2. pololetí 2013-2014 - Základní škola Březolupy

Transkript

Základní škola a Mateřská škola Březolupy
ŠKOLÁK
Školní časopis
ZŠ a MŠ Březolupy
červen 2014
Autor: Barbora Pastyříková, 8. třída
Milí čtenáři a čtenářky,
do rukou se Vám dostává další číslo našeho časopisu a věříme, že Vám přinese příjemné čtení
o naší škole. O téměř všech akcích Vás informovala paní ředitelka prostřednictvím školních
internetových stránek, a proto se vrátíme jen k těm nejdůležitějším akcím tohoto půl roku.
Do konce školního roku zbývá už jen pár dní. Tenhle rok strašně rychle utekl a je to tu, deváťáci
odcházejí, známky jsou uzavřené, kázeňské tresty rozdané. Na žáky čekají už jenom tresty
od rodičů (na některé ) a krásné dlouhé volno.
Slyšeli jste někdy někoho, že by se netěšil na prázdniny? My tedy určitě ne. Dříve však,
než s radostným pokřikem opustíte svoji školu, poohlédneme se, jaký ten uplynulý rok byl, co nám
přinesl, v čem nás zklamal, čím nás překvapil, či potěšil.
Nelze vyjmenovat všechny radostné okamžiky, které nám přinesl tento školní rok a kterých bylo
naštěstí velmi mnoho, například exkurze, návštěvy filmových představení, řada sportovních
a naukových soutěží, různé besedy, školní výlety, výchovné koncerty, tvořivé dílničky aj.
Ne vše je však ideální. Vysoká absence, neplnění školních povinností slabšími žáky, nedostatek
slušnosti a úcty k učitelům i k ostatním dospělým lidem, špatné zacházení se školním majetkem,
to jsou oblasti, ve kterých budeme muset v příštích letech zapracovat.
Milí žáci a žákyně, před námi jsou nyní dva měsíce zasloužených prázdnin. Přejeme Vám hodně
pohody, sluníčka a nových přátelství.
Autor: Žáci, 6. třída
2
ZPRÁVIČKY ZE ŠKOLY
Ples SRPŠ
Pro některé sobota jako každá jiná. Ale ten, kdo nezaváhal a přišel se v sobotu 18. ledna 2014
pobavit do sportovní haly v Březolupech, má ještě dlouho na co vzpomínat. Uskutečnil se zde ples
rodičů. Začátek byl ve 20.00 hodin. Začal tancem žáků naší školy především 9. třídy. Celkem bylo
8 párů, které usilovně nacvičovaly už od října pod vedením paní učitelky Stiglerové. V průběhu
tréninků tanečníky pravidelně navštěvovala paní ředitelka, která pomáhala žákům s rytmem svým
klapotem podpatků. Žáci tancovali na skladbu od Antonína Dvořáka a píseň Impossible od Jamese
Arthura, kterou si žáci sami vybrali. V průběhu večera vystoupil i TSS Pohoda Březolupy.
V průběhu celého večera hrála skupina Motýl Erika. Skupina nenechala nikoho sedět a hity zněly
nepřetržitě až do časných ranních hodin.
Aby bylo setkání co nejpříjemnější, postaralo se nám sdružení rodičů o výzdobu sálu. Nechybělo
občerstvení všeho druhu, bohatá tombola a bujaré veselí. Účast na plese byla hojná a velká řada
návštěvníků vydržela až do rána. Malá ukázka z plesu:
Ples
3
Barevné dny
Počátek jara přivítali žáci barevně. Od středy 19. března do pátku 21. března byla vyhlašována
charakteristická barva pro následující den. Ve středu to byla zelená. Ve čtvrtek fialová a v pátek
černobílá. Počítaly se body za celou třídu – poměr žáků na třídu = body. Zde jsou výsledky
a několik fotek.
TŘÍDY
Místo
Třída Průměrný počet
kusů oblečení na žáka
4.
3,95
1. místo
8.
3,5
2. místo
1.
2,64
3. místo
3.
2,6
4. místo
7.
2,5
5. místo
2.
2,48
6. místo
5.
2,47
7. místo
9.
1,48
8. místo
6.
1,3
9. místo
Místo
Žák
1. místo
2. místo
3. místo
Zuzana Bilavčíková
Veronika Stuchlíková
Miroslava Šimíková
4. místo
5. – 6. místo
Kateřina Popelková
Kateřina Kolková
Matěj Slavík
JEDNOTLIVCI
Třída Kusy oblečení
za 3 dny
8.
26 kusů
8.
25 kusů
4.
22 kusů
Učitel
p. uč. Otrhálková
p. uč. Zábojníková
p. uč. Mikulincová
p. uč. Kubáňová
19 kusů
18 kusů
4.
7.
8.
2. třída
4. třída
4
Kusy
oblečení
20
17
15
Dopravní soutěž
Ve čtvrtek 22. května se konalo okresní kolo Dopravní soutěže mladých cyklistů v Uherském
Brodě. Z naší školy byly vyslány čtyři týmy. Dvě družstva za mladší kategorii a dvě za starší
kategorii.
Naši školu reprezentovali tito žáci:
Mladší: A (obsadili 3. místo)
B (obsadili 2. místo)
Lucie Kolková
Viktorie Kalinová
Sára Pauříková
Jana Šimíková
Robin Hromeček
Šimon Řezníček
Josef Mizera
Václav Procházka
Starší: A (obsadili 1. místo)
B (obsadili 4. místo)
Michaela Kročilová
Lucie Juráková
Karolína Popelková
Kateřina Kolková
Radim Hubáček
Vít Střítežský
Petr Hromeček
Ondřej Vojtík
Soutěžilo se ve čtyřech disciplínách:
 Jízda zručnosti
 Jízda po dopravním hřišti
 Testy
 Poskytování první pomoci
Naši žáci si ve všech čtyřech disciplínách vedli velmi dobře! Týmy mladších obsadily 2. a 3. místo.
Tým starší B se umístil na 4. místě a tým starších A vybojoval krásné 1. místo, které znamenalo
postup do krajského kola. Nejlepším jednotlivcem celé soutěže se stal Radim Hubáček, který měl
nulový počet trestných bodů. Žáci obdrželi bohaté ceny a s úsměvy na tváři odjížděli domů.
Krajské kolo se konalo 28. května v Otrokovicích. Zde žákům přibyla pátá disciplína - práce
s mapou. Žáci bojovali statečně, ale nestačilo to ani na první tři místa. Umístili se těsně pod stupni
vítězů a to na 4. místě.
Všem gratulujeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy.
Vítězný tým
Radim Hubáček
5
Výlet ZOO Lešná
Zoologická zahrada měla v měsíci dubnu akci na vstupné + průvodce zdarma. Toho jsme využili
a postupně se do ZOO vypravily skoro všechny třídy. Některé jely linkovým autobusem, jiné
společně zájezdovým autobusem. My jsme jeli ve čtvrtek 3. 4. 2014. Jela s námi 3. a 4. třída.
Ke škole pro nás přijel autobus 7.40 hodin, který nás zavezl až k ZOO. Paní učitelky koupily
vstupenky a šli jsme do ZOO. Nejdřív jsme hodinu chodili s průvodcem, který nám říkal o slonech,
hroších a opicích. Potom jsme chodili už sami. Byli jsme na průlezkách a u občerstvení. Koupili
jsme si suvenýry. Nejvíc se nám líbili žirafy, pštrosi a sloni. Zajímaví byli hadi a krokodýli. Dojeli
jsme kolem 13.30 hodin. Výlet se nám moc líbil.
ZOO Lešná
Školní výlet Vídeň
10. června žáci 2. stupně (7., 8. a 9. třída) vyrazili v rámci školního výletu do Vídně. Po čtyřhodinové
cestě je čekala prohlídka architektonicky zajímavého komplexu budov – Hundertwasserhaus. Dále
následoval krátký okruh historickým centrem města – Radnice, Hrad, Opera, Štěpánský dóm, dále
návštěva Přírodovědného muzea. Odpoledne byla zastávka v zábavném parku Prater s obřím kolem
Riesenrad. Žáci si stihli vyzkoušet i některé atrakce. Výlet si všichni báječně užili a zpátky do Česka
si přivezli spoustu fotek, zážitků a dalších věcí.
Hundertwasserhaus
Prater
6
Projekt finanční gramotnost
Na začátku školního roku jela 7. – 9. třída na Všeminu na kurz Finanční gramotnosti. Ale to byla
jen první část. Ta druhá začala s příchodem jara. Každá třída měla 2 dny, za které se měla naučit
základy finanční gramotnosti pod vedením paní učitelky Gřešákové.
První den vytvořili žáci skupinky po čtyřech nebo pěti žácích a vytvořili fiktivní rodiny. Společně
pak pracovali na rozpočtu rodiny a zjišťovali, že rodina jenom nevydělává, ale i utrácí.
Druhý den pak měli žáci spíše teoretickou část. Naučili se základní pojmy z financí. Některé věci
byly užitečné do pozdějšího života. Například rozdíl mezí debetní kartou a kreditní kartou.
7. třída
Družina
V průběhu celého roku se uskutečnila v družině celá řada akcí. Děti vyráběly různé výrobky,
soutěžily, hrály hry, chodily na hřiště sportovat…. Malá ukázka z činnosti družiny:
Fotografie z činnosti družiny
7
Sběr papíru
V měsíci červnu 2014 proběhl na naší škole sběr papíru.
Mezi jednotlivci byli nejlepší:
1. místo – Miroslav Ondroušek – 2. třída – (395 kg)
2. místo – Pavel Hubáček – 5. třída – (200 kg)
3. místo – Matyáš Grossmann – 2. třída – (188 kg)
4. místo – Lucie Zapletalová – 1. třída – (186kg)
5. místo – Anna Geržová – 4. třída – (135 kg)
6. místo – Jan Šišák – 1. třída – (126 kg)
7. místo – Tomáš Masařík – 6. třída – (125 kg)
8. místo – Jan Minařík – 1. třída – (120 kg)
9. místo – Šimon Janků – 6. třída – (90 kg)
10. místo – Barbora Hájková – 1. třída – (88kg)
Mezi třídami:
1. místo – 1. třída – (882,5 kg)
6. místo – 7. třída – (160 kg)
Celkem nasbírala naše škola 2742,5 kg papíru. Všem žákům děkujeme. Nejlepší jednotlivci i třídy
byli odměněni. Utržená částka bude použita na nákup pomůcek pro žáky základní školy.
Olympiády
Název soutěže
Olympiáda v českém
jazyce
Olympiáda v anglickém
jazyce
Dějepisná olympiáda
Zeměpisná olympiáda
Matematická olympiáda
Pythagoriáda
Jak jsme si vedli v soutěžích
Počet žáků ve školním kole
Účastníci okresního
kola
9 žáků (8. a 9. ročníku)
Jitka Gregorová (9. tř.)
Kateřina Fajtová (9. tř.)
0
13 žáků (8. a 9. ročníku)
Kategorie A (6. třída) 5 žáků
Kategorie B (7. třída)
14 žáků
Kategorie C (8. a 9. třída)
9 žáků
1 žák
64 žáků (5. – 8. třída)
8
Umístění
Věra Husková (7. tř.)
Zuzana Bilavčíková (8.
tř.)
Jana Šimíková (6. tř.)
6. místo
Adéla Juráková (7. tř.)
19. místo
Zuzana Bilavčíková (8. 7. místo
tř.)
Martin Zábojník (8. tř.)
Kovačíková Michaela
(5. tř.)
Martin Žák (6. tř.)
Zdeněk Andrýsek (7. tř.)
Radim Říha (8. tř.)
16. – 21. místo
5. – 8. místo
11. – 13. místo
Matematický klokan
Přírodovědný klokan
Sudoku
Výtvarná soutěž
Pěvecká soutěž
133 žáků (2. – 9. třída)
Kategorie Cvrček (2. a 3. tř.)
Kategorie Klokánek (4. a 5.
tř.)
Kategorie Benjamín (6. a 7.
tř.)
Kategorie Kadet (8. a 9. tř.)
8. a 9. třída
0
7. a 8. třída
0
Michal Harsa (3. tř.)
David Pektor (4. tř.)
Zdeněk Andrýsek (7. tř.)
Adéla Juráková (7. tř.)
Martin Zábojník
Zdeněk. Andrýsek (7. tř.)
Jana Šimíková (6. tř.)
Michaela Kročilová (9.
tř.)
Radim Hubáček (8. tř.)
1. stupeň
Adéla Juráková
Štěpán Vyoral
Věra Husková
David Grygar
Štěpán Binar
8. – 9. místo
18. – 20. místo
9. – 10. místo
11. – 14. místo
1.
1.
2.
2.
1.
místo
místo
místo
místo
místo
SPORT
I letošní rok byl velmi bohatý na sportovní klání…
Bílovická laťka
V pondělí 28. dubna 2014 se uskutečnil XI. ročník Bílovické laťky. Soutěž pro žáky 2. stupně ZŠ
ve skoku do výšky.
V mladší kategorii získala:
 Lucie Juráková ze 7. třídy 1. místo - výkonem 115 cm
Ve starší kategorii získala:
 Veronika Stuchlíková z 8. třídy 3. místo - výkonem 115 cm
 Ondřej Omelka z 9. třídy 3. místo - výkonem 150 cm
Všem děkujeme za reprezentaci školy a umístěným gratulujeme.
Naše sestava
9
Florbal - ŽA-LI-FLO (Žákovská liga florbalu)
Na naší škole se hraje florbal. Po celý školní rok jsme hráli školní ligu v Uherském Hradišti. Soutěž
se jmenuje ŽA-LI-FLO. Hraje se kategorie Starší žáci (8. a 9. třída) a Mladší žáci (6. a 7. třída).
Hraje se třikrát 10 minut, hrají tak obě kategorie. Zápas pískají dva rozhodčí. Hrací systém je 4+1,
to znamená 4 hráči a 1 brankář. Mladší žáci skončili na 3. místě se skórem 53:65 a se 7 body +
Robin Hromeček vyhrál 3. místo nejlepšího střelce (nastřílel 24 gólů) a Petr Gajdošík vyhrál
2. místo nejlepšího střelce (nastřílel 25 gólů). To je velký úspěch pro naši školu. Starší žáci na tom
byli o něco hůře, umístili se na 6. místě se skórem 43:90 a s 5 body + Radek Soška vyhrál 3. místo
nejlepšího střelce (nastřílel 21 gólů).
Žáci měli trénink každý čtvrtek od 14.30 hodin ve sportovní hale pod vedením pana učitele
Masaříka.
Hráči:
Mladší: Pavel Hubáček, Robin Hromeček, Gajdošík, Michal Pal'o, David Grygar, Jan Valenta…
Starší: Radek Soška, Petr Hromeček, Vít Střítežský, Martin Vavruša, Patrik Švancara, Radim
Hubáček, Ondřej Vojtík, Ladislav Mlček…
Naše sestava
Klukům gratulujeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy.
10
Florbalový turnaj v Bílovicích
V pondělí 2. června kluci strávili aktivní odpoledne na ZŠ Bílovice, kde sehráli tři utkání
ve florbalu s žáky ZŠ Bílovice.
Všechny tři zápasy jsme vyhráli a odnesli jsme si sladkou odměnu a diplomy.
 4. - 5. třída ZŠ Březolupy x ZŠ Bílovice 17 : 2
Klukům gratulujeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy.
Naše sestava 4. a 5. třída
Naše sestava 6. a 7. třída
McDonald's Cup
Tak se jmenuje tradiční fotbalové klání kluků a holek na 1. stupni ZŠ. Kdy mezi sebou zápolí
fotbalové týmy formou malé kopané. Náš výběr ve složení (Tomáš Hoferek, Pavel Hubáček, Lucie
Kolková, Lukáš Žák, Martin Kročil, Dominik Pekař, Lukáš Řezník, Václav Procházka) postoupil
z okrskového kola do okresního finále. Obě kola proběhla na umělé trávě stadionu Širůch ve Starém
Městě.
Naše sestava
11
Odcházejí ze školy
Jméno žáka
Vít Bařica
Kateřina Fajtová
Adam Gajdůšek
Jitka Gregorová
Petr Hromeček
Karolína Karpíšková
Michaela Kročilová
Milan Mléčka
Andrea Močičková
Ondřej Omelka
Aneta Pavlačková
Radek Soška
Patrik Švancara
Martin Vavruša
Škola
Gymnázium Uherské Hradiště
Střední škola hotelová Zlín – informační technologie
Střední průmyslová škola Zlín – ekonomika ve stavebnictví
Střední průmyslová škola Otrokovice – učební obor – kuchař - číšník
Střední odborná škola Luhačovice – učební obor - kuchař
Střední škola gastronomie a obchodu Zlín – učební obor – kuchař - číšník
Střední průmyslová škola Zlín - elektrotechnika
Střední odborná škola a Gymnázium Staré Město
Střední průmyslová škola polytechnická Zlín – učební obor - tiskař
Střední škola průmyslová, hotelová a zdravotnická Uherské Hradiště –
učební obor – kuchař - číšník
Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola Ministerstva obrany
v Moravské Třebové - elektrotechnika
Dolní řada zleva: Michaela Kročilová, Aneta Pavlačková, Jitka Gregorová a Kateřina Fajtová
Horní řada zleva: Martin Vavruša, Vít Bařica, Radek Soška, Petr Hromeček, Ondřej Omelka
a Milan Méčka; Chybí: Patrik Švancara, Karolína Karpíšková a Andrea Močičková
12
A máme to za sebou! Pocity z přijímacích zkoušek:
…Mé přijímací zkoušky na střední školy proběhly k mému překvapení celkem v klidu.
Ze začátku jsem byla trochu nervózní, ale později to přešlo. Jediným problémem bylo, že jsem
nevěděla, kde přesně jedna škola leží. Naštěstí jsem jí s menší pomocí našla. Třída byla hezká
s krásným výhledem na blízký les. První věc, které jsem si všimla, bylo, že je stropní trám třídy
našikmo. No a pak byl čas na to nejdůležitější - test. Po skončení mě vyzvedl taťka a jeli jsme
domů. Druhý den už jsem byla naprosto v klidu, protože jsem věděla, co se bude dít.
Zvládla jsem to a byla jsem zvědavá na výsledky. Dostala jsem se na obě školy. Teď si jen vybrat,
na kterou jít. Nakonec jsem zvolila Gymnázium Uherské Hradiště.
Autor: Jitka Gregorová, 9. třída
…Když jsem prošel školní branou, hrozně jsem se třásl. Nevěděl jsem, kam mám jít a co
budu dělat, jestli něco nebudu vědět. Zeptal jsem se náhodného kolemjdoucího, kudy jít dál. Došel
jsem až do místnosti, kde jsme měli nahlásit své jméno a obor, na který se hlásíme. Potom mně
ukázali směr, kudy pokračovat. Dokráčel jsem až do místnosti, která vypadla jako takové malé kino.
Na vzhledu kina tomu přidávalo taky velké plátno, na které směřovalo asi 300 sedadel. Téměř
všechny z nich byly obsazeny, z čehož plynulo, že se se mnou hlásí téměř 300 uchazečů. Bylo mi
zle. Po dlouhé inspirující řeči pana ředitele jsme se odebrali do tříd. Třásl jsem se až do doby, než
mi byla rozdána písemná práce. Ihned jak jsem začal psát, pocit se změnil. Jakmile jsem dopsal
poslední list, psychicky jsem se připravoval na test fyzické zdatnosti. Kvůli nervozitě jsem udělal
o shyb méně, ale i tak to bylo celkem přijatelné číslo. Při běhu jsem vyběhl rychleji než všichni
ostatní, což se na mně podepsalo poslední kolo. Přestože jsem se nemohl nadechnout, tak jsem
doběhl do cíle jako čtvrtý. Jakmile jsem popadl dech, začal jsem se radovat. Říkal jsem si: ,,Tak
a teď už stačí jen čekat.“ Za dva dny netrpělivého čekání a klikání na tlačítko aktualizovat stránku
školního webu, se tam objevily výsledky. Hurá jsem tam přijat.
Autor: Martin Vavruša, 9. třída
...22. dubna jsem psal přijímací zkoušky na Gymnázium Uherské Hradiště. Byl jsem trochu
nervózní, ale když jsem začal psát, tak ze mě všechna nervozita opadla. Jak už jsem jel autobusem
domů, tak už mi to bylo celkem jedno. 23. dubna jsem také psal přijímací zkoušky na Gymnázium
Lesní čtvrť ve Zlíně.
Nakonec jsem se dostal na obě školy. V Uherském Hradišti jsem byl na 48. a ve Zlíně na 72.
místě. Vybral jsem si Uherské Hradiště, protože mi přijde, že je tam lepší přístup a víc se mi tam
líbilo.
Autor: Vit Bařica, 9. třída
…Je to zajímavé, ale je to tak – 1. den (22. 4. 2014) jsem šel do Uherského Hradiště
na přijímací zkoušky. Nic jsem si z toho nedělal, bylo mi celkem jedno, jestli mě přijmou nebo ne.
Prostě jsem to tam napsal, doplnil, co jsem věděl a šel jsem domů. 2. den (23. 4. 2014) mě čekaly
přijímací zkoušky ve Zlíně. Byl jsem docela nervózní, protože mi na tom obvykle záleželo. Chtěl
jsem se na tu školu dostat.
Přišel jsem tam, našel jsem si třídu, posadil se a čekal, co se bude dít. Potom přišel pan
učitel a rozdal nám testy. Probíhalo to skoro stejně jako v Uherském Hradišti, ale byl jsem o trochu
víc nervózní. Nakonec jsem se dostal na obě školy. V Uherském Hradišti jsem byl ale úspěšnější.
Autor: Ondřej Omelka, 9. třída
13
Z TVORBY DĚTÍ
Citát z knihy Babička od Boženy Němcové:
,,Není na světě člověk ten, aby se zachoval (zalíbil) lidem všem.“
…,,Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem.“ Tato věta se objevila v knize
Boženy Němcové. Zamysleme se nad tím, jak tuto větu myslela autorka. Domnívám se, že tento
citát je podobný přísloví ,,sto lidí, sto chutí.“ Sice ne úplně doslova, ale v jistém slova smyslu si
jsou citáty podobné.
Na tomto světě není člověk, kterého by měl každý rád. Vždy se najde někdo, komu se
nezalíbíte. Vezměme v potaz světově známé herce, zpěváky, ale i další světově proslulé osobnosti.
Každý z nich má spoustu fanoušků a obdivovatelů, ale také mnoho lidí, kterým se nezalíbí. Ovšem
položme si otázku, proč???
Dle mého názoru je to kvůli konkurenci. Například ve fotbale už trvá několik let ,,válka“
mezi fanoušky Cristiana Ronalda a Lionela Messiho. ,,Messi je nejlepší fotbalista na světě!“ ,,Ne!“
,,Ronaldo je nejlepší!“ Takových slovních přestřelek je na internetu spousta. Ale takto nemůžeme
nikoho srovnávat. A obdobné je to i u nás ,,obyčejných“ lidí. Kvůli čemu??? Protože: ,,Není
na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem.“
Autor: Hromeček Petr, 9. třída
…Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem. Jistě, že ne. Každý z nás je jiný
a chce něco jiného. Na světě je přes 7 miliard lidí, je naprosto nemožné, abychom jsme se všichni
na nějakém tématu shodli. Ano, bylo by to hezké. Žádné války, spory, rozepře, ale jen mír. Však my
realisti moc dobře víme, že se tohle v nejbližší době nestane. Doufáme? To ano. Ale to snad každý.
Někdy mají lidé dobrou myšlenku, ale ta se neuskuteční. Proč je tomu tak? Vždyť spousta
lidí s tím souhlasí. Tak proč to nevyjde? Protože vždycky se objeví nějaký ,,chytrý a bohatý
člověk,“ který se rozhodne raději hledět na vlastní zájmy než na blaho veřejnosti.
A proto si pamatujte, že není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem.
…Po přečtení tohoto prastarého moudra a zamyšlení se nad jeho obsahem mi přichází
na mysl jedno slovo, které by jej podle mého vystihovalo nejlépe - odlišnost.
Druhý člověk by se však mohl zeptat: ,,No jo, ale co si pod tím mám jako představit?”
A to je právě ono. Každý z nás se od toho druhého odlišujeme, ať už je to typem vlasů, barvou očí,
postavou, pletí, inteligencí či schopnostmi a dovednostmi. Stručně a zjednodušeně řečeno se
od sebe lišíme téměř ve všem. Nikde na světě nenajdete stejného člověka, jako jste vy sami.
A kdybyste takového našli, a teď nemám na mysli jednovaječná dvojčata, nikdy nebudou stejní
svým chováním, povahou a svým jednáním v různých situacích. Právě ta odlišnost a různost mezi
námi z nás dělá originály.
Takže mé zhodnocení je: ,,Není důležité, jak nás vnímá okolí, ale nejdůležitější je to, jak
se cítíme my sami. Nezapomeňte na to, že se vždy najde někdo, komu se nezalíbíte či nezavděčíte,
ačkoliv se můžete snažit sebevíc.“
Autor: Aneta Pavlačková, 9. třída
14
…Je to pravda? Vážně se nedokážeme zavděčit každému? Nebo jsme jen tak sobečtí, že se
ani nesnažíme udělat pro ostatní kompromis, který by jim vyhovoval. Co když stále protlačujeme to
svoje a nebereme ohled na ostatní.
Ale zase na druhou stranu, kolikrát jsem se snažila ty kompromisy udělat, ale stejně to nešlo.
Nejspíš to opravdu nelze nejen kvůli našemu sobectví, ale i kvůli rozdílné osobnosti, kterou se
všichni lišíme. Občas je rozhodně nemožné udělat dohodu, při níž se nikdo neurazí. Třeba já a Jitka,
naše dohody buď vyhovují mně, nebo jí. Snad nikdy se neshodneme a nakonec to končí hádkou
nebo smíchem.
A právě proto si myslím, že tento citát je nejen velmi moudrý, ale i pravdivý. Shodnout se
prostě nejde, avšak pokusit se dohodnout na nejlepším kompromisu je nutné.
Autor: Fajtová Kateřina, 9. třída
Jak se vidím já
…Jmenuji se Jitka Gregorová. Můj první nádech na tomto světě se uskutečnil 16. prosince
1998 v 13.40 hodin. V ten moment jsem se stala sestrou tehdy šestileté Ivany a pětiletého Radka.
Jsem štíhlé, středně vysoké postavy. Vím, že už neporostu, protože jsem dosáhla stejné
výšky jako má sestra a mamka.
Mám tmavě hnědé, vlnité vlasy, které dominují mému poměrně oválnému obličeji. Nejraději
je nosím rozpuštěné. Mé hnědé oči mění svou sytost podle světla. Na denním světle mají světlou,
téměř oříškovou barvu. Naopak ve tmě jsou skoro stejně černé jako noc. Mám poněkud větší nos,
menší ústa a nevýraznou bradu. Na levé půlce obličeje, hned vedle oka, mám malou jizvu. Bylo jich
více, ale většina už zmizela. Jako malou mě pokousal pes.
Mezi mé nejčastější kousky oblečení v šatníku patří rifle a trička. Ovšem v létě nepohrdnu
sukněmi ani šaty.
Jsem spíše přemýšlivý a klidný člověk. Většinou. Občas se však hodně rychle naštvu.
Snažím se být srdečná, ochotná, upřímná, skromná a nenáročná. Řekla bych, že se mi to celkem
i daří. Jsem milá, kamarádská a mírně šílená. Umím naslouchat lidem, ale jsem i hodně hádavá.
Mám zdravou ctižádostivost a vím, čeho bych chtěla v budoucnosti dosáhnout. Nechybí mi však ani
sebekritika. Jsem čistotná a dbám o svůj zevnějšek. Mezi mé největší zápory patří nerozhodnost
a schopnost chodit všude pozdě. Nejvíc ze všeho se bojím pavouků.
Již osmým rokem hraji na klavír. Ráda zpívám, tančím a čtu si. Ve škole mi to jde, protože
jsem chytrá. Jako malá jsem dělala závodní gymnastiku, ale skončila jsem, protože mě to přestalo
bavit. To ale neznamená, že jsem přestala s pohybem. Stále chodím do taneční gymnastiky
a doufám, že ještě nějaký ten pátek budu.
Vím, že má budoucnost je zatím ve hvězdách. Netuším, čím budu. Ráda bych však cestovala
a poznávala nové kultury. Snad se mi to splní.
…Jmenuji se Aneta Pavlačková a světlo tohoto světa jsem poprvé spatřila 29. března 1999
kolem 10. hodiny dopoledne v porodnici v Uherském Hradišti, a to jako druhorozené dítě manželů
Magdaleny a Otakara Pavlačkových ze Svárova. Moje o jeden a půl roku starší sestra Nikola ze mě
měla v té době velkou radost, malá sestřička pro ni znamenala nejen dalšího člověka, kterého
zatáhne do svého hracího koutku, ale hlavně velkou zodpovědnost a povinnost se o mě alespoň
trochu starat, což v té době dodržovala. Jak dlouho jí to vydrželo, bych raději nezveřejňovala...
15
A můj vzhled? Měřím pouhých 157 centimetrů a jsem silnější postavy. Mám hnědé rovné
vlasy, které jsem nosila dlouhé, nyní je ale jejich délka přibližně k ramenům. Největší dominantou
mého obličeje jsou podle mě modré oči, snad i upřímné. Celý život je skrývám pod modrými
obroučkami brýlí. K povšimnutí ještě patří rty a ty moje jsou malé, plné a někdy nepříliš výrazné.
Většinou nosím sportovní oblečení, jako jsou džíny a tričko.
Pokud vím, tak to nejdůležitější na vlastní charakteristice je popis charakteru. Co říct
o mých vlastnostech? Jedním z mých důležitých znaků, na který jsem já sama pyšná, je
cílevědomost. Často se mi stane, že mi věci nevyjdou tak, jak jsem si představovala, ale rozhodně
neskloním hlavu a neodejdu se svěšeným ocasem (jak se říká) už jen proto, že ocas nemám. Zkrátka
musím najít jinou cestu, kterou se dostanu ke svému cíli.
…Dovolte mi, abych se představila. Jmenuji se Michaela Kročilová. Narodila jsem se
před více než čtrnácti lety v porodnici v Uherském Hradišti. Do svých šesti let jsem s rodiči bydlela
v Jarošově, kde jsem navštěvovala mateřskou školu. Po narození dvou mých sourozenců – dvojčat
jsme se přestěhovali do Březolup. Nyní v Březolupech bydlíme již více než osm let. Devátým
a zároveň i posledním rokem zde navštěvuji základní školu.
Jsem spíše menšího vzrůstu. Měřím přibližně 157 centimetrů. Hlavu ale nevěsím. Věřím
tomu, že co je malé, to je milé. Co se postavy týče, jsem s ní docela spokojená. Mám dlouhé, tmavě
hnědé hlasy splývající až pod lopatky. Na mém oválném obličeji jsou asi nejvýraznější mé hnědé
oči s černými řasami a upraveným obočím. Dále na mém obličeji vynikají mé středně velké rty
a malý zakulacený nosík. Při úsměvu můžete vidět mé pravidelné, bílé zuby. Jak řekla paní učitelka,
vypadají jak z reklamy na zubní pastu Perličku. Co se týká oblečení, mám ráda ležérní styl.
Nejraději nosím džíny, trička, košile, svetříky a tenisky. Nepohrdnu ani nad společenskými šaty
a botami na podpatku. Vlasy nosím většinou rozpuštěné nebo svázané do ohonu či drdolu.
A jaká jsem? Popsala bych se jako hodná, milá, přátelská, cílevědomá a pracovitá osoba.
Špatné vlastnosti mi ale také nechybí. Jsem nedochvilná. Všude chodím pozdě. Další mou špatnou
vlastností je lenost. I když jsem pracovitá a poslušná, když mě přepadne lenost, nejsem schopná
ničeho. Jsem i náladová. Někdy prostě z ničeho nic začnu být protivná a umíněná. Řekla bych,
že jsem i hodně benevolentní, ale když se mi něco nelíbí, nedělá mi problém se ozvat. Už odjakživa
jsem ukecaná a s mluvením opravdu nemám problém.
Mé motta do života jsou: ,,Smích je klíčem úspěchu. Věřit v nemožné. Bez přátel nežiji.“
V životě se snažím na nikoho si nehrát. Snažím se jít si za svým, protože vím, že chci v životě
něčeho docílit.
Chci si splnit své životní sny a užít si život na plno. Možná bych změnila pár věcí, které
jsem v minulosti udělala, ale jsem pyšná na to, kým jsem. Doufám, že takhle mě berou i mí přátelé.
Autor: Michaela Kročilová, 9. třída
16
Kočička Cleo
Bylo, nebylo. V dávných dobách ve starém Egyptě žila jedna kočka, která se jmenovala
Cleo. Ve starém Egyptě byly kočky posvátné, navíc její majitelka byla Kleopatra, takže kočička
Cleo měla vlastní pyramidu, na kterou byla zvyklá – nikdy v jiných pyramidách nebyla.
Když si hověla na postýlce, často přemýšlela o tom, jaké by to bylo žít v 21. století...
Když se jednou zrána Cleo probudila, měla strašný hlad. Vydala se hledat Kleopatru... Když
se toulala po své pyramidě, narazila na otevřené dveře. Kočka je od přírody zvědavý tvor. I když
tušila, že venku číhá nebezpečí, krok do neznáma udělala...
Jen co došlápla, ocitla se v jiném světě – byl tam hluk a rušno. Bylo to 21. století. Cleo se
strašně vyděsila. Ocitla se v Praze. Byl to svět, který neznala a děsil ji. Všude kolem ní jezdily auta,
tramvaje, autobusy. Lidé spěchali a nikdo si kočičky nevšímal. Cleo se schoulila do klubíčka. Dala
by všechno za to, aby se mohla vrátit do bezpečí své pyramidy. Byla tak vyčerpaná, že usnula.
Probudilo ji hlazení po kožíšku. Napřed se lekla, ale když otevřela oči, uviděla malého
kluka, který se na ni usmíval. Vzal ji do náruče a Cleo se cítila bezpečně. Už nebyla tak sama. Šli
kolem Kampy, prošli Karlův most a dostali se na Staroměstské náměstí. Cleo ucítila brnění
v pacičkách. Zvedla hlavu a uviděla obrovský měřič času – Orloj. Podívala se na chlapce, naposledy
se zavrtěla v jeho náručí a skočila na zem. Ještě mu zamávala ocáskem a vběhla do věže v orloji. Už
jí zbýval poslední schod. Zavřela oči a ocitla se ve své pyramidě. Přišla ke své misce, kde na ni
čekaly samé pamlsky.
Autor: Vojtěch Bachan, 4. třída
Autor: Kateřina Fajtová, 9. třída
17
Riki a Sany aneb štěňátka z útulku
V jednom městě byl úplně, ale úplně obyčejný psí útulek. Nebyl moc velký, ale byla v něm
hromada štěňat, ale i nějací staří psi, to se ví. Byla tam dvě štěňátka dvou plemen a velice se
kamarádila. Starší se jmenovalo Sany a mladší Riki. Sany byla holka s modrýma očima, plemeno
šedý Výmarský ohař. Riki byla také holka a plemeno Velký švýcarský salašnický pes. Byly to velké
kamarádky. Byl tam jeden starý pes a jmenoval se Jack. Hodně se bavil se Sany a Riki. Jack byl
plemeno Tibetské dogy. Pořád říkal Riki, že jednou bude větší než on a že je Riki jedno z největších
plemen na světě. A také říkal, že jednou si pro Sany a Riki přijdou nějací majitelé. To ale Riki
a Sany nechtěly. Chtěly zůstat navždy spolu.
Jednou do útulku přišly dvě holky Ema a Baruška. Baruška se vzala Riki a Ema Sany.
Štěňátka myslela, že jsou setry, ale byly kamarádky. Štěňátka byla nejdřív smutná, ale potom si
uvědomila, že se budou navštěvovat.
Ale po dvou měsících se Baruška s Riki odstěhovaly. Když se to Sany dozvěděla, utekla
za Jackem do útulku. Že prý už život nemá žádný smysl. Ema jela navštívit Barušku a říct jí, co se
stalo. Když se to dozvěděla Riki, utekla za Sany do útulku. Trvalo jí to sice dva měsíce, než dorazila
do útulku. To bylo ale radosti, když se setkaly.
Jednou Jack umřel. A Sany a Riki, protože nechtěly být v útulku, když tam není Jack, utekly
do lesa. A od té doby už je nikdy nikdo neviděl.
Autor: Tereza Hubáčková, Erika Hovorková, 3. třída
RIKI
SANY
Jak jsem prožil prázdniny
O letních prázdninách jsem byl na táboře. Naše táborová osada se nacházela v krásné
přírodě, poblíž lesa a rybníku, odkud každé ráno bylo slyšet kvákání žab. Bylo to tam jako
v pohádce. Každý den jsme hráli oddílové hry, plnili obtížné úkoly a chodili na vycházky
do blízkého okolí. V pondělí jsme jeli na celodenní výlet do Olomouce, kde jsme prožili nádherný
den plný dobrodružství. Nejdříve jsme se šli podívat na místní pevnost, odkud jsme měli pěkný
výhled na celé město a okolní vesničky. Poté jsme se vydali turistickou stezkou směrem k ZOO
na Svatém Kopečku. Tam jsme si prohlédli tropické rostliny, exotická i domácí zvířata, o kterých
jsme se dověděli zajímavé informace. Nejvíce se mi líbilo v lanovém centru, kde jsme překonávali
různé překážky, vyzkoušel jsem si slaňování a také jsme si mohli zaskákat na obří trampolíně.
Večery jsme trávili u táborového ohně. Opékali jsme špekáčky, zpívali trampské písničky a užívali
si táborovou pohodu.
Tábor se mně velmi líbil a letos pojedu znova.
Autor: Tomáš Masařík, 6. třída
18
O ponožce
Byla jedna ponožka a ta byla v jednom šuplíku docela sama. A tak si řekla: „Proč bych tady
měla být sama?“ Vyskočila z šuplíku a šla se podívat, jestli by nenašla nějaký šuplík s dalšími
ponožkami. A ba, že našla! Bydlelo v něm moc a moc ponožek. Šla k němu blíž a zeptala se, jestli
tam může přespat. Samozřejmě, že mohla. A tak se tam nějak nacpala a usnula. Když se probudila,
bylo už ráno. Protáhla se a vyskočila z šuplíku, aby se trochu po ránu prošla. Šla všude možně,
až narazila do dveří. „Au, au!“, řekla a podlezla ty dveře. Za dveřmi spal kocour. Jak ponožka
vykřikla, kocour se vzbudil a honil ji po celém domě. Ponožka vyskočila na kuchyňskou linku a tak
se zachránila, protože kocour se na linku nedostal. „A máš to! Ty prašivéj kocouřisko!“ Kocour
mňoukal, mňoukal a snažil se vyškrábat nahoru. Ale bylo to marné! Ponožka nevěděla však, co má
dělat. Najednou ale zahlédla dveře, které vedou zpátky k šuplíku. Rychle skočila ke dveřím a než
se stačil kocour vzpamatovat, ponožka proklouzla a honem utíkala k ostatním ponožkám. Ty už se
ptaly, kde byla tak dlouho. Ona odpověděla, že byla venku. Jelikož už byla unavená, tak šla spát.
Probudila se až ráno. Zase vyskočila ze šuplíku na zem a šla se projít. Pod dveře už ale nešla.
Věděla, že je tam zlý kocour a kdyby tam vlezla podruhé, určitě by ji rozcupoval.
Autor: Nikol Mikulcová, 2. třída
Chameleon (výklad)
…Chameleoni patří do skupiny ještěrů. Vyskytují se v Africe, na Blízkém východě, Indii, Srí
Lance a na Madagaskaru. V Evropě žije pouze jeden druh v jižním Španělsku.
Ocas chameleona je přibližně stejně dlouhý jako jeho tělo a při šplhání slouží jako pátá
končetina. Ocas není schopen regenerace. Chameleon mění blesku rychle barvu těla podle nálady,
teploty. Nemění však barvu proto, aby splynul s okolím. Oči chameleona jsou považovány
za nejdokonalejší v živočišné říši. Pohybují se nezávisle na sobě, současně se mohou dívat dopředu
i dozadu a teprve když chce na kořist vystřelit jazykem, zamíří na ni oběma očima. Chameleon má
jazyk delší než tělo, má ho však stočený v tlamě.
Když je chameleon ohrožován, tak se nafukuje, aby okolí ukázal, že je velký a vybarví se
do tmavých barev. Když spí, jeho tělo je uvolněné a vybarvené do nejsvětlejších odstínů zelené
barvy. Při námluvách se krásně vybarvuje do všech barev, kterých je schopen.
Chameleon se živí hmyzem a pavouky, které loví během dne v korunách stromů. Při lovu
vystřelí svůj jazyk ve zlomku vteřiny a na jeho lepkavý konec nalepí svou kořist. Proces vystřelení,
uchopení kořisti a zatažení do úst je velice rychlý, proto je většina hmyzu proti tomuto způsobu
lovu bezbranná.
19
Na území České republiky žil chameleon v době křídy a miocénu. Jeden z nejstarších nálezů
čelisti chameleona byl v okolí Chebu.
Autor: Radim Hubáček, 8. třída
Kanadský sphynx
…Sphynx je exoticky vypadající plemeno kočky domácí. Mnoho lidí odrazuje pohled
na tohle bezsrsté plemeno, ale jeho povaha je unikátní. Jsou velmi inteligentní, přítulné, důvěřivé
a hravé. Vyžadují neustálou pozornost člověka. Vyhrávají první místa na výstavách.
Tyto kočky jsou poměrně svalnaté. Jejich tělo je pokryto zvrásněnou kůží, která je velmi
teplá. Srst, kterou mají velmi malou, je velmi příjemná na dotek.
Často se můžeme z různých zdrojů dozvědět, že Sphynx jsou vhodné i pro lidi s alergií
na kočky. To ale není pravda. Alergen, který dráždí citlivé jedince, nejsou kočičí chlupy, ale jedna
ze složek kočičích slin.
Kočky plemene Sphynx pocházejí z Kanady, kde se obyčejné černobílé kočce narodilo mezi
koťaty jedno nahé. Chovatelé zkřížili kocourka znovu s jeho matkou, narodilo se jim sedm koťat,
z toho čtyři byla nahá. Nahá kočka se začala chovat a dnes je mezi ušlechtilými plemeny, přesto
k této kočce cítí mnozí odpor.
Autor: Veronika Stuchlíková, 8. třída
20
Koala medvídkovitý
…Koala medvídkovitý známý také jako australský medvídek koala, je jedno
z nejvýznamnějších australských zvířat.
Jeho hmotnost se pohybuje v rozmezí 5 - 12 kilogramů. Délka těla dosahuje až do 90 centimetrů.
Koalové mají delší uši a končetiny. Jejich srst je hustá a měkká, v odstínech od popelově
šedé k hnědavé. Břicho a dlouhé chlupy vyrůstající na ušních boltcích jsou bílé.
Koala se živí listy eukalyptu, které mají nízký obsah proteinů, zato mají vysoký podíl
nestravitelných látek a obsahují fenolické a terpenové složky, kvůli kterým jsou pro většinu
živočišných druhů jedovaté.
Koalové mohou být vůči příslušníkům svého druhu agresivní, ačkoli většina agresivního
chování jsou pouze krátké roztržky.
V Austrálii existují dva druhy koaly: Koala medvídkovitá a Koala australská.
Mravenečník velký
…Mravenečník velký je mohutné zvíře dorůstající 1,8 až 2 metry na délku. Hmotnost se
obecně pohybuje mezi 25 až 65 kilogramy a ocas obvykle měří 64 až 90 cm.
Tento druh mravenečníka má husté a drsné chlupy, které jsou nejdelší na ocase, kde dosahují
až 40 centimetrů. Nedospělí jedinci mají chlupy měkčí než dospělí a spolu s dospíváním jim
tuhnou. Většinou bývají zbarveni šedě nebo hnědě, charakteristickým znakem je černá protáhlá
skvrna, bílý ramenní pruh, masivní končetiny se třemi ostrými drápy, trubkovitý čenich a malý
obličej s drobnýma očima a ušima.
Mravenečník velký má až 60 centimetrů dlouhý a 12,5 milimetrů široký jazyk, kterým velice
rychle kmitá a za jednu minutu jej může zastrčit až 150 krát. Při lovu potravy jazyk pokrývá
lepkavá slina, která zachycuje drobný hmyz. Mravenečník nemá ani žádné zuby. Ty nahrazují
výrůstky v ústech a ve svalnatém žaludku.
Mravenečník velký se vyskytuje v Jižní Americe. Obývá většinou pastviny, listnaté a deštné
lesy.
Autor: Otto Bartoš, 8. třída
21
Moje kamarádka / Můj kamarád
…Moje kamarádka je Sára Pauříková. Má 11 let. Chodí do Základní školy v Březolupech.
Je středně vysoké, štíhlé postavy, má světlé vlasy a zelenohnědé oči. Většinou chodí v riflích
a tričku. Je vtipná, chytrá, kamarádská a veselá. Občas je i paličatá. To je ale opravdu výjimečně.
Mezi její záliby patří: zpěv, hraní na klavír a piano, Winx Club. Má ráda zvířata a ráda sportuje. Její
studijní výsledky jsou zatím dobré.
Je to moje nejlepší kamarádka a doufám, že naše přátelství vydrží i přes spory navždy.
Autor: Kateřina Kuklová, 6 třída
Autor: Kateřina Kuklová, 6. třída
…Můj kamarád se jmenuje Honza Valouch. Je mu 12 let a chodí do 6. třídy Základní školy
v Březolupech jako já.
Je štíhlé a vysoké postavy. Má delší hnědé vlasy, které nosí ostříhané na krátko. Má hnědé
oči a širší nevýrazné obočí. Jeho obličej je oválný s menším nosem a úzkými rty. Nosí rifle
a barevná trička. Je veselé povahy, rád hraje počítačové hry, jezdí na kole a chodí na procházky
se psem. Má velice rád zvířata.
Honza je můj kamarád, protože není urážlivý, namyšlený a je mi vždy ochotný pomoct.
Hlavně je s ním velká legrace a dokáže mě rozesmát v každé situaci. Doufám, že naše kamarádství
vydrží až do dospělosti.
Autor: Tomáš Petru, 6. třída
…Kamarád, o kterém píši, se jmenuje Lukáš Stuchlík. Je mu 12 let a chodí do 6. třídy
Základní školy v Březolupech.
Lukáš je vysoký 158 centimetrů, má hubenou postavu. Hlavu má pokrytou hnědými vlasy,
které nosí ostříhané nakrátko. Oči má šedomodré. Nos má malý a pusu usměvavou. Přezdívku má
,,babička“ a má smysl pro humor, ale někdy je i otravný. Má rád fotbal, hokej a jiné sporty.
Vztah k Lukášovi mám dobrý a doufám, že to tak zůstane až do dospělosti.
Autor: Jana Šimíková, 6. třída
22
…Moje kamarádka se jmenuje Jana Šimíková. Má 11 let. Chodí do 6. třídy Základní školy
v Březolupech.
Má hnědé dlouhé vlasy, které nosí stažené do culíku. Její oči mají hnědou barvu. Je vysoká
a štíhlá. Nejraději chodí oblečená v tričku, halence a riflích. Na nohou nosí tenisky. Je ochotná,
milá, šikovná a kamarádská. Ráda rybaří, chodí do lesa, nebo něco vyrábí. Také chodí do hasiče,
kde se naučila vázat uzly a různé zajímavé dovednosti. Má ráda zvířata.
Je to moje spolužačka a dobrá kamarádka. Doufám, že nám naše kamarádství vydrží
i v budoucnu.
Autor: Monika Křůmalová, 6. třída
…Moje kamarádka se jmenuje Katka Kuklová. Má 12 let. Chodí šestým rokem do ZŠ
v Březolupech, kde jsou její výsledky zatím dobré.
Katka měří zhruba 140 cm. Má krásné modré oči, oválný nos a na něm pihy. Má krátké,
světle hnědé vlasy, světlou pleť a malou růžovou pusu. Většinou nosí mikinu, tričko a rifle. Katka je
milá, aktivní, přátelská a ráda pomůže. Má ráda psy a koně. Má psa a ve volných chvílích si s ním
hraje, nebo s ním jde na procházku.
Jsem ráda, že jsme kamarádky a doufám, že to tak i zůstane.
Autor: Sára Pauříková, 6. třída
Autor: Jana Šimíková, 6. třída
…Můj nejlepší kamarád se jmenuje Robin Hromeček. Je mu 12 let a chodí se mnou
do 6. třídy Základní školy v Březolupech.
Hlavu má pokrytou krátkými kaštanovými vlasy a velké oči. Je chytrý a milý. Rád se mnou
chodí ven hrát florbal, hokej a jezdit na kole. Také má rád počítačové hry, například NHL 2009,
FIFA 2013 a Counter Strike 1.6. Občas mě dokáže pobavit svými obličeji.
Doufám, že nám naše kamarádství vydrží hodně dlouho.
Autor: Martin Žák, 6. třída
23
...Moje kamarádka se jmenuje Kateřina Kolková. Je jí 13 let a chodí do 7. třídy Základní
školy v Březolupech
Je vyššího vzrůstu, má hnědé oči, je štíhlé postavy a má světlé krátké vlasy. Vlasy má
většinou rozpuštěné nebo v drdolu. Nosí ráda spíše tmavší oblečení. Katka je přátelská, hodná,
ale umí si zjednat pořádek. Její nejoblíbenější záliba je střílení, ve kterém je velmi dobrá.
Před dvěma lety byla mistryní republiky a má hodně pohárů z mnoha závodů. Chodí také tančit
do Pohody v Březolupech. V dospělosti nevím, co by chtěla dělat, ale já ji vidím jako veterinářku,
jelikož má pěkný vztah ke zvířatům. Mimo jiné je chodí ráda střílet s jejím taťkou, který je
myslivec, ale nejí je. Katka je vegetariánka. Jí občas jen kuřecí maso. Nejí ani ryby, ale chodí je
s taťkou lovit. Má ráda historii a bojová umění. Ve škole ji nejvíc baví dějepis a přírodopis.
Katka je má velmi dobrá kamarádka, mám ji ráda. Sedím s ní i ve škole. Známe se již
od školky, kdy jsme se hodně bavily a hrály jsme si. Doufám, že nám naše přátelství dlouho vydrží.
Autor: Lucie Juráková, 7. třída
…Můj kamarád se jmenuje Jakub Omelka. Je mu třináct let a chodí do 7. třídy Základní
školy
v Březolupech
spolu
se
mnou.
Sedíme
spolu
v
jedné
lavici.
Je vysoký asi 160 centimetrů. Má kulatou hlavu na ní krátké, tmavé kudrnaté vlasy. Oči má
zbarvené do zelena, malý nos, rudé rty a kulatou bradu. Je střední postavy a často chodí do školy
v riflích a modré mikině. Venku chodí v maskáčových kalhotách a maskáčové blůze. Je milý,
kamarádský, šikovný, chytrý a je přátelský ke všem, co se s ním baví. Rád jezdí na kole, hraje
na počítači, dívá se na televizi, chodí se psem ven a stará se s bratrem o dvě morčata. V zimě rád
lyžuje, bruslí a sáňkuje. Ve škole ho nejvíce baví tělesná výchova a přestávky. Je to dobrý kamarád.
Autor: Zdeněk Andrýsek, 7. třída
…Moje kamarádka se jmenuje Lucie Juráková. Je jí 13 let a chodí do 7. třídy Základní školy
Březolupy.
Je vyššího vzrůstu, má polodlouhé hnědé vlasy s ofinou. Na oválném obličeji jí září
zelenohnědé kočičí oči, výrazný nos a pod nosem plné rudé rty. Má štíhlou postavu. Nejraději nosí
trička s větším výstřihem a rifle. Většinou chodí v pohodlné obuvi. Lucka je veselé povahy. Když se
začne smát tak většinou nemůže přestat. Je i strašně ukecaná a neposedná. Pořád je plná energie.
24
Když se jí něco nelíbí, tak ji nejde přeslechnout. Co na srdci, to na jazyku. Lucka ráda
sportuje. Nejraději ze sportu má lyžování a ráda jezdí na kolečkových bruslích. Chodí tančit
do místního kroužku a sportovně střílí. Již od první třídy navštěvuje hodiny klavíru a plaveckého
kroužku. Nejraději jí smažené tvarůžky a vepřové maso. Její oblíbený seriál je ,,Jak jsem poznal
vaši matku“. Ráda chodí nakupovat.
Jako malé jsme spolu chodily do školky. Neustále jsme byly venku a tropily různé neplechy.
Lucka je moje dobrá kamarádka a doufám, že nám naše kamarádství vydrží co nejdéle.
Autor: Kateřina Kolková, 7. třída
…Moje kamarádka se jmenuje Karolína Popelková. Karolína má 13 let. Chodí do 7. třídy
jako já. Je o něco vyšší než já. Má dlouhé tmavě hnědé vlasy, které má často spletené do krásných
copů a drdolů. Má modré oči, větší plné rty, okolo kterých má dolíčky. Pěkně se obléká, má hodně
hezkého oblečení a umí toho využít. Má dobrou postavu, ráda sportuje, hlavně běhá. Zajímá se taky
o fitness a zdravou stravu. Má dobré známky a snaží se je ještě zlepšit
Chodí na doučování z matematiky. Byla na dopravní soutěži, kde jezdila na kole a psala
dopravní testy. Dříve chtěla jít na gymnázium, bohužel se tam nedostala. Jsem ráda, že zůstala
s námi.
Známe se už od školky, hrály jsme si na „Witch“. Pamatuji si, jak mě vždy česala.
Když jsem přišla do školy v Březolupech, neměly jsme se moc rády. Podle mě se za ty tři roky
změnila k lepšímu, teď spolu máme dobré zážitky a máme se rády. Doufám, že nám naše přátelství
dlouho vydrží.
Autor: Věra Husková, 7. třída
Autor: Karolína Hubáčková, 7. třída
…Moje kamarádka se jmenuje Adéla Juráková, říkám ji ,,Ady“. Bydlí na Svárově. Je jí
13 let. Má narozeniny 16. dubna. Chodí se mnou do 7. třídy Základní školy Březolupy. Její nejlepší
kamarádka je Aneta z 9. třídy.
Adéla je milá, hodná a krásná holka. Je strašně moc chytrá. Hodně lidí i já ji říkáme, že je
roztomilá, ale ona nám to nechce věřit. Vůbec nevím proč. Ale špatné na ní je to, že často kouše.
Adéla má dlouhé hnědé vlasy, tmavě zelené oči. Je strašně malá, měří 144 cm. Má krásné tváře
a menší rty. Chodí pěkně oblečená.
Adéla chodí do gymnastiky a hodně ji to baví. Ještě chodí střílet. Ve střelbě je hodně dobrá.
25
Doma mají hodně zvířátek, takže je chodí krmit a stará se o ně. Chodí ráda do lesa s jejím
taťkou. Adéla ráda hraje i na kytaru. Svoji kytaru pojmenovala Matylda. Hraje asi 2 roky a jde jí to.
Někdy si ji bere i do školy a něco krásného nám hraje.
Adélku mám hodně ráda, rozumím si s ní. Máme hodně dobrých a společných zážitků.
Doufám, že nám naše kamarádství vydrží až do smrti.
Autor: Eliška Vítková, 7. třída
…Můj kamarád se jmenuje Zdeněk Andrýsek. Je mu 13 let, chodí do 7. třídy Základní školy
v Březolupech.
Zdeněk je drobnější postavy, má světlé, krátce střižené vlasy. Zelené oči, špičatý nos, úzká
ústa a protáhlou bradu. Chodí sportovně oblečený v džínách a tričku.
Zdeněk rád čte, baví ho zábavná literatura. Dobře se učí, je to pilný žák. Nejoblíbenější
předmět je pro něj matematika. Vypočítá vše, ať se to sčítá, nebo odčítá, ani dělení a násobení mu
nedělá problémy. I mně čas od času něco vysvětlí a pomůže. Ve volných chvílích Zdeněk rád jezdí
na kole a hraje fotbal. Také se stará o svého psa Rexe, chodí s ním na procházky a učí ho
poslouchat. Pomáhá i svým rodičům při práci na zahradě.
Zdeňka znám už od mateřské školky. Většinou spolu sedíme v jedné lavici. Je to můj dobrý
kamarád. Doufám, že nám naše přátelství vydrží až do dospělosti.
Autor: Jakub Omelka, 7. třída
…Můj nejlepší kamarád se jmenuje David Grygar. Je mu 14 let a bydlí v Březolupech.
Chodí do 7. třídy Základní školy v Březolupech stejně jako já, ale v jedné lavici spolu nesedíme.
David je vysoký asi 168 cm a je štíhlé postavy. Má blond vlasy, které jsou krátké a nosí je
střižené na patku. Oči má modré se světlými řasami i obočím. Nos malý a nosí brýle. Co se týče
oblečení, má rád sportovní a značkové, ale nepohrdne ani elegancí. David je milý, vtipný,
pravdomluvný, upřímný, poctivý. Nesnáší lži a pomluvy. Taky má negativní vlastnosti a to, že se
naštve a rozzlobí. Nechá se snadno vynést z míry kvůli hloupostem. Jeho koníčkem je sport. Hraje
florbal, kde je brankařem. Dál plave, jezdí na kole. V zimě lyžuje. Když byl malý, chodil do hokeje.
Jinak máme mezi sebou skvělý vztah. Mohu se na něho spolehnout. Doufám, že nám naše
kamarádství vydrží co nejdéle!
Autor: Jakub Ondrašík, 7. třída
26
Co se vybaví žákům, když se řekne slovo tahák…
…Tahák je dobrá pomůcka při písemkách. Mají ho rádi žáci ale učitelé ne. Tahák se dá
schovat na lavici, na ruku, pod lavici, do pouzdra nebo kdekoliv kam vás napadne. Když ho učitelé
najdou, tak většinou dostanete pětku.
Autor: Jan Valouch, 6. třída
…Byl jednou jeden tahák a ten byl do češtiny. Děti na něj napsaly jak určovat vedlejší věty
a schovaly ho do boty. Začala hodina a paní učitelka prohledávala pouzdra, kapsy, rukávy,
pod lavicemi a nic nenašla. Děti vytáhly taháky z bot a napsaly písemku na jedničku. A byly
nesmírně šťastné, že se jim to povedlo.
Autor: Zdenek Andrýsek, 7. třída
…Je to pomůcka při písemce například papírek s odpověďmi. Někdy je tahák napsaný
na ruce. Tahák se trestá pětkou z písemky. Taháky jsou ukryté a pomáhají zlepšit si známku. Ale je
to riskování, že si vyučující taháku všimne.
Autor: Martin Žák, 6. třída
…Tahák je můj nejlepší kamarád, můj největší rádce. Tahák hodně pomůže při písemce.
Žáci ho mají rádi, ale učitelé vůbec. Oni je totiž sbírají. Jistě mají velkou sbírku. Takový tahák nám
dá hodně práce. Musíme vše opsat na papír, který musí být dosti malý na to, aby ho nikdo neuviděl
a dal se dobře ukrýt. Pokud ho někdo najde, dostaneme za pět. Jenže my ho děláme kvůli tomu,
abychom nedostali pětku.
Autor: Šimon Janků, 6. třída
…Honza si napsal jednou tahák do matematiky. V pondělí jsme psali písemku. Honzovi to
vyšlo a díky taháku dostal za 1. Takhle to dělal při každé další písemce. Jednou mu to ale nevyšlo.
Všichni žáci dostali za 1, jen Honza dostal za 5. Poté si uvědomil, že by se měl začít učit jak ostatní
žáci.
Autor: Tomáš Petrů, 6. třída
27
Něco málo z poezie…
Rybník
Náš rybník je maličký,
plavou tam velké rybičky,
sedí u něj vodníček,
hlídá si deset žabiček.
V zimě je tam pevný led,
bruslaři se tam sejdou hned.
Jsou tam kolem skály,
slunce na ně pálí.
Rybičky do vzduchu skákají
a ploutvemi cákají,
nad rybníkem se vrba sklání,
vodník se chystá ke spaní.
Když tam přijdou rybáři,
ryby pod vodu peláší,
na střelnici se pilně cvičí
a tím příběh končí.
Kolem rybníku je hustý les
a naše malá ves.
Les je hustý hodně,
rybáři ryby chytají skromně.
Autor: Pavlína Sošková, 7. třída
Štěstí:
Štěstí je jen jedno,
je větší než Kladno
ale menší než Brno.
Štěstí
Štěstí to je sen,
který snívám každý den.
Pro jednoho je to radost,
pro druhého třeba starost.
Každý ho má jinačí,
třeba jako píseň ptačí.
Štěstí je jako nekonečné lano,
kterého bývá mnoho.
Je kulaté,
může být bledé i tmavé,
ale nikdy hranaté.
Autor: Kateřina Kolková, 7. třída
Autor: Dominik Parać, 6. třída
28
Štěstí
Když chceš, abys měl štěstí,
jednoduše bouchni pěstí.
Najednou se na tebe štěstí snese,
radost na tebe přenese.
Štěstí
Na zahrádce mezi kvítím,
s lupou slídím.
Hledám čtyřlístek,
beru si i notýsek,
ať do něho strčím čtyřlístek.
Zapisuji si prošlá místa,
stránečka je zatím čistá.
Přeješ si, ať najdeš lásku pravou,
krásnou, milou, hodnou a hravou.
Stojí tam a směje se,
ty a ona v osamělém lese.
Hlava už mi štěstím hřeje,
tvářička se pousměje,
kdepak, to je bez naděje!
Potom štěstí opět stoupá,
čtyřlístků je louka plná.
Vysvitne i sluníčko,
já mám ale štěstíčko.
Hodně peněz si přeješ,
na dovolenou hned zajedeš.
Všechno to byl jen sen,
ty se probudíš a podíváš ven.
Autor: ANONYM
Autor: Viktorie Kalinová, 5. třída
Štěstí
Co je to štěstí? Štěstí je jen abstraktní věc, ale i přes to z něho máme vždy radost a chceme
ho. Každý si pod slovem štěstí představí něco jiné, ať už dobrý výkon v práci, pěkné známky
ve škole nebo velkou milující rodinu. Já si představím (až budu dospělá) velkou rodinu, skvělou
práci a velký rodinný dům, ale ne vždy je štěstí na naší straně. Ano štěstí je zrádná, ale i krásná
a při tom zvláštní věc. Kdo ho má, neví o tom, a kdo ho nemá, nakonec ho stejně dostane.
Autor: Lucie Juráková, 7. třída
29
Pampeliška
Ptala se mě kmotra Liška,
jak vypadá pampeliška.
Moje milá lištičko,
květ má jako sluníčko.
V trávě se jí krásně daří,
maminka nám z ní med vaří.
Upleteme si z ní věnečky
a budeme mít žluté hlavičky.
Pampeliška
Pampeliška je žlutá,
v trávě pěkně zářívá.
Roste pěkně na stráni,
květy jsou z ní k mání.
Děvčata z ní pletou věnečky,
jsou symbolem jejich krásy.
Autor: Monika Křůmalová, Patrik Tkadleček, 6. třída
Autor: Dominika Podlasová, 7. třída
Léto
Léto je tady,
je konec nudy.
Rostliny kvetou,
koťata předou!
Po poli myši běhají,
plnými hnízdy mláďat se netají.
Kočky běhají po lese,
pes za nimi žene se.
Autor: Patrik Tkadleček, 6. třída
Bratr
Já jsem malý Kubíček
a já jeho jsem bratříček.
On má novou hračku,
já zase nejlepšího brášku.
30
Roční období
Jaro je plné krásy.
V létě kvete kvítí.
Na podzim opadává listí.
V zimě krmíme kosy.
Roční období
Na jaře kvetou všelijaké kytičky.
V létě je nám hezky.
Na podzim sklízíme hrušky.
V zimě stavíme sněhuláky.
Autor: žáci, 1. třída
Autor: žáci, 1. třída
O škole
Byla jedna škola, jmenovala se základní. Všichni ji měli rádi, prostě byla super. Chodila do ní
1. třída, která byla dobrá třída. Měli šikovnou paní učitelku jménem Hanka Hubáčková. Naučila děti
číst, počítat a psát, které jí za to byly hodně vděčné.
Autor: Markéta Sekaninová, 1. třída
31
Abeceda
Abeceda je věda,
bez které se žít nedá.
B jako Barbora,
co vypadá jako brambora.
Citron, celer, cibule
zdraví nám přimele.
Datel tluče do stromu,
až mám z toho migrénu.
Ema hledá míček,
spadl jí do kytiček.
František na housle hraje,
jde to slyšet přes půl kraje.
Gustav vaří guláš,
přijde přece Mikuláš.
Helena samé jedničky měla,
s vyznamenáním prospěla.
Chocholouš má chocholku,
chodí s ní po dvorku.
Iglú doma stavíme,
na Eskymáky si hrajeme.
Jano, přijď k nám na chviličku,
zahrajeme si na flétničku!
Kapr plave v rybníce,
už je nás tu po více.
Letadlo letí nad řekou,
chystá se na cestu dalekou.
Mochomůrky náš les krášlí,
cestou jsme jich hodně našli.
Naše kropenatá slepička,
snesla nám v kurníku vajíčka.
Olomouc je město krásné,
proto o něm skládám básně.
Pepík volá z vrátek,
dnes slavím svátek.
Rak chodí pozpátku,
v potoce i v chládku.
Sloni troubí,
až to slyší sysli do podloubí.
Traktor jede po poli,
sbírá topoly.
Umyvadlo se jen třpytí,
ukaž nám, jak se umíš mýti.
Večerní obloha je krásná,
jako hvězda jasná.
Zvonec zvoní konec básně,
abeceda končí krásně.
32
Abeceda
A jako Anička,
co má krásná líčka.
B jako Barbora,
co má malého bratra.
E jako Eliška,
co běhá jako liška.
C je jako Cecílie,
co v jednom domku žije.
E jako Ema,
co krásné vlasy má.
D jako můj dědeček,
co má rád rohlíček.
A jako anděl,
co noc probděl.
Abeceda
Volám tátu, mámu, dědu,
já už umím abecedu.
Mami, tati, to jsem rád,
já už umím číst a psát!
Autor: ANONYM
Abeceda
Adam v řece chytá ryby,
Bára z lesa chvátá s hřiby.
Cilka s Edou před branou
hrají s kluky kopanou.
Autor: ANONYM
Autor: ANONYM
Abeceda
Abeceda je jen jedna,
je strašně moc hezká.
Když ji čteš,
tak se raduješ.
Když ji zpíváš,
tak ji hlídáš.
Když ji maluješ,
tak se raduješ.
Autor: ANONYM
33
PRO BYSTRÉ HLAVY
Spojovačka pro nejmenší:
Sudoku:
Najdi rozdíly:
34
Křížovka:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
1. Do čeho dáváme květiny…
2. Vyjmenované slovo po B…
3. Boty, které nosíme v létě…
4. V čem nosíme věci do školy…
5. Ženské jméno na V…
6. Čím chytá rybář ryby…
7. Nos u psa…
8. Kam jezdíme (létáme) na dovolenou…
9. Úkolem brankáře je …
10. Kdo čistí komíny…
35
Kvíz: Znáte tajemství včel?
1. Jak dlouho trvá, než se
z nakladeného vajíčka
vylíhne včela dělnice?
a) 7 dní
b) 21 dní
c) 7 týdnů
2. Kde berou včelky vosk?
a) nosí jej do úlu z kůry stromů
b) vosk vyrábí jejich tělo
c) vosk namíchají z medu a pylu
6. Co je to propolis?
a) komůrka pro včelí larvičky
b) část včelího těla
c) nasbíraná pryskyřice z pupenů rostlin
7. Jak daleko může včela doletět od svého úlu?
a) 1 km
b) 10 km
c) 100 km
8. Jak přezimují včely?
a) přezimuje pouze mladá matka
b) přezimují matka a dělnice
c) přezimují pouze silní vybraní jedinci
3. Voskové buňky ve včelím úlu mají tvar:
a) šestiúhelníku
b) čtverce
c) jsou různých tvarů
9. Z čeho včely vyrábějí med?
4. Vyber zajímavou schopnost, kterou včely mají:
a) z pylu
a) včely umějí topit
b) z cukru
b) včely nemusejí jíst celý měsíc
c) z nektaru
c) může jim dorůst utržené křídlo
10. Jak přezimují sršni?
5. Jak se nazývá samec od včely?
a) přezimuje pouze mladá královna
a) trubač
b) přezimuje celé společenstvo
b) trubec
c) přezimují pouze vybraní silní jedinci
c) čmelák
11. Jaký je latinský název včely medonosné?
a) Vespa crabro
b) Apis mellifera
c) Vespula vulgaris
36
NĚCO PRO ZASMÁTÍ
Smějme se se Spejblem a Hurvínkem:
V červnu
,,Hele, taťuldo, koukni se na
vysvědčení!“ ,,No to je hrůza, Hurvínku,
že se nestydíš!“ ,,A proč já? To není
moje… našel jsem ho tady, v zásuvce!“
,,Co ti na Hurvínkovi tak vadí, Máničko?“ vyzvídá
paní Kateřina.
,,Kouše si nehty.“ ,,No to sice není nic hezkého, ale
na druhou stranu, nehty si přeci kouše spousta lidí.“
,,Ale ne na nohou.“
,,Víte, paní Katko, že vás to víno činí krásnější?“
,,Ale jděte,“ upejpá se Kateřina, ,,já přece žádné
víno nepila.“ ,,Ale já ano, paní Kateřino.“
,,Máničko, dala bys mi svoji fotografii?“
,,Ráda,“ odpoví polichocená Mánička,
,,A na co ji potřebuješ?“
,,Máme přinést do školy snímek přírodní
katastrofy,“ odpoví ochotně Hurvínek.
,,Tady jsem vám napsal recept, paní Kateřino.“
,,Ó, to je milé. Vy také rád vaříte, pane doktore?“
,,Hurvínku, ty bys mohl být ten
nejhodnější chlapec na světě, kdybys
chtěl.“ ,,Já vím, taťulínku, ale mně
do toho vždycky něco vleze.“
Pan Spejbl spravuje židli a požádá o pomoc Máničku:
,,Zajdi do pokoje, leží tam ten můj vrták.“ Mánička
dojde a volá: ,,Hurvínku, pan Spejbl ti něco chce!“
Hádanka
,,Taťuldo, jak poznáš, na jaké straně má
žížala hlavu?“
,,To tedy nevím, Hurvínku.“ ,,Polechtáš ji
na břiše, a kde se zasměje, tam má
hlavu.“
Hurvínek ve škole
,,Hurvínku, řekni nám, kdy se píše
čárka?“ ,,Prosím, čárka se píše, když
vrchní donese nové pivo.“
,,Hurvínku, ty jsi nějaký bledý, nejsi
nemocný?“ ,,Ne, taťuldo. Umytý.“
,,Hurvínku, dnes poprvé je tvůj domácí
úkol bez jediné chyby! Jseš si jistý, že
panu Spejblovi nikdo nepomáhal?“
Policista ke Spejblovi: ,,Pane řidiči, nesvítí
vám světla, tak si vystupte.“ ,,To už jsem
zkusil, ale nepomohlo to,“ ujišťuje ho Spejbl.
,,Bábinko, je pravda, že se po smrti stane
z člověka prach?“
,,To víš, že ano, Máničko.“
,,V tom případě pod mojí postelí určitě
někdo umřel.“
37
A několik perliček na závěr: Sto let starý školní řád. Časy se vlastně nemění.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Ve školách každý den učitelé svádí boj s kázní nebo spíše nekázní žáků. Řeší se problémy,
o kterých se nám prý před několika lety ani nesnilo. Ale kdeže, jen si přečtěte sto let starý školní
řád…
Poslyš žáku, každý den
7. Jak do třídy vkročíš, dítě,
ve škole buď přítomen.
po křesťansku pozdrav hbitě.
Nemůžeš-li snad přijíti
Čeho potřeby nemáš,
včas se musíš omluviti.
do přihrádky tiše dáš.
Přivykat si každý hleď,
Po rodičích nebo příteli
na svém místě pěkně seď.
vzkaž to panu učiteli;
Nikdy před vyučováním
co se s žákem doma děje,
nebav se povykováním.
on si vždycky vědět přeje.
Na žaloby, oznámení
Když zas školu nastupuješ,
při učení času není.
omluvu ať opakuješ.
8.Při modlitbě slušně stůj,
Hodní žáci, hodné žačky,
na kříž zdvihni pohled svůj;
nenoste do školy hračky.
neboť když se modlíváme,
Jenom co je nařízeno
s Pánem Bohem rozmlouváme;
v mošně budiž uloženo.
proto vždycky myslit budeš
na slova, jež vyslovuješ.
Chceš-li zdráv a vesel býti,
důkladně se musíš mýti.
9. Dokud nejste voláni,
Také žáčkům pěkně sluší
varujte se povídání.
hladké vlásky, čisté uši.
Když pak pan učitel učí,
Šaty, třeba zalátané,
žádný žák ať nezahlučí;
mějte čistě spořádané.
každý nechať pozor dává,
o čem že se pojednává.
Tímto řiď se vždy pořádkem:
Nezvykejte napovídat,
čtvrt hodiny před počátkem
nebo při učení jídat.
přicházívej do školy,
ale dříve nikoli.
10. Hlásíš-li se odpovědět,
ruku zvedna zůstaň sedět;
Školou tiše, zvolna choď,
uslyšíš-li jméno svoje,
rozpustilost všechnu kroť;
odpovídej nahlas, stoje.
způsobů tu slušných dbej,
Jsi-li k stolu vyvolaný,
v chodbách hluku nedělej.
neb nazpět poslaný,
ukloň pěkně obličej,
to je hezký obyčej.
38
11. Když se předmět s jiným střídá,
tichoučká je celá třída;
bez hluku vše uschovává,
jinou věc když vydělává.
12. Kromě hodin tělocviku
nečiň na nářadí cviků:
mohl bys se poraniti,
nebo pro vždy zmrzačiti.
13. Nezbytnou je dítkám ctnost
poslušnost a uctivost;
zvláště k učitelům svým
zdvořilým buď, uctivým.
14. Lži se vyhni jako hadu,
neboť kdo má tuto vadu,
nemůže se hodným zváti,
každý se ho bude báti.
15. Jak kdo cizí vejde sem,
povstaň každý v místě svém;
dříve nikdo nesedá,
dokud pokyn se nedá.
16. Chceš-li z třídy odejíti,
musíš za to poprositi;
přivykej si však, dívko, synu,
odcházet jen v odpočinku.
17. Papíry a jiné smetí
neházejte na zem, děti.
Pakli škodu zaviníš,
náhradu, ať učiníš.
18. Čítanky a knihy psací
mějte čisté, všichni žáci;
kdo pořádku navyká,
před tím bída utíká.
19. Kdokoli věc jakou najde,
k panu učiteli zajde,
by se mohlo vyšetřiti,
komu se má navrátiti.
20. Nikomu ze spolužáků
neubližuj nikdy, žáku!
S každým vždy se dobře snášej,
chyby jeho nevynášej.
Křivdu-li ti někdo dělá,
odpouštěj mu raději zcela.
Útisk tobě způsobený
vyšetří tvůj představený.
21. Nežli ze školy jdeš domů,
bedlivě přihlížej k tomu:
věci své si tiše slož,
na své místo si je vlož.
Potom podle pořadu
stav se tiše do řadu;
slušný úklon udělej.
po cestě nedováděj.
22. Vypůjčíš-li knihu sobě,
vrať ji čistou v brzké době;
kdybys jí měl zkazit, ztratit,
nezbytně ji musíš platit.
23. Školních zpráv a vysvědčení
měnit dovoleno není.
24. Máš-li školu opustiti,
hleď to záhy oznámiti;
také změnu svého bytu
nenechávej nikdy skrytu.
25. Chceš-li zjevit dobrý mrav,
zdvořile každého zdrav;
v slušné řeči a chování
poznat dobré vychování.
26. Památníky, domy, krovy
nepopisuj bláznů slovy.
27. Neškoď bližným na majetku,
ať si třeba beze svědků.
Jdouce polem nebo sadem,
umiň jste si ,,Nepokradem!“
28. Važ si zpěvných ptáčátek,
netrap nikdy zvířátek
a přihlížej také k tomu
,,Neubližuj jinak stromu.“
39
29. Při hře můžeš býti čilým,
ale nikdy rozpustilým.
Za vůz nikdy nesedávej;
zábavy tam nehledávej.
Kudy lidé chodívají,
ať se dítky neklouzají.
30. Slušně bav se, zpívej, hrej,
kamením však neházej;
v zimě koulí sněhových
ať nevidět v rukou tvých.
33. Karet, cigaret, tabáku,
přísně varuj se školáku;
nepij nikdy lihoviny,
jsou to pravé otraviny.
34. Chceš-li zachovat své mravy,
k tanci nechoď do zábavy.
35. Zvykej záhy žíti v kázni,
cvič se stále v boží bázni;
Budeš šťasten v každé době,
Bohu, vlasti ku ozdobě.
31. Chceš-li bezpečně se koupat,
musíš v známá místa stoupat.
32. Klekání když odzvonili,
slušno, byste doma byli.
ŠKOLÁK, školní časopis ZŠ a MŠ Březolupy
Číslo 2., školní rok 2013 / 2014, vychází červen 2014
Na tomto vydání se podíleli: Žáci a učitelé ZŠ Březolupy
Náklad: 30 ks
Řešení křížovky: VYSVĚDČENÍ
Řešení kvízu:1B) 2B) 3A) 4A) 5B) 6C) 7B) 8B) 9C) 10A) 11B)
40

2. pololetí 2013-2014 - Základní škola Březolupy

Transkript

Podobné dokumenty

TeenAGE 4.číslo 2014/2015

Časopis ke stažení ZDE

Zdravím Vás, sportovní přátelé, rozloučil jsem se s kategorií juniorů

Konzervatoř v Teplicích uvádí