísteim i, expediter, kasjr Časopisu a Dědiclwj.
Siuid Vincenc, protokolista e x h ib itu .
Z iiuuierm anu Ant., protokol, auc. wcd. DSdiclwj Swalojanskéliu f
lír o n W o g tšuh , arcibiskupský tag ein n jk, A. I). S. J .
) A. l i .
S. J.
znam ená:
Aud Dčiliclwj Suato-Jnnskélio.
Arcibiskupský scminú ř.
P . T . P. ¡i p.
Jan R iittn e r, inf. yrolmSt u W . S w a t. kan. w St. R o l. rekt. sem,
Jcrnác, M ráz,dek. u W . S. lían. w S t . K ol. spir. w sen>. adm .uW orS.
A ntonjn R o š t, doktor filosofie, preses.
W á c la w H rdin a, ad ju n kt při fakultě theologické,
Anton Ris|>lcr, provisor.
S em inářská knihow na.
Abso/wowaný buhos/owce w Praze.
S c h ille r Jan.
Posluchač!, bohoslowj w IV. roce.
Slawjěek Antonjn, prefekt knihow ny ,
Snelian M atég.
Š tu lc W á c la w , A . 1). S. J .
Sušický Antonjn
W e w e rk a E m ilia n .
W I I I . roce.
S tanzel Arnošt,
AVI i't k Františe k ,
F ra u lia František,
S c h ille r Ja n ,
Z w ik
Ja n .
W I I . roce.
A ltm a n n Antonjn,
P ro c h ázk a Josef,
R ie n Ja k u b ,
F a w la Jan,
Schak Josef,
Schim an Josef,
Z lo n ie ky Josef,
H a w e le c Josef,
K o h a u t Josef,
K r a to c h v il W á c la w
Zucker Antonjn.
If
I. roce.
Čjška W á c la w ,
R a g sk y Jan ,
H a n y k y ř Matěp
S c h a rn a g l W jt ,
V o llb rc c h t F ra i tišek.
K ra in c r Josef,
W šech 27.
(Jeho Excellencj,
wysoce urozený
K arel
I i r a li è
O lio íe k
Pán ,
pan
v. C h o t k o i v a
a
U o ^ n j n í i , Rytjf* c. k. rakauského zlatého rauna, W clko kfjžnjk c. k„ rakauského Lcopoldowa
řád«, e. ruského řádu S. Alexandra, a rytjř král.
sardinského řádu sw. Maurice ; Neywyššj Purklirabj
králowstwj Ceskélio, a Président c. k. zemského
řjzonj, cjs. král. tagná rada, a t. d.
Po místech Pražských.
P . T . P. a p.
JI«». K o h le r, dkt. g en e rál a w e lm istr řádu KHZ. ry t. řád u Leop.
llie r . Z eidlcr, dkt. opal S tr a h ., p r e lá t, c.k. alm užnjk, a censor_
Antonjn T.agler, fa rá ř u sw. Š těpána, wedaucj ta g c m n jk g e ­
n e ráln ího v ik a riátu fa r P ražských, A. D . S. J .
lícm la Josef, k aplan u sw. D ucha.
D ergner Karel , psalista n sw. W jta .
Bohm W á c la w , katecheta p ř i M alostranském G ym n asiu m .
Censura, cjs. k r á l., 4 wýtisky.
C h la d E m anuel, řehole Kapiicjnfi, kazatel u sw. Josefa.
C ik a rt W á c l., arciliisk. zpowédnjk u sw. W jta. A. 1). S.
J.
Čclakowský F r a n tiš e k , korcklor Časopisu.
Čjžek D a n ie l, fa rá ř ii sw. W ác la w a .
Daubek F ra nt. représent. měSian na N ow ém M ěstě, cjs. 247.
Duchownj u sw. G iřj.
F a n ta A ntonjn, kaplan n sw. M ikuláše .
F ranta Josef, korrektor w arcibiskupské k n ih tis k á r n ě .
Frane W á c la w , fa r á ř u sw. W jta .
Friěek N epi 'i. P ro v in c ial ře ho le w . p. F ra n tišk a m i.
(Jedlička E m ilia n , k a p itu la r a kaplan na Strahow é.
Hanka W á c l. r y tjř W la d im . řád u , hihliot. národ. M useum .
Ilaw rán e k F r a n t., kněz rytjřs. řá d u křižow . k a pl. n sw. P etra.
H errschm ann F r ., kand. bohosl., siást. vik. far. u sw. Ducha.
Ilo le c Josef , pndpřewor r y tjřs k . řád u křižow njkíi.
H o lu b á ř G o tth a rd , k a p it.n a S tra li. a duch. spr. w N ebiižicjcli.
H o ra A ntonjn, k aplan w T eyně.
H orák A ntonjn, fa rá ř u sw. A po lin áře.
H ů rk a Vincenc, .kaplan u sw. H astala.
Jánský W áclaw , m istr bednárský w čjsle 560 na Mow. Měst.
Jun g m a nn Josef, dokt. filo s. prefekt na akad. Gyinn, A .D .S .J
Kaňka Jan N ep ., dolít, prííw, cmer. rektor Univers. A .D .S .J.
K le n b a Ja n , kaplan u sw. W ogtěcha.
K olenatý Jos. ry tjřs. Majlheí*. řád u, far. 11 M arie de Victoria*
Ko.ifalowský Ja n , kapitular a k azate l na Strahow ě.
K raus E d u a rd , kaplan u sw. M ikuláše.
Krbec Ja n , rektor u sw. G iřj, A. 1). S. J.
K re ilh u c h e r Josef, kaplan u sw. W o g tě c ha.
K řizown i c. k á k t: i li own a.
L a n d a Josef, kaplan u sw. D ucha.
L íiťtne r Františe k, kaplan na Sm ichow ě.
Maxa Ja n , ry tjřs. řádu kii/'ow., kaplan 11 sw. Petra,
M erhaut P etr, farnj
M useum náro dnj.
ad m in istrátor u sw. Iía w la .
N á d h e rn ý K aje tan , direktor lisfow ny o. k. gubernium .
TSowotný Jan, fa r á ř u N ey sw ětégíj Trogice.
O liw a A ntonjn, fa rá ř u sw. iía š ta la .
Po.Uau e. k., geden wytisk pro negm enowaného.
P rocházka W ogtěch, čest. kan. na W y še h . far. u sw. W ogtěclia.
P řjhonský F rant. dkt. fi los. cest. kan. preses W end. sem ináře.
K is in g e r Adolf, kaplan u svy. M ikoláše.
K e h o ř F r a n t., kaplan u sw. W jta .
K iw n á c Ign ác, kaplan u sw. Štěpána.
S eidl W á c l., nákladnjk, dom ácj pán . M a l.Stran.cjs. 36.A .D .S .J.
Sowa R u d o lf, posluchač práw .
S ehreiner K a re l, fa rář u sw. M ikuláše.
S tieber D a n ie l, k a p itu iá r a fa rá ř na Straliowj* A. D . S . J.
S trohhach P aw el, c.k. gul), rada, ř(idit. ze m . S t a A v i t e l. A .D .S .J.
Swoboda A nt. kane. w g ub . rod, aerar. L itlio g r. A. D . S. J.
Swoboda M a rtin , m a g is tra tu áln j reg istran t.
Sediwý Sebastian, k aplan u sw. A polináře.
S y lva T arouca IJedřich, Jirabě, bohosl. pro d iéc. Olom iickau.
T e yrích M ax im ilian , k a p itu la r, kaplan a katech, na Strahowě.
T hom as Josef, k aplan u sw. (Jin dřicha,
T h u n , hrabě z ííolien S te in n , Leopold.
T ip pm ann A nto njn, koop. u M atky 15ozj Sne/né.
T ischer B edřich, ad m in istr. 11 sw. Ignáce.
Tomsa F r ., ingrossista u c.k. A ucetnictw j, pro z.g nb. tranjplator.
T šarv A ntonjn, ry tjřs . řádu k řiž. fa rá ř a tagem njk.
W a g e nk n e c h t Josef, k apl. 11 sw. G in d řich a. A. D . S. J . ‘I*
W á w ra .Jan, řngroK. aučtú c.k. zem. A učet. proz. p. ěes. reci.
W a w řjk Jan, kaplan u Neyswětěgsj T ro g ic e .
W e y ra u c h E r w in , k a pitula r na Strahow r, tág e m , opatský.
W eyw oda FrantiSe/í, fa rář we W olAanech.
W o ho rnjk S tanislaw , podpřewor řád u kazatelského.
W ogtěehow sky Josef, duch. ře d ite l u dorostlých slepých.
W orSilinský k lá íř., w el. M a lb a , M arie Vine. M nyerow á A .D .S .J .
'Saniliíž
M a te r A n g elina , tagem nice a jiroknrátorka A .D .S .J .
W ořjšek F la v ia n , řehole m ilo srdn ý c h b r a t ř j, A. D . S. J .
Z laliijk F ilip , a d m in istrá to r u K arm e litáne k, A. D . S. J . 1‘
Zumpe W o g té c h , fa r á ř xi sw. Ila w la . t
W s c ch 140.
W A rcidiécesj.
*)
F . T . F. a p.
W Berounském Vikoriátn.
Wiír. jVToiz, vikář, kons. rada, are. n o tář, děkan w Bezdedicjcli.
H oloíka W ác la w , dnrliow nj zpráw ce w Stra.šicjch,
líě lcc k ý K o rné !, předst. I*iar. res. dir. !i. Sk. w Berauno A .D .S .J.
ISnrka A ntonjn, exposita w T etjně,
( . i Jřa 1111 Antonjn, kaplan w N e u m ě tc li.
Djk Josef, kaplan w Z dicjcli.
D m yeh Josef, fa rář we W e lis i,
llxner Franti.Šek, kaplan \
v Cerhow icjcli.
(írub e r Ja n , v ikárn j tageinnjk, děkan w M eytě.
Jíanan.šek W áclaw , lokalista w Ilu d lie jc li.
Jodl E rasm , k aplan w Žebráku.
K odim Josef, knplaii \
v 'žebráku.
Kaubek W á c la w , kaplan w ISerauně, A. D. S. J .
Kopal Josef, fa r á ř w T ín á n i.
Kubista O n d ře g, n otář, děkan w L o cho w icjch .
Labler V incenc, děkan w Bcrauné.
N e je d lý W o g tě c b , děkan w Ž eb ráku .
Obraz Kašpar, děkan w lío řo w ic jc li.
Kib Josef, děkan u swalébo Ja n a pod skalau.
íiy saw y W á c la w , podpřewor F ra n tišk án u w Ilo řo w ic jcli.
Sebiinandl Josef, exposita w Zbirowě*
Sydek T om áš, exposita w línešicjch.
Turecek Ja n , fa rá ř w Praskolesjclj.
W a n ia P rokop, exposita w Loděnicjcb.
W itt lí>nác, abso lvo w anv" bohoslowee na Zbjrow ě.J
*'*") Redakcí pány odběratele slušně žádá ,
by Inehhincum, skrz
které (Jasopis dostáwayj, u lo ž ili , by ¡jich zde k zapsánj
ze gména udali. — Též spolu žádáme, kdyžby spoluaudslwj
Su atojanské komu přisadili se bylo zapomnělo, Uedakc.j o tom
•.i ivědomj nwesti.
W ondřieli Františe k, nclmlnistr. záiii. k pian na Zblrow ě.
W orel Jose f, exposita w Zdiejcli.
W Brandegském Vikartátu. A. I). S. ,/.
Jo s e f H o řčic e , kand. theolog, kan. w S taré B o leslaw y.A .D .S .J.
B e n in lh W áclaw , kaplan w S taré B o leslaw i.
Č erm ák F ra ntiše k , farář w K lnm jně.
H law áček Josef, vik árn j tn g e in n jk , farář we W in o ři. A .D .S .J,
H o ra Františe k, fa rá ř w H law no kostclnjni. A. D . S. J.
¡Vlelchcr F ra n tiše k , kaplan w Brandegsc. A. !). S. J .
P ipo ta A ntonjn, kaplan we W in oři.
Sehm id M ik u lá š , A d m inistráto r w Staré B o le s la v i.
Steiffcr Josef, děkan w B enátkách.
V ik ariátn j knihow na.
W Budinskcm Vikariátu. A. T). S. J.
P etr G cřáliek, v ikář, konsist. rada, děkan w eW epřku.
Brožowský P etr, fa r á ř w C liřjne.
O - agl A ntonjn, fa r á ř w L n ic i.
D ružecky M a rtin , vík. tág. děkan w Z lonicjch. A. D . S. J ,
F alin ric li T ad iáš, fa rá ř we W lnow si.
F isch er M ik u lá š , duchownj sípráwce w K lohnkácli.
lla u s e r Josef, dolit, w libom ndretw j, fa rář w P eruci.
llo e h m a n ii Josef, kaplan w lia u d n ici.
K rál Josef, kaplan we W lnow si.
M e rk la s Josef, arcibiskupský n o tá ř, fa rá ř w H o řin ě.
M ls Ja n , kaplan w B u d in i.
M iille r František, fa rnj ad niin ist. w L ib ote y n ici.
Peer Josef, fa rá ř we W rané.
Peer M answest, fa r á ř w Z lo n ic i.
P e třjk E m e rich, k a p itu lá r S trahow ský, inspektor na P átku.
R e n n e rt W áclaw , kaplan w B n d in i. Á. D. S. J .
S la n in a F rantišek, fa r á ř Citow č.
Srli M atěg, kaplan 11a W raném . A. 1). S. J .
Štěp ni řka A ntonjn, kaplan we W epřku,
S tra k a W ác la w , farář w C h arw atci.
Wralsa W áclaw , fa rá ř w Cernauškn.
W aněk W áclaw , děkan we W e lw ařjch.
Záweskv J a n , k a p la n w C harw atci. A. 1). S. .1.
Zuelier Jos. z lN ordhcim u, řád. k řiž. are. not. dék. we Wrbně.
Zvkl Jan , exposita w B e chljn ě.
V ik a riá tn j knihow na.
W Bystřičkám Vikariátu.
WawMnec S ch anf, v ik á ř, konsistornj rad a, arcib. notář, fará
wc W rclioltow icjch. A. D . S. J .
H asli M a tě g , duchow nj zpráw ce wc Radošow icjcli.
Belier M a rtin , k aplan we W rc h o lto w ic jc li.
Hrádek F ra ntiše k , dtichow nj zpráwce we S těbiizow si.
C ibulk a Josef, děkan w D iw išow ě.
Cjsař Josef, farář w B ystřici.
Kdelmann F rantiše k, duchnw nj zpráw ce w G em n išlí.
lihrenberger František, kooperator w P o řió i.
F iirst W ác la w , dtichow nj spráw ce w A uběnicjch.
G ičjnsky W áclaw , duchow nj spráwce na H rádku.
Ila n ik ý ř Jose f, fa rá ř w K o m lrntici, A . I). S. J .
H la w á ě Ja n , v ik árn j tageinnjk a fa r á ř w Postupicjch.
K laber W aw řincc, fa rá ř w K osm ici.
K o lár Jak u b , exposita loretský, kaplan na W la šjm é .
Konečný Josef, farář w Chotěšanech.
M a lý W áclaw , k aplan w Benesowě.
M ate rna Ja n , kooperator w Štěpánow ě, A. D . S. J .
M eder A u g u s tin , fa rá ř we W o k rau lilic jc h , A. 1). S. J.
P ohan W áclaw , toudeg. biskupský notář, fa rář w P ořiěj.
R a d lo F rantiše k , kaplan w P ostupicjch.
S kle n ář A nto njn, k a p la n w Lnunow icjch,
Strnad Josef, zám ecký kaplan w G em n išti.
S ty b ic Josef, fa r á ř w Slapanow ě.
T ich ý Josef, kooperator w Benešowé.
W áfia F rantišek, kooperator w B ystřici.
W eselý F rantiše k, děkan w N ačeradci.
W iljin e k J a n , fa r á ř w Š tě p án o v é .
W lasák A nto njn, kaplan we Wlašjme.
W o lf František, fa rář w Jankowě.
W otýpka Josef, duchownj spráwce w Popow icjch.
W Chebském Vikariátu.
H o fm an u Jos., ry t. řád. křiž. k azate l we F ra ntišk . lázn je h .
Jf Českobrodském Vikariátu.
B la že k Josef, kaplan w B řis tw j.
M azánek Josef, fa rá ř we W iticjc h .
M oraw ec Ja n , \ik. ta g ein n jk, děkan w Černém Kostelci.
Šederle J a n , a d m in istráto r w P ořiča n e c h .
W cnz M a tě g , farnj ad m in ist. w S to lm jři.
W u n d e rlin g Jan , děkan w K a u řjm é .
W iirfl K arel, kaplan w Hratlešiné.
Yikariátnj kniliowna,
We Falkeriawském Vikariátu.
A uer Jo a c h im , zám ecký kaplím w K u n žw a rtu .
W Heydském Vikariátu.
F re y P a w e l, kapit. Te pisk v, insp. w M arianských lázn jch ,
O rtm a n n A ntonjn, ře d ite l h la w n j âkoïy w P lá n u .
W Kol'piskem Vikariátu. A. i). S. J.
Jos. B a lla ty , čest. kan. w St. B o l., v ik ář, a d ě k .w e Sw ogšicjch.
B řezina Josef, ducliownj správce w Sánech.
GwrčcJc Josef, duchow nj spráwce wc W c ltrulie c li.
Ilu le k K arel, fa r á ř w D obřicliow ě.
llu š e k K a re l, fa rá ř w N ow é W si.
K afk a J a n , kaplan w Z ásm ukácli,
K iu z l Josef, kaplan w P la ú a n e c h . A. D. S. J.
L in dn e r J a n , kaplan w N ow ém K o ljn ě .
P e rn ik l Josef, kaplan w N ow ém Koljni?.
Prokeš A ntonjn, duchownj zpráwce we W o h a ři.
S trnad Petr, fa rář w S tarém K o ljně.
Š tik a A nto njn, kaplan w D obřichow ě.
"V ikariátnj knihow na.
W Mnichovrickém Vikariátu.
W áclaw S tarka, vikář, konsist. rada, děkan w A u řin o w s i. i'
B a s tl K ašpar, farnj ad m in istrátor w P iše lj. A. D . S. J .
B itc a n M a r tin , fa rář w S ázaw é.
BoduSanský Josef, fa r á ř w Janow icjch.
G irkow sky J a n , duchownj spráwce w J a ž lo w ic jc h .
H oráček W áclaw , arcih. notář,, fa r á ř w Ondřegow íí. A .D .S.J.
Ilý h e S T obiáš, fa r á ř w S kalici.
K ra in e rius W ogtěch, děkan w M nich ow ičjcli.
Ludw jk Ja n , duchow nj spráwce we M ranowě.
P ro c házka Ja n , a d m in istráto r w Koceradech.
W ew erka W áclaw , kaplan w A uřin íiw si.
W o lf W ogtěch, fa rář w íta ta g i, A. D. S. J .
W Ostrowském Vikariátu.
Š ipaunský A n to n jn, fa r á ř w Ž id lic jc h , A . D . S. J.
íí
Plzeňském Vikariátu.
A ntonjn P opp, v ik á ř, konsist. rada, děkan we W eyprnidjch.
Dieasl J a iij kaplan w D cyšjně.
Dostal F ilip , arcibiskupský notííF, fa rář w Degšjně,
Fise n hu t Jíin, kaplan w P lzn i.
Girsa Bonifác, fa rá ř w Tuškowé.
Illa w a n A ntonjn, in fu l. arciilěkan w P lz n i, A. D . S . J .
Knbišta P etr, k ip la n w P lz n i.
Lang Jak ub , fa rá ř w K ralow icjch.
Nekula K arel, fa rář we W obořc.
P iller F rantiše k, kaplan w Pian«5.
I!ňžička Karel, direkt, lila w n j školy w P lzn í.
Sm etana Josef, dokt. lib o m .k a p it. Teplský, prof. fil. w P lzn i.
S ch ellin ge r Jan, k aplan w P lz n i. A. D. S. J .
Wiesner A ntonjn, kaplan w P lz n i.
N cginenow aný w P lz n i.
W Pražském Viltariáiu.
P lacid Beneš, dokt. bohoslowj, opat a p re lát u sw. M arkéty.
1'rant. Lam pa, v ikář, kons. rada, fa r á ř w L ib o c i, A .D .S .J.
G iibic Josef, v ikárn j tageinnjk, fa rá ř w W o řcie.
H aas P aw el, fa rář w Iíostiw icjch.
H o ra Antonjn, k a p la n w Liboci.
G underm ann František, fa rář w Šárce.
Iírc li A ntonjn, kooperátor w Z braslaw i.
M edlin František, kaplan w M ic h li.
Modroch Jan, fa r á ř w Aunéticjch.
Jtichter O iulřeg, ryt. řád u k řižo w n jků, fa rář w Illa u p ě tjn ě .
Simenec František, kaplan w A uřeiiow si.
Z im iiiennann Josef, duchownj spráwce w S tod ůlkách.A . D .S J
W Příbramském Vikariátu.
František Jed in á, čest. kanownjk w S taré B o le s la v i, em erit.
v ik á ř, konst. rada, a rc ib. not., in fu l. probošt n a S w . H o ře .
František Kostka, dokt. bohoslow j, v ik á ř a konsist. rada, dě­
kan w P řjb ra m i. A. 1). S. J.
B artunék František, kaplan na Sw. P o li.
Cjsař K arel, fa rá ř we W osowé.
Cjžek W ogtěch, duchow nj zpráwce we Wišnowě.
Draský Tom áš, arcib. notář, duchow. spráwce w H luboší.
D wořák Josef, ryt. řád u k řiž. kaplan w S tarém Knjné.
Exner F ilip , fa rá ř w sw. K iliá n u .
Frank František, zám ecký kaplan w Makowě.
Jíraušek František, kaplan w M nišku.
líončicky Jos., ry t. řád u k řiž. fa rá ř w S tarém Kujně, A .D .S.J.
Krch Jan , fa rá ř na sw. P o li.
í.a g le r Josef, fa rá ř w M niška, kandidát bohoslnwj. A. 1>. S. J.
Leubiter Josef, fa rář we W šeradicjch.
Ondrák Prokop, katecheta h la w n j školy w P řjb ram t.
P achm ana P etr, farář w S liw ici.
R in g le r W á c la w , kaplan n sw. K ilián a .
Rotťberger Jan , kaplan w P řjb ra m i.
R o y t František, fa r á ř w Dolnohbitech.
Š in d e lář František, kaplan w Slapech.
Suk Josef, kaplan na Swató Hoře.
S íach Antonjn, fa r á ř w Slapech.
Šomek lim a u u e l, farnj adm inistrátor w P ičjně.
W Rakownickóm Vikariátu.
Jan Swoboda, arcib. v ikář, konsist. rada, fa rář w Kozlanech,
Aksamit K are l, zámecký kaplan w K řiw oklatech,
Čechura K arel, kaplan w N ow ých S trašicjch.
Hněwkowský W ogtécli, kaplan w Cistě,
H o rn o í W ogtěch, fa rnj adm inistrátor we W olesne.
J a h n l Josef, kaplan w Strašecjm . A. I>. S. J ,
Iíanský W áclaw , fa r á ř we Welkěrn Augezdě.
Kcpler F rantiše k, farnj adm inistrátor w Kaunowé.
Kosler Tom áš, fa r á ř we Zběěne.
M acan Jakub, fa rář w S labcjch.
_
M ic h ále k A ntonjn, vikárnj tag em njk, fa r á ř w M utegow icjch.
Nedwěd W áclaw , duchownj zpráwce w K ezabudicjcli,
N ište ra F rantiše k , kaplan w K ozlanecli.
N ow otný W á c la w , duchownj zpráwce w Rencowe,
Špalek W á c la w , duchownj zpráwce w Mesteeku,
W otěr a Josef, fa rář w Petrow icjch.
Z árub a W á c la w , kaplan w Rakow njku.
"Vi ltíir i á t nj kniho \vna.
II’
Hokicunském Vikariátu.
Ja n Jaeger, arcib. v ikář, konsist. rada a děkan w Radnicjch.
A liz a r František, kaplan w R adnicjch.
Augustin, kaplan w R adnicjch.
H ubený Jan, zám ecky kaplan w L ib ljn ě .
Jezbera Josef, farář w S tablaw ě.
Lcniocli Josef, fa rář w Mešně.
L iška Tom áš, fa r á ř w P ru sjn ě .
M ataušek František, fttmlaěnj kaplan w Spáleném P ořjěj.
M ikSowskj František, farář w L ib ljn ě .
M išku W ogtěch, zámecký kaplan w Lib ljně,
PišlěU František, děkan w Plzenci.
1’oliiJck Sebastian, fa rář w Oi5kowe.
Sedlák M artin, duchownj správc ů w S k<»i*i« i.
Suchý František, vikář, tageinnjk a děkan w ilokycanetli.
W Slánském Vikariátu. A. t). S. J.
Jan Bezděka, čest. kan., -vikář, kons. rada, děkan vv LuUcjch.
Březina Josef, fa rář \v H o ře lic i.
D w ořák Josef, kaplan vr N autiinjcjcli. A. D .
F n g e lth a le r K are l, fa r á ř w Hostauni. A. D.
V o j ta Jos., kan. u Wšech Sw. vik. tag-. děkan
Ganbe Bcnno, tageinnjk v ik ariátu, farář we
S. J .
S. J.
w Tachlow icjch.
Swárowě.
líarapeys František, kaplan w K šeci. A. D. S. J.
Haasm ann K arel, kaplan w K w ilicjch. A. D. S. J.
Jirsjk Jan , kand. tlieol. Siiolnzttklatlnlcl D .S .J.lfa rá ř w M inicjch.
Jun g m a nn .1a h , ryt. řád u k ři/. farnj ak in iiiis tiáto r w Tursku
Kodidek A u g u s tin , kaplan w Železné.
K rcjk Josef, kaplan ¡VHmcjch.
K nbišta Josef, farář w D ru/ci.
Lička Kašpar, fa rá ř w Kladně.
Lička W ogtěch, fa rá ř w Peheráeh.
M lčan F ilip , duchownj spráwce w L ib š iijc h .
ť ř i l i j k Vincenc, děkan na Smečně.
Rokos František, kaplan w T achlow icjch.
S igm und Benedikt, kandidát theologie, děkan w S laném .
S itte W ogtěcli, duchownj spráwce w T uchom ěřicjch.
Slunečko W á c l., ryt. řá d u křiž. arcib. notář, farář w A unošíL
Srb N orbert, arcib. notář, farář vv N auto niejch.
Šwestka František, fa rá ř we MSeci. A. D . S, J.
.Štětka B e dřich , fa r á ř w Auhonicjch.
Žitek W áelaw , duchownj zpráwce w S rbci. A. i). S. }.
W Tau&etptskcm Vikuriátn.
K arljk H u g o , prof. cjrk. hist. a cjrk. práw a w kanonii T epí'
R e il A lbert, provisor u kantor w kanonii Teplské.
S tu rm Josef, adm inistrátor děkanstwj M anetinského.
i Ve
Wotickém Vikariádu. A-D.S-J.
K ristián Friček, arciíi. vikář, kons. rada a fa rá ř w Dnblowicjcii,
B urián Antonjn; kaplan w Fréicjcli.
Chwosta Jan , arcib. notář, fa rá ř w Krásné Hoře.
Č trnáctý Jan, děkan w Neweklowě.
F ranz Prokop, pater Q u a rd ia n Františkánů we Woticjch.
tícrson Jo s .,ry (. zR ag crs(lo rfu,vi!í.tag ., are.notář děk, w S cdlcL
H errm ann A c h o ř, fa rář w B í l i d .
K u lič k a W o g tě c h , farář w N echw alicjch.
Kačerowský Antonjn, farář w Podčepicjch.
KareS W áclaw , farář w Arnoštowicjch.
K e il A ntonjn, adm inistrátor w Kosowé H oře.
Kratochwjlc. Karel, duchownj spráwce w K a m e j lm .
Lenk František, arcibiskupský notář, fa rář w Marsowicjch.
P rocházka D esiderius, osobuj děkan w P rčicjcli,
P tá k Josef, kaplan w Neweklowě.
R ich te r Josef, děkan w Sedlčanech.
R oStlapil Josef, fa rá ř we W oticjcli.
S tu lfa Antonjn, fa rář w Janowicjch.
U rban E m a n ue l, exposita w Jeseniejch.
U rban M a tčg , kaplan w Maršowicjch.
W iljm e k František, w Nctwořicjch,
W iták Tom áš, fa rá ř na C h lu m e .
W obornjk Scw erin, duchownj spráwce w K ječow iejch. ( * )
W Praze 146.
We V ik ariátcch 266.
Wesiuěs 412.
(*') Kde by yaké pochyben] se nalezlo, žádá rednkej o yeho oznámenj, by w ptjsljm poznamenán] tomu se wyhowělo.
OblibiZ také sole každý nowý pan odběratel spolu i swwy
vikariát oznámili , a stacj , yak se w ceštiiie p jie , uwesti.
I I . Litoměřické biskupstwj.
Neydůstognčgšj Pán, pan Augustin Bartol. Hillc,
Biskup, člen mnoha
učených
a dobročinných
ústawů. A. D. S. J. atd.
P. T. P. a p.
W áclaw K ára, kapit. děkan, kons. próses, stud. d irekt.A .D .S .J.
Ig n ác Jaks, kanownjk, kons. r a d a , red. spisu pedagogického*
Josef PfeiíFcr, ^icerektor sem. censor českých kneh.
H a j man n Jan , biskupsky tageinnjk a cercmonář.
Iíonsistornj knihow na.
A .D .S .J.
Biskupský sem inář.
Posluchači bohoslowj w IV. roce.
Dobicer Josef,
Tíg(.rt František,
Schowánek Josef.
W III . roce.
Oernohauz Antonjn,
GeSina Jan ,
Č e rvin k a Vincenc,
Swatoš A ntonjn.
Nečásek František.
II I. roce.
Dlaske Antonjn,
Kendjk Josef,
T icliánek Josef.
Na
wenku
w D i e c e s j.
P . T . P . a p.
W Aušisliém Vikariátu.
Čermák F ilip , fa rář w Libochowě.
llannusck Jan , fa rá ř w P ra d io w ě .
Růžička Josef, kaplan we W ěteli. A. D. S. J .
W Boleslawslíém Vikariátu.
Cebuský F ilip , fa rá ř w Lušténicjch. A. D . S. J.
Frcncl Josef, expósita we W seborsku. A. D. S. J.
tauterbach Jan, kupec w M ladé B o leslaw i. A. D . S. J.
Linka Ja n , děkan w Čcrwené D aubraw ici.
1'rocliázka J a n , expósita w Jiukowé.
Rohlík A utonjii, kaplan w Óerwené D aubraw ici.
W inařický K arel, farář w Kow ani. A. 1). S. .i.
W Gablouském Vikariátu.
E isert KriStof, kaplan w Reichsstadtu.
W Doxském
Vikariátu
(H irs u lib e rg )
Josef T c y n il, -vikář, kons. rada, farář
řiebuželjch.
w
Oerwinka Josef, fa rá ř íve Mseně.
K o iátk o W áclaw , kooperátor we Mšeně.
W Launském Vikariádu.
W ik n e r Jan , exposita w Ranné.
W o liáúka František, kaplan w Latinech.
W Libereckém Vikariádu.
Iliiy c r Ig n ác , fa rá ř w Lnukowci.
WáhloWsfcý František, kaplan \v Českém D . iík . A
1)
s
J.
W Mělnickém Vikariádu.
llu o g o k A ntonjn, děkan na M ělníce.
í f JSimburském Vikariátu.
Ř e h o ř Horečky-, vik. cmer. a děkan w R o iď a lo w ic jc h . A.D.S.J.
Beránek W áclaw , fa rář we W osenicjch . . . A. í\ S.
. A. í ) . S. J.
Kopecký Antonjn, fa rář w K ostum latech
.
.
.
K učera Josef, kaplan w K ř in č i
. . . .
M atauš Josef, duchowaj spráwce w M ladé
N eum anu Josef, fa rář av K řin č i .
N ow ák A nto njn, kaplan w L íb á n i
,
Pacowský Antonjn, farář w L íb á n i
.
.
.
.
.
A. 1) S.
A. 1) S.
A. i). S.
A. D. S.
S
A. D. S.
S
Stěhule Joseph, duchow nj spráwce w Laucenj . A, 1)
Šoregs F ra n t. kap. w R o žď a lo w ic jc h . Spoluzakladatel D
J.
J.
J.
.1.
.1
í
S. J.
S.
j.
W Semilském Vikariádu.
Josef K ram ář, -vikář, konsist. rada, farář we Wysokém.
D amašek Josef, kaplan w Seinilech. A. D . S J.
Kaublc Josef, residenčnj kaplan w Laukow ě. A. D. S. J.
K a w aljr W áclaw , kaplan we Wysokém.
S a m e k Joachiin, farář w Držkowé.
Strnad Josef, farář w Boskowě.
W rána K a re l, biskupský notář, i i ' . tagom . farář w Jabloni.
W Ttmtow&kém Vihariálu.
Č erm ák Ja n , kaplan w Tnrnowě,
Č e rv in k a Josef, kaplan v H ra d išti.
H o rák W ác la w , kaplan w T u rn o v ě .
.lindrn Jo a c h im , kooperátor w H ra d išti.
Kofjnek Ja n , kaplan we WSeně. A. D . S. J .
M arek Antonjn, kandidát bohoslow j, děkan w L ib n n i.A .O .S . .1.
Ňauřek Josef, děkan w T urnow ě.
Šimnnek D a m ian , kaplan w Sobotce. A. D . S. J .
Šolc Ja n , kaplan we W izkP i.
WeteSojk František, děkan w Sobotce. A. D . S. J.
WesmSs 65.
III.
Králo-Hradeclté biskupstwj.
Gclto Exccllcncj Ncydustognögsj Pán, pan Karel
Haní, Biskup, Gclio c. k. Magestátnosti skutcčnj
tagná rada, emcrit. o. k. gnberniálnj rada w Praze,
A . D . S. J.
a t. d.
P . T. P. a p.
Josef M ü lle r, k a p ito ln j děkan, konn. prěseš. stn d ij direktor.
František P e lik á n , kanow njk, konsistornj rada. A. D . S. J.
Stárek J a n , doktor, professor m orálky. A, D. S . J.
P elikán Ig n á c , kněz cjrkewnj.
K n ih o v n a ústaw u theologického..
Biskupský
sem inář .
K iik a w a Ja n , doktor bohoslowj a lib o m ud rctw j, S p ir itu á l.
Absolwowanj bohosloivci.
Černohorský František,
A .D .S .J .
T o b o lář W áclaw .
Posluchači bohoslowj w IV. roce.
Bysttický Josef,
Podstranský Josef,
W I I I , roce.
Tupec Josef,
W acek Leoilegard.
Ivrček Jan,
N ow ák Karel,
W II. rocc.
K am bansek Josef.
B rychta Aloys,
W
Bicccsj.
P. T . P . a p.
IV Bydžowském Vikariátu.
1'nmnrn František, k aplan w LuZci.
Tiíiiis Josef, kaj)lun w Zehuni.
V ccíiíI Josef, kaplan w N ow ém Bydžowe.
W Chrasteckém Vikariátu.
Jos. M unzar, čest. kan. vikář,ko ns. rada, adui děkan. w Chrasti.
K rá l František, einerit. kons. rada, děkan we W cyw anow ě.
L ebeda Josef, kaplan w C hrasti.
L ic h tc n b e rg Josef, kaplan w Chrasti.
S lan ina Josef, kaplan we W cyw anow ě.
IV Chrudimském Vikariátu.
D ew oty Jos. cest. kan. notář, dek. w M ikulow icjc.il. A .D .S .J.
H rd lič k a W ác la w , duchownj spráwce w Prncowě.
Kapucjnský klášter w C h rud im i.
Kroinbhol/. Vincenc, vikář, tagem njk, fa r á ř w P ře la u ů i.
K oželuh W áclaw, du hownj spráwce w Lánech.
Patočka K arel, kaplan w P řc la u č i.
IV Gičjnském Vikariátu.
A uer F ilip , dnchownj spráwce w U bislaw icjcli,
H rd in a Ja n , biskupský notář, fa rá ř w R ad iin i.
K azda Jan, katecheta h la w n j školy w G ičjně.
K u bu Jan, direktor hlaw nj školy w Gičjně.
M a ry šk a Josef, kaplan w G ičjně. A. í) . S. J .
N ow otný Jan, kaplan w Pecce.
P etera F rantišek, fa r á ř w Bělohrade.
S n a l Josef, kněz cjrkewnj w B ělo hrad e .
S uchý F ra ntiše k , kaplan w G ičjně. A. 1). S. J.
Sydon Josef, kand. th eo l. katecheta na G vnin. V Gičjně.
W
Jaroměřském Vikariátu .
K rulich W ácJ. řed. a kat. h l. škole v Králow e D v o re . A .D .S .J.
Peer František, kaplan v c. k. nemocnici v Josefově,
¡íahradnjk W á c la w , kaplan w Králowé D v o ře . A. D . S. J.
W Králo-IIradecJiém Vikariátu.
H a v e l Josef, fa rá ř v P lotištjeh.
Pospjšil Jan, kn ě h tla ě ite l v H radci a
v P raze. A. D , S. J .
Trnka F rantišek, kněz cjrkewnj v Práskačce.
W Kopidltienském Vikariátu.
František W acek, cjsařský dvorský kaplan, v ikář,
konsistornj
rada, děkan v Kopidlně. A . D. S. J.
Bičiště A ntonjn, kaplan v e W e liš i.
Jahoda Jan, fa rá ř v Sám šině.
Jctm ar Josef, kaplan v e W eselj.
K řjž M atěg, duchownj správce v H radisku.
Makeš Jan, farář we W o stru žin ě .
Meergans Josef, kněz cjrkevrij v e W e liš i.
M iille r Ja n , fa rá ř v e Slatinech.
Prokeš M a rtin , duchow nj spráwce we W ohništěch.
íteiss Jan, kandidát theologie, ka])lan w Kopidlně.
Školnjk Františe k, kaplan w Kopidlně.
W aněk František, kooperátor we W rscjch.
w Kosteleckém Vikariátu.
(Jižinský Josef, kaplan w T ý ništi. A. D. S. J.
V ik a riá tn j knihovna.
W Kutnohorském Vikariátu.
B ra n ío v s k ý W á c la w , kaplan we Z b is la v i.
F ia la , w K utné H oře. 2 v y t.
Kaun Josef, biskupský notář, fa rář w Kanku.
Sowák W ác la w , kaplan v Červených Janowicjch.
W Latidskronském Vikariátu.
V ik ariátn j k n ih o v n a .
W Lipnickétn Vikariátu.
Ž ilk o A ntonjn, zámecký kaplan v e W ě třn jm Jeníkově.
V ik ariátn j k n ih o v n a .
W Náchodsk ém Vikariátu.
H rom ádka František, duehownj spráwce w R tjn ě .
3
•Ludwjk Josef, duchownj: spráwoe w Studnici. A. I). S. J.
Žocek W iljm , fa rář w Macliowe.
Vifcariátnj knihow na.
IV Nekořském Vikariátu.
Gežck Josef, neomysta w N ekuří.
1V
Německo-Iirudském Vikariátu.
G jle k Jan, kaplan w K rn zh in k u . A. i). S. J.
Flesel Josef, fa rář we W ognom ěstci. A. 1). S. J.
IV Pardubickem Vikariátu.
Tnn Jiepka, Yikář, konsistornj rada, děkan we W osicjcb.
Beck M ic h a l, kaplan we W osicjch.
M iille r Josef, kaplan we W osicjch.
Y ik a riá tn j knihowna.
W Peirowickvm Vikariátu.
A rnold Jan, fa rá ř w M iletjně.
H a n í Aloys, em erit. v ikář, děkan w Ilo řic jc li
K ašpar M a tě g , kaplan w H o řic jc h . A. B. S. j.
P e lik án W áclaw , duchownj spráwce w Chotěšícjcb.
V ikariátnj knihow na.
W Poděbradském Vikariátu.
M o ric František, fa rá ř w L ib ic jc h. A. I). S. J
W alenta Jan, kaplan w Poděbradech. A . D . S. J.
W Poličském J ihariutu.
H radecký K arel, víkárnj tagem njk, fa rá ř w Sebranicjch.
K js .lk a VVaclaw, fa rn j adm inistrátor w B ystraw i
Lenoch A ntonjn, fa rář w Krásné.
Šarfenberger K arel, duchow nj spráwce w Iíuro w ě.
V>orcl J o s e f , f a r á ř w
íioroAvi.
11 Rychnowském Vikariátu.
Černý František, fa rář w Jaw ornici.
H o lic K a re l, kooperátor we W e lkém A u řim ř.
W otraubek Jan, kněz cjrkewnj w Dobré.
^ ik a riá tn j knihow na.
U Sautickém Vikariátu.
P a n z M a té g , fa rá ř w KoSeticjch.
Sm etana Jan, kooperátor w Čestjně.
IV indis Jan, kooperátor w Zahrádce.
W Skuteckém Vikariátu,
Hájek W á c la w , biskupský n o tář, fa rář w Rané.
»Simek W áclaw , vikárnj tageinnjk, fa rář w Swratce. A .D .S.J.
W iljmek F ra n t., duchownj spráwce w L ic ib o iic jc h .
A .D .S J ,
V ikariátnj knihow na.
JV Trutnowském Vikariátu.
1’ctera FrantiSek, fa r á ř w B ělohrade.
W Třebechowickcrn Vikariátu,
Bachinann A loys, v ik árn j tageinnjk, fa rář w Prepichách,
Itaw elka J a n , kaplan w Dobrušce. A. D . S. J.
Kraus Josef, duchow. spráwce w B ohuslaw icjch. A. D. S. 3.
Kašpar Jan , kněz cjrkewnj w T řebechow icjch. A. D . S. J.
ťecháček František, kaplan w Jesenicjch,
H ogek Ja n , kaplan
w N ow ém M ěstě. Spoluzakladatel D. S. J.
W JVrchlabském í ikariálu.
líiu n Leopold, fa rá ř w G ile m n ici.
Sedláček Josef, kaplan w M řiěn ě.
Traspe Ja n , k aplan w G ablonci.
V y s k o čil Josef, kaplan w G ile m nici.
We Wysoko-Meytshém Vikariátu.
František P a u l, v ikář, konsistornj rada, děkan w L ito m y šli.
Bezdiěek Jan , absolwowaný bohoslowec w L ito m y š li.
H eyny Ja n , k aplan w L ito m y šli.
IV Žlebskťrn Vikariátu.
líre m Ja n , k a p la n w Jenjkowě.
iia w e lk a W á c la w , fa rá ř we W iljm o w ě .
lila w a tý Josef, kněz cjrkewnj
)
Stursa F rantišek, kněz cjrkewnj (
'Žabka Jo s e f, duchow nj spráwce )
N eudalo se, kde.
Wesměs 120.
I F . Buděgowické hiskupstivj.
Gelio Excellent] Neydůstogněgšj Pán, pan Arnošt
Konstantin R ů žičk a , B iskup, Gelio c. k. Magestátnosti skuteěnj tagná rada, a t. d.
!•'. T . P . a p.
G ilg j F ile k , k a p itu lu j děkan ,
G ym nasial nj Viced rek tor,
konsitornj rada,
bisk.
notář,
W ác la w z A ngelis, kanow njk, konsist. rada, biskupský notář.
C h um W ogtěch, V ikarista p ři biskupském kostele.
S e lle r T haddiáš. A .D .S .J. jŠaw el Ja n ,
K regčj Antonjn,
Biskupský
sam iná) .
Ja n K íirner, doktor, professor b ib l. stud. Doktor Sem ináře.
F m a n u e l Daw jdek, doktor, professor dog m atiky.
M ic h a e l Schönbeck, doktor, professor pastorálky.
W o g t. M okrý, doktor, prof. cjrk. práwa a historie. A .D .S .J,
M a tě g L c itl, prefekt sem inářský.
K niliow na sem inářská.
Posluchači bohoslowj iv IV, ruce.
Ellienický Josef,
K h e k M ikuláš,
M arušek František,
P nzaurek F rantišek,
P ra n í! František.
S tarý Tom áš.
W ontlraušek Josef. A. D . S. J.
W I I I . roce.
Cjsař K arel,
D iw il Josef,
G regora H ynek
K ra m i August,
Mazanec Ja n ,
Tonner Alois,
W iturka Josef,
H a n s a M atég,
W lasák Josef.
W I I . roce.
iíe z p a le c H ynek,
Cjžek Jan,
Kronberger Antonjn,
G regora A ntonjn,
Jenne A ntonjn,
FIe w ka Jan ,
W jte k F ra nt. A .D .S.J.
Paustka Jan ,
Wšcch 23.
W
D i c c e s j.
P . T . P. a p.
W BecJnjtishém Vikariátu.
Felix František, kaplan w B echyni. A. 1). S. J.
Fešta A d rian, k a p ítu lár Stráhow**ký, kaplan w čepelínw č.
Sedláček Jakub, kaplan w Bernardicjeh.
Tuniíi Mater»', k aplan w ChráStanech.
TV Blatenském Vikariátu.
Kaňka F rantiše k , kaplan w R o ž m ilá li.
.Oitrích A n t., ry l. řádn M a lt. k apl. w Radom yšlS . A. I). S. J.
Gediička A ugustin, fa rá ř w Z á b o ří........................ A. D. S. .T.
Jana ^Tatěg, řehole sw. A ug ustina, koop.
v e L n ářjch .
Klatičck M a r t i n , k a p la n w K a d o w ě ............................A. P . S. J .
Mareš Jak u b , fa rá ř w C b a n o w ic jc h ......................A. D. S. 3.
Mašek Ondřeg1, kaplan \v Z áb o ří
...................... A. D . S. JK fíw án ek Ja n , kooperátor w R ře zn íc i . . . .
A. 1). S. J.
P rinci W áclaw, duchownj spráwce w B o bu tin ě.
Wacek F ra ntiše k , zám ecky kaplan w B ře zn ici .
A . 15■ S. J
W Cheynowském Vikariátu.
K arel H a ljk , v ikář, kons. rada, fa r á ř \v C husnjkn. A. 5). S. ,T.
F arář František, kaplan w Cheynowě.
Tesař M atěg, kaplan w Cernowícjch.
TV Dešeniclcém Vikariátu.
Form ánek Josef, kaplan w T eynici.
Negraenowauy w K la to v e c h .
W Domažlickém Vikariátu.
Faster Jakub, kooperátor w Klenci.
Kapie Jakub, cjrkewnj kněz w K aulě.
Nchínian M a rtin , em erit. arcib. kons. kasjr w D osiíailicjch.
Schneider G a brie l, kaplan w Klenci.
Síádeěek W ác la w , duchownj spráwce w T arnabergu.
W fíindřicJio-IIradeckém Vikariátu.
V/ogtěeh Ju h n , infulow aaný probošt, a rc ik n ě z.v ik ář, kons. rada,
děkan w G indřichow ě H radci.
Blažek František, kaplan w P ěně.
Janko O ndřeg, duchownj spráwce w Blažegow e.
Mikš Josef, kaplan w B ystřici.
Nowáček Jan, kaplan w K um žaku. Spoluzakladatel D ědictw j S .J.
I ‘ils M a rtin , ducliinviij spráwce
w Č jm eři.
’ Motner W ogtech, fa rá ř w Adam ow ě.
Recicky Aloys, kaplan W G indřichow é H radci.
Ti i litiger (zři iid<*11/ , j»a{. g uard ian F ra nt. w (¿¡miř. Hradci.
Skalandy Anastas, konventual Franli.škánsky \
v G iud . Hradci.
U lric h Vincenc, duchownj zpráwce \v ('’lánku.
Zátkíi Josef, kaplan w G indřichow ě H ra d c i.
Z átka M artin , kooperátor w St řemilowě.
W G i slehni cltém Vikariátu.
K rál Josef, kaplan w M a lé Chýšce.
Kokos Josef, kaplan w M a lsicjch.
Ifr Ilhibocliém Vikariátu. A .D .S.J.
M átě»1 Broxler, vikář, konsistornj rada, farář w Ilosjně.
Fnčjk Vsát-*;;, farář, na H lu b o k é .
L in hart Josef, fa rá ř na Horách Ziudalfowycli.
Pey.ša N orbe rt, kaplan na Ho.Šjně.
iSciion František, kaplan na H.jlé Hůrce.
Schuster Jakui), exposita w JSákrj.
VVoyta František', kaplan na H lub o ké.
Vikariátnj knihow na.
W Ilorazdowském Vikariátu.
Max. G irjěek, vikář, kons. rada, far. w M a lé m Boru.A. D. 8. J.
Ruda, kaplan w M além B o r u ..................................A. 1). S.
D lask W áclaw , M altes, kaplan w Elorazďowicjch A. 1).
D itric h Antonjn, M altes, kaplan w Ilo ra zď o w ic jc h A. I).
Fischer K arel, mest anosia w Strakonicjch . . A. D.
G a lia Jan, Maltes. dir. hl. školy w Strakonicjch A. I).
Iie rite s K are l, fa rář \v N ezam y slicjch f . . . A. 1).
J.
S.
S,
S.
S.
S.
Ladm ann W áclaw , kaplan w N ezainy slicjch . . A. 1).
Lauscha F r ., resid. kapl. u sw. Anny w K rasilow ě A. 1>.
MrkwiOka A n t., M altes. děkan w Ilo razďo w icjch A. 1).
P ic h a W áclaw , M altes. kooper. w Ilo razďo w ic jch A. i).
Fusch F rantiše k, fa rář w N ezainyslicjch . . . A . 1).
R athauský Ja n , farář w K r a s il o w ě ...................... A. 1), S.
S.
S.
S.
S.
S.
J.
Schm idinger František, kaplan we W o le nici .
.
J.
J*
J
J.
J.
J.
J.
J.
J.
J.
A. D . S. J.
Schneider P e tr, M altes. katecheta w Strakonicjch A. 1). S. J.
Weselský W áclaw , kaplan w Bukow njku . . .
A. 1). S. «1.
V ik a riá tn j knihow na,
W Hostaunsitcm Vikariátu.
W aw ák F ra n tiše k , duchownj spráwce we W eyrowě.
V ikariátnj 1*nilia •'
W Kamenickém Vikuriátu.
f.runner Augustin, kaplan w K crici línrdaiíowt*.
Swohoda Josef, 2<«2]>1qn w K am enici,
Vikariátnj knihow na.
W Kaplicitem Vikariátu.
I\mna ryt Františe k, kaplan w K a p lic i. A. D. S. J.
W h ašparoskliorskám Vikariát u.
i'awlowio W á c la w , koopciátor w Eiscn.štrasn.
Tonner František, cřuchownj spráwce w IlorskVch lln tř c h .
IV R rum/owskem Vikariátu.
K arel Z u lin lia iu r . ¡uf. arcijáhen, Tik. kons. rada wK runJÍow é.
¡Uategowsky A ntonjn, farář w K re m /i,
fó s c h l M atěg, kaplan w K rnnilow é.
Sladkowskv Jan, farár w Berlozc.
Sedlák Ja n , kaplan w K rum low ti.
W Lukawickňn Vikariátu.
Aug. T ie b l, nrrik n éz, vikář. kons. rada, dek. w RroRkowicjrh.
Klein František, farář we řšwihowě.
INemeiiek Kašpar, fa rá ř w C hudénicjch.
M achnjk W áclavv, kaplan w P ředslaw e.
IV Mirowském Vikariátu.
Josef N euhanser, vikář a fa rář w O im elicjch.
iiře zim i W áclaw , kaplan w M irow icjcli.
Kypta Anton,jn, kaplan w C h rasticjcli. A. D . S. J.
N owotný Jan, kaplan w S tarém Sedle.
1’itra Josef, -zámecký kaplan na W o rljk u .
S lám a František, fa r á ř w Chrastic)«-!). A. 1). S. J .
Štěpán Ja n , vikárnj tag-emnjk, a fa rář w P ndhořj.
W rána S im ., bisk. not. far. w M irow icjch. Spoluzaklndnlcl D .S .J.
W Nepomnckém Vikariátu.
íia b o r Franíišek , fa rář w Zinkowě.
Lnad Antonjn, kaplan w M ysliw ě.
W Nowo-Jlradeckém Vikariátu.
W ác la w B lažek, v ik ář, kons. rada, farář we WeleSjně.
ílo lb a M ichael, kaplan w Střjžowc*.
Kratochw jle Jan , v ik ář. ta»-, fa rář w Kam eněni Angczdě.
1‘rcicJiázka Leopold, duchownj spráwce w Lodenicjch.
S rliic l A ntonjn, kaplan w SoM nowe.
T ru n ip f František, kaplan we Sw jncch T rliow ych.
W Pacowském Vikariátu.
Pacnta B a r to lo m ě j, kaplan vv H ořepnjkn.
W e s e lý František, fa rář w H ořepnjku.
l,n ngw eil Jan , lo kalista w líartljkovvě.
V ik ariátn j knihow na.
W Pelhřjmowskcm Vikariátu.
ThadeáS K o ttn au c r, vinař, Kons. rada, fa rář w fío rn j Cerekxvi,
F íih n ric h Jan, fa rnj a d m in istrátor w N ow ém Stychnowe.
P o d la h a T o m áš, kaplan vv ílo r n j Ccrckwi.
Střeh M artin, kaplan w R n ise jjow .
T om ášek W ác la w , kaplan \v P elhřjinow ě. A- D. S . J.
V ik ariá tn j knihowna.
W Pjscckihn Vikariátu.
M a tě g Tockstein, vikář, kons. rada, fa r á ř w G in jn ě, A.D.S.J.
B jlý K a re l, kaplan vv 5’jsku.
K oiiljška Fe rd inan d , kaplan v
G injně. A . I). S. .1.
Knbjček Ja n , kaplan w Sedlici.
P ix a František, kaplan vv Žáhořj.
T in g c r M a tťg , kooperátor w Fjskn. A. 0 . S. J.
JF Prachatickém Vikariátu.
B a b k a M a lě g , kaplan n Swaté M ářj. A. 1). S. J.
Jakeš W ogtěch, kaplan a řed. školnj w P rachaíicjcli. A.D .S.J.
K ladrubský Josef, kaplan vv Fraehatiejch. A. 1). S. J.
M á c h a Ja n , kaplan vv Strunkow icjch.
S ucho m e l M a tě g , duchownj spráwce w K nrkushutě.
IV Sohčslavcském Vikariátu.
i
F rantišek H anslow ský, v ikář, kons. rada. fa rář w B nšilci.
I^igcr A ntonjn, kaplan w K alad ě g i.
H a z u k a W ác la w , kaplan vv Sobrslaw i.
M oráw ek D a n ie l, děkan vv Teyně nad W ltaw a u .
T íalilinger Kašpar, em erit. viuář, děkan vv Sobéslawi.
W ačkař Josel', kaplan vv Soběslawi.
Solber M atěg , lo k a lis ta w N edw ědicjch.
Špaček Ja n , fa rář vv Sebetině.
Taušek A ntonjn, fa rá ř vv M odré H ůrce.A . D. S. J.
W obiš Josef, vikariátnj tageinnjk, fa rá ř vv H a m ru.
W Sušickém Vikariátu.
Č jíe k František, kaplan w Buděticjch. A. D . S. J.
Ladm ann W áclaw , kaplan v N czam yslicjch. A. D . S. J.
W Třeboňském Vikarlutu.
C liarw át M a tě j, kaplan w T řeboni.
Kwěton F rantišek, kaplan w StráZi.
M aljk František, fa rá ř w G ilow icjch, A. D . S. J .
MatiáSek W áclaw , kaplan w T řeboni.
Šweiiiéř G iřj, kaplan Zámecký ná C h lu m e .
I fe Wodňanském Vikariátu.
Bezpalec Jan , kaplan we W odúanech.
Blažek Jakub, fundacnj kaplan w Baworowě.
M ácha W ác la w , kaplan w Protiw jně.
We Woljnském Vikariútu. A. D . S. J.
Fr. Rathauský, vikář, kons. rada, fa rář w O csticjch. A. P . S. J .
Babka M á tě " ) kaplan u Sw. M á ř j ...................... a . 1). S. J .
Benda KriStof, Pán na ElSow icjch . . . . . A. D. S. J .
TToly Josef, děkan we W o l j n ě .................................A. D. S. J.
Johánek F ra n t , \ik. tagem njk, farář we Wacowě A. D . S. J.
Kaubjcek František, kaplan w StraSjmě
. . . A . U. S. J .
LauSa František, kaplan w Čeeticjch . . . .
A. 11. S. J .
M ařjk Jan , kaplan we W o l j n ě ........................... A . D. S. J.
Mraček Jakub, kaplan w D o l u j ............................A . D . S. J.
Nauš Ig n á c , fa rá ř w M a lé rtifc jc h............................A. D . S. J .
Pfeiffer R u d o lf, kněz cjrk. a w y ch . w ElSow icjch A. 1). S. J.
liosw ald Tom áš, kaplan w K rasilow ě . . . . A. D . S . J.
Sedlecký Ondřeg, kaplan w Zdikow ci . . . . A. D. S. J .
Škopek Jan , kaplan we W a c o w ě ...........................A. D. S . J .
Staně František, fa rář w C k y n i ........................... A. D. S. J .
.Šmidinger Jos., zám . kap. w N ém čicjch. Spoluznklad. D . S. J .
W ir th D om inik, fa rá ř w B o hum ělicjch
. . . A . D . S. J .
V ik ariátn j knihowna.
W esměs 195.
W Pražské Areidiécesj . . ,
W Litom ěřické diécesj . . .
412
65
W Králo-Hradecké diécesj
W Buděgrowické diécesj
.
.
.
120
193
Wesměs w Č E C H Á C H
.
790.
Hř ¿1
í. W
Ifl. o i* a w ť.
ArcihisTmpgtwj Olomauckěm.
Gcho knjžecj M ilost, NeydůstognčgSj Arcibiskup
Pán, pan Maximilián, swobodný Pán ze SoincrauBeckli, wéwoda, knjžc a hrabe královvské české
kaple w Praze , a t. d., tři wýtisky,
P . T . P. a p.
W
O 1 o m a n c i.
Jan M ác h a, dolit.bohoslow j, prof.bibl.K tudij, cmer. děkfm.theol,
A níonjn F ia la , arcibiskupsky ceremonář.
Jan lia m p c l, konsistornj registrátor.
Černý Josef, posluchač bohoslowj.
Lhvořák A ntonjn, posluchač bohoslowj.
W Boslmvickém Děkanátě.
W aw řinec N acím , krags. děkan, kons. rada, farář w Switawoe.
F ia la Jun , fa r á ř w Koskowicjch.
OndrauSek Matég-, farář w Protíwanowe.
W Bzenecliém Děkanáte.
Spinka K are l, duchownj spráwce w Zerow icjch.
W Cholinském Děkanátě.
Antonjn H o lin , kragský děkan, kons. rada, děkan w Clioljm-,
Borowička F rantiše k, kooperátor w N ám ěští.
W Českém Děkanátě.
Jan Hodina, kragský děkan, kons. rada, farář w Cechách,
II' Dubském Děkanátě.
Stoklasa Josef, kooperátor w Klenow icjch.
W Ifolešowském Děkanátě.
Jalin Ig n á c , kaplan w llulešowe.
IV Hradištském Děkanátě.
,l.m R u d o lf, kragský děkan, kons. radii, farní' we W elchradě
Kridl Jan, kooperátor w tíilo w ie i.
W Kelčském Děkanátě.
J.icbocky V alentin, kooperátor w K elci.
W Kralickém Děkanátě.
1'Vigerle M e lic lia r, duchownj spráwce w Cechowicjcli.
W Kroměřjžském Děkanátě.
Daubrawa Ja n , kooperátnr w K ogetjně.
f’i'ruSka Tom áš, kaplan w K rom ěřjZi.
W Místeckém Děkanátě.
František G r ill, kragský děkan, kons. rada, farář wMistukti
íí
Mohelnickém Děkanátě.
G ironč Josef, fa rář w M oraw ičanech.
liausm ann Jan , fa r á ř w Busawě.
1’ táCck Tom áš, kooperátnr w B raiiniihlliiittem i.
W Napagedtském Děkanátě.
llln š tjk
František, fa rá ř w P oh ořelý ch.
W Noivo-fíičjnském Děkanátě.
Orel Ja n , farář w S tarém Gicjne.
W Opatoivlckém Děkanátě.
Jan T u lta , krag. děkan, Uotif. rada. farář \v O patow irjcli.
Drnxler P eregrin, kooperátnr w Gewicku.
ťe ig e rle Josef, fa rář we S k řip o w í.
(íroliuiann F ilip , fa rá ř \v Jarom ěřicjcti.
Katzer Josef, kooperátnr w Opatow icjch.
1’aw ljk Josef, kooperátor w Jaroméřicjclt.
Sw ožil Antonjn, duchownj spráwce w BerotjnS,
Kozí la p il A ntonjn, kooperátor w Subiřow ě.
IV Opawském Děkanátě.
IClose P etr, pat. g uariltaii M inor. kons. rada, farář n sw. l)iit>hii
Č ty ři negmenowanj.
W Přerowském Děkanátě .
N aw rátil František, farnj adm inistrátor w Přerowe.
We Swabenlckém Děkanátě.
¡jhabiOowský F ab ián , kaplan w TU tjně.
We Strážnickém Děkanátě.
Petr Morawee, k ra £ . dt'kan, kons. rada, fa r á ř we W eselj.
W anék Jan, kooperátor w Znorowé.
We Wisowickém Děkanátě.
Slunečko B la žfig , duchpwnj spráwce, w Želechqw icJ.
We Wisternickém Děkanátě.
Springer Ferdinand, kaplan w T ržicjch.
We WSetinském Dekatiátě.
F rid ric h Ja n , ducliownj spráwce w Zděchowě.
K ittr ic h Karel, duchownj spráwce w HowězjiH,'
M ácha Alexander, fa rá ř w P rzn é.
W Záhřebském (Hohensfadl) Děkanátě.
D uda M a rtin , fa rář w |)uhipkií,
We Zdauneckém Děkanátě.
F ra n t. P alka, kragský děkan, kons. rada, fa rář w LitenCicjch,
Bořek B asil, duchownj spráwce w IIcíštlcjcUW y sk o čil M artin, fa rá ř w Zdaunku.
WesraBs 55.
I I . W Brněnském bisltupstwj.
Gelio Exccllencj Neydůstognčgšj Pán, pan Franttišek G in d l, B iskup, Gelio c. k. Magestátnosti
skutečnj tagná rada, a t. d.
W
B r n ě.
P. T . P . a p.
H inke Theodor, provincial K apncjnů.
Kinský D oni., c.k. g uh. transl. P ia r. řád u, ged.proy. A .D .S .J.
Kniliowna liboraudrců.
Letfuss MatauS, konsistornj expeditor.
S tara František, kooperátor u sw. Tomáše.
Zdura Bonaventura, provinciál a farář u M in o ritu . A .D .S .J.
Biskupský sem inář.
Ira n tiš e k D oh nal, vicerektor biskupského sem ináře.
E m anuel Seiner, kandidát th c o l., professor m orálky.
Posluchači bohoslowj w IV. roce.
Kubjček František,
Medek Ig n á c ,
M y sljm František,
SkorpjV František,
Sm utný Jan,
Těšjk Josef,
Schoaubelt Vincenc,
Z ástě ra W á c la w ,
Zem an E ugen.
W I I I . roce.
l l a l la Antonjn,
H arašta Kaspar,
M iljm František,
M ittner E m anuel,
M ittner Josef,
liarasok W ogteph,
Iiiow sky A u g u s tin ,
Peygerle J a n ,
W p lf Aloys.
W I I . roce.
lía r/rán e k Jan ,
N a w rá til Josef,
S tuc h lý Eduard.
W I. roce.
Nowotný Antonjn,
Šili rabera T om áš,
T álský František.
i'oym ann Fra¡¡tiSek¡
WSech 25.
W
Dicccsj.
I*. T , P . a p.
W Brněnském Děkanátě.
P olnicky Josef, farář w T rubsku.
R o zm a n it Jan, farář w Bosonohách.
Z rzaw ý Tom áš, kaplan w Z ab n low icjcb. A. 1). S. J.
W Bučowickém Děkanátě.
N owotný Josef, kooperátor w N ow ých H w ězd licjch.
W Bystřičkám Děkanátě.
František R adila, kragský děkjiii, kons. rada, faráF we Z w oli.
Kopecký M a tíg , farář w R osocbách.
U liljk D o m in ik , kaplan w B ystřici.
W Dač i ckém Děkanátě.
Antonjn Sagasser, adm inistrátor děkanátu, fa rář w DnSicjch.
Kybic Jan, kaplan w Kostelnjm W ydřj.
M im zar Jan, fa r á ř we W o lfiřo w ř.
Skalauda A nastáz, řá d u w el. Františkánů, koop. w D ařirjcb.
W alentin Fried., řádu w c l. Františkánu, kazatel w Dnčicjr.b.
W Gamnickém Děkanátě.
MaíeSeLc Josef, kaplan w G nm nici.
W Garoměřickém Děkanátě.
B la tn v Jan, farář w D oinaniuhln.
G edlička František, fa rá ř w M artinkovi*.
P rc h a l Benedikt, farář w Ilo rn jm Augezdě,
W ašjček Antonjn, kooperátor w S tarči.
IV Gedowniclicm Děkanátě.
S třjž W á c l., vieeděkan a Skolnj dozorce, fa rá ř Ave Krtinách.
B ystřičk y Vincenc, duchownj spráwce w Petrow icjch.
Holásek Jos. far. w B lánsku, Cl. přát.kost. hudb. w F raze .A .D .S .J.
Jahn František, duchownj spráwce w Ocho ze.
W Geivišowtckém Děkanátě.
Leop. Wodiéka, krag. děkan, kons. rada, far. w H or.K onicjch.
G ironč Josef, fa r á ř w Ilo s tjn ě .
K řiw ánek František, fa rář w Ilostjn ě.
S te h ljk Antonjn, fa rá ř w Lispicjch.
IV Gjhlawském Děkanátě.
B la h a František, kooperátor w Batelow č.
T ř i negraeiiowanj.
W Hodonínském Děkanátě.
Penuinger František, kooperátor w Sardicjch.
IV Kauníckém Děkanátě.
Borowec F ilip , krag. děkan, kons. rada, fa r á ř
Geřábek Ja n , fa rář w Kauniejch.
W Klobauckém Děkanátě.
G islay Jan, kooperátor w Dainbořicjcli.
IV Kuřimském Děkanátě.
Dudek K arel, kooperátor w Kuřjině.
S w jtil Josef, kooperátor w TiSnowicjuh.
W Letowíckém Děkanátě.
B ednář František, kooperátor w K unstatč.
K ůžička A ntonjn, kooperátor w Oelsu.
W Lomnickém Děkanátě.
Heger A ugustin, kooperátor w Daubrawiijk
w P rnlicjch.
Jí Marin skvrn Děkanátě.
K inzel František, fa rá ř w Lauce. A. D . S. J.
K ljin a Antonjn, kooperátor w K aram ci.
Zdárský W á c la w , kooperátor w Lauce, A . I). S. J .
W Mezrickém Děkanátě.
F rant. H e lle r, kragský děkan, koně, rada, farář we M e zřiči.
Brosser Antonjn, fa rá ř w Obrowě.
ITawIjěek J a n , kooperátor we Welké M ezřiei.
llo n s František, kooperátor w Osowé BjtiSce.
W Modřickcm Děkanátě.
Vikt. Šlossar, O pat řádu sw.Bened. a prél. w R a g h ra d ě .A .D .S .J.
B a za la Josef, kooperátor w T e lnic i.
B ndjk Beda, klerik sw. Benedikta w Raghradě.
N ow ák Josef, kooperátor w Slapanici.
K e il Antonjn, kooperátor w M odřicjch.
W zácn ý W áclaw , kooperátor w Slapanici.
W NáměStském Děkanátě.
Frant. H o ln li, kragský děkan, kons. rada, fa rář w N ám ěšti.
K rál A ntonjn, fa rá ř w M o he ln ě .
W a le n ta Jan, lo kalista we Skrow j.
7V Nowo-Městském Děkanátě.
M išák J a n , fa rář we Ž ďárcckém K lášteře. A . li. S. J .
TF Podiwjnském Děkanátě.
Juránck František, kooperátor w Podiw jně.
Scliuster František, duchownj spráwce w R akw icjcb.
W Rosickém Děkanátě.
Karel Ba vor, kragský děkan, kons. rada, farář w Oslowanech.
Wořjšek Slaurus, em erit. přewor R a g h . f a r á ř w Oetrowačicjch.
W Slawkowskétn Děkanátě.
špaček Bernard, farář w S eraticjch. A. D . S. J .
IV Telčsltém Děkanátě.
T omáš Steyskal, kr. děkan, kons. rada, far. w T e lci.A .D .S .J.
F ilip Josef, kooperátor w Studené.
Jnrowský František, duchow nj spráwce w F alup jně.
Nebuda D om inik, farnj adm inistrátor w M rakotjně. A .D .S .J.
N edom a Ja n , kooperátor w M rakotjněi A. B. S. J .
P e c i Josef, lioo|»erátor w T elči,
ťe y čo c h František, kaplan w T e lči.
W ondra Josef, k aplan w T e lči. A. D , S. J.
W Třebicliém Děkanátě ,
F rant. K eller, krag. děkan, kons. rada, fa rář w Ja rin S n rjo h .
Jan a u š tk Ja n , konperátnf w T řebiei. A. D . S. J.
W ie Wančickém Děkanátě.
P ro cházka Tom áš, kooperátor we W a n čic jc li.
A. P .
S.
Zelnjček Františe k, w zornj učitel we W áričicjclij A. 1).
J.
S.
J
We Wišlcowsleém Děkanátě-.
Hřebačka Josef, kooperátor w Krasensku. A. P .
K ow ář Josef, dnchowoj spráwce w Topolanech.
S.
J.
W Znogmsliém Děkanátě.
Ant, W oša, dkt. arciknčz, krag. děk. kons. rada, far. w Safow ě. f
W Želetowslíém Děkanátě.
Ferdinand Seka, opat a prelát P rém onstrátů w Nowé Ř jS jí
K ro p il Josef, fa rá ř w B lu čin é. A. D . S. J .
W Židlochowickém Děkanátě.
K rátký W ác la w , kapitulár w Nowé K jš i.
W eselý Josef, kooperátor w Židlochow icjch.
SpoleCnj dekanátnj knihow na.
Wesměs 115.
W
1 7 l i i* j
c la .
W Bystrickém biskupstwj.
NcydůstognCgSj Pán , pan J o s e f
Biskup, a t. d.
B el a u ský,
F. T. p. a P.
Tom áš Chevvcn, biskup Can. a latere, direkt, kanceláře.
B lá s y Sam uel, čest. kan,, arcijáhen, fa rá ř we W clké S latině.
B m lický Jan, kooperátnr w Dettowě,
Fodor M ic h a l, čest. kanownjk, arcijáhen, fa r á ř w D u b o v ě .2.
Kotsowský F ra n t.j
rektor nál). škol, a fa r á ř w Březně.
Lnczkn Štěpán, fa rář v Fodkonicjcli.
M esszig Ondřt-fí, fa rá ř w M e zi Brody.
M ozor Josef, lil. a tlieol. dokt. kons. asses. far. w P redajně.
R a k M ateg, konperátor >v Zarnowě.
Hayss Jan N ep. fa rář w T rubjně,
Škoda Ja n , fa r á ř v Motieskowě.
S ch eihl V alentin, em erit. kons. tapem , farář v lía jnik o w é .
S teinleehner F rn n t., čest. kari. arc ijáh e n , fa rář w Szucsanech.
S trh á Jan , probošt z G ra h y , kons. rada, fa rář w Dettové.
Vadányi Jos., dok. th . a fil. v ic e a rc ijá h e n , farář v Valaszce.
Varga T om áš , fa rá ř v Benyussowě.
W Sic. M ikuláši.
Fejerpataky Kašpar, kněhkupec.
IV Pešti.
T ř i negm enowanj.
W Prešpurku,
N cgm cnow aný.
Wcsniěs *1 7 .
W
I I a 1 i c i.
Gelio Exccllcncj, NeydustognegSj Pán, pan Fran­
tišek do Paula PiStěk, Arcibiskup wc Lvvowč,
ejs. král. tagná rada, a t. d.
Adam hrabě Iloeciszewsky z Bosciszew a.
W e
W j cl n i.
Feíperle íu . dktr.prof. past. spirit.! direktor íistaw u &\v. A ug.
F ied lcr Karel, absolwowaný hohoslowee a w ychow atel.
CüalirieL tíos., kam'*, th. wo nstawu u g\v. A ugustina. A .D .S .J.
Ile in is c h Anton n, Aand. th. we
ustawu u sw. August.
K nihow na G clio Excellencj hraběte z Kolow ratu.
Kuiliow ua Geho Oswjcenosti knjzete z M etternielju.
N owotný W ogtěch, ře d ite l dosnu E xceli. hraběte Kolowrata.
P lau car F rant., dokt. theol. >ve wySšjm. ust. u 8\v. Augustina.
P ru h u F ra ntiše k , posluchač práw .
R ath ausky Ja n , kooperátor w R einsdorfu.
Pět neginenowanych.
IV
L in e
i.
G ede n 11eg me nowa uý.
iV
Geho knjžccj
S o l ?i o h r a d č.
Oswjcenost, Ncydůstognég&j
Pán,
pan Bedřich knjže ae Swarcenberku, Arcibiskup
Solnohradský, Avéwoda na Kruinlowé
a Primas
Swaté iijniské íijše a t. d.
Josef Čeněk z W arte n be rk u, dokt. kapií, děkan, kout*, présea*
F a b iá n J a n Nepom uk, dokt. theol. prof. nowého zákona.
W
I I r a d c i S t ý r s li é m.
K oláček Tom áš, nowic řád u Jesuitského.
Po ríizu u w Cjaíirhtwj 20.
Ir
B a iv o ř j ch.
Sehwccliota M atég , kaplan w Pnsowslai.
IV
I ) v á ž cl a n c ch.
Jan wewoda ze Sas, k rá lo n s k á W ysost. A. i). S. J.
Štěpánek Ja n , králowský dworský kaplan.
1V
c
II' r a t i s l a 10 i.
Doktor P urk yné, professor pbysiologie. A. 1>. 8. .T.
W cizjch zciujch 4.
S a u č e t w š c ch o d b ě r a t e l íi.
W Č e c h á c h ............................................................ 790.
N a j V l o r a w é .......................................................170.
\V U h ř i c h ............................................................
:27.
W H a l i č i ............................................................
W Cjsarstwj po ríiznu . . . . . . . .
2.
20.
W cizjch zem jch ..................................................
4.
Wesinčá , .
1013.
Obsali swazku dwrtenoV
P o g e d n á n j.
Stránka.
0 domnělé náboženské šjlenosti swatých Apoštolů, psal Jakub Bcer
538
0 nečistých wěcech: proč se gmenugj a gsaunečisté - Fr. Havvránek 552
Řeč o blahočinném působenj kotolického kněžstwa - J. Y. Jirsjk
567
0 některých cjrkewnjch starobylostech w Čechách - Dr. M illauer
592
0 z a lo ž e n j arcibiskupstwj Pozňanského a HnSzdens. - Jan Krbec
603
0 působenj domowa
615
na cjrkewnj prawomocnost
Poslaupnost proboštů
Uúh a píjí'o cla
u sw. Kosmy a Damiana
- Dr. J. Helfert
- J. P- Hořčice 636
....................... .................................. - Fr. Picek
659
O znasn o w a t e l.
A) Literatura,
Kanzelvorträge t o r Eduard Herzog, I . Theil .
- Y. Zahradnjk
Nedtílnj kázanj Vincencia Zahradnjka. 2 swazky - J.
V. Jirsjk
661
—
Eiu Versuch 2 ur Erleichterung des inuern Gebetes - F r. Hawranelt 6 Cá
B) m>.zlicnusti.
ü chrámu Narozenj Páně w Betlémě
. . .
- W . Pěšina
667
Slawnost dosednutj na Arcibiskupsk. stolici Pražsk. - tentýž
674
List Pastýřský Aloysia Josefa Arcib. Pražského, knjž. Milosti .
690
Zpráwa o Dědictwj Swatojanském
731
J?©géítiiasfij d o sla l, post iiá z w e iu :
65 0 swáfosfi biřmowánj
.
.
.
.
.
.
Recensj, Handbuch der kathol. Glaubenslehre .
.
67 NeyprwnSgšj ctnost křestana
»
•
68 Cjrkew Krístowa
.
.
.
.
i básně
.
69 Na sinrt V. Zahradnjka, faráře w Křešicjch J
•
70 Bůh a přjroda, báseň
.
.
.
.
.
.
71 Báseň k intronizacj
.
.
.
.
.
.
72 Nepomucký dewjtnjk
.
.
.
.
.
.
73 Báseň k intronizacj
.
.
.
.
.
.
74 Gedinost Boha
.
.
.
.
.
.
.
75 O ústawech pro chudé
.
.
.
.
.
.
76 Žiwotopis Mohlerůw
.
.
.
.
.
.
77 Bratrsfwo škapuljře
.
.
.
.
.
.
78 PoswSoenj kaple Beranowské, w brněnské diécesj
.
79 Báseň k intronizacj
.
.
.
.
.
.
80 Báseň k intronizacj
.
.
.
.
.
.
81 Ode ad festům intronizationis .
.
.
.
.
82 List missionáře Neumanna z Ameriky
.
•
•
83 Přjpadek z auřadu pastýřského
.
.
.
.
84 O následowánj Krista Pána, tlie přikladu sw.W awřince
85 Polská legenda o swatém Wogtěchu, od r. 1.549
.
86 O starobylé Mariauské pjsni .
.
.
.
.
87 Fundacj Olomucká pro obrácené nekatolické uCitele
8 S O swafé sfolici
.
.
.
.
.
.
.
89 O postu cjrkewnjm .
.
.
.
.
.
.
90 Ježjš Nazaretský král Židowslsý,
.
.
.
.
91 Hlas cjrkwe
.
.
.
.
.
.
.
.
92 O křestanské lásce w smjšeném manželstvru
.
•
93 Gasnodol (CSairvoux) swatého Bernarda .
•
•
94 Oddánj nekaloljkť? katolickým duchownjm
.
.
95 O prawosti historie prwopočátečnjho hřjchu
.
•
96 O stawu manželském
.
.
.
.
.
.
97 Řeč při obdržen] zlatého řetěze od G. c. k . Milosti
98 Saustawné nčenj pána Ježjše u svv. Matauše a Lukáše
99 Událost w okresu manželském
.
.
.
.
100 Recensj ,,Elementarbildung der Taubstummenc' .
.
66
Zumann
Hawránek
Nowáěek
—
—
Picek
Marek Gin
Royt
Polian
Jabulka
Krbec
Hora
Krbec
Kinzel
Smetana j
Tuff a
Pawlowsk;
Hawránpk
tentýž
Lagler
Kaubek
Pelikán
z Olomauc
Skorpjk
Jirsjk
Ondrák
Macan
tentýž
Zimmerma
Pelikán
Beer
tentýž
Gabriel
Körner
Schonbeck
Slama
—a3>@@©3®s s =«—
Redaktor M't'iclnw M. Pěšina, kanowjk, konsist. rada.