Info bulletin SMO červenec+srpen 2013

SVAZ MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ SDRUŽUJE FARMÁŘE Z HORSKÝCH, PODHORSKÝCH A PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČR, ZABÝVAJÍCÍ SE PŘEVÁŽNĚ
ŽIVOČIŠNOU VÝROBOU. ČLENY SMO ČI JEHO ČLENSKÝCH ORGANIZACÍ JE VÍCE NEŽ 950 ZEMĚDĚLSKÝCH FAREM.
červenec-srpen 2013 / č.54
Budeme chovat skot, když
nabídky nájmů za ornou
činí 8000 Kč/ha?
ú v o d e m
Informační bulletin Svazu marginálních oblastí (SMO)
České i německé firmy aktuálně nabízejí nájemné 5000 Kč až 320 eur za
hektar rozorané louky či pastviny v pohraničních méně příznivých oblastech. Svaz marginálních oblastí doporučuje svým členům připravit se na případné rozorání maximálního podílu travních porostů, protože Ministerstvo zemědělství slibuje Agrární komoře stagnaci či dokonce snížení sazeb Programu
rozvoje venkova.
Vážení přátelé,
poslední dobou v ČR dochází k vulgarizaci zemědělské politiky, k jejímu nesprávnému zjednodušení. Pod hesly o nutnosti navyšovat produkci hrozí v budoucích 7 letech takové rozdělení
podpor, které povede nikoliv k deklarovanému
posílení sektoru ŽV a přežvýkavců, ale naopak
k rozvoji intenzivní rostlinné výroby v LFA, což
současná ekonomika rostlinných komodit podpořených dotacemi bez problému umožní. Jinými slovy – neblahé jevy a důsledky intenzivního
polaření spojené s úzkými osevními postupy,
erozí, úbytkem organické hmoty a nakonec
celkovou ztrátou půdní úrodnosti nyní reálně
hrozí i v podhorách. Bude to však horší, protože
na mělkých půdách a svažitém terénu proces
degradace a exploatace postupuje mnohem
rychleji.
Je opomíjen základní smysl státní intervence do soukromého sektoru, tzn. doplnění trhu
v oblasti veřejných statků a externalit, kde trh
zákonitě selhává. Namísto toho jsou veřejné peníze rozdávány na soukromé statky typu prasata, cukrovka, kukuřice či řepka a z expertní skupiny ministra zemědělství vycházejí úkoly typu:
je potřeba ohnout sazby v PRV směrem dolů,
abychom ušetřili na rozpočtu.
Uvedený trend nabývá na intenzitě, jako bychom si neuvědomovali, že jde o rozdělování
peněz, které nepatří českému ministerstvu zemědělství, a tudíž musí být plně respektována
Společná zemědělská politika, na což dozírají
evropské instituce chránící finanční zájmy EU
jako např. Účetní dvůr EU či OLAF.
Pokud bude lobby Agrární komory tak silná, že s tím žádná čísla ani fakta nic nenadělají, tak bohužel až ekonomická realita
ukáže, že Agrární komora opět prosadila
špatná účelová rozhodnutí obdobně jako
u bioplynek, vysokého zornění, širokého
vymezení LFA, cukrovky, dotování investic
atd. Tou dobou však už budou stálé pastviny rozorané a Česká republika bude zápasit o uhájení alespoň části z balíku 20
mld. Kč přímých plateb. Takže poté, co se
agrárním bossům podařilo poškodit český průmysl, podaří se jim podříznout si
i vlastní větev.
Smysl zachování reálných výší sazeb
Ekonomika travních porostů je založena
z 20 % na příjmech za produkci a z 80 %
na platbách za veřejné statky či pozitivní
externality (AEO + LFA) a dotacích vyplý-
vajících z přímých plateb (SAPS + platby
spojené s produkcí). Přibližné rozdělení plateb procházejících státem je 30 %
SAPS, 25 % AEO, 20 % LFA a 5 % platby
spojené s produkcí. Platby AEO a LFA byly
bohužel mezi lety 2005 a 2012 devalvovány inflací a kurzem koruny. Pro udržení
alespoň jejich reálné úrovně je nutné zvý-
šení na 166 % sazeb roku 2012, respektive na 140 % korunových sazeb uvedených
v Programu rozvoje venkova z roku 2007.
Zachování reálné úrovně plateb LFA a AEO
znamená 3 mld. Kč navíc, což je zcela
v možnostech nového Programu rozvoje
Ministerstvo se ale ve svých představených návrzích vydalo cestou, která povede ke korekcím.
A nebude se jednat jen o nedodržení podílu stálých pastvin, protože se díky české zemědělské
politice vyplatí zemědělcům spíše orat než chovat dobytek a nabízené nájemné za rozorané
travní porosty činí 5000 až 8000 Kč/ha.
Výše uvedeným problémům se věnujeme v
hlavním článku bulletinu. Vedlejší článek poukazuje na další malér, na který jsme si zadělali
dotováním soukromých statků.
A protože se množí dotazy týkající se veřejných
statků a externalit, tak přinášíme překlad odborného pojednání, ve kterém jsou mj. kvantifikovány náklady negativních externalit moderního zemědělství, které dosahují až 20 tisíc Kč
na hektar orné půdy.
Ing. Milan Boleslav,
předseda Svazu marginálních oblastí
tel.: 737 284 225
venkova, pokud jej ministerstvo nebude
úmyslně konzervovat v pokráceném stavu na úrovni 10 miliard a bude doplněn
o 15 % z dvojnásobného I. pilíře, jak bylo
dohodnuto na jednání v Bruselu, aby byl
kompenzován přesun prostředků z Programu rozvoje venkova. Tímto bude zároveň
respektován posun ve Společné zemědělské politice.
Konverze stálých pastvin do orné
V případě, že nebude uchována reálná
hodnota sazeb, nelze racionálně očekávat,
že v Česku zůstane nezměněný podíl stálých pastvin. Pochopitelně dojde ke snížení rozsahu stálých pastvin, a to především
díky jejich rozorání, které bude probíhat
nezávisle na vůli farmářů chovajících dobytek, kteří budou přicházet o nájmy,
protože nezaplatí tolik, jako hospodáři
na orné půdě.
Obdobně tomu bude u vlastních pozemků, kde se budou farmáři rozhodovat, zda
budou rostlinnou výrobu provozovat sami,
či se spolehnou v nějaké míře na pomoc
specializovaných firem, nebo půdu rovnou pronajmou zavedeným společnostem,
které nabízejí nájmy ve výši 5000 Kč/ha,
7500 Kč/ha, 8000 Kč/ha, popř. 320 eur/
ha, což jsou nabídky, které má SMO aktuálně k dispozici.
Pro hospodaření ve vlastní režii hovoří velmi dobrá dostupnost zemědělských strojů a způsobů jejich financování. Prakticky
ihned lze mít jakýkoliv stroj, popřípadě si
jej lze nepoměrně výhodněji než dříve půjčit, protože vybavenost českého zemědělství mechanizací je dnes už na vynikající
úrovni. Situace je nesrovnatelná s devadesátými léty, kdy vznikla podstatná část
dnešních travních porostů.
Taktéž osiva, chemie a technologické postupy hospodaření podstatně pokročily, takže se vyplatí hospodaření i tam, kde to dříve
bylo stěží představitelné. Posledním a rozhodujícím faktem jsou téměř dvojnásobné
ceny plodin z orné půdy a vyšší průměrné
výnosy, které zásadně změnily ekonomiku
hospodaření na orné půdě a učinili ji ziskovou i v méně příznivých oblastech.
z inkasovaného nájmu jako paušální náklad.
Rozšíření LFA zkrátí sazby na polovinu
Ke snižování výměry stálých pastvin přispějí i účelové návrhy na rozšiřování
LFA, nevyváženost pilířů či omezení AEO
ve prospěch LFA, jak komentujeme dále.
Agrární komora požaduje vymezení LFA
oblastí v rozsahu 44 % zemědělské půdy
v ČR. To na první pohled vypadá jako pokles ze současných zhruba 50 %, ale musíme si uvědomit, že doposud se vyplácely
LFA platby jen na travní porosty a těch je
v ČR dokonce i v tzv. méně příznivých oblastech menšina, takže ve skutečnosti byly
LFA platby vypláceny jen na 23 % z.p.
Podmínka zatravnění pro výplatu LFA
doposud alespoň částečně napravovala
špatné vymezení LFA a směřovala peníze na skutečně neúrodné pozemky. Nově
však budou LFA platby i pro ornou půdu,
takže se budou platit nikoli na 23 %, ale
už na 44 % půdy. To pochopitelně povede při stejných zdrojích k poklesu plateb
na polovinu a je to zřejmá pobídka k rozorávání stálých pastvin díky tomu, že platby na travní porosty klesnou a na ornou
půdu vzrostou. Katastrofu pak dokoná nerespektování inflace a kurzových pohybů.
Na řepku, místo živočišné výroby
Polovina prostředků LFA tak bude vynaložena na řepku, pšenici a kukuřici do bioplynek, což je samozřejmě v ostrém rozporu s deklarovanou podporou živočišné
výroby. To je pochopitelně kamuflovaný cíl
všech, kdo prosazují rozšíření LFA a současně jsou proti přesunu z I. do II. pilíře.
Dvojnásobný objem prostředků v I. pilíři
(20 mld. Kč) oproti II. pilíři (pouze 10 mld.
Kč při daleko širším spektru úkolů) je výhodnější pro ziskovou rostlinnou výrobu.
Identifikaci rozporů mezi cíli a navrhovanými opatřeními nelze očekávat od nikoho
jiného než ministerstva zemědělství, protože za to nese odpovědnost a je právě
jeho úkolem, aby odmítalo nejrůznější populistické návrhy, pokud si má zachovat
svůj odborný kredit.
Dostupnější jsou i poradenské služby, když
specializované společnosti jsou ochotny
za poplatek či podíl na výnosech zajistit
kompletní hospodářský cyklus od zasetí
po sklizeň.
Úředníci ministerstva musí přesně vědět,
proč vůbec stát může vynakládat veřejné
prostředky na zemědělství, abychom se
nedostali do problému dotování soukromých statků s návaznými škodami, které musí kvalifikovaný úředník postupující
s řádnou péčí umět předpokládat.
Poslední možností, kterou mají farmáři k dispozici, protože už většinu pozemků vlastní, je pronájem těchto pozemků
za nabízených 5000 až 8000 Kč/ha/rok firmám specializujícím se na rostlinnou výrobu. Zde je má zemědělec-vlastník pozemku
daňové zvýhodnění a může si odečíst 30 %
AEO nebo LFA?
Uvedené souvisí též s diskuzí, zda více
prostředků věnovat na AEO, tak jako doposud, nebo na LFA. V této souvislosti stojí
za to poznamenat, že tituly „pastvina“ (krmení pro dobytek na léto) a „louka“ (krmení na zimu) jsou jednou z podmnožin
2
AEO, které jsou daleko složitější a cílenější
než triviální soustava několika plateb LFA.
Agroenvironmentální opatření obsahují
vedle podpory integrované a ekologické
především podporu produkce krmivové
základny pro přežvýkavce. Tímto se LFA
pochlubit nemůže a čím více bude rozšířeno na ornou půdu, tím více se bude míjet
s živočišnou produkcí.
Pokus navýšit prostředky LFA na úkor AEO
byl další lstí namířenou ve prospěch orné
půdy a proti trvalým travním porostům
s živočišnou výrobou.
Podstatné však je, že ani u poměru mezi
platbami LFA/AEO si nemůžeme dělat, co
chceme. To platí možná o dotacích na prasata, ale sazby LFA a AEO musí vycházet
z propočtů dle přesně stanovených metodik v souladu se Společnou zemědělskou
politikou.
Schizofrenie u stálých pastvin
Jak potvrdila ředitelka odboru přímých plateb, ministerstvo zemědělství si je vědomo, že už nemá dřívější rezervu v rozsahu
100 tis. ha u stálých pastvin, protože rok
2005, jakožto referenční období už skončil. Kvůli novému referenčnímu období je
Česká republika na hraně s plněním podílu
stálých pastvin.
Přesto odbor přímých plateb prosazuje minimalizaci prostředků v Programu rozvoje
venkova a maximalizaci přímých plateb
bez protiplnění, což povede k úbytku stálých pastvin a krácení samotných přímých
plateb. Těžko pochopitelný je tento přístup
i vzhledem k deklarované podpoře živočišné výroby, protože odbor přímých plateb
reálně zvyšuje platby na půdu nezatíženou
dobytkem a snižuje u půdy s dobytkem.
Překroutíme cokoliv?
Zdatně v tom pomáhá expertní skupina
ministra zemědělství. Poté, co v srpnu náš
svaz zveřejnil nové sazby Programu rozvoje venkova, které se nám podařilo získat
z expertní skupiny a které nekompenzovaly ani inflaci, zveřejňujeme skandální
a základním principům odborné práce odporující pokyn z expertní skupiny ke snížení sazeb AEO a ekologického zemědělství,
který byl definován následovně: „Objasnění a prověření sazeb AEO a ekologického
zemědělství z hlediska nezbytného snížení
výdajů.“ Uvedené jasně ukazuje, zda je
cílem objektivní verifikace nebo účelová
manipulace předem vybraným směrem,
tzn. za účelem snížení ekonomicky odůvodněné újmy a snížení sazeb. S přesunováním prostředků z veřejných na soukromé statky nebudou souhlasit evropské
instituce chránící finanční zájmy Evropské
unie, jako např. Účetní dvůr EU, Evropský
úřad pro boj proti podvodům OLAF apod.
Po tomto remodelingu bude Ministerstvo
zemědělství, které dosud patřilo mezi vzorové instituce zprostředkovávající čerpání evropských peněz, do Bruselu vracet
miliardy či desítky miliard korun, protože
nezvládlo ukočírovat hlad produkční části
zemědělství po skromných prostředcích,
které mají primární sloužit k ochraně stálých pastvin.
Problém české politiky je, že se snaží podporu soukromých statků převléci do klasických instrumentů společné zemědělské
politiky. U dobytka by to bylo ještě pochopitelné, protože u pasoucího se skotu lze
identifikovat příspěvky k veřejným statkům/pozitivním externalitám, jenže ministerstvo převléká už i řepku s pšenicí a kukuřicí do bioplynek.
Společná zemědělská politika se však postupně více a více zaměřuje na životní
prostředí, resp. veřejné statky. Toto mělo
svůj vývoj od padesátých let, kdy se zaměřovala na podporu produkce (soběstačnost), po překonání tohoto konceptu zde
byla orientace na sociální funkce. Poté, co
se ukázalo, že i tato orientace zemědělské
politiky je nevhodná a vede k maření zdrojů, resp. uvedených cílů může být dosaženo racionálněji prostřednictvím sociální
politiky, došlo k orientaci na veřejné statky. Zde je potřeba konstatovat, že jedině
tato orientace odůvodňuje vydávání veřejných prostředků na zemědělství. Žádný
jiný důvod není dle ekonomické teorie legitimní. Viz např. deklarace zemědělských
ekonomů.
Jak vydělat za evropské peníze? Získat
grant, postavit hotel, prodat
PRAHA - Přes 277 penzionů či hotelů za více než čtyři miliardy korun. Tolik ubytovacích zařízení za posledních pět let
vzniklo v Česku za peníze z EU prostřednictvím regionálních operačních programů. Velká část nemovitostí však místo rozvoje cestovního ruchu měla sloužit k co nejvýhodnějšímu prodeji.
Přesně 127 hotelů či penzionů dostalo od roku 2007 1,3 miliardy korun z Regionálního operačního programu Střední Morava. Téměř 50 ubytovacích zařízení podpořil ve stejné době částkou 1,5 miliardy operační program Severovýchod a přes
jednu miliardu korun rozdělila na další desítky rekreačních nemovitostí i Regionální rada regionu soudržnosti Severozápad, vyplývá z údajů, které získaly LN.
Další stovky milionů na hotely či penziony plynuly i z ostatních regionálních programů. Na trhu je nyní k dispozici rekordní
množství penzionů či horských hotelů. A to i kvůli tomu, že jich v posledních letech vyrostlo velké množství za pomoci dotací.
Evropské dotace na české hotely.
Když podnikatelé splní podmínky, zaplatí evropské peníze i polovinu celé rekonstrukce či výstavby nového ubytovacího
zařízení. To musí sice majitelé udržovat,
ale jen tři roky. Pak ho mohou prodat. A to
za plnou cenu, aniž by museli jakoukoliv
část dotací vrátit.
Postavit hotel či penzion za evropské peníze a po několika letech ho výhodně prodat
je v Česku populárnější praxe. Podle samotných regionálních rad, které evropské peníze
rozdělují, je těžké zjistit, kolik projektů není
určeno k podpoře turismu, ale k prodeji.
„U většiny projektů stále běží povinná tříletá doba udržitelnosti, během které majitelé nemohli své hotely prodat,“ potvrzuje
ředitel Regionálního operačního programu
Střední Čechy Tomáš Novotný.
„Během doby udržitelnosti, která je pro
ubytovací zařízení tři roky, můžeme z různých důvodů dotaci odebrat. Po třech
letech si ale podnikatelé mohou dělat
s nemovitostí, co chtějí. Nemáme žádný
nástroj na to, jak prodeji zamezit,“ vysvětluje mluvčí Úřadu Regionální rady Střední
Morava Renata Škrobálková.
jsou na prodej, o 40 procent,“ říká makléř novení se týká programovacího období
z RE/MAX
Alfa Luděk
Lukeš.
„Nabídka ros- od roku 2014 do roku 2020.
Evropské dotace
na české
hotely.
te, a to především u větších objektů – býKdyž podnikatelé splní podmínky, zaplatí evropské peníze i polovinu celé rekonstrukce či výstavby
valých
chat a chalup,“
řekl
LN Od příštího
se Pak
zároveň
současných
novéhopodnikových
ubytovacího zařízení.
To musí sice
majitelé
udržovat, ale roku
jen třiby
roky.
ho mohou
prodat.
makléř
trutnovské
kanceláře
reality
26 operačních
programů mělo zredukovat
A to za plnou
cenu, aniž
by museliRAKO
jakoukoliv
část dotací
vrátit.
Miloš Valášek.
na osm. Peníze z Evropské unie by měly
Jen na tuzemských horách jsou podle realitních makléřů právě kvůli takové praxi
na prodej desítky penzionů a hotelů a další stále přibývají. „Letos vzrostl oproti loňskému roku počet penzionů a hotelů, které
né podobným způsobem evropské dotace nomiky, na boj s chudobou či rozvoj infra„U většiny projektů stále běží povinná tříletá doba udržitelnosti, během které majitelé nemohli své
využívat.
„Bruselští
úředníci
rozhodli, že
struktury.
hotely prodat,“
potvrzuje
ředitel Regionálního
operačního
programu Střední Čechy Tomáš Novotný.
evropské peníze už by neměly jít na finan„Během doby udržitelnosti, která je pro ubytovací zařízení tři roky, můžeme z různých důvodů
cování soukromých hotelů a penzionů,“
Zdroj:
Lidovky.cz,
2. září
2013 dotaci odebrat. Po třech letech si ale podnikatelé mohou dělat
s nemovitostí,
co chtějí.
Nemáme
vysvětluje
Novotný
tím, že
nové vysvětluje
ustažádný nástroj
na to, jaks prodeji
zamezit,“
mluvčí Úřadu Regionální rady Střední Morava
Postavit hotel či penzion za evropské peníze a po několika letech ho výhodně prodat je v Česku
letech směřovat
hlavně jena zvýpopulárnější praxe. Podle samotných regionálních v příštích
rad, které evropské
peníze rozdělují,
těžké
Už
od příštího
roku by
nemělo
být možtuzemské ekozjistit,
kolik projektů
neníale
určeno
k podpoře
turismu,šení
ale kkonkurenceschopnosti
prodeji.
Renata Škrobálková.
3
Jen na tuzemských horách jsou podle realitních makléřů právě kvůli takové praxi na prodej desítky
Vyjádření k variantám rozdělení prostředků
v Programu rozvoje venkova
Vážená paní náměstkyně,
děkujeme za promítnutí rostoucích nákladů na živočišnou výrobu
prostřednictvím variant E a F. Dovolujeme si celkově shrnout:
1)Diskuze o přesunu či nepřesunu prostředků z I. do II. pilíře je
diskuzí o podpoře či nepodpoře živočišné výroby.
2)Výše uvedené je dáno tím, že jediné dvě plošné platby, které
nutí zemědělce k chovu dobytka, jsou a ještě silněji budou LFA
+ AEO (navýšení limitu DJ/ha).
3)Vyjadřujeme znepokojení, že do dnešního dne nejsou k dispozici kalkulace sazeb AEO + LFA. Pokud mají být sestavovány jakékoliv slepé rozpočty, pak je nutno vycházet alespoň z odborných
odhadů, tzn. zohlednit základní makroekonomické veličiny.
4)Srovnání sazeb je nutno provádět v reálných hodnotách, tzn.
respektovat existenci inflace a kurzového rozdílu.
Ad 1+2) Z obou variant E a F je patrné, že pro udržení, případ-
ně zvýšení chovu zvířat vázaných na travní porosty, je plánovaný
15% přesun prostředků z 1. pilíře nutný. Podstatný je fakt ztrátovosti živočišné výroby, tzn. pokud mají někteří farmáři chovat
více dobytka a nesmějí rozorávat plochy travních porostů, je nutno
i toto v platbách zohlednit.
Ad 3+4) Za zásadní považujeme co nejrychlejší zveřejnění sazeb AEO a LFA, protože bez nich lze prostředky při udržení objektivnosti alokovat pouze prostřednictvím starých sazeb se zohledněním vývoje základních makroekonomických veličin, tzn. kurzu
a inflace, případně odrážejících přímo nárůsty nákladů nevyužitých
příležitostí.
Ad kurz: Původní újmy jsou spočteny v korunách – to je stabilní
srovnávací úroveň. Naopak eurové objemy se pochopitelně liší dle
použitého kurzu. Kvůli posunu kurzu z úrovně 29,784 na 25,218
Kč/EUR (kurz PRV pro rok 2013) je ekvivalentem 100 eur starého období 118,1 eur v období novém. Pokud to není respektováno, tak jsou vypláceny nižší, než původně stanovené sazby u LFA
a AEO tak, jak se to děje v aktuálním PRV:
Opatření
Management
Újma z PRV 2007
Kurzem snížená
platba roku 2013
LFA
ostatní méně příznivá oblast (typ OA)
3490 Kč/ha
2951 Kč/ha
AEO
louky
2230 Kč/ha
1891 Kč/ha
AEO
pastviny
3336 Kč/ha
2824 Kč/ha
AEO
integrovaná produkce zeleniny
13 110 Kč/ha
11095 Kč/ha
AEO
integrovaná produkce ovoce
12 955 Kč/ha
10970 Kč/ha
Ad inflace: Není možné tvrdit, že 1 Kč v roce 2005 (referenční, resp. středový rok výpočtu újmy) je totéž, jako 1 Kč v roce 2017 (středový rok nového rozpočtového období). Jinak by farmářům nebyla uhrazena újma (rostou náklady na krmiva pro zvířata, naftu, stroje,
mzdy …), a to nehovoříme o nákladech obětované příležitosti (viz rostoucí ceny pšenice, řepky …). Dokonce i veřejné (dotované) platby
za elektřinu z bioplynových stanic jsou každoročně navyšovány v závislosti na inflaci. Dle ČSÚ činí inflace za předmětné období 20052017 celkem 40,4 %, viz oficiální údaje dle jednotlivých let a projekce pro roky 2013-2017 založená na průměrné inflaci let 2005-2012,
tzn. 2,65 % p.a.:
Inflace
Index
2005
2006
2007
1,9
101,9%
2,5
2,8
104,4% 107,4%
2008
2009 2010
2011 2012 2013
2014
2015
2016
2017
6,3
1
1,5
1,9
3,3
2,65
2,65
2,65
2,65
2,65
114,1% 115,3% 117,0% 119,2% 123,2% 126,4% 129,8% 133,2% 136,7% 140,4%
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace
Vynásobením výše uvedených 118,1 eur inflačním koeficientem 1,404 získáme 165,8 eur, což je částka odpovídající reálné hodnotě 100
eur v původním rozpočtu. Např. varianta A znamená ve skutečnosti snížení sazeb nikoli na 50 %, jak je tvrzeno, ale na 50 % v nominální výši. Máme-li uvést reálné snížení, pak musíme nominální úroveň dělit koeficientem 1,658 eur. Prosíme tedy opravit u jednotlivých
variant kvantifikaci dopadů – zkusili jsme to prostým dělením koeficientem 1,658 bez vhledu do reálné struktury obálky „Nároková pro
zemědělce“ (potřeba upravit):
U každé z jednotlivých variant A, B, C, D, E, F jsou v dopadech srovnávány nové částky se starými. Srovnání ale není relevantní, protože se jedná o zjednodušené poměření sazeb, či spíše rozpočtů (sazby uvedeny nejsou) v nominální hodnotě, které nic nevypovídá
o reálném dopadu na úhradu újmy, jež se změnila. Za účelem správnosti by stačilo u každé z variant uvést nominální a reálnou změnu,
přičemž u reálné změny sazeb je nutno zohlednit jednak aspekt kurzu a jednak inflaci:
4
Stávající znění
Nové znění
Var.A
• AEO, EZ – snížení sazeb od r. 2015 na 1 ha
o 50 %.
• Platby v LFA od r. 2016 na 37 %.
• AEO, EZ – snížení sazeb od r. 2015 na 30 % reálné výše
současného programového období
(50 % nominální výše).
• Platby v LFA od r. 2016 na 22 % reálné výše
(37 % nominální výše)
Var.B
• AEO, EZ, LFA – zachovány sazby současného
programového období.
• AEO, EZ, LFA – snížení sazeb na 60 % reálné výše současného programového období (zachovány pouze nominální výše)
Var.C
• AEO – snížení sazeb u ošetřování travních porostů od r. 2015 na 1 ha o 10 – 20 %.
• AEO – snížení sazeb u ošetřování travních porostů od r.
2015 na ……. % reálné výše současného programového
období (….. % nominální výše).
Var.D
• AEO, EZ, LFA – zachovány sazby současného
programového období.
• AEO, EZ, LFA – snížení sazeb na 60 % reálné výše současného programového období (zachovány pouze nominální výše)
Var.E,
• AEO, EZ, LFA, Natura 2000 na z.p. – 150 % sazby současného programového období, jedná se o
zohlednění inflace a kurzových rozdílů v celkové
výši 50%.
• AEO, EZ, LFA, Natura 2000 – zachování reálné úrovně
sazeb současného programového období (140,4 % nominálních korunových sazeb, resp. 165,8 % nominálních
eurových sazeb současného programového období, jedná
se o zohlednění inflace a kurzových rozdílů).
Var.F
Jako příklad srovnávání nesrovnatelného si dovolíme uvést první dva body z Dopadů varianty F:
• AEO, EZ, LFA, Natura 2000 na z.p. – 150 % sazby současného programového období, jedná se o zohlednění inflace a kurzových rozdílů v celkové výši 50%.
• Lesnická environmentální opatření snížena na 50 % vypočtených sazeb.
Výše uvedené evokuje navýšení u AEO, LFA apod. na 150 % a snížení u Lesnických enviro na 50 %. Realita rozpočtů v předložených
tabulkách je však zcela jiná:
Typ podpory
Nároková pro zemědělce (AEO, EZ, LFA, Natura 2000)
Nároková pro lesníky
Rozpočet 2007 - 2013
(EUR)
Návrh rozpočtu
2014 - 2020
(EUR)
Srovnání
nominální
(index)
Srovnání reálné
(očištěno o inflaci a kurz = 165,8 %)
1 870 049 294
2 581 800 477
138 %
83 %
19 980 782
74 840 083
375 %
226 %
Ad Komentář: Pokud budou provedeny nové kalkulace plateb na základě údajů z let 2009-2011, tak je samozřejmě skutečností, že
v uvedených kalkulacích bude inflace už započítána, protože kalkulace budou vycházet z běžných cen uvedených let. Pochopitelně však
bude zahrnuta přibližná inflace pouze za období 2005 až 2010 (středový rok období 2009-2011).
Dne 27. 5. 2013, Ing. Kamil Toman, Svaz marginálních oblastí
5
Politické výzvy a priority pro internalizaci externalit moderního zemědělství
Svaz marginálních oblastí přináší překlad odborného textu zveřejněného devíti autory z univerzit v Esseexu, Londýně,
USA a dalších institucí v Dánsku, Holandsku a Británii.
Zemědělství je ve své podstatě multifunkční. Produkuje více než jen potraviny a nepotravinářské výrobky. Hluboce ovlivňuje
mnoho složek hospodářství a ekosystémů
a nese s sebou i externí náklady a pozitivní
externality.
Aktuální výše externích nákladů byla za pomocí komplexní metodiky vyčíslena odborníky na 147 mld. Kč ročně v Německu, 115
mld. Kč v Británii a 2874 mld. Kč v USA. To
odpovídá nákladům 6700-10248 Kč/ha zemědělské půdy. Zemědělství také produkuje pozitivní externality, a ačkoli neexistuje
žádný ucelený rámec ocenění, veřejné benefity v UK jsou odhadnuty v rozsahu 493
- 1477 Kč na domácnost, resp. 985 – 2.955
Kč/ha zemědělské půdy.
Tyto externí náklady a benefity vyvolávají důležité politické otázky. Zejména, měli
by zemědělci dostávat veřejnou podporu
za veřejné benefity, které produkují? Měli by
ti, kteří znečišťují, platit za obnovu životního prostředí a lidského zdraví? Politika má
k dispozici tři možnosti jak podpořit změny v chování: poradenství a institucionální
opatření, regulační a právní opatření a ekonomické nástroje. Tři nejperspektivnější
možnosti eliminace negativních a podpory
pozitivních externalit jsou: (1) environmentální daně, (2) dotace a pobídky a (3) institucionální a participativní mechanismy.
Největší výzvou je však najít způsoby, jak
začlenit takové politické nástroje do efektivních balíčků, které zvýší nabídku žádoucích
veřejných statků při odpovídajícím zajištění
životaschopnosti zemědělských farem.
Úvod
Moderní zemědělství druhé poloviny 20.
století bylo velmi úspěšné ve zvýšení produkce potravin. Hektarové výnosy obilovin v USA a Evropě vzrostly během 50 let
na 2-3násobek, a v Asii a Latinské Americe od roku 1970 o 60 - 80 %. Ale na rozdíl
od jiných hospodářských odvětví je zemědělství neodmyslitelně multifunkční. Produkuje více než jen potraviny a nepotravinářské výrobky. Má hluboký dopad na mnoho
prvků místních, národních a globálních hospodářských systémů a ekosystémů (Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství - FAO, 1999).
Tyto dopady mohou být negativní nebo pozitivní. Například zemědělský systém, který
ničí organickou hmotu nebo produkcí potravin způsobuje erozi půdy, vytváří náklady, které musí nést ostatní. Ale zemědělský
systém, který váže uhlík v půdě, přispívá
k veřejným i soukromým statkům, ať už je
to zmírňováním klimatických změn nebo
6
zlepšováním zdraví půdy.
Podobně systém, který chrání volně žijící
živočichy, kteří na farmě přispívají k hubení
škůdců, podporuje biologickou rozmanitost
na rozdíl od systémů eliminujících volně žijící živočichy.
Dopady moderního zemědělství na životní
prostředí a lidské zdraví jsou široké a dobře zdokumentované a zahrnují: (1) pesticidy znečišťující vodu a poškozující volně
žijící živočichy a zdraví lidí, (2) dusičnany
a fosfáty z hnojiv, živočišné odpady a silážní šťávy kontaminující vody a přispívající k rozvoji řas, odkysličování, hynutí ryb
a obtěžování lidí trávících volný čas u vody,
(3) eroze půdy narušující vodní toky a odtok z erodované půdy způsobující záplavy
a škody na bydlení a přírodních zdrojích,
(4) poškození spotřebitelů vystavených
zbytkům škodlivin a mikroorganismů v potravinách a (5) kontaminaci ovzduší metanem, oxidem dusným a amoniakem produkovaným hospodářskými zvířaty, jejich
hnojem a průmyslovými hnojivy.
Multifunkčnost zemědělství znamená, že
přináší také hodnotné nepotravinové funkce, z nichž mnohé nemohou být zajištěny jiným hospodářským odvětvím. Hodně
z „přirozené“ biologické rozmanitosti v Evropě je výsledkem staletí zemědělského
hospodaření, které tvořilo a tvarovalo krajinu a venkov.
Zemědělství má mnoho dalších pozitivních
vedlejších efektů, ke kterým patří zejména:
estetická hodnota krajiny, rekreace, akumulace a dodávka vody, recyklace a fixace
živin, tvorba půdy, volně žijící živočichové
včetně zemědělsky prospěšných organismů, ochrana před bouřemi a povodněmi,
vázání uhlíku stromy a půdou.
Ocenění externalit
Většina ekonomických aktivit ovlivňuje životní prostředí - používá přírodní zdroje
jako své vstupy a současně je pro ně „čisté“
životní prostředí pohlcovačem produkovaného znečištění. Náklady takového využití
životního prostředí se nazývají „externality“, protože jsou vedlejšími účinky hospodářské činnosti a neprochází trhem. Náklady externalit proto nejsou součástí ceny
hrazené producenty nebo spotřebiteli. Pokud externality nejsou zahrnuty v cenách,
narušují trh tím, že podporují činnosti, které přinášejí vysoké soukromé benefity, ale
náklady přitom nese společnost.
Externalitou je každá činnost, která má vliv
na blahobyt či příležitosti jednotlivců nebo
skupin bez přímé platby nebo kompenzace
a může být pozitivní nebo negativní. Externality, se kterými se setkáváme v zemědělském sektoru, mají čtyři charakteristiky:
(1) náklady na ně jsou často opomíjeny, (2)
často k nim dochází se zpožděním, (3) často poškozují skupiny, jejichž zájmy nejsou
hájeny a (4) totožnost původce externality
není vždy známa.
Externality (někdy též „technologické externality“) představují formu „selhání
trhu“. Vylévání splašků do jezera znečišťovatelem bez odškodnění těch, kteří jsou tím
nepříznivě ovlivněni, je klasickým příkladem technologické externality. Trh v tomto případě „selhává“, protože se znečišťuje
více, než by tomu bylo, kdyby trh nebo jiné
instituce donutily znečišťovatele nést plné
náklady na jeho aktivity.
Existuje jen málo údajů týkajících se ekonomických nákladů zemědělských externalit. Je to částečně proto, že náklady jsou
velmi rozptýlené a ovlivňují mnoho odvětví ekonomiky. Je také nutné znát hodnoty
přírodního zboží a služeb a důsledky jejich
ztráty. Dle některých názorů současný systém ekonomických výpočtů hrubě podceňuje současnou a budoucí hodnotu přírodního kapitálu.
Je poměrně snadné posoudit náklady
na snižování emisí a náklady na odstranění
znečištění, ale složitější je spočítat pozitivní
funkce zemědělství. Jak ocenit, například,
skřivany zpívající v letním dni, krajinu s živými ploty a stromy, nebo povodí vyrábějící
čistou vodu? Environmentální ekonomové
vyvinuli metody pro posouzení uvedených
preferencí občanů ohledně environmentálních statků prostřednictvím hypotetických
trhů, které umožňují posoudit jejich ochotu
platit za přírodní zboží a služby nebo ochotu přijmout náhradu za ztráty.
Náklady negativních externalit
U nových srovnávacích údajů týkajících se
negativních externalit v Británii, USA a Německu (Tabulka 1) je použit rámec vyvinutý
pro nedávnou studii britského zemědělství.
Rámec používá sedm kategorií pro posouzení negativních environmentálních a zdravotních nákladů. Odhadnuty byly dva druhy
škod v Británii: (1) náklady na léčbu nebo
prevenci (náklady vynaložené na vyčištění životního prostředí a obnovu lidského
zdraví za účelem splnění právních předpisů
nebo navrácení do nepoškozeného stavu)
a (2) náklady na správu a sledování (vynaložené veřejnými orgány a agenturami
pro sledování životního prostředí, potravin
a zdravotních parametrů). Byly odhadnuty
pouze ty externality, které vedly k finančním nákladům.
Rámec obsahuje pouze externí náklady, tj.
náklady přenesené na zbytek společnosti činností zemědělců. Soukromé náklady,
které nesou zemědělci sami, nejsou zahr-
nuty, např. náklady vyplývající ze zvýšené
odolnosti škůdců nebo plevelů kvůli nadužívání pesticidů, nebo náklady manipulace
s pesticidy. Mimo kvantifikaci však zůstáva-
jí i problémy distribuce nákladů: například
přemnožení hmyzu vyplývající z nadužívání
pesticidů může ovlivnit všechny zemědělce,
tj. i ty, kteří pesticidy nepoužívají.
Tabulka 1. Roční externí náklady moderního zemědělství v Británii, USA a Německu
Kategorie nákladů
(mil. Kč, ceny roku 2013)
Británie
USAa Německoa
1. Škody na přírodním kapitálu: voda
a) Pesticidy ve zdrojích pitné vody
b) Dusičnany, fosfáty a půda ve zdrojích pitné vody
c) Zoonózy (zejména Cryptosporidum) ve zdrojích pitné vody
d) Eutrofizace, znečištění haváriemi, úhyny ryb, náklady monitoringu 5 910
3 497
1 133
837
29 155
40 088
43 159
8 372
2
3
1
1
2. Škody na přírodním kapitálu: vzduch
Emise metanu, amoniaku, oxidu dusného a oxidu uhličitého
54 813
538 576b
55 404b
3. Škody na přírodním kapitálu: půda
a) Škody způsobené erozí mimo místo jejího vzniku
689
Záplavy, blokované příkopy a ztráty na retenčních kapacitách
Škození v průmyslu, lodní dopravě a rybolovu
b) organické hmoty a ztráty oxidu uhličitého z půdy 4 038
396
112
283
153
8 537
4 548
11 465
6 213
4. Škody na přírodním kapitálu: biodiverzita a krajina
6 205
203 993
7 748
5. Škody na lidském zdraví: pesticidyc
49
4 334
443
6. Škody na lidském zdraví: dusičnanyd
0
0
0
7. Škody na lidském zdraví: mikroorganismy/původci nemocí
a) Bakteriální a virové epidemie v potravinách
b) BSE a nové varianty Creutzfeldt-Jacobovy chorobye
c) Nadužívání antibiotik (rezistence vůči antibiotikům)
8 323
29 894
n.a.
317 124
1 139 021
n.a.
12 806
45 994
n.a.
115 388
2 874 238
146 868
10 248
11 233
447
6 700
9 297
379
8 478
19 821
334
Celkové roční externí náklady Přepočtené náklady (Kč/ha)
Celkové náklady na hektar zemědělské půdy
Náklady pouze na hektar orné půdyf
Náklady na kilogram aktivní látky pesticidůg
545
630
915
871
856
499
743
625
Zdroj: Převzato z Pretty et al., 2000; Pimentel et al., 1992, 1995, Fleischer and Waibel, 1998; Ribaudo et al., 1999;
Veškeré podrobnosti o metodice viz Pretty et al. (2000).
a Publikované údaje pro USA byly upraveny za účelem odstranění některých zřejmých nadhodnocení a vyloučení soukromých nákladů nesenými samotnými zemědělci (viz Pimentel et al., 1992). Zveřejněné údaje pro USA a Německo jsou doplněny o nové
odhady nákladů plynných emisí na základě údajů z US EPA (1999) a EEA (1999). Veškeré podrobnosti o metodice viz Pretty et al.
(2000).
b Náklady emisí v USA a Německu nezahrnují údaje za amoniak (4 % nákladů v Británii).
c Na současné úrovni poznání nelze odhadnout škody z chronických onemocnění (rakovina) a u akutních jsou reportovány většinou jen
havárie při manipulaci s pesticidy apod., což jsou při striktním výkladu náklady nesené samotnými zemědělci, nikoliv externí náklady.
d Uvažováno, že dusičnany jsou z pitné vody odstraněny. Samotné dusičnany nejsou toxické pro člověka. V této studii není kalkulováno s negativními efekty jejich transformace na dusitany v trávicím traktu.
e V případě BSE odpovídají vysoké náklady zvolenému řešení - úplnému odstranění problému. Pokud by bylo takto postupováno i
u ostatních položek, pak by celkové vypočtené externí náklady zemědělství byly podstatně vyšší.
f Náklady obdělávání orné půdy jsou určeny následně: 80 % z kategorie 1a, 2 (oxid dusný), 50 % z 1b, 1d-e, 2 (metan a oxid
uhličitý), 3, 4, 5, a 25 % 7a (tj. 51,6 mld. Kč v Británii, 628 mld. Kč v USA, 42,9 mld. Kč v Německu).
g Náklady pesticidů jsou upraveným součtem kategorií 1a, 1c, 1d, 4 a 5 (tj. 9,5 mld. Kč v Británii, 46,8 mld. Kč v USA, 5,1 mld. Kč
v Německu). Na konci 90-tých let byly používány pesticidy v zemědělství v následujících objemech účinné látky: v USA 425 mil.
kg (77 % z celkového množství), v Británii 22,5 mil. kg (89 % z celkového množství) a v Německu 26,5 mil. kg (89 % z celkového
množství).
n.a. – nejsou k dispozici kalkulace nákladů
Pozn: chybějící data doplněna dle ekvivalentních údajů ve zbývajících zemích, tam kde byla dostupná
7
I přesto, že výzkum zatím není úplný a nebyly dopočítány ještě všechny náklady,
naznačují tyto studie, že externí náklady
moderního zemědělství v roce 1996 činily
6700-10248 Kč/ha zemědělské půdy v Británii, Německu a USA. Je zřejmé, že negativní externality orné půdy jsou vyšší než
u živočišné výroby (pastvin). Externí náklady spojené pouze s pesticidy činí 334-447
Kč/kg použité účinné látky. Pro nezemědělské sektory se jedná o značné náklady.
Z nejrůznějších důvodů jsou tyto odhady
pravděpodobně konzervativní:
• některé náklady jsou významně podhodnocené (např. akutní a chronické otravy pesticidy, náklady na monitorování,
eutrofizace nádrží a obnova ztracených
živých plotů);
• některé náklady nyní nelze vypočítat
(např. bagrování za účelem udržení
splavnosti, protipovodňová opatření,
eutrofizace mořského prostředí a otravy
domácích zvířat);
• nebyly vypočteny náklady na obnovu
životního prostředí nebo lidského zdraví
do nepoškozeného stavu;
• náklady léčby a prevenci mohou být
značně podhodnoceny oproti tomu, kolik
by byli lidé ochotni zaplatit za tvorbu pozitivních externalit;
• údaje neberou v úvahu časová zpoždění
mezi příčinou problému a jeho projevením se jako náklad (např. některé dávno
zastavené procesy mohou stále vytvářet
náklady, zatímco některé stávající procesy ještě náklady nevytvářejí);
• tato studie nezahrnuje externality vyplývající z přepravy potravin z farem k výrobcům, zpracovatelům, obchodníkům
a ke spotřebiteli.
Hodnota pozitivních externalit
Odhady nákladů jsou však jen částí příběhu, protože zemědělství produkuje také
pozitivní externality, kterými jsou například
krajina a její estetické hodnoty, zásobování
vodou, fixace živin, tvorba půdy, biologická rozmanitost, ochrana před povodněmi
a ukládání uhlíku (OECD, 1997). Nicméně,
neexistuje žádná komplexní studie, která
by ukázala celkové pozitivní vedlejší účinky
zemědělství.
Mnohé z agroenvironmentálních programů
v Británii znamenaly pokusy obnovit části krajiny, stanoviště vzácných rostlinných
či živočišných druhů a další pozitivní venkovské atributy, které byly ztraceny během
intenzifikační fáze čtyřicátých až sedmdesátých let a ochránit ty atributy, které ještě
ztraceny nebyly. Odhady přínosů agroenvironmentálních programů nabízejí alespoň
8
vhled do některých hodnot, které zemědělství poskytuje vedle potravinových a nepotravinových produktů.
Britské agroenvironmentální programy byly
navrženy tak, aby přinášely výhody v několika formách, včetně přírodních vlivů, krajinných efektů, kvality vody, archeologických nalezišť a lepší prostupnosti krajiny.
Benefity mohou čerpat lidé v bezprostřední
blízkosti systému i ostatní veřejnost. Odhady přínosů ukazují, že benefity jsou podstatně vyšší než náklady, což potvrzuje
hodnotu uvedených politik. Hodnocení deseti ekologicky citlivých oblastí (ESA) v Anglii a Skotsku, plus Nitrátově citlivé oblasti
(NSA) a Režimů podpor ekologického zemědělství, prokazují benefit 2,2-12,7 mld.
Kč ve srovnání s finančními náklady státní
pokladny 497 mil. Kč.
Odhady benefitů (pomocí různých metod
oceňování: kontingenční oceňování, výběrové experimenty a kontingenční srovnávání) se pohybovaly od 98 do 1477 Kč
na domácnost u většiny ekologicky citlivých
oblastí, vystoupaly až na 6895-7387 Kč pro
Norfolk Broads a 18616 Kč pro skotské extenzivní travní porosty a činily 788-886 Kč
na domácnost pro Nitrátově citlivé oblasti
a Režimy podpory ekologického zemědělství. Hodnota pro místní obyvatele vykázala
nižší kolísání než hodnoty pro návštěvníky
a veřejnost (většinou v rozsahu 98–985 Kč,
s některými extrémy na úrovni 7387 Kč
na domácnost).
Vezmeme-li u benefitu v úvahu rozmezí
492-6402 Kč na domácnost a rok a budeme předpokládat, že toto je reprezentativní preference průměrné domácnosti pro
všechny zemědělsky produktivní oblasti,
pak to naznačuje národní benefit v řádu
9,8-29,5 mld. Kč. Vyjádřeno na hektar, tyto
předběžné údaje ukazují benefit v řádu
985-2955 Kč/ha zemědělské půdy v Británii. Jsou vynechány hodnoty takových
benefitů, jako potraviny prosté patogenů,
neerodovaná půda, bezemisní zemědělství
a biologicky rozmanité výrobní systémy.
Existuje zatím příliš málo studií pro potvrzení těchto údajů. Jedna studie v Británii
srovnávala ekologické a konvenční farmy
a dospěla k závěru, že ekologické zemědělství produkuje 3694-6156 Kč/ha/rok pozitivních externalit (zejména benefity pro
zdraví půdy a volně žijících zvířat).
V některých případech mohou být veřejné
benefity produkované zemědělstvím vyšší
než soukromé výnosy získané samotnými
zemědělci. Sala a Paruelo vypočítali roční
hodnotu ukládání oxidu uhličitého v USA
(Great Plains) na 6156 Kč/ha, což je čtyřikrát více než čistý soukromý výnos farmářů
za maso, vlnu a mléko a asi polovina tržní
hodnoty pozemků. Ve skutečnosti tito farmáři jsou „uhlíkovými farmáři“ spíše, než
jen chovateli hospodářských zvířat.
Vychází zásadně efektivněji používat omezené zdroje na podporu postupů nepoškozujících životní prostředí, než muset utrácet
za uvedení do původního stavu poté, co se
vyskytne problém. Úspory pozitivních environmentálních opatření mohou být značné,
jak zjistil stát New York se svou podporou
trvale udržitelného zemědělství na 512.000
ha povodí Catskill - Delaware (Ústav pro
zemědělství a obchodní politiku, 1997).
New York City získává 90 % své pitné vody
z těchto povodí. Avšak v pozdních osmdesátých letech město čelilo nutnosti postavit
filtrační zařízení pro splnění nových norem
pitné vody, jehož náklady by byly 144-231
miliard Kč, plus dalších 5,8-14,4 mld. Kč
ročních provozních nákladů. Přibližně 40 %
z orné půdy v povodí by muselo být vyřazeno z hospodaření, aby se snížil odnos erodované půdy, pesticidů, živin a patogenních
bakterií a protozoí.
Namísto toho se město rozhodlo pro spolupráci se zemědělci. Založilo Zemědělskou
radu povodí - partnerství zemědělců, vlády a soukromých organizací s cílem chránit
pitnou vodu pro město a udržitelné venkovské hospodářství. Pracuje na celofaremním
plánování s každou farmou a přizpůsobuje
řešení místním podmínkám s cílem maximalizovat snížení externích nákladů. První
dvě fáze programu, které vedly k dosažení 85 % cíle pro snižování znečištění, stály
zhruba 2,9 mld. Kč, tzn. jen malou část nákladů na filtrační zařízení a jeho každoroční
provoz. Z tohoto společného přístupu k agroenvironmentálnímu managementu těží
nejen daňoví poplatníci, ale také zemědělci,
životní prostředí a venkovská ekonomika.
Politiky internalizace externalit
Tyto externí náklady a přínosy vytvářejí
důležité politické otázky. Zejména, měli by
zemědělci získat veřejnou podporu za veřejné benefity, které produkují vedle potravin? Mají ti, kteří znečišťují, platit za obnovu životního prostředí a lidského zdraví?
V zemědělství byla pozornost zaměřena
na široké spektrum politických možností,
které jsou k dispozici pro podporu změn
v zemědělské praxi. Ty se dělí do tří kategorií: poradenství a institucionální opatření, regulační a právní opatření a ekonomické nástroje (Tabulka 2). V praxi vyžaduje
účinná kontrola znečištění a optimální nabídka požadovaných veřejných statků kombinaci všech tří přístupů a integraci napříč
odvětvími.
Tabulka 2. Nástroje politik pro internalizaci pozitivních a negativních zemědělských externalit
Nástroj / opatření
Vliv zvýšení nabídky
pozitivních externalit
Vliv na snižování
negativních externalit
Kodexy správné praxe
Stanovují nejlepší postupy, ale negarantují
jejich dosažení
Povzbudí ochotné zemědělce stanovením
nejlepších postupů řízení
Vzdělávací systémy (veřejně financované)
Úzká propojení mezi profesionály
a zemědělci podporují změny
Úzká propojení umožňují přenos informací
a sledování zemědělské praxe
Participační procesy a skupiny zemědělců
Skupiny zvyšují schopnost zemědělců
experimentovat s udržitelnými postupy
(např. ohledně škůdců a péče o krajinu)
Skupiny zvyšují schopnost zemědělců
snižovat znečišťování
Environmentální audity
Podporují postupné změny k většímu
využívání obnovitelných zdrojů
Motivují zemědělce ke snížení produkce
odpadů a znečištění
Poradní / institucionální
Regulační
Předpisy a zákony, Předpisy nejsou používány ke zvýšení
(včetně politik aplikovaných pozitivních externalit
sokromým sektorem, např. supermarkety)
Široké použití, např. potravinové normy,
upuštění od postřiků podél břehů, kvalita
vody a zdravotní nezávadnost potravin, závazné
postupy k omezení úniků živin, zákaz
vypalování slámy, ochrana stanovišť
Vymezení stanovišť a druhů
Neutrální
Právní ochrana klíčových stanovišť a druhů
Environmentální daně
Nezvyšují pozitivní externality (účelově vázané příjmy však mohou být
použity pro pobídky)
Daně z pesticidů, minerálních hnojiv
a poplatky za statková hnojiva
Reforma dotací a pobídek
Kontroly podmíněnosti a podmíněné dotace
spojené s poskytováním environmentálních a sociálních statků
Nepřímé efekty - pokud vznikají
udržitelnější systémy
Granty a půjčky
Jednorázové dotace (např. na remízky či
kamenné zídky)
Jednorázové dotace (např. zařízení pro skladování
kejdy nebo půdoochranná opatření)
Ekonomické
Obchodovatelné povolenky na
Neefektivní znečištění
Poradenská a institucionální opatření dlouho tvořila páteř politik internalizujících
náklady za účelem prevence znečištění
způsobeného zemědělstvím. Tato opatření
spoléhají na dobrovolnou součinnost zemědělců a jsou oblíbená u politiků, protože
jsou levné a pružné. Poradenství je obvykle
ve formě zásad správné zemědělské praxe,
jako jsou doporučené maximální míry použití pesticidů a umělých hnojiv nebo opatření pro omezení eroze půdy. Většina vlád
má ještě zemědělské poradenské služby
a zaměstnává agenty pro práci s farmáři.
Tato poradní a institucionální opatření však
nezaručují výsledky s většími environmentálními a sociálními přínosy.
9
Pouze jedna realizace v zemědělství
- pro zlepšení kvality vody (v USA)
Regulační a právní opatření jsou používána také pro internalizaci externích nákladů,
která může být provedena buď stanovením
emisních norem, nebo zavedením environmentálních standardů. Znečišťovatelé překračující normy jsou pak sankcionováni.
Existuje mnoho typů norem: provozní standardy na ochranu zaměstnanců, výrobní
normy pro omezení limitů reziduí kontaminujících látek ve výrobě (např. rezidua pesticidů v potravinách), emisní normy (např.
silážní odpadní vody nebo kaly) a normy
kvality životního prostředí omezující obsah
nežádoucích látek ve zranitelných prostředích (například dusičnany nebo pesticidy
ve vodě).
Problémem těchto předpisů však je, že většina zemědělského znečištění se odehrává
rozptýleně v přírodě. Je proto nemožné,
aby inspektoři zajistili dodržování pravidel
na stovkách tisíc farem tak, jako je tomu
možné u omezeného počtu průmyslových
továren. Regulace se používá též k omezení nebo odstranění určitých zemědělských praktik, jako např. postřik pesticidy
v blízkosti vodních toků, vypalování slámy
(Británie), nebo požadavek povinně vyrovnané bilance živin na farmách (například
v Nizozemsku a ve Švýcarsku). Posledním
užitím regulace je označení a právní ochrana některých stanovišť a druhů. To může
být stanoveno na vnitrostátní nebo meziná-
rodní úrovni. Opět platí, že takové označení nezaručuje ochranu, ale jasně upozorní
na veřejnou hodnotu.
Ekonomické nástroje jsou určeny především k zajištění toho, aby znečišťovatel nesl
náklady na odstranění škod způsobených
znečištěním a/nebo náklady vzniklé při
omezování znečištění (náklady na snížení
emisí). To znamená, že bezplatný vstup pro
zemědělství, tj. čisté a neznečištěné životní
prostředí, je oceněn a je s ním zacházeno
podobně jako s ostatními náklady (např.
práce nebo kapitál). To je princip „znečišťovatel platí“, který byl přijat všemi vládami
OECD v roce 1972 a později, v roce 1995,
zakotven v Římské smlouvě. Pro dosažení
internalizace je k dispozici celá paleta ekonomických nástrojů, a to včetně ekologických daní a poplatků, obchodovatelných
povolenek a cíleného nebo kombinovaného
využití veřejných dotací a pobídek.
Daně a dotace jsou dvě strany téže mince ekonomických pobídek. Přestože oba
přístupy lze použít ke snížení negativních
externalit zemědělství a vlivy na produkci
zemědělců a omezení znečištění mohou
být podobné, oba přístupy mají různé dopady na zisky zemědělců a veřejné rozpočty. Během posledních let došlo k malému,
ale důležitému posunu ve využívání veřejných dotací pro společné agroenvironmen-
tální výstupy. Agroenvironmentální politiky v Británii mají tendenci zdůrazňovat
vlastnická práva zemědělců, což znamená,
že zemědělci by měli být kompenzováni
za změny v postupech, které snižují jejich
zisky. To je v kontrastu s jinými evropskými zeměmi, kde jsou větší práva na straně
státu, což znamená silnější regulaci. Filozofie farmářských vlastnických práv ve Spojených státech je blíže situaci Británie, tzn.
regulace bez náhrady byla dosud minimální.
Obchodovatelná povolení jsou systémy
kvantitativních povolení ke znečištění, které
lze kupovat a prodávat na trhu povolenek.
Smyslem je soustředit omezení znečištění
u těch, kdo nesou nejmenší náklady, a tím
snížit náklady na plnění limitů. Obchodovatelné povolenky byly použity pro kyselé
deště a kontrolu rybolovu (v USA, Austrálii
a na Novém Zélandu), ale teprve nedávno byly využity v zemědělském kontextu
pro zlepšování kvality vody v USA. Bodoví znečišťovatelé, kteří podléhají regulaci,
si mohou koupit emisní povolenky od zemědělských plošných znečišťovatelů. Koncept je založen na myšlence, že náklady
na další snížení znečištění vod mohou být
v některých případech úprav zemědělských
postupů nižší, než při omezování bodových
zdrojů zatížení. Tři z nejperspektivnějších
možností politik, jak odradit negativní externality a podporovat pozitivní externality,
jsou rozebrány podrobněji níže: (1) environmentální daně, (2) dotace a incentivní
reformy a (3) institucionální a participativní
mechanismy.
Environmentální daně
Environmentální nebo „eko“ daně se snaží
přesunout břemeno zdanění z ekonomického „dobra“, jako je práce, na environmentální „zlo“, jako je odpad a znečištění. Tržní ceny zemědělských vstupů a produktů
v současné době neodrážejí plné náklady
zemědělského hospodaření. Environmentální daně či platby za znečištění se snaží internalizovat některé z těchto nákladů,
a tak přimět jednotlivce a podniky k efektivnějšímu využívání zdrojů. Tyto zelené
daně nabízejí příležitost „dvojí dividendy“
snížením škod na životním prostředí, a to
zejména z plošných zdrojů znečištění, při
současné podpoře dobrých životních podmínek. Stále však existuje rozšířený názor,
že environmentální daně omezují hospodářský růst. Rostoucí empirické důkazy o nákladech na dodržování předpisů ochrany
životního prostředí a daní naznačují, že se
jedná o malý nebo žádný dopad na celkovou konkurenceschopnost podniků a zemí,
s náznaky, že tyto předpisy a daně zvýšily
efektivnost a zaměstnanost (viz Box 1).
Box 1. Účinnost ekologických daní v EU. Zdroj: EEA (1999).
- Daně přinášejí environmentální benefity a jsou nákladově efektivní.
- Příklady zvláště efektivních daní jsou: švédské zdanění znečištění ovzduší, nizozemské zdanění znečišťování vod a poplatek na oxidy dusíku (NOx)
a schémata daňového rozlišení pohonných hmot ve Švédsku.
- Motivační daně jsou environmentálně účinné, pokud je výše daně dostatečně stimulující k omezení znečištění.
- Významný příspěvek k environmentální efektivitě poplatků je zaručen,
jsou-li výnosy použity pro související výdaje na životní prostředí.
- Daně mohou fungovat po relativně krátkou dobu (2 - 4 roky), a proto obstojí i ve srovnání s ostatními nástroji politiky životního prostředí, i když
u energetických daní může trvat 10 - 15 let, než se projeví výrazné motivační účinky.
V zemích Evropy a Severní Ameriky existuje široká škála environmentálních daní
a poplatků. Mezi ně patří uhlíkové/energetické daně (např. v Belgii, Dánsku a Švédsku), chlorofluorokarbonové daně (Dánsko
a USA), daně ze síry (např. Dánsko, Francie, Finsko a Švédsko), poplatky z oxidu
dusného (pouze Francie a Švédsko), daňové rozlišení olovnatého a bezolovnatého benzínu (všechny země EU), daň ze
skládek (Dánsko, Nizozemsko a Británie),
poplatky za odběr podzemních vod (pouze
Nizozemsko) a stočné (Španělsko a Švédsko). Environmentální daně se zatím nepoužívaly v zemědělství s několika výjimkami: daň z pesticidů v Dánsku, Finsku,
Švédsku a několika státech USA, daně
z průmyslových hnojiv v Rakousku (198610
1994), ve Finsku (1976 - 1994), ve Švédsku a v některých státech USA a poplatky
za hnůj v Belgii a Nizozemí.
Velká pozornost se nyní soustředí na realizaci daně z pesticidů. Ideální situací je uvalení nejvyšší daně z pesticidů na výrobky,
které způsobují největší škody na životním
prostředí a lidském zdraví. Nicméně, není
zde metodika pro stanovování míry nebezpečnosti. Existují různé možnosti, včetně
pořadníkové soustavy, kde jsou pesticidy
seskupeny do tříd podle podobného dopadu, nebo zdanění podle jejich hodnoty/ceny
či použité hmotnosti. Důležitou otázkou zůstává, co se po zavedení daně z pesticidů
stane s chováním zemědělců. Zejména,
zda dojde ke snížení používání pesticidů
v případě zvýšení jejich ceny. Cenová elasticita poptávky je pro stanovení takových
vlivů na životní prostředí důležitá a odhady
z Nizozemska, Řecka, Francie, Německa,
Dánska a Británie hovoří obvykle o rozmezí
0.2 - 0.4, vzácněji až 0.7, popř. 1.0. Zdá
se, že z uvedeného vyplývá, že by byly
nutné skutečně velké cenové změny, aby
zemědělci změnili své praktiky: neelastická
poptávka omezuje environmentální účinnost, i když je prospěšná pro generování
příjmů.
Nicméně existuje několik důvodů, proč je
elasticita pravděpodobně vyšší. Za prvé,
poptávka je nepružná, pokud je předpoklad, že zvýšení cen bude rychle zvráceno.
Pokud ale zemědělci akceptují, že vyšší
ceny zahrnující environmentální daně zůstanou v platnosti, pak dojde ke změně
chování. Za druhé, dobře navržený balíček
daní s předpisy, poradenstvím a pobídkami může zvýšit cenovou citlivost. Za třetí, postupující inovace zemědělcům zpřístupní udržitelnější způsoby hospodaření,
a tím bude podpořena další změna. Tam,
kde daně byly stanoveny, byly vybírány dle
prodejní ceny, nebo dle hmotnosti použité
účinné látky. Tyto daně kolísají od 0,7 %
z prodejní ceny (USA) po 36 % (Dánsko),
a měly různé efekty. Nejpříznivějším bylo
snížení používání pesticidů ve Švédsku
od roku 1985, a to o 65 %. Daňové výnosy se pohybovaly v rozmezí od 1,8 mld. Kč
za rok v USA (z toho 24 % jen v Kalifornii)
až po 616 mil. Kč v Norsku a 44 mil. Kč
ve Švédsku. Daně na průmyslová hnojiva
byly zavedeny v několika zemích a dosahují v současnosti 3-12 Kč/kg dusíku, fosforu
a draslíku v Rakousku, Norsku a ve Švédsku. Mnohem nižší jsou v USA (0,02-0,62
Kč/kg dusíku v různých státech). Většinová
shoda je, že daňové balíčky s největším vlivem na externality jsou ty, které jsou kombinované s jinými politickými nástroji (poradenství, pobídky a předpisy), a ty, které
jsou vázané - jejich výnosy jsou reinvestovány výhradně k podpoře udržitelnějších
alternativ.
Reforma dotací a incentivů v zemědělské politice
Alternativou k postihu zemědělců prostřednictvím daní je motivace k přijetí neznečišťujících technologií a postupů. To může
být realizováno tím, že jsou jim nabídnuty
přímé dotace na přijetí udržitelných technologií (potenciální využití pro výnosy z environmentálních daní) a jsou odbourány
perverzní dotace, které v současné době
podporují činnosti znečišťující životní prostředí.
Všechny vlády poskytují určitou veřejnou
podporu svým domácím zemědělským
a venkovským sektorům. Země OECD poskytují zhruba 5565 mld. Kč na podporu
svého zemědělství, což představuje asi 478
tis. Kč na zemědělce na plný úvazek, nebo
5319 Kč/ha zemědělské půdy. Existují však
velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi,
od vysokých úrovní podpory v Japonsku
dosahujících 71 % z celkové hodnoty zemědělské produkce až po pouhá 3 % na Novém Zélandu (Pretty, 1998). Některé země
začaly snižovat cenové podpory a nahrazují je systémy přímých plateb. Jiné země
přesměrovaly podporu na udržitelné postupy hospodaření se značným pozitivním
účinkem. Obecně platí, že jen malá část je
zaměřena na zlepšení životního prostředí,
a to prostřednictvím politik jako je US Conservation Reserve Program, v EU agroenvironmentální program a australský Národní
program péče o půdu.
Box 2. Výběr agroenvironmentálních programů používaných v průběhu devadesátých let v EU.
· Marketentlastungs und Kulturlandschaftsausgleich (MEKA) schéma Bádensko-Württembersko, Německo nabízí farmářům seznam technologií na výběr, z nichž jim každá může přinést „eko-body“. Každý bod jim pak přináší 20 DM/
ha (například za nepoužití růstových regulátorů 10 bodů, za setí zeleného hnojení na podzim 6 bodů, za nepoužívání
herbicidů a mechanické odstraňování plevele 5 bodů, snížení intenzity chovu dobytka na 1,2-1,8 dospělých kusů na
hektar 3 body a za přímé setí na erozních půdách 6 bodů).
· Iniciativy v Parcs Naturels Régionaux ve Francii slaďují ekonomický rozvoj s ochranou přírody prostřednictvím
integrovaného přístupu, včetně procesu vyjednávání a komunikace mezi různými místními aktéry a dobrovolných
smluv pro zemědělce. Protože programy nejsou nařízeny, ale spíše rozvíjeny prostřednictvím participačního procesu, zemědělci se k nim necítí být donucováni. Příklady zahrnují vysoko položené pastviny pohoří Vogézy a močály
na poloostrově Cherbourg.
· Národní park La Albufera ve Španělsku s rozlohou 20.000 ha představuje území mezinárodního významu pro ptáky
a ryby, kde jsou zemědělci dotováni, aby znovu zaváděli tradiční způsoby pěstování rýže, jako je mechanické pletí
a zaplavování rýžových polí před zralostí, tj. od listopadu do března a omezovali použití jiných vstupů. Tento režim
chrání rybí druh žijící v rýžových polích a přispívá k růstu populací čírek a lžíčáků.
· Tir Cymen (nyní Tir Gofal) Scheme, Wales, odměňoval zemědělce za používání jejich dovedností a zdrojů při péči o
krajinu a volně žijící živočichy a za zlepšování jejich pěstitelských postupů. Zvýhodněny byly činnosti, které nabízejí
největší veřejné benefity z hlediska životního prostředí u zemědělců zařazených do celofiremního závazku na 10 let.
Schéma prospělo zemědělskému hospodaření, volně žijícím živočichům, životnímu prostředí a místní ekonomice.
ZDROJ: ADAS (1996), BARRE´S (1996), COUNTRYSIDE COUNCIL OF WALES (1996) A PRETTY (1998).
11
Reformy Společné zemědělské politiky
Hlavní nástroj zemědělské politiky v EU,
Společná zemědělská politika (SZP), prošel
v posledních letech postupnou ekologizací.
V roce 1992 Mac-Sharryho reformy zavedly
agroenvironmentální podpory podle nařízení 2078/92, což vedlo k přesunu asi 3,5 %
celkových podpor k produkci environmentálních statků. Odpovědnost za provádění
a míru podpory však spočívá na jednotlivých členských státech, s různým stupněm zavedení, od 100 % zemědělské půdy
v Rakousku po pouhých 0,2 % v Belgii.
Nicméně, některé agroenvironmentální
programy byly extrémně úspěšné v podpoře takových zemědělských změn, které
přinášejí benefity jak soukromé pro zemědělce, tak i veřejné pro životní prostředí
12
a venkovská společenstva (Box 2). V UK
většinou přinesly podstatně větší benefity
než náklady. Nejnovější reformy, tj. balíček
opatření Agenda 2000 dohodnutý v roce
1999 Radou ministrů v Berlíně a naplněný
v Helsinkách, se snažily vyrovnat s pokračujícím převisem nabídky hovězího masa
a polních plodin, za účelem přípravy na další kolo jednání Světové obchodní organizace (WTO) a za účelem přípravy podmínek
pro značné rozšíření EU. Tyto reformy snížily vyrovnávací platby, reformovaly kvóty
a připravily opatření pro rozvoj venkova.
V listopadu 1999 se ministři zemědělství
EU dohodli na dvou nových předpisech SZP,
které nabízejí rozšířené možnosti pro pozitivní výsledky v oblasti životního prostředí
a rozvoje venkova.
(1) Nařízení (ES 1259) podmiňuje platby podpor ochranou životního prostředí,
zavádí modulaci jako možné opatření pro
přerozdělení podpory ve prospěch rozvoje
venkova a povoluje členským státům rozhodnout, jaká opatření přijmou.
(2) Nařízení o rozvoji venkova (ES 1257)
vytváří pilíř rozvoje venkova v rámci SZP,
uznává rozvoj venkova nedílnou součástí SZP a klíčovým prvkem multifunkčního
charakteru evropského zemědělství.
Zdroj: http://are.berkeley.edu/courses/ARE242/spring05/classReadings/newValuation/PrettyEtAl_01.pdf
(zkráceno)
Svaz marginálních oblastí
Horní Police čp. 1, 471 06 Česká Lípa, tel/fax: 487 861 368
předseda Ing. Milan Boleslav
Internet: www.lfa.cz, email: [email protected]