6 / 2014 Společenství

Společenství
6 / 2014
Společenství
6/14
Vánoční
„Od svaté vánoční noci je Bůh v tomto světě a tento svět v Bohu.“ - O. Casel
OBSAH:
CO JSOU VÁNOCE………………………………………………………......2
POŘADY BOHOSLUŽEB O VÁNOCÍCH…………………………………2
PAMĚTI - PROŽIL JSEM VÁLKU I VĚZENÍ…………….………………6
2. DOPIS Z ADWY……………………………………………………………8
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ
Email: [email protected]
Časopis Společenství je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MKCR
E 15005. Vychází v Havířově, nepravidelně 6x ročně. Vydavatelem je Římskokatolická farnost
Havířov, IČ:45215618, 736 01 Havířov, Farská 2. Neprodejné. Příspěvky lze odevzdat ve farní
knihovně, zaslat na adresu Společenství, Farní úřad, Farská 2, 73601 Havířov, nebo na mail:
[email protected]. Uzávěrka dalšího čísla: 8. 2. 2015
Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Čs. armády 2233, Frýdek-Místek
-1-
Společenství
6 / 2014
Co jsou to Vánoce?
Pokud jste nad touto otázkou přemýšleli, tak vás možná napadla odpověď, kterou
často slýcháme, že jsou to svátky štědrosti. Ano, i název „Štědrý den“, který máme
zažitý pro 24. prosinec, nám napovídá, že je to tak. Představíme si pod tím pojmem
plný stůl nejrůznějších dobrot, na pánvi pečícího se kapra a pod stromečkem spousty
dárků. Ale když zůstaneme jen u toho, že rozbalíme dárky a nacpeme se kaprem a
cukrovím, tak ten význam vánoc hodně zredukujeme. Je jistě důležité nasytit hlad
žaludku dobrým jídlem (i já se na štědrovečerního kapra moc těším), ale neméně
důležité je nasytit hlad srdce, který každý pociťujeme. A tento hlad nemůže zahnat
ani ten nejlepší řízek.
Četl jsem hezkou myšlenku, že srdce je místem pro Boha, ne pro jídlo. A pokud se
nad tím člověk zamyslí, tak jsou mu najednou jasné ty každoročně plné kostely
o půlnoční. Ano, lidé cítí tento hlad srdce a přicházejí se setkat s Bohem, který jediný
může utišit hlad srdce. Proto se stal člověkem, aby byl blízko lidskému srdci a štědře
ho naplnil pokojem a radostí.
My vám, milí farníci, chceme popřát, aby ty letošní vánoce byly skutečně štědré –
nejen na dárky a dobroty, ale především na setkání s lidmi a Bohem ve vašem srdci.
o. Marcel a o. Karel
Pořad bohoslužeb o vánocích
st
čt
pá
so
ne
po
út
st
čt
24.12 25.12 26.12 27.12 28.12 29.12 30.12 31.12 1.1
22.00 8.00 8.00 7.00 8.00 17.30 7.00 17.30 8.00
10.00
sv. Anna
10.00 10.00
10.00
17.30
17.30
17.30
sv.
24.00 9.00 9.00
9.00
9.00
Markéta
polsky
11.00 11.00
11.00
11.00
Špluchov
sv. Jan
Křtitel
sv. Jan
Bosko
Kaple PM
15:00
21.00 8:45
15.00 8.30
20.00 10.15
8.45
8.30
8.45
8.30
10.15
15.00
8.45
8.30
16.30 16.00 10.15
16.30
25. 12. u sv. Anny v 16 hodin Jesličková pobožnost.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *
Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás Tobě sloužit, jak to právem zasluhuješ.
S přáním pokoje Vaši ThDr. Adámek Milan, farář, a Mgr. Jan Szymurda, jáhen
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *
-2-
Společenství
6 / 2014
Zapište si plánované akce:
Čt. 25. 12. – v 16.00 Jesličková pobožnost v kostele sv. Anny
Ne. 28. 12. (svátek Svaté Rodiny) – při dopoledních mších obnova manželských závazků
1. – 14. 1. – Tříkrálová sbírka
St. 7. 1. – od 17.00 do 18.00 (po náboženství) dětská scholička, ministrantská schůzka a
setkání rodičů dětí, které se připravují k 1. sv. přijímání
Ne. 11. 1. (svátek Křtu Páně) – v 10.00 dětská mše sv. v kostele sv. Anny (od 9.00 zkouška
scholy i dětské scholičky ve zpěvárně)
So. 17. 1. – den vzájemných modliteb farnosti sv. Anny a bohoslovců z olomouckého
kněžského semináře
Ne 18. 1. – v 15.00 v Prostřední Suché v kostele SCEAV ekumenická bohoslužba
Čt. 22. 1. – po večerní mši sv. u sv. Anny Vzdělávání ve víře (Život z Eucharistie)
St. 28. 1. – od 17.00 do 18.00 (po náboženství) dětská scholička, ministrantská schůzka a
setkání rodičů dětí, které se připravují k 1. sv. přijímání
Ne. 1. 2. – v 10.00 dětská mše sv. v kostele sv. Anny (od 9.00 zkouška scholy i dětské
scholičky ve zpěvárně); při této mši sv. budou představeny děti, které se připravují
k 1. sv. přijímání
Út. 3. 2. – v 18.00 v kostele sv. Markéty v Bludovicích adorace za bohoslovce (u příležitosti
dne vzájemných modliteb farnosti sv. Markéty a bohoslovců z olomouckého
kněžského semináře)
So. 14. 2. – volejbalový turnaj mládeže našeho děkanátu v Českém Těšíně
Popeleční středa 18. 2. – při mších svatých udělování popelce (7.00 kostel sv. Markéty
v Bludovicích, 16.00 na Špluchově, 17.30 v kostele sv. Anny)
Čt. 19. 2. – po večerní mši sv. u sv. Anny Vzdělávání ve víře (Loretánské litanie – hosté
z Rytířstva Neposkvrněné)
So. 28. 2. – ne. 1. 3. – víkend pro děti 1. – 3. třídy na faře
VÝSTAVY V OSTRAVĚ, HAVÍŘOVĚ A KARVINÉ
aneb Jak potěšit oko v době vánoční
OSTRAVA - Zářivý krystal
Nejnáročnějším výstavním počinem tohoto roku je rozsáhlá výstava obrazů Bohumila
Kubišty (1884 - 1918), která pod názvem Zářivý krystal probíhá od 3. října 2014v Domě
umění, Jurečkova 9, Ostrava.
Podle kurátora výstavy Karla Srpa je umělecký i lidský osud Bohumila Kubišty ojedinělý a
inspirativní. Nebyl mu dopřán dlouhý život, po útrapách Velké války umírá necelý měsíc od
vzniku samostatného státu. Svou generaci převyšuje uměleckými schopnostmi a inteligencí;
jako první dokázal pochopit i vstřebat nejrůznější proudy moderního umění počátku
20. století a odvodit z nich vlastní cestu. Jeho dílo ovlivnilo hned několik následujících
generací výtvarných umělců. Tomu odpovídá i rozdělení výstavy na dvě hlavní části - první
představuje dílo Bohumila Kubišty, druhá jeho působení na české umění od 20. let
20. století po současnost.
Výstava se mohla uskutečnit díky spolupráci s 36 galeriemi a řadou soukromých sběratelů,
i podpoře významných institucí.
Čas k návštěvě výstavy se pomalu krátí, končí 4. ledna 2015.
V neděli je vstup volný.
-3-
Společenství
6 / 2014
HAVÍŘOV - Vánoce s betlémy v Radosti
Neodmyslitelný atribut Vánoc - betlémy z tradičních i neobvyklých materiálů. Již
jedenáctá výstava betlémů v Havířově jistě udělá radost malým i větším. V Galerii
Kulturního domu Radost od 4. do 30. 12. 2014.
HAVÍŘOV - Havířovský výtvarný salon v KDLJ
Již podeváté mají výtvarníci našeho města možnost vystavit své obrazy, grafiku,
fotografie, keramiku, šperky a další práce v krásné výstavní síni Viléma Wunscheho
KDLJ. Letošního ročníku se účastní přes 60 výtvarníků, možnost seznámit se s jejich
pracemi je od 2. do 30. 12. 2014.
Ivona Vlčinská
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *
CESTA DO BETLÉMA
Bohuslav Reynek
Má paní, podivně byla jsi na pouti
s Josefem, nikde vás nechtěli přijmouti,
a tys již tak těžká, nemohla dále...
Skryla vás posléze tmavá stáj v skále (vlahý chléve, dýšící senem, slámou povystlaný,
útulku útulný oslat, ovec, Josefa i Panny,
a nad ním rozpjatá obloha tmavá, hvězd plničká,
zda se má uštvaná duše brzy vás nedočká?),
a tys tam Boha porodila, sladce světu skryta.
Ó, jaká chvíle, vroucné tichosti sytá,
chvíle, jež hřává snad v srdcích nehněvným tvorům,
kuřatům, vrabcům, veselým myškám; oslu a volu,
již na vás se dívali, na Boha dýchali,
ó Paní, dobřes uchýlila se k nim do skály a dívali se velikýma očima a dýchali ústy velikými
na Ježíška vlaze, mileji než kadidlové dýmy.
Porodilas do slámy a sena Pastýře Krále.
Porodila jsi ho v dobré, skryté skále...
Rodičko Boží, ustrň se, cestou již nemohu dále...
-4-
Společenství
6 / 2014
APOŠTOLÁT MODLITBY
PROSINEC
Všeobecný úmysl: Aby narození Vykupitele přineslo pokoj a nadějí všem lidem dobré vůle.
Misijní úmysl: Za rodiče, aby byli autentickými evangelizátory, kteří svým dětem předávají
drahocenný dar víry.
Národní úmysl: Abychom v síle Ducha Svatého rozpoznávali, na čem v životě záleží, a byli
ryzí a bez úhony pro den Kristův.
/www: jesuit.cz/
PŘEČETLI JSME...
„Život milovaných dětí“ /duchovní život v sekulárním světě/ - Henri J. M. Nouwen, vydalo
nakladatelství Zvon 1994.
Jedna z dalších knih uznávaného autora Henri J. M. Nouwena je psána na objednávku.
Impulsem se stává setkání s mladým novinářem, který s ním připravuje rozhovor pro New
York Times. Zde začíná přátelství, jež přináší novou iniciativu do jejich života. Žurnalista si
splňuje svůj životní sen „přinést něco pořádného“ a také prosí o napsání knížky pro sebe a
své přátele, kteří žijí v sekularizovaném světě amerického velkoměsta a již nerozumí tradici
ani jazyku církve.
Je to nesnadný úkol pro duchovního, který se zcela odevzdal Bohu a naplňuje svůj život
obětí a láskou k bližnímu. Byla to doba jeho působení v kanadském Torontu ve společenství
Daybreak, jež se stará o lidi s mentálním i fyzickým hendikepem. H. J. M. Nouwen v tomto
titulu vystihuje vnitřní podstatu a poslání křesťana: být vyvolen Bohem, být požehnán, být
zlomen, být dáván. Teprve dáváním se vysvětluje, že nejsme vyvoleni, požehnání a zlomeni
sami pro sebe, ale náš život získává význam teprve tehdy, když žijeme pro druhé.
„Modlitba a sebepoznání“ - Anselm Grűn, vydalo nakladatelství Zvon 1997.
Benediktinský mnich Anselm Grűn se ve svých titulech zaměřuje na osobní spiritualitu
člověka a využívá k tomu i nejnovější poznatky hlubinné psychologie. V této své knížce
uvádí, že správná modlitba nás přibližuje k Bohu a zaujímá též i terapeutickou funkci.
„V modlitbě člověk poznává všechny své chybné postoje a nemoci a v modlitbě zažívá
i jejich vyléčení. Křesťan, který se modlí, je nejen zbožný, ale modlitba jej činí zralým,
zdravým, moudrým a vyléčeným člověkem. Dnes bychom řekli: našel sám sebe,
identifikoval se sám se sebou. Autor postupně své úvahy rozvíjí v kapitolách: Modlitba jako
pramen poznání, Modlitba a sklíčenost srdce, Modlitba a uzdravení.
Připomíná také nashromážděnou „pokladnici“ - zkušenost modlitební praxe starých mnichů
z 3. - 6. století /Evagria Pontika, Klementa Alexandrijského, sv. Antonína, Makaria/, cituje
i výroky velkých osobností středověké církve o souvislosti sebepoznání a modlitby
/Ambrože, Kassiána, Petra Damiani, Bernarda z Clairvaux/. Náboženská cesta tehdy
obsahovala všechna ta psychologická poznání a metody, které si dnes přivlastňuje
osamostatňující se věda. Pro staré mnichy byla modlitba pramenem sebepoznání a léčebným
prostředkem na všechny rány, které se dnes pokoušíme hojit psychologickými metodami.
Z. K.
-5-
Společenství
6 / 2014
PAMĚTI - PROŽIL JSEM VÁLKU I VĚZENÍ
Otmar Malíř plk. v. v.
Mezi námi žijí vzácní lidé, kteří zažili podivuhodné věci. Např. pan Malíř, který prožil
svůj život v Suché, a pak bydlel se svou manželkou Olgou v Havířově (zemřela
koncem října), se ve druhé světové válce dostal až do Afriky a pak i do Anglie. Z jeho
autobiografické knihy, kterou si můžete počíst na www stránkách farnosti nebo
časem i půjčit ve farní knihovně, nyní vybíráme, co zažil o Vánocích roku 1942.
Bylo podáno hlášení majorem Gruberem, veliteli 4. náhradního praporu těžkých
kulometů, Generaluoberstu Nicmannovi
Ten náš celý prapor pochválil, že Bezichtigeung (závěrečný výcvik) skončil velmi dobře,
že jsme skutečně dobře obstáli a že jsme schopni odjet na frontu.
Také udělil rozkaz naší rotě o udělení dovolené, ale na tři skupiny. Takže jedna část
odjede hned, tj. 16. prosince 1942, druhá část odjede 22. a třetí až 27. prosince.
Já odjíždím na dovolenou zvanou Fronturlaub dne 16. prosince ráno ze stanice Horb
A/N. Jedu přes Stuttgart – Karlsruhe – Breslau - Oderberk do Těšína a do Suché. Domů
jsem přijel v noci ve 22:15 hodin. Cesta trvala dva dni a zpět jsem jel také dva dni, tak mi na
návštěvu doma zbylo jen 24 hodin. …
Doma jsou všichni překvapení, poněvadž jsem neměl čas napsat dopis, že přijedu domů.
Skoro do rána jsme besedovali. Nad ránem jsem si lehnul a usnul. Bylo osm hodin, když
jsem vstal a chtěl objet své příbuzné a známé.
Nejdřív k dědovi Chovaniokovi, ten byl velice rád, že mě vidí, a při odchodu mi dal
50 marek. Odpoledne jsem jel ke strýci Nedělovi a trochu pobesedoval a jel zpět.
Při zpáteční cestě na kole se potkávám s Olgou Valovou, jak by to chtěl sám Pán Bůh.
Zastavil jsem se, podáváme si ruce a zdravíme se. Olze jsem vysvětlil, z jakých důvodů
jsme dostali dovolenou a že budeme odjíždět na frontu. Při rozloučení jsem ji chtěl políbit,
ale ona mou myšlenku odmítla. Tak jsem jí pověděl: „Zda se ještě sejdeme?“ Olga na to
odpověděla: „Budu se za Vás modlit.“
Toho dne k večeru jsem navštívil mého spolupracovníka Teofila Nytru v Protektorátu,
což ho velice překvapilo, že jsem přijel tak náhle. Také jeho sousedku a mou známou
Helenu Lechovou jsem jen na skok navštívil a jel zpět domů. Byla již tma. Financ na hranici
jen na mne pohleděl a mávnul rukou a řekl: „Gehen Sie weiter!“
Domů jsem přijel, bylo tma a šest hodin. Dobře jsem se vyspal, bohužel pouze jednu noc.
Tak jsem oslavil letošní mé devatenácté narozeniny.
Ráno jsem se připravoval na odpolední odjezd zpět k rotě do Horbu A/N. Dopoledne
přišla ještě babička, donesla mi lístky na potraviny, abych neměl hlad. Mamka upekla dobrý
koláč a začali jsme balit kufr.
V deset hodin jsem ještě narychlo na kole zajel za mým kmotrem Vinckem Pěgřimkem.
Bydlel na Staré kolonii. Byl rád, že jsem na něho nezapomněl. Dával mi rady, co a jak mám
dělat a co nemám dělat. Vzal jsem jeho ponaučení k srdci, což mi také později pomohlo.
Na oběd jsem už byl zpátky. Ve 1346 hodin jsem odjížděl ze stanice Prostřední Suchá, na
kterou mě doprovázela maminka s babičkou. Smutné bylo loučení. Maminka plakala
i s babičkou a já měl co dělat, abych se také nerozbrečel. Maminka mě křižovala, abych se
vrátil, aby se mi co těžkého nepřihodilo. Než jsem nastoupil do vlaku, řekl jsem své matce:
„Mamko, já stejně uteču a budu legionářem.“ Poslední stisk ruky a polibky na rozloučenou
a vlak se dává do pohybu na Těšín. Ještě si máváme na poslední pozdrav.
-6-
Společenství
6 / 2014
Cesta zpět do Horbu vedla trasou přes Bohumín, Ratibor, Breslau, Drážďany, Chemnitz,
Norimberk, Stuttgart a do Horbu. … V Horbu jsem byl ráno 19. prosince. Byl pěkný,
slunný dopolední den. U výkonného jsem se hlásil přesně v 1020 hodin. Odpoledne už jsem
nastupoval do služby. Před svátky to bylo trochu volnější, rota odcházela a přicházela
z dovolených.
22. prosince odjíždí další část na dovolenou, mezi nimi je Láďa Vicenec, Láďa Siuda,
Josef Rychlý, Oldřich Kaňa a další. Láďa Vicenec, který si dopisoval s Elinkou, se mne ptal
na cestu k nám do Suché. Tak jsem mu ji vysvětlil, a že půjde za Elinkou. On to má dobré,
bude zrovna doma na vánoční svátky. Také pak Elinku Láďa navštívil.
27. prosince jela na dovolenou další a poslední část roty. Ti jeli na Silvestra. My jsme
zatím pokračovali ve výcviku v terénu, ale nebylo už to takové drastické. Převzal nás, čili
naši četu, starší štábní rotmistr, válečník z Ruska, a ten nám víc vykládal, než cvičil. Bylo to
také dobré ponaučení, poněvadž vykládal, jaké nástrahy se mohou dělat, na co jest třeba
dávat pozor a tak dále.
Oslavili jsme vánoční svátky v kasárnách. Dostali jsme skromné dárečky od německých
žen. Byly to hlavně vlněné ponožky a pletené rukavice. Byla povolená přesvečerka do
půlnoci. Tak bylo veselo a zpívalo se i česky, polsky a samozřejmě i německy, pokud kdo
nějakou písničku znal.
Tak jsme zakončili rok 1942 a přešli do nového roku 1943. Svých 19 let mám za sebou.
Vzpomínám na domov, rodiče, dědu, babičku, také na Olgu Válovou a ostatní přátele a
příbuzné.
Je NOVÝ ROK 1943. Situace stále stejná, Němci vedou na všech frontách urputné boje a
přesto v Rusku ustupují a zdůvodňují to, že z taktických důvodů. V Africe začínají
Angličané mohutný tlak, zejména 8. armádní sbor pod velením generála Bernada
Montgomeriho.
Gestapáci řádí v protektorátu, ale též ve Slezsku. Zavírají lidi, zejména toho, kdo se
postaví proti Němcům. V protektorátu byl popraven předseda protektorátní vlády generál
Rudolf Eliáš a další jiní. V Beskydech se formují zelené kádry - vojáci do wehrmachtu, kteří
utekli z dovolenek a jdou do lesů. Lid se bouří, ale vždycky je to potlačeno.
Zima v kasárnách v Horbu A/N. jest v celku uspokojivá, trochu mrzne, ale není zatím
žáden sníh. V létě jsou tu veliká vedra a zem jest zde celá načervenalá. Jinak krásný
pahorkovitý kraj.
Přišla fáma, že pojedeme do Afriky. …
Nevěděli jsme, co se děje, nic víc jsme se nedozvěděli. Tak do toho, začali jsme se balit.
Baťohy byly připravené, a tak se šlo večer do kantýny na pivo a bavilo se.
Láďa Vicenec večer přijde za mnou a povídá, jestli nemám trochu chleba navíc, že má
hlad, tak jsem mu dal třetinu chleba. Já jsem si udělal známost ve vesnici Bildechingen
s jednou pekařkou a tam jsem chodíval večer po setmění pro chléb a někdy i nějaký ten
rohlík jsem dostal. O tom ale nikdo nevěděl, jenom já a ta slečna Gretel Reisová, dcera
pekaře, ale ten byl na frontě v Rusku. Pekárnu vedla její matka a ona, bylo jí sedmnáct. Tak
jsem já osobně hlad nikdy neměl. Já jedl i v kuchyni všechno. Zejména jsem měl rád špenát,
což se o Láďovi nedalo říct, ten ho dával mně. Mně chutnalo všechno.
Ráno 8. února 1943 odjíždíme z Horbu A/N. do Stuttgartu a pak do Reutlingen. Zde jest
konečná. Pochodujeme do kasáren, velký komplex budov poblíž letiště, ale to není
v provozu. Zde výstrojní a výzbrojní stanice shromaždiště Reutlingen. Fakt je, že pojedeme
do Afriky. Chlapi přicházejí v uniformách Afrika korpu. Jsem velice rád, že to bude Afrika.
Dostat se do Afriky byla to už ve škole moje touha. …(celá kniha Prožil jsem válku i
vězení)
-7-
Společenství
6 / 2014
2. dopis z Adwy
Zdravím všechny, kteří tento dopis čtou! Už to jsou více než dva měsíce, co jsem
mimo evropský kontinent. Rád bych vás povzbudil ve všech vašich těžkostech, které
vás právě provázejí. Ani já jich tady nejsem zcela ušetřen. Ale věřte, že ani jedna
z nich nemusí být zbytečná.
Jak se máme v Adwě? Řekl bych, že pracovně. Bratr Chris, salesián z Německa, se
pustil do menších i větších reforem naší školy. Úspěšně spustil několik projektů,
které bude financovat německá vláda a díky nimž se naše centrum může v příštích
měsících těšit na velké rekonstrukce. Já jsem si taky našel nějakou práci (tak to tady
chodí – musíte hledat sami). Zejména v dopoledních, ale někdy také v odpoledních
hodinách se pohybuji v areálu naší školy a věnuji se různým činnostem.
Moje profese se v Česku běžně označují jako školník, elektrikář a IT technik. Mým
největším koníčkem je však hledání ztracených klíčů. Klíče ve skutečnosti ztracené
nejsou, jsou jen všechny neoznačené a je jich mnoho. Chodím tedy s pěknou zelenou
bedýnkou od dveří ke dveřím, poslouchám přednášky o. Mariana Kuffy a zkouším
štěstí. Někdy nic a jindy třebas šestnáct „nových“ klíčů k jednomu zámku. Zdá se, že
místní zaměstnanci jsou rádi, že se věci daly do pohybu. Jen málo z nich se však
snaží do tohoto pohybu zapojit (jednou z výjimek je pracovitý učitel Asmelash).
Jak říká bratr Chris: „Deset Němců by udělalo víc než tady těch sedmdesát
etiopských zaměstnanců.“ Někdy mi to tak opravdu připadá. Ale ono to ani jinak být
nemůže. Rodiče těchto lidí většinu dne proseděli na pastvě. Co bychom čekali?
Problém je v tom, že by chtěli mít tolik, co lidé v Americe nebo v Evropě. On se totiž
ten náš krásný euro-americko-materialistický svět šíří ohromnou rychlostí. A tak tady
máme nejnovější mobily, počítače, auta, oblečení, prostě spoustu věcí. Jenomže
místní lidé na to nejsou připraveni. Bratr Fabio z Itálie je v Etiopii asi 15 let. Táhne
mu na osmdesát, a já vidím, jak je pro něj těžké s místními komunikovat. Důvodem
není jazyk, ale mentalita. Řekl mi: „V místnostech, které používají učitelé, je téměř
všechno rozbité, a v místnostech, které používají studenti, je téměř všechno zničené.“
Asi ne doslova, ale tak nějak to tady je. Pro mě je však horší, když vejdu do
internetové kavárny a vidím, jak tam mladí lidé sedí u facebooku. Když totiž při
výuce studenti rozbijí nářadí, můžeme říct, že se tím něco přiučí. Když ale my mladí
lidé promrháme svůj čas, kdo nám dá nový? Jistě, můžeme internet využívat ke
spoustě užitečných činností, ale jak poznáte, co je užitečné a co je ztráta času?
Klaďme si často tuto otázku, protože jak se říká – dobrý sluha, zlý pán.
Jestli jste četli můj první dopis, možná jste si všimli, že jsem psal něco o výuce v
počítačové učebně, která měla začít 13. října. Ještě nezačala. Já si ale našel jinou
činnost. V Centru mládeže jsme otevřeli taneční hodiny. Zájemce bych chtěl naučit
některé latinsko-americké a standardní tance. A pak taky polku! Nejsem sice žádný
expert, ale stačí to. Už jsme měli čtyři lekce a mnohé studenty tanec opravdu baví.
Jsou vážně moc šikovní!
S některými učiteli naší školy jsme úspěšně zahájili kroužek běhání. Spousta z nich
chce shodit nějaké to kilo a někteří si chtějí jen tak zaběhat. Běháme vždy v pondělí,
-8-
Společenství
6 / 2014
středu a pátek v 5:00, ještě za tmy, tak na třicet minut. Je to paráda a mohu vám to
vřele doporučit!
S malými dětmi jsme za poslední měsíc zažili spoustu srandy, ale taky spoustu
problémů. Oni vás dokážou perfektně nabít, ale i totálně vybít. Mají obrovský zájem
hrát si s dospělýma, protože to pro ně není běžné. Pokud si zde dospělý hraje s dětmi,
řeknou o něm, že je blázen. Vážně, je to tak. Děti si zde hrají pouze s dětmi. Nejsem
si zcela jistý, proč to tak je. Je to prostě součást mentality či kultury. Já si ale myslím,
že potřebují někoho dospělého. Pro mě je to někdy dost složité, zejména v situacích,
kdy je potřeba dětem něco vysvětlit. Neumím pořádně jazyk. Domluvil jsem se proto
s našimi aspiranty, že se ke mně každý den dva z nich připojí a budeme dělat program
pro děti společně. Věřím, že tak můžeme začít pěknou tradici práce s dětmi.
A když už jsem načal ty aspiranty, mohu vám nabídnout, abyste se připojili k naší
modlitbě Korunky k Božímu Milosrdenství. Začínáme každý večer kolem 20:00
(vašeho času 18:00). Zatím je nás tak sedm, ale věřím, že časem se připojí všichni
aspiranti.
Na závěr bych rád napsal něco o počasí! V noci a ráno bývá docela zima. Je to tak na
kalhoty a mikinu. Přes den je ale vždycky teplo. Slunce krásně svítí a hřeje. Pěkná zima,
co? No a večer? Večery mám moc rád. Nad horami vychází měsíc, můžete si sednout
nad naše fotbalové hřiště a dívat se. Je to nádhera. Moc nevím, jak to popsat. Snad byste
mohli přijet na návštěvu a sednout si vedle mě. Rád se s vámi o tu krásu podělím!
Ať vám Pán žehná! Zůstávejme v modlitbě!
Martin Pawlas, dobrovolník v Etiopii
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *
Havířovské PEL – MEL dědka Jarguse
V našem kostele se mi líbí a jsem tam rád,
a proto jsem docela vděčný za provedenou rekonstrukci. Myslím si, že úpravy byly
navrženy střízlivě a vkusně a výsledné dílo odpovídá potřebám naši farnosti sv.
Anny. Liturgický prostor je bez rušivých momentů, umožňuje nerušenou účast na
společném slavení Eucharistie, ale také svou jednoduchou symbolikou podněcuje
k soukromé meditaci. Líbí se mi okenní vitráže, líbí se mi, že sochy patronů kostela,
nakonec i ten dlouho bezprizorný sv. Jan Nepomucký, mají svoje funkční místo. Moc
mně potěšilo, když jsem objevil, že oltářní obraz sv. Anny z původního kostela byl
restaurován a pietně instalován na čestném místě nad schodištěm proti vstupu do
farní knihovny. Můj velký dík všem, kteří se podíleli na realizaci!!!
„Slyšeli jsme slovo Boží“ –
„Neslyšeli jsme vůbec nic!!!“ - odpověděla hbitě důchodkyně sedící v první řadě.
Opravdu to nebylo v Havířově…, i když také já (dědek Jargus) s omezením sluchu
o 30 a více procent mám někdy problém se slyšením Božího slova. … A když se k té
moji nedoslýchavosti přidá ještě nějaká chyba v práci s mikrofonem nebo
nedostatečná artikulace či příliš rychlý přednes …, pak se může stát, že zvěstované
Boží slovo jde tak trochu mimo moje uši. Ale abych byl trochu poctivý: asi nejsem
sám, kdo si musí přiznat, že když některou neděli jsem třeba „neslyšel vůbec nic!!!“,
-9-
Společenství
6 / 2014
nemusí to být chyba lektora, ale prostě proto, že zvěstované Boží slovo mi připadá
tak notoricky známé, že vypnu pozornost, a když se proberu ze svých příjemných
myšlenek … Je to možné? … To už jsou přímluvné modlitby? … A že to tak rychle
uteklo!? …. Už vlastně ani nevím, co bylo před chvíli hlásáno. Dnes jsem opravdu
z hlásaného Božího slova „neslyšel vůbec nic!!!“
Dostal jsem zprávu z USA
Zdravím Tě, milý Gerarde, z daleké Floridy a zároveň zdravím bratrstvo zpěváků
spolu s dirigentem a varhanicí. Pozdravují i oba bratry salesiány. Je tady příjemných
30 stupňů ve stínu a moře je prostě nádherné. Včera byla neděle a já se marně snažil
zjistit, kde je kostel. Tady jsou úplně jiné vzdálenosti a bez auta a jazykových
znalostí jsi ztracen. A těch kostelů různých vyznání neurekom. Ale vzpomněl jsem si
na Hostýn, a tak jsem se napojil. Ovšem když skončilo kázání, tak skončil záznam.
Nevíš, jak to udělat, abych měl celou mši? Samozřejmě ze záznamu vzhledem
k časovému posunu. Tento email píši v 11 hod. místního času a u vás je 16 hod. Jinak
jsem napojený na náš internet, takže jsem ve spojení. Měj se fajn a zatím ahoj, Láďa.
Ani nevíte, jak mě to potěšilo. Patřím totiž mezi „zaryté“ fanoušky sv. Hostýna a
dokonce vlastním členský průkaz Matice Svatohostýnské č. 2007/164. Už od svých
šesti let jsem každý rok putoval na Hostýn se svými rodiči, později sám, ještě později
se svou rodinkou, pak s ministranty, zpěváky a bývalými žáky Dona Boska. Teď už
mám na krku osmdesátku, nohy neslouží, každé cestování je tak trochu trápení. A tak
si někdy na internetu otevřu adresu www.hostyn.cz a mohu se zúčastnit mše
svaté nebo modlitby růžence, které jsou pravidelně přenášeny web kamerami
z hostýnské basiliky.
Zimní pořad od neděle 30. listopadu 2014 do neděle 19. dubna 2015:
všední dny - mše svatá
soboty - mše svatá
neděle - mše sv.
neděle - sv. požehnání
denně - modlitba sv. růžence
7:15
7:15
7:15
9:15
9:15
9:15
11:15
11:15
14:15
13:00
18:45
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *
Opět máme dobu adventní
Čas naděje a radostného očekávání příchodu Boží lásky na tento svět. Lidské srdce
v každé době a věku touží po klidném spočinutí, po náručí naplněné pokojem a něhou.
Ve vzpomínkách z dětství se mi vrací poslední advent doby válečné. V tichu časného
jitra jsem se svou babičkou spěchala každý den na roráty. Zatemnělými okny domků
nemělo proniknout ani kousíček světla. Ale náš dřevěný kostelíček v Praze-Krči Na
Habrovce (a stojí tam dodnes) zářil do chladu okolí a vítal nás svým jasem a teplem.
„Přijde, přijde, Vykupitel…“ znělo mi ještě cestou do školy. Bylo třeba si pospíšit,
aby přísný pohled pana školníka nepatřil právě tobě. Ještě musel totiž stihnout přiložit
do kamen ve třídách, aby nám všem bylo ve výuce dobře. Neradi jsme však
i několikrát za dopoledne museli zaměnit teplo třídy za sklepní chlad a s ustrašenými
zraky pak dlouho čekat, až hlas sirén ukončí dobu očekávaného náletu blížících se
bojových letadel. Ještě dnes po tolika letech v duchu vnímám to ulehčení našeho
- 10 -
Společenství
6 / 2014
návratu do tříd a ve chvilce klidu dopsat věty diktátu či dovědět se konec poutavého
vyprávění příběhu. A náš pan učitel to nějak dovedl a vůbec se nebál vyprávět nám
v té době zakázané události z dějin minulosti našeho národa. Bylo nám moc smutno,
když jednoho dne gestapo naši školu zavřelo a všechny vyučující odvedlo. Svého
pana učitele jsme už pak nikdy nespatřili. Jen deska umístěná na budově školy nám
ještě dlouho po válce připomínala jeho statečnost.
Dětská duše však toužila i v této smutné době prožívat radost. Jak jsme se všichni
těšili na večerní chvíle zpěvu, kdy v šeru našeho kostelíčka jsme u harmonia
nacvičovali koledy. „Chtíc, aby spal…“ v sólovém provedení jedné z nás pak ještě
dlouho znělo do našeho usínání. A když potom o slavné půlnoční zazněly naše hlasy
i radostné zvěsti, že „…nám, nám, narodil se…“připadali jsme si v záři světel jako
v ráji. Alespoň na chvíli jsme přestali vnímat krutou skutečnost, že tatínek jedné z nás
se po odpoledním náletu na Prahu už domů nikdy nevrátí.
Ano, opět je tu doba adventní, čas naděje a radostného očekávání. Buďme šťastni, že
nám Pán dopřává život v míru. Otevřeme svá srdce k potřebám druhých, abychom
všichni mohli s radostí v duši přivítat narození Boží lásky i pro tento náš současný
svět. S pokornou vírou pak přijmout, že i dnes se všem nám v našich srdcích Bůh
chce narodit.
Alena Balcarová
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *
Dopis čtenářky
Vážení a milí,
dovoluji si Vás pozdravit a poděkovat za dušičkově laděné poslední číslo časopisu.
Dívala jsem se do rozpisu plánovaných akcí a nenašla koncert Rybovy české mše
vánoční. Několikrát byla právě v kostele u Sv. Anny.
Vždy jsem se na tuto krásnou sváteční akci těšila, ale poslední roky nemám štěstí.
Jednou byla v Albrechticích. Nevíte, proč se již nekoná v našem kostele? Nebo jestli
bude v Havířově někde jinde?
Moc se mi líbilo povídání Byli jsme na Turzovce. My tam byli opakovaně několikrát
v různých ročních obdobích. Já jsem vyrůstala na Makově, což je od Turzovky
kousek. Už můj otec jezdíval pro léčivou vodu a já, když onemocněla maminka,
vyrazila jsem tam v zimě s mladším synem. Popršelo a pak sníh a voda zamrzly do
ledové hory. Syn nevěřil, že se na kopec "vyštverám". Snad stokrát jsem spadla a zase
vstala, protože jsem slíbila těžce nemocné mamince, že přinesu vodu ze Živčákové.
Podařilo se, ale cesta dolů byla ještě náročnější. Byla jsem domlácená, bolela mně
záda i kolena. Doma jsem se po koupeli prohlédla, a nenalezla jsem jedinou modřinu
nebo škrábanec. Cítila jsem se odpočatá a nabita energií....
I letos jsme byli na Živčákové, dokonce dvakrát. I s naší malou, dnes dvouletou
vnučkou. Bylo nádherné počasí, potkávali jsme poutníky i turisty, pomodlili se
k Panně Marii za zdraví celé rodiny a zapálili svíčky.
Je to opravdu krásné, poutní místo, kde lze nalézt klid po shonu, svěřit se
s bolístkami, které nás sužují, a načerpat sílu jít dál....
S pozdravem Jarka Bernatíková z Havířova
- 11 -
Společenství
6 / 2014
DVĚ SYMFONIE
Jakmile andělé od nich odešli do nebe (Lk 2,15), jeden z nich byl na zemi
ponechán, protože měl zvláštní poslání: střežit Ježíškův spánek. Nemyslete si, že
Ježíšek byl jiný než ostatní novorozenci. A navíc to byla jeho první noc.
Když tehdy Marie s Josefem usnuli, Ježíšek se rozplakal. Staré zpěvníky uvádějí,
že Maria ho kolébala, Josef mu zpíval a Ježíšek pak údajně usnul. Ve zpěvnících
se však už nedočtete, že Ježíšek se vzápětí probudil a spustil nanovo.
Nastala andělova chvíle: z kouzelného vaku začal vytahovat obláček zvuků, které
dlouho pečlivě vybíral. Byl přece dirigent andělských kůrů (neboli trůnů, vladařů
i mocností). Do obláčku schoval nejkrásnější nadpřirozené zvuky, o jejichž
existenci nemáme ponětí - kromě několika světců, kteří měli tu čest je zaslechnout.
Byly nevýslovně krásné a libé. S nimi pak smísil nebeské melodie a kontrapunkty
pocházející ze všech hvězdných prostorů a galaxií, aby někoho neurazil.
Dost ho tedy překvapilo, že Ježíšek dál natahuje moldánky, jako by nic neslyšel.
Anděl měl pro strýčka příhodu schovaný ještě jeden obláček hudby, ale
nepředpokládal, že by na něj došlo. Obsahoval mnohem vznešenější melodii,
složenou z ušlechtilých a moudrých úvah a pojmů, transcendentálních pravd,
prostě z hudby, kterou vůbec neznáme a které moc nerozuměl ani on sám. Byl
přece anděl pověřený zpěvem, nikoli metafyzickou mystikou. Ani tento obláček
však na Ježíška neučinil valný dojem.
Anděl se lekl, že někdo - možná sám ďábel - Ježíška vyměnil a místo Božího Syna
vložil do jesliček úplně obyčejné miminko. Uklidnil se, když ze stropu jeskyňky
spadla kapka. Nedopadla totiž na zem, ale na měděnou pánev, která tam náhodou
ležela. „Cink“, udělala kapka a Ježíšek ztichl. Pak se mezi prkny ve dveřích
protáhl vítr, a třebaže andělovi ten zvuk připadal naprosto obyčejný, Ježíškovi se
zalíbil, protože radostně máchl ručičkama. Té noci příroda, která zaraženě
sledovala andělův „koncert“, spustila melodii, která přebývá v tichu: šumění listů
na stromech, vzdálené kvákání žab, frenetické vrzání cvrčků, hluboké houkání
zadumaného výra, Mariin dech a Josefovo hluboké oddechování.
Ježíšek nadšeně poslouchal. Zvuky, které andělovi připadaly tak fádní, ho
ukolébaly do hlubokého a klidného spánku. Se sevřenými pěstičkami si ještě
chviličku užíval zvuků a ticha, po kterých toužil celou věčnost, a pak usnul.
Anděl zrudl a odletěl. Došlo mu, že nepochopil podstatu narození Božího Syna,
který se teď stal člověkem z masa a kostí a pro kterého všechny nebeské symfonie
znamenaly míň než jediná pozemská nota, po níž toužil od počátku věků.
Z knihy Piera Gribaudi - „Příběhy vánoční noci“
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *
- 12 -
Společenství
6 / 2014
Sbírky
Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov
účel
2.11.
41204,13411,1920,- Na pronásl. křesťany
9.11.
13480,2859,1479,16.11.
41851,6181,1450,- Na splacení dluhu
23.11.
13271,3249,1132,30.11.
12859,3241,870,7.12.
32805,8211,2279,- Na opravu katedrály
14.12.
15814,4665,1056,-
Říjen až prosinec 2014 v našich farnostech
Sv. Anna
Křty:
Tobiáš Koždoň
Sv. Markéta
Křty:
Oliver Josef Holub,
Andrej Juraj Vykrent
Pohřby:
Jaroslav Červenka 86 let
Lydia Roháčová, roz. Radošínská 79 let
Pohřby:
Olga Malířová roz. Valová
Albert Jurzica 84 let,
Mircea Grigorescu 88 let
88 let,
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *
BISKUPSKÉ GYMNÁZIUM V OSTRAVĚ
Karla Pokorného 1284/2; 708 00 Ostrava-Poruba,
www.b-g.cz
pořádá 13. ledna 2015
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
od 9.00 do 16.00
V rámci dne otevřených dveří malý jarmark
zastávka Sokolovská—tram č. 4
zastávka Bajkalská—bus č. 49, 48
Ve školním roce 2015/2016 otevíráme jednu třídu osmiletého
a jednu třídu čtyřletého studia
- 13 -
Společenství
6 / 2014
Dopisy do záhrobí
Abrahám, Izák, Jakub, Juda, Fares, Esrom, Aram, Aminadab, Naason, Salmon, Boaz, Jobed,
Jesse, David, Šalomoun, Roboam, Abia, Asa, Josafat, Joram, Oziáš, Joatam, Achaz,
Ezechiáš, Manases, Amon, Josiáš, Jechoniáš, Slatiel, Zorobabel, Abiud, Eljakim, Azor,
Sadok, Achim, Eliud, Eleazar, Matan, Jakub, Josef, manžel Marie, z níž se narodil Ježíš
zvaný Kristus
V městě Šumbarku, v druhém roce panování zemana Potácivého
Vážení praotcové,
nepíši vám proto, že je to dnes v módě. Všichni pátrají ve svých rodokmenech, snaží se najít
alespoň kapku šlechtické krve nebo přinejmenším rodové kořeny a závislosti. Doufají, že
jim to pomůže lépe porozumět sobě samým a najít vlastní místo v neklidné době. Sám jsem
nikdy tuto potřebu nepociťoval, a tak jsem s jistým despektem pohlížel i na úvodní kapitolu
Matoušova evangelia, která se právě k vám obrací.
Nechápal jsem, k čemu je nám výčet obtížně zapamatovatelných jmen, klopotně směřující
k Josefovi, jenž ani nebyl biologickým otcem Ježíše. Bral jsem to jako jakýsi folklór, úlitbu
oné obskurní potřebě Izraelitů, kteří si při každé příležitosti připomínali své předky a
zdůrazňovali dědičnou posloupnost k samotnému Abrahámovi. Nejinak začíná i Ježíšův
rodokmen…
Nyní se vám chci omluvit za svůj přezíravý postoj, který – jako vždy – pramenil
z nepořádného čtení a promýšlení přečteného. Konečně jsem si uvědomil, co je jádrem
tohoto textu, jenž předchází Ježíšovu narození. Klíčem k porozumění se pro mne stala
závěrečná shrnující věta: „Celkový počet pokolení tedy činí: od Abraháma po Davida
čtrnáct pokolení, od Davida po odvlečení do Babylonu čtrnáct pokolení, od odvlečení do
Babylonu po Krista čtrnáct pokolení.“
Náhle přede mnou vyvstaly celé dějiny spásy, celá ta spletitá cesta izraelského národa
dějinami i prostorem. Období rozmachu i poroby, dostatku i hladu, chvíle míru střídané boji
a pronásledováním, okamžiky slávy i ponížení. V těch dvaačtyřiceti generacích je skryto vše
podstatné, co formovalo identitu vašeho národa – i Ježíše, jako jeho pravého syna. Je zde
život (či živoření) na úrodných stepích v zaslíbené zemi i v egyptském područí, čas
slavných a statečných (i proradných) králů, útlak v babylonském zajetí i stavby nádherných
chrámů k Boží oslavě či hořký pláč nad jejich troskami.
Ano, právě to je potřeba připomenout, než se můžeme začít radovat z narození Vykupitele.
Tuto bezesporu radostnou událost dokážeme správně nahlédnout pouze v souvislosti se
strázněmi vašich časů. Dnes k nám sestupuje týž Bůh, jenž promlouval k vám a vašim
prorokům, vedl vás do neznáma a nejistoty a po dlouhá období vás v této nejistotě
ponechával. Teprve dnes dochází k naplnění vašich tužeb a nadějí. Dnes se osvědčuje vaše
vytrvalost a dávné utrpení dostává pravý smysl.
Stejné poselství zaznívá i pro nás. Bůh, skutečný vládce celého světa, je s námi nejen
v kýčovitých jesličkách, nýbrž v celém našem životě, kam jen se dokážeme ohlédnout a
dohlédnout. Je snadné radovat se za zvuků koled v záplavě jídla a štědrovečerních dárků.
Ale onen „Bůh s námi“ je mnohem více přítomen v čase nejistoty a soužení. Zůstává s námi
ve stínu egyptských pyramid, u babylonských řek, římských křížů, rozvrácených chrámů, na
zkrvavených bojištích, v osvětimských plynových komorách i komunistických žalářích.
Zůstane s námi i uprostřed všemožných běd, které teprve přijdou, ne toliko jako
nezúčastněný pozorovatel, ale jako jeden z nás, trpící stejně jako my, ba nevýslovně více.
Jediné, co za to chce, je to, abychom my zůstali s ním.
-ok- 14 -
Společenství
6 / 2014
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO
HOLČIČKY
Milí vánočně naladění luštitelé,
opět po roce jsou tu zase ty nejkouzelnější svátky. K Vánocům patří neodmyslitelně
pohádky, cukroví a stromeček, hlavně ale chceme být s těmi, které máme rádi. A tak
si ty krásné chvíle s rodinou můžete zpříjemnit třeba extra velkou dávkou vánočních
křížovek .
K
A
S
I
Č
K
A
P
E
T
É
Z
E
O
L
R
R
V
V
R
V
T
J
O
L
S
Á
M
O
N
M
D
N
D
Í
Y
K
E
O
I
V
C
O
M
Č
V
O
N
D
K
K
E
R
D
O
A
A
O
K
L
B
A
J
H
U
L
R
Á
S
H
C
A
O
E
P
U
E
K
T
S
O
D
A
R
Y
N
N
B
N
A
K
O
A
A
B
O
T
Y
VÁNOČKA, STROMEČEK, JABLKO, CUKROVÍ, DÁREK, KASIČKA,
RODINA, MÁSLO, KOLEDA, OBSAH, RADOST, DOBROTY, HUDBA, KAPR,
LES, ZVONY, ADVENT, MED, BRČKO, SPONA, BOTY
Pár hádanek pro chytré hlavičky:
Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.
Čtyři nožky, dva trnožky, v létě leží, v zimě běží.
Kdo mé jméno vysloví, hned mě zničí.
Když je vidět, nevidí mě nikdo. A když není vidět, vidí mě všichni.
Jeden je nahoře a dvanáct dole.
Připojuji správné odpovědi na hádanky – sníh, sáně, ticho, tma, měsíc.
- 15 -
Společenství
6 / 2014
V tajence této křížovky se dozvíte, co znamenají 4 svíčky na adventním věnci.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
1) Po době adventní následuje doba …
2) Maminka Jana Křtitele se jmenovala …
3) Ježíš je Boží i Mariin …
4) Příchod Mesiáše a nutnost pokání hlásal Jan …
5) Advent symbolizuje barva …
6) Kdo se o Ježíšově narození dozvěděl nejdříve (od andělů)?
7) Král, který chtěl malého Ježíška zabít
8) Andělé volali: „ … na výsostech Bohu!“
9) Pěstoun Pána Ježíše
10) Kdo má jmeniny na 2. svátek vánoční?
11) Místo Ježíšova narození
12) 24. prosinec se jinak nazývá také …
13) Maria a Josef šli do Betléma na … lidu.
14) Město, ze kterého pochází Panna Maria
15) Povolání svatého Josefa
16) Po Ježíšově narození vyšla na nebi jasná …
17) Před Herodem varoval Josefa ve snu …
18) Poslední neděli před adventem slavíme Ježíše Krista jako …
19) Maria ovinula Ježíška do plenek a položila do …
Přeji vám krásné a požehnané vánoční svátky.
Marťa
- 16 -