Mozek je důležitější než drahé přístroje
Transkript
Mozek je důležitější než drahé přístroje
26 VIII ORIENTACE VĚDA Sobota 20. června 2015 Mít šest dětí a věnovat se na plný úvazek vědecké práci? Není to jednoduché, ale když se chce, tak to jde, říká Francisca Okekeová. V červnu se v Praze zúčastnila konference o ženách ve vědě. LN Údajně jste našla také souvislost mezi ionosférou a zemětřesením. To bylo během mého postdoktorandského pobytu v Japonsku kolem roku 2000. Při analýze dat jsem narazila na anomálie v geomagnetickém poli u Vánočního ostrova v Indickém oceánu. Došla jsem k závěru, že to způsobuje mořská indukce. S kolegou jsme toto měření zveřejnili v časopise Earth, Planets and Space, ale pak mi z redakce napsali, že nám jeden profesor oponuje a jestli na to chci reagovat. Jeho kritika ale vůbec nebyla konstruktivní, jeho námitky jsem jednu po druhé snadno vyvrátila. Takže jeho výtky zveřejnili spolu s naší odpovědí a my jsme ten spor vyhráli. Kdyby se to nepodařilo, museli by naši studii stáhnout, což by byla ostuda. O pár let později došlo v jihovýchodní Asii k zemětřesení a obří tsunami. A já jsem v té studii byla první, kdo poukázal na to, že to může souviset s naměřenou anomálií – čtyři roky předtím, než k tsunami došlo. Teoreticky tedy výzkum geomagnetického pole, které souvisí s ionosférou, může poukázat i na souvislosti s jevy, jako je zemětřesení a tsunami. EV A V LČ KO VÁ LN Jak jste se dostala k vědě? Odmalička mě fascinovala obloha. Přemýšlela jsem, proč je někdy modrá a jindy bílá nebo jak je možné, že se letadla udrží ve vzduchu a nespadnou. Učitel na základní škole mi na to neuměl odpovědět. Na střední škole jsem si uvědomila, že odpovědi můžu najít ve fyzice. Fyzika je mojí vášní a vděčím za to svému otci, který mě doma učil matematiku. LN Je pravda, že prodal auto, abyste mohla studovat? Ano, za války přišla krize, ale otec vášnivě miloval vzdělání. On sám jako malý chlapec toužil po tom, aby mohl studovat, aby uměl číst a psát a byl vzdělaný jako anglicky mluvící lidé, které potkával v kostele. A jeho matka mu to umožnila. Když byl dospělý a měl svoji rodinu, říkal si: Když to moje matka dopřála mně, proč bych to já neumožnil svým dětem? Měli jsme dvě auta, tak jedno prodal, aby nám umožnil chodit dál do školy. Nejenom mně, ale i bratrům i sestrám. Nezáleželo mu na tom, jestli jsme dívky, nebo chlapci, ale na tom, co umíme. Celkem nás bylo dvanáct dětí, já jsem byla druhá nejstarší. A všichni jsme vystudovali, jeden bratr je dnes například profesorem fyziky v Austrálii. LN Neuvažovala jste během pohybu v Japonsku o tom, že byste tam zůstala? Podmínky pro vědeckou práci tam budou asi jednodušší než v Nigérii. Neuvažovala, už proto, že jsem s sebou měla jen jednoho syna, který tam později studoval na univerzitě, a zbytek rodiny zůstal v Nigérii. Je pravda, že v Nigérii nemáme tolik vědeckého vybavení a někdy musíme víc improvizovat. Ale když máte tu správnou vášeň pro vědu, nezáleží na tom, kde pracujete a s jakým vybavením. Nejdůležitější je mozek. Bez něj vám ani nejlepší přístroje nepomůžou. LN Dokáže podle vás nigerijská věda LN Asi jste měli oproti svým vrstevní- kům štěstí, že vás rodiče tak vedli ke vzdělání. Veliké štěstí, ostatní to měli mnohem složitější. Nebýt mého otce, tolik bych matematiku nemilovala. Přišla jsem domů ze školy, sundala brašnu a on se hned ptal, u jakého cvičení jsme v učebnici matematiky. A nechal mě vypracovat několik cvičení navíc, takže jsem byla pořád napřed. Když jsme ve škole probírali algebru, všichni se dívali na tabuli a učitel se zeptal: Rozumíte tomu? Všichni křičeli, že ne, jenom jediný hlas volal, že ano. A to jsem byla já. Tak jsem šla k tabuli a příklad spočítala. Když jsem byla starší, začala mě bavit fyzika, která má k matematice velmi blízko. LN Váš otec ale původně chtěl, abyste studovala medicínu. Nemrzelo ho, že jste si vybrala fyziku? Vůbec ne. Když jsem dokončila střední školu, měla jsem z matematiky i fyziky jedničku. A když ve škole viděli moje známky, jmenovali mě pomocnou učitelkou. Původně jsem měla učit jen první a druhý ročník, ale ředitel si mě zavolal, že viděl moje známky a chce, abych učila i v posledním, pátém ročníku. Nejdřív jsem nechtěla, přišlo mi zvláštní učit žáky, kteří jsou skoro stejně staří jako já. Ale pak jsem to vzala jako výzvu. Jednou mi žáci přinesli složitý fyzikální problém. Musel se v něm propojit Archimédův zákon s dalšími věcmi. Šla jsem se poradit s jedním univerzitním profesorem, ale nevěděl si rady. Celý víkend jsem nad tím seděla a nakonec jsem na to přišla. Začala jsem křičet a otec přiběhl do pokoje vylekaný, co se stalo. Uklidnila jsem ho, že jsem v pořádku, že jsem jen vyřešila složitý problém. Univerzitní profesor to nedokázal – a já jako pomocná učitelka ano! V tu chvíli jsem se zamyslela a rozhodla se, že bych se měla věnovat fyzice, ne medicíně. Řekla jsem to otci a ten mi odpověděl: Dělej cokoliv, co tě bude bavit. LN Bylo složité prosadit si studium na univerzitě? Předpokládám, že většina dívek ve vašem věku zakládala rodiny. Ano, já jsem také byla zasnoubená a po pár měsících jsem se vdala. U nás se dívky vdávají už ve čtrnácti patnácti šestnácti letech. Ale můj otec řekl ne, já chci, aby moje dcera šla na univerzitu. Měla jsem to štěstí, že můj budoucí manžel právě končil univerzitu, byl z dobré rodiny, vystudoval fyziku a můj otec si ho oblíbil. Domluvili jsme se, že půjde na doktorské studium a já zatím zůstanu doma, ale pod podmínkou, že pak půjdu studovat. Po prvním dítěti, když jsem byla podruhé těhotná, mě přijali ke studiu fyziky na univerzitě. Ve třídě jsme ze 30 studentů byly jen dvě ženy, takže jsme si byly velmi blízké. A ona se divila, jak to s dětmi zvládnu, sama byla svobodná. LIDOVÉ NOVINY konkurovat zbytku světa? Ano, já jsem toho důkazem. Získala jsem světovou cenu L’Oréal–UNESCO, kde se vybírají nejlepší vědkyně z každého kontinentu. Je to oceněním toho, co ve vědě dokázaly. Takže když můžu zbytku světa konkurovat já, proč by nemohli i ostatní? FOTO MAFRA – TOMÁŠ KRIST Mozek je důležitější než drahé přístroje S nigerijskou profesorkou Franciskou Nnekou Okekeovou o její lásce k fyzice a šanci na Nobelovu cenu, o roli žen v přírodních vědách i o tom, jak kosmické záření ovlivňuje změny klimatu LN Jak jste to tedy zvládala? Hodně nám pomáhala moje matka, která se k nám přistěhovala. Ale je pravda, že po druhém dítěti jsem třetí nechtěla, domluvili jsme se s manželem, že nejprve dostuduju. Jenže jsem potřetí otěhotněla a dlouho jsem to vůbec nevěděla, zjistila jsem to až ve čtvrtém měsíci. Plakala jsem, cítila jsem se mizerně, ale zvládla jsem to. A po ukončení studia se nám narodilo čtvrté dítě a pak další dvě. Celkem jich máme šest a všechny se věnují vědě. Nikdy jsem ale nedovolila, aby mé rodině něco scházelo kvůli tomu, že studuju nebo pracuju. V sobotu a v neděli jsem na trhu nakoupila, uvařila jídlo na celý týden a dala ho do mrazáku. Neměla jsem žádné volno pro sebe, veškerý čas jsem dělila mezi studium a svoji rodinu. Záleží jen na tom, jak moc jste odhodlaní a co jste ochotní obětovat. A já jsem chtěla přednášet na univerzitě, nebýt jen pomocnou učitelkou. LN Říkáte, že jste ve třídě byly jen dvě dívky. Jak je to dnes – změnila se situace od té doby? Změnila se náramně, dnes máme ve škole téměř polovinu dívek. Letos máme 12 doktorandů a z toho je pět dívek, to bylo dřív nemyslitelné. Někdy mají dívky pochybnosti, zda zvládnou skloubit školu s rodinou, ale já jsem pro ně příkladem, že to jde, když se chce. LN Vedle výuky se věnujete i vědecké činnosti – výzkumu ionosféry. Vlastně jste zůstala u tématu oblohy, která vás odmalička fascinovala. Ale proč právě ionosféra? Její výzkum je velice důležitý. Vzduch, ve kterém pobýváme, se skládá z troposféry těsně nad povrchem Země, nad ní je stratosféra, mezosféra a nahoře ionosféra. V každé vrstvě se odehrávají jiné procesy. Ionosféra je důležitá, protože nás chrání před částicemi slunečního větru a kosmického záření. Když na ni dopadá sluneční záření, uvolněné elektro- FRANCISCA N. OKEKEOVÁ Profesorka fyziky (59) na Nigerijské univerzitě ve městě Nsukka, kde se v letech 2003–2006 stala první vedoucí katedry fyziky a v letech 2008–2010 první děkankou přírodovědecké fakulty. V roce 2013 získala cenu L’Oréal–UNESCO pro ženy ve vědě. Zabývá se výzkumem ionosféry a vlivem kosmického záření na geomagnetické pole. V červnu přijela do Prahy na konferenci Gendering Science: Women and Men Producing Knowledge, kterou pořádal NKC – ženy a věda, Ústav dějin UK a archiv UK a Společnost pro dějiny věd a techniky. ny ovlivňují šíření elektromagnetických vln, konkrétně dlouhých rádiových vln. A ionty mají vliv na magnetické pole Země, což může mít různé důsledky. LN Dočetla jsem se, že to souvisí i se změnou klimatu. Jak konkrétně? Většina výzkumů změny klimatu se týká oxidu uhličitého a skleníkového efektu, sulfátových aerosolů ze sopečné činnosti a průmyslové činnosti, která znečišťuje ovzduší. Ale až donedávna si nikdo neuměl představit, že je klima ovlivňováno také geomagnetickým polem. V poslední době zjišťujeme, že kosmické záření výrazně souvisí s množstvím srážek a zároveň ovlivňuje geomagnetické pole. A srážky jsou pro klima důležitým faktorem. Zabýváme se tedy vztahem mezi srážkami, kosmickým zářením a geomagnetickým polem. LN Jaké vybavení ke své práci potřebu- jete? Existují různé družice, které zaznamenávají údaje o srážkách, o kosmickém záření i o magnetickém poli Země. Takže naším hlavním pracovním nástrojem jsou počítače, ve kterých s těmito daty pracujeme a analyzujeme je. Vedle toho máme meteorologické přístroje, kterými zaznamenáváme klimatické parametry, jako jsou srážky, a porovnáváme je se satelitními daty. LN Co pro vás tato cena znamenala? Je to velice prestižní ocenění. Když jsem ho v Paříži přebírala, byl to asi nejdůležitější den v mém životě. Je to ocenění mojí vědecké práce, které mě povzbudilo k další činnosti. Ta cena také zvyšuje povědomí o vědě u nás. Není důležitá jen pro mě osobně, ale i pro lidi kolem mě. Chodí za mnou dívky, které mi říkají, že chtějí také studovat přírodní vědy a tvrdě pracují, aby dosáhly podobného úspěchu. Cena mi pomáhá šířit povědomí o uplatnění žen v přírodních vědách, které jsou pořád ještě vnímány jako především mužská záležitost. LN Máte pocit, že vás mužští kolegové berou jako sobě rovnou? Než jsem se stala vedoucí katedry fyziky na univerzitě, bylo to horší. V Nigérii, a jsem si jistá, že i ve většině ostatních afrických zemí, vnímají muži ženy tak, že by měly sedět, mlčet a poslouchat, co říkají muži. Na mé katedře nebyla za 43 let ve vedoucí pozici ani jedna žena. Měli jsme tam bílou profesorku, ale ani ona se nemohla stát vedoucí, protože byla žena. Ale mně se podařilo jít za svým cílem, po návratu z Japonska jsem byla jmenována profesorkou a přišel můj čas, abych ukázala, co ve mně je. Pak mě začali plně respektovat. Nejprve na katedře fyziky, kterou jsem vedla v letech 2003 až 2006, a potom jsem byla zvolena vůbec první děkankou přírodovědecké fakulty. Ve volbách jsem s převahou zvítězila nad dvěma profesory, což považuji za velký úspěch. Pořád u nás není běžné, aby na podobných pozicích byly ženy, ale postupně se to zlepšuje. Povzbuzuji ženy ke studiu a k tomu, aby pracovaly na univerzitě – pokud jsou na to dostatečně kvalifikované. Nezaměstnali bychom nikoho jen proto, že je žena. Musejí pro to mít předpoklady a talent. LN Co je vaším dalším cílem? Jsem odhodlaná zjistit, jestli mám na to, abych získala Nobelovu cenu. To je můj cíl, abych byla úplně spokojená. LN To by asi souviselo s vaším výzku- mem ionosféry... Ano, pokračujeme ve výzkumu jevů, které zatím nejsou známé. Ale nechci mluvit o podrobnostech, dokud to nezveřejníme. Jinak by to mohlo někoho inspirovat k tomu, aby na tom začal také pracovat. Takže když se mě někdo zeptá, na čem nyní pracuji, odpovídám: Nebojte se, brzy se to dozvíte.