aneb PODOBENSTVÍ O DEMOKRACII, KTERÁ JE

MATEŘSKÝ ÚL
aneb
PODOBENSTVÍ O DEMOKRACII,
KTERÁ JE ZALOŽENÁ
NA OSOBNÍ ODPOVĚDNOSTI A KÁZNI
š
(Povídka z knihy Actions and Reactions by Rudyard Kipling,
Macmillan and Co., limitted St. Martin´s Street, London, 1909,
str. 81 – 106)
Přeložili: Michaela Procházková a David Pacovský
1
MATEŘSKÝ ÚL
ÚVODEM
Vážení přátelé,
v předvečer stého výročí její první publikace (1909) dostáváte do rukou povídku Rudyarda Kiplinga Mateřský Úl. Není návodem, jak
včelařit. V několika málo momentech neodpovídá (zanedbatelným
způsobem) i současnému stupni poznání. Toho, kdo ji přečte (ne
každý snese jistý požadavek vyšší náročnosti na pochopení obsahu),
však nutí přemýšlet i o některých sférách vyšších kvalit duchovních.
A toto poslání povídky zde chceme připomenout. Ke komentáři k ní
si dovolujeme citovat z tak milého a lidského dopisu autorky překladu, která spolu se svým synem autorská práva na překlad věnovala
Českému svazu včelařů bez nároku na odměnu.
RNDr. Robert ŠMIED
pracovník sekretariátu ÚV ČSV
š
Moji milí,
tak jste mě potěšili! Tuto povídku mi četla moje máma, když jsem ještě neuměla anglicky a pak mi překlad diktovala do stroje, neboť jsem
tu povídku chtěla mít. Leč tato verze se ztratila a máma mi umřela.
Pak asi za dvanáct let poté jsem se pustila do angličtiny – a ono mi to
šlo. Pak jsem se drze pustila do překládání Kiplinga s vydatnou pomocí svého syna Davida, který tehdy už dělal angličtinu řadu let.
Musím říci, že mě ta povídka dojímá; když jsem ji slyšela poprvé,
brečela jsem. A i když ji čtu už pokolikáté, vždy znova mám na konci
slzy v očích. Počítám, že nějak podobně se děje i Vám...
Srdečně zdravím
Míša
překladatelka
š
2
MATEŘSKÝ ÚL
B
Zavíječka pohladila Melissu svou jemnou nožkou a snesla další vajíčko.
„Vy tady nesmíte snášet,“ vykřikla Melissa. „Nejste královna!“
„Ale, mé drahé dítě, já vám dávám své nejsvětější a nejčestnější slovo, že tohle nejsou vajíčka, ale moje zásady a já jsem
ochotná za ně zemřít,“ zvýšila poněkud hlas, aby ji bylo slyšet v šustotu přešlapujících nožek okolo. „Pokud byste mě
chtěli zabít, spánembohem, udělejte to.“
„Nebuď protivná, Melisso,“ řekla jedna mladuška zaujatá
půvabem Zavíječky, která přitom záhyby svých křídel cudně
ukrývala vajíčka, jež nepřestávala snášet.
„Vždyť nic nedělám,“ odpověděla Melissa. „To přece ona!“
„Ach, nechte teď hádek, a potom, až mě zabijete, aspoň
o mně napište, že tu s vámi žila ta, která vás milovala.“ Za každým slovem vzlykajíc, Zavíječka zacouvala do zástupu mladušek. Opuštěná Melissa byla celá popletená a mrzutá. Pak
zavolala do tmy. „Skladnice!“ Nato se objevila četa plniček
buněk, pozdravila a převzala její náklad. Melissa zaslechla
jak někdo povídá: „Obávám se, že jsem ti pomohla vylíhnout
se do špatných časů. Strávila jsem v bráně tři hodiny a podle
těch zmatků soudím, že ani samotná Královna není v nejlepší formě. Nic ve zlém.“
„Chápu,“ řekla Melissa poněkud upokojená. „Taky někdy
budu na stráži. Co je dalšího na práci?“
„Jsou tu nějaké zvěsti o Včelojedovi. Pošli partu mladých
k Bráně a řekni jim, aby ji utěsnili několika voskovými sloupy. To sice znamená, že v Úlu bude hrozné vedro, ale my si
opravdu nemůžeme dovolit nějaké ohrožení uprostřed medové sezony.“
„Má jediná křídla! Ještě toho trochu!“ Melissa jako všechny včely měla dědičnou nenávist k velkým, pištivým a opeřeným vykrádačům úlů. „Všichni ven!“ volala do ubytoven
nejmladších. „Všichni, kdo nekrmíte děcka – hlaste se! Pilíře
z voskových úlomků pro Bránu! Do práce!“ rozkazovala na
všechny strany.
„To je nesmysl,“ odpověděla hloupoučká jednodenní včela. „Zaprvé, nikdy jsem neslyšela o Včelojedovi, že by přišel
do Úlu. Takové věci se přece nestávají. Zadruhé, stavění voskových sloupků, aby někoho zadržely, je čistě cizí trik, nedůstojný britských tradic. A zatřetí, jestli budete Včelojedovi
věřit, on bude věřit vám. Stavění sloupků ukazuje nedostatek
důvěry. Naše sestra v šedém to tak říká.“
„Ano. Sloupky jsou neanglické a provokativní, a plýtvá se
voskem, kterého je zapotřebí k vyšším a důležitějším účelům,“ řekla Zavíječka z prázdné zásobní buňky.
„Bezpečnost Úlu je nejvyšší věc, o jaké jsem kdy slyšela.
Nesmíte nás navádět, abychom odmítaly pracovat,“ začala
Melissa.
„Nerozuměla jste mi, jako obvykle, drahoušku. Práce je
esence života; ale abychom vydávali nejlepší a nenahraditelnou životní sílu a skutečnou práci proti imaginárnímu nebezpečí, to je srdcervoucí absurdita. Kdybych vás jen mohla naučit maličké toleranci, jen malé obyčejné laskavosti
a vstřícnosti vůči milému starému strašákovi, kterému přezdíváte Smrťák Včelojed, nežila jsem nadarmo.“
„Ona rozhodně nežije nadarmo, ten drahoušek!“ křičelo
asi dvacet včel najednou. „Měla bys vidět její svatý život, Melisso! Vždyť ona zasvětila celý svůj život šíření svých zásad,
a ona – ona je taková miloučká!“
Stará, připlešatělá včela přiletěla na česno. „Stavěčky
sloupků na Bránu! Vezměte si zbytky vosku a koukejte žvýkat. Odbzučte!“ řekla.
Zavíječka vklouzla do buňky.
Mladušky pochodovaly k rámkům tiše reptajíce.
ylo už pozdní odpoledne, ale ještě docela příjemně teplo. Vytáhla jsem si žehlicí prkno na zahradu a žehlila čerstvě uschlé prádlo, ještě provoněné letním vzduchem. Dítě běhalo kolem, pes se
povaloval poblíž, ptáci zpívali, vzduchem se nesl
bzukot hmyzu. Vtom jsem si všimla, že v psí misce s vodou
leží včelka. Vytáhla jsem ji, ale byla vyčerpaná a hrozně prochladlá. Ležela mi na dlani a do života se jí moc nechtělo. Dýchala jsem na ni teplý vzduch a – ejhle, pohnula se. Opatrně
jsem ji položila na žehlicí prkno, suchoučké a vlahé. Přiblížila jsem k ní sálající žehličku. A včelka se znovu pohnula. Začala si mnout hlavičku. Zadníma nožkama si otírala křídla.
Zavířila křídly. Popolezla k teplíčku, celá už živá, dosýchala
a nahřívala se. A najednou – byla pryč. Snad jí to teplo vystačilo na cestu domů...
š
K
dyby včelstvo nebylo tak staré a Úl tak přecpaný,
Zavíječka by se nikdy nemohla dostat dovnitř;
ale tam, kde jsou včely příliš natěsnané na česnu, nutně musí být nemoci nebo paraziti. Horečka v úlu stoupala s červnovou snůškou medu,
a ačkoli větračky pracovaly křídly do úplného zemdlení, aby
udržely úl chladný, všichni trpěli.
Jedna mladá včela, úplně přetížená nákladem, přistála na
okraji česna. „Promiňte,“ začala, „víte, tohle je můj první let
pro med. Můžete mi laskavě říci, zda to je můj?“ – „Vlastní
úl?“ dokončila Strážkyně. „Ano! Koukejte zabzučet dovnitř
ke stejně zeleným mláďatům z vaší snášky! Další!“
„Hanba!“ křičelo půl tuctu starých dělnic s unavenými
křídly a nervy; byla tam tahanice a bzukot, zmatek a hemžení.
Malá šedá Zavíječka se přikrádala do zmatku na přistávací ploše česna blíž a blíž a čekala na svou příležitost celý
den. Pak se protáhla dovnitř jako duch, a vědouc dobře, že
se musí vyhnout starým a zkušeným včelám, které by ji okamžitě vyhnaly, mazaně se dostala k rámkům, kde nejmladší včely, které ještě nikdy neviděly vanoucí vítr nebo květiny,
byly ochotné zbaštit všechno, co se jim řeklo o životě. Tam
byla bezpečná; věděla, že mladušky budou tolerantní k jakémukoli druhu cizinců (vetřelců). Kousek vedle ní přicházela
včela, která měla nepříjemnost se Strážkyní.
„Tak, jaký je svět, Melisso?“ řekla družka.
„Krutý! Přinesla jsem plný náklad prvotřídního materiálu
a Strážkyně mi řekla, abych s tím šla někam, jako bych přinesla něco hnusného.“
„Kdybyste jen slyšely,“ řekla Zavíječka hedvábně, „ten
drzý tón Strážkyně, když mistrovala naše sestry! To pobuřuje Celou Komunitu!“ Snesla vajíčko. Pro ten účel se tam přece vloudila.
„Byl tam chaos, myslím u Brány,“ odkašlala si Melissa, „vy
jste tam byla, slečno?“ Nevěděla si rady s oslovením poněkud
slizké cizinky.
„Neříkejte mi slečno. Jsem sestra všech utrápených a přepracovaných. Moje srdce krvácí, když pomyslím na tíhu vašeho břemene.“
3
MATEŘSKÝ ÚL
„Co to do nich vjelo?“ zeptala se stará. „Proč si říkají „kačátko“ a „drahoušku“? Musí to být počasím.“ Začenichala podezíravě. „Hrozně tu smrdí ztuchlina jako zapařené hadry.
Doufám, že se sem nedostala Zavíječka, Melisso?“
„Nic o tom nevím,“ řekla Melissa, která ovšem znala Zavíječku pouze jako dámu se zásadami, a tak nikdy nepomyslela na to, že by její přítomnost měla hlásit. Vždycky si představovala Zavíječku jako krvavě rudou dravou vážku.
„Měli jste trochu lépe vyvětrat tenhle kout,“ řekla stará
a šla dál.
Melissa svěsila hlavu. Pevně se přidržela předníma nožkama a poslušně vháněla čerstvý vzduch třemi sty kmity křídel za vteřinu. Větrání je zkouškou včelí trpělivosti, protože
včela musí vytrvat na jednom místě, a navíc cítí, že jí to škodí,
protože po celou tu dobu si opotřebovává svá jediná křídla.
Když včela nedokáže létat, je to její konec; a včely to vědí.
Zavíječka se vyplížila a lísala se k Melisse znova. „Vidím,“
mumlala, „že srdcem jste jedna z Nás.“
„Pracuju pro Úl,“ odpověděla Melissa stroze.
„To je stejné. My a Úl jedno jsme.“
„Tak proč jsou vaše tykadla jiná než naše? A nevtírejte se
pořád.“
„Nebuďte tak přízemní, má drahá, přece nemůžete mít
celý svět podle jednoho mustru.“
„Ale proč kladete vajíčka?“ nedala se Melissa. „Kladete je
jako Královna, jen je kladete všude, kde vás napadne. Sledovala jsem vás.“
„Ach, vy moje Bystroočko, tak vy jste prokoukla mou malinkou fintičku? Ano, jsou to vajíčka. Ale tak jako tak, jimi
budou rozmnoženy naše zásady. Nejste ráda?“
„Dala jste mi své nejslavnostnější a nejčestnější slovo, že to
nejsou vajíčka.“
„To byla právě ta má malinkatá finta, má drahá, z důvodu
Účelu. Teď musím zase za mladými.“ Zavíječka odcupitala
ke čtyřem matečním rámkům, kde byly mladušky zcela zaměstnané krmením děcek.
Včele trvá nějakou dobu, než rozpozná zhoubnou, proradnou a vytrvalou lež. „Je tak sladká a sametová,“ to bylo všechno, co si Melissa myslela, „ale její řeči připomínají chuť břečťanového medu. Měla bych se radši vrátit do práce.“
Bránu našla v rozmrzelém zmatku. Nejmladší včely odmítaly žvýkat zbytkový vosk na stavbu sloupků a vymlouvaly
se, že je bolí čelisti a povykovaly, že mají nárok na nedotčený materiál.
„Cokoli, jen ať se ta práce dokončí!“ řekla utrápená Strážkyně.
Předtím, než včela může vyrobit vosk, musí být najedená
medem. Pak se vyšplhá na místo, kde se může bezpečně zavěsit, zatímco ostatní nakrmené včely visí na ní, čímž vytvoří hrozen. Dělnice pod nimi čekají až se objeví vosk, jeho šupinky pak žvýkají a shromažďují do společné Zásoby. Ale teď
nebyl hrozen připraven soustředěně produkovat vosk, takže
dělnice se rozběhly. „Pojďte dolů,“ křičely, „a pracujte. Pojďte, vy paraziti! Nemyslete si, že vy se tam sami budete bavit
a my tady dole se budeme potit.“ Hrozen se chvěl, jako kdyby včely svýma předníma i zadníma nožičkama „telegrafovaly“ svůj nepokoj. Nakonec jedna z dělnic vyskočila, chytla
se nejníže visící včely a houpala se, kopajíc okolo, nad svými
kolegyněmi. „Taky umím dělat vosk,“ povykovala. Pořádně
mě nakrmte a udělám ho tuny!“
„Tak jen do toho!“ řekla včela, která jí sloužila jako věšák.
Slova se nesla celým hroznem; ten se otřásl a leskl se jako kočičí srst ve tmě. „Pusťte se, jdeme dolů!“ reptaly včely v hroznu. „Dneska žádný vosk nebude!“
„Vy líní zloději! Koukejte se okamžitě dát dohromady a dělat vosk!“ volaly včely dole. „Vyloučeno! Dřely jsme se dost.
Vosk se dá dělat tehdy, když je klid, teplo a dost jídla. Prostě
nehákujeme!“ Za neustálého reptání zrušily formaci a ztratily se mezi ostatními. „Zdá se, že nakonec, kvůli těm sloupkům, přece jen budeme muset žvýkat ty voskové zbytky,“
řekla dělnice.
„Tohle přece stačí – sloupky nemusí být po celém česnu,“
volala jedna mladuška. „Slyšte! Řešila jsem ten problém přes
dvacet minut a je to jednoduché, jako když spadneš z chudobky. Slyšeli jste slova Cheshire, Root a Langstroth?“
Nikdo je sice neznal, ale volali: „Starý dobrý Langstroth!“
„Tihle tři vědí všecko o výrobě úlů. Ať už ten nebo onen,
určitě vyráběli ten náš. A jestliže ho vyrobili, tak jsou také
povinni se o něj postarat. Na našem úlu je napsáno >Záruka
kvality < – ostatně, můžete se podívat na nálepku.“
„Stará dobrá záruka! Ať žije boční cedulka!“ skandovaly
včely.
„Jelikož máme záruku, tvrdím, že pokud zjistíme, že nás
zradili a záruku nedodrželi, můžeme se jim strašně pomstít.“
„Stará dobrá pomsta! Starý dobrý Root!“
„Skvěle řečeno! Nemá to chybu!“
Dav se smál a začal se rozcházet, když se objevila Melissa.
„A máte vůbec ponětí, kde Langstroth, Root a Cheshire
bydlí, kdybyste je chtěli najít?“ ptala se povýšeného řečníka.
„No a co – jestli vůbec kdy žili! Ale nejsou to nádherná
jména na bzučení? A vidíte, jaké to vytvořilo báječné společenství!“
„Jo, ale to nám neuhlídá Bránu,“ odpověděla Melissa.
„No to asi ne, ale pomyslete na to, jak delikátní je moje postavení, sestro. Mám úžasný apetit a nerada pracuju. Práce není dobrá pro ducha. Můj instinkt mi říká, že dokážu na
ostatní působit umravňujícím dojmem. Byli by horší, nebýt
mě.“
Ale Melissa už měla jasno a spěchala na pole panenského bílého jetele, který je pro znavenou včelu stejně konejšivý
jako pro ženu pletení.
„Myslím, že tenhle náklad vezmu chůvičkám,“ řekla, když
skončila. „Vždycky se těším, že tam budu mít chvilku klidu,“
a odletěla s dvěma malými hrudkami pylu pro děcka.
Na čtvrtém plodišti potkala houf rozčilených sester bzučících jedna přes druhou.
„Chviličku! Nechte mě složit náklad. A teď, co se děje, Sacharisso!“
„Šedá sestra, myslím tu ochmýřenou, přišla a řekla, že musíme být venku a sbírat med dokud je slunce, protože život je
krátký. Řekla, že kterákoli stará včela se může starat o naše
děcka – a taky že to tak jednoho dne bude. To není pravda, že
ne, Melisso? Žádná stará včela nás nemůže vystrnadit od našich dětí, že ne?“
„Ovšem že ne; krmíme děti, dokud jsou naše hlavy měkké. Když naše hlavy ztvrdnou, jdeme pracovat na pole. To ví
přece každý.“
„Říkaly jsme jí to! Říkaly; ale ona jen zavlnila tykadly a řekla, že všechny umíme snášet vajíčka jako Královny, když budeme chtít. A já se obávám, že spousta z těch naivnějších sester jí uvěřila a zkoušejí to. Taková zaslepenost!“
Sacharissa spěchala k zalepené buňce, jejíž víčko pulzovalo, jak se včela zevnitř pokoušela dostat ven. „Pojď dopředu,
poklade!“ mumlala, a jemně ji vytahovala za křehký vrcholek. Bledá, mokrá a zmačkaná věc se mátožně zvedla na líhni.
Sacharissin tón se najednou změnil. „Tak, žádné mrhání časem. Jdi na rámeček a hlas se!“ řekla. „A zítra večer v šest na-
4
MATEŘSKÝ ÚL
Stín padne na Bránu, za Oponou se ozve Hlas; přijde Světlo
a Horký dým a zemětřesení, a ti kdo zůstanou naživu, uvidí,
jak veškeré jejich společné dílo vzplane ve velkém Ohni.“
Stará Královna se pokusila vysvětlit, co slyšela vyprávět
o tom, jak Včelař nakládal s infikovaným úlem ve včelíně
před dvěma nebo třemi sezonami; a, pochopitelně, v jejích
očích taková záležitost vypadala právě jako Poslední soud.
„A potom?“ zeptala se vyděšená Sacharissa.
„Slyšela jsem, že pak vzplane malá jiskřička v temnotách
a svět snad začne znovu. Ale já si to nemyslím.“
„Ts, ts!“ ozvala se Zavíječka. „Vy dobráčtí, tlustí lidé vždycky prorokujete zkázu, když svět není přesně podle vašich
představ. Ale já vám garantuju, že tady budou změny.“
A byly. Když se její vajíčka vylíhla, vosk byl protkán tunýlky a potřísněn špinavými obaly housenek. Zvlněné cestičky provrtávaly medové sklady, pylové spižírny, celé základy, a, což bylo ze všeho nejhorší, i děťátka v jejich kolíbkách,
až uklízečky strávily polovinu svého času vymetáváním jejich zničených tělíček. Cestičky končily v bludišti lepkavého
pavučinového přediva na předku česna. Housenky bez přestání předly své sítě všude, kam vlezly, a všechno zaneřádily. A tam, kde to včelám nepřekáželo v pohybu, vyhnal je od
práce odporný pach ztuchliny. Ovšem včely, které se chystaly klást vajíčka, tvrdily, že je to povzbuzuje k povinnosti mateřství a zachování rodu.
Když se z housenek stali moli, spřátelili se s kdejakou Zrůdou – bylo jich víc a víc – albíny, jinonožkami a jednoočkami,
podivnými trubci bez obličejů, polokrálovnami a kladoucími sestrami. A pomalu vymírající původní zdravá generace se dřela, pelichala a třepila si křídla, jak se namáhala, aby
nakrmila své podivné příbuzné. Většina Zrůd by pracovat
na pole nešla a byli tu další, kteří kvůli svým malformacím
ani nemohli; ale Zavíječky, které byly neustále zaměstnané
u plodiště, pro ně našly vhodné uplatnění doma. Jeden albín,
kupříkladu, vydělil počet liber medu ve skladu počtem včel
v Úlu a dokázal, že kdyby každá včela sbírala med jen sedm
a tři čtvrti minuty denně, měla by zbytek času sama pro sebe
a mohla by doprovázet trubce na jejich pánských jízdách.
Trubci tím ovšem příliš nadšeni nebyli.
Jiný, bezoký trubec bez tykadel řekl, že všechny plodové
buňky by měly být dokonale kruhové, tak aby byly pohodlnější pro děťátko a nepřekážely dělnicím. Prohlásil, že staré šestistěnné buňky nutily dělnice stavět z opačných stran
a že takhle si nebudou překážet, když tam nebudou žádné
úhly. Některé včely na chvíli vyzkoušely nový plán a zjistily, že spotřebují osmkrát více vosku než podle starého osvědčeného receptu; a protože jim nebyl dopřán klid k vytvoření
hroznu vyrábějícího vosk, byl vosk vzácný.
A tak včely nastavovaly své dílo čerstvou fermeží ukradenou z nových rakví na pohřbech, až jim z toho bylo docela
špatně. Potom somrovaly kolem cukrovarů a pivovarů, protože to byla nejsnazší cesta, jak získat materiál, a směs glukózy a piva ve skladu přirozeně kvasila a skladové buňky bobtnaly a páchlo to odporně všude kolem. Některé zdravé včely varovaly, že tyhle nepořádky nejsou k užitku, ale Zrůdy
je znenadání obklíčily a umačkaly je k smrti. To byl trest za
to, že zdravé včely milovaly Úl, ačkoli kuriózně právě kvůli
tomu byly ochotné Zrůdy krmit, protože je k tomu vedl starobylý instinkt oddanosti a poslušnosti, a nebyly tudíž schopné
naslouchat hlasu rozumu, který jim napovídal odejít a spojit
se s jiným zdravým společenstvím ve včelíně.
„Co s tou sedm a třičtvrtěminutovou prací?“ řekla jednoho
dne vracející se Melissa. „Byla jsem venku pět hodin a mám
jen půlku nákladu.“
„Tak hele, Úl se přece živí Úlovým medem, který Úl vyrábí,“ řekla slepá zrůda, dřepící v zásobní buňce.
stoupíš jako chůvička v mém oddělení. Počkej moment. Co to
máš se svou třetí pravou nohou?“
Mladá včela ji tiše zvedla – nepochybně trubčí noha neschopná sbírat pyl.
„Děkuji. Nemusíš se hlásit až do pozítří.“ Sacharissa se
obrátila k družce. „To je od oběda pátá anomálie vylíhnutá
v mém oddělení. Nelíbí se mi to.“
„Vždycky jich nějaké množství je. Nemůžeš zabránit několika překrmeným dělnicím, aby čas od času snášely vajíčka.
Ovšem jsou z toho jen trpasličí trubci.“
„Ale nám se líhnou trubci s žaludky dělnic a dělnice
s trubčími žaludky a albíni a mrzáčci s pomíchanýma nohama, kteří nemohou sbírat pyl – jako tamto ubohé stvoření.
Nevadí mi trpasličí trubci víc než tobě (stejně všichni v červnu umřou), ale to stálé líhnutí zrůd mě děsí, Melisso!“
„Jak jste úzkoprsá! Všichni jsou tak rozkošně chytří a nevšední a zajímaví,“ pípla Zavíječka z trhliny za nimi. „Pojď
sem, drahoušku, roztomilé káčátko, a řekni nám všechno
o svých pocitech.“
„Přeju si, aby odtáhla!“ Sacharissa snížila hlas. „Ona vyhledává ty – ehm – zrůdičky jakmile oschnou a mucká se
s nimi po koutech a ony úplně podlehnou jejím lichotkám
a nechtějí dělat to, co je správné.“
„Domnívám se, že je tady taková spousta zásob a navíc
jsme příliš překrmení na to, abychom se rojili,“ řekla Melissa.
„To je pravda,“ ozval se za nimi Královnin hlas. Ony hned nevnímaly těžký královský krok, který rozechvěl prázdné buňky. Sacharissa jí ihned nabídla něco k jídlu. Královna jedla
a vlekla své unavené tělo kupředu.
„Můžete navrhnout nějaká opatření k nápravě?“ řekla.
„Nové zásady,“ vyjekla Zavíječka ze své štěrbiny. „Budeme
je tiše a klidně aplikovat – později.“
„Domníváte se, že bychom mohli vyslat roj?“ navrhovala
Melissa. „Je trochu pozdě, ale mohlo by nám to odlehčit.“
„To by nás zachránilo, ale já znám Úl! Samy uvidíte!“ Stará Královna vydala Velké Volání, které pro každou pravověrnou včelu je jako výzva k poslednímu soudu. Bez ohledu na
její nezměrný věk (tři roky) to znělo v úžlabinách mezi rámky jako válečná hudba skotských horalů v horském průsmyku, větračky změnily tón a opakovaly to na všech galeriích;
a rozložití trubci s mohutnými křídly Volání dychtivě zakončili ódou lesního rohu. „La Reine le veult! Královna poroučí! Roj! Rroj! Rrroj!“ Ale burácení, které by mělo následovat po Volání, se nedostavilo. Ony slyšely tlumené reptání, mumlání jako opadající příliv. „Roj? A nač? Nic mě neláká
opustit dobré rámky Úlu s pevnými základy kvůli zetlelému
starému dubu venku na otevřeném prostranství, kde může
každou minutu pršet. Nám je tu dobře! Tohle je Patentovaný Úl se Zárukou. Proč nás chtějí vyhnat? Rojení je pitomost!
Rojení je podvodný vynález, který má za cíl zbavit dělnice jejich zaslouženého pohodlí. Jdem si lehnout!“
Zvuky odumřely a včely se usadily v prázdných buňkách
na noc.
„Slyšely jste?“ řekla Královna. „Znám Úl!“
„Čistě mezi námi, to jsem je naučila já,“ vykřikovala Zavíječka. „Jen počkejte, až se mé zásady rozvinou a vy uvidíte
světlo nových zítřků.“
„Pro jednou mluvíte pravdu,“ řekla Královna, když rozpoznala Zavíječku. „Shůry se prolomí Světlo. A bude následováno Horkým dýmem a vaše děti nebudou schopny se skrýt
v žádné skulině.“
„Je to možné?“ zašeptala Melissa. „Já – my jsme slýchaly
podobné legendy.“
„To není žádná legenda,“ odpověděla Královna. „Mám to
od své matky a ta zase od své. Poté, co Zavíječka nabude moci,
5
MATEŘSKÝ ÚL
„Ale med se sbírá z květin venku – třeba i dvě míle odtud,“
křičela Melissa.
„S dovolením,“ řekla ta slepá věc, usilovně se krmíc. „Ale
tohle je přece Úl, ne?“
„Byl, pohříchu snad ještě je.“
„Úlový med je tady, ne?“ Stvoření otevřelo čerstvou zásobní buňku, aby to dokázalo.
„J – jo. Dlouho to ale tímhle tempem nevydrží.“
„Tempo s tím nemá co dělat. Tenhle Úl vyrábí Úlový med.
Taková základní životní jistota. Taková jednoduchá ekonomika! A vy to nechápete!“
„No, mě trefí!“ řekla Melissa. „Byl jste někdy venku za Branou?“
„Samozřejmě, že ne. Co bych tam viděl? Mě stačí, co vidím
tady.“ A stvoření polykalo, div že neprasklo.
Melissa se uchýlila ke své mizerně oceňované práci; pak
vyhledala Sacharissu a svěřovala se jí.
„Fuj!“ řekla ta moudrá včela rozmrzele.
„Řekni nám něco nového. Úl je plný takových, jako on – totiž jako to – myslím.“
„K čemu to všechno spěje? Všechen med se spotřebuje
a žádný nevyrobí. Takhle to dál nejde,“ řekla Melissa.
„Koho to zajímá?“ řekla Sacharissa. „Vím teď, jak se trubci
cítí den před tím, než jsou zabiti. Máme krátký život, buďme
veselí, dokud to jde.“
„Kdyby šlo jen o veselost. Ale pomysli na ty strašlivé, okázalé, deformované Zrůdy, které nás doma čekají, jak se v temnotě plazí, hemží a vedou řeči a roznášejí špínu.“
„To mi tolik nevadí, jako když zpívají ty svoje pitomé písničky, vždycky potom, co je nakrmíme, všechno o té nádherné práci mezi květinkami,“ řekla Sacharissa z hloubi svého
znechucení.
„Jo, a jak je na tom naše Královna?“ otázala se Melissa.
„Přívětivě zoufalá, jako obvykle. Ale čas od času snese vajíčko.“
„Opravdu?“ Melissa se zarazila.
„Představ si teď, že bychom se my, zdravé dělnice, pokusily
vychovat Princeznu – na nějakém čistém místě.“
„To bys musela nejdřív nějaké najít. Úl je plný Zavíječů
a jejich neřádstva. No, dejme tomu – a dál?“
„Princezna by nám mohla pomoci, až přijde Hlas zpoza
Opony, o kterém mluvila Královna. A všecko je lepší, než dřít
na Zrůdy, které jen žvaní o práci, kterou tak jako tak nedělají,
a ještě plýtvají tím, co přineseme domů.“
„Na tom nesejde,“ řekla Sacharissa. „Jdu do toho s tebou,
už pro tu srandu. Zrůdy by nás umačkaly k smrti, kdyby se to
dověděly. Pojď domů a dáme se do toho.“
ale zamaskovala ji smetím, aby se ničím nelišila od ostatních.
Jak triumfovala, když se jí povedlo přemluvit Královnu, která už úplně podlehla beznaději, aby z posledních sil snesla
nejcennější vajíčko – a zemřela. Jak její tělo bylo vyhozeno
na hromadu odpadků a jak mnoho kladoucích sester se dalo
do snášení trubčích vajíček, kdekoli si vzpomněly, a všechny tvrdily, že Královnu už vůbec nepotřebují. Jak Sacharissa
tajně uprostřed zmatků zasvětila jisté mladé včely do (téměř
ztraceného) umění výroby Mateří kašičky, aby to pak mohly
předat další generaci. Jak se ze skrytého vajíčka nevylíhl trubec, ale opravdová Princezna. Jak byla buňka zavíčkována
a jak Sacharissa s Melissou zoufale dřely, aby krmily a znovu
krmily nové rojící se Zrůdy, aby je ani nenapadlo klást zvědavé otázky, které, kromě písní o práci, byly jejich oblíbenou
zábavou. Jak v příznivé hodině bezměsíčné noci se narodila
skutečná Princezna a jak ji Melissa propašovala do temného
prázdného skladu na med, aby tam bydlela, dokud nepřijde
čas. Jak trubci, zjistivše, že je tam, obcházeli kolem, zpívajíce nemravné a košilaté milostné písně starých dnů – k zlosti kladoucích sester, které si o trubcích nemyslely nic dobrého. Tyto věci jsou popsány v Knize Královen, která je uložena
v dutině Velkého Jasanu Ygdrasilu.
Po několika dnech se změnilo počasí znova a udělalo se
nádherně. Dokonce i Zrůdy následovaly zástup, co visel na
rampě, a zpívaly o práci mezi nádhernými květinkami, takže necvičené ucho by to zcela jistě považovalo za normální
hukot a bzukot pracovitého Úlu. Ano, vypadalo to na prosperující Úl, ale bylo to jen zdání, protože sklady medu byly
vyjedené a zely prázdnotou už dlouho.
Úl žil ze dne na den díky úsilí několika zdravých včel, zatímco Zavíječi dál rozkládali ovzduší, konzumujíce poslední zbytky vosku. Zdravé včely o tom raději mlčely. Věděly, že
kdyby se jen zmínily, Zrůdy by svolaly shromáždění a umačkaly je k smrti.
„Teď vidíte, co jsme dokázali,“ řekla Zavíječka. „Stvořili
jsme Nový Materiál, Nové Myšlení, Nové Společenství.“
„A nové možnosti pro nás,“ řekly kladoucí sestry radostně. „Dali jste nám nový životní styl, nový, svrchovaný smysl života.“
„Víc než to,“ zpívaly Zrůdy ve svitu zapadajícího slunce,
„stvořili jste nové nebe a novou zemi. Nebesa jsou skutečně
dostupná“ (byl právě nádherný srpnový podvečer) „a Země
oplývá nádhernými květinkami, které čekají pouze na naši
poctivou dřinu, aby se všechno obrátilo v dobro. Ty – é – Astry, a Krokus a ty – é – Konvalinky a taky Potměchuť a Zeměžluč a Blín a Rulík – všechny tak slibující a nabízející hojnou
úrodu!“
„Svatý Hymette!“ řekla Melissa úplně zasažená, „já věděla, že ani netuší, jak se dělá med, ale oni zapomněli a popletli
i Řád Květin! Co z nich bude?“ Na rampu padl Stín; přicházel
Včelař se synem. Zrůdy zapluly dovnitř a Hlas zpoza Roušky
řekl: „Tenhle starý úl jsme zanedbávali příliš dlouho. Podej
mi kuřák.“
Melissa to zaslechla a vrhla se skrz Bránu. „Je to tady,“ křičela. „To je ta destrukce, co Stará Královna předpověděla!
Princezno, sem!“
„Co blázníš?“ řekla jedna Zrůda v uličce. „Vždyť to byl jen
mrak, co přešel přes slunce, tak proč panikaříš? Ale když už
jsme u toho, proč se Princezna opozdila k odpolednímu úlovému čaji? Je čas – a pojďme si zazpívat!“
Melissa ji odstrčila všemi svými šesti nožkami. Sacharissa
se řítila zpátky k prázdným plodovým plástvím, totiž k tomu,
co z nich zbylo. „Dolů a ven!“ křičela přes celou šíři hnědých
pláství. „Chůvičky, krmičky a kojičky, stavitelky a tmeličky,
strážkyně, větračky, čističky – ven! Nemyslete na děcka. Je
jim lépe mrtvým. Ven, před Světlem a Horkým dýmem!“
š
N
ení dost místa k tomu, abychom vykládali, jak
zkušená Melissa našla ve vzdáleném koutě odložený a opuštěný rámeček, úplně zkažený
zmatenými pokusy stavitelek buněk, za který
se včely styděly a nikdy ho už nechtěly vidět. Jak
v těch ruinách zajistila Královskou Buňku zdravým voskem,
6
MATEŘSKÝ ÚL
„Ne tak docela,“ opravil ho syn, „tady je přinejmenším jedna řádka perfektních buněk.“
„Moje práce,“ řekla si Sacharissa pro sebe. „Jsem moc ráda,
že mě Člověk ospravedlnil před…“
I tenhle rámek byl roztříštěn a vyhozen na vrcholek rostoucí hromady. Jak rámek po rámku následoval, roj spatřil
všechno, co bylo uděláno v každé škvíře jejich úlu za celé generace – ať to bylo dobré nebo špatné; a to odhalování a ničení bylo děsivé.
Bylo tam zčernalé česno, o němž už nikdo nevěděl; byl tam
kus hovězí kůže a okrově žlutý starý vchod do skladu, bytelný, jak byly včely dříve zvyklé stavět na pořádných základech, a taky tam bylo nové dílo, bílé a křehké. Byly tam různé vrstvy; stará líheň, v níž se před dávnými časy vylíhly nespočetné tisíce bezejmenných dělnic; kusy starých trubčích
líhní, které svědčily o tom, jak silní a širokoplecí trubci mohou vyrůst z malých děťátek. Byla tam dva palce hluboká medová nádrž, prázdná, ale ještě pořád velkolepá a pružná, – to
všechno spolu s opuštěným a nedodělaným dílem a různými úlomky – nebo nádherná ukázka skvělých tenkostěnných
buněk smíšená se špínou a odpadky.
Dobré nebo špatné – všechno bylo protkáno chodbičkami
Zavíječů; všechno se drolilo, tříštilo a lámalo.
„Oh, podívej!“ křičela Sacharissa. „Velké Hoření, co předpovídala Královna. Kdo může snést ten pohled?“
Plamen právě olízl hromadu odpadků a ony ucítily pach
spáleniny. Postavy se sehnuly, zvedly Úl dnem vzhůru a vyklepávaly jej nad ohněm. Kaskáda Zrůd, třísky rozbitého česna, příček a zámotků housenek se vyřinula ven, trošku praskala, škvířila se a pukala, a pak plameny zaburácely výš a živily se vším tím palivem.
„Musíme to dezinfikovat,“ řekl Hlas. „Dej mi tu sírovou
svíčku, prosím tě.“ Korpus Úlu byl vrácen na své místo, světlo položeno do jeho lepkavé prázdnoty a pak vrstvu po vrstvě jej Postavy poskládaly, zavřely vršek a odešly. Roj sledoval
světlo prosakující štěrbinami po celou dlouhou noc. Za svítání přišla jedna Zavíječka nestydatě se třepetajíc. „To byla
špatná kalkulace s tím Novým Dnem, drahouškové,“ začala,
„nemělo se od lidí očekávat, že budou perfektní všichni napoprvé. To byla naše chyba.“
„Ne, chyba byla zcela na naší straně,“ řekla Princezna.
„Promiňte,“ řekla Zavíječka, „ale když pomyslíte na to obrovské hnutí – nazvěte ho dobrým nebo špatným – které náš
vliv přinesl, připustíte jistě, že my – tedy my sami…
„Vy?“ řekla princezna. „Naše včelstvo nebylo silné. Tak jste
přišli vy – jako mohla přijít jakákoli jiná nemoc. – Držte se
těsně, všichni mí věrní.“
Když vyšlo slunce, orouškované Postavy se vrátily a uviděly na konci větve svůj malý roj…
…trpělivě čekající v dohledu starého Úlu…
…sice jen hrstku, ale připravenou pokračovat…
Princeznino první jasné odvážné volání (Melissa ji našla)
burcovalo a znělo všemi rámky: „La Reine le veult! Královna
poroučí! R-o-j! R-r-o-ó-j! R-r-r-o-ó-ó-j!“
Úl se otřásal drtivou bouří.
„Nedělejte paniku, drahouškové,“ řekla Zavíječka. „To
je naše dílo. Podívejte se vzhůru a uvidíte svítání Nového
Dne.“
Světlo proniklo vrškem úlu, jak Královna prorokovala –
nahé světlo dopadlo na vřící, rozrušené včely.
Sacharissa kroužila nad svými chůvičkami, které střemhlav skákaly z rámku a následovaly Princezninu skupinku, tlačící se do Brány. A teď propukla panika znovu – každá zdravá včela byla chycena v objetí nejméně tří Zrůd. První
instinkt každé vyděšené včely je vniknout do skladu a nacpat
se medem; jenže už nebyly žádné zásoby, a tak se Zrůdy sápaly na zdravé včely.
„Musíte nás nakrmit nebo zahyneme!“ křičely, držíce
a chytajíce všechno kolem, zatímco tiše prchající vyděšení
škvoři a malí pavoučci se jim motali pod nohama.
„Myslete na Úl, zrádci! Svatý Úl!“
„Na to jste měli myslet dřív!“ křičely zdravé včely. „Jen si tu
zůstaňte a dívejte se na úsvit toho svého Nového Dne!“ Nakonec se všichni prodrali k bráně přes měkká těla těch, kterým
dlouho posluhovali.
„Tam! Ven! Vzhůru!“ hulákala Melissa Princezně do ucha.
„Pro Úl! Na Starý Dub!“
Princezna opustila rampu, jednou zakroužila a vrhla se
k nejnižší větvi Starého Dubu a její malý věrný roj – vešel by
se do dětské čepičky – ji následoval, zavěsil se a visel. „Držte se těsně!“ volala udýchaná Melissa. „Staré legendy ožívají!
Dívejte se!“
Úl byl zpola skryt kouřem, v němž se pohybovaly Postavy.
Včely slyšely, jak se nějaký rámeček rozlepil a praskl, viděly, jak byl do výše pozvednut a otáčen obrovskýma rukama
– a jak poskvrněná, vydulá a zkažená odpornost hrůzného
díla šedých zavíječů, celá ta prohnilá snáška s malými trubčími buňkami byla vyhozena a zasypána hemžícími se Zrůdami, podivně se vyjímajícími na denním světle.
„Páni, to snad není úl! To je muzeum kuriozit,“ řekl Hlas
zpoza Roušky. To řekl Včelař svému synovi. „A můžeš je snad
vinit, tati?“ řekl druhý hlas. „To je zkaženo tím hnusným zavíječem! Podívej se sem!“ Vytáhl další rámek. Dloubal do něj
prstem a s šustěním odlamoval vrstvy popelavé zetleliny.
„Rámek Číslo Čtyři! To bývalo oblíbené stanoviště vaší
Matky,“ vysvětlovala Melissa Princezně. „Bývávalo to dobré
plodiště.“
„Nepleteš si náhodou příčinu s následkem?“ řekl Včelař.
„Zavíječ má úspěch jen tam, kde je slabé včelstvo.“ Třetí rámek praskl a byl zdvižen do světla. „To je všechno plné dělničí snášky. To se nikdy nestane, dokud není včelstvo oslabené. Fuj!“
Praštil s ním přes koleno jako tamburínou a celé se to rozdrobilo. Malý roj se otřásl, jak pozoroval larvy trpasličích
trubců bezmocně se svíjejících na trávníku. Mnoho zdravých včel bylo chůvičkami u tohoto rámku a i když tušily, že
jejich práce je zbytečná, teď, když to viděly na vlastní oči, lámalo jim to srdce.
„Ale, podívej se, oni v sobě přece jen našli sílu k zotavení,“
řekl druhý hlas. „Tady je Královská Buňka!“
„No jo, ale to je úplně zamaskováno a napěchováno v jednom kuse – ó, Bože – co se – pro všechno na světě – s těmi
ubohými včelami stalo? Zdá se, že docela ztratily instinkty k stavění buněk!“ Otec zkoumal rámek, kde včely experimentovaly s kulatými buňkami. Vypadalo to jako zprohýbaný klobouk chátrající muchomůrky.
š
7
CO PŘINÁŠEJÍ
ODBORNÉ VČELAŘSKÉ PŘEKLADY č. 2/2008
Melecitózní med
Gerhard Engleitner; Bienenwelt, 2002, č. 12,
str. 29 – 30
Pokud jste schopni předvídat melecitózní snůšku,
můžete vznikající melecitózu „naředit“ přikrmením světlým medem. Další možnost je přidávat včelstvům plásty s melecitózou zjara.
Nosema ceranae –
nové nebezpečí
na obzoru?
Dr. Elke Genersch, Julia Klee; Deutsches
Bienen-Journal, 2006, č. 12, str. 16 – 17
Spory Nosema apis a Nosema ceranae jsou pod světelným mikroskopem k nerozeznání. K detailnímu rozlišení byla vyvinuta speciální metoda. Oba
druhy byly už v Německu zjištěny, avšak souvislost
s hromadnými úhyny včel prokázána nebyla.
Mohou energetické
samolepky pomoci včelám
v boji proti roztoči
Varroa destructor?
Colin Henderson, Larry Tarver, David Plummer, Robert Seccomb, Scott Debnam, Steve
Rice, Jerry Bromenshenk, Joe Glassy; American Bee Journal, 2007, č. 5, str. 381 – 384
Výzkum problematiky CCD byl založen na uveřejnění internetového dotazníku a dobrovolných odpovědí cca 400 včelařů. Článek popisuje metodiku
a dosavadní závěry.
prof. Dr. Karsten Münstedt; Imkerfreund/
Biene, 2007, č. 3, str. 14 – 15
Tzv. energetické samolepky údajně usměrněním
zemského záření bojují proti roztoči Varroa destructor. Autor článku je označuje za šarlatánské,
tudíž neúčinné.
Včely v době rojení:
juvenilní hormon
a přípravná fáze rojení
„Páření při měsíčku“
Eva Sprecher-Uebersax; Schweizerische
Bienenzeitung, 2007, č. 6, str. 11 – 13
Ukazuje se, že juvenilní hormon ovlivňuje relativní
stáří včely (tj. stáří související s činností, kterou včela v úlu vykonává). Z tohoto hlediska včely létavky
ve včelstvu, jež se chystá k rojení, „mládnou“. Zdá
se, že prostřednictvím tohoto hormonu by bylo možné ovlivňovat rojivost.
(Kontrola intimního aktu omezením
doby letu)
Thomas Kober; Imkerfreund/Biene, 2007,
č. 3, str. 26 – 28
Řízeného oplodnění matek lze kromě inseminace
nebo na izolovaných oplodňovacích stanicích docílit i umělým načasováním snubního proletu do
doby, kdy už trubci z ostatních včelstev nevylétají.
Ukaž mi,
kde je med
Pod falešnou vlajkou
Sebastian Spiewok; Deutsches Bienen-Journal, 2006, č. 12, str. 36
Ukázka zvláštní symbiózy ptáka se savcem – pták
upozorňuje medojeda na včelí roje a ten mu pak nechává zbytky z hostiny. Stejného ptáčka ke stejnému účelu využívají i domorodci.
Sebastian Spiewok; Deutsches Bienen-Journal, 2007, č. 2, str. 36
Larvy jednoho druhu brouka vykazují ojedinělé
chování – společnými silami „loví“ samečky samotářských včel, při vhodné příležitosti přesedlají na
samičku a tou se nechají donést do hnízda, které postupně vyplení.
Práce s vůněmi
proti terorizmu
Gilbert Brockmann; ADIZ/db/IF, 2007, č. 2,
str. 7 – 9
Nová metoda rozpoznávání vůní včelami využívá
kameru a počítač. Včely jsou sledovány kamerou
a signál je vyhodnocován počítačem. Pokud všechny
včely v klícce vystrčí sosáky, počítač vydá varovný
signál.
Několik názorů
k tomu,
proč vlastně uvádět
druh medu
Imkerfreund/Biene, 2007, č. 3, str. 10 – 11
Předpisy Evropské unie definují formu označení
medu. V mnohých případech se včelař jako prodejce může právě z hlediska označení medu dostat do
konfliktu se zákonem. Některá řešení jsou nastíněna v tomto příspěvku.
Nové poznatky o zrání medu
V. G. Kaškovskij; Pčelovodstvo, 2007, č. 1,
str. 49
Během pozorování, kdy byla zaznamenávána
hmotnost včelstva a sledován výlet včel, bylo zjištěno, že včely pravděpodobně odstraňují přebytečnou
vlhkost z nektaru během první noci po jeho přinesení do úlu. Kdyby to trvalo déle, med by ve včelstvu
zkysnul.
Včelařením
k lepšímu životu
Dr. Wyatt A.; American Bee Journal, 2007,
č. 5, str. 407 – 409
V chudých částech světa může včelaření tvořit velmi
dobrou alternativu obživy rodiny a dokonce se vyvinout v perspektivní zaměstnání.
Americký celonárodní
výzkum ztrát včelstev
(Předběžné výsledky zaměřené na potíže končící kolapsem včelstev)
Sršně z Asie hrozbou
pro včely ve Francii
Daniel Cherix, Jean Paul Cochard, Pascale
Blumer Meyre; Schweizerische Bienenzeitung, 2007, č. 6, str. 19 – 21
Do Francie byl zavlečen asijský druh sršně, který se
velmi rychle rozšířil. Vyznačuje se tím, že napadá
včelstva, kde požírá zásoby a plod.
Včelaření na střechách
New Yorku
Robert Sieber; Schweizerische Bienenzeitung, 2007, č. 6, str. 26 – 27
Včelstva umístěná na střechách newyorských mrakodrapů produkují místní specialitu – velmi drahý
med. S obstaráváním včelstev jsou spojené nečekané
komplikace.
Včelí komety
Szabo T. I., Szabo D. C.; American Bee Journal, 2007, č. 8, str. 705 – 706
Za určitých povětrnostních podmínek lze na trubčích shromaždištích pozorovat pářící se matku následovanou rojem trubců. Útvar připomíná kometu.
Syté včely
Oliver, R.; American Bee Journal, 2007, č. 8,
str. 714 – 717
Mírou „sytosti“ včel je velikost tukového tělesa, které sestává z vitellogeninu. Tato látka slouží k produkci mateří kašičky, ovlivňuje spolu s hladinou
juvenilního hormonu relativní stáří, dlouhověkost
a imunitní schopnosti včel.
PŘÍLOHA MĚSÍČNÍKU VČELAŘSTVÍ č. 11/2008. Vydal: Český svaz včelařů (IČO 00 44 32 39). Místo vydání:
Praha. Šéfredaktor: Mgr. Petr Prokeš. Přílohu připravili: Michaela Procházková, David Pacovský, Ing. Aleš Vojtěch, CSc. a redakce Včelařství. Adresa redakce: Včelařství, Křemencova 8, 115 24 Praha 1, tel. 224 934 082, fax:
224 934 478, e-mail: [email protected]. Grafická úprava: Zdeněk Papeš. Předpříprava tisku: NVT Repro,
Jinočanská 24, 161 00 Praha 6. Tisk: Česká Unigrafie, U Stavoservisu 1, 100 40 Praha 10.
MK ČR E 126
ISSN 0042-2924
8