č.57 - Oblastní charita Horažďovice

Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice
Březen 2016 (57)
„To je Tvá matka – to je tvůj syn…“
Dospěli jsme až k poslední chvíli Ježíše Krista na kříži. A v
těch posledních chvílích – i přes velké utrpení – dochází ke
zklidnění, poslední chvíle byly naplněny mlčením – a to už
nezajímalo senzachtivý dav. Který se zřejmě vytratil. A
poslední pod křížem byl apoštol Jan, Ježíšova matka,
Salome a Marie, matka apoštola Jakuba.
Při pohledu na ukřižovaného Krista začala na mnohé působit
proměňující očistná síla Kristova utrpení. Z jeho trpící tváře
prozařovala zář jeho Božství, proto setník, římský voják
prohlásil: „Ano, byl to v pravdě Boží syn.“ Před tím
následoval pokojný rozhovor Ježíše Krista s jeho matkou a
apoštolem Janem.
„To je Tvá matka – to je tvůj syn…“
A od té doby si ji učedník přijal k sobě – pojal k sobě – pojal do svého vnitřního života
a totéž můžeme říct o jeho matce.
To je chvíle, kdy se pod křížem rodí nové společenství církve. Tedy chvíle, kdy vzniká
veliké vnitřní společenství lidí, bratří a sester vnitřně spjatých s Kristem. Do tohoto
společenství za malou chvíli bude patřit i Josef z Arimatie i Nikodém.
Maria, matka, žena se v té chvíli stává matkou Janovi, matkou všem ostatním – přijímá
je za své. Stává se matkou církve.
Když učedník Jan dostal příkaz, aby přijal Marii k sobě,
aby ji pojal do svého vnitřního života… tak v tom je
řečeno, že i my máme přijmout církev za svou – i se
všemi vadami na kráse, které na sobě má. Vždyť
církev je nositelkou Božích darů všem lidem. V církvi
pokračuje Kristovo dílo. Viditelná struktura církve je
zárukou, že opravdu Kristovi dary budou lidem lehce
dosažitelné. Bez viditelných lidských vazeb a struktur
by to vše bylo pro většinu lidí téměř nedostupné.
A to začalo pod křížem.
A to začalo těmi lidskými slovy:
HLE, SYN TVŮJ HLE, MATKA TVÁ A OD TÉ CHVÍLE JI
UČEDNÍK POJAL K SOBĚ – PŘIJAL ZA SVOU.
(P. Petr Koutský)
1/Pán Jeţíš odsouzen k smrti
4/ Pán Jeţíš potkává
svou Matku
2/ Pán Jeţíš přijímá kříţ
3/ Pán Jeţíš padá pod kříţem poprvé
5/ Šimon Kyrenský pomáhá
Pánu Jeţíši nést kříţ
7/ Pán Jeţíš padá pod kříţem
podruhé
8/ Pán Jeţíš napomíná
plačící ţeny
6/ Veronika podává Pánu
Pánu Jeţíši roušku
9/ Pán Jeţíš padá pod kříţem
potřetí
10/ Pán Jeţíš zbaven roucha
11/ Pán Jeţíš přibit na kříţ
13/ Tělo Pána Jeţíše sňato z kříţe
12/ Pán Jeţíš umírá na kříţi
14/ Tělo Pána Jeţíše uloţeno do hrobu
KŘÍŽOVÁ CESTA
Cesta strastiplná, trnitá, plná bolestí, kterou podstoupil Ježíš
na smrt na místo zvané Golgota, kde byl ukřižován.
Tělo Pána Ježíše sňato z kříže
Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu
Podstoupil tuto hroznou cestu aby nás vykoupil. Vydáváme
se s Ním na tuto pouť a snažíme se pochopit Jeho úděl.
Kříţová cesta v kostele Panny Marie Růţencové v Českých Budějovicích
Zamysleme se sami nad sebou a pomozme mu nést jeho těžký
kříž. Každý pátek v postní době se můžeme sejít na křížové
cestě v kostele sv. Petra a Pavla (v 17:30 hod.)
Křížová cesta v kostele Panny Marie Růžencové v Českých Budějovicích
Poslední dny Jeţíše Krista
Pokusíme se vám přiblížit volným způsobem události posledních dní Ježíše Krista
před smrti ukřižování aby se naplnilo, to co bylo předpovězeno za naše vykoupení.
Jeţíš před Pilátem
Pilát svolal velekněze, členy rady a řekl jim: „Přivedli
jste přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid, já jsem
, jak vidíte , před vámi vyslechl a neshledal jsem na
něm nic, z čeho ho obviňujete. Ani Herodes ne, vždyť
nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč
by zasluhoval smrt. Dám ho na místě potrestat a pak
ho propustím.“ (Musel jim totiţ o svátcích propustit
vţdy jednoho člověka.) Ale oni všichni najednou
křičel: Pryč s ním !Propusť nám Barnabáše !“ To byl
člověk, kterého uvrhli do vězení pro jakousi vzpouru ve městě a vraţdu. Tu k nim Pilát znovu
promluvil, neboť chtěl Jeţíše propustit. Avšak oni křičeli: Na kříž, na kříž s ním !“ Promluvil
k nim po třetí: „Čeho se vlastně dopustil ? Neshlrdal jsem na něm nic, proč by měl zemřít“. Ale
oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřiţovat, a jejich křik se stále stupňoval. A
tak se Pilát rozhodl jim vyhovět. Propustil toho, o kterého ţádali.
Ukřiţování
Kdyţ jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel
z pole, a vloţili na něj kříţ, aby jej nesl spolu s Jeţíšem. Za nimi šel
veliký zástup lidu. Ţeny nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Jeţíš se
k nim obrátil a řekl: „Dcery Jeruzalémské, nade mnou neplačte!
Plačte nad sebou a svými dětmi, hle přicházejí dny, kdy budou říkat:
Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily !“ Spolu
s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Kdyţ přišli na místo,
které se nazývá Lebka, ukřiţovali jej i ty zločince, jednoho po jeho
pravici a druhého po levici. Jeţíš řekl“ „Otče odpusť jim, vždyť
nevědí co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se.
Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání
sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží syn.“ Posmívali se mu i
vojáci, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň
sám sebe“. Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“ Jeden z těch
zločinců, kteří viseli na kříţi, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš ? Zachraň sebe i nás !“ Tu ho ten
druhý okřikl: „ Ty se ani Boha nebojíš ? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme
odsouzení spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl:
Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Jeţíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti,
ještě dnes budeš se mnou v ráji.“
Ježíšova smrt
Bylo uţ kolem poledne, tu nastala tma po celé zemi aţ do tří hodin, protoţe se zatmělo slunce.
Chrámová opona se roztrhla v půli. A Jeţíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou
odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal. Kdyţ setník viděl, co se stalo, velebil Boha
a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“ A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu
podívanou, kdyţ viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou. Všichni jeho přátelé stáli
opodál, i ţeny, které Jeţíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.
Jeţíšův pohřeb
Členem ţidovské rady byl muţ jménem Josef, člověk
dobrý a spravedlivý. Pocházel z ţidovského města
Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boţí.
Ten přišel k Pilátovi a poţádal ho o Jeţíšovo tělo, sňal je
z kříţe, zavinul do plátna a poloţil do hrobu, vytesaného
ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.
Prázdný hrob
Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly ţeny k hrobu
s vonnými mastmi. Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
Vešly dovnitř, ale tělo Pána Jeţíše nenašly.A jak nad tím byly
bezradné, stanuli u nich dva muţi v zářicím rouch. Zachvátil je
strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte
ţivého mezi mrtvými ? Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si jak
vám řekl, kdyţ byl ještě v Galileji, ţe Syn člověka musí být
vydán do rukou hříšných lidí, být ukřiţován a třetího dne vstát.“
Tu se rozpomenuly na jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily
to všecko jedenácti učedníkům a všem ostatním.
Cesta do Emaus
Téhoţ dne se dva učedníci ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři
hodiny cesty, a rozmlouvali o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim
sám Jeţíš a šel s nimi. Kdyţ uţ byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. Oni ho
však začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a
zůstal s nimi. Kdyţ byl s nimi u stolu , vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim
otevřely oči a poznali ho, ale on zmizel jejich zrakům. Řekli si spolu: „Což nám srdce
nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám písma?“
Jeţíš se ukázal všem učedníkům
A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma, nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy
pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ Oni pak
vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, kdyţ lámal chléb. Kdyţ o tom
mluvili, stál tu sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“
Zděsili se a byli plni strachu, poněvadţ se domnívali, ţe vidí
ducha. Řekl jim“ „Proč jste tak zmateni a proč vám takové
věci přicházejí na mysl ? Podívejte se na mé ruce a nohy:
vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch
přece nemá maso a kosti, jako to vidíte mna mně.“ To řekl a
ukázal jim ruce a nohy. Kdyţ tomu pro samou radost
nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: Tak je psáno:
„Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých, v jeho
jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínaje Jeruzalémem. Vy
jste toho svědky.“

K zamyšlení.
ZRCADLO
Jistě každý z nás zná tu pohádku, kde královna hledí do zrcadla
a ptá se ho: „Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi kdo je na světě
nejkrásnější !“ I my by jsme se měli občas podívat do zrcadla a
pohlédnout na svou duši. Buďme si upřímní, co by nám asi
zrcadlo odpovědělo ? Proto nám Bůh poslal prostřednictvím
Mojžíše takové zrcadlo – „Desatero Božích přikázání“, taky mu
občas říkáme „Zpovědní zrcadlo.“ Je tu postní doba, tak
nahlédněme s pokorou do tohoto zrcadla.

HISTORIE
Kaple a kapličky ve správě horaţďovické farnosti
Kaple svatého Jana Nepomuckého v Břežanech
Zajímavou obec Břeţany, rozloţenou v malebném údolí pod
dominantním Svitníkem, cca 7 km západně od Horaţďovic
jsme uţ jednou v rámci našeho putování navštívili. Tehdy jsme
se zabývali minulostí poutní svatyně nesoucí jméno svaté
Anny, dnes si povíme pár slov o drobné kapli svatého Jana
Nepomuckého světce veskrze národní. Svatojánská kaple se
téměř ztrácí na rozlehlé návsi obce známé milovníkům a
obdivovatelům lidové architektury. V Břeţanech, obci
návesního typu, najdeme mnoho usedlostí ve stylu selského,
jinak téţ lidového baroka. Břeţanská zděná lidová architektura
je výrazně ovlivněna jihočeskou blatskou oblastí. Oproti bohatě
zdobeným jihočeským statkům působí zdejší usedlosti daleko
skromněji. To je způsobeno tím, ţe zdejší kraj nenabízel
zdejším obyvatelům tak úrodnou půdu. Přesto je břeţanský
soubor lidových domů regionálním unikátem. Co je pro zdejší lokality charakteristické?
Jednotlivé dvory vypadají do jisté míry jako pevnosti-mohutné vstupní brány, předsunuté
předzahrádky. Jednotlivé statky se skládají z obytného stavení, chlévů a patrové sýpky. Mezi
nejcennější patří domy čp. 3, 4, 5, 47 a 50. Břeţanská náves je výrazně protáhlá a svaţitá.
Vrchol selského baroka zaţíval český jih někdy ve dvacátých aţ šedesátých letech 19. století.
Tehdejší venkovští stavitelé a zedníci (např. Jakub Bursa) se do jisté míry inspirovali detaily
barokní městské architektury. Nutno říci, ţe nešlo o nápodobu barokní architektury jako takové.
To nebylo pro tyto stavitele technicky moţné. Selské baroko se stalo
ţivotním stylem a trendem.
I břeţanská kaple svatého Jana Nepomuckého je hezkou ukázkou
architektury selského baroka. Její stavbu můţeme datovat někam do
první poloviny 19. století. Jde o drobný objekt na téměř čtvercovém
půdorysu o rozměrech cca 320x320 cm. Interiér, jemuţ dominuje
plastika patrona kaple z doby jejího zaloţení, završuje kříţová
klenba s lunetami. Průčelí člení čtvercový vstup s dvouramennými
dřevěnými dveřmi, nad korunní římsu vystupuje nezdobený
trojúhelný štít. Sedlové střeše dominuje čtyřboká zvonička završená
jehlanem, makovicí a kříţkem.
(Mgr. Roman Vaněk)

Dějiny církevního umění
Renesance – úvod – 3. část
Z důvodu omezeného rozsahu tohoto příspěvku se
pochopitelně nemůţeme věnovat všem Giottovým dílům
roztroušeným po celé Itálii. Vybírám proto pouze ty
nejznámější autorovy práce.
V roce 1306 Giotto dokončil soubor třicetiosmi výrazně
naturalistických nástěnných maleb na motivy ţivota Panny
Marie a Jeţíše Krista v kapli Scrovegni all Arena v Padově.
Karel Čapek píše: „Skolil bych ještě mnoho jiných, kteří píší o umění, na příklad a jiné jinak
vážené osobnosti, a pak potřísněn jejich krví a hlasitě zpívaje, velebě Giotta, Mantegnu a
Donatella, šel bych si lehnout a ještě usínaje bych viděl kostelíček dell Arena a oltář v Santu a
kapli v Eremitani, zavrhl bych sebe sama, poklonil bych se neskonalé velikosti umění a usnul
bych s poslední vděčnou vzpomínkou na víno di paese.“
V renesanční perle umění Florencii mimo jiné Giotto vytvořil soubor fresek na motivy známých
scén ze ţivota svatého Jana Křtitele, svatého Jana Evangelisty a svatého Františka z Assisi.
Další mistrovské dílo Giottovo objevíme v kapli rodiny Peruzziů v kostele Santa Croce.
Karel Čapek k tomu uvádí následující: „A ve Florencii vám nebudu mluvit o umění. Je ho tu až
příliš, jde z toho hlava kolem, posléze se člověk omámí i pohledem na psí patník v domění, že je
to freska. Z té ohromné záplavy nesmrtelné krásy člověku zas utkví Giotto a Donatello,
Masaccio a blahoslavený bratříček Angelicus ze San Marco. Giotto,
magister Jottus má tu v dómě pamětní desku z roku 1490, kde je
napsáno: „Hoc nomen longi carminis instar erat.“ Toto jméno prý
rovná se dlouhé básni. Nuže, toť pravda: napsal jsem tedy to jméno
jako báseň a těším se, že se s ním shledám ještě v Assisi.“
Novelista Sachetti zmiňuje rozhovor umělců v okruhu Tadey
Gaddiho, kteří zdůrazňují, ţe po Giottovy uţ nikdy nebude malířství
takově jako před ním.
Asi nejčastěji Čapkem zmiňovaný umělec v Italských listech Giotto
Bondone zemřel ve Florencii roku 1337.
(Mgr. Roman Vaněk)

Smrt je naše nevyhnutelná perspektiva a život naše nejpřirozenější
touha. Vzkříšení však nemůže pocházet od nás, nýbrž jen od toho,
kdo má v moci život a smrt. Vzkříšení je to největší, čím nás Bůh
chce utěšit: mrtví vstanou, živí neumřou navěky. Ježíšova slova o
vzkříšení a životě by mohla být i krásným symbolem a obrazným
vyjádřením. Jenže Kristus vstal a potvrdil jejich reálnou platnost.
Kongregace sester Nejsvětější Svátosti – PETRINKY
Congregatio Sororum a Sanctissimo Sacramento)
Naše českobudějovická diecéze je místem zrodu mnoha
různých církevních společností a uskupení. V minulém
Farním zpravodaji jsem zmínil řeholní uskupení Petrinů,
dnes budeme hovořit o Kongregaci sester Nejsvětější
Svátosti. Členky tohoto církevního sdruţení bývají
občas označovány ne zcela přesně jako Petrinky. To je
dáno skutečností, ţe ve svém počátku Kongregace sester
Nejsvětější Svátosti s Petrinky úzce spolupracovala. V
roce 1887 zaloţila Marie Magdalena Šebestová v
Českých Budějovicích nejprve diecezní církevní
společenství, uznané roku 1933 tehdejším papeţem Piem XI. Kompletní kongregační
konstituce schválené papeţem pak platí od 12. dubna roku 1948. Ale jiţ dříve, konkrétně roku
1905, zbudovaly sestry v Českých Budějovicích při kostele Boţského Srdce Páně kongregační
mateřinec.
Mezi hlavní úkoly členek kongregace patří nejen maximální úcta k
Nejsvětější Svátosti (kaţdodenní adorace), ale i výchova dívek a
dívčího dorostu, péče o nemocné, potřebné a seniory. Sestry ve vlastní
reţii provozují domov důchodců v Černoţicích nad Labem. Krom toho
se zabývají i výrobou bohosluţebných předmětů a kněţských rouch. V
minulosti se zabývaly především pedagogickou činností na všech
stupních škol.
V období obou světových válek byla činnost kongregace výrazně
utlumena, to samé společenstvo potkalo i po roce 1948. Nejprve byly
sestrám zestátněny školy, poté musely dokonce opustit České
Budějovice a odsunuty byly do bývalého františkánského konventu v Hostinném. V době
komunistického reţimu pak Petrinky působily v ústavech sociální péče, některým bylo
dovoleno pečovat o internované biskupy. Dnes působí nejen ve správě biskupské konzistoře,
ale od roku 1992 provozují církevní mateřskou školu v Českých Budějovicích.

VIKARIÁTNÍ DEN KLATOVY
V roce Božího milosrdenství
SOBOTA 5.března 2016
Dům kultury – Druţba (Klatovy, Domažlická 767)
Program 9:30 - ZAHÁJENÍ (P.J.Hůlle – okr. Vikář)
9:45 – „BRÁNA MILOSRDENSTVÍ“
(P.Cyril Vojtěch Kodet, Th.D., O.Carm.)
11:15 - „JEŢÍŠOVOU CESTOU
(P.Cyril Vojtěch Kodet, Th.D., O.Carm.)
13:15 – OBŘAD SMÍŘENÍ
(P.Cyril Vojtěch Kodet, Th.D., O.Carm.)
14:30 - OTEVŘENÍ BRÁNY MILOSRDENSTVÍ
(arciděkanský kostel Narození Panny Marie)
15:00 – MŠE SVATÁ
(celebruje Mons. František Radkovský, biskup plzeňský)
Abychom se lépe poznali – aneb malá zpověď
Anna Vaňková (roz. Vondrášková)
Narodila se 24. května 1930 v Čímicích (u Sušice) v
selském dvoře čp. 3. Obecnou školu navštěvovala v rodné
obci, měšťanskou školu pak v Sušici. Ve studiu pokračovala
na sušickém reálném gymnáziu, kde byl mým třídním
známý profesor František Procházka (autor populární knihy
Kněţna Káča). Po maturitě se dále vzdělávala na Vyšší
pedagogické škole v Plzni. Při studiu zároveň pracovala jako
pedagoţka a ředitelka školy (Mlázovy, Kadešice na Sušicku,
Tisová, Kundratice, Ţebráky na Tachovsku, Střelské Hoštice
na Strakonicku). Po svatbě a narození dětí se věnovala péči
o domácnost.
Na které časy ve svém životě nejraději vzpomínáte ?
Nejraději vzpomínám na počátky své pedagogické činnosti. Vţdy se mi líbila práce s dětmi.
Kromě běţné výuky jsem pečovala i o kulturní rozvoj svých ţáků, nacvičila jsem s nimi např. i
několik divadelních představení, která byla hojně navštívena nejen místními obyvateli.
Každému z nás v životě se splnilo mnoho přání, je u vás některé, které se vám ještě
nesplnilo a ráda by jste byla, aby se vám splnilo a které ?
Přála bych si, aby ty děti, které jsem učila, dobře ţili, a v podobném duchu vychovávali další
generace. Dále touţím po tom, aby se všichni lidé bez rozdílu snaţili ţít dobře.
Dělá vám radost váš syn Roman ? Co říkáte jeho činnosti ?
Dělá mi velkou radost. Těším se často na nové články. I ostatní mé děti mi dělají radost.
Říká se, že „proti věku není léku“ stáří přináší mnoho zdravotních problémů, jak se dá
proti nim bojovat? Pomáhají Vám modlitby a víra ?
Ano, modlitba a víra mi velmi pomáhají, necítím se tak těţce. Pomáhají mi v tom i mé děti svou
starostí o mne.


NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ
Modleme se za všechny křesťany
Nejmilosrdnější Jeţíši, který hojně uděluješ své milosti všem z
pokladu Boţího milosrdenství, vezmi všechny své věrné
křesťany do svatyně svého nejmilosrdnějšího Srdce a nedej z ní
nikomu odejít na věky. Pokorně tě o to prosíme pro lásku, která
tě spojuje s Otcem a Duchem svatým. Věčný Otče, pohleď
svým milosrdným okem na věrné duše jako na milované
dědictví Tvého Syna, pro jeho bolestné utrpení jim uděl své
poţehnání a zahrnuj je svou ochranou, aby nikdy neztratily
tvou lásku a poklad svaté víry, ale aby se všemi zástupy andělů
a svatých oslavovaly tvé nesmírné milosrdenství na věky.
Amen.

Stručná kronika křesťanství
Roku 1439 – FELIX V. (Amedeus VIII. Savojský) – vzdoropapež (1439–1449)
6.VII.1439 – Florentský koncil vyhlásil unii ortodoxní a latinské církve.
Roku 1447 – MIKULÁŠ V. byl zvolen 208 papeţem (pontifikát 6.III.1447 – 24.III.1455)
V roce 1448 založil Vatikánskou knihovnu a také uzavřel tzv. vídeňský
konkordát, který byl právním rámcem vztahů Apoštolského stolce se
Svatou říši římskou až do jejího zániku.
29.V.1453 – Turci dobyli Konstantinopol a chrám Boží moudrosti a proměnili na mešitu.
Moskva se stala třetím Římem.
Roku 1455 – KALIX III. Byl zvolen 209 papežem (pontifikát 8.IV.1455 – 6.VIII.1458)
Pocházel z rodu Borgiů. Po dobu svého krátkého pontifikátu usiloval Kalixt III.
především o válečné tažení proti Turkům, kteří v roce 1453 rozvrátili
Byzantskou říši a stále více ohrožovali Evropu. Kalixt III. opakovaně vyzýval
národy Evropy k účasti na křížové výpravě, neúnavně sháněl peníze a zcela
vyprázdnil papežskou pokladnu, jen aby mohl financovat stavbu válečných lodí.
Jeho snaha o zorganizování křižové výpravy ale nenašla žádnou odezvu
u evropských královských dvorů, které válčily a soupeřily vzájemně mezi sebou.
Výzvu Kalixta III. vzala na vědomí jen část šlechty v Uhrách. Uherská armáda
pod vedením magnáta Jana Hunyadiho se spojila přibližně se sedmdesáti tisíci
dobrovolníky, které získal po celé Evropě fanatický žebravý mnich
Jan Kapistránský, a společně v roce 1456 porazili turecká vojska u Bělehradu.
V době, kdy umíral, došlo v Římě k nepokojům, které vyvolala mocná rodina
Orsiniů. Cílem těchto nepokojů a násilností bylo zlikvidovat a odstavit od moci
příbuzné umírajícího papeže.
Roku 1458 - PIUS II. byl zvolen 210 papežem (pontifikát 19.VIII.1458 – 14.VIII.1464)
Jako papež vystupoval Pius II. velmi autoritativně, což měli pocítit právě
kališničtí Čechové, když odmítl žádost Jiřího z Poděbrad potvrdit basilejská
kompaktáta, jež jim dovolovala přijímat pod obojí způsobou. Pius II. již dříve
požadoval, aby český král Jiří z Poděbrad přestoupil ke katolické víře, odstranil
kališnictví a obnovil tak jednotu církve v Čechách. V tomto duchu si vykládal
slib, který král tajně učinil papežským legátům v předvečer své korunovace.
Slíbil totiž pronásledovat kacíře, což ovšem splnil pouze v případě příslušníků
nově vznikající jednoty bratrské. Když se papež splnění svého požadavku
nedočkal, zasáhl proti utrakvistům sám. Za přítomnosti kurie, českých poslů a
mnoha dalších přítomných vyslovil 31. března 1462 konečný verdikt o zrušení
basilejských kompaktát. Papež odmítnutí odůvodnil tím, že římská kurie nikdy
neuznala basilejská kompaktáta pro jinou než nejstarší generaci kališníků.
Zároveň Pius II. odmítl slib poslušnosti českého krále, který mu čeští poslové
tlumočili, dokud Jiří z Poděbrad svůj závazek vůči papeži nesplní. Svoje vlastní
rozhodnutí postavil, jak uvádí český bratr Daniel Adam z Veleslavína, nad
usnesení velikého koncilu basilejského a ukázav na sebe prstem prohlásil, že
on papež je jediná brána, kterou lze dojíti spasení, a učení Jakoubka ze Stříbra
o přijímání z kalicha označil za bludné.
Pozdrav z nebe
Foto P. Václav Salák
Kaple sv. Antonína Paduánského
Pojedeme-li po hlavní silnici z Horažďovic do Klatov, tak za obcí Hradešice, asi po dvou
kilometrech po pravé straně, uprostřed malého hájku je skrytá kaple zasvěcená sv. Antonínu
Paduánskému. Historie tohoto místa má své počátky již v roce 1787 a od této doby se místo
postupně stalo jedním z poutních a zároveň i posvátných v českobudějovické diecézi. S tímto
místem je spjat, původně irský šlechtický rod, který se stal majitelem panství Nalžovského. Od
17. století se Taafové začali výrazně prosazovat v Rakousku. Theobald, člen jejich rodu, se
proslavil v roce 1683 při obraně Vídně před Turky, Mikuláš Taafe pravděpodobně v polovině
18. století přivezl z Branibor do Čech první brambory. Na panství nalžovském se Taafové snažili
hospodářsky podnikat a stavět. Koncem 18. století nechal František Taafe postavit mezi
Hradešicemi a Nalžovy kapli sv. Antonína. Od roku 1809 je její součástí novogotická hrobka
rodiny Taafů.
Dívám se do nebe, daleko od tebe,
vlak už je přistavenej, čeká až nastoupím.
Dívám se do nebe, daleko od tebe,
a ve svém srdci tě Bože mám
(Ze sbírky modlitbiček Honzy Volfa)
POŘAD BOHOSLUŢEB v NAŠÍ FARNOSTI
Velikonoční bohosluţby počínaje
Květnou nedělí a celý Svatý týden
se budou konat v děkanském
kostele sv. Petra a Pavla.
Květná neděle -------------- 9:30
Zelený čtvrtek -------------- 19:00
Velký pátek ------------------ 19:00
Bílá sobota ------------------ 18:30
Zmrtvýchvstání Páně --- 9:30
Boţe, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl
smrt a otevřel nám nebe, prosíme tě, dej, ať
ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému
ţivotu, a obnov nás svým Duchem, abychom
směřovali k tobě do nebeské slávy (z breviáře)

Informační list farnosti Horaţďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail: [email protected]
Náklady na výrobu jednoho čísla jsou 8 Kč, za kaţdý malý příspěvek vhozený do pokladničky u vchodu
do kostela předem děkujeme (není to poviné).
NEPRODEJNÉ