docMost 06_09 po korektuře
download 
Stížnost Transkript
Most 06_09 po korektuře
Èíslo 6/XVI èerven 2009 Proti dobrovolnému daru Dne 3. května 2009, o 4. neděli velikonoční – Neděli Dobrého Pastýře, přijal svátost kněžství z rukou Svatého Otce Benedikta XVI. náš třinecký rodák Ing. Zdeněk Gibiec. Slavnostní pontifikální mše svatá proběhla v bazilice sv. Petra v Římě a my jsme byli toho všeho svědky. Milý Otče Zdeňku, rádi bychom Ti poděkovali za Tvé pozvání na tuto slavnost, za to, že jsme v tuto vzácnou chvíli mohli být u hrobu svatého apoštola Petra - tak blízko Svatého Otce, Tebe i ostatních novokněží. Těžko se hledají slova, kterými bychom mohli vyjádřit nejen své díky, ale i naše přání do Tvé krásné, ale i náročné služby. A tak tedy přijmi tuto hrst vzpomínek i fotografií jako ujištění o tom, že Tvoji Třinečtí na Tebe pamatují ve svých modlitbách a vyprošují Boží pomoc, sílu a přímluvu všech svatých i jejich královny, Panny Marie. 2 MOST 6 /XVI O jedné vlaštovce V jedné známé písni se zpívá, že jedna vlaštovièka jaro nedìlá. Jistì, ale když èlovìk slyší ptaèí zpìv, vždy na nìj pùsobí pøíjemnì. Na tu píseò jsem si vzpomnìl, když jsem v pøedminulém èísle MOSTu èetl jednu úvahu - a mìl jsem z ní velikou radost. Jeden z nás totiž nejen že chodí kostelem, nejen že se dívá pod nohy a kolem sebe, ale taky pøemýšlí a asi si i dává tu a tam otázku, co tím èi oním chtìl básník øíci. A podivil jsem se, jak velmi pøesnì èetl. O co jde? Šlo o nejen povšimnutí, ale i zamyšlení se u jednoho našeho, by malého okna v kapli Panny Marie. Docela pøesnì pøeèetl, co do tohoto okna jeho tvùrce jaksi vepsal. Vùbec se tady nejednalo o to, co se mi líbí èi nelíbí, èímž èasto lidé operují, ale opravdu o to, co tím chtìl básník øíci. V našich kostelech není nouze o krásné vìci. Nejde o triumfalismus církve, ale je-li zde láska k Bohu, pak proè nezbudovat a nevyzdobit Boží dùm nìèím nádherným? Jenomže ona i ta nádhera podléhá zubu èasu a musí se buï opravit, nebo nahradit nìèím novým a krásným. Vzpomínám si, když se øešila otázka oken, které bylo tøeba vymìnit, po dlouhém uvažování, navrhování a hledání, zvítìzil jeden návrh: že když totiž èlovìk stojí u svatostánku, pak presbytáø a boèní kaple pøipomínají tak trochu otevøenou náruè. Proè tuto náruè neozdobit svatými, kteøí právì zde pøipomínají, že Bùh není ve svém Království sám, ale je obklopen andìly a svatými. Vcházíme-li od hlavního vchodu a procházíme hlavní lodí, pøicházíme postupnì k oltáøi, ti svatí jakoby nám vycházeli vstøíc aby nás svým pøíkladem povzbudili a inspirovali na cestì k dosažení Božího Království a spoleèenství s Bohem samým. Žádný kostel na svìtì nebyl budován jako muzeum, ve kterém se nesmí s nièím pohnout. V øadì zemí mají i historické kostely zvláštní statut, protože v nich probíhá život. Takže Bohu díky za každou „vlaštovku“, která nechodí bezmyšlenkovitì, ale dívá se, pøemýšlí, modlí se a nechá se oslovit. Tìším se, že pøibudou i jiné vlaštovky, které pøijetím a radostí z nìkterých novì zpívaných èástí mše svaté vdechnou další kousek jara. Zaèali jsme uèit se zpívat mešní ordinárium, jehož autorem je pan profesor Petr Eben. Mùže nás tìšit, že liturgie v naší vlasti je opravdu bohatá na kvalitní hudbu a zpìv. Vím, že každé uèení je tøeba i tìžké, ale kdybychom to vzdali hned na poèát- ku, pak se nenauèíme nic. Tìžko bychom hledali kulturního èlovìka, který má jednu košili a jedny kalhoty, ve kterých chodí tak dlouho, až z nìho spadnou. Tak taky bohoslužba nemusí mít jen jeden jediný nápìv. Je jasné, že když zpívám nìco poprvé, èi podruhé, pak zpívám spíše tlumenì, abych se vèas opøel o melodii varhan, než se zpìv nauèím. Ale není možné zavøít knížku, stát a mlèet. Napadlo nás, že pøed Boží tváøí demonstrovat tímto zpùsobem svoji nelibost je velikou opovážlivostí! Já vím, známe ty pøipomínky, že to èi ono se tomu èi onomu nelíbí, ale vzpomeòme si na jednu výzvu knìze: V té starší podobì znìla: Modlete se bratøi a sestry, aby se má i vaše obì zalíbila Bohu Otci všemohoucímu. Tedy ne mi, ale Bohu, bohoslužba není oslavou mé osoby, ale Boha. A tam ta „vaše obì“ mùže být i to, co je spojeno s uèením nìèeho nového. Všem, kdo se snaží uèit tím, že se snaží zpívat, držím palce a pøeji radost z toho, že budou umìt zase nìco nového. No a nám všem pøipomínám, že v kostele stojíme pøedevším pøed Bohem, který má být oslaven. Bohoslužba nikdy nebyla urèena k nìjakým sebeuspokojením. P. František List Filemonovi Jedná se o nejkratší z Pavlových listù. Tento doporuèující list pro uprchlého otroka je skuteèným umìleckým dílem, které v celé antické dopisové literatuøe nemá protìjšku. Je dokladem jemného smýšlení autora i pramenem poznání sociálních pomìrù apoštolských dob: pøedevším složité problematiky otroctví. V žádném pøípadì se nejedná o soukromý dopis, nebo adresátù je víc, vèetnì „církve“ ve Filemonovì domì. Hlavním adresátem je Filemon, kterého apoštol Pavel nazývá „milovaný spolupracovník“. Jako spoluadresáti jsou uvedeni „sestra Apfia“, „spolubojovník Archippos“ a církev, která se schází v jeho domì. Nejen v tomto listu, ale i na jiných listech se apoštol zmiòuje o domácí církevní obci (1Kor 16,15n; Øím 16,3-5,15,23; Kol 4,15; Sk 12,12;18,7). Domácí církevní obec byla zvláštì vhodným místem k setkávání køesanù prvotní církve v tehdejší nepøátelské spoleènosti. Dùm se stal místem modlitby, místem hlásání Božího slova, zde byli pokøtìni první køesané, zde se slavila veèeøe Pánì, a také zde byli ubytováni prvotní misionáøi. Filemon, jemuž je list adresován, byl bohatým obèanem z Kolos, jehož pravdìpodobnì získal Pavel pro Krista za svého pùsobení v Efesu. Filemonovi uprchl otrok Onezimos. Nebyl to v tehdejší dobì ojedinìlý pøípad, a nepøekvapuje, že uprchlý otrok si vyvolil za cíl svého útìku právì Øím, kde se mohl klidnì ukrývat. Zde pøichází do styku s apoštolem Pavlem, kterého mohl znát již z domu svého pána Filemona. Pavlovým pøièinìním se stává Onezimos køesanem a na jeho pokyn je odhodlán se vrátit ke svému pánu. Údìl uprchlých otrokù byl hrozný! Když byl dopaden, bylo mu žhavým železem vypáleno na èelo F (fugitivus – uprchlík), také mohl být vydán v arénì dravé zvìøi anebo ukøižován. Onezimos se nemusel obávat nejhoršího, avšak Pavel píše Filemonovi list, v kterém se pøimlouvá za uprchlého otroka. Køesanský pojem svobody byl ještì v plenkách, nebylo možno revoluènì zmìnit tehdejší sociální øád, a proto Pavel ještì uznává Filemonovo právo na Onezima a nežádá, aby mu daroval svobodu, ale boøí hradbu mezi køesanským pánem a služebníkem a ponechává rozhodnutí Filemonovu køesanskému svìdomí. Onezimos pro Pavla a Filemona už není otrokem, ale milovaným bratrem v Pánu. List je naprosto osobní, neujasòuje žádné teologické problémy. Pøece však nádhernì ilustruje význam odpuštìní, o kterém Nový zákon hovoøí velmi èasto. V listu najdeme zmínky o tom, co doprovází odpuštìní. Èteme o ublížení (11;18), o soucitu (10), pøímluvì (10;18-19), o náhradì škody (18-19), o obnovì spoleèenství (15) a o utvrzení pevnìjších svazkù spoleèenství (16). O každé z tìchto myšlenek mùžeme hovoøit, když myslíme na to, jak Pán odpouští naše høíchy. List obsahuje praktickou ilustraci modlitby: „Odpus nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkùm“. Setkání nad tímto listem se uskuteèní v pátek 12. èervna v 18.15 hodin v „sálce“ na faøe. Všichni jste srdeènì zváni. Kaplan MOST 6/XVI 3 Milí ètenáøi MOSTu Jak jistì všichni víte, v nedìli 3. kvìtna 2009 byl bìhem slavnostní mše svaté v Bazilice sv. Petra vysvìcen na knìze náš farník P. Zdenìk GIBIEC. Je to od roku 1996 další novoknìz, který vyšel z naší farnosti a to je vždy pro farnost mimoøádná událost. Toto svìcení ale tak trochu vstoupilo „do dìjin“, jelikož nepochybnì je prvním novoknìzem pùvodem z Tøince (ani z Èech jich mnoho nebylo…), který pøijal knìžské svìcení pøímo z rukou Svatého otce, v tomto pøípadì Benedikta XVI. Svìdky této mimoøádné a historicky sotva opakovatelné události – i když to nelze øíct s jistotou … - bylo i mnoho tøineckých farníkù. Tøineckou výpravu lze rozdìlit na dvì èásti: první a hlavní èást tvoøily dva plné autobusy, které vyjely od našeho kostela ve ètvrtek 30. dubna po ètvrté odpoledne a jejich trasa byla zkrácenì tato: Tøinec – Rakousko – Orvieto – Bolzeno – Øím - Assisi – Tøinec. Návrat poutníkù byl ve støedu 6. kvìtna 2009. Kromì tìchto zhruba jednoho sta poutníkù se na svìcení do Øíma vydala „po zemi i po nebi“ malá pìtièlenná skupinka a to po trase Tøinec – autem Bratislava letištì – letadlem Roma Fiumicino Airport – Øím a zase stejnì zpìt. Jejich pobyt byl kratší: od pátku 1. kvìtna do nedìle 3. kvìtna. Nakonec se všichni Tøineètí sešli v Øímì a ti, co tam byli, dají zapravdu, že se jednalo o neopakovatelnì krásnou a nádhernou událost. Níže uvedené vzpomínky „zástupcù“ poutníkù jsou pokusem o pøiblížení atmosféry tìchto dnù a vzpomínkou na dny, kdy „Tøinec zaplavil Øím“…! Bìhem redakèní uzávìrky jsme zjistili, že vzpomínek na øímskou pou se sešlo mnohem více, než jsme oèekávali. Každá tato úvaha je originální, každá je pojata trochu jinak a každá si zaslouží publikaci. Navíc existuje spousta krásných fotografií a byla by škoda je nevyužít k zpestøení a doplnìní tìchto jedineèných prožitkù. Vzhledem k tomu, že rozsah jednoho èísla farního èasopisu není neomezený, rozhodli jsme se "øímsko-poutní tématiku" rozdìlit do více èisel MOSTu a navíc se mùžete tìšit na barevnou fotografickou pøílohu, kterou bude doplnìno èervencové èíslo. Pro úplnost: P. Zdenìk Gibiec nyní pùsobí jako kaplan v øímské farnosti sv. Ilaria z Poitiers v severozápadní èásti Øíma, ve ètvrti, která se jmenuje Palmarola. Bude tam do konce srpna a pak se uvidí, zda mu jeho ordináø, kardinál Mons. Agostino Vallini nezmìní farnost. O jeho dalších životních osudech vás bude MOST zcela jistì informovat i v budoucnu. Slavnostní primice v Tøinci by se mìla konat v nedìli 16. srpna 2009, ale toto ještì bude upøesnìno èi potvrzeno. Na závìr si dovolíme tlumoèit vøelé podìkování P. Zdeòka Gibiece všem poutníkùm za jejich osobní úèast v Øímì, za všechny modlitby a projevy podpory z naší farnosti. Redakce Vážené spoleèenství poutníkù - úèastníkù knìžských svìcení v Øímì, vážíme si vašeho odhodlání a obìti zúèastnit se knìžských svìcení našeho syna Zdeòka, která se konala dne 3.5.2009 v Bazilice sv. Petra v Øímì. Jsme vám všem vdìèni za vaši pøítomnost pøi svìceních, která byla pro Zdeòka velikou podporou a jistotou, pøi této jeho veliké životní události. Zdenìk byl velmi potìšen úèastí poèetné skupiny poutníkù z tøinecké farnosti a taktéž úèastí celé nejbližší rodiny, která vždy byla jeho oporou. Dìkujeme také obìma knìžím, O. Františku Vrublovi a O. Romanu Macurovi, kteøí stáli v jeho blízkosti pøi svìceních a taktéž primièní mši svaté. Jistì to byla pro Zdeòka veliká morální podpora. Veliký dík patøí p. Szymonikové za poèáteèní organizaci spojenou s administrativou, která s námi nakonec z vážných zdravotních dùvodù nemohla cestovat. Rovnìž dìkujeme Barbaøe Bockové, manželùm Waniovým a panu Workovi za hudební a pìvecký doprovod pøi bohoslužbách na Velehradì a taktéž modlitbách sv. rùžence po celou cestu autobusem. Dìkujeme všem také za dary a modlitby pro Zdeòka. A v neposlední øadì patøí náš dík øidièùm, p. Radku Gorylovi a Stanislavu Ciencialovi, za plynulou a bezpeènou jízdu. Za celou pou, všechny tyto nádherné dny a události, které jsme s Vámi všemi mohli prožít, vdìèíme pøedevším našemu Pánu Bohu. Boží požehnání Vám i Vašim rodinám pøejí rodièe, dnes již Otce Zdeòka. Emilie a Josef Gibiecovi 4 Øím – Roma – antika – republika – císaøství – srdce køesanstva – metropole sjednocené Itálie – vìèné mìsto… a ještì mnoha jinými pøívlastky bychom mohli oznaèit toto neobvyklé mìsto. Tolik nádhery a velkoleposti, a tak málo èasu na její vstøebání, na nasycení se tím vším kolem… to až teï doma si èlovìk to vše pøerovnává, utøiïuje, vzpomíná a øíká si, že se tam brzy vrátí, aby si vše znovu prošel, tentokrát v klidu, beze spìchu… Vždy, když jsem uvažoval o tom, kam bych se rád v životì podíval nejdøíve: Øím (Itálie), Øecko, Egypt, Izrael, starovìké civilizace v Americe èi Asii – vždy jsem chtìl spatøit ze všeho nejdøív Øím. A to jsem netušil, že se mé pøání jednou naplní mírou vrchovatou a budu moci být svìdkem knìžského svìcení kousek od papežského oltáøe v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Myslím, že to byla dokonce menší vzdálenost, než je od varhan k oltáøi v našem farním kostele. Pøed odjezdem na naši pou jsem vìdìl, že své pøedstavy a svá oèekávání budu muset zkorigovat, že to všechno, co jsem znal tøeba z fotografií èi televizních pøenosù bude ve skuteènosti pøece jenom trochu jiné. Tak tøeba socha Michelangelova Mojžíše u sv. Petra v øetìzech mi pøipadla nìjak menší, umístìna na boèní stranì chrámu a bez upozornìní prùvodce bych si jí možná ani nevšiml. Asi je to tím, že na fotografiích je vždy zobrazena jako samostatné sochaøské dílo, kdežto ve skuteènosti je „jenom“ souèástí velkolepého náhrobku papeže Julia II. A tak to bylo skoro se vším – to, co je pro nás poutníky a turisty posvátné, nedotknutelné, to je pro obyvatele Øíma i jiných historicky cenných mìst bìžné a každodenní, nìkdy jim to dokonce život ztìžuje a znesnadòuje pro obrovský nával turistù apod. Chodí kolem tìchto skvostù tøeba do práce, berou je jako naprostou samozøejmost svého každodenního života tak jako bychom napøíklad my v našem malém mìstì procházeli kolem kulturního domu TRISIA, kina KOSMOS (a to je prý zdaøilé architektonické dílo) nebo i našeho farního kostela. Pøi pohledu na to množství nádherných chrámù jsem si øíkal, že každý z nich by v našich podmínkách byl znám široko daleko jako poutní chrám a cíl mnoha turistù, ale to víte, když se takový kostel nachází tøeba pár metrù od Vatikánu jako napø. kostelík svaté Moniky, tak si ho vlastnì nikdo ani moc nevšimne, všichni spìchají ke svatému Petru èi k dalším velkým øímských bazilikám, Pantheonu, fontánì di Trevi, Koloseu apod. Spìchali jsme i my – v sobotu jsme stihli projít mimo jiné Piazza Navona (bývalý Domiciánùv stadión) s fontánou ètyø velkých svìtových øek (Nil, Ganga, Dunaj a Rio de la Plata) a barokním chrámem Santa Agnese in Agone – sv. Anežka zde zemøela muèednickou smrtí a podle tradice její obnažené tìlo bylo MOST 6/XVI zázraènì ovinuto dlouhými zázraènì vyrostlými vlasy; tržištì Campo de´Fiori, místo døívìjších veøejných poprav, kde byl mimo jiné upálen 17.2.1600 Giordano Bruno, jehož pomník se zde nachází; kostel sv. Ignáce, jehož kopule nebyla nikdy postavena, protože vrhala stín na vedlejší klášter a mniši spor s Jezuity vyhráli, kostel Santa Maria sopra Minerva s mramorovým sarkofágem, v nìmž je uloženo tìlo sv. Kateøiny Sienské, díky které se apoštolský stolec vrátil zpìt z Avignon do Øíma a je zde i Michelangelova socha „Quo vadis“, Fontanna di Trevi, což je vlastnì nádherná fasáda jednoho z øímských palácù a podle tradice, když do této fontány vhodíte pøes rameno minci, tak se do Øíma znovu vrátíte, Pantheon – za papeže Bonifáce IV. zmìnìn na kostel Santa Maria dei Martiri, ve kterém je pohøben kromì mnoha muèedníkù a jiných významných osobností i první král sjednocené Itálie Viktor Emanuel II.; San Pietro in Vincoli, kde se nachází øetìz, kterým Herod spoutal v Jeruzalémì sv. Petra a také je zde již zmínìna socha Mojžíše; Piazza Venezia s obrovským pomníkem Viktora Emanuela II, který vypadá jako psací stroj a øímanùm k srdci moc nepøirostl; navštívili jsme i první a druhé místo, kde byl vìznìn apoštol Pavel a vìzení apoštola Petra atd. atd.. Mnoho památek jsme mohli spatøit jenom z autobusu – napø. Marcellovo divadlo, pyramidu Caia Cestia, Largo di Torre Argentina, chrám sv. Bartolomìje – døíve Eskulapova svatynì na ostrovì na Tibeøe èi Circus Maximus. Samostatnou kapitolou jsou samozøejmì antická Fori Imperiali, Forum Romanum, Kapitol, Palatin a Koloseum. Tyto stavby jsme si prohlédli pouze zvenèí – prostì nedostávalo se nám èasu. Nedìlní odpoledne jsme si vyèlenili na prohlídku jednìch z cca 40 øímských katakomb, byly to konkrétnì Prisciliny katakomby. Poté jsme prošli dvì z øímských bazilik maior – Santa Maria Maggiore, nejvìtší kostel zbudovaný ke cti Panny Marie podle tradice na místì, které Matka Boží zjevila ve snu papeži Liberiovi a kde se v srpnu r. 356 objevil sníh a baziliku sv. Spasitele a sv. Janù na Lateránì, což je katedrála øímského biskupa. Pøed tímto kostelem stojí nejvìtší z 13 obeliskù, které zdobí øímská námìstí (mimo jiné i námìstí sv. Petra). MOST 6/XVI Vzhledem k tomu, že jsme byli ubytováni v èeském náboženském støedisku Velehrad na via delle Fornaci, odkud je k Vatikánu snad blíž než mám já v Tøinci k našemu farnímu kostelu, mohli jsme si tøeba veèer vychutnat atmosféru prázdného svatopetrského námìstí a pohlédnout do osvìtleného okna papežovy pracovny nebo se projít od svatopetrské baziliky širokou Via della Conciliazione smìrem k pevnosti Andìlský hrad (Hadriánovo mauzoleum), který døíve sloužil jako ochrana papežù v pøípadì obležení Øíma a je spojen chodbou v hradební zdi s vatikánskými paláci a v jedné z mnohých øímských kavárnièek si dát kapucino XXL s 2 cm našlehanou pìnou. V pondìlí jsme spoleènì s O. Zdeòkem slavili jeho primièní mši svatou v poslední ze ètyø velkých øímských bazilik – u sv. Pavla za hradbami. Tento chrám byl vybudován císaøem Konstantinem v místì, kde byl pochován „apoštol národù“. Bazilika se nachází pøi ulici Ostiense, ponìkud stranou od centra Øíma, ale opravdu stojí za to ji navštívit. Lemovaná je ètyøøadým portikem se 150 sloupy, s rajskou zahradou a monumentální sochou apoštola Pavla uprostøed. Tento chrám je znám rovnìž tím, že uvnitø se nacházejí podobizny všech papežù (vèetnì vzdoropapežù) – od sv. Petra až po Benedikta XVI. (v dobì naší pøítomnosti na tomto portrétu byly provádìny dokonèovací práce). Konstantinovská bazilika se zachovala v pùvodním stavu do roku 1823, kdy byla znièena velkým požárem. V roce 1854, za pontifikátu Pia IX. byla znovu vybudována podle pùvodního projektu. Odpoledne nás ještì O. František provedl bazilikou sv. Petra a svatými vatikánskými kryptami – jistìže nejvíce dojat jsem byl u hrobu sv. Petra i velikého papeže Jana Pavla II. Nicménì ze všech hrobek, které jsme míjeli, ale i tìch kolem kterých se v souèasné dobì neprochází (hrob kardinála Berana) dýchal zvláštní majestát, zde je cítit kontinuita køesanství i naplnìní Kristova pøíslibu o nepøemožitelnosti jeho Církve pe- 5 kelnými mocnostmi… V Øímì, jakkoli nádherném a velkolepém mi pøece jenom nìco málo chybìlo. Témìø vùbec zde nenajdete gotické památky. Opravdu je vidìt, že pro kultivované Øímany, odchované na antice a klasické architektuøe, bylo tìžké pøijmout kulturu „barbarských kmenù“ ze severu. Úterý bylo dnem našeho rozlouèení s vìèným mìstem Øímem. Cestou domù jsme navštívili støedovìké Assisi, malé mìsteèko na velkém kopci (tady nevede žádná zubaèka jako v Orvieto (píše o ní Jura ve svých listech Marjánkovi) námaha v jeho zdolání se ale bohatì vyplatila - byli jsme odmìnìni pøekrásným výhledem do údolí Umbrie a také nepopsatelnou atmosférou tohoto mìsteèka. V bazilice sv. Františka – jediné bazilice maior mimo mìsto Øím jsme spoleènì slavili mši svatou koncelebrovanou našimi duchovními otci, strávili chvíle u hrobu sv. Františka a poté se rozešli nadýchat støedovìké atmosféry strmých køivolakých cestièek, po kterých kdysi bìhal František s Klárkou – je škoda, že k její bazilice jsme už z èasových dùvodu nedošli a nemohli se zde pomodlit – a chybìlo tak málo… Ach jo, to jsem se nìjak rozepsal, a to jsem mìl pouze krátce napsat, co mì na naší pouti nejvíc oslovilo, jaký byl nejvìtší zážitek… No jo, ale vždy vlastnì o tom celou dobu píšu. Co se mi vrylo nejvíc do srdce? To pøece není možné jednoduše øíci, to je jako by se vás nìkdo zeptal, které ze svých dìtí máte nejradìji… Bylo zde však nìkolik momentù – zvláštních, tìžce uchopitelných… Jak jsem už øekl, pøi papežské mši svaté, bìhem svìcení jsme se nacházeli vpøedu baziliky, v jedné z boèních lodí, takže jsme nevidìli na to, co dìje u vchodu baziliky. A když po pùldruhohodinovém èekání (které však ubìhlo, ani nevím jak) se pøiblížila ta hodina H (9.30) bazilikou se zaèalo šíøit zvláštní vzrušení – od zadu se zaèal ozývat nejdøíve šum, nìco jako „óóóhhhhh…“, poté nesmìlý, v zápìtí stále hlasitìjší potlesk, jásot, do toho hudba – varhany, sbor… - pak se objevilo slavnostní procesí – køíž, evangeliáø, ministranti, knìží, biskupové, (neumím všechny vyjmenovat) a Svatý otec… Když to teï sleduji na obrazovce – vidím detailní zábìry, které jsem ze svého místa tehdy v nedìli vidìt nemohl, ale toho ducha – tu atmosféru žádná kamera zprostøedkovat nemùže. A druhým silným momentem bylo takové moje osobní vítìzství nad vlastním strachem. Moc jsem chtìl vystoupit na Michelangelovu kopuli nad svatopetrským chrámem. Nemám však rád výšky, a tak jsem si øekl ne. Ale díky mým pøátelùm „jsem byl pøemluven“ a risknul jsem to. Musím pøiznat, že když se rozjel výtah, mìl jsem všelijaké pocity, které se umocnily ještì více, kdy jsme už pìšky stoupali v kopuli už ponìkud naklonìni do strany. Ale tam nahoøe… Nejdøíve pohled uvnitø kopule dovnitø chrámu – hloubka, propast, 40 metrù vysoký baldachýn nad konfesi sv. Petra shora vypadá jako malá krabièka, a lidé tam dole jako mraveneèci. V takové chvíli musí èlovìk pøehodnotit svùj pohled – to, co se ještì pøed chvílí dotýkalo nebes je najednou nicotné, malé bezvýznamné. Že by takhle nìjak na nás pohlížel Bùh? Jistìže ne – vždy On není tam nìkde, On je mezi námi, uprostøed nás. Uvìdomil jsem si, jak èasto pøeceòujeme mnohé vìci, pøikládáme jim velký význam, pak ale staèí jiný úhel pohledu, staèí, že pøijde nemoc, pøijdeme o majetek, ztratíme zamìstnání nebo nìco podobného a všechno vypadá jinak. Tak jako pohled zdola do 132 metrù vysoké kopule je úplnì jiný než obrácený pohled – shora - na Sixtinskou kapli i vatikánská muzea, vatikánské zahrady a dále na „malinké“ Koloseum èi pomník Viktora Emanuela až dál k horizontu, k bledìmodrému pásu moøského pobøeží. „Jak velkolepá jsou Tvá díla, Hospodine!“ … … Tak teï už jsme tady, v Tøinci. V našem milém kostelíku, - ano v porovnání s velkolepými øímskými chrámy je opravdu malinký, ale je náš. Tady to známe, tady jsme doma. Pøed mìsícem jsme prožili univerzalitu Církve, poznali jsme, že k Církvi patøíme tak jako patøíme ke svému národu, ale tak, jako ke své rodinì – patøíme zde, ke své farnosti. Genio a já jsme Vám chtìli pøivézt dárek z Øíma. A co by Vám mohl donést regenschori a varhaník lepšího než kousek krásné hudby? Po svatém pøijímání u svatého Petra zaznìla modlitba sv. Ignáce „Anima Christi santifica me – Duše Kristova posvì mì!“ Zhudebnil ji Marco Frisina a nás chytla za srdce tak, že jsme ji nacvièili s naším chrámovým sborem LAUDAMUS v rekordním èase a Vy jste ji mohli slyšet již o nedìlích, kdy naše dìti poprvé pøijaly eucharistického Krista. Stanis³aw 6 MOST 6/XVI Knìžské svìcení oèima tøinecké poutní skupiny èíslo 3: zážitek na celý život Všechno zaèalo už loni v létì, kdy nás pøi jedné ze svých návštìv oslovil Zdenìk, zda-li bychom nemìli zájem jet na jeho knìžské svìcení do Øíma. Slíbil nám ubytování v èeském poutním domì Velehrad a my jsme se k cestì nerozhodovali dlouho a souhlasili. Pozvání do Øíma bylo tak silné, že i Božka pøekonala obavy ze svého prvního letu a vydala se s námi na pou. Spolu ještì s Božkou a Evou jsme vytvoøili tøetí skupinu, tzv. autoairbusovou. Letìlo se první kvìtnový den z Bratislavy, kde jsme dorazili autem. Let probìhl v poklidu, i když pro Boženku to byl první let a urèitì i silný zážitek (zejména pøi vzletu…). Marian si nás hned po pøistání vzal všechny ètyøi na starost se slovy: “Nìkdo to musí vést. Já vás povedu!“ (…a to snad hovoøí za vše). Takže po pøíletu šup do taxíku a vzhùru k èeskému poutnímu domu Velehrad. Cestou jsme poznali pravdivost pøísloví, že nìkdo jezdí jako talián. Zruènost a odvaha našeho øidièe taxíku byla opravdu velká, jelikož Øím je plný úzkých ulièek a parkuje se po obou stranách a vùbec kde se dá. Na Velehradì nás pøivítal Otec Sedláèek. Rozdal nám kartièky poutního domu, které jsme nosili místo cestovního pasu a varovali se tak pøed jeho krádeží. Seznámil nás s øádem, který v domì panuje. Dùm se otevírá v 6.00 ráno a zavírá v 22.30 veèer. Byli jsme trochu pøekvapeni, zvláštì tím, že kdo nedodrží tyto hodiny, bude spát venku. Velehrad leží asi 10 min chùze od Baziliky sv. Petra, což jsme velmi ocenili. Hned po ubytování náš „vùdce“ zavelel a šli jsme na námìstí sv. Petra na prohlídku baziliky a krypt pod ní. V bazilice jsme obdivovali pøedevším nádherný monumentální Berniniho bronzový baldachýn nad obìtním stolem. Pod ním je hrob svatého apoštola Petra. Prohlédli jsme si také èernou sochu sv. Petra sedícího v køesle. V jedné ruce drží klíèe a druhou rukou žehná. V podzemí baziliky jsme se, jak jinak, zastavili k modlitbì u hrobu papeže Jana Pavla II. Celkem se v podzemí baziliky nachází více jak sto hrobù, z toho 91 papežù èi napøíklad sv. Ignáce z Antiochie. Hrob kardinála Berana jsme nevidìli, jelikož nebyl pøístupný. V ten veèer jsme mohli zažít soumrak nad Vatikánem, nasvícené svatopetrské námìstí i Apoštolský palác. To byly nezapomenutelné chvíle. Chvíle, kdy jsme si obzvláš uvìdomovali, že v Øímì jsou ona místa, kde putovala prvotní Církev. Kde byla zkoušena, muèena. Po této prohlídce „srdce naší církve“ (Vatikánu) nastal èas na pravou italskou pizzu. Pak musel náš pozemský vùdce ponìkud pøehodnotit své plány, jelikož došlo k menšímu vzbouøení myslím, že ukoèírovat ètyøi ženy mu dalo víc práce, než si pùvodnì myslel... A na plánovanou procházku ke kouzelnému øímskému námìstí Piazza Navona jsem se s ním v onen vlahý prvomájový veèer vydala pouze já - osoba nejvìrnìjší. Sobotu ráno jsme zaèali mší svatou v kapli poutního domu. Pak následovalo krátké setkání se Zdeòkem, ještì pár fotek a volný program. Jelikož jsme nebyli v Øímì poprvé, mìli jsme vlastní program - mimo hlavní velehradskou skupinu. Navštívili jsme dvì øímské baziliky a to San Giovanni in Laterano a Santa Maria Maggiore. Bazilika sv. Jana v Lateránì je hodnostnì nejvyšší kostel katolické církve a je biskupským kostelem papeže. Je matkou a hlavou všech kostelù mìsta Øíma a svìta. Má tvar køíže, nádherný zlacený kazetový strop a bohatì zdobenou pùvodní podlahu. Ve výklencích pilíøù jsou mohutné sochy apoštolù. Je v ní pohøbeno 6 papežù. Z Laterana jsme se vydali po via Merulana – s jednou zastávkou na pravé cappucino - k bazilice Santa Maria Maggiore (Panny Marie Snìžné). Podle povìsti mìl øímský patricij Jan a papež Liberius jedné noci stejný sen, ve kterém je Panna Maria žádala, aby na pahorku Eskvilin postavili chrám v místì, kde bude èerstvì napadaný sníh. Bylo to v noci ze 4. na 5. srpna roku 358. Bazilika má 40 jónských sloupù, kterými je rozdìlena do tøí lodí. Jsou zde náhrobky napø. papežù Sixta V a Pia V. Po prohlídce baziliky jsme nastoupili do vyhlídkového autobusu k prohlídce historických památek: Kolosea, Maximova cirkusu, Památníku krále Vittoria Emmanuela, Andìlského hradu, Piazza del Popolo, Piazza Navona, Piazza Venezia, Traiánova oblouku, Španìlských schodù a jiných velkolepých míst dìjin Vìèného mìsta. Pak pøišla krátká jarní bouøka! Sobotní perný den uzavøela za soumraku návštìva typické italské restaurace nedaleko Berninoho kolonády. V nedìli ráno po snídani jsme v 7 hodin vyrazili na slavnostní papežskou mši svatou do chrámu svatého Petra na Zdeòkovo svìcení. Pøišli jsme vèas. Námìstí se pomalu ale jistì zaèalo zaplòovat poutníky, myslím místo vstupu za bezpeènostní rámy k bazilice. Náš pøíchod byl naèasován docela pøesnì tak, že jsme se sešli s našimi poutníky z druhého autobusu vedeného Jirkou Kuchaøem a Otcem Romanem. Po uvedení sanpietriny na naše místa asi 30 m od oltáøe vpravo zaèala o pùl desáté za potlesku tisícù pøítomných mše svatá koncelebrována Svatým otcem Benediktem XVI. Mnì osobnì nejvíce oslovilo ono „Eccomi!“ („zde jsem!“) z úst tìch, kteøí byli svìceni na knìze, èímž vyjádøili svou pøipravenost k pøijetí služby v Církvi. Hlavou mi probleskly myšlenky, že já jsem tady s rodinou, blízkými a Zdenìk se vzdal rodiny, majetku, kariéry, svìtské zábavy a svùj život vìnuje jen Bohu. Byl vyvolen k tomu, aby byl pro nás èasto topících a chvìjících se ve víru svìta majákem. Aby byl majákem nejen vìøícím, ale i hledajícím. Protože Bùh je a stojí pro nìj žít. A tak jen díky Tvé lásce Pane mohu i já øíct své: „Tady jsem“. Ty jsi Bùh shovívavý, vìrný a láskyplný. Trpìlivì na mnì èekáš. Promiò mi prosím, ten promarnìný èas, kdy jiné myšlenky, vìci a skutky Tebe odsunuly do pozadí. Pomoz mi zas a znovu se k Tobì vracet s velkou dùvìrou. Celou slavnostní atmosféru dotváøely nádherné zpìvy, modlitby, ale i slunce, které ozaøovalo prostor chrámu svým nenapodobitelným kouzlem. Po svìcení jsme se ubírali z baziliky ven. Na cestu jsme pøijali svátost oltáøní z rukou našeho Otce Františka, který náhodou podával svaté pøijímání poutníkùm u východu z baziliky. Pak úprkem na taxi. Na cestu dostáváme požehnání staøièkého Otce Hr ubého, kter ý zažil na Velehradì ještì kardinála Berana (+ 1969). Rozlouèili jsme se s letištìm Fiumicino a s mírným zpoždìním jsme v 17.15 hod. pøistáli na letišti v Bratislavì. Tam jsme osedlali našeho èerného ètyøkolého oøe a uhánìli s vìtrem o závod domù do Tøince, kde jsme taky, Bohu díky, v nedìli veèer kolem deváté dorazili. Dìkujeme paní Gibiecové za skvìlou pøípravu, starostlivost. Vše bylo neskuteènì krásné, tolik otevøených srdcí poutníkù. Dìkujeme taky našim knìžím, kteøí své oveèky na této pouti vìrnì provázeli. Iveta Kozoková MOST 6/XVI 7 Verèa: „Co na mnì nejvíce zapùsobilo, oslovilo, nebo se mi nejvíce líbilo?“ Øíkají mi napiš tak, jak to cítíš. Opravdu. Když opravdu, tak pravdu. Jeden ze silnìjších zážitkù byl ten, když jsem v sobotu ráno uvidìla pana Marcela Gibiece, zástupce øeditele našeho tøineckého gymnázia, na nádvoøí Velehradu. Poté, co jsme si jako „bažanti“ nedali tašky do skøínìk, ale „naskládali“ je pod schody a museli pak pro nì jít k nìmu do kabinetu, jsem nebyla schopna pozdravu, pøesto, že jsem slušnì vychovaná a vím, že se zdravit má. Druhý úsmìvný moment, no teï už úsmìvný, ale v nedìli nám do smíchu moc nebylo, nadešel, v den svìcení v bazilice sv. Petra kolem deváté ráno. A to když èerný security guard s ledovou tváøí mámì a Evì s Božkou sdìlil, že „toilet is closed“. Mamka mi øekla: „Zeptej se, kdy se dostaneme na záchod v bazilice“. Øeknete si, hloupost záchodky, ale vydržte pøes tøi hodiny nemít možnost si zajít na WC… Až do té doby jsem si myslela, že v angliètinì jsem zdatná, nebyly mi fráze typu „When will be open“ nebo „We must go to the WC“ nic platné. Ani nìmèina mamky a tety Evy ledy neprolomila. Finish-èerný boss byl prostì neoblomný. Pak tedy musel nastoupit náš velký šéf, táta, kterého mamka povìøila slovy: „Mariane, jdi to prosím tì zjistit, to není možné…“ a tak se šel náš velký bílý boss domlouvat s velkým èerným bossem. Zjistil, že teï je opravdu close zavøeno, ale jen co bude papež v bazilice, opìt se WC otevøou. Dodnes podezírám velkého èerného bosse, že to udìlal schválnì. Chtìl asi vidìt tu hrùzu ze zavøených záchodkù v oèích všech tìch žen. Ale teï vážnì, co se mi nejvíce líbilo? Upøímnì mì pøekvapilo, když v tom mumraji turistù, kteøí nevìdí, co døív fotit jestli oltáø, strop nebo sochy, v bazilice Santa Maria Maggiore byla otevøená boèní kaple a v ní probíhala adorace. Zde jsme se mohli v klidu a tichu pomodlit. Otevøít Pánu své srdce. Uvìdomit si, že Bùh není ani vysoko ani daleko, ale že ho mùžeme vidìt v každém èlovìku. Protože a už na pou docházíme, dojíždíme, èi dolétáme kamkoliv, èeká nás na konci ON- jediný Spasitel. To jsou moje „NEJ“ z Vìèného Mìsta Veronika Kozoková Jak tu w kilku zdaniach opisaæ coœ, czego w prosty sposób opisaæ siê nie da? Ta przepiêkna uroczystoœæ by³a dla ca³ej naszej rodziny wielkim duchowym prze¿yciem i niezmiernie mnie cieszy, ¿e wszyscy pojechaliœmy do Rzymu, by w tej, dla Zdeòka najpiêkniejszej w ¿yciu, chwili tam z nim byæ. Przekonaliœmy siê o tym, ¿e jest cz³owiekiem na w³aœciwym miejscu, wœród ludzi, którzy go lubi¹, szanuj¹ i potrzebuj¹, powo³any przez Boga do tego, by g³osiæ Jego s³owa. Dziêkujemy pozosta³ym parafianom za wspólnie spêdzone chwile, bo tam naprawdê czuliœmy siê jak jedna wielka rodzina, dziêkujemy równie¿ za piekny œpiew w czasie drogi i mszy, jak równie¿ ojcom Franciszkowi i Romanovi za duchowe przewodnictwo podczas tej wycieczki. Maryla Klimas (kuzynka Zdeòka) 8 Z naszym neopresbiterem Zdeòkem znamy siê od kilku lat. Prze¿yliœmy wspólne lata w m³odzie¿y koœcielnej – czy to przy wspólnej modlitwie, przy mszach œw., czy na m³odzie¿owych spotkaniach, jak równie¿ razem pokonywaliœmy szczyty gór we W³oskich Alpach. I tak, jeszcze przed laty, kiedy Zdenìk zacz¹³ studiowaæ w Rzymie, to powiedzieliœmy sobie, ¿e je¿eli z pomoc¹ Bo¿¹ wytrwa do koñca, tzn. do œwiêceñ kap³añskich, to wyruszymy na tê uroczystoœæ ca³a rodzina. I tak dziêki Panu Bogu i dalszym ofiarnym osobom wyruszyliœmy. Prze¿ycie wspania³e. Ju¿ na samym pocz¹tku, kiedy wchodziliœmy do bazyliki œw. Piotra, to czuliœmy siê tacy „wybrani“, bo wpuszczali tam tylko tych, którzy mieli bilety wstêpu na tê uroczystoœæ. S³u¿ba porz¹dkowa w bazylice jest precyzyjna. Do œrodka wpuszcza³a nas z uœmiechem i s³owami: „PREGO, PREGO“ tzn. „Prosimy, prosimy“. Miejsca dla nas by³y przygotowane zupe³nie w przodzie, po prawej stronie papieskiego o³tarza. I tam, u stóp o³tarza, prze¿yliœmy ca³¹ uroczystoœæ. Jednym z tych wiele piêknych wra¿eñ by³o, uœwiadomienie sobie, ¿e nad grobem pierwszego papie¿a – aposto³a Piotra i zarazem kap³ana, zostanie wyœwiêcony na kap³ana przez jego nastêpcê, obecnego papie¿a Benedykta XVI, nasz parafianin i kolega Zdenìk. Dalszym piêknym uœwiadomieniem by³o, prze¿ycie mszy œw. w obecnoœci zgromadzonego ludu z ró¿nych stron œwiata, przy jednym wspólnym o³tarzu tzn. powszechnoœæi koœcio³a. MOST 6/XVI O œpiewie w bazylice, który niós³ siê ca³¹ œwi¹tyni¹ i trzeba go na w³asne uszy s³yszeæ - ciê¿ko opowiadaæ, o monumentalnej architekturze bazyliki, któr¹ trzeba na w³asne oczy widzieæ - trudno opisywaæ. Takim dowodem tego, ¿e owe prze¿ycie by³o czymœ wyj¹tkowym, jest i to, ¿e ten piêciogodzinowy „maraton“ (7.00 h – 12.00 h), który wydawa³ siê jak krótka chwila, zdo³a³y i nasze dzieci bezproblemowo. Dziêkujmy Bogu, ¿e powo³uje sobie kap³anów z ró¿nych stron œwiata i posy³a je tam, gdzie potrzebuje. No i pamiêtajmy nadal w modlitwie o tych, którzy s¹ powo³ani, by ten g³os us³yszeli i z pomoc¹ Bo¿¹ poszli za nim. rodzina Kupczakowa Po dlouhé a opravdu namáhavé cestì do Domu Jana Pavla II., který se pro nás stal doèasným ubytováním, ale také prvním místem k prozkoumání. Byli jsme vøele uvítáni a lidé zde se k nám celkovì chovali moc pìknì. Ovšem tento „dùm“ byl taky truhla plná cenností a památek, na jejichž prohlédnutí je potøeba nìkolik dlouhých hodin. Na každé zdi visela spousta obrazù s rùznými námìty a portréty nejrùznìjších lidí a všude byly vitríny plné mincí a spousty dalších darù papeži od cizích zemí. Všechny vìci, které se zde nacházely, byly papežùv dar tomuto polskému domu a toto pøíjemné prostøedí ještì doplòovaly nádherné zahrady, které byly všude okolo. Michal MOST 6/XVI 9 Duchovní obnova v polštinì Otcové jezuité z Èeského Tìšína srdeènì zvou na pìtidenní duchovní obnovu (exercicie) v polském jazyce do Rekolekèního domu v Èeském Tìšínì. Je to budova fary vedle farního kostela v Alejích. Duchovní obnova nese název Fundament æwiczeñ duchowych metod¹ œw. Ignacego z Loyoli. Zaèátek 13.7. a konec 18.7.2009. Informace a pøihlášky na è.tel.: 558 761 429 nebo na e-mail: [email protected] Duchovní obnova pro dívky Sestøièky Alžbìtinky z Jablunkova zvou na duchovní obnovu od 6.7. do 10.7.2009 všechna dìvèata. Tato obnova se uskuteèní v prostorách kláštera v Jablunkovì pod vedením P. Vojtìcha Janšty. Pøedbìžné pøihlášky pokud možno do 20.6. na è. tel.: 558 357 402 nebo 731 625 660 (Sestra Imelda, Sestra Anežka) nebo e-mail: Alžbìtinky @seznam.cz Úèastnit se duchovní obnovy, exercicií neznamená v žádném pøípadì, že pak už musím do kláštera, nebo do knìžského semináøe. Duchovní obnova je k tomu, abychom si pøed Bohem srovnali život a tam, kam nás Pán Bùh postavil, èi teprve postaví, chtìli žít podle evangelia. * * * PODÌKOVÁNÍ ZA POMOC NA BAZÁRKU Ve dnech 21.4.- 24.4. 2009 Poradna pro ženy a dívky poøádala bazárek. Jelikož se v centru Tøince nepodaøilo sehnat odpovídající prostory, konal se bazárek na Podlesí v PZKO. Možná díky tomu byla návštìvnost menší, ale ti kdo pøišli nelitovali. V klidu a bez tlaèenice si mohli vybrat kvalitní vìci… K zakoupení byly i domácí zákusky a tímto bychom chtìli podìkovat paní Greinerové, která nám je ochotnì napekla. Rovnìž dìkujeme paní Krenželokové za pomoc pøi pøípravì bazárku a upeèení zákuskù. Další bazárek plánujeme na podzim, možná v jiných prostorách - budeme veøejnost informovat. Nakonec bychom chtìli podìkovat všem, kteøí nám ochotnì pomáhali. Pracovnice poradny Biblický kviz Najdi je, zaèínají na „P“! Hledej slova a názvy, které zaèínají písmenem P. U nìkteré odpovìdi možná objevíte ještì další možnost. 1. Øímský prokurátor, jehož jméno se dostalo do køesanského vyznání víry. (Mat 27,2; Mar 15,1; Luk 3,1) 2. Práce, kterou vykonával Jeremiášùv pomocník Báruch. (Jer 36,4; 36,27; 45,1) 3. Název mìsta na západním pobøeží Itálie, kde pøistála loï vezoucí Pavla jako vìznì do Øíma. (Skut 28,13) 4. Jméno velitele faraónovy tìlesné stráže, u kterého sloužil Josef. (l Moj 37,36; 39,4-6) 5. Co mohlo, mimo jiného, motivovat Jidáše ke zradì Ježíše? (Mat 26,14-15) 6. Národnost žen, které Samson miloval. (Soud 14,3) 7. Jméno ženy, která se s manželem pøistìhovala do Korintu a u kterých Pavel bydlel a pracoval. (Skut 18,1 -3) 8. Jméno krajiny a dvou mìst na v Malé Asii, jimiž Pavel na svých cestách nìkolikrát prošel. (Skut 13,13-14; 14,24) 9. Pùvodnì rybáø, jeden z nejbližších Ježíšových uèedníkù, bratr Ondøeje. (Jan 1,40nn) 10. Jméno jednoho ze synù Elího. (l Sam 1,3) 11. Název mìsta, jehož køesanùm poslal Jan poselství, že bydlí tam, kde je satanùv trùn. (Zj 2,12) 12. Heberùv syn, za jehož dnù byla rozèlenìna zemì. (l Moj 10,25) 13. Farizeus, který se stal køesanem a který prohlásil o sobì, že byl „Hebrej z Hebrejù". (Fil 3,5) 14. Ostrov, na kterém byl ve vyhnanství Ježíšùv uèedník Jan. (Zj 1,9) 15. Druhý název mìsta Jericha. (5 Moj 34, 3; Soud 1,16) 16. Království, kterému vládnul Kýros. 17 Záchrana pro mìsto Ninive. (Ezd 1,1) 18. Øemeslo jednoho z egyptských Josefových spoluvìzòù. (1 Moj 40,1-3) 19. Název mìsta, které v Egyptì Izraelci stavìli jako sýpku pro faraónovy zásoby. (2 Moj 1,11) 20. Mìsto, kde se Pavel setkal s židovským kouzelníkem Barjezusem. (Sk 13,6-12) Dìtské odpoledne aneb stále je za co dìkovat V sobotu 20. èervna se uskuteèní odpoledne pro dìti z naší farnosti. Zaèneme ve 14.00 hodin dìkovnou mší svatou. Od 15.00 zaènou hry pro dìti do 18.00 hodin. Zakonèíme odpoledne spoleèným táborákem. Pøedpokládaný konec bude do 20.00 hodin. Na tuto akci jsou zvány všechny dìti, ale i jejich rodièe a prarodièe. 10 MOST 6/XVI Nedìlní a sváteèní liturgie v èervnu Slavnost Nejsvìtìjší Trojice (7.6.) 1. ètení: Dt 4,32-34.39-40; 2. ètení: Øím 8,14-17; Evangelium: Mt 28,16-20 Žalm: odp. Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svùj majetek. Ref. Szczêœliwy naród wybrany przez Pana. 11. nedìle v mezidobí (14.6.) 1. ètení: Ez 17,22-24; 2. ètení: 2 Kor 5,610; Evangelium: Mk 4,26-34 Žalm: odp. Dobré je chválit Hospodina. Ref. Dobrze jest œpiewaæ Tobie, Panie Bo¿e. 12. nedìle v mezidobí (21.6.) 1. ètení: Job 38,1.8-11; 2. ètení: 2 Kor 5,14-17; Evangelium: Mk 4,35-41 Žalm: odp. Oslavujte Hospodina, nebo na vìky trvá jeho milosrdenství. Ref. Chwalmy na wieki mi³osierdzie Pana. 13. nedìle v mezidobí (28.6.) 1. ètení: Mdr 1,13-15;2,23-24; 2 Kor 8,7.9.13-15; 2. ètení: Evangelium: Mk 5,21-43 Žalm: odp. Chci tì oslavovat, Hospodine, nebo jsi mì vysvobodil. Ref. S³awiê Ciê, Panie, bo mnie wybawi³eœ. Slavnost sv. Cyrila a Metodìje (5.7.) 1. ètení: Iz 61,1-3a; 2. ètení: 2 Kor 4,1-2.57; Evangelium: Lk 10,1-9 Žalm: odp. Jdìte do celého svìta a hlásejte evangelium. Ref. IdŸcie i g³oœcie œwiatu Ewangeliê. Pøíští èíslo MOSTu vyjde 5. èervence 2009. Pøíspìvky mùžete zasílat do 24.6.2009. Internetové stránky naší farnosti najdete na adrese www.trinec.farnost.cz most Poøad bohoslužeb v èervnu § Nedìle 7.6.2009 – Slavnost Nejsvìtìjší Trojice; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Ètvrtek 11.6. – Slavnost Tìla a Krve Pánì; prùvod ke ètyøem oltáøùm. § Nedìle 14.6.2009 – 11. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Pátek 19.6.2009 – Slavnost Nejsvìtìjšího Srdce Ježíšova. § Nedìle 21.6.2009 – 12. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Støeda 24.6.2009 – Slavnost Narození sv. Jana Køtitele. § Nedìle 28.6.2009 – 13. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Pondìlí 29.6.2009 – Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolù. § Pátek 3.7.2009 – svátek sv. Tomáše, apoštola; první pátek v mìsíci. § Nedìle 5.7.2009 – Slavnost sv. Cyrila, mnicha, a Metodìje, biskupa, patronù Evropy, hlavních patronù Moravy; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § V mìsíci èervnu slavíme pobožnost k Nejsvìtìjšímu Srdci Ježíšovu. § Každou nedìli pùl hodiny pøed veèerní mší svatou je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní a svátostné požehnání. § Poslední nedìle v mìsíci - Mariánské veèeøadlo. § V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek - ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky, veèerní èesky. § Každý èvrtek po veèerní mši svaté je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní do 19.00 hodin. § Každý první pátek po ranní mši svaté výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní. § Každý pátek vyjma prvního pátku je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. § První pátek v mìsíci – litanie a zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu. § Každý poslední pátek v mìsíci v prùbìhu celého školního roku se modlíme za dìti, mládež, žáky, studenty, katechety, uèitele a vychovatele pøi veèerní adoraci Nejsvìtìjší Svatosti Oltáøní od 16.00 hodin. § Mše svatá v Domovì dùchodcù na Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. § Mše svatá v Nemocnici Sosna je sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší sv. pøíležitost ke svátosti smíøení. Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývìsku v kostele! Úmysly Apoštolátu modlitby – èerven 2009 Denní modlitba Apoštolátu Nebeský Otèe, kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpøítomòuje obì sebe samého za záchranu svìta. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a vyzbrojí mne silou ke svìdectví o tvé lásce. To vše pøináším jako svou nepatrnou obì spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláštì na úmysly, které nám pøedkládá Svatý otec a naši biskupové na tento mìsíc, aby … 1. Všeobecný úmysl: (Snížení zahranièních dluhù) Aby mezinárodní pozornost vùèi chudším zemím dala vzniknout konkrétní pomoci, zvláštì ve snížení zdrcujícího bøemena zahranièních dluhù.l 2. Misijní úmysl: (Za církev v oblastech násilí) Aby církve, které pùsobí v oblastech poznamenaných násilím, byly podporovány láskou a konkrétní blízkostí všech katolíkù na svìtì. 3. Národní úmysl: (Apoštolát, evangelizace, sv. Pavel) Aby na pøímluvu apoštola národù evangelium prostupovalo do všech oblastí a okamžikù každodenního života. Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás! Svatá Terezie od Dítìte Ježíše, oroduj za nás!
