Texty muzikálu ke stažení

Transkript

MUZIKÁL BÍLÁ PANÍ
MUZIKÁL
BÍLÁ PANÍ
AUTOR:
MICHAL KLIMEŠ
HRAJÍ:
SOUBOR FULL STAGE
HUDBA:
MICHAL KLIMEŠ (KYTARA)
MARCEL BERGER (KYTARA)
KUBA PÍČ (BASA)
DEJV KOŠŤÁL (BICÍ)
IVA ČEPELKOVÁ (KLÁVESY)
1
OBSAZENÍ ROLÍ:
PERCHTA Z ROŽMBERKA (BÍLÁ PANÍ)
Bára Trojovská
OLDŘICH Z ROŽMBERKA
Luděk Joch
HANUŠ Z LICHTENŠTEJNA
Vojta Jirásek
JAN
Marek Vít
SBOR
Monika Netíková
Alena Petříková
Veronika Tichá
Tereza Dědová
Kateřina Sedláčková
Iveta Hermannová
Hugo Franěk
Eliška Hrubá
Iveta Wágnerová
Simona Karlíková
Kateřina Mertová
2
1. INSTRUMENTÁLNÍ PŘEDEHRA
2. OTEC A DCERA („Ženich zítra přijet má...“)
otec: Pojď ke mně, dcero líbezná! Teď s tebou plány otec má.
Je ti už rovných 16 let, na vdávání máš už věk!
Na vdávání máš už věk...
Ženicha jsem ti vybral sám – je urozený, elegán.
Jeho rod mocný jako tvůj, mé vůli se nevzpěčuj.
Mé vůli se nevzpěčuj...
Dnem i nocí a zas po ní se mou hlavou černé chmury honí,
jak já mám to zvládnout sám.
Kasa prázdná, v střeše díra, co teď bude? Stěží jen má víra
zažehná, co stát se má.
Já jsem chtěl vždycky pro tebe jen to nejlepší, to ty víš. To ty víš!
Na tobě teď jen záleží, zda se nezhroutí panství mé, rozlehlé!
Kvůli otci starému buď dnes poslušná.
Ženich z rodu slavného zítra přijet má. Přijet má...
3. OSUD PERCHTY („Snít je tak krásné“)
Perchta: Co si myslet má hlava zmatená?
Když mi otec jen prozradí, že zítra bude můj veliký den.
Ženich neznámý klepe na brány.
Kéž by mě měl rád upřímně a všechno dobře tím pak skončí snad.
Už se těším, až on přijede k nám.
Až se zeptá, zda dnes dobře se mám.
Pravý rytíř – za toho se vdám!
Zní to jako sen, co když zítra vstanu zas.
Obyčejný den! Nebude tu žádný z nás. Žádný z nás!
Sama zas budu čekat dál...
sbor:
Perchto mladinká, vyslyš tatínka.
On vše lépe ví a pohodlný život ti jistě připraví.
Krásný, mladý muž k tobě spěchá už.
Tobě všechno dá a šťastná budeš, plakat on tě jistě nenechá.
Snít je tak krásné. To už dobře víš.
Vím, jeden až žasne, co si představíš!
Záhy poznáš víc, dřív než domyslíš.
Jaký život dál tě očekává, jaký osud tobě přichystal...
3
4. HANUŠ JEDE NA ROŽMBERK („Prachy mám“)
Hanuš: Divočák Hanuš mi prý říkají.
A každá panna jistě dobře ví.
Že dvornost není mojí hrou.
Můj lepší způsob bolí projednou.
Prachy mám! (dvojhlas jeho panošů: Prachy má!) Tak proč se bát?
Na pár dní teď cestu mám.
Do jižních Čech já jedu – tam to znám.
Jó, žije tam rod děsně chamtivej.
Bez peněz jsou, tak dceru provdat chtěj.
Prachy mám! Tak proč se bát?
Děvče, měj ve mě víru!
Až poznáš sílu.
Co chlapa vždy dělá.
Taks to přec chtěla...
Má máti říká: Ženu sobě vem.
Olda je mocnej, jedu noc i den.
Prý je snad hezká, chlapa neměla.
Tak já ji beru, a kdyby snad nechtěla.
Prachy mám! Tak proč se bát?
Mocnej soused, mocnej tchán.
A sňatkem upevním si i svůj krám.
Jó, politika tomu říkají.
To už i Kája čtvrtej dobře ví.
Když prachy mám! Tak proč se bát?
refrén podruhé a končí slovy: Taks to přec chtěla...
5. DOMLUVENÍ SŇATKU S OTCEM („Kolik za ni chceš?“)
Vítej tu, synu, a buď zdráv! Setři tu špínu, z cesty prach.
Synem tvým nejsem, zatím ne. Ne, pokud všechno zůstane...při starém.
Tu dobré jídlo, jak káže mrav. Z dovozu víno na pozdrav.
Proto tu nejsem, žádný už kecy! Přistupme k jádru, jednejme k věci...závažné!
Přijel jsem za vámi s jasným posláním.
Prý máš tu dceru, je na vdávání.
Já bych měl zájem, není to lež.
Řekni mi rovnou: Kolik za ni chceš?
Námluvy, vidím, bereš jen spoře.
Mluvím hned k věci – inu, tak dobře.
Ptám se tě, zdali je ještě volná?
A kolik stříbra můj dluh tu srovná?
4
Nevadí příliš tvá přímočarost.
Pravý cit lásky je chudých starost.
Šlechtic má myslet na svoje jmění.
A uchovat jej bez zadlužení!
Mluvíš mi z duše, vidím už shodu.
Dcera má Perchta je z dobrého rodu.
Najdeš v ní jistě oddanou ženu.
Tak kolik? Rychle! Řekni svou cenu!
Dohadování: 100000kop. To je trochu moc, nemyslíš? 90000? Nabízím 20000. Za moji
dceru? Moji krev? Alespoň 80000...Chceš mě okrádat? Ani žena ze zlata nestojí za 80000kop!
Dám 30000. 70000... až nakonec se dohodnou na ceně 50000kop stříbrných grošů.)
Dobrý obchod jsi, Hanuši, uzavřel. Popřát bych vám hodně štěstí, lásku chtěl.
Řekni mi teď raděj, kde ji hledat mám. Promluvím s ní pak už sám...
6. HANUŠ A PERCHTA („Mikulov už čeká...“)
Líbezná, však trochu pobledlá. No ale, za ty prachy! Co bych taky chtěl!
Touha má, mě k tobě zavedla. Já jedno přání bych teď měl...
Rytíř každým coulem – to se vidí hned. Navíc pohledný a se mnou se točí svět!
Co on to po mně bude asi chtít? Stydím se jenom pomyslit!
Trochu upejpavá! Snad je to jen chvilkové.
Snad ji to po svatbě přejde, nesedí mi takové!
Vzít si vás – to je přání mé.
Přání krásně velké, jediné!
Já dlouho a až do dnes byl jsem sám.
Však v srdci teď jenom vás mám.
Rytíři – to jsou slova nádherná!
Jsem po nich jako zmámená.
Bohatství, pevné hrady to já mám.
A vám je, drahá, k nohám dám.
Jste ten pravý pro mě, já to vím.
Svou svatbu s vámi oslavím!
Město mé – Mikulov, čeká na nás dva.
Strpení, hledám slov. Až otec požehná!
Průtahy zbytečné jen ukrádají čas.
Čas, který využít se dá líp zas.
Průvod už čeká, snad pravdu máš.
Pospěšme! Vždyť u mě bude kráš´...
sbor poddaných, kteří je vyprovázejí: Lásku a štěstí si zasloužíš jen.
Ať tě tam čeká tvůj ráj.
My, tvoji poddaní, tobě přejem.
Vzpomeň si na rodný kraj.
5
7. SESTRY A MACECHA („Hleďme“)
1.sestra: Matko, sestro, rychle sem! Zahlídla jsem pod lesem.
Vozů plno, s nimi stráž – to se vrací Hanuš náš.
2.sestra: Nevěstu on jistě má, bohatá je, jak se zdá.
macecha: Počkejte, už za chvíli k bráně všichni připílí.
sbor v zákulisí: Už jedou! Už jsou tady! Ty tři zvědavě vyhlíží, pak posunky a smích...
1.sestra: No, to jsou věci! Povídám, tohle přivez bratr k nám.
macecha: Bledá je jak z ledu snad. Neumí se pousmát!
2.sestra: Možná zuby křivý má, proto pusu zavírá.
Říkám, sestro, to byl kup. Vždyť na ní není hezký chlup.
fanfáry: Perchta a Hanuš vcházejí do sálu, poddaní si sednout na kraj scény. Macecha a
sestry se seběhnou kolem nevěsty a kladou jí řadu otázek (vyznání, kostky...), Perchta zmateně
dle pravdy odpovídá (odpovídá česky, kostky nehraje, drží bibli, katolička, ale otec kdysi
uznával podobojí) a každé její větě se vysmějí.
macecha: Hleďme jaká krása krás, husitku má Hanuš náš.
Český mluví, divná je, chce se vetřít do ráje.
1.sestra: S biblí vstává, s ní jde spát. Na svatou snad chce si hrát.
2.sestra: K nám se na hrad vetřela, kostky v ruce neměla!
1z hostů (muž): Pojď sem, malá, ke mně blíž. Na klín sedni, sukni výš.
Proč se zdráháš? Nechceš snad? Hanuš to má hrozně rád.
Hanuš:
Netýkavka, nech ji být. Nebudeme jí prosit.
Však až přijde, že chce jíst – vyženu ji od plných mís!
všichni kromě Hanuše: Co si myslí? Chudinka ta šeredná!
Ať už zmizí! Ve věži své místo má! Jé!
8. PERCHTA SAMA NA MIKULOVĚ („Proč“)
Perchta: Proč sama den co den tu uléhám?
Proč jeho synka sama kolébám?
Proč jeho otec s jinou přebývá, proč času mu na nás nezbývá?
Ptám se já marně, neznám důvodu.
Proč nejsem jen prostého původu?
Co jen dělat, aby měl mě znovu rád – jak dřív, když měli jsme se brát.
Proč stále po něm toužím, když hrad se v šero hrouží?
Proč já, jen já jsem ta zlá?
Proč stále mám v něj víru, že jednou přijde v míru?
Řekne, že já jsem jediná! Jediná...
Zatím jen čas pomalu ubíhá.
Mých stesků ze samoty přibývá.
Po otci se děti marně dívají – kde dlí, když ony vstávají.
6
Chvíle tu v podkroví jsou nehezké.
A myšlenky černé tuze přetěžké.
Proč náš život plný je jen zklamání a víry, že skončí strádání.
Ó pane, proč takhle zkoušíš nás?
Proč trpět mám a nevím zač?
Proč lásku on nemůže mi dát?
Proč jiné si musí namlouvat...
9. JANOVA PÍSEŇ („Růže vůkol kvetou“)
Jan: Poznal jsem ženu překrásnou.
O jiné už nechci snít.
Vzala mi srdce otázkou.
Zda její rytíř nechci být.
Růže vůkol kvetou, se mnou se děje proměna.
Budu stále s tebou – ty víš, co to znamená. Paní má!
Šaty má jako padlý sníh.
Úsměv kopretin.
Jediná, co nezná hřích.
Před slunkem ona je můj stín!
Růže vůkol kvetou, se mnou se děje proměna.
Budu stále s tebou – ty víš, co to znamená. Paní má!
10. NÁVŠTĚVA („Buď vítán“)
sbor: Buď vítán, pane převzácný, nebyl jsi tu dlouhé dny.
Tvá dcera Perchta se už ptá, kdy k nám prý otec zavítá.
Její čas plní jenom smích a slzy štěstí na skráních.
Nedočkavá je však dost – tak pojď k ní, jsi vzácný host!
Dnem i nocí a zas po ní pečujeme s láskou o ni.
Přepych má tu dcera tvá.
Děti rostou jako z vody. Tady pozor! Jsou tu schody!
Vejdi dál, jen směle dál...
otec: Zdráva buď, dcero poslušná! Otec přijel dnes za tebou, za tebou!
Podívej, jak se starají tady o tebe s rodinou, s rodinou. Perchta: Ale, otče...
Hanuš: Kvůli tchánu milému jsem prase zabít dal.
Kuchař náš je výtečný, pojďme raděj v sál.
Ženo, prosím, posečkej, vrátím se hned zpět.
Po hostině budem si hezky vyprávět...
Hanuš: Jenže těch tvých naschvály já dnes už dost mám.
Proto ráznou přítrž tomu já udělám.
Ode dneška nesmíš z domu, nebudeš i psát.
A mé děti jenom se mnou budou vyrůstat!
Perchta: Né!
Už jsem řekl...
7
11. VYHNÁNÍ JANA („Nejsi jí hoden“)
1. Pane, slyš – ty vznešený jsi rodem, krví svou.
Však své ženy nejsi hoden ani náhodou.
Viděl jsem už toho dost, nad čím bych se zastavil.
A teď vím, že znáš jen zlost a chtíč je tvůj cíl!
Čím to, že i páže o morálce káže. Nech si moudrost svou.
Nechceš-li to slýchat, nech ji volně dýchat. Vždyť je paní tvou!
2. Není to, co býval kdysi sluha – pouhý kmán.
Odborníků na manželství dnes je celý lán.
Každý jenom radí, chyby sčítá s oblibou.
Víš ty vůbec, jaké je to žíti se ženou?
Musel bych být slepý, abych přehlíd tvoje děti. Jejich bídu, pláč.
Proč jdeš takhle žvanit? To chceš city mé snad ranit? Jsi jen malý hráč!
M.: Já ti tu říkám. Co mi tu říkáš?
Že nářek slýchám. Kdo ví, co slýcháš!
Já už to vím!
Trápíš svou paní. Nech toho lhaní!
Nestojíš za ní. Já za svou paní?
Já rozhlásím!
3. Ostuda pak větší ještě než tenhle hrad váš.
Každý se tu dozví, jak ty s Perchtou nakládáš.
A už dost! Teď mazej odsud! Pár vteřin máš čas.
Pak už poznáš, jak to praská, když se láme vaz!
Běž už, no tak vypadni, táhni o dům dál!
Takovému nedovolím, aby pomlouval!
12. DOPIS OTCI („Nářky poslouchám“)
jeden ze sluhů: Perchta píše, že ten její trápí ji už zas.
S jinými že tráví všechen svůj volný čas.
K ní že skoro nezavítá – a když, tak opilý.
Co by dala za vlídnost! S ním být na chvíli!
otec: Dcera zřejmě nechápe, jaký úděl žena má.
Neumí se smířit s tím, že je provdaná.
Muž, ten přece nebude jen sedět doma s ní.
Hanuš byl vždy živější, však z toho viním ji!
Já to vím, já to znám, její nářky poslouchám.
On je tu a já jsem tam, co si jenom počít mám?
Proč bych za ně řešit měl, co nikdo z nich neuměl?
S pánem bohem, dcero má, požehnání otec dá...
8
13. HÁDKA HANUŠE S PERCHTOU („Zas už brečíš“)
1. Zas už brečíš, slzy tečou, smutek je tvůj pán!
Náladu máš neskutečnou, dost už toho mám!
Nechci víc slyšet pláč! Proč já si tě bral?
Nervy jen jedny mám, tak to nejde dál!
R.: Máme dost! Provždy dost! Nářků tvých, nálady! Smuteční!
Máme dost! Provždy dost! Jenom brečet nezačni! Áááá...Proč já si tě vzal?!
(během refrénu – Hanušova hlasová improvizace)
2. Od začátku problémy jen s tebou spojené.
Stěžuješ si domů psaním a neříkej, že ne.
Trpět víc nehodlám! Veselí mám rád!
Bavit se s jinou z dam! Na city chceš hrát...
Modlím se, ať už den přijde, kdy slunce vyjde,
ty nebudeš se mnou. V rakev tě zvednou!
recitál Perchty: Měla jsem já ideál muže, který ví.
Když je paní v nesnázích, vždy jí vyhoví!
3. Dnes však vím, že nejsi schopen lásky takové.
Ani kvůli dětem nechci žít sny bláhové.
To je fajn! Nemáš šajn, jak láska vypadá!
Pekelná záhada, však tebe po krk mám!
14. PLÁN („Viníkem nesmíš být ty“)
Hanuš: Měl jsem sen za noci bouřlivé.
V komnatě já u rakve stál.
A tam v ní ležel ďábel v kombiné.
A já s ním o ruku Perchty handloval.
Ó, jé – handloval!
Já mu říkám – ďáble, vem si ji.
Není důvodu, proč bych o ni stál.
Já mu říkám – klidně celou nech si ji.
To pak bych si tebe, milá, vzal! Ó, jé – tebe vzal...
R.: Těch pár týdnů já jen chřadnu představou, jak jsem chyboval.
Nenávist k paní, co mi brání, abych si tě, moje milá, vzal.
Já jen mám jediné přání – jí se zbavit. Dost už hraní...na to, že mám ji rád.
9
Všechno bych dal a ještě mnohem víc.
Kdyby se někdo slitoval.
Vzal jen kámen svědomí nemajíc.
Hrůzný čin ten za mě vykonal. Ó, jé – vykonal!
R.: Těch pár týdnů já jen chřadnu představou, jak jsem chyboval.
Nenávist k paní, co mi brání, abych si tě, moje milá, vzal.
Já jen mám jediné přání – jí se zbavit. Dost už hraní...na to, že mám ji rád.
Agáta: Říkám ti, příteli, hory se zachvěly, když jsme se viděli náhle.
Dívám se na nebe, zima už nezebe, nechci být bez tebe stále.
Tvé přání poleká, však chápu člověka. Mám toho člověka ráda.
Tvou touhu jedinou sdílím s tvou rodinou – ať rychle rozetnou hada!
Problém vidím určitý – viníkem nesmíš být ty. Ne ty sám...
Znáš-li tu někoho, komu bys dal, aby ten úkol on na sebe vzal.
Peníze dokáží moc, je k tomu příhodná noc. Tu já znám...Ta přeje nám.
15. NÁMĚSÍČNÁ PERCHTA („Měsíc“)
Perchta: Vyšel měsíc a svou lucernou svítí měsíc nocí tajemnou.
Počkej jen, snad můj sen tě dnes vyhledá.
Je to zázrak, co jen zřídka má se stát. Velký zázrak a nechce se mi spát.
Musím jít, za ním jít, než zase sbohem dá.
Zas už slyším tichý hlas, co já znám.
Co mi šeptá, že nechce být sám.
A tak k němu já pospíchám!
Snad je to jenom sen?
Co když jiná lásky tvář?
Vždyť nemine den, kdy nevzývám její zář.
Její zář, její zář! Její zář...
Vyšel měsíc...
16. HON („Hej!“)
1.sluha: Proč tolik rámusu? Proč tenhle shon?
2.sluha: Neříkej, že nevíš? Dnes je v lese hon.
3.sluha: Po dlouhé době zas divokej den.
všichni 3: V hradu se nudíme, a tak všechno ven!
sbor: Zajezdit si, zastřílet.
Zvěř nezbude na míle daleko od hradu.
Rádi máme tenhle rej!
Dneska bude nám všem hej! Hej!
1.sluha: Neváhej, napal to, do čeho chceš!
2.sluha: Dneska se vyřádi, zítra nemůžeš.
3.sluha: Podívej do křoví, pošli tam šíp.
4.sluha: Netrefils! Co děláš?! Příště miř už líp...
10
Hanuš: Ondřeji, tys vždycky splnil, co přál si já – tvůj pán.
Nikdy příliš neptal ses, když byls mnou povolán.
Jeden úkol důležitý pro tebe dnes mám.
Splníš-li jej beze zbytku, co chceš, to ti dám!
sluha Ondřej: Pane, klidně spolehni se a vyslov přání své.
Chtěl bych, aby Perchta živa nevrátila se.
To snad ne!!! Vždyť ty vraždu po mně vlastně chceš! Proč to takhle zveličovat?
Nikdo se nic nedozví!
Jenom malou náhodu, pak peněz dostaneš...
Tak dobře, ale chci peníze hned! Tady máš zálohu a mnohem víc dostaneš, až svou práci
vykonáš.(V tom se vrací rej honců a zpívá se po riffu 3.sloka)
1.sluha: Jelena nadežeň! Co stojíš tam?!
2.sluha: Při troše štěstí pak dostanem i laň.
3.sluha: Teď přijde chvíle tvá, jen žádný hluk!
všichni 3: Střílejme najisto, napínej svůj luk... Pal! (Perchta padne, když předtím Ondřej
viditelně vychýlil směr střely. Následuje shluk kolem ležící a mluvená scéna...)
17. JAN A PERCHTA („Vyznání“)
Jan:
Chci jen říct, že nechci dál vidět stát tě někde opodál.
K tobě blíž to vábí srdce mé, zraněné.
Perchta: Jene, já už měla strach nahlas říct, co denně vídám v snách.
S tebou být to navždy chtěla bych já, nehodná.
R.: (oba-dvojhlas) Zas už slyším milý hlas, co já znám.
To mi šeptáš krásné: „Rád tě mám!“
A pak hříchu já podléhám...
Zní to jako sen, co když zítra cizí zas.
Budeme tu stát spolu a přitom sám každý z nás.
V srdci mráz! Krutý mráz! Jenom mráz...
Jan: Až teď vím, že není vhod, významný že nemám vlastní rod.
Rovnat chtěl bych se tvým představám. Představám? (zpívá Perchta)
Peněz víc a hradů pár, všechno já bych ti k nohám dal.
Z toho já přece nic nežádám. To víš sám!
R.: (oba-dvojhlas) Zas už slyším milý hlas, co já znám.
To mi šeptáš krásné: „Rád tě mám!“
A pak hříchu já podléhám...
18. POMLUVY („Víte, ono se tu povídá“)
hostinská: Vítejte v hostinci splněných přání.
Jídlo i pití – všechno je k mání.
K tomu jak moučníček do ouška zpráv.
Dobrou chuť, pane, buďte dlouho zdráv!
R.(hosté+ hostinská): Víte, ono se tu povídá. (Ono se tu povídá, ono se tu povídá.)
Ono se tu povídá. (Jé, jé, jé povídá! Jé, povídá!)
Víte, ono se tu totiž trošku jenom trošku povídá. (Povídá! Povídá!)
11
1z hostů: Řeznický tovaryš Hynek – ten kluk.
Ztropil prý zvečera veliký hluk. (Ó!)
Říkal, že zloděje vyplašit chtěl.
Mistr však ve kšeftu nic nenašel! (smích)
jiný host: To ministrant Vítek, když na faře byl.
Krad mešní víno a tajně ho pil. (Je, jé, jé!)
Jednou pak páter vzal starou hůl. (Hm...)
Milého Vítka přerazil v půl!
všichni bez Jana: Klepy, klepy, klepity klep... (8x)
jeden host: Však já mám zprávu, co bouří jak hrom! (No, povídej!)
Víš ty to jistě? (hostinská) No, na beton!
Že paní Perchta teď milence má! (A kdo to je?)
S rytířem Janem se tajně scházívá!
další host: V tom budou najisto čáry a kouzla.
hostinská: Copak on nevidí, že takhle sklouzla?
jiný host: Já bych myslel...No, to je fór! (1zhostů, ostatní smích)
všichni bez Jana: Jan v její moci – vyvěste flór!
19. JAN ODVRHNE PERCHTU („Proč vždycky já?“)
1. Proč já, vždycky já pravdu znám, až když je bolavá?
Proč já, jenom já jsem vždy ten, který tu všechno prohrává?
Rodiče mi zemřeli, sám jsem zůstal na zemi...
Proč já, vždycky já smůlu mám?
2. Proč jí, právě jí naletěl jsem na lásku falešnou?
Proč ví, každý to ví, jen já chodím jak slepý důvěrou?
Pro ni jsem se vyhnat dal, teď je pryč a já se ptal...
Proč já, vždycky já prohrávám?
R.: Příběh končí, opona! Happy end se nekoná!
K lásce musí být vždy dva! Ty jsi mě v tom nechala!
Proč já ti jen naletěl? Opatrný být jsem měl!
Nestojím už o tě víc! Nejsem k mání, nemám nic!
Co bych ještě tobě dal, čeho bych se pro tě vzdal!
Jááá...Jááá...nemám nic!
12
3. Jene, co to tady říkáš? Já dnes přišla za tebou.
Víc už mě nenachytáš! Prohlíd´ jsem tvou hru špinavou.
Co ti to jen kdo napovídal? Vždyť víš, že já tě ráda mám...
Pryč jsou dny, kdy jsem tě vítal. Tvé čáry já dnes dobře znám!
Já s tebou už nechci být! Chceš se tedy rozejít?
Já zase sám půjdu dál...
20. PERCHTA SE VRACÍ DOMŮ („Hříchy ukrývám...“)
Perchta: Rozchod bolí, co však víc, jediný byl – víc už nic.
Co mi zbývá je ptát se proč a zač?
Manžel nikdy mě neměl rád, já doufala, že Jan snad
bude tím, kdo utiší můj pláč.
R.: Teď vidím, jak čas byl krutý k nám.
Dnes raděj zpět domů pospíchám.
Čas lásky je navždycky ten tam – ó, já mám
na duši šrám, velký šrám, co bolí...
Kdyby měl mě vskutku rád, neskončil by příběh tak.
Otazníky jsou, kam se podívám.
Proč jen lidská závist, zášť zkazí dobré, vše, co máš.
Zbývaj hříchy – i já je ukrývám.
Navždy v sobě mááám. Ty já dobře znám...
21.VÝSMĚCH („Ten, kdo prachy má“)
poddaní: Podívej, teď jsi sám. V plotě kůl, prázdný rám.
Vandrem hledáš sílu, co už nevrátí se zpět.
Došlo ti už konečně, že ten ovládá svět – ten, kdo prachy má.
Netvař se tak hloupě, vždyť znáš tu odpověď.
Ty přec nejsi boháč. Tak proč měl bys štěstí mět?
Potácej se životem, jen nevracej se zpět!
Dnes už přece jistě víš, že ten ovládá svět – ten, kdo prachy má.
Proč bys ty měl štěstí mít?
S krásnou paní klidně žít?
Doba je dnes tuze zlá.
Dej si pozor! Neradi tu vidíme, když někdo neví, kam patří.
M.: Je, jé, jé. Je, jé, jé!
Netvař se tak hloupě, vždyť znáš tu odpověď.
Ty přec nejsi boháč. Tak proč měl bys štěstí mět?
Potácej se životem, jen nevracej se zpět!
Dnes už přece jistě víš, že ten ovládá svět – ten, kdo prachy má..
Ten, kdo prachy má!
22. JANŮV ODCHOD („Já výčitky mám“)
13
Jan: Svědomí je velká past.
Takový náš soudný vnitřní hlas.
Svědomí – to teď jen slýšívám.
Já výčitky mám...
Já neuměl jsem v slibu stát.
Nevzal jsem, co ona chtěla dát.
Teď i já tu zlou tíseň znám.
Já výčitky mám...
M: Rytíř byl a není dál.
Nemůže, když slovu nedostál.
V dálce sám, snad někdy najde klid.
Já měl bych teď jít. Měl bych teď jííít, někam pryč jííít, daleko jííít...
23. ZLO NEPOTRESTÁNO? („Divný příběh“)
Co je to za divný příběh? Vždyť špatně skončil, zlo zůstalo nepotrestáno.
Ale jdi! Vždyť nebyli ani žádní mrtví! A špatný konec? Takový je příběh ze života, žádná
pohádka...
Kdo jsi?
Kdo jsem já? Vy, lidé, máte pro mě mnoho jmen, ale dejme tomu, že jsem ten, který tu
všechno řídí...
A kde jsi? Nevidím tě!
Tak je to také správné! Jsem všude a přitom nikde, jsem ve všem, co vidíš kolem sebe i
v tobě, Jene. Vedl jsem tvé myšlenky a činy.
Ty mě znáš?
Já znám všechny a všechno...
Myslím, že už vím, kdo jsi.
No ale, že ti to trvalo...
Proč jsi tohle ale dopustil? Vždyť ti, co nadělali nejvíc bolesti, unikli trestu!
Myslíš? Všechno, co dopustím a udělám, má nějaký důvod. Něco na to bude navazovat.
Hanuš a jeho famílie se za pár let po tomhle příběhu rozhádají – o majetek – jak jinak. A
budou proti sobě i bojovat a vraždit se. Nakonec zasáhne až král Jiří. A Oldřich z Rožmberka?
Perchtin otec? Přijde postupně o všechny syny a jeho rod bude chudnout a chřadnout...Zdá se
ti to málo?
Ne, a když všechno víš, co bude s ní?
S Perchtou?
Ano, s Perchtou...
Zakoukal ses do ní, viď! Ale neboj, nebyli jste si souzeni. Ona prožije zbytek svého života
v samotě na rodném Rožmberku a o nic se nebude muset starat. To je její trest za nevěru. Ale
za její dobrotu nebude její jméno nikdy zapomenuto a získá si tak nesmrtelnost v srdcích
obyčejných lidí, se kterými vždy soucítila.
Jsi krutý!
Nejsem ani krutý ani hodný...
A co bude...
S tebou? Na to se chceš zeptat – i to já totiž vím! Odejdeš daleko, dáš se tam do služby a za
pár let si najdeš ženu, která ti porodí tři syny. Je to dost spravedlivé?
Nevím...
Ale já vím. Párkrát si ještě vzpomeneš na tento příběh a ještě před smrtí zvoláš ta dvě slova:
BÍLÁ PANÍ!!!
14

Texty muzikálu ke stažení

Transkript

Podobné dokumenty

Last Christmas

Tarzan nevidí, co se děje. Opice Joe pije gin. Zahlédla, co hrozí

metodika mluvy - Mluvní průprava.cz

podoby Karla IV. - Extra Publishing

mau-nenervujse-pravidla-A3-beta09d

Ne - Michle

zpravodaj - minerva 21