06-2015 Evropské právní novinky, PDF dokument

Transkript

PRAHA | BRNO | OSTRAVA | BRATISLAVA
Červen 2015
EU Legal News
(nejen) v oblasti
soutěže a regulace
Strategické uvažování | Individuální přístup | Špičkov ý právní t ým | Dlouhodobé par tnerst ví
Obsah
Úvodem
Tichá revoluce v oblasti platebních karet
2
Nová rozhodovací praxe při posuzování
ochranných známek
5
Paralelní dovozy v právu EU
7
Chystané změny v evropské právní úpravě
ochranných známek
9
Bezpečný přístav čelí bouři
10
Pojďme diskutovat o sušenkách 13
Nová povinnosť pre slovenské spoločnosti
zriadiť whistleblowing systém
14
Státní podpora filmového průmyslu
v České republice – pohled právníka
16
Na Evropskou unii si (zatím) ve Štrasburku
stěžovat nebudeme
18
Aktuality ze soutěžního práva
20
Vážení klienti a obchodní přátelé,
dovolte mi představit Vám opět po půl roce další vydání našich právních novinek
informujících o trendech v evropském právu a jeho vnitrostátním dopadu.
Vybrali jsme tři aktuální skupiny témat, k nimž přinášíme několik článků, které, jak
doufáme, shledáte inspirativními. Z oblasti hospodářské soutěže upozorňuji na
úvodní článek Petra Kadlece k vyvrcholení regulatorní ságy o mezibankovních
poplatcích za platební karty a přehledové shrnutí týmu autorů naší soutěžní
skupiny k problematice paralelních dovozů. Dále přinášíme informace našeho
IP teamu ke změnám v regulaci ochranných známek, které znamenají např.
omezení ochrany poskytované černobílou známkou. Z oblasti osobních údajů
informujeme o krizi, ve které se nachází zásadní právní nástroj spolupráce mezi
evropskými a americkými subjekty (Safe Harbor); o tom, že pokud jde o českou
implementaci pravidel EU pro cookies, je již oficiální, že císař nemá šaty; a dále
o legislativní změně na Slovensku, která bude znamenat nové povinnosti pro
společnosti v oblasti oznamování protispolečenských činností (whistleblowingu).
Na závěr pak připojujeme spolu s Richardem Otevřelem přehled českého systému filmových pobídek z právního pohledu a úvahu jednoho z nejuznávanějších
tuzemských odborníků na Evropskou úmluvu o lidských právech, Jiřího Kmece,
který spolu s Dušanem Sedláčkem komentuje patovou situaci vyvolanou aktuálním rozhodnutím lucemburského soudu, který vystavil stopku přistoupení EU
k Evropské úmluvě o lidských právech. A nezapomeňte též na pravidelné shrnutí
významných aktualit ze sféry soutěžního práva Roberta Nerudy a Lenky Gachové.
Přeji Vám příjemné čtení Evropských právních novinek a příjemné léto.
Robert Nešpůrek | Partner
Nejúspěšnější kancelář
podle počtu nominací
a titulů všech sedmi
ročníků soutěže
Klienty nejlépe hodnocená
právnická firma
v České republice
(2010, 2013, 2015)
Právnická firma roku
v České republice
(2011, 2012, 2014, 2015)
1. místo v celkovém počtu
realizovaných fúzí a akvizic
v České republice
(2009–2013)
1. místo mezi domácími
právnickými fi rmami
(2009–2012)
Právnická fi rma roku
v kategorii Fúze a akvizice
v České republice
(2013, 2014)
EU Legal News 06/2015
Tichá revoluce v oblasti platebních karet
– EU přijala nařízení 2015/751 výrazně omezující
výši mezibankovních poplatků účtovaných
při transakcích platebními kartami
Evropská komise vyšetřuje mezibankovní poplatky (interchange fees) účtované při transakcích platebními kartami jako
protisoutěžní dohody již od 90. let minulého století. Zatím se jí skrze správní řízení dařilo snížit pouze poplatky účtované při
přeshraničních platbách turistů navštěvujících jiné členské státy EU, tj. cca 5 % všech karetních transakcí. Mezibankovní
poplatky za domácí transakce měly prošetřovat národní soutěžní úřady, včetně českého ÚOHS, avšak tyto úřady vyvíjely
jen málo aktivity. EU proto v posledních letech připravovala a nyní i definitivně přijala nařízení 2015/751, které tyto poplatky
omezuje na 0,2 % z hodnoty transakce u debetních karet a 0,3 % u kreditních karet (aktuální obvyklá výše u domácích
transakcí v České republice je 1 %). Obchodníci akceptující platby kartami tak již od 9. prosince 2015 budou moci žádat
snížení poplatků, které jim banky účtují až o 0,8 % na každé transakci, neboť o tuto částku se acquiringovým bankám sníží
náklady. Promítnou následně obchodníci tuto slevu i do cen zboží a služeb spotřebitelům? Nezvýší naopak issuingové
banky spotřebitelům poplatky za vydání karet či neomezí jiné benefity spojené s platebními kartami?
Mezibankovní poplatky (interchange fees) představují již
několik desetiletí základní prostředek, kterým se banky
snaží podpořit spotřebitele, aby více používali platební
karty. Banky si historicky v rámci mezinárodních asociací
platebních karet VISA a MasterCard dohodly, že spíše než
od cenově senzitivních a nedůvěřivých spotřebitelů, kterým
jsou platební karty vydávány issuingovými bankami, budou
poplatky skrytě přenášet na obchodníky, kteří platební karty
ve svých obchodech akceptují. Dosáhly toho tím, že acquiringové banky, které mají smlouvy právě s obchodníky, mají
dle pravidel asociací povinnost odvádět z každé transakce
příslušné issuingové bance, jejíž kartou je placeno, mezibankovní poplatek, jehož výše v České republice aktuálně
činí zpravidla 1 %. Toto pravidlo počítá s nižší rezistencí
obchodníků vůči takovému přenosu nákladů z jedné části
dvoustranného trhu na druhou, neboť většina obchodníků
se obává ztráty zákazníků a tržeb, pokud by karty neakceptovali. Mezibankovní poplatky přitom představují nejvýznamnější nákladovou položku poplatků účtovaných
acquiringovými bankami obchodníkům (merchant service
charges (MSCs)). Tyto poplatky pak obchodníci zpravidla
promítají do cen spotřebitelům, neboť až donedávna asociace VISA a MasterCard příplatky za platbu kartou obchodníkům zakazovaly. Přestože v současné době Česká
republika na základě směrnice 2007/64/ES o platebních
službách nezakazuje příplatky za platbu kartou, využívá
této možnosti pouze malé procento obchodníků.
Evropská komise („Komise“) vyšetřuje mezibankovní poplatky účtované při transakcích platebními kartami jako
protisoutěžní dohody v rozporu s článkem 101 SFEU již
od 90. let minulého století. Zatím se jí skrze správní řízení dařilo snížit pouze poplatky účtované při přeshraničních
platbách turistů navštěvujících jiné členské státy EU, tj. cca
5 % všech karetních transakcí. V roce 2001 Komise nejprve
akceptovala návrh VISA na postupné mírné snížení výše
2
přeshraničních poplatků. Asociaci MasterCard přeshraniční poplatky pak od roku 2008 Komise sice rovnou zakázala, ale již v roce 2009 i zde přistoupila na jejich dobrovolné snížení, tentokrát však už na úroveň 0,2 % z hodnoty
transakce u debetních karet a 0,3 % z hodnoty transakce
u kreditních karet. Snížení na tuto hodnotu u přeshraničních poplatků VISA došlo přijetím závazků ze strany VISA
v roce 2010 u debetních karet a až v roce 2014 u kreditních karet. Oproti tomu mezibankovní poplatky za domácí
transakce představující téměř 95 % objemu transakcí měly
dle Komise prošetřovat národní soutěžní úřady, včetně
českého ÚOHS. Tyto úřady však převážně vyčkávaly, zda
rozhodnutí Komise ohledně přeshraničních poplatků potvrdí EU soudy v Lucemburku (ty tak učinily v roce 2012
v první instanci a v roce 2014 ve druhé instanci) a vyvíjely
dosud jen málo aktivity. V oblasti domácích poplatků způsobil určitý pohyb pouze závazek asociace VISA z roku 2014
účtovat bankám či jiným finančním institucím poskytujícím
acquiringové služby obchodníkům v rámci EU přeshraničně
za domácí platby stejné poplatky jako za platby přeshraniční, tedy snížené na 0,2/0,3 %, který začal platit od počátku
roku 2015. Domácím bankám tak začala v oblasti acquiringu hrozit konkurence ze zahraničí, ze které od letošního
roku mohou profitovat zejména největší obchodní řetězce.
Revoluci na trhu platebních karet, včetně domácích transakcí, však způsobilo až nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) 2015/751 ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce. Od
9. prosince 2015 mohou být ke kartám tzv. čtyřstranných platebních systémů, tedy v našich podmínkách VISA / V-PAY
a MasterCard / Maestro účtovány mezibankovní poplatky
i pro domácí transakce jen do výše 0,2 % pro debetní karty a 0,3 % pro kreditní karty. Z nařízení je rovněž patrné,
že toto omezení již nelze obcházet uzavíráním bilaterálních dohod mezi jednotlivými bankami, přenosem zátě-
že asociačních poplatků (scheme fees) na úrovni vedení
asociací VISA a MasterCard na acquirery, ani přesunem
acquiringu do třetích zemí mimo EU. Členské státy navíc
musí přijmout účinné sankce k vymáhání porušení nařízení,
v případě České republiky lze tedy zřejmě očekávat novelu
zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Nelze nejspíš
ani spoléhat na masový přesun k tzv. třístranným platebním
systémům, do kterých nejsou výrazně zapojeny banky, tedy
zejména k platebním kartám Diners Club a American Express, neboť pokud tyto společnosti do distribuce na úrovni
issuingu nebo acquiringu banky či jiné zástupce zapojí, budou se na ně výše uvedené limity nařízení vztahovat také
(od 9. prosince 2018 bez ohledu na to, zda jejich tržní podíl
převyšuje 3 %).
Limity poplatků se nicméně nevztahují na tzv. komerční
platební karty VISA či MasterCard, tedy karty, které jsou
vydávány podnikatelům či orgánům veřejné správy a jejichž užívání je dle definice nařízení omezeno na obchodní, resp. služební výdaje. Ohledně těchto neregulovaných
karet však nařízení stanoví nově možnost, aby jejich akceptaci obchodníci odmítli, pakliže to budou uvádět v rámci
označení u vchodu do obchodu a na pokladně. Souběžně
s nařízením připravená avšak dosud nepřijatá nová směrnice o platebních službách pak má zachovat možnost
účtování příplatků za platby kartami právě již jen ve vztahu
k neregulovaným kartám – příplatky za používání spotřebitelských karet by měla nově zakázat, neboť v důsledku jejich cenové regulace tento mechanismus přestává mít své
opodstatnění. Limity se také nevztahují na jakékoli karetní
transakce, kde obchodník nebo plátce pochází ze státu
mimo EU, nicméně Komise aktuálně vede správní řízení ve
vztahu k mezibankovním poplatkům účtovaným za platby
s kartami z mimoevropských států u obchodníků v EU.
Od 9. června 2016 má nařízení také umožnit tzv. co-badging, tedy vydávání karet kombinujících např. službu asociace VISA a MasterCard. Toto ustanovení však má zejména
za cíl nepřímo podpořit Komisí deklarovaný zájem na vytvoření třetího velkého platebního systému s mezinárodní
akceptací vedle duopolu VISA a MasterCard.
Shrnuto a podtrženo přináší nařízení obchodníkům akceptujícím platby kartou od 9. prosince 2015 příležitost žádat
snížení poplatků, které jim banky za transakce účtují až
o 0,8 %, neboť o tuto částku se acquiringovým bankám
v důsledku regulace snižují náklady. Je ovšem otázka, zda
tito obchodníci následně tuto slevu promítnou i do cen svého zboží nebo služeb spotřebitelům. Faktické snížení hladiny poplatků obchodníkům (společně s urychlením plateb
na přepážkách v podobě bezkontaktních platebních karet)
by nicméně mohlo některé dosud váhající obchodníky přesvědčit k akceptaci karet, a spotřebitelé by se tak mohli
dočkat terminálů i na místech, kde jim dosud chyběly. Na
druhou stranu issuingové banky mohou v reakci na snížení
mezibankovních poplatků začít účtovat poplatky za vydání
karet spotřebitelům či podmiňovat jejich odpuštění zvýšenou mírou používání karet. Je rovněž otázka, zda dojde
k omezení benefitů spojených s kreditními kartami, když
tyto možná spíše než z mezibankovních poplatků profitují z relativně vysokých úroků účtovaných uživatelům, kteří
úvěry nesplácí během bezúročného období (některé banky
spotřebitelům např. vrací až 2 % z objemu transakcí realizovaných kreditní kartou, což je dvojnásobek dosavadní
výše mezibankovních poplatků).
Dopady regulace má Komise vyhodnotit v komplexní zprávě s případným návrhem nové právní úpravy do 9. června
2019, tedy již v horizontu čtyř let. Komise již nyní disponuje dosud nepublikovanými výsledky rozsáhlého průzkumu
trhu, na který později zřejmě naváže. Navzdory nové regulaci nelze také vyloučit, že soutěžní úřady v EU budou pokračovat v probíhajících či zahajovat nová správní řízení ve
vztahu k mezibankovním poplatkům účtovaným v minulosti,
jakkoli tento postih přestává být díky regulaci prioritou. Nelze také vyloučit, že ohledně excesivních mezibankovních
poplatků budou pokračovat, resp. budou zahájeny soudní
spory o náhradu škody ze strany obchodníků, a to bez ohledu na (ne)aktivitu soutěžních úřadů ve věci možných správních deliktů v oblasti soutěžního práva.
Autor článku:
Petr Kadlec | Partner
(v letech 2007 až 2010 působil jako vyšetřovatel pro oblast platebních systémů
na Generálním ředitelství Evropské komise pro hospodářskou soutěž v Bruselu)
3
Služby v oblasti soutěžního práva a práva EU
Naše advokátní kancelář si je plně vědoma neustále rostoucího a nadále nedoceňovaného významu práva EU pro každodenní
zájmy našich klientů. Právem EU argumentujeme často a úspěšně. Zvláštní pozornost věnujeme dvěma oblastem: právu
hospodářské soutěže a regulatorním aspektům práva EU.
Chápeme komplexnost problémů, se kterými se potýkají společnosti v konkurenčním prostředí. Jsme připraveni našim klientům
pomáhat hledat řešení, která jsou bezpečná a přitom co nejméně omezující. Víme, že soutěžní úřady aplikují soutěžní právo
více ekonomickým způsobem, a proto tomu přizpůsobujeme naše poradenství v České republice a na Slovensku.
Snažíme se zajistit, aby naši klienti mohli v plném rozsahu využívat všech základních svobod vnitřního trhu, ať již svobody
usazování nebo volného pohybu zboží, osob, služeb a investic či kapitálu, a mohli tak rozvíjet své podnikatelské aktivity na
území celé EU.
Služby v oblasti soutěžního práva zahrnují:
zastupování klientů v řízeních před soutěžními úřady
poradenství v souvislosti s aktuální nebo plánovanou
obchodní politikou (soutěžní audity a stanoviska)
formulace, zavádění a ověřování funkčnosti compliance
programů
semináře na klíč
asistence při místních šetřeních (dawn raids),
simulovaná místní šetření
zastupování v soudních sporech o náhradu škody
způsobených protisoutěžním jednáním
expertní posudky pro soudní spory a arbitráže
Veřejná podpora:
poradenství příjemcům veřejné podpory
poradenství soutěžitelům, kteří napadají nezákonné
poskytnutí veřejné podpory u soutěžních úřadů nebo
soudů
poradenství orgánům veřejné správy při poskytování
veřejné podpory (notifikace, řízení o nezákonné podpoře)
poradenství za účelem eliminace nezákonné veřejné
podpory v rámci projektů (včetně podniků obecného
hospodářského zájmu)
Poradenství našim klientům poskytujeme
v následujících oblastech:
kartely a spolupráce mezi konkurenty
vertikální (distribuční) dohody
dominance a její zneužití
spojování podniků
veřejná podpora
významná tržní síla a její zneužití
Právo EU:
právní úprava dotací z fondů EU
právní úprava jednotného trhu EU
právní regulace finančních služeb a veřejných zakázek
regulace elektronických komunikací a ochrana
osobních údajů
právo životního prostředí, doprava a energetika
právo průmyslového a duševního vlastnictví
mezinárodní obchod a antidumping
sankce vůči třetím státům či jednotlivcům uložené
v souvislosti s porušováním mezinárodního práva
uznání a výkon rozhodnutí v rámci EU
evropské mezinárodní právo soukromé a jeho vliv
na přeshraniční obchod
ochrana spotřebitele a ochrana zdraví
plnění povinností a závazků plynoucích z práva EU
členským státům
Robert Neruda | Partner, T: +420 545 423 455, E: [email protected]
Robert Nešpůrek | Partner, T: +420 255 000 949, E: [email protected]
4
Černobílé nebo barevné ochranné známky
aneb nová rozhodovací praxe při posuzování
ochranných známek
Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu („OHIM“), který spravuje registr ochranných známek Společenství, přistoupil po několika letech aplikování jednoznačné praxe při posuzování černobílých ochranných známek Společenství ke změně v této
rozhodovací praxi. Tato změna klade na majitele ochranných známek vyšší nároky. Je proto třeba, aby k zajištění efektivní
ochrany majitelé černobílých ochranných známek zrevidovali svá známková portfolia a pečlivě zhodnotili, zda jejich černobílé ochranné známky poskytují dostatečnou ochranu výrobkům a službám, se kterými jsou spojeny.
Účelem nové rozhodovací praxe je, mimo jiné, zvýšení
právní jistoty vlastníků ochranných známek. Tato změna
je součástí Konvergenčního programu úřadu OHIM, jehož
cílem je sjednocení rozdílných rozhodovacích praxí patentových a známkových úřadů v rámci EU. Tuto novou praxi
budou tedy aplikovat i národní zápisné úřady, včetně
českého Úřadu průmyslového vlastnictví, proto je toto
téma relevantní i v případě národních ochranných známek.
Podle dosavadní rozhodovací praxe úřadu OHIM platilo, že
pokud byla ochranná známka zapsána v černobílé podobě, poskytoval jí takový zápis ochranu před neoprávněným
užitím třetími stranami v jakémkoli barevném provedení.
To vedlo k tomu, že většina přihlášek byla přihlašovateli záměrně podávána pouze v černobílém provedení a to
i tehdy, pokud byla užívána výhradně v barevném provedení.
Úřad OHIM však nově začal aplikovat praxi založenou na
opačném principu, tedy na principu „what you see is what
you get“, takže ochranná známka zapsaná v černobílé podobě již nyní chrání pouze identická vyobrazení daného
označení, tzn. pouze taková vyobrazení, jejichž rozdíly vůči
zapsanému označení si přiměřeně informovaný spotřebitel
uvědomí pouze při přímém srovnání předmětných označení.
S ohledem na výše uvedené existuje riziko, že ochranné
známky registrované v černobílém vyobrazení, ale užívané v barevných variantách, mohou čelit návrhům na výmaz
z rejstříku, pokud jejich majitelé nedokáží prokázat užívání
ochranné známky v zapsaném černobílém vyobrazení.
Za této situace je rozumné, aby majitelé ochranných známek provedli důkladnou revizi svých známkových portfolií,
a to zejména pokud se jejich portfolia skládají z velké části
z obrazových ochranných známek. Účelem takové revize
by mělo být zjištění, v jaké podobě jsou ochranné známky registrovány, a toto konfrontovat s tím, v jaké podobě
jsou tyto známky užívány v praxi. Pokud se tato podoba liší,
z výše uvedených důvodů doporučujeme podání nové přihlášky ochranné známky v barevném vyobrazení zejména
v případech, kdy takové barevné vyobrazení tvoří výrazný a důležitý (distinktivní) prvek užívaného označení. Pro
úplnost nutno dodat, že pokud má podnikatel registrovánu
černobílou ochrannou známku, ale užívá pouze její barevné provedení, bude toto označení podléhat právní ochraně
z titulu tzv. nezapsaného označení. S ohledem na to, že je
v případě sporu nutné poměrně detailně prokazovat užívání nezapsaného označení, jeví se ochrana prostřednictvím
ochranné známky jako jistější a silnější právní institut.
S ohledem na novou rozhodovací praxi je třeba věnovat
zvýšenou pozornost nejen správnému zatřídění ochranné
známky, ale také její grafické podobě. Znamená to důkladně předem promyslet, v jaké podobě bude značka na
výrobcích a v reklamě užívána, a tomu přizpůsobit příslušnou registraci. Jedině tak bude zaručeno, že se majiteli dostane takové právní ochrany, kterou od registrované
ochranné známky oprávněně očekává.
Autoři článku:
Radek Riedl | Advokát
5
Služby v oblasti práva duševního vlastnictví
Právo duševního vlastnictví, telekomunikací, médií a informačních technologií (IP & TMT) představuje jednu z nejvýznamnějších
právních specializací naší kanceláře. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners poskytuje na vysoké odborné úrovni
právní služby v oblasti ochranných známek, autorských děl, patentů, práv k databázím, průmyslových vzorů i ostatních druhů
nehmotných statků.
Špičková znalost českých a slovenských právních předpisů i předpisů Evropské unie v oblasti duševního vlastnictví spolu
s rozsáhlými zkušenostmi v soudním a správním řízení umožňují právníkům kanceláře Havel, Holásek & Partners poskytovat
klientům skutečně efektivní právní služby při prosazování ochrany proti nekalé soutěži a porušení práv z nehmotných statků
včetně kvalifikovaných odhadů průběhu, trvání a výsledku sporů a podstatné pomoci při shromažďování důkazních prostředků.
Významnou součástí naší praxe je též zastupování klientů v rámci celního řízení, jehož cílem je zabavení zboží porušujícího
práva duševního vlastnictví.
V oblasti mediálního práva se pravidelně věnujeme problematice reklamy, nekalé soutěže či ochrany osobnosti a disponujeme
také specifickým know-how ve vztahu k filmovým právům a nastavení smluvních vztahů mezi jednotlivými účastníky tvorby
filmového díla.
Zajišťování odpovídající ochrany práv
duševního vlastnictví
registrace práv na národní i mezinárodní úrovni
rešerše v souvislosti s ochrannými známkami
a další rešerše
ochrana děl chráněných autorským právem
jednání s organizacemi pro kolektivní správu práv
ochrana před nelegálními dovozy zboží
komplexní služby správy portfolií nehmotných statků
podpora klientovi při definování strategie pro ochranu
a zvyšování hodnoty duševního vlastnictví
Transakční podpora a sjednávání smluv
převody a postoupení registrovaných i neregistrovaných
práv duševního vlastnictví
licence k právům duševního vlastnictví
franšízová ujednání
due diligence a další druhy právních šetření
investice související s právy duševního vlastnictví
zástavy a jiné druhy zajištění zřizované ve vztahu
k duševnímu vlastnictví
transfery technologií
smluvní úprava podmínek vytváření duševního vlastnictví
zaměstnanci
Řešení sporů
zastupování ve sporech v souvislosti s ochrannými
známkami, patenty a v dalších druzích sporů v oblasti
zajištění předběžných opatření
podpora při zajišťování důkazních prostředků
obhajoba proti neodůvodněným nárokům
příprava odpovídající strategie pro obhajobu
a zastupování klienta u soudu
Nekalá soutěž
právní aspekty marketingu
ochrana proti porušování
Boj proti padělkům a napodobeninám
monitoring a zajišťování padělků a nedovolených
napodobenin ve všech segmentech jejich prodeje či
distribuce – při dovozu zboží do České republiky, při
vývozu zboží, na vnitřním trhu v obchodech, stáncích,
tržištích a na Internetu
zajištění likvidace napodobenin a padělků, podávání
žalob a trestních oznámení proti porušovatelům, uzavírání
dohod o náhradě škody
aktivní spolupráce s celní správou a Českou obchodní
inspekcí
Filmová práva a využívání filmových pobídek
vhodné nastavení smluvního zajištění vztahů financiérů,
producentů, koproducentů a servisních společností
kontrola rizikových aspektů státní podpory (zejména ve
vztahu k nepřevoditelnosti nároků z filmových pobídek)
možnost zřízení SPV pro splnění podmínek filmových
pobídek
Jaroslav Havel | Partner, T: +420 255 000 111, E: [email protected]
6
Paralelní dovozy v právu EU
Výrobci se někdy snaží bránit dovozům svého zboží do třetích zemí v rámci EU. Tento zájem však může být v rozporu
s principem jednotného vnitřního trhu. Otázka, do jaké míry mohou výrobci bránit tzv. paralelním dovozům svého zboží
mezi různými státy EU, je předmětem následujícího příspěvku.
Úvod: pojem paralelních dovozů
Paralelní dovozy označují přeshraniční prodej zboží bez
souhlasu výrobce nezávislým obchodníkem stojícím mimo
jeho distribuční systém. Paralelní dovozci dosahují zisku
tím, že dané zboží nakoupí v jenom členském státě EU,
v němž je cena tohoto zboží relativně nízká, aby je následně prodali v jiném členském státě, kde je jeho cena vyšší.
Paralelní dovozy mohou zvyšovat úroveň spotřebitelského
blahobytu, neboť dovoz zboží ze státu s nižší cenovou hladinou nutí prodejce v cílové zemi snižovat ceny. Právo EU
proto paralelní dovozy chrání a podporuje jako nástroj pro
dosažení a udržení jednotného trhu.
Problematika paralelních dovozů se dotýká různých oblastí byznysu i práva. Cílem tohoto příspěvku je poukázat na
nejtypičtější oblasti, v nichž se podnikatelé mohou s tematikou paralelních dovozů setkat.
Právo duševního vlastnictví – doktrína vyčerpání práv
Problematika paralelních dovozů se hojně uplatňuje v rámci přeshraničního obchodu se zbožím chráněným právy
duševního vlastnictví (např. ochrannými známkami nebo
patenty). V této oblasti může někdy docházet ke střetu mezi
zájmem výrobce (resp. majitele práv z duševního vlastnictví) rozhodovat o osudu svého zboží a zájmem na zachování vnitřního trhu EU. Tento střet řeší tzv. doktrína vyčerpání
práv.1
Podle této doktríny mohou distributoři volně dovážet z jednoho členského státu EU do druhého zboží, které bylo na
vnitřní trh uvedeno majitelem práva duševního vlastnictví
nebo s jeho souhlasem. V takové situaci dochází k tzv. vyčerpání práv a majitel práv z duševního vlastnictví nemůže
paralelním dovozům bránit.
V průběhu let byly podmínky pro vyčerpání práv upřesněny
výkladovou praxí unijních soudů. V souladu s ní2 např. platí,
že „uvedením zboží na trh“ v některém z členských států3
se rozumí jeho prodej. Tam, kde vlastník ochranné známky
poskytuje výrobky distributorům bezplatně, nedochází k jejich „uvedení“ na trh. Práva vlastníka ochranné známky se
proto nevyčerpají a ten může další distribuci těchto výrobků
úspěšně bránit.
Výkladové nejasnosti může vzbuzovat též podmínka souhlasu majitele práv duševního vlastnictví s uvedením zboží
na trh. V souladu s unijní judikaturou4 tak např. platí, že
pokud nabyvatel licence, který uvádí na trh zboží chráněné ochrannou známkou, při tom poruší ustanovení licenční
smlouvy (např. o době trvání a území licence, o podobě
ochranné známky nebo o povaze a jakosti výrobků), je
takové uvedení na trh provedeno bez souhlasu vlastníka
ochranné známky. Ani v tomto případě nedochází k vyčerpání práv a vlastník ochranné známky může paralelním dovozům zabránit.
I když podmínky pro vyčerpání práv budou splněny, může
majitel práva duševního vlastnictví ve výjimečných případech dalšímu prodeji zboží bránit. Typicky se může jednat o situace, kdy je zboží chráněné ochrannou známkou
změněno, rozbaleno, přebaleno nebo je ochranná známka
změněna či využita v souvislosti s reklamou.
Distribuční vztahy – zákaz online prodejů
Ve snaze omezit paralelní dovoz svých výrobků do třetích
zemí se výrobci někdy uchylují k tomu, že distributorům
zakazují, aby dané zboží prodávali prostřednictvím e-shopů. Unijní soudy se však k omezování online prodejů staví
velmi negativně. Zákaz tohoto druhu považují za ujednání,
jež sleduje omezení soutěže jakožto cíl (restriction by object) a jež je v zásadě považováno za protiprávní. Takové
omezení může být ospravedlněno pouze objektivními důvody spočívajícími ve vlastnostech daného výrobku (takto
lze např. ospravedlnit zákaz prodeje nebezpečných látek
určitým skupinám zákazníků v zájmu ochrany jejich zdraví a života) nebo tzv. ekonomickými přínosy (kdy výrobce
prokáže, že negativní dopad tohoto omezení na soutěž je
převážen ekonomickými přínosy, z nichž alespoň částečně
těží též koncový zákazník).5
Vyčerpání práv duševního vlastnictví se týká všech typů duševního vlastnictví. V souvislosti např. s ochrannými známkami je tato doktrína upravena
v českém právním řádu v § 11 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.
2
Rozsudek SDEU č. C-324/09 - L’Oréal SA v eBay International AG ze dne 12. července 2011.
3
Regionální omezení na členské státy EU bylo mezistátními dohodami rozšířeno o další členské státy Evropského hospodářského prostoru.
4
Rozsudek SDEU č. C-59/08 - Copad SA v. Christian Dior Couture SA ze dne 23. dubna 2009.
5
Rozsudek SDEU č. C 439/09 - Pierre Fabre Dermo-Cosmétique SAS ze dne 13. října 2011.
1
7
K omezení online prodejů však nemusí v některých případech postačovat ani důvody veřejného zájmu spočívající
např. v ochraně zdraví jednotlivců. O tom svědčí rozsudek
Soudního dvora EU („SDEU“) ve věci Ker Optika bt6 (o kterém jsme Vás prostřednictvím našich novinek informovali)7,
v němž nadepsaný soud posuzoval soulad maďarské legislativy, která zakazovala prodej kontaktních čoček prostřednictvím internetu. SDEU odmítl argument, že zákaz online
prodeje byl nezbytný v zájmu ochrany zdraví zákazníků,
neboť k dosažení tohoto cíle bylo možné využít i méně
omezující alternativu spočívající např. ve využití poznatků
z nedávných zkoušek čoček, které zákazníci podstoupili.
V některých případech, zdá se, však může být omezení online prodejů ospravedlnitelné. V této souvislosti lze zmínit
např. rozhodnutí francouzského soutěžního úřadu (Conseil
de la concurrence) z roku 2006, v němž konstatoval, že
omezení internetového prodeje parfumerie a hi-fi souprav
bylo důvodné, neboť charakteristika těchto výrobků nemůže být zprostředkována na dálku. Obdobný argument však
zamítl ve vztahu k prodeji hodinek.8
Problematika omezování online prodejů je relativně novým
fenoménem a bude jistě předmětem dalšího vývoje. Obecně však lze pozorovat tendenci v tom smyslu, že soutěžní
úřady a soudy vykazují v tomto ohledu značnou skepsi,
resp. neochotu akceptovat důvody, jež jsou na podporu takových omezení uváděny.
Farmaceutický sektor – omezování paralelních dovozů
léčiv
Oblastí, v níž problematika paralelních dovozů vzbuzuje patrně největší kontroverze, je oblast farmaceutického
práva. Farmaceutické společnosti se mnohdy snaží paralelní obchod se svými léčivy omezovat, neboť snižuje jejich
zisk. Jakkoli argumentují, že farmaceutický sektor je nutné
posuzovat s ohledem na jeho specifika, jejich postoj unijní
soudy nesdílejí a k omezování paralelních dovozů léčiv se
staví velmi rezervovaně. Praktiky farmaceutických firem,
které sledují omezení paralelního obchodu s léčivy v rámci EU, tak mohou být značně rizikové a porušovat článek
101 Smlouvy o fungování EU („SFEU“), obsahující obecný
zákaz kartelových dohod, či článek 102 SFEU, zakazující
zneužívání dominance.
V souladu s unijní praxí9 může být jako protisoutěžní posouzeno např. účtování dvojích cen distributorům v závislosti na zamýšlené destinaci léčiv. Pokud farmaceutická
společnost účtuje za léčiva, jež jsou určena pro vývoz,
vyšší ceny v porovnání s cenami, které účtuje za léčiva
určená pro tuzemský trh, jedná se o porušení kartelového
zákazu, u něhož soutěžní orgány nemusejí zkoumat, jaký
má reálný dopad na trh. Farmaceutická společnost může
uniknout sankci prakticky pouze tehdy, pokud prokáže, že
přínosy pro financování dalšího výzkumu a vývoje (jež plynou z omezení paralelního dovozu) budou převažovat nad
negativy plynoucími ze ztráty výběru mezi alternativními
dodávkami.
Jako potenciálně riziková lze v souladu s unijní praxí považovat též některá jednostranná opatření farmaceutických
společností s dominantním postavením na trhu, zejm. taková, jež spočívají v odmítnutí dodávek.10 Jakkoli se uznává, že farmaceutické společnosti musejí mít možnost, aby
na ochranu svých obchodních zájmů přijímaly přiměřená
opatření, mohou odmítat pouze takové objednávky distributorů, jež jsou zjevně disproporční vzhledem k předchozím
obchodním vztahům s daným distributorem či vzhledem
k potřebám trhu. Pokud však dominantní výrobce farmaceutik ve snaze zabránit paralelním vývozům odmítne vyhovět objednávkám, které mají obvyklý charakter, může
se dopustit zneužití dominance v rozporu s článkem 102
SFEU.
Rozsudek SDEU č. C 108/09 - Ker-Optika bt ze dne 2. prosince 2010.
http://www.havelholasek.cz/images/stories/publikace/eu_legal_news_cz_2011_03.pdf#page=11
8
Rozhodnutí Conseil de la concurrence č. 06-D-24 ze dne 24. července 2006, uvedeno in M. Dolmans, A. Leyden, Internet & Antitrust: An Overview
of EU and National Case Law, COMPETITION LAW BULLETIN, No. 45647, str. 4.
9
Rozsudek SDEU ve spojených věcech č. C-501/06P, C-515/06P a C-519/06P - GlaxoSmithKline Services Unlimited, dříve Glaxo Wellcome plc,
proti Komisi ze dne 6. října 2009.
10
Rozsudek SDEU ve spojených věcech č. C 468/06 až C 478/06 - Sot. Lélos kai Sia EE a další proti GlaxoSmithKline AEVE Farmakeftikon Proïonton
ze dne 16. září 2008 (Syfait II).
6
7
Autoři článku:
Robert Neruda | Partner
Roman Barinka | Advokát
Marián Minárik | Koncipient
8
Chystané změny v evropské právní úpravě
ochranných známek
Již v březnu 2013 předložila Komise Evropskému parlamentu tři legislativní návrhy, kterými by mělo dojít k revizi stávajícího pojetí systému ochranných známek. Cílem této prozatím neschválené revize systému má být zejména levnější,
spolehlivější, rychlejší a předvídatelnější zápis ochranných známek v rámci EU.
Evropský systém práva průmyslového vlastnictví se bude
opět měnit. Po změnách na poli patentů (o kterých jsme
Vás prostřednictvím našich publikací informovali)1 jsou na
pořadu dne změny právních předpisů týkajících se známko-právního systému. Tento systém na evropské úrovni svými
počátky sahá až do konce 80. let minulého století (směrnice Rady č. 89/104/EHS) a ochranná známka Společenství
loni oslavila 20. výročí svého vzniku. Díky zkušenostem
nabytým během mnoha let užívání tohoto systému, technologickému pokroku v oblasti internetu a některým změnám
tržního prostředí se v rámci EU od roku 2007 objevovaly
názory, že by si relevantní přímo i nepřímo použitelné právní předpisy zasloužily alespoň dílčí zpřesnění. Hlavní role
se v této oblasti ujala Evropská komise („Komise“), když
po několika menších krůčcích vydala v roce 2011 vlastní
strategii práv duševního vlastnictví pro Evropu2 oznamující plánový přezkum systému ochranných známek. Tuto
strategii následně Komise promítnula do níže uvedených
legislativních návrhů; poslední z nich navíc reagoval na kritické hlasy zejména malých a středních podnikatelů, kterým
stávající systém umožňuje získat a udržet si ochranu svých
označení výměnou za relativně vysoké náklady. Z tohoto
důvodu je tempo nárůstu nově registrovaných ochranných
známek Společenství pro některé odborníky stále určitým
zklamáním.
Cíle
Jak ukázaly analýzy dopadů platné a účinné právní úpravy
a konzultace provedené Komisí předcházející předložení níže uvedených legislativních návrhů, stávající systém
ochranných známek se v praxi (až na pár drobných deficitů) osvědčil. Navrhované změny proto nejsou změnami
zásadními, spíše se má jednat o modernizaci stávajícího
systému. Cílem modernizace má být zejména levnější,
spolehlivější, rychlejší a předvídatelnější zápis ochranných známek v rámci celé EU, zlepšení podmínek pro
inovace a hospodářský růst malých a středních podnikatelů a pro ochranu jejich označení proti padělatelům
při tranzitu zboží přes území EU.
V souladu s výše uvedeným cílem pak mají legislativní ná-
vrhy přinést zejména lepší harmonizaci a vyladění postupů
při zápisu ochranných známek Společenství a ochranných
známek vnitrostátních; základní a výchozí úpravou by měl
v tomto kontextu být do budoucna systém ochranné známky
Společenství. S vyladěním zápisné fáze souvisí také (dlouho
chybějící a v praxi tolik potřebné) sjednocení postupů mezi
úřady průmyslového vlastnictví členských států EU mezi
sebou i těchto úřadů a Úřadu pro harmonizaci na vnitřním
trhu („OHIM“) a rozvoj společných nástrojů. Změna systému
ochranných známek by však nebyla kompletní bez promítnutí zkušeností získaných při jeho užívání, tj. bez modernizace dnešní právní úpravy a zvýšení právní jistoty tohoto
odvětví průmyslových práv. Níže uvedené legislativní návrhy se snaží modernizace docílit změnou zastaralých či
nejasných ustanovení, zapracováním judikatury Soudního dvora EU nebo také specifikací práv plynoucích
z ochranných známek. Nutno přiznat, že některá problematická ustanovení si změnu zcela objektivně zaslouží.
Předložené legislativní návrhy
Uvedené změny evropské právní úpravy ochranných známek by dle názoru Komise měly nastat prostřednictvím tří
legislativních návrhů, které Komise sama předložila k projednání již v březnu roku 2013:
- návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou
se sbližují právní předpisy členských států o ochranných
známkách (de facto se jedná o přepracování stávající
známkoprávní směrnice k dnešnímu dni kodifikované jako
2008/95/ES);
- návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se
mění nařízení Rady č. 40/94 o ochranné známce Společenství (tj. nařízení k dnešnímu dni kodifikovaného pod
č. 207/2009) a
-n
ávrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se
mění nařízení Komise č. 2869/95 o poplatcích placených
OHIM.
Přepracování směrnice má za cíl zejména zkvalitnit harmonizaci v oblasti procesní regulace, která byla doposud ponechána bez úpravy, a vylepšit stále různící se dosavadní
úroveň harmonizace. Z těchto deficitů vyplývala i nedosta-
http://www.havelholasek.cz/images/stories/publikace/ip_it_bulletin_cz_2011_10.pdf#page=9
http://www.havelholasek.cz/images/stories/publikace/pharma%20news%20cz%20leden%202014.pdf#page=11
2
Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Jednotný trh práv duševního
vlastnictví. Podpora kreativity a inovací za účelem zajištění hospodářského růstu, vysoce kvalitních pracovních míst a prvotřídních výrobků a služeb v
Evropě [KOM (2011) 287 v konečném znění].
1
9
tečná spolupráce mezi vnitrostátními úřady průmyslového
vlastnictví s OHIM, kterou se navrhovaná směrnice snaží
alespoň dílčím způsobem prohloubit. Přezkum nařízení
byl Komisí předložen především s ohledem na výše popsanou modernizaci stávajícího systému ochranných známek (tj. úpravu terminologie – navrhovaný termín „evropská ochranná známka“ či nové označení OHIM, vyjasnění
sporných a nejednoznačných ustanovení či zjednodušení
zápisného řízení).
Co do systému poplatků, nejpodstatnější změna by měla
spočívat v jejich hrazení za každou třídu výrobků zvlášť
(namísto dosavadního nejnižšího možného poplatku za
přihlášku ochranné známky obsahujícího ochranu až ve
třech třídách výrobků bez možnosti snížení výše poplatku
při zápisu pouze jedné či dvou takových tříd). S ohledem
na cílené sjednocení režimů ochranných známek by se pojetí poplatkové povinnosti mělo do budoucna uplatnit nejen
u přihlášky ochranné známky Společenství, ale i u přihlášky ochranné známky vnitrostátní. Změna systému poplat-
ků tak subjektům oproti stávajícímu stavu umožní žádat
o ochrannou známku plně v souladu se svými potřebami,
aniž by bylo nezbytné využít všechny tři třídy výrobků kryté
dnešním poplatkem za zápis. Konkrétně tak v případě přihlášky individuální ochranné známky Společenství učiněné
elektronickou formou pro jedinou třídu výrobků nebo služeb
se poplatek sníží ze současných 900 EUR na 775 EUR,
poplatek za obnovu individuální ochranné známky Společenství (opět učiněnou elektronickou formou) pro jedinou
třídu výrobků nebo služeb se pak sníží z 1.350 EUR na
1.000 EUR.
Další kroky…
Jelikož se legislativní návrhy prozatím nacházejí po prvním
čtení v Evropského parlamentu a před vyjádřením Rady
a jejich výsledná podoba je tudíž stále nejistá, dovolíme si
Vás v některém z budoucích čísel EU Legal News informovat detailněji o nejdůležitějších vybraných změnách v té
době již finálních textů uvedených předpisů.
Autoři článku:
Dalibor Kovář | Advokát
Bezpečný přístav čelí bouři
Mnoho evropských správců osobních údajů předává osobní údaje do USA na základě certifikace přijímajícího subjektu dle
tzv. bezpečného přístavu (Safe Harbor Framework). Ten však vzhledem k aktuálnímu vývoji nadále nemusí přetrvat jako
nejjednodušší způsob předání osobních dat do USA v souladu s evropskými předpisy na ochranu osobních údajů. To by
vedlo ke značně zvýšeným nákladům na compliance na obou stranách Atlantiku v dynamicky se rozvíjející technologické
oblasti zpracování dat.
V EU panuje, jak známo, ve světovém srovnání velmi vysoký standard ochrany osobních údajů, založený zejména
na směrnici Evropského Parlamentu a Rady 95/46/ES ze
dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti
se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto
údajů. Uvedená směrnice mj. stanoví, že k předávání osobních údajů, které jsou předmětem zpracování nebo které
mají být předmětem zpracování po předání, do třetích zemí
může dojít, pouze pokud dotyčná třetí země zajistí odpovídající úroveň ochrany.
Existuje několik způsobů, jak legalizovat předávání osobních údajů z EU do třetích zemí. Evropská komise („Komise“) může na základě zkoumání přijímat rozhodnutí, jimiž
určí, že konkrétní třetí země poskytuje adekvátní ochranu
osobním údajům, čímž je umožněn jejich export do takové
země. Jen velmi málo třetích zemí je však Komisí považováno za země poskytující dostatečnou úroveň ochrany
osobním údajům (aktuálně 11 zemí). Při transferu osobních
údajů do ostatních třetích zemí musí předávající a přijíma10
jící společnosti využít některého z ad hoc nástrojů, mezi
které patří zejména tzv. standardní smluvní doložky a závazná vnitropodniková pravidla (Binding Corporate Rules).
Ty s sebou však vždy přinášejí jistou administrativu a s ní
spojené zvýšené náklady.
Zejména vzhledem k významu obchodní výměny mezi EU
a USA vyvstala potřeba přijmout odpovídající obecný nástroj i ve vztahu k USA. V roce 2000 Komise přijala rozhodnutí, které se však lišilo od ostatních v předešlém odstavci zmíněných rozhodnutí.1 Na jeho základě byl vytvořen
zvláštní rámec, který umožnuje jednodušší způsob předání osobních údajů do USA než jsou výše uvedené ad hoc
nástroje. Safe Harbor v zásadě funguje na základě sebecertifikace, kdy společnosti v USA revidují své nakládání
s osobními údaji tak, aby splňovalo požadavky Safe Harbor, a tedy potažmo práva EU, zakomponované do sedmi zásad (oznámení, dobrovolnost, bezpečnost a integrita
dat, ad.). Údaje o nich jsou pak zaneseny v odpovídajícím
registru a musejí být spolu s certifikací pravidelně obno-
vovány. Na takovém základě pak může bez další potřeby
veřejnoprávní autorizace dojít k předání osobních údajů
z EU do USA. Nutno dodat, že veškeré obecné požadavky
na zpracování osobních údajů, týkající se např. souhlasu
subjektů či informačních povinností, se uplatní nezávisle na
právním základu pro předání osobních údajů do USA nebo
jinam.
V českém kontextu je tak předání osobních údajů do USA
na základě rámce Safe Harbor předáním podle § 27 odst.
2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Slovy uvedeného zákona dochází k předání na základě
„rozhodnutí orgánu Evropské unie“.
V registru Safe Harbor aktuálně figuruje více než pět tisíc
amerických entit (více než tři tisíce z toho jsou aktuální),
které nejčastěji zpracovávají osobní údaje pro evropské
subjekty. V poslední době však vzhledem k některým odhalením o nakládání s osobními údaji mnoha amerických
společností směrem k tajným službám a vládním agenturám Spojených států dochází ke zpochybnění funkčnosti,
a zejména právoplatnosti, rámce Safe Harbor. Nejhlasitěji
legitimitu, ale i legalitu, Safe Harboru po nedávných odhaleních (počínaje kauzou PRISM) zpochybňuje Evropský
parlament („Parlament“), který se problematikou zabývá
opakovaně a přijal na toto téma též usnesení pléna.2 Parlament v bodě 38 usnesení přímo konstatuje, že zásady nástroje bezpečný přístav neposkytují za stávajících okolností
dostatečnou ochranu občanům EU, a proto by tato předávání měla probíhat na základě jiných nástrojů, například
smluvních doložek nebo závazných podnikových pravidel,
pokud tyto nástroje stanoví konkrétní záruky a mechanismy
ochrany a nejsou obcházeny jinými právními rámci.
Obdobně Komise považuje situaci v předávání osobních
údajů do USA za problematickou. Ve Sdělení Evropskému parlamentu a Radě ze dne 27. listopadu 2013 („Obnovení důvěry v toky údajů mezi EU a USA“), uvádí, že
mnoho společností zapsaných na seznamu bezpečného
přístavu jeho zásady v praxi nedodržuje. Komise tak přijala 13 doporučení, jak situaci kolem bezpečného přístavu
řešit, mezi které patří povinnost certifikovaných společností zveřejňovat zásady ochrany osobních údajů a smluv se
subdodavateli; povinnost americké vlády provádět namátkovou kontrolu sebecertifikací v registru; a jasná pravidla
o podmínkách přístupu vládních agentur k osobním údajům. Po dvou letech jednání se zdá, že panuje mezi EU
+ USA shoda na řešení 11 z uvedených 13 bodů.
Český Úřad pro ochranu osobních údajů se prostřednictvím tiskových vyjádření staví k situaci dodržování pravidel Safe Harbouru též kriticky. Vedle toho můžeme z naší
praxe uvést příklad, kdy Úřad v jedné komunikaci ohledně
registrace zpracování osobních údajů přímo s odkazem na
výše uvedené postoje institucí EU doporučil zajistit předání
osobních údajů do Spojených států, které se ukáže být nezbytně nutným k naplnění stanovených účelů, standardními smluvními doložkami, jelikož tyto dle něj zajišťují v současné době lepší úroveň ochrany osobním údajům ve třetí
zemi než institut bezpečného přístavu.
Byť výše uvedená vyjádření institucí EU nebo jejich orgánů
nemění ničeho na aktuální platnosti a závaznosti rozhodnutí Komise o Safe Harboru, jak bylo citováno výše, vyplývá
z nich zřejmá neudržitelnost současného stavu, kdy certifikaci zpracovatelů v USA nikdo nekontroluje a kdy nejsou
známy mantinely využití uvedených údajů vládou USA za
bezpečnostními účely. Byť zatím není třeba hledat alternativy k předání údajů na základě Safe Harboru v konkrétních
případech, možnost jeho suspendování není zcela vyloučena a aspoň základní zamyšlení nad tím, co by to pro
konkrétní subjekty využívající americké zpracovatele dat
znamenalo, je na místě.
Novou dynamiku rozepřím o osud bezpečného přístavu
navíc může dát řízení aktuálně vedené před Soudním dvorem EU pod značkou C-362/14, kde se rakouský student
a uživatel Facebooku ve sporu s irským Data Protection
Commissioner (obdoba českého Úřadu pro ochranu osobních údajů) domáhá určení, že Safe Harbor v rozporu
s právem EU neposkytuje adekvátní ochranu osobních
údajů občanů EU, a to s ohledem na to, jak nyní víme, že
fungovaly americké vládní programy jako PRISM. Na březnovém ústním jednání v Lucemburku došlo na uznání ze
strany Komise, že možnosti rámce bezpečného přístavu,
jak zajistit dostatečnou ochranu osobním údajům, jsou
omezené, ale že se přesto jedná o ekonomicky a politicky potřebný rámec, který má Komise vůli náležitě doladit
a zajistit jeho náležité vymáhání. Stanovisko generálního advokáta se očekává 24. června. Téma sledujeme a budeme
o jeho vývoji informovat.
Rozhodnutí Komise ze dne 26. července 2000 podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o odpovídající ochraně poskytované podle
zásad bezpečného přístavu a s tím souvisejících často kladených otázek vydaných Ministerstvem obchodu Spojených států.
2
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování
a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (2013/2188(INI)).
1
Autoři článku:
Jaroslav Šuchman | Advokát
11
Bezpečnost dat a ochrana osobních údajů
Ve světové ekonomice, kterou vedle tradičních zdrojů čím dál více pohánějí takřka nevyčerpatelné informace o všem
a o všech, se umění spravovat data, zajistit jejich bezpečnost a současně vyhovět složitému regulatornímu rámci chránícímu
jednotlivce stává nepochybně cennou hodnotou znamenající náskok před ostatními.
Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners nabízí svým klientům unikátní odborný tým specializující se na ochranu dat
a právo osobních údajů. Základ týmu tvoří 6 právníků z týmu IP & TMT majících nejen nezbytné znalosti tzv. technologického
práva, ale i praktické zkušenosti s novinkami v digitálním světě. Silnou stránkou našeho týmu je úzká spolupráce s ostatními
specializovanými právními skupinami firmy a zahrnutí specialistů z těchto skupin do širšího okruhu našeho týmu: prolínání
odborností z oblasti bankovnictví a finančních služeb, pracovního práva či zdravotnictví vnímáme jako naprosto logickou součást
standardu našich právních služeb.
Naším cílem, jehož dosahování potvrzují spokojení klienti, je poskytování právních služeb nejvyšší kvality, orientace na poskytování
praktického poradenství pružně reagujícího na potřeby našich klientů a široký záběr přesahující hranice České republiky.
S čím vám můžeme pomoci:
ochrana know-how, důvěrných informací,
obchodního tajemství
nastavení pravidel pro zpracování osobních údajů
zaměstnanců
efektivní nakládání se zákaznickými databázemi
integrace v nadnárodních strukturách a zajištění
přenosu dat mimo ČR/SR a EU s využitím
- závazných podnikových pravidel (BCR)
- standardních smluvních doložek Evropské komise
- Safe Harbor
archivační a skartační plány
příprava na bezpečnostní incidenty (data breach)
a pohotová asistence v případě jejich výskytu
v ytěžování veřejných zdrojů, práce s Big Data
zpracování citlivých osobních údajů v sektoru
zdravotní péče
v yužití nových technologií založených mj. na zpracování
i citlivých osobních údajů (např. biometrický podpis)
požadavky na uchovávání dat v sektoru telekomunikací
outsourcing a centralizace dat, využívání cloudových
řešení
zastupování klientů v jednáních u Úřadu pro ochranu
osobních údajů České republiky / Úradu na ochranu
osobných údajov Slovenskej republiky, zajištění obdobné
pomoci v ostatních zemích Evropské unie prostřednictvím
partnerských kanceláří
školení
snížení právních rizik při provádění forenzních auditů
12
Pojďme diskutovat o sušenkách
Dubnové číslo Informačního bulletinu Úřadu pro ochranu osobních údajů přineslo hned několik nezvyklých informací: předně stát poprvé oficiálně deklaroval, že česká právní úprava využívání cookies není v souladu s tou evropskou a dále byla
zahájena veřejná diskuse o tom, jak ke cookies přistupovat – před tím, než bude započato s vymáháním, ač nedokonalých,
tak přeci jen pravidel.
Co jsou to cookies
Cookies jsou malé datové soubory ukládané internetovými
stránkami do uživatelova koncového zařízení, které slouží
především k zapamatování některých voleb, čímž uživatelům přinášejí lepší uživatelský komfort při užívání internetových stránek a aplikací. Díky cookies tak uživatelé nemusí
při opakované návštěvě internetové stránky znovu zaškrtávat požadované položky, opětovně se přihlašovat či zadávat své preference. Na druhou stranu jsou však cookies
využívány pro internetovou analytiku, kdy umožňují uživatele identifikovat a dále profilovat – stopovat jeho nákupní
historii, navštívené stránky, vyhledávané výrazy a jeho další preference.
Cookies, soukromí a evropská regulace
Jelikož cookies umožňují odlišovat či identifikovat jednotlivé uživatele a následně vytvářet uživatelův profil na základě vzorců jeho chování na internetu, představují z pohledu
uživatelů zásah do jejich soukromé sféry. Tyto údaje pak
bývají většinou bez vědomí uživatele dále využívány pro
cílenou reklamu, statistické vyhodnocování chování návštěvníků apod.
Právní regulace cookies byla v rámci Evropské unie zavedena prostřednictvím Evropské Směrnice 2002/58/ES
(„Směrnice“), která stanovila pro poskytovatele elektronických služeb povinnost informovat uživatele služby o zpracování údajů (tj. všech údajů, bez ohledu na skutečnost, zda
představují osobní údaj či nikoli) prostřednictvím cookies
a umožnit uživateli takové zpracování odepřít (tzv. opt-out).
Toto pravidlo bylo novelizační směrnicí 2009/136/ES obráceno na tzv. opt-in, tj. s účinností od 25. května 2011 je
možné zpracovávat údaje získané pomocí cookies pouze
se souhlasem (detailně jsme se souhlasem s cookies zabývali v tehdejších právních novinkách1). Uživatelé především
zahraničních internetových stránek jsou tak zvyklí na to, že
při načtení stránky je zobrazena informace o používání
cookies a potvrzovací tlačítko, kterým uživatel může udělit
souhlas s ukládáním cookies na jeho zařízení.
Výjimka pro cookies, které jsou nezbytné pro poskytnutí
služby na vyžádání uživatelem (například fungování nákupního košíku v e-shopu) zůstala v platnosti i po novelizaci a nevzbuzuje žádné emoce; v tomto článku se jí tedy
nevěnujeme.
1
Česká republika vs. sušenky
Česká republika implementovala část Směrnice týkající se
cookies do ustanovení § 89 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů („ZoEK“), které stanoví, že každý, kdo hodlá používat
nebo používá sítě elektronických komunikací k ukládání
údajů nebo k získávání přístupu k údajům uloženým v koncových zařízeních účastníků nebo uživatelů, je povinen tyto
účastníky nebo uživatele předem prokazatelně informovat
o rozsahu a účelu jejich zpracování a je povinen nabídnout
jim možnost takové zpracování odmítnout. Po roce 2009
však český zákonodárce vůbec nereflektoval znění novelizované Směrnice a zachoval opt-out mechanismus. Dle
momentálně účinného znění národních předpisů tak není
potřeba předchozího souhlasu uživatele internetových
stránek s využitím cookies. Uživatel musí být o zpracování
cookies pouze informován a současně mu musí být zachována možnost takové zpracování kdykoli odmítnout.
Úřad pro ochranu osobních údajů vs. sušenky
Úřad pro ochranu osobních údajů („Úřad“) po celou dobu
právní regulace cookies na národní úrovni zastával stanovisko, že Směrnice byla do českého právního řádu implementována řádně a vytrvale přehlížel zřejmý rozpor
předmětných ustanovení ZoEK s evropskou legislativou.
Poměrně překvapivě tak zapůsobilo oficiální stanovisko
Úřadu publikované v Informačním bulletinu č. 1/2015, ve
kterém Úřad vůbec poprvé přiznal, že existuje „evidentní
rozpor mezi evropskou a českou právní úpravou“ a z toho
„vyplývající nejistot[a] adresátů právních norem“.
V září 2014 pak Úřad provedl vlastní výzkum s využitím
zkušeností britského dozorového orgánu a dospěl ke znepokojujícím výsledkům. Přestože česká právní úprava nevyhovuje evropské, a tudíž nelze vyčítat provozovatelům
internetových stránek absenci opt-in mechanismů, zjistil
Úřad výrazné nedostatky i v oblasti dodržování toho mála,
co české právo upravuje – u 50 zkoumaných českých webů
označil za standard nedostupnost informací o cookies.
Úřad subjekty využívající cookies tedy upozorňuje na to,
že při eurokonformním (tj. evropskému právu odpovídajícím) výkladu je nutno trvat alespoň na důsledném plnění
informační povinnosti, v ideálním případě i na získávání
souhlasu u těch cookies, které nejsou nezbytné k poskyt-
http://www.havelholasek.cz/images/stories/publikace/eu_legal_news_cz_2011_10.pdf#page=6
13
nutí vyžádané služby, k přenosu zpráv nebo pro samotnou
funkčnost daných internetových stránek.
Současně však Úřad vstřícně zahájil veřejnou diskusi k tomuto tématu, a to „před samotným přistoupením k individuálnímu výkonu dozoru,“ což lze označit za velmi neobvyklý krok z pohledu českých úřadů obecně (patrně jde opět
o inspiraci z Velké Británie).
Je zřejmé, že Úřad začal vnímat neudržitelnost současného stavu právní regulace cookies v České republice.
S blížící se volbou nového předsedy Úřadu lze dle našeho názoru očekávat, že v brzké době může dojít ke změně
dozorové praxe Úřadu ve vztahu k subjektům používajícím
cookies. Na druhou stranu ona „veřejná diskuse“ nebyla
nijak blíže definována, Úřad nestanovil žádné konkrétní
časové mantinely, nevyzval k zasílání podnětů ani nena-
značuje konkrétní kroky k zajištění souladu s právem EU
a praktické implementace v sektoru elektronických komunikací. Navíc se domníváme, že tento spíše neobvyklý krok
je balancováním na hraně zákona, jehož změnu (rozuměj
opravu) nadto v tuto chvíli nikdo neplánuje. V mezidobí se
navíc na evropské scéně objevil názor, že po přijetí nového obecného nařízení na ochranu osobních údajů pozbyde
opodstatnění i Směrnice, když tato by představovala spíše
nesystémovou výjimku (a komisařka Jourová tento vztah
zdůraznila i ve svých prvních projevech týkajících se obecného nařízení).
Subjektům, které při svém podnikání využívají technologii
cookies a vlivem zahraniční nejlepší praxe dosud mechanismy opt-in nezavedly, lze na základě výše uvedeného
doporučit, aby přinejmenším řádně plnily informační povinnost a efektivně umožňovaly opt-out.
Autoři článku:
Richard Otevřel | Senior advokát
Nová povinnosť pre slovenské spoločnosti
zriadiť whistleblowing systém
Zákon č. 307/2014 Z.z. o niektorých opatreniach súvisiacich s oznamovaním protispoločenskej činnosti zaviedol ochranu
oznamovateľov protikorupčného správania a inej protispoločenskej činnosti pred prípadnými negatívnymi postihmi zo strany zamestnávateľov, čím sa má podporiť predchádzanie a odhaľovanie protispoločenskej činnosti. Zároveň zaviedol nové
povinnosti zamestnávateľov v tejto oblasti.
Úplne nová právna úprava bola vypracovaná na základe
uznesenia vlády Slovenskej republiky k návrhu opatrení na
zabezpečenie plnenia odporúčaní prijatých Pracovnou skupinou OECD pre úplatkárstvo v medzinárodných obchodných transakciách a inšpirovaná niekoľkými zmluvnými dokumentmi Rady Európy.
Povinnosti zamestnávateľov
Zamestnávatelia sú povinní vytvoriť vnútorný systém vybavovania podnetov (v angličtine známy tiež ako “whistleblowing system“) a preveriť každý podnet, či už bol urobený anonymne alebo nie. Vnútorný systém vybavovania
podnetov je potrebné zriadiť do 1. júla 2015. V opačnom
prípade hrozí pokuta vo výške až 20.000 EUR.
14
V rámci tohto systému je zamestnávateľ povinný
1) vytvoriť vnútorný predpis;
2) určiť zodpovednú osobu; a
3) viesť evidenciu podnetov.
Vnútorný predpis by mal určiť podrobnosti o (a) podávaní
podnetov; (b) preverovaní podnetov a oprávneniach zodpovednej osoby pri preverovaní podnetov; (c) zachovaní
mlčanlivosti o totožnosti osoby, ktorá podala podnet; (d)
evidovaní podnetov; (e) oboznamovaní osoby, ktorá podala
podnet, s výsledkom jeho preverenia a (f) spracúvaní osobných údajov uvedených v podnete.
Vyššie uvedené povinnosti sa nevzťahujú na všetky spoločnosti, ale na zamestnávateľov, ktorí zamestnávajú už
len 50 zamestnancov a viacej; všetky orgány verejnej
moci (napríklad štátne orgány, obce, vyššie územne celky
a právnické osoby zriadené týmito orgánmi) musia tento
zákon aplikovať bez ohľadu na počet zamestnancov.
Osobitná povinnosť pri zriadení vnútorného systému vybavovania podnetov tiež vyplýva zo zákona č. 122/2013 Z.z.,
o ochrane osobných údajov, ktorý sa na vnútorné systémy
vybavovania podnetov tiež aplikuje. Základnou požiadavkou je príprava internej evidencie, t.j. vyplnenie formulára
v predpísanej podobe, ktorý obsahuje základné informácie
o vnútornom systéme vybavovania podnetov.
Spoločnosti však zvyčajne zriaďujú vnútorný systém na vybavovanie podnetov v širšom rozsahu, než ktorý im určuje
zákon. Ide o oznamovanie aj ďalších protispoločenských
činností ako tých, ktoré sú vymedzené nižšie, napríklad
trestné činy, pri ktorých hrozí trest odňatia slobody s hornou hranicou trestnej sadzby neprevyšujúcou tri roky, alebo
porušenie interných predpisov zamestnávateľov či etických
noriem. V takýchto situáciách nepostačuje pripraviť internú
evidenciu, ale je potrebné oznámiť takýto systém Úradu na
ochranu osobných údajov, ktorý spravidla takéto oznámenie mení na osobitnú registráciu. So spracovaním osobných údajov v takomto širšom rozsahu je možné začať až
po doručení potvrdenia o osobitnej registrácii. Nesplnenie
tejto povinnosti môže mať za následok uloženie pokuty vo
výške od 1.000 EUR do 200.000 EUR.
Oznámenie protispoločenskej činnosti
Zákon chráni fyzické osoby, ktorí urobia oznámenie o skutočnostiach, ktoré sa dozvedeli v súvislosti s výkonom
svojho zamestnania, povolania, postavenia alebo funkcie
a ktoré môžu významnou mierou prispieť alebo prispeli
k objasneniu závažnej protispoločenskej činnosti alebo
k zisteniu alebo usvedčeniu jej páchateľa. Zákon popri takýchto oznamovateľoch chráni aj im blízke osoby, ak sú
v pracovnoprávnom vzťahu k tomu istému zamestnávateľovi.
Za závažnú protispoločenskú činnosť sa považujú:
a) trestné činy poškodzovania finančných záujmov Európskych spoločenstiev;
b) trestný čin machinácie pri verejnom obstarávaní
a verejnej dražbe;
c) trestné činy verejných činiteľov;
d) trestné činy korupcie;
e) trestné činy, za ktoré sa ustanovuje trest odňatia slobody s hornou hranicou trestnej sadzby prevyšujúcou tri
roky;
f) s právne delikty, za ktoré možno uložiť pokutu s hornou
hranicou vo výške najmenej 50.000 EUR.
Zvýšená ochrana oznamovateľa, odmena a bezplatná
právna pomoc
Zákon oznamovateľov priamo motivuje oznamovať protispoločenskú činnosť. Ak sa preukáže, že páchateľ je vinný
zo spáchania trestného činu alebo správneho deliktu, oznamovateľovi môže Ministerstvo spravodlivosti poskytnúť
odmenu až do výšky 50-násobku minimálnej mzdy.
V prípade neplatného skončenia pracovného pomeru
z dôvodu protiprávneho postihu za oznámenie podnetu neplatí obmedzenie výšky náhrady mzdy, ktorú môže zamestnanec nárokovať po zamestnávateľovi. Oznamovateľ má
tiež nárok na bezplatnú právnu pomoc.
Čo je ale dôležitejšie, oznamovateľovi zákon poskytuje
ochranu aj v prípade, že by sa chcel zamestnávateľ takémuto zamestnancovi pomstiť napríklad tak, že s nim ukončí
pracovný pomer. Ak by napríklad v súvislosti s oznámením
zamestnávateľ urobil úkon, s ktorým oznamovateľ nesúhlasí, má zamestnanec možnosť obrátiť sa na inšpektorát
práce so žiadosťou o pozastavenie účinnosti tohto úkonu.
Pozastavenie účinnosti sa skončí uplynutím 14 dní od doručenia potvrdenia. V rámci tejto lehoty má oznamovateľ
možnosť podať na súde návrh na nariadenie predbežného
opatrenia. Ak napríklad ide o chráneného zamestnanca,
ktorý podal oznámenie o páchaní trestného činu, zamestnávateľ dokonca nemôže vydať rozhodnutie voči takémuto
zamestnancovi bez predchádzajúceho súhlasu inšpektorátu práce.
Autoři článku:
Peter Šuba | Partner
Vladimír Troják | Koncipient
15
Státní podpora filmového průmyslu
v České republice – pohled právníka
Od roku 2010 Česká republika každý rok poskytuje filmařům podporu v řádech milionů eur. I přes nedůvěru vyjádřenou
některými politiky finanční prostředky určené na podporu kinematografie rozdělované v rámci nově institucionalizovaného
programu pobídek neustále rostou. V roce 2014 byly uvolněny pobídky v rekordní výši 800 milionů Kč. Letošní náhlý pokles
je považován pouze za dočasný. Mezi projekty má být ještě rozdělena částka ve výši 500 milionů korun, přičemž o jejím
zvýšení na rok 2016 se jedná. Pobídky využili čeští filmaři i mezinárodní producenti a díky finanční podpoře od České
republiky si své náklady mohli snížit tvůrci světoznámých děl, jako je seriál HBO Borgiové, seriál BBC Mušketýři, korejská
sci-fi Snowpiercer či akční trhák Mission: Impossible – Ghost Protocol.
Institucionální rámec
Státní fond kinematografie („Fond“) je orgánem státní správy odpovědným mimo jiné za správu podpory poskytované
filmovému průmyslu. I když byl Fond založen poměrně nedávno, ukazuje se, že legislativní rámec je schopen zajistit
programu pobídek dostatečnou stabilitu. Do roku 2012 poskytování podpory zajišťoval předchůdce Fondu a ministerstvo kultury. Systém filmových pobídek jako experiment
původně tři roky provozovalo ministerstvo kultury na základě usnesení vlády. Poté byla jeho pravidla uzákoněna jako
součást komplexnějšího zákona o audiovizi.
Od sjednocení kompetencí jsou odvětví kinematografie poskytovány dva druhy podpory: a) dotace a b) filmové pobídky. Zatímco dotace jsou určeny zejména na rozvoj české kinematografie a mají podobu klasické dotace (nebo dotace
v kombinaci s podílem na příjmech podpořeného projektu),
my se zaměříme na druhý typ podpory, filmové pobídky.
V kontextu evropských nařízení o veřejné podpoře je nutné zdůraznit, že česká vláda musela Evropskou komisi
(„Komise“) požádat o vyjádření, zda je systém filmových
pobídek v souladu s pravidly po poskytování veřejné podpory. V roce 2010 Komise systém schválila – tehdy plánovaný rozpočet do roku 2015 dosahoval částky 5,4 mld. Kč.
V současnosti je jasné, že bylo využito pouze zhruba 36 %
ze schválené výše veřejné podpory.
Pobídku mohou získat projekty splňující stanovené požadavky, a to formou vrácení 20 % uznatelných nákladů (za
služby a zboží) vynaložených v České republice nebo 10 %
nákladů utracených za herce a štáb (vyplacených v České republice). Minimální výše uznatelných nákladů se liší
u jednotlivých druhů filmových projektů: hraný nebo animovaný film o stopáži minimálně 70 minut – 15 mil. Kč; seriál
o stopáži minimálně 40 minut – 10 mil. Kč (za celý seriál)
a dokumentární film pro kina a TV – 3 mil. Kč. Na celkovou
výši veřejné podpory včetně filmové pobídky se vztahují
další limity: výše uznatelných nákladů nesmí přesáhnout
80 % celkových nákladů projektu a celkový objem veřejné
podpory projektu (získané například v jiných zemích nebo
z jiných grantů) nesmí přesáhnout 50 % celkových nákladů
projektu. Tyto limity se posouvají jen výjimečně.
16
Než jsou výrobci vráceny finanční prostředky, musí se nejdříve úspěšně vypořádat s administrativou, natočit film,
utratit všechny peníze a nakonec prokázat, že jeho projekt
splňuje požadavky na poskytnutí pobídky. Klíčem k úspěchu je být včas připraven.
Závody v podávání žádostí
Je zřejmé, že rozpočet Fondu je ve srovnání s teoreticky
neomezenými potřebami filmařů omezený. K třídění zástupu žadatelů Fond využívá třístupňový systém podávání žádostí o poskytnutí filmové pobídky, přičemž první dvě fáze
jsou klíčové.
Nejprve musí být projekt zaregistrován a v další fázi uspějí
pouze ta díla, která projdou kulturním testem, jehož cílem
je zajistit, aby podpořené dílo mělo co nejblíže k evropské
nebo české kultuře (což je zákonná podmínka pro splnění
požadavků EU na poskytnutí veřejné podpory). V této fázi
se k žádosti přikládá pouze scénář a synopse (u seriálu postačí scénář prvního dílu a synopse ostatních dílů). Žádost
o registraci je spojena se zaplacením správního poplatku
ve výši 30 000 Kč, který se žadateli vrátí v případě, že dojde k zamítnutí registrace. Nejdůležitější však je, že Fond
stanoví lhůtu pro podání žádosti, jakmile je znám rozpočet na příslušný rok – letos měli výrobci na podání žádosti
pouhých 17 kalendářních dnů od vyhlášení registračního
období.
Fond poté veřejně oznámí, jaké projekty byly registrovány, a od tohoto okamžiku běží další lhůta. I když zákon
vyžaduje, aby výrobci v této fázi podali žádost o evidenci
s uvedením projektu do tří měsíců od registrace, žádost je
nezbytné podat mnohem dříve tak, aby bylo možné těžit ze
zvláštního ustanovení zákona, podle něhož se disponibilní
prostředky rozdělují poměrně mezi žadatele, kteří žádost
podali ve stejný den. Všechny žádosti doručené do jednoho
týdne od registrace Fond považuje za doručené současně. Tyto žádosti jsou pro účely rozdělování disponibilních
prostředků zahrnuty do jedné skupiny. Každá další žádost
(podaná později) je posuzována chronologicky. Nejsou-li
pro projekt již žádné disponibilní prostředky, Fond žádost
zamítne.
K žádosti o evidenci musí být přiložena řada podrobností
o výrobě, včetně detailního rozpočtu plánovaných nákladů, finančního plánu a další odpovídající dokumentace
dokládající zdroje financování projektu a potvrzující zajištění zdrojů financování alespoň 75 % celkových nákladů
projektu, předběžný časový harmonogram, soupis všech již
známých členů štábu a koprodukční smlouvy, je-li koproducentem projektu společnost se sídlem mimo území České republiky. Žadatel musí rovněž uvést konkrétní částku,
o jejíž přidělení formou filmové pobídky žádá (na základě
plánovaných nákladů).
producenta – do této definice totiž zapadá pouze (spolu)
vlastník autorských práv. Jinými slovy u projektů, na nichž
se má podílet pouze česká produkční společnost (a nikoli
koproducent přinášející si vlastní finance), si musí zahraniční producent řádně smluvně zajistit, aby daný projekt
i nadále měl nárok na filmovou pobídku a přitom nebyl nucen sdílet filmová práva s jinými. Dále parametry filmových
pobídek schválené Komisí uvádějí, že příjemcem pobídky
musí být osoba se sídlem v České republice. Splnění této
podmínky musí Fond ověřit ve třetí fázi, i když zákon o audiovizi už tak přísný není.
Rozhodnutí Fondu do značné míry závisí na celkovém počtu žádostí a jeho vydání může dle posledních zkušeností
trvat skoro čtyři měsíce (i když je Fond ze zákona povinen
rozhodnout do 30 dnů). Po obdržení rozhodnutí Fondu je
výrobce povinen zajistit, aby alespoň 70 % minimální výše
uznatelných nákladů bylo utraceno do 12 měsíců, avšak
žádost o vyplacení pobídky (třetí fáze) musí být podána do
3 let. Pokud bylo žadateli ve druhé fázi alokováno méně
prostředků z důvodu nedostatku disponibilních prostředků
Fondu k uspokojení všech projektů, je oprávněn podat žádost o zbývající výši původně požadované pobídky, jakmile
dojde ke zvýšení rozpočtu nebo vyhlášení nových disponibilních prostředků na příští rok. Tito žadatelé mají přednost
před ostatními žadateli.
Důsledkem těchto právních otázek je běžná situace, kdy
o pobídku žádá český subjekt a záleží na smluvních zárukách, které mají chránit finanční zájmy hlavního producenta. Podle českého práva jsou filmové pobídky nepřevoditelné, a Fond dokonce prověřuje, zda je vlastníkem účtu
uvedeného žádosti o poskytnutí pobídky skutečně žadatel.
I když nejsou známy případy zpronevěry pobídek ze strany
produkční společnosti, logicky nelze spoléhat na to, že se
společnost ještě před přijetím pobídky neocitne v platební
neschopnosti. Riziko roste zejména tehdy, když produkční
společnosti pracují na několika projektech zároveň.
Je zřejmé, že dobře připravené projekty mají při každoročním rozdělování pobídek mnohem větší šanci na dobrou
pozici. Například okamžik vyhlášení registračního období
a lhůtu pro podání žádosti o evidenci letos dělilo pouhých
43 dnů. Výrobci 67 registrovaných projektů požádali o více
než 1,2 mld. Kč. Z důvodu těchto časových omezení a dalších podmínek, jež musí žadatelé splnit, je nezbytně nutné,
aby zahraniční společnosti měly v České republice spolehlivého partnera (např. koprodukční nebo servisní společnost) nebo aby byly připraveny zvládnout celý proces
podávání žádostí samy.
Právní záludnosti číhající na zahraniční společnosti
Všichni potenciální zahraniční producenti si však musí být
vědomi záludností českých právních předpisů upravujících
filmové pobídky. Ačkoliv hlavním cílem pobídek je udržet
zaměstnanost a konkurenceschopnost české kinematografie (čeští filmaři jsou tradičně uznávanými odborníky
a vybavenost filmových ateliérů je na vysoké úrovni) a není
důležité, odkud peníze přicházejí, když mají být utraceny
zde, zákon vyžaduje, aby producentem nebo koproducentem byla společnost založená v České republice a zde
zaregistrovaná u správce daně. Problém je s definicí (ko)
Jak již bylo uvedeno, projekty mohou značně profitovat
z kvalitní přípravy pro řízení o poskytnutí pobídky. Zásadní
zárukou zahraničního producenta je mít v České republice účelovou produkční společnost – dodatečné náklady
jsou vyváženy právní jistotou a relativně větší svobodou ve
smluvním vztahu se servisními společnostmi.
Klidná perspektiva
Letošní rok je už pro nové filmové projekty nejspíš uzavřen,
jelikož je zřejmé, že případné navýšení rozpočtu Fondu by
bylo využito pouze pro aktuálně registrované projekty.
Fond připouští, že letos už nehodlá přijímat žádné další
žádosti. Na druhou stranu současný ministr financí se koncepci filmových pobídek nebrání a za podpory odpovídající
legislativy zbývá pouze určit, jaké množství finančních prostředků bude poskytnuto.
Platnost programu veřejné podpory schváleného Komisí
skončí v letošním roce a Fond společně s ministerstvem
kultury a ministerstvem financí požádá o schválení dalšího.
Neoficiálně se očekává, že některé parametry představující
právní komplikace budou změněny. A jak se ukazuje, celková výše veřejné podpory mohla být ještě vyšší, a přesto
i tak by byla v souladu s legislativou EU.
Autoři článku:
Richard Otevřel | Senior advokát
17
Na Evropskou unii si (zatím) ve Štrasburku
stěžovat nebudeme
Smluvními stranami Evropské úmluvy o lidských právech („EÚLP“) je 47 evropských států včetně všech 28 členů Evropské unie. Lisabonskou smlouvou byl do zakládajících smluv EU vtělen závazek, aby k EÚLP přistoupila také samotná EU.
Soudní dvůr EU („SDEU“) však 18. prosince loňského roku vydal posudek č. 2/13, v němž dospěl k závěru, že návrh dohody o přistoupení EU k EÚLP není slučitelný s ustanoveními unijního práva. Tím byla realizace tohoto záměru minimálně
na dlouhá léta odložena.
Evropská úmluva o lidských právech – mezinárodní smlouva podepsaná v roce 1950 – je zdaleka nejúspěšnějším
projektem Rady Evropy, starší „sestry“ Evropské unie.
K původním 13 signatářům postupně přibývaly další státy západní Evropy a po roce 1989 i státy z východní části starého kontinentu, takže v současné době již zahrnuje
– s výjimkou Běloruska, Kosova a Vatikánu – všechny evropské země.
Paralelně probíhající ekonomická integrace západní části evropského kontinentu vyústila ve vytvoření unikátního
typu mezinárodní organizace, na kterou její členské státy
přenesly část svých pravomocí. Současně ovšem začalo
být poukazováno jak na demokratický deficit EU, tak na absenci jejího závazku respektovat lidská práva a základní
svobody. Náprava tohoto posledně uvedeného nedostatku
byla spatřována ve vytvoření vlastního lidskoprávního katalogu nebo v přistoupení EU k EÚLP. Historie tomu chtěla,
že nakonec byly prosazeny obě cesty, takže Lisabonskou
smlouvou se součástí primárního práva stala Listina základních práv EU a současně se v čl. 6 odst. 2 Smlouvy
o EU objevil proklamativní závazek, že EU přistoupí
k EÚLP.
a také Výborem ministrů Rady Evropy, který má mimo
jiné za úkol dohlížet na plnění rozsudků ESLP. Dohoda
o přistoupení vyjednaná mezi Evropskou komisí a zástupci
členských států Rady Evropy, se přitom snažila v maximální možné míře vyjít specifické povaze EU vstříc. Upravila
tak kupříkladu zcela zvláštní mechanismus tzv. spolužalovaných, jehož cílem je zajistit, aby žalovanou stranou před
ESLP byl vždy ten subjekt, který je za namítané porušení
lidských práv odpovědný, tedy EU, některý z jejích členských států, případně oba najednou. Tento mechanismus
je však z pohledu SDEU nedostatečný, neboť konečné rozhodnutí, zda a jak se tento mechanismus uplatní, ponechává na ESLP; tím mu ovšem umožní interpretovat unijní právo, což je ovšem podle SDEU z hlediska primárního práva
nepřijatelné. Ve svém posudku vyjmenoval SDEU dalších
devět podobných nedostatků, které vyjednaná dohoda
o přistoupení obsahuje.
Potíž ovšem spočívá v tom, že tento závazek byl současně doplněn několika omezeními. Druhá věta čl. 6 odst.
2 SEU stanovila, že přistoupení se nedotkne pravomocí
EU vymezených zakládajícími smlouvami. Další omezení
potom byla připojena v Protokolu č. 8, který zakotvoval, že
dohoda o přistoupení EU k EÚLP musí odrážet nezbytnost
zachování specifických rysů EU a práva EU, že se nesmí
dotknout působnosti EU ani pravomocí jejích orgánů apod.
Ze strany Rady Evropy bylo hlavní motivací, proč usilovat
o přistoupení EU k EÚLP, zacelení určité mezery v jednotném evropském prostoru ochrany lidských práv. Na ESLP
se občas obracejí jednotlivci, kteří se cítí poškozeni rozhodnutím orgánů EU. Tyto jejich stížnosti však vždy byly
zamítnuty jako nepřijatelné s tím, že EU (či dříve Evropské
společenství) není smluvní stranou EÚLP. Po přistoupení
EU k EÚLP by si ovšem kupříkladu soutěžitel mohl stěžovat na to, že Evropskou komisí uložená pokuta za porušení
práva hospodářské soutěže byla nepřiměřeně vysoká a zasáhla do jeho práva na ochranu vlastnictví. Podobně by si
kterýkoli účastník řízení před SDEU mohl stěžovat na to, že
řízení před tímto soudem bylo nepřiměřeně dlouhé a porušilo jeho práva na spravedlivý proces.
Z posudku SDEU se zdá vyplývat, že budeme-li chtít úzkostlivě trvat na všech těchto požadavcích, jen těžko může
EU přistoupit k EÚLP v její stávající podobě. A to zejména máme-li na mysli její kontrolní mechanismus, tvořený
především Evropským soudem pro lidská práva („ESLP“)
Pro případy, kdy za namítané porušení lidského práva byl
odpovědný členský stát, který ovšem jednal v rámci plnění
svých závazků vyplývajících pro něj z práva EU, vytvořil
zase ESLP doktrínu založenou na předpokladu, že členský
stát při plnění svých závazků vyplývajících z unijního práva
18
EÚLP neporušuje, s výjimkou zjevných nedostatků. ESLP
přitom zatím v žádném konkrétním případě takový exces
neshledal, byť se na něj obracely kupříkladu společnosti
stěžující si na uplatňování mléčných kvót či zákaz dovozu některého hovězího masa. Přistoupením EU k EÚLP by
taková doktrína „shovívavosti“ zřejmě padla, neboť před
ESLP by se mohl zpovídat jak členský stát, tak i EU, jejíž
sekundární legislativu byl členský stát nucen respektovat.
Jisté je, že nyní se projekt přistoupení EU k EÚLP nachází
v pasti, z níž vedou v zásadě dvě cesty: EU buď musí změnit své primární právo, nebo se musí pokusit vyjednat novou
dohodu o přistoupení, která bude bezezbytku respektovat
specifika EU. Je zřejmé, že obě cesty, jsou-li vůbec schůdné, budou nepochybně velice obtížné a časově náročné.
Autoři článku:
Dušan Sedláček | Partner
Jiří Kmec | Senior advokát
Evropský soud pro lidská práva
Zdroj: www.echr.coe.int
19
Aktuality ze soutěžního práva
Nejvyšší správní soud („NSS“) zamítnul rozklady třetích stran proti rozhodnutím ÚOHS ve věci povolení
spojení
Právu podat rozklad proti rozhodnutí o povolení spojení,
které třetím stranám přiznal Krajský soud v Brně („KS“),1
zřejmě odzvonilo. Koncem února závěry KS zvrátil NSS,2
když rozhodl, že možnost podat námitky proti navrhovanému spojení soutěžitelů je příležitost sdělit ÚOHS nezbytné
informace týkající se předmětného spojení, nikoli prostředek obrany jednotlivých soutěžitelů. Je pak na ÚOHS, aby
na základě získaných informací a podkladů posoudil, zda
spojení povolí či nikoli.
NSS však ve svém rozhodnutí dále uvedl, že by zamítnuté
rozklady třetích stran mohly být nahrazeny přímými správními žalobami proti rozhodnutí o povolení spojení, resp.
že bude „třeba zvážit možnosti soudní ochrany práva na
podnikání v prostředí poctivé hospodářské soutěže“. (NSS,
26. 2. 2015)
Protimonopolný úrad SR zvýšil svoji aktivitu3
V posledních měsících dává odbor kartelů slovenského soutěžního úřadu („PMÚ“) podnikatelům najevo svoji
existenci. Zahájil celkem šest správních řízení a vykonal
další tři neohlášená místní šetření na základě důvodného
podezření, že vyšetřované společnosti porušily pravidla
hospodářské soutěže. Mezi sektory, na které se PMÚ nyní
zaměřuje, patří zejména IT, stavebnictví a strojírenství. Neoddechli si však ani podnikatelé působící v oblasti výdeje
stravenek nebo dodávek vody.
PMÚ zároveň motivoval účastníky řízení, aby využili programu shovívavosti a zachránili se tak od vysokých pokut.
Dá se proto předpokládat, že se s žadateli o prominutí pokuty u PMÚ dveře netrhnou.
Komise plánuje sektorové šetření v oblasti e-commerce4
Komisařka Vestager oznámila, že Komise provede sektorové šetření v oblasti online prodejů. Podle Komise narůstá
počet zboží obchodovaného na internetu, přeshraniční prodeje však narůstají jen velmi pomalu. Vedle jazykových či
jiných bariér to dle prvotních zjištění Komise může být tím,
že některé společnosti uplatňují omezení přeshraničního
prodeje.
3
4
5
6
Pokuta pro makléřskou společnost za pomoc bankám
při realizaci kartelu5
Komise pokutovala finančního zprostředkovatele mezi makléři a bankami ICAP 15 miliony euro za pomoc při uskutečňování 6 kartelových dohod se spekulacemi na úrokové
deriváty jenu (LIBOR a TIBOR). Z rozhodnutí vyplývá, že
ICAP byl shledán odpovědný dvakrát za to, že pomáhal
dvěma kartelům. Samotné banky dostaly pokutu v celkové
výši 1,71 miliard euro již v prosinci 2013.
Komisařka Vestager dodala, že rozhodnutím byl vyslán jasný signál společnostem, které umožní vznik kartelu, a že
úspěšné odhalení kartelu v úrokových derivátech rozhodně
není koncem ve snaze Komise bojovat proti protisoutěžním
praktikám na finančních trzích. (4. 2. 2015)
Komise se bude zabývat sdílením sítí mezi českými
operátory6
Komise považuje za zásadní, aby v této oblasti nedocházelo k neprovázanému posuzování izolovaných národních
případů, které by nemuselo dostatečně zohlednit celou šíři
unijního telekomunikačního trhu a ve svém důsledku by
mohlo vést k ovlivnění či narušení soutěže na telekomunikačních trzích v jednotlivých členských státech i celé EU.
Komise proto požádala ÚOHS o předání případu týkajícího
se sdílení síťové infrastruktury společností O2 Czech Republic a.s. („O2“) a T‑Mobile Czech Republic a.s., včetně
zapojení třetího hráče na českém mobilním trhu, společnosti Vodafone Czech Republic, a.s., do tohoto vyjednávání.
Tribunál potvrdil zákaz spojení mezi finančními společnostmi7
Dne 9. 3. 2015 Tribunál posvětil zablokování fúze burz
Deutsche Börse a NYSE Euronext. Tribunál tak potvrdil
rozhodnutí Komise, že by společnosti po spojení kontrolovaly vice než 90 % světového trhu s deriváty obchodovanými na burzách, které je třeba považovat za samostatný
relevantní trh.
Komise zaslala Gazpromu sdělení výhrad ohledně zneužití dominantního postavení8
Komise zaslala ruské společnosti Gazprom sdělení výhrad,
ve kterém uvádí, že Gazprom ve střední a východní Evropě
zneužívá svého dominantního postavení. Na základě šetře-
Rozsudek KS č. j. 62 Af 55/2011 – 174 ze dne 2. 7. 2013 ve věci Severní energetická.
Rozsudek NSS č. j. 9 Afs 72/2013-127 ze dne 26. 2. 2015 ve věci Severní energetická / ÚOHS.
http://www.antimon.gov.sk/aktuality/?page=0
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-15-4701_cs.htm
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-13-1208_en.htm
https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/aktuality-z-hospodarske-souteze/1948-sdilenim-siti-ceskych-mobilnich-operatoru-se-bude-zabyvatevropska-komise.html
7
http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-15-4579_en.htm
8
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-15-4828_cs.htm
1
2
20
ní Komise došla k předběžnému závěru, že Gazprom porušuje antimonopolní pravidla rozdělováním uvedených trhů
a omezováním aktivních prodejů zemního plynu mezi státy regionu, čímž údajně dochází k navyšování cen. Druhé
provinění Komise shledala v zakázaném vázání dodávek
plynu na závazky velkoobchodníků, že se budou podílet na
projektech budování transportní infrastruktury.
KS zrušil 254 milionovou pokutu Českých drah
V původním rozhodnutí ÚOHS uložil společnosti České
dráhy („ČD“) pokutu za to, že v oblasti nákladní dopravy
zvýhodňovala vybrané zákazníky, když jim účtovala rozdílné ceny. Prostřednictvím této zakázané praktiky údajně
ostatním firmám znemožňovala vstoupit na trh železniční
nákladní dopravy, čímž zamezovala rozvoji konkurenčního
prostředí.
KS po prozkoumání případu došel k závěru, že ÚOHS nebylo dostatečně prokázáno uplatňování podnákladových
cen a že jeden z důkazů nebyl obstarán zákonným způsobem, a proto nemohl být v řízení použit. Obě pochybení pak
vedla ke zprošťujícímu verdiktu pro ČD.
RWE snížena pokuta za zneužití dominantního postavení o 200 milionů9
V návaznosti na závazný názor správních soudů ÚOHS
v novém projednání případu snížil pokutu RWE za zneužití dominantního postavení na 40 milionů korun. Původně
vyměřená sankce se pojila s odmítnutím uzavření smluv
o koupi a prodeji zemního plynu a údajným odmítnutím
dodávek plynu na velkoobchodní úrovni do bilančních zón
Pražské plynárenské a Jihočeské plynárenské.
Ze soudního přezkumu však vyšlo najevo, že ÚOHS v případě druhého deliktu dostatečně neprokázal, že by konkurenční provozovatelé regionálních distribučních soustav
skutečně požadovali změnu omezujících smluvních ustanovení, a neunesl proto své důkazní břemeno.
NSS zrušil rozhodnutí o pokutě pro O210
NSS zrušil rozhodnutí KS, který uložil společnosti O2 poku-
tu téměř 92 milionů korun za údajné zneužití dominantního
postavení, kterého se společnost O2 měla dopustit v roce
2003. NSS se na základě kasační stížnosti společnosti O2
zabýval zejména prekluzivní lhůtou pro udělení pokuty za
zneužití dominantního postavení, jejím počátkem a během.
V odůvodnění rozhodnutí pak NSS uzavřel, že KS nedostatečným způsobem prokázal počátek běhu této lhůty a vrátil
mu věc k dalšímu řízení.
ÚOHS vydal prohlášení, že následná soudní ochrana
místních šetření je dostatečná11
V říjnu roku 2014 vydal Evropský soud pro lidská práva
(„ESLP“) rozsudek ve věci Delta Pekárny, v němž uvedl,
že v případě šetření na místě v obchodních prostorách
soutěžitelů, které ÚOHS provedl v roce 2003 v sídle této
společnosti, došlo k porušení jejího práva na ochranu obydlí ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („EÚLP“), neboť soudní kontrola postupu
ÚOHS nebyla podle ESLP dostačující. ÚOHS v návaznosti
na uvedený rozsudek pozastavil provádění místních šetření, aby mezitím provedl analýzu dopadů rozsudku. V únoru
2015 tuto analýzu dokončil, přičemž dospěl k závěru, že
závěr českých soudů o nepřípustnosti využití žaloby na
ochranu před nezákonným zásahem jako nástroje bezprostřední kontroly šetření na místě může – a měl by být – pod
vlivem judikatury ESLP přehodnocen.
Pokud tedy EÚLP vyžaduje následný soudní přezkum šetření na místě a platná legislativa takový nástroj v podobě
žaloby na ochranu před nezákonným zásahem obsahuje,
je povinností soudů vykládat příslušnou legislativu tak, aby
byl požadavek EÚLP naplněn. Podle ÚOHS tedy podléhá
zákonnost místního šetření bezprostřední soudní kontrole,
neboť se soutěžitelé mohou bránit žalobou na ochranu před
nezákonným zásahem, a to bez ohledu na českou judikaturu vydanou před rozhodnutím ESLP ve věci Delta Pekárny.
K tomu je třeba dodat, že právní úprava žaloby na nezákonný zásah se od případu Delta Pekáren změnila. Nyní je totiž
možné podat žalobu i proti zásahu, který již netrvá. Zásah
může být prohlášen za nezákonný, což pak může mít vliv
na použití důkazů zajištěných v průběhu místního šetření.
https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/aktuality-z-hospodarske-souteze/1922-uohs-se-znovu-zabyval-zneuzivacim-jednanim-skupiny-rwe-novasankce-je-temer-40-milionu-kc.html
10
http://www.uohs.cz/download/sbirky_rozhodnuti/rozsudky_HS/2As204_2014-71.pdf
11
https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/aktuality-z-hospodarske-souteze/1945-mistni-setreni-u-soutezitelu-pokracuji-nasledna-soudni-ochrana-jedostatecna.html
9
Autoři článku:
Robert Neruda | Partner
Lenka Gachová | Advokátka
21
Náš tým
180 právníků | 500 spolupracovníků
Naši klienti
1000 klientů | 70 největších světových společností z Fortune 500
40 společností z Czech Top 100 | 7 společností z Czech Top 10
Mezinárodní spolupráce
Součást tří prestižních mezinárodních právnických sítí
Know-how 30 tisíc právníků ve více než 160 zemích světa
PRAHA
BRNO
OSTRAVA
BRATISLAVA
Florentinum, recepce A
Titanium Business Complex
Poděbradova 2738/16
Apollo Business Center II, blok H
Na Florenci 2116/15
Nové sady 996/25
702 00 Ostrava
Mlynské Nivy 49
110 00 Praha 1 – Nové Město
602 00 Brno
Tel.: + 420 596 110 300
821 09 Bratislava 1
Tel.: + 420 255 000 111
Tel.: + 420 545 423 420
Fax.:+ 420 596 110 420
Tel.: + 421 232 113 900
Fax: + 420 255 000 110
Fax: + 420 545 423 421
[email protected]
Fax.: + 421 232 113 901
[email protected]
[email protected]
www.havelholasek.cz
[email protected]
www.havelholasek.cz
www.havelholasek.cz
www.havelholasek.cz
www.havelholasek.sk

06-2015 Evropské právní novinky, PDF dokument

Transkript

Podobné dokumenty

V souladu s ustanoveními zákona o ochraně osobních

pdf prezentace - PATENTSERVIS Praha

PODROBNÁ PRAVIDLA HRY O iPHONE 6 A ZAHRADNÍ LUCERNU

Kolik je vlastně sběratelsky oblíbených typů u známek ČR?