narovinu_2005 - 1.indd

leden - březen 2005
humanistické noviny
číslo 1 • ročník XII • LEDEN - BŘEZEN 2005 • ZDARMA
Ahoj všichni,
právě držíte v ruce první číslo novin Narovinu v tomto roce, a jelikož část
vyšla přílohou v Novém prostoru, mnozí z vás si asi říkají, copak to je
za plátek :o) Než bych všechno vysvětlila a popsala, tak by to dalo na
román, takže jen stručně... Zkrátka se snažíme psát o zajímavých tématech
a dávat prostor dalším sympatickým projektům a samozřejmě také informovat o všech aktivitách humanistů... A to už od roku 1994. Uvidíte sami,
zda vás něco osloví :o)
Pokud by vás něco zajímalo a chtěli byste nám třeba i trochu pomoci,
neváhejte a určitě se ozvěte. Všechny projekty organizuje síť dobrovolníků,
takže přivítáme pomoc každého, ať už v novinách Narovinu, nebo s projekty Kampaně lidské podpory či s dalšími aktivitami... Koukněte se také
na naše webové stránky www.adopceafrika.cz, kde najdete daleko
více informací a spousty a spousty fotografií...
Mějte se krásně a třeba někdy někde nashle – třeba už v pátek 1. 4. 2005
v pražské Lucerně, kde proběhne další Ples Afrika, pozvánku a atmosféru
loňského ročníku najdete na této straně...
Za noviny Narovinu
Simona Heřtusová
Srdečně vás všechny
zveme na další ročník
PLESU AFRIKA!
Vychutnejte si
atmosféru z minulého
roku a určitě se přijďte
podívat i letos :o)
1
leden - březen 2005
humanistické noviny
Odmítání násilí je dnes nejvíce považováno za určitý způsob
lidského jednání a často bývá ztotožňováno s postojem slušných
lidí, kteří nerozdávají na potkání rány pěstí. Jindy je bráno jako
utopie, k níž se uchylují lidé, kteří se naivně domnívají, že s její
pomocí se dá lépe čelit světu, stále více ovládanému zákonem silnějšího. V takovém kontextu jsou pak odpůrci násilí považováni za nostalgické
důvěřivce a bývají často zaměňováni za pacifisty. Ti nejpodezíravější lidé vidí v odmítání násilí masku, za níž se ukrývají rebelové, kteří dosud
nevzdali boj proti některým pravidlům společenské hry a čekají jen na vhodný okamžik, aby začali jednat podle své skutečné ideologie.
A najdou se i takoví, co v odmítání násilí vidí módu, ovládající skupinky mladých lidí, kteří poté, co se časem dozvědí, co je pravý život, vymění
svůj ideál za postoj realistický, jenž je sice sám o sobě smutný a přináší kompromisy a pokoření, nadále však zůstává jediným možným postojem
konkrétním a reálným.
Naštěstí je ale i dost těch, co v odmítání násilí nacházejí globální odpověď světu, který je stále více násilím ovládán. Zároveň v nenásilí nacházejí
způsob života, který není pouze “politický” nebo pouze “existenciální”; je to tedy způsob života, který chce čelit stále agresivnějším složkám, ale
zároveň být i možností, jak vyváznout ze zmatku, schizofrenie a vnitřního násilí.
Krátký text, který máte v rukou, chce zdůraznit, že myšlenka odmítání násilí byla v širším myšlenkovém kontextu přítomna odedávna, že
vždycky byla velmi platnou formou boje; a že dnes zůstává jedinou možností, jak koherentně odpovědět na rozpory, v nichž všichni žijeme.
S vědomím mezí, které to obnáší, vám chceme krátce a souhrnně představit několik myslitelů i několik hnutí, považujících odmítání násilí
za stěžejní bod svých idejí a své činnosti.
V minulém čísle byly otištěny základní myšlenky džinismu a Tolstého, jenž se v 18. století do značné hloubky zaobíral tématem nenásilí. Dnes
a příště přejdeme ke dvěma velkým nenásilným hnutím: Gandího hnutí v první polovině 20. století v Indii a hnutí M.L.Kinga, které se rozvinulo
v 60. a 70. letech minulého století v USA. A nakonec se podíváme na myšlenky současného myslitele Sila, který má dnes velký vliv na různá
hnutí za lidská práva.
Téma: NENÁSILÍ
M.K . G Á N D H Í
Pro mnoho lidí je výraz “odmítání násilí” pevně spojen se jménem Gándhího.
Gándhí se narodil v Indii v roce 1869. V roce 1888 odešel do Londýna, aby
tam vystudoval práva. Tam se rovněž věnoval četbě Bible a Koránu, četl též
Bhaghavádghítu a theosofické texty. Narazil i na spisy Lva Nikolajeviče Tolstého,
velice na něj zapůsobil jeho spis Království boží je mezi vámi, definoval jej jako
jednu z mála knih schopných okamžitě od základu změnit člověka. Z Anglie se
vrátil do své vlasti a odtamtud za prací, měl být právním poradcem jedné indické
firmy, do Jižní Afriky. V této zemi byla moc v rukou bílé menšiny a vládl tu
absolutní apartheid, diskriminováni byli nejen černí domorodci, ale i zdejší malá
indická komunita. Gándhí se postavil proti rasové segregaci, byl za to persekvován a nakonec tu zahájil svou “politickou” aktivitu.
Zhruba 5 000 zdejších Indů trpělo různými nespravedlnostmi a persekucemi
všeho druhu, nadměrnými daněmi a omezováním osobní svobody. Gándhí se
stal vůdcem této komunity. Jeho zápas se zpočátku omezoval na petice, veřejná
odhalení, publikování článků v tisku a na dopisy. Jak se však události vyvíjely
a vyostřovaly, dozrávaly a prohlubovaly se i jeho ideje, stejně jako metody boje.
V roce 1906 zde vyšel nový zákon, který místní Asiaty nutil opatřit si průkazku,
nechat si vzít otisky prstů a podrobit se celé řadě dalších pokořujících procedur. Gándhí zahájil kampaň občanské neposlušnosti. Indové se odmítali nechat
registrovat a vězení přijímali jako spravedlivý trest za přestoupení zákona.
Vězení se tak plnila a sám Gándhí si tu odbyl svou první zkušenost z pobytu
v místech, která pak nazval “hotely jeho královského Veličenstva.”
Indie byla velmi důležitou anglickou kolonií. Tomuto státu byla podřízena
vojensky, politicky, hospodářsky i kulturně. Zemí se šířila nespokojenost, indický
Kongres sice naprosto neměl revoluční povahu a neměl vůbec žádnou politickou
moc, přece jenom se ale chtěl stát koordinátorem různých proudů různých hnutí
v zemi. Zmítal se však v konfliktech mezi umírněným a extrémistickým křídlem.
Díky Gándhího vedení nakonec sehrál v procesu získávání nezávislosti roli zcela
odlišnou od té počáteční, jeho částí se stala i muslimská menšina. Především se
z hnutí elity stal hnutím masovým.
Kampaně hnutí odmítajícího násilí, které Gándhí uvedl v život (nazýval je Satyagraha) mělo podporu celé země, jeho programem bylo odpírání poslušnosti
nespravedlivým zákonům, manifestace, odmítání spolupráce s anglickou vládou. Vládní školy zely prázdnotu, spory byly řešeny mimo soudní síně, úředníci
odcházeli ze svých funkcí ve státní správě, docházelo k bojkotu anglických
výrobků, hlavně textilií. Byly znovu uvedeny do chodu staré indické přádelny
a vyráběly se oděvy. Cesta vpřed však nebyl vůbec přímočará. Docházelo
k velkým násilnostem ze strany Angličanů, při jedné mírumilovné manifestaci
postříleli 400 osob, násilností se dopouštěli i manifestanti, což přimělo Gándhího
přerušit Satyagrahu a pokračovat v této cestě až později. Tato nesnadná cesta
však přece jen na konci druhé světové války přivedla Indii k nezávislosti. Nebyla
to však nezávislost, o jaké Gándhí snil, země se rozdělila na Pákistán s muslimskou většinou a na Indickou unii s většinou Hindů. A právě v této atmosféře
náboženského násilí došlo i k zavraždění Gándhího. Zabil ho hinduistický extremista v roce 1948. To však už Gándhí stačil světu předvést obrovskou síly
Ahimsy, nenásilného boje.
Z předchozích řádek by mohl v čtenáři vzniknout dojem, že Gándhí byl “politik”
v tom smyslu, v jakém se tento výraz používá dnes. Gándhí se však světu svými
myšlenkami i činy přestavil v docela jiné perspektivě. Historik G. Borsa ve své
knize o Gándhím píše: “Nehledě na reformu toho či onoho orgánu a dosažení
té či oné formy vlády či státu, se Gándhí snažil především uvést v život niterný
řád, zdůrazňovat základní hodnoty. Revoluce, kterou hlásal, spíše než revolucí
vnější, byla revolucí niternou, výzvou k očištění, ke zdokonalení sebe sama.“
Gándhímu bylo jasné, že bez změny ve způsobu života lidí není možná žádná
změna ve společnosti. Na téma odmítání násilí napsal: “V politice je jeho použití
založeno na neporušitelném principu, a sice že lidu je možno vládnout, jen
pokud lid vědomě či podvědomě souhlasí s tím,aby mu vládnuto bylo.”
Odmítání násilí bylo pro Gándhího něco víc než pouhá forma boje či prostředek
k dosažení politického cíle. Odmítání násilí je cesta ke zdokonalení, bez níž
není možné stát se odpůrcem násilí. Velmi důrazně vyznačil čáru dělící svobodnou volbu odmítání násilí od jeho přijetí na základě strachu: „odmítání
násilí ve své dynamické dimenzi znamená vědomě přijaté utrpení. Neznamená
poslušné podřízení se vůli zlého člověka, ale nasazení veškerých duševních sil
proti vůli tyrana“. V jiném úryvku tvrdí: „odmítání násilí neznamená omluvu
a ospravedlnění zbabělce, je naopak tou nejvyšší ctností člověka odvážného.
Praxe odmítání násilí si vyžaduje mnohem větší odvahu než praxe použití
zbraně. Zbabělost nemá nic společného s omítnutím násilí... Odmítnutí násilí je
vědomě a dobrovolně zvolená brzda vlastní vůle k pomstě. Pomsta i tak ale
zůstává nadřazena pasivní malodušné a bezmocné podřízenosti zlu, pomstě je
však zase nadřazeno odpuštění. I pomsta je totiž projevem slabosti ... Pes štěká
a kouše má-li strach. Člověk, který se nebojí nikoho na světě, má za zbytečný
dokonce i hněv na toho, kdo se jej marně snaží urazit“.
K tomu je dobře poznamenat, že jakkoliv Gándhí zcela odvrhuje násilí, přece
jen násilnou akci, která chce zachránit a ochránit lidské životy, považuje
2
za hodnotnější než pasivitu zbabělce: „násilí sice není dovoleno, avšak při
sebeobraně nebo slouží-li k ochraně bezbranných, stává se aktem odvahy
lepším než zabělá podřízenost“. A jinde tvrdí: „Nepravý stoupenec odmítání
násilí nezůstane ve vesnici, kterou den co den přepadává leopard. Odejde jinam
a teprve až někdo jiný leoparda zabije, vrátí se domů ke svému majetku. Nejde
tu o odmítnutí násilí, ale o násilí zbabělce. Zatímco muž, který zabil leoparda,
přinesl aspoň jakýsi důkaz své odvahy, muž, který z toho zabití měl jen vlastní
prospěch, je zbabělec. Nikdy se nedozví, co to je skutečné odmítnutí násilí“.
Odmítání násilí je životní volba, vyžaduje pochopení hledisek jiných lidí. Člověk,
který si jej zvolil, nesmí ulpívat k vlastních věcech a přáních, musí to být člověk
citlivý, upřímný, odvážný a hluboce nábožensky založený: „od strachu je
oproštěn pouze ten, kdo vyzývá smrt“.
Odmítání násilí, to je boj proti nespravedlnostem, stvrzení lásky k ostatním
lidem, hledání Pravdy. Není to askeze člověka, který se uchýlil do samoty někde
v horách, není to rezignace člověka, který utrpěl porážku, není to tiché spiklenectví chytráka a není to ani každodenní násilí toho, kdo se prosazuje proti
ostatním. Je to niterné rozhodnutí překonat své vlastní meze a pomoci ostatním
lidem, je to cesta osvobození osobního i společenského.
„Dlouhá zkušenost mne přesvědčila, že není jiný Bůh než Pravda. Jestliže každá
ze stránek této knihy nedá čtenáři na srozuměnou, že jediným prostředkem,
jak realizovat Pravdu, je Ahimsá, pak budu nucen uznat, že veškerá námaha
vynaložená na její napsání byla marná... Drobné a prchavé záblesky Pravdy,
které jsem byl s to zachytit, mohou jen stěží poskytnout představu jasu, jímž
je Pravda oděna. Ten jas je milionkrát silnější než jas slunce, které máme den
co den na očích. To, co jsem zachytil, je popravdě řečeno jen nejslabší paprsek
toho mocného jasu. Na základě veškerých svých zkušeností však mohu s naprostou jistotou tvrdit, že dokonalé zření pravdy může vyplynout jen z úplného
uskutečnění ahimsy.
Kdo se chce ocitnout tváří v tvář univerzálnímu a všudypřítomnému Duchu
Pravdy, musí být s to milovat i ty nejnižší ze všech bytostí jako sebe sama.
A člověk, který se chce takovým stát, si nemůže dovolit opustit žádnou oblast
lidské činnosti. Právě proto mně má zbožnost přivedla k politice a dnes mohu bez
zaváhání říci, že ten, kdo tvrdí, že náboženství nemá s politikou nic společného,
vůbec neví, jaký je význam víry.
Ztotožnit se s každým živým tvorem není možné bez sebeočištění; a dodržování
ahimsy bez sebeočištění je pustý sen. Boha nikdy nemůže poznat ten, kdo nemá
čisté srdce. Sebeočištění musí být očištěním všech oblastí života. A vzhledem
k tomu, že takovéto očištění je nakažlivé, pak očištění jednoho člověka nutně
vede k čištění všech, které má kolem sebe.
Cesta sebeočištění je však nesnadná a strmá. Kdo chce dosáhnout dokonalé
čistoty, musí se zcela oprostit od vášní v myšlenkách, ve slovech i v činech, musí
svou vlastní osobu pozvednout nad rozpor panující mezi láskou a nenávistí, mezi
přitažlivostí a odpudivostí.
Citace v textu jsou převzaty z knihy G. Borsy a z knihy Young India, Harijan
a Indian Home Rule.
Gerardo Femina
Příspěvek do knihy Luise Milaniho „Nenásilí“ (2003)
leden - březen 2005
humanistické noviny
Z evropského setkání humanistů
v Budapešti, 1. 12. 2004
Letos se kongresu zúčastnilo 620 lidí z 20 evropských zemí a také hosté z dalších
kontinentů. Z České republiky se kongresu zúčastnilo devět zástupců, z toho pět bylo
již na zakládajícím kongresu v létě 1999 ve Španělsku. Většinu času kongresu zaplnila
práce v komisích, věnujících se konkrétním tématům, na která se připravují společná
stanoviska. Tato práce se završí vydáním tzv. Oranžové knihy, která bude sbírkou
humanistických návrhů v různých společenských oblastech.
Současné komise jsou:
1) Evropa – lidská práva
2) Kultury, migrace a mezinárodní spolupráce
3) Nediskriminace a rovnost příležitostí
4) Mír a nenásilí
5) Společenská práva
6) Ekonomie a práce
7) Ekologie a životní prostředí
8) Informace a společenská média
9) Digitální technologie
Pro velký zájem bylo možné v rámci většiny komisí ustavit podkomise, které se věnují
jednotlivým tématům specifičtěji a více do hloubky.
Kromě práce jednotlivých komisí se v Budapešti uskutečnilo též setkání zástupců
14 evropských humanistických stran, kterého se za Českou republiku zúčastnil
místopředseda Humanistické aliance Jan Tamáš. Přítomni byli též představitelé
humanistických stran z Itálie, Španělska, Portugalska, Německa, Belgie, Francie, Nizozemí, Řecka, Spojeného království, Lucemburska, Rakouska, Švýcarska a Maďarska.
Představitelé jednotlivých stran se mimo jiné dohodli na užší spolupráci a na dalším
společném setkání v říjnu 2005 v Paříži.
V rámci kongresu proběhla v sobotu večer též manifestace před budovou Maďarského
parlamentu, kde zazněly projevy předsedy maďarské humanistické strany Tibora Váradyho, předsedy Evropského regionu Humanistické interna-cionály Giorgio
Schultze a jejímž smyslem bylo mimo jiné vyjádřit nesouhlas s privatizací zdravotnických zařízení, o které se bude v Maďarsku příští týden rozhodovat.
Příští kongres se bude konat v roce 2006 v Lisabonu. Více o práci jednotlivých komisí
i další informace včetně fotografií jsou k dispozici na webových stránkách
www.humanisteurope.org. Překlady materiálů do češtiny jsou plánovány
v nejbližších dnech a objeví se na těchto stránkách.
Do Budapešti nejen na guláš
Humanisté z celé Evropy sešli se ve dnech 27. a 28. listopadu léta Páně 2004
v metropoli maďarské, aby pospolu rokovali, sobě i druhým radosti přinesli a velkým
nespravedlivostem se znovu spolu postavili…
Poněkud méně poeticky…Ve dnech 27. a 28. listopadu 2004 proběhl v Budapešti
druhý evropský kongres humanistických stran a sdružení. Navazoval na ustavující
kongres z července 1999 v Madridu a přípravný kongres v listopadu 2003 v Praze.
Letos se kongresu zúčastnilo 620 lidí z 20 evropských zemí a také hosté z dalších
kontinentů. Z České republiky se kongresu zúčastnilo devět zástupců, ze Slovenska
jedna zástupkyně. A také já…
Můj první kongres. Byla jsem připravená na velký výdej energie, prodloužený víkend
plný nových zážitků, na zajímavá setkání s lidmi „ze stejného těsta“…
Odjezd do Budapešti pro mne nebyl samozřejmostí, kladla jsem si otázku, proč nezůstat
doma? Proč utrácet čas, energii i peníze za čtyři dny „povídání si“…?
Odpověď přišla okamžitě po příjezdu… Jaký že tedy mají akce tohoto typu smysl?
Každý z branže pomáhajících pracovníků občas zažívá ten pocit (odborně se snad
nazývá syndromem vyhoření). Ten pocit, že to, co dělá je zbytečné, že je jen kapkou
v moři, že mu chybí odměna, která by alespoň částečně zacelila jeho rány na duši…
Zcela prakticky a konkrétně: Jednoho dne se rozhodnete pomáhat africkým dětem,
týraným zvířatům, či lidem na ulici… Vrhnete se do práce a časem zjišťujete, že
součástí takového údělu není jen aktivní pomoc v terénu. Hodiny strávené u počítače či
administrativou, anabáze s úřady dokázaly přiotrávit nejednoho pomáhajícího…
Akce jako velké setkání s vašimi kolegy z různých koutů města, země, planety vás zachrání. Dovíte se, s jakými problémy se potýkají jinde, že lidé jsou všude stejní a taky
tak trochu jiní, inspirujete se, seznámíte, zamilujete… Prostě a jednoduše naberete
nové síly do práce jménem Pomoc druhým.
Většinu času na letošním budapešťském kongresu zaplnila práce v komisích, věnujících
se konkrétním tématům, na která se připravují společná stanoviska. Tato práce se
završí vydáním tzv. Oranžové knihy, která bude sbírkou humanistických návrhů
v různých společenských oblastech.
Lidé různých vyznání, kultur a názorů, spojeni však neochvějně myšlenkou nenásilí
a tolerance se na kongresu rozdělili do pracovních skupin na témata, která se dotýkají
společenského života. Ať už je to skupina zabývající se Ne-diskriminací, Vzděláváním,
Ekonomií, Ekologií či skupina studující a hodnotící návrh Evropské ústavy, ve všech
těchto komisích se soustavně pracuje jak na koordinaci spolupráce všech evropských
humanistů, tak na textu tzv. Oranžové knihy.
Já osobně jsem v Budapešti získala nové přátele, zajímavé poznatky, ale hlavně
a především tu nejlepší odměnu za práci pro druhé – pocit, že to co dělám, má smysl,
že nejsem jen kapkou v moři – Inu jak říkal pan Werich…a všichni dohromady
uděláme moc…
Ivona Novomestská
„SRDCE PRO ASII“
kampaň Humanistického hnutí
Jako Humanistické hnutí, které se snaží svými projekty a dobrovolnickou činností
zlepšit životní situaci lidí z méně „šťastných“ oblastí, především tzv. třetího světa,
nemůžeme zůstat neteční k nedávné katastrofě v jihovýchodní Asii. Je přirozené, že
chceme využít svých dosavadních zkušeností s pomocí v daných oblastech, resp. znalostí našich kolegů z Humanistického hnutí, kteří působí přímo v Indii, Indonésii
a na Srí Lance.
Chceme mít jistotu, že se pomoc spolehlivě dostane na správné místo, k lidem
zkušeným a znalým situace, a bude skutečně využita, nikoli zneužita, jak jsme toho
často svědky. Proto jsme se zkontaktovali právě s koordinátory z Humanistického
hnutí, kteří pracují přímo v místech katastrofy a poskytují i velice důležitou psychologickou pomoc obětem.
Pro projekty směřující na obnovu oblastí poničených vlnou tsunami byla Magistrátem Hl. m. Prahy povolena sbírka rozhodnutím ze dne 17. 1. 2005 pod číslem
8851/2005. Za tímto účelem byl zřízen účet číslo 51-1876160257/0100.
Příspěvky zaslané na podporu kampaně „Srdce pro Asii“ budou použity
následovně:
• Za první shromážděné prostředky (100.000 Kč) byly již zakoupeny léky a zdravotnické potřeby, které budou ve spolupráci s ostatními evropskými Humanisty
doručeny do postižených oblastí Indie a Srí Lanky. Jednalo se o podporu projektu
„Urgent campaign for medecines“ (www.fiah.org, www.farmamundi.org)
• Další zásilka humanitární pomoci cestuje spolu s naší koordinátorkou Světlanou
Kniazeva z Prahy v sobotu 22.ledna 2005. Díky možnosti převést 100 kg nákladu
zdarma, která byla poskytnuta leteckou společností Alitalia, budou do oblasti kolem
indických měst Bangalore a Chennai dodány hračky a deky.
• Máme v plánu realizovat dlouhodobé projekty na obnovu poničených oblastí v Indii, Indonésii a na Srí Lance – především výstavbu sirotčinců, škol,
obydlí… Bližší informace o konkrétních projektech budeme průběžně doplňovat.
Už teď najdete některé informace od humanistů z Indie
na (www.tsunami.humanistmovement.org)
• Projekt „Umělci pro Srí Lanku“ (www.artistsforsrilanka.org)
Iniciátorkou projektu je Srílančanka Gayathri Khemadasa, žijící v Praze. Gayathri je
klavíristkou zaměřenou na vážnou hudbu a je dcerou nejvýznamnějšího hudebního
skladatele srílanské historie Premasiri Khemadasy.
Finanční částka bude poslána jednak do severní tamilské části Srí Lanky, konkrétně
na dva malé ostrovy Nainativu a Delft blízko města Jaffna, a jednak na sinhálský
jih, do dvou rybářských vesniček Kalametiya a Hungama nedaleko Hambantoty.
Půjde o obnovu poničených domů zničených tsunami, především škol. Organizace se
přímo účastní Sunila Abeysekera, Srílančanka, zakladatelka skupiny Inform monitorující lidská práva a držitelka nejvyšší ceny za lidská práva OSN za rok 1998.
Připraven k realizaci je již první projekt: výstavba sirotčince a školy „Ostrov Naděje“
sirotkům z Chennai. Na tento projekt jsme získali grant od Ministerstva zahraničních
věcí, takže se v nejbližší době začne s jeho výstavbou.
„Ostrov Naděje“ sirotkům z Chennai
Výchozí stav problému
Po zemětřesení a následných vlnách tsunami zůstaly v jihovýchodní Asii bez
rodičů desítky tisíc dětí. Postižení tsunami jsou rozptýleni v nouzových táborech,
v klášterech, modlitebnách, náhradních rodinách. Většina sirotků se nachází ve
velmi špatném psychickém i fyzickém stavu. Výjimkou není ani situace v Indickém
státě Tamil Nadu v oblasti kolem města Madrás (oblast Chennai). Už tak složitý život
tamní nejchudší vrstvy obyvatelstva tak utrpěl další ztrátu na své kvalitě. Zájem
o podíl na pomoci lidem postižených tsunami (např. formou „adopce“ osiřelých dětí
na dálku) je ze strany české veřejnosti stále obrovský, tudíž lze říct, že projekt
konkrétně odpovídá na nabídku pomoci ze strany občanů ČR.
Součástí projektu je tak dokončení sirotčince se školou - objekt je již ve fázi hrubé
stavby, dále vybavení a zajištění chodu školy a sirotčince v několika prvních
měsících provozu.
Aby bylo možno projekt sirotčince nadále bez obtíží financovat a zajistit jeho dlouhodobou udržitelnost, v plánu je příprava projektu „Adopce indických dětí – projekt
pomoci na dálku“. V rámci této přípravy budou probíhat další monitorovací práce,
semináře a kurzy pro dobrovolníky jak v Indii tak v České republice. Zároveň také
kampaň v ČR na podporu a rozšíření informací o možnosti zapojit se do projektů na
pomoc tsunami postižené Indii - prezentace, besedy, promítání v Indii nasbíraných
materiálů. Propagace sirotčince „Ostrov Naděje“ i celé kampaně „Srdce pro Asii“
formou různých kulturních, přednáškových a mediálních aktivit. (část výtěžku
letošního „Plesu Afrika“ pořádaného již tradičně v pražské Lucerně bude taktéž
věnována na dostavbu sirotčince v Indii).
Projekt v žádném případě neztratí své opodstatnění a uplatnění i po odeznění
bezprostředních následků zemětřesení a tsunami. Širším cílem projektu je dlouhodobý rozvoj oblasti, s důrazem na vzdělání (projekt Adopce indických dětí – projekt
pomoci na dálku), zajišťování základních potřeb nejchudším rodinám na základě
principů solidarity, reciprocity a autoorganizace lidí v prostředí, ve kterém žijí.
Předpokládaný přínos projektu, dopad řešení
Především projekt urychleně vyřeší situaci nejhůře postižených a nejzranitelnějších
obětí katastrofy - dětí, které v důsledku vln tsunami přišly o rodiče, žijí teď
v provizorních podmínkách a přišly o možnost vzdělání. Dále bude v rámci prjektu
sirotčince a školy vytvořeno několik pracovních míst, což opět pozitivně ovlivní situaci několika konkrétních rodin.
V rámci projektu „Adopce indických dětí – projekt pomoci na dálku“ dojde
k výraznému zvýšení vzdělanosti dětí, které by jinak ke vzdělání neměly přístup.
Díky plánovanému zapojení širší veřejnost a dobrovolníků do všech částí projektu
lze počítat s celkovým oživením regionu, s celkovým zlepšením situace nejchudších
vrstev tamního obyvatelstva a jejich snahou aktivněji se zapojit do rozvoje oblasti.
V rámci České republiky se dá též hovořit o nemalých přínosech. Hlavním cílem
kampaně „Srdce pro Asii“ není jen zajistit materiální a finanční podporu na obnovu
daných oblastí. Důležitým rozměrem celého projektu je seznamovat veřejnost se situací v postižených oblastech, podporovat toleranci, solidaritu, respekt k různorodosti
kultur a působit proti diskriminaci, rasismu a xenofobii v naší společnosti.
Vyjádření Humanistického hnutí
k přírodní katastrofě v Asii:
Zkáza vyvolaná zemětřesením v Indii a zemích jihovýchodní Asie svými humanitárními důsledky ohromila celý svět a ve všech zeměpisných šířkách vyvolala
pocit solidarity.
Má-li se ovšem tato solidarita proměnit na konkrétní kroky, které budou vzniklou
katastrofu účinně řešit, naráží na nemalé potíže.
Jako obvykle budou vlády a další organizace činit prohlášení a jako obvykle se
nasbírají miliony dolarů. Ale k obětem se nakonec dostane jen velice malá část.
Stejně tomu bylo v případě iránského zemětřesení, kam dle sdělovacích prostředků
dorazilo pouhé 1% slibovaných prostředků.
Humanistická regionála Evropa (sdružení evropských organizací hlásících se
k myšlenkám Humanismu) - odsuzuje “humanitarismus” současných vlád,
za jejichž veřejnými prohlášeními se ukazuje pokrytectví systému hodnot dnešní
nelidské společnosti, v němž stojí ekonomické zájmy nad cenou lidského života.
Katastrofám, jako je tato, nemůžeme úplně zabránit, ale můžeme zlepšit životní
podmínky lidí, a snížit tak škody a počet obětí na životech. Musíme jim ovšem dát
záruku dobrých životních podmínek, domy, které odolají zemětřesení, a v první
řadě systémy včasného varování, které by dle vyjádření seismologů v tomto případě
výrazně omezily vzniklé ztráty.
Tato katastrofa zvyšuje hněv humanistů na špatný systém hodnot a organizaci
naší společnosti, která si nezasluhuje nést název Lidská, a zároveň nás nutí bojovat
s větší silou a odhodláním.
Již dnes se ovšem v jistých náznacích ukazuje i možnost, jak vzniklou katastrofu
uchopit jako příležitost k dalšímu pokroku a sjednocení, např. na Srí Lance pracují
ozbrojení povstalci a vládní složky společně, aby pomohli lidem dotčeným tragédií.
Uvědomujeme si, že utrpení a násilí se dotýkají všech lidských bytostí bez ohledu
na to, jak daleko jsou od sebe vzdáleny. Proto musí být pokrok v oblasti poskytování pomoci a prevence ukazatelem nezbytných změn i v politice a v procesu
spolupráce mezi zeměmi a regiony.
Právě proto Humanistická regionála Evropa žádá:
Věcný popis navrhovaného projektu
Cílovou skupinou projektu jsou sirotci v oblasti východního pobřeží Indie, Chennai,
oblasti postižené zemětřesením a následnou vlnou tsunami. Rychlé a efektivní
řešení situace vyžaduje zaměření na konkrétní děti, které je potřeba vrátit co
nejdříve zpět do života.
Základem projektu je tudíž důkladná analýza počtu, rozmístnění a situace sirotků
v dané oblasti. Dále pak vytipování nejpotřebnějších dětí a jejich následné zařazení
do projektu. Tím se myslí vyhledání 80 nejhůře zasažených dětí, zjištění jejich zdravotního stavu, a případné vyléčení, základní naočkování a jejich umístnění do námi
zřízeného sirotčince ve vesnici Chittoor (viz dále).
3
• evropské vlády a Evropskou unii, aby poskytly nutnou pomoc v nouzi
a nezapomněla na postižené, jakmile z médií zmizí šokující fotografie. Právě EU
by měla garantovat, že se finanční pomoc skutečně dostane k těm, kteří ji potřebují,
a přímo spolupracovat s nevládními organizacemi v zasažených oblastech;
• vlády v zasažené oblasti, aby upřednostnily kvalitu života svého obyvatelstva
před vydáváním prostředků na splácení svých mezinárodních dluhů a na vývoj
jaderných zbraní (jako je tomu v případě Indie a Pákistánu);
• všechny, kteří jsou daleko od místa tragédie, aby vytvořili síť solidarity k zasílání
pomoci, aby nepřestávali myslet na všechny lidské bytosti, které právě prožívají
nejtěžší chvíle svého života.
Kampaň “SRDCE PRO ASII” můžete
podpořit také zasláním dárcovské sms
na číslo 87777
v podobě DMS HUMANISTI
leden - březen 2005
RUSINGA ISLAND
Základní údaje o ostrově:
Ostrov na Viktoriině jezeře v západní části Keni
• 40 km2
• 17 000 obyvatel
• chybí elektrifikace a zdroje nezávadné vody
• obživa – zemědělství, rybaření, drobný obchod
humanistické noviny
Projekt „Ostrov naděje – Island of hope“
Záměrem projektu je výstavba humanistického centra, které pomůže
nejprve v malém modelovém měřítku řešit základní problémy komunity. Pro výstavbu centra byly místními humanisty poskytnuty dva
pozemky. K vlastní výstavbě je určen pozemek č. 5 v jihozápadní části
ostrova. Náplní stavebního projektu je komplex zařízení, který bude
obsahovat následující objekty:
• sirotčinec
• mateřská škola
• zdravotní středisko poskytující základní ošetření
+ soc. zařízení
• humanistické centrum pro osvětu a vzdělávání,
kursy řemesel,
knihovna + soc. zařízení
• ubytovací objekty pro stálý personál
• malý obchod (prodej výrobků a zemědělských výpěstků)
• prostor pro sportovní vyžití (hřiště)
• skladovací objekty
• malá farma
Přírodní zdroje, infrastruktura,
sociální a zdravotní zázemí
Pro více informací kontaktujte naše koordinátory:
Katka Kubíková
mobil: 777 557 564
email: [email protected]
Dana Feminová
mobil: 777 711 911
email: [email protected]
Finanční příspěvky můžete poukázat na účet č.:
51-1876560277/0100
KB Praha – Smíchov
variabilní symbol: 500100
Okružní komunikace: zajišťuje propojení jednotlivých oblastí podél
ostrova, je nezpevněná, v období dešťů obtížně sjízdná
Zdroje vody: z převážné části využívána voda z jezera
Energetické zdroje: žádné, ojediněle se využívají agregáty, případně
solární panely
Zdravotnická zařízení: na ostrově jsou vybudována dvě zdravotní
střediska poskytující základní péči. Jedná se o placenou službu
Školství: 17 smíšených základních škol + 2 školy střední (zvlášť pro
chlapce a pro dívky)
Sociální zázemí: prakticky neexistuje – nejsou sirotčince ani centra
péče pro staré občany
Bydlení: obyvatelé bydlí zpravidla v tradičních jednoduchých domcích,
konstruovaných z místních stavebních materiálů
Obchodní síť a služby: není výrazně rozvinut, drobné obchůdky
zajišťují prodej základních surovin, léků a hygienických potřeb
Architektonický návrh zpracoval student architektury Michael Magin.
V maximální míře jsou navrženy místní materiály, stavba je členěna
do jednotlivých etap. Stavební materiál jako kámen a písek bude
možno využít z druhého pozemku. Tento pozemek bude rovněž využit
pro zemědělskou výrobu.
Co potřebujeme ?
Projekt je připravován dobrovolníky, pro zahájení výstavby
však budeme potřebovat finanční a materiálovou podporu.
V první fázi bude zahájena výstavba sirotčince.
Jakoukoli částkou můžete přispět na nákup a transport stavebního materiálu.
Poskytnutím základního vybavení (oblečení lůžkoviny,
vybavení kuchyně a jídelny, hračky apod…) umožníte co
nejrychlejší zahájení provozu sirotčince
Centrum vzdělání a osvěty bude sloužit jak pro děti, tak pro
dospělé. Výuka může začít i v improvizovaných podmínkách
– např. ve velkoprostorovém party stanu.
Aktuální problém
Základní problémy komunity
• Nerovnoměrná distribuce srážek (problémy se zemědělskou
činností)
• Nedostatek pracovních příležitostí
• Vysoká nemocnost a úmrtnost obyvatelstva
• Vysoký počet sirotků
• Chybějící infrastruktura umožňující rozvoj oblasti
Rok 2003/2004 byl mimořádně suchý. To se odrazilo v nízké úrodě
plodin, na kterých jsou obyvatelé ostrova životně závislí. Mezi lidmi
panuje obava z hladovění, zejména na přelomu roku 2004/2005.
Tato situace se může kdykoli opakovat...
S naší společnou pomocí se může situace výrazně zlepšit!
Jak můžeme pomoci ?
Podaří–li se nám dát dohromady částku odpovídající 250 000 Kč,
budeme schopni zakoupit a instalovat větrné čerpadlo pro čerpání
vody z jezera. To umožní zavlažování pozemků a jejich celoroční
zemědělské využití.
Pozemek pro „humanistickou farmu“ už přece máme!
4
Milníky
Jakoby nápisy všechny
na milnících někdo přepsal
míjíme rozcestí
a oči poutníků jsou prázdné
jen misku nastrčí
a mlčky, trpně prosí
Jakoby všechny milníky
uragán vyvrátil
míjíme osudy
a zdají se nám cizí
Tesklivé stromy nad kroky
a hlučný času běh
Milníky dob už minulých
žijí a křičí
dnešní jen mlčky leží na márách
milníky nové doby
Přítomnost je matkou krkavčí
my její děti s klíčem na krku
Tak k citu všechny cesty vedou trním
L. Filipská, Kutná Hora
leden - březen 2005
K eň ské kmeny
Afričané žijící v Keni pocházejí z více než 70 kmenových skupin. Rozdíly mezi
nimi se stávají postupně stále méně výrazné, což je dáno přejímáním hodnot
západní kultury. Tradiční hodnoty ztrácejí na významu také proto, že se lidé
stěhují do měst, což vede k zániku rodiny a kmenové skupiny v její původní
podobě. I když se navenek zdá, že se průměrný Afričan odloučil od kmenových
zvyků, kmen je stále nejdůležitější částí jeho osobnosti. Pojďme se podívat
na některé nejzajímavější kmeny, které v Keni žijí.
humanistické noviny
ograficky příbuzných lidí,
a každou vede náčelník.
Společně tvoří ogandi kmen
Luo. Stejně jako u ostatních
kmenů hrají důležitou roli
šaman a duchové.
Luové, stejně jako Luyhaové,
mají dvě vášně pro pobavení:
hudbu a fotbal.
Jeremiah
V Africe se člověk často setká s osudy, se kterými si neví rady. Na podrobnosti
jednoho z nich jsme se zeptali Simony:
Jak to všechno začalo?
S rodinou Rachel jsem se seznámila při své první cestě do Afriky v roce 2001.
Ihned se ochotně zapojila do všech projektů Kampaně lidské podpory a v místě
svého bydliště začala organizovat projekty šití a řemeslné dílny pro ženy. Tak
začala naše spolupráce, která trvá dodnes. Teprve po dvou letech mě Rachel
poprosila o osobní pomoc. Její syn Jeremiah, kterému je nyní 12 let, trpí
hemofilií.
Kikuyu
Kikuyové jsou nejpočetnější etnickou skupinou. Předkové Kikuyů pocházeli z východní a severovýchodní oblasti a jižněji migro-vali po několik století od počátku
16.století. Nový domov Kikuyů hraničil s krajem Masajů, a ačkoli po určité doby
žily obě skupiny v míru, přišly doby loupežných nájezdů. Obě skupiny kladly
velký důraz na dobytek, kvůli kterému vznikla řada válečných konfliktů. Přesto
mezi oběma kmeny fungoval čilý obchod a manželství mezi členy obou kmenů
také nebylo neobvyklé.
Mike Muriuki ředitel školy St. Louis academy a koordinátor projektů Kampaně lidské
podpory ve čtvrti Kasarani...
Kikuyové věří, že jejich bůh (Ngai) sídlí v Mt. Kenya, což souvisí také s tím, že
dveře domů Kikuyů jsou orientovány směrem k této hoře. Přijímací ceremoniály
jsou velmi důležitými obřady pro chlapce i dívky a skládají se z obřízky u chlapců
a ženské obřízky u děvčat a jsou doprovázeny složitými přípravami a rituály.
Ženská obřízka byla sice zakázána pro svoji brutalitu, ale úplně ji vyhubit se
nedaří, stále se ilegálně provádí.
Mnoho příslušníků tohoto kmene žije v Nairobi a zastávají důležité politické
a obchodní funkce. Také první prezident nezávislé Keni pocházel z tohoto
kmene.
Griffin Otieno Okungu - jeden z
hlavních koordinátorů projektu
Adopce na dálku v Keni....
Masajové
Masajové se stali symbolem „kmenové“ Keni. Díky reputaci – často přehnané
– nelítostných válečníků a pyšnému chování se podařilo Masajům zůstat mimo
hlavní proud rozvoje v Keni a stále se starají o stáda svého dobytka v oblasti
jižně od Nairobi. Většina těchto lidí, kteří kombinují válečnictví s pastevectvím,
stále ještě odmítá cokoliv změnit na svém způsobu života a je pyšná na tradice
zděděné pro předcích.
Pýcha a jakási nadřazenost je hlavním rysem tohoto kmene, který byl obdivován
Evropany pro své vysoké a štíhlé postavy a rysy podobné bělochům. Masajové se
tradičně živili pouze pastevectvím a jejich stravou bylo zkvašené mléko smíchané
s krví dobytka. O jejich nadřazenosti a pohrdání cizinci svědčí název, kterým
označovali Evropany. V překladu zní: „ti, kteří neprdí“.
Ke konci 19. století byli postiženi hladomorem a mnoha chorobami a jejich stáda
dobytka byla zničena dobytčím morem. Po zřízení národní rezervace Masai Mara
National Reserve v 60. letech 20. století mohli Masajové pěstovat svůj dobytek
na rozlehlých pláních.
Postupně se však zvyšoval počet Masajů a zvětšovala se i jejich stáda, tlak na krajinu se stal velmi intenzivní a konflikty s vedoucími orgány byly téměř na denním
pořádku. Dalším důsledkem boje o půdu je, že mnoho původních obřadních tradic
nemohlo být uspokojeno. Částí obřadu, kde se z muže stává válečník, bylo, že
skupinka mladých mužů okolo 14 let po své obřízce odešla a založila novou vesnici (manyatta). Poté by zde měli strávit dlouhých 8 let zcela o samotě. Zatímco
tradice přežívá, půda už k dispozici není. Také lov lvů, který je další součástí
tradice, byl zakázán.
Naopak do jejich života silně zasáhla turistika a nebývalý zájem právě o tento
kmen, jehož povaha, tradice a oblečení turistům nebývale imponují.
Co to znamená pro Afričana mít hemofilii?
U nás to v mnoha případech nebývá příliš vážný problém…
Přesně tak, v České republice je plazma, potřebná k léčbě, lidem hrazena
zdravotními pojišťovnami, v mnoha případech ji má pacient doma v lednici a v případě potřeby si ji aplikuje sám. V Keni je všechno jinak. Krevní
plazma je tam pro lidi nedostupná a odborníka v tomto oboru je pro rodinu
zcela nemožné zaplatit. Takže Jeremiah navštěvuje svoji dětskou lékařku,
která mu alespoň poskytuje transfuze dle možností nemocnice. Léčba na této
úrovni je ale absolutně nedostačující, a tak se situace stále pomalu zhoršuje.
Má velké problémy s chozením a motorikou, nehledě na to, že v případě
úrazu by potřeboval okamžitou odbornou lékařskou pomoc, které by se mu
pravděpodobně nemuselo dostat včas.
Jakou pomoc jste mu tedy mohli nabídnout?
V Africe jsme zjistili, že v tuto chvíli nemůžeme nic udělat, takže jsme začali
hledat pomoc v ČR. Jeremiaha jsme zařadili do projektu adopce na dálku,
abychom jeho rodině ulehčili obtížnou situaci a začali hledat pomoc i mezi
lékaři. Po nějaké době jsme díky pomoci adoptivních rodičů dostali kontakt
na paní doktorku Vorlovou a pana doktora Habarta, kteří nám ochotně nabídli
svou pomoc. Potom jsme museli do Prahy dopravit chlapcův vzorek krve, aby
se zjistilo, jakou formu hemofilie vlastně má, a udělaly se všechny potřebné
testy. Což se nám na konec podařilo. První vzorek krve, přestože byl adresován
pražské nemocnici, skončil nedopatřením kdesi v jižní Africe. A tak byl druhý
vzorek přivezen osobně jednou z našich koordinátorek.
Jak se k němu pomoc z ČR ale dostane?
Pokud všechno dobře dopadne, zašlou se preparáty krevní plazmy do nemocnice v Nairobi, která bude v případě potřeby plazmu poskytovat. Zbývá tedy
ještě domluvit konkrétní nemocnici v hlavním městě, která by byla ochotná
se o to postarat. Po nekonečném běhání po Nairobi a hledání ochotného místního lékaře, vypadá zatím nejnadějněji slovenská misijní nemocnice. Víc v této
chvíli nevíme a jen doufáme, že se podaří dohodnout spolupráci s konkrétním
slovenským doktorem.
Takových osudů je na světě spousta, doufejme, že příběh Jeremiaha bude
z těch s dobrým koncem...
Luo
Druhou nejpočetnější etnickou skupinou jsou Luové. Žijí v západní části Keni na
březích Viktoriina jezera. Okolo 15. století se do této oblasti přistěhovali z povodí
Nilu v Súdánu.
Luové jsou známí především jako výborní rybáři.
Jako jedni z mála Luové nepraktikují obřízku ani u jednoho z pohlaví. Tradice
byla nahrazena něčím, co je také velmi bolestivé – vytrhnutím 4 - 6 zubů
z dolní dásně.
Ačkoli byli Luové původně pastevci dobytka, devastující následky dobytčího moru
v 90. letech 19. století a také velký nárůst počtu příslušníků kmene donutily Luy
k přechodu na rybolov a zemědělství. Rodina se skládá z muže, jeho ženy nebo
žen a jejich synů a snach. Pozemek je obehnán plotem a jsou zde samostatné
chatrče pro muže, každou jeho ženu a syna.
Rodina je součástí větší skupiny rodin, několik těchto skupin tvoří skupinu ge-
Hodinu jsme stáli před jednou masajskou vesnicí a čekali, zda nám “rada starších”
umožní vejít dovnitř, nakonec svolili a bylo to opravdu moc zajímavé setkání....
Griffin (vpravo) během organizační schůzky s ostatními koordinátory projektů...
5
Pro více informací, poskytnutí rady nebo pomoci,
se obracejte na Simonu Heřtusovou,
e-mail: [email protected],
mobil 608 301 270. Děkujeme.
leden - březen 2005
humanistické noviny
Veškeré aktivity La Strady vycházejí ze základních principů, jako je úcta
k lidským právům, rovnost příležitostí, nediskriminační přístup, princip
„empowerment“ a ochrana zájmů obchodovaných osob.
Co je to La Strada?
La Strada je obecně prospěšná společnost, jedna z forem neziskových organizací. Funguje od roku 1995, samostatně od 1998. Zaměřuje se na hledání
řešení problémů, které jsou spojeny s problematikou obchodu se ženami,
resp. s lidmi. Naše aktivity mají 3 aspekty prevence – přímou pomoc obětem
a politickou práci.
Jak finančně fungujete?
Fungujeme formou grantu, hlavní financování je až doposud z grantu holandské vlády.
Čeho se vámi řešené problémy nejvíce týkají?
Ten mechanismus obchodu s lidmi má určité fáze. Na začátku většinou bývá
nabídka práce. Člověk přijde na místo, kde zjistí, že se jedná o jinou práci,
a pak je často nucen práci přijmout. Dochází k fyzickému a psychickému
vydírání.
Jak jim vy pak dokážete pomoct?
Obětem se dostává přímé pomoci od La Strady, až když už jsou mimo
prostředí obchodu s lidmi. Nabízíme od azylového ubytovaní přes sociální pomoc – od základní finanční pomoci až po zprostředkovaní speciální lékařské
a právnické pomoci.
Jak se obchod s lidmi vyvíjí?
Když se podíváme zpátky, nejsou tam velké výkyvy. To, co my známe, je jen
1/3 případů a informace, které máme, jsou jen z případů, které vyšly najevo.
Před několika lety byla ČR zemí původu – tzn., že ženy byly prodávány z ČR
někam dál. Dnes se stáváme zemí cílovou – lidé jsou ze zahraničí převáženi
do ČR. Našich klientek je více jak 50 % cizinek, hlavně z bývalých zemí
Sovětského svazu, a potom Slovenky, Vietnamky a Číňanky.
Co dělat jako prevenci?
Je balíček bezpečnostních typů. Ty informace můžete získat prostřednictvím
naší SOS linky nebo e-mailem. Je dobré si co nejvíce zjistit o agentuře,
dodržovat pravidelný styk s osobou tady a nedat z ruky pas...
Děkujeme za rozhovor Kláře Skřivánkové, která pracovala několik let v organizaci La Strada jako manažerka prevence a vzdělávání. V současné době je
externí spolupracovnicí organizace.
La Strada Česká Republika, o. p. s.
je nevládní nezisková organizace, která působí v oblasti řešení problematiky
obchodu s lidmi. Česká La Strada byla založena roku 1995 a je jedním ze
zakládajících členů mezinárodní sítě působící v devíti evropských zemích:
Nizozemí, Polsku, Bulharsku, Bělorusku, Moldávii, Makedonii, Bosně
a Hercegovině a na Ukrajině.
Základní činnost organizace se soustředí na tři oblasti:
· snaha o ovlivnění koncepčních a systémových opatření vlády v oblasti
obchodování s lidmi ve prospěch obchodovaných osob,
· prevenční a vzdělávací aktivity,
· sociální pomoc obchodovaným osobám.
V rámci prevence a vzdělávání se La Strada zaměřuje na primární,
sekundární a terciální prevenci v různých cílových skupinách a na zvyšování
informovanosti odborné veřejnosti o problematice obchodu s lidmi.
Předávání informací se uskutečňuje prostřednictvím informačních materiálů,
přednášek a školení. Vzhledem k tomu, že se mezi klientelou La Strady
v předchozím období opakovaně objevovaly romské ženy, rozšířili jsme preventivní aktivity na novou cílovou skupinu – romské ženy žijící v sociálně
vyloučených lokalitách.
V oblasti sociální pomoci obchodovaným osobám poskytuje La Strada
širokou škálu sociálních služeb, od krizové intervence, přes poradenství
až po dlouhodobou komplexní pomoc. Cílem pomoci je opětovné zařazení
obchodovaných osob do běžného života. S ohledem na systémovost byla
v roce 2004 rozšířena nabídka služeb La Strady o psychosociální centrum
pro obchodované osoby.
Na pomezí prevence a sociální pomoci provozuje La Strada také INFO
a SOS linku, která je určena jak pro obchodované osoby, tak pro širokou
veřejnost. Na číslo 222 717171 se obracejí o radu osoby cestující za prací
do zahraničí, ale také obchodované osoby hledající pomoc. V rámci lobby
spolupracuje La Strada se státními institucemi na přípravě různých vládních
dokumentů, podílí se na výzkumech apod. Mapování fenoménu obchodu
s lidmi na národní a mezinárodní úrovni a rozšiřování informací o tomto
jevu v rámci široké i odborné veřejnosti je rovněž nedílnou součástí činnosti
organizace.
Publikace:
Obchod se ženami v postkomunistických zemích střední
a východní Evropy. Česko-ukrajinská konference. Praha, 27. - 28.
listopad 1997 (česko-anglicky)
Již momentálně není v prodeji; výtisky této publikace byly rozeslány všem
větším knihovnám v ČR, výtisk vlastní též knihovna Gender Studies.
Rady před cestou
• Mějte přesné informace o místě pobytu a přesný popis
případné práce v daném místě.
• Zanechte doma kopii pracovní smlouvy a adresu
či kontakt na místo, kde se budete v dané zemi zdržovat.
• Domluvte si a pak udržujte pravidelný kontakt
s důvěryhodnou osobou doma.
• Zanechte doma fotokopii pasu a aktuální fotografii.
• V dané zemi mějte u sebe stále pas. Nedávejte jej
do ruky cizím osobám.
• V zemích EU platí občanský průkaz, vezměte si ho spolu s pasem.
• Pokud je to možné, nechávejte si mzdu vyplácet na účet,
nikoli hotově.
• Nepřijímejte od zprostředkovatele (zaměstnavatele)
žádné dárky nebo půjčky.
• Sledujte změny v chování zprostředkovatele (zaměstnavatele),
např. náhlou změnu dat odjezdu, odkládání formalit na neurčito,
nátlak na přijetí dalších změn apod.
• Vezměte si s sebou kontakty na českou ambasádu
v dané zemi, čísla na krizové linky v dané zemi, kontakt
na pomáhající nevládní organizace.
(Vytiskněte si kartičku s kontaktem na SOS linku La Strady.)
Informace pro odbornou veřejnost
La Strada se snaží ovlivnit české i mezinárodní zákonodárství, aby byla
posilňována a chráněna práva žen, které pracují v prostituci, a také těch,
které se staly oběťmi obchodu se ženami.
Prostřednictvím petic, veřejných slyšení v Senátu a Parlamentu ČR, diskuzí odbornic a odborníků u kulatého stolu, organizování a účasti na odborných konferencích v České republice i v zahraničí se La Strada zasazuje
o vytvoření politické platformy k řešení problematiky obchodu se ženami.
La Strada buduje archív právních a politických dokumentů týkajících se
obchodu se ženami a nucené prostituce. Tyto materiály jsou k dispozici
zákonodárcům, studentům a studentkám i novinářům.
La Strada ČR, o. p. s. přednáší pro mezinárodní státní organizace – OSN,
Europol, OSCE, Radu Evropy, Interpol – o obchodu se ženami jako
porušování lidských práv ve střední a východní Evropě.
Ve spolupráci s českými a zahraničními médii představuje La Strada široké
veřejnosti fenomén obchodu se ženami ve všech jeho sociálních a politických aspektech.
La Strada ČR, o. p. s. aktivně působí v několika národních i mezinárodních
sítí nevládních organizací (EUNATW, GAATW, Koordinačním kruhu prevence
násilí na ženách).
Telefon:
Kancelář: +420 222 721 810
Info/SOS: +420 222 717 171
E-mail: [email protected]
Web: http://www.strada.cz
www.cokdyvpraze.cz
www.houser.cz
redakce tel.: 296 325 182
Dìkujeme všem za pomoc pøi propagaci aktivit centra Narovinu!
6
leden - březen 2005
humanistické noviny
Setkání Cestovatelů 2005
1. - 3. dubna 2005
KD Ládví, Praha 8
O festivalu
Setkání cestovatelů je třídenní cestovatelský festival, který se těší
vysoké návštěvnosti. Program třídenního maratónu, který probíhá ve
dvou sálech, tvoří projekce diapozitivů doprovázených komentářem
a hudbou (tzv. diashow), besedy se známými cestovateli či fotografy
a filmové dokumenty. Je to příležitost pro všechny návštěvníky vyměnit
si zkušenosti, poznat se s novými lidmi či najít kamarády na cesty.
Nemalou součástí programu jsou také prezentační stánky v předsálí,
kde se mohou návštěvníci informovat o nových cestopisných knihách,
časopisech, průvodcích, outdoorovém vybavení nebo jiných zajímavostech pro cestovatele. Na volné ploše před kulturním domem budou
návštěvníky lákat i dva terénní speciály ARO 244 a jedna motorka BMW,
které se chystají v říjnu na 14měsíční expedici kolem Afriky.
V sobotu a v neděli od 16.30 proběhne slosování anketních lístků o zajímavé ceny.
Program:
Pátek 1. 4. 2005 – velký sál
18.00
Pět měsíců v Himaláji – film
(Martin Mykiska – cestovatel)
19.15
Krkonošská symfonická báseň, 5 minut
15.30
16.30
17.30
19.15
(Radek Drahný – fotograf)
Cestovatelský e-mailový klub:
Máte-li zájem dostávat od organizátorů jednou za měsíc pozvánku
na zajímavé cestovatelské akce, přihlaste se do klubu prostřednictvím
formuláře na internetových stránkách
www.setkanicestovatelu.cz.
Cestovatelská nástěnka:
V předsálí je zajištěna „cestovatelská nástěnka“, kam si můžete vyvěsit
jakýkoliv cestovatelský inzerátek nebo pozvánku na akci. Pomocí Vašich
inzerátků můžete najít i nové kamarády na cesty nebo pro život :-)
Ubytování:
Pro mimopražské návštěvníky bude možnost přespání v nedaleké
tělocvičně ZŠ za poplatek 50 Kč za osobu a noc. Příchod do tělocvičny
bude umožněn v pátek a v sobotu mezi 21.00 - 23.00 hod. V sobotu
i v neděli ráno se musí tělocvična uvolnit do 9.00 hod. Spacák a karimatku mějte vlastní. Ubytování si nemusíte rezervovat. Při vchodu do
sálu KD Ládví bude umístěn plánek pro vstup do tělocvičny základní
školy. Škola je vzdálená asi 5 minut chůze od KD Ládví.
Občerstvení:
Každý návštěvník obdrží po zakoupení vstupenky nápoj Top Topic
zdama. Občerstvení budou zajišťovat jak přilehlé restaurace, tak vietnamský kuchař se smaženými nudlemi v předsálí KD Ládví.
19.30
Plavba Victorie kolem světa
(Michal Nešvara – námořník)
Pátek 1. 4. 2005 – malý sál
18.00
19.30
Národní parky USA
(Juraj Kaman – cestovatel a fotograf)
Výstup na Cho Oyu
(Petr Novák – horolezec)
10.45
12.00
14.15
15.30
16.30
17.30
18.45
19.15
Riziko nákazy v JV Asii po tsunami
(Bohdan Semiginovský – lékař)
Ohňová země a Patagonie
Namíbie
(Jiří Havel – fotograf)
Cesta za sluncem – pouště USA
(Autorská dvojice Motani – umělečtí fotografové)
Jižní Čína – snědená země
(Vladimír Lemberk – cestovatel)
anketa
Jak jsem viděl Indii
(Ctibor Košťál – fotograf)
Od oceánů k Everestu
(Ctibor Košťál – fotograf)
Camel Trophy
(Jakub Havel – fotograf)
Sobota 2. 4. 2005 – malý sál
Vstupné:
Prodej vstupenek bude zajištěn na místě.
Pátek: 100 Kč, sobota: 200 Kč, neděle: 200 Kč.
Dopolední (9 - 13h) / odpolední (13 - 17h) / večerní blok (17 - 21h):
100 Kč.
Zvýhodněné vstupné na dva dny: 300 Kč, na tři dny: 350 Kč.
Na Setkání cestovatelů v Praze se představí přes 40 světoběžníků
z Čech i Moravy.
Neděle 3. 4. 2005 – velký sál
9.30
10.45
12.00
14.15
Sobota 2. 4. 2005 – velký sál
9.30
9.30
10.45
12.00
14.15
Chystáme 14měsíční expedici Afrika 2005
(Petr Benke a Petr Súlovský – dobodruzi)
anketa ve velkém sálu
Ghana – černá perla Guinejského zálivu
(Martin Stiller – cestovatel)
Etiopie
(Jakub Černík – cestovatel)
Tibet
(Zuzana Ondomišiová – cestovatelka)
Mýtus Emil Holub
(Jiří Martínek – vědec)
Irán
(Jan Pala – skialpinista)
Putovala jsem 11 měsíců v Asii
(Kateřina Mandulová – cestovatelka)
7
15.30
16.30
17.30
18.45
19.15
Andamanské souostroví
(Daniel Hála – cestovatel)
Švýcarsko
(Michal Bulička – skialpinista)
Ladakh – S hlavou v oblacích II
(Richard Slaba – cestovatel)
Vietnam – Indočínský drak
(Martin Dufek – novinář)
Šumava
(Ladislav Hošek – fotograf)
anketa
Jak jsem žila v Indii + módní přehlídka
(Kamila Berndorffová – cestovatelka)
Potápění
(Jan Jirásko – potápěč)
Galapágy
(Petr Kuneš – vědec)
Neděle 3. 4. 2005 – malý sál
9.30
10.45
12.00
14.15
15.30
16.30
17.30
19.15
Austrálie
(David Němec – cestovatel)
Putování po Thajsku a Malajsii
(Lucie Šuková – cestovatelka)
Peru a Bolívie
(Tomáš Rasl – fotograf)
Japonsko
Buddhistický klášter v Himálaji
– pozvánka na brigádu
(Dalibor Lebloch – lékař)
anketa ve velkém sálu
Malawi a Zambie na kolech
(Václav Faltus – cestovatel)
Siberut
(Petr Kaštánek – cestovatel)
leden - březen 2005
humanistické noviny
Váš partner pro sledování
a analýzy médií
www.nit.cz
Netahejte se s vodou!
Zavolejte do Fontány!
www.fontana.cx
tel.: 261 101 111
[email protected]
Vydavatel: Obèanské sdružení Humanistické centrum Narovinu • Redakèní rada: Simona Heøtusová, Jarmila Èermáková, Kryštof Boøkovec,
Marie Kuncová, Jana Soukupová, Alena Nouzová, Lída Měsková • Grafická úprava: Líza S. Meislová
Písemný kontakt: Vltavská 24, Praha 5 • Mobil: 777 884 772 • Tel./Fax: 257 310 329 • E-mail: [email protected]
MK ÈR E 12726 • ISSN 1214-7028 • Náklad: 5 000 výtiskù • Tisk: Grafokon
REDAKCE NEODPOVÍDÁ ZA OBSAH ÈLÁNKÙ OD DOPISOVATELÙ
8