KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.

KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
W y cl á w á ií
při sp jwánjtti
mnoha tluchownjch a učených mužů
od
' ,
Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře
T řetj ročnj běh.
Swazek třetj.
W P r a z e , 1830.
W
Knjžecj Arcibiskupské knihtiskárně.
T î c ln a
ë<r/.i<i<tÇn,t:
tû
y.cdôv y .a ié y / z s .
JI(>og G e a c c d . A. V. 21.
Veritas est dulcis et a m a ra ; quando dulcis, paseit-, qnando
a m a ra , c u r â t.
.
S . Angnsturus,
Q uid fo rliu s d esid erat an im a, q u am v e r ita te m :
x
L eo Ail»
i.
1.
P O G E D N A N
L u d w jk
B lo s iu s :
Od Yincen. Zabradnjka,
„o
i.
c jrk w i.“
faráíe Zubruického.
JLudwjk B losius, benediktinského kláštera L a itického
Opat,
žiw byl na počátku šestnáctého
stolet], a sice tak výb orně, že stálé gest o s v a tosti geho domněnj, a w cjrk v i katolické v ů b e c
Venerabilis sluge.
Gakož pak byl muž přjklad-
nau ctnost] v y v ý š e n ý ,
takéž se stk v ě l n eob y-
čegtiým důmyslem a uměnjm.
Sp isové
geho
důwodem gsau neg.en přenábožňé mysli, nýbrž i
veliké učenosti geho,
spisy
a ač se nepočjtagj mezi
S v a tý ch otců cjrk evn jch , nicméně
wnitřn)
cenau
se vrownáAvagj.
gim
Latina geho
velm i rozkošná a gemna, a spůsob psanj
geho
té gest vlastnosti, že všem u, což Vyšlo z pera
geho, čtenář lehce
můž róžuměti.
S lovutný
Wjdenský P. Silbert v modlicjch knihách sw ých
drahně kusů z Blosiowých vzdělaw atedlných sp isíi gest p ře lo ž il; gát pak čtenářům Časopisu na­
šeho podáwám t o , což Blosius w knize s w é :
* *
328
Ejo g e d n á n j
D efen sio v era e ficlei
Jiostes, s ive
adversus S .
Ecclesiae
C o lly r iu m H a e r e t ic o r u m “ —
katolické cjrk v i pokládá.
přeložené částky
o
Ze sk rovn é té mnau
každý usaudj, že Blosins k těm
zíj theologům, genžto nemluvj po giných, hrž
samostatná smyslj, ueenj katolické i na zakladu
zdrawého rozumu stanov], a což pjšj lcoli, v še
samo v sobě podobné a prospěšné byti ukazu—
gj.
W ydánj spisů Blosiowých, kteréž mám před '
rukama, v y šlo in folio, a sice pod tjmto nápi­
sem :
V e n e r a íilis P a l r i s
D . L u d o v ic i hlosii,
JVLonasterii L a e t ic n s is o r d in is S. B en ed icti in
H a r m o n ia Abbcitis opera, A n t v e r p i a e , £% of~
f i c i n a P l a n t i n i a n a B d lť h a s a r is M o r cti 1 6 3 2 .
Tento pak můg v češtinu u v ed en ý kus v do­
tčeném vydán] od strany 7 4 1 až k straně 7 4 4 se
táhne, k čemuž gsem i něco z listu 7 5 1 přičinil.
Bludnj u čitelové věku našeho p rav j, že pa­
pežská cjrkew
(tak nazjwagj cjrkew Bjmskau a
apošťolskau) mnohému učj, což v pjsmě svátém
nikde neuj nařjzeno, a mnohé zapovjdá, což V
pjsmě nenj zakázáno.
Že v š a k marnát gest tá ­
lo obrana gegich, tomu každý dá mjsto, kdož ti’pěliwě poslechne, což tuto prom luvjm .
Apoštolská cjrkew nic bez gistého důvodu
neporaučj a nezapovjdá.
Cokoliwěk vym ěřuge,
byt se to i v ý slo v n ý m swědomjm božských p jsem doljčiti nedalo, tak svědom itě buď držáno,
gakoliy to tatáž Swatá pjsma zřegmě a očitě
předkládala.
W ěděti v ša k sluš), že cokoli cjr-
kew ustanowugé, to těm ito w ewangelium po­
znamenanými slowy Páně dostatně gest p o tv r ­
zeno: „W.še, což v á m lcoli řeknau, zachow eyte
a čiňte.“
Blat. X X I I I .
wás slyšj, umet slyšj.“
Galcož i tě m ito : „Kdo
Luk. X .
Že tomu tak gest, tauto měrau prokazugeme.
Apoštol Pawel na mnohých mjstech listů
sw ých prawj, že cjrkew gest telo K risto v o , a
Kristus
že lilawau gest cjrkwe.
Colos. I, 2.
T ak tedy cjrkew
Efes. I, 2. 5.
od h la v y
své
v še ck o p ra v é přigjmá, a duchem h la v y swe o svjcena gest
a řjzena.
Potřel)]-li giž g est, by
wšickni v í ř i l i a poslušní
byli pjsmu apoštolů
Pawla, Petra a Jana, ant gsau toliko audové cjr­
kwe : nemát gistě zd rav éh o smyslu ten, kdož dj,
žet dovoleno gest, i samé obecné cjrkwi n e v e ­
jiti a gj neposíauchati.
Gako tělo nad zwlaštoj-
mi audy wýwodj, tak cjrkew předej nad zwlášt^
njmi apoštoly.
P ráw ě-li giž Pawel, ač gednotlivý
aud cjrkwe, o tom, což welel a ro zk azov al, po­
v ě d ě l : „Kdo tjm pohrdá, ne člověkem , brž B o ­
hem pohrdá, 1 T h es. IV : -
tjm gistěgi to samé
řjci může cjrkew, cjrkew wšeobecná
o ustano-
v en jch a přjkazech sv ý ch .
P řivozu gj bludnjci p ro tiv o nám
evangelické, na kterémž dj P an :
to mjsto
„ P io c prestu
pugete přikázanj božj pro ustanovenj v a še ? “ MatXV.
T a k o v á to ustanovenj, řkau,
gsau
wase
ustanowenj papežská.
tento.
Ale marnýí gest odpor
Nebo těmito slowy nezawrhuge Kristus
wšech, lidských ustanowenj.
Ginákby byl apo­
štolská ustanowen] zawrhl, gelikož lidé byli a poštolowé.
Kristus ta genom lidská ustanowen]
zamjtá, gešto negsau s prospěchem služby božj,
alebrž kázauj Lož jmu se protiwugj. Takážto ale
negsau, nebyla a nebudau ustanowen] katolické
a apoštolské cjrkwe.
Nebo duch Swaty sam ge~
sti učitelem gegjm wedlé těchto slow Spasitele
našeho: „Utěšitel duch swatý wás wyučj wšemu,
a wšccko wám wnukne, cožkoli wám budu ch tjti w známost uwésti.
néhot wám
Prošiti budu o tc e , a g i-
dá utěšitele,“ ducha S v atéh o , k te -
rýžby s wámi byl po wěky.“ Jan X IV .
Gako p ři gednom každém
člowěku duch
wládu držj nad tělem, a tělo wůlj a wedenjm g e lio se hýbe : lak duch Sw atý panstwj má nad
wseobecnau cjrk w j, a gi wé
wšem zprawuge,
T au přjčinau gi Apoštol Pawel nazjwá „slaupem
a základem praw dy.“ 1. T im . III, poněwadž ně­
muž poblauditi u w ěcech , gešto zřj
swatým
mrawům.
k wjře a k
K do tedy cjrkwi odporuge,
odporuget duchu fewatému, odporuge K ristu Pá­
nu.'
Cizjt se takowý člowěk Boha, a nenj z p o ­
čtu Swatých, a Kristus sám o takémžto d j : „N eslyšj-li cjrkwe, gmjn budiž od tebe za pohana a p u blikana.“
Mat. X Y I I L
Gestit pak cjrkew spolek a zahrnutj wsech
w ěřjcjch, gešto patřj k tělu K rislow u.
T uw šak
cjrkew předstawugj knjžata, tak gako knjžata
uugakého národa weškeren národ předstawugj.
K dyby zpráwcowé cjrkwe nepředstawowali z b o ru
ech w ě rjcjch : tedyby te n , kdožby zach o-
wati chtěl slowa P án ě: „Neslyš j-li tebe , wezmi
k sobe gednoho neb dwa, a pakli i gick neslyšj, wznes to na cjrkew ,u Mat. X \ 1 II.
ch o-
diti musel po celém okrsku zem ě, aby
cjrkwi
předložili mohl wěc sw au , poněwadž wěřjcj a
audowé cjrkwe po celém okrsku země gsau ro z šjřeni.
Gestliže se knjžata
cjrkwe
na uegaké
mjsto sch ázegj, a obecný sněm se shromážďug e : tedy
obecný
sněm tento obecnau
cjrkew
předstawuge , a neují potřebj, by se i množstwj
sprostého
lidu swoláwalo.
L id
zagisié ode-
wzdán gest pastýřům.
Nastupowal-liby nám někdo na odpor tjm,
že i ohecnj sněmowé slušné
shromážděnj
b lau-
diti m ohau, poněwadž i sněmugjcj osoby lidé
gsau om ylni: tedy mu dáno
buď za odpoweď,
že t i , gegichžto spolek praw ý gest sněm obecný,
gsau sice" lid é , nikoli ale neblaudj, poněwadž
obecnau předstawugjce
cjrk ew , ducha swatého
magj za wůdce a učitele.
Částečnj
sněmowé,
(concilia particularia) poblaudili-li w negakém ku­
s e , naprawowáni býwagj úplnými a obecnými
sněmy, gešto se m yliti nemohau.
K dyby opět někdo nam jtal, že pozdněgsj
sněmowé druhdy něco ginák stan ow j, než p ře­
dešlými sněmy bylo zaw řjn o, a že se za našeho
wělcu za prawdu pokládá, o Čemž w dřewněgšjm
čase bylo pochybow áno: tomu odpowjdáme, že
cjrkew swatá podlé rozličnosti času a přjčinně­
kdy slušně
proměiiuge
zákony
na m rawy
a
zpráwu wěřjcjch se wztahugjcj, že ale proto w jry nikoli neproměňuge.
I tomu také mjsto d á -
wáme, že tatáž cjrkew Božj
nynj mnohé wěci
má za g isté, čili ge přjčinau času wyswětluge,
kteréž u starých nebyly tak gisté a swětlé.
Na welikémt ale gsau gm ylu, kdož mnj, že
wážnost cjrkwe pjsmy swatými stogj. Nebo když
apoštolowé a ewangelisté, ant geště ewangelia a
listowé gegich psáni nebyli, austně lid w y u čo w a li: lid gim w ě řil,
a
poslauchal g ic h , a o -
wšemt musel wěřiti a zachowáwati wše, což cjr­
kew předkládala, ačkoli to
geště nikde psáno
nebylo. Pročbychom tedy nynj teskliwě w y h ledáwali, b y lo -lib y wše, což cjrkew chwálj a w y měřuge, swědectwjm pjsma utwrzeno ?
Mát ona
nynj tuž h law u , kterauž měla w prwotnjm čase,
a týmž duchem praw dy se zp raw u ge, kterýmž
zprwopočátku byla zprawowána.
T au přjčinau
slowo gegj i nynj tu má wáhu a podstatu, kte­
rauž mělo tehdáž.
Newědělibychom za c e lo , že listowé a p o stolštj a swaté ewangelium nezrušitedlná g sau p jsm a, kdyby nás wýpowěď cjrkwe tjm neugistila.
Neb kdo byl přjtom en, když apoštolowé a
ewangelisté p sali?
A p roč ewangelium Nikode-
o cj r k w i .
331
mowo nenalezá u nás takowé wjry, gako ew angelium Markovyo, aut Nikodém K rista widěl,
Marek newiděl?
U přjčině gest, že cjrkew ew -
angelium Nikodemowo
zamjtá , Markowo
ale
w počet praw ých pjsem sw atých potahuge. G alcož cjrkew blauditi nemůže, tak také
gj toliko
připadá práwo ustanow enj, kteráby se pjsma za
božská m jti, a w galcém rozumu by božská pj­
sma wykládána býti měla.
K dyby cjrkew nestanowila počtu a w ykladu pjsem sw atých : nicby u křestanů gistoty ne­
mělo.
Tenby zagisté podlé ljbosti swé nowý
zákon pow rhl, onen sta rý ,
a tenby t o ,
ono pjsmo w počtu a kanónu pjsem
onen
sw atycli
zahrnuto býti tw rdil.
T enby opět tak , onen
ginák pjsma wyldádal.
Staloby se tolik éž, ž e -
by každý pošetilec —
nemotorný pjsmům d a -
wal rozum , a pak gimi bezbožne učenj ahiozne
neprawosti swoge obraňowal.
B yli—li giž za ž i-
wobytj apoštolů lidé nerozwážliwj, gešto pjsem
sw atý ch , nemohauce gim pro nezřeted ln ostgegich rozum éti, zle užjw ali: coby se w p o to m njm čase bylo nestalo, kdyby každý swůg smysl
smyslu cjrkwe podrobili byl nemusel ?
Apoštol hlasitě napomjná a p ro s j:
„Buď
wám o to pjle, abyste zachowali gednotu du­
cha swazkem pokoge; gako gedno
gest tě lo , a
gedin d u c h : tak powoláni gste w gediné nadSgi powolánj sw éh o; geden gestit pan, g ed n aw j-
332
Pogedná;uj
r a , geden k ř e s t/'
Efes. IV.
newážj tohoto slowa
A wšak h eretici
apoštolského.
Necht ale
smyslj, což gim koli gest ljbo : nemůžet býti to­
lik cjrk w j, kolik powstawa bludných u čen j, a
kolík roztržek se čin].
Mnoho
sice na
oboru
zeniS gest zwláštnjch cjrkw j, poněwadž mnoho
gest spolků a zbom wěřjcjch : než ti wsickni,
w gedné prawé
náležj , po
wjře sto g jce, k gedne cjrkwi
celém swětě
sw§tým
obecenstwjm
swázané.
Gedin Bůh gedinu má cjrkew.
T ato
gediná cjrkew gest t a , kterauž toho
weku na­
pak
šeho kacjři papežskau nazjw agj, m y ale ap o štolskau a katolickau nebli wšeobecnau gmenugeme.
T ato katolická
cjrkew , slaupem gsauc
p raw d y , rozličným i útoky leč kacjřů leč poha­
nů wždy sice truděna b y la , předce wšak stala
a nepřemožená zůstala, a zůstane po wélcy.
T ét
sljbil K ristu s, že „s uj bude po wšecky dni až do
skonánj
sw eta.“
Mat.
X X V III.
„B rány pekelné nepřemohau g i.“
2,
O njto ře k l:
Mat. X V I.
Počátek a wýklad pjsma gíagoiskcho.
Od D ra. Jo s. Z ieglera, děkana w Chrudjmi eic.
MLdyž swatj otcowé Benedikt III. a Mikoláš I.
po sobě cjrkew ICristow u, Ludwjk II- cjsarstwj
západnj, a Michal III. pod poručenstwjm swé n a -
božné matky Theodory, přjtelkyně o b razů ,
sarslwj wýchodn] zpraw ow al:
spodin
nad
rozlehlým i
c j-
shtowal se Ho­
národy
Slowanskymi,
wzbudiw dwa bratry Konstantina , pozdegi \v
íijnič Cyrilla uazwaného, a Metodege, rodilé z
Thésaloniohu w Macedonii , aby gim ew angelium
kázali ,
a ge lc spasen] wěčnému wedli.
K on stan tin, podivným i dary ducha
nimiž se giž
ozdobeny,
mladosti skwel, dosáhl prawem
čestného přjgmčn] Filosofa, kteréž na cjsarskem
dwoře byzanlinském
ho znamenalo.
welmi učeneho duchownj-
T ito učen] bratři, swaty biskup
Cyrill KvQij./.og a sw. Metodeg Ble-Dodiosi arcib i­
skup Morawský a Fanoušky, obrátili w polow ici dewátého stoletj Slowany na w]ru luesianskau, a dali gim w gazyku Slowanskéni (w Srb­
sko - W olharsko - Macedonském nářecj)
liturgii,
kteráž podnes šest a třid cet milionů Slowanů w
Pius]cli, wýchodnjm Polsku, wychodnjcli a p o ledujch Uhřjch, we W olhařjch, w Srbsku, BosnS,
w černoliorsku (Montenegro,) a z částky w Dal­
m á cii,
w pomeznj C harw ácii,
a w Slawonii
wzděláwá,
Sw. Metoděg četl také mši swatau w řeči
Slow anské; což wšak kiiíížj latiuštj, kteřjž takc
národ Slowanský na w]ru o b ra ce li, nelibé ne­
sli. Nescházelo křiw ých žalobnjků, kteř] M etoděge znow ého učen] winili, a i čten] mse sw ató w řeči Slowanské tupili.
Pročež psal papež
Jan Y1ÍI. roku 8 7 9 . Metodegowi, a obeslal ho
,
334
P o g e cl 11 á u j
(Io fííma, aby se osprawedlnil. „ A u d im u s, (p jše s užasnut jm papež we swém 195tém listu dne
14. čerwna 8 7 9 ) quod m is s a m ca n tes in l i n ­
g u a b a r b a r a , h. e. i n S la v í n a l i n g u a .
U nde
ja m U teris per P a u lu m episcopum A n c o n it a n u m (kterýž roku 8 7 8 . do Konstantinopole byl
poslán)
tibi
d irectis p r o h ib u im u s ,
l i n g u a s a c r a m i s s a r u m so le m n ia
ne
in ea
celeb ra res,
sed vel i n l a t i n a , vel in g r a e c a , sicut ecclesia D ei, toto t e r r a r u m orbe d iffu sa et i n o m n ib u s g e n t ib u s d ila t a ta c a n t a t . (Indict. X IL
Goldasti bullarium Tom . 1 6 . pag. 1 6 9 ).
Fleury
Na čež
(Hist, eccles. Tom . 8. liv. 5 3 . pag. 7.)
krátce připomjná.
v A p p a rem en t le pape J e a n
n e savait p a s , que de t o u t tem ps les S y r i e n s ,
les E g y p t i e n s et les A r m e n i a n s a v a ie n t f a i t
I' office en le u r l a n g u e
Metodeg wydal se na cestu do íijma, a b rá­
nil se tak štastně, že se papež we swém psanj
Swatoplukowi, králi M orawském u, měsjce čer­
wna roku 8 8 0 . zaslaném docela ginák progewil,
ř k a : „ L i t e r as S la v o n ica s a 'Constantino Philosoplio r e p e r t a s , quibus
Deo laudes debitae
r e s o n e n t , j u r e la u d a m u s ,e t i n eadem
lingu a
C h risti D o m i n i n o s t r i p ra e c o n ia et o pera u t
en a rren tu r
, ju b em u s .
Neque
e n im
tribu s
t a n t u m , sed o m n ib u s l i n g u i s D o m i n ů m lnud a re , a u c t o r it a t e s a c r a m o n em u s, quae p r a e cipit d i c e n s : la u da te D o m i n ů m
tes , et collaudate einn
o m n eš
om neš g e n po půli.
Et
O počátku pjsma glagolskélio.
Apostoli
rep le ti
S p i r it u
sa n cto locuti š u n t
om nibus li n g u is m a g n a l i a D e i .
lus coelestis
335
H in c et P a u ­
quoque tu ba i n s o n a t , m o n e n s .
o m n is l i n g u a c o n fit e a t u r , quia D o m in u s n o ster Jesus C h ristu s in g l o r i a est D e i F a t r i s .
D e quibus etiam lin g u is i n p r im a a d C o r i n thios epištola satis et m a n ifes te nos- a d m o n e t ,
quatenus
lin g u is
a edificem us.
Nec
loquentes
ecclesiam
sane f i d e i
vel
D ei
d o c t r in a e
a liqu id obstat, sive JVLissas i n eadem Slavon ic a l i n g u a c a n t a r e , sive s a c r u m ev a n g e li­
u m vel lectiones d iv in a s n o v i
et veteris te-
s t a m e n t i bene t r a n s la t a s et in t e r p r e t a t a s les e re, a u t alia h o r a r u m officia
l e r e : q u o n ia m qui f e c i t
o m n ia
p sa l-
très lin g u a s p r i n c i ­
p ales, H e b r a e a m scilicet , G r a e c a m
et L a t i ­
n á m , ipse crea v it et alias o m n es a d la u dem
et g lo r ia m s u a m Epist. 2 4 7 .
Nicméně neopominul papež gazylc latinský
obzwlástně scliwáliti, tloklaclage : MJu b e m u s ta ­
rnen, u t
in
om nibus ecclesiis t e r r a e v e s t r a e
p r o p t e r m a jo rem h o n o r ificen tiam e v a n g e liu m
l a t i n e le g a t u r , et p o stm o d u m S l á v o n i c a
l i n s u a t r a n s la tio n i n auribus p op u li, la t in a
v erb a n o n in t e ll ig e n t is , a n n u n t i e t u r ; sicut
i n quibusdam ecclesiis f i e r i
tibi et judicibus
tuis
v id e t u r .
E t si
p la cet, Æ i s s a s la t in a
li n g u a m a g is a u d i r e , p ra e c ip im u s , u t l a t i ­
n e Alis s a r u m tibi S o le m n ia celebrentu r>lL
Liturgie w řeči materské mezi Slowany se
zmáhala, tak s ic e , že i w Čechách w klášteře
Sázawském, od wéwody Břetislawa I. roku 1039.
založeném Benediktini služby
božj
w gazyku
Slowanském konali, gicližto prwnjm opatem byl
swatý Prokop, rodilý ze wsi Chotanifě nedaleko
Plaňan, kterýž se z mládi do Uher mezi Slowany
dostaw, literám Slowanským na W ysehradě při
Dunagi se byl naučil.
Nicméně liturgie Slowaiiská došla také h o gných nepřátel a odpůrců.
Nytranský
Giž W ichyn, biskup
w IJhřjch, (na gehož odpor si arcibi­
skup Metoděg u papeže stěžowal,) byw snad p o chwalau od papeže Jana Y III. gazyku- latinské­
mu we psanj Swatoplukowi 14. čerwna 8 7 9 . da­
ném uděleriau pohnut,
liturgii
Slowanskau we
swém biskupstwj zawrhl. *) Arcibiskupowé S p alatránStj w Dalmacii na začátku desátého sto let], zgewně se gj zprotiwilí, a okolo roku 1 0 6 0 .
byl Metodčg w Spalatru
gako lcacjř odsauzen.
od sněmu
cjrkewnjho
„ L i t e r quae (pjše T o ­
máš, arcijahen Spala íránský we swé historii S a íonské) hoc siqtlidem f i r m a t u m
est et státu-*
t u m , u t nlillus de caetero in l i n g u a S l a v o ­
n i c a -praesumeret d i v i n a m y s t é r i a c e leb ra r e , n is i t a n t m n in la t in a et g ra eca ; nec a -
# ) Cyrill und Method, der Slawen A postel.
Von Jo s. D o bjow sky. Prag 1 8 2 3 . Cyrill und Method, d er'S law en A postel. Von F r. Richter.
Olmiiiz 1 8 2 5 . S . 3 9 .
liquis e j u s d e m
sacros o r d in e s.
li n g n a e
prom overetur
ad
D ic e b a n t e n im , G othicas l i ­
ter as (Tom áš má Gothy za Slówauy) a quod a m JVleihodio h a eretico fu is se r e p e r t a s ,
qui
mtrtta c o n t r a catholicae f i d e i n o r m á m i n e adem
S l a v o n i ca
l i n g u a m e n t ie n d o
con-
scripsit • quam ob r e m d iv in o judicio r e p e n t i n a
d ieitu r m o ř t e fu is se d a m n a t u s .(l
Poděšenj duchowenstwa Slowanského w Dal­
mácii bylo w šeebecné; nadarmo wolalo k pape­
ži o pom oc a ochranu.
Papež sám
literaturu
Slowanskau pokládal za nález ariánských Gothů.
Gaká Slowanůw
odewšad stjhaných
byla
obrana? —
Pjsmo glagolské neboli dalmaťské anebo Je ronymské, gehožto
půwodcem
sw atý Jeroným,
rozený Dalmáta, gnrju byl, a gehožto slowa w
listu Sofroniowi psaném , že pjsmo swym v l a ­
stencům
„ li n g u a e
m eae
liom inibusu přeložil,
o Dalmatech slowensky mluwjcjch
byla. *)
Odwolánj
na otce
cjrke-wnjho
wykládána
způsobilo
Slowanům pokog, a došlo wjry a pochwaly, tak
* ) Slaw in. B o ts c h a ft ans B obměn an alle Slawischen V ö l­
k e r. Voii Joseph Dohrowsky. Prag 1 8 0 6 . S 2 4 . G lagolaica. E in Anhang zum Slaw in. Prag 1 8 0 7 . Mlmvnice c ili
saustawa Českého gazyka od Wáclawa Hanky. W Praze
1 8 2 2 . — Manuscript. H ohen furt. Josephi Dohrowsky In stitutiones linguíe slavic* dialecti veteris. \indohon« 1 8 2 2 .
pag. V .
sice, že pozdégl i papežowé liturgii dalm atskoslowanskau, gakožto djlo swatého Jeronýma so­
bě obljbili
a za hodnau swé ochrany uznali.
Roku 1 2 4 8 .
dokonce potwrdil papež Innocenc
IV . wýsadu
od swého předchůdce Jana
VIII.
danau, a powolil biskupowi Senenskému (Senia,
Seguia, Zeng) užjwánj pjsma glagolského a řeči
slowanslcé p ři mši swaté, bullu swau začaw tě­
mito slo w y :
„ P o r r e c t a nobis
tu d
-petitio
continebat
quod i n S la v o n ia (totiž w Dalmácii a w I lo r ■watech) est l i t e r a
specialis, qtidm illius t e r -
r a e cle ric i se h a b e re a beato H ie r o n y m o 'asseren tes, earn
o bserv a n t
i n div inis
officiis
c e le b r a n d is .(i
Slo\yá ta nám ukazugj stářj austnjho učenj,
které se u Glagolitů Dalmatských (to gest : o něch kněžj, kteřj z misálů slowanských podlé o byčege íijmského mši swatau čtau) až na arci­
biskupa Záděrského Matauše Karamana, (druhého
oprawowatele misálu glagolského w lijme 1 7 4 1 .
4 . a wydawatele abecedy Jeronymské a Cyrillské \v lijme 1753. zachowalo.
Dále prawj papež Innocenc IV . \v podotče­
né bulle : „N os i g i t u r a t t e n d e n t e s , qiiod s e r m o r e t , et n o n r e s est
s e r m o n i subjecta, li—
c e n t ia m tib i i n illis d u n t a x a t
bi de co n su etn d in e
p a r t i b u s , li—
observantur
praem issa,
d u m m o d o se n t e n t ia ex ipsiiis v d rieta te
lite -
r a e n o n l a e d a t u r , a u c t o r it a t e p r a e š e n t iu m con-
cedim us p o stu la ta m . (Reguald ad annum 1248.
Ni 5 1 .)
Roku
1 3 4 8 . dostali na žádost K arla IV 4
cjsaře a krále Českélio , Benediktini ‘w Praze na
nowém Městě \v Slowanech powolenj od papeže
Klementa V I., toliko gazykem Slowanským, wšak
podlé obřadů Rjmských zpjwati a mše swaté
slaužiti.
T ito mnichowé swé knihy pjsm em gla-
golským psali.
universitě
Nacházj se podnes na cjs. král.
Pražské
djl starého zákona literami
glagolskými od těchto
ta 1 4 1 6 .
krásně a
Slowanských mnichů lé­
nákladně
w gazyku S lo -
Kardinál Jan Bona mluwj
o ře či Slow an-
wanském psaný.
ské, gakožto o wšeobecné řeči cjrkewnj mno­
hých národů w stoletj sedmnáctém : „A liae n a tiunes s u n t , quae , qu am vis a lteriu s li n g u a e
sint,
G raecorum
t a m e n ritib u s a d h a e f e n t :
R o x o la n i in-primis seu JMoskovitae, qui cum
ep isco p i g r a e c i
et sch ism a tici p r a e d ic a tio n e
a cu ltu id o lo ru m
ad
C h r is t i f i d e m c o n v e r -
si f u e r i n t , ab eodem G r a e c o r u m
r it u s acce-
p e r u n t et adliiic r e t i n e n t , s e r m o n e l l l y r i c o . —
lid e m r it u s eadem l i n g u a i n u s u s u n t a p u d
C h ristia n a s T a r t a r o s c i r c a T a u r i c a m C h e r sonesum, a p u d Circassos, et qiiasdam P o n t i —
cas n a t i o n e s : ilem que i n S erbia, M y s i a , B os­
n ia ., B u l g a r i a , Russia m i n o r i , R e g i P o lo n ia e
subjecia, in V olhyn ia , P odolia, et p a r t e quadam Liithuaniae, et in aliis f i n i t i m i s r e g i o Casopis j>, K atol. Duch. 111. -**•
2
310
P o g e dná a )
nibus.
I n lstrici v e r o ,
in L i b u r n i a , et in
D a l m a t ia litt o r a li M i s s a et alia O fficia l i n ­
gua
qnoque
r itu s
Slav onica
K ’t r ' m a n u s
lin gu a
in
est.
c e lé b r a n t u r ,
Coepit a u tem
seci
haec
sa cris ecclesiae f u n c t i o n i b u s au *
d i r i saeculo n o n o , quo M o shovit as C h r is t i a riae r e l i g i o n i
tio m en
dedisse
r o n i u s i n a p p e n d ic e T o m i
V IL
o sten d it
Ba—
de R u thenis
a Sede Apostólica r e c e p t i s ( J u a n n i s B o n a
R e ru m l i t u r g i c a n a n líber p r i m u s , c a p u t IX .
IV. p a g . 2 í 5 . )
Náklonnosti, klerauž Swatost papežská služ­
bám božjm Slowanským, ge powoliwši, na g ewo dala, gest také to důkazem, že se w lijme
\v kostele sw. Jeroným a, kterýž se proto kostel
Slowanský,
la
chiesa
di
S.
G iro la m o d e g li
S c h ia v o n i,
nazjwá , podnes na swátek tohoto
swatého p ři slawné mši swaté epištola a ew angelium w oliogj řeči,
zpjwagj.
clesia
w Slowanské a latinské,
„ V ig o re eju sd em
S. H ie r o n y m i
m a n a e urbis festo
p r iv ile g ii
i n ec~
I lly r ic o r u m a lm a e
Ro­
ip siu í San cti, d u m cele-
b r a t u r m issa so lem n is, c a n i t u r id io m a te i l lyrico
epištola i n ch o ro ab u n o ex b en efi-
ciatis ejusdem ecclesiae, "Evang e l i u m vero ab
u n o ex c a n o n i c i s ;
et a
subd ia co no
ea d em ep iš to la i n id io m a te
E v a n g e l i u m in
eodem
sícut
et
id io m a te a diácono
P. NLerati T o m . I. p a r t . I.
lim in ar. N . 29.
la t in o ,
le g it u r
observat.
prae-
T akto Síowanská, gindy pronásledowaná li­
turgie a litera glagolská nabyla zgewné přjzné
a podpory Řjmské !
S ta ré -li gest pjsmo glagolské? —
Někteřj
ž učených se domnjwaoj* že gest staršj, nežli cy~
rillské, někteřj saudj, že gest s cyrillským stegného stářj, a ginj opět geho počátek do sto letj dwanáctého nebo třináctého ldadau.
Zastaw atelé wysokého stářj bukwice (lieb
nzbukowidaru, to g est: abecedy glagolské) o d woláwagj se na žaltář gíagolský podlé přeloženj
sw. Jeronýma, gegžto ku přepsánj
obdržel Ra­
fael L ew ák o w ič, rozený Horwat, arcibiskup A chridský ,
od Jana M arnaw iče, biskupa B osin -
skélio, tři léta
po wydánj misálu roku 1 6 3 1 .
Popsánj Lewákowičowo tohoto
žaltáře
zach o -
wal arcibiskup Záděrský , Matauš Karaman we
sw ých C o n s id era z io n i, čili I d e n t it a d ella iiríg u a lite ra le S la v a , a bibliothekář
w íijmě, Asseman T . IV. p.
Vatikánský
4 4 3 . byl na p e r-
gaménu lilerami glngolskými psán od Mikoláše,
klerika
z ostrowa Arbe roku 1 2 2 2 . za papeže
Honoria , a za cjsaře Fridricha Roberta, za krá­
le Uherského O ndřege, a za arcibiskupa Spalatránského Guncela.
T o se prawdé podobá , an
giž před powolenjm papežským r. 1 2 4 8 . litur­
gie Jeronymská sem a tam tíwedena byla. Mi­
koláš Arbenský pak w předmluwě doswědčuge,
že tento žaltář wěrně přepsal ze staršjho žaltáře
slowanského, kterýž rozkazem a nákladem T h e ­
odora , poslednjho arcibiskupa Salonského psán
byl. Lewákowič aKaranian nepochybug] o praw dé swědectwj Mikoláš o w a , a kladau Theodora,
gakožto poslednjho arcibiskupa
Salony,
okolo
roku 6 4 0 . ro zb ořen é, do sloleíj sedm ého, dwe
stě let před swatým Cyrillem , 2 2 0 let po smrti
sw. Jeroným a.
Iíaram an g istj, že tento staršj
žaltář překlad sw. Jeroným a obsahow al, an C y rill dwě sté let pozdégi žiw byl.
Též L ew ák o ­
wič se nezpjrá, sw. Jeronýma za puwodce toho­
to přeloženj slowanského uznali. Pouéwadž L e ­
wákowič tohoto žaltáře několik niésjců sám u žjw a l, zasluhug) geho slowa našeho pow šim nutj:
„ Quis f u e r i t la u d a ti p s a lt e rii a u c t o r , quisve
illu d i n l i n g u a m sla v o n ica m t r a n s tu lerit, et
illo v o lu m in e fa s s u s sum
č e r t i a llqu id
libens
non
posse
et hoc f a t e o r , m e
asserere.
a d m is e r i m , fu is s e
B i e r o n y m u m no-
s t r u m , tu m p ro p le v c o m m u n e m
clesiae illy r ic a e
A t v erv
v u lg o et ec-
o p in io n em , tum
etia m p r o ­
p t e r o m n i m o d a m ejusdem cu m f o n t e H ebraico et l a t i n a H i e r o n y m i ex H ebraeo
cuncorcliam .
Qua vel
hoc
iinu m
c o n v in c it rat,io>.\e, quisquis f u e r i t
quando i n t e r p r e s , illu m
vel
v e rsio n e
m a n ife s t a
illiu s
a li~
H e b r a e a m , vel
L a t i n a m , vel u t r a m q u e l i n g u a m p erfe cte ca lluisse, ' n ecessa rio
d ic e n d u m
est.
a u te m fa c u lt a t is et ’l i t e r a t u r a e
E ju s m o d i
v irů m ,
tnodo a pu d ll ly r i o s et S l a v o s , sed
Latino,s quidem ,
neque
ne
non
a pu d
a n te , neque post ae~
t-atem p r a e fa ti S a l o n it a n i a rch iep isc o p i n u l lu m in v en io , p r a e t e r H i e r o n y m u m , cujus clurm itio n e m
a nn is
abitus T h e o d o ř i
secutus
est.“
d u cen tis
c i r c it e r
Dále prawj Lew ákow ič,
čemu se z toho žaltáře glagolského naučil ; m e­
zi giným i: „ p l u r i m o r u m p sa ltcrii,
tu a n
quod R o­
o in s e rtio n est brev ia rio , lo c o r u m , quae
discordabant., a d v u lg a ta e ed itio n is e x e m p la r
a c c o m e d a t io n e m .“ Owysokém stářj pjsma gla­
golského pj.še giž W iljm Postel we swém spisu:
L i n g u a r u m X II,
c h a r a c t e r ibus
d i f f e r e ň tiu m
a lp h a b et u m . P a ris iis 1 5 3 8 . 4.
Hrabe Klement Grubisič připisuge we swém
spisu:
„In o r i g i n e m et h is t o r ia m
S la v o n ic i
G la g o litici,
disquisitio.
vulgo
a lp ha beti
H ie r ony m i a n i
Venetiis 1 7 6 6 . 8. pjsnxo glagolské
Fenisiowi z Frygie z časů pohanských.
Maximilian Šimek, professor we W j č l u i w
olilásenj swélio zpytowánj slowanské ře či 1 7 8 3 .
zastáw á, že azbukw idar, neboli bukwice gest
staršj, nežli pjsmo řeckocyrillské.
P. Geláz Dobner wykládá litery glagolské
w tlyaclochu Bartoloměge Paprockého z Glogol a
z Paprocké wůle w P raze 1 6 0 2 . str. 3 6 3 . z a č te ­
ny Piuthenské, a twrdj w pogeduánjch České Spo­
lečnosti wěd
gest
roku
1 7 8 5 .,
že
glagolské pjsmo
staroslowanské , kteréž pozděgi w cy rill-
ské , čili w azbuku proměněno bylo.
Dr. Karel Bohuslaw Anton we swém sp isu :
„Erste Linien eines Versuchs über der alten S la­
wen Ursprung, Sitten, Meinungen und Kenntnis­
se. 2. T h . Leipzig 1 7 8 3 . 8. S. 1 0 3 . — saudj, že
pjsrao glagolské gest staršj, nežli sw. Jeroným, a
že gest půwoduj starodáwnau abecedau.
P. Fortunát Durych pjše sice we swé d issertacj de S la v o - B o h e m ic a s a c r i codicis v ersio ne P r a g a e 1 7 7 7 . 8 . , že pjsmo glagolské z c y rillského powstalo : „ H ie r o n y m i a n i , v u lg o Glae o li t i c i c h a r a d e r e s n o n cum G r ubis icio ex
O
R u n i c i s , sed cu m P as tricio ex C y r illic is liter is r e p e t u n t u r Nicméně swé mjněnj změnil,
psaw po třinácti le te c h : B iblioth eca S la v ica antin u issim a e d ia lecti c o m m u n is et ecclesia sticae u n i v e r s a e S la v o r u m g e n t is Cap. I. „ V e r is i m ili o r illa opinio
v i d e t u r , quae C y rillo et
M e t h o d io o r i g i n e s u triu s q u e a lp h a b eti ita d e­
f e r í , ut C y r ill u s a u c t o r sit f i g u r a r u m sonos
Slavis p r o p r i o s
repraesentantium
A lp h a b eti g r a e c i saeculo IX ,
et. f o r m i s
u s u r p a tis
ad-~
a p t a t a r u m ; M e t h o d i u s vero e a r u n d e m f o r m a r u m S l a v o n ic a r u m p r o p a g a t o r , sed ex ig u a qua—
d a m co m m u t a t io n e , quae a lt e r i alphaheto c u i dam
v e t u s t o , Oscis , R u n is ,
R h e t h r a r i is q u e
sim ili, a p t i o r sit l i n e a r u m r e c t a r u m
m a gis
quam c u r v a r u m d u e tu , quo d u a e vel t re s liter a e i n m o n o g r a m m a co ire v a le a n t . — -=» Com ilis C le m en tis Griibisicii i n o r i g i n e m et h i­
st o ria m a lp ha betic i S la v o n ic i g l a g o l i t i c i , v u l ­
g o H i e r n n y m i a n i disquisitio etsi q u a s d a m a ssertiones in se c o n t in e n t , qu ibn s'a ssen tiri non.
p o ssu m ; hujus t a m e n v i r i siib f i n e m p r o p o ­
sita opinio m a x im a ad v eritatem a c c e d it . F a tcbnr, est e t e n im p ro v e r it a t e
s im p liciu s a~
send u m , ante annos tred ecim m e n o n d u m exp e r ie n t ia ed o clu m , q u a n ta lu x rebus s la v ic is
ex l i t e r a t u r a s e p t e m t r io n a li a cceda t, G r u b i sicii
argum enta
inde in n ix a ,
ety m o lo gia e
a u d a ciu s su b-
etiam ab ista o p in io n e r e d d i -
d e r u n t a lie n u m , quam certis m o n u m e n t i s et
r a tio n ib u s c o n f i r m a r e studebo : n i m i r u m f o r ­
m ani scrib en d i g l a g o lit ic a m R u n ica e s i m ile m
a M e t h o d io e m e n d a t a m atque serv a to R u n a rum
f u n d a m e n t o c a llig ra p liico S t a f G othis,
et Slavis id e n t id e m S t a w n u n c u p a t o ex C y rillicis f o r m i s lo c u p le ta t a m , et so n is
s la v o -
n icis a p t a t a m fu is se
Že základem liter
cyrillských
bylo pjsmo
mnohem staršj, a že Slowané giž za časů
hanských před sw. Cyrillem
po­
a Meloděgem
p j­
smo znali (gakkoli se dom yslili nelze, ru n sk é-li,
ruthenské, indickoslowanské, čili giné) znstáwá
mnoho
učených našeho
Ignác Beneš
ruský
tjř;
w ěk u : Chodankowsky,
RakowScký, Mikoláš Karam zjn, cjs.
letopisec,
Alexander
a
ry~
Semenowič Šiškow, ry tjř,
skutečný
státnj
rada
ad­
m irál, minister, a přednosta akademie w Rusjch
a doktor Josef Jungman, c. k. professor human t ii) na
staroměstském gymnasium w Praze, lete»
r ýi poslednj we swé wýborné historii literatu­
ry České 1 8 2 5 . str. 3. 8 . p raw j:
„Uměnj pjsma
až clo wěku dewátého Slowanům odpjragj; c o ž 1
wšak gen domysl gest, nebo! Wendowé u Bal­
tického moře pjsmo znali, a na gegich bůžcjch
nalezeny gsau nápisy.
Staroslowanské pak pjsmo,
\v sobě tak dokonalé, aby geden člcw ěk, cizj ro ­
dem i •vvychowánjm, třebat se slowansky byl na­
učil, sám wymygliti, njm ziiamenitau část pjsma
s\v. přeložili a sepsati, w národu čjsti neuměgjcjm ge uwesti, a to wšechno dosti w krátkém ča­
se dokázali m ě l, k tomu silné wjiry p o třeb a!“
T akto učenj připisugj wysoké stářj netoliko
pjsmn cyrillskému, ale i glagolskému.
Giného do­
cela smeyšlenj o stářj liter glagolských gest Jan
Linhart Frisch, a Dr. Josef D ob rovsk ý.
Frisch, kterýž v:jce slowanských nářečj w še­
sti program ách 1727. — 1 7 3 6
wyložil, prawj W
program e prwnj, nadepsané : „O rigo ch a r a c t e r is
S la v o n ic i, v u lg o d ic t i G yrillici p au cis g e n e ra tim
m o n s t r a t a , o rtus
c h a r a c t e r is v u lg o
d ic t i
s i n g i l l a t i m d escrip tu š.
v ero et p ro g re ssu s
g la g o iit ic i p lu ribu s
E e ro lin i 1 7 2 7 .
cu m
tah. a e r i in cisa : „Apices c h a r a c t e ris c y r illic i
h eneficio aliquot t y p o g r a p h i c a r u m o f f i c i n a r u m a p u d ít a lo s et Russos m a n s e r u n t i n c o n t a m i n a t i et i r r e t o r t i ,
I n m a n u s c r i p t i s vero
p a r t i m p e r ca la m i m e r c e n a r i i f u r o r e m c a l l i g r a p h i c u m et t a c h y g r a p h icu m , h oc est :
per e o s } qui vel in u t ile m ' li t e r a r um o rn á tů m
vel majiis e s c r ib e n d i c e le r i'a t e l u c r u m ajfcc
1t a r u n t ; p a r t im p er s c r ib a r u m
irnperitiám et
'
*
o p o čátk u pjsm a g lag olsk éh ó.
347
n e g l i g e n t i a m adeo m u ta tu s est, nt ex eo a liu s
et quasi n ó v u s ortus šit. — A ccepit quidem
hic c o rr u p tu s s c r ib a r u m S la v o n ic n r u m cha~
rcicter n o v u m n u m e n et vocatus est g l a g o ­
l i c u s sen g l a g o l i t i c u s , sed la tet sub f i g u r a r i n n ejňs la r v a vetus et g e n u in u s C y rillicu s,
qui l i n e a m e n t o r u m qualitate f e r e amissa eund em . t a m e n c o n s t a n t e r o r d i n e m , ea n dem p r o n u n c ia t io n e m , id em li t e r a r u m n o m e n
quam v erissim os o r ig in is testes rětin et.
tanIn
iisdem etiam r e g n i s et -provinciis , quibus g la g oliticas lite ra s s c rib a ru m
in s a n ia obtrusit,
C ro a tia e s c i l i c e t , et D a l m a t ia e aliisque C y­
r illic u s s im u l ut a rch ety p u s
in usu f u i t , —
Qui H ie r o n y m o hujus c h a r a c t e r is g la g o lit ic i
i n v e n t i o n e m t r i b u u n t , v o c a n t eum H iero n ym i a n u m , sed f r u s t r a d i s t i n g u u n t eum a Gyr i l l i c o , equo ortus est, et ita m u lto j u n i o r est.11
Dr. Josef Dobrowský, zastáwage, že se Slo­
wané teprw gako křesíané psáti učili, začátek
pjsma glagolslcého připisuge onomu wělcu, w němž
se Dalinaté na otce cjrkewnjho sw. Jeroným a, g a Jcožto překladatele pjsma swalého do slowančiny
odwoláwali, totiž od roku 1 0 6 0 , — až do roku
1 2 2 2 ., poněwadž před rokem 1060. nebylo G lagolitům třeba na sw- Jeroným a se
odwoláwati;
od roku pak 1222. máme giž žaltář od Mikoláše,
dacliownjho z ostrowa Arbe literami glagolskými
psaný.
S tejn é s Dr. Josefem Dobrowským smeyšlenj progewil Dr. Pawel Šafařjk, professor na gym ­
n asiu m
dému
Nowosadském w U h řjch , we swé kaž­
učenému Slowanu důležité
knize:
Ge-
schiclite der Slawischen Sprache uud Literatur
nacli allen Mundarten.
Ofen i8'26. str. 1 2 0 .1 2 1 .
2 3 7 — 247.
Důležitost pjsma glagolského, njmžto se w
Dalmácii staroslovanská
liternj řeč podnes za-
chowala, geliož řjmštj katoljci w Dalmacii a Cliaiw ácii
u žjw agj, gimž se mše swaté slowanské
čtau, a zwláštivj přjzeii a w ýsada, klerauž gemu
sama stolice apoštolská ku poctenj národu slowan
ského gest prokázala , powzbuzugj n ás, aby­
chom se o wfitšj geho powědomost snažili. *)
Neystaršj misál glagolský byl tlačen roku
1 4 8 3 ., gest tedy o osm let staršj, nežli prwnj žal­
tář cyrillský, w-Krakowě roku 1 4 9 1 . tlačeny, a
o sedm let sta ršj, nežli prwnj
kalendář polský,
tištěný w Iírakow ě 1 4 9 0 ., ale o osm let mladšj,
nežli prwnj zákon nowy česk y, tištěny roku 1 4 / 5 .
w fol. 2 0 9 listů.
Modlitba Páně wglagolskéni misálu w B enát­
kách r. 1 5 2 8 . tlačeném zuj takto :
Otče náš, iže je.si na nebesich, sweti se ime
tw oje, pridi cesarastwo tw oje, budi wola twoja
* ) K tomu cjli poslaužj nám : Compenrliata Historia gentií
Slav * Georgii Papáuek, adjcctis notis Georgii Sklenař. T y tnavte 1 7 9 3 . pag. 2 5 5 — 264.
jako na nebesi i na zemli.
Chleb náš wsedanni
claj nam danas, otpusti i nam cUgi naše, jakože
i m yotpuščajem dlžnikom našim, i ne uwedi nas
v? napast, no izbawi xxas ot neprijazxxi.
3,
0 přednášenj katechetickém.
P o g e d n á n j z oboru w y c h o w a t e l s k é h o .
Od Jana Jaw orn ick eho.
(Poferacowánj) * )
II. 0 biblických přjbězjch.
Bibličtj přjbéhowé gsaix ono sláwonosné s to giště na saubogně, pod gegjžto praporenx ninozj Katecheté nxnj se býti železnými reky, k nimž
ani luk, ani dřewce moci nemá, a lcdežt se w lastnj
prawicj swau wěncugj bobkem. — Ginj u -
prchagj lc nim co do přjstawu odpočinutj, w g e Ixožto hradišti po pracném kololánj w mizerné lcatechisacj sobě oddychugj ,
gsau ce
nápodobní n e -
zběhlým plaw cům , kteřjž xxedůwěřjce se xia dý­
má nj nepřehledného íxioře po žilách po m oři se
*) Cfr. II. rořnj běh, 1 8 2 6 . swnzek 1 nj, str. 1 0 3 — 1 2 5
plaz,]. — N enj-lit ono sebemilenstwj hrdé mysli,
a toto bázliwost p an ick á, obé pak progewenj
neznámosti aučele , pro kterýž se biblictj přjběIiowé w katechisacj uwozugj? — Get to weledústogný předm ět, od Boha wšech Bohu uspořá­
daný w ů b e c,
a galtož dj kniha rI obiašowa
z w l á š t : . „T o to pokušenj proto naň. (Tobiáše)
dopustil Bůh, a b y p o t o m n j m l i d e m dá n
b y l p ř j k 1 a d t r p ě l i w o s t i , gako i sw. Jo­
b a.“
Eyhle záměr biblických přjběhů! Tjm -li
ale záměrem wšechněch biblických přjběhů lze
uw ozow ati? Nikoli, potřeb jtwfelmi šetrně ono­
ho podobeustwj pozorow ati: , , Podobno gestkrálowstwj nebeské sjti wpuštěné
do moře, a ze
wšelikého plodu rybjho shromážďugjcj, klerauž
když naplněna b y la , wytáhfe , a podlé břehu sedjce, w y b r a l i dobré do nádob, zlé pak preč
zaw rhli.“
Pročež strany biblických přjběhů nadestjragj se nám uásledugjcj o tá z k y : 1. Co musegj bi~
bličtj přjbehowé do sebe zaw jrati, aby učitel náboženstwj při katechisacj gich použil?
rak
2 . Kte­
ge wyprawpwati bude ? 3. K dy a k čemu
může gich Katecheta obzwlášíně potřebow ati?
I.
Že wšickni biblictj přjbehowé pro děti psá­
ni negsau, zbytečné byloby připomjnati wpjsmn
sw. zběhlému.
Pročež u w y b : r á n j gich k rá-
Čegme pozorně a opatrně, ukládagjce sobě za p ráw idlo, co následuge.
h u , kterýž
a. Nesaheyme po p řjbě-
schopnosti djtek nřesahusje , aneb
snadně w ín skrowničkau schránku poznán) gegich
se uložili nedá.
W okresu dětských schopnost)
lež) p říb ěh , giinž se buďm ladistw é zkusenj g e ¡ricli zanášj, a neb gxra známé okoličnosti zaw jr á , gako
u př. přjběh o mladosti Ježjšow e,
o
synu marnotratném, o Josefu Egyptském . Tako­
vých wšak přjbéhů
w pjsmu sw. pořjdku. —
Neywjce gich zanásj se wyprawowánjm skutků a
žiwotopisů lidu dospělého; a tit se w te mjře ay
okres schopnost) djtek přenášegj , w njž pogem
»egich o prawosti neb neprawosli udalych činů
zastaupili přiwoluge.
Prw é než biblicky přjbeh
ku katechisacj wybéřeme, musjme b) na to zře­
tel o b rá tili, zdali w něm o p r a w d u d ů l e ž i ­
té
n a u č e n ] , kteréž se na djllcy obrátili dá,
obsahem g est,
a sice tak zřegmé a swětlé, že
«e tam teprw wnutkati nemusjme ; alebrž djtlcy
po malém rozmyslu samy na n ěpřigjti, aneb le~
hýčlcým pokynutjm ge wynesli mohau.
To na-
učenj proneseno o ctnostech musj c) k nim plá­
polem zagjm ati, a nikoli od obgelj gich zaražel i ; progeweno o zločinech musj proti nim wy
strážným štjtem , nikoli pak učitelem b y t i : a
takt naučenj k ctnostem nepřeljčjm e, a w naučenj p ro ti neprawostem wšeho, cožby pocitu ne­
v in n ý c h
pohoršilo, uwarugeme se. — Z tě c h d ů -
wodů chtě wydati přjklad o poslušnosti p řed tý čilbych přjklad ízak ů w , kterýž nepečliw po bo­
ka olcowě k rá če l, a na prwnj otázku: Ey ohen
"i dřjwj : kde gest obět zápalná ? ukogitedlné od­
p ověd í nedoslav , bezstarostné dřjwj k zápalu
na horu nesl — — pi'jkladu o poslušnosti Abra­
h am ově ; ac tomuto výtečněgšj velkoduchosti
potřeb] bylo, by sobě daný přjkaz neslýchaný
naplnil. —
Přjldadu o T h á m a r
pominulbych
v ž d y m lčenjm , z pij čin , kteréž se suádně po­
chopili dagj.
Podobně lstiv ý ch auskoků pože­
hnaného J á k o b a , gichž zběhlost g ak k L áb an o v i , tak i bratru Ezavvu progew il; a bytbych uv o d iti ge přjčinu měl, ueinilbych to s neywětšj opatrnost], by dětem na mysl nevstoupilo, au
Bůh v še ck o za slušné uznáwá, a takměř na dů­
kaz, an schwaluge wšeclco, Ják o b o v i požehnal;
neb toby zgevně k nepravým představám o Bo­
hu, cnosli, nepravosti j p o ctiv o sti, a podvodu
v e d lo .
Táž opatrnost nadmjtá se v příběhu o
vysvo b o zen ]
synů
Israe.Iských
žebnosti Egyptské. —
z slu­
W ůbec w ypravu-
gjce přjběhy starozákonné vložm e se w p o v a ­
hu a čas osoby, kteráž tak neb giůák gednala;
a vyšetřugm e pilně, co za oněch časů, neb d o ­
v o l e n o , alespoň z ohledu dětinného wěku, \v
němž žili p rao tco v é lid s tv a ,
k vymluven]
g e s t , také—li za našich časů dowoleno neb v y ­
m luveno býli může.
Kdoby na to zřetele ne­
bral, kdoby představy starOzákonnjků
o nábo-
žen stvj, povinnosti, ctnosti, a zv láště gioh před­
sta v y o Bohu v e v šem činěn] bezrozdjlu p ra­
vidlem křestanským učiniti chtěl, tentby zaČa-
sté w nebezpečenstwjubjhal,zeby ž i d o w s t w j ,
nikoli pak k ř e s t a n s t w j učil.
II.
Co se tkne wyprawowánj biblických pí j běhit, odwoláwám se z částky na p rav id la, gež
gsem o wyprawowánj giných přjběhů přednesl
I tuto k r á - t k o s t ,
gsau podstatné
prawowánj.
přjměrnost
wlastnosti
a žiwost
katechetu keho
wy
Předce wšak něco připomenu, co
se mi za potřebné widj, anotby sem zwlašt pa­
třilo.
Připomenut)
mé
docelnge a)
p ř e d n á s e n j biblických přjběhů.
sloh
a
Budiž p řed -
nášenj K atechety přirozené, netiplawé a prosté.
W šickni tém ěř bibličtj přjběliowé gsau dobře,
někteřj wýborně wyprawowáni.
Katecheta s b i -
blj zdůwěřený wyprawnge přjběh gegjmi w lastnjmi slowy a wýznamy — pokudž djtkám sro z­
u m íte din ý —
cizá a neznámá slowa od síran j;
střeže se laudawosti anadutosti, nečinj dlauhých
průpow ědj, a nerušj smyslu
wtrušowánjm zby­
h)
tečných meziprňpowědj, a t. d.
I nemusjt
K atecheta pokaždé sám přjběh wyprawowati, w
tomt mu schopněgšj žáci rádi poslaužj.
Tudy
pak, že sobě Katecheta wyprawowati dáwá, d o cházj d w o g j b o p r o s p ě c h u .
Ž áci učj se
pronášeti swá myšlenj a slowa, a spolu přjběh
hlaub w pamět sobě wtisknau , a tak uložj po­
klad užitečných biblických
wědomostj.
K ate­
cheta toliko tehdáž podporuge, kdyžby hlawnj
wěc, genž k přjběhu co hlawnj částka k staw enj náležj, k opominut) přišla,
c) T uto připadá
35 4
f og e d« á u j
mi otázka: p o třebj-li přjběhu biblického
se všem i
v o w a ti?
okoličnostmi až
Gá praw jm :
z následugjcjch d ů v o d ů :
ku konci
v žd y
v y p ra-
nenj zap o třeb j; a sice
K aučelu swému ne-
potřebnge Katecheta wždy celého p řjb ěh u ; dru­
hé : za přjčinau obšjrnosti t. g. vm jšenjm ne­
potřebných
okoličnostj
oslábne
nek, gegž přjběh wywoditi má.
hlavnj aučiPročež,
než Katecheta přjběh w ypraw uge,
prw
vgšgtřuge
pilné, co se z něho gako v y če rp a li dá, které o količnosti pominauti, kterých
se gen dotknauti,
a které gasnými a živým i barwami k vzhledu
vynesti má.
III.
běh
11a
K terak se wyprawowaný biblický přj­
žiwot žáků obrátili, a gim gako p řiv la st­
nili má, o tom w předešlém pokračowánj pod
čjslem III. a — e. gednáno b y lo ,
čehož v š e ­
ho tuto šetřili slušj.
IY . I toho se tam dočteme, co gsme o tom
p o v ě d ě li,
k čemu se biblických přjběhů p o -
třehow ali dá.
T uto raděgi pokročjme k pi j kla­
du, abychom daná p rav id la živ ý m okem ( v
0-
déwu praktickém , at tak djm), zřeli, kterakbychorn s biblickými přjběhy nakládati měli.
Stalaby
se lcatechisacj
o tom, kterak
se
děti zach o v ali magj, když na rodičjch některau
chybu neb malý poldjsek spatřj.
Když pak byl
Katecheta žákům ukázal, že nikoho pod nebem
bez chyby nenj, že oni sami některé poskvrny
11a
sobě magj, a žel -následovně nikoho pro ch y -
o prednášenj katechetickém .
355
bu geho zamjtati, aniž komu se posmjwati sm jme — — zaugalby tu otázk u : Nem ohlo-liby se
také stati, željy rodičowé waši také pochybili?
Sm ěli-libyste ge proto zamjtati, neb gim se po­
smjwati?
Nuže, by se nikdy tak nestalo, w y -
prawjm wárn geden přjběh.
W y t se pam atuge-
te geště na onoho muže, který na poručenj bo~
žj weliký koráb zdělal, w něm s čeledj swau w
potopě swěta při žiwobytj zůstal, ostatnj pak lidé
wšickni we wodácli zahynuli. Powěz mi N. kterak
se nazjwal onen m už? — „ N o e .“ — Noe byl
muž nábožný, což poznáwáte z toho, že Bůh \ve
swém uloženém trestu gemu tak welikau milost
prokázal.
I přihodilo se gediian, že tento nábož­
ný muž p o ch y b il; wšak a le , gak za to mám,
z newědomosti pochybil. N o e byl o r á c , a pro­
tož gakožto muž pracow itý počal po potopě opět
dělati zemi, štjpil také w in ici, a z hroznů wjno
tlačil.
Neznage ale moci toho owoce, a pige wj­
no —
snad uhřátý — snad wjc než gindy —
opil se a usnul.
W e spanj buď rauclio geho, neb
přikrytj odwinulo se, což se nikdý nestalo, když
se na odpočinutj odebral. T o widěl geden ze sy­
nů geho, gménem C h á m , a co učinil?
wal se otci swému spjcjmu.
P osm j-
Neslušné! to bylo,
neb žádné dobré djtě neučiniloby toho.
nemage neuctiwý a lehkomyslný C h á m
Na tom
dosti,
powěděl to také swým dwěma bratrům, přiwedl
ge k loži otcowu w tom úm yslu, aby také oni
posmjwali se gemu.
T ito ale byli uctiwěgšj/neb
Časopis p. K atol. Duch. 111. 3 .
3
856
P o ge d náuj
přikryli olce swého pláštěm swým, a tiše odešli.
Procjtiw pak N o e po wjně, diwil se tomu, lá lo Jjy ho byl přikryl ; a tut zw ědél, co byl učinil
C l i á m , a co bratřj geho S é m a J á f f e t byli
učinili.
Ipochw álil a požehnal tyto dobré syny,
neuctiwému ale Chámowi domluwil ostře, a před powěděl gemu, že pro ten skutek gak on sam,
tak i potom ci geho ani štěstj, ani požehnauj b o žjho mjti nebudau.
I sám Bůh zgewil neljbost
swau nad tjm skutkem C h á m o w ý m , nebí se
wšeoko tak naplnilo, gak byl N o e předpow ěděl gemu.“
O djtky, budiž wam tento prjbeh
w ýstrah au, neposmjweyte se chybám
a poklj-
skárn rodičů w ašich , sicby se wám rowně tak
d á lo , gako Chámowj.
Čj syn byl onen Chám? — K terak se p ro ­
hřešil na swém nábožném o tci? — P ro č se mu
posm jwal?
—
Podnapil-li se Noe -wědomě a
schwálně ? — K terak se to s njm přihodilo ? —
A b y t se byl i wědomě podnapil , čeho
Chám proto přede dělati ? —
neměl
K tere djte o p o -
wážj se takowého činu, djté dobré neb bohaprazJ n é ? — Co dal na gewo Chám tjm neuetiwým
skutkem ? — M ěl-li bohaprázdný Chám na tom
dosti, že se podnapilému otci do wůle wysmal ?
P roč powěděl také bratrům swym, a priw edl ge
k spjejmu otci ? — Co ale tito učinili ? Gak se
gmenUgj ti dwa uctiwj synowé ? — Držte w pa­
měti gména g eg ich , a kdybyste se na rodičjch
někdy prohřešili měli, připomeňte si g e , a p o -
o přednášenj kátecHfelickem.
357
mněte : Takby Sém a Jáffet nebyli se z a c h o v a li;
tak se gen bohapráždný Chám k otci svém u za­
ch oval.
N. co sob5 v jc oblibugeš, ch o v á n j-li Chá­
m o v o , čili S ém ovo a Jáffeto v o ? S kým byl otec gegich spokogen?
— Cjm obgevil spoko-
genost sv a u a obljbenj v 'S é m o v i a Jáffeto vi?
„C h válil a žehnal ge.“ — Co řekl k C hám ovi?
„O stře mu dom luvil, a předpověděl mu, že pro
ten zlý skutek gak on sám, tak i potomci geho
ani štěstj, ani požehnánj božjho mjti nebudan.“
Co mysljš, milé djtě, m ilow al-li ho pak otec tak,
gako Séma a Jáffeta?
„Cistě nem iloval.“
OČ
přišel pro ten n eu ctiv ý skutek? „O lásku ot­
c o v u .“
božj.“
„Ž e
A co mimo to na se u v alil ? „Neljbost
Čjm pronesl Bůh neljbost sv au v n ě m ?
dal všem u naplnili se ,
p řed p ověd ěl.“
co mu otec byl
Oč tedy přicházj
djtě, kteréž
se tak gako Chám k rodičům s v ý m
ch o v á ?
„O lásku rodičů a božj,“ a t. d. — —
S ta -
v jm t tento přjběh proto Za přjldad, an dle ú sudku mého k oněm náležj,
k teřjž, gak gsem
nadpověděl, sgakausi opatrnostj a autlau šetrno­
st] v y p r a v o v á n i a na děti obráceni býti chtj.
4,
Přjpadnosti
u zaopatiwánj
cných.
nemo­
^3
W gednom welikéma lidnatém městě zm o­
cnila se p řed nedávným časem uČeněgšjho ano
i mnohých ze sprostého lidu nebezpečná z á v ra t
mysli.
Rozumem chtěli v šeck o pochopiti, a což
božského na pjď vym ěřiti.
Rozum tent gim
sv ě tle m , v ů d cem a podporau dostatečnau zdál
se býti.
Protož
co
v
náboženstwj
pochopiti
nemohli, posměchem zavrhli. Náboženstwj zdá­
lo se gim p íe p ia té , kněžstvo zbytečné.
galovým m udrovánjm zahladiti se snažili.
Obogj
Z té
přjČiny v yd ali a mezi lid uved li množstwj kněh,
v
kterých zgewenj Páně a kněžstvo hanjce a
tupjce v lehkost ao p o v ržen j p řiv esti usilovali.
Bauřjce pak proti v šem u , což swatého gest, ne
gen základy mocnárstwj podvracow ali, ale i ka­
zili dobré m rav y .
Giž přežádaňj aučinkow ége-
Avili se na důstogných i sprostých,
i mladých , an nenadále v elm i
moc vynikala.
dospělých
nakažlivá ne­
W krátkém čase mnoho z a c h v á -
* ) Ac to pauhé gen přeložen;, nicméně obsahem swým důle-*
zito a weleprospěšnó, že žádost ctihodného překladatele P . J .
Tomáše Nowácka splňugjce, ge zde klademe. Cfr. Religionsund Kirchenfreund und Kirchencorrespoudent Nro. 3 0 , 2.
Jahrgang IV . B.md IV . Heft. 1 8 2 9 .
Athanasia 3. Randes
H. H eil. 1 8 2 S .
lila lidu.
T i, w gichž srdci zcela neuhaslo sw.
náboženstwj, mor za patrný trest božj w ykládag]ce srdečné litowali swých hřjchů.
Marné w še-
clco snažen] hogičů a lékařů, marné wšecky lé­
ky.
Množ] z oněch oswjcených sw ětáků, genž
w opowážliwé pýše proti wšeniu, což na nebi a
na zemi gest, urputně rep tali, a Boha i ďábla
upjrali, při wšem namáhán] sm rt, neyhrozněgšj
obludu na tomto swěté, ani newěrau ani posmě­
chem zapuditi nem ohauce, zum lkli; někteřj z
nich poznáwagjce, gak mocně
se mor rozmáhá,
pomyslili sobě, že toto zlé přede od Boha snad
pocház], a protož w smrtedlných auzkostech ne­
dbali na swé oswjcené známé, aniž posměch g e gich, nýbrž prosili o kněze, lcteřj se gim dř]we
gen pokrytci a zbytečným i žrauty býli zdáli.
W tak ow ých přjpadnostech patrně nepochopitedlná prozřetedlnost b o ž ], kterážto new iditedlué řjd] swět celý, progéwuge se, ale i w y řčen] Spasitelowo
wyplněno býwá
o obog]ch,
genž w stegné newěře a neprawosti trwagjce so­
be i giným zkázu připrawug], že .geden
přigat a druhý opuštěn.
Mat.
bude
X X IV , 40, 41.
Nebot galcož gisto gest, že k swému spasen] žá­
dný nemůž pomysliti ani slowa, kteréby od Du­
cha sw. dané mu nebylo ; 2 Iío r. III, 5. takt ^
gisto, že mnozj z těch, kterým Bůh nynj wehké
milosti uděluge, oni ale ausměšně pohrdag] ni­
mi,
dle newystižitedlného
saudu sprawedlnosli
geho w p řevrácen osti pokaženého a zatw rzelé-
ho srdce zanecháni budau. Přjsl. I, 2’4 — 3 Í . —
T ak rozmlauwage těšil práwě w duchownjift au řadu sestaralý farář z podotknutého města g ed noho
z neyňiladšjch kaplanů,
který si welmi
stěžowal, že nedáwno se mu několikráte přiho­
dilo, že nemocný ;r když powolán gsa
do pokoge -"wkracel , ře č
k němu
pozbýwage umjrati
počal.
Pauowalat mezi duchowenstwem oné fary
swornost, gakož u prwnjch uoédlnjků Páně. C tihodný kmét milowalt swé mladé nápomocnj kně­
ze co zvralene syny.
lásce a upřjmnosti.
sti swé k soby.
Zacházel
s nimi we wšj
Swoláwal ge dle přjležito-
Předkládáwal gim, co w last-
nj zkušenostj- a dlauliým rozmeyšlenjm zwláště
pro auřad duchownj prospěšného poznal, a k terakby mnohým wěcem lépe rozuniěti, asw ětšjm
prospěchem přednášeti ge měli.
Oni pak srdeč­
ně ho gakož otce milowáíi, naučen] geho radost­
ně přígjm agjce, a geden
wjc nežli druhý sna­
žili se, aby obtjžnosti stář]
gemu.
a auřadu
oblehčili
W šak co se ona nemoc nakažliwá den
ode dne rozmáhala, poodložili schůzky swé. Bíělit Avěrnj sluhowé Páně wjce na mysli nemocné
nežli gakékoli wyraženj.
W šecky
s wraucj náchylnost] wedla.
ehodjwali k nemocným.
swatá láska
W e dne i w noci
Pokládalit sobě za n ey-
wětšj blaženost, byt i gedinau gen duši w ychw átili z ďábelské m oci.
Ano rádiby z lásky k b ljž -
ujmu
i
sm rt neyukrulnégšj
byli
podstaupili
všickiii.
Protož p ři prwnj přjIežitosti neymladšjho
kaplana, pana Horliwého, ctihodný kmet z tr u chliwosti v yrážege některá mu d á v a l užitečná
uapómenutj, galcby při nemocných mudrácjch se
chowati měl, kde často
negen hluboké učeno­
sti, ale i veliké povědom osti lidského srdce z a potřebj gest.
Přjčina k onomu rozmlauwánj ta­
to : Giž předešlého dne powolán byl neystaršj
kaplan k znamenitému pánu, o němž nikoli c h v a ­
litebná p o v ě st se neroznášela, a kterému
n e-
zdwořilá smrt dle ohyzdné nawyklosti b e z e v š e ho ohledu nemilostnau giž na hrdlo kladla ru ­
ku.
Den se «iž nachýlil, a pan Stálý geště ne­
v ra ce l se domů.
Náš pan b r a tr ,
nepřicházj dlauho.
se mne ugjmá.
li lépe. —
ugal se řeči mladý kněz,
Ne zdarma gakási tesknost
Gistét dařj se mu spjše hůř než­
Pochybugi, p ra v il kmet, siceby giž
se byl n a v r á til; mysljmt ale, že požehnanau prá­
ci s pomocj božj dokonal.
p o ro v é
Zagistě muozj
a welké těžkosti děsili ho
5
gest
od­
ale
pan Stálý statný a zkušený bogownjk, genž tak
zhola odstrašit! se nedá.
P . Horliwý. Mluw si zatvrzelém u
hřjsiij-
kowi, co chceš a gak chceš, v šeck o marné ; zů­
stane přede ten, co byl, řjká se obyčegně a p raw diwě. Bolestně gsem o této p rav d ě v jcek rát se
přesvědčil.
P. Farář.
W eřte mi, pane H orliw ý! s lid­
mi, genž předsudky naplněni gsau, ze sta nepořjdilo gich dewadesáte dewět ničehož p r o lo , že
snadno se
odstrašiti
dali.
„Nebogte se, prawj
Spasitel, gá přemohl gsem swět !“
Silněgšj gest
Kristus, nežli wšickni zlj duchowé, a kdo pewnau
wjrau hoguge, sw jtězjbrzo.
kostech málo
kdy
W smrtedlných auz-
odporuge člowěk ,
gestliže
maudře s njrn se zacházj, laskawému pobjdnutj
Cjrkwe a wuitřnjmu puzenj milosti božj.
P . Horliwý. Co takowého nepozorowal gsem
nikdy, ano p ři wšem wynasnaženj s zatw rzelými ničehož gsem nepořjdil.
P. F arář.
Gsaut owšem tak strašliw é p řj—
pádnosti, čehož nezapjrá žádný ; stáwagj se ale
zřjdka, a protož nad žádným zaufati nelze.
I
mně se w mladšjoh létech ne gednau přihodilo,
že gsem s newěřjcjtni hřjšnjky ničehož pořjditi
nemohl.
Dlauhau zkušenostj ale poznáwal gsem,
že wšecka ostrowtipnost lidská ničehož nemůže,
a že Bůh nad spasenjm našjm gedině
W zjw al gsem ho srdečně.
ginák gsem snieyšlel ;
wládne,
A od té doby zcela
překážky neyobtjžnegšj
přemáhage snadno, diwné proměny pod rukau
Neymocněgšjho gsem spatřil.
P. Horliwý.
tihasla.
Snad tam, kde wjra zcela n e -
Gát ale widěl gsem negednau lid i, kte-=
řj s newýslownau spokogenostj w hřjšjch k p o slednj hodince se ubjragjce
nad neydůlkliweg-
šj domluwau geště autrpne usmjwali se.
P. Farář. Poslechněte, co podivného
mých mladšjch létech
se w
horliwému a zkušenému
knězi, an tehdy se mnau kaplanem byl, přiho­
dilo.
Nenadále powolán gsa k nebezpečně ne­
mocnému , bez prodlenj s Neyswětěgšj Swátostj
šel k němu.
Sotwa že do polcoge v k r o č il, žá­
dal nemocný, aby z av řeli d v é ře a samotna geg
zanechali
s duchovním .
ny dwéře ,
milý
p ane!
Když
byly z a v ř e ­
dj on usmjwage s e :
gaké
W jm t, r o z -
povinnosti s ta v
v á š s se~
bau nese, a co k v ů li wašj Činili máme.
ložte
giž proto swé v ě c i , které
Od­
gste s sebau
přinesli, a posaďte se ke m n ě; pjte sklenici m alagáského se mnau, a pozanechte lid venku m y s liti, že zcela o giných v ě ce ch
gednám e! —
Hekněte mi, coby gste v přjpadnosti té činili?
P . Horiiwý. Cobych činil ? —
byl vysokau
Gábych mu
důstognost milosti božj
v
onom
rozhodugjcjm okamženj předložil a geg napome­
nul, aby ro zv ážil, že Bůh s sebau z a h rá v a tin e dá, že na tom okamženj geště štastná v ěčn o st a
neb zahynutj v ěčn é záležj, a bylbych ho k to ­
mu měl, aby se s Bohem smjřil.
P. Farář. A což kdyby se wám člo v ěk onen
byl
v y s m á l, hlaupým ,
předsudky naplněným
sprosťákem v á s nazw al?
Co takového ne g ed -
nau se mi stalo.
P. Horiiwý. Geště gednau v šeck u v ý m lu v ­
nost bych vynakládage důtlcliwě mu domlauwal,
že za několik hodin před saudnau stolici ž iv é ­
ho Boha se dostawiti
a
přjsné aučty
wydati
musj z každého okamženj, w kterém pohrdal mi­
lost) božj.
P. Farář.
A což kdyby nad wašj ře čjse b y l
rozm rzel, a wás snad wystreil wen ?
P. Horliwý. T utbych dle nawrženj P án ěw y raziw prach z nohausw ých (Mat. X , 14.) odešel.
P.
F a rá ř.
T ak!
a zahynautiby gste ne­
chal umjragjcjho ?
P. H orliw ý.
Žádnáby se mu neslala k řiw -
d a , poněwadž milost božj tak potupně zawrhl.
P. Far á ř. A nad wěčným zahynutjm swého
bratra ne měl ob y wám srdce zármutkem pukati?
P. H orliw ý. Bolestněbych ueštastného
byl
op lak áw al; a cožbych i wjce einiti mohl ?
P. Farář.
T o samé, o čem swr. Apoštol m lu-
wj, když wypisuge gak důmyslná gest láska, aby
wšem byla w šeck o,
a wšecky
1 Kor. I X , 2 0 — 2 3 . —
zjskala Kristu.
Nenjt pak ona p ř j-
padnost gedna z neytěžšjch ; nebots gmenowaným
člowěkem aspoň rozpráw ěti se mohlo.
P. Horliw ý. Žádostivý gsem oprawdu zw ěděti, gak onen Icněz s njm zach ázel?
P. F arář. Gak nemocný si žádal, beze wšecli
okolků.
Bozm eyšlel
c h w jli; pak
Neyswětěgšj
Swátost od ložil; w srdci o pomoc wzjwal Pá­
na, a —
P. Horliwý. A modlil se snjm,
P . Farář. N ikoli!
Sedl kposteli nemocného
za stůl; naléwal si dle geho w ů le; p il,
chwálil
/
w jno; pil opět, a neslýchanau modlitbu začal :
„Qui bene hibit, bene d o r m i t “ &cc.
P. H orlivý. P od ivn ý nápad ! A nemocný ? —
P. Farář. Nemocný mu ře k l:
T o mne tuš) !
Gstet muž, s kterým cosi rozumného prom luvi­
li možná.
Hned z obljčege gsem poznal, že n e -
patřjte k oněm sw atauškům , kteřj v ž d y o čer­
tech a peklu m luvj nevěřjce v né sami.
P . H o rliv ý .
T o t gsem
si hned pomyslil.
A p ak ?
P. Farář. A pak rozbjral
došel k slo v ů m :
sorites.
A když
„ N o n peccqt a p e r g i t i n cne-
l u m tut v přátelském rozm lauvánj na mnohé
v é c i p řišli,
kterým
nemocný
odstaupilt přjtel od řeči.
se
divil.
N e-
W ždy npřjmnegi s lcře-
stanskau láskán s njm rozmlauwage v jc e a v jc e
srdce geho podpaioval, až posléz v y p rah le, zce­
la zatmělé a studené srdce se zažhlo, a o n s v r a u cj ljtostj se obrátil.
P. H o rliv ý . D ivjm
trnosti téhož kněze.
se kdy stáwá.
P . Farář.
běh.
se
evangelické opa­
Co takového gen zřjdka
N edávno
stal se podobný p ř j-
Byl gsem p o vo lán k m ladjkovi asi 25 let
starému.
Když gsem lc němu p řistau p il, takto
ke mně dobře uváženou a spořádanau řeč] p ro ­
m luvil :
W a šn o sti! O povážil gsem se prošiti
v á s, by gste ke mně přišli.
ma v á s potahugi.
Odpustte, že z d a r-
R o d ičo v é často prosbau a
nucenjm na mne d oléhagj, abych galc obyčegně
I v
se mluwj, zaopatřili se dal.
gegich dobré srdce rmautiti,
IC starosti nechci
A poněwadž na
mne ušilo wali, zwláště matka pláčjc, swolilgsem
k žádosti gegich.
W . ! samt poznáte, že gsem
z mladých let a z předsudku sprostého lidu d áwno giž w ystaupil; nebot Yoltaira , Condorceta
a wesměs zdařilé knihy našeho stoletj gsem četl.
W jm t dobře, co obsahugj ony hi jeky, které spro­
stému lidu za prawdu sew ydáw agj.
dy, by
j^ste o takowých w ěcech
Prosjmt te­
riemluwil se
innau, a rodičům mým wyswétlii, že nem agjproc
rmautiti se nade mnau.
S srdečnau autrpnostj pohljdl gsem na m ladjka, a upřjmně takto d jm k n ě m u : Pozorugi, že
dobré a šlechetné máte srdce a rodiče swé milu­
je te .
Nechci wás k ničemu nutiti.
Gedinau wšak
dowolte mi otázku : Což medle srdce waše láskau
k rodičům tak nadchlo, že gich nikterak zarm atititi nechcete ? Nemocný se na mne s podiwenjm
obrátil, ř ka : Ptáte se na to ,
W . ! ze žertu ? —
Nikdý mi do žertu nebylo méně gako n y n j; ptám
se opraw du; nebot w spisech mudrců wám obij—
bených nikde uwedenj k dětinské lásce gste ne­
nalezl, poněwadž knihy, které gste četl i gágsent
č e tl, a nic podobného, nýbrž mnoho
ctnosti té sepsaného gsem nalezl.
na proti
Což tedy wás
k tomu wede, že rodiče swé nechcete rmautiti ?
Nenj-li prawda, wdSčnost, že rodičowé od autlého
wuku milugjce wás, starostliwau o wás péči m agj ? —
A waše dobré, upřjmné srdce w oškli-
wosti má všeck u nevděčnost i*— Ukrutným by­
ste nazwal syna, lcterýby dobrého otce, zv lášt
pak laskavau matku w čem zarmautil ? —
pakby n ey vjce rodiče v a še rm autilo?
Což
N enj-li
p r a v d a : kdyby rozmilého syna svéh o k neštěstj, k zkáze v ěčn é pospjchati v id ěli? — Co m y sljte, zdaliž ten, kdož lásku, péči
srdce rodičů v lo ž il,
a auzkost w
mnohem laskawěgšj otec
nenj, gemuž dle těla a duse v jce
patřjte nežli
rodičům swým ? — A neboli se doinnjwáte, že ce­
lého sv ě ta a lidského pokolenj tv ů rce, bez gehož
v ů le ani neysprostěgšj ptáček se střechy nespa­
dne, (Mat, X , 2 9 .) že snad podoben gsa mudr­
cům v á m obljbeným gako špalek necitedlný gest ?
M yaljte-li snad, že lhostegně patřj na neykrásněgšj ctnosti gako na neyohawněgšj nepravosti ? —
N ew ěřjte-li, že s stegným zaljbeujm Bůh patřj na
iljtě d o b ré , které upřjmně sv é rodiče miluge, a
na bezbožné, genž pohrdagjc laskavým otcem, geg
trýznj a v ě k mu k rátj? —
A tak zponenáhla gednu otázku za druhau
mu předkládage neyznamenitěgšj bludy bezbož­
ných mudráků, kterými pokažen byl, gsem v y ­
v rá til.
Zdarma bych uváděl, že na má slowa
svěd čil, prawdu poznal a posléz i pohnut byl.
W tom okamženj , když gsem zp o zoro v al slzy
\v očjch gelio, stavěl gsem se, gakobych odegjti
ch těl; on ale stjskna mi ruku, prosil, abych g eště neodcházel. —
A nynj v krátkosti gsem mu
wyprawowal, co Bůh z lásky lc našemu spasenj
3685
Pogednánj
ustánowií, k čemu
stw oreni gsme a co činitx
m ám e, abychom wečně blaženi byli.
Trpěliwě
mne poslauchage p raw il: T o w,sečko gest w elmi h e z k é ; kdyby to gen také prawda byla. —
I otázal gsem se h o :
Co mysljle ; nebyloby lé­
pe, lcrásněgi a Bohu přjslušněgi, kdyby to praw­
da byla, nežli aby to nebyla prawda ? Arci, prawil
on, žeby to krásněgšj a Bohu přjslu.šněgsj b y lo .—
Zdaliž ale, ptal gsem se ho dále,- dokonalost a
dobrota božská nepřewyšuge nesmjrněkrát w šecko wjce, což krásného a wznešeného o n ith w jm e? ■—
Owršem ! —
P roč se tedy w žřiti tem
zdráháte wěcetó ? T u začal wzdychati ř k a : Ach,
kdybych gen wěřili m ohl!
T ěšil gsem ho : W ji a, můg m ilý ! gest dar
božj a wnilřnj swětlo ; lak gste se
itčíI
wno z katechismu gako h o ch ; a to
giž d á -
gest také.
Bůh wám tedy onen dar propůgčil, w y gste ale
njm powrhl.
On to swětlo w mysl wáši w lil;
a wy gste ho uhasil.
Což nám tedy požůstáwá,
nežli se skraušenýňi srdcem žádali Boha, aby ono
swětlo božské
nám opět propůgčil,
aby mysl
naši oswjtilo, a srdce Iáslcau k němu zažehl.
učiňmež také.
A to
Bůh ale, genž ničehož dychliw é-
gi nežádá, nežli aby nám milosti swTé udělil, mo­
dlitbu skraušeného a pokorného srdce nezawrhne.
Pomodlil gsem se snjm a uložil gsem mu, aby
se dřjwe nežli druhého dne přigdn, často a sr­
dečně m odlil: „Stw ořiteli můg, smilug se nade
m nau !“
A došel gsem
toho potěšenj, že gsem
po několikátém n av štjven ] na cestu k spasen] ho
p řip rav il ,• on pak genž od dětinského
věku
k
zpovědlnici uepřiklekl, nynj u vzdychán] a plá­
ci zpov]d al se ze v še ch hřjchů od mladosti swé,
a po několika dnech zesnul v Pánu.
S o tv a p. farář dokonal, když pan Stálý ce­
lý zemdlen dopokoge vykročil.
trpnostj patřili naň oba.
dokonáno gest! —
se ho farář.
S srdeěnau au -
Chvála B o h u !
cl] on,
Gale se v á m v e d lo ?
tázal
Obtjžná to byla práce : v ša k giž
po několikráte p řesvěd čil gsem s e , že v
zna­
menitých domech snadno v ě c pořjditi l ze, p o kudž
gen d o vesti
puštěnu býti.
m ožná, k nemocnému p ři­
Býw át ale př]stup velm i obtjžný.
Skoro v e sk rz obávag] se př]buznj a ostatn] d o mác], aby přicházegjcj lcněz nezkormautil um jragjcjho laskavau tv á ř].
A tak při v šj staro­
sti zanechávag] ho raděgi v ěčn é smrti, nežli aby
prom luviti mohl s njm kněz.
Poslechněte tedy,
gak se mi dělo :
Přigdu do dlauhé a skvostné sjně, kde g e dnoho z m nožstv] služelmjků zahledna , žádám
aby mne bez prodlen] ohlásil.
kem patřil na mne
a odešel.
P o v á ž liv ý m
Cekám
o-
dlauho,
velm i dlauho; pak hodinky se modljm, a když
ge dokonávám , gdanc přes pokog pan] domácj,
starostlivě se mne tá že: W zalg ste s s e b a u s v a ­
té olege ? —
v]dal. —
Djm g j : Nemocný geště se nezpo-
Ach tak ! p rav ila, a s nucenau v la ž n o ­
st] rozkázawši slaužjc]mu, aby k v e č e ři stůl pro­
střel, odešla.
Gako zkamenělý hledjm za nj.
Po několika okamženjch wystaupiw zp o k og ů lé­
kař gde ke mně, chopiw se mé ru k y, gakobychom dobřj známj b y li,
wede mne k oknu, a
přetwářeně díistognau uctiwostj se usmjwage za­
šeptal m i: W ašn o sti, čiňte to zde wšecko gen
tak na pohled! ^(pro form a) —
I m ěřjm h o od
paty až k hlawě ř k a : Léčjte snad p. d o k to r! ne­
mocné pauze gen na pohled? — Ukrýwage zlost
pozasmál se , a prawil :
hned
N o ! no ! netřeba
se
hněwati ; wždyt snad wám obyčeg swěta
z n ám ý .— S welikým swětem málo zach ázjm ; což
to tedy za obyčeg ? —
I nu, co gednau swět
w obyčegi má, musj zachowáno býti.
slušná wěc. —
Nemoha
geho
A to tp ř j-
řeč pochopiti
obáwal gsem se, zdaliž mám rozum čili ne.
0-
stře do oka mu hledě, prawjih: Řekněte mi, pa­
ne d o k to r! na dobré swé sw ědom j, gak dlauho
geště může nemocný žiw b ý ti? —
Pokrčil ra­
meny ř k a : Na neyweyš až k wečeru zjlra ! —T jm způsobem málo času na zbyt.
Wynasnažte
se, bych co neydřjwe uweden byl. —
tw a se stane. —
zhrozil.
—
A p ro č? —
T o so -
On by se wás
Což gsem tak zlý ? —
T o ne ;
wjte ale, že co takowého k brzké smrti
máhá. —
K časné ; a to málo kdy.
dopo­
Dosahuget
ale nemocný tjm spjše tělesného zdrawj, a ochrá­
něn gest před zahynutjm wěčným.
—
prawj a usmjwage se pokrčil rameny.
i tá z a l:
O h o!
Pak se
W z al-li gste s sebau swatý oleg ? —
ProČ se p tá te ? '—
Načež se u sm jw al.— Mám-
l i ž, prawjm d á le , sw atým
olegem potřjti m rt-
w olu? — Odpustte, dj, powinnost mne k nem oc­
nému wolá.
Newěda co řjci neb činili má, ode­
š e l ; gát pak samotný zůstal, až slaužjcj dle roz kazu swé welitelky láhwiei wjna a ubrus přinesa
prostjrati chtěl.
Rozhorlen dj.ni g em u : Mysljle
snad , že na hody gsem p řišel?
Pryč s t j m !
Giž mne trp ěliv o st přecházela.
welikým krokem po sálu.
Pocházjm
Z a něgakau
chwjli
přišel ke mně komorujíc, hodný a šlechetný muž.
Předkládám , prosjm o p o m oc, abych s nemoc­
ným mluwiti mohl.
W . ! řekl, uwesti wás o p o -
wážit se nesm jm ; chcit ale o to se pokusili, abych
milost panj přemluwil, nby gste připuštěn byl. Co
sljbil, také splnil. B rzce přišla, množstwjm sjow
mne připrawugjc u čila , gak opatrně , gak šetr­
ně s njm gednali a gak wšeho bych opom iuauti m ěl, nad čjmžby se pozastaw iti mohl a t. d.
Milost panj!
péči.
djm gj , zanechte
to wšecko mé
Gediná wěc, o Iderau prosjm , g est, aby­
ste mne nezdržowala dlauho, nýbrž k nemocnému
ráčila uwesti.
Nad tak opowážliwau žádostj, kte­
ré zwyklá nebyla, zblednauc dj m i: Uwidjm, co
se dá činiti > a zanechala mne samolna.
Schylowalot se giž kpůlnočuj době, a niče­
hož gsem geště nepořjdil. T u swětle mi na mysl
přicházela hrozná slowa P án ě: „Běda wám, sw ět á c i ! Běda wám, boháčowé !“ Luk. V í, 2 4 — 27.
Lidé přecházeli sem a tam.
mi : Což
se ti může
Nenadále napadlo
sta ti, když neohlášen k
Časopis p. K atol. Duch. 111. 3 Í
4
němu w egdeš?
ře nazpět ukážj.
Na neyweyš , že ti opět d w éT o snad ani nej ty pak wy~
swobodjš duši od wěčného zahynul] J — R o z meyšljm se poněkud.
W zjw ám P án a, aby iniíe
posilnil a nemocného óswjlil.
okamženj.
Spatřjm pohodlné
Gdu dlauhau řadau pokogů a šta-
stně přicházjm ke komnatě nemocného.
Q de-
wru J wkročjm. Přjtomným se zdám wjce straši­
dlu nežli člowěku podoben.
Nemocný bledne ;
ostatnj u podiwenj na mne p a tř j; žádný ani nece­
ká.
gsau.
Gegich tw ář mi přede g e w j, že tom u rádi
Geden po druhém šé tratj, až s nemocným
gsem zůstal šamoten.
Namáhá se nemocný h la -
\vu pozdwihnauti a slabým a zagikawým hlasem
táže s e : Co ch cete? — Gsem ze zdegšj fary kněz,
djnx geniu.
Chodjwám k našim nemocným. Lj~
toby mi bylo, kdybych W . Důstognost uawštiwili
opominul.
W jm t, že trpjte
wám rád spom ohl!
—
m n oh o, a gábych
W y mně pom oci? táže
se nedůwěrným okem, a pokynul, abych se po­
sadil. — I n u , praw jm , byt i gá spom oci ne­
mohl , wjm o gednom ,
kdož gistě spom áhá;
mnohým giž spom ohl, kteřj se důwěřowali w
něg. — I kdož gest ten ? — W . D. dobře ho zná,
aspoň mnoho gste slyšel o něm.
tknutjm se
šatu geho
Pauhým d o -
pozdrawila se nemocná
žena, genž zdarma celé gměnj wynaložila na Ijk y ; i od narozenj slepým dal zrak, a mrtwého
zk řjsil, genž čtyry dni giž ležel \y hrobě. — Ah,
toho mysljte ! — Což nenj snad pomocnjk mocný,
a to sice ged iný, k íerý i tenkráte spomáhá člo wěku, když opustili ho giž w sick u i! —
T ako-
wau ř e č , mňg m ilý ! zanechme |eď giným. —
Na škodu nám to nebude, když o pom oc h o w z jwati b u d em , ale k welmi welikému užilku; ne­
bo galc milosrdný,' tak wšémohaucjt g e stB ú h ! —
B ůh ! dj on, — kdož wj, zdaliž gaký Bůh gest? —
Cas mne doháněl; nemohli
gsem žádných
důkazů m udrckých u žjw ati, a mluwjm zkrátka
ta k to :
Což ale kdyby přede
Bůh
byl,
a w
krátkém čase k zármutku a auzkosti nasj se nám
toho dozwěděti b y lo ?
Gqdna wéc g istá, což
tak dobře wjte gako gá, že
grště žádný nepo­
chybo wal o bytnosti božské leč neyhoršj a neyopowrženěgšj lidé.
Žalm X II I,
1.
A k onomu
p o v r h e li, mysljmt patřiti nechcém žádný?
Nikoli, prawj
011
—
umdléwagjrjm hlasem. — O brat-
me se tedy lc milosrdnému Bohu, který nás stw o řil, k terý wsecky hodiny
čet l ,
našeho žiwota w y p o -
a w kteréhož rukau gsme žiwi a m rtw i;
Skutk. Apo. X V II,
2 8 . odewzdeyme se m u , a
plňme swatau geho w ů li, ab y ch o m , kdyby nás
z tohoto swěta powolal , před saudnau stolic}
geho milost nalezli.
W ždyt žádný geště n ep řišel, geštoby nám
řekl, zdaliž duše naše, když umřeni, žiwa gest ? —
Negsaut také k tomu ustanoweni m rtw j, aby nás
u čili, nýbrž žiwá Cjrkew božj, Luk. X V I, 2 9 —
31.
kteréž uhehij kámen gest K ristus , syn božj-
Luk. X X ,
17,
18. Efez.
II, 2 1 .
K tomu lani
prawda nenj, že potud geště nepřišel žádný, genžby nám byl powěděl, gak to na onom sw ětěg est;
nebot přišel
nazpět g ed en , a prawil n ám , že
dobřj gsau tam gako andělé b o ž j, Luk. X X , 3 6 .
že do radosti swého Pána wegdau a wěčně od­
měněni b u d au , Mat. X X Y , 3 4 . a že naproti to ­
mu čerw
zlých nikdý neumjrá a trestu gegich
oheň nikdý nenhasjná. Mar. I X , 3 4 .
k terý winu hřjchu skrze
Onen ale,
krew swau na křjži
shladil, Efez. II, 1 6 . práwě p o z m rtw ý ch w stún] swem udělil swým kněžjm moc h řjchy odpauštěti, Jan X X , 2 2 . 2 3 . a rozwazuge w n eb i, co
na zemi rozw ázali. Mat. X V I, 1 9 .X V III, 18. P ro ­
tož se také z hřjchů sw ých wyznati musjme, aby­
chom z nich rozhřešeni (1 Jan I, 9 ) do wěčnosti
bezpečně
přistaupiti a blaženosti wywolených
božjch dosáhnauti mohli. —
Z pow jdati! prawj
on su strn u tjm ; ach n e , gá nechci se zpow jdati!
Ach, p ro č pak n e? — W ždyt sprawedliwý Bůh
trestá zatw rzelé hřjšnjky ohněm wěčným. T a g jm e -li hřjchy, do hrozného nebezpečenstwj s e w y dáwáme.
Do rukau wšak žiwého Boha upadnauti
a s neyopowrženěgšjmi zločinci wěčně w ohn iwém žaláři trp ěti nechcem ?
W y t mně tu wyprawugete děsné w ě c i! — S tra­
šné gsau tyto wěci gen tomu, kdož s Bohem sm jřiti se n e ch ce , ale potěšitedlné onomu, genž d o brotiwého
milost nás
otce
w zjw á, který wždy hotow na
přigmauti ,
bytbychom
množstwj zpáchali hřjchů.
i nesmjrné
Nebot zřetedlně p ra -
w j : „ W který koli tlen se hřjšnjlc ke mně o b rá tj, zapomenut na wšecky neprawosti geho.“ Efez.
X X X , 14.
16.
Zagisté ! welikau pocjtila
D.
M aše radost, když někomu dobrodinj proukáza-*
ti
gste mohl , a welmi
protiwně
wám bylo,
když gste trestali m u sel! A což nenj wěčně milo­
srdný Bůh nesmjrné dobrotiwěgšj, nežli neylepsj
a neýSlechetnSgšj člowěk ? Zdaliž práwein n ezasluhnge zawržen b ýti o n en , kdožby raděgi za­
hynul nežli aby z hřjchů se w yznal? — Nynj
pak napomenut] šwé we wraucj modlitbu gsem o b rá til, a ku konci ssrdečnau autrpnostj
praw il:
Nenj-liž prawda, ž e s Bohem se smjřiti a sw. sw átosti přigm auti ch cem e? — Načež dj m i: Iulyž
W . ! mysljte , že to potřebj g e s t, s Pánem Bo­
hem. —
Použjwage těchto drahých okamženj,
prosel gsem s n jm , gak možná w tak času krát­
k ém , wělšjm djlem w šeck o, čjm od dětinských
let až po tu chw jli se prohřešil, a zaopatřil gsem
ho swátostmi nemocných.
B rzce na to w srd eč­
né spokogenosti se swau rodinau se rozlaučiw po
hodince skonal.
A což ktom u geho panj ře k la ? ptal se pan
Horliwý. — Ona, dj pan S tálý , mnoho giných
•wěcj kobstaránj
m ěla; doktor ale s podiwenjm
patřil na mne , a wrtě hlawau praw il: W . ! dnes
gste mistrowský kus dowedl.
Gak žiw bych si
co takowého nebyl pomyslil ! Gá ale ostře naň
pohlédna d j m : Co se stalo zde, nikoli z m é w ů le , ale stalo se z milosti bož], w kterau n ew ěřj-
te, Wšak wás saucl přjsný očekáwá, gežto se
proti swýrn nemocným prohřešugete. Z rukau
wašich Bůh požádá dušj, které skrze lehkomysl­
nost wašj k wéČnému zahynut) přicházegj. Aniž
wěČný oheň nehořj proto m éně, že newěřjte w
n 5 g! — Nepochybně že se usmjwal nad tauto
odpowědj a krčil rameny? tázali se oba. — l i
mému podiwénj slyšel gsem cos giného, dj gim
pan Stálý; nebot když gsem odcházel, řekl mi
komorn)k, že byl od té doby zamyšlen a prawili
Onen kněz gest muž hrozný. Wytýkal mi wěci,
které mi geště žádný se neopowážil do očj řjci.
A běda mně , gestliže prawdu mluwil!
*
i'
5. Dáíšj pokračovvánj o starobylých ko­
sí eljch vv králowstwj Českém.
Od K ašpara Valentina W em ingera, faráře Kladenského, swobodu. utněuj a mudřctwj mistra.
VI. Plebanie Děkanstwj Rakownického.
SobiecWeb a
Rakownj.k b
Senomat c Po tw o ro w d
Nessuchin
lira lo w ic e
ko­ gro­
py- še.
(i
l 12
30
35
25
24
iVIilezow f
T ibina
O račow 2 ■
Lužna, Lušan
Bielenic h Ecclesia
Jecnicvel Jessenic
ko- gro­
pv. še.
18
17
24
9
y
Potw ořan
VYšehrd
Cista i
Ugezd
Pulices, alias Blšany vel Blešany k
Skw ii 1
Z in e l in
Pyssan
O slro w ic
Matěgowic n
Zeleuic o
Miestic (panper) p
H ern d o rf
Olessna q
Rechel r
Jeeliic vel Jesse|
nic alias s
1 Nezabudic
ijČ eruec t
ko- gro­
pv. še.
6
i5
21
15
15
8
18
18
12
15
30
3
10
12
15
30
12
9
Slabec u
Koslan v
Strogetic x
Bielic cum B r a t ­
ři c y
Sbečna z
H w ozd aa
Gbmelnjšt vel
Clim elnistca bb
D ěkow cc
K.olesso\vic dd.
íiů n o w
[Vrclileb
Seistna
VYeclaw
R a s s in o w ee
S k řiw a n ff
D olanum
Ilerzesedel gg
W s s é s u lo w lib
S aiíow .
ko- jgT°.r
py- i se.
"
32
26
9
15
2
24
3
21
18
1
15
6
9
6
6
17
6
9
6
a)
Pocl tjm gménem za dnů našich žádná
wes aniž kostel se nenachážj. Že pak obywatelé té wsi w 14. stoletj Němci b y l i , kniha 13.
kostelnjch nadán] wykazuge; nebotkdyž r. 1384.
Pan Fraynmth z Schónhofu s swým dědičným
synem desátky ktémuž kostelu k wyžiwenj duchownjho žáka (klerika) wykázal, k čemuž se
poddán] Wyšehradštj té obce k odwodu wolni prohlásili; zřegrně se prawj, aby tehdegš] fa­
rář od požjwán] téhož desátku wylaucen byl,
protože německy neum]. A. 6. Může b ý t i , že
galc se na mnohých mjstech stalo, Němci tuto wes
překřtili, čjmž po čase snad slaré gméno doce­
la k zaporaenutj přišlo.
b)
Rakowničtj \y 14. a zpočátku 15. stoletj nad mnohá města w Cechách ay zbožnosti a
whorliwosti náboženské wynikagjce, ay tom ča­
se spowolenjm k. Wáclawa k chrámu děkanské­
mu, dle knih kostelnjch nadánj od roku 1379.
obyčegnými auroky 8 kop pražských grošů dle
2 knihy K. 2. roku 1379, mše weyročnj, r. 1388.
darowalo měštanstwo kostelu 8 kop auroku III.
D. 2. E. 2.
R. 1397. též 40 gr. auroku. XII. I. 16.
— 1399. Založena každodenuj rannj mše k
uctěnj P. Marie. VI. C. 4.
— 1400. Založen oltář P. Marie s p ř iš lu hugjcjm zAYláštnjm k n ězem . Y. P. 3.
Též Avtom roce oltář S. Doroty od owdowělé měštky. YI. A. 5.
1405. Oltář S. lcřjže a SS. Mučedlnjkň. VI,
F. 10.
1415. Založenj k obživre kaplana od měšt­
ky gménem Anny. X. F. 3.
Ze i děkan od měštanstwa k obžiwenj dra­
hně nadán byl, z AYeyš wysazeného desátnjho př]’spěwku k cjsarskému korunowánj se poznáwá;
dle téhož geho přjgem z důchodukostelnjho 24
kop aneb 480 zl. našich peněz obnášel. Měli
i swůg wlaslnj mleyn, kterýž r. 1387. z powolenj konsistoře prodal. L. E. III. Ií. 1.
Wzniklými v šak w Praze bludy husitskými,
kteřjž 1420. po wšj zemi co plamen vypukli,
djlem pro strach před Žižkowými ukrutnostmi,
djlem pak skutečnau vrtkawostj u wjře , poča­
li gsau Rakowničtj cestu od staré matky Cjrlcwe
katolické wykázanau a k spasenj wedaucj o pauštěti, mocj odtrhse se od n j , od bludných
wůdcíi po bludných cestách westi se dali, gdauce za přjldadem mnohých giných měst, z g e gichžto obywatelů, pauhých prw ItaliŠnjků, w
16. stoletj, nělctéřj Lutherany a ginj Kahviniany učiněni gsau, a gen toliko w nenávisti a w
pohaněuj cjrlcwe katolické zcela sgednocenymi se
prohlásili. — Toho druhu bylt i sani delcan Rakowniclcý, gménem Šimon Cerasin, ginalc Litomě­
řický, o němž zpráwu dostala katolička konsistoř
pod obogj, že galc řádů cjrkewnjch při službách
božjch zawrhuge a pohofšliwě se chowa, ani člwerem dopisů na měštanostu a radu, o dostawenj
se ku lconsistoři ničeho se nedowédlo. Aniž se
co pořjdilo, když farář Lišanslcý, kněz pod obogj,
gménem Wáclaw Nepomucký r. 1590. žalobu
proti němu zadal, gehožto wlastnj rukopis in
Actis Consistorii sub utraque se nacházj, dle
kteréhož děkan Rakownický u přjtomnosti ginych
lcněžj giž druhého, a sice faráře Kněžowského s
děwečkau swau oddal, *) že weřegně w kostele
# ) O bsjrněgsjho ívýpisu, co se poTiorslhvého při oddaivkach da­
lo, z rukopisu zde xvwádeti bránj stud.
konsistoř tnpj, radám tyranů nadáwá, žádného
swětla w kostele uetrp j, a slowem w ničemž dle
prawidel nábožných se neřjdj. Tak tento pastýř,
swlékna poslušnost i prawé náboženstwj, wedl
stádo swé po bludných pustinách co swůdce k
zahynutj duchownjmu.
č) Hlěstyš k Rakownjku patřjcj, gehožto pro
odpor činěný cjsaři Ferdinandovi II. měštané
zbaweni býti měli, wšak opět geg obdrželi, složiwše cenu 14986 kop míšeňských.
R. 1388. obšjrný wýkaz powinnowaného
desátku pro faráře Sonotnatského w knize XII.
kostelnjch nadán] B. 15 se nacházj.
ď) Potworowský kostel r. 1241. bylw ystaw ě n , gak Plaského býwalého kláštera pamětnj
kniha wykazuge.
ť) Kralowice, Cinadrowy. W 14. stoletj měli
tento za cjsaře Ferdinanda I. w město pozdw ižený městys pán JeŠek panoš, an r. 1390, 2 k o py pr. gr. auroku obětowal tomuž kostelu, s potwrzenjm toho daru arcibiskupského generalnjho
Vikáře Jana z Poniuku kanownjka Wyšehradskélio. — — L. E. III. D. 4. Práwo wšak patro­
nátu] nad kostelem a farau , hned z počátku za­
ložen] kláštera Cisterciáckého r. 1146. wPlas]ch,
Opat plaský prow ozow al, gakžto kniha X. kost.
nad. E. 7. wykazuge, když Opat sám r. 1415.
faráře Gindřicha pražské Konsistoři předstawug e , na něgžto spolu i wšechuo práwo swětské
nad tjmto městem přená»]. Když pak Žižka r.
\
i l-21. klášter tento dobyl, kněžj, gichžto 500 se
w něm čj ta lo , djlem ro z p tý lil, a djlem zavraž­
dil, statky gegich do rukau neprawých držitelů
se dostaly, z nichžto W šeslav Strogétický zeStrouetic a' posléze páni z Griesbeku známi gsau.
Florian Griesbek, pán gak z ohledu učenosti, tak
i co tagná rada cjsaře Maximiliana I., Karla Y.
a Ferdinanda I. slavné paměli r. 1614. cely
kostel z nowa vy stav ě l a zvonem novým od
Giudřicha Sonomatského z Sternstadtu místa na
Slánského slitým zaopatřil. Co otec 24. zplo­
zených z gedné manželky djtek u prostřed giných
balzámem n a p u š t ě n ý c h mrtwol v tom kostele
odpočjwá. Po bělohorském v jtézstvj Griesbeko vé u cjsaře Ferdinanda II. do nemilosti padše, Královice opustiti musili, načež opSt z v ele ­
benému klášteru Plasketnu připadly pod ochranu.
Nemohu zde opominauti bývalého kláštera
a kostela nynj farnjho v Plasjch starobylé pa­
mátky přjležitě v známost uwesti. W ladislav
téhož gména II. veleslawný véw oda Český, za­
kladatel kláštera premonstrátského w Praze na
hoře, gižto nazval S ión , a v Litomyšli, gakož i
řádu geptišského v Dobzanecli, kláštera Benediktinů v Klatowech, pak i rytjrského řádu S.
Jana Jeruzalémského, genž pozděgi Maltezové
slauti počali, i tento klášter p rv n j w Čechách
řádu Cisterciáckého r. 1146. giž tehdáž v býwalé v s i gménem Plas založil , do něhož osm
řeholnjků z Langhaimu z Francké země v y z v a l.
>
a ten klášter odbljzké wsi Plasu, a nikoli od plá­
ště swého , na němž , dle Sartoria , klášternjho
kronikáře , po lowu ]jyl usnul, Plaský se nazjwá. Kostel r. 1154. stawěti se počal za času
Maingota opata, a od Roberta biskupa Qlomuckélio řádu premonstrátského r. 1204. poswěcen
byl. Nadali tento kostel a klášter Wladislaw s
wýkazem wesnic Rašeuowa , Wraznowa a Nebřesjn a, gichž klášteru tomu do wlastuosti p o d ­
d a l , wyhoťowiw na swědomj základnj list s
priwěšenjm swé pečeti, a položiw geg u přjtomnosti swědků dle obyčege na oltář. Soběslaw,
bratr Wladislawůw, a wéwodstwj nástupnjk, roz­
množil nadánj bratrowo 1175. odkazem wesnic
Křečowa, Babiny, Lomnice, Lutice a Lukowa.
Za přjkladém swycli zeměpanů nasledowali telí—
degšj páni Wládykowé, z nichžto Leso z Železnic
darowal r. 1180. wes Býkow a Wlčekow, r. 1183.
wéwoda Fridrich Celowice, Žehutice a Kocjn ; r.
1192. Oldřich z Lutic statek Ninice, r. 1193. pán
Ditleb wes Strašici, Cedlici, Cernokůl, Dubrawici,
B o r, Mladotice a Mláz. R. 1214, Anežka owdowělá Iiononowa z Potworowa, Močidlo, Hlubokau. 1230. Rytjř z Teynice, Olsow a U gezd;
r. 1232. Rytjř Radimjr Ugezdec a Březj; 1252.
Plebanneb farář Kladrubský wes Podmuk a Mork
témuž klášteru darowal.
Tjmto dráhným nadánjm obohacený klášter
hogný počet mnichů žiwiti mohl, a bylí seme-
ništem pozděgi zakládaných klášterů, W elehradského, Pomuckého, Mnichohradeckého, Waldsaského. Mjvval ten klášter w l 4 . stoletj u Prahy za
Ugezdskau branau pod vrchem Petřjnem bljž
býwalého kláštera kartauzského, na Smjchowe
pod zpráwau kostel, při němž několik mnichu
přebýwalo. Cjsař slavné paměti Karel I \ . ob­
dařil tuto řeholi cisterciackau veškerých klášte­
ru českých a moravských seminářem S. Bernar­
da v Praze bljž prašné braný wedaucj na Polič,
(kde nynj kancelář cjsarských panstvj,) kdež žá­
ci této řehole v bohoslov] v y u č o v án i byli.
Lib. Erect. Tom. I. T. 7. IX. E. 1. XIII. L.
7. Dobrier. Anal. T. VI. et Monum. T. IV.
Po bělohorské b itv ě lc obnovenj téhož klá­
štera gakož i k nawrácenj odňatých statků a giuých obdarowáaj neywjce přispěl Jaroslav Bořita Martinic mocný zástupce u Cjsaře Ferdinan­
da II, chtége se tjm zawděčiti za póctivé a
bezpečné chován] v témž klášteře, kam se r. 1618,
po svém z okna vyhozenj byl utekl. Mocným
tjmto napomáhánjm, zdařilo se mnichům, pod.
zpráwau pečlivých sv ých opatů, že od r. 1661.
až do r. 1736. na m]sto zřjcenin býwalého klá­
štera a kostela, toto obdivu hodné staven] způ­
sobili v stavu byli.
f)
Roku 1415. Arcibiskupský Panoš Oiulřeg
Špalek ze Slatiny k wýžiwě kaplana při tomž
farnjm kostele 4. kopy aur oku obetowal. L. E.
X. h. 4.
g) Woračow. R. 1386. poručil dle poslednj
vrňJe Pán Drslaw ze Sulislaw tomu kostelu 2.
kopy pr. Gr. auroků. L. E. XIII, C. 2.
h) Wilenz.
i) Z dwanácté knihy kostelnjch nadán] L. 2.
zdá se, že Čistá městys k statkům kapituly hla•wnjho kostela pražského w 11\. stoletj patřjwala, něhot na rok 1399. s powolenjm celé kapi­
tuly a s dorozumenjm Čtsieckého faráře gménem
Ráčka, Pan katiownjk Felix wyměnenj kostel­
njch polj za giné přjležitěgšj předsewzal. Od
roku 1531: Křiče, čistá a Kozlany gistě ku ka­
pitule patřila až do roku 1713., kteráž tuto w esnici s ginými statky p. hraběti Wáclawowi Lažanskému odprodala. R. 1389 ubezpečil se de­
sátek faráři na mleyné bljž Čisté XII. B. .19.
k) Flohau, Iíaunow. — 1) Skreg. m) Zychrau,
7i) Mutěgowice.
o)
Když giž w bulle papeže Innocencia IY
kláštera Plaského se týkagjcj r. 1252 o léto w esnici zmjnka se Činj, může se z toho na staro­
bylé založenj tohož kostela poněkud záwěrek
učiniti.
p) Městečko,
q) Wole.šna w 16. stoletj pánu Kristofu SIowicltému ze Slowic patřila.
r) Ilředel, Hřjdel, Hřewujčow. R. 14-08. u snesla se obec se swým farářem o wyžiwenj ka­
plana. L. E. V lil, B. 6.
j-) Jechnice. Patrónowé kostela a spolu
Páni tohož městečka byli z počátku 15. stolelj
Jenec z Janowic. W 16. stolet) páni z Gnttensteinu a Lansteinu a od r. 1628. Cernjnowé.
R. 1409. mezi farářem Wáclawem a Pánem Geučjkem z Petrsburgu stala se umluwa, dle které
se faráři wykázaly pole a auroky k wyžiwenj
dwau kaplanů, IX. F, 8. Ten samý Pán z Pe~
trsburgu r, 1418. powolenj z Konsistoře dostal
2 kopy a úroků na giné statky k odw oduw ykázali a zgistiti X. L. 3.
t) Grosščernic.
«) Nedaleko od Slabce gest na welkém w rcliu zámek, K ra k o v , K rokow , Krakovec, pio
swau starobylost paměti hoden, gemuž Kosmas
půwod i gméno od Kroka otce Libušina připi—
suge. Knjže Jaromjr ten zámek s Kublowem,
Braunem a sHudlicj swému wyswoboditeli H oworowi u Welizu za odměnu dal. Od roku 1147.
Páni Iíolovratowé své rodině od tohoto zámku
swé přigměnj dali totižto : Krakowštj. W tom ­
to zámku Jan Hus po něgaky čas u sweho p ř]zniwce přebýwal očekávage tam pana Chluma,
Wáclawa z Dubé a Gindřicha Lacenboka, kteřjž
geg k sněmu do Kostnic doprovázeli. Roku 1387.
Jan Nosek, kněz za swého zemřelého otce a bra­
tra založil weyročnj mši s půlkopau pr. gr. auroků. Asaud Wáclawa z Libowic r. 1397. u znal, že panoš Jan Woděrad ze swého dwora
powinen gest faráři Slabecltému desátek odwáděti. L. E. XII. L. 3. B. 11.
v') Roku 1313. pan Otto z Kozlan u krále
Jana Luxenburského otce Karla IY. to ■wymohl,
že z wesnice Kozlan městys učiněn byl. W 16.
stoletj patrony tohož farnjlio kostela byli páni
, Teyrowšlj z Einsidlu.
x) R. 1392. panoš Marek z Hrádku přebýwage \y Gimljně založil 1 kopau pr. gr. a úroků
za sebe p ři tom farnjm kostele weyročnj mše.
L. E. XII. D. 15.
y) Bělec a Bratronice. Prwnj býwal far­
njm a druhý filialnjm kostelem, ač nynj na opak
gest od r. 1786. R. 1394 na žádost a uznánj
důwodně přednesené osadnjci aur oky z železných
kraw, a několik liber wosku ke kostelu odwáděti musili. R. 1396. panoš llašlco z Bělče mimo
odkaz owdowělé panj po nebožtjkówi Maršo•vvi z Bělče \ kopy auroků tomuž kostelu odwáděti sljbil. L. E. XII. G. 16. h. 16.
z) Památná w letopisech wlastenských wes,
w njžto r. 1100. Wršowštj lcnjžete swého Břetislawa II. zawraždili, žegim w ládu nad Žatčem
a Lutoměřici odegmul. Poslednj zrodu W ršowců teprw w minulém stoletj \v saubogi pošel.
cia) R. 1406. farář Čistecký děkanstwj Rakownjckému předstawen, mezi arcibiskupským
panošem Giřjm z Pioztoků a farářem Hwozdeckým pře rozsaudil. E. L.X III. P. 1.
ib) Chmelišany.
cc) W 16. sloletj patronem téliož farajho
kostela páni Giicowé a pozděgi Erhard ze Stambacliu, a w 17. páni Lozie a Hildbrand.
dd) Před bělohorským wýtězslwjm bylí Jaroslaw Hrobšický pánem a patronem kostelů K c ležowského a Ilorosedleckého, gemužto obogj
statkowé za 20629 zl. prodáni byli, a v té ceně doručeni byli Hánušowi Můnchowi.
ee) Rausjnow.
ff) Patronové toho kostela byli páni z
Rensbergu, gimžto obnowenj tohoto nynj filialnjho
k Welko-augezdskému náležegjcjho chrámu mi­
strnými drátovými mřjžemi, které prý geden slepý
z tohoto rodu uplésti měl, za zásluhu se pokládá.
Pozděgi svobodný Pán z Leweneru držitel to hož statku, geg kněžně M. Anně z Fůrstenbergu
prodal.
gg) Roku 1549. pánem této wsi byl Mi­
ska ze Zlunic.
líh) Schósselhof. Páni té wsi a patronové
kostela byli r. 1569. Kristof K olovrat • r. 1614.
Jaroslav Hrobšický.
VII. Plebanie Děkanstvj Slánského.
ko­
py.
B u d ín a
a
G hlu m čan b
Z lo n ic
c
M u riu s d
L Ý ralow ic
S rbec
e
f
ko­
gro­
še .
i
15
18
9
20
|3 0
py|
M ni lič
P alec, m a jn s C a n n o n ico ru m g
G ernochow h
H radiS sče
11
Lukow
i
Časopis p. ICatol. D uch. 111. 3 .
5
grose.
15
18
18
30
6
ko­ gro­
py* še.
Paleč, m inu s
Bnssezewes k
W rany 1
Týnec m
í e l č i alias Teleti n
W rapíc o
D ře n o w p
Dolina q
Brelic r
LTgezdec s
K.nowic t
Podczedelic
Z w o le n a w e s u
Radunic
S law ietjn v
W in a ř e c x
Peruz j
Ječawic
Z eleníc z
r uř an
H ře d h o st aa
Lidic m ains bh
15
ih
18
15
21
12
18
21
15
7
6
-
24
21
21
20
24
18
15
18
ko­ gro­
še.
pyS to c lio w ce
Neprobilic dd
K la d n a ee
P osdna ff
R is s u th gg
D ru ž e c et Ž ilin a hh
M a lik o w ic ii
Lidic m i n u s k k
H o ře s s o w ic ]1
SrneEna m in
Miescy c n
í i l o b u k oo
¡ io sle le c
S lana pp
S tra sse tic
qq
ÍVyslra
O ra s s ic rr
W r b n a ss
i 8 T řslic tt
35 Sni plníc
nu
.
rz
Po.hrri
vel Pecbri
39
12
18
15
15
30
9
15
18
24
15
18
2
12
12
12
0
18
6
12
30
o)
Butljii za času krále Wladislawa w 12
sloletj měsío slavrné, gež sobě týž král, postaupiw pro stárj synu swému Fridrichowi že­
zlo králowské, mezi ginými městy k wládě swé
zacliowal. Dle Paprockého pozděgi Templáři w
tom městě, až do wyzdwiženj téhož řá d u p ře b ý wali. Král Jan z Luxenburgu, otec Karla IY .,
popustil Janu Zbynkowi z Iíasenburgu za od~
staupené město Žebrák město Budjn. Pod wládau tak nábožných, cjrkwi a swým mocná­
řům wernych, w bogi hrdinských, a uměn]
milugjcjch pánů , obywatelé Budju.štj slepě-
ge gegich wSrné nasledugjce nad giná města
galc stálostj u wjře katolické , tak i wěrnostj k swému pravrému zeměpánu se skwěli. Kni­
ho v,'na Hasenburská a v Budjni založená dle s a v č dectwj Tomáše Mitisa málo odeAVzdala Hassensteinské, on jžn en j wjce co spatřiti. Boh. doct.
Balbini.
1)
Za prodané zádušnj pole téhož kostela
z a A v á z a l se r. 1404. Jan Jablowec s powolenjm
patronů Wjta Šlechty, Gindřicha Krásného, Mar­
kety Perůcké a Tassona z PeruC ročně kopu pr.
ěr.
ke kostelu odwáděti. L. E. XIII. N. 3.
o
c)
R. 1346. Karel dědičný lcralowec kr. Jana,
tehdáž markhrabě Morawský, whlawnjm kostele
S. Wjta ustanowil 24. duchownjch, 12 lcněžj, 6
jáhnů, 6 podjáhnů.a 12 kleriků, kteřjžby po
střjdě ke cti P. Marie hodinky zpjwali, gežMansionáře nazAval. Kwýžiwě gegichkaupil a Avyká­
zal statky Černěkow, Jeseny, Zlonice a Lhotu,
též i gednotliwý statek w Třebjzi. Kteréžto
znamenité statky Jan, král a otec gého, potwrdil,
a toto založenj ode wšefch bernj králowských o swobodil. Lib. III. p. 340. et 387. Bobner
Monum. Kostel Zlonícký drahně nadán od pana z
Walkauna, genž dwůr Uha a wes Chřin U Welwar
ležjcj, wšjm práwem a s e Av.se ni i užitky kostelu
darow al, a dle swé poslednj AArůIe kapitolu na
hradě pražském dohljžitelem důchodu kostelnjho ustanowil.
Bohuchwal Walkaun z Adlar, pán na Staffu,
Pastowicjch a Račinowsi, setujk krage Slánské­
ho, G. K> M. rada, nstanowil osadnjkům Zlome kým rozličné poplatky a desátky , gichžby fará­
ři swému odwáděti powinni b y l i ; že wšak
takowé odwody w minulých bauřliwých ča­
sech téměř zcela k zapomenutj přišly, tedy r.
1616. faráři gak dům, tak i pole a gine přjgmy
znowu w ykázal, atakowý wýkaz fádně nasw ědectwj zapsal. Což w.šak teprw r. 1646. arcibi­
skup Arnošt II. ztwrdil. Kostela a domu farnjho stawěnj stálo pána Walkauna 47472. zl. Tjm
nákladem a obdařenjm kostela za swé předky
nepochybně zadost učiniti c h tě l, genžto , když
po wzniklých husitských bauřjch duchownj stat­
ky w swobodnau laupež dány, a i Mansionářům
gegich statky mocně z rukau wydrány byly, Zlonice Walkaunowé se uchopili.
d)
Mur, býwalé m ěsto, kdež nynj ostrow
sw. Kljmenta. Papež Bonifác IX. udělil geptiškám kláštera Doxanskeho k wýhradě hognépohostiny práwo patronátnj nad larnjmi kostely \v
Muru, Kmětnowsi a w Srbci r. 1398. L. E. V.
B. 2.
ť) Kdež nynj filialnj kostel nad Avsj ííeto wicemi k osadě Lidické patřjcj stogj. Prawj se,
že na tom powršj za dáwných časů město bylo,
Kralowice nazwané. Dosawáde se spatřugj mno­
hé základné zdi býwalých stawenj; a rybnjk
pod tjmž wrchem se nacházegjcj posawád k rá lowský sluge.
Páni Pětipeštj, gichžto těla w tom kostele
odpočjwagj, králi Ferdinande\vi II. se co neywjce na odpor postawili, a po Bělohorské b itwě ztrátau swých statků i wylínanstwjm potre­
stáni byli.
/ ) W 14. stoletj talo wes kapitole praž­
ské S. Wjta patřjw ala; w 16. pak stoletj pan
Getřich z Reichu pánem gegjm byl. R. 1389.
pan PetrHrabáně Kaliwoda obdařil kostel Srbecký půl kopau pr. gr. L. E. XII. B. I. Wíz s
wrchu 51Lir.
g) Weliká Pálec. Giž w 14. stoletj ta wes
ku kapitole Pražské patřjwala , Husitům wsak s
ostatnjmi duchownjmi’ statky potom do rukau
přišla. W 17. stoletj wládl nj pan Giřj Hrobčický,
geniuž w šak, králem Ferdinandem odňata a hra­
běti Arnoštowi z Montekukuli, za 44091 zl. s
ginými statky prodána byla , od něhožlo ge opět
kapitola lcaupiti musila.
h) We Waldsteinských a we Wratislawskýcli
pamětnjch knihách wes k Oseckému klášteru
patřjcj se nacházj. Dobner. monument. Tom.
I. pag. 311.
t) II. 1388. arcibiskupský panoš Albert z
Lulcowa , ginák z Wráškowa, založil při tom ko­
stele 4 wýrocnj mše s 2kopa'Vna pr. gr. auroků.
a Jan Likterach s synem swým Wšeslawem, pa-
nosem ze Šolce, darowal tomu kostelu 1 kopu
aurolcit. 1397. L. E. Xlf. B. 12. I. 9.
/í) Buštěhrad aneb R už čij hrad. — Hágek a
podlé něho Beckowský dáwagj wjře nepodobné
gméno tomu hradu z B udce, z gehožto zbořenin
p rý kámen k wystawenj tohož odwéžen býtim ěl;
nebot nebyl, aniž dosawáde nenj nedostatek ka­
mene kstawěnj nabljzku téhož hradu. P o d tjm to hradem gest městys Bňčkow, genž před tjm
co wes Bůžčewes neb Bužtiwea byl nazwáň. Spj—
se tedy to gméno zdá se býti složené z Bůžka,
Bňžčjhrad, Bůžtihrad, Bužcjwes. Patronowé té ­
hož bywalého kostela byli ay 15. stoletj páni z
Kolowrat s názwem Bnštěhradštj. Z téhož r o ­
du byl i Fridrich, který se s Mainhardem Gindřichohradeckým králi Giřjmu z Poděbrad zprotiwil. Oblehnut gsa w zámku swém Buštěhrad­
ském od wogska králowa, a marně pomoc očekáwage, negenom se Avzdal, ale i zcela k straně pod
obogj se obrátil. Joachim wšak Buštěhradský
z Kolowrat r. 1586. opět k cjrlcwi katolické
se obrátil.
W 17. stoletj farář Buštěhradský ginénem
Wyšehradský zpráwu nad osadau Lidickau i
ZwolenoAveskau držel. R. 1385. Rytjř z Braško\va přebywage av Bůžčewsi se u kousistoře p ři—
znawá a uwohige desátek, gegž geho ugec HaAvel k tomu kostelu odwáděl, i budaucně od wáděti. L. E. XII. B. 6.
l)
Hrobnj nápis od roku 1571., genž p oukazuge na pohrbené w tomto kostele, pana
Petra Cholka zWognjna, geho rotiiče Bohuslawa
a Elžku rozenau z Baupowa, i praděda Gindřicha Chotka s manželkau Johannati, rozenau
Gotcowau z liolow rat, dáwá náwěštj, že tento
rod pánem na Wraném býwal. R. 1380. mjwal
kostel Wranský wlastnj os Ir o w na Wltawě, kte­
rýž s powolenjm pražské konsistoře za gine přjležitěgsj pole popustil. L. E. II. H. 2.
m ) Panenská Týníce (Teynice) ginák Žernowteynec.
W 14. sloletj založil pan Plichta zŽ e ro tjna w tom městci panensky klášter s\V. Kláry,
genž roku 1422. od Taboritu spalen a w zř]ceniuy obrácen byl. Geptjšky, ktere autěkem u šly, do kláštera sw. Anežky do Prahy autočišté vrzaly.
Wiz Beuešowu kroniku, u Dobnrra knihu 4. na stránce 64 a 429. Farnj ko­
stel gest r. 1325. založen, roku 1321. zaklada­
tel kláštera Teynického práwo patronatnj nad
kostely Teynickým, Wrbenským a Pozdemským
témuž klášteru odewzdal. I stala se r. 1392.
mezi farářem Teynickým a Abatyšj tohož klá­
štera iimluwa ohledně desátku. L. E. IX. II. 11.
n) W 14. a z počátku 15. stoletj bylit T rčkowé páni w Telči a w Ilospozjně spolu patronowé téhož býwalého farnjho kostela, z nichžto
Haško Trčka r. 1409. s powolenjm konsistoře
proměnil některé zádušnj pole téhož kostela, a
Jan, pán na Telči roka 1410. darowal kostelu
půl lánu lesa a založil wýročiij mše za swau ze­
mřel au choí Dorotu. L. E. IX. E. 8. .VIII. I. 10.
W 17. stoletj bylit patronowé tohoto kostela a
páni na Telči Albrecht z Waldsteinu a Adam z
Raupowa.
R. 1390. uložen byl gednomu rolnjku zwlástnj odwod desátku. L. E, XII. C. 18.
o) Pan Wáclaw syn Mikuláše z Wrapic tam
zůstáwage s matkau swau Magdalénau, dali od
sebe r. 1414. bezpečné upsán], njm se zawazugjce , k tomu kostelů aupluý desátek odwáděti.
L. E. X. D. 6. et XIII. S. 4.
p) Dřjuow. W 14. stoletj sjdelnj hrad pánů
z Dřéuowa a Hertwikowa panošů arcibiskup­
ských , z nichžto Racek a Her.šo založili s 5 ogr.
auroků wýročnj mši , a na ten den wyčastowánj
1řj chudých osob. R. 1381 L. E. XIII. A. 2.
Pozděgi páni Popuštj nad Dřjnowem wíádli.
q) R. 1393. s e k tomu býwalému kostelu faiv
njrnu powinnowanj desátkowé odwáděti ustauowili. L. E. XII. G. 4.
r) Tento býwalý farnj kostel, a k nSinu od
Bořity z Martiniců k zpráwě dosazený farář pod
gednau způsobau přidal stawům nekatolickým
proti Bořitowi mnohého zápalu k zlosti a p o mstě. Wiz apologii neb Obranu stawů českých
tiskem wydanau. r. 1618.
s) Nepochybně se zde mjnj filialnj kostel sw,
Jana Křtitele w lesjku nad wsj Augezdicj a D řj-
iij o samotě stogjcj.
K tomu kostelu založil
Pan Hawel z Dřjně auroky z 30 pr. gr. 2. w ý ročnj mše 1418., a Anna wdowa po zemřelém
Oldřichu Poledne, panošowi z Dubj, dáwá od.
sebe pjsenmé wygádřenj, že témuž kostelu pole
a luka patřj, z nichžto farář gj a gegjm synům
Gežkowi a Stěpánowi ročně 5 kop pr. gr. odwáděti powinen gest. R. 1370. a r . 1418. pan
Petr z Dřjně za sebe a za pana Drslawa z Dřj­
ně 15. pr. gr. auroků odkazuge na gednu weyročnj mši. L. E. X. IÍ. 12. — IX. E. 12. 3.
ť) Knobjz.
ii)
Zwolenowes býwalé kapitolnj panslwj.
Když w 15. stoletj husitským držitelům do ru kau se dostalo, něgaký pan Humprecht Tasinowic ge opanowal, kterýžto r. 1413. swého
faráře gménem Mikoláše zawraždil. A když zpráwa o té wraždě až do Rjma se donesla, odsauzen byl tento pán, by na wěČné časy na swém
statku 80 gr. auroků pogistil, začež aby náp otomnj faráři za usmrceného faráře Mikoláše ge­
dnu, a za wražedlnjka brzy na to zemřelého též
gednu zpjwanau a dwě tiché mše každoročně
slaužili, a na každý den, když se ty mše slaužiti budau, třj chudj aby pokrmem zaopatřeni
byli. L. E. X. Q. 4.
R. 1385. wšecek powinnowaný odwod de­
sátku se ustanowil a do kněh wtělil L. E. XII.
A. 10. Roku 1388. pan Albert z Zedeč dle
kšaftu pana Haška z Pódljštan na 2 kopy pr.
gr. auroků k založenj mše na každé pondélj, též
i panj Mándaljua, wdowa po Mikolášowi z W r a pic swým a pozůstalých sirotků gménem se zawazuge 8 kop auroků ke kostelu odwáděti.
R. 1404. (L. E. XII. A. 18. XIII. m. 10. —)
Roku 1392. Dobeš panoš z Podljštan obětowal
ke kostelu 2 kopy pr. gr. Roku 1396. s potwrzenjm arcibiskupa Wolfráma odkoupil nad—
gmenowaný farář Mikoláš od Oldřicha opata
Břewňowského 6 kop auroků k wyžiwenj ka­
plana, a r. 1407, opět na wyžiwenj druhého
kaplana 10. kop auroků se založilo. L. E. XII.
D. 17. IV. G. 7. VII. m. 7. W 17. stole tj
Wralislaw zM itrowic, a před Bělohorskau bit—
wau Petr Miller z Nalozewsi pánem na Zw oleuowsi byl, když ale w nemilost u cjsaře padl,
bylo panstwj to Zuzaně Chrtowé za 25548
kop prodáno.
Paměti hoden gest hrobowý
nápis roku 1597. pohřbené Markéty Zaidlicowé
z Běly, genž w létech wěku šwého 81. dar ten od
Boha dosáhla, že gest swých dětj, wnaučat a prawnaucat přes 70 žiwých widěla. Arch. paroch.
w) R. 1405 Panj Běta owdowělá Petřjkowá a Kateřina owdowělá po pánu Mataušowi
ze Slawětjna, nadaly při farnjm kostele pod zpráwau Benediktinů Postoloportských geště třetjho
duchownjho z téhož kláštera. Opat rukau dánjin se zawazuge Oldřichowi z Haseuburgu a
též Gindřichowi ze Mšena, že auroky na klá­
šteře pogištěné, dle wůle zakladatelowy na obži-
vvenj třetjho kněze téhož řádu obrátiti wolen gest.
L.E. VIII. A. 7. et 4. R. 1411. přiznáwá se Giřj z Bonýna wSlawětjně přebýwagjcj, že l 8 k o p
pr. g. od slečny Anny Libochowské, dcery Jana
Libochowského, geptišky kláštera sw. Anny na
Augezdu w Praze, obdržel, a že po gegj smrti
1 kopu auroků kzádušj Slawětjnskémuodwáděti
powinen gest. L. E ..X III. T. 13.
x) R. 1385. syn pana Bedřicha z Winářic
obětowal tomu kostelu 1 kopu auroků , a panj
Ludmila owdowélá Ilabardowá z VYinařic farari
též 1 kopu auroků, gižto pogistila u pana Giřjka panoše z Biwic ; r. 1401. L. E. XIII. B. 6.
a L . 1.
y) Ble Hágka na rok 1007. gmenowala se
ta wes Opočna, a obdržela gmeno Peruc od p o diwného zamilowánj lcnjžete Oldřicha r. 1014.
do gedné sprosté djwky gménem Boženy, když
u studny pěníc se mu zaljbila, giž sobě za man­
želku pogal. R. 1386. uděluge se panu rytjři ‘
Kunšowi z Peruc práwo patronátnj pod w ým jn kau gistých ku kostelu peněžitých odwodů. R.
1393. bylí z Peruc Gindřich, arcibiskupský panoš,
k tomu přidržen, by kostelu čtwrt lanu polj s
pastwjštSm odstaupil. R. 1411. stalo se porownáuj mezi farářem a rytjřem Gindřichem Krá­
sným. R. 1413. založil Gindřich z Peruc pa­
noš s půl kop au auroků wýročn j mši za swé
rodiče. L. E. XIII. C. 4. XIÍ, II. l.V III, N. 1.
a K. 7.
W 16. stoletj patronowé téhož kostela byli
Jan z Waldsteinu a páni Lobkowicowé, z nichž
Fridrich r. 1594. w Prešpurku zemřel a w Peruckém kostele pochowán ležj,
s) Dle upsánj král Wáclaw II, darowal tu­
to wes, genž prw klášteru Swatogirskému w
Praze přináležela, s Knobjzj městu Slauskému,
a lc náhradě kláštera udělil wesnice Welenici a
Podmok, bljž Poděbrad. Hammerschmied, hist,
monast. s. Georg.
aa) Ředhost. Roku 1383. obdarowán gest
ten kostel činžj z nágmu gednoho domu. A r. 1400.
se ustanowuge z dwau kusů polj powinnowaný
wlaslnj desátek skrze rozsudjho Oldřicha Zagjce z Hasenlmrgu. L. E. Xlll. B. 5. a K. 10.
bb') Když r. 1420. Tábořilé twrz Malcotřásky wzřjceniny obrátili, a r. 1450. Giřj Podě­
bradský Buštěhrad dobyl, nepochybně že Lidice
té strasti a záhuby také pocjtily. Slarý kostel
teprw 1664. poněkud oprawen, nyněgšj wšak
nákladné, krásné stawenj Anna Maria Františka,
welewéwodkyně z Toškany roku 1730. wlaslnjm
nákladem zwelebila. Roku 1370. arciděkan z
Iloršowa Teyna a spolu kanownjk Pražský, gménem Přibjk, s kanownjkem Pawlem z Cliocny u saudili, gaký a od koho desátek faráři Lidické­
mu přináležj. L. E. Xll. A. 4. Roku 1401. da­
rowal pan Jan Zwonjček, přebýwage w Iiněžow si, kostelu 12 pr. gr. auroků. L. E. Xlll,
K. 11.
i
o starobylosti kostelů ceskýcb.
399
•
'
cc) Dle Hágka na rok 870. a 916. w S to chowe knjže Neklaň zbořenau twrz proti autokům nepřátelským knjžele Žateckého "Wladislawa obnowiti opět dal. Pozděgi Stochow owdowělým kněžnám za sjdlo by], kamž i Drahomjra chtjcse odebrali, na cestě, a sice na swinském
■wrcliu (nynj Hradčanech), nepochybně že se gj ko­
ně splašili, konec swého žiwota wzala. — Ze
kostel Stochowslcý \v 14. a zpočátku 15. stoletj
nad gine okolni znamenilěgšj b y l, poznati se
může z hogných nadán] mu udělených. Giž w
1351. farář Stochowský se přiznává, že dle mno­
hých požjwaných užitků kostelujch zawázán gest
kaplana žiwiti. T o t o přiznán] gest gedno z p r w něgšjch, genž za časů Arnošta arcibiskupa z za­
ložených , do kněh w taženo bylo ; ge potwrdil
Bohuš Probošt Litoměřický, bratr wlastnj Arno­
šta arcibiskupa. L. E. I. S. 3. R. 1400. z a -vvazuge se pan Radslaw ze Stochowa, patron ko­
stela ohledně 4'weyroČnjch mšj desátek tomu ko­
stelu odwáděti. Týž pán ze Stochowa w tom
roce přepustil práwo patronátnj Zifridowi z
Chřic. L. E. XIII. Iv. 6. a 8. Přisluhugjcj kněz
oltáři sw. Anny hlawnjho chrámu sw. Wjta w
Praze gménem Wiljm darowal r. 1409. kostelu
Stochowskému mešnj knihu (misál) \v ceně 10.
kop pr. gr. (dle našich peněz 200 zl. střjbra) zawazuge tjm každého faráře, by každoročně gednu zpjwanau mši za mrtwe , a dwe tiché za neg
obělowal. L. E. IX. C. 2. Roku 1410. panPřech
Radlice zHonic a Petr z Celechowic, arcibiskupštj panoši, založili s půl kopán auroků wýročnj
m ši, za matku Annu, dceru Z o w k u , manželku
Annu a ten rod. L. E. YílI. L. (3. R. 1414. ge~
dna kopa auroků kostelu Stochowskému patřjcj,
a na statku Malkowicjch pana Čeňka z Mallcowie,
arcibiskupského panoše, pogištěná, na statky pa­
na Jana z Lán přeložena byla. L. E. X. A. 9.
dď) Jan Psjk, arcibiskupský panoš, pán na
Neprobylici a téhož kostela patron, zawázal se
ktémuž kostelu desátkem, což ale pozděgi opět
zrušil. L. E. VII. N. 1. R. 1397. stalo se porownánj po dlauho trwagjcj při o práwo patronátnj nad tjm kostelem mezi panem Mikolášem z
K u tro w ic, farářem Kwilickým a bratrem geho Zdislawem, pak mezi Janem z Telec a Pe­
chem z Neprobylic. L. E. XIII. G. 6.
ee) Hágelc giž na rok 858. zmjnku čin j o
Kladně, kterau starobylostpjsmena na železných
dweřjch kostelnjch prozrazugj, k němuž w 16.
stoletj podlé celé dýlky přistawen gest druhý djl
kostela s obzwláštnjm wýchodem, w kterém od­
dělen] kaíoličtj od kališnjků ¡swé služby božj
zwláštně konali. — Kladno bylot rytjrským sjdlern pánů tohož gména, z nichžto Pawel z Kla­
dna a Haško z Lán co rozsudí nad Bezděchau z
Ugezdce r. 1382. wyřkli, že onen powinen gest
wýročně 1 kopu ku kostelu Kladenskému odwáděti. Swědkowé téhož byli Zdenek z Kladna a
Hrdoii z Močidlan. Tento aurok pocházel z v lá -
šlě od pana arcidékana kralohradeckého, kanownjka Pražského E a w la , který tento anrok u
Pana Bezduchý z Ugezdce pogistil. L. E. XI!. B.
16. K. 6.
W 16. stoletj Kladnem wládli nábožnj katoliČtj rytjři Ždarštj, pozděgi hrabata z Ždaru, ro­
dem byw.še ze Zdaru w Loketském kragi. Bylt
to rod gak wzuešený w úřade,ch zem ských, tak
i milostnj patronowé chrámu a školy. Po sešlém
rodu mužského pohlawj prowdané dcery Klad­
nem wládly, až z počátku 18. stoletj welewéwodkyné Toskánská Kladno, a ktom u patřjcj w elké pansíwj Čerweiio-Angezdslcé kaupila. T o ­
to podržjc, Kladno \v roce 1705. klášteru B ř e zupwskému odprodala. Mezi opaty a spolu p a ­
trony se nade wšecky opat Beno dokázal milosliwým, který negen farnj kostel oprawil a o zdobil, ale i nákladné nowé staw enj, kapli při
liřbitowě sw. Floriána založil, po geho smrli
málem geště nedostawenau, kteráž až potud očekáwá uástupnjka patrona, onomu w milostiwosti
rowného. Též i socha Panny Marie na náměslj r.
1746. nákladem toliko zlatých, co tudy le t, od
něho postawena gest. Prwotnj základnj kámen
kaple sw. Floriána swělil Šimon Brus arcibiskup
w Trapezuntu , Suffragan arcibiskupa Pražského
Lolielia. Fara Kladenská, gedna z neywýnosněgšjch w 16. stoletj ohledne na rok 1559. k
přispěnj nowě založenému semináři kw ycbowanj mládeže k duchownjmu stawvu pod zpráwau
Jesuitů, tak nazwaného konviktu mezi ginými
cjsaři Ferdiuanďowi I. od kapituly pražské sew ykazuge s 50. kopami auroků, gežto Gřiřj Zdarský ze wsi Hřibu přigjmá od Zdenka z Kladna
faráři za přjgem odkázaných, gichž prý farář
Kladenský hognými přjgmy obdařen , snadno opykati může. Pubička na rok 1559. Schmiedl
Hist. Soc. Jesu Prov. Boh. L. 11. p. 121.
ff) Kostel r. 1718. od hraběte Ivlary opět
zweleben.
gg) W 14. stoletj ku kapitule patřjcj wes, k
gegpnužto kostelu Jan kauownjk u sw. Y\ jta a spo­
lu Probošt u Wšech Swatých zásobu téhož ko­
stela rozmnožil r. 1400. L. E. \ 1. E. 4.
hh) Starobylá, a w stálé poslaupnosti zachowalá powjdka zkamenělého křiwopřjsežnjka,
geuž se w nemalém, hrubém pjskowém kamenu
před kostelem stogjcjm diwákům ukazuge, oswědČu”e
téhož kostela od oněch časů,
Í5 starobylost
J
když dle přjsné kázně w starobylé cjrkwi hru­
bým w nekagjcnosti zemřelým hřjšnjkům,. gakož
zaumyslně křiwě přjsahagjcj g sau , pohřeb na
mjstě swatém s poznamenánjm a postawenjm křjže na hrob se nepowolil. Takowj umrlj mimo
poswěcený liřbitow pohřbeni, gimž na mjsto lcřjže gen hrubý kámen postawen býwal.
Odtud
kletba: „Bodeyž si se z k a m e n ě l Roku 1408.
arcibiskupský panoš Jan z Dobré , pak r. 1409.
Wogtěch z Dobré, z pozůstalosti swého bratra
Giřjho, a r. 1413. gistá Anna, každýznadgme-
nowaných dobrodinců gednu kopu au roků témuž
kostelu nadal. L. E. YIII. II. 5. IX. q. 7. XIII.
q. 10. Wes Ž ilinu sfilialnjm kostelem na sněmu
pražském r. 1537. od cjsaře Ferdinanda 1. da­
rem obdržel Bořita Martinic.
i i) Wlastnj rytjrské sjdlo býwalých pánů
z Malkowic. R. 1395. z.wojÉný Geško Tassawec ze Studnowsi postřjdnj patronát mezi Ale­
šem panošem z Malkowic, a mezi Marešem Bušketau synem DaliborOwým z Malkowic, gniénem
swého otce usaudil nad kostelem Malkowským.
Bylí pak tento kostel od dáwňých časů štědře na­
dán, nebol r. 1405. nacházj se s powolenjm konsistoře pronagmutj na tři léta polj a lu k , které1o pronagal Petr farář z Krušiny a bratr gel)o
Wáclaw Diwiš za ročuj činži 15 kop. p. g. L.
E. XIII. E. 10. a O. 3.
kli) Lidice bljž Slanélio s býwalým farnjm
kostelem sw. Jakuba, gemužto gistý Slánský měšlan k užitku farářowit á kaplanowu prodal 1
kopu auroků, a farářlgménem Wanko roku 1404.
lcaupil opět od giného měštana 3 kopy auroků,
knimžto r. 1409. geště 6 kop auroků přidal k
wyžiwenj kaplana. Přjkladem farářowým po­
hnut gisty měštan Slánský rozmnožil toto nadánj 3 kopy auroků. L. E. VIII. II. 9. 10. J. 1.
XIU. N. 1. Pan Miláčko panoš z Lidic r. 1396.
založil s gednau kopau p. g. auroků 4 wýročnj
mše. L. E. XII. li. 19,
Časopis p. K atoí. Ď uch. )]]. 3 ,
6
11)
Roku 1401. SazemazIIorešowics powo
lenjm lconsistoře chalupu a k nj patřjcj pole za
giaé proměnil. L. E. VI B. 6.
mm) Smečno chowá přes 300. let wzne.sený onen, we wlasti a cjrkwi stegně powěslný rod
Martinicú od cjsaře Ferdinanda II. na hrabstwj
pozdwižený, galco swého pána, a ehrámowé téhož
panstwj gako swého patrona. Pro uznalé záslu­
hy toho rodu cjsař Leopold TI. w elel, by po
wymřenj mužského pohlawj hrabě Klam, manžel
hraběnky rozené z Martinicú, gméno a štjt rodu
Martinického k swému připogil. Zbynko arci­
biskup kostel Smecanský w děkanstwj pozdwihl.
Z děkanů paměti hoden Ctibor Kotwa, genž r.
1629. postaup.il w probosstwj Litoměřické po slowutném Sixtu z Larchenfelsu. Albert Waldstein
Kotwu pro učenost a řečnictwj s.obě tak zamilow al, že usmysliw sobě w Gičjně nowé biskupstwj založiti, gemu prwnjmu berlu biskupskau
giž napřed přisljbil. Složil tento býwalý děkan
Smečanský knihu pod nápisem : Mumreg čili Larwa, pro wýbornau gegj češtinu chwály hodnau.
R. 14()7. panj Žowlca wdowa po Bernardowi z
Ledče darowala kostelu Smečanskému 3 kopy
anroků. L. E. XIII. (f. 5.
nri) Mšec, (Kornhaus) w 16. stoletj Oldřich
Mičan z Iilinsteinu a Roztoka, a před běloíiorskau bitwau Gindřich Stambach, pánem na Mšeci , ten pak po ztracené bilwě s mnohými o statnjmi trestem byl ztjžen, ano statek mu' odňat
byl a prodán Benigně zLobkow ic za 87922 kop.
Na rok 1398. kniha 12. nadán] kostelnjch obsahuge odkaz gedné kopy auroků pro kostel Mšecký z pozůstalosti pana Jana rytjře ze Zeliny,
gegžto ugeo Iwaň měl w plnomócenstwj.
oo) Roku 138S. panoš Albert z Lukowa, ginák z Wraškowa, udělil kostelu Lukowskému a
Klobuckénnt 2 kopy pr. gr. auroků. E. L.X II.
B. 12. Roku (1387. rozhodnuta gest pře týkagjc
se práwa patronatnjho mezi Geškem z Pruha,
Filippem synem Wogslawowým, a Matěgeni z Klobuk. R. 1408. porownal se farář Iilobucký s
Janem Proboštem z Raudnice; a r. Í419. s pa­
nošem Donýnem z Lukowa o latí ku. L. E. XII.
A. 14. XIII. 8. C. 7. X. L. 3.
pp) Gedno z neystaršjch měst w Cechách
od knjžete Neldana okolo r. 750. založené, a od
slané wody, z njž sůl se wywařowala, ,Slaný nazwané. Nelze pochybowati, že paprsky w Idawnjm městě rozžatého swětla wjry křestanské zá­
hy na Slánsko došly. Knihy nadán] koštelnjch
uwádj městský farnj kostel probošstwjm kláštera
Benediktinského w Ostrowě od Boleslawa II. r.
999. založeného. Že pak toto prohošstwj welmi
wýnosné b ý ti musilo , dewátá kniha nadán] k o stelnjch G. 4. patrně dokazuge. R. 1405. O l­
dřich tenkrálnj probošt z nadgmenowaného klá­
štera wykázal 20. kop pr. gr. auroků, pak ge~
dnu u města kaupenau -«vinici s powolen]m kra
le W áclawa, by na wšecky budaucj časy pro&&
bošt k sesli kněžjm, zde se nacházegjcjm, geště
gine dwa, buďto z kláštera té řehole, nebo cjrkewnj připogil, a mimo to geště 3 žáky (kleri­
ky) žiwil, kteřjby po střjdě každodenně rannj mši
kúctě P. Marie zpjwali. Z winice pak welel, by
Probošt každoročně sud wjna klášteru Ostrowskému odwáděl. Toto založen] Zbynko Arcibiskup
r. 1410. potwrdil. Když pak gižr. 1406. pro­
bošt š penězi newystačiJ, založil geg opat geho.
L. E. XIII. O. 5.. Pa.trněgi bývvalé probošstwj
opatstw] Ostrowského ze založen] špitálu slán­
ského od slečny Kateřiny Michkowy r. 1359.se
dokazuge. Tat položila klášteru Ostrowskému
50. kop pr. gr. ku kaupi pol] při wsi Tukletu,
gež odhodlala k ošetřowán] nemocných w špitá­
lu Slánském, wymjňug]c sobě wšak na čas swé­
ho žiwota 4 kopy auroků, gichžby sobě u pro­
bošta Slánského wyzdwihpwala. Nad tjmtowolně přigatým uslauowenjm, listina takto zn]: Bly
Bohuslav opat, Martin přewor a wšickni sh ro mážděnj kláštera sw. Jana Křtitele na Ostrowě,
řádu S. Benedikta , i Theodorik probošt w Sla­
ném tohož řádu S. Benedikta, známo činíme w ůbec. a t. d. Diplom. Mansion. Arch. Doxan. apud
Gelas. Dobner. Monument. Tom. III. pag. 3 7 2 .—
Mimo hogné nadán] proboštů Slánských, farní­
ho kostela Sw. Gotharda se nacházj na r. 1385.
obdarowánj měštanstwa s 5. kopami pr. gr. auroků. L. E. XIIÍ. A. 9. Nenadlauze trwal tento
stkwěly staw Slánského kostela uprostřed nábo-
žné horlivosti měštanů Slánských. Když r. 1425.
od Taboritů poraženi byli, konečně sami spojriwge se s Launskýini, ničehož posvátného ne­
šetřili. Po Bělohorské smutné porážce všech
statků obecných i wšech měštěninských nadán],
od předešlých mocnářů gim udělených, z b a v e ­
ni gsauce, do tělesné poddanosti hraběli Bořito•wi Martinicowi, pánu na Smečně, p a d li, který
s 283000. kopami město a k městu patřjcj v e snice, Želenice , Netovice , a Lotauš zakaupil
r. 1638. Gak to v Slaném za Času panowánj cjsaře Rudolfa okolo r. 1589. až do času v y n e ­
seného majestátu svobodného prowozowánj v š e ­
likého vyznánj stálo, zgednánj Konsistořepod
obogj patrně seznati lze. Měli I ten čas ^lanštj
za děkana BlaŽege Plzeňského, prvý děkana Čá­
slavského, gegžtor. 1595. farářem Pražským u
sw. Mikuláše, a spolu radau konsistoře nacházjme.
Na toho muže sočili Slauštj, protože po katoličku
služby božj konal, a svátostmi přisluhoval, gak to
cjsař a konsistoř p. 0 . poručili. í doráželi urput­
nou nezdvořilostj na konsistoř, by gim na mjsto
něho Jana Wirtenberského , bývalého faráře
H o s t i w i c k é h o , za děkana dala. Tomu v šak kon­
sistoř, znagjc geg v e v jře a v chovánj v a d n é ­
ho, nikterakž swoliti nechtěla; kdyby v šak na
svém stáli, a Blažege, kněze v e všem dobrém
shledaného u sebe trpSti nechtěli, tedy že gim
Wáclawa Dačického , děkana Mělnického mjsto
něho dosadj, a onoho na Melnjlc potvrdj. W
zaslaném torna listu \ve středu po 3 králjch r.
1589. kousistoř gim domlauvvá takto : Psanj takow e!io n á m z a s la n é h o s titulem
p o t u p n ý m a p o sm ě šn ý m
činiti n a b u d e t e , z a to žá d ám e. Wšak Slanstj ani Dačického, geuž r. 1593. administráto­
rem konsistoře pod obogj b yl, ani Mělničtí
Sbzege za děkana mjti nechtěli, a na dopisowánj konsistoře ani odpowědi nedali. Když
pak k o n sisto ř, užjwagjc swého práwa, Slán­
ským Dačického za děkana potwfdila, zadali oni
samemucjsaři žalobu na násilj- gim učiněné od
konsistoře, která odpowjdagjc předstjrané důwody wywracuge a wypisuge trudný staw dě­
kana Slánského , proto že dle gegich bludů s
mim srownáwati se nechce , takto : „Neymilostiw jce že
w ě g šj a n e ý n e p ře m o ž e n ě g šj cjsaři , U h e rsk ý a Český
k r á l i , Pane Pane n á s n e yin ilostiw ěgšj ! __ __ __ q cj _
p q w ě ď , k te rau měštanosta a konšelé města Slaného
na poručen, W . M. C . , aby kněze W áclaw a Dačického
d o o b c e s w é z a děkana p ř ig a li, dali, gsme w našem
uwaženj bedliwém m ě li, a gest nám to gisto S nemálym do týž obee p o d iw e n im , že m y šetřjce dobrého
rad u c,rkwe sw a té a W . M. C. mandátu do m ě s tk r á owstw, tohož Českého wyšlých , aby z lehčow áni ne­
b y li, že oni směsi to k něgaké kyselosti proti nim p ři,
|tati * naS u W ' SI- C- ostauzeti, gežto m y co činí­
m e , čin jme s dobrým rozmyslem a bedliwým u w á ž e n,m n a š jm , aby č e s t , chwála božj, kdež giž ntuchla,
V 1’
zdwizena
p raw a Krist0Wa opuštěna gest, zase w y b7 ti m ohla.« Obranu pak tu a takowau
a au , že gsau mnoho na siěhowánj naložili na
'něze Blažege Plzeňského, slěhugjce geg z města Čásla-
-vvv.
My
tjm '«vinni negsme, v š a k gsme gim toho k n ě ­
ze Blažege chtěli r á d i na déjšj čas z m e c h a ti , ab y autraty na s tě h o v á n i obce té k zahubeni n e v e d l y ; nynj o z n á ­
m il i . že ho V obci s w é
trp ě li nem ohau , a p ře d c t y n m
]ety w e lm i w elice o n ěho sluli , a rádi h o do obce sw e
od nás m i l i chtěli, a teď ani g ednoho ro k u w obci swe'
geg tr p ě l i n e r b tě g i , gesto se i pan sudj n e y w y š š j za
něho p ř im la u w a l, že kn ěz katolický g e s t ,
a v š a k oni
nic n a to n e d b a li, ta k se proti něm u zazlili. — Ginau
o bran u k la d a u , že m a lé opatřeni magj k s w e faře na
děti k n ě ž s k é , a že Officiales školnj žád n éh o pohodl) na
faře u ž iti n e m o h a u .
W p r a v d ě to W
C. M oznám ili
m ů ž e m e , že gsme ani gim' žádných děl] , ara ženatých
kněžj do obce gegich n e p o d á v a l i , a s t a k o v ý m i kn ěz im i , gakož ge n á m po rau č en o od W . C. M ., m y c u m
n e m á m e , než k n ě ž j n ež en a té gim p o d á v á m e , i t a k g ic
confirmugeme.
Ale
oni sami p á n i S lan šti kněžj v s v e m
m ě stě ženili, gako k n ě z e W á c l a w a Pjseckeho, k n ě z e J a ­
na D e p o r tu , k te rý u nich d ě k a n e m b y l , kneze \ \ a’wřince L e a n d ra čtyry léta i s d ě tm i s v d ě č n o s t , tr p ě l , , a
n e ř á d n ý m k a p l a n ů m s w a l b y a v e s e l , 8 tr o g .li, a sami
p ř i tom w eselj p řjtom n i b yli.
K n ě ž j ženatých co sw e
obce s d ětm i přigjm ali za d ě k a n y n a po tu p u k o u sis to ie
n aš i, a z w ě r n é h o k u ě z s tw a ž á d n éh o , gako kněze Mar­
tina S tě ž k u , k t e r ý u nich u m ř e l , a Žena s dětmi u nich
zůstala, k n ě z e , k te r ý nynj w K v i l i c i c h g e s t,
w obci s v é s Ženau a s dětmi
tri
e a
na m is to děkana trpěli,
gesto Žádný k n ě z nebyl, a k te ré h o
te p rv
ručeni W . C. M. ze sw é obce w y b ili.
teď na p o ­
I gum m ě sta to­
likéž č i n i , podám e-li gim k n ěz e neženatého konag)cjho
v š e c k y ř á d y cjrk e w n i, te d y n ám h o h n e d o č e r n i , a t u
.ňž tak Ženatého k n ěz e, b y t ř e b a desatero dětj m ě l, k d yž
toliko obrad ku d ě l á , ř á d y s v . c j r k w e w y p r a z i m g e , v š e ­
cko u nich za s v a t é a dobré gest, a s ť jm
se v s 'j m mlčj
a ge trp}, ani na milost W. C. M,, ani na konsistoř nia
newznášegjce. Acta. Cons. sub útraq. ex Bibliotb. Arcbiep
m) Štrašec. Roku 1388. byl farář s m e t a ­
ny w saudu o geden dwůr, nad čjmž tento rok
rozsauzeno bylo. R. 1390. desátky i robota gakož i odwod sýra faráři ustanoweni gsau byli
L. E. XII. B.6. C. 16. Zdá se, že roku 1539.
geStě Lutheranstwjm nakwašeni nebyli, žádagjce
kněze Lukáše, by do Částky knSžj pod obogj
přigat, a od též konsistoře gim za faráře dán
a potwrzen byl. Čemuž konsistoř wolná u osadnjku se za něg pfimlauwá, by geg s swau
čeledj slušně chowali, a gemu, co předešlým fa-*
rářům bez ugmy wse odwáděli. Za to konsistorialnj polwrzenj žádá od obce zaslánj 1. to­
laru. Acta Cons. sub. Utr.
rr) Worašice. R. 1412. farář tohož kostela
darowal 1 kopu pr. gr. auroků, giž u panoše
arcibiskupského Jana Draščaty w Solanu pogistil.
E. L. YJII. P. 4.
ss) Wrbno u lesa. R. 1404. Jan opat Stra­
hov sk ý a Jakub farář Wrbenský smlauwu u cimwse, rozličné sobě záwazky a sliby dali. L.
E. VI. C. 10. Ku konci l5.stoIetj páni Roztokowé z Ivlinsteinu Wrbnern wládli, a w tom ko­
stele pohřbeni gsau.
tt) Křtice. R. 1408. Wiljm panoš z Ořechu
za scbe a bratra swého Beneše a dceru Blaru'S 1'' l’Ll1 Ic0Pau a úroků wýročnj mši při tom k o ­
stele založil. L. E. VIII. D. 1.
ivw) Roku 1368. pan Řičen z Brloha ten­
to kostel drahně nadal. L. E. B. 5. a roku 1375.
Jan Hryzo a Habard, synowé Fridricha z W rané založili 1 kopau pr. gr. we wsi Březj po­
jištěna u wýročnj mši. L. E. IX. A. 12. Pole ku
kostelu přináležegjcj r. 1415. darowal Huras z
Bedřichowie. L. Ě. XIII. U. 10.
0. Sedmero swátcstj cjrkwe s\v. katolické
wyswětlených w sedmeru postnjch kázanj, spolu
s řečj připrawugjcj o swátostech wesměs.
O d W áclaw a W ilém a W áclaw jčka,
w Pjsraě swatěm Doktora, hlaw njho kostela ti swatého Wjta
ua hradě pražském kauownjka kazatele (Ecclesiasles) etc.
(Pokracow ánj.)
0 swátosti biřmowánj.
.
W zkládali na uš ruce , a oni přigjmali ducha sw ateho.
S k u t. ap. V III, 17
Wjra gest základ a kořen wšecb ctnostj k ře stanských; nebo bez. wjry nenj žádné ctnosti, —
žádné prawé a stálé ctnosti. Cjm wšak silněgšj a pewněgšj wjra gest, tjm také silněgšj a pew něgšj gest ctnost na ni založená. To dowodj
Pán Ježjš, když praw j: „Kdož slyšj slowa má a
zachowáwá ge, podoben gest muži maudrému a
opatrnému, kterýž ustawěl dům swůg na skále,
a sice proto že i on dům sWůg, t. g. žiwot swůg
a swědomj swé na skále prawého poznánj, a prawého wnitřnjhó, ne pak gen powrchnjho nábožeustwj ustawěl. I spadl přjwal .^protiwenstwj, a
přišly řeky sauženj, a wáli wětrowé polcušenj,
a obořili se na takowého křestana: wšak ne­
padl, ale pewně stál , poněwadž wjra geho
pewná byla. Mat. VII, 24. 25. " A gak krásně
dolicuge Apoštol díistognost a moc prawé wjry
přjklady pěknými na starých swatých otcjch, na
Ábeli, Enochu,. Noé , Abrahamu, Izáku, Jákobu,
Josefa , Mogžjsi, a giných zbožných mužjch israelských a prorocjch, dokládage: „Rez wjry ne­
možné gest ljbiti se Rohu ; nebo přistupugjcj k
Bohu wěřiti musj, že gest Bůh, a těm kteřjž ho
wěrně ctj a přikázanj geho zachowáwagj, odplatitelem gest.“ Žid. XI. O zagisté: bez wjry
nenj žádná ctnosti, — žádné pewué ctnosti.
Ale ach, gak mnohým uebezpečenstwjm gest
swatá wjra křestanská wystawena ! Nebezpečenstwjm u w n itř, — nebezpečenstwjm wně. Za
nyuěgšjeh sice časů nestogj nás wyznáwánj na­
šeho sw. náboženstwj krwe a žiwotů , gakož
stálo prwotnj křestany : ale medle nepotřebugeme-li wždy geště zwláštnj odwnhy a statečnosti,
bychom při gedowatých ausrněčcjch nepřátel ná­
boženstwj , a uastogte! i mnohých zpronewěřílých křestuuů, při množstwj zlých přjkladu, a to ­
likerých swodných spisů a rauhánj u wjře stáIj
setrwali ? Aponéwadž wjra základ gest ctnosti,
a my gi tedy netoliko w srdci chow ati, netoli­
ko usty wyznáwati , alebrž skutky dokazowaii
máme : nepotřebugeme-li zwláštnj posily s hůry,
bychom za ctnostné křestanské obcowánj se ne­
styděli, na ošemetné šprýmy lid] nešlechetných
nedbali, a tolikerým wnadám a nástrahám k zlé-
mu mužně odolali? — Blaze nám, gestli které­
ho takowého prostředku, njmžto se nám zwláštnj milost božj k setrwánj u wjře a stálému gj
skrze ctný žiwot ukazowánj propůgčuge, a my k
duchownjmu bogi posilněni býwáme ! Wšakgest,
west! — Teiij který nás na křtu swatém znowu
zrodil, chtěl nás také gakožto slabé nowozrozence skrze Ducha swatého u wjře posilnili, a
proti autokům swěta a těla ohraditi. Wysjlage
nás do boge, ozbroguget nás také swau božskau
zbranj, zdobě nás znamenjm swého řá d u , b y ­
chom nad nepřátely křjže a swého spásenj swjtězili. To se pak děge w swátosti biřmowánj ; giž
gméno télo swátosti nadpřirozený geg] aučinek
k srozuměnj nám dáwá ; nebo b i ř m o w a t i
slowe tolik gako s j 1 i t i,
Wlastně gest swátost biřmowánj toliko pokračowánj k řlu ; nebo gakož gsme skrze křest
swatý k cjrkwi křestanské přiwtěleni, od hřjchů
očištěni, a k nowému žiwotu, který z Boha gest,
znowuzrozeni a poswěceni byli : podobně máme
skrze biřmowánj wTe swaté křestanské wjře po­
silněni a tak upewněni býti, bychom gi stale
wyznáwali, a powinnosti, které nám uldáda, *
wěrně plnili.
Swátost biřmowánj gest w pořádku milost­
ných prostředků, které Ježjs Kristus k našemu
poswěcenj ustanowil, druhá a neybližšj po křtu
swatém, a o kteréžto také dnes — w druhau
neděli postnj rozgjmánj učinjme.
Promluwjm tedy o s w á t o s t i
biřmowá-
j a sice :
1. O gegjm božském ustanowenj,
2. o gegjch milostných aučincjch a
3. o způsobu, kterak gi hodně přigjmati
marné.
W biřm ow ánj, swatém biřmowánj přigjmame
Ducha swatého, čili dary Ducha swateho : ale
kterak mohu gábez tebe mluwiti o tobě, Dn.se
sw atý, Duse Bože?! Iiterak mohu zwějstowati
swětlo twé , neoswjtjš-li mne, — oheň twúg,
neroznjtjš-li mne, — sjln a moc twau, neposjljs—
li
mne? Přigďtedy, přigď, Duše swatý, oswět, roznět a posilni mne — kazatele i posluchače !
11
I.
Že biřmowánj žádný pauhý obřad cjrkewuj, alebrž božské zřjzenj g e s t: wjmet djlem z
pjsma swatého , djlem z dědičného cjrkewnjho
učenj ; tedy ze slowa božjho psaného i nepsa­
ného.
„Uslyšewše apoštolé, ktéřjž byli w Jeruza­
lémě,“ wyprawugj skulkowé apoštolštj,— „žehy
Samářj přigala slowo božj, poslali lc nim Petra
a Jana. Kteřjžto přišedše k nim modlili se za
ně, aby přigali Ducha swatého; nebo geště na
žádného z nich nepřišel, ale pokřtěni toliko by­
li we gménu Pána Ježjše. Tedy wzkládali na ně
ruce a oni přigali Ducha swatého.“ VIII, 14 — 17.
o sw álosli biřm ow ánj.
415
Dále čteme w skulcjcli apoštolských: „Sta­
lo se, když Apollo byl w K o rin tu , že P a v e l
prošed vrchnj lcraginy, přišel do Efezu a na­
lezl tu některé učedlníky, i řekl k nim : Přigalili gste Ducha svátého, když gste uv ěřili?
Kteřjžto odpowěděli: Ba anigsme slýchali, gestli Duch svátý. I otázal se gich dále : W kom
tedy pokřtěni gste? - Bekli: Křtem Janovým.
I řekl gim Pavel : Jan zagisté křtil toliko křtem
pokánj lid, ř k a : aby v to h o , kterýžto měl po
něm přigjti, uvěřili, to gest, w Ježjše. To u slyševše pokřtěni gsau v e gniénu Pána Jezýse.
A když vzkládal na ně ruce Pavel, přišel (sstaupil) Duch svátý na ně.“ XIX, 1 — 6. Z toho
widjme, že apoštolé na pokřtěné ruce vzkládali,
a tento sv átý obřad rovněž ta k , gako křest
wšeobecně zachovávali.
Tak nasvědčuge Pjsmo svaté, a Irenasus,
žák apoštolů pjše z neystaršj křestanské d á v n o Vělcosti: „Kolikrálkoli apoštolé na v ě ř jej ruce
wzkládali, přigjmali Ducha svátého, genž potrawau žiwota gest.“ IV. adv. lweres. c. 3o. —
Kře sta né ! toliko Ježjš mohl Ducha svátéhosl]biti, a toliko Ježjš mohl Ducha svátého- uděliti.
Když tedy apoštolé 11 a pokřtěné wěrjcj ru­
ce vzkládali modljce se, a když na gegich mo­
dlitbu a s k r z e vzkládán) gegich rukau Duch s v á ­
tý 11 a v ě ř jej s nebe sstanpil: i kdož ge k tomu
splnomocniti, a té moci gim uděliti mohl, toto
swátostné gednánj vykonávali? A poněvadž
cjrkéw Iíristowa stále tr w á , a wěřjcj každého
času přispěnj a pomoci Ducha sw. k po­
silněn j swé wjry potřebj magj: kdož medle bi­
skupy gakožto náměstky apoštolů týmž plnomocenstwjm a tauž mocj ozbrogil a ozbroguge?—
I kdo giný, leč godiúé ten, kterému Otec wšecko
odewzdal, a který poklady swé lásky a milosrdenstwj dle Ijbosti rozdáwati mohl — Ježjš gakožto Syn Božj a zakladatel králowstwj božjho
na zemi.
Au činné rukau wzkládánj apoštolu na wěřjcj gest nám tedy rukogmjm ustanowenj swátosti biřmowánj.
A apoštol Pawel počjlá také
zrowna wzkládánj rukau k swátostným obyčegům křestanštwj, rowně galco k ř e s t, neb pjše k
Ž idům : „Opustjce za čárky učenj lcřestanského k
dokonalegšjm wěcem přistupm e, nezakládagjce
opět prwnjho učenj o pokánj skutků mrtwých, a
0 wjře w Boha a učenj o křtu a wzkládánj ru­
kau.“ V I, 1. 2. —
O biřmowánj gakožto swátosti ubezpečuge nás pak také swaté dědičné,
čili austnj podánj, totiž cjrkewnj tradicj.
Ne wšecko, čemuž Ježjš učil, co on činil,
konal, nařjdil a ustanowil, napsáno gest. „Gestit pak i mnoho giných w ěcj, “ pjše sw. Jan na
konci swého Ewangelium, ačkoli poslednj byl,
který po ostatnjch Ewangelistech, a w.šech gi­
ných sw. spisech a naučenj plných listech apo­
štolů swé Ewangelium psal, — pjše: „gestipak
1 giných mnoho wěcj, kteréž činil Ježjš, a kte­
ré psány negsau.“ XXI, 25. Aswalý Paw elnapomjná wýslowně Tessaloniekych: „Bratřj, z achowáweyte naučen], kterým gste se naučili, buď­
to skrze řeč, buďto skrze list náš.“ 2. Kor. ÍT,
14. Gakkoli Pjsmo swaté dar gest uesmjrné ce­
n y a sklad božské maudrosti, nicméně neobsahnge
auplné zgewenj božj. Wždyt sláwalo giž Cjrlcwe prwé než geště swatá Pjsraa sepsána byla.
Austnjm wyučowánjm zjskalo křestanstwj w Palestjně, w Sýrii a okolnjch kráginach znameni­
tého prospěchu, drjwe nežli prwnj sw. spiso­
vatel Matauš swé Ewangelium psáti počal. Ausině byl o ucenj a nařjzenj Ježjšowo hlásáno, a od
ust k uštům podáwáno. Tauž pak také cestau,
totiž poslaupným učenjm došlo nas , že sw. b ii—
mowánj prawá od Ježjše Krista ustauowena swa—
tost gest. Tak učj neystaršj lalinštj i řečtj cjrkewnj otcowé a spisowatele, znichžto take mnozj mimo wzkládánj rulcau spogené s modlitbou
spolu obyčegného swatého mazanj pokřtěných
připomjnagj, a vesměs tuto swátost wšeligak pří­
slušně nazjwagj, „potwrzenjm, pečetj wěčného
žiwota, pečetj Páně , duchownjm zpečetěnjm,
swátost) dokonalých, swatostj wzkladanj rukau , swátoslj pomazánj *).“ Z tolikerých a
* ) Sw. Crha Jery*. Galech, mystag. 111. Kehoí Naziau. O rat.
X I. in s. lavacr. T heod . m Cant. 1, 3 . T e rtu l. de b apt.
c. 7 . Sw. Ciprian Ep. L X X . O p tat. Milev. ad Parm enia.
Paciaji S e rm .d e bapt. A m b ro ž i.. 111. de Sacerd. c. l . v . 2 .
Augustin in 1. ep. Joan. L. 3 . n. 5 . a L. 11. contr. lit.
Petiliaui c. 1 0 4 . Papež G elas: Sacrnmeutarium u M uratoria Lilurg. Rom . L. 1. ete.
tak mnohých swědkíi wjry prwopočátečnj dwa
genom uwedeni buďte :
„Tělo se umýwá, by duše očištěna byla ; tělo
seznámená, by duše byla ohrazena; těJo wzkládánjm rukau se zastěnuge, aby duše od Ducha sw.
oswjcena byla; — tělem a krwjPaněse krm], by
duše pro Boha žiwena b y l a p j š e starý Tertulian o
swátosti křtu, biřmowánj a swatém přigjmánj. De
resur. car. c. 8. „Co tehdáž apoštolé w Samářj činili,“ prawj sw. Ciprian, — „to se až po­
dnes u nás děge , an toliž pokřtěnj před předstawene cjrkwe (biskupy) se předstawugj přigjmagjce skrze naši modlitbu a wzkládánj rukau
Ducha swatého, abypečetj Páně zdokonaleni by­
li.“ Ep. LXXI1I. ad Jubaj. Cjrkew swatá,
gižto apoštol Páně slaupem a utwrzeujm prawdy
nazjwá (1. Tim. III, 15.), powažowala po wšeclcy Časy biřmowánj za swátost. Tak se toho
dočjtáme z cjrkewnjho sněmu w Illiberis slaweného 1. P. 303. (Can. 77.), ze sněmu držené­
ho w Arles r. 314. (Cau. 8 .), ze sněmu w Laodicei od r. 364. (Can. 48.)
Neyposleze pak rozhodlo dustogným swým
swědectwjm swaté shromážděnj tridentské: by
nebyl gmjn prawowěřjcj, nýbrž z cjrkwe wylaučen, kdoby prawil , že biřmowánj pokřtěných
pauhy toliko obřad, a nenj prawá a wlastnj swá­
tost. Can. I. de Confirmatione.
Nynj wšak, což působj a aučinkuge swá­
tost biřmowánj?
lí.
„Apoštolé wzkládali na pokřtěné ruce, a oni
přigjmali Ducha swatého.“ Co pak Duch swatý w apoštoljch a prwotnjch křestanech působil
a aučinkowal, známo z děginy swaté. Onit p řig jma li totiž také zázračné dary Ducha swatého,
dar gazyků, dar diwů činěnj a uzdrawowánj. T i­
to wšak darowé slušně přestali w pozdněgšjch.
časech ; nebo „gako wnowě zasazenj stromkowé časlěgšjho zaljwánj potřebugj, lak Ono prwňj
množstwj wěřjcjch skrze zázraky chowáno byli
mělo, aby nimi wážnost Cjrkwe křestanské titwrzena byla. Když se ale cjrkew po swětě
rozšjřila, nebylot přisljbeno, žeby ti zázrakowé
trwati m ě li, aby mysl naše ne wždycky widitedlných hledala wěcj, a lidské pokolenj gim p řiwyknauc do wlažnosti newpadlo.“ S. Aug. de
vera fide. c. XXV.
Protož prawj a po štol: „Gazykowé cizj negsau znamenj wěřjcjm, ale ííewěřjcjm.“ 1 Kor.
XIV, 22.
Kdožby wždjr geště zewnitřnjch
zázraků žádal, měgž dosti na odpowědi Páně :
„Magjt Mogžjše a proroky,“ vry pak Ježjše a
Ewangelium, Ježjše a gehó Cjrkew. Luk. XYI, 31.
Zewnitřnj tedy zázračnj darowé Ducha swstého přestali, kdy gich wjce potřebj nebylo: a
wšak zůstali wnilřnj geho darowé apoštolům a
prwotnjm wěřjcjm uděleni, dar maudrosti a roz­
umu, dar rady a sjly, dar poznánj a náboženČasopis p. K ato l. D uch. 111. 3 .
7
stw j, dar bázně Hospodinovy, Izai. XI, 2. —
Apoštolé, gešto prwé ze strachu před židy se
uzavírali, byli, an Duch sw. na ně sstáupil, plni
podiwné odwahy a srdnatosti, vystupugjce giž
veřegně, a učjce a vyznáwagjce Krista směle
a bez bázně. Petr, slabý Petr, který Pána a Mi­
stra swého zapřel, i zapřen] swé přjsahau po­
tvrdil, hlásal giž, an Ducha sw. byl přigal, neo­
hroženě Ježjše — usty a swým životem, i swau
mučedlnickau snirtj. Prwotnj křesíané, gešto zpo­
čátku tak slabj, chauíostiwj a v r tk a v j byli, do­
stavo vali se, Duchem sw. by vše posilněni, bez
bázně a osteychánj před své saudce, a podnikali
raděgi wšeliké muky i smrt neyhrozňěgšj, nežliby se křestanského iiáboženstwj byli odřekli.
Eyhle! tak aučinkowal Duch sw. v nich; tak ge
nadpřirozenau swau milostj pronikal a sjlil u
wyznáwánj a konán) gegich swaté vjry. —
Křesíané! v svátém biřmowánj uděluge se
i také nám Duch svátý, a tento Duch sjlj též nás
u vyznáván) a vykonáwánj našeho swatého náboženstwj.
Weřeguě před celým světem mámet Ježjše
gakožto swého Pána a božského Spasitele, a lí­
čen) geho gakožto božské učenj wyznáwati.
„Tidožkoli vyzná mne před lidmi, vyznám t i gá
geg před Otcem svý m nebeským ;— ale kdožby mne zapřel před lidmi, zapřjmt ho i gá před
Otcem svým, kterýž gest v nebesjch.“ Blat X,
32. 33. A c h ! gak mnozj za nyněgšjho času
stydj se za swého božského Spasitele! Gak
mnozj zapjragj křestanstwj ! Duch wšak swatý
sjij nás swau milostj k se.trwánj u wjře, bychom
w nj stálj a nepohnutj zůstali.— Wšak ale neto­
liko wyznáwati, nýbrž i wykonáwati máme swatau wjru swau. Wjra má/smeyšlenj naše šlech­
tili a prawidlem našeho gednánj býti. Láska
a důwěrnost k Bohu a k Ježjši má wewšelikých
přjpadnostech, i neytěžšjčh zkauškách žiwotana­
šeho na nás widitedlna býti. My máme obcowati podlé swatých božjch přikázanj, a ani gedincho wědomě a zaumyslně nemáme přestupowati.
Smysl náš má čistý, a žiwot náš bez auhony a
swatý býti, tak gakž na djtky božj náležj. A
to aby se stalo, sjljt a podporuge nás neviditel­
ným způsobem Duch swatý w swátosti biřmo­
wánj. Anebo, což médie plátno, křestansky wčřiti, žiwi-li gsme pohansky?
O
Milj m o g i! wjra gest neykrásněgšj dar
božj. Wjra nás wyzdwihuge od wěcj widitelných
k newiditelným, od wěcj časných k wěčným,
wyzdwihuge nás z prachu — nad hwězdy — do
nel)e. Onat gest základ našj naděge — naše u těcha w žiwoté a smrti. Žid. XI, 1. Clowěk bez
wjry nemá žádného podnětu k ctnostnému a bo ­
humilému žiwobytj. Wjra nás činj djtkami b o­
žími. Ale nastogte! gak mnoho rukau ňeswatých
tisiluge tento klénot neydražsj nám z rukau a
srdce wýrwati ? Gak mnoho udalostj hrozj zkázau wjře swaté ? A wšak nic nás nemá w nj
zmeyliti a zwiklati. Pewně a nepohnutě máme
se držetislowa neomylného. „Tak milowal Bůh
swět, že Syna swého gednorozeného d a l, by
každý, kdož wěřj w něho, nezahynul, ale měl žiwot wěcný.“ Jan III. Nápodobně nemá nás nic.
k hřjchu slauditi a sw ésti, ani tělo a moc smy­
slnosti, ani sliby a pohrůžky, ani zlj přjkladowé nešlechetného swěta. Hluboce márnet w du­
ši swau wrýtí '• „Patin Rohu se klaneti, a gemu
samému slaužili budeš,“ Boha, genž knám m luwj skrze Syna swého w prawé ejrkwi geho —
Boha máme we wšech wěcech poslaučhati, hlas
geho slyšeti, a podlé geho přikázán] žiwi bytx. —
Agak, křesíané ! při tolikerý*h nebezpéčeilslwjch,
osjdlácli a pok^šenjch u wnitř a wně nemáme-li
potřebj sjly a moci s hůry ? Nemáme-li potřebj
zwláštnj pomoci božj k wyznáwánj a konánj swat é s wé w jry? Omámet zagisté : a ay ! tutosjlu,
tuto božskau pomoc propůgčuge nám Duch sw.
■w'swátost i biřmowánj, sjlj nás wšemohaucj swau
milostj, bychom gako dobřj lc. esíane prawe kře-*
stansky wěřili a žiwi byli. W swalém biřmowá­
nj wylit na nás býwá Duch swatý asicegakžsw.
Ambrož p jš e : „Duch maudrosli a rozumu, Duch
rady a sjly, Duch známosti a náboženslwj, Duch
swaté bázně.“ LIII, de Sacram. c. 2. Takhle
dóspiwáme k dokonalosti, zpečetěnj na dusi ne*
1 swátost
t
1w*V
zrusilelným znamenjm,
gakž
m o t rTa/ nj Otcowé sw. nazjwagj. PrOcež gakož gen gednau člowěk křtěn býwá, tak také gednatt to-
liko může biřmowán býti. Gest!i se s cesty prawé zase odchylj, k náprawě žiwola a obnowe ¡ij
úmyslu swého giných milostných prostředků má,
a ňikojiwělc geště gednau křtěn aneb znowu b iř­
mován býti může.
Ale medle gaké přjprawy žádá se od nás k
hodnému přigetj swatého biřmowánj?
III.
Přjprawa k swatému biřmowánj záležj w
tom: abychom u wjře křestanské, zwláště pak
wtom , co tato svvátost gest a působ], náležitě
wycwičeni byli ; abychom duši swau od hřjehů
očistili; a spolu s náležitau zbožnostj, uctiwostj
a pozornoslj před biskupa přistaupili, an mo­
dle se nad námi skrze wzkládánj rukau a mazánj
swatým olegem Ducha swatého nám uděluge.
I
kterakby medle mohl člowěk , lctery žádnau , aneb gen křiwau známost o swaléni biř—
mowánj má, který o geho božském zřjzenj p řeswédčen nenj, a milostných geho aučmků nezná:
kterakby mohl člowěk takowý plnost milosti bo­
žj z této swátosti wážiti a gj dosáhnauti? Anebo
kterakby mohl u wjře posilněn a w ctnosti utw rzen býti t en, kdož wjře a ctnosti wyučen nenj,
snad dokonce ani prwnjch prawd náboženstwj křestanského nepoznal ? Čili snad djtě do boge wyšleme, pokud zbraně užjwati neumj a swe wlastnj
sjly nezná? O gest načitě potřebj, by k biřmowánj
přistupugjcj u wjře křestanské wůbec, a zwlašt vf
tom, co se této swátosti týče, wycwičen byl.
Protož také wyučowal Ježjš učedlnjky swé po
tři léta, prwé než dary Ducha swatého na n ěw ylil. Proto pak také žádá biskup od každého biř—
mowánj přigimagjcjho šwědomité wyswědčenj o
přigatém cwičenj , aneb geg sáni skaumá, aby se
o geho křesťanských wědomostech přeswědčil. —
Z toho wšak nesuďme, žeb.y děti k sw. biřmowánj neměly připauštěny býti. Nebo když djtěw
pěti, šesti letech swatému náboženstwj wyučowati se začne: i nemůže-li, zwláště gsau-li učitelé
schopnj a swědomitj, wjru swau záhy naučí li se
znáti? A nenj-li které djtž s to až do 9ti — 10ti
let, medle bude-li scliopněgšj agemněgšj po odběhléni 14. — 15. roku ?
Ach, při našj líyněgšj wjc a wjc se zmáhagjcj oswjcenosti zwláště we zlém, gest! giž ítaké
autlá mládež naše mnohotwárným bludům, osjdlůma pokušenjm wystawena; a protož nedleme,
nemeškeyme nadpřirozené milosti posily Ducha
sw. w swátosti biřmowánj gi saučastniti, hned
gak mile rozum gegich k poznánj prawdy se roz■winul, a ony náboženstwj swé se znáti naučily.
Wždyt giž sedmi — dewjtileté djtky k swatému
pokánj wedeme: i pročež ne také k swatému biř­
mowánj P čili snad čekati máme, až něžná Mle­
tá newinnost od bohaprázdných nešlechetnjků
swedená , nemůže wjce kwělu čistého srdce Bo­
hu za obět přinesti ?
Čisté srdce — newinné swědomj gest wčo
druhá, genž k přjprawé sw. biřmowánj náležj.
Nebo může-li Duch sw. w srdci se uhostiti, kte­
réžto plno neřesti hřjchu a reydiště záhubných
íiáružiwostj gest ? Může-li w duši p řig jti, kte­
rážto neprawostj porušena, nénj gemoú milosti
božj ? Gakož neylepšj sjmě na roli zdařiti se ne­
může , zmohl-]i se na nj kaukol, semeno duse:
nápodobně nemůže ctnost zniknauti a wjra růsti a posilněna býti w duši zpustlé a nemrawué. Toliko čisté srdce gest schopné milosti
božj; a toliko w k a g jcjse a polepšené duše wyljwá Duch swatý obzwláštnj milosti swé. P ři—
stnpugeš li ale hřjchy poskwrněn, abys wsw. b iř­
mowánj poklad milosti w sobu rozhognil: tedy
wěz, že w člowěku nemůže rozmnoženo býti, če­
hož on geště nemá, a že to patrný odpor, gednau rukau od sebe zawrhowati,, co druhau při—
gjti práhneš. Má—
li tedy swálost biřmowánj žá­
dané aučinky w tobě w yw ésli; tedy gdi a smiř
se prwé s otcem twým nebeským; očist srdce
swé od hřjchu a neprawosti, přigma s prawau
ljtostj a pokorau swátosl, kterau Ježjš ustanowil
na odpuštěnj hřjohů : a pak se bezpečně důwěřug w milost Ducha swatého, který čisté chrámy
wolj, kde si stan rozbigj. Tot pak také gest, čehož
katolická cjrkew od biřmowati se dáwagjcjch žá­
dá, ale čemuž hiřmngjcj biskup zbuznge, když před
udělowánjm této swátosti sepiatýma rukama k
Bohu sem odlj: „Moc Neywyššjho očistiž wás od
hřjchu !“
OČistěu swálostj pokánj — mát pak biřmowánj
přigjmagjcj wraucně se modlili, zwláště pak wjru,
naděgi a lásku s ustawičným. wzhledem na tuto
swátost w zbuzow ati; mát i sám Ducha swatého wzjwati a prošiti za dary geho, které „Otec
nebeský dáwá těm, kteřjž ho prosj.“ Luk. XI,
13. Ažet nynj prawé to okamženj gest, kde 011
z wlastnj přeswědčenosti weřegně — a před cjrkwj k wjře křestanské se w yznáw á; mát slib učiněný na křtu, že wjře swé swaté wždy a wšudy wěren zůstane, zgew iti, a pak s uctiwostj a
djlců činěnjm k weliké slawnosti toliko gednau
w žiwobytj mjsto magjcj přistaupiti. Mát pak
mezi sw. gednánjm na wšeclco konánj biskupowo pozoren býti; na to když geg znamenjin sw.
křjže žehná na čele, genž sjdlo gest swatého i
křiwého studu, aby ,,se nestyděl za sw. Ewang e l i u m R j m . 1, 16. a když geg maže křjžmem,
čili olegem oliwowým smjšeným s balšámem , aby
„dobrau wůni ctnostj křestauských od sebe w ydáwal,“ 2 Kor. II, 15.tak gako balšám woňawý
gest, a sílen byl wnitř na duši, tak gako oleg
tělo sjlj; a když konečně maličký poliček mu
dáwá, na znamenj, že má hotow býti pro wjru
w Boha a swého Spasitele wšelikau nesnáz a
potupu snášeti w trpěliwosti.
Kdožby wšak po přjprawě geště dokonaleíTšj t a u ž i l t o m u radj s w . Karel Boromey-
slcý: *) by dobrými, bohumilými skutky kře­
sťanskými hoste nebeského, Ducha sw. v jta l,n e
sice gakobý Duch tento uplacen býti chtěl; ne­
bo Búh nenj gako synové lidštj , uplatitedlny.
A v šak gestliže skrze skutky křestanské lásky
dokážeš, že láska, základ v šech ctnostj w srdci
twém o b ý v á ; gestli střjdmostj, zdrželiwostj a
dobrowolnýni se odřjkánjm dovolených íozkošj tělesnost swau skrocugeš, a tudy srdce
swé v p ra v ý chrám Ducha swatého poswěcu—
g e š: i nemus]-li pak Búh lásky a swátosti s
zaljbenjm na tě hledě ti a plnost .swé milosti tjm
hogněgi nad tebau wyljti? — A protož slyš
křestane, genž se k sw. biřmowáňj připrawugeš
a hotowjš , — slyš radu swalau a nezamjtey
g i ! Podáwá-li se ti w onen čas pi jležitost w ykonati skutek který dobrý, nenech gi okolo minauti. Znáš-li nemocného a ginak trpjcjho bra­
tra, gdi, potěš ho, nemůžeš-li skutkem pomoci; a
wšak pomoz, gsi-li sto. W idjš-lihladového,na­
hého : gdi nakrm ho z swé zásoby, přikryg na­
hotu geho, a uweď ho laskawě do přjbytku
swého. Slyšjš-li čest a gménO newinného zhanobowati; widjš-li wdowu utištěnau, sirotky o puštěné ; — widjš-li giskru rozbroge mezi p řá tely zažehagjcj se : gdi, úgmi se cti uraženého, za­
stup potlačeného, a smiř bratra s bratrem, l a -
*) l u iustíttitióue de Sactam. confirma.
kowé skutky Ijbj se Bohu, a wztahugj hognost
milosti geho s hůry na lidi takto ho milugjcj.
O, wy, kteřj gsle swátosti biřmowánj gejítě nepřigali, učte se swému sw. náboženstwj,
přeswčdete se o geho božstwj, a modlete se k
Bohu, aby wám skrze swaté biřmowánj swého
sw. Ducha dal, který u wjře podiwné sjlj a zachowáwá. A wy, kteřj giž biřmowám g ste : pro
Búh! neodporugle přigaté milosti; buďte stálj
u wjře! Wjra gest wa.še ozdoba, wáš klenot.
Wyznáweyle gi, koneyte gi! Modlete se častt—
gi Duchu swatému , kteréhož gste přigali, aby
se od wás neodchýlil, alebrž zůstal we wás a s
Vřámi ustawičně.
Modlete se s nábožným Dawidem: „Srdce
čisté stwoř we mne, ó Bože, a ducha přjmého
obnow we wnitřnostech mých! Nezamjtey mne
od twáři twé, a Ducha swatého neodgjmey o de mne.“ Žalm L, 12. 13. Amen.
O swátosti oSíáfoij.
\VzaW chleb djlcy Činil a lá m a l, a dáw al gim ř k a : T o ­
to! gest tělo mé , k teréž se za w ás dáw á. T o čiňte na
m au pam átku. Luk. XXIX, 19.
pokračován] našich postnjclx kazanj gsme
dnes na tom, w Pánu shromážděn]! abychom o
ueywětšj,neydůstogněgšj a neysvětěgšj svátosti,—
swátosti oltářuj wespolelc prom luvili. W giných
swátostech přigjmáme milost b o ž j; tato ale. sv á tost obsahuje původa v š j milosti, který ostatnj
swátosti ustanowil. Tato veliká svátost obsahuge samého Ježjše, věčného Syna věčného Ot­
ce °s tělem a dušj, s geho božstvjm a člověčen­
stvím . O natě obsah všech, zázraků, které tyz
božský Spasitel, v tě liv se a o b c o v a v na zemi,
konal a působil pro nás. O bódeyžby genom gislcra oné lásky rozum můg osvjtila a srdce mé
zav lažila, giskra oné věčně plápolagjcj lásky
neslýchané, která geg pohnula toto neypodiw něgšj tagemstv] ustanovili, abych ge výkladem
svým ne zneuctil, ale s to byl geho nedostižit e d l n a u hognóst a vznešenost, geho nesmjrnau
blahočinnost a geho uevyvážitelnau užitečnost
Láskám vašim ukázati, a plamenně v rý ti v srd­
ce vaše! Anebo m ohu-li ueroznjcen býti, mlu­
v ě o tagem stw j, kteréžto ustavičná památka a
skutečně božská zástava oné neskonalé lásky
uest genž Syna božjho pohnula, dáti se za nás
*" J i?
w obět slitowánj ? a w kterémžto se on nám
wždy gfiště dariige, u nás zůstáwá, swým nás
tílem a krwj swau krmj, a s námi neyaužegise
spoguge?
„O tagemslwj bohnboguosti! wolá sWv Au­
gustin — : ó obraze gednoty a swazku lásky !
Iído žiw chce b ý ti, tul má, kde a od čehožby
žiw b y l; gen at přistaupj — at wěřj — at se
přiw tělj, aby obžiwen byl , aby se těla Páně
přidržel, aby Bohu a od Boha žiw b y l !“ —
Gmenuge met pak tulo neyswětěgšj swátost —•
swátost o ltá řn j, proto že se na olláři wykonáw á. Sluge též tělo božj nebo tělo Páně, pro­
to že w nj tělo Pána našeho Ježjše K rista sku­
tečně, podstatně a dokonale přjtornno gest. W ečeře Páně se gmenuge , že gi Ježjš při poslednj wečeři před swým utrpenjm a swau smrtj
ustanow il; a stůl geho, poněwadž nám s swým
tělem oprawdowý pokrm předkládá. Gmenuge
se řecký; „Eucharistia“ t.g . djků činěoj, poně­
wadž Ježjš djky činil Otci, když chléb a když
kalich po poslednj wečeři do rulcau swýcli wzal,
ano přikázal při opakowánj tagemstwj toho též
a spolu s njm, aneb raděgi skrze něho za w šecka dobrodinj Bohu děkowati.
Gmenuge se
latině : „Communio,“ to gest společenstwj, pro­
to že nás negen s K ristem , uýbrž i nás samy
mezi sebau pogj a sgednocuge, působjc z nas
wšech geduo tělo w témž Kristu Ježjši. 1 K or.
X, 16, 17. — — Bychom wšak auplně po­
znali, coiíám o teto před&stogňé s i v á i o s t i W '
děti gest p o tře b ], uwažrae :
1. Gegj ustanowenj,
2 gegi auňel a neyspasitedlněgši «účinky, a
3.
způsob, kterak gi hodně pii-gjmali máme.
Swaté ustrnut) a rozkošné pod.wenj pogme dnes
„ás wšecky nad bolj nestihla,, sviiemohaucj liskat,
a klaněn] neýj>odněgSj snjženostj. Myt s e w p ra
clu. klaněli budeme, uznagjce, že člowěk te n ro z
„m swůg lidský neylépe ctj a neyhodníg. ho
u ž m i, kdož njm z okresu geho ol.mezenost. n cwybihá, alebrž geg podrobuge neskonalému roz
umu božímu. - Pryč se wšemi c,z,m. myšlen
kam i; svvalá rozn.ysh.ost p a n n g mez. nam ..
r.
Giž dávzno dřjw euež I r f j l n e y w ítS g S j s w i tost těla swého rsta n o w ll, sani se )e c e em
a sice žiwým chlebem n azv al, a pr,sl,b.l z
ch lé b
te n to
se
to
po
„
z a č á tk u
n a l,
w e lik é m
savého
n a sy tiw
ž (, w
tj
,lá « a j e j n '
onom
p ě ti c h le b y
sic e,
že
j v; i 0 , n e ž p v l r f
ši,
d ro b tů !
žasl se l i d ,
V * * ™ -
»
zázrak u,
k az a te lsk é h o
p o č tu o k o lo
ta k
«*?«>
auradu
a dw ěm a
p ě ti tisíc ů k ro m ě
P»
celé
N ad
- j c e u j
zásoby
tjm
te ry
^ c e
nci
,v y k o -
rybam a
zen
g este
m u -
a
de
p o zn -
b y lo ;
d v a n á c te
ko­
p a trn ý m
zazrakem
u -
důw odní se do.neyslege že Jez,a
onen « e lik ý prorok gest, který na swet m d p r .
g jti, totiž Messiáš, gehož tehdáž wůbec očekáwali. Druhý den na to sběhl se týž lid k Ježj—
ši, geho zázračnau moc w žiwé paměti máge ; i—
tu ale wzal Spasitel přjležitost, lid tento tělesný
na LTmý pokrm pozorná učiniti, kterýžto ne tělu,
ale duši nesmrtelné gde k duhu, a prawé a wěčné blahoslawenstwj p ů so b j, řk a: „Snažte se o
pokrm , ne který hyne, ale který zůstáwá až k
životu wěčnému, kterýž Syn člověka dá wám.
Gát gsem ten chléb žiwota. Ačkoli otcowé w a.ši gedli manu na paušti, předce zem řeli; lotot
ale gest chléb s nebe sstupugjcj, aby bude-li kdo
z něho gjsti, neumřel. Gát gsem ten chléb žiwý,
genž gsem s nebe sstaupil; bude-li kdo gjsti z
chleba tohoto, žiw budenaw ěky. A sice chléb,
kterýž gá dám, tělo mé gest, tosam é tělo, kte­
ré dám na smrt za hřjchy světa. — Ano tělo
mé práwě gest p o k rm , a krew má práwě gest
nápog. Kdo gj tělo mé a pige man krew, we
mně prebýw á a gá w něm.“ Jan VI. I nem ohl-li Syn božj lidem , kteřjž gemu wěřiti
chtěgj , swětlegi mluwiti , w gakém smyslu
chce, by slovům , kterýmiž chleba při poslednj
wečeři p o sv ě til, se rozumělo? — Nebo když
dle obyčege židowského — naposledy předsw ati
smrtj beránka welikouočnjho s učedlnjky swými
g ed l; když geště wšickni pospolu sed ěli; když
mnohokrát giž o swém od nich odchodu, což
oni tak nelibě nesli, byl p ro m lu v il: — nynj po
skončené wečeři wzaw geště gednau chléb a -
wraucné djky zaň čině — an oči wšéch učedlnjků naň byly obráceny, — lámal geg a podal
ho gim řka : „Wézmětež a geztež i Totoí gest
tělo mé, které se za wás dá. To čiňte na mau
památku.“ Týmž způsobem wzaw kalich, djky
činil a dáwage ho učedlnjkům, řekl: „Wezmete
a pjte z něho w šickni: Totoí gest zagisté krew
má nowého zákona, která za wás wylita bude
na odpuštěnj hřjchů.“ T ěm islo w y : „T otoí gest
lělo mé,“ a : „Tatot grst krew má,“ Ježjš K ri­
stus proměnil chléb w tělo swe a wjno w kiew
swau, tak gako někdy w Káni Galileyské wodu
u wjno prom ěnil, s tjm gediným rozdjlem , že
tam i chut a způsoba zewnitřnj wjna se okáza­
la ; tuto pak aby tělo Kristowo k gjdlu, a krew
geho k pitj odporná n e b y la , způsoba sic z ewnitřnj a chut wjna a chleba, ne wšak podstata
gegich zůstala. Neboí nerekl P an. T otoí zna­
mená tělo mé — krew mau; nýbiž řekl bez o balu a zřetelně: „Totoí gest tělo mé,“ t. g.
to co w rukau mám awám podáwám, gest tělo
mé ; a to což w kalichu tomto gest, gest krew
má. Prw ale byltě to chléb, a bylo to wjno ;
a gest.tedy nynj, gakž Kristus d), geho tclo a
í^eho krew. Tak wyprawugj sw. Ewangelistowé MatauSXXYI, 26 — 28. Marek XIV. 22 — 24.
a Lukáš XXII, 19. 20. A apoštol Pawel pjše:
„Kalich požehnánj, kterémuž dobrořečjme,“ —
kalich, w němž wjno w krew Kristowu modlitba­
mi a wzjwánjm božjho gmena obrácjme, a g e-
hpž s djků činěnjtn užjwánie, —• zdaliž nenj spo­
lečnost krwe Kristowy ? A chléb, kterýž láme­
me, zdaliž nenj účastnost těla Páně ?“ 1 Kor. X.
16. a pokracúget:
„Gá zagisté přigal gsem od Pána (skrze
zwláštnj zgewenj), což i wydal gsem wám (uče
wás), že Pán Ježjš, w kterau noc zrazen hyl,
wza'l chlél) a djky čině lámal a řek l: YVezměte
a gezte : Totot gesť tělo mé, které za wás w ydáno bude. To čiňte na man památku. Takž
i kalich když powečeřel řk a : Tento kalich nowá úmluwa gest w mé krwi. To čiňte, kolilcrátkoli pjti budete na mau památku. Nebo kolikrátkoli gjsti budete chléb tento a kalich pj­
ti, smrt Páně zwěstowati budete , dokawádž (k
saudu) nepřigde.
Protož kdokoli bude gjsti,
chléb tento neb kalich pjti nehodně, v in en b u ­
de tělem a krwj Páně.
Zkusiž tedy sám sebe
člowěk, a tak z toho chleba gez a z kalicha pj.
Nebo kdož gj a pige nehodně, odsauzenj sobě
gí a pige 5 protože nerozsuzuge tělo Páně, pro­
tože mezi tělem Páně a giným pokrmem obyčegným rozdjíu nečinj.“ 1 Kor. XI, 23 — 2 9 .—
Z těchto slow zdaliž patrno nenj, že sw. Pawel
slowa Kristowa w smyslu wlastnjm bral ?
O, a n o : Ježjš Kristus gest w swátosti oltář—
nj skutečně a podstatně přjtomen ; a sice gak
mile kněz dle rozkazu geho : „To čiňte na mau
památku,“ poswěcugjcj slowa nad chlebem a w jnem wyřkne, chléb a wjno w tělo a krewr K ri-
\
sto v u se promeňuge , tak že gen způsoba chleba
a v jn a pozůstává. Arcit toho pochopili nemů­
žeme: a v š a k mohli-libychom o tom pochybo­
v a li? Přjtomnost Ježjšova w swátosti oltárn]
nenj žádná v id ite ln á , do smyslů padagjcj, alebrž svátostná, nadsmyslná; což pak nadsmyslné gest, sahá nad meze našj pochopitelnosti a
nenj zákonům smyslnosti podrobeno. Ale medle
mohli-libychom o tom pochybovali, kdežto Ježjš — Syn božj nemocné pauhým svým slovem
u z d ra v o v a l, v o d u u v jno prom ěnil, přiroze­
nosti rozkazovaly že ho okamžitě poslušná byla,
m rtvé k řjs il, a giné mnohé zázraky činil, kte­
rýchž rovněž tak pochopili nemůžeme ? M ohlilibychom o tom pochybovali a toliko obraznau
geho přjtomnost přigjmati, kdežto zďe Ježjš gako stanovitel nového zákona m luvj, azákonadárce žádných obrazů neužjvá, léčby zaumyslně sv ě t v blud uwésti chtěl ? M ohli-libychom
o tom p o ch y b o v ali, anot to ustawičná a nemě­
n iv á v jra cjrkwe byla? Sw. Ignác mučedlnjk á
biskup Antiochenský, který s apoštoly obcoval
a žil důvěrně, a svědkem byl gegich učeuj a či­
n ů , v yzn áv á slavně, že „Ěucharistia tělo Spasi­
tele našeho Krista Ježjše gest; — to samé tělo,
kteréž za hřjchy naše u trp ělo ; a kteréž Otec
v zk řjsil.“ Ep. ad Smyr. c. 7. Sw. Justin, též
mučedlnjk, pjŠe hned po časech apoštolských o
wečeři Páně : „Nepožjváme gj galco obyčegného
pokrm u, ani gako obyčegného nápoge; nýbrž
Časopis p . K atol. D uch. 111. 3 .
8
gakž wyučeni gsme, — že onen pokrm — wtěleného Ježjše tělo a k re w gest.“ Apol. I, c. 60. —
Sw. Irenaus biskup Lionský domlauwá bludně
smeyšlegjcjm o prawém půwodci swěta : ,,Odkud
w ědj, že cliléb tělo gest Páně akrew kalich geho , newěřjce, že on Syn gest wlastnj Stwořitele
swěta, — Slowo, skrze které wiíecko učiněno ?“
LIV. adv. Gnostic. c. 18. *) — Kljment kněz
Alexandrinský uwádě slowa Páně: „Gezte *— tě­
lo mé ; pjte ■
— krew mau, “ dokládá: „Tento
zwláštnj pokrm podáwá nám P á n ; On dáwá tělo
a wyléwá lcrew: gaké přediwné tagem stw j! “ Psedag. L. I. c. 6.
Z krátka: wšickni swatj olcowé a spisowatelowé cjrkewnj učili a wěřili gednomyslně w
skuteěnau přjtonmost K ristow u w swátosti oltářnj, začjnagjce od časů apoštolských we wsech
naslédngjcjch stoletjch. Sw. Řehoř Nyský, Efrem
Syrský, Epifan, Jan Zlatoústý, T ertulian, Orí­
genes, sw. Ciprian,Hilai’íus, Ambrož, Augustin.
Taktéž se táže sw. Crha Jerusalémský : „Bůh
člowěk prawj o chlebu: T otot gest tělo mé," i
můžemeli o tom pochybow ati? Ugištuge též
ř k a : T oloí gest krew má, i smjmeli se zpěčo-
# ) Cfr. 1. IV . adv. harr. c. 3 4 . L. V . c. 1 1 .
Die L ehre von der Eucharistie ln den . drei ersten Jahr­
hunderten. H isto risc h - theologische A bhandlung v. J. D 5Ilinger. Mainz 1 8 2 6 . Oie alte A bcndm ahlslehre durch ka­
tholische und nichtkatholische Zeugnisse alter und neuer
Z eit beleuchtet 1 8 2 7 .
v a ti tomu v ě řili a řjc i: Nikoli, to penj krew
geho?“ Cat. myst. c. 66.
Podobně učj sw. Ambrož: „Gestit topraw é
tglo, — které ukřižováno a pochováno bylo.
Gestit to v p r a v d ě svátost těla geho, . . IproČ ])y všemohaucj slovo K ristovo, genž p ři stw.ořenj sv ěta z ničeho v y v e d lo , což tu nebylo,
nemohlo v něco giného o b rá titi, což giž tady
west?“ L. de m ysteriisc.9. — Im ohli-libychom
při tolikerých svědeotwjch adůkazjch geště po­
chybovat! a nevěřjcj zůstali ? O , nikoli, myt
tobě v ě ř jme SynuB ožj! Poněvadž praw jš: „ T o to t «;est tělo mé,“ podrobngeme a klanjme se a
v id jme očima ducha , čehož nevidjm e očima tě­
la. __ „Gak mnozj řjkagj,“ p ra v j sw. Jan Zla­
toústý : „Kýžbych geho oděw, geho obličeg, ge­
ho postawu widěl. P řjte li, tady ho v id jš samého, geho se dotýkáš, geho požjváš. Přegeš
si gen geho pděw v id ě ti: On ale d áv á se tobe
s á m liegen widěli, nýbrž dotýkali, požjw ati, w
žiwot twíig přig)inati.a Hom. LI« in Math.
A wšalc powstáwá otázka: nač Syn Bož)
tuto přediwnau svátost u s ta n o v il, a kteřj gegj
aučiukowé gsau?
II.
(
Jcžjš ustanovil neysvětěgšj svatost oltařnj
na věčnau památku lásky, — utrpenj a smi ti
sv é. „T otot gest tělo mé, kteréž se za v á s d á -
'vvá to čiňte 11 a mau památku.“ Luk. XXII, 19.
„Kolikrátkoli budete gjsti chléb tento a z kali­
cha p jti: smrt PáuS zwěstugle.“ 1 Iío r. X!, 26.
Když za stolem sedjme, můžemeli zapomenauti
na toho, který nás pozw al? Zdaliž nehledj kaž­
dé oko na hostitele, protože gest pánem stolu?
Kdož ale medle gest hostitelem w chrámu u
oltáře? — [Ježjš ; — protož pak také u sto­
lu geho gen na něho mysliti , geho lásku,
gelio smrt rozgjmaiti a gi zwěstowati máme,
proto že smrt geho gest obět za hřjchy naše a
w prawdě žiwot náš. Křestané ! widěli gste ča­
sto giž na hřbitowé hrobnj nápisy a kameny dané
na památku zem řelým ; a ey h le! takowý hrobnj
kámen sám Ježjš sobě postawil, ne pro marnau
chwálu, ale z pauhé lásky knám. Nebo na tom,
bychom Pána swého milowali, wisj celé naše
spasen]. Gako wděčné djtky lc hrobům rodičů
swých se scházegj, wzpomjnagjce sobě s wděčnostj lásku gegich, tak i wděČnj křestané k w e čeři božského W ykupitele swého se shromáždůgj, by na něho, na geho učenj, na geho slo wo p ři laučenj, na geho smrt, na geho lásku p amatowali.
Ale u stolu chceme také g js ti ; a Ježjš nás také
pozwal k slolu swému, by nám -něco k požjwánj
předložil a sice iělo sw éak rew swau. „Tělo mé
práwě gest pokrm, a krew mápráwě gest nápog.“
Jan VI. Co pokrm a nápog, co chléb a wjno wr těle
požjwagjcjho p ů so b j: to působj též hodné přigjtná-
uj těla Páně v dusfih našich Tělesný pokrm zachowáwá člověku živ o t a zdraw j; umřeltby,
kdyby pokrmem vžd y nowé sjly se mu nedo­
dávalo. Rovněž tak duše; gegjživot a zdrav j bez milovánj B oha, bližnjho a všeho do­
brého nemůže ostati. W šak gako tělesny po­
krm m rtvém u tělu nic neprospjw á; taktéž duše
m rtv á , t. g. hřjšná a lásky prázdná žádného
užitku z svátého přigjmánj rnjti ne'může. Když
ale se srdcem lásku lc Bohu a bližnjmu cjtjcjm k
stolu Páně přistupugem e, b ý v á t ona tjm nebe­
ským pokrmem rozmnožena a posilněna. „Kdo
mne gj, “ dj Pán — „ ž iv bude skrze mne, “ t. g.
toho gá w lásce ke mně a k bližnjmu záchovám
a upevnjm . Jan VI, 58. Gest tedy nebesky
pokrm ten „posila našj mdloby, lék proti každodennjm prowiněnjm, a neylepšj pomoc proti zlym
žádostem *).“ Z té přjčiny gistil Spasitel: „Nebudeteli gjsti těla Syna člověka a k rv e geho p jti, nebudete v. sobe života mjti.“ Jan v . 56. —
Dále; — v jm e t, že chléb a vjno, kteréhož p o žjv ám e, s námi se spogj a v naši podstatu se
obrácj; podobným způsobem skrze svátost těla
Páně s Pánem bývám e spogeni, v šak s tjm v e l­
mi znamenitým rozdjlem , že tělo Páně tak gako
tělesný pokrm nebývá w naši podstatu protru.—
*) Sw . Clprian ep. LVI1.
Aug* ep* CXV111, c. 3»
Crha A lex. IV. in Jogn.
c
.
iT .
uSno, ale Pdu pogj nás s sebaů a měhj w sel)o.
Protož d j : „Iidož gj mé tělo a pige mau krew,
we mně zůstáwá a g á w n ě m .“ w. 57. Tjm tedy
nebeským pokrmem přirozenosti Kristowy bý~
wáme aučastni, — gednoho s njm smyslu, — ge­
dnoho srdoe tak, že, kdo nás widj apozoruge w
obcowánj s bližnjm, geho iaskawost a wljdnost,
když žiw byl na z em i, na nás wypodobněnau
spatřuge ; a geho tichost a trpěliwost, když těž­
ká na nás padagj utrpenj, když skrze zlost n e­
šlechetných lidj žiwot nám obtjžen, čest raněna,
radost kalena, a naděge býwá poražena. Eyhle
křestané, co z nás a čjmže nás swátost neyswětěgšj činj ! Křestan, který gj s náležitau přjprawau požjwá, sPawlem se honositi může: „Žiw t
gsem giž ne.gá ; ale žiw gest we mně Kristus/*
Gal. II, 20.
Swátost těla Páne ugištuge nás pak také o
našem budaucjm blahoslaw enstwj: „Kdož gj mé
tělo a pige mau krew, mát žiwot w ěčný, a gáí
geg wzkřjsjm w den neyposledněgšj.“ JanY í, 55.
Sicet prawj také Ježjš, že každý, kdož wěřj w něho,
mjti bude žiwot wěčný, a že geg k témuž žiwotu wzkřjsj w d en neyposledněgšj (w. 40.): a wšak
požjwánj geho těla a krwe gest gako zástawa a
p^čet, kterau nám k neydokonalegšjmu ubezpečenj o budaucjm blahoslawenstwj zůstawil. 0,
gakau rozkošj nemusj oplýwati srdce křestana
při stolu Páně rozgjmagjcjho wlast nebeskau,
swět onen nowý, w kterémž swětlo přebýw á a
'
nesmrtelnost, kde oslawený Syn cloweka kraluire ? __ když soba předstawuge, že i on tam m jsto’ má od Pána připraw ené, že tam dědictwj,
slawné dědictwj djtek božjch zachowané m á!
Nad tau wlastj swau plésati gistě mugj duše k řesíanská; wšak sjliti se také má hodným swátosti
těla Páně přigjmánjm. w naděgi té blažené.
Swátost oltářnj gest konečně prostředek k
bratrské lásce a bratrské společnosti weřjcjch me­
zi sebau; odkudž také gegj latinské gm éno:
„Communio,“ t. g. společenstwj. Na to narážj
Pawel, když pjše: „Gako geden chléb gesí,gedno tělo, ač muozj gsme wšickni, nebo gednolio chleba účastni gsme.“ iK o r. X , 17. Že k ře slané gen gedna welká rodina, gedna Čeleď b o žj gsau, a a č in n o z j a u d o w é , přede gen gedno tě­
lo wespolek čin j, wznešená ta prawda nemůže
ničjmž patrněgšj učiněna b ý ti, gako společném
stolem , společným požjwánjm geduoho chleba
žiw o ta: neb tu poznáwáme, cjtjme, widjme, že
před Bohem nic neplatj zewnitřnj rozdjl lid j ; že wšickni gednomu a témuž Pánu podrobe­
ni gsm e, že z ohledu swých wěčných záležito­
st] wšickni stegué potřeby máme ; že wšickni od
Boha stegných darů z a hodné uznáni býwáme. —
I kdož tu neuwidj oprawdowé králowstwj božj, kde
skrze prostředujka Ježjše Krista gen geden Otec
a my wšickni djtky gsme , genž stegných praw
požjwáme , a mezí sebau a s Otce n skrze sw azek lásky spogeni gsme ? Zde cjtj wznešený swau
ponjženost, a chudý swau dúsfognost. Sem přicházege k rá l, zanecháwá korunu doma ; hrdina
odkládá wražedlnau zbraň; učený zapomjná na
swau učenost ; bohatý zpomjná na swé bohatstwj, gen aby z důstatku swého občerstwil chu­
dobné etc. „O res mirabilis ! manducat Dominům
paupér, servus et humilis“ ! Prwotnj křestané
když kstolu Páně se sešli, obgjmali geden dru­
hého, pametliwi rozkazu Páxiě : „Milugte se we—
spolek, gakož i gá milowal gsem wás.“ Jan XV, 1?.
0
gacj to aučinkow é, — neyblahoslaweněgšj aučinkowé swátosti oltářnj ! Ikdo žb y ne­
chtěl k stolu Paně hodně často přistupow ati?
„Kristus gest nám wšecko,“ prawj welmi krásně
swatý Ambrož: — „Žádášli zahogiti ránu,léka­
řem gest; páljsli se zim nicj, studnic) gest; gsili neprawostj obtjžen, sprawedlnost gest ; p o tře bugešli pom oci, sjla gest ; bogjšli se sm rti, ž iw ot gest ; taužjšli po nebi, cesta gest ; štjtjšli se
tmy, swětlo gest ; hledášli pokrmu, potrawa gest.44
Kristus gest wšecko we wšem etc. Kolos III,
í l , Kristus gest nám lé k a ř— sprawedlnost —?
sjla
žiwot, — cesta — swětlo — potrawa.
„Okuste tedy a wězte, gak sladký Pán gest.“ LU.
de Virg. — O, kdožby neměl hodně často, ale
i co neyhoduěgi připraw en 1c stolu Páně p řistu ­
pow ati? Nebo toliko hodné přigjmánj wywádj
w nás neyspasitedlněgšj účinky ; kdož ale neho­
dně, w stawu hřjchu tuto swátost přigjmá : to~
mu nenj žiwotem, nýbrž sm rtj; poněwadž swětlo
se tmau, Krista sBalámem spogiti se opowažuire. „Mors est malis, vita bonis !“
III.
X
„Zkusiz sám sebe člowěk “ pjše apoštol —
„a pak z toho chleba gez a z kalicha pj.“ iK o r.
XI, 28. Giž božský aučel léto klaněn] neyliodnegšj swátosti, a powinná gj uctiwost žuda náleži­
tého skaumánj, totiž náležité přjpraw y, náležité­
ho spořádánj srdce. Anebo nenj-li to neywet
šj přewrhlost, w stawu těžkého hřjchu neyswetěg.šjho Boha přigjm ati? Sw. Pawel popisuge
w elikosttakowého hřjchu a hrozný účinek swatokrádežnjho přigjmánj strašliwými slowy : „K dožkoli gj chléb tento a z kalicha Paně pige ne­
hodně, winen gest tělem a krw jP áně.“ (w.27.)
I což nás může oswoboditi, gestliže dokonce
cena našeho wykaupenj nás obwiňuge, a my z
geho zneuctěnj se musjme zodpowjdati? Ale
naslogte! na tom nenj geště d o sti: „Kdož gj a
pige nehodně (mjsto spasitedlného užitku) odsauzenj sobě gj a pige, protože nerozsuzuge tě­
la Páně (od obecného pokrmu),“ — odsauzenj
geg proniká, a s celau geho bytnost) se spoguge (w. 29). A skutečně: neb apoštol dokládá:
^Protože mezi námi gsau mnozj némocuj am dlj,
a mrau mnozj,“ smrtj potrestáni gsau. (yr. jO.)
Ncstáwá-li se toho wjce za nyněgšjch Časů te -
lesným způsobem : učjt předce truchliwá zku­
šenost, že swéwolné nehodné těla Páně přigjmánj wždy gešťě neybližšj gest cesta kzaslepen] my­
sli a zatwrzenj srdce. — Musjt tedy před prigjmánjrn takowé sebe samého skaumánj předchá­
zeli j kterýmž duše naše odewšech h řjc h ů , gichž
gsme se dopustili, neylépebýwá očištěna. „Zkusiž sám sebe gedeukaždý, a pak z toho chleba
gez a z kalicha pj.“ Musjmet bedliwě skaumati
swého žiwola ,■ musjmet s přjsnosťj ohledáw ati:
zdaliž gsme weliké přikázanj lásky k Bohu a bii—
žnjmu podlé neylepšj možnosti wěrně ostřihali?
zdaliž gsme uctiw i k Bohu byli , wděčni Ježjši
K ristu , wěrni we swém pow olánj, swědomitj w
plněnj swých powinnostj — k předstaweným a
podzřjzeným — k manželům a rodičům i djtkám
■— k sausedům, přátelům i nepřátelům ? Při tom­
to pak sebe samého skaumánj iiesmjme sami na
sebe sp oléhati; nýbrž — gakž cjrkew iiařizuge
— odsudku duchownjho lékaře a saudce se podrob iti, protože samoláska zaslepili nás m ůže, že
čistými býti se domeyšljme, hřjchem obtjženi
gsauce. — Musjmet hřjchy swé poznali, gich sr­
dečně želeti, z nich se w swátosti pokánj před
mjstodržjcjm božjm w yznati, a oprawdowé polepšenj sljb iti; -— musjme wšemožně uraženau
čest, učiněnau škodu nahradili ; čizj statek naw rátiti a zadost učiniti, komu gsme ukřiw d ili; —
musjmet, w edli-li gsme žiwot chlipný, osoby , s
kterými gsme h ře šili, od sebe w zdájili; nebezpečenstw j, w kterýchžbychom opět padnauti mo­
hli, co neypilněgi se w ystřihati; tělo swé w přj—
sné kázni d ržeti: sic nehodně gjme chléb a z ka­
licha pigeme, — a odsauzenj sobě gjtne apigeme !!
Sw. apoštol pokracuge: „Kolikrátkoli b u ­
dete gjsli chléb tento, a z kalicha tohoto pjti,
smrt Páně zwěstugte, dokudž nepřigde.“ (w 26.)
Tato geho slowa ukazugj, čeliož dále k h°dně­
mu přigjmánj potřehj gest. Mámet smrt Pane
zwěstowati; bychom gi ale zwěsto-wati mohu,
prwé celý obsah geho žiwota a utrpěn] rozg]mati musíme. Obzwláště dlužno hrozne- p ř)pádnosti posledních hodin geho swatého žiwota
uwažowáti: kterak on w stjnu hory Oliwetske
se smrti zápasil; kterak polibenjm zrazen byl;
kterak geg práwě gako nebezpečného zločince
noční dobau přepadli a swázali, — f z saudnice
do saudnice wlekli, — stanné wyslychali proti
němu lhauce, — wšj se k němu čiledlnosti a
útrpnosti odřekli, wšelio sobě powolug]ce, če­
muž chtěla wzteklost a zlost, — k smrti geg
odsaudili a u k řiž o v a li: a kterak on wjte to lr pěti chtěl, gediné proto, aby swět hijsný \v>k a u p il, aby wznešené swé powolán] wyplml,
aby raněná swědomj utěšil, aby nam pokoge s
Bohem, radosti w žiw otě, útěchy w strasti a
smrti wydobyl. Takowým srdce gjmag)C]m ro zujmánjni máme k oltáři se přibližowati, wecere
rán ě požíwagice.
.
Ale tato žiwá na Ježjše pam átka nesni] w
nás zemdlili, au od stolu Páně odcházejme. ISaše pěkná a nábožná předsewzet] nesmeg] w Jíl uku žiwota a w tjsni wezdegšjch pracj a zamestk.nání zmizeli; nýbrž zwěstowati muspne smrt
Páně, dokawadž nepřigde, a sice netoliko ušty,
alebrž swým žiwobytjm a swým obcowanpu.
Swět musj poznali, že gsme po^jwaiijm w elebné swátosli skutečně lepšj, skutečné tiššj, u o brotnyslněgšj, pokorněgšj, Bohu oddanegs, se
stali. A cítjmeli, že naši dobř] amnyslowe za­
se umdljwagj, že naše žádosti a náružiwosti za­
se se zmáhagi: tul znowu sebe skaumati, a u
slolu Páně nowého léku a nowé posily hledali
máme. Kolikrát sice k stolu Páně gjti máme,
určiti nelze. Sw. František Salezský radj li­
dem, kteřj pobožně w Kristu Ježjši žiwi býti
chtěgj, měsjčné přigjmánj; což pak nad to, prawj,
aby gedenkaždý uznánj nábožného, zkušeného a
rozšafného zpowědnjka zanechal, a radau geho
se řjdil #). í gest zagisté slušno, prospěšno a
potřebno, aby křestan častěgi památku božské­
ho swého Wykupitele obnowowal, časlěgi chle­
ba žiwota požjwal. Přigdet pak mnoho na to,
gakým kdo úmyslem a z gakého ohledu k sto­
lu Páně přistupuge: — zdaliž bez licoměrnosti,
ne proto, aby za nábožného a swatého od giuých gmjn a držán byl? Kdo oprawdowě žiwot swé duše m iluge; kdo wěřj, že stůl Páně
pramen gest wšj blaženosti; kdo hodownj raucho, totiž newinnost, tichost, lásku a pokoru s
sebau p řin ášj; kdo nikdy k stolu Páně negde,
aby co člowěk lepšj se nenawrátil, nábožněgšjm
se býti necjtil : ten může časlěgi přigjmati.
Zbožnj křestané také dobře činj, když nělcdy za
delšj čas od swatého přigjmánj se zdržugj, by
po tomto chlebu žiwota tjm wjce lačněli; by
zatjm we wšech ctnostech, genž gsau hodownj
raucho, tjm wjce se pocw ičili; obzwlástě by
ducha lásky a pokory sobě příwlastnili.
Nuže, wezměmež si, Neymilegšj! pew něpřed
sebe, že častěgi w roce k swatému přigjmánj pňgdeme : nikdý wšak gináč, leč náležitě připraw eni — s duchem náležitě spořádaným. Gen kdo
hodně chléb ten gj, žiw bude naw ěky! Amen.
* ) P hilothea, oder Anleitivug zura andachtigen LoIjgu L . II. o,
2 0 . W ieu 1 8 2 1 .
II.
OZN AMOW A TEL.
/
a) L i t e r a t u r a .
I
1.
Die M atriken der A katholiken. Von M aximilian
Millauer, Doktor u n d k. k . offentl. ordentí. Frofesšor
der G ottesgelehrtheit. Prag 1830. 8 . s tr . 3 8 . Cena
40 k r. na stř.
Spis tento sk ro w n ý s ic e t, a vrsali obsahem sw yra
w e le w z á c n ý , gegž na slow o w zatý pan professor p a­
stýřského uměn) na u n iversitě našj gakožto p rjd aw ek
k sw ém u přednášen) h ý w alý ta poslauchačúm sw ý m w ě nuge, — ■weškerému katolickém u duchow enstw u gakožto bezpečné naw edenj k. opatrném u se zachow anj u w yskytagjcjch se přjpadnostech, zw láště pak tem , genž na
osadách sw ých magj nekatolíky a židy, oznainugeipe a
slušně schw alugem e.
Z nám o totéž dekretem dw ornjho kanceláře od 2 8 .
listop. a cirkulářem c. k. českého guber. od i í . pros.
m. r.j kterak neyw yššjm rozhodnutím weho c. k . č a s ­
nosti od 20 . listop. r. m . nekatolickým pasto rů m po­
stoupeno gest p ráw o potud gediné katolickým fararnm
pozůslaw ené, — w lastnj giz knihy (m atriky) křtjcj, od
dáwagjcj a aum rtnj auředně w e sti.
Práw o to owšem
now é 5 předce w šak z m nohých důležitých přjčin wšeligak obm ezené, z čehož pak také zw láštnj pow innosti
gakož pro nekatolické p a stý ře , tak i pro katolické fará­
ř e w yplýw ágj. Sličně a auplně ge rozw ádj a w y sw ě tluge důstogný a učený pan professor náš 5 a powděčci
gemu gsm e, že nám tu d y neynow ěgšj to to nařjzenj
důziiám o Č inj, gakž se to ow šem pauhým geho ohlášenjm státi nem ohlo. (S tr. 14 — 21.) Nechtěl w šak
toliko obyčegné tým ž zákonem wyctene' p ř ¡pádnosti pogednati ; nýbrž i také obzw láštn jch a kromobyčegných
p á d ů , gichž dotčené c. k . nařjzenj.,* nezm iiíuge a neobsa h u g e , d o tý k á , a radj i Wyučuge učeně a důmyslné,
kterakby se w n ic h katolickém u faráři m jti a zacliowati
bylo. (S tr. 26 -— 31.) — A ponSwadž now ota obyčegně se přjčj ; w y w a d jt tolikéž m jstno a p í ¡hodně z ro z­
p aků a pochybnost] : gakoby snad neyw yššjm rozhodnutjm tjm to přednosti panugjcjho náboženstw j byly z k rá ­
ceny, působen) katolického duchow eristw abylo sauženo, a
w ážnost geho tudy zlehčena ? etc. e t c ., a to opět tak
doličuge, že za toto geho ponaučen] w eřégné djky w ynášjm e. (S ir. 31 -— 34.)
P řjw ěsek (str 35 ■
—'3 8 .) geduá o m atrikách židowských
dle p ře d p isů 9. a 10. j. židow ského p aten tu od 3. srp.
1797.
2 . Geden O w činec a geden P a s tý ř , aneb Ě jm sk á, neo­
m y ln á , stále trwagjcj, -widitedluá , gedua, katolická apoštolská
Cjrkew" K ristow a.
O d Jo s.
M. K rá le , kněze ejrkewjijho w
B ranné. 11. djly, w Praze 1 8 3 0 . u Jos. P ospjsila.
O znám ená kniha mnoho důležitých p raw d W sobě
zaw jrá , a kdo gi praw ým úm yslem a p ř j s l u š n á u pozor­
nost) čjsti bude^ buď leč k ato ljk em , leč protestantem ,
bez pochybenj m nohot se z n jn a u č j. A w š a k m á lo k te ­
rá kniha takt gest p řistro g en a, b y drahně m no h o w ážných pom yslů a prospěšných w ýpow ědj w nj složeno
nebylo. Pročež dokonalost spisow atelow a čelně ležj na
tom , by w šecky zw láštnj od něho w y čten é p raw d y k
obranému aučeli a zam ěrenj spisu geho upřjtnně se chý­
lily, w náležitý pořádek byly srow nány a sestaw eny, a
posléz praw ým i a podstatným i důw ody byly ztw rzen y .
Ždaliž a pokudž i kniha bedliw ého P . Josefa K r á le :
,,Geden ow činec aged en p a s tý ř , u tyto ctnosti do sebe
m á , nelze zde ro z k lá d a ti, w idjm e w šá k ' ale ze yvšech
kusů djla g e h o , k terak hlaw ně k tom u sm ěřuge, b y uk áza l, že náboženstw j katolické gest p raw é božské zgewenj, Ježjšem K ristem p ředložené ; a cjrk ew katolická
že gest cjrkeyy ta praw a , od Ježjše K rista štjpena*
KicménSby b y l w eleb. p . skladatel přjležitěg i ged n al, a čtenářů m lépe p o sla u ž il, kdyby byl spis sw u g
logickým obyčegem rozdělil , a na čele w sech nižsjclť
a yyyššjch ro zd jlů k rátk é nápisy byl položil. — Blát
tento spis geho , a£t se n em ý ljm e, tr é h law njch djlů.
W p rw n jm od s ir . 11 — 15. w y k lá d á , gakýby rozum
slow o cjrkew s sebatt n e s lo ; že od w Sku L u th e ro w a
dwogí gest cjrkew katolická a protestantská ; že ale ge~
dna toliko gest pr;*wá a spasitedlná , a sicet řjm sk á k a ­
tolická. T udjž w to m p rw n jm djlu gedná p. autor o
to m , žet katolická cjrkew m á w šecka znam enj p ra w é
cjrkwe K risto w y. T ato p rw n j kapitola naplim ge celý
prwnj sw azek , a táhne se až do druhého sw azku , a
sice až k str. 1 9 5 .— W druhém h law njm oddělenj doljěiti pjlj , že pro testan tsk á cjrkew , gak augsburgskehp,
taktéž i helw etského w yznánj nem á znam enj p raw é cjr­
kwe K risto w v . — W tře tjm a poslednjm oddjlu, kterýž
se za doplněni a dokonauj předešlých dw au m jti m uže,
rnzpráwj od str. 295 — 331. o’tradicj čili o austnS po*
daném uceuj apoštolském , a od str. 331. až n a k o n ec
m luw j o uctě S w atý ch , gich ostatků a o b razů . •
Piozumuget z Pjsm a sw atého, z cjrkew njch sněm ů,
ze sw atých O tc ů , z historie cjrkew nj a ze spisů prote­
sta n tsk ý c h , a ř jc i m ů ž e m e , — zde onde i učeně, iw tipně a dům yslně. UkazUge w šudy pěkně na starožit­
nost křestanskau, poněw adž se z toho sp a třu g e , že nyněgšj cjrkew katolická držj to s a m c , co-c lu ž d y , což
wšude , což odeíušecli bylo d rž á n o ; že se podstatné učenj a zřjzenj gegj neměnj ; — a žeby giž pro welike'
m nožstw i sw ěd k ů k stráni: gegj sto g jc jc h , každý se
ostýchati m ě l, p ro ti w aleti. A w šak litu g e m e , ze p.
autorow i nebylo w žd y Čerpati z pram enu cistych. To
platj u p ř . o str. 25. I. d j l u , kde k doličenj přednosti
papežské Canon 3 9 tý sněm u p rw n jh o Eíicenského uwod j , kdežto sněm em tjm sw atým w lastn^ gen X X Canon ů w ydáno bylo (Theodor. L . X* II. e. c. g.) , a nižá­
dným z nich což takow ého w ypow ědjno, gakž zde Čte­
m e. Nýbrž sami odpornjci božského ustauow enj papežstw j na synod ten se odW oláwagj, gm enow itě na Canon
VI. 5 ač b ezp ráw n ě , gesto zde toliko o p ráw jch m etro­
pol ských řeč a gednánj g e s t, k terážto _tekdáž biskup
řjm sk ý prow ozow al w kraginách okolo U jm a i ginýcb,
a sicet salvo jure divino, quo Ecclesice universalis caput
est. Cfr. Časop. II. roč. běh, sw az, 3. str. 381 — 383.
P roto gest w šak předce spis tento, — a i hned řeč
a způsob psánj chwály dostogeu. Z de onde m luw j p.
spisow atel obyčegem starých klasiků českých, a zgewnol
gest, že česky psal, i tak é česky myslil. Gramatičtj 0m ylow é, gichž ow šem tak é negeden nacházjm e, pauhem u nedopaťřenj p řič te n i buď te.
3* Prew racenost krestanů m nohých, "W sedm eru kázanj postnjch připom jná František X a v . Jediná, w ik ář a
dozotce národnjch skol w okresu Přjbramském, W . D . arcibi­
skupské K onsistoře (tit.) rada, starobylého kollegialnjho chrá­
mu Páně sw atých K ozroy a Damiána \v Staré-B oleslaw i čestný
kanownjk, děkan w Sw além poli bljž D obřjše.
W Praze a w
Hradci K rálow é. 1 8 3 0 . 8 . str. 1 8 0 .
O hlašugjce kázanj tato h orliw éh o našeho w lasten c e , — gm enow aného důstogného p . sp isow atele, genž
leta 1 8 2 2 . „K ázanj postnj o w lažnosti u w jř e ,“
ta 1 8 2 4 .
„Š kolu K r isto w u ,
Čili kázanj
a lé ­
o pokánj“
byl w ydal ; — na gew o dáw ám e : kterak dle p ředm luw y g eště w tomto běžjcjm roce sw a zek kázanj sw áteč-.
njch a p řjležitostn ých , též
28
kázanj o cjrkw i Ježjše
K r is ta , pod názw em : „B ezp ečný w ů d ce k nebesům ,“
w yd ati hodlá.
4 . K řesíanská katolická m odlitební kniha ad Mjchala
Ilaubra , kral. B aw orského d w orského kazatele a kaplaJia , z češtěná od Jana H ýbla. W Práše u Martina
Kcureutra.
1 8 3 0 . 8 . str. 4 0 0 . za 4 0 kr, střjb.
Giž w časopisu tom lo (w iz sw azek prw nj třetjho
ročnjho běhu) w ů b ec pronešeno gest, kterak náš gazvk
dědičný hognostj m odlicjch k n ěh , djlem půw odnjch, dí­
lem přeložených se w yk ázati m ů že, a p řitom také oká­
zá n o , že draha m odliteb cena nikoli na zápalu lyrických
c it ů , ani na rozm anité
slohu se nezakládá, n ež
přirozenj o k rase, a básnjrském
w pauhém
duchu katolickém
w ě z j , kterým ž duše modljcj'nad w id ited ln ý a pominu^j..
ej sw ě t k n ew iditedlném u a w S čn ém u s e w z n á š j, s B o­
hem se spogiti u siln g e, a od n ěh o sw ětla, r a d y , p o tě­
šen) a w šech dobrých darů o č e k á w á , genž pauze od
Otce sw ětel poelrazegj 5 se S tw o řitelem a Spasitelem sw ým
Časopis p . K atol. D uch. 111. 3 .
9
rozm lauw á, w zd ych a k něm u, klanjc s e , nebo děkugjc,
nebo w zjw agjc g e g , a S tw o řite l a Spasitel ge'gj m lu w ě
opět k d u š i , sw ádj praud m ilostj sw ý ch — dle potřeby
a citliw osti gegj — do nj.
Ona po něm taužj a okřjw á
w n ě m ; O n opět w lé w á ducba sw eh o do nj, k te rý p a k
sám zase w zd ych age w nj se m odlj.
P rotož nem álo p ow d ěeui gsnie našem u
w lastenci
Jauow i H ý b lo w i, an tohoto podetknutj se u c h y liw , nadepsanau m odlitebuj knihu slaw n eh o panallaubra, djlem
z pjsiua sw ateh o , djlem ze spisů O tců sw a tý c h , lo tiž :
A ugu stin a, A m b ro ž e, Angelina’, B on aw en lury, Bernar­
d a , F u lg e n tia , tcž ze spisů ctihodných
m u ž ů : opala
B losia, Petra K anisia, Jana K raseta, Fenelona, Ludw jka
Granadskeho, T om áše 'Kem penskeho a Tom áše de villa
nova w ybranau a w ýbornS suešenau , — p řeložil a w ůbec wytJal.
Neb , co drahý k le n o t , m ezi neyznam eni-
těgšj spisy toho druhu n á le ž j, a p rotož gi take' w šem
•wůbec a gednómu každe'mu poručenau čin jme, tau naděgj se kogjce , že kom u se do rukau
u žitků m noh ých .
Na
d ostan e, přinese
1 2 částek rozdělená o b sa h u g e:
i . Každodennj pobožnost, — 2 . P obožnosti nedělnj. 1—•
3. Pobožnosti při zpo w ěd i a přigjmánj 4 , P obožnosti na
neděle a sw á lk y katolického roku c jr k e w n jh o .— 5 . Pobo­
žnost p o stn j.— C. P obožnost pro sw a tý Čas w elikonočuj
a sw atodušnj. —
7 . Pobožnosti na slaw n ost n eysw ětěgšj
Trogice a božjho T ě la . — 8 . Pobožnosti na sw á tk y ney­
sw ětěgšj Panny a Rodičky Božj Marie, a m ilých S w a­
t ý c h .—- 9 . .P ob ožn ost pro rozličné' staw y a přjpadnosti
žiw o ta . — 10. P ob ožn osti w sa u ž e n jc h a p o k u šen jc h .—
11. Pobožnosti pro nemocne', umjragjcj, gegičh přátely a
těšitely. —
12.
P obožnosti za zemřele'.
Přiozdobena
gest krásným obrázkem ukřjžowane'ho S p a site le ,
ne,
gak obyčegně na m ědi, ale na oceli r y tý m , což panu
Martinowi N eureutrow i w d ěčn ě se připisuge.
5. Ž iw o t sw . Panny T erezie
s připogenau krátkau h i-
storij řádu bosých K ariuelitánek w Čechách, od Jozefa
černého.
W Praze 1 8 3 0 .
U Jozefy F elterlow é w knjžecj.
arcibiskupské tiskárně \v Sem inariiim . 8 . str. 1 6 3 .
■wáz. za 1 5 kr. stř.
Čjm w jce za časů w našich bohom yslná h orliw ost
m ezi lidem chladne, a baženj po rozkolech se rozm áhá;
čjm w jce na oko chutně uprawených, w n ilř
ale naka­
žených a gedow atých pokrm ůw z tak nesčjslnýcli, sm y­
slů m a fantazii tolik o lahodjcjch sp isů w tělesen stw j nabjrá:
tjm w ě tšj potřeba, aby se proti nákaze té pro­
středky přim ěřené, a takořka lék y
u w ád ěly.
domácj u w eřegn ost
T ak ow é gsau m im o p och yb y knihy nábož­
ným sepsané duchem , zw láště pak popisy žiw ota bohom yslných a sw atých lidj.
Mezi tyto patřj též
sw . T e­
rezie, která ne genom w yhlášen jm sw . katolické cjrkwe,
a le i w ň b ecsw ěd ectw jm neynčeněgšjch a neynábožněgsjcb m u žů w ,,ženau hrdinské a w zn o šeiié m ysli, a ná­
božnosti neobyčegné,“ a učenj gegj „ b ožsk ým “ gm enow án o býti zaslaužilo. Pan w ydaw atel žiw otop isu ohlá. šeného za základ položil spis p . p . Rássa á W eissa, p ou žjw age zde onde žiw o to p isu obšjíněgšjho, pod n ázw em
„Spanische H eldin“ w yd an éh o.
N eytkliw ěgšj mjsta w
něm gsau, kdež wlastnj slow a sw a té panny se u w o z u gj.
Tam se w znášj gegj m ilostj božj nadchnutý
duch
nad obyčeg sm eyšlenj paubých p ozem can ů ; i nenj m o­
žn á, aby alespoň některá m yšlénka a průpow ěd čtenáře,
byt i sebe w jce sw ěta a zbožj geho m ilo w n éh o , gednák
ku poznánj lichých cest pauti w ezdegšj n eosw jtila, ge­
dnák k wraucj kagicnosti, pokoře a k zam ilow ánj w šech
bohom yslných ctnostj nepozbudila, aneb dokonce m u perutj, n ep rop ů gčila, na nichž by se w y n é sti m ohl nad
prach pow ah y z e m sk é , k nahlédnut) sw rchow an éh o cjle,
genž položen člow ěku na nebesjch.
Po w yp raw en j b ě­
sí *
.
lni žiw ota te sw ětice božj uw ádj p . spisow atel několika
průpów ědj a m yšlének se spisů g e g ic h , a sice tak důmysli)}'ch a tk liw ý ch , že litugem e, že gich -vyjce nepo­
dáno ; co by w ša k k obecném u prospěchu neylépe se
nahradili dalo, n eoslyšj-li ctihodný p. w vdaw ate] pros­
bu našj o zw láštn j wydánj W ýboru ze sp isů w té bohoinyslne' panny. —
Na konci knjžky připogenc pří­
b ě h y dcer s w , T erezie, genž w b ýw além barnabitskéin
k lá šteře w Praze na Hradčanech s w é sídlo m agj, w y ta ­
žen é z kroniky téh ož kláštera D . P. F rant. P ř i h o n ­
a k ý m , gsau zn am en itý p řjsp ěw ek k h istorii klášterů
.
Vf Čechách.
6 . S w a tý Týden před w elikonocj , obsahugjcj 'wšecky
m odlitby a obřadů \yygasněnj d)e předpisu cjrkwe sw a té
D o češtiny uw edený od Stanislaw a W o -
Kjmské katolické.
bornjka, Podpřewora řádu kazatelského u sw , Gjlgj w starém
m ěstě Pražském.
K prospěchu n o w ě zřjzeného
chudých.
w arcibiskupské
W Praze
xistawu
tiskárně u
Jo zefy Fetterlo-wé. 1 8 3 0 . 8 . str, 2 8 0 .
K a ž d ý nábožný
Čech
dáw no se giž sháněl po
k n ize, kterážby modlenj ob sahow ala, a posvvatné obřa­
dy w tagem stw j plném téhodni, w n ěm ž se památka na­
šeho w ykaupenj obnow uge, dle potřeby ■wyswětlovvala.
G m enowany p. P odpřew or w y h o w ě l této 'wraucj žádo­
sti našich pobožných kragauůw , a w lo žil do spisu s w é ho ne genom w šecko modlenj, které duchow enstw o ko­
ná, n ýbrž i dosti obšjrně w y sw ětlil w šelik é
posw atn e, gežto posud w elik é částce lidu tagné
gednánj
a ne-
srozum itedjne z ů s tá w á ; za čež w šech kráganů, zw lá šte
pak chudých, k gegichžto prospěchu tato kuiha w ydána,
djky sobě zjskal.
b) S m j š e n i n y .
a) Z á k o n y .
D le n e y w y š š j h o
7. Trošince m . r.
k a b i n e t nj h o l i s t u
od
D opisem m inisteria!njm od 18. P ro­
since 1829 počtem 2 9 ,1 3 7 . seslaného, shledáno, ž e mistnj
auřadow é
w Čechách proti sauložnictw jm
w okrscjch
gegich w elm i lhostegnŽ se magj, a na neslušné a p o h oršliw é chowánj podrobených pjsařu pow innc b ed liw o sti zanedbáw agj; protož se c. kr. kragským auřadům
n eyw yššjin :ňařjzenjra p ou k azu ge,
by mistuj w rchnosti
a hospodářské auřady w této přjpadnosti k p ow in n o ,*li gegich přidržow ali, přjsnS gim připomjnagjce, že za
w še lik é od pjsařů sw ý ch dané pohoršelij zaw azani gsau
odpow jdati.
D uchow enstw o o tom to nařjzenj k tomu
cjli se zpraw uge, aby pozorugjc, žeby se kde p roti to ­
m uto n ey w y ššjm u rozkazu gednalo, i hned důw odnau
o tom zpráw u z ad a ti n em ešk alo.
D w o r n j D e k r e t o d e d n e 44. P r o s i n c e
ío . r.
Geho cjsařo-králow ská
Gasuost račila n e y w y š­
šjm uzaw řenjm u stan ow iti, že se konkursnj zkaušky pro
w eřegn é theologické listaw y bndaucně gako posud drže­
li m a g j d ř j w e
w šak , než se od patřjcj zem ské w lad y
na dworuj kom issj nad Studiemi předloŽenj
k osazenj
w eřegn é učitelské stolice zašle, magj se gména žádagjcjch a gich
wypracow ánj
(konkursnj
aukol) m istnjm u
ordinariatu podati, aby tento, gestližeby bud’ proti o so ­
bu žádagjcjho a nebo proti praw ow ernosti geho w yp ra­
cowánj nSco lc připomenutj m fil, sw é tnjněnj
zem ske
wládS k náležitém u uw áženj W předkladanj kandidatů
předložili m ohl.
Dworní
Dekret
šjni rozhodnutjin Geho
24. Ledna 1839.
N eyw yS-
cjs. král. Gasnosti ustanow eno,
že ony diocesnj theologicke' ú sta w y , ktere' bezpostřednj
zpráw é a doliljženj gegich ordinariatů podřjzeny gsau,
od nynčka od theologických direktorů w yšetřow á n y b ý ti neujagj, nýbrž w šecka periodická zadánj magj se gako u gin ých učitelských w eřegných ustaw ň každoročně
patřjcjm
sjlati.
auřadůin a dwornj kom issj nad studiem i za .
U ostatnjcb domacjch theologických ú staw ů má
ono posaw ádnj w yšetřow áu j (ohledánj)
třetj rok se stáw ati.
Dwornj
s l e m 77 6 .
Dekret
od
4.
aspoň k ažd ý
Února
b.
r,
č j-
P on ěw ad ž se zákonem pro židy od 3. S rp ­
na i / 9 7 , p row ozow au j w še lik é 'poctiw e žiw n o šti Israelitům pow oluge, tedy i zkaušeným babám židow sk ým
w ykonáw ánj babictw j u matek křestanských zapow jdati se nem á. Co se w šak te' p ow in osti dotýče djlky w
čas potřeby křtjti, nem á giin tato w p row ozow án j uměnj
gegich u křestanských m atek n ik oliw p ř e k á ž e li; n e b o t
w takow é přjpadnosti, kdeby rod ičow é židow skau bábu
p ow olali, pow inni gsau take o to p ečow ati, by spolu
nSgakau w ycw ičen au křestauku, kteráby w
křtem sw atým poslaužiti m ohla, p o w o la li.
čas potřeby
G u b . Č j s 1 o 42081. _ _ 6 D u b n a 1 8 3 9 .
Geho
cjs. kral. Gasnost račila n eyw yššjm rozbodnutjm dne 31
Ledna b. r. nařjditi, by w ych ow an ci pro gakekoli prow iněnj z duchownjho sem ináře propuštěni , budaucně
také od theologických študij w ylau čen i byli.
G u b . D e k r e t o d 4. B ř e z n a
9 1 10.
D le zp raw y od řjd itelstw j
b. r. p o č t e m
nem ocnice a ústaw ti
pro nalezence shledáno, že za něgaký čas p očet man­
želů , kteřjby nalezence na w ycb ow án j přigm auti se u w o lili, znam enitě u b yw á, čjmž nem ožnost nastáw á, takowe' djtky z porodnice na w ych ow ánj odew zdati.
Z
tohoto ohledu se dne 4 . Března b. r. počtem 9110.
od
sla w n é w lá d y
konsistoři
uložilo, p o w zb u d iti p o d ř iz e -
né k u rá tn j d u cliow enslw o, aby c tnostné a dobře^ zachow a lé m anžele p řjs lu š n ý m
w ých d jte k
11a
z p ů s o b em k p řig m u tj ta k o -
w y cb o w áu j pobjzeli ; p ř i Čemž take se
oznam uge, že m im o onno cirk u lá rn jm n ařjzenjm o d 9.
Prosince 1 829 počtem 53,412. pogišlSné přilepšen) pěsta unům djtky pod geden ro k stá řj w o p atro w a n j p n g j m agjcjm , gako p r w é powjgecj lů ž k o (Fatscbbett) s p o ­
tře b n ý m p r á d le m a o d ě w e m -wydáwali se bude.
G u b . D e k r e t o d 22. U n o r a b. r . p o č t e m
7310.
Na u činěný dotaz sesláno gest D e k re te m w . d w o r -
njho kan c eláře náslědugjcj rozhodnut), Že se o d ew sech
pautnických k o ste lů z w lá š tn j au č et m á skládali, w n ěm ž
penjze na m še s w . došlé i w ynaloŽenj gich náležitě w y k ázali se magj. K d e ale ta k o w é p a u tn ic k é k o ste ly s p o ­
lu c h rá m o w é
w ztahugjcj
farnj gsau,
magj se
s farnjmi p ř j g m y
clanky
na pauti se
a w y d á n jm i w gec en
te n tý ž aučet p o g m a u ti, k t e r ý ž se p a k dle D e k re lu d w o r ujho kanceláře od 11. Pros. 1806. po*. 2 2 ,5 8 6 . w y ssjm
m js tů m k nahlednutj p řed ložili m á .
_
G u b . d e k r e t o d l 6 . d u b n a 1830. č!Sle m / 1 1 7 ,
Od c's. k rál. slaw ného G u b ern iu m před p isu ? ) s e w p r o n ag jm án j o b e c n ý c h , šp itálsk ých, f u n d a c í c h a z á d u šn jc h
gruntů nasleduajcj w ý m jn k y :
1 . Magj se luka , pole , a p astw in y ged n oth w ě (po
kusu) podlé topografických č j s e l, gakŽ to w licitačn)m
protokollu vyzn am en áno dle w ým ěru
sw etlosti gegic i
(Flächeninhalt) na šest pořád po sobě gdaucjch let, to
siest od roku N. až do roku KN. neyw jce podawagjcjmu
pronagmauti. '
_
2. K aždý nágem njk m ů že dohádaný (erstiegen) sta­
tek na čas trw agjcjho nágmu b ez překážky p od le z e m ­
sk éh o obyčege u žjw ali.
Gznamowatel
3. Gsau nágemnjci p ow in n i nágem sw ů g w č t w r t Jetnjch lhutách napřed o d w á d ě ti, ap a k lib y kdo w šesti
neděljch po prošlé Ihůte pow innosti s w é nezaprawil,
m a o b e c , z a d u s j neb šp itá l p r á w o , onen g r u n t beze
w seh o prawnjbo pogednáwanj toliko s gubernialnjm pow olen jm s gednjm toliko stánjm (Tagfahrt) na autra.v
nagemnjka ^novva h cito w a ti a za utrpSnau škodu a w ý lohy uegen na gistotě neb k a u c j, nýbrž i na ostalnjm
gmenj nagem njkowS se hogiti. Od takow é relioitaoj,
kteraz i tehdáž mjsta má m jti, kdyby gediná toliko w ý m,nka se n esp ln ila , zůstane tento nágemnjk row nS gako odew áech odtud w yp lýw agjcjch
w ylaučen.
prospěchů
zcela
. . ^
nágemnjci w šecka na nagatem gruntě w ě zjc)i břemena zw lastn jh o w y b ý w a t i, a za odvvody naura i i ) , transporty a giné zem ské služebnosti nem a°j
žadne gine náhrady pohledáw ati, než která se od zem ­
ské obce "wykáže.
5 . P ow inen gest nágemnjk půdu nagatau w p raw ý
čas w zd ěla w a ti, gi u áležitě a u h o ř iti, každau m ěřici to io
gruntu, dokud nágem trw á
za w a z u g e ,
nagatau půdu proti
m rw iti, a m imo to
w ym jlánj
se
w o d y , za-
plawenj chrániti, a m ělo lib y se to p ř ih o d ili, m á půdu
w p ředešly staw
u w ésti, pakliby ale w inau sw a u něco
za n ed b a l, ma powstalau z toho škodu Wynahraditi.
. Z a nen a d álé n e š tě stj n e p o w o lu g e se ž á d n á náirada, k. p r . k r u p o b itjm n e b p o w o d n j — leč k d y b y p r o jaagaty g r u n t tak w-ilice popleněn byl, ž e b y s e i g r u n tovvn) daň odepsala, te n k rá te by se m ohlo podlé r o z m ě .
r u téhož odpisu ta k é o p ro m in u tj n ág m u z a k r o č ili.
7.
Zapow jdá se od pronagatého gruntu něco buď
odciziti, zab aw iti, anebo n ěco na něm staw ěti.
«. Nezbraňuge se sice s wýhradau w rchnostensképow olenj, pole w luka , a p a stw iště w r o le obrace-
Smj š e n i n y.
l i , naproti tom u nem á nágomnjk za takowe zlepsenj
žádné náhrady očekáw ati.
9 . Pakliby toho potřeba kázala k prospěchu obce,
kostela neb Fundacj ten neb onen grunt w ča se n á g m u na­
zp ět p o ž á d a li, m á geg nágem njk za prominul] w ýrnjněk nágeinnjch a nahraženj na poli stogjcj aurody, neb
sena a o t a w y , o d sta u p iti, aniž pak smj
giné něgaké
náhrady pobledáw ati.
10. K p ogištěn j obce (k ostela, fundacj neb špitálů)
iná se gistota tak u bezpečili, by každý nágemnjk i hned
při podpisowánj licitačnjho protokolu , celoročnjmu nagmu row nau suminu na h otow osti složil , při čemž se
ale nágemujku na w ň li z ů sta w u g e , kaucj peněžnau W
takowau gistotu realnj p rom ěn iti, kteráž by od sla w n ého gubernium za dostatečnau uznána byla', k tom uto
aučelu magj se w ý ta liy hypothečnj n eyd éle w 14. dnech
po licitacj p ředložili, při čem ž se sam o
sebau rozumj,
Že , když wjoe nagjm atelů téhož statku w gedno sestau p j , w šick n i w celek (in solidům ) ruciti m usegj.
11. Potwrzenj sla w . Gubernium takto se w yh ražu g e , že nágemnjk hned po podepsánj licitačnjho proto­
kolu , obec w ša k neb zádušj teprw po dosaženém gubernialnjm potwrzenj w práwnj zaw a zk y w stu p u ge.
12. Má nagjmatel w šeeky 6tem ple a gine ta x y z
■wlastnjho zapraw iti.
1 3 . Přecházj nágém také na dědice.
1 4. K aždý lichý nágem (A flerpacht) d řjw e dosaže­
ného pow olenj se zapow jdá.
1 5 . Z a w yw oláw acj cenu přigjmagj se d w ě třetiny
prw egšjho pronágmu. 1—
Dekret dwornj komm issj
ocl l i _
nad s t u d i e m i
1 9 , Března č. 1 1 9 3 . D le seslaného dekretu w y s o -
ké dwornj komissj. ráčila Geho cjs. král. G asnost n ey w yššjm rozhoduutjm od 2 C. Února b . r. n ey m ilo stiw ě-
gi p o w o líti, aby okresnjm školujm d oh ljžitelů m w uS.
xnéckýcb obcech plat za visitacj 3 z ], od gednekaždo
šk oly ze zádušnj kassy opět byl w y d á w á n 5 kdeby ale
zádušj takow éh o platu zniknauti n e m o h lo , má se ze
školnjho fondu zapravriti.
/?) C j r k e w n j z p r á w y .
Následuje- II. list pastýřský Český o slaw uosti m ilostiw éh o lé­
ta r . 1 8 3 0 .
MY WÁCLAW LEOPOLD, Z BOŽ.T MILOSTI
Kujže - Arcibiskup Pražský, Apoštolské Stolice
w Slawném Králowstwj Českém, gakož i po
biskupstw jch Bam berském , M íšeňském a Ř ezenském Ro­
zen ý Legát-, K r á lo w stw j Českého Primas etc. etc.
W zkazúgeiue W šem w Kristu Nám pod zpráwn swěřeným Wěruým , ktefj list
tento w iděti, čjsti, neb
cteuý sly šeti budau,
apoštolské pozdraw euj a požehnánj !
,
Slowo, které bylo na p o čá tku , které bylo u Boha
a bylo B íih , a ielem učiněno gest, *) Pán totiž a Spa­
sitel náš Jezjs K ristus p ozů staw il s w é drahowykaupené cjrkwi poklad m ilosti p ln ý — sw a té sw átosti, usta-
n o w en é k posilněnj. našj m d lob y, k našem u utěšen) a
poswěcenj , gežto gest poivolánj naše a wííle B o zj ##).
Z pokladu 4 o íio , ku kterém už kljče odew zdal Pán obzw laštS P etrow i gakožto
w id itedlné h la w š w id itedlné
cjrkw e sw é , a po něm . w šem geho p raw ým nástupnjk ů m , Papežům R jm ským , obecným O tcům w eškerýcb
křestanů p raw o w eřjcjch ; z pokladu toh o w yplýw agj ta­
ké sívatj odpusíkowé, neboli prom inut) zawinilých u B o-
hci trestU časných, které často i slcraušenému. činiteli
“ ) Jan I.
**) 1 T hessal. IV, 3 .
p o k d rij p o
d o sa zen ém p o s v á tn é m
t0 n e b w o n o m n o
b u d a u c jm
r o zh ř e S tn j h u ď w to r n -
Ž íw o ť é
T ak ow ý trest w ystáti m usel
k odbyw anj
lid
x u s ta
Fro reP
Is r a e ls T c y
tánj sw é , ačkoli prohřešen] toto se prom inulo geinu na
prosbu M o g ž jšo w u ; nebot n e s p a t ř i l z e m e z a s l í b e n * )•
Takowé trošty časné suášeti m usel i
aerau, wrauc]
D a w id ,
ac,.o i
pokán] čin]c]m u, prorokem S t a n e m
zw ěstow áno bylo prominut] nepraw osti geho.
e nj
chu zp lozen é djtS u m ř e lo , a nezdárný Absolob p ow stal
proti otci pom azaném u # # ). A w šak odpustily giz sw .
Pawel sm ilníků K orintském u ostatek p o k a n ), a tu y
spolu u B oha zaslauzen ý ale n ew y b y tý geště trest ;neb
odpustil mu
sw atý
ský
Jan
gm énem
M i
w
oso b ě K r is to w e ,
***) pÍ5e , a sw .
Z la to ú s tý
o čem ž giz
Tom áš
důwodnS rozkládá a w yučuge * * * # ).
A kdož m edle g e s t ubezpečen , že dosti
A k io in -
giž učinil
Bohu za tolikeré hřjchy sw é ? Kemusjli w yzn ati každý
z n á s, že nepostač] nigaké
vyn asn ažen ] lid sk é k doko­
nán] toho , co žádá od hříšníka m-aŽená spraw edlnost
H ospodinowa ? -
Mdloba těle sn á , krátkost j i w o b y t l
w ezdegšjh o, a kwapná sm rt gak w elice prekazeg] w u i
n eyh otow ěgšj ! Gak nedokonalé a nedostatečne často
b ýw á pokán] naše !
A. přísnost n eytužš], které s e p o d -
w o lu g e opraw dow ě kagjcj, což g e s t, když S1 Prl*ow
náme k býw além u pokán] na počátku cjrkw e .
U g&
bychom se strachow ati m u se li, k d yb y prostředkem od p astk ůw ukogitedlného pogištču] nepodal nam m i , z e
sám z n e s m í r n é h o pokladu zásluh prostředn,ka b o žsk é­
ho d o p lň u g e, čeho se nám n ed o stá w á , n ý b rž.i uprjm *
»• o v i x r
**1 •} K r-íl X l l .
* * * ) 2 K o ť u l t . 11, 1 0 ;
*) 4 M o g iš. X I V .
) i ^ ra l- ^ u „
****)
_
s w . J a u Z la lo u k ý . H o m il. t V . i u
e p l s t . 11. a d C o r .
ln
s u p p le m e n tu n i C X X V , A .
1-
Oznainowatel
ne' w ynasnaženj n a še , a chtSnj opraw dow e
přigjm áj
za skutek
A h l e , k dosažen} takow ých taužebnS žádaných odp u stk ů w , a aicc plnornocných, olilašugera S w ý m \y Pá­
nu m ilým a w Srným opSt slawnost ju b ilá r n jl opSt m ilostiw au Ih u tu , a to sice třetj po S w e m nastaupenj arcibiskupstwj pražského, zač zw eleb eu o buď nestjhle' m i.
losrdenstw j B o ž j !
Přjkladem w elikého A poštola národů s w . P aw la *)
nařizow ali totižto námestkowé Ježjše K rista , na stolici
sw atopetrskau dosedagjce , obecné m odlitby po weškerem krestanstw u , k w yžádánj gim sw é lla a sjly Ducha
sw ateh o, ab y štastnS řjditi m ohli fcjrkow sw atau obecn a u , po w šech zemjch a sw ěta kragjch [xozSjřenau ; a
udSlow ali spolu w ešk erým ‘w čřjcjm odpustky íauplné na
způsob m ilostiwe'ho le'ta.
Tobolo pak přjkladu nábožných p red k ůw následow a l take sw atý Otec PIU S papež téh ož gmena osm ý, genž
nestjhlau m ilostj božj na
aumrtjm blahoslawene' pam Sti w eleslaw n eh o Papeže L w a X I I . osiřelau — stolici
P etrow u dne 3 1 . března roku m inulého pow ýšen
byw,
apostolským listem z Iljma dne 18. ííerwna r. m . Wyh la siti ráčil slawnost jubi/árnj s odpustky všeobecnými,
w yžad age sobě u w eškercho stáda PánS wraucj u Boha
p rim lau w an j, p am číliw na pomoc diw otw oruau, gakáž
stala se zakladateli stolice Ř jm ské, sw . Petrowi, w saze-
anot se za neS bez přestán] od cjrkwe
modlitba dala Bohu.
nem u do žaláře
Nepropugčjh M m ruka Páne, která powýŠila Nás,
dále m ilosti sivé, a nerozmnozjli moc a sjlu NaŠi,marno
bude wšeliké namáhánj, a ničemná péče N a še , kterau
"’ ¿ ¡¡¡“ k S T J n T " ' 3'
iM - v n L
“ • *■> s“ -
wedeme o lošecky cjrkwe , prawj bohabogný sw atý Otec
w Jistu sw éin apoštolském .
Modlete se tedy Bohu w š e -
jnohaucjinu , p ů w od u w šeh o d obréh o,
aby o p a tr o v a l
a požehnal now o w id ited ln é h la w é cjrkwe sw é , pape­
ži Piowi osm ém u.
zapotïeb)
má
Ont
sw ětla
zapotřebj m á p osily s h ů ry,
nebeského.
Blodlete se tedy
•wy d ra h é, S ám odewzdané duše ! m odlete se s Námi,
s Našjm nábožným duchow enstw em , aby D uch S w a tý
udělil darů sw ých
bohabogném u Otci našem u P io w i.
Modlete se s pew nau důw ěrau, s opřeným a k nebi oči­
ma, a rukama sep atým a, gak to chwalj starý Tertuluin
na křeStanech p rw njch *) : lile on w tebe daufage, Pane,
prawj : Bůh mág gsi t y ! Podjl mág w rukau tw ých !
Wyswobóď mne sTukau nepřátel sw. cjrkwe swé, iu ča­
se tom strastiplném ! Zasiuet tw á rj swau nad sluŽebnjkem sivým ! Spasena geg učiň nn/Osrdenstwjm sw ým ! **)
W žd yt on to gest, genž m ilostj tw au zpraw uge cjrkew,
wykaupenati wlastnj krw j tw au . # # # )
A by w šak modlitba ta i před trůnem N eyw yššjh o
B oha a Beránka , genž wlastne snjiiiá hřjchy naše # * * * )
m ilosti došla a w yslyšenj : počjneyme sw atý skutek ten
se skraušenau kagjcncstj a praw ým sebe polep šow ánjm .
Mnoho může modlitba spraweclliwélio ustawičná. f ) K
nebi Icljč, pjše sw . Augustin f f ) , gest modlitba pobož­
ného. Modlitba geho wstupuge w zh û ru , a slitowánj
Božj spauštj se dolil. A č země gest w ysoká, a nebe geStě w y š š j , předce slyš] Blili hlas člowěka čistého sivědomj.
'
■
* ' ■ ' ■ .
, r,
Aneb chtěli byste odkládali s polepšením sw y m i
H le ! nynj gest čas přjgem ný, hle nynj den spase-
NV 1 ofcraimém listu. (A pologii) **) Zahn. X X X , 15
17. ***) Skutk. A P. X X , 2 8 .
) 3m I 29. 30.
Zgew. V, 1 3 . i ) Jak . V, 1 0 . i l ) E jň su CCV1.
nj #),• proces nemeškeyte obrátili se 1cu Pánu Bo­
hu, ani odJcládeyte clen ode dne. n¡#) I dobrotiwost
a showjivánj B o ij pobjzj ivás ku pokánj. « # ) ¿ i lusak
Bůh nebýivá posm jw án.
Neb který sljbil kagjcjmu
slitoivánj, riesljbil hřjšnjku dne zegtřěgšjho
Gednohot gen gesti nám w šém potřebj, a to g est:
polcánj, a opět pokánj ; zm ěna w sm eyšlen j, w
obco-
w án j,'zrn šen j řjše bludu a nepraw osli, a rozšjřenj prawdy a ctn o sti!
U žjw ey tež tedy w přjštjm jubileum te', skrze nesmjrne' zásluhy Pána našeho Ježjše K rista sw atým
Ol­
eem našjra Piem V I I I . propůgčené lh ů ty m ilosiiwe', k
praw éinu a nezrušitedlne'm u smjřenj se s Bohem , k tr-
W aléinu polepšeúj žiw ob ytj swe'ho, k radostne'mu w ykonáw ánj skutků dobrých, po kterých gako po owocjch
zgew u ge se prawe' pokánj; u žjw e y te ž gj ku skraušeným
m odlitbám za iíbelebenj síváte, obecně a apoštolské M at­
k y cjrlcwe, k w yžádánj pomoci našemu sw atém u Otci
P iow i V l i l , za pominutj bludů a kacjrstwj , za gednotu kn jza t křestanských, a za upokogenj a blahost iveškerélio křest anstwa, a tak čiňtež se m ilosti s w . odpustk ů w aučastným i!
Pečugjce w ša k b e z ustánj o spasenj sw ěřenýchN ám
dušj, aby pak ony w ě d o ly , gakým způsobem, a gakými
wýrrnnkami by se dobrodinj plnomocných odpustkůw
aučastným i učinili m ely, podle' sm yslu apoštolského psanj sw . Otce Pia osmého k w e ř e g n é znám osti ohlašugem :
1)
Jubileum toto se počne gak po
m ěstech Pra
ských, tak i po celé Pražské Dioeezj šestau nedělj po
W elikonoci, t. g. dne 23* m áge, askončj se liod em n ey-
*) 11, ICor. VI, 2 .
Galat. V I, 7 .
**) Syr. V, 8 .
ř)
***) Kjm. 11, 4.
Sw. K ehoř H o m . X l l o E w .
****)
S in j š e n i n y.
swětěgšj Trogiee božj, t. g.
2)
dnem 6 tým m ěsjcé Čerw-
W den na nebe w staupenj P áně, t . g. 20. m a-
ýýe čtw rlau hodinu p o . polednách
ne
držena budau
we farnjch kosleVjch: na Strahow S, n Panny Marie
W jtězné, u sw . Gilgj , w T eyně a w Emauz,ch kazan,
česká; a v tu samu lio d in u u s w . M ikuláše, s w . b alva tora, a u s w . Gindřřcha Icázanj německá; aby se w ě íjcj o sim tém aumyslu , za kterým se odpustkow é uc S,u ’i, gakož i o způsobu, kterým by se dustogne s l a v ­
nost jubilárnj w yk on áw ati m ěla, p ow y u eiti, a k ^ ra*
cimu pokánj a h orliw é pobožnosti p o v zb u z en i b yt. m o­
hli
To kázanj v y k o n a g i se litan ie s ob yčegn ym im od ­
litbam i, a posle'z požehnán] v e le b n a n s v a l i t ,
3 ) W sobolu o sw atw eěer pr)st)ho jubileum , t. g.
22 m i e , ' o z n a m o w a ti se bude sla v n o s t tato w šeo b ec -
z v o n ě n ý od 7mé až d o S m é h o J jn y ^
¿ern) k « p a m a t o v á n i a d u c h o v n j m u p otě šen, W e r p j c I
P rv n íh o
máge a 6 ho
a posledního dne jubilárnilio t. g. 2 3 .
Č erv n a
w y sta w j se v e h la v n jc h k o s t e c h
farních, u bl. Panny Marie p íe d T eynem , u s v . Gmdřicha, a u s w . M ikuláše w pátau hodinu rann, N eysw ětěgšj sw átost, o
opět se zakryge.
pak po udělenem požehnán,
T o same' stane se v e v š e c h farnjch
kostelich w en k ow sk ých .
5) \Y m ěstech Pražských ustanow ugem e
hlawnj
kostel u s w . TFjta na Hradě, a pak T e y n sk f, SroatoGindřišský a Sw aio-M ilculáSský , clo kterých kazdy,
kdož sw atých o d p u s t i v dosioi žádá, m ezi v y m e z e n y .n
čtrnáctidenním časem neym éně po d vakráte sn a b o z u y n
aumyslem prígi ti, a tam se pětkráte modlitbu Pane, .a
pozdrawenj andělské ) a gedenkráte apoštolské v y z n á n ,
w jry za dlauhé a šlastné panow ánj Geho. g p e z s k e s w a -
tosti Pia V III., a t oslaw eni cjrkwe sw . katolické po­
modli!], mimo to w kterýkoli den času toho sw átostj sw.
pokanj s .bohem se sm jřiti, a neyswětěgsj Wečeri Páně
přigjm ati, a w nSkterau středu a neboli sob olu w těch
dwau téhodnech přísně se postiti, a dle m ožn osti almu­
žn u chudým, poslfytnauti mái
K d ožb y pak takowe' skutky nábožné s prawau skraušeností sr d c e , op raw d ow ým úm yslem
k polepšeni, a
•wřelau pobožnosti w y k o n a l: mocj papežsk éh o w yhlášeni aučastným
se učinj auplného odpuštěni w šelikých
h řjch ů w a p oku t časných skrze neskončenau m ilost bo­
ž í, a nesm írné zásluhy Spasitele našeho, k terý nepřisel
zatracoivati, ale spasiti dusj. #)
Mimo hlawnj m ěsto w šeck y fa r n j kostely k w y k o náw ánj této pobožnosti w ykazugem , k terý tedy w esm ěs
po tu ítrnáctídennj slaw n ost jubilárnj od páté hodiny
rannj až do osm é wečernj' otew řen y zůstanau.
6)
k
K
pow ýšen j této
w ym pženj snadněgšjbo
cjrkewnj sla w n o sti, gakož
a obecněgšjho aučastenstwj
W ěrných Našich p ow ede se w lilaw n jm m ěstě Pražském
w pondelj swatoďusnj, t. g. 3 Í . m áge w osmau hodinu
rannj po tich é oběti m še sw a té weřegný průwocl neboli
processj, a sice pro u w arow ánj w šelik ý ch , z w elik é tjsně lidu p ow stali m ohaucich w ý lržk ů , w trogjm oddě­
len] i z kostela sw . M ikuláše z m alé strany na hrad k
s w . W j t u ; — na starém m ěstě z kostela s w . Gilgj do
T e y n a ; a n a n o w ém z kostela s w . Štěpána k sw. Gind řictu ; p ři čem ž w ňbec se litanie o usech swatých
p ro zp ěw ow ati mag,'.
Po skončeném průw odu w ykon a-
gj se m odlitby p řed ep san é, pak kázanj, slaw ná m še
sw ata a p osléz požehnánj.
) Luk, IX , 56«
Podobný průw od p ow ed e se We w šech
osadách
w enkow ských tjinž saraým časem a způsobem z n ěk te­
rého kostela filialnjho, aneb z giného slušného m jsta do
kostela farnjbo, k dež se přikázaná pobožnost w yk on á.
7)
Na hod neysw ětSgšj Trogice B o žj , t. g. 6 . čer-
wna p ro zp ěw o w a ti se bude po skončených nešporách
kostel']ch Našj diocezj chWalozpew
siv. Ambrože ňa djků w zdánj za w iditedlnau h la w u
w e w šech farnjch
cjrkwe, a za w še lik é od Boba udělené m ilosti, přičem ž
uděl) se požehnán).
Od sedm e pak az do osm e hodiny
wečernj slaw iti se bude w šeob ecným zw on ěn jm skončenj slaw n osti jubilárnj«
8 ) N ábožným křestanům , k teřjb y pro chtírawost a
nemoc sw au onoho průw odu aučastni b yli, a do w y k a zanýc-h k ostelů choditi nem ohli, zpow Sdlnjk giné nábo­
žné skutky gm énem N aš|m u stan ow j.
božné
XJmjragicjm ná­
toliko tauženj po odpustcjch těch , a skraiišené
w zjw án] neyswělšusjfch gm en : „Jcžjš , Maria a Josef,“
k dosaženj těch inilostj poslaciz*
9.) G eptíšky a panny k láštéín j, které podle sW. ře­
hole z kláštera w ych ážeti n esn i], přikázanau pobožnost
w e sw ých oratorijch w ykonagj ; což kdyb y něklere z
nich pro nem oc a dhurawost u čin ili nem ohly, zp o w ěd ínjci gegich mocj sobě propůgčenau
w
giné bohum ile
skutky, kteréžby ony zastati m oh ly, proměň]-.
10 ) W ězn o w é wykonagj sw atau zp ow ěd , přigjmá^
ti] a přikázané modlitby*, na m ístě n a w šlěw o w á n j ko­
stelů zpow ědlnjci gim ulož) giné skutky nábožné, ktere
podstaupiti by w. staw u byli.
^ ^
41) -Napom ínám e pak w šec k y m ilé Naše
^
w ě in e ,
aby slow a prosebnj w litanijch o w šech s w a tý c h : A-*
bys nás k prčtivému poicanj pi-iivěsrt ráčil, k b ed liw ému rozgjmán] sob ě objrali, a k srdcí pri panštěl i . S lo w a
tato, p o w zb u zu gtež každého ku zpytow ánj sebe SaméČasopis p. K alot. Duch. llh
h a, ku poznán) sw ý ch hřjšných náklonnost)' a nedbalo­
sti o spasen) sw é , aby tak cestau w jry a pokánj k Bo­
hu přiw eden, a m ilostj N eyw yššjh o w přem áhán} sw é
zle' w ů le posilněn s A poštolem s w . P aw lem řjei m ohl :
Na t y w e c i , kteréž gsau rvzadu, zapomjnage, k thn
pal-, kteréž gsau z předu , chwutage , k uloženému cjli
bežjm , k odplatě swrcliowaného pow olánj božjlio w
K ristu Jezjsi.“ * )
P osléz gestS w o lá m e :
P očn ěte op raw d ow ě a se
•wš) b ed liw ostj napraw ow ati srdcj sw ý ch ,. a m nožiti po­
znán) zákona božjho, a tak bezpráw j a wšelike' pohoršenj pom ine na zem i, a pokog, kteréhož sw ět se w šem i
m arnostm i sw y n ii dali nem ůže, bude bydleti m ezi w á -
K terý národ lilaA,enegsj gest nad rodinu Kristoiuu, k n v j u učenjni gelio
uykaupenau?
m i, a m y u plesánj w o la li budeme :
12.
P o slé z nařjdili gsm e w še m duehow njm pastý­
řům , aby po w šeck en čas ten jubilárn} slow a w lilan ijc li: A b y s apoštolského náměstka i weškeren ducho -<■
w nj staw zu sívatém náboženstwj zachowati rá čil, tři­
kráte opětoW ali ; čjm žby Naši W ěrnj na cjl a konec jubilárnj slaw n osti pozorní u čin ěn í, k horliw ém u a stá lé­
m u modlenj za sw atéh o Otce a za w eškerau cjrk ew p objzeni b yli.
Prosm e tedy w esp olek w času tom m ilo stiw ém skr­
ze zásluhy Pana a Spasitele našeho o m ilost božj k na­
šem u n ap raw en j; m odlem e se w esp o le k za w iditedlnau
h la w u cjrkw e sw a té , za papeže Pia O sm ého, k terý ač­
koli podle těla w zd alen od nás , nicm éně w ša k wraucj
péčj sw au o spasen) n a š e , a každodennj m odlitbau za
cel au obec křestanskau katoliekau , p odlé ducha náin na
*) Iv Filip. 111, 1 3 . 1 4 ,
S m j š e n i n y.
bljzku gest 5 m odlem e se za zdrawj
a zach ovan j m ilo ­
va n éh o zem ě Pána našeho, Cjsaře Františka I. , který
swjtj nám v zn ešen ý m přjkladein p obožnosti , sp r a v e ­
dlnosti a ctn osti; m odlem e se za Geho v zn ešen a u Cho­
ti a za Geho celý gasne oswjcený R od ; m odlem e se p o­
sle^ za wšecky wrchnosti, kteréž u sta n o v il nám Hospo­
f t
Nemá mi w etšj radosti nad tu, než an slýchám, ze
synowé mogi chodj iv praw de. Tato s lo v a sw . Jana # )
din ! —•
opětugjce , u v n itř n o s ti srdce s v c h o žád ám e, ab ynik dý
v ě č n á p ra v d a božského evan g eliu m
n eop auštěla o v -
čiček, nestjhlým m ilosrdenstvjm božim S a m sv ě ř e n ý c h 5
žá d á m e, aby ony ticbau pobožnost) a skraušeným
po-
kánjm v ed en y , o p o v rh n u ly m arnostm i sv ě tsk ý m i, a po
tom, což gest nebeského , se sháněly , a aučinliw au k
chudým a nuzným láskán v y d o b ý v a ly poželm ánj
bo-
žjho sobě i v la s t i s v é , kterauž -My snad brzy giz s
nebeskau prom ěnjine , a č k o liv tam nepom ine láska na­
še. Z a hrobem row n ěž gak na pauti v e z d e g šj Boba
n ey d o b ro liv ěg šjh o p rošiti budem e : „ a b y m ilé o v čičk y
naše v
p r a v é v j ř e a nábožnosti z a c h o v a li , a gt. sk r­
ze zásluhy S p asitele našeho v ě č n é blaženosti aučaslným i u čin ili r á č il! “
* ) 111. J a n . 4 .
W Praze w Nášj arcibiskupské Resiilencj
dne 4 března 1830.
W á c l a w
L e o p o l d
K jjjže - Aml>iskup.
m
Oznamowatel
Z U j m a . Geho S w a to st Papežská Pius VUT, ráčil
dne 45. B řezna v
tagne' konsistoři v y w o lit i za Kardi-
- nály: T om áše W ek la, biskupa Am erikánského, Rafaela
Mazia, přjsedjcjho ney v y š š j In k v isic j, a Dominika de Si­
m one, kom ornjho m istra.
Gména ostatnjch osmi zw o -
lených K ardinálů byla k pozděgšjm u oznámenj zaneehaua.
P o v ý še n j biskupa anglického na důstognost kar-
dinalskau s v e lik á n p o v d ěčn o stj od kraganů geho p ři.
gato b ylo.
D ržená při te'to přjležitosti od sw . Otee řeč
v z h le d e m geho zde v v g a d řen éh o
důležitá g e s t ; protož gi u
položjm e :
šlechetného smýšlezVj
v ý s lo v n é m přeloženj zde
„D ůstognj B r a tř j! N epoehybugem e, že W ám ne­
bude n e v d ě č n o , když dnes na důstogenstwj W aše m uže
s lo v u tn é p ow ýšjm e, k teřjž gak ctnostm i tak i zásluham i, gich ž o c jr k e v a sw atau stolici sobě d o b y li, h o d ­
nosti kardm álské tíůstogni gsau.
A sice n eyp rw é gm e-
nugemo ctihodného biskupa Tom áše W eld a, biskupa A m iklaiského, K oadjutora biskupa K ingstonského v h ořenj Kanad컓
„ Z r o d u w záctného p o šlý a p řjb u zu ý néypřednSg^
šjm rodinám anglickým m ěltě otce, genž m imo gine obz v lá š tn j ctnosti nábožnau štědrotau znam enitým se učim l , gelikož duchownj otce (Jezu ity) pohromau času ze
s)del v la sten sk ý ch v y p u z e n é (R eligiosos viros calam i.
tate tem porum a patriis sedibu.s exp u lsos) p ř ig a l, ž iw il,
a prostranným domem ob d aroval, w n ě m ž nynj znam e­
nitý p očet urozených paniců rodu katolických v nábožen slw j a m r a v n o s ti, v e v ěd o m o ste ch a v uměnj liternjm s v e lik ý m prospěchem se v y u č u g e .
N ež laska-
v a stěd rost ušlechtilého otce geho nepřestala toliko ita
to m , on i také n o v ý klášter u staw ěl, w n ě m ž z Francauz do Angličan utjkagjcj se m njši de la Trappe přigati byli, mimo to i dům pro S a lesia n k y , kdež d w ě dce-
S m jš eniny.
*'<»
vy gebo co geptišky o b ý w a g j; a přitom p oskytow al gest
c„ neyštědřegi potřebný náklad
m nohým k ostelů m k
w ykonáw ánj služeb b ož)ch .“
,T á k tw éto nesm jrné štědroty otce sw eh o, gegjž pa­
mátka w ěč n ě se stkw jti b u d e ,
h o rliw ě
následuge d u -
stogný bratr Tom áš biskup A m iklaiský, n ešetřil tež žá ­
dného nákladu , b y z r ů s t , prospSoh a sláw u w jr y k a ­
tolické , genž m u předew šjm 11a srdci le ž e la , z w e lc b il,
a i nuzným ku pomoci p řisp ěl.“
„Pro ty a těm podobné záslu h y ustanow ili game Min
ocbotněgi na stupeň hodnosti W ašj geg p o w y s iti, ab y­
chom tjm w šem angliekého m ocnářstw j k a to ljk ů m , z
nedávaného prohlášen) mjrnSgšjch zákonů guu propugčených se radugjcjm , začež wraucné K ristu Pánu, w š e ho dobrého
p ůw odu , djky w z d á w á m e , n ow au přjčinu
k radosti poskytli.“
„ Z á r o w eň s biskupem Am iklaiským u stan ow ili gsme
gešlě dw a K ardinály s w . řjm ské cirk w e zw o liti.
G e-
den z nich gest rozm ilý syn náš D om inik de oim onc,
rodu p atrick éh o , genž giž za m ladého w ek u pralaturau ozdoben, Referendárem Signatury a pozděgi Prálatem u sw . K on sulty b y l. Na to zasláw al w jce auřadů,
a b y w k zp raw ow ánj rozličných m ěst zem ě papežské w y slán, w šu d y důkazy m au d rosti, prozřetelnosti,
zw láštn j h crliw osti p ozů staw il.
k zpráw ě w ogenské, potom
a ob-
P ow olán b yl c)o lljm a
Prafektem
nad
zásobam i
(annonae) u stanow en, a p osléze i za M aestro di Camera
zw o len . I widj se nám po 3 8 letém slaw n ém tolikerých
auřadů zpraw ow ánj, důstognostikardinálskq, kterauž geg
uvni ozdobili m jujm e, o w šem hoden b ýti.“
„P oněw adž náš m ilý syn , Rafael Mazio row ne
1y
neydůležitěgšj auřady zasláw al, a o sw . stolici znslauži*lý se učinil, slušno tedy i geg na hodnost kardinálskau
p o w ý šiti.
Z nam enitý
w tipem
i učenost) přidán byl
K ardinalow i Gaprara legatu a laťere, a w še c k a m u ulože­
ná zam ěstknánj -wždy h o r liv ě a zdařile gest w ykonáw al. Tjm ž způsobem zachow al se co průwodčj Kar­
dinála Consalvi, když tenío k v y g e d n á v á n j důležitých
p řed m ětů do P a ř jž e , Londýna a do W jdnS p u to v a l.
Poněw adž schopnost geho
v
důležitých gednánjch dle
zásluhy uznaua byla, přidělen gest iK a rd in á lo w i Spinow i, když z rozkazu Pia VII. do německe' řjše p u to v a l,
by sněm u Lublaňském u byl přjtom en.
Po s v é m
na-
wrácenj stal se tagemnjkem sn ěm u konsistornjho, kte­
rýž auřad i při K onklave, w něm ž předchůdce naš bla­
h oslaven é' p a iu ěliL eo X II. v y w o le n b yl, zastáw al. K o­
nečně co přjsediej n ey w y ššj Inkw isicj zaslaužil so b ě zagiste tuto odměnu za m nohonásobné slu žb y, kteréž s v a ­
té stolici gest p rok ázal.“
„Blimo tyto gm enugeiue g e š lě osm giných podobný­
m i zásluham i slow u tn ých m užů za K ardinaly s w . řjm ske' cjrkw e , kteréž v š a k za sebau zanechám e , až přjhoduo bude gm éna gegich oh lásiti.
saudjte ?u
Což pak W y o tom
„ W e gm énu Boha w šem oh aucjb o, sv á tý c h apošto­
lu Petra a P a w la , a v e gm énu našem ' gm enugem e za
Kardinála sw . řjm ské
c jr k w e, totiž
za Kardinála z
(ridy k n ě ž j: T om áše W e ld a , biskupa A m iklaiského, a
Rafaele 3íazio, přjsedjcjho n ey w y ššj Inkw isicj ; za K a rdinala diakbna: Dominika de S im one, našeho Bíaestro di
Camera, s potřebným i d isp en sa cem i, w ýhradam i a w ý mjnkami. S těm ito gm enow aným i u stan ow ugem e geště
osm g in ý c h , k teréž dle Ijbosti našj oznám jm e.
We
gménu Otce f , i Syna f i Ducha s v . f A m en.“
Z l i j m a . W Iropagandě počjtá se letos 6 3 alnm nu z i 3 rozličných národů a ze čtyr djlů sw ěta, p le-
il b ,k :’ eerne' i žlu té.
obecnosti.
Patrný i zde důkaz- cjrkevnj
K rom ě obřadu latinského v y k o n á v á se zde
i ritus koptický, chaldegský, sy r s k ý , řecký,
m aronitsky
arm énský. Že w Anglii od w yp roštěn , neb em an aaci katolíků m noho protestantů ke katolictw , prechazj,
! e s l w elm i pam ětné.
Z w lá štS w elik ý h lu k zp ů sob ilo
obrácení gistého anglického kazatele , syna bohaté o
Lorda Senzora. O n gest nyn) w llim ě
^
ckém kollegium , a geho E m inenc, anghcky l v a r d . \ \
předstaw il ho s w . Otci Piu V lil,
g e n ^ h o
negen w e l.
vrljdně přigal, nýbrž i obgal a poljb il. Snadno porny
s,U gak toto m ilostiw é gednánj tohoto b y w a leb o p ro­
testantského kazatele pohnauti m u selo, k te rý ž w A ngín
geden z neyznřiw Sgšjch protiw njků katolictw a by , •
geště roku 1 829. na den s w . Petra a P aw la proti x,m ském u P apeži kazal.
Slowo o
biblických společnostech.
Přjklad cjrkw e katolické, genž g>ž od pocatk
o sw )cenj národů pohanských blahoděgným slow em B o ­
žím h o rliw ě pracow ala, pohn ul za nas’c 1
rozgiřoi
iestanty by i ze sw é strany ueen, ewangel
w a li
Geden z n eyp řed n ěgšjd vu staw ů k dosazen) lol -
7 , 1
gest
založeni
biblických
společnost),
kteréž gediné k tomu sm ěřugi, aby se pjsina sw a la w
neyrozhčněgšjch gazycjch národům k čten, J > d ^ .
Prw ni př) či nu k zaraženi toho ustaw u p oskytl
J i i gakýs k n fe z knižectw j W alessk éh o
genž *
Í 8U4 . sw é sansedy , m ožné důstogn,ky a b^ i r p y
l' o
pomoc k zaopatřeni bibl) gest pozadal, z počátlTu^ toliko pro sw au osadu, pozděgi pak také pro cize obce
__ Ilognau štědrotau hovliw ých dobrodinců p
,vín b v l w s t a w n 20,000 w ý tisk ů b ib l, naložit. a
-
U drželi oiž
; “
P řisp iw a te lé
nadgm enow aného
tito sstaupili gsau w gednoUi:
roku w eřegn c
sbrom a.-
w n ěm ž n áw rh neb plán, dle něh ož w ančinko
w anj sw cm p o k ra čo v a li m jn j, u sta n o v en a potw rzen
b yl.
Lord T eignm outh byl zw olen za Prasidenta,
a
Lordi pokládali to sobě za počest, hodnost Vice-Prasidentu přigm auli. Až do roku 4815. zarazilo se 4 8 4 po­
dobných společnoslj, které se k prwnj, gakož k inaterske p n p o g ily .
S e společnost) anglickau horlila w krát­
kém čase na to založená gednota ruská, francauzská,
swedska,^ dánský a něm ecká, do k terých se nápodobně
li neyw záotněgšj m u žow é p řiw těliti dali, a na gegichž
celo k r á lo v é i knjžata co och rá n co v é se p o sta v ili,
bbjrky v y p a d ly gsau asi za dvvě desitiuy le t tak hoggne, že se pjsm o v e w jce n ež w
4 30 gazycjch
pře-
ozilo, a přes 4 m illiony v ý t is k ů do v šech " djlů s v ě ta rozdáno bylo.
Genom ruská společnost dala v
31
gazycjch a nářečjch národů téh ož m ocn árstvj n a ložili,
naklad na to nesm jrný gest, a v y n á š e l giž roku 1 820.
o mil li onu tolarů,
. ,„
Pochy bow ali, Že ro zšiřován j pjsma sw> lne
z. krestany, genž k srozuměn,' gebo kljč v učen,' Swé
cjr k v e magj, m audrým ’v ů d c e m opatřeni gsau, a s ná­
božným aum yslem k čtenj p řistu p u gj,
v e l m i hogných
u žitk ů přinesli m ů že, i také giž p řin eslo ; gelikož k n i­
ha ta se p s.u a gest k poučen], k napomenut,’ a vzdělán,'.
f f Wf
m; n,! U nár0dů pohanských, byt oni třebas
toto pjsm o skutečně čjsti u m ě li, a nebo i č ili, nedá se
ec v e lm i nepatrný užitek oček á w a ti, gonž s tjm to náa d e m ani v zadnem srovnán,’ nestog,’ ; neb zkušenost
m j , ze c,lan, bibl, bez předeslaného učenj ne zřjdka
w eh k e prinasj škody, ano giž m noh é o d křesíanstw j od­
v e d lo , p m c>ž giž toto llw á2eni za g tM pongknd onu
slá v u , kterez
sobě
společnosti
biblické při n eob m e-
z<meni rozdawanj sw . k u ěh přiosqbugj,
N ež pohaněnj
' 1 SC ™l WS'In Pf áw em z toho ohledu za slu h o v a li, že
n eiozm ysln ě prelohy du rozličných gazyků za v e lik ý
-
„¿klad od lidj takow ýeh
obstanVwag], k teří se sm yslem
■
) sein BW. neznám í, w oněch gazycich ani docela zb ěh l,
I)C„sau, a ta d y přeložen, ta negen w elm i chybná a blud­
n á nýbrž na m nohých m ístech w elm i sm ěsná gsau,
čehož pocházj, že u newSřjcjck, když
ge
čtau
w ážnosli, -welmi n ep řjzn iw e m jněni a pohrdán)
m jsto
restan
stw jm plod). Na důkaz toho stůgte následugicj lis ty :
List p a n a D ubois,M issionáře w Missuri, panu VVilliamowi J.
„M usjm t W ám gedeukráte
sw é
mjněn]
o po­
lohách pjsm a s w . do cizjch gazyků w y g ew iti, na-m chz
biblická společnost tolik sobě zakládali zda , neyžehnaněaši prospěchy od nich očekáw agjc, n egiu ák, n ez gakoby obrácenj p o h a n ů , a w ykořeněuj m o d lo slu /e nos i
pauze 5en na těchto přeloženích záleželo.
Co se mne
dotýče, an tulo půdu znám , kterauž p r w é w zd ělati m u sjm e, n ežli gj sjrně s w . E w angelium sw ěriti m uzerne,
esem s gi stol au přesw ědčen , že tato přeložen, sw . k n eh
do ro zličn ých oiz}ch gazyků , negen sl,benych následku
xnjti n em oliau , nýbrž geště w jře křestanske w In u
p řew elikau škodu přinesau. Ona mohau tamnegs) ob yw ately w předpogatém mjněnj a n en áw isli
křestanske g« M « i -
proti w )re
p o » l» U i; g .lik o i se .
kml.aeh
těchto skoro na každém listu něgake prjpadnosU. a p ří­
b ěh y nach ázegj, genž práw ě s n eysw ětěgšjm i předsud­
ky gegich bogug).‘ ■
„ - v í '
,Poněw adž W ám některé p ow ěry a obyoege indické
poněkud pow ědom y, c h c i t W á m k p otw rzen , m eho m ) .
„Soj „ ík te ré otázky p M M M , « h M
i i osltow tipn osti zaocck áw áuj. Co si p o m p )
»
dobrého W, c h o » » i , když í e « » i s w . k ° *
jni Že Abraham nebeským hostům sw ym
k á z a l, a gelm m asem ge p o c t i l ? *) D le sw y c i f o w e
'ta x * * * *
p očte Abrahama a gebo h ostě m ezi op ow ržen é Pariasy,
a dale nebude
giž
č jsti,
nýbrž
genž tak rauhaw é w ěci obsahuge.
pow rhne
knihau,
D očteli se indický
Brám w biblj obšírných popsánj k rw aw ých obětj w zá­
k oně M ogžjšow ě při slu žb ách božjch p řik á za n ý ch , co
o to m řekn e?
N epochybně, že onoho B oh a, kterýž (dle
geho dom něuj) w e w yiité k r w i k geho uctěn) zabitých
zw jřat sobě libuge , k též třjdě připočte, do kteréž ne­
p řátelsk é B oh y in d ick é, K ah ly, Mahry, D a rm a , Rajah
a ostatnj p ek eln é bohy poklád á, gichž h n ěw gen zabjgenjm obětných zw jřat a w y léw á n jm k rw e gegich ukro­
cen b ýti m ů ž e.“
„P ředew šjin ale Brám a k ažd ý w záctn ěgšjh o rodu
Indián, když w sw atých knihách našich o obětowánj
zw jřat, kterež w očjch geho n eysw ětěgšj gsau, čjsti bu­
de , co sobě pom ysl j ?
Gaké city zbudí se w něm , když
se d o w j, že w zabjgenj b ýků neypředněgšj znám ky bo­
hoslužebných zákonů lidu Israelského záležely , a že k rew
těch w očjch geho tak sw atých zw jřat skoro každoclenn ě na oltarjch onoho Boba se proléw ala , gem už národ
tento se k la n ěl? Co pocjtj p ř ito m , když se dočte, že
Salomaun w y sta w ě w nesm jrným nákladem ke cli B o­
ha praw cho stk w o stn ý ch rám , při geho poswěcenj
22,000 w olň zabjti kázal, a n o w ý chrám tento krwj
zw jřa t těch to-gest ¿brodil? G istě že se nad tjm uža­
sne , a hrů za
očjch
obegm e čtaucjho w ě c i , k teréž w geho
neyh rozn ěgšj
rauhánj g sa u ; i pohodj knihau,
genž dle sm yšlenj geho tak p roliw n é w ěc i obsahuge ; ano
on dotknutjm se gj za poškw rněného se máge, pospišj
zrow na k ř e č e , by od poškw rn h řjcliú ,
1 “ P ° k lá ď ^ g j : g e n
g j,
gicliž dle do-
lu ly ž p ř i r o z e n á « s m r lj z e
d o p a u ite g j p o ž jw á u j m asa g e g ic h
g s a u ii I n d u ta n e y o p o w r ž e n e g š j
c h á tra
swěta s c h a z e -
P a rja s ů m .
lid u .)
( P a r ia s
mněni sw ého se dopustil, opět se o b m y l . - A p r w é n ež
se dom ů nav/rátj, p ošle si pro Pourohita - Brama
aby
obřady k očištěni geg .o d břjcbů nad n,m w ykon al, gim iž se b yl, ohledáii)m tak nečisté w ě c i, za gakauz kin
lm tuto p ok lád á, poškw rnil.
něm geště
w jce
Tjrn způsobem se w
zakořeni liclié
domněn, , Že w ,ra ,
gesiž učeni z tak k alného zřjdla p ly n e , w e lm i_ o p o w r ž e n á b ýti m u sí, a w yzn aw ači
gegi neyhors) c ía ia
lidu (Parias).
T otot gsau ti aučinkow é , kterez p)smo
sw . na m ysl lid u neom ylně působ).
T o gsau ale gen
ti n eyb ližši p řjk lad y, které m i p ráw ě při p sr.n,nam ys
připadagj; m ohlbych ale geště nesč,slne n m ozstw , gi-
l i ,
z ostalnjcli U
fis » .
w y b r.U , .
bez předeslaného cwiČenj Indy sezn ám ili, o p atrn ostza ,,G sem t tedy p ew n ě přesw ědčen , zeb y tak zpozdi
Je' bylo , ten tak drahý poklad našich pisem ^ . p oh a­
nům b ez připraw ného naučen, o te w r jti, ga o
l i
chom člow ěka hnogiw ých (krhaw ých) oc| tjm c i e
či l i , nutjce geg upřeným zrakem w blesk slunečn, h le­
d ě li, čjmž ten to u b o h ý , gestliže docela neoslepne as­
poň na zraku sw ém zem dlj. B yloby to p raw ě tolik,
„ako kdybychom riemluwňátku na kolebce silnyc i po
krm ů p o d á w a li, gesto m dlý geho žaludek led w a leh a u n ké m léko snese.
Neb at sp ism em djm, byloby to tolik,
«ako dáw ati sw átost p s ů m , a perle drahé m etali w přům , a do nebezpečenstw j se o d w a ž iti, by nečista
tato zw iřata takow é k len o ty , neznag)ce ceny gegich, za­
šlapaly, a w e -wzteklosti sw é obořiw še s e n á t y , kter, gim
ge předhodili, na kusy ge roztrhaly. B ylob y to p raw ě tohk ,
gako, kdybychom w jno n o w é naléw ali do starých nádob,
k teréž se na brzce rozpuknau , a w jn o w y teci nechag,.
Abych w á m a le přjklad dal o nedotkliw c chan.ostiw osti těchto
n á r o d ů
z strany biblických p ijb ěh ů
,
kterez s
předsudky sw ý m i sgeduotiti n eu m ěg j, pow jm , co se g e dnau mně sam ém u přihodilo. A si před osm mecjtma le­
ty, k dyž gsem se w Karrikalu zdržoyval, kázal gsera
shromážděné' obci w gazyku tamutiokém o božském půw od u kiestanskeho náboženstw j.
Mezi giným i d ůw o-
d y , gim iž gsem p řed m ětsw ů g ztwivzowal , okázal gsem
z w lá š t n ě , gak mdlj a nedostatečnj
prostředkowe' "byli
při rozširo.wánj téhož n áb ožen stw j, gesto w šu d y nená.
w iděuo , pronasledow ano, lidské pom oci zcela zbaweno,
a w sem o žn ý m i odpory pobogow áno gest b ylo. Rozbjrage tyto w ěc i i na tu přjpadnost gsem ge pozorné uči­
n il, že zakladatel křestanského náboženstw j chudý maž
z G alileo, syn sprostého tesaře b y l, genž dwanáole n e ,
u m ě lý c h , w šj učenosti prázdných rybářů za pomocnjky
sob ě w y w o liL
Ta slo w a : syn tesař & a 12 ry b a ří uši
posluchačů m ý c h , genž w esinSs tamněgšj rozeuci byli,
narainně gsau urazila. L edw a gsem skončil řeč, gižm n e
tř i neb čtyři wzáctnSgšj z nich h le d a li, cktjce m i pow ě d m , že se celá osada na tom pohoršila, an gsem Je­
r iše IVr. synem tesařow ým , a apoštoly rybáři nazw al 5
gesto gsem w ě d ě li m ěl, gak njzká a opow ržená gest třjda tesařů a ry b á řů , že tudy neslušno b ožsk éh o p ů w o ,
da náboženstw j našeho a apoštoly geho z tak potupné­
ho rodu w y w á d ě ti; kdyby p o h a n é , praw ili d á le, kteřj
někdy z w šetečn osli do našeho shrom ážděnj přicházegj,
přilom nj byli, tedy by ge ta s lo w a : Tesař a R yb á ř w elice byla p o h o r šila , a w gich zhrdánj a nenáw isti proti
našj w jře
ge geště w jce p otw rdila.
K onečně dali mi
radu, až w kazanj o rodu našeho S pasitele a geho A po­
štolu gednati budu, abych neopom enul ř jc i, že z třjdy
K ehatris neb králů p och ázegj, o gegich pak sprostém
řem eslu bych žádné zm jnky n eu čin il.41*
„C osi podobného přihodilo se mi před děkolika lely
w tež kragině. K d yž gsem gednau w ned ěli podobenstw j
O marnotratném synu w y k lá d a l, a p řitom p r a w il, 2e
otec geho na znamenj sw é radosti, že geho ztracený syn
ge n a w rá til, gemu a. přátelům sw ý m
dal.
tužné tele zabjti
Hned po kázán) p řišli k e m ně křestane, a č im lim i
w fC itk y , že gsem w e wyuČowánj. proti w šj opatrnosti
o tužném teleti zm ínku u č in il, a d o lo ž ili, kdyby p o ­
hané b y li p ráw ě přjtomn) byli, a sly še li, že otec ztra­
ceného syna tele zab il, a h ostě sw é njm obsluliow al,
tedy b y tjm p otw rzen i b yli w předsudku sw ém , že w , ra tato naše naprosto zlá a op ow ržeaá g e s t , a toliko
bjdným Pariasům p n slu š j.“
_
;
„ W praw dě, i w obcow ánj s našjmi tam zrozeným i
křestany musjm e šetrně w šem u se w yhuauti, coby chaulostiw ost gegich u ra ziti, nebo o gegich předsudky zaw ad iti, a zášt) tohoto pohanského nái-odu p roti w jř e n a s)
roznjtiti m ohlo.“
„
.
„Genorn g e d e n p řjk lad : P on ěw ád ž p ozjw an , w sech
opogugjcjch nápogů w šem gakéhokoli staw u _ Indiánům
za zločin se p o k lá d á , nesm ím e p ři wykládan}
článku o
n ey sw ětěgší oltáŤnj sw átosti zrow ná řjci, že chléb a w j-
110 m aterie této sw átosti gsau.
T oto poslední slo w o b y
se sm yslu gegich náramně přjčilo *, protož hled jme z p o čátku to giin p oh oršliw é
slo w o
opatrně op isow án jm
zmírni t i , řkauce , že chléb pšeničný a štá w a z gisteho
w ýborného o w o ce, hrozen nazw aného, m ateřij této sw á ­
tosti gest.
Obrácené toto w ygádřenj nem á giž ničeho
do seb e, coby křestany neb pohany p ohoršili m oh lo .4
_ fv
Missionar D nbois.
G enž sem a t . d,
(Pokracowánj.)
Z Olomance.
K. prospěšném u zam ěstnáni k u -
ratnjho d u ch ow en slw a a k dokonalegšjm u w zd ělán j w ó
auřadu pastýř­
w ě d o m o s te c h b oh oslow n ých , zw láštn ě
ského se týkagjcjch, ustan ow ila w y so ce důstogná k njžecj arcibiskupská konsistoř O lom u ck á, by m ladšjm u du-
ch ow en stw u každoročně tři otázky z rozličných theo­
logických předm ětů, a sice pro k aždý okrslek gine, k.
pjsemnjmu w ypracow ánj zaslány
b y ly ,
k teréž se při
kanonických visitacjch odew zdáw ati magj. Ostatnjmu pakd uchow en stw u , k teréž w třjdě této obsaženo nenj , zanecháw á se na w ů li d ůležitěgšj m aterie a tSžšj přjpadnosli p astýřsk é k w ypracow ánj sobě obrati, a k onětn
nařjzeným připogjti, což w elm i w d ěčn ě přigato bude.
W ypracow ánj tato budau od doliljžetele okrsku zkau.
sena. a s připogenýra usudkem k w ysoce d ů stognékon sistoři k dálšjmu posauzenj zaslána.
tom
T i , kteřjž se w
dňw odnostj a w zornostj w yznam enagj, hudau Ge-
ho cjsařské ^Vznešenosti a Em inencj
s přjslušnau po-
chwalau poručeni, gestliže se m im o
to také neauhon-
n ym obcow anjm a duchow nj liorliw ostj na w innici
Páně ch w á ly té hodn ým i učinili.
Z Wjdně.
P. P. M echilaristé založili,
gak w ě -
dom o, před něgakým časem gednotu k rozšiřo w á n j w ý borněgšjch katolických k něh, ku kterém už cjli podpisy
odbjralehi sh rom ážd čli.
T ěch to tak hogně se sešlo, že
sp olečn ost ta letošujm rokem k p ř ed sew ze tj sw ém u při­
kročit! m ohla.
S pisy, k teréž w tomto ročnjm běh u na
sw ětlo w y g jti magj, gsau následugjcj:
1. Der Geist des h eil. Franz. v . Sales, Fürstbischofs
von Genf. 1. Band.
Spis ten gest na w jce oddělen j rozw ržen , z nichž
lcaždé w elm i u těšen é p řjběhy obsahuge, a něgakau spasitedlnau praw du patrnau činj. 1. djl w y šel w Únoru 1830.
2 . G eschichte von Paracjuai, von C harlevoix. 1. djl.
W yšel w m ěsjci D ubnu.
3. Geist des h . Franz v. S ales. 2. Bd. w
Č erwnu.
V on
m ěsjci
4 . Fürchte des Geistes Jesu in zw e i Jünglingen,
S eb . Job, w ygd e w Srpnu.
Sm j š en i ny.
^ 3)
5. Gescbichte von Paracjuai, von C harlevoix. 2 . Band
»
YYYgde "vv
6 . Sicbe« F » sten p » aig len .
A I. A .le.» ,» g
f»„g, „„d zur Vollendaug t o HeiU. v . J o s .H a » t e h » l .
w Prosinci*
K do se při začátku rok«
. . v..
^ i
3 m i zlatým i strjb. pred -
platí , obdrž) w šecb 6 djlů, genž w tom roce w ygdau.
Podobná společnost k rozšiřow án) dobrých kueh gest
nynj přičiněním h o rliw ý c h biskupů i w Baw oř.ch za­
ložen a, a na ž á d o s t, kterauž zakladatele dne 12. Pro­
since m . r. G eho G asn osti, králi B aw orskem u p odal,,
dosáhla giž n eyw yššjho p o tw r z e n j, a zasljben) kra oWbU z T w ^ d s k a ,
K dyž
w lo n i
šw ed sk ý národ ge-
w il sw a u žád ost, by geho k rálow n a (Eugema
B e in -
hardia, D esideria, rozena Clary) korunow ana by^a
h lašow ali m nozí něm ečtj n o w in a n sw S .u , „ ze w zu ese
ná králow na V é d s k á od wjry k a t o l i c k é kprotestan tek olutheranské g e šlě před korunow anjm , ( k t e r e ,, gak
praw ilo,
L i
chce
Čerwna sla w iti se m ělo) w eregn e pres a
a k tom u cjli Že gi (lu te r á n s k y ) arcibiskup
D r. R osenstein několikráte w tém dni n a w stě w u g e , by
w lu th . náboženstw j gi w y c w ič il.«
Z p raw a ta se o
■W tiřzburgskébo č a s o p is u , R e i j g i o n s - u u d
chen-Freund
n azw aného, 3STr . 2 . roku
sledugjcjm způsobem oprawuge :
ir .
^
„ T a k o w y krok k ,a~
Jowny šw edské nebylby sice za našich d n u , kdež
stegnost w náboženstw j panuge , w e lm i p o d iw n y , ne
není tom u tak p řjliš dáw no, co gsm é katolička« k něžn u
přestaupiti w id ě li. Než ginák se ta w 8o . tau tak w e kosrdečnau a nábožnau králow n au nachazj, Mozna
sice
že D r. R osenstein,
arcibiskup
now ináři w yp ra w o w a li, k rálow nu
U psalsky,
n aw štjw il
gj' také p íim la u w a l, aby od katolické w ,r y
ga
a snad
odstaupila,
Oznamowatel
m
•vvšak w
dotcene'm náboženstvy} gi n ik oliw n ecw ičil.
Geden w ysok ý důstognjk, genž
s králow nau m nohem
bljže zaoliázj, nežli něm ectj noYíinúři, máge gedenkrále
p řjležitost s králow nau ro z m la u w a ti, osm ělil se Gegj
M ilost pozornu učiniti na tuto p o w č s t , která se o nj
roznášj,
a tázal
se, co by o tom držeti
m ěl-
Krá-
low n a zgew ila tom uto důstognjku sw é w elike'obd iw enj, a praw ila : Tato p o w ě st gest přalžiw á smysle'nka.
N ikď ý ivjru otců swych nektnenjm, nikdy neúčihjm králúwici, sivé neiveste, ani mémil rodu ani Europe tako wého pohoršenj.“ Tjm ted y byl aby le ž one' p o w ě stia u thenticky (pixwodnS) dokázána.
P . M osheim p roteslanský kazatel, w n u k onoho slow u tn éh o bohum luw ce
protestanske'bo, (genž m nohým i
sp isy, w n ich ž ne zřjdka proti katoljkům w ygjzd ěl.
znam enitým se stal,) přestaupil k ek atolictw j, a odebral
se do Freyburgu k poslauchánj bohom luw ectw j, Odtud
mjnj k w ysw ěcen j do R ezna gjti, a slibuge o přjCinách.
swp'ho
obrácenj se na katoliekau w jru
w vd
* ali. —■
Z W j d 11 ě d n e 16. zářj.
zw lá štn j spis
N eyw yššjm Geho e .k .
G asnosti rozhodnutjm gm enow án g est dne 3 1 . srpna b .r.
dosawáduj
biskup
sef K r a k o w s k ý
K ralow ehradecký, pán . A l o y s J o ­
hrabě z K. o 1 o w r a t K n jžetem -
arcibiskupem Pražským .
O z n a m e n j.
Z tiskárny arcibiskupské' u Josefy Fetterlowe' brzy
Swětlo wygde :
nit
1. K e f R o z m a r í i i o w ý , ze stjnu do weřegué zahradypře­
sazen od M a r i e A n t o n i e . — (Přjbeli k potěšenj tvšech
típjcjchí) 1 2 . 1 8 3 0 . asi 9 archů silný, v á z . w obálce za
24 kr. stř.
2. K r á t k ý k a t e c h i s m u s k ímvrzenj katoljků we w jřej
zwlástě pak p ío ' ty , genž katoliekau wjrii přigjmagj neb
opaustegj. 8 . 1 8 3 0 . 1 3 archu silný, w áz. w obálce za 30 k r.
sťřjbra.