technologie nalezená na půdě

PÁSKOVÉ
MIKROFONY
TECHNOLOGIE NALEZENÁ NA PŮDĚ
ANEB UTAHOVÁNÍ PÁSKŮ NA ZVUKAŘSKÝ ZPŮSOB
Autor článku: Jan R. Šafařík
Pravděpodobnost, že se v dnešním nahrávacím studiu znovu začnou používat páskové
mikrofony, bych ještě před deseti lety zařadil někam mezi úplné oddlužení České republiky
a zrození Nové Atlantidy, tedy do kategorie „silně nepravděpodobné“. Když se v muzikantské
hospodě zeptáte, jakým mikrofonem se nahrává zpěv, zcela určitě se dozvíte, že „nejlepší je
kardioidní kondík“. Dnešní člověk má rád rychlá, snadná a instantní řešení a divili byste se,
kolik z nás slepě následuje podobné rady, aniž bychom se nad nimi zamysleli.
T
edy ne, že by zmíněná rada byla úplně
špatná, to určitě není. Je to však jen střípek ze všech možností, jaký mikrofon pro nahrávání zpěvu. Důsledkem všeobecné obliby
takového „obecného postupu“ je rádio plné
nahrávek, které, až na čestné výjimky, znějí
všechny stejně a je to nesmírná škoda. Nejen
svět kolem nás, ale také svět zvukařský a muzikantský je přece mnohem barevnější. Pravdou
je, že například proti všesměrovému (kulovému) má směrový mikrofon jednu obrovskou
výhodu pro nahrávání v domácích podmínkách:
není tolik citlivý na mizernou akustiku. Na druhou stranu toto nesmyslné dogma (mám na
mysli oblibu kardioidních mikrofonů jako „první
volbu“) zasahuje i do studií, která do své akustiky
investovala dostatek snahy a která se za svoji
akustiku stydět nemusí. Zavalen dogmatem, že
„takhle se to dělá“, si málokdo uvědomí, že například všesměrové mikrofony mají oproti kardioidním (nebo směrovým obecně) pro studiovou
práci vedle zmíněné nevýhody (která v dobré
akustice přestává být nevýhodou) také mnohé
zásadní výhody (neřeknu, čtěte náš časopis
a dozvíte se). Podobně jsme na tom s přehlížením dalších typů mikrofonů, tedy vedle dynamických (někdy se na dynamiku ve studiu
dá točit i zpěv) zejména páskových, i když
tady lze nezájem o tuto zajímavou technologii
vysvětlit jejich „zkaženou reputací“.
www.music-store.cz
Kolega Jirka Randula nám v jedné ze svých
mistrně zpracovaných recenzí (najdete ji v MS
06/2011) princip páskového mikrofonu již vysvětlil, a to aniž by tušil, jak značně mi ulehčí práci, protože ho nyní mohu volně citovat. Srdcem
vložky páskového mikrofonu, jak správně píše, je
tenký, zpravidla příčně či podélně rýhovaný proužek hliníku (angl. „ribbon“), který je napnut podélně mezi odlišnými póly dvou silných permanentních magnetů. Tento elektromechanický
prvek bývá anglicky někdy souhrnně označován
jako „motor“. Pásek je rozechvíván rychlostí pohybu molekul vzduchu - mikrofon je tedy „rych-
lostně citlivý“, na rozdíl od „tlakově citlivých“ kondenzátorových a dynamických typů. Pohyb pásku v magnetickém poli vytváří na jeho koncích
signál v podobě střídavého proudu, podobně jako u dynamických modelů. Protože impedance
krátkého páskového motoru je velmi malá (řádově desetiny Ohmu), je dále signál veden přes
transformátor, který jej impedančně a napěťově
přizpůsobí pro připojení přes mikrofonní vedení
do předzesilovače. Takové řešení v sobě spojuje
pozitiva kondenzátorové i dynamické konstrukce.
„Motor“ sám je velmi lehký a tudíž i citlivý, současně je jednoduchý a v určitém směru tedy
DUBEN 2013 43
Teorie a praxe
Přidej te se k nám na sociál níc h sí tíc h
Jeden z nejstarších dochovaných výkresů páskového mikrofonu je z patentu č. US2699474 nazvaného „Velocity
Microphone", který u amerického pantentového úřadu v lednu roku 1955 podali pánové Harry F. Olson a John Preston.
spolehlivý a odolný. Jako všechno na světě
má, či spíše měl, tento princip také své stinné
stránky. Právě kvůli nim v minulosti provázely
páskové mikrofony nelichotivé zprávy o tom,
že díky své nízké citlivosti šumí, zní jako „pod
dekou“ (rozuměj bez výšek) a jejich systémy
jsou křehké a zranitelné. To všechno samozřej-
44
DUBEN 2013
mě byly výtky oprávněné, ale od těch dob
došel vývoj materiálů pro výrobu mikrofonů
obrovský kus cesty a tak dnes už je všechno
jinak. Vraťme se ale na začátek této cesty,
tedy do doby, kdy nahrávací studia patřila
výhradně vysílacím společnostem a kdy nejoblíbenějším tancem byl charleston.
Někteří z vás nad tím možná pokrčí nosík a nechápavě zavrtí hlavou. „Proč vymýšlet páskový
mikrofon se všemi jeho nectnostmi, když se
v praxi už několik let používaly mikrofony kondenzátorové?“ Máte pravdu, princip dnes hojně
používaných kondenzátorových mikrofonů je
skutečně starší než princip mikrofonů dynamických (už jsem se zmiňoval, že se páskové mikrofony z hlediska principu řadí mezi dynamické?)
a první komerčně prodávaný mikrofon s kondenzátorovou vložkou byl vyroben v roce 1922
(Western Electric 7A, podle návrhu Edwarda
C. Wente). Práce s tehdejšími kondenzátorovými
mikrofony byla poměrně problematická. Sama
vložka, tehdy napájená polarizačním napětím
kolem 200 V, byla citlivá na vlhkost a i při mírné
změně teploty se často stávalo, že z mikrofonu
(kromě hlasu) bylo slyšet podivné praskání, jako
když se smaží řízky. Druhým problémem byla
omezená životnost elektronek, které byly použity
ve vestavěném předzesilovači. Problémem do
třetice bylo, že tehdejší kondenzátorové vložky
byly výhradně tlakové, vykazovaly tedy všesměrovou snímací charakteristiku a to až do roku
1929, kdy někoho při instalaci Chicagské opery
napadlo umístit všesměrovou vložku do akustického reflektoru. Použití všesměrového mikrofonu
v rozhlasové praxi tehdy na jedné straně znamenalo výhodu, kdy se rozhlasoví herci při předčítání her mohli pohybovat všude kolem mikrofonu postaveného ve středu místnosti. Na druhou stranu to ale také znamenalo, že veškeré
hlukové pozadí pozdně industriální Ameriky
bylo díky všesměrovosti mikrofonu slyšet také
na rozhlasových vlnách. Oproti tomu páskový
mikrofon byl přes několik dětských nemocí
www.music-store.cz
Srdcem vložky páskového mikrofonu je tenký, zpravidla
příčně či podélně rýhovaný proužek hliníku (anglicky:
„ribbon“), který je napnut podélně mezi odlišnými
póly dvou silných permanentních magnetů.
ke změnám teploty zcela netečný, nativně
vykazoval osmičkovou a tedy směrovou snímací charakteristiku, a co víc, ve svém elektronickém obvodu nepoužíval žádné elektronky.
Suma sumárum – z dnešního pohledu můžeme říct, že vynález páskového mikrofonu tehdy
vytrhl rozhlasovým společnostem trn z paty.
Č ím v ě t š í b lo u d , t ím t v rd š í p á d
Svět je ale nesmírně nevděčné místo a ten
zvukařský obzvlášť. Původní jednoduché, leč
problematické, Wenteho zapojení postupem
času nahradilo modernější zapojení s vysokofrekvenčním oscilátorem, které překonalo zmíněnou náchylnost na atmosférické vlivy a definitivně obrátilo pozornost zvukařského světa
(tedy toho studiového) ke kondenzátorovým
mikrofonům. Když se o pár let později v roce
1962 zásluhou fyziků Gerharda Sesslera
a Jamese Westa, pracujících tehdy v Bellových
laboratořích v New Jersey, podařilo vyvinout
předpolarizovanou (elektretovou) kondenzátorovou mikrofonní vložku, která byla a je oproti klasickým vložkám laciná na výrobu, masivnímu
rozšíření kondenzátorových mikrofonů už nestálo nic v cestě a páskové mikrofony postupně
v tichosti odešly do ústraní. Ovšem vědecký
pokrok se ani pro ně nezastavil. Typické problémy, které byly původním páskovým mikrofonům vyčítány, se postupně podařilo vyřešit.
Problémy, které n ás už n epálí
Nejvážnější nevýhodou, která mimo jiné také
lezla do peněz, bývala křehkost mikrofonní
vložky páskových mikrofonů. Už jsme si řekli,
že membrána páskového mikrofonu, tedy samotný pásek, býval vyroben z hliníku, několik
mikrometrů tenké vrstvičky hliníku. Aby se na
výstupu vložky vůbec objevilo nějaké zpracovatelné napětí, musel být pásek také poměrně
dlouhý (někdy i přes 6 cm). To ale znamenalo,
www.music-store.cz
RCA PB-31
Když se začátkem dvacátých let minulého století
německý fyzik Walter Schottky (ano, ten který
vynalezl mimo jiné i tetrodu a po němž je pojmenovaný jeden druh usměrňovacích diod a několik
dalších užitečných věcí) spolu se svým kolegou
Erwinem Gerlachem zabývali výzkumem chování vodičů v magnetickém poli, došli ke zjištění,
že tenký vodivý pásek pružně zavěšený v permanentním magnetickém poli dokáže svým pohybem generovat elektrické signály. Tento důležitý
objev později díky píli kolegy Gerlacha vyústil ve
dvě pro náš obor důležité konstrukce: páskový
mikrofon (1924) a páskový reproduktor (1930).
Na prvním provedení komerčně úspěšného páskového mikrofonu, který se posléze na dlouhou
dobu zabydlel v mnoha rozhlasových studiích
napříč Severní Amerikou, měl lví podíl konstruktér a průkopník v našem oboru, Harry Olson.
Právě jemu se díky technickému vývoji podařilo
vyřešit dětské problémy nové technologie (především kde vzít stabilní permanentní magnetické
pole - původně ho generoval dvojicí cívek napájených z olověné baterie, což se ukázalo jako
nepraktické), a tak v roce 1931 mohla značka
RCA slavnostně představit světu svůj PB-31,
první sériově vyráběný páskový mikrofon na světě.
že byl také křehký a mnohdy stačilo mikrofon
špatně položit (některé mikrofony se nesměly
pokládat vůbec) a došlo k roztažení pásku vlastní
vahou a tedy ke znehodnocení mikrofonu. Mikrofon sice fungoval dál, ale ztratil na citlivosti a samozřejmě i na zvuku. To trochu souvisí s dalším
neduhem, a sice pověstí, že páskové mikrofony
„šumí“. Fakt, že mikrofon ztratil na citlivosti, bohužel není na první pohled zřejmý, a tak uživatelé
mnohdy ani netušili, že mají v ruce defektní mikrofon s horší citlivostí. Na vstupech předzesilovače samozřejmě bylo nutné nastavit zisk na vyšší
úroveň a protože užitečného signálu bylo kvůli
ztrátě citlivosti málo, poměr signálu k šumu se
zhoršil a nahrávka pochopitelně šuměla. Na druhou stranu samozřejmě nutno dodat, že i tady
platí, že na každém šprochu je pravdy trochu.
Páskové mikrofony nikdy citlivostí a oslnivými
odstupy nevynikaly, a byly tak náročné na
kvalitu předzesilovače, od kterého vyžadovaly
schopnost vysokého vstupního zesílení a nízký
vlastní šum. To v dřívějších dobách nebylo nic
samozřejmého, předzesilovače konstruované
pro kondenzátorové a dynamické mikrofony
s řádově vyšší citlivostí mnohdy použití s páskovými mikrofony jednoduše nevyhovovaly.
Oba v předchozím odstavci popsané neduhy
jsou díky technickému pokroku dnes již minulostí. Byly vynalezeny nové magnetické slitiny
s velmi vysokou remanencí, které jsou schopny
dodávat trvalé magnetické pole silnější, díky
čemuž se v pásku mikrofonu indukuje vyšší
napětí. Protože úroveň vlastního šumu zůstala
stejná, důsledkem je, že mikrofon díky silnějšímu magnetu o poznání méně šumí.
Další výzvou, před kterou stáli výrobci páskových
mikrofonů (kterých mnoho nezbylo), bylo poradit
si s křehkostí vodivých pásků, sloužících v mikrofonech tohoto typu zároveň coby membrána i vodič. Některým přišla vhod hojně se rozšiřující slitina hliníku, mědi, hořčíku a manganu, která přišla
na svět pod obchodním jménem „Dural“ (například firma B&O), jiní hledali cesty, jak zpevnit klasický hliníkový pásek pomocí podélného rýhování
(Beyerdynamic) a jiní přemýšleli, zda by se pásek
nedal podložit vrstvou něčeho pevnějšího (sE,
Audio-technica, Crowley&Tripp). Ve všech případech jsou výsledkem páskové mikrofony, které
jsou odolné proti nevlídnému zacházení minimálně stejně jako jejich kondenzátoroví kolegové
a navíc bez zničení snáší relativně vysoký akustický tlak. Příkladem za všechny budiž páskové mikrofony Beyerdynamic M160, které jsou už přes
padesát let zvyklé cestovat po světě v nejednom
mikrofonním kufru (jsou určeny i pro použití “live”)
a pokud vím, k hromadným úhynům u nich nedochází a vyrábí se dodnes. Moderní (i když zde je
výraz „moderní“ docela relativní) páskové mikrofony můžeme bez obav používat velmi blízko
kytarových aparátů (například jako zvukař Eddie
Kramer při nahrávání Led Zeppelin), před či nad
bicí sadou, trumpetami i před zpívajícími křiklouny.
R CA 4 4 A
Po překonání prvotních technologických problémů konstrukce páskového mikrofonu byl firmou RCA v roce 1931
představen první sériově vyráběný páskový mikrofon na
světě PB-31 (zcela nahoře). O rok později byl na trh uveden opět o něco konstrukčně vyspělejší model 44A.
Mikrofony firmy RCA jsou stále velmi ceněny a využívány.
RCA 74B
P ř í běh v zest upu a pádu
DUBEN 2013 45
Teorie a praxe
Přidej te se k nám na sociál níc h sí tíc h
Páskové mikrofony od předválečných let překonaly své dětské nemoci, vyspěly, a co se
kvality zvuku týče dorostly do úrovně svých
kondenzátorových kolegů. Původní slávy se
zatím nedočkaly a upřímně řečeno se to dle
mého soudu ani nedá očekávat. Přesto mnoha
producentům učarovaly, protože i u páskáčů
najdeme výhody, které nám ani dnešní moderní kondenzátorové mikrofony nedokázaly
(a sotva kdy dokáží) nabídnout.
Anketa k tématu:
Beyerdynamic TG V90r
Osazení miniaturního pásku do štěrbiny
mezi pólovými nástavci vyžaduje
výjimečně klidnou osobnost
s pevnou rukou. U firmy
Beyerdynamic jsou
takové dámy jen
dvě a nesmírně
si jich tam cení.
Ptali jsme se předn ích českých pro ducentů,
studiových a ko ncertních zvukařů:
Kdy jste prvně slyšeli o páskových
mikro fon ech a v jaké so uvislosti?
Při jakých příležito stech po užíváte páskové
mikrofon y a čím jsou podle vás specifické?
Je něco, co u páskových mikrofonů obzvlášť
oceňujete a proč je má smysl používat i v moderním nahrávacím studiu? V čem podle vás
páskové mikrofony i v dnešní době překonávají
mikrofony založené na jiných principech (kondenzátorový, dynamický)?
Proč se zami lovat do páskáče
Na předchozích stránkách jsme si popsali
všechny dokola omílané nevýhody páskových
mikrofonů, ale jaké jsou tedy jejich výhody?
Proč by se v dnešní době, kdy se poměrně
slušný kondenzátorový mikrofon dá pořídit
za méně než pět tisíc korun, měl někdo zabývat páskovými mikrofony? Důvodem za všechny je barevný zvukový charakter.
Každá z popsaných stereofonních technik, využívajících mikrofony s osmičkovou směrovostí,
má své výhody i nevýhody a je samozřejmě na vás, které jejich vlastnosti jsou pro vaši nahrávku důležité.
Všeobecně rozšířený je také mýtus, že páskové mikrofony nesnášejí phantomové napájení.
To je, přátelé, omyl. Pasivní páskové mikrofony
jsou vybaveny trafem, a tak jim zapnutí phantomového napájení nevadí o nic víc než jejich
dynamickým kolegům. Samozřejmě se předpokládá, že dotyčný uživatel-zvukař má jednak
správně zapojené symetrické XLR kabely, a také že s nimi umí zacházet (nejprve všechno zapojit a AŽ POTÉ zapínat phantomové napájení
- tedy zkráceně řečeno nezapojovat mikrofony
už se zapnutým phantomem). Někteří výrobci
dokonce nabízejí aktivní páskové mikrofony
s vestavěným předzesilovačem, které phantomové napájení pro svoji funkci vyloženě vyžadují (například sE Voodoo VR2, Audio-Technica
4080, Royer R-122 a další).
Bývalo, ale už není. Obecně se stále má za to,
že zvuk páskových mikrofonů musí být, jak se
hezky v Čechách říká „pod dekou“. To už opět
nějaký čas není pravda a opět za to může
technologický pokrok. Za původně „poddekózní“ zvuk páskových mikrofonů mohly na jedné
straně dříve používané přizpůsobovací transformátory, a na druhé straně fyzické rozměry pásku a v souvislosti s nimi velké tolerance při
sesazení do těla vložky. Ve všech těchto oblastech došlo k pokroku, takže dnešní moderní
páskové mikrofony jsou schopny dosahovat
vyrovnané kmitočtové odezvy v celém slyšitelném rozsahu, tedy do 20 kHz. Příkladem
za všechny budiž aktivní páskový mikrofon
sE Neve RNR1, který má víceméně vyrovnanou kmitočtovou odezvu až do 25 kHz.
U některých mikrofonů (zejména u pasivních)
dosahují výrobci zlepšení chování ve výškách
použitím sofistikovaného akustického rezonančního obvodu. To je případ například
zpěvového páskového mikrofonu Beyerdynamic TG V90r či stále vyhledávanějšího pasivního páskáče sE Electronics Voodoo VR1.
Čas od času se mě lidé ptají, který mikrofon
je nejlepší „na všechno“. Vždy se jim snažím
vysvětlit, že neexistuje žádný univerzální zázračný mikrofon, který by za všech okolností
zněl skvěle. Každý mikrofon má svoji barvu
a své nezaměnitelné vlastnosti. V duchu práce
s barvami zvuku a náladami hudby vždy tento
proces přirovnám k malíři tvořícímu svůj obraz.
Jakýpak obraz by asi namaloval, kdyby měl na
své paletě jen jednu barvu? Jaképak nahrávky
dokážeme natočit, budeme-li mít ve své výbavě
pouze jeden jediný mikrofon? Odpovězte si sami.
Páskové mikrofony rozhodně nejsou a nemohou být oním univerzálním mikrofonem „na
všechno“. Jejich obrovskou předností je ale
zvuková barevnost a nevtíravost, což je proti
často brilantnímu zvuku kondenzátorových
mikrofonů vlastnost velmi vítaná. Páskové
mikrofony mají totiž neuvěřitelnou vlastnost, a sice, že dokáží zkrotit zvuky, které by
jinak byly protivné. Taky se vám stává, že navzdory veškeré snaze se vám prostě nedaří najít ten správný zvuk? Člověk běhá se sluchátky
a s různými mikrofony kolem nástroje, posunuje muzikanta po studiu a ne a ne se přiblížit
Použití páskových mikrofonů není omezeno jen kytarami potažmo zpěvem.
Hodí se také na celou řadu dalších nástrojů a to v některých případech i lépe, než často bezmyšlenkovitě používané kondenzátorové modely.
představě zvuku, který by se mu do nahrávky
hodil? V takových situacích dokáže páskový
mikrofon někdy doslova zachránit život či nahrávku. Vzpomeňte si kupříkladu, jak nehezky
dokáží znít sólové housle snímané kondenzátorovým mikrofonem. Zapátrejte v paměti po
tom, jak těžko se dostává „maso“ elektrických
kytar z komba nahraného klasickou dynamikou, jak dokáže být ostrá trumpeta, či jak těžko
se z činelů dostává všudypřítomné syčení.
To všechno jsou aplikace, kde páskový mikrofon dokáže divy. Také všichni, kdo hledají trochu teplých „vintage“ barev v moderním
brilantně převýškovaném světě, ti, kdo si kvůli
tomu pořizují lampové předzesilovače či cívkové magnetofony, ti všichni by si rozhodně měli
páskové mikrofony vyzkoušet. Právě v nich
totiž dost možná najdou řešení a způsob, jak
docílit zvuku, který tak pracně po léta hledají.
Kapitolou samou o sobě je zpěv. V naší řeči
plné sykavek je mnohdy problém najít kondenzátorový (a často i dynamický) mikrofon, na který
by sykavky nevynikaly tak, aby člověk při mixu
nestrávil hromadu času zmírňováním sykavek
(někdy nepomůže ani de-esser). Také tady jsou
páskové mikrofony doslova darem z nebes.
Zajímavé je, že ačkoliv dokáží zvuk vyhladit
a zbavit protivného charakteru, nahrávce ve výsledku výšky nechybí a hlas je barevný, přirozený a srozumitelný. Jako důkazy, že nelžu, vám
mohu předložit například vysoce hodnocené
nahrávky z poslední desky Wabiho Daňka nebo co do počtu sólistů pestrobarevnou desku
Blázinec či chystané jazzové album Evy Pilarové (a jistě spoustu dalších, o kterých nevím).
Výhodou, v tomto článku zatím nepopsanou
je, že všechny páskové mikrofony jsou přirozeně osmičkové směrové charakteristiky (tedy
až na několik málo výjimek, vesměs z produkce německé firmy Beyerdynamic). Vyplývá
to z rychlostní gradientní povahy snímacího
systému a pro nás to přináší ten zajímavý
fakt, že páskové mikrofony jsou na zvuk citlivé zpředu, zezadu, ale ze stran jsou prakticky
46
DUBEN 2013
www.music-store.cz
www.music-store.cz
„hluché“. Toho se samozřejmě dá výtečně
využít. Například můžeme mikrofon umístit
a natočit tak, aby všechny nechtěné zvuky,
se kterými máme ve formě přeslechů v nahrávce potíže, zůstaly v hluchých úhlech a tudíž
do snímaného zvuku přeznívaly minimálně.
V akusticky utlumených studiích si můžeme
dokonce dovolit použít místo obvyklých sluchátek dvojici odposlechových reproduktorů,
umístěných v pravém úhlu od osy páskového
mikrofonu, tedy do oblasti, kde je osmičkový
mikrofon necitlivý. Tím můžeme pomoci například zpěvákům, kteří se z nějakého důvodu se
sluchátky na hlavě necítí ve své kůži. Poslech
z odposlechových beden jim lze pustit v přiměřené hlasitosti a přitom dosáhnout poměrně čisté nahrávky s jen velmi malým přeslechem playbackovaného základu (za ten většinou mohou odrazy místnosti). Možná namítnete, že osmičkovou směrovou charakteristiku
mají také některé kondenzátorové mikrofony
a budete mít samozřejmě pravdu. I s nimi můžete použít tuto techniku, s páskovými mikrofony to ale podle mých zkušeností funguje přece
jen o poznání lépe. Osobně si takové chování
vysvětluji nuceným charakterem osmičkové
směrovosti u kondenzátorových mikrofonů,
která se skládá zpravidla ze dvou opačně
směrovaných a polarizovaných kardioid.
Nejspíš asi víte, že mikrofony osmičkové směrové charakteristiky snímají zvuk nejen zepředu, ale také zezadu. Ačkoliv je díky užším
lalokům poměr snímání přímého a okolního
odraženého zvuku prakticky stejný jako u kardioidy (u obou činí 1,7:1), najdou se situace,
kdy je snímání zadní strany mikrofonu (zadní
lalok) nežádoucí. Příkladem za všechny budiž
například odrazivá plocha skla průhledového
akustického okna mezi režií a studiem. V mnohých studiích, které jsem navštívil, jej mají svislé (nikoliv zkosené, jak by mělo být), a tudíž
velkou část zvuku škaredě odráží zpět do místnosti. S páskovým mikrofonem (a stejně tak
se všemi ostatními mikrofony) si musí člověk
Boris Carloff
pro ducen t, studiový zvukař,
zpěvák a sběratel m ikro fo nů
- studio Sound Device
Poprvé jsem o páskových
mikrofonech slyšel v souvislosti s Johnem Cashem, totiž, že převážnou
většinu svých věcí zpíval na RCA 44. Používám je asi více než kondenzátory. Royery
R122 od akustické basy po overheady,
AEA od bicích roomů po country zvuk elektrických kytar a Beyery M160 od elektrických
kytar po kompresovaný bicí mono room.
U páskových mikrofonů obecně oceňuji
zejména úžasnou barvu a to, jak akceptují
extrémní nastavení EQ. Kromě právě uvedeného vynikají především v headroomu bez
zkreslení a frekvenčních změn.
Martin Kř ížek
studiový zvukař
a m uzikant
- na vo lné no ze
O páskových mikrofonech
jsem se dozvěděl poprvé
zhruba v polovině devadesátých let, pak
jsem na ně zapomněl a zhruba před třemi lety jsem se o ně začal blíže zajímat. V našem
studiu je používáme od zpěvu, přes bicí, basu až po kytaru, naposledy při nahrávání kapely ZottyCrossGregaross. Jsou specifické
svojí možností přirozeného podání zvuku nástroje bez agresivních výšek s dostatkem basů a příjemných muzikálních středů. Také si
umí výborně poradit s „krocením“ hrubých
zkreslených zvuků Stratocastera. Výborně
poslouží jako room mic a také když je potřeba „kulatá medová“ basa. V době digitálu
dokážou přidat tu správnou analogovou
„špínu“, která hraje. Obecně se páskové
mikrofony výborně hodí pro snímání zvuků,
kde je potřeba mít pod kontrolou agresivní
výšky, poradí si velmi dobře se sykavkami.
Jsou v dobrém studiu naprosto nepostradatelnou součástí mikrofonního setu.
Pokračování ankety >>
DUBEN 2013 47
Teorie a praxe
Přidej te se k nám na sociál níc h sí tíc h
Ky tara el ektri cká hlasitá
Royer R-121
sE Electronics Voodoo VR1
Moderním páskovým mikrofonů nevadí ani „Randáll” z kytarových aparátů Marshall, zejména pokud mikrofon mírně skloníte, aby nebyl zcela rovnoběžně s membránou reproduktoru
či blánou bubnu. Ideální zvuk do nahrávaného snímku je samozřejmě potřeba hledat stejně jako s každým jiným mikrofonem.
být této vlastnosti vědom a nasměrovat mikrofon tak, aby byl k přímému odrazu necitlivou
stranou. K odstínění zadního laloku, pokud je
to třeba (pokud například nenahráváme duet
na jeden mikrofon), si můžeme pomoci použitím akustických paravánů. Malé paravánky,
jako jsou například sE Reflexion Filter nebo
Vicoustic Flexiscreen Lite, se dají pro stejný
účel použít i na vysokém pevném stojanu,
například používáme-li osmičkové mikrofony
nad bicí sadou jako overheady.
Dovolte mi použít závěr předchozího odstavce
coby oslí můstek, kterým se dostaneme do
praktické části mého článku o páskových mikrofonech. Zmínil jsem, že páskové mikrofony
se dají použít nad bicí sadou coby dvojice
overheadů, tedy mikrofonů, jejichž úkolem
je snímat tento objemný nástroj jako celek.
Takové použití páskových mikrofonů je velmi
vyhledávané, zejména pokud chceme dosáhnout nevtíravého barevnému charakteru činelů,
který tento způsob snímání dokáže produkovat.
Budeme-li mluvit o různých snímacích technikách, automaticky vás jistě napadá použití
systému M-S (Mid-Side), ve kterém můžeme
s výhodou využít osmičkové směrovosti páskových mikrofonů. V něm můžeme jako střední
„Mid” mikrofon použít buď hyperkardioidní Beyerdynamic M160 (jedna z těch zmíněných
výjimek co se směrovosti páskových mikrofonů
týká), nebo si pomoci kardioidním či všesměrovým kondenzátorovým mikrofonem. Takto byla
(tedy mimo jiné) ve studiích Českého rozhlasu
v Karlíně natáčena bicí sada pro desku Blázinec pod vedením zvukových mistrů Marka
Štiftera a Michala Pekárka (viz anketní box).
Pokud vám nevyhovuje snímací systém M-S,
můžete použít jednu z nejstarších mikrofonních
technik, pojmenovanou po svém tvůrci a vynálezci stereofonie (tehdy zvané „Binaurální zvuk“),
48
DUBEN 2013
Alanovi Blumleinovi. Jedná se také o koincidentní,
a tedy zcela monofonně kompatibilní stereofonní
techniku, která využívá dvojici stejně umístěných,
ovšem o 90 stupňů pootočených osmičkových
mikrofonů. Takováto sestava se dá velmi snadno
umístit do prostoru nebo nad bicí sadu, a díky velmi přesné směrové lokalizaci se osvědčuje všude,
kde je v nahrávce třeba vystihnout rozmístění jednotlivých nástrojů (to platí samozřejmě i pro jednotlivé bubny bicí sady) i akustický charakter místnosti.
Obecnou nevýhodou koincidentních technik je
místy problematické podání hloubky stereofonního obrazu. Pokud by pro vás měla být tato jejich
vlastnost překážkou, není nic jednoduššího, než
se vydat cestou, kterou se vydal britský zvukař
Tony Faulkner, když v roce 1981 (inspirován
Blumleinovou technikou) umístil oba souhlasně
orientované osmičkové mikrofony na 20 cm
dlouhou hrazdičku. Tím sice roztrhl koincidenci,
a tedy zhoršil kompatibilitu při smíchání
do monofonního signálu, dostal tím ale zpět
do hry časovou složku, tedy zpoždění zvuku
mezi oběma mikrofony. Tato časová složka hraje
v lidském vnímání prostoru velkou roli, a tak výsledkem je technika, která za použití dvojice osmičkových mikrofonů na jedné straně zachovává živý charakter nahrávky, na druhé straně
také vyniká velmi dobrým podáním stereofonního obrazu. Když jako dvojici použijete mikrofony
páskové, je zvuk snímaný tímto způsobem jemný a barvitý, dalo by se říci opravdu „vintage“.
Páskové mikrofony se s trochou opatrnosti dají
na bicích použít také kontaktně. Výtečně vycházejí
na hihatce (můžete je slyšet na nahrávkách zvukaře
Bruce Swediena), mnozí je využívají i venku před
kopákem (40 cm daleko na úrovni horní hrany
a pozor na hladinu SPL - o tom za moment), v určitých případech se hodí třeba i na jazzový bubínek.
Samostatnou kapitolou je snímání kytarových
aparátů, což je v dnešní studiové praxi snad
nejčastější aplikace, v jaké páskové mikrofony
můžeme vidět. Ať už samostatně, nebo bok
po boku s jiným mikrofonem (často obligátní
SM57, M201TG, MD421, oblíbené jsou také
velkomembránové kondenzátorové tužky
s odlišnou barvou zvuku), dokáží páskové
mikrofony poskytnout pro další zpracování
výrazně jiný zvuk, než na jaký jsme zvyklí
z dynamických či kondenzátorových modelů.
Dříve než postavíte mikrofon těsně před „vytavený“ kytarový aparát, bývá dobré zkontrolovat
ve specifikacích výrobce, jaký snese maximální
akustický tlak. Přesto, že jsou dnešní páskové mikrofony v této disciplíně výrazně dál,
než jejich předchůdci (a páskovými mikrofony
se dnes dá snímat klidně i kopák: za určitých
podmínek a na určitém místě!), opatrnosti není
nazbyt. Pokud máte podezření, že by váš mikrofon extrémní hlasitost zvuku před bednou
nemusel ustát, nezoufejte: stačí mikrofon
v ose naklonit o 15-30 stupňů tak, aby pásek
systému nebyl rovnoběžně s reproduktorem,
a případně jej ještě opatřit molitanovou „vinčucí“. Tento trik můžete samozřejmě použít také
i u jiných hlasitých nástrojů, jakým je kopák
(tam je to téměř nutností) či basové aparáty,
ale vedle páskových funguje i na kondenzátorové mikrofony, kde se často setkáváme
s podobným problémem.
Stejně jako se všemi ostatními mikrofony vyžaduje nahrávání kytar pomocí páskáčů trochu
laborování, ale to už asi ze svých zkušeností
všichni víte. Dobrá výchozí pozice je 10 cm
před středem reproduktoru, ale pokud nebudete hrát brutálně nahlas, nemusíte se bát jít s
mikrofonem třeba až na mřížku (ostatně mezi
jinými Brian Setzer nebo skupina Aerosmith
tak jezdí po turné už docela dlouho). Nasměrová-
ním k okraji membrány reproduktoru lze pak
zvuk udělat „kulatějším“ a naopak snímáním
více na střed získáme průrazný zvuk posazený
více ve vyšších středech. Pokud použijete nízkou šibenici (mluvím samozřejmě o mikrofonním stojanu), můžete měnit polohu mikrofonu
jednoduše otáčením ramene podél svislé osy
stojanu, aniž by se dramaticky změnila vzdálenost od zdroje zvuku (jak jsme si řekli, páskové
mikrofony mají proximity efekt poměrně výrazný). Alternativní pozice, která kytarám pro vaši
nahrávku může přinést ten kýžený zvuk, je cca
60-80 cm daleko od bedny. V této poloze není přímý zvuk z bedny již tak silný, a tak je pochopitelně již potřeba počítat také se zvukem
odraženým z místnosti, který snímá zadní lalok
nativně osmičkového páskového systému.
To není nutně na škodu, jak si mnozí myslí,
v mnohých případech dokáží odrazy z místnosti dodat zvuku kytar či bicí sady (kde se
páskáče často používají i na ambientní mikrofony) na živosti. Tady bych na moment drobně
odbočil, abych opět apeloval na to, že nahrávací studio by mělo mít akusticky upravenou nahrávací místnost (v ideálním případě variabilní)
tak, aby se v ní daly podobné nahrávky vůbec
pořídit. Další vhodnou technikou je kombinace
obou předchozích, tedy dynamický mikrofon
umístěný kontaktně blízko aparátu, doplněný
o páskový mikrofon (nebo sestavu dvou páskových mikrofonů pro stereofonní ambient) ve
vzdálené pozici. Jako všude ve zvukařině i tady
platí, že kreativitě se meze nekladou a od dob,
kdy Duke Elington pronesl okřídlenou větu
„If it Sounds Good it is Good!“, nic není zakázáno.
Anketa k tématu:
Ecson Waldes
hudebn ík , pro ducent, zvukař
a masteringový specialista
- studio Biotech
Páskové mikrofony registruji
od dob, kdy jsem je viděl
u starých filmových společností, konkrétně
šlo o dobové legendy RCA, které se dnes
s oblibou používají i po těch letech u nahrávání velkých filmových orchestrů. Dnes
je používám nejčastěji při nahrávání bicích.
Velký stereo ribbon AEA R88 používám
na sejmutí celé sady ve vzdálenosti 2 metrů
od bubnů, má skvělý temný, tlustý a zaprášený zvuk. Na dlouhý dozvuk místnosti používám dva ribbony Royer R121 ve vzdálenosti
pěti metrů od bubnu. Royery mají jinou barvu, jsou míň tělnatý a s jasnějšími středy než
AEA. Můj pohled na ribbony je především
využití u nástrojů, u kterých nehledám čistotu
a občas nudnou přesnost, kterou nabízejí třeba kondenzátory. Používám je dnes převážně
jako charakterové mikrofony se specifickou
barvou buď na bicí, nebo kytary. Nikdy ne
jako hlavní mikrofon, od kterého očekávám
detail, ale jako důležitý zdroj výrazné barvy.
Zkrátka, ribbony používám jako druhý mikrofon, který má méně výšek, větší tělo a plnost,
což se hodí u ostrých, zkreslených barev,
kterým ribbon dodá určitou kulatost a schová agresivní povlak kytarového komba.
(Přiznám se, že třeba na kytary stále preferuju dynamické mikrofony).
Marek Štifter
Znamená to také, že vedle elektrických můžeme
páskový mikrofon či mikrofony (Blumlein) zkusit
použít třeba taky na kytary akustické. Zde je
dobrým výchozím místem pozice 20 cm před
čtrnáctým pražcem, zkusit můžete také zhruba
metr široké A-B či jako doplňkový pár mikrofonů
Pokud je na to ve studiu čas, zkuste testovat a experimentovat.
Veřím, že vás srovnávací test mezi různými mikrofony bude bavit
přinejmenším stejně, jako tuto britskou saxofonovou legendu,
kterou není nikdo jiný než Courtney Fitzgerald Pine.
hudebn i producent,
skadatel a kytarista
- studio LineArt Nusle
Poprvé jsem asi slyšel
o páskových BBC mikrofonech. Určitě to musela být debata na téma
coby&kdyby&cool sound. Pro mě jsou specifické při použití na zpěv, také na bicí OH,
pokud používám MS Stereo, steel drum
a cokoliv, kde mu to sluší. Díky páskáči jsem
se naučil využívat jeho osmičku (fig. 8 polar
pattern) a začal ji víc používat i u kondenzátorů. Osma je velká výhoda při natáčení více
nástrojů dohromady díky své „nulové zóně“.
Vždycky se chvilku drbu na hlavě, kreslím
si plánek, ale pak nemívám s přeslechy problém. Páskové mikrofony mají svůj páskový
zvuk - teplý, tlustý a plný detailů, které na
vás nelezou z monitorů. Bezva barva do
mixu vedle hi-fi kondenzátorů a zvukově
sušších „dynamiků“. Myslím, že také mikrofony ostatních principů toho v celé své škále
umí tolik, že nemohu říct, že by je páskové
v něčem překonávaly, jen jsou prostě skvělé
vedle nich. Můj oblíbený sE Electronics
VR-1 vypadá jako tatranka.
Velmi často najdete páskové mikrofony na pozici „ambientů”,
tedy mikrofonů jejichž úkolem je snímat především odezvu akusticky
živé místnosti a odrazy vybuzené hudebním nástrojem či aparátem.
Pokračování ankety >>
www.music-store.cz
www.music-store.cz
DUBEN 2013 49
Teorie a praxe
Přidej te se k nám na sociál níc h sí tíc h
vodiče (2 a 3), což by náš mikrofon mělo ochránit. Velké problémy ale nastanou, používáme-li
přepojovací pole (tzv. patch panel) s telefonními
svorkami. Ta jsou pro páskové a ostatně i pro dynamické mikrofony v kombinaci s phantomovým
napájením doslova vražedná, protože při zasouvání konektoru dojde (byť krátkodobě) k nevhodnému propojení napájení na signálové vodiče.
Pokud tedy ve studiu používáte přepojovač telefonního typu (nejčastěji bantam nebo 6,3 mm),
dejte si při práci s nimi obzvlášť velký pozor.
AEA R88
Nad bicí sadou si páskové mikrofony již také našly své místo. Můžete je vidět a slyšet zejména v měkčích hudebních stylech, kde dokáží svoji barevností podtrhnout celistvost zvuku sady.
Mezi typicky používané stereofonní techniky patří například zde zobrazené široké A-B (vlevo), nebo také v textu popsaný koincidentní systém Blumlein stereo pair (vpravo).
pozici „overhead“ cca 60 cm nad hlavou hráče.
Velmi pěkně vycházejí také na pětistrunné i tenorové banjo, kde se dají použít tytéž techniky co na
kytaru, a také na dobro (kdo to neznáte, to je taková ta rezofonická kytara hraná naležato), u kterého
je samozřejmě potřeba mířit mikrofony shora dolů.
Šest set sedmdesát osm sykavek na zpěvu
Páskové mikrofony, to ale zdaleka nejsou jenom
bicí, kytary a nástroje vůbec, naopak: je ještě jedna aplikace, kde se vám bude nesmírně hodit jejich teplý zvukový charakter se sametovou barvou
výšek. Čeština je oproti jiným jazykům plná sykavek, se kterými některé typy kondenzátorových
mikrofonů (zejména ty, jejichž zvuk výrobci ozna-
Anketa k tématu:
Mich al Pekárek
zvukař a producent
- na volné noze
O páskových mikrofonech jsem
se prvně doslechl v roce 1988
v rámci výuky na SPŠST. Pro mě
je to zjednodušeně řečeno alternativa mezi kondenzátorovým (na určité věci přecitlivělým) mikrofonem a dynamickým, který je občas trochu
necita. Má od obou to správné, zdají se mi barevnější, než dynamické, ale jsou takovým příjemným
způsobem laxní k přenosu různých parazitních
zvuků z nástrojů i úst. Uplatní se poměrně často
a to i v nemoderních studíích. Zda v něčem
ostatní překonávají – to nedovedu říct, ale přináší
něco, co ostatní nedají: jiný druh čistoty/špinavost.
Dlouho jsem hledal mikrofon na sejmutí zpěvu
Hany Hegerové v písničce Rozdíl (album Mlýnské
kolo v srdci mém) – ta píseň se na desce vymyká
vším a chtěl jsem do ní vnést určitý neklid i v barvě zpěvu. Nakonec jsme jej ke spokojenosti všech
zúčastněných natočili na Beyer M160.
50
DUBEN 2013
čují jako „moderní“) mohou mít trochu problémy. Jakkoliv mohou naostřené zpěvy (v angličtině tomu říkají „airy vocals“) slušet třeba Natalii
Imbruglia, u nás často můžeme narazit spíše na
zpěváky či zpěvačky, jejichž sykavky jsou z různých důvodů nadměrně výrazné či ostré. Taková
vada se z nabrané stopy odstraňuje velmi složitě.
Pokud nepomůže ani citlivě nastavený de-esser,
je prakticky jediným způsobem, jak sykavky
šetrně umravnit, mravenčí práce s vystřiháním
a ztlumováním všech jednotlivých sykavek (nejšetrněji se to dá udělat například s pomocí objektové editace). Přitom problému se sykavkami lze
předejít už při nahrávání a jednou z nejúčinnějších
technik je použít na takový protivný zpěv páskový
mikrofon. Ten totiž, jak jsme si řekli, záhadně dokáže sykavky obrousit na únosnou míru, a to většinou (tady záleží na použitém typu páskáče, resp.
jeho kmitočtové odezvy) aniž by zvuk ztratil detaily na výškách. Obdobně to funguje například
u houslí, které v sólových pasážích snímány zblízka
kondenzátorovým mikrofonem dokáží být jedovaté
(záleží samozřejmě na nástroji a hráčské technice)
a volba páskového mikrofonu je způsob, jak jim
od takového nepříjemného zvuku odpomoci.
I armatura umí hrát
Pokud budete ctít směrovou charakteristiku a mírně omezenou schopnost snášet vysoký akustický
tlak, lze páskové mikrofony použít prakticky všude
stejným způsobem, jako používáte jejich kondenzátorové kolegy. Hodí se pro snímání klavíru klasickou technikou A-B i koincidentní technikou
Blumlein pair nad kladívky nebo nad pancířem
na hraně skříně. Páskáče často najdeme také jako
spot mikrofony při snímání orchestru, a ještě častěji se s nimi setkáváme při nahrávání dechů, kde
výtečně plní funkci jak kontaktních, tak zejména
ambientních mikrofonů, umístěných po stranách
dechové sekce tak, aby snímaly živý prostor
nahrávací místnosti. Také tady doceníte „uhlazovací“ schopnost páskových mikrofonů, díky které
mnohdy řezavá trubka dokáže měkce zapadnout
do celkového zvuku nahrávky.
Kam chodí spát mikrofony
Než odložíte toto číslo časopisu, spláchnete (ano,
podle našich zkušeností si čas přečíst Music Store
najdete nejčastěji na studiových toaletách) a půjdete se podívat po nějakém tom páskáči, dovolte
mi podsunout vám ještě několik řádků ohledně
péče a zacházení s páskovými mikrofony. Ačkoliv
dnešní páskové mikrofony již nejsou tak křehké,
jako tomu bývalo před šedesáti lety, i nadále platí,
že bychom se k nim měli chovat jako k cenné
části našeho studiového vybavení, tedy při nejmenším stejně šetrně, jako k jejich kondenzátorovým kolegům. Pokud mikrofon nepoužíváte,
ukliďte jej do pouzdra (většina slušných výrobců
je dodává s mikrofonem) a uložte jej na suchém
a bezpečném místě, odkud nemůže spadnout.
Tady je třeba dbát pokynů výrobce, které se mohou lišit. Například páskové mikrofony s dlouhým
páskem (kupříkladu americké AEA R84/840)
doporučuje výrobce dlouhodobě nepokládat,
protože při vodorovném uložení by se pásek
mohl prověsit vlastní vahou. Takové mikrofony
se obvykle nechávají na stojanu, ovšem doporučuji pro ně vyhradit speciální bezpečné místo,
kde nehrozí, že by stojan s mikrofonem nějaký
nezbeda shodil. Pokud s mikrofony budete vyjíždět na natáčení mimo studio (často se natáčí
v kostelech, koncertních sálech a podobně), pak
je nezapomeňte chránit takřka jako rodinné stříbro. Rozhodně nevyjíždějte bez ochranných obalů,
ve kterých je dodal výrobce a pokud cestujete
častěji, pořiďte jim pevný, nejlépe prachu těsný
přepravní kufr, ať vám šťastně slouží co nejdéle.
www.music-store.cz
Také u nás se páskové mikrofony začínají vracet do
nahrávacích studií. Příkladem za všechny budiž velmi
oceňovaná deska Wabiho Daňka, jejíž zpěvy a částečně
i nástroje nabíral zvukař Michal Pekárek právě
na páskáče Beyerdynamic M160 a sE Voodoo VR1.
Snad nejnebezpečnějším nepřítelem páskových
mikrofonů jsou velké poryvy větru. O páskáče,
které jsou konstruovány s ohledem na nevlídné
zacházení na koncertech, kde se s poryvy větru
počítá, se samozřejmě bát nemusíte, v ohrožení
jsou zejména studiové modely s dlouhými pásky.
Možná chcete namítnout, že ve studiu obvykle
poryvy větru nebývají, vzpomeňte si ale na retnice (explozívní hlásky jako P či B), které dokáží na
moment zahltit i vložku dynamických mikrofonů
(a to už nemluvím o idiotech, kteří do mikrofonu
foukají, aby vyzkoušeli zda už – či ještě – funguje). Proto vždy, když se chystáte použít páskový
mikrofon na zpěv, nezapomeňte k němu vzít i
účinný studiový pop-filtr (nejlépe dvojitý kombinovaný), který dokáže přenesení poryvů vzduchu
na vložku mikrofonu spolehlivě zabránit.
Poslední nebezpečí, které stojí za zmínku, je ohrožení mikrofonu phantomovým napájením. Řekli
jsme si, že za normálních okolností díky symetrickému výstupnímu vinutí transformátoru a chytře
vymyšlenému systému přenosu phantomového
napájení páskovému mikrofonu phantom nevadí,
ovšem stále je tady ono pověstné „kdyby“.
Základní pravidlo, které se vyučuje na všech
zvukařských školách včetně té naší říká, že phantomové napájení zapínáme až v momentě, kdy
je vše správně zapojeno. Pokud se pravidla držíme, nehrozí nic ani páskovým, ani dynamickým
a už vůbec ne kondenzátorovým mikrofonům,
a to ani v případě, že náš pult má zapínání phantomu společné řekněme pro osm kanálů současně. Potíž nastává v momentě, kdy toto pravidlo
neopatrností či nevědomostí porušíme. Zapojení
samotného XLR kabelu ještě nemusí být velký
problém, moderní XLR konektory osvědčených
značek jsou konstruované tak, aby se nejprve
spojila zem (1) a až poté současně oba signálové
www.music-store.cz
Když už jsme u propojovacích prvků, tak bych
zmínil ještě jednu, pro použití páskových mikrofonů důležitou věc, a sice kabely. Řekli jsme si, že
výstupní signál zejména z pasivních páskových
mikrofonů není zrovna nejsilnější, a že je proto zapotřebí slušného nízkošumového předzesilovače
s velkým vstupním ziskem. Velký zisk ale znamená, že předzesilovač zesílí všechno, co mu přijde
na vstupní XLR svorky, tedy i veškeré rušení, které
se nachytá na vedení mikrofonního kabelu, přičemž čím méně kvalitní kabel to je, tím více rušení cestou posbírá. Proto bych si dovolil doporučit
použití kvalitních kabelů minimálně s dvojitým
protiběžným stíněním, v lepším případě v provedení Star-Quad. Před časem jsem se na vlastní
uši přesvědčil, že na kvalitě mikrofonního kabelu
opravdu velmi záleží (v našem studiu nám před
časem signál z vysílače Cukrák lezl do každého
záznamu) a s páskovými mikrofony to vzhledem
k výše zmíněnému platí dvojnásob.
Na cílové pásce
Jak říká Bruce Swedien, mikrofony jsou tajnou
zbraní každého zvukaře, černá magie voodoo,
kterou používá, aby nahrávka hrála osobitě a přitom skvěle. V dnešní době digitálních záznamů
je návrat k používání páskových mikrofonů pro
mnoho studií vítanou možností, jak svoji zvukovou
paletu znovu obohatit. Páskové mikrofony už zdaleka nejsou překonanou technologií, díky pokroku
v minulých letech si opět po právu získaly pozornost zvukařů a producentů, kteří s oblibou využívají jejich unikátních vlastností, které jsme si
v tomto článku popsali. Pokud vás po přečtení
mého článku páskové mikrofony alespoň trochu
zaujaly a chtěli byste si nějaký ten páskáč na
vlastní ucho vyzkoušet, porozhlédněte se kolem.
Když pominu nabídku ultra levných páskáčů
z OEM produkce, které přece jen mají svá úskalí,
u renomovaných firem jako jsou AEA, Audiotechnica, Beyerdynamic, Coles, Oktava, Royer, sE Electronics Neve, Shure a dalších najdete spoustu
zajímavých páskových modelů k vyzkoušení.
Nebojte se obrátit na společnosti, které u nás tyto
značky zastupují, věřím, že vám všechny budou
schopny vyjít vstříc a mikrofon, o který máte zájem, vám k vyzkoušení zapůjčí. Za sebe i za redakci
našeho časopisu vám přeji příjemnou zábavu při
hledání zvuků a následně mnoho skvělých a zvukově i hudebně zajímavých nahrávek.
Anketa k tématu:
Luboš Kocourek
zvukař studiový i koncertní
- studio Kocis records
Prvně jsem o páskových mikrofonech slyšel v roce 1995,
když jsem založil své první nahrávací studio, a kdy jsem sledoval jejich použití
v pořadech „Live from Abbey Road“. Tenkrát
byla jejich cena vysoká a dostupnost obtížná.
Poprvé jsem měl tu čest se potkat s páskovým
mikrofonem Royer v roce 2001 při nahrávání
zkreslených kytar na desku skupiny FOB, a od
té doby jsem vyhledával a zkoušel různé cenově
dostupné páskové mikrofony. Před cca rokem
mi byl představen mikrofon sE Voodoo VR-1, jehož zvuk jsem si oblíbil. Je skvělý, používám ho
velmi často při natáčení el. kytar, ale velmi dobře
se hodí na některé typy zpěvů, obzvláště ženských, a také jako doplňkový ambientní mikrofon. Tyto mikrofony mají příjemný, pevný zvuk,
který se v závěrečném mixu velmi dobře prosazuje. Jejich zvuk je pěkně tlustý a částečně eliminuje digitální/ostrý sound při zachování výšek.
Dominik Pecka
koncertní i studiový zvukař
Kdy jsem prvně slyšel o páskových mikrofonech a v jaké souvislosti? O páskových mikrofonech jsem prvně slyšel od táty,
když mi bylo asi 14 let. Zmiňoval se o nich jako
o archaismu. To ovšem netušil, že za pár let
prodělají takovou renesanci. Pro mě mají smysl
v tom, že mají specifické snímání transientů, mají
tendenci zvuk zjemnit, jakoby zakulatit. Používám
je vždy, pokud potřebuji zpříjemnit nějaký agresivní zvuk a dodat mu „tělo“. Nejčastější aplikace
jsou kytary, vokál a overheady. Často pak nástroje daleko lépe sedí v mixu. Některé typy páskových mikrofonů mají doslova specifický retro
charakter, který se těžko simuluje něčím jiným.
V tom vidím jejich nezastupitelné místo.
Filip Mošn er
koncertní i studiový zvukař
- Mošner sound
O páskové mikrofony jsem se
začal zajímat v souvislosti s pátráním, proč je zvuk bicích „té
britské nahrávky“ tak příjemně
měkký. Příčinou byl tehdy tuším Coles 4038.
Hlavním důvododem zařazení páskových mikrofonů do našeho arzenálu byl náběr elektrické kytary,
nicméně se skvěle hodí i na snímání žesťů, bicích... . Jejich zvukový charakter je nezaměnitelný.
Páskový mikrofon dokáže zakulatit náběr jinak ostrého zvuku bez ztráty detailu - mnohem elegantnější řešení, než následné použití korekcí. V čem
překonávají ostatní principy? Neřekl bych, že překonávají, ale výhodou dobrého páskového mikrofonu je jeho specifický charakter. Podle mého
názoru využití potenciálu páskových mikrofonů
závisí hlavně v jejich použití na správném místě.
√
DUBEN 2013 51