Malí bohové

1
Malí bohové
Osoby ( zhruba dle pořadí zjevení se):
Lu-Tze, mnich historie, metař
Opat, představený mnichů historie
Bruta, novic Omnijské víry
Om, jeho bůh
Ožunka, církevní činitel
Vorbis, diákon inkvizice
Zapeč, generál Božské legie
Svatkup, jeho nástupce
Tyran, vládce Efebe
Aristocrates, jeho tajemník
Didactylos, filosof
Urno, jeho žák
Sv. Paznehtul, pouštní poustevník
Kohl-Lik, prodavač
První inkvizitor
Druhý inkvizitor
Námořník
První filosof
Druhý filosof
První věřící
Druhý věřící
Třetí věřící
Otrok
Knihovník ( nejlépe orangutan)
verze 6.1
1
2
Scéna 1. ZAHRADA Bruta, Om, Ožunka, Lu-Tze
• Seznámení. Bruta se domnívá, že Om je démon. Ožunka ho chlácholí a líčí jak je to s
hlasy
/ Bruta okopává melouny, Om skryt listy /
Om:
Sss!
Bruta:
Prosím ?
Om:
Jsi hluchý, mladíku?
Bruta:
Odstup, démone, v myšlenkách tě nechávám za sebou !
Om:
Já jsem za tebou. / Bruta se dá na útěk a na scénu se prozametá Lu-Tze/
Hej, ty! Povídám! Ty s tím koštětem! / žádné odpovědi / Abys v nejhlubší
žumpě shnil! Hluchý starý pitomec…
/ Bruta přichází a vede Ožunku. /
Ožunka:
Bruto – víš, co se stane těm, kteří lžou, že ano? – Výborně. Tak mi řekni o těch
hlasech.
Bruta:
On to byl spíš jen jeden hlas, pane..
Ožunka:
- jeden hlas pane. A co ten hlas říkal, hm ?
Bruta:
No, víte, on toho moc neřekl, jen, jenom promluvil.
Ožunka:
-jenom promluvil. Jsem si jistý, že víš i to, že existují dva druhy hlasů, které
k tobě mohou v duchu hovořit.
Bruta:
Ano pane. Bratr Mordák nám o tom vyprávěl.
Ožunka:
-O tom vyprávěl. Ano. Někdy, tak jak On ve své nekonečné moudrosti uzná za
vhodné, promluví k tomu, který byl vyvolen a z toho se pak stane velký prorok.
Nemáš doufám v úmyslu považovat se za vyvoleného, hm?
Bruta:
Ne, pane.
Ožunka:
- ne pane. Ale pak jsou tady ještě ty druhé hlasy: žadonící, přemlouvající a
svádějící, že? Démoni, kteří nikdy nespí. Succubové, kteří s mladými muži do
rána obcují a životní sílu jim vysávají. Budiž chráněni velkým Omem ti, kdož
padnou do tenat těchto stvůr pozemských slastí….. Je Tvou svatou povinností
takovým hlasům neustále vzdorovat.
Bruta:
Jistě pane, budu jim vzdorovat. Zvláště když mne budou vybízet, abych udělal
některou z těch věcí, o kterých jste mi říkal.
Ožunka:
- mi říkal. Výborně. Výborně. A kdybys je zaslechl znovu, co uděláš?
Bruta:
Přijdu a řeknu vám to.
Ožunka:
-vám to. Výborně. Výborně. To rád slyším. To vždycky říkám svým chlapcům.
Pamatujte si, že jsem vždycky tady, abych vám pomohl vypořádat se se všemi
problémy.
Bruta:
Ano pane, mohu se teď vrátit k práci ?
Ožunka:
- k práci? A co jsi to vlastně dělal?
Bruta:
Okopával jsem melouny, pane.
Ožunka:
melouny? Aha, melouny. ..melouny, melouny, No, to by to tak trochu
vysvětlovalo. / pryč / +Bruta znovu okopávat.
Om:
Hej, ty!
Bruta:
Neslyším tě, ó hnusný succube!
Om:
Ale jasně, že jo hochu. Poslyš, víš co od tebe chci, musíš –
Bruta:
Strčím si prsty do uší a neslyším tě !
Bruta:
/ si začne zpívat nábožnou píseň: On dupe po hříšných, pak konec, ticho,
všimne si želvy. / Jak jsi se sem dostal, malý tvorečku ? Cožpak umíš létat?
Dala by sis víno, želvičko ?
Om:
Nedala ! / další série písní.. pak otevře oči a ruce z uší/
Om:
Jsem tady pořád.
2
3
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Nevěděl jsem, že želvy umějí mluvit.
Taky že neumějí, zkus mi odezírat ze rtů.
Vždyť ty ani žádné rty nemáš !
Nemám, stejně jako nemám hlasivky. Posílám ti slova rovnou do hlavy,
rozumíš?
Páni!
Rozumíš tomu, že ?
Ne.
To jsem měl hned vědět. No, na tom vlastně nezáleží. Nemusím plýtvat časem
se zahradníky. Běž a okamžitě mi přiveď vašeho hlavouna. Vašeho nejvyššího
nadřízeného, jasné?
Nadřízeného? Nemyslíš …. Bratra Ožunku?
Oh, pro mě! Myslím nejvyššího kněze, nebo jak si ten člověk říká.
Předpokládám, že nějakého máte? – Tak. Nejvyššího. Kněze. Nejvyššího
kněze! / Bruta kýve, ale../
Já nemůžu jít a požádat – neznám ani nikoho kdo by mohl nejvyššího kněze
oslovit a požádat, aby si sem přišel promluvit s želvou !
Kéž by ses změnil v bahenní veš a svíjel se navěky v plamenech odplaty! Já
jsem velký bůh Om!
/ to vstřebá/ Ne, to tedy nejsi. Já jsem Velkého boha Oma viděl (svaté rohy) a
ten nemá podobu želvy. Zjevuje se jako orel, nebo lev nebo jako mocný býk.
Ve velkém chrámu je jeho socha. Zadupává do země hříšníky! To ty nemůžeš,
když jsi želva. Jedině že bys na ně vrhal výhružné pohledy! Proto vím, že ty
nejsi Velký bůh – svaté rohy – Om.
Kolik mluvících želv jsi už potkal?
Nevím.
Co to má znamenat, to tvoje – nevím?
Třeba zrovna nic neříkaly, když jsem tam byl.
Já jsem Velký bůh Om a brzy budeš velmi nešťastný, jestli okamžitě
nepřivedeš ..
Nejvyšší jásem do zahrady ani nechodí, on ani neví kde zahrada je..
To je mi úplně jedno. Okamžitě ho přiveď, nebo rozpoutám strašlivé
zemětřesení, vyjde krvavý měsíc, lidstvo postihne zimnice a vředy, a vůbec. To
myslím smrtelně vážně.
/ ustupuje / Uvidím, co se dá udělat.
A to jsem ještě velmi slušný ! A taky jsem chtěl,…nezpíváš tak docela špatně –
už jsem slyšel horší zpěv! To mi připomíná dobu strašlivé epidemie, jaký pláč
a skřípění zubů! To byly časy! Jó to byly časy! / Om také pryč, aby se mohl
zjevit v inkvizici /
Scéna 2. KOMNATY INKVIZICE Vorbis, Saša, Ožunka, Zapeč, Inkvizitoři, Spiklenec,
Svatkup
• Vorbis mučí Sašu, aby zjistil s kým spolupracuje. Vorbis seznamuje ostatní s plány
ohledně Efebe. Zapeč a Ožunka mají strach z prozrazení – domlouvají se jak usměrnit
Vorbise. Zapeč se setkává se spiklenci, dostává chuť zabít Vorbise avšak je sám zabit
inkvizitory.
/Zapeč a Ožunka sedí u stolu vlevo, Vpravo se chystá výslech Saši, Zapeč se strachuje, že
Saša vyzradí tajemství spiklenců./
Vorbis:
/inkvizitoři přivlečou Sašu a trochu ho pomučí/ Tak mi je jmenuj..
Saša:
Neznám…
3
4
Vorbis:
Saša:
Vorbis:
Saša:
Vorbis:
Saša:
Vorbis:
Inkvizitor:
Vorbis:
Vorbis:
Zapeč:
Vorbis:
Ožunka:
Vorbis:
Zapeč:
Ožunka:
Vorbis:
Ožunka:
Vorbis:
Ožunka:
Vorbis:
Ožunka:
Vorbis:
Ožunka:
Vorbis:
Ožunka:
Vorbis:
Zapeč:
Vorbis:
Zapeč:
Vorbis:
Zapeč:
Vorbis:
Zapeč:
Vím, že jsi jim dával opisy mé korespondence, Sašo. Jsou to zrádní kacíři, kteří
se navěky budou smažit v pekle. Chceš se k nim připojit i ty?
neznám jména…
Tolik jsem ti důvěřoval, Sašo. A ty jsi mě špehoval. Zradil jsi Církev.
Žádná jména..
Pravda jest koncem bolesti, Sašo. Mluv.
Želva kráčí….!
Rozumím / na inkvizitory/ Jak dlouho je tady dole ?
Dva dny pane.
A dokážete ho ještě udržet při životě? ….. Udělejte to. Koneckonců, je naší
povinností uchovat život tak dlouho, jak jen je to možné.
Rouhání a lži, kam se člověk podívá / jde ke stolu k Zapeč a Ožunka, inkvizitoři
táhnou Sašu pryč/ je to příliš bolestné. Teď abych si hledal nového sekretáře –
myslím, že jste to byl vy generále, kdo mi ho doporučil, že?
Vždycky na mě působil dojmem inteligentního a bystrého mladíka.
Ale nebyl loajální. A teď k problémům Efebe.
Říká se, že je to zcela bezvýznamné. Ti nejsou nebezpeční…
Skutečně? Tak k tomu jste došli? Žádné nebezpečí? Potom co udělali ubohému
bratru Mordákovi? Po těch urážkách co zahrnuly Oma? To jim nesmí projít!
Už žádný boj. Bojují jako šílenci. Už jsme ztratili příliš mnoho mužů. To ty
jejich pekelné zbraně…
Mají silné bohy.
Není boha kromě Oma – Ta sebranka v Efebe věří, že uctívá bohy, ale
neuctívají vlastně nic jiného než démony. / hodí na stůl pergamen/ Ale tohle –
/Ožunka studuje/- je mnohem horší. Patřilo to Sašovi. Jsem přesvědčen, že
kopií je mnohem víc - i v citadele. Můžeme litovat jen jediného – neznáme
jeho spolurouhače.
,A želva přece kráčí´ - Co to znamená?
Ten člověk, co to napsal se tady odvažuje tvrdit, že celý náš svět je plochý,
cestuje nekonečnem a leží přitom na hřbetech čtyř velkých slonů..
Na hřbetech slonů?
Tvrdí to.
A na čem stojí ti sloni?
Autor říká, že ti sloni stojí na krunýři obrovské žely.
A na čem stojí ta želva?
Nevidím důvod, proč bychom se měli dohadovat, na čem stojí nějaké želva –
když víme, že neexistuje.
No jistě, jistě. To byla jen moje hloupá zvědavost.
Většina zvědavosti je hloupá. / Zapeč mrkne do svitku / Přesto si muž, který
napsal tyhle lži, ještě teď chodí zcela volně po Efebe!
Tvrdí tady, že se plavil na lodi, která doplula k ostrovu na Okraji světa. Tam
prý se podíval dolů a …
Samá lež. A i kdyby to nebyly lži, nebude v tom žádný rozdíl. Pravda leží
uvnitř, ne někde venku. Oči nás mohou klamat, ale Om nikdy!
Ale –
Ano?
Nuže…Efebe. Místo, kde mají šílení lidé, šílené nápady. To každý ví. Možná
by bylo moudřejší nechat je utopit se ve vlastním bláznovství?
Naneštěstí mají divoké a nejisté myšlenky znepokojivý zvyk rychle se šířit..
Co navrhujete?
4
5
Ožunka:
Vorbis:
Zapeč:
Vorbis:
Zapeč:
Vorbis:
Zapeč:
Vorbis:
Zapeč:
Vorbis:
Zapeč:
Vorbis:
Zapeč:
Svatkup:
Spiklenec:
Zapeč:
Spiklenec:
Svatkup:
Zapeč:
Spiklenec:
Svatkup:
Spiklenec:
Svatkup:
Spiklenec:
Všichni:
Zapeč:
Vorbis:
Rada chce s Efebe vyjednávat, bude sestavena výprava a zítra vyrazí na cestu.
Kolik vojáků?
Jen osobní stráž, byl nám zaručen bezpečný průjezd…
Dokázali bychom je překvapit?
My?
Jsem ochoten vést celou skupinu, nechci aby to vypadalo, že se o Efebe starají
vyšší členové Církve. Napadlo mě, jaké jsou možnosti, kdyby nás
vyprovokovali.
Dali jsme jim slovo.
Není míru s nevěřícími!
Jenže jsou tu praktické důvody. Palác v Efebe je stavěný jako bludiště plné
pastí. Nikdo se nedostane ven ani dovnitř bez místního průvodce.
A jak se dovnitř dostane průvodce?
Asi vede sám sebe.
Podle mých zkušeností vždy existuje nějaké jiná cesta. A Om nám ji v pravý
čas ukáže, o tom není pochyb.A Efebe pro nás představuje klíč k celému
pobřeží. Je to naše svatá povinnost. Nesmíme zapomenout na bratra Mordáka,
byl sám a neozbrojen... / odejde s Ožunkou/
/ Po chvíli lehké kódované zaklepání – Zapeč si nasadí masku, ztlumí světla a
vpustí další dva spiklence – Svatkupa a dalšího do party /
Vorbis pojede do Efebe!
Musíme ho zabít!
Ne v Efebe. Jestli se to má stát, tak tady, aby se to lidé dozvěděli.
A budeme dost silní ?
Všichni tuší že něco není v pořádku – lhal nám o Mordákovi. Pche! Zabit
v Efebe. Zabil ho on!
Musíme v Efebe zachránit mistra.
Didactylos, zvláštní jméno, myslím, že to znamená dvouprstý.
Musíte ho přivést sem, pokud to bude možné. A přinést i Knihu !
Ale půjdou lidé za knihou? Jsou to vidláci, neumějí číst!
Ale umějí naslouchat.
Ale i tak. Potřebují sílu … nějaký symbol..
My ho máme!
Želva kráčí!
/ Vchází Vorbis – Spiklenci se leknou a utečou, až na Zapeče. Ten si pohrává
s myšlenkou zavraždit Vorbise/
A proč vlastně ne? Stejně strávím zbytek věčnosti v pekle! / a tasí. Jenže po
jeho boku se zjevují inkviztoři. /
Něco snad není v pořádku? /Tma a nějaké ty skřeky/
Scéna 3. ZAHRADA Om, Bruta, Ožunka, Vorbis, Svatkup
• Bruta se snaží vyrovnat s tím, že Om mluví jen k němu a možná je poněkud
nadpřirozený. Přichází Vorbis a Svatkup a Ožunka je seznamuje s Brutovou
fenomenální pamětí. Bruta pozván do Efebe potom, co ukáže že paměť vskutku
fenomenální. . Ukazuje se, že Vorbis nemá rád želvy. Bruta se pokusí zachránit Oma
před smrtí v polévce.
/ na scéně Om proklíná brouky /
Om:
Až se dostanu zpátky k moci, budou podniknuty kroky. Brouci si budou přát,
aby nikdy nebyli stvořeni. A všem orlům se stane něco příšerného. A svaté
přikázání ohledně zeleného salátu../ Bruta přivádí Ožunku/
5
6
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Ožunka:
Bruta:
Ožunka:
Bruta:
Ožunka:
Bruta:
Ožunka:
Om:
Ožunka:
Bruta:
Om:
Ožunka:
Om:
Ožunka:
Om:
Ožunka:
Ožunka:
Vorbis:
Ožunka:
Vorbis:
Ožunka:
Vorbis:
Ožunka:
Vorbis:
Ožunka:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
To je bratr Ožunka, je velmi důležitý.
Tvoje oči budiž nabodnuty na žhavé hřeby!
Nemohu za nejvyšším knězem, nemohu ani na půdu Velkého chrámu…
Ty pitomý idiote!
Novici Bruto, z jakého důvodu mluvíš na tu malou želvu?
Protože, on mluví na mě …. Nebo ne?
Ta želva nemluví.
Vy ji neslyšíte bratře?
Já ji neslyším, Bruto.
Ona mi řekla…. Že je velký bůh…
Myslím, že potřebuješ zdravé cvičení a spoustu studené vody.
Rozdrtím tě blesky.
Jak se sem asi dostala, co?
To opravdu nevím.
Aby ti ruce uhnily!
Podívej, přeci nevěříš, že by se Velký Om – svaté rohy – převtělil do želvy. To
by nemohl konat zázraky.
Aby tvým pohlavním orgánům narostly křídla a uletěly.
Dá se z nich připravit chutná polévka, víš. A pak už žádné hlasy …. Hlasy…
Oheň vyléčí každou pošetilost.
Polévku?
Ano, spousta studené vody. / zjevuje se Vorbis a Svatkup, Bruta ho zmerčí a
omdlí, Om hysterik a Ožunka nervózní/
Eh, to bude tím sluncem pane.
Zajímavé.
To je novic Bruta, pane. Je to dobrý chlapec.
Nevypadá moc chytře.
Taky není, ale je poslušný a pak je tady ta jeho … paměť.
Copak je s jeho pamětí?
Dobrá je slabé slovo. Je úžasná, pamatuje si celé knihy Sedmituchovy, je to
nejdokonalejší paměť – tedy na nedokonalou pozemskou paměť jakou jsem
kdy viděl.
Mladý muž, sečtělý v náboženských spisech.
Víte, pane on neumí číst ani psát – neumí si spojit znaky a zvuky. On
poslouchá, pane. Naslouchá všemu a pozoruje všechno. Všechno si to uloží do
hlavy. A je velmi oddaný.
Věrný a oddaný, říkáš. a dokonalá paměť? Co si ji trochu vyzkoušet. Seržante,
přineste mi svazek proroka Janerada, brány Slávy a pokyny Cesty. / Svatkup
odkvačí pro knihu / Bratře Ožunko, probuďte toho novice. Bruto, Pamatuješ si
všechno, co si kdy v životě zažil a viděl?
Ne pane, ale většinu.
Takže některé věci zapomínáš?
No … jsou spíš některé věci, které si nepamatuji.
A jakou máš vůbec první vzpomínku, synu ?
Udělalo se světlo a pak mne někdo plácnul. / Zjevuje se Svatkup a nese knihu
Janerad /
No, uvidíme. Co říká Velký Om v knize II, verš první?
Já velký Om, jsem stvořil svět k obrazu svému. Jeho tvarem budiž dokonalá
koule!
6
7
Om:
Já jsem svět nestvořil, proč bych to dělal. Ten už tady byl. A i kdyby, nedal
bych mu tvar koule. Vždyť by z ní lidi popadali. A oceány by stekly. A na
kouli není nic zázračného. Když už o tom mluvíme, tak dokonalý tvar má
želva. Kdyby měla tvar koule, pořád bych se kutálel a poskakoval.
Vorbis:
A verš druhý?
Bruta:
Každé slovo, kteréž nazve svět plochým je rouhání.
Om:
Rouhání možná, ale je to pravda.
Svatkup:
To má být nějaký trik?
Vorbis:
Je to správně.
Svatkup:
Ano. A co teda .. / zalistuje / řekl prorok Cena v knize XXI, verš 5, O Stvoření?
Om:
Ten chlap, zarostlý až po uši? A oči mu těkaly sem a tam? Vždyť každou chvíli
narazil do kamene!
Bruta:
Jsoutož také duchové země a duchové vody, kteřížto pozornosti naší
neuniknou. Duchové vody dlíť v blízkosti toků a duchové země pečují o
samotnou půdu. Tak mi zjevil Om, když jsem bloudil tři měsíce pouští.
Om:
Tak to by to vysvětlovalo. Tam mu k jídlu zbývají jenom houby. Já jsem Velký
Om!
Vorbis:
Zkuste něco těžšího seržante.
Svatkup:
Tak verš 25, kniha LX!
Bruta:
I pravil Veliký Om toho dne, kdy zjevil se mně, proroku Janeradovi v poušti
v podobě ohnivého sloupu toto: ,Já pravím takto: Netřeba muži k cestě do
pekel velblouda, ni koně, ni muly,anžto jemuť k jízdě tam vlastní jazyk stačí´.
Om:
No, co já si vzpomínám, tak jsem se sice zjevil jako plamenný sloup, ale
houknul jsem na něj „koukej co umím!“
Vorbis:
Je to tak seržante?
Svatkup:
/ to v knize nemůže najít / Já tomu nevěřím!
Bruta:
Cesta těch, kdož nevěří bratru svémuž, ni sestře své, nechť je lemována hložím
a trním!
Om:
Zase Janerad?
Bruta:
Mahotaki, kniha II, verš 7.
Vorbis:
Zajímavé.Bruto, teď se vrať do své ložnice. V poledne pojedeme do Efebe,
jedeme tam prohovořit jistou politickou záležitost s Tyranem, rozumíš? / Bruta
zavrtí hlavou/ Skvělé. Na dnešní setkání zapomeneš.. Seržante, shromážděte
muže! / Ožunka odnese Oma a zmizí s Vorbisem /
Svatkup:
Mám informovat generála Zapeče, pane?
Vorbis:
Vydáme se na cestu bez generála Zapeče. Má velmi naléhavé povinnosti,
jejichž provedení se bez jeho účasti neobejde.
/ Vorbis odchází. Svatkup setrvá a divá se na Brutu ne příliš přátelsky. Bruta chce být
slušný.../
Bruta:
Vy pojedete s námi, bratře?
Svatkup:
Řekl některý z těch tvých proroků něco o pitomcích, kteří strkají tak dlouho
nosy, kam nemají, dokud je někdo nevezme přes hlavu?
Bruta:
Odsouzen budiž ten, kde zvedne ruku svou na bratra svého a chovati se k němu
jako k nevěřícímu bude. To je Janerad, Přikázání XI, verš 16.
Svatkup:
Zmiz, a zapomeň, žes mě tady kdy viděl, nebo se dostaneš do velikýho průseru,
kámo. Seržant Svatkup, Kapitola I, verš 1.
Bruta:
Nějak si nepamatuji, že by Om….
Svatkup:
Sklapni, jsi stejnej jako všichni ostatní! / odejde /
Om:
/z kotle v kuchyni/ Bruto! /Bruta jej jde vysvoboditi a mezitím Lu-Tze vyvěsí
MENU – želví polévka – zůstane zde a „neposlouchá, co Bruta s Omem“/
7
8
Bruta:
Zameškal jsem hodinu srovnávací víry s bratrem Trudovicem. Jestli si toho
všimne, budu mu muset přiznat, že jsem tě ukradl z kuchyně, protože lhát je
velký hřích a Om by mně za to poslal na milión let do pekel.
Om:
Mohl bych být milosrdný, ne víc než tisícovku.
Bruta:
Vím, že nejsi Velký bůh – svaté rohy - Om, protože kdybych se já, ubohý
hříšník, dotkl velkého Oma, uhořely by mi ruce až k ramenům. Ale třeba jsi
duch země, nebo duch vzduchu, jak o tom píše prorok Cena v Knize stvoření,
kterou jsi mu dal!
Om:
Já jsem nikomu žádnou knihu nedal. Copak běhám po poušti a čekám abych
nějakému šílenci mohl nadiktovat knihu?
Bruta:
Tak kdo mu jí dal?
Om:
Já nevím, třeba si ji napsal sám.
Bruta:
To je rouhání!
Om:
Jak já se můžu rouhat? Já jsem bůh! / Bruta stále nechápe / Já to nechápu, ,
chtěl jsem se převtělit do řvoucího býka a za tři roky se probudím a mlask jsem želva. Proč? Nevím. Nikdo mne ani neslyšel. Zkoušel jsem mluvit na
různý vidláky, ale ti si mne ani nevšimli. Pomalu jsem si začal myslet, že jsem
želva, která si myslí, že je bohem.
Bruta:
Třeba to tak opravdu je.
Om:
Aby ti nohy opuchly jako štoudve!
Bruta:
Ale. Ale ty mi tvrdíš, že prorokové byli jen obyčejní mužští co sepsali nějaká
slova.
Om:
Taky že byli.
Bruta:
Takové rouhání nebudu poslouchat!
/ Na Lu-Tze / Já teď budu muset na nějaký čas odjet. Asi pošlou někoho jiného, aby na
zahrady dohlédl. /Lu-Tze reaguje přikývnutí, úsměv atp./ Rozumíš? /Lu-Tze mu
zde patrně nabídne hůl ze které se později vyklube ta pravá prorocká./ Děkuji,
to ale nemohu / stařík přikývne…hudba trubek - /Už musím jít.
Scéna 4. U TYRANA Vorbis, Svatkup, Tyran, Efebský, vojáci, Krásná servírka
• Omniánci jsou předvedeni před Tyrana Labyrintem. Delegace vyjednává s Tyranem,
Bruta se dovídá jak to byla s Mordákem a Tyran vysvětluje, proč nemají Omnii zrovna
v lásce. Vorbis vyjedná čas na rozmyšlenou, aby mohl v noci s Brutou projít
Labyrintem a vpustit vojáky.
/Tyran na trůnu ostatní tak nějak. Efebský přívádí Vorbise, Brutu a Svatkupa – mají zavázané
oči. Efebský jim sundává pásky. /
Tyran:
Vítejte v Efebe. Doufám, že prominete to malé nepohodlí, které jsme vám
způsobili. Ale labyrint je naše jediná ochrana před nezvanými návštěvníky. A
kdo nemá dostatek vojáků, musí si pomoci jinak.
Vorbis:
Měli jsme právo ponechat si zbraně. Jsme vyslanci v cizí zemi.
Tyran:
Ale ne v barbarské zemi. Tady je nebudete potřebovat.
Vorbis:
Vy mluvíte o barbarství? Spálili jste nám naše lodě!
Tyran:
To probereme později. Tedy nejprve: Můžete se samozřejmě pohybovat po
celém paláci. A pokud byste náhodou chtěli vstoupit někam, kam si nepřejeme
abyste vstoupili, budete o tom rychle a taktně informováni strážemi.
Vorbis:
Smíme opustit palác?
Tyran:
Bránu střežíme jen ve válce. Pokud si pamatujete cestu, můžete ji použít. Ale
rád bych vás varoval před výpravami do labyrintu bez našeho průvodce, naši
předkové byli velmi podezřívaví a kvůli té nedůvěře umístili do labyrintu
mnoho různých léček. My je udržujeme, samozřejmě z úcty k tradicím,
8
9
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
Vorbis:
Tyran:
natažené a dobře naolejované. A nyní – předpokládám, že si chcete po dlouhé
cestě odpočinout?
Přijeli jsme vyjednávat, ne odpočívat. Já jsem diákon Vorbis z Kvizice
Citadely..
Ano, vždyť já vím. Vyděláváte si na živobytí mučením lidí. Prosím, posaďte se
diákone. A vy všichni ostatní, za chvilku nám to přinesou k podpisu.
K podpisu, co?
Mírovou smlouvu.
Ale tu jsme přišli vyjednávat.
Ne, tu jste přijeli podepsat.
Zaútočili jste na nás!
Já bych to nazval preventivní obranou, to co se stalo v sousedních zemích..
Prohlédli a spatřili pravdu Omovu.
Jistě, nakonec jim nic jiného nezbylo.
Teď jsou pyšnými členy říše.
Jistě, ale my jsme je měli raději takové, jací byli před tím. „Zapomeňte na své
bohy, Staňte se otroky“ - těžko vzdorovat argumentům padesátitisícové
armády.
Kamenovali jste našeho vyslance! Neozbrojeného muže!
Mohl si za to sám. Povím vám jak to bylo: Podle našich tradic, může na tržišti
každý vystoupit a mluvit o čem chce. Máme ale i tradici svobodného
naslouchání – když se lidem nelíbí co je řečeno, stávají se poněkud, nedůtkliví.
Váš kněz mluvil a všechno bylo v nejlepším pořádku, protože se lidé smáli.A
pak prohlásil, že Om je jediný bůh a porazil sochu boha vína, Vinojama. A
začaly potíže.
Srazil ho blesk?
Ne, byla to amfora. Abyste rozuměli v davu byl i Vinojam.
A srazit k zemi počestného muže je podle vás chování hodné boha?
Řekl, že kdo nevěří v Oma, bude navěky zatracen.
A proto po něm začali házet kameny?
Těch nebylo mnoho. Ublížili jen jeho pýše. A to bylo potom, co jim došla
zelenina.
Oni po něm házeli zeleninu?
Samozřejmě, ale až potom, co jim došla vejce.
A když jsme přijeli proti té události protestovat…
Jsem si jistý, že šedesát válečných lodí mělo v úmyslu něco víc než jen
protestovat. A my jsme vás varovali. V Efebe každý najde to, co tam hledá.
Budeme dál ničit vaše lodě… Pokud nepodepíšete… Mohl bych navrhnout,
abychom se znovu sešli vpodvečer?
/ po chvilce/ Naše porada by mohla trvat o chvíli déle. Což takhle zítra ráno.
Jak si přejete. Celý palác je vám k dispozici. Když budete chtít něco k jídlu
nebo pití, řekněte nejbližší otrokyni.
Otrok je Efebské slovo. My v Omnii otroky nemáme.
Ano, také jsem slyšel. Ryba přece také neví jak pojmenovat vodu. Přeji vám
příjemný pobyt, jste naši hosté.
Scéna 5. FILOSOFOVÉ+KNIHOVNA Didactylos, Om, Filosof 1, Filosof 2, Urno,Bruta
• Bruta se seznamuje s Didactylem a Urnem. Ptá se po bozích a v knihovně mu jsou
zapůjčeny knihy věnované tomuto tématu.
9
10
/Didactylos a ostatní filosofové se shlukli kolem želvy, která ocáskem maluje obrazce. Bruta
přijde přilákán, Urno sedí u želvy a popisuje Didactylovi co se vlastně děje./
Filosof1:
A já mám deset obolů, které tvrdí, že to už podruhé nedokáže!
Didactylos: To člověk každý den neslyší. Tak se s nimi raději rozluč.
Filosof2:
Podívej, je to jen obyčejná želva, teď právě provozuje námluvní tanec. / chvíle
ticha/
Didactylos: Vidíš.
Filosof1:
To přece není pravý úhel!
Didactylos: Ale, jdi! Rád bych viděl, co bys za podobných okolností dokázal ty!
Filosof2:
A co to teď dělá?
Didactylos: Řekl bych, že přeponu.
Filosof1:
Tomu ty říkáš přepona, vždyť je to křivé!
Didactylos: Není to křivé. Ona to kreslí rovné, jenže ty na to vrháš křivý pohled.
Filosof1:
Dobře. Tak hop, nebo trop. Vsaďme se, že nenakreslí dvanáctiúhelník.
Didactylos: Tak moment. Vsaďme se, že nedokáže sedmiúhelník!
Filosof1:
Vsadím dvakrát tolik, ale jen na dvanáctiúhelník. Jinak nic. Á, už máš strach.
Nemáš tak trochu pocit avis domestica, co? Ko-ko – kodák ?
Didactylos: Je to ostuda, takhle tě obírat o peníze. / po pauze / Deset stran? Deset? Fuj!
Filosof2:
Říkal jsem ti, že je to nesmysl. Kdo kdy slyšel o želvě, která by se vyznala
v geometrii. / odejde /
Urno:
Vydělali jsme dvaapadesát obolů strýčku.
Didactylos: Výborně. Škoda, že nezná rozdíl mezi deseti a dvanácti. Uřízni jí jednu nohu a
uvaříme si polívku.. Takovouhle želvu přeci nesníme najednou.
Om:
Bruto! Našel jsem filosofa!
Bruta:
Ta želva zná rozdíl mezi deseti a dvanácti. Je to bůh!
Urno:
Vážně, a jak se jmenuje?
Om:
Neříkej mu to! Neříkej! Místní malí bohové by to zaslechli!
Bruta:
Nevím.
Didactylos: Vy jste otrok?
Bruta:
Ne…Já jsem…
Om:
Nemluv o mně! Neříkej mé jméno! Řekni třeba, že jsi písař, nebo něco
takového.
Bruta:
písař…. Podívejte, hledám filosofa, takového, který ví něco o bozích. /
Didactylos hladí Oma po krunýři / a nemohl byste ho přestat hladit, řekl mi, že
se mu to nelíbí.
Didactylos: Můžete poznat jak jsou staré, když je rozříznete napříč a spočítáte kruhy.
Bruta:
Hm, nemá ani příliš velký smysl pro humor.
Didactylos: Co byste chtěl vědět o bozích?
Bruta:
Jak vznikají. Jak rostou. A co se s nimi stane potom.
Urno:
Takové myšlení je drahé.
Bruta:
Řekněte mi, až toho myšlení bude za dvaapadesát obolů.
Didactylos: Zdá se, že dovedete myslet i sám. Dobrá. Tak pojďme do knihovny. Má
uzemněnou měděnou střechu. Bohové tyhle věci fakticky nenávidí. / vytáhne
lucernu /
Bruta:
Tohle je knihovna?
Didactylos: Tak, tak. Proto má nad vchodem takovými velkými písmeny napsáno
LIBRUM. Ale písař jako vy to určitě jistě ví. / jdou do knihovny/
Bruta:
Vy jste slepý, že?
Didactylos: Uhodls.
Bruta:
A berete si s sebou lucernu?
10
11
Didactylos:
Bruta:
Didactylos:
Bruta:
Urno:
Didactylos:
Urno:
Didactylos:
Bruta:
Didactylos:
Urno:
Didactylos:
Bruta:
Didactylos:
Urno:
Didactylos:
Urno:
Didactylos:
Jistě. Jenže do ní neleju olej. Perfektně to funguje a je to velmi filosofické.
A žijete v sudu?
Velmi moderní bydlení, v sudu. Ukazujeme tím pohrdání světem a lhostejnost
k věcem světským. Ale například Nohobus měl v tom svém dokonce saunu.
Říkal, že je úžasné jaké věci vás tam napadají.
Ještě nikdy jsem se s filosofem nesetkal, až tady, v Efebe.
Existují tři základní přístupy filosofie. Xenoisté tvrdí, že svět je v podstatě
velmi složitý a náhodný. Pak jsou tady Okolikiáni. Ti zase zastávají názor, že
svět je ve své podstatě velmi jednoduchý a řídí se jistými danými zákony.
A pak jsem tady já.
Mistr říká, že ve své podstatě je to starý dobrý zábavný svět. A není na něm
dost pití.
Tak něco o bozích… tady jsou Xenovy Reflexe, Samozřejmosti starého
Aristocrata a Okolikovy pitomé promluvy.
To všechno jsou knihy….
No jistě. Tady píše každý. Ty maniaky prostě nikdo nedokáže zastavit. Když
chceš dokázat, že jsi filosof napíšeš knihu. Pak na to dostaneš papír a oficiální
žínku filosofa.
Mám tady Abraxasův spis „K víře“.
„Živočišné uhlí Abraxas“. Zatím do něj patnáctkrát třísknul blesk, a pořád se
ještě nevzdává. Můžeš si to půjčit, ale žádné poznámky, pokud nebudou mít
vtip. Přines to zpátky, až dočteš.
/odchází/ děkuji.
Abraxas tím strávil léta. Vydal se do pouště a rozmlouval s malými bohy.
Tvrdí, že kolem sebe mají rádi nějakého toho ateistu – mají se na co změřit.
Myslíš, že půjde zpátky labyrintem?
Jen kdyby létal, strážci labyrintu jsou nepodplatitelní!
/ buch lucernou / Co jsem ti říkal o podobných výrocích?
Já chtěl říct, že nejsou snadno podplatitelní. Aspoň ne vším zlatem Omnie.
Myslíte, že ta želva je bůh?
No, jestli ano, bude mít v Omnii velké nepříjemnosti. Tam mají za boha
pěkného zkurvysyna.
Scéna 6. K LABYRINTU Bruta, Om, Vorbis, Svatkup, Vojáci
• Bruta s Omem si v pokoji čtou knihy – klíčový rozhovor o tom, jak bohové získávají
moc, přijde Vorbis a vyrazí do labyrintu. Vpustí Omniánské vojáky a nastane palácový
převrat.
/ Bruta a Om listují v knihách /
Om:
/čte:/ Lidé říkají, že musí být nějaká Nejvyšší bytost, protože jak by jinak mohl
existovat vesmír, he? Ale protože je vesmír poněkud zasviněný, je jasné, že jej
nevytvořila nejvyšší bytost. To naznačuje, že vesmír stvořila nějaká Nižší
bytost v době, kdy si Vyšší bytost na chvilku odskočila. Proto není nejlepší
nápad adresovat modlitby Nejvyšší bytosti, mohlo by to jen zbytečně přilákat
její pozornost. A proto existují Malí bohové..
Bruta:
Jak mohou takhle mluvit? Chovají se jako by byli rádi, že něco nevědí. A že
nachází další a další věci, které neznají.
Om:
Jenže oni taky věci objevují. Tenhle Abraxas byl myslitel, o tom není pochyb.
Ani já některé věci, o nichž píše, neznám. A teď…. Poslouchej. Víš, jak
bohové získávají moc?
Bruta:
Tím, že v ně lidé věří.. V tebe věří milión lidí.
11
12
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Vorbis:
Oni na mě nevěří. Podívej, takové věci se v minulosti staly.Víra, říká Abraxas,
se mění. Lidé začínají vírou v boha a končí tak, že věří v systém, který se
kolem onoho boha vytvořil.
Tomu nerozumím.
Tak jinak. Jsem tvůj bůh a ty mě budeš poslouchat, je to tak?
Ano.
Tak vezmi kámen a zabij Vorbise. / Bruta nehne / Vím jistě, žes mne slyšel.
Ale, on.. Kvizice by asi…
Tak, a teď už víš, o čem mluvím. Ty se totiž víc bojíš jeho, než mě. Abraxas
tady říká: „Bohové vznikli, vyrostli a prosperují z toho, že v ně někdo věří.
Pokrmem všech bohů je sama víra. Původně, když lidé žili v malých kmenech,
existovaly miliony malých bohů, ale teď už zbývá jen několik těch
nejdůležitějších mezi kterými vládne rivalita.“ A dál tady píše: „Kol bohů se
často formuje Skořepina modliteb a Obřadů a Budov a Kněží a Moci, až
nakonec Bůh zmírá. A jest možné dosti, že si toho nikdo ani všimnouti nemusí.
Na jeho místo pak může vklouznouti bůh jiný – ten jenž vyzval onoho
předchozího. Anebo, pokud tomu stav věcí odpovídá, bůh mizí a na jeho místo
lidé dosadí….. / Bruta ho přeruší/
To přece nemůže být pravda.
Já myslím, že ano.
A co se stane s bohy, ve které už nikdo nevěří?
Vítr je odvane do pouště.
Ale, to by pak znamenalo, že církev…. Ale ty přeci nejsi mrtev!
To je na tom to nejlepší. Om stále ještě existuje – alespoň jeho skořápka.
Potřebujeme jen, abys pomohl lidem porozumět. Musíš se stát dalším
prorokem.
To nemůžu. Každý přece ví, že příštím prorokem bude Vorbis.
Ale, staneš se jím TY!
Ne.
Ne? Já jsem tvůj bůh! - Musím říct, že nejsi právě ten vyvolený, kterého bych
si vyvolil.
Co bych komu asi říkal. Neumím ani číst..
Věřte ve Velkého boha Oma.
A pak?
Co myslíš tím – a pak?
Věřte ve Velkého boha Oma, nebo vás rozdrtí blesk.
To zní dobře.
A takhle to musí být vždycky? / zaklepe Vorbis/
Bruto! / schovati Oma / Byl jsi se porozhlédnout…
Mají mnoho bohů a nijak zvlášť se o ně nestarají. A také hledají pořád nové
informace.
A najdou jich hojnost, tím si buď jist. Efebe má výhled na moře. Celé je
stavěné k proměnlivému moři. Zatímco naše milovaná citadela hledí do pouště.
A co vidíme?
Zahlédl jsem záblesk světla. A teď znovu. Nahoře na svahu.
Ano. Světlo pravdy. Nuže, pojďme mu vstříc. Proveď mne labyrintem, Bruto.
Znáš přece cestu. / cesta pozpátku Labyrintem. Do ticha může Didactylos nebo
m pronést nějakou informaci o růstu a pádu bohů/
/ke konci labyrintu / Myslí si, že jsou tady v bezpečí, protože je chrání labyrint,
jako želvu chrání krunýř. A přitom si neuvědomují, že jsou vlastně ve vězení.
12
13
Bruta:
Vorbis:
Na konci labyrintu čekají vojáci/ Pánové, nastal okamžik pravdy. Bruto, zaveď
nás zpátky do pevnosti.
AleTo je rozkaz, Bruto. / Bruta je všechny odvede do Paláce, zhasnout světla a
propuknou zvuky bitvy. Efebe dobyto./
Scéna 7. ZNOVU U TYRANA Vorbis, Tyran, Bruta, Svatkup, Didactylos, Urno, Vojáci
• Efebe je dobyto a stává se diecézí. Vorbis dává příkazy k zastavení filosofů a vyslechne
Didactyla aby zjistil, kdo původcem „želva kráčí“. Rozkaz k zapálení knihovny a zabití
Didactyla a Urna. Svatkup se ukazuje být spojencem a snaží se zachránit Didactyla.
Bruta váhá a přidává se k nim. Společně unikají na lodi. Vorbis, přes varování o velké
bouři se s vojáky pouští za nimi. Knihovna je v plamenech.
/ Vorbis na trůnu, Bruta a Svatkup vedle. Tyran v poutech na zemi./
Vorbis:
Výborně. Jsem rád, že se již nemusíme zbytečně zabývat mírovou smlouvou.
Proč mluvit o míru, když neválčíme. Efebe je teď omniánskou diecézí. Tím
skončily všechny spory. Během několika dnů připluje naše flotila. Vaše
pekelné zbraně už teď pravděpodobně naši lidé rozbíjejí. Kdo je vyrobil?
Tyran:
Je to Efebský vynález.
Vorbis:
Ano. Demokracie. Já zapomněl. A kdo – vyndá knihu Želva kráčí – napsal
tohle? .. Pokud se nepřihlásí viník, budou všichni občané Efebe upáleni zaživa.
Didactylos: / blíží se zezadu/ Pusťte mě! Slyšeli jste ho!
Vorbis:
Ty jsi….. viník?
Didactylos: Samozřejmě. Ale jmenuji se Didactylos.
Vorbis:
Jsi slepý?
Didactylos: Jen pokud mluvíte o očích, pane.
Vorbis:
A přesto nosíš lucernu. Určitě nějaká slovní hříčka.. / ukáže knihu / Takové lži!
Takové obluzování lidí! Ty se odvažuješ stát přede mnou a prohlašovat, že svět
je plochý a putuje nekonečnem na zádech obrovské želvy? / historie zatají
dech/
Didactylos: Ne.
Vorbis:
Každý pořádný člověk přece ví, že svět má tvar dokonalé koule, která se otáčí
kolem koule sluneční, stejně jako se člověk otáčí kolem zářivé ústředí pravd!
Bruta:
Můj pane?
Vorbis:
Co je?
Bruta:
On řekl „ne“.
Didactylos: To jsem řekl. Já proti kouli nic nemám. Bezpochyby někdo dohlíží, aby z ní nic
nepopadalo. A slunce může být další taková koule, hodně vzdálená.
Vorbis:
Ty to popíráš?
Didactylos: Kdo kdy slyšel o obrovské želvě? Pitomost! Stydím se, že jsem na to pomyslel.
Vorbis:
Tak takhle se chovají efebští filosofové?
Didactylos: Tak se chová skutečný filosof. Musíme být připraveni na nové důkazy. A vy
jste před nás postavil tolik pevných a ostrých pravd., že jsem se hluboce
zamyslel.
Vorbis:
Tvoje lži už otrávili část světa!
Didactylos: Tak napíšu jinou knihu. Jak se bude vyjímat: „pyšný Didactylos přesvědčen
argumenty Omnie. Kompletně odvolává. Tedy s vaším dovolení, vím že musíte
plenit a pálit a tak… Vrátil bych se do sudu a začal na tom pracovat. S vaším
dovolením vaše svátosti tam připíšu ještě další koule. / Odchází, Vorbis ho
nejdříve chce zadržet, pak rozmyslí /
13
14
Vorbis:
Didactylos:
Vorbis:
Urno:
Didactylos:
Urno:
Didactylos:
Urno:
Didactylos:
Svatkup:
Didactylos:
Svatkup:
Bruta:
Svatkup:
Bruta:
Urno:
Bruta:
Urno:
Didactylos:
Urno:
Didactylos:
Bruta:
Urno:
Bruta:
Tak tady máte ty svoje / achtunnnng – z dveří vyletí lucerna na Vorbisovu
hlavu/
A přece kráčí! / a hyn utíká /
Já….. Chyťte ho. Okamžitě. Bruto, dovedeš muže do knihovny a celou jí
spálíte.
/ TMA –/
Nebudeme potřebovat Okolikovu O správě věcí veřejných nebo Gnómonovu „
Ectopii“
Cože? To jsou knihy, které náleží celému lidstvu!
Prima, tak by celé lidstvo mohlo zaskočit a pomoct nám je odnést. Já bych vzal
něco užitečného.
Knihy o mechanice?
Samozřejmě, ty poskytují lidem návod jak žít lépe.
A tyhle, jak být lidmi. / zvuk vyražených dveří /
A přece kráčí!
Záleží na tom.
Jsem přítel!
Můžete nás odsud dostat?
Ty jsi inkvizitor!
Ne to nejsem, já nejsem na žádné straně.
Rychle musíme zachránit knihy.
Kolik jich je opravdu důležitých?
Všechny.
Tak dvě stě.
Strýčku!
Všechny ostatní jsou díla malicherná a marnivá.
Mohl bych je odnést, jestli odsud vede cesta ven.
Ani neumíš číst!
Já je nebudu číst, jen si je zapamatuji.
/ Světlo, zpátky u Tyrana /
Voják:
Můj pane! Seržant Svatkup se dvěma filosofy uprchli na člunu. Asi s sebou
vzali toho mladého kněze.
Vorbis:
Tak na co čekáme? Za nimi! S člunem se daleko nedostanou!
Voják:
Ale, pane na moři sílí bouře, mohlo by to být nebezpečné.
Vorbis:
Nic není nebezpečné pro silného ve víře. Om je s námi! / tma, hukot plamenů,
případně třesky bouře – prostě všelijací efektové /
PŘESTÁVKA
Scéna 8. POUŠŤ Bruta, Om, Vorbis
• Bruta a Om se probouzí na pobřeží a zjišťují, že cesta vede jen pouští. Nachází
Vorbise, který je jaksi mimo sebe. Om chce do Ankh-Morporku, ale Bruta rozhoduje,
že půjdou do Omnie.
Počátek přeměny Bruta-prorok.
/Bruta a Om vyplaveni na poušti /
Om:
Probuď se, hochu. Hop, hop, hop. Jsme na pobřeží. Jsme zachránění.
Bruta:
Co se stalo?
14
15
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Zůstal jsi na živu, to se stalo. Pořád je to lepší, než se utopit.
No, to tedy nevím. Je tady nějaká pitná voda?
Neřekl bych.
Janerad, svazek V, verš 3 říká, že dokážeš z mrtvé pouště vykouzlit křišťálový
pramen.
Om:
To bývalo v dobách, kdy se tyhle iluzionistické licence udělovaly šmahem.
Bruta:
Kudy do Omnie?
Om:
Proč se chceš vracet do Omnie?
Bruta:
Já nechci, ale stejně musím.
/ vyrazí na cestu a je jim tradičně horko – uvidí Vorbise /
Bruta:
Je pořád ještě živý.
Om:
Škoda.
Bruta:
Mohli bychom něco udělat … pro něj.
Om:
Jo? Možná, že bys kolem našel kámen, kterým bys mu rozbil hlavu.
Bruta:
Přeci ho tady nemůžeme jen tak nechat?
Om:
Tak dávej pozor.
Bruta:
Ne. / Bruta ponese-potáhne Vorbise /
Om:
A co já?
Bruta:
Máš své čtyři nohy!
Om:
Já jsem tvůj bůh!
Bruta:
Vezmeme ho do Omnie, lidé se musí dozvědět, co udělal.
Om:
Ty jsi šílený! Blázen. Vážně si myslíš, že ho dostaneme do Omnie? Přes
poušť? Na světě jsou miliony věřících a na mě zbude zrovna takový.. Kam
jdeš.. Já se za Tebou honit nebudu… / Uvidí jeskyni, /
/ usednou a setmí se maličko/
Bruta:
Takže ty jsi vlastně malý bůh?
Om:
Kdybychom měli šanci přežít ….. Podívej, každý bůh je pro někoho Velký.
Nikdy jsem nechtěl být tak Velký. Pár domorodých kmenů, jedno dvě města.
Bruta:
V naší říši žijí dva miliony lidí.
Om:
Já vím. To není špatné, co? Když si vezmeš, že jsem začínal s jedním
vidlákem, který slyšel hlasy, a skončil se dvěma miliony věřících.
Bruta:
Jenže jsi s nimi nikdy nic nedělal. Mohl jsi jim říct, aby se přestali navzájem
zabíjet. / Pausa / Slyšel jsi někdy o Etice?
Om:
To je někde v Jakazačistánu, ne?
Bruta:
Efebci se o to hodně zajímali.
Om:
Třeba se to chystali obsadit.
Bruta:
Já myslím, že to není místo. Má to něco společného s tím, jak lidé žijí.
Om:
Cože, poflakovat se jen tak celý den, zatímco otroci odřou všechnu práci? Věř
mi, že jakmile najdeš skupinu chytráků, kteří nic nedělají a vedou řeči o pravdě
a kráse a nejlepším způsobu, jak obsadit Etiku, klidně vsaď sandály, že kousek
dál na ně dře parta chudáků. A tihle mizerové si žijí jakoBruta:
Bozi?
Om:
Já chtěl říct králové!
Bruta:
To ale taky zní trochu jako bohové.
Om:
Ale jsou to králové..
Bruta:
A k čemu vlastně potřebují lidé bohy?
Om:
Och, vy přece musíte mít bohy!
Bruta:
Jenže, jak já tomu rozumím, jsou to vlastně bohové, kdo potřebuje lidi. Kvůli
víře a uctívání – tak jsi to řekl ty.
Om:
Lidé v něco musí věřit. Proč by nemohli být bohové? Co je tady jiného?
15
16
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Já si myslím, že já sám už teď nevěřím vůbec v nic.
Kromě mne!
Já přece vím, že existuješ. Na želvách něco je. Želvy jsou milé. Já mám potíže
s vírou v Bohy.
Podívej, lidi, kteří přestanou věřit v bohy, dokážou věřit v kdeco. Třeba v kus
železa.
Scéna 9. OMNIA Didactylos, Urno, Svatkup, lidé okolo
• Přistání v Omnii a ukrytí v kovárně poblíž citadely. Didactylos vyzván aby promluvil
k davu. Svatkup a Urno plánují útok na Citadelu s pomocí pekelného stroje.
/ Didactylos, Urno a Svatkup ve Stodole /
Didactylos: Měli jsme sakra štěstí, že jsme té bouři unikli. Řekl bych, že ti Omniánci
neměli takovou kliku.
Urno:
Ale toho kněze je mi líto, i když byl asi tak trochu blázen.
Didactylos: To jsme tak trochu všichni.
Urno:
Myslím, že si povídal s želvou.
Didactylos: Želvy dokáží velmi pozorně naslouchat. A je z nich chutná polévka. To by mě
zajímalo, jestli Bruta měl v hlavně celou naší knihovnu…. / Přichází Svatkup,
který organizoval lidi /
Svatkup:
Už jsou tu všichni. Můžeme začít.
Urno:
A proč to vlastně všechno děláš?
Svatkup:
Slyšeli jste někdy o zemi, která se jmenuje Istancie? Byla to taková malá
zemička. Jednoduše místo, kde žili lidé.
Didactylos: Omnie ji dobyla před patnácti léty..
Svatkup:
Hajzlové. Mnoho lidí má důvod nenávidět Církev.
Urno:
Viděl jsem tě stát Vorbisovi po boku. Měl jsem dojem, že jsi tady proto, abys
ho chránil.
Svatkup:
To je pravda. Nechtěl jsem, aby ho někdo zabil dřív než já. Ale je nás pořád
málo. Nedokázal bys sestrojit takové zbraně jaké používá Tyranova Garda?
Urno:
Jistě, kdybych měl kovadlinu a patnáct kovářů a železo, střelný prach a spoustu
dalších věcí. Žádný problém, ale..
Svatkup:
Uvidíme co se dá dělat. Ale teď už byste měl promluvit Mistře.
Didactylos: Kolik jich tady je?
Urno:
Stovky! Sedí dokonce i na trámech pod stropem. Je tady dokonce jeden nebo
dva kněží. A aspoň tucet vojáků!
Svatkup:
Nebojte se. I oni věří v Želvu! Mám přátele na těch nejneočekávanějších
místech! Ti lidé do morku kosti nenávidí Církev.
Didactylos: Ale já jsem nechtěl…
Svatkup:
Čekají jen na toho, kdo by se jim postavil do čela. Vím, že nás nezklameš. Jsi
muž s logickým myšlením. Urno, pojď sem. Mám tady jednoho kováře, se
kterým bych tě rád seznámil. /nechají Didactyla promluvit k „davu“ /
Didactylos: Nemůžete věřit v Želvu. Ona prostě existuje. Je nesmysl věřit v něco, co
opravdu existuje. Když věci existují, nemusíte v ně věřit. Ty věci jednoduše
jsou. Co chcete slyšet? Sepsal jsem jen to, co lidé vědí. Hory vznikají a zase
mizí. A hluboko pod námi se vesmírem vznáší želva. Lidé žijí a umírají a Želva
kráčí. Říše vznikají a zase zanikají a Želva pořád kráčí. Želva kráčí! Ta Želva
prostě existuje. Svět je plochý talíř. Ať věříte, že je to pravda, nebo ne. Pravda
je mnohem složitější. Abych vám řekl pravdu, já si myslím, že Želva se
pendrek stará o to, jestli to pravda je, nebo není. / Svatkup mezitím Urnovi/
16
17
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Oni nechtějí filosofii. Chtějí důvod, záminku, proč povstat proti Církvi. Vorbis
je mrtvý, Patriarchovi šplouchá na maják. Máme šanci!
Sám jsi říkal, že se k nám připojí jen desetina armády.
Jenže jsou to svobodní lidé! Lidé, kteří svobodně myslí! Budou bojovat za něco
víc! Didactylos jim dal symbol! A s tvými zbraněmi vyrovnáme přesilu! Jak to
vypadá?
Myslí, že to dokážeme. Ale nemyslím, že by se stroje měly používat..
Umučili mu otce. Jen proto, že si nad vchod do kovárny pověsil podkovu. Ale
má spoustu pomocníků. Prorazí to i brnění?
Asi ano, ale …
Výborně. Poslyš, celou církev vedou lidé jako Vorbis. Stojí na snůšce lží.
Miliony lidí musely zemřít je kvůli – a to všechno teď můžeme s tvými nápady
zastavit.
Ale. Stroj na zabíjení lidí?
Stroj na osvobození lidí! / Didactylos se odmlčel nadobro / Pěkně to zpackal.
Mohl s nimi udělat cokoliv. A on jim navykládá fakta. Lidé se nedají inspirovat
fakty. Potřebují motiv. Potřebují symbol.
Scéna 10. ZJEVENÍ V POUŠTI Bruta, Om, Vorbis, sv. Paznehtul, Malí Bohové
• Bruta dochází k závěru, že Om se mohl jako bůh více činit. Bloudí pouští bez vody a
jídla. Vorbis se pohybuje jenom tam kam ho nasměrují. Potkávají pouštního
poustevníka. Citadela je na dohled – Vorbis se vzpamatuje, praští Brutu a odhodí
želvu (v domnění, že Om) na kameny. Om si uvědomuje, že jediná cesta do Omnie je
pomocí orla.
/Bruta a Om v rozvalinách starého chrámu v poušti, Vorbis sedí opodál /
Bruta:
Co tady žilo za lidi?
Om:
Copak já vím?
Bruta:
Ty sochy jsou vytesány z žuly, ale tady nikde žula není.
Om:
Asi byli velmi zbožní a přivlekli si ji sem bůhví odkud.
Bruta:
A oltář je pokryt zvláštními žlábky.
Om:
Aha. Tady to máš. Byli výjimečně zbožní! Ty žlábky jsou tam na to, aby mohla
lépe odtékat krev. Chci odsud pryč.
Bruta:
Proč? Je tady chládek..Vorbis už se probral. Akorát nemluví.
Om:
A koho to zajímá. Copak ty se nebojíš smrti?
Bruta:
No…občas, když jsem měl službu v podzemí Citadely. Všechny ty lebky a
takové věci.
Om:
No vidíš. Nevíš. Právě proto se lidé nezbláznili. Díky tomu pocitu nejistoty.
Jenže u nás bohů je tomu jinak. My víme. A tohle místo je starý chrám – prostě
márnice – a nejhůř je na tom bývalý bůh, který ví, že mu z bývalé velikosti
nezbývá nic, než pár vzpomínek na to, že ho uctívaly tisíce lidí. Dokážeš si to
představit?
Bruta:
A dokážeš si ty představit, jaké to je, být člověkem?
Om:
Myslíš oproti bohům? To je jednoduché. Narodíš se. Posloucháš pár nařízení a
řídíš se několika pravidly. Děláš, co se ti řekne. Umřeš. – No co je, něco se ti
nelíbí. /Bruta pozoruje Vorbise / Proč se o něj staráš? Vždyť dal zabít tisíce
lidí!
Bruta:
On si myslel, že to chceš.
Om:
Nikdy jsem neřekl …
17
18
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Paznehtul:
Bruta:
Paznehtul:
Bruta:
Paznehtul:
Bruta:
Paznehtul:
Bruta:
Paznehtul:
Bruta:
Paznehtul:
Bruta:
Paznehtul:
Bruta:
Paznehtul:
Bruta:
Paznehtul:
Bruta:
Mohl jsi lidem pomáhat. Jediné co jsi dělal, žes po všech dupal, řval a naháněl
strach. Jako člověk, který tluče osla holí. A lidi jako Vorbis umí vymyslet
dokonalou hůl.
To přece není moje vina, když lidé zneužijí to, co …
Je! Musí být! Když lidem zmateš mysli, protože chceš, aby v tebe věřili, je pak
všechno, co udělají, tvoje vina. / vydat se na cestu / Pojďme. Přežijeme.
Přál bych si mít tou víru.
Já mám svého boha, ve kterého mohu věřit.
Ale nevěř na to, že narazíme na další podzemní chrám.
Já kráčím se svým bohem.
Doufám, že nemáš v úmyslu se jím taky sytit. A dávej si pozor. Cítím tady plno
malých bohů a jen jednoho věřícího!
Hééj! Ahój! /přichází hopla šupla / Ale, ale. Sem přijde návštěva jen velmi
zřídka. Viď, Angusi? / Angus neviditelný opodál/ Jmenuji se S.V. Paznehtul.
Jaké, .. víry jste vlastně svatý?
Ehm, tedy. Jaksi. Víte, rodiče mě pojmenovali Severián Vít a mé příjmení je
opravdu Paznehtul. Jednoho dne, byla to velká legrace – někoho napadlo, že ty
moje iniciály.. A pak mi vlastně už nezbylo než zvolit život poustevníka. Jsem
ryzí samouk. Nenajdete nikoho, kdo by vás v tom vyučil. To by samozřejmě
zničilo podstatu věci.
No.. to…chápu., ale..je tady .. jaksi .. Angus?
Ten je teď tady. Jenže on nepoustevničí. On není, abyste rozuměl, vyučený.
Mám ho tady jako společníka. Tedy – přísahám vám, že kdyby nebylo Anguse,
který mě vlastně neustále obveseluje, už bych se dávno zbláznil. Je to docela
příjemný život. A chvíle, kdy jím stojí za to. – Studené pivo, pečená selátka do
zlatava vypečená a ta chřupavá kůrčička.
Ale. Předpokládám, že občas sníte nějakého toho hada nebo ještěrku. Nebo
houby?
No jéje. Po období dešťů. Takové červené s bílými putníky. Po houbové sezóně
je to tu opravdu zajímavé místo.
Zpívající slimáci? Mluvící ohnivé sloupy?
Dobrotivé nebe, přesně tak!
Ale předpokládám, že občas pijete i …..vodu ?
To je zvláštní… jsou tady ty skvělé věci k pití, ale občas přijde takové nutkání
– já tomu říkám mlsota – a dostanu chuť na pár doušků vody. Dokázal byste to
vysvětlit? Zvlášť, když má člověk studeného piva, co hrdlo ráčí.
Ale s tou vodou to jistě není jednoduché. Kampak na ni chodíte? Na tu vodu
myslím..
Znáte ty živé kameny? Když rozříznete masitou část jejich listu, najdete tak
dvě deci vody. Chutná ale jako ranní moč.
/ Se sune pryč/ S tím už se nějak vyrovnáme.
Jste si jistý, že nechcete zůstat? Dneska je středa – máme selátko se směsí
zeleniny – pak tady jezdí jedna s vozíkem a nabízí zákusky.
my bychom přece, jen..
A nakonec čokoládové bonbony. Taky budou zjevení a vidiny sexuálních
radov… ne, to lžu, ty přece míváme v pátek. / Bruta mu odešel z dosahu a
Paznehtula obklopí Malí Bohové –alespoň jeden/ Příjemný mladík. Hodně
mluvil sám se sebou, ale to se dalo čekat. Poušť už tak prostě na některé lidi
působí, co říkáš Angusi? / jistě, ztratí se v dálce./
/ si zazpívá některou z nábožných písní / Jsme naživu.
18
19
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Bruta:
Om:
Prozatím.
A už to domů nemáme daleko. Támhle jsem zahlédl divokou kozu.
Ještě jich je tady hodně.
Koz?
Malých bohů. Ti malí a slabí jsou odstrčeni na pustá místa, kam nikdo nepřijde,
ale ti silnější se potulují na okraji pouště, kde je šance narazit na nějakou kořist
… tím míním lidi. Kdysi byli silní a i teď si pamatují, že v ně někdo věřil.
Silnější bohové… Co kdybychom si odpočinuli. / najdou si kus „stínu“/ Až se
dostaneme do Omnie, budu si muset promluvit s několika lidmi…
A myslíš, že oni tě budou poslouchat?
Říká se, že největší moudrost, pochází z divokých pustin.
Jenže jen taková, kterou lidé chtějí. A potom ještě muchomůrky / Bruta usíná,
Om se potuluje okolo a potká jinou želvu, se kterou se ovšem nespáří –Vorbis
vstane, velmi při smyslech, praští Brutu šutrákem do hlavy. Vrazí do želvy, tu
zabije, lapne Brutu a vyrazí k Citadele. Om je zkusí chytit- ale je pomalý.
Mezitím si všimne, že tu želvu chytil orel, vynesl do vzduchu a hodil dolů. Om
ho prokleje na tisíce způsobů a uvědomí si, že to je jediná možnost, jak se
dostat do Citadely zavčasu. /
Scéna 11. OMNIA Urno, Svatkup, Didactylos, Lu-Tze
• Svatkup se doslechne o Vorbisově návratu a jeho budoucností stát se prorokem.
Plánuje útok s Urnou – Didactylos je proti násilí a zříká se spolupráce.Svatkup a
Urno se vypravují do Citadely, Lu-Tze jim poškozuje stroj ničivé síly.(možná)
/Urno a Svatkup ve stodole, Didactylos poslouchá/
Didactylos: Život na tomto světě, připomíná život v jeskyni. Všechno, co vidíme ze
skutečného světa, jsou podivné a někdy zábavné stíny, které se odráží na stěně
té jeskyně. Jsou to stíny vzniklé ve světle absolutní pravdy z nichž někdy
dokážeme kus té pravdy odvodit. Jsme jako jeskynní lidé, co hledají moudrost,
ale můžeme udělat jen jediné – pozvednout svůj hlas k těm, které nevidíme a
poníženě říci: “Pojď blíž, zpotvořený králíčku … tebe mám nejraději.“
Urno:
Taky se mi nedaří vymyslet, aby to střílelo na větší vzdálenosti.
Svatkup:
Není potřeba, aby to střílelo moc daleko, budeme všichni v Citadele. Stačíš jich
udělat alespoň sto?
Urno:
Tohle je venkovská kovárna. Na všechno potřebuji železo. Kováři nedokáží
vyrobit pláty delší než pár desítek centimetrů. Trvá to dlouho.
Svatkup:
A jak zničíme bránu?
Urno:
To není problém. Železná koule, naplněná střelným prachem. A dlouhý
doutnák, který před bitvou zapálíme. Ty dveře budou beztak duté, aby se daly
otevírat.
Svatkup:
Ty vrata jsou vyztužena ocelí. A otevírají se jenom ven. Čím víc se do nich
opřeš, tím víc se zavřou.
Urno:
A jak se vlastně otevírají?
Svatkup:
No, jeden z diákonů zajde za závěs a zatáhne za nějakou páku. Když jsem měl
službu v katakombách, viděl jsem tam kola a řetězy …
Urno:
Můžeme se dostat dovnitř?
Svatkup:
Asi ano. Ta místnost nikoho nezajímá. Budeš muset se mnou, já se v těch
věcech moc nevyznám. Musíme ale spěchat! Kdy to doděláš?
Urno:
Snad dnes v noci. Když budeme pracovat rychle.
Svatkup:
Budeme to potřebovat už ráno! Vorbis nebude čekat a nechá se prohlásit
Prorokem!
19
20
Urno:
Svatkup:
Bude to fungovat napoprvé.
Výborně. Musím ještě něco zařídit – pak se vyrazíme podívat na ty dveře.
/Odchází/
Didactylos: A tomuhle ty říkáš filosofie?
Urno:
No, spíš taková přirozená filosofie.
Didactylos: Něco takového jsem tě nikdy neučil. Filosofie je od toho, aby byl život lepší!
Urno:
Tohle způsobí, že ho spousta lidí opravdu lepší bude mít. Pomůže to svrhnout
tyrana.
Didactylos: A potom? Rozebereš to zase na kusy? Rozbiješ to? Potom, co to poslouží
svému účelu, myslím?
Urno:
No ..
Didactylos: Ahá!
Urno:
Ahá, co? A i když si ty zbraně nechám… Bude to taková výstraha ostatním
tyranům.
Didactylos: A ty si myslíš, že si ti ostatní tyrani dřív nebo později nepostaví něco taky něco
takového?
Urno:
No, v tom případě… já vždycky dokážu postavit větší a lepší!
Didactylos: Ano, nepochybuji, že to dokážeš. Pak je tedy všechno v pořádku. A já hlupák si
dělal starosti. Zato teď…no raději si půjdu někam odpočinout.
Urno:
Mistře?
Didactylos: A neříkej mi mistře.Ty už teď znáš každou maličkost podstaty lidského
myšlení.
/ Odejde, Urno pracuje na stroji a je dosti unaven, přichází Lu-Tze s čajem/
Urno:
Děkuji vám. Už je to skoro hotové. Musím ještě udělat spouštěcí mechanismus,
protože jinak by to nefungovalo. Doufám, že to stihnu … / usne z čajíku. LuTze prostě provede něco, co se podobá destrukci vynálezu /
Scéna 12. CITADELA Bruta, Vorbis, Ožunka, Svatkup, Urno, Lu-Tze
• Bruta se probudil jako biskup. Vorbis iniciuje novou sérii výslechů. Bruta neví co bude
dělat, Lu-Tze jej povzbudí a Bruta si uvědomí Pravdu. Potkává Svatkupa a Urna a
odrazuje je od útoku.
/ Bruta se probouzí na posteli, hlídá ho Ožunka a případně další mnich, pak přichází Vorbis/
Ožunka:
Budiž Om požehnán!
Bruta:
Je tady?
Ožunka:
- tady? Jak se cítíš? Byl jsi ošklivě připálený. A při tom pádu jsi se udeřil do
hlavy.
Bruta:
Při jakém pádu?
Ožunka:
-pádu? Přece jak ses zřítil ze skály. V poušti. Byl jsi s prorokem! Kráčel jsi po
jeho boku… Jeden z mých noviců…
Bruta:
Poušť …si …pamatuji…ale ..Proroka? Byli jsme tam jen já a… Vorbis?
Ožunka:
Byl tak laskav, že mi to všechno vyprávěl. Když přijel, byli jsme shromážděni
v paláci Nářků. a najednou se objevil Vorbis. Celý zaprášený a za sebou vedl
osla. Tys byl na jeho hřbetě. Byl s ním celý zástup lidí! Na místě vyhlásil měsíc
Jaadra a dvojité pokání a Rada mu dala Hůl i Pás!
Bruta:
Takže Vorbis se stal osmým prorokem. A…nepřinesl s sebou želvu?
Ožunka:
-želvu?… Prorok nám vysvětlil, že na tebe strašně působilo to slunce v poušti.
Říkal, že jsi v deliriu mluvil o různých věcech. Už je to týden, co jste se vrátili..
Cesta tě asi hodně vyčerpala. Také nám přikázal, že hned jakmile se probudíš
máme tě k němu dovést… Okamžitě..Můžeš chodit?
Bruta:
Myslím, že…. / Zjeví se Vorbis a pár vojáků Božské Legie /
20
21
Vorbis:
Ožunka:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Lu-Tze:
Bruta:
Lu-Tze:
Bruta:
Lu-Tze:
Bruta:
Lu-Tze:
Bruta:
Lu-Tze:
Bruta:
Není třeba.
Můj pane…/svaté rohy/
Bratr Ožunka.. Bratři, hodlám Brutu povýšit na arcibiskupa. Osobně mne zítra
korunuje na nejvyššího jásema. Teď se prosím všichni vzdálíte. Rádi bychom
si popovídali. / Ožunka pryč/ Tak. Už jsi se vzpamatoval?
Ano pane.
Pokud se nepletu, jednou jsme spolu mluvili o podstatě reality, že? A o tom,
jak často to, co vidíme a co je zjevné, není základní pravda…..
Ano.
Jsem si jist, že tvé vzpomínky na naši cestu divočinou jsou dost zmatené. To by
se dalo předpokládat, při těch útrapách. Vedro… hlad….žízeň.
Ne pane. Moje paměť se jen tak zmást nedá.
Tam v poušti ke mně promluvil Velký Om.
Jistě pane. Mluvil na vás každý den.
Tvá víra je velká, Bruto. I když jednoduchá.
Pane?… Bratr Ožunka řekl, že vy jste vedl pouští mne.
Byla tady ta strašlivá poušť, fyzicky myslím, ale byla tady i poušť duše. Můj
Bůh vedl mne a já zase tebe.
Aha. Ano. Je mi to jasné.
Bylo mi dáno mnoho, tam v poušti. Taková je povinnost prorokova. Jít tam,
kde jiní ještě nebyli. Mé kroky řídil sám Om. A teď, když jsme získali nejvyšší
patriarchát… my toho využijeme. Nová města, nové říše – To vše pro větší
slávu Omovu! Tak ke mně promluvil Velký Om! Až ti bude lépe, podívej se na
Velké náměstí. Sestrojili jsme želvu.
Želvu?
Vykládají nebezpečné věci o želvách, ne? Tvrdí, že žijí na zádech velké želvy.
Dobrá. Tak je na jedné takové necháme umírat. Kováři odvedli velmi dobrou
práci. Té obrovské hmotě bude trvat dlouho, než se zahřeje na teplotu, která
bude spalovat. Velmi užitečná lekce, pro ty, kteří by se uchýlili z cesty pravého
vědění. A teď již odpočívej, Bruto. Zítra se budou dít velké věci. Očekávám tě
na korunovaci./ Vorbis odejde, Bruta se pokusí modlit, ale neslyší odpověď,
z čehož je zdrcen. Přichází Lu-Tze /
Já ho neslyším. Je asi moc daleko. A všechno se stane znovu. On nikomu nic
nepřikázal. On se nestaral! Ale měl se starat! Ty nerozumíš tomu, co říkám?
Moc ne.
Ty umíš mluvit?
Velká tajemství. Jako ty – mluvíš s Bůh.
Jak to víš?
Znamení. Muž, který hovoří s Bůh - ona má jiný život.
Co tady vlastně děláš, Ty nejsi Omniánec ani Efebec?
Vyrostl daleko, daleko. Dávný a dávný čas. Teď ona jdeš tak, kde najdeš práce.
Nikdy vysoká biskup.To nebezpečný život, nú? Já vždycky muž, co on čistí
svícínky nebo zametáš oltář. Nikdo nepamatuje jeho jméno. Nikdo neobtěžuje.
To jsem si vždycky přál. Jenže u mě to nikdy nefungovalo!
Tak ty hledej jiná cesta, nú? Plastalý mistl, ona šíká: „Tamten kluk! Co ty jíš?
Doufám, že máš dost plo každý tady ve skupina!“ Plastalý mistl, ona šíká: „Ty
slý kluk! Ploč ty neděláš tomácí cvičení?“ Plastalý mistl, ona šíká:“Kto se to
smějá? Když vy nežekneš, kdo smějál, celé dojo ono bute tady po škole! Když
já vzpomenu ta moudlá slova, mě nic nesdá se tak moc špatné!
Ale co mám dělat já? Neslyším ho!
21
22
Lu-Tze:
Bruta:
Lu-Tze:
Bruta:
Lu-Tze:
Svatkup:
Bruta:
Urno:
Bruta:
Svatkup:
Bruta:
Urno:
Svatkup:
Bruta:
Urno:
Bruta:
Ty nepotřebovat mistr, když on není. Naučíš se novinka i když ty celá cesta
kráčíš sám.
Ale on mi neřekl vůbec nic! Kde je všechna ta moudrost, o které se vždycky
mluvilo? Všichni minulí prorokové se vrátili s přikázáními!
A kde oni je vezmuli?
Já si myslím… že si je vymysleli.
Ty vezmeš přikázání ze stejný pramen. / Přichází Svatkup a Urno /
Nazdar, ty mrňavá, žlutá opice. Ty z té huby nevypustíš ani slovo, co? Idiote!
Urno!
Bruto! Ty jsi naživu! Slyšeli jsme, že tě Vorbis převedl přes poušť!
No… Tak nějak…
Nemáme čas. Kudy se dostaneme do sklepení?
Tudy / ukáže jim nějakou cestu /. Co budete dělat?
Je lepší, když nevíš, co se děje.
Tak jdeme nebo co ? A co ty? Přidáš se k nám?
/ Mrkne na Lu-Tze / Ne. Já… myslím, že půjdu jinou cestou…
Buď opatrný! Všichni potřebujeme to, co máš v hlavě! / Oba zmizí v
„sklepení“/
Já taky. / Lu-Tze mu odněkud přinese hůl, která vypadá jako prorocká – aby se
měl o co opírat a vykročí směr náměstí / Opona na krátký čas zatažena aby
byla nainstalováno náměstí a davy.
Scéna 13. KLÁŠTER/ Opat, Lu-Tze, Knihovník
• V před-oponí Opat uveden alkolytou, ten uvede i Lu-Tzeho. Opat pokárá Lu-Tze, že se
do toho montoval až příliš.
/ Opat sedí, Lu-Tze přichází z daleké cesty /
Lu-Tze:
Jak se daří Opatovi?
Alkolyta:
Dobře, začaly se mu prořezávat první zuby a udělá sám pár nejistých kroků.
Alkolyta:
Lu-Tze vaše vznešenosti.
Opat:
Ach, to jsi ty Lu-Tze. Ceš čučenku!
Lu-Tze:
Je příjemné Vás opět vidět, pane.
Opat:
Naneštěstí mají mladá těla svou vlastní hlavu. Všechno dopadlo dobře?
Lu-Tze:
Výborně, pane. Musel jsem však věci trošičku popostrčit.
Opat:
Byl bych raději, kdybys takové věci příště nedělal. Jednoho dne bys mohl
překročit povolenou mez.
Lu-Tze:
To ta dnešní historie. Je to hrozně laciná záležitost. Pořád aby ji člověk
spravoval, takže už je samá záplata –
Opat:
Čučenku! /dostane sušenku/Chytej tlon! Ano. Ano, já vím.
Lu-Tze:
Za našich časů to bývala, pane, jiná historie.
Opat:
Věci byly vždycky lepší, než jsou teď. Taková je prapodstata věcí. Brbrmbrm,
Lu-Tze:
Jistě, Pane. Pane? Ehm, víte, že knihy říkají, že Bruta zemřel a nastalo století
strašlivých válek a bojů?
Opat:
Víš, oči mi už zdaleka neslouží tak jako dřív, Lu-Tze.
Lu-Tze:
No já jen…, že teď to asi nebude tak docela pravda.
Opat:
No, pokud to nakonec všechno dobře dopadne.
Lu-Tze:
Jistě pane.
Opat:
Než se vydáš za dalším úkolem, co si takhle chvilku odpočinout?
Lu-Tze:
díky, pane. Myslím, že si zajdu do pralesa a budu nějaký čas pozorovat padající
stromy.
22
23
Opat:
Alkolyta:
Lu-Tze:
Skvělé cvičení. Skvělé! Ceš KOKO a čučenku. Alkolyta odvádí Opata. A pak i
Lu-Tze
Opat bohužel nezvládl umění cirkulačního stárnutí. Proto jsme nuceni
dlouhověkosti dosahovat poněkud tradičnějším způsobem.
Není to snadné tahle sériová reinkarnace.
Scéna 14. SVATÉ NÁMĚSTÍ/ Bruta, Vorbis, Ožunka, Kohl-Lik,Urno, Om, Věřící 1,
Věřící 2.
• Na straně je mučící želva, dav (tvořený přihlížejícími) se kouká, co že se jako bude dít.
Kohl-lik se pokusí o obchod s Brutou. Ten je však v jakémsi transu a během pasování
Vorbise na proroka povstane. Vorbis nařídí ať ho upečou na želvě a naposledy ho
vyslechne. Urno chce něco podniknout, ale Svatkup je proti tomu. Blíží se Om ve
spárech orla a naviguje ho na Vorbisovu hlavu – což Vorbise Zabije a všichni Uvěří.
Om získává moc a Bruta se stává prorokem všech proroků a domlouvá Ústavní víru a
nové zřízení Omnie. Všelijací efektové a KONEC.
/Svatkup nervózně čeká,věřící se modlí, Bruta přichází /
Věřící1:
Podívejte, nepoletuje tam nahoře orel? Na to orlovi je něco božského, co? Král
ptáků, co?
Věřící2:
Zajímavá věc. Orel je jediný pták na světě, který jí želvy, věděl jste to? Chytí
je, vyletí s nimi vysoko a pak je pustí jako kámen. Želva pukne a orel si přijde
na svoje. Úžasné!
Věřící1:
Poslyšte, není to znamení?
Věřící2:
Určitě, je to znamení!
Věřící1:
Ale čeho je to asi znamení?
Věřící2:
Jaké čeho? Je to prostě znamení! Nemusí to být znamení něčeho! Je velmi
podezřelé, když se někdo ptá, čeho je to znamení! /Přichází Kohlik ASP/
Kohlik:
Datle? Fíky? Šerbet? Svaté ostatky? Čerstvé odpustky? Ještěrky? Na špejli?
Věřící2:
Mohl by to být posel samotného Velkého Oma!
Věřící1:
A nezdá se vám, že něco nese v pařátech?
Kohlik:
Víte co? Dva sáčky kandovaných datlí za cenu jednoho! Ať tratím!
Věřící1:
Vždyť vám na tom všem posedávají mouchy!
Kohlik:
To jsou rozinky!
Věřící1:
A proč tedy teď, když jste nad tím mávnul rukou, všechny odletěly?
Kohlik:
Zázrak! Nastává čas zázraků!/ Všimne si Bruty / Maucta vznešenosti – nedal
byste si jogurt? Prakticky zadarmo.
Bruta:
Děkuji, ale nechci.
Kohlik:
Je to velmi zdravý jogurt, protože je živý.
Bruta:
Já to vidím.
Kohlik:
Nemáte nějaký problém, vaše Svatosti? Ten jogurt je opravdu živej, myslím, že
by vám pomohl…
Bruta:
On nás vede, ale jak nás může vést, když není Oma?
Kohlik:
Kdo je to ten on?
Bruta:
Kdyby tady byl, dal by mi znamení! / „Davy se začnou mačkat“ a za fanfár
předá Ožunka Brutovi korunu aby korunoval Vorbise – avšak zarazí se /
Vorbis:
Něco není v pořádku? Přál sis snad něco říct?
Bruta:
Ne. Neudělám to.
Vorbis:
/ se už neovládne, pokyne ať se Bruty chopí inkvizice a pozastaví obřad/
Vymáčkněte z něj život tak, aby mu k smrti zbývala jen píď, a na ten zbytek
23
24
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Kohlik:
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Urno:
Svatkup:
Urno:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Vorbis:
Bruta:
Všichni:
OM:
Bruta:
OM:
Bruta:
Urno:
cesty ho doprovoďte ohněm! A udělejte to hned!/ Inkvizitoři ho odvlečou
(trochu pomučí) a připraví na želvu) / Urno se konečně„protlačí zástupem“/
Proč ti to tak dlouho trvalo? A kde máš ty zbraně, ksakru?
Usnul jsem, ten metař mi něco namíchal do čaje a …
Na tom už nezáleží. / Uvidí Brutu na želvě – Kolík se stále pokouší prodat své
věci komukoliv/
Ještěrky? Na špejli? Sleva pro vojáky?
Vypadni!
To je Bruta!
Nevím, co se stalo. Rozzuřil Vorbise a ten hned přerušili obřady.
Tak jdeme na to, ne?
Na co?
Zaútočíme na ně a osvobodíme ho!
Je jich mnohem víc, než nás.
Ale to jich bylo vždycky, ne? Není jich o tolik víc, když dostali Brutu, ne?
Uvažuj logicky, ano? Jsi přece filosof? Podívej se na ten dav! Nelíbí se jim to.
Podívej, Bruta zemře, tak jako tak. Jenže, když zemře takhle, bude to pro
dobrou věc. Můžeme z jeho smrti udělat symbol pro lidi!
Tak symbol?
Musí to být!
Podívej. Teď už vím, že Vorbis je zlo. Spálil moje město. Dobrá, to občas
dělají i Tsorťané. To je prostě válka. Ale víš, co je nejpodivnější na tom, co
Vorbis dělá?
Co?
Co dělá s tebou? On totiž mění ostatní lidi v kopie sebe sama.
Chceš říct, že já jsem jako on?
Kdysi jsi říkal, že ho zabiješ. Teď myslíš stejně jako on.
Takže na ně zaútočíme? Já dám signál a našich pár stovek zaútočí na jejich
tisíce? A on stejně zemře a my zemřeme taky. Jaký je v tom rozdíl?
To chceš říct, že to vážně nevíš? / Zpět k želvě – Vorbis si naposledy popovídá
s Brutou/
Už je ti horko, Bruto?
Teplo.
Nechceš nic říct? Cožpak se nezmůžeš ani na kletbu? Ani na mizernou kletbu?
Ty jsi Oma nikdy neslyšel. Nikdy jsi nevěřil. Nikdo z vás ho neslyší! Věříte
v Církev - v Kvizici. Ale víra patří Omovi!
Skutečně? A ty ho snad slyšíš? Věřit v Oma? Církev je silná! Je ten tvůj bůh
silnější? Je hoden naší víry?
Ano. A nakonec se všem dostane spravedlnosti.
Spravedlnost? Slyšeli jste ho? Že přijde spravedlnost? Církev soudí! Skrze
mne! Tohle je spravedlnost. / do pozadí svistot křídel a Omova navigace Orla/
Slyšíš? Takhle soudí Om! / chvilka napětí -jako že nic a pak všichni mrknou
nahoru a uzří Oma jak dopadne Vorbisovi na Palici a UVĚŘÍ/
/Padnou v prach (krom Bruty) a/ Om!
Patří Mně! Je nejvyšším patriarchou a Prorokem Všech proroků! Tak. Co bude
Proroku?
Cože?
Tvoje přikázání?
Já myslel, že přikázání vymýšlíš ty.
Co takhle: Mysli za sebe?
24
25
Svatkup:
Kohlik:
Bruta:
OM:
Bruta:
OM:
Bruta:
OM:
Bruta:
OM:
Bruta:
OM:
Bruta:
Kohlik:
OM:
Kohlik:
OM:
Kohlik:
OM:
Kohlik:
OM:
Kohlik:
Ne. Spíš: Sociální jednota je klíčem k pokroku!
Něco ve prospěch potravinářské výroby a obchodu?
Nezabíjet lidi. Ale, přemýšlel jsem o tom…
To o nezabíjení se mi líbí. Dobře to zní. Pospěš si, mám před sebou nějaké to
drcení!
Vidíš? To ne. Žádné drcení. Žádná přikázání, pokud se jimi nebudeš řídit i ty
sám.
Ty mně poroučíš? Tady? Teď?
Ne, já tě žádám.
To je ještě horší! Musí přijít trest. Jinak nebude žádný řád!
Ale lidé v tebe věří jen skrze mne. A možná že ne nadlouho. Už se to jednou
stalo. Jediné co musíš…. Je starat se o své věřící!
Cože? Naslouchat hloupým motlitbám? Dělat déšť?
Zkus to. Dokud ještě můžeš. Poděl se o sílu a dohodneme se.
Dobrá. Ale jen na omezený čas – uvidíme jak to bude fungovat.
Platí.
Vám bych asi nic neprodal, že?
Kdo jsi?
Jmenuji se Kohl-lik, bože. Nemohl byste udělat nějaké malé přikázání? Třeba
něco o pojídání jogurtu každou středu?
Stojíš před svým bohem a hledáš obchodní příležitost?!
No. Třeba bychom se nějak dohodli.. Čiň se, dokud je železo žhavé, jak říkají
inkvizitoři, haha. A když jste tady tak hezky pohromadě…
Daruji Ti malé proroctví: Svou pozornost budete věnovat želvám!
Aha. Náhrdelníky. Spony z želvoviny. Polévka.
NE!
Pardón, pardón. Myslel jsem sochy želv. Překrásný tvar. Co takhle pohyblivé
sochy…. /pomalu jej přehlušuje hudba / TMA = KONEC
KONEC
25
26
OBSAH
Scéna 1. ZAHRADA
Bruta, Om, Ožunka, Lu-Tze ............................................................ 1
Scéna 2. KOMNATY INKVIZICE Vorbis, Saša, Ožunka, Zapeč, Inkvizitoři, Spiklenec,
Svatkup...................................................................................................................................... 3
Scéna 3. ZAHRADA Om, Bruta, Ožunka, Vorbis, Svatkup............................................... 5
Scéna 4. U TYRANA Vorbis, Svatkup, Tyran, Efebský, vojáci, Krásná servírka............. 8
Scéna 5. FILOSOFOVÉ+KNIHOVNA Didactylos, Om, Filosof 1, Filosof 2, Urno,Bruta 9
Scéna 6. K LABYRINTU Bruta, Om, Vorbis, Svatkup, Vojáci ........................................ 11
Scéna 7. ZNOVU U TYRANA Vorbis, Tyran, Bruta, Svatkup, Didactylos, Urno, Vojáci
.................................................................................................................................................. 13
PŘESTÁVKA .................................................................................................................... 14
Scéna 8. POUŠŤ Bruta, Om, Vorbis.................................................................................... 14
Scéna 9. OMNIA Didactylos, Urno, Svatkup, lidé okolo .................................................... 16
Scéna 10. ZJEVENÍ V POUŠTI Bruta, Om, Vorbis, sv. Paznehtul, Malí Bohové .......... 17
Scéna 11. OMNIA Urno, Svatkup, Didactylos, Lu-Tze ..................................................... 19
Scéna 12. CITADELA Bruta, Vorbis, Ožunka, Svatkup, Urno, Lu-Tze .......................... 20
Scéna 13. KLÁŠTER/ Opat, Lu-Tze, Knihovník ................................................................ 22
Scéna 14. SVATÉ NÁMĚSTÍ/ Bruta, Vorbis, Ožunka, Kohl-Lik,Urno, Om, Věřící 1,
Věřící 2. ................................................................................................................................... 23
KONEC............................................................................................................................. 25
OBSAH.................................................................................................................................... 26
26