Prohlášení Jeho Svatosti dalajlamy u příležitosti

Prohlášení Jeho Svatosti dalajlamy u příležitosti padesátého druhého výročí tibetského
národního povstání.
Na dnešek připadá 52. výročí mírového povstání tibetského lidu proti represím komunistické Číny
v hlavním městě Lhase v roce 1959 a také 3. výročí nenásilných demonstrací, které proběhly napříč
Tibetem v roce 2008. U této příležitosti bych rád vzdal poctu statečným mužům a ženám, kteří
položili životy za spravedlivou věc Tibetu, a vzpomenul na ně v modlitbě. Vyjadřuji solidaritu
s těmi, kdo nadále trpí represemi, a modlím se za blaho a prosperitu všech cítících bytostí.
Přestože Tibeťané byli před více než šedesáti lety připraveni o svobodu a žijí ve strachu
a v nejistotě, daří se jim uchovávat svou jedinečnou tibetskou identitu a kulturní hodnoty. A co je
důležitější, nastupující nová generace, která nemá žádnou zkušenost se svobodným Tibetem, na
sebe odvážně bere zodpovědnost za postup v kauze Tibet. To je obdivuhodné, protože je příkladem
tibetské nezlomnosti.
Tato planeta Země náleží lidstvu a Čínská lidová republika (ČLR) patří svými 1,3 milionu obyvatel,
kteří mají právo vědět pravdu o stavu věcí ve své zemi a ve světě obecně. Jsou-li občané plně
informováni, dokážou rozlišit, co je správné a co špatné. Cenzura a omezování informací porušuje
základní lidskou slušnost. Například, čínští vůdci považují komunistickou ideologii a její postupy
za správné. Kdyby to tak bylo, tyto postupy by měly být s jistotou uveřejněny a otevřeny zkoumání.
Čína je se svou největší světovou populací nově vznikající světovou velmocí a já obdivuji
ekonomický rozvoj, kterého dosáhla. Má také obrovský potenciál přispět k lidskému pokroku a ke
světovému míru. Avšak aby jej mohla realizovat, musí si získat respekt a důvěru mezinárodní
komunity. Aby si získali takový respekt, musí čínští vůdci rozvinout větší transparentnost, tak, aby
jejich činy odpovídaly jejich slovům. K tomu je nezbytná svoboda slova a svoboda tisku. Zrovna
tak může transparentní řízení napomoci kontrole korupce. V posledních letech může Čína vidět
stále rostoucí množství intelektuálů, volajících po politických reformách a větší otevřenosti.
Premiér Wen Ťia-pao také vyjádřil podporu těmto záležitostem. To jsou důležitá znamení, která
vítám.
ČLR je zemí mnoha národností, bohatá různorodostí jazyků a kultur. Ochrana jazyka a kultury
každé z národností je politikou této země, což je jasně deklarováno v její ústavě. Tibetština je
jediným jazykem k uchování celého rozsahu Buddhova učení, včetně logických
a epistemiologických textů, které jsme zdědili z indické univerzity Nálanda. Jde o systém vědění
řízeného rozumem a logikou, který má poteniciál přispět k míru a štěstí všech bytostí. Politika
oslabování namísto chránění a rozvíjení takové kultury se z dlouhodobého hlediska rovná ničení
společného dědictví lidstva.
Čínská vláda často tvrdí, že stabilita a rozvoj je základem dlouhodobého blahobytu Tibetu. Úřady
však nadále umisťují početné vojenské jednotky po celém Tibetu a zpřísňují omezení Tibeťanů. Ti
žijí v neustálém strachu a obavách. Nedávno byli mnozí tibetští intelektuálové, veřejní činitelé
a ochránci životního prostředí potrestáni za formulování základních přání ohledně budoucnosti
Tibeťanů. Údajně byli uvězněni za „rozvracení státní moci“, ve skutečnosti se nahlas vyjádřili pro
tibetskou identitu a kulturní dědictví. Taková represivní opatření jednotu a stabilitu oslabují. Stejně
tak v Číně byli zadrženi právníci bránící lidská práva, nezávislí spisovatelé a aktivisté v oblasti
lidských práv. Silně apeluji na čínské vůdce, aby přezkoumali vývoj událostí a neprodleně propustili
na svobodu tyto vězně svědomí.
Čínská vláda prohlašuje, že v Tibetu není jiný problém než osobní privilegia a status dalajlamy. Ve
skutečnosti to byl přetrvávající útlak tibetského lidu, který vyvolal všeobecný hluboký odpor proti
současné oficiální politice. Lidé všech společenských postavení často vyjadřují svou nespokojenost.
To, že v Tibetu existuje problém, se odráží v neschopnosti čínských úřadů důveřovat Tibeťanům
a získat si důvěru Tibeťanů. Ti místo toho žijí v neustálém podezření a pod neustálým dohledem.
Čínští a zahraniční návštěvníci Tibetu dosvědčují tuto neradostnou realitu.
Proto nyní navrhujeme podobnou průzkumnou návštěvu Tibetu Tibeťany žijícími v exilu, jakou
jsme vyslali na přelomu sedmdesátých a osmdesátych let minulého století. Zároveň bychom
podpořili vyslání zástupců nezávislých mezinárodních orgánů včetně členů parlamentu. Kdyby
došli k závěru, že Tibeťané v Tibetu jsou šťastní, ochotně bychom jej akceptovali.
Duch realismu, který převážil za Maova vedení na začátku padesátých let minulého století, vedl
Čínu k tomu, že s Tibetem podepsala Sedmnáctibodovou dohodu. Podobný duch realismu znovu
převážil na začátku osmdesátých let, v čase Chu Jao-panga. Kdyby takový realismus pokračoval,
tibetská otázka a některé další problémy by mohly být snadno vyřešeny. Konzervativní přístupy
však naneštěstí tuto politiku zmařily a důsledkem toho je, že se po více než šesti desetiletích stal
tibetský problém hůře řešitelným.
Na Tibetské náhorní plošině pramení významné asijské řeky a protože má po severním a jižním
pólu nejvějtší koncentraci ledovců, je nazývána pólem třetím. Ničení životního prostředí v Tibetu
bude mít neblahý vliv na velkou část Asie, především na Čínu a indický subkontinent. Centrální
i místní vlády, stejně jako čínská veřejnost, by si měly uvědomit zhoršování životního prostředí
v Tibetu a vyvinout účinná opatření, aby mu zabránily. Apeluji na Čínu, aby brala ohled na přežití
lidí ovlivněných změnami prostředí na tibetské plošině.
V našem úsilí vyřešit otázku Tibetu soustavně sledujeme oboustranně prospěšný přístup střední
cesty, který požaduje skutečnou autonomii pro tibetský lid v rámci ČLR. Během našich rozhovorů
s představiteli Sjednoceného předního pracovního oddělení čínské vlády jsme detailně vysvětlili
naděje a aspirace tibetského lidu. Nedostatek jakékoli kladné odezvy na naše opodstatněné návrhy
v nás vyvolává otázku, zda byly úplně a přesně předány vyšším autoritám.
Tibeťané a Číňané žijí jako sousedi od dávných časů. Bylo by chybou, kdyby naše nevyřešené
rozpory ovlivnily dávné přátelství. Vyvíjíme speciální snahu o zlepšení vztahů mezi Tibeťany
a Číňany žijícími v cizině a jsem šťastný, že to přispívá k lepšímu porozumění a přátelství mezi
námi. Tibeťané v Tibetu by rovněž měli pěstovat dobré vztahy s našimi čínskými bratry a sestrami.
V minulých týdnech jsme byli svědky významného nenásilného úsilí o svobodu a demokracii
v různých částech severní Afriky a jinde. Pevně věřím v nenásilí a moc lidu a tyto události znovu
ukazují, že rezolutní nenásilné akce doopravdy mohou přinést pozitivní změny. Musíme všichni
doufat, že tyto inspirativní změny povedou ke skutečné svobodě, štěstí a prosperitě lidí v těchto
zemích.
Jedna z mých ambicí, které chovám v srdci od dětství, je reforma tibetského politického
a sociálního zřízení. V těch nemnoha letech, kdy jsem měl výkonnou moc v Tibetu, se mi podařilo
realizovat některé zásadní změny. Přestože jsem nemohl v těchto změnách pokračovat v Tibetu,
vyvíjím největší možné úsilí o ně od chvíle, kdy jsem přišel do exilu. V rámci Charty Tibeťanů
v exilu jsou dnes kalön thipa (předseda vlády, pozn. překl.), politické vedení a představitelé lidu
přímo lidmi voleni. Byli jsme v exilu schopni zavést demokracii, která odpovídá standardům
otevřené společnosti.
Už od šedesátých let minulého století opakovaně zdůrazňuji, že Tibeťané potřebují vůdce, který
bude svobodně zvolen tibetským lidem a kterému já budu moci předat moc. Nyní zjevně přišel čas
toto uskutečnit. Během nadcházející jedenácté schůze čtrnáctého tibetského exilového parlamentu
oficiálně navrhnu, aby byly v Chartě Tibeťanů v exilu provedeny nezbytné změny odrážející mé
rozhodnutí předat svou formální pravomoc zvolenému vůdci.
Od chvíle, kdy jsem dal jasně najevo svůj úmysl, dostávám z Tibetu i odjinud opakované a upřímné
prosby, abych nadále zastával politické vedení. Má touha předat svou pravomoc nemá nic
společného s přáním vyhnout se zodpovědnosti. Jejím smyslem je prospět Tibeťanům
v dlouhodobém měřítku. Není to proto, že bych se cítil deprimovaný. Tibeťané ve mne vložili
naprostou důvěru a já jsem jako jeden z nich zavázán sehrát svou roli ve spravedlivé věci Tibetu.
Věřím, že lidé postupně pochopí můj záměr, podpoří mé rozhodnutí a nechají ho nabýt platnosti.
Chtěl bych využít této příležitosti, abych připomenul laskavost představitelů různých národů, které
si cení spravedlnosti, poslanců, intelektuálů a skupin podporujících Tibet, kteří jsou vytrvalí ve své
podpoře tibetskému lidu. Obzvláště si vždy budeme pamatovat laskavost lidu a vlády Indie a vlád
jednotlivých států, kteří Tibetu velkoryse pomáhají udržet a prosadit své náboženství a kulturu
a zabezpečují život Tibeťanů v exilu. Těm všem srdečně vyjadřuji vděčnost.
S modlitbami za blaho a štěstí všech cítících bytostí.
10. března 2011 v Dharamsale