Srdíčko 3 - Farnost husovice

ZPRAVODA J FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ , SOBĚŠICE A OBŘANY
SR DÍČKO
ročník XVII.
19. 5. 2013
3
DRAZÍ FARNÍCI,
ať světlo a moc Ducha svatého prozáří váš život. Není tolik zapotřebí
snažit se získat Boží lásku, ale více je
třeba ji přijmout jako dar. Bez Božího požehnání, jak se říká, marné lidské namáhání. Mám upřímnou radost z naší husovické farnosti. Jestli jsem ji nedávno nazval spícím obrem, pak jsem potěšen, že se obr
probouzí do rozbřesku Božích milostí. Tak jako papež František ukázal již dávnou pravdu, že je zapotřebí se za sebe navzájem modlit, tedy
jeden za druhého, tak v tom neustávejme. Rád bych vám každému věnoval více času, ale to neznamená,
že na vás nemyslím a nepřináším
vaše bolesti a starosti před Boží tvář.
Člověk je ohrožován strachem, to
není dar od Boha. Odkládejme svůj
strach do rukou milosrdného Boha.
Vím, že cesta k tomu není jednoduchá. Držím palce! Jde to! Nelekejme
se ani dlouhé cesty k uzdravení. Bůh
je Pánem času.
Blížíme se k prázdninovému času, kdy nás čeká pár změn. Jas-
ně a veřejně dávám na vědomí, že
od 1. 7. 2013 budou nedělní bohoslužby v Husovicích v 8:00, v 10:00
a 18:00 hod. V Soběšicích bude nedělní mše sv. v 8:00 hod. V Obřanech pořad bohoslužeb zůstává stejný. Věřím, že se budeme moci i my
jako farnost po mši sv. v 10:00 setkávat na faře a mít na sebe více času.
Povzbuzuji k posílení scholy mladých i dospělých a věřím ve větší
spolupráci mezi nimi. Těší mě práce
bratra Kapistrána s ministranty, kdy
se liturgie dostává tam, kde by měla být. Po změně bohoslužeb se br.
Kapistrán bude po mši sv. stále věnovat ministrantům. Těší mě hojně
navštěvované přípravy na biřmování a společenství mladých ve čtvrtek večer. Těším se na slavnost Nejsvětější Trojice, kdy bude v naší farnosti první svaté přijímání v 11:00
hod. Těší mě, že zase další osoby budou moci čerpat ze zdroje Boží lásky k nám.
Vyprošuji vám Boží požehnání.
Br. Filip, OFM
SRDÍČKO
DEVADESÁTKA V HUSOVICÍCH
Na přelomu dubna a května jakoby příroda začala nabírat dech a sotva se už docela zprostila posledních ledových dotyků
2
zimy, rozkvetla závratnou rychlostí. Postupně přešla od meruněk a magnolií na
třešně a posléze i jabloně, o �alkách, petrklíčích a koniklecích ani nemluvě. Na tom
není nic divného, protože jde o zcela jasný
a výborně načasovaný Boží plán k oslavě narozenin P. Berarda. Sobota čtvrtého května halila oblakem vůně rozkvetlých stromů průvod, vycházející z husovické fary ke kostelu, kde byl ústřední postavou právě P. Berard, aby slavením mše
svaté poděkoval Bohu za uplynulých devadesát let svého života. Děkoval nejen on
sám, ale také pan provinciál Jeroným děkoval Bohu za něj, protože Berardovou životní cestou se zároveň uskutečňuje předávání františkánství tak, jak je žil svatý
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ, SOBĚŠICE A OBŘANY
František, a jak je předávali svým životem
jeho následovníci, aby se pevná nit františkánství táhla staletími až k P. Berardovi a od něj dál a dál. Nechyběla ani zmínka o jeho skromnosti, o tvrdých kůrkách,
na které by se hodila více sekyrka, než aby
byly hlavním chodem skromného oběda.
Jménem farnosti děkoval i Pavel Kolenčík, který měl opět bezkonkurenčně vtipný proslov, na který se všichni těšili.
Mší svatou oslava zdaleka nekončila,
devadesát let je velkým důvodem ke slavení, proto bylo na faře přichystáno doslova královské pohoštění pro všechny
farníky i příznivce P. Berarda. Vynikající řízky s bramborovým salátem i poctivý guláš připravil šéfkuchař pan Pačínek, který v současnosti vládne kuchyni v husovické Orlovně. Pekařské umění
žen z farnosti a ze Soběšic dodalo slavnosti patřičného lesku, chuti i vůně, a far-
nost vytvořila pro danou chvíli velmi přátelské společenství ještě podpořené sklenkou piva či vína. Přijeli bratři františkáni z Prahy i z Moravské Třebové a mnozí další. Díky patří především Bohu a pak
všem organizátorům a pomocníkům za
nezapomenutelné vyjádření radosti nad
požehnanými léty P. Berarda.
-red-
3
SRDÍČKO
ZAMYŠLENÍ  VELIKONOCE 2013
Bude mi 44 let a v husovické farnosti působím od svých 13 let. Do svých dvanácti
jsem chodila do kostela v Židenicích. Zažila jsem krásná dětská léta v duchovním
společenství, které vedli kněží – Pavel Posád a František Trtílek. Vzhledem k tomu, že se židenická fara nacházela hned
vedle sídla veřejné bezpečnosti, byli zanedlouho oba kněží přeloženi pryč z Brna. V té době se můj bratr aktivně zapojoval do činnosti husovického dění i chrámového sboru, pod vedením pana Jakeše. Vybídl mě, abych také začala chodit
do Husovic. Přišla jsem do sboru, kde
byli především starší lidé – ne samozřejmě všichni, ale převážná většina ano.
Mně to nevadilo. Seděla jsem, poslouchala a trochu i zpívala. Snažila jsem se sbírat cenné zkušenosti, například od takových lidí jako byla paní Vlková nebo paní
Martinková. Obě byly sopranistky a pro
mě nedostižné hlasy. Třeba paní Martinková měla velký sopránový hlas. Dokázala odzpívat celou mši s česnekem v ústech a přitom si toho vůbec nikdo nevšiml. Zpívali jsme krásné čtyřhlasé mše. Je
pravda, že otec Řehoř, který zde působil
asi 10 let, nás velice podporoval v našem
úsilí a vyzýval všechny, abychom nebyli
jen pasivními účastníky mše svaté. Také
z této doby nám visí cedulky na kůru, které tam umístil můj bratr: „Soustřeď se na
zpěv, pobavíš sebe i ostatní“ a „Kdo mnoho mluví, málo zpívá a ještě druhé tím rušívá.“ Právě, když nás vybízel bratr Filip,
abychom zpívali víc nahlas, tak mi připomněl otce Řehoře, který i během mše
4
svaté prohlásil „Já vás neslyším, pomodleme se ještě jednou...“.
Říkáte si, proč vám právě toto píši do
Srdíčka? Píši to proto, abychom si uvědomili, že je velkým darem nebýt jen pasivním a anonymním návštěvníkem mše
svaté v našem kostele. Já sama, když jsem
letos navštívila na Zelený čtvrtek mši svatou v kostele u minoritů, jsem si tam připadala velice zvláštně. Stála jsem někde
v zadní části kostela, obklopena naprosto cizími lidmi. Kněz, který měl promluvu, se jistě snažil, ale s promluvou, kterou jsem poté slyšela ještě v Husovicích
na mši svaté, se nedala srovnat. Náš farář Filip k nám promlouval jako k velkému společenství lidí – velké rodině, která není a nemusí být tak anonymní. Jsem
ráda, že se se spoustou lidí z naší farnosti znám osobně nebo alespoň od vidění.
Letos nám při velikonočním triduu zpívala Svatomichalská gregoriánská schola.
Asi ne všichni jste byli nadšeni, že zpěvy
při bohoslužbách zněly v latině, ale byla
jsem velice mile překvapena zpěvem Otče
náš, který se mohutně nesl naším kostelem při páteční mši svaté. A teď se dostáváme k tomu, k čemu vás chci vybídnout. Od července letošního roku nastane pro naši farnost nové období, kdy dojde k reorganizaci mší svatých. Možná to
nepřijmete zrovna s nadšením, ale berte
to tak, že to může být začátek něčeho nového. Například pro chrámový sbor, který v současné době čítá asi 12 členů, by to
mohlo znamenat krok vpřed. Budeme velice rádi, pokud se k nám přidáte a rozší-
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ, SOBĚŠICE A OBŘANY
říte naše řady. Nebuďme skeptičtí a přijímejme změny s nadějí, že to bude znamenat posun k lepšímu.
Vám všem, kteří jste si toto mé zamyšlení přečetli, a řadíte se zatím do skupiny
těch pasivních husovických farníků, přeji,
abyste i vy mohli mít stejně příjemný pocit vnímání mše svaté u nás doma v Husovicích, jako já. A proto se nebojte nás
oslovit a zapojit se do dění farnosti aktivněji.
Petra
ZÁZRAKY SE DĚJÍ
Sdělím vám pravdivý a skutečný příběh.
Stal se před třiceti roky, kdy můj otec vážně onemocněl rakovinou a bylo nebezpečí, že po operaci hrtanu a hlasivek již nebude moci mluvit. To velice zneklidnilo moji maminku. Moc si přála, aby otec
přijal svátost smíření. Byla ve zdánlivě
těžké a neřešitelné situaci, neboť pokud si
pamatuji, otec ve svém životě kostel nikdy
nenavštěvoval. Maminka ale byla hluboce
věřící katolička, ve všech těžkostech a potřebách se vždy obracela o pomoc k Panně Marii.
Krátce nato se rodiče vydali do nedalekého
poutního místa – Malých Svatoňovic, kde se
zúčastnili mše svaté. Maminka se úpěnlivě
modlila k Boží Matce a ta ji vyslyšela. Mše
svatá skončila, kostel se zcela vyprázdnil. Ve
zpovědnici zůstával nadále kněz.
Otec, přestože dosud zpověď odmítal,
nakonec vstal z lavice a poslušně jako beránek přistoupil ke svátosti smíření.
Pro nás to byl zázrak, za který vděčíme Panně Marii. Maminka se o něj přičinila svými prosbami a neochvějnou vírou
v pomoc Boží Matky.
-MŠ-
POSLOUCHAT BOHA
Koncem března a začátkem dubna se vinula církevním děním jako červená nit větší poslušnost Boha než lidí. Co taková poslušnost Boha znamená, nám odkryl nejen velikonoční příběh Ježíšův, který se za
nás vydal, ačkoli z lidského hlediska měl
jednat úplně jinak, aby se vyhnul kříži, ale
také k nám mluví Mariino �at, která nehledí na to, co řeknou lidé na její nepochopitelné početí Syna, bere na sebe veškeré riziko, které z přitakání Bohu vyplývá. Nejinak
sv. Stanislav neváhá stát proti králi, přestože si dokáže spočítat důsledky. Tak jednají
i apoštolové po setkání se vzkříšeným Ježíšem. Ví, že pokud budou stát za svým, budou za to pykat stejně jako Ježíš. Poslouchat
Boha víc než lidi, znamená počítat s utrpením, s obtížemi. Zdánlivě promarnit život
ve službě druhým. Čím víc se život odehrává mezi lidmi, kteří neuznávají hodnoty
jako oběť, odpuštění, milosrdenství, tím je
to těžší. Paradox křesťanství je v tom, že nevýhodné jednání je podstatou křesťanství.
Ale obtíže a utrpení nejsou naštěstí konečnou zkušeností našeho života. Aleluja!
-jas5
SRDÍČKO
POUŤ DO KŘTIN
Milí farníci, milí přátelé,
neočekávaně mě paní Jitka Kummerová
požádala, abych do farního časopisu Srdíčko přispěla svými postřehy z 16. pouti
husovické farnosti k Panně Marii Křtinské. Mile mě překvapilo, že zpráva o farní pouti do vašeho farního časopisu by
mohla být napsána člověkem z jiné farnosti. A tak mám tu čest sdílet s vámi, jak
jsem to prožila.
O husovické pouti jsem se dozvěděla
v úterý večer v kostele sv. Maří Magdalény od své kamarádky. Myšlenka jít na
pouť mi zarezonovala, a tak jsem se 1.5.
v 7:30 dostavila na sraz před kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Brně – Husovicích. Počasí nevypadalo moc vlídně, obloha se tvářila ocelově nepřístupně, po slunci nebylo ani vidu. Zato za chvíli mezi
námi v oranžovém triku zazářil otec Ignác Majvald, který zahájil pouť modlit-
6
bou Pod ochranu Tvou se utíkáme a požehnáním. Od pana Vladimíra Letochy,
který připravil trasu s obdivuhodně přesným časovým harmonogramem a dobře
nás po ní vedl, jsme se dozvěděli, že letošní pěší trasa do Křtin měří 18 kilometrů, a že v 7:53 nám odjíždí autobus č. 57
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ, SOBĚŠICE A OBŘANY
do Vranova, odkud půjdeme pěšky. Vydali jsme se na zastávku Tomkovo náměstí. Justin Majvald, věrný bratr otce Ignáce, přistoupil s několika přáteli hned
na další zastávce Merhautova. Než jsme
do Vranova dojeli, tak jsme se průběžně
rozmnožovali, až nás z původních cca 25
bylo 42 lidí – děti, mládež, střední generace i důchodci.
Od nedalekého vranovského hřbitova
jsme s modlitbou na rtech a dobrým slovem pro okolojdoucí putovali dolů k řece Svitavě. Potěšilo mě, že jsme i v hojném počtu dokázali jít celou cestu pospolu a na dohled. A bylo krásné, jak P. Ignác Majvald i uprostřed modlitby zdravil turisty. Od Svitavy jsme pak vystoupali na Nový hrad, kde jsme měli svačinovou přestávku. Mohli jsme tu nakrmit
tělo jak z vlastních zdrojů, tak i ze zásob místního šenku (čepují zde pití značky Koala i pivo). Také jsme se tu potěšili výhledem z hradního ochozu na okolní nádherně zazelenalé a již olistěné lesy
a diskutovali jsme o vystavených dobových zbraních. Někteří sytili svou zvědavost v mučírně ve sklepení. Bylo příjemné, že zde vykouklo sluníčko a už se nás
celý den drželo a prohřívalo nás.
Od Nového hradu jsme s otcem Ignácem několik kilometrů hovořili o víře, evangelizaci a kurzech Alfa, které jsou
mojí srdeční záležitostí. A zájem otce Ignáce i poutnice Heleny o kurzy Alfa mě
potěšil. Kurz Alfa je o jádru křesťanství.
Jsou to pravidelná setkávání pro lidi, kteří
se chtějí o křesťanství více dozvědět – náplní je společná večeře, smích, zpěv, duchovní program: promluva, diskuze a sdílení. V katolické církvi je s touto formou
evangelizace dobrá zkušenost, což do-
svědčuje např. Marie Svatošová kurzem
v sídlišti Praha Řepy, salesiáni z Brna-Líšně i já osobně. Tato aktivita je obohacující jak pro hosty, tak i pro ty, kteří kurz
pořádají. S Helenou, která byla na farní
pouti též hostem příchozím z jiné farnosti, jsme ocenily vřelé přátelské přijetí od farníků.
O tři kilometry dál jsme prošli nedaleko Máchova památníku a na prostranství u rozcestníku Pokojná jsme na hodinu zastavili, poseděli na kmenech pokácených stromů a poobědvali. Poté si
nás otec Ignác svolal a seznámil s lesnickým Slavínem a významem vědecké práce profesora Josefa Opletala, českého velikána v oboru lesnictví začátku minulého
století i s jeho životopisem. Pokračovali
jsme směrem ke Křtinám. Osvěžili jsme
se u Klostermannovy studánky. Zjistila
jsem, že už jsme ušli 15 km a do cíle zbývají jen 3 km, což mě dost mile překvapilo, protože jsem byla svěží a nohy byly
čerstvé jak po ránu. Připisuji to také společné modlitbě, která nás nesla – pomodlili jsme se i čtyři růžence a to tak, že se
střídal pravý a levý chór našeho poutnického procesí.
7
SRDÍČKO
Před Křtinami nás v lese s otevřeným
srdcem očekával otec Jan Peňáz, který nám na uvítanou nabídl chléb se solí
a přidal jednoduchou poutnickou říkanku: „chleba a sůl, klobouk a hůl“. Vedl nás
závěrečný kilometr do Křtin okolo hřbitova, kde nám ukázal místo posledního
odpočinku nedávno zesnulého otce Tomáše Prnky a v křtinských ambitech nám
na zvonkohru zahrál jeho oblíbenou mariánskou píseň. Pak přidal zajímavosti z historie i současnosti baziliky a odvedl do vykolíkovaného prostoru – „ambitu“ na zelené louce, kde jsme se písní
pomodlili „cestu světla“ se čtrnácti zastaveními. Tento ambit je velmi příjemný ve
slunečných dnech, a tak jsme se zde také
krásně prohřáli na slunci a připravili svoje
kosti na 12 stupňů Celsia v bazilice Panny Marie Křtinské.
Účast na mši byla hojná, neboť se zde
k pěším poutníkům přidali i farníci, kteří přijeli autobusem, a tak jsme naplnili la-
8
vice. Otec Ignác sloužil mši svatou, která byla radostným a důstojným vyvrcholením pouti, ve které jsme děkovali za vše
dobré a prosili za nalezení řešení či přijetí toho těžkého v našem životě. Podle naší
životní situace jsme prosili za děti, rodiče,
manžela a manželku, zdraví, nalezení životního partnera, vyřešení obtížných situací, za práci pro ty, kteří ji hledají a v roce
víry také o posílení důvěry v Boha a o prohloubení naší víry a ochoty předávat dobrou zvěst evangelia lidem okolo nás.
V kapli za oltářem jsme pořídili oplatky
a dárky z pouti pro své blízké, rozloučili se
se Křtinami a autobus nás odvezl do Brna
ke kostelu, kde jsme mohli otci Ignácovi
přispět na dopravu, kterou pro nás obstaral. Děkuji za pozvání, přípravu a především za přátelskou atmosféru a živé společenství Kristova těla. Osobně jsem velmi ráda, že jsem putovala, a tu příští, již
sedmnáctou pouť ze srdce doporučuji.
poutnice Pavla Schwarzová
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ, SOBĚŠICE A OBŘANY
ROZHOVOR V KOSTELE
Byla hluboká noc, temná jako svitavská tůň, lampy kolem kostela poblikávaly
unavenýma očima a netopýr neslyšně létal kolem věže svůj tréninkový maraton.
Noční můry vlétly škvírou u okna do sakristie, kde rozechvěle vyčkávaly, až půjde
unavený netopýr spát. V kostele matné
světlo ozařovalo Ježíše nad oltářem, pelikán v kulatém okénku dál krmil mláďata vlastní krví a fénix vstával z popela, zatímco svatý Josef elegantně držící lilii byl
v živém rozhovoru se svatými Cyrilem
a Metodějem, protože mu byli nablízku.
„Domníváte se bratři, že víra, kterou
jste díky své slovanské liturgii pomohli
více rozšířit v této zemi tak, že zakořenila i v Husovicích, nese nadále v této farnosti dobré plody?“ „Zajisté, Josefe, stačí se podívat na letošní slavení Velikonoc
a všech dalších svátků, ta hojnost ministrantů u oltáře, jásavý zpěv lidu v kostele,
pozorné naslouchání Božímu slovu…, to
mluví samo za sebe.“ „Ten latinský chorál
o Velikonocích…“, přisadil si Cyril. „Ale
no tak, Cyrile, není mnohokrát příležitost uvítat zde v Husovicích tak výjimečný sbor, nemusíš hned připomínat souvislost s naším příchodem, vždyť neustále
jsou mše slouženy v řeči lidu husovického“, usměrňoval Metoděj bratra.
„Já především oceňuji, kolik mladých
lidí a dětí vídám v našem kostele. S nimi víra dál poroste, ti jsou nadějí starším,
že další ratolesti ponesou křesťanské poselství svých předků.“ „Pěkné ratolesti občas“, pousmál se Josef. „Když si vzpomenu, jaké byl Ježíšek dítko… a včera ko-
lem mě nějaký chlapec jezdil s autíčkem
jako na závodišti, že jsem ani neslyšel čtení z evangelia. A nějaká dívenka bouchala
panenkou do lavice“, přidal poněkud rozmrzele. „Nezapomínej, Josefe, kdo je Ježíšek a kdo jsme my, lidé“, přidala se k hovoru Maria od oltáře, kde v květnu stává.
„A navíc, Ježíšek žádná autíčka neměl.“
Josef jí jen podal lilii a podotknul: „Máš
pravdu, Matko.“ „Radujme se, že jsou
v našem kostele slyšet hlasy dětí, bez nich
by nám bylo smutno“, pokračovala Maria. „Jen by někdy mohly být slyšet o něco méně, to bych se radoval ještě víc“, neodpustil si Cyril. „My bychom byly také
rády, kdyby na nás byli lidé laskavější, dosedali na nás opatrněji, neryli do nás žádná jména, nebouchali nás kancionálem
a nepovídali si při mši, protože…“, zapojily se do řeči kostelní lavice. „Pojďte
ke mně všichni, kdo jste obtíženi starostmi a už na nic nežehrejte. Radujme se ze
společenství, radujme se z mého Otce, ať
ti, co sem ve dne přichází, mohou načerpat sílu a útěchu a chodí sem rádi“, přerušil povídání Ježíš z oltáře. Všichni se na
něj podívali. Jeho pohled byl nepopsatelně plný lásky. Najednou už nebylo důležité nic jiného, než být tady s Ním…
Nakonec prosba pro všechny farníky
– pokud uslyšíte nějaké další rozhovory
svatých z našeho kostela, lavic, paškálu,
zvonů, květinové výzdoby a dalších, zaznamenejte je, prosím, pro budoucí generace a pošlete je do Srdíčka. Děkujeme. J
Jarka C.
9
SRDÍČKO
POUŤ FARNOSTI LESNÁ DO VÍDNĚ
1. května 2013 se
vypravili poutníci
z Brna-Lesné do
Vídně, aby uctili 70. výročí smrti
a současně 119. výročí narození blahoslavené M. Restituty, narozené
v Brně-Husovicích.
Duchovními průvodci byli p. Pavel
Hověz, farář z Brna-Lesné a jeho
spolužák z teologické fakulty, p. Jiří Prokůpek, farář
ze Svratky. Poutníci
10
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ, SOBĚŠICE A OBŘANY
navštívili spřátelenou farnost
Brigittenau, kde se zúčastnili
poutní mše svaté a následně
zajeli na Ústřední hřbitov ke
společnému hrobu, v němž je
uloženo tělo bl. M. Restituty.
Poté navštívili Hartmannspital a klášter sester františkánek.
Text a foto: Karel Pažourek
OREL HUSOVICE
VÁS SRDEČNĚ ZVE NA NÁSLEDUJÍCÍ AKCE:
18. května 2013 – 1. Husovický Blešák aneb co Vám doma překáží jiný marně hledá!
8. června 2013 – Řemeslný jarmark – prodejní jarmark s doprovodným
programem pro děti
15. června 2013 – Noc na Orlovně – přijďte strávit s dětmi noc pod širákem
a zavzpomínat na časy táborových akcí, rozcvičku, vaření kotlíkového guláše
a opékání špekáčků.
Více informací naleznete na webu www.orelhusovice.cz nebo na tel: 605 50 39 39.
Pokud budete mít zájem o pomoc při organizaci budeme potěšeni!
Stanislav Kselík, starosta Orel jednota Brno-Husovice, Vranovská 93, 614 00 Brno
email: [email protected], www.orelhusovice.cz, mobil: +420 605 50 39 39
11
SRDÍČKO
KDO JSI A KOMU PATŘÍŠ
Štěpán zaujatě pozoroval Leontýniny
ruce, vyťukávající doprovod k moravské lidové písničce na bongo bubínku.
Jakoby se už snad narodila s bongem
v rukou. Její černé prsty i světlejší dlaně v ladném pohybu ťukaly na bubínek
pokaždé jinak, pokaždé jinde a tak přirozeně snadno, že by to nikdo z kapely
nedokázal. Navíc tu písničku dosud neznala. Po moravské lidové následovala
naopak zase západoafrická lidová ukolébavka, kterou jim zazpívala a zahrála
Leontýna sama. Když se ji kapela naučí, budou mít skoro multikulturní vystoupení. Štěpán už delší dobu přemýšlel o misijním působení v Africe, rád by
učil tamní děti a víc poznal jejich život.
Vzpomněl si často na slova P. Pavla, že
na člověku je velmi dobře vidět, jestli
Bohu jen věří a účastní se křesťanských
akcí, nebo mu i jakkoliv slouží. Že i pro
svět je čitelnější křesťanství ve službě.
Po skončení zkoušky doprovázel
Leontýnu do kostela. Povídali si o Africe hodně věcí, nakonec se Štěpán zeptal: „Leontýn, co je pro vás v životě
nejdůležitější?“ Leontýn se dlouho nezamýšlela. Trošku neobratnou češtinou
odpověděla:“ Prece vědět kdo si a komu patriš. Tady u vas ještě vic poznávám kdo sem a komu patrim, to je jasne
– sem Bozi milovane ditě.“
Štěpán se usmál: „Dobrá odpověď“.
A aby s Afrikou jen tak rychle neskončili, napsal si ještě jeden africký recept, ze země Burkina Faso:
Arašídová omáčka
Cibulku zpěníme na oleji, na másle podusíme rajčata, k cibulce přidáme pokrájené zelí, dusíme do měkka. Přidáme arašídové máslo, rajčata, sůl, pepř a podáváme s rýží.
-ara-
SRDÍČKO
zpravodaj brněnských římsko-katolických farností Husovice, Lesná, Soběšice a Obřany
Vychází se souhlasem duchovních správců.
Kontaktní adresa: Římskokatolická farnost Brno-Husovice, Vranovská 103, 614 00 Brno,
www.brno.ofm.cz nebo schránka Srdíčka v zadní části husovického kostela
nebo e-mail: [email protected]
http://www.volny.cz/dcbl/srdicko.htm
Odpovědný redaktor: Daniel Kummer
NEPRODEJNÉ. Vychází pro vnitřní potřebu farností. Neprošlo jazykovou úpravou.
Uzávěrka tohoto čísla byla dne 6. 5. 2013, uzávěrka příštího čísla je 28. 8. 2013.
12