Vietnam – Kambodža, 2007

Vietnam – Kambodža, 2007
1
26.10.2007
V 11:00 přilétáme do Hanoje z Moskvy. Změna programu je jasná. V 18:00 odlétáme do Hočiminova města. Letenky stojí 30 540,- VND u Pacific Airlines, jediné, které byly na tento den.
27.10.2007
Jedeme s cestovní kanceláří na celodenní výlet.
V 8 odjíždíme klimatizovaným autobusem do Cao
Dai. Chrám sekty je rozlehlý a ve 12 hodin začíná
mše. Jde o klasickou asijskou církev, mše je
monotónní
zpívání.
Nade
vším
bdí
charakteristické OKO.
Odjíždíme do CuChi, kde je síť tunelů, které
používali Vietnamci při válce s USA. Při
pohledu na šířku tunelů, kam se nemůže
normální člověk vejít, chápeme, ž nemohli
Američané uspět. Důmyslné pasti a nástrahy jsou
velice bolestivé. Teplota je okolo 30 stupňů a
skoro absolutní vlhkost. V současné době si zde
Američané střílí ze všech možných druhů zbraní a
mají z toho velkou legraci. Vstup je 70 000 VND.
Po ochutnávce tapiokového čaje a tapioky (nijak
nás nenadchla) odjíždíme zpět ho Saigonu. Na
ulici ochutnáváme pečené škeble a mořské šneky.
Celá miska za 30 00 VND.
28.10.2007
V 8:00 odjíždíme směr Kambodža. Cesta do
Phnom Penhu klimatizovaným autobusem stojí
10 USD. Na hranicích se vrátíme několik let
zpět. Všichni ven a strašně důležití vojáci.
Kambodžské vízum za 25 USD dostaneme za 1
a půl hodiny. Čekací dobu vyplní oběd už na
kambodžské straně a stojí celé 3 USD.
Poznáváme Kambodžu, která je chudá a místy
zanedbaná. 160 km včetně 3 mostů a 1 převoz
přes řeku Mekong zdoláváme za 4 hodiny.
Cestou vidíme starou paní, která sedí na kole,
příbuzní ji vezou a drží láhev s infuzí. Je to tady
2
běžné. Hotel je u stanice autobusu, chodíme přes soukromou kuchyň a ostatní pokoje.
Klimatizace, vrtule a teplá vody za 10 USD. Vydáváme se na první obchůzku Phnom Penhu.
Čtvrť u řeky je dost otřesná, všude špinavá voda i v domech, tma a bláto.
29.10.2007
Vyrážíme do města. Snídáme netradičně
v městské tržnici, kde působíme jako exoti.
Tomáš si dává rýži s pečeným kuřetem a já
typickou specialitu Phnom Penhu –
vietnamskou polévku. Je to silná polévka
s vepřovým a kuřecím masem, játrovou
paštikou, nudlemi, papričkami a všechna
možná zelenina a bylinky. Celkem dobrá a
zajímavá polévka vyjde na 2 500 rielů.
Královský palác zůstává pro nás nedostupný –
nejsme náležitě oblečeni, dlouhé kalhoty a tričko
s rukávy. Kolem zdí paláce dojdeme po cca 3
kilometrech k muzeu genocidy. Bývalá škola
sloužila jako vězení Rudým Khmerům v letech
1975-1978. Prohlídka nás vrátí do 50 let u nás. Po
prohlídce se cítíme dost vyčerpáni (všude kolem
žebrající mrzáci a vnucující se řidiči TUK-TUKů –
motorová rykša). Použijeme jeden TUK-TUK a
jedeme zpět do hotelu, odkud nám jede domluvený
autobus do Siemréabu. Cena místního autobusu je 4
USD, cestovka si počítá 7 USD. Jedeme místním
autobusem. Zavolaným autem z cestovky (doprava
zdarma) se dostáváme na autobusové nádraží, místo
v 12:30 odjíždíme v 13:40, ale celkem slušným
autobusem. Má jen jednu vadu – celou cestu
posloucháme místní vtipné scénky, kterým se místní
smějí, ale nás to nějak nebere. Po 2
hodinách zastavujeme u „zájezdní
hospody“. Okamžitě se na nás vrhají
nahaté děti, prodavači ananasu, pečených
kuřat, smažených pavouků, cukrové třtiny,
papáji, pečených nevylíhnutých kuřátek a
tak. Po půl hodině pokračujeme. Do
Siemréabu
dojíždíme
v 19:20.
Už
v autobuse nás odchytne naháněč se slovy,
že dovoz do města, které je vzdálené asi 12
km, je v ceně hotelu. Hotel je celkem
slušný za 12 USD. Večerní procházka
městem je spíše procházkou mezi
3
turistickou atrakcí. Město je naprosto odlišné, nabízí hospody, vinárny, bordely a kokain.
30.10.2007
Protože jsme se včera trochu připálili sluníčkem,
dáváme odpočinkový den. Až po obědě vyrážíme
do Siemréabské tržnice. Zajímavostí jsou živí
hadi a množství mořských potvor a zeleniny.
Drobně prší, ale jdeme podél místní řeky se
dostáváme k místním templům, které slouží
současně jako školy. Podél vody jsou strašné
kůči, špinavé a zablácené, ale děti z těchto
„domů“, které chodí do školy, mají sněhobílé
košile. Součástí templů jsou ubytovny
studentů náboženství, takže všude visí
oranžové pásy látky. Je paradox vidět
„oranžové“ kluky jak poslouchají moderní
muziku a koukají na nezbytnou televizi.
Vzhledem k tomu, že se dost rozpršelo,
jedeme zpět k hotelu TUK TUKem za 2
USD. Večeře v Soup-Dragoun restauraci
(místní polévka, rýže s vepřovým, nudle
s krevetami, 2 piva, víno a 2 kávy) stála
15 USD.
31.10.2007.
Včerejší odpočinkový den nám i počasí
prospěl. Je sluníčko a tak vyrážíme na
ANKOR. Najímáme si TUK TUKa na
celý den za 12 USD. Po 20 minutách jsem u pokladen,
zaplatíme po 20 USD a za dalších 5 minut už vidíme
Ankor Wat. Je to úchvatné rozlehlé sídlo, na kterém se
dost podepsal zub času. Ve své době to musela být
velkolepá stavba. Po prohlídce popojedeme k dalším
chrámům. Jsou to krásné rozlehlé stavby, za celý den
jsme se nezastavili, nastoupali metrů jako na slušné
tůře a prošli jsme pouze tak zvaný malý okruh. Ve 4
4
hodiny jsme se nechali znova odvést k Ankor Watu. Focení po sluníčku si nemůžeme nechat ujít.
Počasí nám přálo celý den a tak v 5:30 jsme potřebovali sprchu jako sůl. Večeře byla zasloužená
a džbánek piva – asi 1,3 l – taky byl moc dobrý.
1.11.2007
Vstáváme nekřesťansky brzo, místní autobus má
jet v 7 hodin z 12 km vzdáleného nádraží. Je však
všechno jinak, od hotelu odjíždíme v 7:15 a
autobus odjíždí v 7:45. Cesta je kupodivu velice
rychlá, stavíme pouze 2x. Na cestu místním
autobusem doporučujeme špunty do uší,
poslouchat 4 hodiny místní estrády a karaoke je
nad lidské síly. Tomáš domluvil s řidičem, že
zastaví blízko našeho hotelu, tak jsme ubytováni
již v 13 hodin. Zaplatíme cestu lodí po deltě
Mekongu (24 USD) a za 1,5 USD jedeme ke
královskému paláci. Tričko mám v pořádku,
ale i když je 30 stupňů a 80 % vlhkost,
musím nasadit dlouhé nohavice. Palác je
novodobá napodobenina Ankor Watu. Vstup
za 6,2 USD. Všude zlato, Buddha, orchideje.
Po 1,5 hodině toho máme plné zuby. Na přilehlém
nábřeží potkáváme v plném provozu živého slona.
Jdeme pěšky do středu města a narážíme na
tržnici. I když zavírají, máme možnost vidět
nepřeberné množství ovoce, mořských plodů
a nádherné květiny. Další cestou objevujeme
nákupní centrum. Je zde samoobsluha (první
co vidíme) a všechno nejmodernější zboží.
V 5 patře je místní jídelna. Zaplatíš 5 000
rielů a s kuponem si ukážeš v různých
stáncích, co chceš. Dnes máme první jídlo
(ne, já jsem měla na parkovišti 2 pečené
žabky) a tak si užíváme. Tomáš rýži
s hovězím masem a zeleninou, já misku
polévky a krabíkama a zeleninou. V
samoobsluze kupujeme snídani – jogurt, vypeckovaný durman atd. Cesta k hotelu nás tak
vyčerpala, že si musíme dát vedle hotelu pivo a ovocný šejkr s naším alkoholem.
5
2.11.2007
Jako vždy, autobus, který měl odjet v 7:45,
odjíždí v 8:10. Po nastoupení dalších 7 lidí
přesedáme do rádoby klimatizovaného
velkého autobusu a odjíždíme přes celé
město a dalších 50 km do Neak Luongu
(chudé město na břehu Mekongu). Zde
nasedáme odvážně do polorozpadlé bárky a
plavíme se po řece Mekong. Cesta na
hranice vede širokou řekou lemovanou
rybářskými domky na kůlech. Nic moc. Na
vietnamských hranicích musíme vysedat i
s batohy. Přecházíme přes kambodžskou hranici
bez problémů. Na vietnamské straně platíme
2 000 VND za to, že prohlásíme, že jsme zdraví.
Socializmus se nezapře. Po obědě už ve vietnamu
nasedáme na ještě horší bárku a jedeme dál. Po
obou stranách široké řeky jsou domečky na
muřích nohách, spojované prapodivnými
lávkami pouze z kmenů, ale všude je
zavedená elektřina. Řeka Mekong se rozlévá
do široka, ale jedeme poměrně úzkým
průplavem. V 15:30 dorazíme do Chan Doc,
které je rybářským městečkem. Jsme
ubytováni v celkem slušném hotelu. Po
nezbytné sprše vyrážíme na obchůzku města.
Po půl hodině nutně potřebujeme něco pít, tak
zaskočíme na náměstí do restaurace. Po chvíli
vedle sedící anglicky mluvící dívka řekne: „To
je čeština“. Po zajímavém setkání s dcerou
emigrantů z Anglie pokračujeme do přístavní
čtvrti, která má velice zajímavé domy. Na jedné
straně jsou do ulice a na druhé končí
přístavištěm. Na zpáteční cestě objevíme místní
hospodu s krajovými jídly. Tomáš dá přednost
horkému hrnci s vepřovým a rýží a já zůstávám
věrná mořským potvorám. Oproti jídlu
v Kambodži je tady daleko více mořských
živočichů. Celá večeře včetně 2 piv a džusu
stála 120 00 VND. Máme kliku, po doběhnutí
6
do hotelu někdo obrátil kýbl s vodou a strhla se typická monzunová bouřka. My jsme doběhli
suší, ale okolo je vše pod vodou.
3.11.2007
Opět nás nutí vstávat v 6 hodin. Hotelová
snídaně je ovocný salát a káva. V 7:15
odjíždíme lodí na prohlídku vesnice na vodě,
kde součástí domu jsou sádky, ve kterých je
množství chovných ryb. Uličkami vodní
vesnice dojíždíme k chamské vesnice. Po
opičích lávkách dojdeme k výrobně šál a
dekorativních předmětů. Po prohlídce
muslimského kostela jedeme zpět na
pevninu. Autobusem jedeme přes vesnici,
kde se ručně vyrábějí vonné tyčinky.
Tyčinky dělají malé holky s neuvěřitelnou
rychlostí. Tyčinky se pak suší okolo silnice na
slunci. Dojíždíme na kruhový objezd u My Tho.
Tam nás autobus vyhodí a žádné taxi není
k dispozici. Na dojezd do města, které je
vzdálené asi 5 km, nám průvodce opatří
motorkáře. Před řidiče batoh, za řidičem Tomáš
a řidič jede 60 km/h a proplétá se mezi směsicí
motorek, kol a lidí. Celý tento adrenalin
každého stojí asi 24 Kč. Hotel za 150 000 VND.
Automaty na peníze stávkují, musíme měnit
USD. Asi hodinu hledáme nějakou hospodu, a
nakonec skončíme v bufetu pro místní. Bufet je
v obytném domě, domlouváme se posuňky a
ukazujeme, co budeme jíst. Skleněné nudle, placičky vepřového, zelené listí a 2 malá piva
spravilo 61 000 VND. Zítra ráno jedeme na motorce na hadí farmu.
4.11.2007
Domluvení Vietnamci nepřijeli, ale
sehnali jsme 2 další motorkáře, kteří
s námi pojedou. 20 km jedem mezi
houfem motorkářů a lidí a kol. Už si
zvykáme, tak nám ani nevadí, že
jedeme 60 km bez přilby. Hadí farma
nesplnila očekávání. Je to taková
trochu exotičtější ZOO. Had na talíři
stojí nekřesťansky moc, tak
pokračujeme zpět. S báglama opět na
motorce na autobusové nádraží.
Jedeme místní dopravou do Saigonu
za 19 000 VND každý. Autobus
končí před Saigonem, taxi na
vlakové nádraží stojí 110 000 VND.
7
Za 30 minut pokračujeme expresem do Da Nangu. Zážitek nemusí být pozitivní, ale silný. Super
expres má v kupé 6 lůžek, bez možnosti sezení, klimatizace funguje, ale v kupé je asi 18 stupňů.
O půlnoci vlak zastavuje na trati, kde není nic, pouze několik domků místních obyvatel. Nikdo
neví proč, ale nejedeme dál.
5.11.2007
Stojíme, vlak je střídavě zavřený, střídavě
otevřený. Nikdo neví, kdy pojedeme dál.
Protože vlak má průtokové toalety, začíná
být okolo vlaku dost husto. Zde se ukázalo,
že ve stanici lze! V 18:45 se pomalu
rozjíždíme. Hurááá. Po 10 km vidíme díru
asi 3x2 m, kterou vymlela voda. Byla
provizorně opravena drátěnými koši s
kamením Do Da Nangu přijíždíme ve 2
hodiny v noci o den později.
6.11.2007
Rychlý výstup ve 2 hodiny v noci není nic
moc. Abychom přežili útrapy vlaku, museli jsme doplnit nějaký alkohol a probuzení bylo dost
kruté. Domlouváme se 3 Angličany a jedeme společně taxíkem do Hoi An. Hoši mají představu
určitého hotelu, ale řidič neví kam jet, po bloudění po naprosto tmavém městě, vystupujeme u
jakéhosi hotelu. Není čas na hrdinství, tak v půl 4
ráno bereme první volný hotel. Sprcha a postel je
k nezaplacení. V 9: 30 usuzujeme, že je čas na
pořádnou snídani. Včera jsme měli pouze jedny
nudle a 4 vejce na tvrdo, bez ničeho. Opět se
přesvědčuji, že Vietnamci dělají kávu lepší než
Italové! Hoi An je proslavené krejčovstvím,
tak jdeme zkusit, co umějí. Po změření a
objednání kalhot jdeme na obhlídku města Hoi
An. Je to staré francouzské přístavní město,
kde sídlí silná čínská komunita. Na vzhledu
města je to vidět. Je zde mnoho čínských budov
včetně školy apod. Chytá nás nákupní horečka,
tak na trhu kupujeme nezbytná trička a
podobně. Večer vyzvedáváme kalhoty, košile a
blůzy. Po malých úpravách je to dobré, tak
objednáváme ještě jedny kalhoty. Večerní
procházka s ukázkami místního folkloru si
zaslouží dobrou večeři.
8
7.11.2007
Rozhodla jsem se zkusit tradiční snídani –
polévku s nudlemi, masem a mořem zeleniny.
Je to dobré. Půjčujeme si kola, no spíše plečky
(bez přehazovačky s převodem typu veverka)
a vyrážíme na obhlídku moře. Po 7 km
konečně vidíme moře. Vlny jsou dost vysoké,
na koupání to rozhodně není. Místní rybáři
v koších na lovení ryb a krabů mají s vlnami
co dělat, jeden se dokonce převrátil. Všichni
v okolí se zapojili do záchranné akce a bylo
vidět, že to není tak jednoduché. Vracíme se
zpět do Hoi An a využíváme kol a jedeme
okružní cestu po celém městě, včetně
neslavnější pamětihodnosti – Japonského
mostu. Jedeme i na vzdálenou stranu města, kde
je zajímavý pohled na staré domy ve
francouzském stylu. Vracíme kola a
vyzvedáváme kalhoty a kostým. Všechny věci
domů balíme do batohu a posíláme poštou.
Čeká nás šok. Balík – 12,5 kg- stojí 2 100 000
VND a půjde do Prahy 2 týdny. Večeříme za
zvuků folklorní hudby rybu v banánovém listě.
Je to velmi dobré.
8.11.2007
Vyzvedáváme objednané jízdenky do Hanoe
a z Hanoe do Sapy. Jedeme klimatizovaným
autobusem kolem pobřeží směr Hue. Cestou
se zastavujeme v mramorových horách, kde
se zpracovává v současné době čínský
mramor (proč si ničit vlastní hory). Po
odpočinku na břehu moře dojíždíme ho Hue.
Odrážíme nájezdy nabízečů ubytování. Našli jsme
slušný hotel za 8 USD. Po nezbytné sprše jdeme
do královského města. Objednáme na tržišti
pečené maso. Chybami se člověk učí. Nezeptali
jsme se předem na cenu, tak platíme neúměrnou
částku. No, nedá se nic dělat. Citadela není
daleko. Vstupné do citadely je 53 000 VND. Celý
areál působí neudržovaně. Jsou to pozůstatky
9
bombardování. Císařská hrobka je obnovena.
Po prohlídkách místních pagod se jdeme
podívat podél „Vonné řeky“. Lidé zde žijí na
lodích dlouhých 10 m a širokých 1,5 m. Na
vše používají špinavou vodu z Vonné řeky.
9.11.2007
Počasí se zkazilo. S báglama jedeme kolovou
rykšou na nádraží. Bágly necháváme na
nádraží a jdeme na prohlídku zbytku města Hue.
Prohlížíme katolické kostely, ale i grilování
celých kachen. Protože celé dopoledne prší,
dáváme si v místní hospodě to co ostatní – rybí
polévku, kterou si uvaří každý sám na stole.
Přísady si zvolí podle chuti. Jsme zmrzlí, ohřeje
nás až nejlepší káva v celém Vietnamu. Po
malé diskuzi se servírkou, která nedovede
pochopit, že bychom chtěli koupit mletou
kávu, se dostáváme do jiného světa. Pod
drahým hotelem je supermarket, ale pouze pro
vyvolené. Expres má 3-4 hodiny zpoždění,
jsme zmrzlí, tak nezbývá nic jiného než
medicína - 35 % místní Jagermaister. Noční
cesta je pak bez problémů.
10.11.2007
Hanoi v 5:30 není vůbec přívětivá. Všechno je
zavřené a v pouliční kavárně u nádraží sedí
nevyspalí cizinci spolu s místními bezdomovci,
kteří po sobě házejí plastikové židle. Po
otevření nádraží (v 7:00) ukládáme
10
bágly a jdeme na prohlídku města. Tržiště je
přesně takové, jaké popisuje průvodce. Úzké
uličky, mnoho lidí, ještě víc motorek a
nabídka všeho. Specializované ulička vždy
na jeden druh zboží. Nejzajímavější ulička je
na broušení náhrobních kamenů. Po krátkém
hledání najdeme cestovní agenturu, kde máme
jízdenky do Sapy. Čekání je dlouhé, ale nakonec
dostaneme jízdenky – pouze do Lao Cai. Máme
slíbený odvoz do Sapy, ale moc tomu nevěříme.
Zajišťujeme jízdenky na výlet do Ha
Longu (26 + 2,6 USD za každého) a
couráme městem. Den je neskutečně
dlouhý. Viděli jsme 3 jezera, nejstarší
pagodu Hanoe, strýčka Ho Či Mina. V 6
hodin začneme hledat nádraží, odkud
odjíždíme do Lao Cai. Cestou jsme narazili na pouliční rožnění kačenek. Kdo by odolal? ¼
kačenky za 40 000 VND byla snědena na hlavním nádraží v čekárně. Našli jsme vlak i kupé
s měkkou matrací a odjíždíme skoro přesně.
11.11.2007
Do Lao Cai přijíždíme v 5:50. Samozřejmě na nás
nikdo nečeká, tak použijeme místní autobus do
Sapy. Cesta neustále stoupá po úzké silnici až do
Sapy (cca. 1600 m.n.m). Stanice autobusu je
mimo centrum, všude nabízejí ubytování.
Rozhodli jsme, že nejlepší začátek je dobrá
snídaně. Vajíčka s bagetou a dobrá káva umožní
přečkat dobu, než jsou místní hotely uklizené.
Jeden naháněč je neúprosný, tak zkusíme, co
nabízí. V centru města pokoj s koupelnou
11
s dveřmi na terasu, odkud je vidět nejvyšší hora
Vietnamu (přes 3000 metrů), to vše za 7 USD,
což je dobrý počinek. Po nezbytné sprše a přezutí
jdeme do města. Brodíme se trhem, kde
prodávají i kupují horalé s okolních vesnic.
Všichni jsou v typických krojích jednotlivých
kmenů. Protože chceme vidět okolí, najímáme
dvě motorky a jedeme asi půl hodinu (cca 14
km) za 100 000 VND do vysoko položené
vesnice Ta Phin. Jdeme pěšky zpět, cesta vede
mezi rýžovými poli a rozsetými staveními
domorodců. Po cestě vidíme špinavé i čisté děti,
prasata, psy. Pěkné je setkání s místním
hudebníkem, který si evidentně hrál pro sebe, a my
ho vyrušili. Vůbec nás neměl rád. Celá vycházka
trvala asi 3 hodiny a nastoupali jsme okolo 500 m.
Večerní Sapa je plná brouzdajících vesničanů.
K večeři si dávám Sapa Vine – je to deci slivovice,
speciální polévku si vaříme z připravených součástí
sami na stole. Je pro dva, ale není ke snězení.
Jmenuje se všude HotPot. Kostel je otevřen a působí
udržovaně. Prohlídli jsme několik turistických
kanceláří, ofotili mapu a zítra jdeme na výlet sami.
12.11.2007
Přes vesnici CatCat prudce klesáme k řece.
Jdeme netradiční cestou, přes místní usedlosti a
malý můstek dojdeme po úbočí pohoří Hoang
Lien. Cestou se stavíme u 100 m vodopádu Zhav
12
Bac – Stříbrný vodopád. Panoramatické
pohledy nás doprovází celou cestu mezi
kaskádovými poli rýže. Při obědě
v odpočívací stanici turistických kanceláří
způsobíme menší rozruch, protože jdeme
bez průvodce. Na to tady nejsou zvyklí.
V odpoledním vedru stoupáme strmo hore
zpět do Sapy Za celý den jsme naklesali asi
1000 m a teď to musíme zase nastoupat. Němečtí
turisté s průvodcem jen kroutí hlavou, že jsme se
pustili na „takovou tůru“ bez průvodce. Celý výlet
byl asi 7 hodin. V hotelu nás ještě nechali osprchovat
a objednali taxibus do Lao Cai. Problémy s lístky na
vlak začínají být koloritem Vlak je přeplněný, ale
aspoň máme kde spát.
13.11.2007
V 4:50 je Hanoi mrtvá a turisti se houfují u
jediného otevřeného kiosku před nádražím. U
nízkého plastikového stolu s ještě nižšími
stoličkami vydržíme do 6:15. S batohy jdeme
do Starého města, odkud máme v 8 odjet na
Ha Long. V 8:30 přichází zaměstnankyně
cestovky, jako že je vše v pořádku. Odjezd se
normálně posunul na 9. Autobus se prodírá
přeplněnými ulicemi, nabírá další cestující. Ha
Long je turistické přeplněné centrum, kde je
nepředstavitelný asijský mumraj. Po
menších potížích – máme zaplacený nocleh
na lodi, ale nemají pro nás místo,
nastupujeme na jednu z mnoha lodí, které
brázdí zátoku s ostrovy. První zastávka je u
13
rozlehlé mrtvé krápníkové jeskyně. Celá je
osvětlena barevnými světly. Po dvou hodinách
jízdy mezi ostrovy přistáváme na ostrově Cat
Ba. Přeplněným autobusem jedeme do hotelu v
městečku Cat Ba. Hotel je slušný s výhledem na
zátoku. Procházka na jednu z přilehlých pláží
nás zklamala, po setmění je zavřená a nedá se
tam koupat. Městečko je zařízené na množství
turistů, má mnoho restaurací, lodních restaurací
a
a barů.
14.11.2007
Po velice skromné snídani, která byla v ceně zájezdu, se vracíme k přístavu, kde jsme včera
vystupovali. Naše nová loď je ještě v horším
stavu než ta včerejší. Sluníčko mezi ostrovy
vrhá kouzelné stíny. Po hodině plavby
zastavujeme u plovoucího domku. Za 30 000
VND (pro každého) nasedáme na
polorozpadlou bárku s motorem na heslo a
projíždíme pod převisy do vnitřní části
ostrova, kde jsou kouzelná zákoutí. Motor místy
stávkuje, ale nakonec jsme se vrátili k naší
mateřské lodi bez problémů.V celém okolí na
loďkách prodávají různé druhy předraženého
ovoce. Po přistání v Ha Longu jdeme na oběd v místní vyvařovně pro turisty. Krevety, závitky,
pečená ryba a zelenina jsou velice dobré. Cestou autobusem zpět zase máme obligátní zastávku
v rukodělné dílně. Do Hanoe přijíždíme v 15:45 a jdeme hledat hotel. Začíná problém, protože
kvůli záplavám ve středním Vietnamu nejezdí
vlaky a Hanoi je plná turistů. Po starém městě
potkáváme různé národy s batohy, ale bez
ubytování. Podaří se sehnat hotel, ale za 25 USD
ubytování bereme. Jdeme se hádat do
turistických kanceláří. Majitele upozorňujeme na
chybu, který ji však, neuznává. Tomáš o naší
zkušenosti vypráví příchozím turistům, ti
odcházejí a nám je vyhrožováno Hanojskou
mafií. Po odchodu druhého turisty dostáváme
zpět příplatek za ubytování na lodi a okamžitě ho
jdeme projíst do vyhlášené rybí restaurace Little
Hanoi.
14
15.11.2007
Vstáváme opatrně, máme před sebou dlouhé a
těžké dny. Pomalu couráme Hanoí. Okolo
jezera, do čtvrti úředníků a tak podobně. Po
obědě v restauraci sekretářek se necháme
vozit kolovou rykšou po městě, až k nejstarší
pagodě ve Vietnamu. Cesta nás zdolává, i
když nešlapeme. Po osvěžující kávě
zjišťujeme možnosti dopravy na letiště.
Protože máme dost času, rozhodneme se pro
cestu místním autobusem. S jedním přestupem
dojedeme až na letiště za 8 000 VND za
každého místo 10 USD. Na letišti je těžký boj
s Vietnamci a Rusy. Prohráváme. Nakonec se
do uzavřeného prostoru dostaneme a čekáme
více než hodinu (už je zítra) na zpožděné
letadlo.
16.11.2007
Celý den na letišti Šeremětěvo je zážitek. Večer uondaní přistáváme včas v Praze.
Celá tato sranda pro oba stála asi 80 000 Kč a přibližně 3 měsíce studia materiálů. Protřídění
1300 fotek a 2 hodin videa byl též tvrdý oříšek
15