Zpravodaj Prosinec/2012 - Alen Praha

Transkript

Zpravodaj ALEN – PROSINEC 2012
1
ALEN SDRUŽENÍ ŽEN PRAHA
IČO: 47 61 01 91
sídlo: Vratislavova 156/22, 128 00 Praha 2 – Vyšehrad
web: http://alen.tym.cz/
bankovní spojení: ČS Praha 1, účet č. 19 40 57 43 59 / 0800
Motto:
Každý život má svůj
Mys dobré naděje
Evidenční číslo MK ČR: E 13608
INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ
Pomáháme ženám s rakovinou prsu
Jsme nejlepšími odborníky na život po nemoci!
P r o s i n e c 2012
P. F. 2013
Jan Skácel: Vánoce dospělých
Radostí dětí ohřejí si ruce, budou se usmívat a říkat „jsou tady Vánoce“
a bílou nití zaobroubí mráz, to roztřepené, co se v nich obnosilo za tak dlouhá léta.
A budou trošku veselí a trošku smutní a trošku pobavení sami sebou
a ticho roztáhne svých deset prstů před jejich tváře a zamrzne do opuštěných ulic.
Pravidelné akce v roce 2012 a 2013
Členské schůzky : setkání s informacemi, přednáškami a zajímavostmi při kafíčku, čaji a
dobrotách, které si přinesete a dáte ochutnat – jednou měsíčně, vždy druhé úterý v měsíci
v Ústavu sociálních služeb Praha 4 – Podolí, Podolská 31 – v 16.00 h :
Poslední schůzka 2012:
12. prosince
Mikulášská v aule Tyršova domu od 16 hodin
Schůzky 2013:
15. ledna
Rodinné vztahy, přístup k nemocným členům rodiny - Karolína Balcarová
12. února
Valná hromada a volby do rady sdružení
12. března
Přednáška
Jarní bazárek oblečení – „Ať koupíte nebo dáte, dobré věci pomáháte“
Výbor rady sdružení:
Schůze výboru ALEN se konají v Malé zasedací místnosti UK – Ústav jazykové a odborné přípravy Vratislavova 10, Praha 2 –
Vyšehrad – v přízemí proti vrátnici – vždy v úterý od 16 – 18 h: 8. ledna, 5. února, 5. března, 2. dubna
2
Cvičení v bazénku v Nemocnici na Homolce – každé pondělí vždy půl hodiny, a to od 16.00 a od 16.30 h. Cena pro členku je 30,- Kč za půl hodiny cvičení pod vedením rehabilitační sestry. Kdo má zájem chodit, musí se objednat u MUDr. Jany Němcové na roční lékařskou prohlídku. Termín a čas
prohlídky si domluvte s Martou Kubešovou, stejně tak i termín na cvičení.
Telefon na Martu 233 322 144, mobil 608 139 453.
Poslední cvičení bude 10. 12., v novém roce zahajujeme 7. ledna
Cvičení v tělocvičně Tyršova domu v Praze 1, Újezd 450/40 – každý pátek od 15 do 16 h v tělocvičně č. 3. K dispozici
jsou karimatky (nemusíte si ji kupovat), overbally i gumové pásy Terabandy. Přijďte si zacvičit pod vedením
Ivy Lhotské cvičení tai-chi. Střídat se bude s Hanou Hladovcovou, která má pro nás připraveno zdravotní
cvičení s prvky jógy. Cena pro členku je 15,– Kč za hodinu.
Plavání v bazénu Tyršova domu – každý pátek od 16 do 17 h. Přijďte si procvičit správné plavání pod
vedením PaedDr. Ireny Čechovské z Katedry plavec. sportů FTVS. Cena pro členku je 30,– Kč za hodinu.
Poslední cvičení a plavání bude 14. 12., v novém roce zahajujeme 4. ledna
Cvičení a plavání se koná za finanční podpory grantu Městské části Praha 4 pro oblast zdravotnictví.
Vycházky nejen za zdravím
Jednou do roka se vypravte někam, kde jste nikdy před tím nebyli
Vycházky 2012:
15. prosince
Vánoční trhy na Staroměstském náměstí
sraz: 10.00 h na rohu Staroměstského náměstí s ulicí Pařížskou
Když bude velká zima, navštívíme výstavu „Vinohrady a Žižkov“ v Muzeu hlavního města Prahy
29. prosince
Staropražské Vánoce v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty UK Praha 2, Na Slupi
(výstavní skleník). Zopakujeme si vánoční zvyky, uvidíme různé dekorace – pro poučení i
inspiraci, loutky, čerty, několik betlémů, i stoletý a pohyblivý, a další zajímavosti
sraz: 10.00 h, zastávka tramvají 18 a 24 „Botanická zahrada
Vycházky 2013:
19. ledna
Zimní Karlštejn
sraz: 9.40 h na nádraží Praha-Smíchov; odjezd vlaku na Karlštejn v 9.58 h
23. února
Ze Santošky přes Paví vrch do sadů Na Skalce (Praha 5) – vede Věra Vávrová
sraz: 10.00 h Na Knížecí, bus 137
23. března
Modřanská rokle
Sraz 9.30 h zastávka autobusů 139 a 165 Komořany
27. dubna
Vyhlídková jízda po Pražském semmeringu – vlakem z Prahy-Smíchova-Na Knížecí přes Dalejské údolí
do Hostivic vede Věra Vávrová
sraz: 8.30 h při výstupu z metra B Na Knížecí, odjezd vlaku v 8.56 h
11. května
Výstup na Milešovku, nejvyšší vrchol Českého středohoří
autobusem od Nádraží Holešovice do obce Bílka (směr Teplice) – bude upřesněno v únorovém zpravodaji
3
Pozvánky
15. prosince 10.00 až 18.00 h – Novoměstská radnice, Mázhaus a nádvoří – Vánoční trhy
v 15.30 ve Velkém sále Rybova mše vánoční
17. prosince 19.00 h – Anežský klášter – Vánoční koncert a Rybova mše vánoční
Pražský smíšený sbor – zve MUDr. Olga Kunertová
17. prosince 19.30 h – Kostel U Salvátora (Salvátorská ul.) – Rybova mše vánoční
zpívá sbor Bubureza
18. prosince 15.00 h až 19.00 h – Centrum Amélie - Vánoční posezení
Praha 8 – Karlín, Šaldova 337/15, vstup ze Sokolovské
15 až 17 h: Představení činností Amélie, cvičení, výtvarná dílna
17 až 19 h: Společenské setkání, koledy, občerstvení; vstup zdarma
Rekondice 2013
Organizace rekondičních pobytů
na členských schůzkách se dozvíte termíny rekondic a dostanete formulář přihlášky
placení pobytů provedete buď platbou na účet ALEN do termínu stanoveného na přihlášce nebo hotově na členské
schůzce ve stanovený den
vyplněnou přihlášku potvrzenou onkologem odevzdáte vedoucí pobytu do termínu stanoveného na přihlášce
v případě nedodržení termínů platby a odevzdání přihlášky budete vedeny pouze jako náhradnice
při odhlášení z rekondičního pobytu bez závažného důvodu zaplatíte stornopoplatek uvedený na přihlášce
odborný léčebný program rekondic je pro přihlášené účastnice závazný
v případě většího počtu zájemkyň než je kapacita ubytování budeme přihlížet samozřejmě především ke zdravotnímu
stavu členky, ale také k jejímu zájmu o činnost ve sdružení a k ochotě pomoci ostatním
Plán pobytů v roce 2013 – připravujeme projekt na grant Magistrátu hl. m. Prahy na tyto pobyty:
1. duben
Sezimovo Ústí – týdenní pobyt - hotel MAS
2. červenec
Bělohrad – prodloužený víkend – hotel Grand
3. září
Poděbrady – týdenní pobyt – hotel Junior
? Co bylo ?
Schůzka říjen
Na říjnovou schůzku jsme pozvaly paní MUDr. Šárku Slavíkovou. Její přednáška „Melanom a prevence jeho vzniku“
nás seznámila s tímto závažným onemocněním kůže.
Každý má na těle skvrny. Jsou zcela normální součástí růstu a stárnutí. Nicméně někdy mohou být i varovným znamením něčeho nebezpečného. Je třeba kontrolovat si kůži pravidelně a zaměřit se na podezřele vypadající skvrny, které
mění barvu nebo rostou. V případě pochybností je třeba kontaktovat dermatologa. Kontrolovat bychom se měli alespoň
jednou měsíčně.
Kožní nádory jsou nejčastější u lidí starších 50 let. Zvýšené riziko platí pro lidi, kteří
· mají světlou pokožku a jsou náchylní ke spálení
· byli opakovaně spáleni sluncem v dětství
· jsou vystaveni slunečnímu záření často nebo i krátkodobě, ale intenzivně (na dovolené)
· navštěvují solária
· mají víc jak 50 znamének
· v jejich rodině se vyskytly kožní nádory.
4
Z letáčku, který nám paní doktorka dala, se můžeme dozvědět, co hledat, jak a kam se na těle dívat, jak rozpoznat melanom, jak předejít tomuto onemocnění. Také tam stojí psáno, že při vystavení kůže slunečnímu záření máme použít
zdravý rozum, opalovací krém s vysokým ochranným faktorem, klobouk, sluneční brýle, oděv, vyhledávat stín, zvykat si
na sluníčko postupně ......
Další informace najdete na www.dermanet.cz a www.euromelanoma.org
VěraF
Schůzka listopad – Voda pro zdraví a krásu
Těšily jsme se na přednášku paní Karolíny Balcarové, která okouzlila Jitku Blažkovou, ale bohužel – její náhlá zdravotní indispozice jí nedovolila se na naši schůzku dostavit. Okamžitou a nepřipravenou náhradou bylo alespoň pár základních
informací o vodě, o jejím vlivu na naše zdraví i na naši krásu.
Voda je nejdůležitější součástí naší výživy a v lidském těle má mnoho důležitých funkcí. Přepravuje živiny, odvádí odpady
z těla, vyplavuje toxiny, upravuje tělesnou teplotu, zabraňuje lepení tkání, posiluje regeneraci těla. Správná a dostatečná
hydratace může zlepšit mnoho zdravotních problémů, například alergie, astma, vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cholesterolu, bolesti páteře, migrény, deprese, které se většinou léčí medikamenty. Dehydratace se v těle může projevit pálením žáhy, bolestmi kloubů, chronickou bolestí ve svalech, zácpou, zánětem tlustého střeva nebo bolestí, která se podobá
průběhu angíny. A jak se projevuje již klinická dehydratace? Právě vysokým krevním tlakem, zánětlivými nemocemi, lupénkou, alergií či astmatem. Jak ve svých vědeckých bádáních zjistil prof. Bathmanghelidj, voda je náš největší lék. Dostaneme-li např. alergický nebo astmatický záchvat, doporučuje vypít 3-4 sklenice vody a nechat na jazyku rozpustit několik
zrnek soli. Podle prof. Bathmanghelidje, který studiu této oblasti zasvětil celý svůj život, stojí nedostatek vody v těle za
vznikem rakoviny (rakoviny prsu, tlustého střeva, ledvin, močového ústrojí, prostaty a varlat). Jedna jeho studie prokázala,
že ženy, které pijí dostatek vody, snižují riziko rakoviny prsu až o 79%.
Většinou pijeme čaje, ovocné šťávy, kávu a různé kofeinové a slazené nápoje, ale žádný nápoj nenahradí obyčejnou vodu.
Tekutina z nápojů rozvádí živiny, které jimi do těla dodáváme, ale obyčejná zdravá voda má v těle další velice důležitou roli,
je nezbytná na doplňování mezibuněčné tekutiny. Dehydrované buňky nemohou řádně fungovat, mají poškozené receptory
buněčných membrán, živiny nemohou řádně dovnitř a toxiny ven. Pít dostatek obyčejné vody je tedy nezbytné pro řádné
fungování lidského těla. Kolik by se jí mělo denně vypít? Tabulky říkají, že 0,3 litru na 10 kg váhy, pro dospělého člověka
tedy osm sklenic vody denně. Zda pijeme dostatek vody se dá zjistit velice jednoduše i bez tabulek, stačí se podívat na
barvu moči. Bezbarvá značí řádnou hydrataci organismu a dostatek vody v těle. Žlutá barva je už známkou dehydratace a
signálem pro zvýšení příjmu obyčejné vody. Mnoho dalších zajímavostí o důležitosti vody pro náš organismus se dá dočíst
v knížce „Voda největší lék“, jejíž autorem je Steve Meyerowitz.
Dostatek vody v těle má vliv nejen na naše zdraví, ale i na naši krásu. Nedostatek vody v našich buňkách se odrazí na suché zešedlé pleti plné vrásek, bez jasu a dostatku energie. Ale mastná pleť je také projevem dehydratace. Naše buňky si
vodu vyrobit nedokáží, a jakmile se jim jí nedostává, začnou se bránit zvýšenou tvorbou mazu. Pleť se stává hrubší a zarudlejší, zvětší se póry, které se snadno ucpou a zanítí. Chceme-li mít místo pleti suché nebo mastné pleť jemnou a zdravou, musíme ji důsledně hydratovat během celého roku. Mráz v zimě pleť může poškodit ještě víc než letní slunce, přesto
slýcháme, že se hydratační krémy v zimě nemají používat. To však platí jen o těch, jejichž hydratace se váže pouze na
povrchu pleti. Účinná hydratace, která se dostane až do hlubších vrstev pokožky, je naopak pro zimní měsíce velice důležitou součástí péče o naši pleť. Ty ALENky, které se uvolily být mi modelem při mém rekvalifikačním kurzu kosmetické
poradkyně, si intenzívní hloubko-vou hydrataci již mohly vyzkoušet. Je součástí základní péče o pleť a ošetřuji s ní každou
tvářičku během mých komorních Klinik krásy, jejichž nabídka pro ALENky stále platí.
Pijme obyčejnou vodu a budeme zdravější a krásnější.
Lída Hamanová
Podzimní bazárek oblečení – „Ať koupíte nebo dáte, dobré věci pomáháte“ vynesl 940,- Kč.
Výtvarná dílna
Ve čtvrtek 22. 11. proběhla již třetí podzimní Výtvarná dílna. Na setkání do sídla Svazu tělesně postižených na Karlínském
náměstí přišlo 6 ALENek. Společně s dalšími třemi účastnicemi příjemného odpoledne jsme již po druhé vyráběly adventní
věnce. Ochotné pracovnice Svazu nám připravily korpusy, svíčky, stuhy, zápichy na svíčky, různé přírodniny (sušené šípky,
5
bukvice, slupky z ořechů, křížaly, koření atd.) a hlavně tavné pistole, kterými jsme na korpusy obalené pytlovinou připevňovaly všechny ty krásné ozdobné přírodní věci.
Při prvním setkání v říjnu jsme dělaly krásné košíčky – nikdo by nevěřil, že jsou z tenkého papíru (např. z telefonních seznamů). Na druhém setkání jsme si vyrobily malé i velké adventní věnce, které teď zdobí náš
domov. Tentokrát jsme však všechny krásně nazdobené věnečky nechaly k dispozici Svazu
tělesně postižených. Věnovali nám spoustu času a materiálu, tak naše výtvory mohou s dalšími
svými výrobky prodávat na Vánočním jarmarku Prahy 8. Rády je tím podpoříme. Blanka dokonce
iniciativně přišla ještě na další dílnu a tak vyrobila další věnec na prodej.
Kroužek ručních prací organizuje Svaz po celý rok, účast je bezplatná, materiál k dispozici, stačí
dobrá nálada a šikovné ruce. Přijďte vždy ve čtvrtek od 14.30 do 16.30 hodin do Svazu tělesně
postižených v Praze 8, Karlínské nám. 12, 1. patro. Těší se na vás pracovníci STP.
VěraF a Daniela
Společné kroužky ALENek organizuje Věra Uhrová. První setkání plánuje na 17. 1. 2013 – sraz ve 14.30 na Karlínském nám.
Na výšlapech a výletech
Průhonice s Emmou
Výstava Emmy Srncové na zámku v Průhonicích byla sice celé léto, ale Alenky projevily zájem teprve když končila. A
tak přivítaly prodloužení výstavy do konce září a do Průhonic se vypravily. Byl větrný pošmourný den, před zámkem obdivovaly nazdobená svatební auta a litovaly nevěsty, že jim počasí nepřálo. Čas pro
návštěvu výstavy jak dělaný. Obrázky Emmy a Báry Srncových všechny moc
potěšily a Alenky nad nimi strávily příjemné a veselé chvilky.
Líbil se nám Jablkový klaun, Anděl s čertem v těle, Pes po Silvestru, Malý princ,
Svatba v oblacích i obrázky postaviček létajících nad Prahou. Těšily jsme se, že
se dokonce podíváme do ateliéru v Praze Krči, kam nám slíbila Eva Knappová
sjednat návštěvu. Ta se uskutečnila v listopadu. Byly jsme moc rády, že jsme
obě dámy, které obdivujeme, mohly poznat osobně a podívat se do míst, kde
obrázky vznikají. Děkujeme za tuto možnost. Obrázky, které jsme si koupily, nás
budou těšit doma ještě dlouho.
Daniela
Autobusový zájezd do Česko-saského Švýcarska
29. září jsme brzy ráno vyrazili autobusem na podzimní dvoudenní zájezd. Cílem bylo Česko-saské Švýcarsko.
Mlhavá cesta přes Hřensko do Německa proběhla bez zádrhelů, později už se začalo dokonce objevovat sluníčko, které
nás potom doprovázelo po oba dva dny.
Poznávání národního parku Saské Švýcarsko jsme zahájili jízdou historickou tramvají, která má trať klikatou kamennou soutěskou, je v provozu od r. 1888 a končí u Lichtenheiner Wasserfall – vodopádu,
kde jsme se vyfotili a autobusem pokračovali do lázeňského městečka Bad
Schandau. Tam jsme krásným výtahem vyjeli na vyhlídku nad městem a nad
údolím Labe, rozhled opravdu stál za to. Poté jsme prošli kolonádu termálních
lázní Toskana na břehu Labe, kde už se stromy v parku kolem hotelů začínaly
barvit pestrými podzimními
barvami.
Dalším cílem výletu byla
rozsáhlá pevnost
Königstein. Historie
pevnosti začíná ve 12. století. První písemná zpráva se našla na dekretu
krále Václava I. z roku 1233, kde se píše o purkrabím hradu Gebhardu
vom Stein. České království ve středověku vlastnilo toto místo a
6
Hornolu-žická hraniční listina potvrzená Václavem I. přesně vymezuje hranice mezi Děčínským územím, Míšeňskou nížinou
a slovanskou Horní Lužicí. Na konci dubna 1459 ustanovila smlouva z Chebu česko-saskou hranici a hraničním přechodem
se stal Königstein. Posléze byla pevnost využívána jako vojenské sídlo kur-fiřtů. Během stavebních úprav vznikla například
Stará kasárna, Střelecký obranný objekt, vstupní budova s bránou, Stará zbrojnice, Dělostřelecké baterie Jana Jiřího a
Friedrichsburg. Stavební ruch neustával ani v následujících letech. Rok 1631 byl rokem vzniku Janova sálu (později Nové
zbrojnice), dále se proviantní sklad změnil na kasárna a proviant se skladoval v Magdalenině hradu, který byl pro tento účel
přestavěn, vznikla Klenotnice (úschovna státních rezerv a tajných archivů). Poslední rozsáhlejší úprava z let 1870 – 1895
zahrnovala dělostřelecká stanoviště po celém obvodu pevnosti. Pevnost Königstein sloužila od roku 1591 do roku 1922
jako vězení. Po skončení druhé světové války využívala pevnost Rudá ar-máda jako lazaret a v letech 1949 – 1955 zde byl
Ústav k převýchově odsouzené mládeže a jiných mladistvých bez patřič-ného respektu k socialistické společnosti. Od roku
1955 funguje pevnost pro turistické účely jako vojenský skanzen a dnes zde sídlí pobočka Vojenského historického muzea
Bundeswehru Drážďany.
Výtahem jsme vyjeli mezi hradby, které po obvodu měří 2,2 km, a po celou dobu procházky pevností jsme se nepřestávali
divit a obdivovat tomuto rozsáhlému dílu (objektů je zde tolik, že vyjmenovat je tady není možné). Z pevnosti se nám otevřely široké výhledy na Labské pískovce.
Poté měl pro nás náš průvodce Jirka Sommer překvapení – návštěvu krásného pískovcového útvaru a vyhlídkové plošiny Bastei (Bašta). Zde se také nachází unikátní kamenný most Basteibrücke, který
je dlouhý 76 metrů, překlenuje hlubokou propast Mardertelle (Kuní
jáma) a spojuje Bastei a skalní hrad Neurathen. Vznik mostu se datuje do roku 1851 a jednalo se tehdy o vůbec první evropskou stavbu pro turisty. Z něho jsou opět krásné výhledy na okolní stolové
hory a údolí Labe.
Večer už jsme byli ze všech krásných zážitků celého dne unaveni a
rádi jsme přivítali příjezd do hotelu Lípa ve Vysoké Lípě u Jetřichovic. Ubytovali jsme se v jednoduchých pokojích a ocenili jsme výbornou večeři, rychlou obsluhu a příjemné posezení po náročném dni. Těšili jsme se na zážitky druhého dne, kdy jsme chtěli
vidět českou stranu tohoto skalnatého kraje. Teprve ráno za světla a po dobré snídani jsme ocenili krásné místo, kde je
umístěn hotel Lípa, a trochu zamlžený výhled do okolí nás naladil na další část zájezdu.
Autobus nás odvezl na Mezní louku, odkud jsme se vydali na dlouhý pochod k Pravčické bráně. Šli jsme krásným listnatým
lesem po celkem pohodlné cestě (jak pro koho), odkud se opět mezi stromy otevírala krásná „panoramata“. Později vedla cesta do
kopce po pískovcových skalních cestách a pro některé z nás byla
náročnější, ale každou chvíli se objevovaly jako odměna jiné pohledy do krásného okolí. Ovšem cílová odměna byla nejúchvatnější –
Pravčická brána (skalní oblouk z pískovce – největší přirozená
skalní brána u nás) se zámečkem Sokolí hnízdo se nad námi tyčila
a sluníčko probleskovalo jejím vysokým obloukem. Z vyhlídek kolem byl překrásný pohled na skalní útvary i do širokého okolí. Nemohli jsme se vynadívat, mnozí z nás tady vzpomínali na doby školních výletů, kdy jsme tu většinou byli naposled. Nahoře jsme si
chvíli odpočinuli, občerstvili se, ošetřili odřeniny a vydali se na zpáteční cestu kopcem dolů k autobusu, kde už nás netrpělivě očekávali. Zasloužený oběd jsme měli zajištěn opět v Lípě.
Na odpolední program jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ti zdatnější se vydali z Mezní louky pěšky k přístavišti a plavili se
Divokou soutěskou, prošli podél Kamenice a nastoupili na další pramici k plavbě Tichou (Edmundovou) soutěskou. My
„slabší“ jsme dojeli autobusem do Hřenska a teprve odtud jsme se vydali pěšky romantickou přírodou proti proudu říčky Kamenice k Edmundově soutěsce, kterou jsme s šikovným převozníkem ohánějícím se bidlem propluli tam i zpět, poslechli si
jeho veselý výklad o historii soutěsek a zajímavé názvy některých skalních věží kolem, abychom se pak v Hřensku sešli s
první skupinou (všichni zmrzlí a hladoví – kde jinde než v hospůdce). Pak už jsme jen vyhlíželi autobus, který nás bezpečně
dovezl až do Prahy. Na plánovanou zastávku v Děčíně už nedošlo, ale zážitků bylo tolik, že toho nikdo nelitoval.
VěraF a Daniela
7
Exkurze v ČT
Již po druhé nám Milena, dlouholetá pracovnice České televize, sjednala exkurzi v budově České televize na Kavčích horách. Tentokrát se nám sice nemohla věnovat sama, ale předala nás do dobrých rukou své kolegyně. Dozvěděli jsme se
stejně zajímavě jako od Mileny historii počátků vysílání televize a za odměnu, že jsme nevyrušovali a byli aktivní, jsme
shlédli pohádku. Podívali jsme se do studií současně probíhajících pořadů (např. Máte slovo, kde zrovna očekávali paní
Jílkovou), viděli jsme techniky a řemeslníky při práci, spoustu kamer,
obrovských lamp, světel a vzduchotechniky, potkali jsme zajímavé lidi.
Na druhou část exkurze si nás vyzvedl Dan Jankovský a dovedl nás do
budovy Zpravodajství. Myslím, že na všechny nejvíc zapůsobilo velící pracoviště, kde se musí všechny zprávy za celý den namíchat do toho správného koktejlu, propojit a vybrat důležité informace, správné titulky, obraz,
film, reportáže, vstupy zajímavých lidí a případně horké aktuality a neudělat chybu. Zaujalo nás, jak studio Zpravodajství vypadá úplně jinak ve dne
než večer v 19 hod. při vysílání Událostí, jaká kouzla z něj udělají ten prostor, který pak vidíme na svých obrazovkách. Docela jinak se teď díváme na
zprávy a sledujeme moderátory, jak se pohybují po choulostivé speciální podlaze, zda správně aktivují obrazovky kolem
sebe a vidíme další detaily, o kterých jsme před tím neměli ani tušení. Děkujeme za zajímavé odpoledne.
Daniela
Za památkami Staré Hostivaře a podél Botiče do Záběhlic
Říjnová vycházka vedla za památkami Hostivaře, velmi staré obce, která si dlouho uchovala venkovský ráz. Zdejší
území bylo osídleno již v pravěku, ve středověku to byla důležitá lokalita v blízkosti Prahy, vyhledávaná hlavně kupci. Vedly
tudy staré obchodní cesty a kupci tu nacházeli útočiště a odpočinek před vstupem se zbožím za brány Prahy.
Vycházku jsme zahájili u Toulcova dvora, na místě, kde stávala na vyvýšenině nad Botičem gotická tvrz střežící tento prostor. Po staletí byl objekt přestavován a rozšiřován a sloužil jako zemědělská usedlost s hospodářským dvorem a polnostmi.
Podle posledního hospodáře získal označení Toulcův dvůr. Po r. 1945 byl využíván jako skladiště a výrobna krmiv, chátral
a teprve na popud a za nezměrného úsilí několika nadšenců bylo zde v roce 1995 zřízeno Ekologické centrum hl. m. Prahy.
Z Toulcova dvora jsme se přesunuli na místní hřbitov. Ze známých osobností je tu pochován spisovatel a kritik F. X. Šalda a politik Antonín Švehla,
předseda agrární strany a jeden z prvorepublikových předsedů vlády.
Od hřbitova jsme sestoupili směrem ke kostelu. Cestou jsme se zastavili
před klasicistním domem s medailonkem spisovatele a kněze V. B. Třebízského, který v Hostivaři působil jako kaplan.
V blízkosti kostela se nachází dřevěná zvonice původem snad ze 16. století
se dvěma zvony, p. Marií a sv. Václavem. Kostel Stětí sv. Jana Křtitele byl
původně románský, na přelomu 18. a 19. st. upraven klasicistně a v poslední době opět renovován. Právě při obnově vnitřních maleb byly v roce 2007
objeveny cenné fresky zobrazující boha, Krista, světce a další postavy a
církevní symboliku. Nález byl datován do roku 1300 a prohlášen za cenný i
z hlediska celoevropského. Měli jsme štěstí, kostel byl otevřen, mohli jsme si prohlédnout interiér i fresky. Brzy po našem
odchodu se v kostele konaly křtiny.
Po prohlídce kostela jsme došli k Botiči a frekventované silnici, která spojuje Hostivař s Jižním Městem. Tato komunikace
vybudovaná v 70. letech protnula střed původní vesnice, kde je soustředěno nejvíce bývalých venkovských staveb: Švehlův
statek a mlýn, Dolejší mlýn, Koukalův statek, statek Černých, Dvořákův. Některé ze staveb mají základy ze 14. století.
V posledních letech prošly rekonstrukcí a původnímu účelu už neslouží. Snad s výjimkou statku Černých, kde je jízdárna a
ustájeno 40 koní. Všechny jmenované stavby spolu s Toulcovým dvorem, kostelem a farou tvoří součást Vesnické památkové zóny Stará Hostivař.
8
Druhou část vycházky jsme věnovali putování přírodou podél Botiče. Botič pramení v lesích Okrouhlíku na Říčansku, protéká Průhonickým parkem, několika obcemi, údolími, městskými částmi Prahy a u Železničního mostu na Výtoni ukrytý v podzemí se vlévá do Vltavy. Jeho tok je téměř 33 km dlouhý. Náš úsek,
kterým jsme procházeli, byl asi čtyřkilometrový a vedl z Hostivaře
do Záběhlic. Původní tok potoka s přírodními meandry je v této části
zachován a od r. 1968 chráněn jako pří-rodní památka. Příroda je tu
místy skutečně panenská, ponechána vlastnímu osudu, pokud
nepočítáme odstraňování vy-vrácených stromů, udržování cest a
úklid nepořádku z koryta potoka a jeho břehů. Toto hospodaření
sleduje i zachování původních rostlin a drobných živočichů. V
rozporu s tímto trendem je záměr developerů zastavět
mnohahektarovou zeleň zvanou Trojmezí v sousedství Botiče
obytnými domy, kancelářskými budo-vami, sportovišti apod.
To už jsme došli na území Záběhlic, zastavili se u bývalého hospo-dářského dvora Práče, prošli zahrádkářskou kolonií k
Záběhlickému zámku s parkem, který je veřejnosti nepřístupný. Zbývala poslední část cesty s pohledem na spořilovské
sídliště a sportoviště a byli jsme u cíle naší vycházky – Hamerského rybníka s půvabným kos-telíkem Navštívení Panny
Marie. Čekal nás zasloužený oběd.
Vycházka se nám vydařila i díky dobrému počasí. Pro ty, kteří se v těchto končinách ocitli poprvé, byla asi překvapením a
zážitkem. Takovou porci nefalšované přírody na území Prahy nečekali!
Tak zase příště, a to v listopadu s Helenkou za památkami Libně. Už se těšíme!
Blanka Š.
Blanko, děkujeme za krásný výlet.
Vycházka do Libně
Další čtvrtí, kterou jsme navštívili v rámci našich vycházek za poznáním města Prahy, se stala část
Prahy 8 – Libeň. Těšili jsme se, co všechno se od naší průvodkyně Helenky zase dozvíme nového. Tato
městská část patří k těm, které tvořily předměstí královského města a které plnily po staletí úlohu zemědělské i
rekreační základny. Prvním historickým doložením jsou archeologické nálezy ze starší doby kamenné, prvním
písemným dokladem je z roku 1363 zmínka o založení osady a existenci dvou tvrzí. Hlavním důvodem k založení osady
bylo pravděpodobně místo vtoku potoka Rokytky do Vltavy, údolní niva v poříčí tohoto potoka a slunné svahy, na kterých
byly budovány vinice. Proto se procházka Libní ubírala po místech tehdejších usedlostí. V pozdějších letech v 18. a 19. st.
se libeňské předměstí stalo dějištěm průmyslové revoluce, které ji značně poškodilo a změnilo na průmyslovou oblast a
bydliště proletářské komunity.
Svou vycházku zahájila Helenka úmyslně na tramvajové stanici Bulovka, protože je to místo, kde se stýkají čtvrtě Libeň,
Prosek, Holešovice a Kobylisy. Nejdříve jsme zamířili k původní usedlosti Na Korábě, navštívili jsme hřbitov a velmi zajímavou vyhlídku nad řekou s neobvyklým pohledem na Prahu z nám dosud neznámého úhlu. Odtud jsme pokračovali parkem
s naučnou stezkou, kde jsou hlavními zastávkami jednotlivé stromy,
popsané vč. názvů.
Podchodem pod železniční tratí jsme se dostali k zámečku Grabova
vila, který je dnes sídlem části obvodního úřadu Prahy 8. Pod ním je
dřevěný kostel sv. Vojtěcha postavený v r. 1904 - 1905 jako provizorní. Dalším krásným objektem je sokolovna z roku 1903.
Libeňský zámek, datovaný z r. 1363 jako tvrz, byl v r. 1595 novo-renesančně přestavěn. Od té doby prošel mnoha přestavbami a přihodilo se zde mnoho dějinných událostí, jak v historické tak i v moderní době. Poslední přestavba se týkala zámecké kaple v 80. letech minulého století.
Cestou k dalšímu objektu zájmu jsme minuli bývalé středisko místní
kultury z první republiky - Palác Svět, postavený ve třicátých letech.
Je to stavební památka, která přes své zanedbání ze strany majitelů, jak socialistických, tak kapitalistických, neztratila svůj význam.
9
My jsme zaznamenali stavební ruch a doufáme, že zařazení této stavby mezi kulturní památky bylo pro ni záchranou. Váží
se k ní např. některé povídky Bohumila Hrabala.
Dalším naším zastavením bylo libeňské divadlo, dnes Divadlo pod Palmovkou, proslavené ve 20. století působením slavné
operetní divy Marušky Zieglerové, která byla ve své době považována za nepřekonatelnou operetní bohyni. Historie divadla by
si však vyžádala zvláštní článek.
Za divadlem jsme se dostali k dalšímu kulturnímu fenoménu libeňské historie. Tím je Bohumil Hrabal, libeňský občan, který
v ulici Na hrázi (věčnosti) žil asi 20 let a napsal zde několik svých románů, než ho město svým urbanistickým rozmachem
přinutilo uchýlit se na kerskou chatu.
Posledním námi navštíveným objektem - alespoň z venku - byla synagoga, umístěná na místě bývalého židovského gheta.
Ta má také zajímavou historii. Židovská čtvrť vznikla kolem roku 1744, kdy Marie Terezie vyhnala z Prahy Židy. Majitel tehdejší vsi Libně dovolil židům usadit se tady. Postupem času byla čtvrť asanována a po poslední demolici okolí Palmovky
zbyla židovská synagoga jako solitér na prázdném prostranství. Přes svůj zanedbaný vzhled je užívána jako výstavní a
koncertní síň. Zde jsme svoji vycházku ukončili a Helence jsme poděkovali za krásnou vycházku.
Poslední dějství vycházky jsme absolvovali v restauraci Jaguška. Ti, co se s námi rozloučili na chodníku, mohou jen litovat.
Milan
Na pobytech
Jilemnice 18. - 21. 9.
Moje krásné alenkovské babí léto
Moje letošní babí léto bylo opravdu a doslova „BABÍ“ ! Téměř celé jsem ho strávila s báječnýma „babama“ z Alenu ☺. A jsem
přesvědčena, že líp jsem ho strávit nemohla.
Tak nejdřív v půlce září 4 dny v Jilemnici, tedy vlastně doma za humny,
co by kamenem dohodil od mého bydliště ve Vrchlabí. Přesto se musím
přiznat, že zase tak moc Jilemnici neznám a že mne v mnohém příjemně překvapila. Naprosto výjimečná byla péče paní místostarostky Jany
Čechové, která nám během celých 4 dnů věnovala spoustu svého osobního volného času – poobědvala s námi v Radniční restauraci, provedla
nás novým sportovně-relaxačním areálem, vystoupala s námi na radniční věž a seznámila nás tam s historií a funkcí věžních hodin, podle
jejichž odbíjení prý každý Jilemničák přesně pozná, kolik že zrovna je
(to, že bijí pilně a silně každou čtvrthodinu nám přišlo zajímavé hlavně
v nočních hodinách ), pozvala nás i na své pracoviště na radnici a
umožnila nám tam i prohlídku nádherně moderně a vkusně zařízené auly pro slavnostní příležitosti, večer nás navštívila na naší ubytovně a
probrala s námi nad mapou možnosti výletů na hory i do jilemnického
okolí – a to se ještě moc omlouvala, že nás nemůže osobně doprovodit pro neodkladné pracovní povinnosti. Myslím, že zaslouží náš velký obdiv a dík.
Dalším z několika zlatých hřebů jilemnického pobytu byla návštěva jedinečné restaurace U horkých kamenů. Tady se
musím pochlubit, že s tímhle nápadem jsem se vnutila sama, protože
jsem v téhle hospůdce zažila už nejednu gurmánskou nirvánu a o to
jsem přece nemohla ostatní Alenky včetně Milana připravit ☺. Všichni
jsme si na mou radu dali směs masa na lávovém kameni a k tomu salát a obrovskou bramboru v kabátě a doufám, že snad nikdo nelitoval.
Ještě že jsme si vše objednali vždy po dvojicích, i tak se stůl prohýbal,
když sám pan šéf před nás nanosil všechny ty lávové kameny, talíře
se syrovým masem, bramborami, mísy se salátem, nápoje....a pak si
každý podle jeho názorné ukázky už musel syrové maso upéct pěkně
sám – bez práce nejsou nejen koláče, ale ani výborné křehké kuřecí,
vepřové a hovězí plátky prudce opečené na lávě. Bylo nám sice u stolu těsno a vedro, ale chuťové buňky brzy tyto pocity odsunuly do poza-
10
dí. A to ještě nebyl zdaleka konec hodování, pro některé následoval domácí čerstvě upečený štrůdl se šlehačkou, někdo
vyzkoušel zmrzlinu... a na závěr jsme jako pozornost podniku všichni dostali frťánka sladkého švestkového likéru se švestičkou na dně skleničky, mňaaam! Prý pro lepší trávení, po těch hodech....normálně se tady podává na rozloučenou hruškovice, ale v těch dnech se zrovna rozjela pověstná metanolová aféra a právě nastala prohibice, což nám ale vůbec nevadilo, sladký švestkový bonbónek byl dokonalou tečkou za tím gurmánským rodeem. Může se nám někdo divit, že jsme po
návratu do sokolovny sice neradi, ale přesto jednohlasně odmítli pozvání paní místostarostky na večerní hodinku jógy???
Na závěr této mlsné kapitolky musím ještě dodat, že jsme navštívili i další jilemnické hospůdky a ani jedna nás nezklamala
– jak jídlo a pití, tak obsluha byly vždy naprosto na jedničku. Až mi při těch vzpomínkách na jilemnické hodování začíná
kručet v břiše a představuju si, jak se u vás, co jste to zažili se mnou, rozbíhá Pavlovův reflex a naopak těm, co o to přišli,
závistí vysychá v ústech ☺.
Ale nemyslete si, že jsme jen jedli, pili a hodovali, naopak! My jsme za všeho nejvíc chodili a putovali. Jednak po blízkém okolí
Jilemnice, které je moc krásné a druhak jsme se odvážili i mnohem
výš do Krakonošova panství: až na Zlaté návrší k prameni Labe a
na Labskou boudu! Pravda, cestu jsme si trochu usnadnili dvěma
autobusy, které nás z Jilemnice dovezly přes Mísečky až k Vrbatově boudě na a pak už jsme to vzali po svých, pěkně po hřebeni
Zlatého návrší bez velkého převýšení a pohodlnou cestou přes rozcestí U čtyř pánů k pověstné studánce, v níž údajně pramení řeka
Labe. A můžete si tu pěkně zopakovat zeměpis – na reliéfu jsou tu
podél toku Labe jména a znaky všech měst, kterými řeka protéká.
A kolem spousta laviček pro unavené a hladové poutníky a ještě
všelijaké dřevěné plastiky, aby bylo při likvidaci vlastní
svačiny taky na co koukat.... Nejvíc se tu asi líbilo Kelišovic Vikince, která pro obíhání spousty svačících turistů nezachytila náš odchod. Páníček a panička též
nepostřehli její absenci v našich řadách, tak si za trest
po 2 km na Labské boudě zažili pár horkých chvilek při
hledání ztraceného hlídače ☺. Ale všechno dobře dopadlo – zatímco Milan a Daniela obíhali Labskou v soustředných kruzích se stále rostoucím poloměrem, posilnily jsme se my, ostatní účastnice pochodu báječnou
gulášovkou s chlebem. Viki byla přivedena od pramene
a všichni jsme se mohli vydat na cestu po hraně Pančavského vodopádu s krásnými vyhlídkami do Labského dolu na meandry rodícího se veletoku zpět k Vrbatově boudě. Kdo měl chuť a dost sil k sestupu, vydal se odtud po „žluté“ pěšky dolů, komu
se nechtělo, toho tam odvezl bus a všichni jsme se opět sešli na Mísečkách u odjezdu autobusu „domů“, do Jilemnice. Výlet to
byl krásný, Krakonoš si nás určitě ještě pamatuje ze Strážného, kde se s počasím moc nepředvedl, tak nám to tentokrát dokonale vynahradil: sluníčko, barvy začínajícího podzimu, panoramata..... Prostě, Jilemnice nezklamala a myslím, že všichni
zúčastnění by si ji za rok, za dva klidně dali znovu.
Další výlety s Alenem mne zavedly o hodně dál než tento první, ale o nich se zmíním jen stručně, protože vím, že je na stránkách tohoto zpravodaje podrobně vylíčili jejich další účastníci.
Už mnoho let toužím poznat okolí Hřenska a přesto mi to bylo dopřáno
poprvé v životě až letos koncem září s Alenkami. A že to byl zážitek, na
který se nezapomíná, dokazuje i skutečnost, že už teď jsem přihlášena
k týdennímu pobytu v tomto kraji na srpen 2013! Dva poslední zářijové
dny plné slunce mezi nádhernými skalami v Saském i Českém Švýcarsku – v lázeňském městečku Bad Schandau se zajímavou rozhlednou, v obří pevnosti Königstein, pod skalními věžemi propojenými mosty
v saském Bastei, v soutěskách Divoké i Tiché pěšky i na lodičkách s
milými a vtipnými lodivody, s příjemným ubytováním a s dobrým jídlem
11
v hotelu Lípa ve Vysoké Lípě ... A jako bonus ke všem divům přírody navíc i ochotný šofér autobusu, znalý průvodce, milé a
přátelské Alenky i Žapky .... co víc si může člověk přát??? A jako zlatý hřeb všeho Pravčická brána, která asi nemá mezi
našimi skalami konkurenci, naprosto mne oslnila, s Hankou a Ivčou jsme vymetly všechny vyhlídky kolem dokola a nestačily
se dívat, divit, fotit, žasnout ...
Ani poslední, nejdelší podzimní pobyt pod křídly Alenu – rekondice v Mariánských Lázních – si s těmi předchozími nezadal. Podzim už byl v plném proudu, Mariánky se utápěly ve žluté, červené a dalších barvách října, fontána tryskala a zpívala a hrála každou lichou hodinu až do pozdního večera, léčivé prameny všeho druhu (včetně Chodovaru) tekly proudem,
v divadle se hrálo, v klubech a restauracích tančilo, v hotelu Polonia se dobře bydlelo i jedlo, po okolí lázní se krásně chodilo,
bloudilo a díky mé milé spolubydlící Janě i jezdilo ... a sluníčko na to všechno skoro pořád pilně svítilo ☺☺☺. Prostě - byla to
rekondice nejen fyzická, ale hlavně duševní, právě taková, jakou jsme před zimou všechny určitě potřebovaly.
Takže moje milé Alenky - Danielko, Věruško, 2krát Hanko, Ivčo, Jano, Sylvinko, Maruško, Marcelo, Blanko a všechny ostatní,
díky, díky, díky za ten příjemně strávený podzim a už se těším, až se s vámi zase potkám na další alenkovské štaci kdekoliv a
kdykoliv.
Marta
Jilemnice (jiným a také pochvalným pohledem!)
Ve třetím zářijovém týdnu se vydalo 10 Alenek s doprovodem Milana a
Viki do Jilemnice.
Již cesta autobusem byla příjemná – slunce svítilo a my se kochali
krásnými panoramaty. A po celou dobu pobytu jsme měli hezké počasí, jen u pramene Labe jsme si rádi natáhli čepice, kapuce a rukavice,
protože se mračilo a hodně fučelo.
Po ubytování v sokolovně T. J. Sokol Jilemnice (ve 3. patře bez výtahu!)
jsme se sešli s paní ing. Janou Čechovou, místostarostkou Jilemnice,
která pro své město dýchá! Vzala nás na průzkum po Jilemnici, prošli jsme kolem všech
zajímavých míst, kolem jilemnických škol, pokračovali jsme půvabnou Zvědavou uličkou
(soubor roubené předměstské architektury z roku 1789), prošli parkem kolem zámku a
muzea a došli zase na
krásné Masarykovo
náměstí. Po dobrém obědě v radničním restaurantu
jsme v procházce po městě pokračovali. Prohlídku
všech krásných míst jsme ukončili v prostorách radnice, kde nám paní Čechová ukázala obřadní síň, pozvala nás do zasedací místnosti na malé občerstvení
a popovídání a vzala nás až na radniční věž k hodinám. Večer jsme prožili u horkých lávových kamenů
při dobrém jídle a pití.
Druhý den jsme po vlastnoručně nakoupené a připravené společné snídani věnovali návštěvě Krkonošského muzea, které
zachycuje historii a lidovou kulturu západních Krkonoš, počátky lyžování v českých zemích a zaměřuje se na osobnost
Jana hraběte Harracha. Součástí expozice je i galerie významného
českého krajináře Františka Kavána. Moc se nám líbil „Metelkův mechanický a ozvučený betlém“. Autor byl ředitel dívčích škol v Jilemnici a
velmi zručný řezbář, který vy-řezal krásné figurky Betléma a 142 jich
rozpohyboval.
Ve zrekonstruovaných prostorách bývalého pivovaru jsme prošli výstavu
„Brambory a kaše, to je strava naše“ – o historii pěstování brambor a o
jejich významu - a nahlédli jsme do krkonošské lidové kuchyně. Dále
jsme navštívili Tržnici řemesel, Sloupovou síň a Informační centrum pro
mládež a další expozice muzea. Tržnice řemesel nabízí prostory pro
výrobu a prodej rukodělných a řemeslných výrobků tradičního lidového
nebo historického charakteru, jako např. drátenictví, košíkářství, výrobu
šperků, ozdob, umělecké práce se dřevem apod. Je zde umístěn žakárský stuhařský stav Lüdorf z roku 1903. Je to unikátní (a
12
po rekonstrukci funkční) stroj na výrobu složitých žakárských vzorů ve formě např. upomínkových stuh. Prohlídka všech sálů
nám zabrala celý den, byli jsme unaveni, ale nelitovali jsme.
Třetí den pobytu jsme vyjeli autobusem k Vrbatově boudě, kde se „velení“ ujala Marta z Vrchlabí. Hned na první vyhlídce nám
ukázala a pojmenovala všechny vrcholy Krkonoš, které jsme mohli vidět.
Přes pramen Labe jsme pokračovali kolem Labské boudy, z Ambrožovy
vyhlídky jsme viděli Labský vodopád, Sněžku a další vrcholy. Cestu lemovaly pevnůstky, které byly budovány na obranu před Němci těsně před
2. světovou válkou. Na tůře jsme měli opravdu fundovanou průvodkyni –
Marto, díky!
Po náročném turistickém dni jsme si večer připravili v sokolovně malý večírek, na který jsme pozvali paní místostarostku a přijely za námi i Jiřka
s manželem a Zdena - kamarádi ze Semil. Hodně se povídalo, hodně bylo
veselo, těžko jsme se loučili.
Na poslední den pobytu jsme naplánovali vycházku do míst, která už někteří znali z loňského pobytu v Jilemnici při akci
Dokážeš to taky 2011. Vycházka vedla naučnou stezkou z Masarykova náměstí přes Nouzov, kolem kapličky sv. Anny, na
vyhlídku na Kozinci a krásnou lesní cestou až na místo, kde bývalo jilemnické popraviště (poprava se tady konala ještě v roce
1722). To bylo místo loňského srazu turistů ze Semil a z Vrchlabí. Pak jsme se vydali hledat utajenou kapličku sv. Isidora. Po
menším bloudění (podle mapy) jsme zaznamenali úspěch, kapli jsme našli na temném místě v lese, a spokojeně jsme se
mohli vrátit do města.
Všechno má svůj konec, čekala nás už jen cesta domů. Na shledanou v Jilemnici zase za rok, máme tam ještě spoustu míst,
která jsme nestihli navštívit.
VěraF a Daniela
V smutku si vystačíme i sami se sebou, ale když chceme prožít plné štěstí, musíme se o něj s někým podělit…
Mark Twain
Mariánské lázně, termín 6. - 14. října, ubytování Hotel POLONIA
Skupina jednadvaceti děvčat se začátkem října vypravila na podzimní rekondici a těšila se na krásné podzimní dny v
překrásném prostředí Mariánských Lázní. Bydlely jsme v hotelu Polonia v centru lázeňského města, kde jsme měly i
lázeňské procedury. Bazén byl zajištěn v hotelu Pacifik, kam jsme obden docházely.
Rekondice měla bohatý program přizpůsobený časování procedur a rehabilitace. Bylo nás hodně, tak jsme se musely na vycházky a akce vystřídat.
Pokud to šlo, organizovaly jsme společné vycházky a předem domluvené
výlety. Hned v neděli jela skupina děvčat do Kynžvartu prohlédnout si
zámek a okolí. Druhá skupina si vybrala veselici a „Festival jablek“, odkud
pak pokračovala výšlapem do přírody, aby v Luna Parku obdivovala
nádherné barvy podzimu.
V dalších dnech pobytu jsme navštívily Chodovou Planou, kde jsme měly
objednány pivní lázně. Procedura sklidila velký úspěch. Po koupeli jsme se
sešly v restauraci Ve skále a potom následovala exkurze do pivovaru Chodovar s podrobnou instruktáží a ochutnávkou místního piva čepovaného
přímo z kašny na nádvoří pivovaru. Další cíl našich vycházek byla návštěva
Městského muzea, kde je kromě historie Mariánek a balneologie také expozice
věnovaná Goethovým pobytům v Mariánských Lázních. Večer jsme prožily v krásné
náladě v Centrálních Lázních při „Nostalgickém klavíru“. Denně jsme také poslouchaly a obdivovaly zpívající fontánu, která hrála různé melodie každé dvě hodiny.
Zvláště večer to byl vždy krásný zážitek pro uši i pro oči.
Na slunečnou středu jsme si vyšláply na „Krakonoše“ a prohlédly si Park miniatur Boheminium, kde jsou všechny naše významné památky, hrady, zámky a věže. Po dobrém kafíčku jsme se rozdělily, část jela lanovkou a druhá část děvčat šla na golf
13
a pěšky dolů do Mariánských Lázní. Čtvrteční vycházku po lázeňských pramenech jsme zakončily v Úšovicích a odměnily
jsme se v cukrárně. Procházek bylo celý týden hodně, např. krásná vyhlídka na Mariánky a do celého údolí od historického
hotelu Monty, lesní stezka, geologická stezka až k pravoslavnému kostelu sv. Vladimíra, rašeliniště Kladská atd.
Večery jsme využívaly k návštěvě divadla („Rozmarný duch“) nebo tanečních večerů U Maxima, kde jsme měly také rozlučku.
Při krásné hudbě a příjemném popovídání jsme úspěšný rekondiční pobyt zakončily.
Poslední den pobytu jsme šly ještě naposledy plavat do bazénu, a pak už každá dle svého se rozloučila s krásným městem
Mariánské Lázně. Myslím, že se nám pobyt vydařil a budeme dlouho vzpomínat na krásně prožité společné dny a na všechny
zážitky.
Pobyt byl uskutečněn za finančního přispění a.s. Subterra a za finanční pomoci Magistrátu hl. m. Phy z grantu zdravotnictví
Jindra Mařincová
2012. Děkujeme, že se mohl uskutečnit.
Hedvábnou rukou přítele vybírej a drž rukou železnou
polské přísloví
Slatinice 2012
Poslední letošní rekondice se konala ve Slatinicích na Moravě od 29. 10. do 4. 11. Bylo nás celkem 14, účastnily se i
mimopražské Alenky (z Roudnice, Říčan, Semil, Olomouce a Valašského Meziříčí) a dvě Amazonky z Ostravy. Z Prahy
jsme vyjely už v 6.17 h, do Slatinic jsme dorazily kolem půl jedenácté. Hned jsme prošly lékařskou prohlídkou a byly nám
načasovány procedury. Už odpoledne jsme se střídaly na perličkové koupeli, masážích, podvodní masáži, cvičení v bazénu, světloléčbě a parafinu. Jednu bonusovou proceduru jsme si mohly vybrat - např. skořicový zábal, masáž baňkami
apod. Odpoledne jsme měly volný přístup do bazénu. Personál byl ochotný, bylo nám dobře.
Ubytovány jsme byly ve dvoulůžkových pokojích v nedávno rekonstruovaném lázeňském domě Hanačka, bylo to velmi
pohodlné bydlení. Na většinu procedur a na stravování jsme chodily
do historické budovy Morava. Všechny lázeňské domy jsou
obklopeny pěkným parkem.
Slatinice jsou malé lázně s dlouhou historií, léčí se zde již od r. 1685
a první zmínka o slatinické léčivé vodě je z r.1580. Všechny koupele
i podvodní masáže jsou v přírodní minerální vodě s obsahem sirovodíku a železa. Přímo v areálu lázní jsou také prameny vhodné k pití,
ale doporučuje se užívat jen 2 dcl denně.
V pondělí jsme odpočívaly po dlouhé cestě, ale večer jsme se sešly
v pokoji u Evy a Dany k informativní schůzce a ke vzpomínkám na
zážitky z minulých rekondic.
V úterý odpoledne jsme šly na poznávací procházku Slatinicemi s panem Opletalem, místním kronikářem a kulturním referentem lázní. Dozvěděly jsme se, že železitá voda nezamrzá, proto také nebyla dosud vypuštěná kašna. První lázeňská budova Morava byla upravena z původního statku v r. 1733. Léčilo se od května do září, kromě pohybového ústrojí i
dna a lupénka. Ve válce zde byl lazaret. Lázeňský dům Mánes I byl postaven v r. 1924 v baťovském stylu, Mánes II byl
přistaven v r. 1960. Hanačka byla postavena v letech 1939-41, byl to původně hotel Foltýn (podle majitele). Lázeňský
dům Balnea, ve kterém je pěkný bazén, byl postaven v letech 2000-2004. Na území Slatinic je celkem 5 léčivých pramenů. Dva z nich reagují na zemětřesení na celém světě, vždy se výrazně zvýší jejich průtok. Pramen Zdeněk je přímo
upraven pro seismologické pozorování. Výraznou dominantou obce je barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie z 18. st.
Byl postaven na místě původního kostela ze 13. stol.
Večer jsme se navštívily koncert H.T.I.B. kvartetu v lázeňské knihovně. Repertoár byl rozmanitý, od Mozarta po Scotta
Joplina, všem se to líbilo.
Ve středu jsme se zúčastnily lázeňského zájezdu do zámku v Náměšti na Hané a muzea kočárů v Čechách pod
Kosířem. V zámku jsme si prohlédly 10 bohatě zařízených pokojů s rozsáhlými sbírkami porce-lánu a dva arcibiskupské
kočáry. Pan Opletal nás také upozornil na pozůstatky středověkého hradu před zámkem. V muzeu kočárů nás zaujal
jeho majitel pan Václav Obr svým nadšením pro svou věc. Motto muzea: „Aby nic z toho, co vyrobily ruce předků,
neupadlo v za-pomnění a aby světlo kočárových luceren svítilo i dalším generacím“ naplňuje beze zbytku. Kromě mnoha
krásných historických kočárů jsme viděly i kočáry v různých stadiích oprav a zejména nově opravený největší pohřební
14
kočár v Evropě, pro který byla upravena zvláštní budova muzea. Na
všech exponátech je vidět dokonalá řemeslnická práce.
Ve čtvrtek jsme jely do Olomouce. Prohlídku pro nás připravily Libuška a Sylvie, ale bohužel právě tento jediný den nás postihlo deštivé
počasí a tak musely měnit program, ale i to zvládly na jedničku. Měly
jsme jít parkově upravenými hradbami k Arcibiskupskému paláci, ale
musely jsme jet tramvají. Prohlídku paláce jsme měly objednanou,
procházely jsme krásnými sály se zajímavou historií (např. zde byl
korunován rakouský císař František Josef I.). Pak jsme šly kolem
univerzitních budov ke Konviktu, kde nám Libuška zprostředkovala
prohlídku Kaple Božího těla s krásnými freskami. Nahlédly jsme do
kostela sv. Michala, šly kolem kaple sv. Jana Sarkandra, obešly
Sloup Nejsvětější Trojice, radnici, Horní náměstí, poslechly si orloj a šly jsme na oběd. Odpoledne jsme si prohlédly
chrám sv. Mořice, kde jsou varhany z r. 1745, pokračovaly jsme kolem chrámu Panny Marie Sněžné k prohlídce Dómu
sv. Václava s novogotickou věží, a pak už jsme byly tak promoklé, že jsme byly rády, když jsme došly ke kavárně. A
zpátky do Slatinic.
V pátek jsme měly hodně procedur, odpoledne jsme plavaly v bazénu a chodily po krátkých procházkách a na svátek
Všech svatých jsme navštívily slatinický hřbitov. Všechny jsme se
sešly až večer u Daniely a Věry na rozlučkové posezení při svíčkách, jednohubkách a vínku. Nálada byla výborná, moc jsme se
nasmály a prodloužily si tak život o několik let.
V sobotu odpoledne jsme šly na procházku k pomníku letecké havárie z r. 1998 na úbočí Velkého Kosíře. Večer se v lázních tančilo
- samozřejmě za naší aktivní účasti.
V neděli jsme absolvovaly ještě poslední procedury (obětavý personál tam byl jen pro nás, za což všem moc děkujeme) a odpoledne
jsme se s milými lázněmi Slatinice rozloučily.
Děkujeme Daniele za pohodovou rekondici!
Bedřiška
Pobyt byl uskutečněn za finanční pomoci Městského úřadu Praha 4 z grantu pro zdravotnictví 2012, za podpory z
finančního daru Pražské energetiky a našeho věrného partnera a.s. Subterra. Všem mnohokrát děkujeme.
Žádný muž není tak dokonalý, aby ho žena nemohla ještě zdokonalit
švédské přísloví
Informace z neziskového sektoru
Seminář „Jak nevyhořet“
Koncem září uspořádala Aliance žen s rakovinou prsu pro své pacientské organizace seminář pod názvem „Jak nevyhořet“.
Seminář vedla psycholožka Martina Hýžová, toho času na rodičovské dovolené, která má několikaleté zkušenosti z práce
věnované péči o děti a seniory.
Syndrom vyhoření je stav fyzického, emocionálního a mentálního vyčerpání, vyčerpání ve všech rovinách, jehož původcem
je dlouhodobá činnost pro druhé, dlouhodobé pobývání v emocionálně náročných situacích. Syndrom vyhoření (má i své
číslo v seznamu diagnóz) postihuje právě ty, kteří nejvíce pracují s lidmi – lékaře, zdravotní sestry, učitele, právníky …, ale i
nás dobrovolné pracovníky v pacientských organizacích.
Dobrovolníkům snad úplné vyhoření nehrozí, spíše nastává ztráta motivace a pocit bezmoci, protože zaujímají někdy
špatný postoj ke svému poslání. Mají idealistické představy, velké nereálné očekávání, snaží se být vždy svým svěřencům
k dispozici a staví se do pozice nepostradatelných.
Chraňte se toho být nepostradatelní !!!
15
Když se dobrovolník uznání a ocenění své práce nedočká v takové míře, jak si představuje, ztrácí původní nadšení, ztrácí
smysl vykonávané práce a mohou se u něj dostavit i zdravotní problémy. Nastává nerovnováha mezi tím, co emočně
druhým dává a co dostává - pocit nedocenění. Tady ještě pomůže umění včas odejít.
Dobrovolní pracovníci (i profesionálové) by se neměli příliš identifikovat se svými klienty, neměli by se nechat jimi ovládat,
ale najít k nim přiměřený vztah, naučit se říkat „ne“ a nečekat na velké uznání. Někdy stačí lépe si zorganizovat práci, najít
si „vlastní místo“ a odmítnout další úkoly.
V poslední fázi (frustrace, apatie, syndrom vyhoření) už pomůže jen věnovat se jiné činnosti, oddělit důležité od méně důležitého, případně nedůležitého. Důležitý je spánek, jídlo, výživa, péče o sebe (dělat si radost) a dopřát si legraci.
Na závěr semináře jsme si mohly uvědomit, co nám naše práce dává, co nám bere, co dáváme my a co si bereme. Vyplnily
jsme orientační test „Inventář projevů syndromu vyhoření“, aby jsme zjistily, jak jsme na tom, zda jsme náchylné ke stresům
a k vybočení a zda je u nás v předložených bodech vše v pořádku nebo není. Výsledek byl pro nás ještě příznivý, jak v
rozumové, emocionální, tělesné i sociální rovině.
Děkujeme Alianci, že takové semináře připravuje, je to pro nás velká pomoc.
Blanka a Daniela. účastnice semináře
Plaveme prsa 2012
Aliance žen s rakovinou prsu pořádala 14. října v rámci osvětové kampaně evropské koalice Europa Donna celostátní
akci pro veřejnost se symbolickým názvem „Plaveme prsa“. Letos to bylo po druhé, kdy jsme se připojily ke světové
výzvě a o rakovině prsu jsme mluvily, připomínaly důležitost prevence a možnost kvalitního života onkologických
pacientek.
Plavání je zdravý pohyb a proto ho Aliance vybrala jako svoji aktivitu v rámci
letošní říjnové kampaně boje proti rakovině prsu. Za zdravá prsa se plavalo
současně v 10 českých a moravských městech. V Praze akce probíhala v bazénu Sportovního centra Olšanka a kromě členek pořádajících klubů (ALEN,
Mamma help a ŽAP) tuto akci podpořila řada významných osobností, např.
vynikající plavci, medailisté a držitelé rekordů v kategorii masters Eva Jarošová, Ivana Felgrová, Marcela Šťastná, Daniel Machek a Jitka Blažková.
Podporu vyjádřila Fakulta tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze, kterou zastoupila Irena Čechovská se svými studentkami a
studenty z katedry plaveckých sportů, významná psycholožka Laura Janáčková, moderátor a herec Petr
Rajchert a další sportovci a
příznivci.
Alenky též plavaly a zároveň
se ve svých klubových tričkách střídaly v podávání informací účastníkům z veřejnosti. U našeho stolku u bazénu jsme měly k dispozici nejnovější číslo
Informačního zpravodaje ALEN, letáčky o činnosti ALENu, o samovyšetřování, o zdravotním cvičení a o naší snaze zlepšit psychickou a fyzickou kondici žen postižených rakovinou prsu. Zájemci si mohli vyzkoušet samovyšetření prsu na Fantomu - výukovém
modelu prsu – včetně odborné instruktáže.
Prostředí bazénu Olšanka bylo příjemné, celý den bylo veselo, jen v odpoledních hodinách byla menší návštěvnost veřejnosti. Celý den byl bohatý program, který šikovně a svižně moderoval Petr Rajchert. Plaveckou štafetu zahájila ředitelka Aliance žen s rakovinou prsu Eva Knappová bravurní šipkou a ukázkou plavání. Pobavilo nás vystoupení Krasoplavců v pruhovaných plavkách a buřinkách a obdivovali jsme souhru skupiny děvčat synchronizovaného plavání. Studenti
FTVS nabízeli účastníkům poradenství v technice správného plavání. Naše Jitka Blažková předvedla správné plavání –
prsa i znak, komentář k tomu měla Irena Čechovská. Kolegyně z klubu ŽAP předvedly pod vedením Věry Urbanové ukázku
svého vzorně provedeného zdravotního cvičení ve vodě. Proběhla i hodina náročného vodního aerobiku. Celkem zde plavalo přes 100 účastníků z řad klubů, rodinných příslušníků a veřejnosti.
16
Partnery Aliance žen s rakovinou prsu při této akci byly firmy AVON proti rakovině prsu, Nutricia (nabízela zde své poradenství), GlaxoSmithKline, Amoena – dovozce plavek, prádla a protetických pomůcek (Ing. Eva Tichá zde uspořádala
výstavku krásných plavek včetně možnosti zakoupit je s 30 % slevou), a Sportovní centrum Olšanka.
Za ALEN Daniela, VěraU., Jitka, Milan a IrenaČ.
Vernisáže výstavy „Hedviko, můžu k vám přijít“ 15. října ve výstavní síni na Novoměstské radnici jsme se zúčastnily
dvě ALENky - Daniela a Jitka. Výstavu pořádalo MAMMA HELP centrum a jejím účelem bylo provést návštěvníky všemi
MAMMA HELP CENTRY, ve kterých se snaží nejrůznějšími způsoby dodat odvahu,
naději a silu ženám s rakovinou prsu. Byly tam ukázky ze všech center v Čechách i na
Moravě (celkem 7 center), zejména úspěšných projektů posledních let. Vernisáž zahájila
koordinátorka MAMMA HELP CENTRA Praha Hana Jirovcová. Po krátkém proslovu ředitelky sítě MAMMA HELP CENTER Mgr. Jany Drexlerové nám zahrály studentky konzervatoře některé skladby pro hoboj a kytaru. Celou akci moderovala Štěpánka Duchková,
která se účastníkům věnovala po celou dobu akce. Občerstvení bylo výborné včetně dobrého moravského vínka. V jednom koutku výstavních prostor byly ruční práce členek MH,
kde jsme si za drobný peníz mohli koupit pěkné dárky už i na Vánoce. Prohlídka probíhala v krásném a klidném prostředí za ochotného vysvětlování dotazů jak MUDr. Hovorkovou, tak i Mgr. Drexlerovou a dalšími pořadatelkami. Návštěvníci získali významný přehled o struktuře MAMMA HELP
CENTER a o jejich činnosti a mohli si odnést řadu hezkých publikací o činnosti MH.
Závěrem bych ráda vysvětlila (na co jsem se pochopitelně ptala) proč právě Hedvika. Je to náhodně zvolené jméno jako
zástupné pro všechny dobrovolnice vítající zájemkyně, které pociťují potřebu uklidnění po té, co se dozvěděly ortel:
„Máte rakovinu“.
Jitka
Galerie pro onkologické pacienty
Gaudia proti rakovině nás pozvala na Slavnostní otevření Galerie pro onkologické pacienty, jejich blízké a podporující
umělce a na první vernisáž v těchto nových prostorách v říjnu t. r. Záměrem projektu, který vznikal pod záštitou Městské
části Praha 6, je vytvořit místo, ve kterém by se svět nemocných a zdravých přirozeně setkával. První vernisáž nabízela
k vidění svět očima dětských pacientů z Nadačního fondu Krtek a ze ZŠ a MŠ při Fakultní nemocnici Motol. Žáky této
školy jsou děti hospitalizované v Motole, pobyt si zpříjemňují kromě výuky také výtvarným tvořením. A musím říct, že
některé umí malovat krásně. Doufáme, že příště vás sem budeme moci pozvat na vernisáž obrazů naši členky Ivany
Antošíkové.
Daniela
Sdružení ALEN se v říjnu zúčastnilo volební kampaně ODS v obvodu
Prahy 2 a Prahy 3. Paní Milena Kozumplíková, která za tyto obvody
kandidovala do senátu a kterou známe jako velmi obětavou a milou
dámu, dříve starostku Prahy 3, neměla v úmyslu utratit horentní sumy na volební kampaň. Naopak se rozhodla, že finanční prostředky
rozdělí mezi neziskové organizace. Vybrala tedy 5 organizací, které
působí v těchto městských částech a dala jim příležitost, aby představily svou činnost na veřejnosti. Pomocí letáčků dala možnost lidem,
aby vybrali, které organizaci by chtěli přispět na činnost. ALEN takto
získal dar od paní Kozumplíkové ve výši 30 700,- Kč. Děkujeme.
Daniela, BlankaŠ a VěraU
Sněm LPR
V říjnu se Alenky zúčastnily v hojném počtu již tradičního podzimního sněmu kolektivních členských organizací Ligy proti
rakovině Praha v Lékařském domě. Po uvítání ředitelkou LPR pí. Ivou Kurcovou a statistickém úvodu (prevencí a novými
způsoby léčby rakoviny se daří snížit mortalitu) promluvila předsedkyně LPR MUDr. Michaela Fridrichová společně se
zástupkyní agentury Arcadia o průběhu sbírky Českého dne proti rakovině, o tom, kdo bude oceněn jako Skokan roku (na
17
vánočním koncertě LPR v Karolinu) a o výtěžku sbírky, která je určena na dlouhodobý program nádorové prevence, na
podporu kvality života onkologických pacientů a na podporu onkologického výzkumu. Zhodnotily také Putovní výstavu o
nádorové prevenci, která proběhla v září a říjnu v několika městech ČR.
Plán práce Ligy na rok 2013 obsahuje většinou pravidelné akce (Evropský týden prevence, Sympozium pro laiky a lékaře,
Výroční schůze, Pragomedica, Květinový den, Děkovný večer, Putovní výstava, Sněm kolektivních členů a Vánoční
koncert).
Dalším bodem programu Sněmu byla přednáška Mgr. Fridrichové „Jak se (ne)otrávit v kuchyni“, když už Paracelsus řekl,
že „všechno je jed, ve všem je jed, záleží pouze na dávce“.
Přednášku na téma Farmakologická specifika biologické léčby karcinomu ledviny přednesla PharmDr. I. Netíková z oddělení klinické farmacie v Nemocnici na Bulovce. Jediné, co jsem si z přednášky pamatovala, je, že nádor ledviny je chemorezistentní, volíme tedy léčbu biologickou. Ostatní informace byly pro odborníky.
Závěr Sněmu patřil Ing. Ředinové a informaci o Pacientské konferenci stomiků v Praze s mezinárodní účastí.
Daniela
Otevřené dveře v Koalici pro zdraví
Také ve spolupráci s Koalicí pro zdraví jsme se zúčastnily dvou setkání.
14. listopadu pořádala Koalice Otevřené dveře. Hostem setkání byl Mgr. Jakub Král, vedoucí oddělení zdravotnických
prostředků MZ ČR. Mluvil o připravovaných změnách, reformě legislativy zdravotních pojišťoven, kategorizaci a úhradové
regulaci zdravotnických prostředků. Změny by měly nastat k 1. 1. 2014.
29. listopadu jsme byly na konferenci „Informovaný souhlas – komu vlastně slouží?“ pořádanou Výborem pro
zdravotnictví PSP ČR a Koalicí pro zdraví v budově Poslanecké sněmovny. Témata konference „Pojištění nemocnic a
lékařů“, „Informovaný souhlas z pohledu pacienta“, „IS (informovaný souhlas) a problémy z hlediska akreditačního procesu
SAK (Spojená akreditační komise)“, „IS a vývoj léčebných a vyšetřovacích metod“, „IS a klinická hodnocení léčiv” probírali
právníci a lékaři ze všech vyjmenovaných hledisek. Co z toho jsme pochopili my pacienti a laici, že informovaný souhlas má
vyjadřovat respekt k právům pacientů, má sloužit pacientům a jeho blízkým, má být spíš rozhovor, porozumění a důvěra
mezi pacientem a lékařem, než mnohastránkový formulář. Důležitá je efektivita poučení, aby tomu pacient rozuměl. IS stejně nemůže obsahovat všechna rizika, která se vyskytují nebo mohou vyskytnout třeba jednou za mnoho let. Je to souhlas
pacienta se zásahem do jeho integrity osobnosti, a to je velmi citlivá věc.
Závěr: Je třeba do situace vrátit zdravý rozum.
Daniela a VěraU
Výroční konference pacientských organizací žen s rakovinou prsu „Deset let spolu“
V listopadu se konala v refektáři Benediktýnského opatství P. Marie
a sv. Jeronýma v Emauzích tradiční dvoudenní výroční konference
Aliance žen s rakovinou prsu. Konference byla většinou účastnic
hodnocena na výbornou, panovala překrásná atmosféra, jak tvůrčí
a pracovní, tak přátelská a veselá. Přednášející byli skvěle vybráni,
témata se týkala např. genetiky v onkologii, včasné diagnostiky karcinomu prsu, alternativních metod v onkologii a dalších problémů.
Na setkání zástupců onkologických organizací, které Aliance žen s
rakovinou prsu zastřešuje, kterým pomáhá a vzdělává je, jsme
všechny byly opravdu naladěny na stejné vlně, velmi jsme si
rozuměly a dobře jsme spolupracovaly, např. na workshopu na
téma Deset let spolu aneb Kdybych to byla věděla …
Činnost Aliance za poslední rok 2012 představila ředitelka Aliance
Eva Knapp. Desetiletou činnost zhodnotila a přiblížila Mgr. Jana Drexlerová a Daniela Kelišová. Mezi výstupem na
Sonnblick v prvním roce existence Aliance a mezi hloubkou jeskyně, do které sestoupily ženy letos, mezi nejvyšším bodem
a nejhlubší jeskyní, je 10 let, a za tu dobu se toho spoustu událo.
18
Činnost mezinárodní koalice Europa Donna popsala Marta Kostrová, reprezentantka ČR. Mladé pacientky nám před-stavily
projekt Bellis. Poradna pro mladé ženy funguje hlavně na internetu. Dva zajímavé vstupy zaujaly všechny. Za prvé to bylo
uvedení knihy „Říkejte mi Miriam“ autorkou Miriam Kotorovou a seznámení s jejím projektem „Krásná bez kompromisu“
speciálního domácího pohodlného oblečení pro pacientky. Za druhé přednáška a vyprávění PhDr. Zuzany Peterové, psycholožky a spisovatelky, která je také pacientkou a působí v Domově sociální péče na Hagiboru. Je přesvědčena, že
„povinnost žít a rozdávat radost je alfou a omegou našeho žití; my nevíme, proč tu jsme, ale máme tu jistě nějaký úkol.“
Během konference jsme měly možnost prohlédnout si prostory emauzského kláštera – včetně Císařské kaple a kostela.
Měly jsme tam zajištěn i dobrý oběd.
V rámci konference se konal také společenský večer v krásných prostorách Kaunického paláce, recitace, step, koncert, čas
pro setkání a rozhovory, občerstvení. Ředitelka Eva Knapp je vstřícná, citlivá, na prvním místě jsou u ní pacientky, vždy
zdůrazňuje, že se teprve učí poznávat všechno co se týká naší problematiky. Dovede propojit pracovní program, přednášky
o léčbě rakoviny, pomoc organizacím, vedení Aliance žen s rakovinou prsu, kulturní a hudební zážitky, příjemné moderátory, chytré přednášející, krásné církevní a historické prostory, setkávání se zajímavými lidmi ... Za jejího působení se Aliance
hodně posunula dopředu – nebo by se také dalo říct, že se vrací ke svému základnímu poslání a cílům.
O konferenci vysílala už první den konání Česká televize celý blok „Téma rakovin“ ve večerních Událostech a druhý den
v ranním vysílání byla hostem Radiožurnálu ředitelka Aliance Eva Knapp. Obojí si můžete najít na stránkách
www.breastcancer.cz.
Partnerem Konference byly společnosti AVON Cosmetics, GlaxoSmithKline a Cannaderm.
Daniela, VěraU, BlankaŠ
Konference AREKO
V listopadu nás společnost Areko pozvala na seminář Výzkum BAF 2011-2012 do TOP Hotelu Praha na Chodově.
Z programu nás zajímala např. přednáška MUDr. Petera Bednarčíka „Ovosan v podpůrné léčbě nádorových onemocnění
– praktické zkušenosti“, kde pan doktor publikoval názor, že u většiny pacientů s klinicky neléčitelnými formami nádorů
došlo k výraznému prodloužení života a zlepšení jeho kvality, u řady z těchto pacientů se po podávání Ovosanu stabilizoval a zlepšil nález, byl pozorován ochranný a regenerační efekt Ovosanu na zdravé buňky a praktické zkušenosti ukazují
na vyšší účinnost cytostatické léčby při souběžném podávání Ovosanu. Další zajímavá přednáška MUDr. Josefa Mališe
„Perspektivy indikace Ovosanu v protinádorové léčbě“ připomínala setkání AREKO, ALEN, MAMMA HELP a ŽAP v roce
2007, kdy se do výzkumu účinků Ovosanu zapojilo 25 pacientek z těchto sdružení. Poslední přednáška MUDr. Miroslavy
Skovajsové „Vliv podávání Ovosanu pacientkám s karcinomem prsu na kvalitu života během prvního roku léčby“ zatím
nepodala jednoznačné výsledky dvouletého projektu, který byl realizován ve spolupráci společností Areko a Medicon
s Mamma centrem a Onkochirurgtickým oddělením. Projekt pokračuje v novém Mamma centru Háje a jeho cíl je sledovat
vliv podávání Ovosanu na kvalitu života onkologických pacientek.
Daniela a Alena Chmelková
Mikulášské setkáni v Benešově
4. prosince se vypravily dvě členky - vyslankyně za sdružení ALEN - na předvánoční setkání do Benkonu v Benešově. Jely jsme za „starými“ známými kamarádkami, se kterými jsme toho již hodně prožily a vzájemné návštěvy před vánoci
jsou již tradicí. Benkonky nás uvítaly ve slavnostně nazdobeném sále hotelu
Pošta. Po zahájení odpoledního setkání jsme předaly předsedkyni Benkonu dárek a přáníčko, které nám pro členky Benkonu přichystala Daniela. A pak už začala srdečná a veselá zábava, děti vystoupily s programem a koledami, k poslechu i tanci přišel zahrát pan Bumbálek - harmonikář, kterého dobře známe z Jablonné, a s ním i pan bubeník Kubát.
Před rozloučením jsme ještě jednou členkám poděkovaly za pozvání na jejich
krásné odpoledne a pozvaly je na naši mikulášskou zábavu v Praze.
VěraF a EvaVolf (na cestu jsme dostaly dobroty v krabičce
se slovy „bude výluka, abyste neměly hlad“. Ještě jednou děkujeme)
19
Psychoterapeutické centrum Gaudia nabízí své služby v nově otevřených prostorách
Praha 3 – Žižkov, Jeseniova 47
Tým odborníků pro oblast psychoterapie, poradenství, supervize a vzdělávání vám nabídne např. masáže nohou,
masáže zad, relaxační techniky, psychoterapii, konsultace s psychologem, přednášky a kurzy pro veřejnost, vzdělávání a
další. Den otevřených dveří sice již proběhl v listopadu, ale podrobné informace získáte a objednat se můžete na e-mailu
[email protected] nebo telef. 242 487 323.
Vedoucí centra MUDr. Olga Kunertová
Informace
Ukončování úhrady nákladné péče: Rady pro pojištěnce
Stále častěji se stává, že zdravotní pojišťovna provede v nemocnici revizi, posoudí léčbu pacienta jako nepotřebnou či
neúčinnou a odmítne nemocnici takovou léčbu uhradit. Následkem toho nemocnice odmítne pacienta nadále takto léčit,
protože by ji nedostala uhrazenou a utrpěla by finanční ztrátu. Pacient a jeho lékař se však domnívají, že je léčba potřebná
a její ukončení by pacienta poškodilo. Jde zejména o drahé léky, používané v tzv. centrech specializované péče, například
pro pacienty s roztroušenou sklerózou, zhoubnými nádory, revmatoidní artritidou, ale i dalšími onemocněními. Jak v takové
situaci postupovat? Návod zpracoval JUDr. Ondřej Dostál z Platformy zdravotních pojištěnců ČR.
Návod se člení do 15 bodů. Poslední z nich zní takto:
15. Kde se lze dozvědět více a získat potřebnou pomoc?
Pokud pacient není schopen v důsledku onemocnění činit potřebné kroky sám, může pověřit plnou mocí někoho z příbuzných či blízkých, právního zástupce či dobrovolníka z pacientského sdružení zaměřeného na danou diagnózu. Obecně lze
doporučit, aby pacienti udržovali kontakt se svými pacientskými sdruženími, případně aby tato sdružení sami zakládali, pokud v jejich regionu žádná neexistují – pacientská sdružení plní nezastupitelnou informační a vzdělávací roli, mohou za své
členy vyjednávat s různými institucemi či upozorňovat na problémy v médiích. Pokud se pacient či jeho blízcí setkají s jakýmikoliv problémy s dostupností hrazené zdravotní péče, potřebují poradit s právy pacienta dle nových právních předpisů,
či pokud potřebují pomoc při komunikaci s lékaři, nemocnicemi, pojišťovnami či Ministerstvem zdravotnictví, mohou se též
přímo nebo prostřednictvím svého pacientského sdružení obracet na Platformu zdravotních pojištěnců ČR, o.s. Naše bezplatná linka na čísle 800 227 777 je v provozu vždy v pondělí, úterý a čtvrtek od 14 do 18 hodin, pacienti nám mohou též
napsat e-mailem na [email protected].
PLATFORMA ZDRAVOTNÍCH POJIŠTĚNCŮ ČR o. s. Za Poříčskou bránou 21/365, 186 00 Praha 8, IČ: 228 14 264
www.zdravotnipojistenci.cz
Násilí za zavřenými dveřmi – Nezůstávat lhostejní
V časopise Vital plus, který pro seniory vydává Elpida plus o.p.s., mě zaujal článek o domácím násilí na seniorech. Můžete
si ho (i další zajímavé články) přečíst na internetu www.vitalplus.org. Vybírám z něj poslední odstavec.
„V České republice funguje v každém kraji intervenční centrum, pracoviště poskytující krizovou pomoc osobám ohroženým
domácím násilím. Součástí intervenčního centra je psychologická poradna a poradenství v oblasti právní. Centrum spolupracuje s dalšími organizacemi, které pomáhají. O pomoc a podporu je možné se obrátit na krizové linky. Linka Dona je
specializovaná linka pro pomoc v případě domácího násilí. Pro seniory je k dispozici Linka seniorů.
Zákon č. 273/2008 Sb. upravuje takzvané vykázání, které umožňuje policii ČR vykázat násilníka na deset dní z bytu
ohrožené osoby. Tato doba může být i prodloužena. Cílem tohoto opatření je umožnit ohrožené osobě zůstat v klidu ve
známém prostředí a rozmyslet si, jak dále situaci řešit. V případě ohrožení tedy stačí obrátit se na číslo 158 policie ČR.
Způsoby, jak se domácímu násilí bránit, tedy jsou. Přesto je pro ohrožené osoby velmi těžké se na pomoc obrátit.
Nejdůležitější je nezůstávat ke svému okolí lhostejný a zprostředkovat pomoc, pokud ji někdo potřebuje. A obrátit se na
odbornou pomoc, pokud máme pocit, že bychom ji mohli potřebovat my. Protože i v tom je síla – umět požádat o pomoc,
pokud ji potřebuji.“
Kontakty, kam je možné se obrátit: Linka seniorů 800 200 007
Bílý kruh bezpečí www.domacinasili.cz
Opsáno z časopisu Vital plus 3/12 z článku Kláry Gramppové-Janečkové
Linka Dona 2 51 51 13 13
20
Vyhodnocení celostátního hodnotícího projektu „NEMOCNICE ČESKÉ REPUBLIKY 2012“
Jedná se o speciální projekt, kdy se komplexně hodnotí kvalita českých nemocnic z několika klíčových perspektiv:
1) spokojenost pacientů
2) spokojenost zaměstnanců nemocnice
3) finanční kondice nemocnice
Nejlepší nemocnice ČR 2012 (hodnoceny byly nemocnice, u kterých byla relevantní data pro všechny 3 oblasti
zároveň):
Pořadí
1
2
3
4
5
Název nemocnice
Karvinská hornická nemocnice a.s.
Nemocnice Kadaň s.r.o.
Městská nemocnice Ostrava, p.o.
Nemocnice Na Homolce
Městská nemocnice v Litoměřicích
Kraj
Moravskoslezský
Ústecký
Moravskoslezský
Hl. m. Praha
Ústecký
%
67,02
64,3
56,2
55
53,7
Hodnocení
****
****
***
***
***
Letošní vítězové NEJUSMĚVAVĚJŠÍ NEMOCNICE:
1
Masarykův onkologický ústav
2
SWISS MED CLINIC s.r.o.
3
Středomoravská nemocniční a.s., Nemocnice Prostějov
Kategorie Fakultní nemocnice:
1
Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
2
Fakultní nemocnice Olomouc
3
Fakultní nemocnice Ostrava
převzato z dokumentu www.hc-institute.org
5 tipů pro dobrou náladu
S dobrou náladou jde všechno lépe. Jak zvládnete příchod podzimního období záleží jen na vás.
Vyřiďte své povinnosti co nejdříve a nic zbytečně neodkládejte. Budete mít dobrý pocit z hotové práce a čas věnovat se
příjemnějším věcem.
Dopřejte si dobré jídlo ve společnosti přátel nebo rodiny. Udělejte si čas na přípravu, přizvěte
pomocníky a vychutnejte si nejen jídlo samotné ale užijte si i jeho přípravu.
Pohyb vám prospěje vždy, ať je to procházka, jízda na kole nebo plavání.
Objevujte nová místa. A nemusíte cestovat zrovna přes půl zeměkoule, jistě i ve svém blízkém okolí
najdete místa, která stojí za výlet.
Tradičním prostředkem k relaxaci a nabytí energie jsou lázně. Vyražte si užít koupele nebo masáže.
Okénko do zdraví (1.)
Nežijeme proto, abychom jedli, jíme proto, abychom žili. Ale když už něco musíme dělat, měli bychom to dělat pořádně.
Zdraví bychom si měli upevňovat „nožem a vidličkou“, nikoliv spoléhat pouze na chemické medikamenty. A hlavně bychom
měli naučit naše děti, jak se správně stravovat a starat o své zdraví. Měli bychom je naučit základním a přitom jednoduchým pravidlům, které je budou provázet po celý život.
Znáte „francouzský paradox“? Francouzi, ačkoliv prý v průměru kouří více než ostatní Evropané, konzumují víc alkoholu
(především vína) a porušují téměř všechna pravidla doporučovaného dietního stravování, navzdory tomu všemu jsou
zdravější než ostatní Evropané (mají v průměru méně kardiovaskulárních chorob). Lékaři to přičítají vyhlášené pestrosti a
rozmanitosti francouzské kuchyně a jejich pověstnému způsobu stolování. Většinou konzumují jídla čerstvě připravená,
zatím co naše strava je plná průmyslově zpracovaných potravin s dlouhou trvanlivostí a spoustou konzervantů. Jídlo si
dokáží vychutnat, jedí s radostí, zatímco u nás si už spousta lidí nedokáže jídlo během dne představit bez zaběhnutí do
provozoven rychlého občerstvení, kde sníme cokoliv, hlavně aby to bylo rychle. Mnohdy jídlo i vynecháváme nebo ho na-
21
hrazujeme vysoce kalorickými koncentrovanými potravinami, které nemají téměř žádnou výživovou hodnotu, pouze nadbytek prázdných kalorií (sladké tyčinky apod.).
Francouzi mají minimum stresu a neznají naše častá přepracování. Dokáží si najít čas na odpočinek a relaxaci organismu.
Většina odborníků věří, že pouze zvolená strava je to nejdůležitější v naší životosprávě a její význam mnohdy přeceňují.
Ale z příkladu Francouzů je zřejmé, že pouze přísné dodržování dietního stravování pevnější zdraví nezajistí. Zásady zdravého životního stylu a celkovou harmonii bychom neměli podceňovat.
Je známo, že uzeniny a uzená masa nejsou vhodná pro zdravé stravování. Nicméně jejich zdravotní riziko je zanedbatelné
v porovnání s kouřením. Víte, že 1 cigareta Extra Light poskytne tělu 5 mg dehtu? Víte, že z povrchu plic silných kuřáků
musejí v pitevnách nejdřív špachtlí odstranit nános dehtu, aby se vůbec dostali ke tkáním? Normální je nekouřit, i „pasivní
kouření“ při pobytu v zakouřeném prostoru se projeví na našem zdraví obdobně, jako kdybychom byli sami kuřákem.
Aby se něco změnilo v přístupu ke způsobu stravování i způsobu našeho životního stylu, je potřeba, aby lidé měli zájem
starat se o své zdraví. Je důležité nejen pátrat po informacích, ale snažit se mezi nimi hledat souvislosti. Neměly bychom
zapomínat, že především v našem těle všechno souvisí se vším. Mnoho lidí se o své zdraví nestará a na vině vůbec nemusí být nedostatek peněz. Hlavním důvodem bývá to, že buď nevědí, jak na to, nebo jsou přesvědčeni, že to nemá význam a k žádnému zlepšení zdraví by to stejně nevedlo. Věří, že jakýkoliv problém v jejich těle vyřeší dobrý lékař předepsáním nějakého léku.
Když budeme jíst pestrou a vyváženou stravu, která bude převážně v čerstvém stavu, a ne pouze potraviny instantní
s dlouhou trvanlivostí, které jsou spíše směsí chemikálií než zdravou potravinou, jsme určitě na správné cestě. Za jednu jedinou generaci se naše strava změnila víc než za posledních 40 tisíc let. Jsou jen 2 savci, kteří takto radikální změnu svého
jídelníčku mohou přežít – člověk a krysy. Změny ve stravování, přestože byly zprvu zamýšleny ve prospěch lidí, ovlivnily
naše zdraví tak, že více než polovina lidí na celém světě trpí různými chorobami. Částečně proto, že konzumují to, o čem
nás výrobci přesvědčují, že je v pořádku a prospěšné našemu zdraví. Nevhodná strava ale může za nadpoloviční většinu
civilizačních nemocí. Než choroba vznikne, trvá to dlouhá léta. Na účinnou pomoc pak už většinou bývá pozdě. Více peněz
se často investuje do posledních týdnů života, ve snaze o jeho prodloužení, než za celý život investujeme do prevence.
Jaké potraviny jsou tedy ty zdravé? Kde je to tajemství?
Tajemství bohužel není v jediném jídelníčku, který by byl stoprocentně účinný pro všechny. Ten neexistuje. Není možné si
myslet, že to, co jí soused, přestože má jiný typ postavy, jinou genetickou výbavu, má jinou úroveň fyzické aktivity, bude
stejně vhodné i pro moje tělo. Ale nějaká drobná tajemství přesto existují. Pod pokličku jim nakoukneme někdy příště.
Vánoční svátky plné radostné pohody a prožité ve zdraví všem přeje
Lída Hamanová
Kultura
Jak jsme chodili za kulturou ?
Září:
1) Literární večer se sitárem v Juditině věži
2) Divadlo U Hasičů - přestavení „Štika k obědu“
Říjen:
1) Kostel Sv.Martina ve zdi,Praha – „Collegium 419“ vokální soubor staré hudby
2) Modlitebna českobratrské církve evangelické v Korunní ul., P2 - koncert University 3. věku
3) Divadlo U Hasičů - představení „Caveman“
Listopad::
1) Švandovo divadlo - představení „Frankenstein“
2) Modlitebna českobratrské církve evangelické v Korunní ul., P2 - Koncert pro seniory
3) „Koncert hvězd na Žofíně“ - výtěžek z koncertu jde na výzkum onkolog.onemocnění
Prosinec:
1) Vánoční jarmark v Domově Sue Ryder
2) Koncert v modlitebně Českobratrské církve evang. v Korunní ul., P2
3) Den otevřených dveřích významných pražských památek - 20let od zápisu historického centra Prahy
na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO
4) Vánoční koncert v Karolinum - Liga proti rakovině
5) Literárně hudební pořad „Praha krásná, Praha zanedbaná“ v Juditině věži, P1
6) Vánoční koncert v Pražském Hlaholu
7) Kostel Sv. Anny - Mikulášský charitativní bazar
22
8) Vánoční koncert v Anežském klášteře – Rybova „Česká mše vánoční“
9) Muzikál „Vánoční zázrak“ v divadle Brodway
10) Pohádkový muzikál „Divotvorný hrnec“ divadlo Na Fidlovačce
11) Kostel Svatého Salvátora Rybova „Česká mše vánoční“
Knihovna:
naše knihovna je přemístěna do Malé zasedací místnosti UK – Ústav jazykové a odborné přípravy Vratislavova
10, Praha 2 – Vyšehrad. Bedřiška Šamšová zpracovala seznam knih, které v knihovně máme. Seznam má s sebou na každé
schůzce. Knížky bude půjčovat v době konání výboru – v 16 hodin nebo po domluvě přinese na schůzku. Telefon 728 566 070.
Jana Zrnečková „Slova do duše” - úvahy, postřehy a slova, která pohladí po duši – vzpomínka na brněnskou koordinátorku
Mamma helpu, milou a obětavou Janu Zrnko
Brožurka MUDr. Marcela Tomíšková „Předcházení nevolnosti a zvracení po chemoterapii”
Knížku „Budu živ tři sta let - příběhy pacientů“ jsme dostaly jako dárek od Ing. Marie Ředinové z klubu FIT ILCO na jejich
vánočním setkání.
Kulinářské okénko
Dny se rychle krátí, večery se prodlužují a už je tu čas adventní. A po něm Vánoce, doba, kdy chceme mít vše co nejlépe nachystané. O pečení štól a vánoček jsme si něco přečetli v minulých letech. Další starou tradicí v našich končinách je pečení perníků. A to
nejen na Vánoce. Tradice je stará 600 let. Pamatujete se na dobu, kdy Vám je pomáhaly děti zdobit?
Perník vonící medem a kořením dokáže vykouzlit příjemnou atmosféru nejen o Vánocích.
V dřívějších dobách byl díky obsahu koření luxusním zbožím. Historie jeho pečení sahá až do 14. stol.
Jedna z prvních zpráv o perníku je z roku 1335 a váže se k městu Turnov. Čeští perníkáři přebírali
zkušenosti z norimberských dílen a pečení perníků kopírovali i výrobci z dalších královských měst.
Sdružovali se do cechů, nejprve společných s pekaři, mlynáři, krupaři, koláčníky a dalšími. Teprve ze
16. a 17. století existují doklady o ojedinělých samostatných cechovních organizacích perníkářů, a to
hlavně z velkých měst, kde jich bylo dost na to, aby mohli cech založit.
Nejlepší perníkáři se zpočátku soustřeďovali v Praze, ti první pravděpodobně přišli přímo z Norimberka, podobně jako spousta německých řemeslníků dalších profesí, kteří se k nám stěhovali v době před husitskými válkami. Jinde dál působili společně s dalšími
příbuznými profesemi. Ani dnešní perníkáři si s těmi starodávnými ve zručnosti nezadají.
Předpisů na perníčky existuje nepřeberné množství. Každá máme ten svůj osvědčený. Tak alespoň jeden jen na ochutnávku.
Babiččiny české perníčky
14 dkg hladké mouky, 14 dkg polohrubé mouky, 21 dkg cukru krystal, 7 dkg medu, 2 celá vejce, ½ dkg sody (3 špičky kulatého
nože), 1 lžíce koření: koriandr, anýz, skořice. vanilka, hřebíček (utlouct)
Postup: vypracujeme těsto tuhé asi jako na vánočku. Necháme uležet nejméně do druhého dne. Můžeme ho ale nechat odpočívat i
déle (v chladu, ale ne v lednici), nejlépe v keramické nádobě. Po té těsto vyválíme na pomoučeném vále a vykrajujeme perníčky.
Plech potřeme včelím voskem nebo vyložíme pečicím papírem a klademe na něj perníčky. Pečeme ve středně teplé troubě. Ke
konci pečení potřeme rozšlehaným vejcem. Po vychladnutí zdobíme polevou z bílků a moučkového cukru.
Škvarkové cukroví
250 g mletých škvarků, 200 g cukru, 250 g hladké mouky, 1 vejce, skořice, lžíce kakaa, případně chemicky neošetřená citrónová
kůra.
Obvyklým způsobem vypracujeme na vále těsto, které plníme do formiček. Upečeme a rovnou konzumujeme. Od Lídy Hamanové
Sýrové topinky
2 dl světlého piva Holba (i jakéhokoliv), 100 g nastrouhaného tvrdého sýra, 1 kávová lžička másla, špetka sladké papriky, bílý chléb.
Na mírném ohni rozpustíme máslo, přidáme pivo, sýr a papriku. Směs mícháme až do úplného zhoustnutí.
Krajíčky chleba osmažíme a natřeme sýrovou pomazánkou. Prudce zapečeme v troubě.
Vyzkoušeno ve Slatinicích – HOLBA pivní kuchařka
23
Štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radosti
André Maurois (francouzský spisovatel – 1885- 1967)
Daniela a Věra
V Praze dne 12. prosince 2012
Příští zpravodaj vyjde 12. února 2013, v roce, kdy ALEN oslaví 20 let své činnosti.
Ten kdo zlobil, tomu nic
A vám hodným o to víc.
Zdraví, lásku, peněz dost,
Štěstí ať je stálý host.
Potřebujete informace?
Chcete něco sdělit všem?
Volejte na tato telefonní čísla!
Daniela Kelišová: 224 916 216, 732 273 834; e-mail: [email protected]
Věra Uhrová: hlaste změny adresy a telefonních čísel, vyžádejte si přihlášku a průkazku ALEN: 608 269 995
Ivana Antošíková: hospodářka 737 982 324, e-mail [email protected]
Věra Formánková: příspěvky do zpravodaje: 257 920 526, 606 911 340; e-mail: [email protected]
Blanka Šímová: pokladna 732 642 735
Marta Kubešová: pro objednání termínu na cvičení v bazénu Na Homolce: 233 322 144, 608 139 453
Jindra Mařincová: 220 560 966, fax 234 073 488, 732 757 827
Bedřiška Šamšová: knihovnice - 728 566 070, e-mail: [email protected]
Lída Hamanová: poradkyně pro zdravou výživu: 602 616 481, e-mail: [email protected]
Sdružení ALEN děkuje všem sponzorům a příznivcům za pomoc a podporu
Subterra a.s.
Magistrát hl. města Prahy
Areko s.r.o.
Úřad městské části P2
Úřad městské části P4
Městský úřad Praha 14
PRE a.s. Praha
Neziskovky.cz
Konto bariéry 77
Aliance žen s rakovinou prsu
Liga proti rakovině Praha
Koalice pro zdraví
Česká obec sokolská
Ústav sociálních služeb P4
MUDr. David Horák
Herlitz s.r.o.
AMOENA s.r.o.
Eliška, zdravotnické prodejny
Česká spořitelna a.s.
Obec Horoměřice
Domov Sue Ryder
COTY ČR s.r.o.
Beiersdorf, spol. s r.o. NIVEA
Olga Arvaiová
Anna Horalová
Irena Zíková
PaedDr. Irena Čechovská
Tereza Kinštová
Rudolf Valenta
MUDr. Marie Voženílková
Arch. Jiří Tesařík
Věra Vávrová
Marie Němcová
Eva Boháčková
Emilie Chalupecká
Ing. Josef Podr
Libuše Čížková
Marcela Bartáková
Hana Bayerová
Josef Šulc
Jan a Eva Vávrovi
24
POZDRAV SLUNCI

Zpravodaj Prosinec/2012 - Alen Praha

Transkript

Podobné dokumenty

1/2013

Almanach 1934-2009 - Masarykova městská nemocnice v Jilemnici

Zpravodaj Prosinec/2011 - Alen Praha

Zpravodaj Únor/2011 - Alen Praha

stáhnout knihu v