KATOLICKÉ DUCHO WENSTWO.

KATOLICKÉ DUCHO WENSTWO.
W y d a w a 11
p ř i s p j w ánj m
mnoha cluchownjch a učených mužů
od
K n jžecj Arcibiskupské P ražské K onsistoíe.
Třetj ročiij běh.
S w a z e k č t w r t ý.
W P r a z e , 18 3 0 .
W
Knjžecj Arcibiskupské knihtiskárně.
JJÚvta áoM pá& t £• co v.alôv baté/ers.
JTçog Q zo a a l. A. V. 2 1 .
Veritas est dulcis et amara : quando dulcis, pascit 5 quando
amara, curat.
S . A u g u s t in u s ,
Ouid forlius desiderat anima, quam veritatem :
x
Leo X U .
SkonČugjce swazkem tjmto
třetj
ročnj běh
našeho českého časopisu pro katolické ducliowenstwo , otwjráme spolu předplacen] na rok
p řjs tj, \v kterém časopis len týmže způsobem,
gak posawád, a s podobnými přjdaw ky w ych ázeli bude. Že se w.šak podniknul] to laskawým
toliko píispjwánjm liorliw ých a učených našich
pp. spoluspisowatelůw posud zachow alo, a j e ­
diné tak i dále se zachowati může : utěšené p o winnosti redakcj za dosti čin], oznamugjc gim
wšem , dle usnesen] konsistornjho , dne 28. pro­
since r. b . ; k. č. £f-*§ šetrnau a wděenau uznalost knjžecj arcibiskupské konsistoře Pražské, a
sice O
íimenowitě:
a)
Z dioecezj B r n ě n s k é :
P. Jos. I l o l á s k o w i , faráři w Blansku.
P. M. Jos. S y c h r o w i , faráři w Žduru.
b)
Z dioecezj B u d 5 g o w i c k é :
P. Mat.F u č j k o w i, kaplanu \v Prachaticjch.
P. Jos. K a m a r ý t o \vi, sjdelnjmu kaplanu
w Klokotech.
* P. Janowi K o r n e r o w i , Doktoru w h o hoslowj, Rektoru bisk. alumnátu w B u děgowicjch, a t. <1.
s P. Fr. S l á m o w i , zám. kap. na W orljce.
c)
Z dioecezj K r á I o w é li r a d e c k é.
P. Janu J a w o r n i c k á m u, faráři w C jrkwicjch.
P. Jos. K r á l o w i , kaplanu w Branné.
P- Fr. Aloysiowi W a c k o w i , Děkanu na
Kopidlně, etc.
* P. Jos. Z i e g l e r o w i , Doktoru w bohoslowj a Děkanu w Chrudjmi, etc.
(1)
Z dioecezj L i t o m ě ř i c k é :
P. Ant. M a r k o w i , Děkanu na Libuni.
* P. Vine. Z a h r a d n j k o w i , faráři w K ře­
ši ejeh.
e)
Z P r a ž s k é dioecezj. '
P. Jos. č e r n é m u , knězi cjrk,, zpow ědlnjku (luchownjch panen z řádu karme­
litánského.
P. W acl. H a n k o w i , bibliothekáři národ-«njho Museum.
P. Jos. I l e l f e r t o w i , Doktoru w obogjch
práwech, cjs. král. professoru na wys.
školách pražských, konsist. radě, etc.
P. Aloys. I v l á r o w i , Doktoru w libomudrctwj, cjs. král. professoru na wys. ško­
lách pražských, etc.
P. Frant. K o s t k o w i - , kandidátu doktorstwj theologického, prozatimnjmu kate­
chetu we školách Uršulinských w Praze.
P. K arlow i K y s e 1 o w i) duchownjmuw o becné nemocnici \v Praze.
P. Fr. N o w o t n é m u , kapl. wNačeradci.
P. Fr. P ř j h o n s k é m u, Dolet, w libom udrctwj, a praesesowi windického Seminá­
ře w Praze.
P. Wácl. AI. S w o b o d o w i , c. k. humanitnjmu professoru na gymnasium Ma­
lostranském.
P. Kašp. W e i n i n g e r o w i, faráři naKladne.
P. K arl. W i u a ř i ck é*m u, knjž. arcibiskup­
skému ceremoniáři a bibliothekáři.
P. Jos. W o t ý p k o w i, zám. kaplanu w G emnjšti.
P. Janu Z i m m e r r a a n n o w i , knězi z ry~
tjrského řádu křižownického s čerw enau hwězdau, spolu c. k. censorowi.
Wědomj, že kdálšjmu swých mladšjch b ratřj a' wlastencú wzdělánj přispjwagjce, prostřed­
ně na oswjcenj weškerého národu aučinkugj, sladkau budiž gim za práce gegich odm Snau!
W Praze dne 31. prosince, 1830.
W . W . W Á CIA W JCE K,
kanownjk lilawnj kapitoly u sw . W jta,
konsist. skutečný rada, gakožto redaktor.
1.
P O G E D N Á N S.
1, Z rcad lo cínosíi, aneb paraátnj slawnost
svraíých.
Od Aloysia Ivlara, D o k to ra \ve f ilo s o f ii, c. U. p ro fesso ra n a
v y s o k ý c h š k o lá c h P ra ž s k ý c h , a t . (L
U w o cL
C lo w ě k nebyl genom pro tuto zem stwořen,
neymaudřegšj twůrce w štjpil w něg takowé ta u žeuj , kteréž zde nikdy zúplua upokogeno b yli
nemůže. Gak mnohé slzy preystjwagj se z oč)
těch, genžto wselikau trpkost) sljliáni gsauce po
pomoci w zdychagj? — Než, takow ý gest clo wěka na zemi přebýwagjcjho osud ! dle obra­
zit Božjlio stw ořen ý, a proto k neskončené
neštnrtedlnosti určený duch nemůže zde ta kow ých radostj zakaušeti, k gegichžto požjwáiij
se zde teprw připraw ow ati má. M ňže-li pak
tedy kdo úplného nasycenj sw ých žádost], do­
konalé blaženosti giž zde na zemi, w léto ško­
le pro lepšj budaucnost nás připrawugjcj žádali,
kdežto gj zde žádný z mudrců, žádný ze sw atý c h , ba ani sám K ristus Ježjš spasitel swěta
nedosáhl? -—
Ó blaze nám wědaucjm, ze se gešie neuká­
zalo co budeme ! *) To Wšalc nám powědomo
íjest, po gnjíé cestě kráčeti s lu š j, abychom ně­
kdy tam p řišli, kdež wšecko naše tauženj nasy­
ceno, blaženost pak naše neskonalá bude. T a­
to cesta gest poznánj Boha O tce, a kterehož
poslal JezjSe K ris ta , gakož i wěrné plněnj to­
ho , cožkoli se nám píikazuge. — R talcowěmu poznánj nenj upřjmnS chtěgjcjmu těžko p ři—
gjli. Uče 11j o tom gednagjcj nenj sk ry té , tak
žehy teprw s ve lik ým wynasnaženjm hledáno
]>ý[i m usilo: gestit statek obecný pro weškeren
lid, k němuž každý, gak urozený tak i sprostý,
chudý i bohatý, učený inew zdělaný přjstupu na­
lézá
Toto učenj we wšech končinách zw ěstowáno byw ši po weškerém swětě rozšjřcno gest,
a z acli o w á\vá se w c jrk w i Bnžj, genž gest sloup
a utuvržen j ]p ra w d y , m ) a kteréž ani b rá n y pe­
kelné nepřernohau. ***)
Tak se k nám králowstwj Božj přibljžilo,
a s njm upokogenj i blaženost! —
Ale náš límysl zde nenj prawdiwost člán­
ků w jry gakož i praw idla mrawů katolické cjr*) I . Jau 3 , 2 .
* * ) I . T ir a . 3 , 1 5 .
***) M a t. 1 6 , 1 8 .
k v e v y s v ě t lo v a li a d okazow ati, což se giž od
giných za časté důvodné stalo: toliko 11a gednu
z nésčjslných přednost] našj cjrkwe chceme-čtaucjlio tylo listy pozorná učinili, totiž 11a onen pra­
starý obyČeg, že na nábožné duše, kteréž nás
giž do lep.sjeli končin p ře d ešly, s uctěnjm naše
cjrkew pamatuge, předstawugjc nám ge za v z o ­
ry a přjldady vnábožn osti k následowanj, kdež­
to gegicli skutky, muky, ctnosti a osudy p op isnge, popsané mezi wěřjcj rozšiřnge, a gegich
památku wýročnjmi slavnostm i obnovugjc až
pro neypozdaěgšj potom stvo za c h o v á v á .
S o tv a se kdy tak mnoho o m ravnosti a
ctnostech m luvjw alo, gako za našich časů. Giž
pauhým rozumem ved en gsa člověk, nahljžj
všeobecný zákon, gak swe m ra v y zrjditi rna;
mnohem v š a k wýbornSgi oswědčuge mu lc to ­
mu cestu p ra v é zgewené náboženstwj, kteréž
potutedlnj nepřátelé geho nadarmo pod v ra liti
u silo vali a -usilugj. Předce v š a k zatagiti ne­
lze, že p ři všem uznán] v y ššjc h povinnostj ge­
gich vyp liien j ve lm i zanedbáno b y v á .
Proč gest medle srdce a óbcowáirj mnohých potud tak vzdáleno od toho, co gegich
rtowé v e le b j, co gegich rozum za p ra w é ' a
za dobré — ano za to, co neyvveyS p ra w e a
neylepšj gest, uznáwá? — Bytby osivjcenost
sebe v ě tš j pokroky činila, nemůžeme se z toho
radovali, dokud se lidé dle uznaného m ravunjho zákona a zgewených p va w d dokonale ř j-
clili nebudau. iCčemu ginému b yly nám oči dá­
ny, nežli abychom gegich zřenjm swého lila o šetřow ali? Nápodobné má i nás rozum z řjti
na to, abychom gen to chtěli a činili, coby nás
k našemu neywyššjm u cjli w e d lo ; toho wšak se
w arow ali, coby nám lc dogitj téhož cjle cestu
zamezowalo, W ždyt pak sám Pán nad fjkowým
stromem podlé cesty rostaucjm, gen lis tj, žádné­
ho pak ovuoce na něm nenaleznuv? *), usudelc
abyusechl pronesl. Gakby tedy mohl by ti spokogen s rozumným tworem, gakby mohl ušetřili
člowěka uznáwngjcjho co činili dlužno a giné w
tom powyučugjcjho, kdyby takow ý sám žádného
owocé ze swého wyučowánj a nahljdnutj n ew ydáwal? — I proto narážj K ristus na činěnj do­
brého, na wypliiowánj předpisu swých, proto
řekl určitě: Po owocjch gegich p o z n áte g ej**)
A dle toho zprawugjc se cjrkew Božj, ta­
to cjrkew srvatých , posuzuge opatrně ty, kte­
réž z této pomjgegicnosti wykročené za sivaté
uznáwá, a k wšeobeenému uctěnj za w zor k n á sledowánj pro wěřjcj předstawuge. —
Gale m au d ré a dobrotiw é ohledy p ři tom
má, pozná se z přjtomného pogednánj.
Znamenitá částka wěřjcjch za nábožné se
powažugjcjch dušj uznáwá wýborné skutky a
smeyslenj swatých s takowým uctěnjm , že ge
za w yššj bytosti s námi nic obecného nemagjcj
21, 10.
**) M a t. 7 , 2 0 .
powažuge. Protot se mnozj domn]vag], že n egakau obzwláštn] cestau kráčeti musegj ; než d ovolug] sobě k bijcbu a n ep ravo sti tak se p ři—
bljžiti, gak dalece to s gegicb vědom jm a s v ě domjni bez patrného zawazenj možné gest, riia<jjCe ten úmysl, aby ani nebe neproniarnili, ani
světsk ých radost] sobě neodepřeli.
Odtud to
pocházj, že nělcteř] u wychowávván] s v ý c h d jtek, mag]c-e ge k p ra v é nábožnosti v ě sti, v]ce lc
z e w n itřn jm dobrým povahám w zdělávag], G in] ukonegšug] se v e s v é vlažn osti tak, ze za ­
se předpisy svátého E vangelium za přjliš p řjsné považug], gakoby pro lidi k vyplněn] ne­
možné byly, což učen] Páně a geho c]rkve prá­
v ě odporuge, kteráž 11a sv átýc h netoliko m ož­
n o s t, ale i způsob a p ro střed k y navrhuge, že
co se některým nemožné b ýti zdá, v y k o n a li lze.
Ano geště mnohem v jc e ■— skrze tak o vé pře­
klady dokazuge c j r t t v , že před p isové svátéh o
Evangelium od založen] křestanstv] po v še c k y
v ě k y "až do našich časů skutečně ivyp U o ivá n i
byli.
T yto přjklady shromáždil g]c cjrkew B ok]
b ed livě, zach o vává a zvěcňuge památku s v á ­
tých, a tjm potvrzuge tu důležitau pravd u , že
gegich k r á lo v s tv ] , gakož i gegich zakladatelé*)
z tohoto světa nenj, že gegich obcován] v n ebesjch gest, a toliko Bohu -— slá v a i klaněn]
se přináležj.
*) Jan 1 8 , 3 6 .
\
W tomto učenj katolické cjrkwe o uctěnj
swatých. stkwj se w ýtisk Božského zřjzenj, genž
k prawému a wšeobeciiému oblaženj lidstwa na­
pomáhá. Gak zahanbenj musegj se zardjti we
sw ém zdánj za maudré powažo.wáni b ýti chtěgjcj rdhaci a bludaři, zaslechnuw.se hlas prawdy,
genž gim lhosteguý byl i nemůže ! Gegich tře štiwé pokřikow án j: Topě m o d lá řsttv j a o Iro - c tw j ! musj na wždy oněměti, když se gim pa­
trná prawda předstawj, když se práwě z tohoto
uctěnj swatých a z těchto na gegich památku u stanowených slawnoslj neywětšj a neywyššj o slawenj Boha a W yknpitele našeho co stkw élost slunečnj w yzářj.
P o g e d n á n j.
Přede wsjm w yw rátiti třeba gest onunám jtku, zdali gest člowěku možno rozkazů a před­
pisů křestanského náboženstwj dokonale o střjhati ? —T akowý ústaw, w němžby se nemožnosti
ukládaly, nemohlby obstáli, anižby od Boha mo­
hl pocházeli, od toho wšewedaucjho, genž moci
i gegich mjrur tworům swým dané neylépe zná,
a co neymaudřegšj ničehož nežádá, coby mož­
nost přewyšowaio.
Cos takowého potw rzow ati byloby hrozné rauhánj.
Prawda gest sice,
že nám lcřestanstwj takowé powinnosti ukládá,
genž našim smyslným žádostem a náklonnostem
lahodné negsau, ba i sám zakladatel gegich w y HaSuge swé předpisy za gho, za břemeno ; ale za
«ho tukowé, kteréž sladké, za takowé břemeno,
kteréž lehké gest. —
tpochybowati, že p o aémy Páně o blaženosti žádostem našj smyslné
přirozenosti odporugj. Pán nazjwá chudé, la č neé a žižniwé, truchliwé a lkagjcj, potupené, p ro následowané a násilně pro něg smrcené b lah o uá
sla n ě n ý m i,.* ) Čehož se každý hroz] a leka.
Prawda gest, že Ježjš takowé čistoty srdce za­
N
e l z e
dá, že netoliko zlé skutky, ale i wšelikau cliut
k nim zapowjdá, nebo necht gakkoli ono u tn u ­
ti ru k y a vuyláupnutj oka **) wyložjme, w y switá z toho patrně, že kteřjž gsau K ris to w i
tělo sw é ukřižou a li s h řjch y a žádostm i, **)
to gest, násilně potlačili a um rtwili. Gest p raw ­
da, že Pán wšeobecné nezištné lásky žád a, če­
muž učili žádnému z mudrců nenapadlo ; nebo
komu wstaupilo kily na srdce, ze mame — gJ
on tomu u q také s v é n ep řátely rn ú o w a t i ;****) dobře činiti těm, kteřjž nás nenaw idj a’ modliti se za ty, kteřjž nám protiw enstwj čin], autrhogj nám? A n eřek l-li sám P a n :
Gestlize odpustjte lidem h řjc h y {poklésky) ges-ich, odpustji i w ám Otec ivá š nebeský h ř j­
chy w a še ; gesílize neodpustjte Údem, am z
Otec wdS odpustj w ám h řjch ů w aSich. f ) '
6 , 20 -
“
29 —
30.
6, 14
—
’ * * * ) G a l. 5 , 2 4 .
1 5 ..
22.
* * ) M at.. 6 ,
* * * * ) M a t. 5 , 4 4 .
i)
M a t.
čemu učil, plnil také sám. Na křjži \vise a
neywětšj bolesti zakaušege modlil se geště za
s w é katany řk a : O tce, odpust gim , nebol ne­
uved] co cinj. *) Nelzet pochybowati, že Pán
welmi mnoho žádá, samého Boha za w zor doko­
nalosti knásledowánj nám předkládage, abychom,
b y li syn ow é Otce sw ého, genž gest w nebesjch. **) Buď Lei d o k o n a lj , gako i Otec w ás
nebeský d ok on alý gest. ***) I aúhlawnj ne­
přátelé K ristow i na otázku gim předloženau : Kdo
z w ás bude m ne t r e s ta li z h řjcliň ?
ne­
b yli w staw u w něčem Pána obwiniti, a p řib iw se ho konečně z pauhé nenáwisti na dřewo k řjže swědčili o něm sam i: D a u fa lt w Boha,'V)
g in ý m t pom áhal, sám sobe pomoci nemů­
že, f f ) Setnjlc pak ukřižowanému naproti sto gjcj wida způsob smrti geho, zw olal u w ytržen j:
G isté človvek ten to S y n Buzj byl ! t t t ) a la^c
pohnul mnohé ze zástupu přjtomné , že tepauce se w prsy swé z mjsta utrpěn] Páně z k o rmancen] nawracowali se. t f f f ) Prawdat to o wšem, že na něm žádné w iuy nalezeno nebylo;
ale ačkoliw Wšady dobře č in il, b yl předce od
swých kraganů zaw ržen, pohanům k usmrcen]
wydán, bičowán, mjsto králowské koruny trnjni
korunowán, a tak k zločincům připočten. Než,
* ) Luk. 2 3 , 3 4 .
* * ) M a t. 5 , 4 5 .
* * * ) M a t. 5 ,
* * * * ) .Tau 8 , 4 6 .
f ) M a t. 2 7 , 4 3 .
f f ) M a r. 1 5 ,
'Í"j"}') M ar. 1 5 , 3 9 .
Luk. 2 3 , 4 8 .
48,
31.
„staw opřt tíetj clen z h ro b « nézgewil se
dw5ma učelllojkím swým do m ístecká limaus
vmtu^cim, a newyswStlil gim, proč se to w se L .Sí«™ »u„».= z
cj trp e ti K ristu s a ta k w g jti do s la w y sw . )
W.šem těmto odpornostem musil se K ristus p o ­
drobili , musil newinně t r p i t i a násilnau, po tup 11 au smrtj u m r jt i, aby nam co p ra w yc ojve
za přiklad swatosti, spravedlnost! a posluseuSJ
k Bohu slauziti, a tak i nim tu povin n ost
uložili mohl, že také m y, žádá-h loho Bu i , ^ e
cko zmužile trpěli, všelik ým mukaní a tikru
smrti podrobiti se musjme. K. eenluz gmernu n
bjzj nás kuj že apoštolské rlca:
a-M bes
l i gesťliže hřesjce, a p o h la w k o w a m gsauce
snášjte ? A le gestliže dobře činjce irp eU w e
snášjte, t r i gest m ilé před Bohem. K tom u
este p o w o lá n i ; nebo i K ristu s t rp ě l za nas,
I d m p o z ů staw iw p řjk la d , abyste n á s le d o v a ­
l i n e p it i geho, kterýž, hřjchu n eu čin il, a n it
gest lest nalezen a w uštech geho, k te rýz to
když mu zlořečili, nezlořečil zase, k y* i Pc >
■nehrozil: ale w y d á w a l se saudjcjm u ho nes p r a w e d liw i 5 k terýžto h řjc h y nase n a j w e i
těle sám w n esl n a d ře w o : abychom^ hrjchum
žem rauce w s p r a v e d ln o s ti ž iw i b yli.
T ,
Ol 26.
Petr. 2, 20
24.
)
Wers 2 1 .
- “ f » ¿ 5> ? JS Z Z
ta b u lk y w o sk e m p o ta zen e r e y s o w a li, p o k t
Abychom se nikterak Iidskau křehkostj w y mlauwaťi nemohli, gakoby nám nemožné bylo
přjkladu Kristow a následowati, opakuge pjsmo
swaté w jcekrát zřetedlně, že se Ježjš wtělil, že
b y l praw ý elowěk gako my. Proto prawj o
něm apoštol národů: F řig a tv způsob sluzebnjlíd ku podobenstw j lid j učiněn, a iv způsobu
n alezen byl gako elow ěk. F o n jžil sebe S a ­
mého, poslušn ý gsa učiněn až do sm rti, a to
do s m rti křjže. lř) Z té přjčiny wzbuzuge týž apoštol PánS w ě řjc j, aby d rželi w y z n á n j,* * ) a
dokládá : Nemáme biskupa, k terýžby nemohl
Ijto sti m jti n ad nemoemi n a š im i, ale zku­
šeného w e wšem, n ám podobně krom ě hřjchu.
A proto žádá, abychom s důwěrnostj setrw ánliw au n a puw oda a dokunaw atele w jr y pa­
t ř ili. ***)
A čkoliw tedy pán gakožlo učitel od swých
wyznawačň těžkosti vyelmi přjsně žádá, dokázal
předce sw ý m přjkladem , že geho učenj a roz­
kazy w y plnit i možné gest.
Čjm častěgi na Ježjše, gakožto na clow ěka
zpomeneme, a geho utrpenj sobě předstawjme,
ra fig j w lá d n a u c e , w tw o ře u j lit e r p řic iň o w a ti se m u s ili. W e rš 2 3 .
sto gj w řeč.liuě g iu á k n e ž li V u lg á ta w y g á d řila . TIaQEÓoÓ3 TM
XQLVOVTU ÓMttllpS p ře k lá d á tato : ju d ic a m i se injlisté, a m u ­
s ila te d y w ru k o p is u ccdixcjg n a le z u a u ti. N ež s m y s l z u stá w á
■yvždy te n tý ž ,
* ) K. Filip. 2 , 7 — 8.
12, 2.
* *) k Žid. 4, 14. a 15.
***) k Žid.
O p a r a a t B ) s l a w n o s t ----------- -
tím k horlivěgšjm u následován] geho přjkladu
budeme p o vzb u zen i; nebot pochopjme neskon­
čením lásku onoho., kterýž byl n a počátku u
Boha, a Bůh byl, ale z pauhého milosrdenstwj
a lásky k nám tělem učiněn byl. *)
Protož u k rý v a li v ě ř jej hned od počátku
křestanstwj neyhlavněgšj v ě c i ze živo ta J e žjsowa b ed livě v srdcjch svýc h , a v y p r a v o v a li
c;e také s ochotnostj všem v jr u přigjmagjcjm.
W ždyt pak to také Pán v ý s lo v n ě přikázal, a
jrakby byli mohli v ě řjc j na přikázanj od nich se
ubjragjcj lásky **) kd y zapomenauti a gemu se
zp ro n e v ě řili, kdežto pohlednuvše na obycegny
chléb a v jn o každodenně na rozkaz m ilované
ho mistra, a na ono n ey vy ššj tagem stvj a zá­
zrak geho lásky, kterýž v noci před sv ý m zra­
zením po skončené v e č e ři velikonocii] před m mi ***) učinil, s pohnutým srdcem u pam atovali se m usili? — W tomto upam atovánj uza­
v ír a li se všick ni článkové v j r y a všecka pra­
v id la m ravů, a kromě uznánj možnosti geg.ch
vyplněnj také neyvznešeněgšj přjklad nábožnosti
v jr y , lásky a důvěrnosti v Boha. ^
' poněvadž tedy Ježjš mezi lidmi co clowek
obcoval, a gakožto djtě, mládenec a pak co do­
spělý všecko sám plnil, což sv ý m vyzn a va čů m
činiti v e l j : nelzet zapřjti, že vyp ln ěn j geho roz
TT “
I.
. .
"~T7
V l! M - 2 5 .
**')
To ciiite ua man pamálku.“
M « - * * . * —
“ •
kazů možné gest.
Geho m ciudrost a neskonče­
né m ilo s rd e n s tw j gsaut toho neygistěgšjm ru kogemstwjm. A geho laska klidem učinila v j ce, nežli kdy na srdce lidské vstau p iti mohlo !—
I kdož ho nemusj, n au čiv se ho znáii, srdečně
m ilo v a ti? Kdož pak ho srdečně miluge, gakby
mohl naň zapomenauti, aby ho stále před očima
i v srdci neměl, a z geho obcován], z geho p řjkladu se n erad o val? —
Známot gest, gak moc­
ně p ra vá , vra u cj láska k následován] vz b u z u ge; protož negsau prikazanj Pane toliko možné,
nýbrž gsau skutečně gho slcidke, a brjrné lehké.
Iv tomu má geště p ři v š j možnosti u v y ­
plňován] křestanských rozkazů křehký člowěk
p ovážiti, že se mu tato možnost s hůi y udelnge?
kdežto mu Bůh sv au milost) přispjwati ochoten
^est. K d yb y sobě b yl člo věk bez Boha, a bez
Krista'sám pomoci a se vy sw o b o d iti mohl, k čemužby bylo ú stavu pro naše spasen], genž gest
křestanstv], zapo<třeb] b y lo ?
To v š a k gest zcela skulek Bož] a musj za
ta k o v ý uznán b ý t i; nebo proč bylo učen] o u lcřižováném Kristu Židům 'pohoršen jm , íickům
pak Uáznozvsti-vjm ? A proč b yl předce gak
Židům, tak také Bekům K ristus svobodně z v ě ­
sto v á n ? — W radě Wěčného bylot tak uza­
v ře n o . Proto z v o la l giž osv]cený věštec v ne­
v rlo s ti s v é tic]c let před zgeven]m Páněi: Froc
se bau řj n árod o w é, a lidé d arem né w ěci přem e y šlu g j? P o s t a v i li se k rálo w é zeme, a kaj-
ía ta sešla se w gedno -proti Hospodinu a p ro ­
ti Pom azaném u geho. *)
Proto p ro rok oval stařičký Sim eon, Ježj.ška
w chrámě Jerusalémském na loktech d rž e : A y,
-položen gest tento n a znam enj, kterém už bu­
de od p jrán o « ) z té přjčiny, gakž to apoštol ná­
rodů vy řk n u l, poněvadž coz U ázn iw éh o g e s tu
sw éta Blili w y w o li l, aby za h a n b il m a u d re;
a což gest u sw é ta m dlé w y w o lil B äh, aby
zah a n b il silné. A neurozené u sw e ta , a po­
tupné w y w o lil B ä h , a to coz n en j, aby t y
w ěcif kteréž gsau, zk azil, aby se nechlubilo žá­
dné tálo (žádný sm rtedlný člo věk ) pred oblícep-em °-eho ***) Těm pak necht Židé aneb lle k ové^ poh ané) gsau, kterýmž gest Ewangelium
B ozjm oc, a Bo£j m a u d ro s t**•*) slu*j chlubiU
se, ale w P an u . i )
A b y v š a k se toliko Bohu čest v z d á v a la ,
třebat gest, aby člo věk sv a u nemocnost u p řjmně »znal a cj.,1, al,y se před Bohem, gakožlo
před Pánem a dárcem vše h o dobrého pokon ,
třen toho liledage a žádage, co Bída chce, a tady
swému nahljženj a swé y r t* ta h o v í moenos» ■»
p rrelä stto w a l, kteréž gim neniležeg).
1« P‘ l
činy nenpokogil se Pán t p , ahy b y l gen n ek teL k a praného n d o W h o *>
srdcj semotam roztrausil, a nezanecha
iP-J'il]
„
T ,r o 34,
% * * * ) 1. Korint. 1, 24.
z
***) I- Korint. 1 ,
f ) 1. Forint. 1, 31.
vy p lý va g jc] následek náhodě aneb uznán] svých
uČedlnjkťu On b y l pauhá pravda, čemuž učil,
nebylo lidské učen] ; nýbrž gakž sám p r a v ] :
S sto u p il gsem s nebe, ne abych č in il w ů li
sw a u , ale w iili toho, k terýž mne p oslal, *) a
gá sám od sebe gsem n em luvini: a le ten, genz
m ne p oslal, Otec, on m i p řik á z a n j d a l, co­
bych p ra vvil, a co bych m lu w il.
A zase:
JVlé učenj n e n jt mé, ale toho, k te rýž m ne po­
s la l.
Gakož vy k o n al Pán úřad swého v y slanstw] k lidem co neypí jsněgi: takt se musj
také každý w nfiho věř]cj gegageho učen] v e r nS drželi. A p rá vě z takowých zálež] gemu patř]c] zde společnost, Čili cjrkeiv, genž gest, gako
věčn á prawda, we sv ý c h základech po všecky
časy nezměnitedlná a podstatná v ž d y c k y gedna
a táž zůstáwagjc].
Nebo gako Jež]š ve šk eré pokolenj lidské
m ilo v a l: takt se magj také všickrií k milován]
Boha, k m ilován] geho a sebe vesp olek spog ili; aby někdy gedno b yli s n jm , gakož i on
gedno gest s Otcem, kterýž v nebesjch gest.
Protož ustanovil Pán za znamenj, dle něhožby
geho p ra v] ucedlnjci poznáni b ýti mohli l á ­
sku. Gsaut tedy audové geho cjrk w e s n]m i
mezi sebau vesp o lek na sebe aučinkugjce co ži­
v é tělo se sv au lilavau co neyaužegi spogeuj,
Z té přjčiny napomjná apoštol P a ve l věřjcjch v
* ) Jan 6 , 3 8 .
* * ) Jau 1 2 , 4 9 .
* * * ) Jan 7 , 1 6 .
íijmS prebýwagjcjch: cíly ne v jc e sm y s lili než
slušj sm ysliti, ale a l y s m y s lili k střjd m o sti, a
tak, gakž gednomu každému Buh u d ě lil m jru
w jr y . Něho, gakž w gednom těle mnohé audy máme, ale nem agj v š ic k n i audow é gednostegného d jla : ta k t m nozj gedno tělo gsme v
K ristu , a o b z v lá U n ě gedni d ru h ých au d ow ét
M agjce -pak ob d aro w án j ro z d jln á , -pocllé m i­
losti, kteráž d án a gest n á m . *)
Gest« díitldi-
wčgi nabjzj týž apoštol gintle k aučinliwé lásce
řk a : P ra w d u cinjce, v lásce rosím e v š e l i ­
k te rak v toho, k te rýž gest h la v a , K ris tu s ; z
kteréhož wšecko tělo spogené a swázane. po
ivšech klaubjch p řislu h o w á n j, podlé -pňsobenj
w m jru gedňoho každého audu, rozm noženj
těla. cin j k w z d ě lá n j suvemu w lásce.*
Pi o
to borlj apoštol proti Korintským we zbory se děljcjm : Kdo gest A pollo, a kdo P a v e l ? táže se, a
otlpowjdá Jined zase : S lu že ln jci to h o , gemuž gste u v ě ř ili, a gakž gednom u každému
d a l P á n , P rotož a n i ten, kdož štěpuge, gest
něco, a n i ten, kdož z a lé v á -, ale Bůh, k te rýž
zrň st d á v á .
BoŽj zagísté pom ócnjci gsme;
w y pak Bož) r o lj gste, BoŽj sfd w en j gste. ***)
Gakáí to powzbuzOwánj k pokořowánj se pred
Bobem, a gnk patrné wyobrazenj geslit to, že
cjrkew Bož) a naše aučastenstw j na nj ’wlastne gen
* ) Kjin. 12, 3 — 6.
K o rin t. 3 ? 4 . 6 .
* * ) Efez- 4, 15 —
7. 9 .
Časopis p. Katol. Ducli. III*
16*
***)
skutek Neywyššjho gest. Neují možno, abychom
co rozumně přeraeyšlegjcj krestane onu pravdu
neuznali a nepochopili, že sobě připsali nesmjme, zač genom Bohu a Spasiteli sw»>nu děkova­
li přislu.šj.
Kdo atšale tuto důležitau prawdu gešte nenahljžj, uber se w myšlénkách na horu Golgota,
pozorug ukřižovaného Ježjše, a poslyš geho v j tězslwj zwěstugjcj zwolánj : D okonáno gestl
Hle, umjrá potupený, od sv éh o národu za vrže­
ný, u přjtomnosti nesčjslného zástupu lidstva,
mučedlnickau smrtj co něgaky zločinec bez po­
m oci; — ten, genž co Spasitel, co W y sv o b o d itel lid stva od židů i pohanů v ša d y poznán a
v y z n á v á n b ýti má, a gemuž se všickni klaněti
magj. Ježjš po těch několik let svéh o učitel­
ského úřadu procházege vešk eru kraginu, po čna od. Galilee až do Jerusalema, v ša d y clobře Či­
n il a z á z ra k y w ykouaivcil, a skrze to mnohé
lid i zjskal. Máge mezi nimi učedlnjky, v y v o ­
lil z nich bed livě dvanáct, aby pak ge co z v ě ­
stovatele královstw j Božjho do vešk eréh o s v ě ­
ta v y s la l. A eyhle, od těchto byl, vygm auce
gediného, při svém zagetj nagediiau opuštěn, od
gednoho pak dokonce zrazen a do rukau nepřá­
telských vy d án . I tenkrát, když s povolenjm
řjmského vla d aře geho m rtvé tělo s křjže sňato
bylo, a on zase z hrobu ž iv y p ovstal, bylit
gsau geho učedlnjci, obávagjce se židů, tak udu­
šeni, že se v e svém přjbylku velm i b ed livé u­
zamkli. Nechcit ani obšjrne píipom jnati p rw n]ho z těchto apoštolů, génž nepochybně pro
swau víc ek rá t prokázanau srdnatost S k a ln jkem •*) slaní, a předce gistil, prolďjnage se, **)
že ho nezná. Což se mohlo od takowýchto mu­
žů očekáw ati? Gaké prospěchy w hlásán] a ro z šiřo w n ] králowstw] Bož]ho? ■— Zdalot sé, ze.
se smrt] Jež]šowau i geho předsevrzet] zrušené
«rest. Iídožby se toho byl nadál, že \v pade­
sáti dnech \v hlawnjm městě židowském při sláwen] le tn ic , práwě onen bogácný učedln]k s o statnjmi gedenácti povstane a weřegně v o la li
bude : M u íj IsraeU tj, slyšte slnw a ta to : Jczjše N azaretského . . . . z uložené ra d y a před.
zivM en j Božjho iv n ice maše w zdanéhó w za w Še, a skrze ruce pohanu nkřižow áw še, zciivraíd ili gste, toho Bůh w z k řjs il, w y sw o b o d iw h o
ze s m rti . . . čehož m y vvšicknisvvědkotvé gsine.
P rotož p ra w ie j Božj gsa p ow ýšen , a tv z a w ža­
sl jb en j D ucha su a ié h o od Otce, w y li l toho,
kteréhož w id jte a sly šjte . . —
i r o t o ž w ěziž
g isté vušecken dům Jsra e ls k ý , le t gest Bůh i
Pánem ho u čin il, i K ristem toho Jcžjše, kte­
réhož gste vvy n k řiž o v v a li!
Ctauce př]běh
galc Duch swatý apoštolům udělen byl s pozor­
nost], a rozwážiwše, gaké následky lo mělo, m u-
*) Petr, dle řeřlíay JtetQog, netQCt skála. Mat. 1 6 ,
**) Mar. 1 4 , 7 Í . ***) Skutk. a p o s t. 2 , 2 2 . 2 3 .
33. a 36.
17
18.
2 4 . 3~ .
$94
Pogednanj
sjrne uznati, žetto gen skutek Božj byl. G akži•wě musil tuto prawdu Petrpoznati, upamatowaw
se, co se před sedmi nedělmi stalo ! Gako druh­
dy prolilásiw w kraginách Cesaree Filipowy : Ty
gsi Kristus-, S y n Boha žiwéhu, zaslechl a upamatowáo b y l : T ělo a k rew nezgew ilo t o lě to­
ho, *) takt musil i nynj uznati, což i weřegně w y znal, že genom Duch sw atý skrze něho takowé
diw y činj. Křéstanstwj nenj teily lidsky skutek,
ale skutek božj, skutek Páně, k te rýž to P á n učiněn gest n ám m a u d ro st od Boha i spraw ed ln o st, i poswěcenj, i spasenj. *•) Dwanáctero apoštolů, a obzwláštně Petr musil prwé swé
nemocnosti a křehkosti zkusiti, aby pak s ostatnjmi íowaryši swými nabyw s hury takowé po­
sily, uznal a cjtil, že dle wygádřenj s w .P a w la
(ren Božj pom ocnjci, gen Božj n astro g o w é gsau,
a že to tedy swým zásluhám přičjsti nesměgj,
kdvž k n e y wznešeněgšjmu powolánj w ywoleni b y­
l i / Gale důtkliwě dáwal gím Pán na gewo, že
mu gegich křehkost a nemocnost známa gest.
Proto gim, wěčeře s nimi naposledy, předpo­
v ě d ě l: W sickn i p olw rSjte se nade m n au této
noci. ***) Obzwláštně pak gindy tak zmužilému
a nynj mnoho slibugjcjmu Petrowi ře k l: T y dnes
této noci, prtvé než kohaut po d w a k rá te zazp jw á, t ř ik r á t m ne zapřeš'.****) A co nás n y-
* ) M a t. 1 6 , 1 6 a 1 7 .
14 , 2 7 .
* * ) I . K o rin t. 1 , 3 0 .
* * * * ) M a r. 1 4 , 3 0 .
* * * ) M ar.
nj čtaucj aneb poslauchagjcj k diven) přiwádj,
gestit ono swědectwj' osvíceného proroka Eozjho, na něž se zde Pán takořka odwolawal, a kte­
réž po šest set let ustawičně w židovských ško­
lách čjtáno býwalo, zněgjcj tak to : O m eči,w zbud
se n a p a stý ře mého, a n a muže, genž se mne
p řid rž j, p ra w j Hospodin zástu p ů : bj p astýře,
a ro zp rch n ou se owce.*) — Dokud swatj a poštolé žiwi byli, nezapomjnali na vyřčen ] Pá­
ně: B e z e mne nic nemůžete u č in iti. * * ) — Ne
vvy gste m ne w y w o lili, ale gá gsem w a s w ytvolil.. ***)
K d yž u činjte wšecko, což tvam
přikázáno, rc e te : Služebnjci neužitečn] gsme,
což gsme p o w in n i u čin iti, u čin ili gsme.
)
T ýkala-li se takowá připomjnánj Petra, Jana a o bau Jakubu, aby swých zásluh p řjliš'necenili: gak
mnohem wjce nás se týkati musegj ? — Nemoc­
ný swau churawost cjt)cj a uznáwag]cj musil o všem k truchliwému poznán] pngýli 5 a^e PraWt;
tak o vé poznánj vzbuzuge ho k nám, aby po u zdravenj a pomoci bažil. Takt gest to i s p o naučowánjm Páně, pokud člověku wm trnj oko
ku poznán] geho bjdy otwjra, že si bez wyššjho
přispenj sám pomoci a se v y s v o b o d iti nemuze.
Tjm potěšitedluěgš] musj proň ugištěnj Pane b y­
li, že hledá-li upřjmnS, pomoci a w ysvobozenj
nalezne: Proste a budet tvám dáno, h led ey tea
+) Zachar. 13, 7 . * *) Jan 15,5. ***) Jan 15,16- ****)
17, 10 .
naleznete, tlu cte a budet tvárn otew řjn o. *)
Agí nde: Z a č k o li p ro š iti budete Otce we gménu mém, tot uČinjm. **) O, gaké útěchy musjme z geho slow nabyti ! S y n clnvveka přišel,
aby hledal a sp asil, což bylo z a h y n u lo .***) —
fíebřjk, gegž arciotec Jákob we snách na zemi
stogjcj widěl, gehož wr.ch až nebe se dotýkal, *#**)
gestit owšem w ýborný obraz, gak lehce angele
Božj s nebe na zeni sstupowati, a odtud zase zhůru k nebesům wsťupówati mohau: ale skrze hřjch
gak na duši tak i na těle porušeného Člowěka až
k nebesům, až k Bohu pow ýšili, k tomu b ez­
pečného základu třeba gestit, kterýž zde K r i­
stus opustiw lůno swého Otce nebeského, co
člowěk skrze swau ponjženost, přjklad, utrpenj
a smrt položil. Iířestaíi weden gest ku poznánj swé bjdy a w in y, k upřjmné ljtosti, k po­
koře a důwěrnosti w Boha a swého Spasitele.
Dle toho řjdj se také katolická cjrkew, gegj duch
gest duch pokory, kterýž ze wšech gegich mo­
dliteb a náboženských gednánj w yswitá. D oprowoďiue u př. kněze k wykonáwánj každodennj oběti mše swaté k oltáři. Neyprwé sstaU pj dolů před oltářnj stupně, wyznáwá Boha,
geho swatým a wšem přítom ným swau wimx,
prohlaíngé se za hřjšnjka a bige se po třikráte
w prsy swé. Pak prosj swaté Božj a wšecky
* ) L u k . 1 1 , 9 . '* * ) J a u 1 4 , 1 3 a 1 4 .
* * * * ) I . M ogz. 2 8 , 1 2 .
* * * ) L uk . 1 9 ,1 0 .
přjtomné, aby se v e svýo h modlitbách za n elio u Boha přim luvili.
Poněwadž cjrlcev k
pravém u smeyšlenj v z b u z u je , gak poučugjcj
aest tento přjklad pokory a ljtosti pro vešk eré
shromážděn)?! Gak spolu i pohnutedlný, p o vážjm e-li, žes tak ovým wyznávánjm svéh o pro­
viněn], s takovým skraušeným tepánjm se v p r­
sy s v é , s takovau prosbau za přjm lu vu s v á ­
tých a přjtomného zástupu, také swatj biskupo­
v é Ambrož a A ugustin, pak řečtj s v . biskupo­
v é B a siU u sw elký a Řehoř Nazianský, též s v á ­
tý kardinál a arcibiskup K a re l Boromegský, a
s v . biskup F ra n tišek Saleský, gakož i swatj
kněžj F ilip z Nori, a F ra n tiše k z Pauly před
wjce giž sty lety na stupnjch olláinjch sláwali.
„Co ? to činjwali tak wznešenj, tak zaslaužilj, 'svatj m užové ■?“ namjtne snad někdo. —
I čjmž pak se může Člověk při v š j swe ctnosti
w ychlaubati? W ždyt gest to Bůh, gemuž za v š e ­
cko děkowati musj, cožkoliw na sobě má dobré­
ho. Nuže, což pak gsme, čjm pak oplývám e,
gežtobychom od něho nebyli obdrželi ? Aneb
kdo p rw é d al gemu, a bude mu odplaceno ?*)
B ytby naše ctnost sebe čistšj a dokonalegsj b y­
la, musjme se i pak s vděČnau pokorau v y zn ati: Bůh zagisl.é gest, k te rýž ipůsobj w n ás
i chtenj, i dokonánj. '**) — Gemu přináležj
všecka čest, slá va a djky !
*) Kjm. 11, 35.
**) k Filip- 2>13*
f Proto wšak nemá se nikdo opowážiti lehko­
myslně tw rditi : ,,Když Bůh i chtěn] i dokona­
li) působj, tedy také we m ně; a co se mne do­
tyce, nemám nic wjče co činili.“ Gaká by to
byla opow ážliw ost! Zřegrně prawj to člowěku
geho wědom], že'může něco chtjti, a totéž in e chtjti, že nenj pauhý wš] wůle prázdný strog, a
že to, co newyhnutedlnost působ], lidská zásluha
nen]. C tnost se w bogi a w odporowánj proti
zlému dokazuge. Pak zasluhuge teprw člowělc
wážnost a odměnu, když zlé činili moha, předce
nečin], ačkoli drážděn a lákán b yl. Nesmyslné
bylotby cos takowého mysliti, že strog wšj w ů ­
le prázdný, obraz Bož] na sobě nese. K řestanstw] nás tomu učj, že přigde někdy Pán lid]
saudit. I půgdau ti, k te řjž dobré w e c i č in i­
li, n a w zkřjSen j í i w o t a : ale, kteřjž zlé w eci
č in ili, n a w zkřjSenj saudu. *) Gak by mohlo
plněn] dobrého za zásluhu, zlého pak za p ro winěnj někomu počjtáno býti, kdyby, žádné wů­
le nemage, činili musil, k čemu geg tělesná po­
třeba láká ? Ten, kterýž člowěka, geho duši i
tělo stw o řil, kterýž potřeby geho těla i duše,
ale spolu i gegichschopnosti a moci zná, nemů­
že od něho nikterak žád ali, coby dokázali w stawu nebyl. W elmi nepráwě geduagj onino, ge­
sto se, žádostem swým uzdu pauštěg]ce, přem lauwagj) že gim swých náružiwostj potlačili n e­
* ) J a n . ň , “2 9 .
možné gest. T ak ových zahanbuge staré, ale pa
pravdě upř]mně zpytugjcj pohanstw]. T ak ových
zahanbugj S o k ra to v é , T la to n i, E y lk te ti, * a
učen] Stoikň. — Tito gen přirozeným světlem
rozumu ved en i b yv še , měli p ro vozován ) ctno­
sti a povinnosti netoliko za přiměřene .hdske
přirozenosti; nýbrž i za zw lú ft m ilo w á n j ho­
dni, a proto žádali, aby byla ctn ost pro gegj
vn itřn í výtečn o st a krásu beze v S j gine odpla­
ty m ilována a p ro vo zo vá n a . **) Než, kdoby
tak nestydatě m yslili, tak nerozváženě se v y gádřiti chtěl, dal b y na gevo, že geStS po milo
sti Bož] nebažil, a tedy sám vin en gest, když
v něm Bulí ani chtěn] ani dokonánj nepůsob).
A předce gsau lid é , gesto by se rádi přemlu­
v i l i že Bůh všecko pro člověka, beze všeh o
přiciuovánj geho učinj, ten, kterýž swého
vlastního, sp raved livéh o, nevinného Syna, b o ­
ha, gako sám gest, n e lito v a v k neybolestněgšimu a neypolupněgšjmu usmrcen) v y d a l Drž­
me se v tom výborného přjkladu velik eh o a poštola národů, kterýž neyhlubšj pokoru na ge­
v o dávage spolu swé povinnosti ve rn e plni .
rišct o sob« takto: G i gum
* “ v°;
Ita li, kterýž negsem hodm slauU afoUol.
*) Q níie 8i o c u lis c e rn e re iu r, m ir a lu le s an io tes ( u t a i t P l a ' )
e x c ita re t s u i. C ic . de O ffic. I . c . 5 .
A frik a **) T u is te ille c e b r is — V o la S c ip io k ro ladsjm u
nu
ip sa 'virtus trah at, n o n -verum d e c u s ; q u id de te a lu
q u am u r, ip s i v id e a u t. C ic . S o m n . S c ip . c . 7 .
■proto že gsem se p rotivuil c jrk w i Bozj. ' Ale
m ilo stj Bozj gsem to, což gsem, a m ilost geho w e m ne d a rem n á n eb yla , ale hogněgi než
on i (gin] apoštolé) w šic k n i p ra c o w a l gsem. A
wSak ne g á ,a le m ilost Božj se m n a u .*) K če­
mu b y byl dal Pán také předpisy a rozkazy,
kdybychom pro swé spasenj sami nic wjce činiti ne musili? Proč dáwal onu w ystrahu: Ne kaž­
d ý kdož m i řjk á Pane, P an e, rvegde do králo w s tw j nebeského; ale ten, kdož čin j w u li
Otce mého, k terýž w nébesjch g est?**) Po ow ocjch gegich poznáte ge. ***) A gakby b yl
mohl ř jc i: K rá lo w s tw j nebeské n á s ilj t r p j ? "1v '")
Proč wolal k tehdegšjm lidem, ano i k nám wšem :
Pogďtež ke m n ě w šick n i, kteřjž pracugete a
obtjženi gste, a g á w ás občcrstwjm . . . , a n a ­
leznete odpočinutj dušem sw ým . f ) — C lowěk mas) tedy odpočinut j a občerstwenj od Pá­
na žádati, mnsj žádali od Boha w u li k činěn]
dobrého, a sjlu, aby gi také w yplniti mohl. Gako onen žebrawý slepec u Jericha musjmet i my
w olati : S y n u D a w id iu v, sm ilug se n ad n á m i ! W e wěcech wěčnosti a swého spasen] se tý kagjcjch, gak slepý a chudý gestit člowěk! Iíýž
pak by každý swau bjdu galco onen slepec cjtil!
Synowé swěta spěchag) okolo nas, gako onen
Pána předcházegjc] zástup, osupugjce snad se
dokonce na nás.bíilngjcj, gako onino w zástnpu,
„by nás k mlčenj přinutili.
Ale gakfí to pohnu-
ledlné wyobrazenj tagiiýcb cest Panes I
“ l*
níibližowal se wždy »¡c e a w)ce k beiog,c|.nn,
a zaslechnuw w olinj geho, pozastaw.l se
t> e
pec b yl na porncenj gebo k nSmn , > » * » , a
tni se lio Pán tázal: Co cbceí a t « * " « • » £
Pane, a t w id jm J odpowěděl onen. i ro h *
dni, w jr a t w á t é u z d r a w ila ■ *)
,
Potud gsme se, což aučel tohoto pogednanj byl, přesvědčili, že -předpisové swateho fcwangelium w y p ln ite d ln i gsau, a že prostredkowé, kteřj se nim k našemu poswěcen) w c jrk w iB o žj poskytugj, bez U d a n ý c h následku zusta ti nem ohau.
Tjm wšalc gest spolu dokázá­
no, že se w této cjrkwi wždycky také swat] na­
cházeli, geStS nacházegj, ano i budaucne nachá' zetibudau. Nynj geStS třeba w ysw etbti, g ak yu žitek katolická cjrkew z přjkladu těchto swaiyc
Božích wěřjcjm wyzjskati snažj se, a tol im e
obsahem náďcdugjcjch listů w tomto pogednanj.
Cirkew Božj m iiuge a d ů w ěřj se w toho,
gemuž Otec w šelik au m oc d al, w toho — ^ ^ e r y z
od Boha w y še l a k Bohu se opět n aw ratd ,
)
m iiuge a d ů w řřj se w toho
p astý ře, k te ­
d o b r é h o
rý ž s w ů - žiw ot d al za owce sw é,* > ’0 k t e r ý ž e
be sam ého za nS o běto w al, a b y i ony p o sw ecej - i 3 , 3.
^
o, í í .
ny b yly w prawdě, *) kterýž gest cesta a -prawda i živuot: ##) a uznáwagjc w pokoře swau
nemocnost bez něho, kogj se blahodegnau nadegj, pouěwadž gj sljbil, že s nj ustawiČně bude až
do skonánj swěta, aby gj wždycky ku pomoci
přispjwal. Před tjmto putvodem, zak lad ate­
lem adokonaivatelem w jry a swého poswěcenj
obcuge cjrlcew Božj w ustawičnem pohljženj na
něho, totiž Jeijše K ris ta , gakožto na hlawu swau,
kterýž gest počátek, prworozený z mrtwych, w
němž wšecka plnost (Božských wlastuostj) přebýwá, aby sm jřil s sebau wšecko. ...) ’W ge~
ho swětle začjaá den i slcončuge, geho swetlo oswěcuge gj temnosti noci, s njm zacjuá rok i dokonáwá, s njm se objrá každodenně. W ždyt
pak gest on ten s w a tý svvatýcli, proto dáwá
také genom on základ k rozdělen) cjrkewnjho
roku. —
W tomto přjtomném na duši i na těle po­
rušeném stawu nenacházel se — gak wjme
půwodně člowěk. Newinny, čisty, co obraz Bo­
žj, wyšel w rági z wšemohaucjch rukau stw ořitelow ých ; ale užjwaw swé swobody k zlému,
neposlušen b yw Boha, uwrhl se dle těla i duše
w neywětšj bjdu. Ale hned Adamowi bylo w y swobozenj milostiwě zwěstowáno, a od toho ča­
su ocekáwán b yl Spasitel. Toto potešitedlne
* ) Jan 17, 19.
**) Jau
U
, 6.
***) k Kol. 1 .1 8 - 20.
přislíbeni opakoval' Bůh v čase -wjcekrat, galco
u př Abraham ovi, Jakob ovi, Mogž]šovi, Da­
v id o v i, a pak ostatním Udem skrz proroky. C tyry tisíce let uplynulo v takovém očekáván],
nežli skutečně onen p řipověděný Em m anuel,
Buh a spolu člow ek přišel. Geho pr]behy a
skutky, geho utrpěn], smrt a vzkříšen] b y ly ot­
cům v ž d y zřetedlněgi a určitěgi předpovídaný.
Wědélot se v jc e set let napřed, kdy a kde se
národ], kdy a gak umře. Na to dlauhotrvag]C,
taužen] po Messiáši okazuge q r k e v v advente
(příští Páně), s kterýmž sv ů g rok zaqna.
wa
nocjch, a na den z g e w e n jP á n e ,* ) cožobycegne dnem svátých tř] králů gmenugeme, slav] ge­
ho narozen] - pak geho pacholetstv] v tak
nazvaném postě čtyřidcetidenn] pust Pane na
panšti, geho utrpěn] a smrt. O w ehkenoci s a•m aelio vzkřjSen] a čtyřidcetidenn] zde na ze­
mi widitedlné prodlen], až pak u př]tomnostx
sv ýc h učedln]ků na nebesa vstau p il, což zase
n a n e l e w staupenjm P á n ě slnge. Padesátého
dne po velik on o ci ( n e r r ^ o g v ) ^lav] hod Bozj
sw atod ušn j, památku seslán] Ducha svátého, aa
pak konečně s upamatovánim na pří«l] Pane, k
saudu ročn] běh zav]rá. Bůh a Kristus gest cjr*)
xvě'šj
s la W n o s , j
P a ^ t k T Í wen)
^
au ° c e , ^ t o
*
mjuáme.
:
p ro to
^
^
*e Bůh •widitedlný oKáeal, P«P0-
kwi wšjm we všem , gakž to i každému v smeyšlenj i gednánj b ýti má; tak v y z n á v á Pána a
zwěstuge ho, dokawádž nepřigde. Kdožkoli se
wěrně cjrkevn]ch pobožnost) drž], i oni ut nemů­
že Buh a Kristus, tomut nemůže gelio ustanowenj, powinnosti a wyhljdka do lepsjho živo ta po
smrti, gakož i trest za spáchané neprav osli nepovědom ý zůstati. Cjrkew užjwa neděl a sv á t­
ků Páně k tomu, aby wěřjcj k pam atovánj na
Boha a Spasitele povzbudila ; p ř i t o m wšak ge
také slaskaw au starostlivost] na množstwj před­
chůdců w křestanské v jř e a obcowan] pamatuge. Ona v j dobře, gak mocné dobré přjklady
n a lidské srdce aučinkugj, a že takových mno­
hem v jc e bylo, nežli gediný Augustin, kteřjž v e
sv ý c h vnitřnostech ten hlas zaslechli: M o h li-li
to tito aneb onino, p ro č bys nem ohl i t y ? * )
A by tedy člověka lc ocištěnj se od hřjchu geště
v jc e povzbudila, a k lásce i k dobrým skut­
kům při «vnadila, poznamenala každý den v roce
gménem některé Bohu zasvěcené duše, a v y zdw ihla mnohé ztě< hto dnů památných za v š e ­
obecné. Gako u př. den svátých apoštolů Pe­
tra a P a v la ; aneb také za zvláštn j svátk y,
u př. dny patronů gednotliwých kragin.
občerstvugjcj musegj přjklady s v á tý c h , gež
c jrk e v představuge, pro bohabogné duše
gako
Gak
nám
byli,
* ) T u a p n p o te ris, q u o d is t i e t ista e ? C o u fess. V III. c . 1 1 .
u. 3.
kdežto gegich počet tak v e lik ý gest, a ti, od
nichž nám dány byly, k nám náíežegj, a co au tlowé téhož těla, kteréhož hlawa Iiristns gest, na
nás geště ustavičně v lásce aučinkugj, dokud gedno nebudem s Pánem, g&kož i on gedno gest
s Otcem.
Takét zasluhuge krásný pud u ctivosti a
wážnosti, gež člo věk k sobě podobným, a sice
k gegich přednostem a zásluhám mjwa, pováže
nj našeho. M ělatb ýse cjrkew Božj od staro­
bylého pohanstvj v tom nechat zahanbiti ? To
giž dáwalo swau vážnost a lásku k výtečn ým
lidem wšeligalt na gevo, ano snažilo se i po ge­
gich smrti památku na ně buď rozličnými spisy,
aneb sochami potom stvu zanechati. I cjrkew
Božj pamatugě na dokonalé wěřjcj, a zvěčiiuge
památku na ně skrze obrazy, sochy, oltáře, k á ­
p ly a kostely gegich gména nosjcj. Tot má člo­
věk a pohlednuwšjho na tato památná znamení k
zmužilosti a důvěrnosti w Boha pohnauti. Cjr­
kew Božj kořj se Bobu, djky neyhlubšj u c tiv o ­
sti mu vzdáw agjc, že mdlým lidem ta k o v é s,ly srdnatosti a stálosti popřjti ráčil. Když ta­
ké na oltářjch svátých swjce rozžaty byvag],
náleží to Bohu. K němu vstupuge bbowonny
dým kadidla, k němu wznášegj se ch v a lo z p ě vy
nábožného zástupu.
Giž v pohanské starožitnosti b ylitgsau mu­
d rc o vé * ), kteí-j za prospěšné to uzn&vagjce br*) Epikur a Seneka.
5J6
Pogednánj
clem radili, aby sobě z minulosti něgakého do­
konalého Člověka zam ilovali, a skrze to usta­
vičn ě před očima ho magjce, tak ž iv i byli a
gednali, gako b y toho očitým svědkem byl.
Tak u př. radil geden v y v o l i t i K a to n a , a zda­
li se tento komu přjliš p řjsn y , povolněgšjho
Lčilia. *) Ale křestanstvj nepoukazuge na žá­
dného K a to n a aneb Ttdlia, na žádného Sokra­
t a neb E p a m in o n d a ; ale — na K ris ta , na
toho, genž gest cesta a p ra w d a i íiw o t, **)
gakožto na přjklad našeho obcován]. Od člo­
vě k a , m á-li nevyzpytatedlné ohledy Božj v y plniti, nemůže se méně žádati, nežli co Spasitel
•wyřknul: Buďte z d o k o n a lj, gako i Otec w áš
nebeský dokonalý gest..***) Aby v š a k se to­
ho nikdo nezhrozil, že se přjliš mnoho žáda,nabjzj Pán, abychom se geho drželi, řka : Ž ádný
n e p řic h á z jk O tc i, než skrze mne, **#*) to gest,
skrze geho zřjzenj nacházegjcj se v geho cjrlcvi.
Ó gak mnoho př]kladů gest tato za v z o ry k u —
clěnj a následován] poskytnauti v sta vu , a to
* ) A liq u is v ir b o n u s n o b is e lig e n d tis e s t , ac sem p er ante
ocvilos h ab en d u s, u t s ic ta u q u a m illo specton te vivam us, e t o m iita taliq u a m illo v id en te fa c frm u š. •*- O fe lic e m , q u i sic a liq u em v e re ri p o te s t, u t ad m em o riam quo qu e e ju s se com p ou at at que o rd in e t.
Q u i sie a liq u e m v e re ri p o te st, c ito e r it v e re n d u s.
E lig e ¡ta q u e C ato n em , et si hic. v id e iu r t ib i m itiiu m
r ig id u s , e lig e re m is s io n s a n im i v iru m L a e liu m , e lig e eu m , c u ­
ju s t ib i p ía c u it e t v ita et o r a t io : et ip s iu s an im u m an te se e re n s et v u ltu s , iliu m sem p er tib i o sten d e, v e l cu sto dém v e l
e x e m p lu m . —• N isi ad re g u la ra , p rava n o n c o rrig e s. S e n e c . I X . C.
* * ) Jau 1 4 , 6 .
* * * ) M a t. 5 , 4 8 .
* * * * ) Jan 1 4 , 6 .
sice bez rozdjlu národu, sta vru, rodu, w ě k u a
pohlavj ! Každému gest v y v o li t i svobodno, ne
pak bud’ přjsnost Katonowu aneb p o v o ln o stL a liowu.— ale gak každému sjla udělena byla,tffry
ro stl w Sélik terak w toho, kterýž gest h la w a , .
K ristus. *) Gednotlivý, bez Krista, neuj žá­
dný aud něco: sám gest nepatrný, nestatečný,
m r t v ý ; ale w spogenj s celkem púsobj s nadpozemskau mocj, ačkoliv geště neukazalo se,
co budeme.**) I neřekl-li sam Pan : G at gsem
w in n ý kmen, w y ra to le sti? * * * ) Což může ra­
tolest, utne-li se od kmene ? A co působj v
spogenj s njm ? — W modlitbě, k njž nás V án
zawazuge, a ku kteréž nám i navrženj dal, gmenugeme Boba O tcem ; ale gen skrz něho a v
něm můžeme sdětinskau důvěrnost] k němu v o
la t i: Otče n áš ! Poněvadž Rristus bez vše lik é ­
ho lidského zaslauženj, ne pro gednoho toliko,
ale pro veškeré pokolenj lidské w t ě lil se, t r ­
pči a umřel, musjme všeck y lidi m ilovali. U znávám e-li Boha za Otce všec h lidj, tedy gest
i ten neybjdněgš) a neychudšj geho djtě, protož
každý náš bratr, gegž slovem i skutkem m ilo­
v a li slušj. Nenávist a nepřátelstvj nemůže se
v srdce praw ého křestana vk o ře n ili, bytby ta­
ké od giných saužen a utiskován b yl. — A čk oliw pohanská starobylost znamenité činy a p ř j-
* ) k E f e s .4 ,1 5 .
Časopis
* * ) I. Jan 3, 2 .
K a to l. D nch. I I I . 4-
* * * ) J a n l5 ,5 .
ld a d y výtečn ých mužů v e sv ýc h spisecli v y čhwaluge, netýče se tolo ob d ivován ] ani tak
«egich ctnosti, gako spjš gegich díistogenstvj,
kteréž k slávě- a k štěstj swé v la s ti zastávali.
Cesta k zásluze, cesta k nebesům bylat gen
mužům otewřená, kteřjž neywyššj auřady zastáwagjce znamenitě vyniknauti mohli. Wšickui
zachowatelé, pomocnjci a zwelebitelé v la s ti —
praw j gakýs pamětihodný zlomek z oněch ča­
s ů _ magj s v á vykázaná mjsta v nehesjch, kdež
po všecku věčnost blaženosti zakaušegj. *) —
Kdež zůstali ale ostatnj, gešto méně schopnostj
magjce^ a ze sprostého rodu pocházegjce, b o hatstvjm n eo p lývali ? Kdež chudj, otroci a
gindy tak utiskané p o h lavj ž e n sk é ?------O
p ř jv ě tiv é k ře sta n stv j! tyt dokazugeš, žes
dar od Otce nebeského pocházegjcj, kterýž pro
všecko, což gen člověkem slnge, svém u slunci
v e lj vzch ázeli a déšt d ává. Gale mnoho, obsahugicj gest smysl v oněch slo v jc h P á n ě : Chu­
dým
E ivangeliion se zivéstu g e! T e p r v J e -
S e d , qu o sis, A fričan e, a la c rio r ad tu lan d am rem p u b licam
s ic h ab eto : O m n ib u s q n i p atriain co n se rv arin t, ad ju v e rin t, a u x e rin t, certum esse in co elo ac idefinitum lo c u m , tibi. b e a ti aevo
S em p ilern o friía n tu r. N ih il est en im p rin c ip i il li D eo — a c ce p tiu s, qu am c o n c ilia co etu sq u e h o m in um s o c ia la , quae c iv itates a p p e lla m u r : h o rtm i re cto re s et co n serv ato res, h in c p ro fe c ti, h u e r e v e rlu n lu r . C ic. S o m n . S c ip . c .3 .
* * ) mm/oi íver/yE/.LLovtca,. M a t. 1 1 , 5 . B y lo ť to giž p íe d
7 0 0 le t y skrze p ro ro k a Isaiáse p řed p o w ěd ěn o . 6 1 , 1
2. S ro w n e y L u k . 4 , 1 8 . evayyehCca-Dca cmíoxub/.í (M*
žjš okázal, co člowěka vznešeného činj, že g eho prawau cenu ani zevnitřnj okoličnosti, ani
tělesné p o v a h y urČiti nemohan, nýbrž gen du­
še w něm přebýwagjcj, kteráž gest obraz Božj,
nesmrtedlná, neskončeného zdokonalen) a blaženosti schopná, a cenau celého swěta nahrazena
Jjýti nemůže. #)
(D okončen}
2. M a r i a
w p řjš tjm s w a z k u .)
M a g d a l e n ská.
Od Viuocncia Zahradnjka, fa rá re Z ubrniC kého*
Ewangelium rnluvj o ženě kagjcj, o Marii Mag­
daleně, z kteréž Ježjš sedm ďáblů v y v r h l, a o
Blarii, sestře Lazarově. Luk. \II, 37 — 50. cfr.
M at. X X V I, 7. Mar, X L Y ,3. JanX II, 3 . — Luk.
VIII, 2. cfr. Mar. XVI, 9. etc.— Jan XI, 2. etc. Zda­
li to byly tři rozdjlné osoby, čili gedna toliko,
Maria Magdalenská ? Mnozj ge pokládagj za tři
od sebe se různjcj osoby, lc nimžto i sám K a lmet náležj. A však cjrkew katolická ge má za
gednu a tuž osobu, V mešn) modlitbě na den
Mařj Magdaleny, kagjcj onu ženu zřegmě nazjwagjc sestrau Lazarovau. Tjmto gedinym du—
* ) M a t. 1 6 , 2 6 .
wodem, byt sic žádného giného k tomu nepřistaupilo, ig á gediué toliko Marie přigjmám, Ma­
rie M agdalenské.
Mnohé ctné a zbožné ženy b yly v spole­
čenství Ježíšově, následugjce ho na cestách geho a posluhugjce mu ze statků sv ýc h , k tem
náležela Joanna, b y v š j manželka Chusova, Susanna, Maria, přjbnzná Páně, a Salome, matka Ja­
kubova a Janova. Ale přednj aneyznameintegsj
z nich gest nepochybné Mář) Magdalena.
t to p řeh o rlivé m ilovnici Páně mnoho rozprav)
svaté evangelium. Ježjš gj dal očilé direocy
obzvlášlnj přjzně a milosti, gj se n eyd řjve po
svém z m rtvých vstán j zg e vil, a kdebyt se
koli hlásalo evangelium geho, tu i gi v ý s lo v n ě na
zmínku bráli' poručil. Koho sám Ježjš nad gine
wyznamenal, a kdo b yl v stavu , na Jež)si m)ti
neyvětšj zaljbenj, a celau dušj ho m ilo v a ti: tent
tri sté n ey vý š b yl dokonalý, a věčnau gest ozdobau pokolenj lidského. Tau přjčinau hod­
na gest Máí j Magdalena, bychom se gi lépe na­
učili znáti, a skaumali vlastn ost a p ovahu duse «"0 •
r
b Že náležela lc lidem možným a bohatým, o
tom nebuď pochybováno. W Betami, kdežto
Ježjš častým b ý v a l hostem, měla s bratrem La­
zarem a s Mar tau, sestrau sv a u statek, a Lu­
káš gigmenuge mezi ženami, gešto gměnjmsvým
Ježjše opatrovaly. Tak i gistě rod getd niko
nebyl matný a ponjžený. N e b o , když umřel a
zar, bratr gegj, nmozj i z bljzkého Jerusaléma
přišli b y m r t w é m u v z d a li p o č e s t , gi pak a star
Sj sestru gegj těšili. B y l a t i nepochybně sličné
twáři, pěkně urostlé postawy, a stkvěla se gac
rozenau tak i strognau krásau. Ginákby se b y ­
li nenalezli wilnj, po tělesné rozkoši baž]Cj lidé,
oešto gi tak ve lic e zaved li, že obecně gmjua
•D
®
byla za hřj.šnici.
P ři ženském pohlavj w gediné zdrželivosti
a čistotě zahrnuty gsau v še c k y ctnosti. SlySjxne-li, ani která na cti nenj zach o vali a ctnosti
poběhlá, na nic giného nepomnjme, leč na ne
p ravo st Pilnosti a s m i l u j . I Maria Magdale­
na vy k ro čila z kázně panenské, talc se oddavši
neřádné rozkoši tělesné, že tegnj v y stu p k o v é
gegj nezůstali v skrytu. Mělit gi vů b ec za o
sobu tak nekázanau a spustlau, že pauhýni dotknutím gegjm ctného muže mněli b y ti p o sc v r
něna, a pochybovali, b y Ježjš b y l prorokem,
poněvadž se m ravů gegjch nezdál býti povědom .
Že Maria Magdalenská lehko přiváb ena b y ­
la k neřádné milosti tělesné, pochopnot gest i •
z toho, že byla ž iv é mysli, výtečného ducha a
srdce nad mjru tk livéh o . Tacjto lidé si^ ob yčegně v ničem nepočjnagj prostředně, nybrz.vzdy
daleko krácegj, leč v e zlém leč v dobrém.
rc ce gegich gest kyprá, bugná země, kteraz v š e ­
ho nese hognost, buď požitecnýcli (plodu, neb ged ovátých bylin. Nenj d ivu , Že hned sedm mrz­
kých duchů sjdlilo v těle Magdaleny, a nečisty v
duši gegj rozdtnychowali oheň, b y za pohubne
byla osjdlo mnohým.
W elikau byla hřjšnicj Maria Magdalenská,
ale Ježjšem rychle gest učiněna welikau swatau.
Takt wýborné gest srdce člowěka i po zkáze a
porušenj lidské rodiny, a tak mocna a aučinliwa
gest milost Božj, zet negednau ti, gešto byli z
m jry zlj, tudjž 'učiněni gsau z m jry dobi j. Gakož mnoho měli podstaty a sjly k působenj zlé­
ho , tak obrátiwše se gednau na cestu prawau,
mnoho měli statečnosti a moci k působenj do­
brého. Přigda Ježjš, w ypudil z Magdaleny sedm
zlých duchů, protknul a opogil gemné srdce, ge­
gj slowem swym, a z powěstné hřjšnice předlij
učinil následownici a přjtelkyni swau. Znalí
Božsky mistr wýbornost srdce gegjho, a že p řestawši hřešili, začne b ýti osobou nade wšecky
gine Iepšj a hodněgšj. Protož zbawiw gi ďábelstwj i wšecky hřjchy gj odpustil.
Žádný hřjšnjk, byt se zdál gakkoli býti štastnym, dobře se nemá. W rozháralé, z brku swého wyražené duši geho ustawičuý gest nepokog,
ustawičné trapné swjránj. W ydalat se Magdale­
na tělesným rozkošem, a uzdu pustila žádo­
stem s wy m; ale s newinnau panenskau i po­
klid w yšel z gegjho srdce. Neuašlat 11a dráze
neprawosti, čehož strádala
zuawši Ježjše, a od něho
lost, nalezla mjr a pokog,
beské. Protož celau dušj
duše ge«j. Než, popřigata gsauc na m i­
a okusila útěchy ne­
se k němu nachýlila,
„eyčislšj lc ne mu hořela láskau, agiží on sám gedin všecko gj byl v e všem .
,
_
Evangelium patero přjbčhů podava, v který c
Magdalena gedná, přeušlephtjlé srdce gegj se zra­
čí anebo Ježjš s v é nad nj zaljbenj progevuge.
’ 1
Stoluge Ježjš v domě Šim onově v spolecenstvj mnohých. Tam Magdalenu lih n e gednák kagjcj, gednák milugjcj srdce. W eiegnt
hřešila, veřegně chce ukázati, ze gest: giz zee a
ginau. Svědom ot gj, že u Simona F an seove
stolugj, krutj an elito stivj saudcové ginych. '']>
že sám Šimon prohodili může slo vo , kterýmž
se zardj t v á ř gegj, a gako omámena stane. A
v š a k Ježjš tam gest, n eyvyššj dobrodinec aney
dražšj přítel gegj. Giž ničeho neváž], mqm se
nerozpakuge. Chvátá v obydlj Šim onovo, nesauc nádobu alabastr ov a n vonného nardu, biz
„est tu, kde sedj drahý pán gegj. Nenj gj mož­
ná ni slo va p rom lu vili. Srdce hluboko tknuté
z a vjrá usta. Tak gest pohnuta Magdalena v
středu srdce, že nemůž mluwiti. Plačjc p řistu ­
p u je lc Ježjši, polorně padá na zem, horkým i
slzami p o lévá drahé nohy svátého, a maže ge
libě vonjcjm nardem.
Gegj slzy, gegj pokorné na zem padnut]
treoj celovánj noh Ježjšových a mazan], gich
vonnau mastj neyvým luvněgšjt b yli sv ě d k o v é
duše kagjcj, pohřjž.ené v hlubokém h oru
y*
la—lit p rv é neyvetšj h řjšn icj, giž nyn) slzami
sv ý m i očistila duši svau . Nebylot mozna, bez
pohnutj srdce hleděli na obraz vděčnosti, poko­
ry, Ijtosti, úcty a lásky gegj k božskému učiteli.
Toliko Fariseowé p ři tom nic n e c jtili,----- - F a ­
riseowé. Což ge na v ý so st mělo těšili, na v ý ­
sost girn hněwno bylo. Neywýborněgšjt skutek
v slepotě a pýše s v é pokládali za v e lik é pohoršenj. P ochyboval Šimon, b y Ježjš op ravd o­
v ý m byl prorokem od Boha poslaným, poně­
vad ž se dotykati nechal od ženy, ženy hřjšnice.
I nelibě to nesl Ježjš, že stolugjcj Fariseov é neznamenali neobyčegné výb o rn o sti srdce
Mářj Magdalenské, a za zlé gj vyk lá d ali p&trnau
ctnost. Protož se neobycegným způsobem ugal
ta» tk liv é , dobré duše, a bránil gi před n eváž­
nými tupiteli. Ukázalí Š im o n o v i, že se ta,
kterauž on má za tak špatnau a potupnau, ušlechtilegi k němu zachovala, nežli 011 sám. „Mno­
hot,“ v e c e gemu, „mnohot gj bylo odpuštěno,
protož i mnoho miluge.“ Tudjž pak, p řjw ětiv e se obra ti w k Magdaleně, to, čjmž gi nepo­
chybně giž gednau b yl ugistil, op ěto val řka :
O dpuštěnit gsau tobě hřjchowé. ťw ogi. A když
se tjm milostným slovem všickn i za stolem sedjej v e lm i horšili: mlče dal před nimi Magda­
leně předek, a cele ukogil srdce gegj, ř k a : VFjr a tw a te u zd vu w ila • gdiz w pokogi. Luk.VII,
36 — 50.
2.
Když Ježjš v Betanii gednau byl ho
stem u Lazara a dwau sester geho : Mářj Magda­
lena opet dala 11a g e vo přemilostné srdce sv é .
Marta, plna gsauc radosti, že drahý Pan gest w
p řjb ytk ů gegjni, všechnu na to vyn aložila snaž­
nost, by ho dokonale uctila, W elm i se o to
staragjc, b y w dome gegjm v š e bylo po m ysli
jreho, tolik před se v z a la domácj služby, že sam agediná ku práci nestačila. Giuák si počjnala
M agdalena, mladšj sestra gegj. Těšjt se velice,
že opět má přjležitost, učiti se od Pána svéh o.
Protož pokorně sedj u noh geho, pozorné a dy­
chtivě poslauchagjc řeči geho.
Nelibět to nese Marta, že se mladšj sestra
v z d á lili nechce Ježjše. Mlčj chvjlku, ale k o­
nečně se zahnevá na Marii, anobrž lc Ježjši se
obrátjc d j: „N ic-li proti tomu nemáš, že Maria
mne samu slaužiti nechává ? Rciž gj ty sám, b y
mně pomohla.“ M ilo val Ježjš Martu , nicméně
Magdalena wjce se mu ljbila. M a rto , M a rto ,
vece, ty s p řjliš peČliwa a s t a r o s ili w a ; g át n a
m ále -přestáw ám ; M a r ia lepSj strá n k u so le
o b rala, a té n ik o li nem á l ý t i zbaw ena. Luk.
3 8 __42. Tak tedy Magdalena mysl měla
odtrženau od wěcj tělesných, a pozdwiženau k
věcem nebeským. Ježjš sám gj dal to swědect v j, žet výtečného gest ducha, a spanilau myslj
r o z k o š n ě g š j e h v ě c j chápe, nežli gsau ty, kteréž
země poskytuge. Byla gednau hřjšnicj, ale nynj
giž za nic pokládá libosti těla u přirownánj k po­
krmu duše ; nynj giž Bohu žige, pohřjžena gsauc
\v poslauchánj slo va geho.
3.
Wxzme giž také, gak si počjnala Ma
Magdalena, když bratr gegj Lazar giž čtw rty deu
odpocjwal w němém hrobě, a Ježjš, přjtel gelio
do Betanie přišel s učedlnjky swými.
Marty
bolest p ři smrti bratra zmileného silná byla a
prudká, Magdalenina wšak srdečněgšj a hlubšj.
Gako hluboké gsau w ody tiché, tak hluboké gsau
city těch, gešto tak gako Maria w dlauhem za­
myšlení sed], a gichžto bolesti gsau neme.
SlySj Marta, an Ježjš bljzko Betanie. X gele
proti němu, a taužj mu neštěstj swoge, a kormutliwě d ]: K dybys ty, Pane, b y l zde: nebyltb y umřel b ratr m ůg; ale wjm, žet i nynj Bůh
u čin j, oč ty geg požádáš. Těš] gi Ježjs, řka :
VYstan éi b r a tr tvuiig. Než Marta pro welilce
hoře neznamená, že Jež jš botow gest, nawratiti
gj bratra žiwého. Prolož w ece : W j m t , že v s ta ­
ne bratr můg, ale teprw w poslednj den obec­
ného wzkřjšeuj. Tu gj Ježjš poukázal na bož­
ská u moc a důslognost swau, ona pak, učiniwši
pěkné wyznánj, žet J e ž j š gest Syn Boha a oblažitel swěta, upokogila se w srdci swém. A wšalc Ježjš
Marii chce widěti, na Marii se ptá, po Marii taužj.
I
odešla Marta, by zpráwu dala sestře
přjštj Ježjšowě, A wšalc tagně gj toliko ře k la :
Mistr «est zde a wolá telte. Při slowu tom r y ­
chle se wzchopj Maria, gakoby se rozpuklo žalne
srdce gegj, a w yplakati se chtěla u hrobu bratro­
vna. W náhlém wzchopenj swém po dlauhem
mlčenj takowé pohnut j mysli dala na gewo, že wši-
ckni přjtomnj lidé k útrpnosti b y li pohnuti, a su j
v y š li v e n z domu. Ale Maria ne ke hrobu L azarowu, nýbrž přjmo k Ježjši spěchá. On to gest,
on gi dal vo latí. Přigdauc lc němu dj : „Ach,
kdybys gen ty byl zde, nebýlby umřel bratr
můg.“ W tom se gj v a lj horké slzy z o6j, ně­
muž dále m luviti, a na zem padá před m ilo v a ­
ným Pánem sv ý m . Hluboká bolest, kterauž w
tu dobu znáti na sobě dala Maria, te byla v la s t­
nosti, že všickn i, kteřjž gi d op rovod ili k Ježj—
ši, dopláče se dali, a Ježjs sám v duchu se zk o rmautil, a tudjž i zaplakal. An plakala Magda­
lena, hiemohlt se Ježj.š zdržeti od plače. Protož
bez prodlenj pristaupiw ke hrobu, velik o m o cným slovem m rtvéh o Lazara v e n v y v o la l, a
živéh o n avrátil sestrám geho. Jan XI.
4,
Nedlauho potom sto lo val Ježjš sučedlnjky
sv ý m i v Betanii, v domě Šimona, gegž uzdra­
v i l od malomocenstvj geho. Lazar seděl za
stolem, Marta posluhovala, Maria Magdalenska
ale opět dala na gewo, galc ve lic e ctj Ježjše, a
gnk čisté a vraucné ho miluge. Co žádnému
newstaupilo na mysl, to nalezlo a vyk o n alo rnilugjcj srdce gegj. Nenadále přistaup] k Ježjšovi,
lige mu z alabastrové nádoby předrahau mast
na h lav u , a co gj zbylo, tjm maže nohy geno,
a utjrá ge v la s y svým i.
W eškeren dům naplněn gest vu n j, stolugjcj
pak nemalým podivenjm . W šickni v id ě li sku­
tek Magdalenin, ale žádný nepoznal krasy a d o -
dobroty geho. Mnohý mněl, že Maria snad nenj
p ři zdravém smyslu, a mnohý rozčjtal sám u
sebe, coby toto neobyčegné mazánj mělo zname­
nat!. W šickni pak na tom se snášeli, že to v y ­
lit] drahé masti ztráta gest a zbytečný náklad.
O bzvláštně se o z v a l lakomý Jidáš, h n ě v iv ě řk a :
„Mohlat se tato mast prodati za tři sta peněz,' a
to se mohlo uděliti chudým.“
Skutek Magdalenin mnohem b yl ušlechtilegšj,
nežli se stolugjcj dom njvali. Pramen geho bylo
srdce plné vděčnosti a čisté lásky. M arnýtbyl
zámysl, že penjze na drahau mast vynaložene
o b r á t ili se mohly na chudé. W ědělat Maria, če­
hož snad žádný dobře n epovážil, vědělat, že
drahý Pán gegj tudjž umře v rukau katanů, a
že g] snad nebude lze, pomazali m rtvého v o n nau mastj. Protož živém u prokázati chtěla čest,
kteréžby pak m rtvém u prokázati nemohla. Ne­
malá se g] tedy stala k řiv d a , že nelaskavě b y ­
lo sauzeno, což ona z lásky a výb o rn ým úmy­
slem učinila. Protož se ugal Ježjš uražene cti
geir], a kterau se všick n i op ovážili haneti, tu
nade všeck y v y c h v á lil.
P roti’ obyčegi svému
důtklivěgi d om lu vil uČedlnjkům s v ý m , řk a :
P ro č to za zlé m áte této žene? D ob rýt zagisté skutek u čin ila n ad e m nau. Chudé w žd y
m áte kol sebe, mne ale nebudete w žd y m jti.
T a u n a tělo mé w y lita u m a stj ku -pohřbu sivé­
m u gsem byl pom azán. P rotož, kdekoli h lá ­
sáno bude ew angelium moge, n a pam atku ge-
, j t a t í i to yyraw iti M ie te , coí on a » » ■
M a t . X X V I,6 — 13. M a r . X I V , 3 - 9 . JanX II, 3 .
0 kom v talcowáto slo va m lu vil Jezjs, neo
m ylný zpytatel srclcj.a hlasatel maudrosti bož­
s k é : tent gistě měl přéšlechetnau mysl, a srdce
nad obyčeg vzdělané a dobré.
5 Nikohot Ježjš opět i o p ě t t a k nepochvá­
lil o-ako Mářj Magdalenu. Pro neobyčegnau
ctnost g e g ] i také n e o b y c e g n é g j dal znamenj p řjzně a náchylnosti. V ítěz o sla vn ě z hrobu na
sv ětlo vy še d , g] se n ey d řjve ukázal.
A vsak
1 p ři tomto zgevenj vzkřjáeného Pana s y e o
Maria Magdalena předobrau, milostnau dus) se
b ýti ukázala.
,f
Bylat getlna z těch dobrých, ixtrpnych žen,
«reSto plačíc stály pod křjžem Ježjšovým . S v ě d ­
kyni byla, an tělo geho složeno bylo s křjže, a
„ešeno do hrobu. Posadila se naproti hrobu,
bolestně hled je na drahé tělo, až v e lik ý kámen
p řiv alen b yl ke d veřjm hrob ovým . K dyž pak
pominula sobota, záhy v šerém gitře spěcháke
hrobu Ježíšovu, by pomazala vonnau mastj telo
ueho. U hrobu gelio mutná Magdalena nagiti
chce potěšení. Přigclanc k hrobu, m .lj, an ká­
men fest odwalen, a hrob prázden. I rm autjse
melice, že i poslední tM chy má b ýti zbawena.
Nemá za giné, než že zlostni nepřátelé odnesli
tělo drahé. Ostatní zbožné ženy, gesto s nj b y­
ly přišly, zůstaly u hrobu, ona ale, neyžxvegx
cítíc bolestnau ztrátu, rychle zpátkem do města b e -
žj, a potkawši se s Petrem a Janem, žalostivým
hlasem wolá : „Ukradl ií ho, Pána mého ukradli,
a newjm, kam ho položili.“
Hned pak zase gest
w zahradě u hrobu*
Widauce ti dwa učedlnjci, že hrob w skut­
ku gest prázden, w rátiíi se do města. A wšals
Magdalenu milugjcj srdce i u prázdného hrohu
drželo. Pláce a wzdychá u hrobu, a opět tam
hled], zdaliby tam předce milowaného nalezla.
W idj tam dwé angelu w bjlém rauše, a neleká
se. ílkau gj angelé: „Čemu pláčeš?“ Ona odpowjdá, že má proč p lak ati: „Ukradli Pána mé­
ho, a newjm, kam ho položili.“ W tom zna­
mená, že někdo stogj za nj, ohlédne se, a widj
muže. I wece gj muž ten: „Zeno, čemu pláčeš,
a koho h led áš?“ Magdalena ho nezná, mnjc,
by to b yl zahradnjk. On gj ale ukazuge w ljd nost a autrpnost srdce, a protož mu hned p ře xnilau sprostnostj celé odkrýwá srdce swé, a duwěrně mu d j : „Pane, ty -lis ho odnesl, powěziž
mi, kdes ho p o lo ž il; samat gá ho wezmu.“ Sa­
ma tedy Magdalena mjti chce tělo Ježjšowo, co
neydražšj poklad, w opatrowánj swém.
I
nemohli Ježjš déle tagiti, že on sám gest
ten, kteréhož tužebně hledá.
Dalt se gj pozna­
li, a tjm samým Ijbezným hlasem, gegž ona tak
často slýcháwala, gi gmennge wlastnjm gmenem
gegjm : M a ria . Na to slowo Maria gest radostj gako bez sebe, a tak pohnuta, že nic nemůže
promluwiti, leč gediné slo w o : „Mistře,“ wece, a
hned se wrže na zeni, a obgjmá nohy wzlcřjšeného Pána swého. Držjt se swatých noh geho s
takawau vraucnostj, gakoby gen na okamzeuj z
onoho světa b yl přišel k útěše gegj, a tudjž se
s njm zase měla rozlaučiti. 1 dj gj Ježjš, aby
pustila od obgetj noh geho, poněwadž gefitě b yl
neodešel k Otci, alebrž gefitě déle b ýti chtěl s nj
a s přátely svým i. Dj gj tolikéž, aby sla k u čedlnjkům geho, a zp ravila ge, že v s ta l z mrt­
vý ch , a pozděgi teprw se vznese k svém u a
gegich Otci. Oznámili Ježjš v ů li svau, a hned
spěchá Magdalena lc truchljcjm přátelům geho, a
ne giž hlasem tuhy a žalosti, nýbrž hlasem p le sagjcjho srdce gim zvěstuge : V,fidelat gsem P á ­
na, a to m i y u w é d e l! Jan X X , 1
lb .
Tolik oznamuge evangelium o Marii Magdalenské. Nenjt toho mnoho, ale postačuge to
k plném u nás ugištěnj, zet ovšem sv á tý b y l smysl
gegj, a že na v ě k y dostogná zůstane srdečné po­
cty v š e c h maudrých a d o brých . O tlálšjm ž i­
v o tu gegjm starobylj spisové toliko tu p o v ěst
z v ě s tu gj, že člrnácte let po na nebe v S tau p en j
Ježjšově z žid o vstv a se odebrala do Marsilie, a
tři a třidceti let v sam oleustvj ob ývala, v m odlenj a svátém rozgjmánj se kochagjc az do
skonánj svéh o . Z práva tato nenjt ovšem ta k
gista, gako zp ráva evangelistů. Nemáme v š a k
přjčiny, o tom p o c h y b o v a li, že Mařj Magdalena
nemohauc v jc e slau žiti s v ě tu , z h luku lid j w t i
chau" samotnost se odebrala, a w bohomyslném
cwiČenj nebe požjwala na zemi. Nebo modlenj a swaté rozgjmánj takau sladkost] opognge
duši, že kdo íjj gednau okusil, samotnost ldeda,
a po ničem wjce nestogj, což země milého pa­
sky tnge.
3. R ozličn é pastýřské
prjhody.
1.
4. Petr se dal s Annau manželkau swau od stolu a loze
dle zákona rozw esli. Po roce porodj Anna syna ; Petr
odpírá tomu, že syn gest manželský, lilásj se při
křtu swatéin, ano odpjránj to i do knihy lutencu
Vlastnoručně zapjše. S tjm se wěc skonči*
O t á z k a . Má býti djté to za manželské zapsano,
Čili za nemanželske i
O d p o W í ď. My prawjm e, za manželské.
D ů k a z.
Ač muž
nadgmenowaný s manželkau swau od
stolu a lože gest rozweden, nemůže se předce
říci, že m anželstvo to gest zcela rozlaučeno, a
že žádné mezi Petrem a Annau manželstwo nepozůstáw á; nebol dle §. HO. wšeobec. zákon,
m est.: manželům rozw ed en ým gest swobodno,
se zase spogiti, musj wšalc spogenj práwu řá ­
dnému oznámeno býti.
O skutečném auplnem
rozpogenj takto zn) tentýž zákon §. 1 1 8 . Clíte-
jjj-li se manželé rozpogenj zase spogiti, tedy se
iíiusj spogenj to za manželstvo now é p ovažo­
va li, a se vše m i slavnostmi k zavřen] smlauwy
manželské dle zákona potřebnými stati.
A geště.patrněgi znj zákon ten z ohledu k atoljkíi §. 1 1 1 .: „Svazek platného m anželstva mů­
že mezi osobami katolickými gen skrze sm rt
gednoho z manželů rozpogen býti.“
Z toho tedy gest patrno, že mezi ro zved e­
nými manžely od stolu a lože, manželstvo, giž
p rv é platné pozůstává. Gak dlauho tr v á man­
želstvo, tak dlauho se djtky w něm zrozené za
manželské počjtati a zap isovali m usegj; nebot
dle všeo b . zák. mest. § .13 8 . „P ro ty děli, genž
v sedmém měsjci po zavřeném m anželstvj, nebo
v desátém mésjci, buďto po sm rti rnuíow ě aneb
po auplném ro z w á z á n j manželského svazku z
manželky se narodj, gest důmněnj rodu manželské^
ho Ju p ln é ro zw áz án j gen toho manželstva se
státi může, které povstalo p ři nedopauU egjcj
(dirimens) překážce, a které tedy samo w s o k
žádné manželstvo hned původně nebylo. Pone vad ž mezi manžely, o kterých gednáme takowe
rozvázán] se nestalo, aniž muž nezemřel, tedy x
gmenovaný syn má pro sebedom nSnj rodu man­
želského.
„
1
Ale snad kdos ůam jtne: „ vžd yt pak gest
„Petr giž celý rok rozveden od stolu a lože, ga<
,,může b ýli otcem nadgmenovaného d jtěte?“
Č asopis p . K a to l. D u c h .I I I . 4 .
To, zdaliž gest otcem, čili nic, nemá co
řozhodnauli aniduchovnj pastýř, ani anřad sv ě t­
ský sám od sebe, ano ani sam a m anželka ; gen
manželu gest to p rá v o uděleno odpjrati manžel­
skému djtěte zplozen] v čas zákonnj ; nebot
v š e ob. zálc. měst. §. 158. stogj — „ani od mat­
ky spáchané cizoložstwj, ani gegj gištSnj, že djtě gegj nenj manželské nemohau sama pro sebe
gemu p rá v a manželského zplozenj odnjti.“
„Ale otec, máge p rá v o odpjrati manželské­
mu zplozenj, odpjrá, zap sav vlastnoručně do
knihy křtěnců, že djtě to za manželské nem á!“
Ovšem zapsánj to dokazuge , že odpjrá
manželskému zplozenj před duchovnjm , ne ale
že odpjrá tak, gak musj odpjrati, chce-li, aby
bylo djtě to p rávn ě za nemanželské zapsáno; ne­
bot všeo b . zák. měst. §. 15 8. z počátku takto
zu j: „G istj-li muž, že djtě od geho manželky v
čase zákonném narozené geho nenj ; tedy musj
manželskému zplozenj djtěte neyméuě v e třech
měsjcjch po nabyté zp rávě (p rávu n ě 155.) od­
pjrati, a proti zástupci (kurátorovi) k obhágenj zplozenj manželského zřjzenému nem ožnost
d ok ázati, žeby od něho zplozeno bylo.“
Z toho následuge:
a)
Že se musj otec, v našj přjpadnosti, při
světském úřadu hlásili, chtěge odpjrati manžel­
skému djtěte od manželky s v é zplozenj; nebot
ne duchownj, ale sv ětsk ý auřad uslanovuge zá­
stupce tak o vé a saudj pře.
b) Že se musj neyweyš ive třech měsjcjch u
swěTského úřadu hlasití, počjtage od času, kdy se
o narozeni djtěte dozwěděl.
c) Že musj nemožnost zplozenj manželské­
ho dokázati. Nowý zákon negmenuge sice zeVmena, gak nemožnost ta se má dokázati, ale zá­
kon 1. Listop. wydaný ustanownge, že musj w
této přjpadnosli úřadné (íanbešgu-icl)tlid)) se do­
kázati :
a) Že ( muž) skrze celý rok před narozenjm
djtěte nebyl přjtomen.
Dle nowého zákona byloby — dle p řiro wnánj (analogie) dosti na tom dokázati, že giž
gedenáctý mesjc počal, co nebyl muž přjtomen
před narozenjm dj t ět e; muselby se ale čas ten
prodlaužiti, kdyby znatelowé wěci dotwrdili, že
se djte to pozdégi než w desjti měsjcjch od početj swého narodilo.
b)
Že od matky skutečné cizoložstwj spáchané
bylo ; wiz Jalcsch Gesetzlex. Kinder, uueheliche.
Poněwadž weyš předepsaná prawidla, dle
kterých se musj pokračowati, když má b ýti djtě w manžeístwj zplozené zákonně za nemanžel­
ské prohlášené, se nezachowala, gak počátečně se
udalo, nemůže také odpjránj zplozenj manžel­
skému u duchownjho žádnau změnu spůsobiti;
ano nebylo-li djtŠ to hned počátečně za man­
želské zapsáno, proto že duchownj měl za to,
že otec práwně bude odpjrati manželskému d j­
těte toho zplozenj, musiloby se po piogitj tř j
#*
*
měsjcň galco m anželské clo knihy křtěnctt v t á hnauti.
W la s tn o r u c n j wepsánj se otce do knihy křtěn-
ců nemělo se ani dowoliti, gakožio marné.
Nemůže se ani s tjm Petr wymláuwati, že
new ěděl, kde se má hlásili, chtSge manželskému
zplozenj djtěte toho o d p jra ti; nebol dle wšeob.
zák. §• 2. Gak m jle zákon n á le ž itá prohlášen
b y l, nemůže se žá d n ý tjm w y m la u w a ti, žernu
w znám ost uweden nebyl.
Ano, poněvadž Petr počátečné odpjral man­
želskému djléte gmenowaného zplozen], tedy znal
práwo swé ; ale neodpjrage w čas sobě práwem
m ilostivě dopřány p ři úřadě swětském, Wygewil,
buď že se upamatowal, že kdys zapomenul na
rozwedenj s manželkau swau od lože; buď že
djlě to w manželstwj narozené za swé wlastnj —
manželské— přigal.
Pro všeck y tedy nadgmenowané důwody
djtě to zákonně gen za manželské zapsáno byti
musj.
- 2,
2. Gakýs w og ák , k wogsku polnjmu (slánky sw é měnjcjinu, (mi li ti a vaga) přináležjcj , mjnj wslaupiti do sta•wu manželského. To obdrženém powole.nj k ta k o v é ­
muto sňatku od swýeli wogenských předslawených,
odebere se do mjsta ke sw é nastáwagjcj choti s tau
žádost], by od duchownjho onoho mjsta oddán byl«
Ohlásiw se u duchownjho , pod gehož zprawau pa-
stýrskau newěsta gest, a w ygew iw gemu žádost swau,
dostane ponaučeni , aby před wykonanjm sňatku od
swélio ducliowniho wogenskélio w yswědčenj z nabože n stw j, též z ohlášek, pak i zplnomocněni, č ilip ře puštěnj práw a od duchownjho wogenskcho na něho
k oddáwánj přinesl. Ženich gsa hotow wšecko což
mu prawjno bylo , sobě opalíiti, wratj se domu. Po
nSgakém čase, když od dnchowniho newěslina olilášky wykonány b y l y , přigde ženich, wšak beze wšech
w ýše gmenowaných pjsemnostj, w ypraw uge faraři
new ěsty, že duchownjho wogenskélio pastýře doma
nenalezl. Tento mu prohlásj , že se posečkali musj
se sňatkem až do té doby, ažby duchownj wogenský
doma gsa, pjsemnostj ksňatku potřebných w yhotow il a gemu odewzdal.
Na takowéto prohlášenj w sak , gak ženich tak ne-:
w ěsta ano i ostatnj přátelé z obogj strany snažnéprosj duchownjho , aby oddawky p řed sew zal, předstawugjce gem u, žehy odloženjm do welikycli útrat a
wydánj zbytečných uwe‘deni byl i , dokládagjce, že w
•wyhotowenj dotčených pjsemnostj gakož i o sw o len jk
sňatku wogenským duchownjm nenj co pochybowati.
Na neustálau prosbu gich duchownj dá se přem luw iti a spogj tyto osoby. — To uslyšew wogenský du­
chownj, oddánj toto za neplatné prohlásj , a za opčtow ánj kopulacj skrze sebe Samého žádá, pončwadž
se bez wyswědčenj z náboženstwj, bez oblášek, a bez
swolenj čili splnomocněnj k oddáwánj bylo stalo.
Gedná se tedy o to , zdali snu telí tento manželský
úplný a dostatečný gest;, čili nic ?
R o z h O( l n u t j.
Že negenoni dle nařjzenj cjrkewnjch giž od
dáwna w y daný cli, nýbrž i dle zákonů swěiskycli od
14. ledna 18 0 7 . osoba clo stawu manželského
wstupugjcj a od giného pastýře než od swého
oddána býti magjcj aneb žádagjcj, od wlastnjho
pastýře přinesti powinnowána gest pjsemné w y swědcenj z náboženstwj, w němž skaušena byla;
a že bez takowého k stawu manželskému připu­
štěna b ýti nemá, o tom pochybowati se nedá.
Ne méně wěc gistá gest, že wýše dotčeny
ženich dřjwe oddán b ýti neměl dle §. 78. nov.
cod. civ. dokudby se dle nařjzenj 15. Srpna 1815.
od duchownjho předstaweného toho pluku , ku
kterémuž náležj , pjsemným wyswědcenjm byl
new ykázal, že od něho ohlášky se staly. Též,
ačkoli osobám stawu městského , kteréž dwěma
rozdjluým duchownjm Pánům poddány gsau, wů~
le se ponecháwá, zdaliž od duchownjho , pod
gehož mocj ženich , neb od to h o , pod gehož
zpráwau newěsta gest, oddáni b ýti žádagj, nic
wšak méně osoby stawu wogenskélio, náležegj-li
k wogsku polnjmu, at gest giž newěsta stawu
swobodného, od duchownjho wogenskélio w ždycky oddáwány být i magj ; léčby tento práwo swé
pjsemné duchownjmu ginému ustaupil; bez kte­
réhožto pjsemného ustaupenj duchownj swětský
takowé osoby oddati nesmj.
W šak ani zanedbané skaiišenj z náboženstwj,
neb nedostatek Wykázánj , že takowé se stalo ;
aniž oddawky osoby wogenské od duchownjho
swětského nenacházegj se mezi přjhodami zákony
ztwrzenými , kteréž sňátek w niweč uw ozugj;
genora gestliže gedna z oddaných osohpod m ocj duchownjho oddáwagjcjlio slála.
Nebo dle
29. lit. patent, též skrze sněm T ndent. sez.
24. Can. 1. de reform. gen tak ové od d á vk y za
neplatné prohlášeny gsau, kteréž od duchownjho
vykonány b yly , gemuž žádná z osob oddaných
poddána n enj; a §•. 75. nov. cod. civ. zřegmě
geu o dut hovvnjm gedné strany m lu v j; a kdoby
oddáwal bez vysw ědčenj z náboženstvj dle ($. ¿8.
trestiť hoden býti má.
Ne gináč nežli na gednorn prohlášenj osob
do stawu manželského vstupugjcjcli k dokonalé­
mu sňátku přestává ustanovenj 1 ledna 1 8 1 1 . tak
že žádný přestupek v ohlaškach ani z ohledu po­
čtu , ani z ohledu způsobu, od koho totiž , a gak
se stalo, svazek manželský rušiti nemá, lež p o třebj nenj následugjcjho oswobozenj od ostatnjch
ohlášenj, gakož se až do roku 1 8 1 1 . stávalo.
Tjm méně potřebné n o v é ztwrzenj svazků
manželského gest, gakkoli dle §. 74. přjsn ěsed u chownjm přikazuge, aby o to péči m ěli, b y žá­
dný ta k o v ý přestupek mjsta nemel, ginak tako­
v ý d u clio vn j, též i osoby v manželstvo v s tu puijjcj a gii h zástupnjci těžkým trestem a odpovjdánjm vinným i se činj.
Z ohledu toho i v našj přjpadnostia v u ve d e­
ném sňátku svazek manželský auplný a nezrušitedlný gest; ačkoli b'/i rnvn" se sta l, poně­
vadž troge ohlášky od duchovnjho ze stra y ne­
věstin y se sta ly, i oddavlcy od něho samého
5 40
'
Po g e d n á n j.
wykonány gsau. Z té přjčiny duchownj wogenský práwa nemá, swazek tento za neplatný p ro hlašowati. Toliko práwo má, náhrady plalu za
prohlášen], oddawky, wyswědčenj a t . d. žádati;
oddáwagjcj pak duchownj ze strany bezpráwného gednánj domluwy hoden gest.
3.
3 . G istý o t e c , gehož djt§ před dw anácti le'ty křtčuo
b y lo , přigde k duchow njm u pastýři, žádage ho, aby
inu list křticj w y d a l, a proukáže se s úřednjm po■wolenjm.
Pastýř prošed w m atrice -wšecky stránky,
nenacházj poaobne'ho gména a přjgměnj.
Otec
pak
máge listu toho na kwap p o tř e b u , snažnS za wy->
dán) geho prosj ; mixno to gest co m už usedlý, p o ­
čestný a bohabogný znám ý, chce p řiw esti dwa swěd^k y , kteřj w ědj o křtinách toho djtěte , te'ž i na bábu
a ostatnj sausedy poukazuge.
S m j-li duchownj křticj
list w y d a ti, a takowe' wynechane' krtiny do knihy
matričné' w táhnauti ?
Gakkolibý prawidelnS gednáno býti se zdá­
lo , kdyby duchownj w takowé přjpadnosti, kde
otec lislu křticjho požadugjcj gemu osobně znám,
a k to m u gešte dwa swědky, bábu a sausedy p ř iw oditi h o to w g e s t, kteřjž ho otcem toho djtete
z n a g j, pro něhož listu křticjho ž á d á , žádosti
otcowS zadost učinili chlel; předce gednánj ta­
kowé nižádným způsobem k raděnj n e n j, negen
p r o t o , ponew adžby zákonům a prawidlům cjrkewnjm na odpor stálo, nýbrž i také proto, po ■*
něwadž mnohá nehoda pro duchow njho, gakož
z dalšjho pogednánj se v y g e v j , wzniknauti by
mohla.
Kdykoli se přihodilo, že buď ohněm a neb
gakýmkoli způsobem knihy farnj buď v niweč
uvedeny b y ly , a nebo gednotlivj p o sv átn j v ý ­
ko no vé w ně napsány nebyly, byllé giž s ta ro žitný spůsob, dokawáde geště zákonné knihy ne­
b y ly , skrze w yšelřovánj a přesleychánj p r a v d y
se dopátrati a dogjti. IÍ takovém uto cjh a kon­
ci sv o la li se p řjb u z n j, k m o t ř i, s v ě d k o v é , zna­
ní], v ů b e c lidé spolnw.ěcj, kteřj o narozenj a k rti­
nách djtžte nezapsaného známost mjti mohli, a
gegich v ý p o v ě d i osvědčené přjsahau do p ro to ­
kolu se napsaly. T a k o v ý to způsob gednánjse i
za dnů našich z a c h o v á v á , kdykoli buď cela
k n ih a , neb d j l , a neb gen gediuý v ý k o n v
pohřešenj byla gsau přišla. Na útratu toho,
genž v in e n gest , komissj z d u c h o v e n s tv a se
s e s t a v j , kteráž rodiče, p oručnjky, pěslauny o
přjpadnosti té buď s kazatelnice , a nebo i
také skrze sudj obcj v známost u v e s ti dá,
s tjm doloženjm, aby každý, kdo gakau zná­
most o n aro z e n j, křtu (k m o tř jrh , o bábě) N.
N. djlěte má , v určené a oznámene době to
ohlásil a oznámil. Osoby udávagjrj z p r á v u o
krtinách bývagj vyslýchány od určene komissj, v
gegich událostech geště se dále skaumá a p o k r a čuge, když se se starožitnými na rodinu tu p o tahugjcjmi listy dennjky duchovnjch a giny
m i n:5pomáhagjcjmi důwody srow náw agj; lc ge«■ichžto wyhledánj gak městské strážnj úřady, tak
m agistráty, a giná ú ředlnid w a nápomahati za­
k ázá n a gsau, — úsudky z událost) wywozené a
ztwrzené napotom buď do nowe založene matri­
ky, gestliže stará na zmar přišla , pakli gedniý
wýkou wynerhán byl, tedy na mjsto w staré ma­
trice prázdné se přiložj wyššj nařjzenj, a wše z
ohledu wyšetřených krtin 11a wlas se napjše, pak
dle toho list lcřlicj se wystawj. Takow.éto p o kračowánj i s dwornjm zákonem 1813. dne 8 . a
23. dubna „ztwrzeno gest.
Kromě uweděného způsobu gednati gakož
neprawidelné tak i nebezpečné gest. A zdaliby
se newystawil duchownj dosti welikému nebezpečenstwj, kdyby sám o sobě wyšetřowánj pokřtěn
nj djtěte započjnal? Nemohlaby lehce matka,
mnolio puzena gsauc láskau materskau gakéhos
klamu a podwodu w udánj swém. se dopustili?
a toho samého přest.aupenj zákona i přátelé ča­
sem a to fifewědomky winnými se učinili mohli?
a gakého tu opletánj nernělby duchownj ? A deyme i také to m u , žeby ničehož na swětlo n ep ro puklo, přece wždy w gakéms nebezpečenstwj a
nejistotě newězelby ? — Dále nedowoleno gest
^
.1
v
o swé moci wtahowánj křtin do matrik, po n ewadž gednánj takowé neggn uwedenému p o k račowánj, nýbrž i také nedáwno w ydm ém u u stanowenj gubernial. 1824. dne 15. řjgna w Ce­
chách na^přjkoř gednalby, kterež xiařjzuge, aby
]>ez powólenj wyššjho v matrikách žádna zm ě­
na v gakémkoli ohledu se nestáwala. Slušnotě
spolu^i také powážiti, že vepsánj vynechaných
krtin do matriky uewyhnutedlně i také zapsatil,y se muselo do zaslaného opisu ku v eleb n é
konsistoři, do v ý k a z u tabelárnjho ke kragskému úřadu, tadyby přjhoda ta se bez toho musela
udali a oznámili — gegjž rozšauzenj ne o d d u chovnjho pastýře, nýbrž od velebné konsistoře
záwisj.
Pročež nevyhnutedlne p otřeb a velj , aby
každý ta k o v ý způsob, a to sice ne bez udán] n ey hlavnégšjch okolnost) vikariátem Wysoce D u stogné a Welebné Konsistoři se oznám il, k te ­
rážto předepsali neopomine , gak řádně p o k račo vatib y se mělo ; p on ěv ad ž zákonů v tom ohle­
du n em ám e, a všeobecné rozhodnutý se ustav i t i nedá, gelikož v š e od okolnost] záwisj.
4.
5. P í e d d w S m a lety sle h la w Praze V o b e cn é porodni­
ci o is tá osoba.
Při k řtu
gegjh o
zp lozen ého djtSte, do křlicj
p sá n n e b y l', matka w š a k
k ro m m a n ž e lstw a
m atriky otec
docela z a ­
gen s p řjsadau:
n j,‘l tedy b ez vřšj ztw rzngjci g i s t o t y
,,r7le u da-
zap sana
b y la .
Nynj ale gdaa w e n k u k s w é m u d u c b o w n jm u p astýři,
dag) se oddati a gem u se s.tjin s w ě ř j ,
žeby
d w e m a lety giŽ zp lo z e n é djtS rádi za s w é
s w e p řed
praw é u-
znali, a to práwnS p o t w r d T i p r o č e ž také s w é h o pa ­
stýře prosj, aby gu n vv té
z á le ž ito s ti p o m o č e n b y l, a
gim na ruku dal, coby ciniti m ě li, aby cjle žádaného
co 11eylépe došli. —
Gakau^radu gim m audrý pastýř
dáli m á ? —
Že se ta wěc w Praze wygednati a napraw iti musj, samo w sobe se g s w j ; nebo tamt se
nacházj matrika křticj, \y njž djtě ono pozname­
náno gest. "Wšak známo gest, že pro uwarowánj \vsech rozepřj a pochybnost] neywyššjm dwornjm nařjzenjm od 2 1 . řjgna 1813. předepsáno
gest, aby p ři každém k řtu duchownj pastýř hle­
děl gistotu následugjcjch wěcj dosáhnauti:
1. Zdaliž gmenowaná osoba w skutku gest
také matlcau přjtomného djtěte?
2. Zdaliž gegj udané gméno, gegj wlastnj
gméno gest ?
3. Zdaliž gmenowaný otec gest práwě zasnaubený manžel gmeuowané matky ?
4. Zdaliž w přjpadnosti té, kdyby manželé
nebyli, neb gegich manželstwo gešlě 6 měsjců
netrwalo — gmenowaný otec otcem se b yli při—
r
t
O
znawa i
5.
Zdaliž gméno, které sobe otec přiwlast-
ňuge, geho prawé gméno gest ?
Gistoty těchto patero wěcj dogjti gináče ne­
lze, než když:
/
ci) Buď pastýř otce i matku osobně zná, a
o wšem náležitě sám přeswědcen gest.
I) Nebo když lidé ti duchownjmu známi
negsau; wšak ale swědky gemu powědomé p ři—
wedau, genž wěcj těch doswědčiti s to gsau.
c)
Neb když ani prwnj ani druhé bý ti
nemůže, když se lidé ti p řed úřad swůg domá­
cí dostawj, před njm swau žádost p řed n esau , a
od něho pjseniné pogištpnj wšech těch wěcj
sobě wyžádagj a s tjm se p řed duchownjm
wykážj.
Poněwadž ani rodiče ani swědkowé dostatecnj pražskému duchownjmu w domě nalezencíi ustanowenému tak lehce znám] by ti nemo­
hou, a gednánj to pro wětšj wzdálenost by snad
welmi obtjžné býti mohlo : i hned patrno
gest, že ani prwnj ani druhý způsob pogištowánj zde mjsta swého ualezti nemůže ; nýbrž
že wěc ta neypohodlněgi a skoro gedinS gen
skrz auřednj wyswědčenj se wy nesli muze.
Prwnj tedy krok, který duchownj pastýř k
cjli tomu činili může, gest, když přjlomným
manželům wyswědčenj dá, že spolu řadne z a snaubeni gsau. A nynj gim poradj, aby s tjm
listem k úřadu swému šli, a od něho sobě w y swědČenj následugjcjho obsahu wyprosili, totiž:
Že NN. a NN. dle přineseného kopulaČnjho li­
stu gsau řádně zasnaubenj manželé, že gména
ta gegich prawá a wlastnj gména gsau, že djtě
to N. před dwěma lety w Praze w dome naleženců zrozené a křlěné, za swé wlastnj djtě u znáwagj, a žádagj, b y djtě gegich práwa djtětez
manželského lože zplozeného došlo.“
S tjmto listem musj otec nynj ku knězi w
domě nalezenců ustanoveném u gjti, a
poznamenánj udalé změny do matriky
A tak celá ta záležitost, ačk o liv
njni pohledu těžká a spletena byti se
od něho
žadati.
při p r v zda, skrz
úřaduj přikročenj lehce se prowesti dá. P ro ­
čež gsem toho mjněnj, žeby se duchownjmu pa­
stýři starosti aodpow jdánj uspořilo, kdyby kaž­
dé oprávněn] (legitimatio) djtete krom manžel­
s tv a zplozeného, kdykoli otec do matriky do­
cela zapsán nenj, matka ale pauze gen dle udánj, tau cestau, totiž skrz mjstnj úřad šlo. Neb
gen zřjdka kdy se příhodj, že pastýř otce i
m atku zná, skrze s v ě d k y ale wěc tu ugišíovati, má mnohokrát mnoho nepohodlného a nebe­
zpečného do sebe.
Nade všecko ale gest to, že duchovu] w
srdci s v é m spjš ukogen byti, a že napotom žá­
dného odpovjdánj mjti nemůže ; když se na ti­
rád nj list v farnjm a rc h iv u sch o vaný odvolati
může.
4. Apologetika Křesťansko - K atolička,
welikomocný prostředek k rozšjřenj v j r y K ri­
sto wy na tomto světe.
Od Františka A loysia W a c k a , T)isk. králowéhrad. Notaria Stc.
„Odegmiž klam avých pokryw ek a obalů,
uimiž p r a w d u křesů m sketu odpůrcowe gegj,ge—
dnak zlowolnj, gednak zavedenj, zastjragj, a oká­
že se tobě w svué p řiro zen é kráse a s p a n ilo š ti,
a každé nepředpogaté srdce p ř iv in e k sobe.“ —
S p iso v a te l.
U \v o d .
Wjce, než sobe m noby p ře d sta v ili umj, pí i—
spěly k šla sinému Evangelium K rislo v a ro z š jfenj r o z l i č n é apologie, č i l i sp is o v é obhágnj,kte­
réž m užové hluboké kresjanske učenosti lc obi a
ne v j r y K ristow y sepsali gsau. Když m udrco­
v é rozličných škol počjnali do c-jrkve K n s t o v y r přistupovali,• b y la tto pak, au zřetedlně po­
znali p ra v d u v j r y K ris to v y , gich neypředněgsj a melice šlechetná snážnost, že ugjmagjce se
gj s ž iv a u borlivostj , usilovali pomocj ro z š jrených '1 vědom ostj s v ý c h , gicližto v e školách
mudrckých nabyli, gi gednak proti hrubým u tr ž -
kám a lžjm , gednák proti k ř iv ý m
výkladům
učenj gegjho ob hago vati a brániti.
^
Neywjce překazili za p rv n jc h v ě k u naboženstwj K risto v u , zv láště mezi učeným lidem,
spisové, v nichžto hrdý, bludný rozum a zlo­
v o ln é srdce odpůrců K ristowých v seck en ged
vnesli, aby ono porušili, a by možná bylo, ze
sv ě ta ge v y hladili. — I smyslil« a nalhali ti
pro tiv n jci Ježjsowi na geho přemilostné a p řeblahé náboženstvj ta k o v ý ch ohavnost], že se
uich člo věk zhrozili m u s j: v y k lá d ah t učenj ge­
ho na tak nemotorný, spolu ale tak hrozny způ­
sob, že toliko na n e y v ey š p řev rácen é srdce a
ta neyljtřgšj zaumyshiost s to gsau, ta k o v ý ch
v ě c j o křestanech se domyslili. Gsaut prý li­
dé __ tak utrhalo se g i m — neznabožštj, genžto v e zborech s v ý c h ty neyohavněgšj m rzko­
sti p á š j; gich v e č e ře Páně prý gsau T h y esto v y
hody, p ři kterýchž masa lidského po žjv a se. -)
Z učenj a obřadů wjry gegich, gichž sobě zdraw ý rozum lidský a srdce upřjm é a bohomyslue
zal]bi'ti musj, tropili sobě úsměšky, a gich prosto­
pášný, z uzdy puštěný d ů v tip , nešetře m kolivek
s v atyn ě této, p o v ž d y se toliko snažil, v to ueyv ě t š j opovrženj gi uvrhtíauti.
D om njvalit se ti hrdj rozumomilci, že mag]
hognost sv ětla s v é h o přirozeného, než aby g'm
o naho s h ů r y , genž nám z evangelium K risto v a
V iz A thenagorůw otiliáguy SpiS<
swjtj, potřebj bylo, a protož gjm w swé w y so komyslnosti, spogené, gak obyčegně, s duchownj
slepotau, k wěčné zkáze swé zhrdli. — O ty
ruzume lid s k ý ! — s gistým slowutným b o h o slowem zde zwolati musjm —- t y p řiro zen á
svvjtelno n a š e ! kam člowěka přiwádjš, au 1c
swetlu a žiwotu, genž gest K ristus Spasitel nás,
obrácen n e g s i! Odwrátjš-li se od toho swětla
prawélio, kteréž oswěcuge wšecky lidi přicliázegjcj 11a tento sw ět: musj ta swjtelna tm a u
býti; rozum maká pak we tmách, honj svvetlice, čili b lu d ič k y , kteréž mámjce geg posléze w
propast geg uwáděgj.“ — A ty síawný o bhágce wjry katolické za wěku našeho, ty w electěný Swicare G eig er! mistrně gsi napsal o wěci
télo : Gak rozum lidský chce sam ovládcem , a
Bohu nepoddán býti, wywrhne geg král wšech
duchů a rozumů, gakož dru hd y Adama z ráge
gest wywrhl. A d a m ch těl Bohem b ý ti, a Bůh
potrestal geg sin rt j ; tak tresce Bůh naše hrdé
rozumomilce s m r t j w *j p r a w d y a w Sj p ra w é
ctnost.il —
W takow ých okoličnostech, gakož gsm egich
swrchu ponawrhli, nemohlot gináče býti, než že
ti tupitelé wjry K risto w y ' hogných staupenců
sobě zjskali gsau. Člowěk lc zlému welmi n áklonný g e s t : Nitimur in vetitům, —- giž g e den starý pohanský básnjk propowěděl ; a té ­
hož zlého, neohlédage se na záhubné následky
gelio, tak Často se chápe. W šickni ti ale, genžČasopis p. Katol. Duch. III. 4.
5
to dle k řiv ý c h p ř e d s ta v těch odpornjku K rišlov ých učenj geho naučili se znáti, auhlavnjmi pak geho nepřátely se slali.
\\jdam ei: i
za v ě k u našeho, kterak ochotně a libostně nmoz] lidé ta k o v ý c h s v ů d n ý c h nastrůgců nasledugj,
a to tjra v jc e , gelikož se gim pěkná naskýtá
příležitost', v y l j t i žluč s v a u proti n c w h o d n é m u
ucenj tomu, gesto gich hřjšných libost] a v á šnj na ta k úzkau pogjmá uzdu, a když nemohau
gináce, aspoň r o zu m e m s iv ý m proti němu spiknauti se, a v ů b e c rozhlašov ali, že to učen]
K ris to v o p r o ti w S em u r o z u m u g est*
Když ale c]rk v i K r is to v ě v e lik á hroz]
nebezpeČenstv], bljzkátě g] po v ž d y pomoc bo ž­
ská. T a k to ř]dj nebeský, geg] zakladatel v e
w šech strastných časech, v nichž od zloby lid­
ské těžce s e v řjn a g e s t ; On, kterýžto ř e k l . Ga
s w á m i gsem až do skon d u j svoěta-, a tak to
i nyirj neskonalá dobrota geho gest učinila, že z
luna cjrk v e s v é v z b u d ila vznešených mužů, gakožio statných obránců s v a té v ] r y geho, giniž
odtud gméno A p o lo g etu dáno. By lit to mužo­
v é srdce šlechetného, učenosti hluboké a pln]
ducha božjho, od něhož p r a v á maudrost toliko
p ů v o d s v ů g má, genžto v še c k y na v j r u K ri­
s to v u učiněné útoky od odpůrců geg]ch vjtěznS
a slavně odvrátili, po raziv še obhágnýini spisy
s v ý m i gich h rd o s t, v y v r á t i v š e gich bludy a
v y g e v i v š e tu nadobyčegnau zlomyslnost, kter.i
od pů rnictvj gegich základem byla.
M užové tx-
to, pronikše hluboce v ducha náboženslvj K risto­
va, od tupitelů geho tak náramně zhyzděného,
a seznavše geho uelieskau krasu a dobročinnost,
zřegmět gsau dokázali', gak nedůvodné, galc so­
becké, gak křiwé a bezbožné v šeck y ty útržky
irgau, gimiž ti řečenj antikristé ge chtěli p o k á íeti; okázali ten nečistý pramen uražené gich
smyslnosti a samomilenstwj, z něhož ten gich ged
proti v j ř e K ris to v ě se prýštil. — A když s t a u to velecliwalnau snažnostj s v a u o d u a li ivsech
I d a m a w ý c h p o k r y w e k a obalil, g im iz p r a w d a
k řesta n ská od o d p ů rců s tv ý c h z a s tř jn a byla, t u t
o káza la se opet w e sw é p řiro zen é kráse a
s p a n ilo s ti, a p ř i w i n u l a k sobe m noho. l i d ­
stvu a, g e m u í z d r a w ý b yl s m y sl a nepredpo gaté srdce. —
T ěm statným obráncům p r a v d y křestauské
buďtež tedy v š e c k a čest a sláva, a srdečné djky
naše, gešto v elik au učenost a péči s v a u tak do­
bročinně, tak blaze pro lid s tv o vynakládali, a
k rozšjřenj v j r y K ris to v y zwlaště mezi lidem
učeným, Lak velice přispěli gsau, odkndž se gj
nápotom i mezi lid obecný wětšj proklestil prů­
chod ! —
Zdát se s ic e , gakoby protestant
Flügge w úw odu s v é m w historii bohoslovných
v ě d , #) w nichž p ů v o d a znik Apologetiky k i e stanské bystře dowozuge, zásluhy Apologelum
V iz spis geh o • E inleitung in die Geschichte der th eo ­
logischen W issenschaften. T h . I. Seite 2 0 3 .
těmto z většj částky chtěl odepřjti, gelikož prý
málo v la stn ě pro apologii krestanstvj učinili,
we spisech swých giných na v ě tšjm djle zámě­
r ů n a sle d o v a v še , tak že ti u b h á g n js p is o iv é gegich důležitěgšj gsau pro liternj historii v ě d
bo ho slo vn ých , nežli pro ty v ě d y samy v ohle­
du v ěd ec k ém (in vissenschaftlicher H insicht).—
Připustme tomu, ač nenj zcela p r a v d i v é toto
představen) geho ; když my v š a k gich apologij
toliko co čestné ohrany učenj K ris to v a gakož
zgeweuj Božjho powažugeme ; *) když gich demonstracj p r a v d křestanských z\větš)ho djlugen
historickým způsobem pronesené byti vidjm e : i
tul neztenčena zů stáv á zásluha a s lá v a gegich;
p o n ěv ad ž s apologiemi s v ý m i v tom čase v y staupili, an gich křestaustvj i v té formě, gižlo do sebe magj, n eyvjce bylo zapotřebj. —
Nebyl tě pro ně též ten neybližšj účel, spisům
s v ý m t a k o s tr a u uecleckau f o r m u dáti, ge­
sto musili se p o v ž d y ohledali na prjčiny ty, z
kterýchž složen) těchto spisů obrannjch potřeb]
b y lo .* ’") K do v š a k ty zná, tent w n i t h i j i ze-
*) Tak giž w ysoce tiřený Grotius w listech swých k bra­
tru swému V ilém o wi (E ditio 1 6 8 7 . F ol. 7 6 0 .) gest n apsal:
„Ž e A pologetika hágj a dowodj přede v sjm božskýpůw od \vjry K ristow y p ro ti zapiratelům zgewenj B ožjho, c o ž wsem kře­
sťanským konfessjm na neyw eyš důležité b ý ti m usj. T eprw
když božstwj w jry též gest zregmě dow odeno, raůžeť prawda
článků gegjch důkladně poznána b ý ti.u
* * ) Prawdhvě a krásně o tom prawj p . Heubner we w seofe?cnó Encyklopedii pánůw Ersche a Grubra (1 8 2 0 . w Lipsku)
iv n iť ř n j f o r m u apologij těchto za dohrán u znati mnsj, a gak duchu v ě k u onoho přjměrná
byla, giž z tolika dobrých účinků, kteréž ti spi—
sowé způsobili, zřegmě v id ě ti gest. — W o hledu tomto tedy apologie křestanské Justina m u Čedlnjka, Ivljmenta z Alexandrie, Theofila z An­
tiochie , A thenngory, Tatiana , Hermia , Melitona, a g. gakož i spiso vé obhágnj Iraenea, T e r lulliana , M inucia, Felixa , Laktancia, Cypriana,
Origena, Augustina, Jeroným a, Orosia w elikau magj cenu, byw še prostředkem v elik o m o cným k rozsjřenj wjry K ristowy we swětě tomto,
a odstraniwše o b zv láště v e lik ý c h překážek, g imiž lid wzácněgšj a učeněgšj od nj odwracen
byl. —
í.
Apologetika křestanslco - katolická, gsauc vočdeclíé p ř e d s ta w e n j d u w o d ů pro božskau ^ v á ž ­
n o s t iv jr y K r i s t o w y — začjná s p rv n jm i otci
a učiteli cjrkevnjmi po apoštoljch v druhém
stoletj po K ris to v ě narozen], a děl] se od uče­
ných bo ho slovů (gelikož gi na s v a té toliko otce
obmezugem, s tá r n u tudjž a p o lo g e tika u gi gm ew dilti etwrtem slr. 4 5 5 . : „S ie hatten nicht für ein Schul­
system , sondern für die E xistenz und F reyheit der christlichen
R eligion zu sprechen ; aber eben das giebt ilm en einen eigenen
Reiz° und für ihren Zweck w aren sie brauchbar, belehrend und
anregend für die heidnische W elt, und für uns noch erw ecken­
de Denkmäler des ersten lebendigen H erzensglaubens.1
núgjcé), na clwS perio dy ; perioda prwn] od Ju­
stina mučedlnjka až k Minuciowi F elixovi, neboliž od počátku stoletj druhého až k třetjmu;
druhé wsák od prostřed v ě k u třetjho až do v ě ­
ku pátého, čili od Origena až k T heo d o re to v i
v cjrk v i řecké, a od Arnobia až k O ro sio vi w
c jr k v i latinské. *)
Poněv ad ž křestan stv j , gsauc v prwnj periareste v čilosti a živ o sti s v é , v jc e bylo
předmětem srdce a ž iv o ta než š k o ly : t u t i apo­
logie v ě k u tohoto v jce -gsau obrana cti křestanů, gich ž iv o ta a spoleČenstv]; gsauí v jc e moc­
ná, puzenjm srdce v n u k n u tá p o ch v ala v j r y K r i ­
v
.
s to v y naproti náboženstvj pohanskému, než dů­
v o d o v é poškolsku sestavenj. — Apologie A thenčanů ;Quadrata Aristida známe toliko dle
gméua. O onom sw. Jeroným in opusculo de viris illustribus p r a v j : „P o rrex it (Adriano) librum
pro religione nostra compositum , yalde utilem,
plenumque rationis et fidei, et apostólica doc­
trina dignum.“ —■ Apologeticum Aristid. — w ece dále sw. Jeroným — apud Philologos in,genii
ej’us indicium est.“ — Tjm veleslavn ěg šj a památněgšj gsau v š a k apologie Justina mucedlnjka.
Se spanilau gednoducliostj a s v elem o cn au p ře s v ě d č e n o s tj, kterauž wštjpila mu zkušenost o
* ) O apologetice wěkti prostředujho
pozděgi geduati budu.
a uow ěgsjho, bohdá)
převeliké dobročinnosti k ř e s ía n s tv j, —
gešto
předtím v šeck y m u d rcův sau stav y nadarmo b y l
prošel — představug e nám v j r u K ris to v u , gakáž v s k u t k u gest v učen') a ustanovení cli s v ý c h
a n ech á v á gi m lu v ili za sebe sam u, dobře
wěda, že gj neoslyšj nižádné čisté, nep řed p o g até srdce. — W s v é ro zm luvě s Tryfonem uzjv á proíi Židům důkazů
starého z á k o n a , dle
vý k la d u onomu v ě k u pom ěrného. —
Athenagoras hágil v písemné obraně
nev in u křestanů proti
sve
nařknutj gich z tolika
mrzkostí, gakož gsem giž s v rc h u byl p r o p o v ě ­
děl. Tatian, kterýž, gak v e c e s v . Jeroným, m tim
ta scripsit volumina, a quibus unus contra gentes florentissimus ěxtat lib e r, qui inter omnia
opera eíus fertur insignis. — T heo filus, A ntiochenus a Ilerm as v p u s tili se o b zv láště do
p o han stvj , od kryvše s v ý te čn au učeností s v a u
v š e c k / geho v a d y a nedostatečnosti, a k á ra y s e
mudrců K ristu odbogných z gich nekonečných
odporů mezi sebau. - T ěchto Apologetů ř e ­
cký cli. n á s l e d o v a l i v c írk v i latinské T ertu lh a n
a Minucius Felix. Onente vynaložil v š e c k u moc
originální, ač mnohdy poněkud, nucené, h lu b o ­
ko v š a k pronikávej v ý m lu v n o s ti sv e, a h y p o v z b u d il v la d a řů Ř ím ských, b y s p r a v e d liv ý m i
se křestanskému náboženství prokázali , gežto
<rPll poznati tře b a , a gistě láskán člo věka k s o ­
bě pogmauti musj; dokázali při t o m T ertullian
zřejm ě, že s e křestanům ničehož němuž , leč gich
& ’/
v
gména, wytýkati. Hágj slawně gich wjru ažiwot,
mistrně dowodě, kterak gich hodnost práwě w
tak strastných a hrůzných pronasledowánjch krá­
sně se progewuge. #) — Se siegnau horliwostj
obhagowal wjru Kristo wu Minucius Felix, kterýž
we formě dialogické žiwé a dogjmawě necháwá
rozličné náboženské strany p ři swau wésti, na­
čež pak strana křestanská wšecky oslatnj dalece
přewažuge. — 1 Cyprian psal we wěku tomto s
welikau pochopitedlnostj pro čest wjry swé swaté (de Idolorum vanilate), odstraniw mnohé zá­
clony, kteréž n e v ě ra pohanská nad nj byla ro z­
prostřela. —• Wšickni tito nepsali wšak, gak giž
ponawržeuo bylo, pro žádný skolnj ústaw ; alebrž měli co mluwiti pro bytnost a swobodu
Kristowa náb oženstw j, gemuž ze wšech stran
bylo odpjráno: práwě to wšak dodáwá gim obzwláštnj wnady, a gegich apologie dosáhly toho,
čeho žádal gich záměr; gelikož ponaučily a pow zbudily pohanský swět k rozgjmánj zgewenj B o žjh o , a gsnu pro nás až dosawád krá­
sné a powzbuzugjcj památky žiwé a srdečné wj­
ry křestanů prwnjch.
*) T u to přew ýbornau óbhágnau řefi gebo přeložil slovvutný
protestant K leuker \v něm činu r. 1 7 9 7 . —■ Sw . Jeroným
in opusculo cle vinš ilhistVibiis Jia^jwá T ertu llian a virům
acris et vehementis ingenii, a prawj : že sw. Cyprian každého dne
čjtal we spisech geho, a chtege některé r. nich m jtij toliko
Notáři řek l: Da Magistr um.
II.
W periodě d ru h é , w njž ucenj K ris to v o
počalo po školáku uspořádáno by ti a w sau stav u
se r o z d ě lo v a li, nastalí ten v ě k , v kterémž též
učeněgšj , wjce methodické geho obhagowanj
svůg počátek v z a lo . Co cjrkew K ris to v a ne­
toliko o d ev šad swjrána a teyrána b y l a , alebrž
i na historii a wjru křestanskau s mudrckymi a
historickými d ů v o d y od Celsa, Porfyria, Ilie ro klesa, Juliana, mnoho a v elik ých útoků se uči­
nilo, musilit s v . O tcové cjrkevnj i na statecnau obranu též v j r y b e d liv é zřenj s v é wzjti.
13ylot mimo to i mnoho postrannjeh přjčin,
gakož p ř e d s u d k y , národnj z a š t j , uražena sam oláska, nelibost nad ztrátau mnohého zmileného
zisku, od pohanských kněžj zbauřená lage proti
lidu křestanskému, — kteréž se zborůra k ře­
sťanským strašlivým i staly, učinivše tudjž i s p i­
sy odpůrců gicli tjm nebezpečncgšj. P r v n j o d ­
půrce K r i s t ů v , genžto spisy s v ý m i gelio v y ­
vracel w j r u , byltě Celsus, o nemž tedy a o staupencjch geho slušno tuto něco propovědjti.
Celsus. Muž ten byl mudřec pohansky za
v ě k u cjsaře H a d ria n a , a psal r. 130
140 po
narozenj K r is to v ě v řeči řecke. P řizn av a lt se
k sektě Epikuregské, ač to v spisech s v ý c h v š e ­
možně tagj a kryge, za člena a staupence školy
Platonické sebe vydáw age, gelikož pod pláštjčkem tjm vjce přjstupu lc srdcjm lidským se d o -
b ý ti mjuil. *) — Knize s w é , w njž pro ti křesíanstwj b o g u g e, d a l n á z e w : „ A h ^ s loyos“ řeč
o •p r a w d é , kteréž ale nenj giž wjce , ač ztráty
této co želeti nenj ; nebot tak sani protestant
Paulus Heitlelberský, — nesivaLý, mohli bychom
j.jci — gsa předce w smýšlenj swém o Kristu a
učenj geho s Celsem welice spřjzněn,
w
swýcli přjdawcjoh ku komentáru swému nowého
zákona na str. 6 3 3 .p jš e : „W as Celsus w eiss,ist
bloss das Oberflächlichste, parteyisch aufgefasst,
chaotisch durcheinander geworfen, tiei eingehen­
der Gesiner des Christenthums war er keines-;
wegs.“ —
Osmero knih
Origenowých proti Celsowi,
kteréž dle úsudku kritiků w létech ?16 — -2 0
po narozenj Páně gest ^sepsal, nam dostatečné
p ro g ew u g e, co on proti božskému zakladateli
křestanstwj, proti zázrakům a přoróctw jm geho,
pro ti geho učen] a charakteru božské osoby ge­
ho gest pronesl. **) Pjšet ten protiwnjk JežjSůw
mnohostranná, sm ocnau wýmluwnostj, m agéw e-
* ) O rigenes, geho křesťanský w yw ratitel, líh. I . advers. Celsu m , n. 8 . patrným i to důw ody , že b y l Epikuřéiis, tw rdj.
W iž též D. J. Leonarda Huga slawný spis : „E in leitu n g in
die Schriften des neuen T estam ents“ d'jl I. st. 41 — 4 5 .
**) W iz obsjrné o to m pogednänj w 2 5tém djlu bo ho slo w n jho časopisu L ineckéhopod n ázw em : „der erste Schriftstel­
ler gegen das C hristenthum “ — a ivysoce učeného p .
Bergiera : „H istorische und Dogmatische A bhandlung von der
w ahren R eligion,“ d jl 1 0 . Str. 2 2 — 1 0 7 .
likau z.béldost a obratnost 1« w íěch podobných
obmyslech a tiskocjch, gakož gich o d p ů rc o v é
K ri,tow i i za W 'ti, našeho w yg ew ů gl, a t a k M bychom myslili m ohli, že se gim wšickn,
„,1 Gelsa naučili, kdybychom nev ěd ěl,, ze s p i­
sová otců cjrkevnjch, z kterýchž geden t e z O r i „enes b y l, p řed nimi dobrý pokog magp M e ­
l t o u tedy magj mezi seban podobnost, , « p u 5oba a f o r m ě , odpjrati v , ř e K r is to v é , Celsusa
naturalisté naši.
■
U onoho wšeclcen úmysl zgevnS tam cel],
aby pohanstwj hágií a ge v y v ý š i l nad k restan stwj, a mnsime ř j c i , že,ě b y l d r n ,,ip n y , obra­
tný apologeta, galc daleee , l a « * c se za sta v a t.
dává.
Gehoí b y l hlawnj ancel, aby inkdo
pohanů „ e p ř e s ta u p ilk u llr is td v ě q rk w i. V z h l e ­
dem toh o, ostýcliage se sám ty neslusnost, p r o nesti, u v á d j w spisu s v é m m lu v ,c,h o Žida,
klade mu w usta wšecky možné utrzky p ro ti k ie
stan stv j, proti Ježjšowi, p ů v o d o v í gelio, pro .1
m atce, apoštolům a v y zn aw ačm n geho kle,ez
toliko slepá ho rliw o st pro v p u s v a l , , * h ° ra' 1Cl
z 5 í,i proti giné w ym ysbti může. P ra v e z
činili antikristiani «Ski, n a š ic h , genžto co se
Sim neslušného zdálo, aby co pokřtěn, k r e s la íié p ro ti náboženstwj K ris to v u sann re <. i , n
g te y k v lo ž ili P e rs a n o w i, Cinesovi, neb P ne"
swětaobčanu v e spisech swých , v g a q c i z ^
¿skocích arcikacéř Voltaire nade v š e c k y gine
gest předčil. —•
Celsowo úzké spřjzněnj se slowutiiým satyrikem toho v ěk u , s Lucianem Samos aténským
též přjčiiíau bylo , že s podobnau zbrani, gakož
on, totiž s n e k o n e č n ý m i u š tip k a m i proti v íře
K ris to v ě v álčil. Nic nebylo muži tomu sv atého , čemu b y se nebyl p o r a u h a l, nad čjmž by
úšklebků nebyl z t r o p i l, dobře v ě d a , že tako­
v ý úsměšek hluboce se zaryge do duše lidské, a
gak málo dňwodnj gsau ta k o v j úštipačnj, wjru
zlehčugjcj spisowé , tjm wětšj způsobugj škody,
g a k o ž , n a sto g te, mnohau smutnau i za wělcu
našeho toho zkušenost máme. Za tau obzwláště
přjčinau Ambrosius, Qrigenůw přjtel, na něg tak
násilně tlačil, aby porazil v še c k y zúmyslné odpory
a wywrátíl v š e c k y bludné námjtky toho o d p o rnjlca Kristow a p roti swato s v a té \vjře geho. —
Origenes, z p ě č o v a v se počátečně toho učiniti, p o kládage to za zbytečné, takowé nesmysly, tako­
v é smyšlené, n e d ů v o d n é v ě c i v y v r a c e li, se­
psal pak předce v elm i důwodnau a důmyslnau
obranu v j r y K ris to v y v osmi knihách, ačkoli,
gakož h n e d w ú w o d u spisu sv é h o progewil, kře­
sl a n s t w j neylepSj obhágenj c ti s w é iv íiivot u w y z n a w a č i l s w ý c h n a l e š t i m u sj. Okazuget
h o d n o v ěrn o st evangelistů z gich m ra v n é ho­
dnosti a vznešenosti, rozez n áv á božské zázra­
ky Ježjšowy od démonských skrze s v á tý gich
účel, dowodě p řito m , kterak rozum lidský, s k r ­
ze zgewenj Božj v elic e se o s v ě c u g e , a v š e d o konalegi p o zn áv á , co zde č lo v ě k pro spasenj
swé konati má. — TaktS Orígenes, tento w e liký cjrkewnj otec, neškodné učinil wšecky ú to ­
ky Celsowy na cjrkew naši, obhágiw chw alne čest a sláwu gegj.
Geden z neywětšjch a neyslawnegšjch ap o logetů wělcu tohoto byl též Eusebius, gehož n a d obyčegnau, neobmezenau učenost každý až po
dnes obdiwuge.
Ačkoli i historie cjrkewnj i
chronologičtj spisowé geho apologetický magj
zám ěr, hleděli geg předce we dw au wetsjch,
mezi sebau wjce spogených knihách dosáhnauti. W prwnj, genž slowe nQonanccay.ivrj evayytliyij
p ř jp r a w a ew a n g elick á , klestj sobě w patn arti
knihách lc swé apologii cestu, gelikož gednak
wywracj pohanstwj a geho nedíiwodnost, ne­
m ravno st a neřest progewuge, gednak praw du
a božstw j starého zákona z přednost] geho p ře d
pohanským libomudrctwjm, anot za to, co do­
brého má, témuž zákonu děkuge, dowozuge. K
přjprawě této připoguge se e v a n g e l i c k é doká­
z á n j evayphyri a n o d u ^ s , we dwadceti knihách,
z kterýchž desatero prw njch toliko geště p o z u stáwá. *) — Kdyžtě w nich dowodil harm oni-
* ) W iz v elm i učené pogednánj p . Heubnera, „apologetiza
zwauéj kteréž \v svrchu íereu é v šeobecné ent}
” 456')
v ed p. p. Ersche a Grubra ( v djlu 4lem str. 4 5 1 406)
tiskuauti dal, a gehoz tuto nijstně se p o v il o .
ckau spogenost m ezi zákonem starým anowym,
přistup uge v knize třetj k neyhlavněgšjm dů­
kazům pro K r is to v u v ]ru . Zde se vyobrazenj
m rav n é h o charakteru Ježj.šova, geho vznese­
ného plánu, do očj pádagjc] počestnosti učedlujků geho v ýtečně v y zn am en áv á. Odpowěclnjky gegich, kteřjž ge z p o d v o d u v m j, umj v ý ­
borně, galc poškolsku řjkáme, ad absurdum poraziti, an bystře rozvinug e ty nesmyslné plány,
apoštolům podldádagi, atakté giž napřed
g e ž t o
s e
L v r á t i l , co pozděgi tak n a z v a n ý Fragmentista
w skutku, ale k ustrnuti v š e c h dobromyslných
křestanů, zastával a tv r d il. — I Eusebius te­
dy, tento v e le s la v n ý apologeta, v ý b o rn ý m i spi­
sy s v ý m i též lc tomu gest přispěl, že uceivj Kri­
s to v o , sproštěné gsauc wšech k la m a iv ý c h pok r y w e k a obalů, okázalo se w svvé přirozene
kráse, s p a n ilo s ti a d o b r o č in n o s ti, a výborně
aučinkovalo na m ra v n ý a nábožensky, gakož i
na městský a v ěd ec k ý s t a v lid stv a. —
III.
L u c ia n .
W eliký škůdce cjrkwe K ristovy
b y l toho Času 180 r. po K. N., též s Celsem
sauv ěký , giž s v rc h u gm enovaný Lucian Samosatenský ze S ý r ie ; sofista a eklektický mudřec,
o d slavného biskupa H u e tia : Sophista impurus,
pietatis omnis acreligionis derisor — nazván.*)
Těžkoté řjci, zdaž hrozná nev ědom ost učen] K ri­
stova, čili lehká m y sl, gakož mnohým básn]kem vládne, neb zlovolnost srdce vel im pu den­
cia, vel imperitia, vel pertinacia — sw. Augustin
wece, geho uštipačný důwtip tak roznjtily, ze
tolik úsměšků nad njm si ztropil. **)
K árat a
úsměšně posuzuge na křestanech, co každý mau
,h-ý a dobromyslný člov ěk na nich velice^ sc v a
liti mus]. D obřet tedy v e c e s lo v u tn ý pan z
K olleru: „že i geho posměšky a ustipky kre
stanům v e lik a u přinášeg] cest,“ — a i o t a( a en
v ý b o rn ý muž a h o rliv ý ctitel c p k v e na«): »?<>s m j w a t i a r a u h a t i se m u s j t a d r u h a stí a na . to te d ů k a z gegjho t a k ro zk řičen éh o swet l a .“ ***)
(
.
Co pak si můžeme na kíestanu krasnegšjho představiti, gako když sv á tá , každého o b la ­
ž u j e ] učeni náboženství sv éh o dokonale pln],
když neyaučinlivěgšj lásku bližnjmu s v é m u
srdcem neyčistšjm prokazuge ; když mírnost] t r ­
pělivost] , srdečnau ochotnost], každému d o b ré
činiti, ž iv o t s v ů g v y z n a m e n á v á ; když gct.ine
*) V iz spi. geho znam enité rfíenost
D ém on-,
evangélica. Lipsiae 1 6 9 4 . P ro p o sm o 1 . pag. 6 9 .
**) V ohledu tom to pjše
Pawel y, tato duti,
Delectum veri.ntis non hahueruut, ut salYi f.erent, ac propte ^
ea m ittet illis Deus operationem erroris " t " ^ a n t m e n ^ ^
***') T ak prawi w swých -wysoce dulezily
y
W c h l o l L L ^ k spisu p . Kacina, ,
Religion, e « Ge­
mälde in sechs G esäugen.“
Manheim 1 8 - 2 .
p ra v é , a za božskau uznané v j r y swé s v a to s v a tě si váž), i všem ozne oběti g) jrid piinašege^
a na slavný důkaz bo žstv j gegjho rád i živo t
swůg d á w á : a lile! v š e toío v tip á č e k a satyrik
Lucian u v á d j v po siní cli a lehkost, a tak gest
drzý , že co člověku p ře s v a té h o a neyspanileggjho gest, s úšklibačnau tv á ř] kalj a hyzdj. *)
P r a v d i v ě a trestně o tak o v ý ch to lidech Řehoř
v e l ik ý in Libro M oralium lib. 10, cap. 16. na­
psal : „Hujus mundi sapientia est, cor machinationibus tegere, sensum verbis velare, quae falsa
sunt, vera ostendere, et quae vera, falsa demon­
strare. Hanc (prudentiam) qui sciunt, caeteros
despiciendo snperbiunl; quia ab eis haec eadem
duplicitatls iniquitas npmine palliata diligitur,
dum mentis perversitas urbanitas vocatur.“ A
•vv témž spisu ten slav n ý papež v y p r a v u g e dá­
le • „Justorum simplic itas deridetur ; quia ab hu­
jus mundi sapientibus puritatis virtus f n t u ita s
creditur.
Omne enim, quod innocentei agitur,
ab eis stultum p u ta tu r : et quidquid in opere
veritas approbat, c a r n a li s a p ien tia e fatuum so­
nát. Quid namque slultins videtur mundo, quam
mentem verbis ostendere, nil callida machinatione simulare, nidias iujuriis contumelias reddere,
bona gratis exhibere, pro maledicentibus orare,
*) Řečený H aetius lib . cit. o tom wsak pjše : Cum christianam religionem traducere vult, tum eam vel maximě ex tollit.
paupertatem quaerere, possessa relinquere.“
Na tyto křestanské ctnosti, z maudrosti a záko­
na Božjho wyp]ýwagjcj„ dorážj swětská maudrostLuciaiiowa tak důtkliwě a d o g jm a v ě , gakoby
pauhau pošetilost] (fatuitas) byly. Mudrce Cy­
nického Peregrina, wcjrlcew Kristowu v s t a u p i v šjho, tentýž satyrik v rozm luvě swé o smrti geho mnohými sarkasmy poličkuge, a z chován] se
křestanů k swým ¿aga tým spolubratřim, z gich
dobrosrderistwj a gich naděge života věčného so­
bě žerty a úsměšky tropj. Krista nazjwá sofistem,
geužto swůdnau wýmluwnoslj swau mnoho stau penců si zjskali umel. —
T yto uštěpačné řeči L u cian o v y účinkovaly
zle na ta k o v é lidi, genž křestané n e b y l i; neb sp i-
*)
N em ohut zde též onoho krásného ^vyobrazenj pom inauti , kteréž nám sw. otec Cyprian (iu serm one de O ratione
D om m ica) o .žiw o tu prw njch křesťanů zůštaw il.
„H u­
ni ilit as in conversatione, stabilítas in fide, verecundia iu verbis , in factis jxistitia, iíi operibus m iserico rd ia, in m o řibus disciplina, injuriam facere n o n nosse , et factam to lerare p o ss e , cum fratribus pacem . tenere , Deum to to corde d iligere , aiiiare in jllo, qnod pater est, tim ere, quod Deus est,
Christo nihil oinnino prK poneíe , quia nec nobis ille quidquam praeposuit, charita li ojus inseparabiliter adhartere, cruci ejus fortiter ac fidénter assisteíe, quandó de ejus nom ine
et h o n o ře certamen e s t , exhibere in serm one conStantíam,
qua confitem ur ; in qitíKStioue fiduciajn , qua co ngredim ur:
in m ořte patientiam , qua coronam nr : hoo est, cohíeredem
Christi velle esse, hoc est prseceptum Dei faceťe , hoc est
voluntatem Patris adim plere.“ —- Předstawmež sobě takow ýto křesťanský žiw ot , a naproti tom u Lucianow o w alehow ánj
a každý poZorug při tom na w nitrnj hlas swědoinj sw ého.
V-
Časopis p. K atol. D uch. ITT. 4 .
• ‘
6
s o v é geho v n ad n au m íli formu, v njžto se sy­
nům s v ě ta toholo zalibuge, a tudyt lc čten] gich
láká; *) důwlip geho byl m n o h o tv á rn ý , řeč
gjm avá, attickau lepostj lákagjcj, v čemž takměř
nikdo m u r o w e n ; což v šecko o v š e m neluestauům k v elik é libosti bylo, od křesla
gich
odwra.cugjc. Kdož v š a k giž yyjru K ris to v u znal,
l ís
U t
)
krátkého, zatemněného rozumu byl by b y li mu­
sil , kd y b y samolibau p řev ráce n o st a porušenost
oněch náboženských předmětů, gežlo Lucian dů­
tkami a uštipkami s v ý m i stjhal, zřegme byl ne­
poznal. **)
Geho gedem napuštěné šjpy ne­
byly tedy s t o , gen poněkud v zd ělan éh o k ř e stana z oné dráhy zapuditi, kteráž mu nábožen­
stvem geho k spasenj vykázána. Lid křesíanský
naučil se na muži tom onu zavrženliw au v ášeň
z n áti, kterauž nmozj i za v ě k u našeho p rog ev u g j, ueostýchagjce se, i co swcitého g e s t , k á le ti a drzý úsměch nad tjm p ro v ád ěti, — tuto
o h av n au vášeň , pravjnx , naučili se vzdělaněgsj
* ) V ielandow o německé přeložen) spisů geho w 6 ti djlech W
L ipsku 1 7 8 8 — 1 7 8 9 . w elikáu m á cenu, zw lástě geho učen á poznam enán). —**) I o tom sw. Cyprian (lib ro E pištol. II . pag. 1 1 7 ) krásně
p js e : „E xponere justificationes et testam entům Domini, et
n o n hoc. idem fa cere , quod fecit D om inus, quid aliud est,
quam sermones ejus abjicere, et disciplinám dom inicam contem nere ? nec terrena spiritualia fur la et adulteria comm ittere, dum quis de evangelica veritate furatur D om ini nostri
verba et facta? et corrum pit atque adulterat priecepta divina.
A p o I o g e t i k a K f e s í a ri s k o -K a t o I i c k á, 5 6 7
Jvřeštané na něm zn á ti, — a s lu šn a u o p o w r ž e n o s tj gi potrestagjce, neškodnau gi učinili. *)
L ib a n iu s . Mužowé druhu tohoto, kteřjž tlomnjwagj se mjti ten gediný p r a v ý kljč k su d ebnému wýkladu ewangelium K rist o w a , a nám,
nastogte ! s njm též giž p ř e p o d iw n ý c h t á g e m stvuj odewřeli a wygewili, giž w tom ohledu u
v elik é padagj pod ezřenj, že n ik o liv ěk k tomu
pov o lán i negsau, ahy v j r u od K rista založenau
m u s tr o v á li, gelikož gich vlastn j ž i v o t tolik
m ra v n ý c h v a d a neřest] do sebe má. Sokrates
v cjrkevnj historii s v é lib. III. cap. 19. o L i b a n i o v i , podobném lupiči učenj lír is to v a , •—■
v kterémž ohledu geg tuto k Lucianowi p ř ip o gugém — v y n e sl saud, gjmžto v š ic k n i s p is o v é
Antebiblistů po v š e c k y v ě k y až do dnešnjho
dne odsauzeni gsau. „Quicunque odium contra
alterum conceperit, — pjše ten cjrk evn j otec —
omnia instar hostis non facere solum, sed etiam
dicere summa ope n ititu r; atque adeo ea mala,
quibus cum ipse conflictatur, in illum, contra
quem excrcit inimicitias, derivare studet.“ — Zde
pramen] sezřjdlo onoho gedu, kterýmž by m n o zj n e v ě rc i evangelium a geho neyčistšj p r a v d y
tak rádi pokáleli a porušili. Duch a srdce lidj
*) T entýž s\v. spisow atel weee : ,,Ne<lue euim qui audit,
qui facit convitium, riiiser est.‘l Ibidem pag. 2 5 . —
sed
těchto ghcm smyslnosti ztjženy a s e v ře n y gsau,
gjžto k v e lik é hanbě s v é co gakés bohyni kla­
ně jíj se , na v š e , co rozum a svédom j rad], zapomenauee. — Libanius, giž o cjsaři K onstanti­
n o v i , ano geg p řjz n iv é d v o rs k é p o v ě třj o v á ­
lo , nic ginélio než samau z v u c n a u , v ý te u ia u
oslavu sepsal, když ale ten v e lik ý mocnář smrtj b y l sešel, v še c k u potupu a hanu v spisech
sv ý c h 11a něg opět gest vylil. *) Krásná to,
w ?ru! p o v a h a toh o marného křestanů p r o tiv n í­
ka! _
Ačkoli muž le n , co odpůrce K ris tů v ,
spisy cjsaře Juliana proti křestanstw] náramně
w y c h v a lu g e , *íř) u v š e c h předce geho v y z n a ­
v a č ů , genžto skumného gsau ducha a p r a v d u
Z p yto vali uměgj, ničeho ginélio, než pouhé to ­
liko h a n y a zaslo užené z a w r ž e n o s t i za to gest
došel. ***) Autlé srdce a v rau cj přátelský cit ne­
bude v š a k nikdo moci muži tom u odepřjti (! !)
p o v á ž j - l i , že přátelům s v ý m , Julianovi a P o r f y r i ó v i , — ustrňme nad velikomocnost] toho
b o h o tw o rc e ! — božslcau prokázal čest, v p o ­
čet bohů od pohanů ctěných ge přigaw . —
*) Confer, opera ejus, edit. Reisk. I . 6 8 1 a Sokratovu cjrkeVnj historii líh. III. —
t
**) Co se toinn dhvjme, an gestS w minulém stoletj učeny
G oldsm ith w swé historii Řjm anů u činil to samé. Smutná
to praw da, Že i k m nohým křesťanům, našim castegi p ohansiwj se wracj , a že gjm se lio n o s j!
* * * ) Si íllud enitim ur et laboramus — sw. Cyprian E pištol,
lib . I . prawj — u t possimus Deo p lace re, convitia etm a le dicta debemus humana contem uere.il
Nebude nám wšak d iw n o , že tohoto m ar­
ného , ošemetného člowěka newěrcowé franštj
tak welice se ugjmagj, za muže j j r a i v d o m l u w néhu geg w ydáwagjce, o němž w encyklopedii
swé, — w tom lo skladu wšech lžj a nem otornoslj , smýšlených proti Kristowe w jře — napsali
gsau : ,,Oú sont les hommes , qui osent dire la
vérité ? Le Stoïcien Libanius fut un de ses hom ­
mes rares
— nebot gich w á ž n o s ti, oslawy a
ochrany, gakž wûbec známo, docházj každý, kd ož
— n e k ř e s ta n gest. —
IV .V .
.
:
t
T o r fy r iu s . Z úzké spogenosti, w kteréž
Libanius a Porfyrius wespolek ž i l i , dá se u z a w řjti, že i tento neyhlawněgšj péčj uznáwal to
b ý t i , wálčiti p ro ti nowé Kristowe w j ř e , kteráž
gim tak n e m ila u , protiwnau mistrnj byla. P ro ­
tož prawj o něm Huetius lib. cit. pag. 5 5 4 :
„P orphyrius veritati christianæ semper iafestus.“
Muž tento by lgeden z neyznamenitěgšjch učedlnjků mudrce Plotina, gehož mudřeckau saustawu
zdokonalil a we swětě rozšjřil ; nawštěwowal
wšak spolu školu na slowo wzatého Longina,
rhetora a m u d rce, kterýž slawný spis ns qu Ytpa
(de Sublimi) po sobě zůstawil gest, od Causa hona pro geho wýbornost nazwaný z la tý jl P o r ­
fyrius, byw počátečně též křestanem , stal se
nápotom odpadlcem od cjrkwe t é t o , a sice, ga-
kož p. Bergier prawj , ze msty , že geclnan w
nečas- od křestanů několika ranami byl ubit. Co
odlrženec od cjrkwe našj wšecko pak gj přjko řj činil, sepsaW proti křestanůni 15 knih, gichž
sice nestáwá wjce , z kterýchž wšak w ytahy w
starých cjrkewnjch otcjch se nalezagj, z nichž
gich obsah se poznati, spolu ale též těch obalu
a m r á k o t posauditi muže, kterýmiž Wjru K r istowu zakrýti ch těl, aby lid nepoznal gegj p ř ir o z e n a u s jja n i lo s t, k r á s u , blah ost a dobro­
č in n o s t.
Gestit z nich widěti, kterak Porfyj’ius wšecku učenost swau na to gest wynaložil,
aby základy křestanstwj, totiž -pjsmem s w a tý m ,
pohnul a z a třá s l, by ono pak kleslo , wzh-le—
dehi čehož samých odporů , neprawd, poboňků
a pletich w něm wyhledáwal, které wšak, b y w še od apologetů křestanských swětlem prawdy
oswjceny, tak se rozplynuly, gakož snjh teplým
sluncem rozpauštj se a splane.
Gsa úhlawnj odpůrce Kristňw, pronasledowal též, gakož každý se můž domyslili, wšech
wyznawačůw geho, zwláště z kněžského stawu.
T ak t slowutný Lactantius stýskal sobě na záštj a nátisky, genž mu od Porfyria a Ilierokla
též welikého protiwnjka Ježjšowa, činěny b y ­
ly. *). Gest se wšak čemu diwiti, že netoliko
* ) W geho Institu t, divin, lib. 5 . c. 2. ; „D uo . extitem nt
ibidem, qui jaCenti atque objectae veritati, nescio 11 trůni superbius, an im portunius, ¡nsidtarent etc. . . ., quorum alter
ita vitiosiis, ut continentiae magister n o n minus avaritia, quant
Krista a učenj geho tak náramně nenáviděl, alebrž i Sokrata ta k o v ý m byl nenávist ujkem, že
w knize s v é : De rébus gestis Philosophorum —
všecku hanu na něg vylil, a geg všem ožně z h y zděti se snažil. *) —
Bylot v š a k muži tomuto takměř nemožno,
v charakteru K risto v ě zcela nepoznali v še c k o
to vznešen é a božské, čjmž se gest s tk v ě l ; pro ­
čež ten nepřemožitedlný cit v e lik o v á ž n o s li k
tomu geg pohnul, aby aspoň vynalezl muže, gehož by Kristu k boku po stav ili m ohl; — a ten
dle úsudku geho byl P y th a g o r a s . **) W y p r a v u g e t o něm ňadobyčegnýeh, zázračných činů,
chtěge tjm d ovo dili, že i p o h an stv o tak v e l i ­
kých dobrodinců mělo, gakož Kristus a apošto­
lé geho gen bý ti mohli, a tak tedy i Porfyrius
s v ě t tento n o w ý m obdařil B o h e m , dle způso­
b u starých Reků a Řjmanů, u nichž tak m n o ­
hé d j l n y n a B o h y byly.
Snadno bylo v š a k křestanům, na toto úsmě­
šné počjnánj geho odpow ědjti; neboí gaktě ne—
smjrný rozdjl mezi životopisem Pythagory, v y ­
daném od Porfyria, a ž iv o tem K ristov ým , ge-
libidiuibus arderet; hicvero suas disputationes m oribus destruebat. Ubi autem religionis ejus, contra quam perorabat, in firmare voluit rationem , ineptus, vanus, ridiculus aparuit etc.
* ) V iz Holsteiuius de vita P o rphyrii, cap. X I.
* * ) Chtěltě ten bohotw orce i swemu učiteli P lo tin o w i te
wýtečné cti w ydóbytl, i geg přijowiiage k Jezjsi K ristu, nepomysle wíak \v swé zaslepenosti, kterak m alicherným a smě­
sným tudy se cinj. —
hož ewangelisté sepsali g s a u ! Nemůžet Porfyr,
genž o Pythagorowi takowých diwolwornýcli rwěcj
wyprawuge, na nižádného statného swědlca se
odwolati; ti neystaršj, gichžto uwádj, teprw sto
a -wjce let po pythagorow i žiwi byli, z čehpž
každý uzney, gaké wjry gest hoden.
Skutky
wšak Ježjšowy očitj swědkowé nám oznamugj, a
mužowé tak mrawopočestnj a hodnowěrnj, že
proti nim nikdo ničehož namjtnauli nemůž ; giž
gegich gednodnchý sloh ge co wěrné spisowatelew šem u lidu oswědčuge. —
Marnéí bylo tedy usilowánj Porfyriowo, clit j ti Pythagoru ku Kristu přirownati, gelilcož mezi
nimi nesmjrně wětšj gest wzdálenost, než mezi
nebem a zemj, a gedenkaždý, kdo w tu geho o šemetnau tkaninu gen powrchně nahlédl, nemohli
gináoe, než toho politowánj hodného odlaučence od Krista za toho neywět.šjho pošetilce
wyhlásiti. Z kteréžto přjčiny slowutný Mosheim
w swé cjrkewnj historii třetjho stoletj w I. oddělenj, kap. 8. prawdiwě o něm gest napsal:
„Plus in eo superstitionis et imaginationis, quam
vera e r a tio n is fuisse, cum libri ejus, qui extant, ta m vitse ejus historia dočet.“
Jam blichus. Co učinil Porfyr, o to po­
kusil se též žák geho Jamblichus, z Chalkis w
Kólesirii rodem, přirow naw též Pythagoru a P lo tina k Ježjši Kristu.
Wynalezlt gako učitel ge-
A p o 1o g e t i k a l i ř e s t a u s k o -li a t o l i c k a .
573
lio bezbožných bágek, gichžto v š a k geště wjce
zastřel temnými význam y, a wyljčil dwógsnxyslnýnii, emfalickými slowy, aby nev ěd o m o st a
sprostnost ú d u obecného tjm gistěgi omámil a
zklamal. Ž iv o t P ythagorův, od něho psaný, žá­
dná historie nenj, alebrž gakés pořadj směšných
neduwtipných a nemotorných básn] a poboiiků,
gakéž kramáři po garmarcjch a po vesm cjch i
w našich Čechách roznášegj.— Gestit Jamblich
tak smělý, že Pythagoru svéh o nazjvá Bohem, *)
sstaupivšjm s nebe v způsobě lidské na tento
s v ě t, aby pro nás pod tau p o k ry v k a u umjrnil
blesku majestátnosti s v é , bez kteréž b y gj sla­
bost naše nemohla snésti, a na důkaz gelio b o z stwj?__ b y drzost toho lživého životopisce do­
v ršen a byla — u v á d j hognost d i v ů , kteréž p rý
Pythagoras činil, nimiž v š a k čtenáře s v é pro
gich náramnau nemotornost ušetřiti chci. Nebot
když. ten Jam blichovský b ů h nechává se od řek
p o z d r a v o v a li a g m eno vati; když lc z v jřa tu m
s r o z u m i t e d l n é gim řeči držj, a bezpochybně x
„ich o d p ovědi od nich též s ly š j; když pro roku­
j e rybářům, gakmnoho ryb zahrnau do sjtj s v ý c h ;
když b ů v o lo v i zakazuge negjsti lusků, a ten
dvauroháč hned uposlechne zákazu geho a t. d.
tot gsau ovšem neslýchané v ě c i, nad nimiž kaž­
dý rausj užasnauti!! Pro toho klamce v š e ­
*) Sám téz od swých starobylých ctitelů daotClTOQ a$CiV-
fiaoios h y l nazwán.
cko to bylo dobré, gen když účele swého, aby
newzdělaný, lc powěrám a m odlárstw j náklonný
lid omluwil a zklamal, gest dosáhl. Gá wšak s
učeným wydawatelem wýborného Spisu : Diclionaire antiphilosophique nazwaneho, a proti arcinewěrci Yoltairowi čeljcjho (Tom. I. pag. 204)
zawjrám o něm ( f 333) swé zpráw y: „Voilà 1’
imposteur, qiť on ose mettre eu parallèle avec
le fils de Dieu !“ „Ay, keykljř a šibal ! gehož osmelugj se rowna učinili Synu Božjmu, Ježjši
K ristu !“ —
v ;
J u lia n . Ačkoli wšickni až posud gmenowanj odpíircowé w jry K ristowy ze wšj sjly swé
snažili se , rozšiřowánj gegj we swětě zamezili;
neplatné bylo wšak wšecko gegich usilowánj.
Pod cjsařem Konstantinem a syny geho, p ř i—
staupiwš]'m ku K ristowě cjrkwi,- rozšiřowala se
tato náramně po wšech končinách welmi rozle­
hlého cjsarstwj Rjinského, a wjce giž nyn j než za
w ěku antikristiana Celsa wšady upewněna b y ­
la. I mudrcowé , gsauce z wétšjho djlu křestanstwj welicj nenáwistnjci, nynj přinuceni byli, ge
u wážnosti mjti. Strhla se wšak opět proti ně­
mu strašliwá bauře, an korunowaný odbognjk,
cjsař Julian, wnuk Konstantina Welikého, proti
němu powstal, gešto p řed tjm též geho w yznaw ačem byl, poldádage to sobě za skutek, gménu
Ap o l o g e t i k a B - ř e s - ta n s k o-K a t o l i c k a . 575
geho nesmrtedlnosti zjslcagjcj, kdyby to krestanstwj zde wyliladiti mohl. *) Bylte owšem s tr a iiUwý nepřjtel Kristůw, i od pohanského historika
Eutropiá christianae religionis insectator nazwán,
a též od pohana Ammiana Marcel lina karan z
krutých zákonů, gichžto proti křestanům wydaL
Což wšak můž prospěti wšecka lidská moc a
gchytralost proti úmyslům Božjm? Krátké! b y ­
lo panowánj Juliana, trwagjc od r. 361 — 363,
a wšécky geho nesmyslné, pro ti Kristu čeljcj
plány wzaly s njm tuto konec. — Prawdat si­
ce : lc mnohému ukrutenstwj proti křestanům
byl Julian odpadl.ec (Apostata) od mudrců p o ­
hanských, genžto geg w.šady doprovázeli, p o pauzen a drážděn, následnge zhaubnýeh rad gegich, na wyhlazenj křestanstwj smSřugjcjch. M aximus z Efezu, mudřec pohanský a rozhlášený
kauzédlnjk, byl geden z těch, genžto m u tu n e y wštšj nenáwist proti křestanské wštjpili wjře, a
práwé ten Julianůw neywětšj miláček byl, g akožto cjrkewnj historikowé Sokrates, Sozomenus,
a Eunapius w životopisu téhož Maxima dosw ěd čugj. — T yto mudrce pálila mezi giným ukru­
tná záwist.
čjm u wětšj wážnosti dřjw e za
pohanských cjsařů stáli, tjm \vjce cjtili se ura
zenými, naleznauce nynj mezi křestany takowých
■*) Zouaras T om . 2. p. 1 6 . prawj ■: ze od Eusebla, B.sknpa
Nikomediettsliélio, a Aruiuůw v elik éh o prjtele, gemnz Julian k
wycwicenj v náboženství j křesťanském dáu b y l, tak spatnau zná­
most o K ristu a ucenj geho dostal.
mužů, genžto ucenostj swauwelice zastjuili wšecken blesk gtcb ducha, přispjwagjce i t u d y t k v e ­
liké mu rozšjřenj ucenj Ježjšowa. —
A)
Zášlj swé proti Kristu progewil Juli
p ře d n í : skrze spis s w ů g , gegž proti geho učenj gest vydal. Neují v š a k v e spisu tomto wj­
ce důvodnosti a lepšjho pořádku, než v e spisu
Celsowě, ano geště pod tjmto hluboce stogj,
a z wětšjho djlu s geho odpory a námjtkami proti
křestanstwj válej.
Einwendungen dieses
Kaisers, — učený p. Ilaubner v e s v é apologeti­
ce pjše, — sind trotz dem U rtheil des schmei­
chelnden Sophisten Libanius, der ihn über den
P o rphyrius erhebt, doch grösstentheils gehaltlos,
und sogar frivol, so dass es dem Cyrillus nicht
schwer w erden konnte, ihm zu begegnen.“ —•
W y dalle tento cjrkewnj otec proti němu deset
k n i h , slavně w nich o d ra z iv v šeck y útoky
geho, a takměř wšecka geho wygádřenj nám v
nich p o z ů s ta v i v , abychom ducha tohoto odpadlce od K rista zřegmě poznali mohli.®)
*) Nenjť ůcel to h o to mého pogednánj, gednotlhvé odpory
a nám jtky odpadlce to h o proti křesťaiistwj zde mváděti a
■vvywraeeti, gelikož ua wšeobecuá toliko poukázánj o wěci té
obm eziti se musjm, a giuých gest spisowatelů, ktefjž to giž
slawuě gsau, učinili. Slow ntný Bergier dal \v swém h isto ­
ricko -dogm atickém spisu o prawém uábožeustwj w djlu 1 0 .
str. 108 —■ 156 fcelý w ýtah těch Juliauow ých odporů i s gich
■wywrácenjm 'tvytiskuauti; tam tedy poukazugi čtenářům swym.
Tenlo Julianůw tak nedůwodný, nepodstatný,
od newěrců ale rozkřičený spis až podnes od
nich. za w jt é z n é z n a m e n j pro ti křestanstvj p o ­
kládá se. Přeložilit geg \v rozličná nářecj, p n dawSe-knSmu v ý k la d y a v še c k y n á m jtk y g e h o
rozehravše, aby ge takméř z m l a d i l i a byslřegsjxni, účinlivěgajnii učinili. T y t gsau geden z těch
zdrogů, z kterýchž čerpagj učenost s v a u . „N enitílit ale, dj slov utný Bergierlib. cit. v 1 0 . d j ]u str. 152. 153, ducha a důmysl spisovate
le toho tak náramně v y c h v a l o v a l i , aneb tak
špatného důkazu o nich obau na g e v o v y ­
nášeli.
M ěl-li Julian d ů v tip , gestit patrné,
že se mu nedostávalo sudebné m oci; castěgi na­
s k y t n e zbraň p ro ti sobě samému, a vyznán],
kteráž činj, toliko k gel,o »plnému zahanben)
čelí tak muž tento mnohdy zaslepen gest.
e
mohli pověreČného, obmezeného, Stáragjcjho a
sofistického ducha sv éh o lépegi v y o b razili, ga
kož to čin] v tomto s v é m sp isu , v němž pa
nugjci i o n a f o r m a nepnslusegj na m u crce,
lim méně na cjsaře.“ —
Yoltaire obviňuge Cyrilla Alexandrinského,
ze prý přjliš dorážj na Juliana; a i p. Heubner
gakaus prudkost ducha v y tý k á m u ; to a e pra
WS geho chvalné h o rliv o sti pro obhagen] v , r y
K risto v y se pHČ]sti musj, pro ti kteréž Julian
sepsal knihy, plné přjkořj, n e p ra v d a o h a v n o ­
sti. Aneb snad gen odpornjkům křestanstvj p o ­
volilo bude, rauhati se božskému p ů v o d c i ge/
ho, a hágitelům té swaté wjry nemá hýti woluo,
odkrýti -vvšeeky ty ošemetné, ohavy né pohnúlky,
z kterýchž odpurcowé gegj mluwj a pjsj ? —
B)
Progewil ilále odpadlec Julian proti kř
síanům, kteřjž od něg wždy potupně gen Galilegštj zwáni byli, záštj swé, ljtau, nepřátelskau
swau mysl, že vue wšeclx k r a g in á c h cjsarstwj
svoého u s ta n o w i l p ř ed n o sty a při vvcřegných
a u řa d ech ta k o w é m u ž e , g e n žto hořjce nenáw i s t j p r o ti w y z n a w a č íh n K r i s t o w ý m , 1vše­
m o žn é zlé g im č in ili, sewřewše gich w šemibjdami a strastmi. Když cjsař ten zákony dáwal,
aby opět wšady uwádělo azw elebow alo se moillárstwj, aby stawěly neb sprawowaly se po­
hanské modlárny, by lat to pohanům přežádaucj
přjležitost, w každé obci, w každém mjstě proti
křestanům zbau řiti se a gim wšecky strasti a
nátisky způsobí ti. Trpělit opět tito wěrnj ucedlnjci Ježjše Krista na přemnohá m jstech gako
mučedlnjci, musegjce pro něg h ořkau sm rt podstupowati, gakž to historik Sozomenus lib. 5.c.
3. šjřegi w yprawnge. —
W id a wšak ten mocnář, že pro ti wšemu úmyslix a nsilowánj geho wjra křestanská rozmá­
há se po wšech končinách řjmského swěta, ro­
zezlil se náramné, a naw rátj-li se štastně z wálky Peršanské, hrozil, gmeno křestanské naprosto
wyhladiti. —
Sám ale ten odpadlec tak byl opogen a za­
slepen pehanskau powěrečnostj, že palác geho
<rako p o h a n ská lo ž n ic e vyhljžel. —
W šecky
modly byly v něm ctěny. Každý lesjk opatřil
bůžkem ; obřady modlářského kněžjka sam oso­
bně wykonáwal. Byloí geg v id ě ti, an před m o ­
dlami 11a íwář swau padá, sám d ř]v j štjpá, k ř e ­
še, dobytče obětnj porážj, podpaluge, tak že
vzdělán} pohané le d v a smjchu se zdržeti m o­
hli, obecný v š a k lid rad o v al se, že v p o v ě rá c h
swých tak sobě podobného mocnáře má. —
Ammian Marcellin, s a u v ěk ý pohanský historik,
kterýž spolu u vo gště Julianowě slaužil, o něm
žertovně p r a v ] : že, kdyby se byl z w á lk y p ro ­
ti Peršanům navrátil, n iž á d n é h o w o la v císař­
s tv í Ujmském nebyloby pozůstalo ; všecko b y l by modlám ob ětoval, gsa proto úsměšně řezníkem
„yictimarius pro sacricola“ nazván. Taktě byl
přepo božný pohan odpadlec tento!
C)
Neywětšj v š a k úklady strogil Julian o
wyhlazenj v j r y K risto v y skrze swe kruté usi—
lowánj, aby křestané. ž á d n é h o n e d o š li ix y c w ičenj, aby w tu p o s ti a n e w z d ě l a n o s t i d ucha
z i w i zde byli, u všeobecnau tudy t p otupu a
op ovrženost upadnauce. Nahljželt t o bystře, kte­
rak křestané skrze w ždy v é tšj prospíván] v u čeuosti nad pohany v ý š a v ý š vy qikagj, v ž d y
wělšj vážnosti též dosahugpe. Zakázalt gim te ­
dy p o s tu p u ke školám a zamezil všeck o v y u č o ­
ván]. „Bogugjt proti nám — v e c e
s našimi
V lastam i s p is o v a te li; co p a k se w l a s t n j m s w ý m
mečem m á m e d á t i z a w r a z d i t i ? -
Wymlauwát geg sice gistý protestantský re­
censent w Ilallských
nowinách liternjch ,
vy
nichž úsudek swúg nad mnohocennym spi­
sem p. F lúgge, kterýž od nás swrchu uweden b y l , gest w y n e s í; gakoby Julian p ř i tom
k ru té m , nelidském zákazu žádného náboženské­
ho záměru byl nem ěl, doswedčuge : že pry Ju­
lian u m y c l w c d y pokládal za dary nesmrtelných
bohů, a powinnost k těmto že to žádala od neho,
aby křéstanům. užjwánj lěchto darů nebeských,
kteréž u mnohých z n ic h p ře d c e se nalézalo, p řjsně zápowěděl. Odwoláwat se p ř i tom na wlastnj wygádřeu] Julianowo w geho XÍI. listu, na
Cyrilla Alexandrinského lib. VII. a na sw. Au­
gustina de civit. Dei XVIII- 52. *)
Budiž
Wšak tak, nebo giuák; w y c h á z j í t o n a gedno;
geho ale nešlechetná k zkáze krestanu čel]cj mysl
•wždycky zřegmě se progewuge.
Že se tenkráte křéstanům wůbec zapowjdalo spisů pohanských cjsti, gakož tentýž Recen­
sent dále tw rd j, a ze známého sna Jeronymowa,
a z té okoličnosti ,> že A pollinaíis^w témž čase
proto z cjrlcwe wylauČen b y l, že s učenými po­
hany obcowal , gakož i že tak zwane lconstitucj apoštolské z w ě k u tohoto wýslowuý zákaz
* ) T o h o neym istrněgijho spisu sw. A ugustina , na aemS 1 * .
le t p raco w al, \velmi m istrné české přeložen) práwě nas
w electěuý učený p . wlastenBc Čelakowský obstaráwá , desate­
ro knih giž skutečně wydaw, za čež mu každý werný e c i
srdečné wzdáwá djky.
knihy pohanské čjsti do sebe ob sah u g j, — to
dovodili chce: na to musjme o dpo w ěd jti, že s
velikým rozdjlem se to v y ro zu m ě li musj. Ctenj
.škodných, bezbožných knih lidu křestanskému
zapowjdati, dobrá a chwalnáte Avěc, a cjrkew
katolická , co starostlivá matka o spasen} v ě ř j cjcli s v ý c h , až posud to činj. Ze ale biskupo­
v é a kněžstvo katolické i tehdáž čtenjm knih
pohanských se objrali, sám Julian to dosvěclčuge, a tolikero apologij, w nichž p r á v ě sp iso v é
p o h an štj, učenj K risto v o zlehčugjcj a tupjcj v
onomto v ě k u se v y w r a c u g j, hlasitým toho dů­
kazem gsau; a dokládá s lo v u tn ý Fíeury w 2hém
s v é m pogednánj §. 15. o cjrkewnj historii, že
hned od mladosti sv ětsk é knihy v rukau sv ý c h
m ěli, gakožto z gich vlašinjch spisů zřegmě v i ­
děti gest. — Odpadlec Julian p r á v ě proto k ř e stanům v še c k o učenj zam ezoval, v id a , gak b y ­
stře a mistrně i pohanských spisů proti gich b lu ­
dnému náboženstvj uměgj užjwati. Měli tedy
onen Hallský Recensent v ě c i télo lépegi a m n o liostranněgi povážiti. — Že Julian, na němž, co
mudrci a panovnjku , i lďesíanštj spisovatelé
m n o h é chivalné. v D la s tn o s tiu z n á w a g j, za to, že
tak velik ý m byl odbognjkem K risto v ý m a v y z n a ­
v a č ů geho, od nich gest díilklivě kárán, a ig e h o
mnolio zlých p o v a h že od nich odkryto bylo,
můžet se každý do m yslili; nebol s m ě ř o v a li p ra ­
v ý m gehó vyob razen)m k lomu, aby byl ocl s v ě ta
Časopis {i. Katol, Ďucli. III. 4. '
7
poznán, a hrozné úklady geho o v j r u K risto v u
jihy neškodný učiněny byly. Protož pjše o něm
sw. Řehoř Naziazenský: „ze nadobyčegná po v ě r e č n o s t, neobmezená cli žádost, uespravm lliwé tupenj giiiých, prudké gednánj a duch lsti­
v ý \v geho charaktéru vy n ik a ly .“ Zcela však
jrináěe o n ěm new řrcow é v ě k u minulého i nyněgšjho saudj, vychwalugjce geg nemjrně, gakož
v š e c k y , genžto odřjkagj se K rista, a tupjce a
hanjce cjsaře Konstantina, že w něg uwěřil gest.
Slyšme o v ě c i télo newěrce Boulangera : „Dwa
neb tři spisovatelé , — v e c e — gednak nagatj, gednak fanaticij, o ukrutném , nelidském,
zženilém K onstantinovi galco o Bohu m luvj, s
Julianem v š a k , nntě s p r a v e d l i v ý , maudrý, d u ­
cha vznešeného a velikého, co s gakýms zlo­
synem nakládagj.“ A tentýž prawj d ále: „Julian
gesl střjdm ý, čistotný, nezištný, chrabrý, milo­
stný a t. d . , že v š a k křestanem n e b y l, tak za
dlauhý čas co gakás pótwora byl povyažovváu ; “ #)
až my , — chtěl ten newěrec doložili, — gsme
gemu opět patřjcj cti a sláwy vy do b y li.-— T a k o v á v š a k řeč nikoho z maudrých lidj nepoxnámj vjce, kteřjž dobré i zlé p o v a h y člověka
uměgj v á ž ili na spravedliw é váze . —
* ) Mais il ne était pas cliretien, o n l ’ a regardé longtem s corame nu m oustre. —■ W . I.a R aison par A lphabet. Tom e
prem ier. A rtic le : Julien le P h ilo so p h e ,—
T ak trefně a prawdiwě posaudil Juliana i
slowutný protestant Mosheim , wystawiw o něm
w swé cjrkewnj historii 4ho stoletj w I. odd ě­
len] §. XIII. obraz , kterýžtě w každém ohledu
hoden , by zcela zde byl wypsán. „Q ui Juliamn.ii cum maximis omnis sevi heroibus com ponuut, imo principem omnium esse v o lu nt, qui
unquam rempublicani administrarunt, quod m ulti liodie faciunt, iique dočti ac acuti homines,
aut aninii propensionibus im pediuntuř, quo m i­
nus verum videant, aut scripta, qu;e extant ejus,
nunquam attente Iegerunt, aut denique nesciunt,
([uid vere magnuni etexim ium appellari debeat.
Si demas ingénium , quod scripta tamen m ediocre fuisse docent, fortitudinem bellicam, litterarum
amorem, Philosophiae illius phanaticie et inanis,
qučE recentior platonica dicitur, cognitionem, labo ris denique patientiam, caetera čerte parva in eo
sunt, et laude indigna. Ornamentis autem ejus
permagna vitia sunt o p p o s ita ; primům immanis
et anilis prope superstitio, certissimum pusillae
f)
*) M ezi ty náíežj též M ontesq u ieu , kterýž \v6 spisu svvém :
E sprit des lois , liv. 24 c. 1 0 . p . 3 4 6 . o něm prawj : „11
n ’ y a point eu après lui de Prince , plus digne de gouver­
ner des hom m es.“ — A newërec B oulanger dokládá: „ O n
est obligé de convenir , que J LÜien avait toutes les qualités
de T ra ja n , toutes les vertus de C al on , mais n o n pas son
opiniâtreté et sa mauvaise hum eur ; to u t ce qu’ on admira
dans Jules César, et aucun de ses vices, il eut la continen­
ce de S cip io n . E nfin il fut en to u t égal à ]YIorc—_s4urelc
le p re m ie r des h o m m e s i
poznán, a hrozné úklady geho o wjru K risto v u
aby neškodný učiněny byly. Protož pjše o něm
sw. Ř eh o l Naziazenský: „že nadobyčegná po­
v ě ř e čnost ,• neobmezená cli žádost, nesprawedliwé tupeuj giných, prudké gednánj a duch lsti­
v ý v geho charaktéru v y n ik a ly .“ Zcela však
sjináče o n ěm nexvěicowe v ě k u minulého i n yněgšjho saudj, wychwalugjce geg nemjrně, gakož
v š e c k y , genžto odíjkag) se K rista, a tupjce a
hanjce cjsaře Konstantina, že w něg u v ě ř il gest.
Slyšme o v ě c i této newěrce Boulangera : „Dwa
neb tii spisowatrlé , — v e c e — gednak nagatj, gednak fanatici], o ukrutném , nelidském,
zženilém K onstantinovi gako o Boliu mluv], s
Juliauem v š a k , antě s p r a v e d l i v ý , mnudrý, duclia vznešeného a velikého, co s gakýms zlo­
synem nakládagj.“ A tentýž p ra v j d ále: „Julian
gest střjdm ý, čistotný, nezištný, chrabrý, milo­
stný a t. d . , že v š a k křestanem neb y l, tak za
dlauhý čas co gakás pótw ora byl powažovván ; “ #)
až my , — chtěl ten n e v ě re c doložili, — gsme
gemu opět patřjcj cli a sláwy v y d o b y l i . — T a ­
k o v á v š a k řeč nikoho z maudrých lidj nepomámj vjce, kteřjž dobré i zlé p o v a h y člověka
urněgj v á ž ili na s p r a v e d liv é váze . —
* ) Mais il ne était pas chretien, on 1! a regardé longteras com­
me uu m onstre. — W . I.a R aison par A lphabet. Tom a
prem ier. A rtic le : Julien le P h ilo so p h e ,“
T ak trefně a prawdiwě posaudil Juliana i
slowutný protestant Mosheim , wystawiw o něm
w swé cjrkewnj historii 4ho stoíetj w I. od dě­
len]
XIII. obraz , kterýžtě \v každém ohledu
hoden , b y zcela zde byl wypsáu. „Q ui Juliaxnn.11 cum maximis omnis ¡evi heroibus com ponunt, imo principem omnium esse y olun t, qui
unquam rempublicam administrarunt, quod m ul­
ti hodie faciunt, iique dočti ac acuti hominesj f)
aut aninxi propensiouibus inipediun tuř, quo mi­
nus Terum v id e a n t, aut scripta, qu;e extant ejus,
nunquam attente legerunt, aut denique nesciunt,
quid vere magnum etexim ium appellari debeat.
Si demas ingenium, quod scripta tamen medio­
cre fuisse docent, fortitudinem bellicam, litterarunx
amorenx, Philosophise illius phanatic® et inanis,
qua? recentior platonica dicitur, cognitionem, labo ris denique patientiam, caetera certe parva in eo
sunt, et laude indigna. Ornamentis autem ejus
permagua vitia sunt o p p o s ita ; primuin immanis
et anilis prope superstitio, certissimum pusillae
*) Mezí ty náležj též M oulesquieu , kterýž wé spisu svvém :
E sprit des lois , liv. 24 c. 1 0 . p . 3 4 0 . o něm pravvj : „H
n ’ y a p o iu t eu après lui de Priuce , plus digue de gouverrer des hom m es.“ — A newěreč Boulauger dokládá: „ O u
est obligé de convenir , que Ju lie n avait toutes les qualités
de T rajan, toutes les vertus de C a t o n , mais n o n pas son
opiniâtreté et sa mauvaise hum eur ; to u t ce qu’ o n admira
dans Jules César, et aucun de ses vices, il eut la continen­
ce de S cipion. E nfin il fut eu tout égal à ffiatC —Jéurele
le pre m ie r des h o m m e s —•
mentis indicium, deinde gloriae et popularis aurae captatio puerilis, credulitas et levitas incredibilis, animus vafer et subdolus, denique solidae atc[ue sanae philosopliiae ignorantia. Dedcrim, rebus non nullis fuisse majorem Çonstantini
magni filiis : ipso vero Constantino, quem siue
modo vitupérât, multis modis minor erat.“ —
Welectěný Mosheime ! gelioz i wšickni učenj katoljci welice si wážj ; gebkož gsi geště
geden z těch od nás odlauČenýeh protestant­
ských bratřj, kteřjž wěřj w božstwj Ježjše K r i­
sta — tobě, ty welebný muži ! newstaupilo ge­
ste tenkráte na m y s l, že mnoho ze spoluw ěrců tw ých s tjmtéž Julianem, kteréhož gsi zde
tak mistrně wy obrazil, stegně smýšíeti bodán, s
tjm odpadlcem řjkagjce: „Co pak také ten K ri­
stus tak znamenitého na swětě učinil p As­
poň b y to, že několika slepým ke zraku pomohl
a mnohých nemocných zhogil, za tak weliký zá­
zrak nemělo se w ydáw ati.“ a t. d.
Naturaliste
každého wěku nechtěgj wesměs uznati \v gednánj Iíristow ě nižádného záz rak u ; Paulusa Heidelberského k o m e n tá ř nuivého z á k o n a hlasitý
toho gest důkaz. —
Že cjsař Julian práwě tak smýšlel, doswědčuge proti němu pjšjcj apologeta Cyrill Alexan­
drinský, genžto w 6té knize swé prawj : „Julianus
Apostata nihil praeclarum gessisse Jesum ait: : n isi quis existimat, sanasse claudos et coecos aliquos et Dæmone correptos adhibitis obtestatio-
xiibns liberasse (egjoQXEitsiv') in viculis Bethsaida
et BetKania, maxima opera esse (rwv ¡.leytgiov ČQywv
sívat). — Načež w p ra v d ě vrysoce učený b i skupHuetius *) odpowjdá : žete to b lá zn iv á řeč;
gakožby nic welikého, nic památnjho nemohlo
hýli, než co s v eliký m i náklady a u welikém li­
du zástupu se stáwá ; a gakožby \vjce ňa odiw
byli důmyslnj nálezkowé. IidStj, neb slavná k r á lůw podniknutj, n e b o z b ro g e n j v aln ých v o g s k a
swedenj ohromných b ite v , neb stawěnj a dobý­
ván] mest, neb národůw řjzenj a podmaněnj, —■
g e š to v š e toto ležj w mezech lidslťe přirozeno­
sti, lidského uměnj, pilnosti a v t i p u — nežli
to, co %v.sečky mocnosti p řjro d y p řevy šug e, co
gest nade v š e c k y smysly lidské, a zwláštnjm ř j zenjm a prozřetedlnostj božskau 'se d ě g e : lot
přewelicj a přěpodiwnj sk u tk o v é g s a u ! Pročež
dokládá ten slowutný biskup : „Longe itaque m a joris potentiae est, m ort no vitam restituisse, quam
vel Aegyptiacas aedificasse Pyramides, vel totum
orbem subegisse arniis, et in suas leges coegisse. Haec ab horniriibus f i e r i p o s su n t, is tu d
a Deo sulo.u —
"
Ačkoli Julian odpadlec welikomocný byl
protiwnjk K ristův , usilowaw všem ožné o zkázu
učenj geho, — zhynulté, gakož až posud z h y ­
nuli všickni, genžto v. álčili proti c jrk v i geho.
Quot ecclesiam oppugnaverunt, p e rie ru n t,— sw.
* ) W iz D em oustratio evangelica, Propositio IX , pag. 8 2 8 . —
Chrisostom wece. A ta od nich tak nenáwiděná, opowržená, zohyzděná cjrkew katolická roz­
šířena gest po wšech končinách swěta, okazugjc
se w stvé -přirozené kráse, s p a n ilo s ti, blaho­
sti a d o b ro č in n o sti, — a iv ž d y w jc e a tvjce
n e p ř e d p o g a tý c h s r d c j lid s k ý c h p ř itu lu g e k
sobě, —
(W přjštjm swazku dokoncenj).
5 * Sedmero swátostj cjrkwe sw. katolické,
wyswětlených w sedmeru postnjch kázanj.
O d W á c la w a "W ilem a W á c la w jč k a ,
w Pjsm ě swatém D oktora, hlaw njho ko stela u swatého Wjta
na hradě pražském kauow njka kazatele (E cclesiastes) etc,
(Pokracow ánj.)
O
s w á t o s t i
p o k á n j.
Přigm ěte Ducha sw a té h o : K terým ž odpustjte h rjchy,
odpau-
štěgjť se gim , a kterým ž zadržjte, zadržáui gsau. Ja a XX,
22. 23.
B u h , genž gsa swatý a sprawedliwý — dobré
railage a odměnu ge, zlé pak nenáwidj a tresce,
nepřigjmá, aniž může na milost přigjti swéwolného hřj.šnjka a přeciněnj geho mu odpustiti, leo
on spnrnost a odbognost swau proti geho n e y swětěgšj wůli a geho swatým a welemaudrým
přikázanjm srdečně lituge a gj se odřjká o p n w dowě. „Slyš Israeli!“ wolá korunowaný p roro k
k lidu swéniu: „Hospodin Bíili twiig gest s a tul­
ce sprawedliwý, silný, ale i trpěliwý. N eo brátjte-li se pak, meč swůg napřáhne. Giž lučiště
swé natáhl, a smrtelné střely p ro w á s p ř ip r a v il.“
Žalm Y, 1?, 14. Taktéž přindnuwá Lsaiáš hřjšnjkům, řk a : „Opust bezbožný cesiu swan, a muž
nepra wý swé zlé úmysly, a uecht se nawrátj k
Hospodinu Bohu s w é m u ; i sliluget se, nebot
gest wždy hotowý k odpuštěn).“ LY, 6. 7. A
prorok Joel uwáděge Hospodina ku pokánj w zb uzugjrjho, h lá s á : „Obraíte se ke mně celým srd­
cem swým, s postem a s pláčem i s kwjlenjm.
Roztrhněte srdce swá, ne pak raucha swá, i o bratte se lc Hospodinu Bohu s w é m u ; nebot gest
dobrotiw ý a showjwawý, a hogný w milosrdenstwj.“ IT, 12. 13. — Pokánj — usmyšlenj sobě —
naprawenj s r d c e — polepšenj žiwota b y lo lidem
wždycky a ke wšem časům na odpuštěn) hřjchů
potřebné.
Ale medle, kdoby se bvl naďil, že Bůh i
také nad těmi, které giž gednau očistil od p řiro ­
zené awšeliké giné poskwrny, které p ře s to zpe­
četil a utwrdil w Kristu Ježjši, a ge dokonce n e­
beským pokrmem k wěčnému žiwotu žiwil: žet
i nad těmi se smiluge a na milost opět ge p ř igme, když sneyohawněgšj newděčnostj záwazek
sxijin učiněný zmšj, nev inn ost k řtu svátého zlra tj, a milost swatého b iřm o ván j a swátosti oltářnj na sobě zmařj ? — když p rá v ě , gakoby to ze
zkušenosti věděli, ant něgaký Čas Pánu žili, nynj toho takořka litugj a peklu v službu gako
přospěšněgšj se vydáw agj ? Propast, do které
křestan skrze hřjch padá, gest tjm hlubšj, čjm
v y ššj wrch byl, na kterémž prw é stál. Nuže,
m o hli-li bychom na bezpráwj nařjkati a taužiti,
kdyby nás Bůh po tak hanebné nevěrnosti na
v ž d y c k y byl z a v r h l ?
A v š a k tjm podivněgšj a klaněnj hodněgšj
gest gelio neyv ey š milosrdná dobrotiwost, gešto
i nám — neynehodnSgsjm — cestu k užitečnému
pokánj a osprawedlnenj o tv jr á ; a netoliko o tv jrá
a okazuge, nýbrž i ulehčuge, v ů d c e nám k r u ­
ce dáw ag e; — gešto urážky sobě učiněné toli­
ko v ě tšjm dobrodinjm odměňuge, a nevděčnost
naši takowau milostj a slitovánjm splácj, že nás
o našem opětném na milost přigetj sám osobně
skrze sv éh o zástupce ubezpečuge, a tudjž v š e ­
liké tesknosti, negistotě a bázni konec činj. Ano
,,Bůh hogný v m ilosrdenstw j, p oněvadž znal
křehkost n a š i , nezanechal bez prostředku spasenj t ě c h , kteřj v služebnost hřjchu z n o v u se
vyd áw aoj , u s ta n o v i v s v á t o s t , aby i také těm,
kteřj po k řtu padagj, zásluhy smrti K risto v y
mohly přivlastněny býti.“ T rid. Sess. XIV, c.l.
O,
přežádaucj t o — hřjchy odpauštěgjcj p ro
středek s p a s e n j! W žd y t v y z n a li musjme, že hřj—
šnjci gsme, že wůle swatá ueobywa w n á s ; že obco—
wánj naše nenj bezauhonné ; že nenasledngeme šlé­
pěj] Kristowých, gakž gsme na křtu p řisljb ili; ze
neauČiukugeme s přigatau milost] k bogi proti
wnadám těla a zly m přjkladum nešleclietneho
swěta ; že liřjch ged swug w nás wyljwá, a my se
njm opágjme co sladkým nápogem. — Gednagjce
tedy dnes o s w á t o š t i p o k á n j, uwážjme :
1 . T u to swátost galcožto prostředek milosti na
odpuštěn] hřjchů, a uwážjme
2 . w ý m p ik y , pod kterými skrze ni odpuštěn]
hřjchů skutečně docházjme.
Ach k ře s ta n é ! newid]ine-li , kterak lidská
sprawedlnost smrtj stjhá a ze spolku swého na
wždycky wymjtá uešlechetnjky, do činili-li se gen
gedenkráte odboge a wraždy ? — a ay ! nás od­
bojných , zpronewěřilýf h , gešto hřjchy swymi
znowu křižugeme božského Spasitele, ugjma se
jeho milosrdenstwj, sluncem sprawedluosti zu o wu nás oswěcugjc, w swátosti pokanj.
Slyšte,
slyšte !
I.
Pokánj gest sw átost, skrze kterau n a m h r j chowé naši, gež gsme po k řtu spáchali, odpu­
štěni býwagj. Slowo pokánj znamená wesměs
žel, Ijtost, bolest nad spáchanými hřjchy, a mů­
že galco ctnost a galco swátost powažowáno byti.
Pokánj gakožto c tn o s t, záležegjc w oškliwosti
nad hřjchem a nawrácenj se od zlého k d obré­
mu , stáwalo samo sebau , dokudž lio Ježjš
Kristus za swátost newyzdwihl, daw učpdlnjkůra
swým m o c, kterau sám mel a prowozowal, moc
liřjchy odpauštěti po k řtu padlým — oprawdowě kagjcjm. Ano, Ježjš Kristus mohl hřjchy
odpauštěti; wždyt byl Syn Božj, a giž gako sy­
nu člowěka dána gest mu wšeliká moc na nebi
i na zemi. Mat. X X V ilI, 18. Ont pak také h řjchy odpauštěl, — šlakem poraženému : „Odpauštěgj se tobě hřjchowé tw ogi.; “ Mat. IX, 2, a
ženě kagjcj — Magdaleně, kteráž byla vv městě
známá hřjšnice : „Odpuštěni! gsau tobě hřjcho­
wé tw ogi.“ Luk. VII, 48. A o n , gešto hřjchy
odpauštěti mohl, i skutečně ge odpauštěl, odewzdal tuto swau moc učedlnjkům swým a řádným
gegich náslupnjkům, biskupům a kněžjni.
„Gakož mne poslal Olec,“ tak se gal m luw iti k Apoštolům po swém z m rtw ých wstánj,
krátce před swým na nebe w staupenjm ; — „¡ja­
kož mne poslal O lec, tak i gá posjlám wás“ t.
g. k témuž cj!i , za ta už přjčinau, a týmž plno™
mocenstwjm. „Přigměte (tedy) Ducha swatého,“
čili dary Ducha swatého, n e b : „Kterým ž odpustjte h řjch y , odpauštěgjí se gim, a kterýmž zad rž jte , zadržáni gsau.“ Jan. XX, 21 — 23.
T ato slowa gsau sama sebau patrná. Usw .
Matauše X XV III, 19. byl tě učedlnjkům moci
udělil kázati, a skrze křest od hřjchů očištowati a wěřjcj do cjrkwe uw áděti: tady pak p r o -
o s w á t o s t i p o k á 11).
591
půgčuge gim moc kagjcjm hřjšnjkům hřjchy po
křtu sw. spáchané odpauštěti, a nekagjcjm z a d řžowáti. Nebo n e ře k l: Zwestugte we gménu mém
odpuštěn]; nýbrž zřegmS a swětle pow ědfil: O d pauštěgte a zadržugte ! N e ř e k l: Kterýmž odpuštSnj hřjchů zwěstowati budete, tem budau odpuštěni,
a kterýmž budete zadržen] hřjchů zwěstowati, b u ­
dau gim z a d rž á n i; — nýbrž odpuštěn] hřjchů u
Boha k rozhřešugjcjmu slowu gegich přiwázal. T o
dokazugj swětlá a zřetelná slowa : ,,K terým ž od
pustjte h ř jc h y , odpauštěgjt se g i m ; “ tož d o k a zuge wystrogenj apoštolů wyššj nadpřirozenau
mocj: „Přigměte Ducha s w a té h o ;“ tožt dolicuge wyslánj gich k témuž cjli a týmž plnom ocenstw jm : „Gakož mne poslal Otec, tak i ga p osjlám wás.“ — a doličuge konečně samo okarnženj, kdež gim moc tuto u d ě l il; neb se giž od nich
widitedlně odbjral, a tu bylo zagisté potřeb],
aby k upokogen] wěřjcjch moc swau smiřugjcj,
moc hřjchy odpauštěgjcj na zemi b yl zane­
chal. __ W tento také , gediné praw ý sm ysl
byla slowa Kristowa: „Kterýmž odpustjte, od­
puštěno gest“ etc. od dáw na a wždycky w cjrkwi
Božj rozumjna ap řig jm án a , tak gakž to austnj
ucenj apoštolské ze wš] pochybnosti wywádp
Starý Tertulian pjše : „Gakož Bůh wšebkým
přečiněnjm , spáchaným podlé těla neboli ducha
skutkem ci toliko wůlj , trest uložil w saudu
swém: tak gim také odpuštěn] přisljbil skrze po -
kánj, ant Pán kljče králowstwj nebeského Petrow i , a skrze něho Cjrkwi zanechal.“ Eus. h. e.
L. Y. c. 14 — 16. „Gakož Olec“ — učjsw atý Jan Zlatoústý — „wšecken saud Synu postaup il, takt i Syn celý saud ten kněžjm odewzdal,
řk a : K terým ž odpustjte hřjchy, odpauštěgjt se
g im etc.“ L. III. de Sacerd. c. 5. A sw. Ambrož
pj.še : „Bůh nečinj žádného rozdjlu; sljbiwwšem
lidem milosrdenstwj swého kněžjm to zanechal,
každý hřjch bez rozdjlu odpustili.“ L. I. de poenit. c. 2. Taktéž swědčj a učj Origenes, Fjrmilián, sw. Athanas, sw. Basilius, Crha Alexandrin­
ský, sw. Cyprian, Ililarius, Pacian, Augustin; —
w ýchod a západ, cjrkew řecká i řjmská. Wšak
gátbycli celé listy ze sw. Otců, cjrkewnjch sně­
mů, liturgických a giných starých kněh rjrk e w n jc h opsati musil, kdybych stálau a neměniwau
w jru křestanského starow^ku o tomto článku w jry wyložiti chtěl. Aniž pak také toho potřebj
gest.
W ždyt trw á cjrkew Kristowa wždy ge.ště, a
má i bude trw ati až do skonánj swěta : následowně musj také w nj neobmezená moc hřjchy odpau.štěti, klerau Syn Božj učedlnjkňm sw ým dal —
moc nepomjgegjcj, nýbrž zůstáwagjcj, — stá­
le trw a ti; to gest, moc hřjchy odpauštěti musi­
la na náměstky apoštolů, na biskupy a kněžj p ře gjti tak sice, že každý, kdož hřjchů swých sproštěn a osprawedlněn bý ti chce, ku kněžjm se
pro potěšitedlné rozhřešen] ohrátiti musj, nic se
tjm nemeyle, že i oni lide gsau pádům po d ro ­
ben], a sami gednau Pánu počet klásti magj. —
Pokudž kněžj sami hřjšui lidé gsau : gsaut sa­
mi také powinni rozhřešen) u gineho kněze
,.r>
hledati.
Swátost pokán] gest tedy od Ježjše Krista
ustanowený prostředek, skrze který .kagjej k ř e stan kněžským rozhřešenjm odpuštěn] swych h ř j chů docházj, pokudž wěrně spin], čehož z strany
geho potřeb] gest. — Ale medle, což nalež] či—
niti hřjšňjku, aby odpuštěn] hřjchů swých skute­
čně dosáhl?
II.
Wýmjnky, pod kterými hřjšnjk skutečného
odpuštřnj hřjchů swých docházj, g sau: předně,
lítost; druhé, zpowěď; třelj, dostičiněnj.
Ljlost záležj w nenáwisti hřjchů, w o šk liwosti nad hřjchem .s dobrým předsewzeljm, že
nebudeme wjce hřešili, že zamilowané hřjšné ná­
klonnosti a žádosti skrotjme, přjčin a nebezpečenstwj k zlému dle možnosti se wystřjháme, zlé
následky spáchaných h řjc h ů , pokudž neywýše
možno, odstranjm e, a prostředků lc polepšen]
wěrně aswědómitě užigeme. Zkrátka : Ijto stn ad
spáchanými hřjchy záležj w proměně a ň á p ra wě srdce a žiwota, a w navracen] se od zlého
k dobrému. Pozorugme kagjej Magdalenu : ay
kterak mysl swau změnila, ažiw o t swůg napra­
v ila . Co prwé milowala, toho nynj nenáwidj:
čehož se prw é dočinila, to si nynj s o.škliwostj
připom jná. Tužba po zaljbenj, a žádost po tě­
lesné hřjšné rozkoši opanowala celau gegj duši;
a nynj se wšeho toho odřjká, hledá Ježjše, a \veíiuge gemu a ctnosti celé swe srdce. I dawat
swělu, gemuž prwé k pohoršenj byla, přjklad
dobrý. Luk.V II, 3 7 — 4 8 . — Takhle musj geden každý, genž od hřjchů rozhřešen byli žá­
d á, wnitřnjho a zewnitřnjhq člowěka změnili,
a gakž Pjsnio p r a w j : „znowu se narodili, to liž.—
to nowým, wše giuým a lepšjm stwořeujm se
státi.“ A nebo newolá-li prorok Ezechiel we
gménu Bož] m : „Odwrzte od sebe wšecka p ř e —
staupenj swá, girhž gste se dopustili, a učiňte
sobě srdce nowé a ducha now ého,“ giž gediné
toho což gest dobrého a prawého následugjce a
chtjce ? X Y lir, 31. Newolal-li Jau K ř t i t e l : „Č iň­
te owoce hodné pokánj,“ napomjnage nelaskawých lcmilosrdenstwj, nesprawedliwých k sp rawedlnosti, hrubých a newljdných k tichosti a la skawosti ? Luk. III, 8 — 15. Nebylo-li to p rw nj slo w o — z ust Syna Božjho, ant gakožto w eřegný učitel w ysíaupil: „Pokánj č iň te !?“ Mat. IV,
17. A geho sw. apoštolé nezw ěstow ali-li g e dnau podruhé : „Čiňte pokánj (usmyslte sobě)
a obratte se, aby byli shlazeni hřjchow é waši ?“.
Skutk. apošt. III, 19.
Acli! hřjsnjci gsmet w šick ni; a v š a k litugeme-li hřjchů swých o p r a v d o v ě , w yhlazugjce záwist a nečistotu ze swého srtlce, a nespra­
vedlnost ze swého ohcowánj ? Čili se domnj—
wáme, že giž dosti činjme, pokudž gen Ijtost a
pře<Jsewzetj ušty vzbuzugem e a potom někte­
rých zewnitřujch skutků pokanj wykonawame ?
Nepřestáváme - li na tom, když od hrubých to ­
liko proviněn]., od wraždy, krádeže, cizoložstwj
a smilstwj se zdi žugeme ? Nastogte ! co sw. Jan
Zlatoústý za Času swých pozorowal, tot widěli
a pozorowati wždy geště. „Lidi gsem w iděl“,
pjše Olec sw. — „kterébychom na pohled za
kagjej pokládali. Onit plakali, w prsy se bili,
w kagjej raucho se o b lé k ali; ale w.šalc nebyli
oprawdowj kagjej. Při wšech swých kagjcjch
skutcjch byli peněž žádostiwj, nistiwj, nepřálelštj, záv iděli bližnjmu štěštj, a teyrali geho čest
p ři každé přjležilosti.“
I t skutečnému odpuštěnj hřjchů náležj za
druhé — upřjmné gich wyznánj, n eb o-li z p o wěď. Polepšenj života gest bez odporu wěc ze
v šech neydůležitěgšj, a přitom tak těžká, že ž á ­
dný, byt gakkoli byl m audrý a učeny, v p řj—
čině té sám na sebe spoléhati, a poučenjm, r a dau, v ýstraha«, potěšenjm a v z b u z o v á n jm d ů ­
v ěrn éh o něgakého přjtele nemá pohrdati. Proto
také nechtěl Syn Božj toto ze v šech neydídežitěgšj djlo samému kagjcjmu zanechati, nýbrž daj
mu w knězi přjtele a pomoenjka, k te rý b y geg
učil, wedl, těšil a w sličných úmyslech posilo■wal; — a ahy on ijmto dnchownjm lékarstwjm
a pomáhánjm nepohrdal, spolu pak k swému upokosjenj o swem na milost přigetj a osprawedlněnj patrné rukogemslwj měl, ustanowilí téhož
kněze saudcem a oprawdowým rozhřešitelem.
„Kterýmž odpustjte hřjchy, odpauštěgjt se gim,
a kterýmž zadržjte, zadržáni gsau,ťí takt prawil
lc učedlnjkům swým a gich náměstkům, Bisku­
pům a kněžjm.
Že wšak kněz nikoli učitelem,
rádcem, těšitelem a lékařem dušj býti, a gako
saudce widěti nemůže, zdaliž kagjcj rozhřešen)
zasluhuge, čili ne, gestliže mu hřjšnjk dobrowolně neotwjrá sw ědom j; gestliže mu wad, pokle­
sku, hřjchů a neprawostj swých dokonale newygewuge, a celý staw duše swé poznali nedáwá:
tedy z toho následuge newyhnutedlná potřebnost
zpowědi, kterážto také w- cjrkwi swalé po wšecky časy za božské, a k odpušlěnj h řjch ů neyw.eyš potřebné zřjzenj uznáwána byla. — „Gak
daleko silněgšj u wjře a lepšj w bázni Božj
gsau onino“ — prawj sw. Cyprian, „kteřj ačko­
li modlám neobělowali, giž pakli gen na toto
zločinstwj pomyslili, knězi se z tolio skraušeně
a upřjmné wyznali“ ; — a on dokládá prose:
„K ažd ý se zpowjdey ze hřjchů swého, dokudž
se geho wyznánj může geště přigjti, adostičiněnj a prominut), knězem udělené přjgemno gest
P ánu.“ L. de laps. A sw. Jan Zlatoústý pjše o
zpow ědi: „Kdož se stydj geduomu člowěku w y -
zuati hřjchy swě, neslydj se ale gieh páchali
před obljčegem Božjm ; — kdo se nechce z p o wjdati a pokáuj činili, w onen den ne před gednjm neb djgěma, nýbrž před celým swětern b u ­
de zahanben.“ Orat. de muli. Samarit. — A-gak
spasitelná zpowěď giž sama w so b ě gest, to ge-<
ště žádný znatel lidský w pochybnost neuwedl,
geuom že musj býti dobře rozwážená, auplná,
prawdiwá a skraušená.
Nynj ale, geslli wždý také zpowěď, — gest3i wyznánj zpowjdagjcjch se wždy náležitě spo­
řádáno? Gsau-li křestané upřjmnj w sa u d n é sto­
lici, tak že knězi možno do w nitřnosti gich srd ­
ce nahléduauti a celý staw gegich swědomj ná­
ležitě posauditi? Nastogte! mnohé zdržuge n e wěra, gine nedostatek Ijtosii, opětginé newčasná
sty dli vrost od upřj raného wyznánj.-—• Odtud u
mnohých žádná zp o w ěď — ale také žádné od­
puštěn] ; n giných — mnohé, ale špatné zpo w ěd i , — mnoho zpowjdagjcjch se, ale málo opraw dowě kagjcjch!!
Čehož se za třetj ze strany hřjšnjka k od­
puštěn] geho hřjchů žádá a potřebj gest, gesti
dostičiněnj. — Ježjš učinil sice za nás zadost,
umřew za hřjchy naše a smazaw krwj swau zá­
pis dluhů našich. 1. Jan I, 2 . Proto ale p ř e d ce musjme spolu působili, spolu ťečinkowati; m u sjme gakožto cjrkewnj mluwenj způsob značj, za
spáchané hřjchy zadost učiniti.— W e wlastnjm
smyslu sice můžeme toliko «raženým lidem z a Casopis p . K atol. Ducli. I I I . 4 .
,
8
dost u č in ili; můžeme natropenau škodu nahra­
dit!, pomluwu odwolati, učiněný zárm utek rado­
st] naprawiti ; ale Boliu nemůžeme nic takowého
učinili, a obětj a darů neclicet on od nás. Žalm
L. Wšecko co nám zde činili možno, .zálež) vr
skutcjch pokánj, které konali máme.
„ í plačiž
nad tebau cjrkew galco matka,“ přimlauwá hřjšnjku sw. Ambrož, — ,,a obm y g w in u tw au slza­
mi swými, ty ale Irncbli, b y tě K rislus widěl, a
řek l tobě : Blahoslawenj kagjcj, neb oni potěšeni
bu d au .“ II. de poenit. c. 10. A sw. Augustin
wzjwá k B obu : „ T y odpauštjš těm, kdož hřjchy
sxvé w yzn áw agj; ale ty gim odpauštjš — pakli
sebe sami trestagj,“ In psal.L .
Dostičiněnj ž á d á : bychom se w skutku a
praw dě polepšili; bychom zlé, budiž sebe wábněgšj, nenáwiděli, a geho se warowali, a dobré,
by t bylo sebe nepíjgemněgšj a obtjžněgšj, milowali a konali.
Totě wěc hlawnj. Ilřjch musj
w nás zemřjti a ctnost ožiti.
Stogjt to owšem
práci a přemáháuj. Práci to stogj, zamilowanau
zlau náklonnost ópanowati, okowy hřjšných nawyklostj zlomiti, a lenost w dobrém přemoci.
Iíd o ale této práce nelituge; kdož ruku k napraw ě žiwota upřjmně klade a přičiiíuge : tent
činj za hřjch y swé zadost.
Dostičiněnj žádá : bychom zle au činky a
následky hřjehú, což na nás gest, odstranili. —
Wšechněeh sice následků hřjchů odstr-aniti ne­
můžeme ; to může gediné Bůh swau wšemo-
haucnostj a maudrostj. A v š a k můžeme odci­
zený statek naw ráliti; můžeme učiněnau škodu
n a h r a d ili: můžeme pom lu vu za pomluwu w ylilásili; můžeme dané pohořšenj dobrým přikla­
deni naprawiti. Gesti to owšem v ě c těžká, ča­
sto p ře tě ž k á ; než gsme-li s to, podniknauti gi
musjíne, a kdož to činj, činj zadost za hřjchy
své.
Dostičiněnj žádá : bychom kagjcj skutky
svědom itě vykonali, které nám zpowědnjk u kládá ku pOtrestánj za spáchané hřjchy, a k u chráněnj před nowýni pádem. Zpowědnjk gest
netoliko učilel a saudce, nýbrž také lékař. A
gakožto lékař musj začasté také trpké a prudké
léky přéd piso vati, anot rak rozgjdawý růžowau
vo d ič k á u se nedá uléčiti. Což v ž d y zpowědnjk
za potřebné uznává, a gakékoli nám pokánj u klád á; geslit geho wykonánj pro nás p o v i n nostj. A kdož p o v in n o s t tu v ě rn ě a upřjmně
pluj a ostřjhá, činjt zadost za h řích y swé.
Dostičiněnj žádá: bychom nesnázem a p r o tiwenstwjm tůholo žiwota wolně se p o d r o b o v a ­
li, a gich k sv ém u polep,senj užjvali, neb gsau
to kagjcj skutky, které Bůh sám ukládá. N a trá penjch a p ro tiv e n s tv jc h nechybj žádnému. G ednoho swjrá chudoba, druhého nemoc ; toho a
onoho giné zlé. Také král nenj bez strasti a
starosti.
I ten neyštastněgšj gest častokráte
gen na oko slastný, a w geho útrobě hlodá a
hryze č e rv , kterého neznáme. --Mnohé také n em
snáze f> strasti gsau následkem naších pošetilo—
slj, n iši* h v ýstu p k ů nliíjcliů; tot máme pozna­
li a «je na p kán] za hřjchy s v é trpřliwt* snáSeti, :d»y nám k polepšen] slanžily, a my skrze
ne opalrněgšj, mjrněgšj, laskawrgšj a sprawedli■svesíšj 1>y1i -
Tak a tjin způsobem zadost činjme
za lu jcliy swé.
Dosličiněnj žádá: ])ychom sami sobě dobro­
volně po kán] ukládal;,■toližto Jecenui se po d ro ­
b o v ali , co naši tělesnost krolj a g] ugnui čin}.
Mámet sami sebe zap]rali , by» bom nezT]zene
žádosti pod poručenstw] rozumu a zákona bož]bo p ř i v e d l i ; nebo bez přesnosti k sobe nen) žá­
dné ctnosti. IMámet p r a c o v a l i , bd]ti a se mo­
dlili. Máme! p lesu , b e r , t o v a r y š s te v se v a rovvati, pozorugem e-Ii, že nás přjliš v á b ] , a
tělesnost naši podpalug]. ,,Gesiliže oko t v é h o r .šj tě, wylupiž ge a v r z od sebe,“ p rav ] K ri­
stus; ,,a pakli ruka twá horš] t ě , utniž gi,“ t. g.
tu neylepš] a sobě neymilegš] v ě c odstraň, gestli tobě k úrazu. Mat. V, 29. 30. Kdo v š e li­
kých prostředků užjvvá, aby zlau žádostivost
s v a u skrolil adělo duchu podrobil, a s t a l s e í e p šjm : tent -čin] za bř]<hy swé zadost.
Ach křesíané ! nemusjme-li ustrnauti nadhogn o s t ]
božjho m ilosrdenství? Geho sice svato st
a spravedlno st nemůže n á s , gešlo gsme p rig atau na k řtu s v á té m newinnost v ě d o m ě a zlo­
v o l n í z tra til i, gináo leč prostředkem snažného
pokánj zase na milost p řig jti: ale p rá v ě toto
svátostné pokánj neuj-li důkazem milosrdenstvj
božského piisobjc naše upokogenj , poklid n ey sladšj, gasnost swědOmj', utěchu ducha — s p a ­
sen) a žiwot vvěčúý ? Ljtost očistugé naše s n í ­
ce a v e d e nás s česly zkázy k našemu koneč­
né biu c j í i , — k poswěcenj. Z p o v ěď o s v o b o zuge nás od hanby v ě č n é , a ulečuge odkryté
rány neyspasitelněgšjm lékem. Dóstieinímj na
budauciiost nás opatrnými činj; zhlazůge v k o ­
řeněné zlé obv yklosti a žádosti , a ozdobuge
nás novvými ctnostmi. Powážjm e-li tedy,že.‘k r ze -tuto swátost mocj kněžského rozhřešen] i v i ­
na hřjchu i trest v ě č n ý nám se odpauštj.; že
skrze ni od Boha zase na milost přigati b ý v á ­
me , přetwořeni dle obrazů božjho — vr p ra v é
sv atosti a spravedlnosti : i můžeme- li řjci aneb
si postesknauli, že tento swátoslný smjřcnj způ­
sob přjliš obtjzný, — že mučen] , zlěžowánj
swědomj , že lidské slabosti nepřim ěřený gest ?
Záležj-li Bohu neboli nám na tom, bychom se k
němu obrátili? B yl-Iiby 011 méně blahoslaven,
kdyby nám rovněž; gako padlým andělům v š e ­
cku cestu k Ijbému mu pokánj byl zamezil?
Anebo může-li mu co ugjti, pakli rádwgi geho
spravedlnost, nežli m ilosrdenslvj vynášet) a osla­
v o v a l i chceme? A pročež ,,nepro<lléwey k ře­
sťane! obrátili se ku P án u, aniž odkládey den
ode dne.“ Syr. Y, 8 . , NewjŠ-li, že s h o w jv á írjm d obrotivo st božj ku pokánj tebe n a b jz j? “
íijm II, 4. Ale neni}-l s e : Bůh n e b ý v á posm;~
w á n ; “ Gal. YI, 7, nebo „hněw -geho rychle při—
cbázj, a na hřjšnjka dolehne.“ Syr. Y. 7.
Ano bez zp o w ě d i, — bez kněžského rozhře­
šen] nenj žádného h řjch ú odpuštěn], žádného
osprawedlněnj, žádného smjřenj s Bohem. Tak
tomu chtěl, a tak to zřjdil \v božské swé m audrosti ten, gemuž wšeliká dána gest moc na ne­
bi i na z e m i, „Kterýmž odpustjte hřjchy, od pauštěgjt se gim .‘f Ach ! to dobře uwažte wy,
genžto zpowědj — swatau zpowědj co pauze lid­
ským wynalezenjm pohrdáte. „N eřjkeyte,“ do mlauwá wám sw. Augustin : „chcit tegné před
Pánem pokánj činili ; Bůh genž mi milostiw bud’,
wj , co se w srdci mém děge. I což pak gest
nadarmo řečeno slawné s lo w o : Kterýmžt odpu­
stjte, odpuštěno gest ? což-Ii nadarmo dáni gsau
cjrkwi kljče králowstwj nebeského ? “ Ale i t a ­
ké zpowěď bez prawé Ijtosti a oprawdiwého d o stičiněnj nenj nic platna, nýbrž gest hřjsná, gest
swatokrádež. Pro Bůh, to si dobře k srdci w ezměte w y , kdož se sice zp o v jd áte, ale nelepšjt e , domnjwagjce se , že kněžským rozhřešenjm
giž wšecko odbyto gest. O n eg ste-li rozhřešen]
hodni, neují .wám ono pros tředkem k spasen], n ý ­
brž k wašemu zatracen j, pouěwadž swátost bož]
zneuctugete. S Ijtostj , gakau m ěl, cjlil a p r o ­
nášel Bawid, gewil a měl Pelr a oswědčila Mag­
dalena, s prawau Ijtostj musjte k zpowědnici
přistaup iti, a s p ra w ý m , srdečným předsew zetjm k polepšen] z nj odegjti a dom ů se naw rá-
liti. T u t pak ančinkuge rozhřešen] kněžské, a
sice gste-li na tento způsob ro z h ře š e n i, práwe
tolik gest, gakoby Bůh , gakoby Jež]š sám pra­
v il k wám , gnko někdy k Magdaleně: „Odegdi
w pokogi , odpuštěni! gsau tobě hřjchowé I v o g i ! “ Rozhřešen] knězowo na zemi v y řčen o , gest
v nebi schwáleno a potwrzeno. „K terým ž odpustjte hřjchy, odpauštěgj se g im ! “
Amen.
6. K rátká historie M echiíanstů.
O d F r . P ř jh o n s k e h o .
P o d gménem Mechiťaristů známa gest řehole
armeno-katolických mnichů, genž za našich dnů
swé sjdlo v cjsarstvj rakauském zarazili. Mechitar, zakladatel gegich negen roku 1676. v S ebastě w menšj Arménii wstaupil giž w aútlé m la­
dosti, toliž w patnáctém roce v ě k u s v é h o do
řád u S v a t é h o zn m n e n j, gsa w aumyslu zcela se
v ě d á m z a s v ětili; v id a ale, žehy zde uloženeho
sobě cjle dogjti nemohl, v y d a l se na cesty, kdež
neyprw é rozličná města a kláštery v e swé v l a ­
sti, posléze i h la v n j sjdlo řjše, Konstantinopol,
nawšljwil. W městě tomto zamyslil gest onen
wznešený náw rh, národ swůg wyššjm wzd-danjm
zwelebiti a zblažiti; než b rz y shledal, že toto
v elm i v e lik é předsewzetj sjlu muže g e d in é a protož aueinnosti sgednocené v jc e osob požaduge. Tím vznikla w
není ta myšlénka založili společnost, kterážby
rozšiřowánj nauk a vědom ostj mezi Armény za
aucel sobě položila. Co zamyslil brzy i v y k o ­
nal. W elkomyslný muž ten v ě d ě l wraucj láskau
některé blahomyslné arménské ginochy tak rozn] ti ti, že se zcela veden] geho podrobili, a pod
společným gménem p ř i g a l ý c h s y n ů (lilii adop1 iyi) N e y b l n h o s la w e n ě g š j P a n n y slawně se zaho daleko přesáhá,
sljbili k dosaženj aučele mistra s v é b o se všj
možnostj přispjwati. Než společnost taion edlau ho zíistala bez p r o tiv e n s tv j. Mnozj odporuj hlasowé o zv ali se proti nj, a u v y so k é fortny w
takowé gi u v e d li podezřenj, že audovvé. gegj w idauce nebezpréčnau bauři-na h la v y gegich se h r nauti, v e v š j tichosti turecké země opustili a
do sausednj Morei, republice Benátské tehdáž
přináležegjcj, se utekli. Se šestnácti učedlnjky
p řibral se Mechitar do Napoli di Romania r. 1703.,
a v y d o b y v sobě u v lá d y po vo len,j, v Modoně
se usadil. Pracj a wynasnaženjm této společno­
sti stkwěl se v krátkém čase v e le b n ý chrám a
klášter, gehož obyvatelé přigawše řeholi svátého
Benedikta, od papeže Kljmenta XI. shromážděnj swému potvVrzenj vyžádali, a Mechitara za
swého opata gednomyslně gsau zwolili. Za ce­
lých gedenácte let nábožnj mniši lito nepřeruše­
ného pokoge požjwali, magjce gediné aucel s h ro -
mážděnj swého před očima. W roce pak d w anáclém byla Morea nenadále od Saracenů osypána, krag i města mečem a ohněm p o p le n ěn y ;
dobrým Arménům, by zúřiwosli nepřátelske z n ik li, nezbýwalo nic giněho, leč na autěk se d á t í , Dwanácle z nich ušlo slastně s opatem sw jra
(1715) do Benátek. Zde došla gich ta truchliwa
zpráwa, že Morea dobyla, Modon ztečen, a n ěkteřj z gich bratrj do zagetj zawedeui. Neštěstj
to pohnulo Mechitara ž.ídali o powolenj, b y s
bratřjmi swýrni w Benátkách usadili se mohl ;
že ale žádosti geho zákon republiky, gimž zapowědjno nowé kláštery zakladati, na odpor stal,
wykázala gim wláda (1717) k ustawičnemu o býwánj nedaleko Benátek ležjcj ostrůwek s\v. L a ­
zara. Zde wystawěli sobě pomoc j kraganů svvých
dosti prostranný klášter, zřjdili knihownu, k le ranž welini wzáctnými rukopisy opatřili, a zalo­
žili na arménské knihy wýbornau tiskárnu. Opat
Mechitar byl žiw až do r. 1749. Geho pak řád,
genž po geho smrti z wdéčnosti k zakladateli
swémn gméuo Méi hitaristů přigal, we wsech ne­
hodách a strastech wěku následugjcjho se zachowal, ano i w zemjch západních gešlě se rozší­
řil. W roce 1 o1iž 1773. shromáždilo se několik
Mechitaristů w Tržišti, a založili zde s p o w o Jenjm cjsaiowny Marie Teresie kongregacj od
Benátské oddělenau, s klášterem i kostelem. —
Když w témž čase řád Jesuitský wyzdwižen byl,
ukaupiwše gegich stawenj a statky, zřjdili gsau
w Tržišti také noviciát, školu a faru pro t a mněgšj Armény, a založili welm i řádnau kniho­
v n u . BlahoČinnému působenj gegich w tomto
městě učiněn byl teprw konec wpádem Francauzů r. 1809, kteřj těmto dobromyslným řeholnjkům přenáram né nátisky činili, klášter i chrám
zlaupili, a v šeck y mowité i nem ov ité slatky
gim pobrali, tak že ubohým otcům nic nepozů­
stalo, nežli o d ě v na těle. Takto z v š e h o v y ­
zut] v neywětšj chudobě po rozličných kraginách se rozptýlili. Po dlauhém blauděnj shro­
máždili se opět v e Wjdni, kdež z milosti Geho
Gasnosti F r a n t i š k a I., od Kapucjnů opuštěný
klášter na žádost gegich gsau obdrželi, který s
opatem swým Babjkem, šesti kněžimi a gednjm
laickým b ratre m r. 1811. skutečně osadili.
Mezi ťjm tr v a la ona od Wjdeňského, klá­
štera neodwislá kongregacj na ostrowě S\v. L a ­
zara neustále, gsauc i tehdáž od zkázy zachrá­
něna , když v roce 1810. dekretem Napoleono­
v ý m v šeck y duchownj řády nagednau zrušeny
b y l y ; šetřeno wšak bylo této společnosti, ne co
řehole m n išsk é, nýbrž — gak to v y d a n ý de­
kret v y s v ě d č o v a l — co učeného ústawu. Když
na to obec Benátská dle mjru v Pařjži u z a v ř e ­
ného kcjsarstw j rakauskému opět připadla, sge~
dnotilo se obogjtoto shromážděnj, v e W jdni a na
ostrowě St. Lazara pod společným opatem, tehdáž
opatem Wjdenským a arcibiskupem Ezimxazinským, gménern Babjk, kteréhož nyněgšj Aristaces
Azariaš arcibiskup Caesaregský w hodnosti opat­
ské následoval.
Ostatně řád tento, co do v n itřn jh o u spořá­
dán] málo od giuých řádů se rozděluge, kromě,
že se toliko rozenj Ájrmenowé do nebo přigjm au j; lcteřj se giž w íratlém v ě k u w klášteře w y chow áw ag], v š a k teprw pozdegi po přestálém
zkaušenj w nowiciátu wgtšjm počtem hlasů za
skutečné audy se přigjmag], a k skládán] s v a tých slibů připauštěgj. W tuto dobu cliovu k lá ­
šter Wjdeuský několik a dwadcet pacholat,
v y v o d ě tudy dorůstek řádu sv ém u , k te ry by se sic ztěž] v západnjch zem]ch do.saditi dal.
Tjm to obyčegem gest, gim také možno po dnešn] den půwodn] aučel svíig stjh a ti, neb až po
dnes nepřešlávag) na swe vlastence blahodegne
působiti, vychováw agjoe negen missionáře, k te řjž na v ý c h o d a do osad arménských v Uhřjch
a do Sedmihradska wysjlagj, nýbrž neustále \Y
odlaučenosti s v é s učenými pracemi se zaměst­
n á v a t] a gich v ý p a d k y tiskem W známost u v á dSgj. T ak gsau giž grarnmatiky i slovn]ky \v
rozličných gazyc]ch sepsali, hisiorická i geogra­
fická djla v y d a l i , a některé důležité spisy z
francauzkého i vlaského gazylca na arménský gsau
přeložili. Obstarali také prwn] kritické v y d a ­
li] arménských klas siků..«) T a k o v ý m to v y n asn a-
* ) V šak bez w ýkladných poznamenán), tolik o k užjw ánj A r­
m énům a gich mládeže určeno.
ženjm znamenitě se zawděčili učenému obecenstWLi, gemuž ne gen hogný gazyka poklad gsau
o dkryli, nýbrž také k roz.šjřenj známosti staro­
bylých památek a k obgásněnj wý< hoduj histo­
rie znamenitě přispěli. Zwláště pak odclonili
gsau některé wzácné pozůstatky literatury řecké,
kteréž se gedině w přeloženj arménském zacho­
v a l y . Wšecky ale tyto práce gsau toliko p ři—
prawenj k podniknutj slawnegšjmu, které tito
pracowitj mniši obmeyšlegj. Od dáwného totiž
času hotovvj auplué sebráuj wšech spisowatelů
w rukopisné bibliolhece gegich se nacházegjcjch
s připogeným přiloženjm latinským na způsob
welkého wydánj otců řeckých a Rizantynů, a
oSekáwagj gediné, zdaliby se pogištěným upsúnjm aučastenstwj a pomoci literatorů ew ropegslcých nadjti mohli. J. B.Aucher, učený \vyda­
tel arménského textu Chroniky Eusebiowy (djlo
pro historii cjrkevvnj welmi důležité, gešlo se po­
sud gen w zlomkách přeloženj latinského nachá­
zelo,) stogj w čele tohoto slavného podniknutj.
Šedesáte spisowatelů od 4. až 12. stole! j gestgiž
k tisku přichystáno, z nichž skoro wšickni k ro ­
mě Mogžj.še z Chorone Ewropčanům nepow ědomi gsau. W eškerá zbjrka wypbčtena gest na 6
až na 8 djlů we folio. — Od několika let r o z ­
šířili sobě Mechitařisté obor snaženj swého geště t jtn., že také w giných gazycich knihy w y dáwagj, brewiáře , missaly a t. d. Welmi pro ­
spěšné služby prokazugj gednotě čtenářské,která
se w zem jch Rakauských k rozšiřowánj u žilecných kuili zarazila, a kteréž i sám G e h o C j s a r ská G a s n o s t F r a n t i š e k Pn-vnj s neyoswjcenť«rsjtn Dworem swým se přiaučasiniti ráčil, pod
zpráwau geg cli knihy gak čislým a ftnprawným tiskem , lak i lewnau renau wehni chwalně
nad giné wynikagj. Kýž wybornj m užové li­
to pod ochranan milostiwého mocnáře dlauho w
dobročinném usilowánj swem po.kračfigj, přjkladem swým k podobnému aučinkowan) pro bla­
ho bratřj swýck i giné také řády p o w z b u d j! —
7,
W z jvvánj B o h a
při wstaupenj doBo hos lo\vj .
O d Fr* J a ro s la w a W a c k a .
>§ pokorau, tě, šate swatoswatý,
Poprw é mé tělo přigjmá!
Zbožným citem gsem we srdci gatý,
Láskau k Bohu hořj duše m á :
Kéž gsem také weždy hoden te b e,
Pod tebau kéž bige srdce mé
Hospodinu, gegžto zem i nebe
Welebj, i moře zbauřené.
Poprw é krygeš mne, šate swatý,
Nebudiž mi wjce odegatý !
Posilň, W šem o h a u cj! duši mogi
K odolán) pudům w ášn iw y m ;
Pokaušena, at wždy pewně stogj,
Co wěký dub wělrům banřliwým !
Ohněm ctnosti swaté gen at plane,
Ctnosti at mé oko plamená;
At u prostřed zloby z ust mých wane
Chwála ctnosti, s Činem spogená ;
Wšemohaucj! posilň duši mogi,
At wždy pewně w praudu swěta s to g j!
W zjw ánj Boha.
Obgasni miig rozum, Hospodine,
Swětlem, gežto s nebes plamená;
Gebož zářj weškerý blud hyne,
Gako mračna, sluncem pla.šená :
Bych po cestách gasných stále kráčel,
Ivamo ruka Tvvá mi pokyne ;
A se nikdy we mhly nezatáčel,
Nimiž blaho duši uplyne.
Obgasni můg rozum, Hospodine,
Swutlem, kteréž nikdy n epom ine!
A mé srdce saucitem at bige,
Těšjc postavené w nem oci;
Opuštěnci, genžto w trudu žige,
Poskytngjc platné pomoci :
Necht i slza z mých očj se rosj,
Uwid jm-li bratra \v sauženj,
Au \v porobě hlawu k zemi klonj,
O samotě kwjlj w úpěnj :
Člowěk teprw člowěkem se stáwá,
Skutky milosrdné když konáwá !
Deyž mým uštům, Pane! wýmluwnosti,
By gich slowa z srdce plynula
Na oslawu Twogj welebnosti,
A by nimi neřest hynula ;
By tak m o c n ě , gako bauře , hřmely
K zahanbený \vzdory d rá ž d iw é ;
6ll
0^2
\
WzjwánjBoha.
A tak s lav n ě, co z v u k zv o n ů , zněly
K u v eleb ě wjry p ra v d i wé :
Nebot gen, co ze .srdce se vvine,
r ij m a u cestau opět k srdci plyne,
Kristus budiž v ěčn ě moge heslo,
Praporec niůg •— s v a ty Gelio k ř j ž !
Neb i pro mne na,Golgotu neslo
Tělo Gelio liroznan d ř e v a tjž ;
Z braň má — spasitelná Gtdio v jra,
Autočistě — přesvatý ch pět ran.
SK ristem žiw gest, swětu k<lo umjra,
Smrlj Gelio nám byl ž iv o t dán! —
Přigm iž, Pane, služebnjka Swého,
An v s tu p u g e do učenj T w eho!
II.
OZNAMO W ATEÍ
a) L i t e r a t u r a.
1.
K r á t k ý K ate chism us, k
u tw r z e n j
k a to ljk ů u
w jř e gegich, z w lá š lě pro ty , se n ž katoliekan "wirn y>ři—
gjinagj neb o p au štěa ).
Z u b rn ic k é h o .
Od Vincencia Z a h rad n ík a, faráře
W Praze 1831. U Josefy F etierlo w e' w knj-
žecj arcibiskupské k n ih tisk á rn ě . 8 . stran 203. za 3 0 . kr. s tř .
Oznajtíúgem č t e n á ř ů m časopisu toho to spis o b j r a gjí) se s •wystawenim oněch naučeni, giiniž seríá b o že n sťwj křestan sko - katolické od
siných r o z e z n á w á • spis
giž proto zvvláštrijíio schwáleii) ho d n y , že p. skladatel
onvno íiauky netoliko p ť á w ě a sw ěife přednáší, alebrž i
gesicb sřo w n alo st š p r a w d a m i žd ra w é h ů rostlinu, a gegicli p rospěšné působen] na ir n a w y a blalioslavvenstwj
z ř e g m ě nkaZuge \ což geívo práci tjín "vvětšj ceny d o d a •wá, čjin m é n ě se posud \v podo bných spisech p o p u lá r ­
ních na tú posledn) částku ohledu b raw alo , ačkoliw ze
aučel spisů ta k o w ý c li to h o z w la š lě požaduge.
K n ih a ta rozpadá na tři h la w n j č á s t k y neboli k a ­
p itoly.
iP r w n j (str.
1 — 18)
Časopis p. Katol. Duch.III. 4.
u s t a n o w e n a gest k oh á g en j
9
Gzna mowatel
b o žs k éh o p flw o d u katolického k ř e s ta n s tw j.
Geďná tu ­
díž krátce o m ožno sti, potřeb n o sti a znam ehjch zgew euclio n áboženstw j
•wůbec,
a d o w o zu g e , že letnilo po­
sledním i před e w šein i k ř e š t á n s k o - katolická v\jra gest o.
p a tře n a .
Z a znamení b o ž s k é h o zlgewenj n d á w á p. spi.
sow atel s w a to st učení a giste události, g enž to nás k u zn á­
ní vvedau, že B ů h w elj, abychom to učen) za dobré, přigali, t. g. d iw y a zázraky. — W Se to dobré a .wýborné !
W druhé k a p ito le (str. 19 — 56) m luw í o prameiiech katolicko - k íe s ía iis k e w jr y , a b y te ln ým i
důwody
■\vy w racuge p r a w id lo p ro testan tsk o i „ z e b:t>lj gediny a
dostatečn ý gest pratnen zgew en j B o ž íh o .“ Z d e bychom
1, v 1i ž á d a l i , aby se učenj o neom ylnosti w šeobecné cjr.
k w e o nSco sw ětleg i bylo p ř e d lo ž ilo .
INeb na otázku
(str. 2 0 ) Co paTc M lo lic k ý křeši an přede w sjm g in ý m o
cjrl ioi irěřj ? o d p o w jd á toliko : TVeřj o n], že p ředklá­
d a j e náboženské učenj neom ylná gest, že g i sám Bůh
řjd j a zprauuíge, a gegjm i u š ty mlurvj a spasitedlné p r a w d r ipvpow jdá. — 1 Ka čemž se ale. n eo m y ln o st ejrkw e
w la s tn ě zaklád á, nepravyj zřegmS p. spiso w a tel, ač w šak
se toho Z násl-dugicj o dpow ědi- gebo snadno d o w tjp it i
m ož n o.
P o n ětj Pali P- sp is o w a lelem o cjrk w i p ř e d lo ž e ­
no příliš ú z k é gest, gelikož w e ň negen •sgečínoceiij n w j i-o, alebrž ta k é w náboženských řádech , služebnostech
a obyčesjch požaduge. W tom sm yslu b y ani sgednocená c írk e w Řecká katolička« sla uti nem ohla, p o k n d ž se
gegj n áb o ž e n s k é ř á d y , služebnosti, a obyčege s latinskau
zcela nesro.w náw agj.
L e p e to w o byče gném katechism u
n a š e m proneseno bylo, k d e ž s t o g i : „ S w a t á c írk e w obec­
ná gest w iditedlné shrom áž děn] vfšech p r a w o w ě ř íc ic h
křeftanvi, genž m a°í
gednn
b l a w u , ř ím s k é h o papeže,
gedno učenj w yzn á ivu g j a gednech sw á to stj u zjw a a j,1
Co w š a k p. skladatel
o m a u d r é m u ž jw á n j r o z u m a
u w e c ec h n á b o ž n ý ch (na str. 5 3 — 56) p r a w j, s c h w á lenj zasluhuge.
T ře lj kapitola (ode s t r , 50 — 1 94) zanašj se w ý k l a dem a ob ran a u těch zw lá štn jc h
katolických č lán kůw ,
kterým i se od giných n eka tolickýc h dělj.
Cinj zde 4
rozdjly, z nichž
I. z a w j r á : Učenj o člowěku, kam ž se počjtá 4. P ř ir o ­
zený s ta w člow&ka.
w ed ln ě n j.
2.
4. Z á s l u h a dobrých sk utků.
kowe' podle r a d řinSné.
dosti činěnj.
S w o b o d n á 'wůle.
6 . Slibowe'.
9. O dpuslkow e'.
3,
Ospra-
5. Pvady a sk u t7. P ů s t.
8. Za­
40. Očistec,
II . U<'enj o p o d e a rozjw unj S w u tých 5 což rec. zde
le'pe a auplněgi n ež kde giude ■wypracowane' nacházj,
I I I . Učenj o Siuútostech. W
gednánj o m ši s w a té
nerad p o h řešu g e rec. u w o z e n i o tá z k y í w gakém s m y ­
slu m še s w a t á obStj slow e ? D ů k la d n ý zp ů so b , k te rý m
p. spisow atel zříz en ) s w . zp o w ě d i liágí,
p o ru če n i spisu to h o zwláš.tS w y t k n u t býti.
zasluhuge k u
Na str, 440,
3N. 3. 4. a 5. p raw j :
3.
G estii w elm i p ró sp ě šn o , anobrž poirebno , aby
k a ž d ý , kd o ž fepšjm b ý ti chce , něgakého přjtěle a p o m ócnjka sobe o b ra l, k te r ý ž b y geg u č il, tě š il, a Iv slič­
ných úmyslech posi/Owul. Nebo polepšenj žirvofa gest
wěc ze lušech neydůležitěgšj , a p ř i i oni ta k le z k á , že
ž á d n ý , b y t gakkoliivělc b yl rnaudrý a učen ý, Iv p řjčiň e
té na sebe sp o léh a li , a poučenjm , radau , w ýstra h a u ,
potěšenjm a luzbuzow ánjm důiběrného něgakého přjlele
polvrdati nemá.
Neuničíj, slabj ahřjch&m tu ze naiOyklj
lide pomoenjka a důwěrného přjlele duše naprosto p o třebugj. K duchorvnjmu lé k a řstw j a spomáhán] tom uto
se ale ž á d n ý ta k h o d iti n em ů že, gako kněz , gegž sum
biskup w y sk a u m a l, a za hodného a způsobného 7c Z p ra w ow ánj siuědomj a léčenj dušj u zn a l. K n ě z ivšak ni­
koli učitelem , , rádcem , těšitelem a lékařem duše b ý ti
m
o znamowatel
nemůže, g estli m u h rjšn jk dobroivolné neodwjrd šlvědom j sivého, a p o klésků , wcid, nepraw ostj a fiřjcíiů sivých
gemu dokonale newygcitmge. JFyzm aviinj 7, řjch ů a ž a low ánj na sebe gest lo likéz skutek p o k o r y , k spasitedlnémií zahanben') sluuzj , a ohuiv/zost. hi jc/tu zilvěgi cjti—
t i dáw á. .
4 . Ž á d n ý nemůže b ý ti saudcem we w la stn j w e d
sivé. S la b ý eioivěk nemá na w la stn jm zd á n j sivém p ře stá w a ti , žeh y h řjciiy swé dokonale zn a l, litow al, Bohu
za d o sti činil, a zpáchané zlé nahradili, a opraw du lep­
ším b ý ti chtěl. JF p řjčin ě té ž á d n ý sám na sebe spoléhati nemá, n ý b rž powinen g e s t, druhého slyšeti, a
uznánj, saudu a nálezu geho se podrobili.
5. T a k w tlika u m ilost, g a k á ž gest o dpuštěnj hřjchti
a w ěčných tr e s tů , n a b y tj Ztracené neivinnosti a p ro půgčenj poJcogé srdce, B ůh žá d n ém u d á ti nemůže, leč j e ­
diné to m u , k te r ý ž wŠecko, seč gest, 7c polepšen] žiw ota
sivého činj. L ilo w á n j h řjc h ů , p r a iv ý a u m y s l, konánj
zw lá štn jch dobrých s k u tk ů , zpoivěcl', podroboioánj se
saudu kněze, a hledány kn ěžskéh o rozliřešenj gestif ale
w s7cut7cu to n e y le p šj, anobrž ivšecko , což iv m oci čloivěka postaweno gest.
'
M ožná-li m é n ě s lo w y lépe a dfikladněgi d o ljč itiw ý bo rn o st zřjzenj katolické z p o w ě d i ? —•
W r o z d jlu IV. bágj p. spisow atel p o sw á tn é ř á d y a obyčege katolické tak, že se p ro ti d ň w o d ů m g e h o nic podstat­
n é h o ufftnjtali nedá. G ediná p r ů p o w ě ď ; K d y b y p ř i w elik é m gich (ceremonij totiž) počtu gedua toliko z užjw ánj
■wyšla, b y lo b y t.o s d u ch o w n j ug m a u -wěřjcjcb“ — o n ě co m j r n ě g i p ro n ese n a b ý ti m ě la , cožby
spisu celého, zjskánj
alespoň aučeln
totiž p r o te s t a n tů a giin podobně
smeyšlegjcjch, lé p e bylo p ř im ě ře n o .
N ad m jr u p o učitedlný gest p a k z á w ě r e k spisu toho,
z-wláště p r o k a toljky ,
s p r o te s t a n ty Často zacházegjcj,
kdež p, sp isow atel onyn o n a p o m jn á,
ab y tě ch to , kd y
tom u w liod, p o ucow a li ; w ú b e c ale s nimi čestně a lask a w ě nak ládali.
W s k u tk ů zlatá gsaut p ra w id la , k t e ­
ráž se na str , 291 katoljkflm podáw ag j : ,,Necbce-li kd o
7.
p r o testan tů ke katolické w jř e p řista u p iti, n e b u ď p r o to
tupen, k a c eřo w án , neb sic gakým n e n á v i s t n ý m gm enem
h y zd ě n , necbt giž d o b rý m
testantem o s t á w á . —
tolicke'ho n áb o ž en s tw j
anebo
zlým
ú m y s le m p r o ­
P rote sta n t, k te rý ž se p r a w o s tj kap ř e s v ě d č i l i n e m ů že
neb nedá,
zanechán b ud’ vv pokogi, t a k aby w j r a s w a u s v o b o d n ě
a bez p ř e k á ž k y p r o v o z o w a t i m o h l. —
K a to ljk se i
k p ro te s ta n tů m
uk az u g , s lu ž
w ljd n ý m a p ř j w ě t i w ý m
gim a pom áhey, z v l á š t ě p a k často za o s v jc e n j a o b ra ­
cen) gpgich se modli.
T a k o w á to sm e yšle nj Šlecht) i r o z u m i srdce spisow a íe lo w o , a d o d á w a g i stále' ceny práci geho.
O sta tn ě spis ten v ý b o r n ě p řispěge w š e m d u c h o v ­
n ím p a s tý ř ů m p ři tak n a z w a n é m šetsinedělnjm poučo­
v á n ) těch, genž katolickau yrjru opustiti nijnj.
F r. P .
2 . W e lc h e R e ligion, u n d V Í 8 h a b e ic h dieselbe m eine
K inder g elehrt? V ou August Friedrich L ie b e lt. Prag 1 8 3 1 .
hei C. W . Euders 8 . S .2 7 1 . 1 fl. 12 kr. M že.
P . Liebelt, dle w lastn ih o w y z n á n j swe'ho (str. 2 .ř .)
p rotestan t , o s ta tn ě ale n e z n á m ý n á m gak dle osoby tak
dle giných okolnost), -—• učj d ě tísw e ' w k a to l ic k o - k ř e s ta n ske'm n áboženstw j w p řjhodných pochopu a ro z u m u gegich
rozm luvách.
Z n a m e n itý t í k a z ! toliko n a m k u
podi-
w u gest, že p . L ie b e lt, přednášege takow e' p r a w é n á ­
hledy u w jř e , a sw é z obecných p r a w d nabyté' p ř e s v ě d čenj na gewo dáw age, p r o testan te m p o s a w á d z ů s t á v á ? !
T o m u b u ď ale g a k k o l i ; tny u w a ž n g jc e spis ten, co z
p e r a protestantského w y p ly n u lý , n e m ů ž e m e m u odepřjii zaslaužene' p o ch w a ly .
Giž ú w o d : „ U ib e r Religion im Allgemeinen ( S . 3 —
34 ) w y z ra z u g e "welmi w z d č la n é h o m ilow njka nabožen~
s tw j , genž se m u n e y d r a ž šjm gmSnjm
a sw r c h o w a n ý m
č lo w ě ě e n s tw a w la s te n s t w j tn b ý ti wiď).
Z á d á t ow šem
pogednánj to čten á ře w y c w ič e n é h o , g e n ž b y uw edeuých
zde filosofických r e £ e x j p o stih n au ti m o h l.
•wšak z á m ě r a
P o d o b á se
s p is o w a telo w u , že w e d lé dětj sw y c h i
•wzdělano' poučiti mjnil.
Z w lá š t S p a k znamenite' gest
slo w o gelio k čjtatelů m (str. 3 5 — 51), k d e se p ř jh o d n á w Sku n aš em u ro zw in u g e o t á z k a : gakby se w nabož e n s tw j cwičiti m ě l člo w ě k , a b y toto p od alo m u , Če­
h o gakožto nauka božská m u p o sk y to w a tí m á, b y m u žá­
dná pochybnost, ani -wlastuj, ani cizj, n eodňala w jr y .
Gestií spolu p r o s lo w
ten o m l u w a u u ž jw a n é
zde ine-
tb o d y , a stále še tře n b ý ti m u sj p ř i u w a ž o w a n j n a u k zde
p o s k y to w a n ý c h , ktere' p, s p is o w a te l n a d w a n a c ti bese­
d ách (U n terhaltung en) p ř e d n á š j, a sice :
1. U n te r h a ltu n g : Uiber das Daseyn G ottes, dessen E i n ­
h e it u n d Eigenschaften.
2.
—•
—
V orsehung G o t t e s , — natü rliche u n d ge-
oifenbarte Religion.
3.
—
—
S, 7 4 — 99.
Jesus Christus, — E rlö su n g der Blenschen,
— D reieinigkeit G ottes.
4.
—
—-
S. 52 — 73.
S . 109 — 109.
B e w eise für die G ottheit C h risti, — Un-
•trüglichkeit seiner L e h r e , —• die h auptsächlichsten Leh~
r e n Jesu, —• E n tste h u n g des C h riste n th u m s,
S . 110
—
122 .
5.
■
—•
—
Von
—
—
D as O b e r h a u p t der K i r c h e , — die K irch e ,
6.
T ra d itio n .
den S a k ram e n ten .
S . 1 39 — 152.
S. 123. — 138.
7 , U n terhaltun g : U n s te rb li c h k e it der S eele,— /. u s ta n d
g,
des Menschen nach dem T ode. S. 153
188.
— .—. A uferstehung des F le is c h e s , G eric h t
9.
die Lebendigen u n d die T p d le n . S . 1 8 9
ÍC 8 .
— — P h ysisc her T od, — W i e d e rs e h e n nach d u n
T o d e , —• die S iern e
sind nicht der
ü b er
A ufenthalt ^ r r
Seligen, — E n g e l, — T eufel, — V erbindun g der Gei­
s te r u n te r einander. S . 169 — 2 2 1 .
—
— B etrachtungen iiber das
die A rten
jX
_
und
—
244
—
—
Nutzen desselben. S.
Gehet, u n d ü b e r
2 2 2 — 243.
G ute W e r k e , — Z u s a n u n e n h a n e des iius-
sern K u ltu s
12.
den
m it
der
W e s e n h e it
der Pveligion.
S.
260.
— K e n n z e ic h e n d e t w a h r e n K irche, - Schluss«
S. 2G1 _ 371.
T e n t e obsah gádrného spisu,' w něm ž se učenj k a to lic k o - k ře sta n šk é za gediné bezpečné a p ra w é w y s ta w u g e ; o w š e m necelé a neúplné, gelikož se u př. o ob kli ni š e s w . z w lá š lě nešedna, ale sen u w y u č o w u n j o
sw átosti oltařnj o n) zm ínka s e činí : nicméně ale praco
la wjce gest, než g a lo w ý opis, a n o b rž p o w a ž o w a li
se
m ů ž e co dostatečná p í j p r a w a k učen) se w jr e katolické,
zač s pg také sá m p. spisow a tel w y d á w á , pro u áše se (sir.
51)
zg e w n au žádost, aby někdo, z ro zum něgšjch doplnil,
co on toliko nast j ni ti
byl.
obm eyšlel, a nastjniti s^ d in é s to
Snažj se loliž dok ázali, že, čemu s w . pjsmo, a gine
d ů sto g e n slw ó učj, r o z u m u dokonce n eodporuge, ani so
pak p r o ti neytagněgšjm p r a w d á n i n áb o ž e n s k ý a d í t « o 1ných pochybnost) namjtali dá.
Piedakci úpln ě sest p řesw ědČ ena, že spis trn w r n kau p o w á ž liw ý c h k a tec h etů , učitelů, z w la š le pak dom.icjch p ě s tau n ú w r o d in ác h w y š š jc h m n o h o zp ů s o b ili m u ­
že u ž itk u .
O b z w lá š tě ale b udiž djlo to p oruče n o p r o -
testantúm , a to wjce, čjm spůsobnSgšj gest k časnému so
hágeuj a p í jtrž u č in šn j ro zšiřu g jc jm u se w žd y dál a dá­
le racionalism u.
3. S ta ř j letopisow e' češi]
od ro k u 1378
do 1527, čili
pokracowáuj w kronikách Přibjka Pulkawy a Beneše z Horow i c , z rukopisu starijch wydané.
Péčj
a nákladem král,
české společnosti nauk w Praze 1829, 8 . str. 524.XVI1I.
Regstfjk sir. 16.
^ y d á n j těch to p a u z e
tře lj djl n ěk d y
Českých letopisů, čin) spolu
od F. 31. Pelcla a J. l)obrowske'lio pod
n á z w e m : S criptores r e r u m b o h em ica ru m počaté',
nynj
od slawne' k r á l. společnosti n auk dále w e d e n e zbjrky.
Z e sedmnácti ru k o p is ú w , od neyme'ně osmi rozličných
spiso w ate lů pocházegjcjch, snesl náš b e d liw ý w z d ě lá w a tel h istorie wlaslenske', p , F r. Palacký, djlo to znam eni­
té ; t e x t w ě r n ý , p o k u d ž m o ž n á bylo, w p ů w o d n j gelio
z pů sobe
w y sta w il;
zpráw y
gednotliwe' chronologicky
po sobě spořádal, poztlainenage w š u d e ž rukopisv, z kte­
rých z p r á w y ty w y ň al ; v aria n ty p a k a ostatnj kritické'
poznam enáni p od
text
k la d l,
č j m hognSgšj se onen
w ě k na přjb ěh y z w lá š lě za přičinau náboženstevj w znik lé u k áz al, tjm důležiičsšj býti inusj letopisy tyto, po­
sud n e w y d a n é , ‘p ro k a ž d éh o děgin
etwj m ilow njka.
Balbin
c jrk w e a nábožen-
znage geden z r u k o p is ú w o-
něch, to pam ěti h o d n é o něni w y d á w á s w ěd e ctw j : „B ohem icó serm one sc riptus est liber tanta animi aeqnitate,
u t an catholicirs an
haereticus fu erit, e x h isto ria non
possit cognosci. Bohem , docta I I. 79.
Piowný usu d e k o
ceně a nestrannosti z p r á w těch nčinil p. w y d a w a te l na
konec p ř e d m l u w y swe' w ta s l o w a : „ G a k koli pak ch u ­
dé', a m jsty nedostatecne'
gsau
zpráw y
k r o n ik těch to,
pohlednem e-li n a hognost* w e lik o s t a důležitost děgů
w e w lasti, za w ě k u tohoto n á ra m n é z b a u ř e n é : p ředc e
nemalé, anobrž hlaw nj še trn o s ti zasluhugj nade w še e k y
oiné kroniky w S k u tohoto.
N epokrytě zagisté, a o w š e m
beze lsti w y p ra w u g j o w elikých pohrom ách na w last
naši po sm rti k r á le W áclaw a IV. skrze o d p ad n u li od
ř á d ů sw Slských i dď chow njrh a skrze zba uřen j w á šn j
obecného lidu u w e d e n ý c h ; stawjce tjm dosti ž i w ý k r ■wawé anarchie obraz, gehož pohled čjm w jce m ysl w e r .
noho wlasténce zkorinncnge, tjm wjce cjtili m u d á w a
šiSsfj zřjzené w lád y zemské, pod kte ra už m u žjti dop ia n ö .“
Péčj a n ákladem tétéž sla w n é k rá l. české společno­
sti n au k , a n eu n a w e u é snažnosti p. Palackého děkugem e
r o w n ě ž w y d á n j spisu :
4 . W ü r d ig u n g der alten böh m ischen G eschichtschreiber;
E ine von d e rk .b ö h m . Gesellschaft der W issenschaften gekrönte
Preisschrift von Franz Palacký. Prag. In Comlssion bei A .
Borroscli. 1 8 3 0 . 8 . S*308#
Pod áno n ám W ú w o d u d ůkladn é pogednánj o z p y to w á n j děgin a spisowánj g ic h w Č e c h á c h ; w e spisu p a k
sam ém poskytugj se nám z p rá w y o ž iw o tu 21 dSgopisc ů w Č e s k ý c h , gegichžto gména : 1 . K o sm a s, 2 . p r w nj p o k rač o w a tel Ivosm asůw ; 3. Mnich S á z a w s k ý : 4.
Mnich O p ato w ic k ý ; 5. Vincenc, k a n o w n j k pražský-, 6 .
Gerlach, o p a t ; 7. d ru h ý p o k ra č o w a te l K o s m a s ů w ; 8 .D a­
limil ; 8 . P etr ze Ž ita w y ; 9. opat Z b r a s l a w s k ý ; 19. F r a n ­
tišek, p ro b o št pražský ; 11. Neplach, o p a t O p a to w ic k ý ;
12. Jan jb M a rig n o ly ; 13. P u lk a w a ; 14. Beneš I ira b ic e
z W e ilm ile ; 15. W a w ř i n e c z B ř e z o w é ; 16. B a rto šek ;
17 Aeneas Sylvius P ic c olom ini; 18. Češtj letopisci X V .
-w6ku ; 19. B a rto š P ra žsk ý ; 29. M artin R u t h e n z S p rin g sb e r k u ; 2 1 . W á c l a w H ágek z Libočan. -
, S p isy k a ž d é ­
ho z nich se u d áw a g j, a kriticky u w a ž u g j.
W p rjd aw -
k u g e d n á n o : A) o. staročeských legendách, B) krátkých
monografijch a chronologických koinpilacjch, a G) o sto­
pách po
ztracených k ro n ik ác h
ze
staršj
periody.
—
K d o ž k o li po w y stiž e n j p r a w d y w děgjch w lasteuských
dychtj,
nagde zde zn am enité p ř j s p ě w k y a dávvno žáda-
n a u pomoc.
5. K e ř r o z m a r i n o w ý , ze stjn u do w e r e g n é z a h r a d y p ře ­
sazený- O d Marie A n tonie.
W Praze, w kujzeoj arcibiskupské
tiskárně. 1 8 3 0 . str. 1 4 0 .
N enu cen ým p ly n n ý m slohem w y p r a w u g e n á m cti­
h odn á spisow atelka p ř jb ě b v w š e h k ý m i n ehodam i stiha­
né' Bolestjny, hodlagjc ,,krag anky s w é
pow zbuditi,
a
gim w ý s t r a h u dá ti, aby w štěslj a s lá w ě ne pyšněly, w
ch udobě a o puště nosti n e r e p ta ly , w
nemocech a bole­
stech tr p ě l iw y byly ; a b y ani po m a rnostec h
pomigeg]’-
c|ho sw ěta, aniž po b o h a ts tw j se nesháněly ; n ý b rž gen
Bohu,
tak d o b ré m u P á n u se
Ijbiti,
a sw ědoinj čisté
c h o w a ti se snažily, a ta k po k la d n ,, gegž n io lo w é a rez
r u š j, a zloděgi wykopávyagi, nehledaly : ale raděgi ono­
ho žá d o stiw y
b y ly , k te rý z w ě d o m i
d o b rý c h sk u tk ů
•wyplýwá, a po skončeni časného ž m o t a , šťastným i či­
ně, ge
k b la že né ^věčnosti doprovvázj.t£
Takow yduch
w ěge w spisu celém, a blahoděgně aučinkuge na mysl i
srdce č t e n á ř o w o .
Z p ů s o b , k te r ý m ž srdečná o p a tro w n i-
ce B o lestin y nem ocnau tě šiti, a gegi d ň w ě r u
sobě
z í­
skat! m ni, poskytuge nám sp olu p r o sp ě šn é
sw ě d e c tw j
o d o b rém spořádáni ú s ta w n , k d e se l a k
nem ocným i
n ak lád á .
s
Neb žiw o t a neličenost popsánj toho n e m ů že
m i ti leč w skutečnosti základu
sw e'ho.
I zbytečno se
n á m b ýti zdá širšj spanilé té to p o w ě s t i w y c b w a lo w á n j,
gelikož mi!j kragané naši, magjce o d téže ctihodné sp i-
sow atelkynS spanilý „ M y r r h o w ý w č n e c e k “
w rukau,
bezpečně se nadjli m o h a u , Že i tento sw jžj „ k e ř rozinar in o w ý “ gim r o w n ě ž mile zaw jta.
Čistý wýnoS z rozprodáni urče n gest b p rispenj
chudým nem ocným W klá šte ře sw . A lžběty
w
Praze
oše třo w a n ý m .
6.
Ivatechyzm us o zdraw i (,) o b z w lá štn ě p r o dědinskau
mládež ( ,) k te r ý ž snesl
Norbert
W a n ě k.
Jo zef
Holímann
W P r« e .
H. Pospjsila.
(,)
a W češtinu uwedl
Pjsmem a uáldadem
J.
1 8 2 9 . 8 . sir. 7 0 .
Z d a ř ile to gest přeložen) w elm i pro sp ěsn e h o s p i­
s u , w y šed ših o pod n á z w e m : G esundheitskatechism us,
v orneh inlich z u m G ebrauche far die L andiugend, z n s a m mengetragen von J o s r p h Hofm anu. Prag be,^ Joh. 11.
Pospíšil- 1 829.
Ž e skrom ný p. sp iso w a tel práci s w a u
snesením n azw al, proto giž nedom niw eym e
s e , Že b y
toliko bvla kompilaci z ginýcb podo bných spisů.
\v zalt
sice m n o h o z D. F au sto w a k atec h ism u o zdraw i, z
k n íž k y na slow o w z a té z n ěm ec k éh o do Ilo lla n d sk e h o ,
D ánského,
Anglického, P o ls k é h o ,
S low ácké ho ,
L e t s k é h o , Českeho,
anobrž i do L atinského gazyká přeložené,
a g e d in ě w p ů w o d n j ř e č i od w y g i t i s w é b o rok. 1 / J 1802. d e w ě tk r á t w e 150,000. w ýtisc íc h w y d a n e ,
k n jž k y té učiniw ši
u w y c h o w á n i m lá d ež e
vrnbec
z
do-
h roděgnau p rom ěnu , gak řečeno, m noho Čerpal p. IL*,
nicm éně ale bytelných sobě získal zásluh, gesto m n o ­
h é w ěci s w ě t h g i a p o c h o p i l e d l n ě g i p ře d n e sl, celek lepé
spogil a spořádal, co z b y te č n o pro lid
a u e p ro sp e sn o
pro m lá d e ž w y p u s t i l , a ne m álo dobrých w ěc , ze z k u -
624
O z n a m o \v a t el
šenosti s w e p řid a l.
diče
P ro lid -wůbec, z w l á š t ě ale pro r o ­
a učitele m lá dež e spis te n tjm wzácněgš.j gest,
čjin řidšj spis
I).
F au sta b ý ti počjná.-
česke' přeloženj w d ě č n é h o
I oznámene'
uznán) zashihuge , z w lá ště
p ro to ž e starsj přeloženj T o m s o w o (w Praze 1794) a S u ­
c h é h o ( w B r n ě 1795.) zcela rozebrane', w jce k dostánj
neuj.
MilownjkiYm g azyk a česke'ho, dokonalegšj z n á m o ­
sti geho nabýti h o d la g jc jm , n á w ě š tj s e d á w á , že w Pra­
ze u Ja n a Pospjšila, w lili o w e ' ulici N. 948. na
swětlo
wyšla :
G ram m atika čili m lu w n ic e
D obrow ského.
česke'ho gazyka podle'
D jle m zk rácena, d jlem ro zm n o ž en a od
W á c la w a H anky, B ibliothekáře národnjho M useum , uče­
n ý c h S p o le č n o s tj
Willeuske', W a ršaw sk e ' a K r a k o w s k é
auda.
b) S m j š e n i n y ,
Cjrkewnj zpráwy.
Slow o
o biblických
společnostech.
( P o k r a c o w á u j.)
Druhý
list
pana Dubois
k p. J. S.
P řip u s tm e, žehy přeloženj biblj do w šelikerýeh gazykti,
ktere'ž nynj w Indii se rozšiřugj , tak usp o řád á n a byla,
aby
w nitřnj
sw au
•wýbornostj
nad oněm i
před su d k y
s w j t ě ž i l a , á p ozo rn o st o b y w a te lů k božské' knize te'to
opautala : předce b y se
gešlě
gedna w e lik á o b tíž n o s t
překonali m u s e l a , t o t i ž , w ě r n e a z e w r u b n e w y s ta w e n j
originálu w tě c h to rozličných gazycjeh.
K d o se koli
s duchem , p o w a b a u , způsobem psán] a gram m atikau t ě c h ­
to řeč) seznámil, zagiste' mi přiswěďčj , že od g a z y k ů
ew ropegskýcb podstatně se děli, lak že h y d oslo w né p ř e loženj pjsrna
sw .
w řečjch indických n ad m ji u n e c h u ln e
a zcela nesro z u m ite ln é býti m uselo.
Nemálo gsem byl p ř e k w a p e n , čta p ř e d n ěkolika
lety w e w še c h w eře g n ý c h časopisech indických to w e l mi w ý c h lu b n é o h lá š e n i , w n ě m ž se protestan lštj M ission á ři ze S e ra m p u ru w Bengalii zakazow ali, že celé p j smo s w . w e dwadceti asiatických gazycjcb, n e w y g im a ojce ani
to h o
n ey tě ž šjh o ,
totiž čjuského , u če n ém u
s w ě tu podali m inj. T a k o w é o b r o w s k é po dniknuti m o ­
hlo sen slepili lidi, genž obtížnost, a t o e ď |m n em o žnost,
u w y w e d e n ) geho neznagi.
Co
se m ne týče , nem o h u
pochop i t i , k te ra k společnost sesli neb sedmi osob, b u ď te ž w Sdom osli
a schopnosti gegich sebe
w ý teč n ěg šj,
h o n o sili-s e m ů ž e w v w e s li djlo, k t e r e ž , b y t i k w y w e deni
m ožné
b y lo , p ů l stoleť) a přičiněni w š e c h učených
celé Indie b y pož&dowalo, a k t e r a k tu d y čest a w á ž n ost sw au před celým sw ě te m w šanc dáli m oh au.
O d káži se zde na příb ěh w ů b e c zn á m ý .
Anglicko od cjrkwé, řim ské odtrhlo,
K d y ž se
a p ř e lo ž e n ’) Vulgá­
ty. giž se te h d áž sam ogediné • n ž jw a lo , za nedostateč­
n é se pokládalo, bylo p r w n iin z a m ě stn á n ím ta k n a z w a ných o p raw ite lň cjrkw e o b s ta ra li p řelo ž en j biblj do gazyka. anglického p od lé h e b re g sk é h o
w á n i m ladého k rále E d u a r d a
te x lu .
VI. by lo
lak chybné , tolika p od sta tn ým i bludy
z n e š w a ř e n é , že
ge zcela z a w r h l i , a za k r a l o w á n j A lžb ěty
počali.
tak , že
Z a pano-
d o k o n á n o , ale
o p ět d r u h é
Ale i tom uto w y s la w o w a li c h y b y a n ed o s ta tk y
za Ja k u b a I. o
t ř e t j p ř e lo ž e n j
se pokaušeli.
T o to gest n y n í , — nertopylim-li se, —
až p o d n es oby-
čegné anglické p ř u lo ie n j, k te ré ž gediné od cjrkw e an­
glikánské schw áleno gest.
d iw o stj
A by ale s rteym ožněašj praw -
a z p rá w n o s tj o p atře n o bylo, wšickni ucenj mu­
ži , giehž w e w la s li i w cizině dopídili se niobii, pow o lá n i b y l i , a gak w ě d o i n o , zá b ý w a lo
ní , k te ré ž s sgednocenym
p oclu u čených k rajstu
to lo
přelože­
p ř ič in e n jm lak znam enitého
p o s ta w e n o
b ) l o , tyto neuna-
•wcné m u ž e celých šestnácte let ý a při w šj bedliw osli
o d kryla n o w ě g š j kritika předce m n o ž s t w j om ylů a bludů.
Gestli tedy w E w r o p ě , kde u če n ý m z p ra m e n e či­
sté k ť itik y p o m ůc k y w ážiti lze, předce tolik času a prá­
ce w y n a lo ž iti za p o tř e b n é se u z n á w a lo : co m á m e s a u diti o p odniknuti šesti neb sedmi n in ž ň , k te řj skoro be­
ze w š e c h p om oc n ých p r o s tř e d k u k přeložen) p jsm a do
d w adceli g a z \ k ů za schopny se pokládagj.
nj sp isu n ěga kého w gazyk giný
K přew ede -
p o h le d á w á se new y -
h n u te ln S z n á m o s t d ů w o d n á obého gazyka.
!Než, kde
gsan ti E w r o p č a n é , geštoby se ta k ow a n zběhlost) řečj
indických honosili m o h li ?
A kde gsau ti Indiáni, genž-
by sobě podobnau znám ost g a z y k ů cw ropegských byli přio s o b i l i '!
S nad w celé I n d ii ani deset osob neshled ám e,
k te ř j b y se w to m znali.
Giž p ř e d d á w n ý m Časem pokusili se prolestantštj
m issionáři pism o s w . do někol ika gazyků p ře lo ž e n é obece n stw u podati.
Ga m a m
genž od L u tlíeran ů do řeči
sam opis
tam u lic k é
now eho
zakona,
přew eden
byl;
než, chljce t e x t dle lit e r y d á l i , užili gsau tak sprostých
a
p odlý c h s l o w , t a k uličnického a sm ě š n é h o zp ů s o b u
m lu v v e n j, že se djío to od učených prac) indických tak
■welice w zd a lu g e , že n ik do , g em u ž k n ih a ta lo gi?. dřjw e p o w ě d o m a nenij, ani č t y r y w e rše nepřečte, a b y ra­
m e n y n ep o k rč il , a to m u to přeložen) n e m u s e l se do
s m jc h u „dáli. — T o h o n eg e d n au b y l g s e m giž s w ě d k e m .
I
Na
poslednj
ra l!, w l á
gsm e p o pom ořj k o ­
cestS, k tera n ž
g se m psanj z strany lé t o w ěci , k te r é ž g is lý
missionář z T rav an k o ru
Fondicliery psal.
ged no m u
z bralY-j
sw y cll
do
Četl sem m im o gi'né i toto :
B e z požádáni poslali nám několik set -wýtisků
n o w é h o zákona
m alea ň sk ém
m ezi naše k ř e s í a n y rozdali.
w id ě l s e m ,
h o dn é.
gazyk u,
abychom
geg
I prošel gsem ten spis, ale
že p řeloženi to w e l m i bjdné a p o w r ž e n j
¡ N e m o ž n o a n i čtyr řá d k ů přečisti
bez
urážky.
Přitom n ám tak o w é p řeloženi n ow éh o zákona n e m a lý c h
nesnázi púsob j.
N ech á m e-li ho w našich pribytcjch zprá-
c h n l w ě t i , u b lí ž il i se bogjin t ě m , genž nám
ge
dawa-
gi , a a í i r ž gak se zdá t o io p ř e lo ž e n i na srdci ležj V w y .
p ln jin e-li ale gich žád o sti, k p o s m ě c h u p řed s w ě t e m ge
w ystaw im e.
P am atu gi se g e š l ě ua gin ý přiklad , který k tomu
p řed m ětu dopada.
Před m n oh a l e t y požádala řjm ská Propaganda francauzsk ých
do
m ission á řů w
Čině , aby s w .
gazyka. č e s k é h o 'p řeložili , a
p r o gegíeli a rch iv zaslali.
gim
e w a n g e liu m
opis téh o ž d)la
Pša to odepsali
tito m i s s i o -
n á ř i : P o n ě w a d ž složeni grammatioké, obráceni a p o w a ha
čiusk é řeči d o slo w n é lio p řelo žen i
ncpřipanšť) , ted y
gsine g iž d ř jw e k u ž j w á n i n o w o w ě ř j c j e h djlo snesli, k te ­
r é ž p ř íb ě h y a m r a w n é učeni s w . e w a n g e liu m
o b sah u ­
j e •, a to gest vsšecko, co se w t é w ě c i činili da.
lS.dyz
ale Propaganda prosbami na ně naléhala, w y d ali se k o ­
nečně' missionáři
na
p ře lo ž e n i e w a n g e liu m s w . ' M alauše,
p o w o l a w š e těch n ey u čen ěg šich na w jru obracen ých k u
p o m o c i, a poslali geden opis do Ř í m a ; přitom ale P r o ­
pagandě připomenuli , ž e p ř ílo h a lato,
nim
nů
několika
w elm i
-w y cw ičen ý ch
k teran ž p n s p e č ín s k ý d i
kresta-
z h o to w ili, -welmi w e l i k e namáhán') ge slála, a d o lo ­
žili , že
celé toto
w ý s lo w n é p ře lo ž e n )
t a k daleko o
g2S
Oznamowatel
p r a w é b o p sa n j
sami
t it o
z p ůso bu
čjnského
no-wěobíácenj p ř i
se
d ě l j , že
členj od sm jcliu
se i
zdrželi
n e m o h li.
M nozj rozu m nj a dobromyslu) P ro te sta n ti, geňz za
d la u h ý čas w Indii o býw ali , a w
rozličných gazyijch
tě c h to kragin zběhl} ssa u , s nim iž fssem často o tom r o z .
m la u w a l , byli též s te jn é h o se m n a u mj nt í uj , a u p ijm e
■vvyznali, žebyclioin radě gi tak f a le š n é , sp ro sté a bjdné
p ře lo ž e n j
písem s w . p ř e d
p o h an y
indickými pečliwě
u k r ý ti m č l i , sic že g ešlě w jc e gegich z lird aw o st a nen á w is t p r o ti w jř e k ř e s ta n s k e rozgitřjm e.
Magj-li p ře lo ž e n á p jsm a z w ě d a w o s t Indů, genž na
s w é učenosti tolik sobě zakladag), w a b it i , a pozornost
gegich z a n jm a ti, gest p o t ř e b ) , aby as p o ň co u če ná p r á ­
ce gesich spisům té h o ž d ru h u w y r o w n a t i se m ohly;
o n \ b y m u s e ly w p ů w a b n é m ra u še , w k w e ta u c j m slohu,
o p a tře n y
w nadam i
k ra so ře č n ic k ý m i w y sla u p iti ; neb
w šec k a indická djla, gešto n ě g a k au s l o w u tn o s t m jt im a 21 , ¡jedno w této z p ů s o b ě n a s w ě l l o w y g jli směgj ; dok a w á d se ale p jsm o s w . t a k n jz k a u a s p r o s t a u řeč) p ř e ­
k ládali b ude , gakauž posud W b ě h u gsau, m ů ž e te býlí
u b e z p e č e n , že toliko p o h rd á n ) způsobj,
a o šk liw o st a
u e n á w is t proli w jř e k ř e s ta n s k e roznjtj.
Genž z ů s ta w á m
D ňbois, a p o š to ls k ý m issio n ař.
S l i s t e m giným ob sahu p o d o b n éh o p řik lá d á P. Dubois na p ř jk la d d o slo w n é přeloženj p r w n j c h třj kap ito l
z Geliesi s w gazyku l i a ň a r a ř e č e n é m .
Na o k á z k u b u ­
diž za tjm dosti některé w e r š e zde položili.
1. Na po čá lk u s t w o ř i l B ů h nebe a w zduch (L u ft.) #)
*) TFzdÚch neb l u f t gest wlastnj. smysl kanaraiského slova
Acassa , znamená ale zcela něco giuého než coelum ,
coiž složeným slowcem para-loca se wygádruge.
2. Z em S p a k byla nerm vná a práz d n á a líny byly nad
w odam i a duše*') Božj iě k a la . * * ) nad wodaini.
3. B ů h p r a w i l : S ta ň s egasno, i stalo se gasno; (ne sw ěllo .)
4. I w id a B ů h , ž e b y gasno bylo dobré', oddělil ge ode
tm y.
6 . B ů h p raw if : S ta ň se okra u h lo st***) u p r o s tř e d woď,
a odluč se od w o d .
26. Na to p r a w il B ů h : U čnim e č lo w ě k a nám p o d o b n é ­
h o , a obraz náš nesaucjho , at pánuge n ad limizem w o d i)¡rn w m oři, nad p ta c tw e m létagicjm w
nad z w jř a ty , genž po celé zemi
p o w S třj,
ž iw a u , nad ž jž a - i
Iami\ genž se na zemi p o h yb u g j.
27. T a k lě s tw o ř il B ů h člo w ě k a obrcts, geho
nesaucjho ,
on geg stw o ř il -postaivu B o žsko u magjcjho, a m im o
to stw o řil geg m uže a ženu < *##*)
Q statnj k a p ito ly gsau, gak p.jšj, nem én S chybně p ř e ­
loženy^ an skoro k a ž d ý w e r š b u ď od te x lu se odchyluge,
a nebo něco k něm u se p ř id á w a ,
D ennjk asťacký (Asiatic Jo u rn a l) horlj té ž “' p r o ti
n ed o u k ů m , k te rý m ž biblická společnost překládán) biblj
sw.ěřila, genž še w In dii r o z d á w a g j.
„ K r a g a n é n a š i,“
praw ) se w tom to d en n jk u , ,,s neljbost) snad uslyš), že
biblická společnost, ta k z n a m e n ité su m m y
od něk o lik a let od d o b ročin nýc h
dtlšj
peněz, k te r é
w y b jr á , m a rn ě
* ) Slowce kanaragské Deveřatíamá stnainenágjc wtastně du­
roždjtné gest od ducha,, spiritus, a kdo způsob psanj b ib li­
ckého nezná, na bytnost z icla a z duse složen au připadnautl
by m o h l.
■
) T eiito gest w ýznam slowa col - ahdou - vadou; užjwá se
o běhán) búguého koně, když se na sw obodu w ypustj.
* * * ) Vissalairiendala znamená OkVauhlost; prawě slovfo k
wygádřenj oblohy gest gagana.
****) Kanařagská slowa, gichž se \v preloženj tom užilo, p o skytugj ten sm 3'sl, gakoby b y l E ůh šťvvořil herm afrodita, \v
němž obé p oblaw j spogeno.
sí,
Časopis p. K atol. D uch. II I. 4 .
Oznam owatel
gest v y n a l o ž il a , rozšiřugjc w d rah n é m m n o ž s tw j w ý liskv pjsera s w a t ý c h (w p ře lo h á c h , genž
chybam i wŠeho
d r u h u p ro ti w k u s u (gnstuš) i p roti sm y slu přepíýw agi,
a po ta k m nohých w y d á n jc h k ničemu se nehodj, nežli
k
sežrán] od č e r w ů .
(üt f o r ' t h e v o r in s ) ...........
Na to
i i w á d i tento Jo u rn al m h ó h o č e tn é důkazy pro s w a u w ý p o w ě d ’. —■ Mezi giným slogj w E w a n g e l i j m sw . Jana,
32, síako na posm ěch la k to : W i d ě l
gsein d ucha s nebe
p řic h á z e li co sowu ; neb slow ce g ehoř
ž á d n éh o gincho w ý z n a m u . —•
We
tu
u žito , nemá
w e r š i 36.
E v h lě mladě (das Junge) oivce Bož].
čte
se :
O psán) to gest
ijiii m éně k o m lu w e n j, p o n č w a d ž g azyk m a r a ls k y nia
p r á w ě slow o, gesto na w l a s , co naše Beránek w yznain e n á w á , k d ež to ono zde u p o tř e b e n é slo w c e ani m a ra tsk é nenj.
C.
Propaganda
Nenj sn a d w
w
R j m 5.
ohledu filologickém žád n éh o ústaw u,
genžb y se k o llé gium Propaganda
m o h l.
(dle L o h n isa .)
ře č e n é m u
w r o w n a ti
Ž e s e w lila w n jm sjdle Lvřestanstwa w fidy a u m í-
n) na n á b o ž e n s tw j
se w z ta h u g ic j
liorliw S
zw elebugi,
dá se snadno m y s l i l i , že se p a k t a k z n a m e n ité sumrny
n a nS xvyuakládagj , gakož p ř i
tom to ú s t a w u se děge,
nenj w ů b e c p o w ě d o m o .
T o to kollégium de p ropaganda íide
od P apeže Ř e h o ř e XV. w
roce
w z d ě lá w á n ] m is s io n á ř ů , k te ř j
založeno gest
1622. k w y c h o w á n j a
w cizjch z w lá š tč poh an­
ských k r a g in á c h s w . e w a n g fliu m hlásali magi.
N ástup­
ce tobo lo P a p e ž e , U rb a n V lil. ob zw lá šln j lask au toholo
ú s ta w u se ugal ; on zn a m e n ité d ů cho dy m u
w yk az al,
opatřil tis k á r n u p jsm e m , ta k že se giž w roce 1627 W
p a t n á c te r u gazyků k n ihy tlačili m o h ly .
\ V le tec h po zd ě g šjc h p í j g m y té h o ž lís ta w u w íc e á
\vjce se z w e le b o w a ly , čím ž k v.'ělš]"m geště p o d n ik n u tjjn d ospě l.
K d y ž slow titný césto w a tel šw e d s k ý , B jo rn -
stáhl r. 1 7 7 2
ú s t a w ten
p o i i a w š tiw il* n k a z o w a li inu
w té to tis k árn ě tisk s e d m .a dw adceti gazyků.
1.
A byssuiský
aneb
atbiopický; 2. a r a b s k ý ; 3. ar­
m é n s k ý ; 4. b r a c b m a n s k ý ; 5. b u l g a r s k ý ; 6 . chaldegský
se s t a r ý m i eslrangelickým i lite r a m i;
7. te n tý ž s lite ra ­
m i nesto rián sk ý m i ; 8 . koplický neb e g i p t s k ý ; 9. n ě m e ­
cký ; 1 0 . h e b r e g s k ý ; 41. g e o rg ia n sk ý ; 1 2 , te n tý ž s o byčegnými,
sp ro stý m i literam i ; 13. ře c k ý w s e k o druhti;
44. č e s k ý ; 45. illyrsk ý s čtenam i J a ío ljm s k ý m i; 16. t e n ­
t ý ž s k y r i l l s k ý m i ; 47. in d ic k ý ; 18. l a t i n s k ý ; 4 9 . r u sk ý ;
20 . perský s p ísm e m c j r k e w n ím ; 2 1 . te n tý ž s obyčeg-
ným ; 22. ru th e n s k ý ; 23. ř a b b i n s k ý ; 24. sam aritanský;
25. s r b s k ý ; 26. s y r s k ý ; 27. tibetanský.
Telidegšj tagem njk Borgia, m u ž neunavřený w p l a ­
cech, usla w ičn a u péči
o to w e d l, b y pok la d y teliož d o ­
m u ro z m n o ž il, a podařilo se m u , že etruskati, b r a b m a n skau, m a la b a rs k a n i telugickau abecedu obdržel.
A ko­
likero asi alfabet giž od tohoto d á w n é h o času k těm to
n y n j w y č te n ý m gest p ř ib y lo ?
K o lle g iu m p ro p ag a n d y gest p r o stra n n é ', n á d h e r n é
sta w en j, do n ě h o ž se negen W laši, n ý b r ž i cizozemci,
z w lá š tě ginochowe' z dalekých w ý ch o d n íc h zemí přig jmagí, a se w š im opatřugj
zde A r m é n y , P e r š a n y ,
a w y c h o w á w a g j.
M aron ity ,
N agdeme
E g y p č a n y , A raby,
A b y ssjn y , W o l h a r y , l l l y r y , A lb a n e s y , S r b y , B e k y zc
■wšech o s tr o w ů archipelských, i z pevvne zem i, te ž IryT>
S k o t y , A m e r ik á n y , Němce , líollan d y a t. d.
Mimo o-
d ě w a s í r a m i u dSluge se gim w y u č o w á n j w rozličných
gazycjch a -«vědách : při w š e m ale gest čelnj z á m ě r scho­
p n é m ission áře z nich -vyychowati.
S taw en ) to o b sa h u -
°e m nohé a w e lm i p ro stra n n é svvetnice a sjnoj genz d j-
Oznamowalel
lem za obydli, dilem za p o slu c h á rn y - v e č e ř a d l a aneb
za m u se a slaúžj. -
S p a t ř u j se tu také v e l m i krásný
k o ste l, "kdež sla w n ý o b ra z -welikého. oltáře poklonu v ý ­
chodních
m u d rců p ř e d s t a v u g e .
O slalnj ú p r a v a gest
p ro stá, lib) se v š a k kaž d ém u v e lic e .
Cizinci o b z j l á š l ě
te n to kostel n a w š t ě w u g j, p o n ě v a d ž se tu o b ět m še sw.
v
rozličných
gazycjeh a obřadech v y k o n á v á .
Na ge-
drmin o ltá ř i's la w j se mše s w a tá v gazyku sy rsk ém , na
d r u h é m
w latinském ; tuto ře c k ý m , tam o p ět arm é nským
obřadem .
Nachází se také p ř i tomto ú s t a v u v e l m i bo­
h atá k n i h o v n a , a v e l i k á k n ih tis k á r n a s pVehognýmL zá­
sobami o p a tře n a , a t. d.
D en Z g e w e n j Páně s o k t á v e m gcho gest n e y h l a v něgš) s l a v n o s t tohoto ú s t a v u .
W neděli
mezi
oktá­
v e m drž] se akadem ie, záležegiej w lom , že se b á s n ě w
neyro z ličn ě ašich řečjch v ý c h o d n í c h i západnjcl. přédnášeoj.
O byčegný p ř e d m ě t těchto básnj b ý w a p a u t m u d rc ů
v ý c h o d n í c h k n o v ě n a r o z e n é m u , W y k u p ite li. Rozm anitost
řečj, k te ré ž se p ř i té to p ř íle ž ito s ti slýc hasi, au geden
každý m a te r sk ý m gaz y k em
deklamuge, a značna každé­
ho národu t v á ř n o s t poskytuge d ů m y s ln ý m poslpchacům
v e l m i u tě š e n a u k r a to c h w jli.
S nadn o se d o m y s l ili, že
tu d ě g o p i s t v j , geografie,
filologie a m nohá giná v ě d a na t a k o v é m ú s t a v ě v e ­
l i k é h o p ro sp ě c h u n a b ý v a l i m ů ž e, zw lá š lě , an se tu tak
ho g n ý sklad ru k o p is ů nalézá. —
Geslit učeném u^ obe­
c e n s t v u dosti zn á m o , gaký užitek u č e n ý Jo se f Šimon
Assemanni, and Propagandy, spisy s v ý m i (Bibliotheca orientalis clem entino - vatica na. 1 . 1 Y . S. R om ae 1719.
2 6 . ) gest přinesl.
Spis tento obsahuge v e l m i v z a c t n e
v ý t a h y ze syrských s p is o w a le lů rozličných v ě k ů . Děgopis c j r k e v n j i s v ě t s k y djlem tjm to "velikeho obobacen)
došel, a p o n ě v a d ž te x t p ů w o d n j přiložen, m ů ž e k a ž d ý
čte n á ř sá m z p y to w a ti. —-
W e l m i k r i w á gest tedy yvyčilka, k te ra n z n a m nektcřj w j r y našj odpornjci čin], gakoby se stu d iu m gazyk ů w ý ch o d n jc h w cjrkw i katolické zanedbayvalo.
B Iů -
žem et, se ■wykázali, a dilein niž z toho kralického p opisu
■«viděli lze, že řeči orientální pów ždy. w e lm i
li orli w é w z d ě la w a te le nalézaly,
tý počet k a to lic k ý c h
učených
šta stn é a
Mohlibychom znam eni­
-wyčjsti,
k te řj
w to m to
oddělen) sla w n é h o s spbě gména dobyli, anobrž cestu p r o ­
k le s til i
a učiteli byli
filologů' p r o te s ta n ts k ý c h .
Počj-
n a s ic e od R aim n n d a B la rliri, špaiíhelskéh o dom inikána,
genž r . 1270.
s l y n u l , známe' gsau zá slu h y Ja n aF ieu -
chl i na, E r a s m a ,P e t r a Galatina, F ra n tiš k a X im enesa, S a n tesa Pagninaj R oberta Bellánmina, B en edikta Aria Mon­
tana, L u d w jk a T hom a ssina , Maronity
C a s i n , Richarda
S i m o n i a , H an bizanta a m n ohýc h učených m u z u časů
r.owěgšjch. — Z n á m é t gest také, co orientáln) aka de­
mie P a ř jž s k á i W j d e ň s k á
z -wýchojlnjch pokladů uče­
ném u s w ě t u gest p ředlo ž ila .
Než o to m n ěk d y giudy
inistněgi gednati b u d em e,
— rn —*
Z L u c e rn a d n e
8 . D u b n a . W r o c e 1827 o
W e likono ci p u to w a li d w a
Š w e g ca ři,
genž
d ř jw e n a
z degšim Lyceum štu d o w a li, totiž P. I le n n y z G r a u b u n d t u , a P . lVůndiíj ze Š w icského [kantonu, z Ujma co inissionári do
s e w e rn j A m eriky.
D ů što g n ý bi k u p Ginci-
natický, D. F e n w ik p';še , k t e r a k oba ť t o m ladj m issioná ři plam ennau h o rliw ost) s w a u w r o z š iř o w á n j k r á l o w stw j K r i s to w a t a k o ř k a diw j činj.
P . H en ny p o k ř til 20. d o s p ě l ý c h p ro te s ta n tů , totiž z
oněch o b y w a t e l ů , k te ř j ž se sice p r o te sta n ty
gešto ale ani k ř t u s w . nepřigali.
h o d o b ré h o působj.
n ý gest.
P o k ro k w j r y
n a z jw a g j,
Te'ž i P. K ů n d ig m n o ­
katolické neoby čeg -
Nedaleko G incinnáty'založeno gest o p ě t m ě s te ­
č k o , H am ilton řečené, kd ež se z p o č á tk u
gedna toliko
katolická žena nacházela.
Z d e i w CincinnatS učinili
protestan ti sbírkii , z níž k o s te l
w y s ta w ě n , a biskupu
F e n w ik o w i p o d tau w ý m ín k a u d a r o w á n byl, ab y časem
k blásánj s lo w a B ožjho n ě g a k é h o katolického k n ěz e sem
posílal.
Z e w š e c h str a n
žádagj se k n ě ž j a t. d,
Zeli
lioguá , ale dělnjků m a lo .
Z W j d p S d n e 1. Č e r w n a . A by se m ladé d u c h o w e n s tw o mocněgi p o w z b n d il o k h o r liw ě g š í m u se zam ě s tk n á w á n j s w ě d a m i theologickým i, ráčila G eho knjžecj Milost w ysoce d ů stogný K n íž e Arcibiskup za dobré
uznati, by se w e d lé
b ý v aléh o
obyčege m la d šjtn u d u -
c h o w e n s t v u k až d é p ů lle tj n ěk olik b o h o s l o v e c h p r a k ­
tických ú lo h neb o tá ze k k p jsem njm u o d p o w jd á n i před­
ložilo. IV tom uto zá m ě ru n a ř íd ila Geho knížecí Milost:
1. W š ic k n i cjrkew nj i řeholu) d u c h o w n j, negsau-li
giž o sm let v
a u řa d ě k n ě ž s k é m p o s t a w e n i , k pjsem-
íijmu o d p o w jd án j na o tá z k y ty to z a w a z a n i gsau, a kteř j b y pilnostj a d ů w o d n o stj u w y p ra c o w á n j to m v y n ik li,
za z w íá š tn j zásluhu se gim to položj.
2. P jse m n j práce p ro p r w n j p ů lle tj r o k u 1839 gak o ž i pro léta b u daucj m asj se neydéle do 15. č e r w n a
k a ž d é h o r o k u na patřjc) d ě k a n s tw j ( v i k a r s t w í ) zanesli,
o d k u d ž do konce č e r w n a tého ž r o k u
na k o n sis to ř za -
sjl á n y b udau.
3. Dispensacj a o p rošlěnj od tě c h to
toliko tě m
lite r n jc h pracj
u d ě le n y b udau , genž bud’ w o b tjž n e m a u ­
ř a d ě p a s tý řs k é m w e W j d n i p o s ta w e n i g s a u ,
n ý m i p ř e k á ž k a m i d ů w o d n ě se w y k á ž j.
aneb s gi-
O tuto dispen-
sacj ke k u jž e c j-a rc ib is k n p sk é lconsistoři se uchyl).
P ro p r w n j p ů lle tj r o k u 1 839
předloženy
by ly n a-
sledugjcj o tá z k y :
a) K t e r a k se i n y n j , k d y ž ř á d n ý m
p a s t ý ř ů m po-
w o le n o w z a d r ž e n ý c h p řjp a d n o ste c h r o z h ř e š o w a ti, konec
a z á m ě r reservacj dosjci m ů ž e ?
l ) Iíteí-j gsau ti p r a w j z á k o n o w é , gichž p ř i nahra ž o w á n j neb restituci šetřiti tře b a ?
S p o u k á z á n ím na u -
w e d e n é gedňotliw é p řípad y.
c) D u w o d y , že ged n o tliw é h ř ic h ů
w y z n á n j n a ř jz e -
jjému knězi gest po třeb n á sw átosti pokánj částka.
Z Č e r n a u š k u d n e 13. Č e r w n a .
G eslli g aký
den oslaw en b ý ti zasluhuge, te d y t gistě d n o w é
ti p ř e -
s la w n j
zásluhy
nám
o w jm ,
musegi
b ýti,
o cjrkew a o
w
n ic h žto p r a w é
w last
ta k s la w u ý a p o s w á tn ý byltě i
odplaceny bý w ag i.
A
celému y ik á rstw j B u -
d in s k é m u třináctý den měsíce čerwna, b ěž jc jh o r o k u ,
W
n ě m ž n áš w ysoce d ů s t o j n ý \ i k á ř , arc id ěk a n k r a j e K ak o w n ic k é h o , a farář w Černaušku, Pan A nlo nin B u rg e r,
za swe' šest a dw adcetileté z á s lu h y , od
Císaře a k rále našeho, w e lk ý ,
o b d rže l.
zlatý
G eh o Milosti
Čestný pěni* gest
Giž sk rze m n o h á le'ta gak W y s o c e D ů sto g n a
a W e le b n á lv o n sisto ř p r a ž s k á ,
tak i slavvňý c)S. k r a l.
a u ř a d k ra g e rak o w n ic k éh o h leděli slušnau o dm ěnu z j e ­
d n a li m u ž i, g e h o ž to obdiw eni lmdnau sn á h u o w s e c k o
d o b ré p o w é s t i od fijpu až k Ž iž k o w u h l á s a l y . —
A w sk u tk u gegich w ž d y o p ě t o w a n a u p o ch w atau k o ­
nečně
i w e le s la w n é
G u b e rn iu m
z e m sk é p o h n u to b y ­
lo, ta k n e w š e d n i z á slu h y a ctnosti p ř e d t r ů n m oc­
n á ř e m ilo s tiw é h o p ře d n é st!, k te r ý ž to k o ru n o w a n ý odm ě n ite l w š e h o
dob rého i
d u c h o w n im u z p r á w c i
hned
našem u m il o w a n e m u
a p ř e d s t a w e n é m u w e lk ý , č e s tn ý
zlatý pen íz odeslati, a b y
gem u
sla w n ě
odew zdan
a
z a w ě š e n hyrl, nar jdi ti ráčil.
K to m u cíli p ř i gel dne 1 3. če rw n a t. r . r a k o w n i ckého krage ř e d ite l a h e y tm a n , W y s o c e U ro z e n ý P a n
Jan G indřich s w o b o d n ý P á n z Ivargu, s U ro z e n ý m P a ­
n e m Josefem K l e c a n s k ý m , p r w n i m té h o ž krage k o m iss a ře m , z w l á š t n :, m o h d aro w an é b o ctitelem do Č e rn a u šk u ,
k d e giž d a w y lidu p ř j t o m u y byly, genž i za k r a l o w s k -
bo dárce, i za p o ctěn é h o d u c h o w n ih o otce
dlitby k t r ů n u w ě č n é m u k onati chtěly.
sw ého, m o­
C h rám Páně,
ačkoli dosti pro stran n ý ,' p řed č et pak tě sný byl, n em o h a
w šec h neysrd ečn ěgšjho podjlu beráncích o b sá h nauti, kteř jž w sla w n éin p r ů w o d u p ř e d o b réh o pastý ře z farnjho
dom u s m n o h ý m giným d n c h o w e n s tw e m a u r o z e n s tw e m
do sw a ty n ě prow ázeli.
Ano i m n o h o w y so ce urozených
šlechticů k rášlilo sw au
p ř jto m n o s tj
slavvný tento den.
Byl p ř jto m e n Geho Hraběcj 3Iilost, P an A u g ů s th r a b ě L e d e b u r, ch rá m u P á n ě Č e rn a u šsk é h o P a tro n m ilostiw y \ G řh o P . P. b r a tř i ; N eydůstogněgšj
b o r n s k ý , G indřich
K ljm e n t, se s w a u
biskup Pader-
rada u ; a d ru h ý
ju b il o w a n ý p lu k o w n jk w cjs. k r á l, rakosvnickém w o g ště .
B y l y p ř jto m n y (P. J.) P á n a P atro n a dw S m ilostné dcery,
m la d é
b rab in k y , gichž ro z n jc e n á n á b o ž n o s t w š e c h za-
gjm ala. —
P r w nežli se do chrám u Božjho šlo, b y l srdečným
z p ě w e m u w jtá n (P. T .) Pan k r a g s k ý ředitel, k te r ý n áp o to m w domě B o ž jm p ř e d o ltá ře m Nevvyyššjho w e lm i
g ad rn a u řečj p o z d ra w il w e g m é n u M ocnáře obdarovvanéh o , a č e s tn ý peniz gem u za w ěsil.
Až k slz ám p o h n u t ý O b d a r o w a n ý ne m n o h ý m i , ale
Welmi z a g jm a w ý m i s lo w y
děkowa!,. a s w a u w d ěč n o st
s tá lý m p ln ě n jm svvých p o w inribstj, a modlitba«. za dob r o tiw é b o dárce a celý Geho cjsarský d ů m d o k á z a li slib o w al.
N ápotoin srd eč n ý m p le se m z p j w a n a b y la p j s e ň :
5,Bože, z a c h o w e y n á m k rále !u —•
Nynj w y s ta u p il p r w n j budinského o k rsk u v ik á rs k ý
ta gem njk, D ů s to g n ý Pan P etr G eřáb e k , f a r á ř w e W e p ř k u ,
řjkag e w o z d o b n é řeči poděkovyánj w e g m e n u celého d u c h o w e n s t w a v ik á rs tw j bu d jn sk é h o , obrácen k p a n u kragsk e m u .
Z asjlatel to h o to n á w ě š tj
m e l p a k W českém
gazyku ře č k lidu, k t e r a u — gsa gen toliko tlum očnjkem
Pitu, g in iiž w šec k a srdce n a p ln ě n a by la — sladkých
řlzj z oč) w sech w y m á h a l. Po skončené řeči z p j w á n a b y ­
la pjseň od zasjlatele složená, a tiskem pro lid w y d a n á .—
K onečně měl o b d a ro w a n ý diYstogník sla w n a u
w an a u mši sw a ta u s z p ě w e in :
1
,,T ě Bože
zpj-
c l i w a m e !“
nynj po skončených službách B nžjch w sla w n e m
p r ů w o d u nazpět w ed e u
byl do farn íh o
dom u slavvny
P octěný, kdež se w š e s rad o stn ý m i h o d y s k o n č ilo ,—
L e o p o l d W i r š i n k,
probošt Raudnický.
Z U b e r . 0 letošních s w a to d u š n jc h s w á tc jc h sk lá ­
dal w kostele m e trop olitním Jagerskem ( E r la w sk e m ) w
ruce P atriarchy-arcibiskiipa ta m n ěg š jh o p. P yrit cr a r e form ow aijý K a z a te l p. Sam uel Sabó z Lólvc', o d ř e k n u w
se p ře d m ěsjcem a u ř a d u sw oho , se sw au m an že lk au a
sedrnnáctile>au dceran 7calolické w y zn á n j n jr y .
Giž r.
18 2 7 . podal on patriarch o w i - arcibiskupow i prosbu, aby
geho neystarš')ho, telidáž dew atenácliletého syna, s k o n č i w š j h o filosofické stu d ie na re fo rm o w a n ých w y s o k ý c h
školách w S arišsk é m P o to k u ,
do Jagerského k w v c h o -
■wáni děl) ze sm íšen ý c h m a n že lste w z ř íz e n é h o kollege,
p řiš ili ráčil, je lik o ž on ne toliko do cjrkw e
w s ta u p iti , ale
i do tamněgšjlio
přidat b ý ti žádá.
ta k o w é b o
k atolick é
sem ináře duch o w n ih o
K a z a te l u příležitosti té na p o h n u tk y
aum y slu d o tá z á n ,
p r a w il : že
z a c h á z e je s
m no h ý m i okolním i k n ě ž jm i a faráři katolickým i, nalezl,
že se pr.awá křestanská láska , o njŽ protestanti m noho
a často m l u w jw a g í, p ře d e w šetni u k a t o lík u w s k u tk u
nachází.
Pročež žádá, aby alespoň geho děli w k a to li­
ckém náboženstw i w y c h o w á n y b y ly .“
L r z y n a to o b r á ­
til se k p . A rcibiskupow i s p od obnau o p řise ti geho d r u ­
h é h o gedenáctiletého
syna do
kollese onoho
p rosbau.
Obogi w yslyšel p. arcibiskup.
S tarší syn nynj p o d w g
lé tě gest k a n d id á te m katolické
theologie ; m ladšj p a k
ggg
Ozuainovvatel
n a w š t ě w u g e gym n asitun. P o sléz p ř iše l sá m s celau s w a u
rodinau k w e ř e g n é m u w y z n á n j w j r y do Jagru.
k é m ši, p ř i n jž
11 w e l-
se to w yzn á nj dělo, slau žil geho ney-
sta ršj sy n za akolylha.
B ylat to tk liw á a daleko širo-
k o působjcj sla w n o st.
P an S abó b y l ode w š e c h sw ých
k o lle níiw bývralych m ilo w a u ,
ta k ze geg na ío z lau c e-
n a u do poly cesty k E r l a w ě slzjce do prow ázeli. — W
loni se p řes sto r e f o rm á tů w w dioecezj E r l a w s k é do lů ­
n a c jrk w e katolické n aw ratilo .
Z p a p e ž s k ý c h zemi.
Dle L y o n sk ý ch now in
p ř e sta u p ila W íijm S ke katolickém u
ce zka
Mathilda
dcera W é w o d y
náboženstw j prin ­
K a ro ljn a (n a ro z e n á
11.
S usseckéh o
k r á le
(b ra tra
S rp n a . 1801)
anglického)
a n ed á w n o z e m ř e lé L ad y Á m elan d .
Z Ř j . m a 39. Č e r w n a .
D ne 2 0 . t . m . sw ělil
K a rd in a l Z u r l a , v ik á ř
Geho S w a to sti p a p e ž s k é , w k o ­
stele s w . P an ta leo n a za b isk u p a
in fid e liu m , kněze
F rie d richa
škol, gegž S w . O te c
što lského
w
Z á m S in partibus
Gao , z ř á d u p o b o ž n ý c h
dle p o n aw rže n) P ro p a g a n d y a apo­
v ik á ř e po řjši B irm a n sk é p r o h lá s ili rá č il.
Z Ř j r n a d n e 17.
Čerwua.
K atoličtí A rm en o -
•wé lcteřjž w o sm a n s k é ř ‘) ši po r o zličn ý ch m issich r o z ­
ptý le n i g sa u , a pod z p r á w a u apoštolského p a tria rc h a ln jh o vikář.e k o n sta n lin o p o lsk é h o , obřadu la tin sk é h o stogi,
(rozdjlnj od oněch, gpnžto p a tria r c h o w ic ilic s k é m u na Li­
banon
podřízeni gsau) w y p r o š tě n i gsauce p r o s tř e d k o w á -
n jm neypředn ěgšjcb. katolických
ro b y syvé, počjnagi nynj
k
m ocnářů z dáw né po­
n o w é in u ž i w o t u
o k ř jw a ti,
gelikož gim d o b a žá d au c jh o pokoge a n á b o ž e n s k é sw ob o d y nastala.
S b ě h e m politických i cjrk e w n jc h p r(h od
b y li tito katoličtj A r m e n o w é d ra h n ě le t ta k h lu b o c e sn í­
ženi, že bez h la w y a p a s tý ř e s e m o ta m blaudili, a r o z ­
k a z ů m š is m a tic k é h o
p a t r i a r c h y poslauchati, a katolické
slu ž b y Božj p o k au tn ě po
dom jeh w y k o n á w a t i musili.
P ř jz n iw ý m i nařjzeniini, genž od tu r e c k e h o d w o r a w y dány gsau, w y p ro š tu g j se dotčen] kato lič tí A rm e n o w é
z poddanosti
šism atického patriarchy, pow ysug]
•wlastnj národ, gehož m ě šta n sk á b y tn o st w rjši
w o lu g e, a neyw yššj
se za
se po
duchown') h la w a u z n á w a , pod ge­
ho ž zpiláwau katolické služby Bož) nynj sw o b o d n ě w y k o n á w a li m ol.au.
Nařízeni ta to přigala G eho S w a to s t
P a p ež sk á , k te rá ž o gegich osw obozenj neustale se u g jmala, s p ř e w e l ik a u radosti, k te ra u ž nynj m ilo stiw ý m u ž jw á n jm apo što lsk é moci na gew o
dáwá.
^ W z h le d e m
n a nepřem ožitedlnau w č r n o s t a stálost u w j ř e , gakož i
n e m é n ě na onu starobylau w á ž n o s t a slá w u , k te re z m ě s to
JÝonstantinopol pož')walo, ustanow ila G eho S w a lo s t P a ­
p e ž sk á w tomto h la w n i m sídle arménské a rd h isk u p slw ;
založit!, udělugjc m u titu l a p ř e d n o st prim iciálnj m etro­
p o li se w šem i p r á w y a v ý s a d a m i , k te ré ž dle cirkew nich
u sta n o w e n j p ře d n jm m e tro p o litá n sk ý m k o ste lů m neb cjrk w jm
p řísluší.
T j m t o p a m ě t n ý m činem sw .
ce gest katolický a rm é n sk ý
s la w e n , a m ě stu
S to li­
n á r o d spolu p o w y š e n i o-
l i o n s ta n t in o p o li
ona
w znešená dů-
stognost z ■weliké části opSt n a w r á c e n a , k te ré ž n ě k d y z a
sla w n é h o patriarchátu s w é h o p o ž jw a lo ,
ale k le sn u tím
v ý c h o d n í h o cjsarstw i p o tratilo. D ň sto g n ý k n ě z A n to ­
n i a Nurigian, genž u s w ý c h a rm é n sk ý c h k r a g a n ů p ro
spanilé v la s tn o s ti w ů b e c w á ž e n byl,
gest od S w a to s ti
P a p e ž sk é za p rw n jh o arcibiskupa této n o w e pnm icialn]
m e tro p o litsk é cjrkw e w y w o le n , a obdržel w n e d e lid n e
1 1 . čerw ence arcibiskupské posw ěcenj
w
chrám u P r o ­
p ag a n d y z r u k a u G eho Eminencj K a rd in á la Z u r l y ,
ge­
nerá ln íh o v ik á ře Geho S w a to sti P ap ežské.
T o m u to s w a t é m u ob řad u p ř íto m n i byli P . Alexan­
der B erettiui, b iskup T e r a m o s k ý , a assistent! P. G iovan­
ni Soglia, arcibiskup Efezský, in partib u s, al m u ž n í k G e­
ho S w . P apež ské , a Arazia Aristaces, arcibiskup a r m é n ­
ský z
C aesarey
vvKapadocii, a přední o p a t m e c h ita rsk e
kongregaci W j d e i í š k é ; m im o gine dů stog njky a w y s la n ce cizjch dw.orů, gakož i m n o ž s tw j d u c h o w e n s tw a r o z ­
ličných o b ř a d ů , syrského, chaldegskélio, řeckého, m a ro n itického, koptického, abys^inského a t. d.
K n ě z arm é n ­
ský P etr D edigian dokonal tento s w a t ý o b ř a d s E u ch a ristikon n eb djků činSnjm Bohu, gakž této s la w n o sti a u p l n ě p ř im ě ř e n o bylo.
3. — r n —
Z U j m a d n e 20. č e r w e n c e , W e w e ř e g n é
n a K w i r i n a l e drieS. t. m. s la w e n é K o n s is to ři udělil s w .
O tec Pius Vlil, K a rd in a lo w i R em ig io w i Crescini,. z řád u
s w , B e n e d i k t a , b is k u p u w P a r m ě , k lo b a u k K a r d in á lW n á s le d u g ic j m tankem sezenj z a w ř e la se dle sta­
ský.
r o b y lé h o pbyčege ú sta K a r d in a lů m : Crescini (z w o le n é m u dne 27. Čprwence 18 2 9 .), T o m . TVeldowi, Haf. H la zi-
oivi , a D om in,
ným .)
Za
de Sim one,
( 1 5 . b ře z n a 1839. w y w o l e -
Vice-kancl jře s w . c jrk w e p ro h láše n byl k a r ­
dinál T o m . - d r e z z o , B isk u p S ab in sk ý , p osu d L eg á t w e
F e r r á ř e , gehožto a u ř a d p r o z a tjin
d ěkan s w . k o lle giá tů .
P o to m
přigal K a r d .
g in e n o w a l S w .
Pacca,
Otec 22
b i s k u p ů w , a p a k on ěm č ty ře m p ř jto m n ý m K a r d in á lů m
p r á w o k h la su p ro p ň g čil a následugjcj kostely
o d e w z d a l : k ard . Crpscini S. Giovanni ante
ti tul áruj
P o r tá m la -
tin a m 5 k a r d . W e l d o w i : S . M a r c e l l o ; k a r d . M aziow i: S ,
Maria in T ra ste v e re 5 a k a r d .
Angelo in Peschevie.
sila též
M \gra
L u d w jk a
C habo t, a r c ib isk u p a
de S im o n e : Diaconie S .
G eho S w a to s t p a p e ž s k á
p r o h lá ­
A u g u s ta 'w é w o d u z R o h a n -
w B e sansonu za K a r d in á la k n ě z e
s w . řím s k é C i r k w e , a w y sla la s w é h o k om o rn íh o preelata k n jž e te A u g u s ta
b a r e lt 17,
Cfiiggi k dodánj gem u če rw e n éh o
Z P a s a w y 1 Č e r w e n c e . D ne u r č e n é h o k sla w n é m u o te w ř e n j o b n o w e n é h o k lá š te ra MettensJcého, o d e ­
b r a l se t a m k r . generálnj komissai*
a p ř e d n o s ta w lád y
dolního k r a j e d u n a g s k é h o , s w o b o d n ý p a n it í u l z e r , a
Ř e z e u sk ý pan biskup , Jan M ichael Sailer k
n é m u p řed se w z etj s la w n o sli té.
li giž p o zw a n j z a u ř e d n ic tw a
sp o le č ­
W l e t p i m r e f e k tá ři b y ­
a d n c h o w e u s tw a s u s t a ­
n o v e n ý m p ř e w o r e m Udefonsem Nebauerem a R o m a n e m
lia ith em , a gtnými 5 ti n o v ě p řig a tý m i a u d y z ř a d u s w .
B enedikta, a s gednjm la ik em shro m áž d ěn i.
nerálnj K o m is s a ř počal s l a v n o s t tu
K r a l . ge-
s následugjcj p ro -
m lu w a u : „ G e h o Gasnost náš neym ilostiw ěgši k r á l L u -
ctivjk I. giž w měsjci s r p n u
1826. au mysl k r o w c m u
zaw eden j ř á d u s w . B enedikta w k r á lo w s tw j s w é
j e v i l i ráčil.
pro­
Ř ád te n dobyl si w děginách v z d ě l a n o -
sti ^íěm ecké w la s ti našj zn am enitéh o gména.
G em u za
p r w n j pokroky u v z d ě l á n i p u d y i ducha giž tehdáž co
d ě k o v a l i m á m e, k d y ž z e m ě w la s te n s k á nazw ice
nam i gešlě
lesi-
p o k ry ta byla, a o b y w a M
p o p rv é v zd ě la -
v a n é zem ě dobrodin') škol nezakaušel.
K lá š te r M ettan-
skýcli
B en ed ik ti
nůw,
sla v n ý
giž zakladatelem
svým
K arlem TVelileým, p ř i w á b i v na se pozornost Geho Gasnosti k r á lo w s k é m á o p ě t b ý ti sem eništěm z n o v u o b ­
ž i v e n é h o ř á d u b en ediktinskéh o, od k te ré h o ž Geho G as­
n o s t mim o napom áháni w au řa d n p as tý řs k ém i p ro sp ě ­
šné působeni na. w ycw ičenj m lá d ež e i zw e le b o w a n i v ě ­
deckých známosti a u m ěni o č e k á v á .
W y veden') a u m y -
slu Geho Gasnosti usnadnilo se p o w o ln o sti p. Jana B a p t.
z Pronath, genŽ j s a v l a s t n j k k láštera M ettensk^ho, slaw e n j to n ě k de gšjm u ustanoven') geho zd arm a n a v r a t i ti se o b ě t o v a l.
Na gaký z p ů s o b se o tom G eho k rá l.
Gasnost prohlásili ráčil, s v ě d c i N evw yšši w lastn) r u k a u
p o d ep s an ý dopis dne 26. d ubna 1 8 2 7 .“
Z dopisu toho četl pak patřjcj sem artikule k r . z e m ­
sk ý suď) p. B a y e rle in ; po čemž p. k r á l. generální K o m s s a ř p o k r a č o v a l : •, f is j c let odplynulo giž od p i v n j
ho k lá šte ra M e tte n sk é h o založenj, —
2 7 . let p r e tr z e n a
byla aucinnost k lá šte ra to b o lo , a nyn í po tisjci létech naïjd il král L u d w jk Spraw ecV iw ý a S iá lý gebo o bno w enj. P éči o n o w é u w e d e n j ř á d u Benerliktinskebo clo k r a lo w s tw j B a w o rs k é h o w z a li na se, p o s a w a d n j farar u sw .
P e tr a w S tra u b in g u , p.
f a r á ř w O b e r w in k lin g u ,
U defons Nebatter, a posawádnj
p. R o m a n R a ith . Gebo k rá-
lo w s k á G asnost po.třebné k tornu pomoci p o w oliti ráči­
la a u sp o řá d á n i to tak dalece dospělo, že se klášter Mette n sk ý od í . dubna b. r. co o b n o w e u ý p r o h lá s ili mohl,
a nyní po s la w n é m dnešním o té w ř e n j s w a u činnost pří­
čili m ů ž e . “
O z n á m iw p a k důchody, klá šte ru to m u od
Gebo k r á l.
G asn osli p o w o le n é , dotknul se p ře d se w z e -
lj p . bisku pa Ř e z e n s k é h o , genž se za přjčinau s la w n é lio ote w re n j k lá š te ra M etten skébo osobně sem odebral.
P o té z a v ř e l p. k r á l. sen. K o m iss a ř ř e č sw au w ta slo■wa :
„ Z d tíh isíc e
w esp o le k
s w é w ra u c j žádosti , aby
ú s t a w o b n o w e n ý m ile r o z k w jta l, spogirie se ta k é w d j k ň w z d á w á n j G eho Č asnosti, k ráli a P ánu, g e h o ž t o n e unaw ené
snažnosti z ů s ta w e n o
w z n ik u dáli.
g e s t , w še in u
d obrém u
Z a w í r á m s tjm u b e z p e č e n ím , že k r á l o w i
ské řjzenj dolnjho k r a s e -dunagského dle m ožnosti sw c
k w y w e d e n ] N ey w y ššjch r o z k a z u w w sec k o w y n alo ž j ,
p ř i Čemž spolu p o r a u č im klášter ten p éč i kral. z e m s k é ­
h o saudn D eggendorfského a w š e m
zde sh ro m áž d ěn ý m
au ra d ů m . “
Po té u s la n o w e n ý p ř e w o r p. Ildefons INebauer di­
k y w z d á w a l p r o zřete d ln o sti b o žsk é, i C ebo k ra lo w sk e
Gasnosli za obn o w en j k lá šte ra M ettenskébo a p. biskup
přid al k lom u s w é b o ugištěnj : že Ř e z e n s k ý biskupsky
O r d i n a r iá t s k r á ť o w s k ý m řizeiijm dolního krage D unags k é b o o dobro k lá šte ra to h o w ž d y p e č o w a ti b ude. —
P o skončení toho odebrali se w šickni p ř jto m n j w s l a w ­
ném p r ů w o d u do k o s t e l a , k d e ž p. b iskup p ř e d hlav.
n jm o ltá ře m
o s la w n o sti
té h o ž dne,
dotýkage se p ř e -
S m j š e n i ny.
v z n e š e n é h o ú m y s l u G eho k r á l. Č asnosti, k lidu s h r o ­
m á ž d ě n é m u s rd é č n a u učinil p r o m l u w u .
P o té čtena b y ­
la osob au p. k a n o w n jk á tív th fise h e ra b isk u p s k á p o l w r z u gici v ý s a d a ; p a k se k o b n o w o w á n j slibu ř e h o ln j h o p ř i ­
kročilo, což p ř e w o r do r u k a u páně b i s k u p o v ý c h učiuil.
Na znam enj důslogenstw ] o d e v z d a l m u p. biskup b are t,
b r e w iá ř , p r a v i d l a řeh o ln í, a kljče od k la u s u ry .
P a te r
R o m a n R a ith o b n o v i l slib s v ů g v ru ce p ř e v o r o v y .
W n a s le d o g je j m kázanj v y s v ě t l i v p . k a n o v n j k R o t h fisclier w š e , co se na s l a v n o s t onoho dne v z t a h o v a ­
lo , m l u v i l podle t e x u : \ f š i c k n i naplněni byli D u c h e m
s v á t ý m o nábožne'm roznjcenj.
S l a w u a m še s v . , k te -
r a u ž m ě l p. k a n o v n j k M a c -Iv e r, a c h v á l o z p ě v Sw.
A m b ro že p ři h luč né h u d b ě v y v e d e n ý naplnil srdce
v š e c h příto m n ý c h pocity ra d o stn ý m i. S w e h k a u p o b o ž ­
nosti p ře d n e se n é b isk u p s k é p o ž e h n á n ) skončilo s l a v n o s t
celau.
Po v y k o n a n é p o b ožno sti celé s h r o m á ž d ě n ) ode­
b ra lo se na o n u s j n , kde se d ř j v e s e š lo , k d e ž se spis
o v y k o n á n í té s l a v n o s t i s lo ž il,
gegž p, k.
K o m i s í a ř p r o w ě č n a u p a m á tk u ode v š e c h
pod epsati dal.
Z B a v o r.
generáln]
p ř j to m n ý c h
č e h o ž o R u d o l f o v i , h r a b ě ti z H ab s­
b u rk u , s l a v n é m zakladateli h a b s b u rs k o - ra k a u sk é h o p a ­
n o v n ic k é h o dom u —
i giných s l a v n ý c h
p a n o v n i c íc h
k atolických se d o č í tá m e ; to ž t n á m té ž o L u d v j k u , nyn S nšjm k rá li B a v o r s k é m zn á m o čin) z p r á v a v e ř e g n á :
G eho G asnost L u d v i k , král B a v o r s k ý , potkal na s v e
cestě do Mostce (ŽSrítcfenau) k aplana, genž K eysw ětěgšj
S w á t o s t k n e m o c n é m u nesl.
G ak m)Ie to hoto d n e h o v -
n jh o spatřil, rozkázal, giž v z na m e n ité v z d á l e n o s t i k o m o n s t v u sw é in u se z a s ta v ili, sstaupil s v o z u ,
nul na kolen a.
a pad­
T e p r v k d y ž kněz dosti daleko byl po
odešel, p o z d v i h l se, a cestau dále se ubjral.
>
.
Oznamovatel
T k l i v é zagiste, a sam ých a n d ě lů bodne p o p atře n i,
v i d ě t i k rále pod šírý m nebem , s odkrýta.u blavvan na
ko le n au klečjc jlio , au Geg B ů h r u k a u ' s p r o s t é h o kněze
ž e h n á. M ůže-li kde v z n e š e n ě g š im h ýli král, gako vv te ­
to n á b o ž n é p o k o ř e !
v al!
G eho lid geg v i d ě l , slzel
a milo­
T a k o v á t gest moc n á b o ž e n s t v í ! Bůh odměiíuge
n áb o ž n o st a lásku
nám ěstků
s v ý c h na zem i zbožnau
p r a v a u lásk au n á r o d ů gegich.^
Z Ruska.
Cjsař r u sk ý p o t v r d i l z stran y k a t o l i ­
ckých k lá š t e r u
následugjoj
ozavřenj
zem ské r a d y : 1 .
Ž á d n ý n o w ic n em á k skládán) w eře g n ý c h neb s la v n ý c h
s lib ů g in á k p ř ip u š tě n h ý l i , n ež gak v nařjzeni od 1798.
dne 13. L isto p a d u p ř ed e p sán o gest, totiž , n ik o liw clř i ■we, než po obdržen) subdiakonatu , coz dle sn ě m u 11 i—
d en tsk é b o před 2 2 . rokem stali se n em a. 2 , Noviciát
nem á m é n ě než tři léta t r v a t i , byt k a n d i d a t i p res 22.
Jet stár byl.
3 . W šechny sla v n é
sliby, k te ré ž b y p řed
tjm lo zde u sta n o w e n ý m časem složeny byly, gsau od
n y něgšk a n eplatné . 4-, K a ž d ý , k do w něgaky duebovMij
ř á d v s t a u p i l i inini , m á si od
v r c h n j h o anřadu s v é h o
okrsku (G o u v e rn e m e n t) s v ě d e c t v í v y ž á d a l i, že s v o b o ­
den g e s t , a že ani m ě s ts k é m u ani k r iin in á ln im n v y š e tř o w á n j p o d ro b e n nenj. W r c h n j řízeni zašle loto s v ě deetw j p ř e d s t a v e n ý m ř á d u , a tito z p r a v í o to m ř)inske
katolické kullegium , gem už také i žád o st č e k a n c o v u o
přigelj do ř á d u , a geho krti cj list podá.
liim s k é k a to ­
lické kollegium gest p o v i n n o takowautO ž á d o s t i s geho
ín iněuini
cizjrh
na n e y v y s š j z p r á v u
gimánj do k lá šte rů r o z s u z o v a li .
ských
d u r h o w n jc h
záležitosti
v y z n á n i z a n e s ti, a tato m á gediné p r á v o o při5. P ř e d s t a v e n i
řím ­
katolických k lá š te r ů m aai se při trestán)" s v ý c h
p o d d an ý c h auplně gak ú k az ů od 22
i kanonického p r á w a
Č e r v n a Í7 9 8 , tak
drze t i , n á s l e d o v n ě p o dlé r o z h o -
dnutj w ile n sk é k o n s i s l o ř e , magj w k lá šte řjc h u ž jw a n é
tě le s n é tresty od n y n ěg šk a docela p ř e sta t!.
W s u d y začjnagj
cli á zeti.
katolické c i r k e w n ] Časopisy w y~
W SNowém Y o rk u (New - Y o rk )
v y c h á z ) od
m ěsíce Z á ř ) 1829. tý d e n n ík p o d názw ein : Jesuila, aneb
katolická, stráž , genž aučel ín á katolické n á b o ž e n s tw j
zastáw ati.
Mezi p o d á n í m i , k te ré ž r a d a
dolního m a in sk é h o
krage ze m sk é m u řjzenj předložila , hylo i toto : A by se
žebra
wj ř á d o w é w y z d w j h l i , a na gegicli m jsto ř á d m i -
lo srd n ý ch bratřj a še d ý ch sester uw edl.
Z Berljna.
\ Y zem jeli p ru sk ý ch u d á w a g i se o b y ­
v a t e l é r o zličn ý ch w yzná nj v nasledugjcjm p o m ě ru .
Krnginy i s
■vvogskem.
YVTibec
^
obywatelů. Ewangel. Iíatoljků, Menomtu. Židu.
W ý c h .P r u s k . 1,216154 1,0 5 7 8 9 5
15357 9
995
3685
Z á p a d .P r u s k o 7 9 2 2 0 7
387218
3 7 6 3 4 2 12924
15723
P o zn aň s k o
10 6 4 5 0 6
309495
B ran ib o rsk o
1539592
1508 47
P o tn o řj
8768 4 2
864588
Slezko
2396551
1284446
Sasko
14 0 9 3 8 8
13 1 6 1 0 0
W e s tf a l s k o
1 228548
504611
Pihýnsko
2 20232 2
499 8 4 0
W e š k e ré
z e m s tw o
6 874 2 1
120535
7545
1 091 132
-
67 5 9 0
245
103 41
-
4709
3
89581
20970
—
3 607
1 73
11931
1 6 7 8 7 4 5 1 315
22422
711833
1 2 7 2 6 1 1 0 7 7 3 2 6 6 4 4 8 1 6 8 1 3 1 5 6 5 5 160078
D le to h o to u dán] p ř e v a ž u g e daleko počet E w a n g e li- _
kň
v
P o m o řa n ec h , B ran ib orsku, S a s k u a v ý c h o d n í m
P r u s k u ; n aproti to m u p ř e v y š u g e o b y w a t e l s l v o k a to li­
cké v R h ý n s k é zem i , a v P o zn a ň s k u ; sm ý š e n é s p ř e •wahau E v a n g e lic k ý c h gest S lezko, západni P ru sk o sk o ­
ro z á r o w n é , W e stfalsk o s w ě t š j m p o č te m K a t o l j k ů .
Časopis p. K atol. D u c h .I I I . 4 .
11
Staw ducliowenslwa w Irsku.
D u c h o w e n s tw o k ato lic k é w I r s k u záležj z 4 řirrib is k u p ů , 2 2 . b isk u p ů , ncpočjtage K o a d ju to rů , gicbž obyěegně 4 neb 6 bývvá , asi 28. d ě k a n ů a tolikéž
wyššjcli
d u sto g e n stw j , 2000 f á r á n i a též to lik kap lan ů
neb -vi­
k á ř ů a 3 09 ře b o ln jk ň ,
W e š k e r á lidnatost té h o ž oslro-
-vva n d á w á še na 7 m illionů , m ezi uiini
asi 6 millionů k a toljků.
gak se
praw j
O k r s k ů farnjch počjtá se 2500,
a asi 2000 katolických kostelů.
M ůže se tedy počjtati,
že a ri na 1249 o b yw ate lů- geden kněz v rypadá a geden k o ­
stel asi na 3250 dušj.
K a ž d é h o r o k u dne 2 4 . Č e rw n a a w L ednu neb Ú no­
ru
dvžj
b is k n p o w é shrotríáždSnj.
rad) se o z ř jz e n j
'.W
letnjm
sněm u
M a y n o o lb sk é h o kollegium ý W zim njm
pak rokugj o obecných
Z nám o' gest , že
záležitostech irsk é cjrkw e.
katoličtj
d ných p řjg n iů od w lá d y
b isk u p o w é naprosto ž á ­
nemagj ; protestan sk á
gesl nap ro ti to m u hogně
nadáno.
djl g ru n tů w I r s k u w d rže nj m á.
cjrk é w
F r a w j se, že osmý
čtyři
andowé
dn-
c b o w e n s tw a anglikánského m agj roČnjch p ř jg m ů po í 6000
lib. s te r l. to gest lOOOOOzl.
sterl. ostatnj po 6090.
D e w ě t asi po 10000 lib.
NVůbec známo, že gistý n e d á w -
no z e m ř e lý anglikánský biskup 4 0 0 0 0 0 lib. po sobě pozů s ta w il.
W I r s k u niá k až d ý p r o te s ta n ts k ý farář ročně
■wjc než 8 0 0 lib. k d e ž to w Anglicku gen 3 00 lib. magj.
O d k ato ljk ů požadugj p r ó le s ta n lš tj cjrke w nj
řjd ite lo w é
n e s m jr n é s u m m y z a w ěci, k te ré ž se gich docela nety kag j.
stw j
N á d h e rn o st anglikánského d u c b c w e n s t w a , boh.atb i s k u p ů , s k w o s tn o s t
beneficiátů ,
gich auplné
u p r á z d n ě n j ode w š e č h pracj , w šeck o toto u p ř i r o w n á n j
s w e l ik a u chudobau d u c lio w e n slw a katolického, s 'wážn ý m a t u h ý m živvotem geho, k te r ý ž neustále w tr u d n é m
■wykonáwánj apoštolských p o w in n o stj
m i p ř j k r e m odp o ru stogj.
tráw j
, we w e l-
S;n 8 m B a l t i m o ř s k ý .
. W měsjci S ig n u m i n u ­
lé h o r o k u byl v spogených A m eřikanskych zern^cb p r o ­
vinciální držán sněm , od Á rcibisknpaVBaltimorského r o ­
zepsaný.
S h rom á ždilo
b isk u p s k ý nám ěstek
ních.
P ře d
se na
něm
6 biskupů,' geden
a 11. v y š š í c h d ů stognjků d u c h o v ­
o te v ře n é m sn ě m u měli p r e lá ti p ř í p r a v n a
s h ro m áž d ěn i, w nichž p ř e d m ě t , způsob a p o řá d e k sn e m o v n jch
pogednáni u s t a n o v e n b y l.
O t á z k y , k te ré ž
w y š e t ř o v á n y b y l y , týkaly se v j r y , c j r k e v n i káz ně,
s w . sw áto stj a chow áni d u c h o v e n s t v a . T r v a l í tento
sněm od 4. až do 18. Řjgna. K u konci usnesli se b i­
s k u p o v é ' o v y d á n i společného p a s tý řs k éh o listu k e K a to ljk ň m A m erikánských
dne
skeho,
ckeho.
p ře g j
spogených obej.
L is t ten ode
17. 1 » na podepsán gest od arcibiskupa baltim o r5
biskupů a
W y š e l tiskem
nám ěstka
v
biskupství
B a ttim o ru .
sobě b i s k u p o v é š t ě s t í ,
filadelfi-
W to m to listu
radugice
se z p r o s p ě ­
chu a r o z š i ř o v á n i k a t. n á b o ž e n s tv í v oněch k ra g in á c h , což b la h ý m o k o l n o s t e m , h o r liv o s ti m is sio n á rů ,
p ř e s t ě h o v á n i se ta m katolických o b y v a t e l ů z E v r o p y ,
p řjch o d u n o v ý c h dělnjků na v in n ic i P áně
a nabyt} no­
v ý c h ki-agů v d ě č n ě přičjtagí ; u z n á w a g i
p o tř e b n é o n á s le d o v n í k y v d u c h o v n í m
ale také za
a u řa d ě se p o ­
starali* — Dále prohlašugi se b i s k u p o v é proti p ř i a j m á ni kněži, k te ří ginde v zlé p o v ě s í i s t á l i ; p o n ě v a d ž se
giŽ často p ř ih o d ilo , že t a k o v í w ý stu p n ic i ro ztržk y a
n e řá d y tropili.
T ito preláti ž á d a g i s i , by dobročinné
společnosti fra n c a u z sk é za w elik o m y sln ě pro k áz an au p o ­
m oc s v a u hlub ok au ú c tu a v d ě č n o s t na gew o dáli m o ­
h l i , a v z b n z u s í spolu i k ato ljk y těchto spogených o b ­
ci , b y i oni k z a c h o v á n i c í r k v e
b ě nesljžili.
s v e p řisp ív a li
Gewi také s w ů g z á r m u te k nad
so­
k řivým i-
p ře d su d k y proti K a to lík ů m , dokládagjce že v š e m o ž n ě
u s i l o v a l i m h lu tu to z a p u d i l i ; k té m u ž cjli
že v y c h á z e l
časopis: Gatholiok m is c e lla n y z w a n ý , k t e r ý alé giž za­
šel, na geho m jsto
slibugj
giný
časopis.
S p o la také
o z n a tn u g j, že se zakladu gednota k rozšiřo w án j elemen­
tárních
knih pro ta m iě g š j š k o l y , b y tudy w šeoko by.
lo odstraněno , coby ko!i ncpravvé stnýšlenj ipládeži m o­
hlo w n u k n a u ti.
Aby pak vySřjci porušeným i přéložehjmf
p ísm a s w . swerleui neb y li, schwalugí za neylepšj angli­
cké prelozenj z i k o n
s ta r ý přelo ž en ý od D o uay a zákon
n o w ý p řelož enjm Ilh e im s o w ý m .
P o to m
pronášegj
se
ta k e slušnau m.jrnost j i d ů w ě r a u p r o ti tě m , gešto se pokatišegj c jrk w i i slu ž eb n ík ů m
ž o w a tí,
gegim b e z p r á w n ě nbli-
P o slez e z a w jr a g j ten to list s n a p o m e n u tím k
s w y m w ě ř jo ji n , b y obyčegů s w . nábož e n s tw j b e d liw ě
o s t ř j h a l i , aby se n á b o ž e n s k é lh osteguosti (indifferentism u)
c h r á n ili, k te rá ž p od obalem p o w o ln é lidskosti a
liberalism u w šec k y w i r y za stegně p r o s p ě š n é pokládágjc p r a w d u s b lu de m p o m is iti usiluge,
W Neapoli n ac báz j se 14. roze n ý ch
m ladých Či-
n e z ů , k te řj T heologii štuclugj a za m is sio n á ře u ž j w á n i
b u d au .
Z P a ř j ž e.
Ministeriálnj lis t w y p r a w u g e , že c]-
sař tu rec k y p o w o len j
s w e d a l , b y w K onstan tin o p o li
katolicky P a tria rc h a s jd litim o h l.
W š ic k n i arm e n stj IVa-
toljci srdečnau radost) z toho plesagj, neb w y p ro š tě n i
b u d a u z moci P atriarchy, genž
co a u h la w n j
nep řjtel
p r a w d y a gegj w yznávvačů že le z n ý m Žezlem nad
p a n o w a l. —
nimi
P očíná tedy i w těchto kraginách sw ita ti, a naděge
se u k á ž u g e , že se z d e c jrk e w katolická k n o w é
p o z d w ih n e 5 neb nikde
n en a le zn e m e ž iw ě g šj
slá w ě
w iry a
h o r liw o s ti, gako mezi těm ito d o brým i K atolíky ; stálost,
k te ra u ž w těchto poslednjch p r o n áslě d o w án ic h na gewo
d a li, gest to h o dostatečn ým d ůkazem . —
p i a w o kostely s t a w ě t i , ale tru ch li w ý
ilíagjt také
s t a w gegich n e -
S m j Š e n i n y.
dopaušti
,
OÍ£:a
gim gešlě co ta k o v é h o podniknauti.
N ep o ­
chybná} v s a k , že p ro zřete ln o st b ožská , k t e r á t a k m o c n ě nad nimi b d ě l a , v
b rzk é m řase prostřed ky ge o p a-
t ř j , b y p r o p e č e n ý c h P '^ w u žjw a li m o h li.
Z L o n d ý na.
Ž ádost K a to lík ů v Jamaice v d o ­
m ě rep resen tanlnim šía stn ě gest prošla.
O b y v atelé ka­
toličtí m ohau te d y ke v š e m a u ř a d ú m z w o le n i b ý ti, v y ojmagjc toliko zákonodární rad u .
^
Z t. m . Obráceni k u kato lické v j ř e w k r a lo w s tw j
I rs k é m
po d iv n ě
se
množ'),
llo k u
m in u lé h o
udělil biskup Clogherský V s v é m okrsku 7 0 1 9 . osobám
s v . b i ř m o v á n i ; mezi nim i nacházelo se 79, kler) n e ­
d á v n o p ř e d tím v lů n o katolické q r k w e
se n a v r á t i l i .
P a n n y v e l m i v z á c t n ý c h r o d ů přechazeg} ke katolictw i
a přigjm agi řeh o ln j r a u š k u . —
P ov ýšenj
na du st og e ns tw j«
Neywyššjm Gelio cjs. kral. Gíisnosti rozhodnutjin
zwoleni b y l i :
a) Z a b is k u p y .
D ne 4 . č e r v n a , za b isk u p a D ia k o w a rs k é h o p o s a w á d ni biskup w k r á l o v s k é m B ě lo h rad ě •, W . D. P .
P aw el
Matěg ze S znsits.
D ne 11. č e r v n a , za b isk u p a K re m o n sk é h o , děkan k a ­
p ito l y T rid e n ts k é W . D. P. K a r e l E m . S ard ag n a z IIo hensteinji
za biskupa B ergam škého p ro b o š t u s w . Ale­
x a n d r a w B ergam u W . D . P . K a r e l Morlacchi.
D ne 9. č e r v e n c e , za tit. biskupa v e V ovadře, W e l p robošt Jagerské m etropolitní k a p ito ly, W . D . P. K a r e l
z Rajner *, za tit. b iskupa v
Sardice p ro b o št Blahosl.
P an n y Marie de Castro Ágriensi \Y . D . P . Jan z D u r Č a k ;
O z na m o w a te l
650
D ne í í . zářj, za b is k u p a w k*áIowske'm B ě lo hrade k .
u h e rsk ý d w o r n j r a d a a tit. biskup, W . D . P , Jan z
H orvath.
D ne 2 6 . z á řj, za titu l.
sw Stjcjho
biskupa
T in in in -
ského, K u s to s u m e tr o p . kapitoly Ostíehomske', W . D .
P . Alexj
Jo rd án sk ý .
t
b) Z a p ro b o š ty , k a n o w n jk y a t . d.
D n e 25. k w ě tn a ,
za děkana bisk. k a p ito ly Linecké
W . D. P. Scholasticus F r. llaslinger ;za scholastika W . D.
P . kanownjk. M atau š H a s ib e d e r,
Dne 8 . č e r w n a , za p robošta k a p ito ly R o ž iía w sk é p o saw ádni k a n o w n jk L éctor W . D . P . Q n d ře g z Vitéz; za
L e c to r a D. P . k a n o w n jk P a w e l z I le g y e s y ;
D . P. k a n o w n j k
Jan S okol ; za
za K a n t o r a
K u sto d a D.
P,
ka-
<nownjfc W o g t ě c h z Pogany.
D ne 27. čerw na, za d ěkana m e tr o p . k a pitoly W j d e ň ské W . D. P. k a n o w n jk a professor d og m a tik y na w y sokýeh školách W jd e ň s k y c h Jan P le tz .
D n e 8. čerw ence, za archidiakoná p ři kapito le N i t r a n ­
ské' W . D. P, p ro b o št Iío llo tsk ý Michael F ek ete
de G a-
l a n th a .
D ne 17. zá řj, za čestného k a u o w n jk a
u latin sk é k a ­
p itoly P ře m y se lsk é tam něgšj professor m r a w n j theologie
D . P . Josef W o y t a r a w i c z .
D ne 22. z á řj, za opata s w . M a rk é ty de Bela w dioecezj O stře h o in s k é D. P . k a u o w n jk
a farář w
P re šp u rc e
Josef P ryb ila.
D n e 7 . řjgna, za arciděkana u k a t o l . ř e c k é kapitoly vf
Munkači d o saw ád nj Prim icerius W . D. P. Michael G reg o r o w i ts ; za P rim iceria W . D. P . Jan
scholastika W . D . P . A o to n jn Sipos
5
za
C su r g o v it s; za
C artop h y lax a
I). F . G iíj D n r a n y i z a k a n o w n jk a dosa w a d n j farař w
B ilku D . P . T h eo d o r C sopey.
Dne 9. řjgna, za tit. p ro b o šta
B u d a W . D. P .
kaoow iíjk
s w . J a n a K řtite le de
u koHeg. k ap ito ly P re š p u r ­
ské Ja n B oskovits.
Diíe 25. řjgna, z a k a n o w n j k a u k ap ito ly L niecke, k an c ]jř r, tamnSgšj k o u sis lo ře D . P . Martin T re ib lm a y e r.
c) Z a cjs. k rál. referenty w ě c j d u c h o w n jc li:
D n e 26. če rw n a , za gub. r a d o a
re f e r e n ta
w ě c jd tr-
chow njch a studii při e. k. Š tý rs k e m gu b ern iu m W . D .
P . k a n o w n jk a W r c h n i D ozorce škol po dioecezj L a v a n tske', F r a n tiš e k K r a b a th .
D n e 2. řjgna, za gub. ra d u a re fe r e n ta w ěc j d u c h o w njcb a studij při c. k . P o m o ř a n s k é m
gub ern iu m \ \
D.
P . W r c b n j dozorce škol a scholasticus w T jz is ti, U n d ie g
M eschutar.
D ne 10- ř js n a , za gub. r a d u a referenta w í c j d u c h o w nicli p ř i c. k . Halickem
g u b e r n iu m W . D. P . scholasli-
cus lat. k a pitoly P re m y selsk é, K a r e l M ierzw inskj.
Udělen) zlatého čestného penjze.
K e y w y ššjm ro z h o d n u tim dne 30. č e r w e n c e .G e h o c.
k . Č asnost udělili ráčil w e lik ý zlatý čestný pen ,z s a u šk e m a ř e t í z k e m faráři a D o z o rc i n á r o d n íc h skol w Llane
w k ra g i T á b o rsk é m , D. P . Ja n o w i H a n ik y řo w i z ohledu
geho u
w z d ě l á n j
m lád eže a n a w in n ic i P á n ě zjskany ch
zásluh.
'
Z Uher.
Umrtj.
D ne 30. Čerwence u sn u l w
P án u sge-
dnocený b isk up ř e c k ý w e s w . K ř j ž i W . D . P . K o n sta n ­
tin Stáních.
Z W i d n S.
D ne 7. prosince.
D n e šn íh o
šla nás z U jm a n a n e y w ey š íru c h liw á z p r á v a
v
P á n u Geho S v a t o s t i Papeže Pia V i l i .
dne d o ­
o zesnutj
genž se p ř i ­
hodilo dne 30. listopadu o dewáte' hodinu w ečer, po p ř e ­
stá lé nSkolikodennj nemoci.
S tátn í ta g em ujk A lbani p od lé s ta ro d á w n jc h obyčeg ů w tu d íž po ú m rtí Geho
S w alo sti v š e l i k é
zpraw y a
konánj gm énem n e y m y š š jh o apoštolského důstogen stw j
o d b ý v a n é z a sta w il, kte ré žto za čas u p r á z d n ě n é apoštol­
ské stolice k a rd in á ln jh o sboru tagem njk Mr. P olidori na
se p ř ig m a u li ráčil.
O b s a h
všech Čtyř swazků III. ročnjho bŽhu.
I.
P o g e d n a n ]•
1. N á w o d s t v ]
bohosíoWD]',
P onaw rŽ eni k b o h o m l u v e c k ý m studijní dle zá kla d ­
ního nčenj M e siánskéh o.
O d Neyd. knjŽete-bi-
s k u p a B rix in s k é h o (p. t.) P á n a B e rn a r d a G alury. I I. 167
2.
Dogmatika.
O p ř jd a w k u „ i S y n a ,F ilio q u e u O d J . Z i m m e m a n n a l . 3
O zázracjch J e ž jŠ o v ý c h . O d V. Z a h r a d u , k a * .
O p j s m u s w . a uSenj
p o sla u p n ém .
v o tn éh o
. . . « •
L u d v j k Blosius o c j r k v i .
1.
O d F . W . R o- ^
* • *
* * ’
O d V. Z a h rad u jk a
ť
III. 325
3. M o r á l k a .
P au ti , gegich p ů v o d , z r ů s t a m r a v n j cena.
Od
F . S lám y
...............................................................205
Z rc ad lo c t n o s ti, aneb p am átn j s l a v n o s t s v á t ý c h .
O d D ra . Aloysia ..................................................... 1 •
4. W ý k l a d y p í s m a s v .
K něžj dw ogj cti h o d n i,
i
T ím .
5. P a s t ý ř s k ý
Řež ,o v e s e lo s t e c h m asopustnjch
V. 1 7 .
.
.
.
I. 4 7
auřad.
.
.
•
•
•
1-123
Ileči
o sedm eru
s w á to s tj
c jrk w e
(H. p řip ra w u g jc j o s w á to ste c h
K ř t u . O s w . B ifm o w á n ).
P o k á u j.)
sw .
katolické'.
w e sm č s.
O svy.
O s w . o ltá řnj.
O sw .
O d W . W . W á claw jč k a.
II.
249. II.
2C6. III. 411. I II . 429. IV. 586
0 přednášen) k atechetickém . O d J. Ja w ornioké lio III. 349
P řjp a d n o sti u z a o p a třo w á n j nem ocných.
■w-áčka
O d J. JNó-
............................................ ......
III. 318
Piozličné p a s tý řs k é p ř j h o d y ................................IV. 532
6. W y c h o w s t e l s t w j
S lo w o
o škole.
a cw iíenj
O d V. Z a h r a d n ík a
mládeže.
. . . .
I. 54
P iozm lanw ánj p ři zkaušce w e ř e g n é o ú s ta w u pro
chudé m ezi
d ě w č a ty šk olnjm i
.
.
.
.
.
I. 63
/
7.
H i s t o r i e c j r k e w n j, s t a r o b y l o s t i
, K r á t k á z p r á w a o ru s k é
c jrk w í (D okončenj.)
etc.
Od
J. č e r n é h o ..................................................................... I. 7 2
D álšj p o k r a č o w á n j o starobylých kostélich w králo w stw j českém.
O d K . Val. W einiugera .
I I I 376
P o čátek a w ý k la d p jsm a glagolského. O d D ra . J.
Z i e í l e r a ............................................................... ...... 111. 3 32
Maria M agdalenská.
Od V. Z a h r a d u jk a
A pologetika k řesta n sk o - katolická.
W acka
.
.
.
.
.
.
.
.
,
.
IV. 519
O d F r . Aloys.
.
.
.
.
IV. 5 4 7
K r á t k á h is t o rie M e c h ita r itů . O d F r , P řjh o n s k é h o IV. 603
8. P o s w á t n é
P jse ň o lásce.
O d F . J. W a c k a
W z j w á n j B o h a p ř i w s ta u p e n j
■téhož
básnictwj.
.
do
.
.
.
.
11.284
B olioslow j od
............................................................................IV. 610
II.
O z n a m o \v a t e 1,
a)
L ite ra tu ra ,
B aronii Caesaris Annales ecclesiae* .
B úh gest neyčislšj láska.
i
í
*
.
I . 337
...................................... I-
Šestepo k á z á n ’) postnjch od W . J. P rocházky. .
I. 154
Ž latodol, od F . J. S w o b o d y . . . . . . .
I L 299
Gedeu O wčinec a geden Pastýř, od J. 31. K rá le . ÍI1. 45 0
P ře w r á c e n j k ř e s ta n ů m n o h ý c h , od F r. Jediný.
K řestanská
katolička modlitebnj k n i h a ,
l l a u b r a ................................ ‘
III. 453
od 31.
. . . .
•
III. 453
Ž iw o t s w . P a n n y T erez ie , od J. č e r n e h o .
. III.
S w a tý T ýden p ř e d W e liko noc j, od S t.W o b o r n i k a . III . 4 56
K r á t k ý katechismus k utw rze n j k a to ljk ů u w j ř e
gedieh, od V. Z a h r a d n í k a ......................... ......
S tá ř i letop iso w é čest j od r. 1 3 7 8
•15 2 7 . . .
K e ř ro z m a rin o w ý , od 3Iarie Antonie. . . .
IV. 6 1 3
IV. o Jí)
IV. 6-í2
K ate ch izm u s o zdra w j, od N. W aňka. . . . IV. f 2 o
Vierzehn P re d ig te n von F r. Pallas de L auro. . < I. 1 4 6
D er W e g zum w a h r e n u. allein seligm. E vang.
.
I . L'O
Die Beichte, von H. K lee ,
^ I L 28 9
A nsichten ü b e r K atholizism us u. P rotestantism us*
von Dr. A. Ilenne . . . . . . . • •
H.
Maria, o d e r W a h r h e it u. L iebe, von WVndal. <• II. 299
Die Matriken der Akatholiken, v on M. Millauer. .
III. 449
W e lc h e Religion u. w ie h a b e ich dieselbe meine
K i n d e r g e l e h r t ? von A . F . Liebelt.
.
.
•
lV . 6 17
W ü r d ig u n g der alten bölnn. G esc h ic h tsch reib er, v.
Fr” Palacký.
.
b)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I V. 62 1
Smjšeniny.
I. Zákony. Gubern. nařjzenj ode dne 29. řjgna 1829
D ek ret dw. 5. listop. 1829. —
Dekr. dw. 12. listop
D ek r. d w . 1 3 . listop.
G uberíi. n a ř jz e n j 15. ledna 1830.
D e k r. d w , 5. ú n o r a t. I . 15 7 .
K a b ine tu) lisl 7, P ro s. 1 829.
p r o s , 1829.
D w o rn j d e k r. 14.
D w . d e k r . 2 4 . ledna 1830,
4. února 5
6 . D ubna 5 g ubern. dekr. 4. b ř e z n a ; 22. ú n o ra ; 16. du-
b u a ; dekr. d w o rn j komissj nad slud. 11. 1—• 19 b řez n a.
311. 45 7 .
II. Cjrkewnj zpráwy. I. ICO, II. 303. III. 562. IV. 624
Udělená důstogenstwj 1 .161. III. 484. IV. 649.