21. Významné umělecké trendy v moderní světové

21.
Významné umělecké trendy v moderní světové literatuře
po 2. světové válce je větší pestrost literatury; mnohostranný pohled na život; nástup netradičních literatur (souvisí
s dekolonizací); krize mezilidských vztahů – jedno z nejpopulárnějších témat.
Beat generation: skupina mladých literátů, působících v New Yorku a Friscu druhé poloviny 50. let. Kritika
hodnot spotřební a konformní společnosti. Vybočení z reality v období studené války hledali v drogách, sexu,
filozofii zen - budhismu a v hudbě. Termín „zbitá generace“ se poprvé objevil v románu Johna Holmese Jde se
a později se vztáhl na celé hnutí.
Projev negativismu, revolty, výsměch tradičním hodnotám (bohatství, kariéra, rodina), oficiální morálce,
prosperující konzumní společnosti; hledání vnitřní svobody (buď výstřednost v módě nebo naopak vzhled
zanedbanosti), touha po rozkoši (alkohol, drogy, tuláctví, džez; sexuální nevázanost), doborovolná chudoba.
V literatuře: bezprostřední odvážná výpověď, erotická otevřenost, vulgarismy a slang – snaha šokovat,
provokovat
Allen Ginsberg - nejvýznamější postava hnutí beatniků. Vyjadřuje hrůzu a smutek ze současnoho světa,
předchůdce undergroundu
Kvílení – sbírka, naturalistické obrazy, vize a sny, autentický prožitek, extáze, revolta
Jack Kerouac - nekonvenčním způsobem popsal životní styl beatniků.
Na cestě – básnická reportáž ze silnice, záznam dojmů, nálad, myšlenek, řada postav, zvl. tuláků,
putování za pocitem svobody; tzv. spontánní próza – metoda záznamů bez zásahů a úprav
Lawrence Ferlinghetti - zajímá se o společenské a kulturní otázky, kritizuje americkou společnost a
dobovou politiku. Básně mají lehký a satirický tón.
Lunapark v hlavě – básnická sbírka
Charles Bukowski – americký spisovatel, navazuje na tuto linii v 80. letech
Všechny řitě světa i ta má – povídky
Hollywood – autobiografický román, odvážná otevřená výpověď, cynismus
Existencialismus: ovlivněn filozofií dánského myslitele 19.stol. Sörena Kierkegaarda. Přestává si klást obecné
otázky: neusiluje o nalezení a formulování nějaké objektivní pravdy nebo obecně závazných etických pravidel;
význam přikládá teprve konkrétním problémům, které musí v konkrétních situacích řešit jednotliví lidé. Naše
rozhodnutí nemohou být nikdy výsledkem aplikování nějakých obecně platných zásad, ale dobrá rozhodnutí se
budou vždy případ od případu lišit, tak jako se liší lidé, kteří rozhodnutí musí učinit. Podle Sartra je existence
člověka pouze „bytí o sobě“. Nenaplňujeme žádné předem dané poslání; není žádné autority, která by nás
k něčemu předurčovala nebo zavazovala. Záleží pouze na našem rozhodnutí, k čemu se přikloníme a jak
budeme jednat. Sartre jaksi neuvažuje možnost lidského štěstí. Camus spatřuje tragičnost lidského osudu právě
v tom, že všeho krásného, co člověk může prožívat, se nakonec stejně zmocní smrt. Vyústěním tohoto poznání
není u Camuse rezignace, ale přijetí bezvýchodnosti života a hledání cest, jak život, který nelze žít smysluplně,
žít radostně.
Jean-Paul Sartre – francouzský filosof a spisovatel
Nevolnost - román, Zeď – sbírka povídek, Cesty ke svobodě – románová tetralogie
Bytí a nicota – filosofické úvahy, o smyslu lidské existence, svobodě člověka; absurdní shody náhod
Simone de Beauvoir - román Mandaríni – milostné pasáže, historicko – psychologické; poukazuje na
vlivy francouzské inteligence, otázka války, zrada
Druhé pohlaví – historicko – filozofické dílo, kde vykládá své feministické názory
Albert Camus – francouzský filosof a prozaik, získal Nobelovu cenu
Cizinec – rozsáhlejší novela, děj v Alžírsku, vypravěč Mersault bezdůvodně zastřelí Araba, zatčen a
popraven; ve vězení úvahy člověka nevěřícího v nic, pocit odcizení, samoty, lhostejnosti k světu a životu;
subjektivně chápána samota (rozhodnutí k čemukoliv)
Mor, Pád, autobiografický román První člověk, esej Mýtus o Sisyfovi, sbírka povídek Exil a království,
drama Caligula
Rozhněvaní mladí muži a univerzitní román: vznik autorské generace „rozhněvaných mladých mužů“ byl
důsledkem britského zákona z roku 1944, který zpřístupnil vysokoškolské vzdělání i lidem z dělnických
rodin a nižších společenských vrstev. Po dokončení univerzity obvykle zjistili, že k postupu do vyšších vrstev jim
v konzervativní společnosti vzdělání nestačí; sňatek s bohatou dívkou tento rozpor většinou nevyřešil.
Byli proti zavedenému pořádku, proti kariérismu, pohodlnosti, pokrytectví. Sociální kritika, humor, hovorový
jazyk.
John Osborne – dramatik, zpětně dal název celému hnutí svou hrou Ohlédni se v hněvu – hl. hrdina
intelektuál, pochází z dělnického prostředí; kritika kastovnictví, líčí rodinnou krizi, nespokojenost
hrdiny
John Braine - Místo nahoře – román, ve stylu Standhala (Červený a Černý), mladý nadějný člověk stoupá
vzhůru za společenským postavením. Použije všech možných prostředků. Líčen jako cynický, lhostejný
člověk. Svou marnost si uvědomuje, až když se setká s tragédií
Život nahoře – navazuje na místo nahoře, nelichotivý
Kingsley Amis - Šťastný Jim – univerzitní román, výsměch atmosféře malé venkovské univerzity, hlavní
postavou mladý muž, bouřící se proti snobství, konvencím, nudě stereotypního života; paradox – dostává
se do vysoké společnosti sňatkem s bohatou ženou
John Wain - Pospíchej dolů – román, obraz hrdiny, který se stává rebelem společnosti, poukazuje na
snobismus, kastovnictví. Střídá různé profese. Principy falešné morálky panují všude a ne jen nahoře.
Allan Sillitoe - V sobotu večer, v neděli ráno – román, pocházel sám z dělnických vrstev, popsán stereotyp
typického dělníka, je spokojen s tím co má, netouží se dodrápat do vyšších sfér. Nic ho neuspokujuje.
Jediné konflikty – v milostném životě. Vyprázdněnost a marnost živta
David Lodge - Hostující profesoři – univerzitní román, hrdina je mladý člověk, uvědomuje si, na jakých
principech funguje univerzitní řád, bouří se, ale nakonec ho přijímají. Revolta končí ve ztracenu.
Italský neorealismus - umělecký směr 40. a 50. let 20. stol. Výrazný v literatuře, kinematografii (Roberto
Rossellini, Vittorio De Sica) a výtvarném umění (Renato Guttuso). Kladl důraz na dokumentárnost
uměleckého díla, vyžadoval analýzu sociální problematiky v konkrétním regionálním prostředí. Tématem byly
poválečné události, život venkovanů a městské chudiny. Jazyk čerpal z neliterárních vrstev italštiny – regionální
dialekty, sociální žargony. Úkolem spisovatele bylo zaznamenávat skutečnost z pozice svědka a utvářet
pozitivní obraz prostého lidu. Chtěl ukázat realistickou pravdu periférií. Literatura spojována s filmem –
prvky se přenášely; nebylo psychologické, zajímal ho detail, vnějšek věcí – detailní zobrazení. Z vnějšku
vyplývalo nitro postav. Všechny filmy natočeny černobíle (analytičnost). Důraz na mimiku a gesta – detail.
Carlo Levi - Kristus se zastavil v Eboli - esejistický román
Pier Paolo Pasolini - básník, prozaik a režisér
Darmošlapové, Zběsilý život – romány, popisuje periferii, vyvrhelové na okraji společnosti, naturalistický
dokumentární způsob – bojovníci za holé přežití
Alberto Moravia – přechází od realismu až k existencialismu a expresionismu
Římské povídky – sociálně kritické, tajemno, nejistota, groteskní momenty
Horalka – román, kombinace neoralismu a existencionalismu. Matka s dcerou prchají z Říma před
němci. Útěk a návrat – ztráta základních lidských hodnot
Římanka – román, mladá prostitutka, živí rodinu (matku); zachycení základních životních postojů,
člověk vymykající se konvencím
Nový román a absurdní divadlo: absurdní divadlo (někdy nazývané „antidivadlo“) se zrodilo ve Francii
50.let. Divadelní koncepce upouští od tradiční zápletky ve spojení s psychologií dramatických postav. Těžištěm
se stává experiment v oblasti formy i jazyka. Protagonisty absurdních dramat jsou lidé trpící pocitem odcizení
v nepřátelském světě, kde obtížně hledají možnosti dorozumění s ostatními lidmi. Podobně jako autoři
absurdních dramat považují i autoři nového románu klasický román, s chronologií příběhu a psychologicky
prokreslenými postavami za přežitý. Nový román nechce zachytit realitu v její celistvosti, ale soustřeďuje se na
detaily, přičemž zpochybňuje základní románové a narativní kategorie: čas a místo děje nehrají žádnou roli,
identita postavy je narušena – případně mohou procházet jedna druhou.
Absurdní drama – člověk zachycen v situaci úzkosti, bez schopnosti komunikace s lidmi, postrádá smysl života;
bez souvislého děje a logického dialogu; téma – nemožnost dorozumění (degradace jazyka), nesmyslnost
lidského jednání, bezmocnost, stereotyp. Scénicky – málo postav, bez dekorace, bez děje, děj je nahrazen
promluvami postav.
Samuel Beckett - původem Ir.
Čekání na Godota – absurdní drama, cesta, 4 postavy, skoro žádná dekorace, postavy dvou tuláků –
postavy bez vlastností (může to být kdokoliv), očekávají něco od svého života, neví co. Čekají na Godota,
ale nevědí co nebo kdo to je. Dialogy o ničem – mají něco udělat, ale nevědí co. Zbytečnost a prázdnost
života
Eugène Ionesco – Židle – množící se židle, stařeček a stařenka čekají na někoho; prázdné postavy, které
spolu neumějí komunikovat; děj neexistuje, banality měnící se na skřeky
Plešatá zpěvačka – návštěva, stejná konverzace, nic nového
Samotář – lidé utíkají před vnějším světem, ale ten je stejně dostihne
Alain Robbe-Grillet – hlavní představitel nového francouzského románu
Gumy – situace záhady, detektivní příběh postavený na hlavu. Víme o oběti, vrahovi, okolnostech a o věcech,
které to vše převrátí naruby. Nakonec se z detektiva stává vrah
Žárlivost – volně navazované úryvky na sebe; soustřeďuje se na vnějškový popis věcí (ne postav). Věci určují
postavení člověka v realitě. Každý jednotlivec vytváří subjektivní názor na realitu. Postavy i děj jsou
neurčité.
Nathalie Sarraut - ovlivněna Virginií Woolfovou. Psala teoretické práce k formě románu (způsob
zobrazení, děj nebyl důležitý, šlo o formu). Vztahy lidí a reality zobrazovány jako reakce na vnější podněty;
chybí psychologie.
Zlaté plody – román o románu
Magický realismus - literární proud v románové produkci latinskoamerických zemí 40. a 50. let 20.stol.
Magický realismus hledá vlastní realitu prostřednictvím přírody, mýtu a historie. Vychází z předpokladu, že
k uznání „zázračna“je nutná víra. V 80. letech 20. stol se magický realismus stává inspirací ruské
mytologické literatury. Prolínání skutečného a snového světa, napětí mezi reálnem a fantazií.
Miguel Ángel Asturias - guatemalský básník a prozaik, oceněn Nobelovou cenou. Ovlivněn mayskou
literaturou. Romány Pan president, Silný vítr
Gabriel García Márquez - kolumbijský romanopisec, povídkář a publicista. Nositel Nobelovy ceny.
Sto roků samoty – román, rodinná sága (symbol – osud země); život provinčního městečka od doby
kolonismu v 19. stol. do po. 20. stol., členové rozvětvené rodiny stárnou, umírají, ale jakoby žijí i po smrti
(reálné a zázračné)
Láska za časů cholery, Kronika ohlášené smrti
Čingiz Ajtmatov - původem Kirgiz, představitel rusky psané myt.literatury.
Popraviště – román, obraz světa před zánikem
Postmodernismus: pojem se začal užívat v americké literatuře 50. let 20. stol., všeobecně známý se stal až v.
80. letech. Postmoderní autoři rezignovali na velký příběh, klasické začátky i konce. Z jedné vyprávěcí roviny
přecházejí plynule do druhé. Autora nezajímá psychologie postavy – postava je jen figurka. Autoři využívají
prvků již napsané literatury – vypůjčují si historické nebo bájné postavy, vědecké informace a s vlastním
autorským komentářem je přetvářejí do nových textů. V literatuře více časových rovin, které se prolínají.
Princip hry (hraje si sní čtenář), důraz na roli čtenáře, není důležité, co chtěl autor říci. Spojení slova s obrazem
a zvukem, není dokončen konec.
Vladimir Nabokov - román Lolita – psychologická studie muže a jeho sexuálního vztahu k 12leté dívce
Umberto Eco - italský spisovatel. Román Jméno růže – sklon k mystifikaci (příběh jako rekonstruovaný
středověkký rukopis), koláž (citáty krásné, filozofické, historické literatury a bible), ironický přístup k
minulosti (zlehčuje výklad reformace církve); chlapec (vypravěč) a františkán Vilém pátrají po záhadných
vraždách mnichů
Administrativní styl a jeho význam – životopis, posudek,
dotazník, úřední dopis
Administrativní styl, někdy také označovaný jako jednací nebo úřední, řadíme pod styl odborný. Jednací styl je
zaměřen na fakta, na jejich sdělení, ale také na ovlivnění a řízení činnosti adresáta. Autor (rozuměj mluvčí
nebo pisatel) ustupuje do pozadí, stejně tak bývá zastřen osobní vztah k jednotlivému, konkrétnímu adresátovi.
Adresát, tj. posluchač nebo čtenář, bývá kolektivní: podnik, ústav, úřad. Při psaní administrativních projevů
užíváme ustálených formulí - klišé, citově neutrálních jazykových prostředků a termínů.
Maximální rychlost, formulační snadnost a jednotnost zpracování údajů zajišťují především předtištěné
formuláře. Ty adresát vyplňuje zpravidla heslovitě - bez slovesných přísudků.
V administrativní oblasti se uplatňuje celá řada slohových útvarů: protokoly a zápisy, žádosti, životopisy,
posudky, podnikové dopisy, oběžníky, objednávky, hlášení, výkazy, zprávy, oznámení a inzeráty.
žádost: žádostí se pisatel obrací na instituci, jestliže ji o něco žádá např. žádá podnik o přijetí do zaměstnání;
vysokou školu o přijetí ke studiu). V žádosti uvedeme nahoře vlevo jméno a adresu žadatele, vpravo pak
adresáta a datum. Dále uvedeme věc - heslovitě vysvětlíme, o co žádáme. Ve vlastním textu vyjádříme žádost a
zdůvodníme ji, v závěru můžeme vyjádřit poděkování za předpokládané kladné vyřízení žádosti. Na konci je
kromě pozdravu nezbytný čitelný podpis.
životopis: pravdivé, věcné a stručné vystižení základních faktů z průběhu života. Zpracovává se různými
formami podle účelu. Často slouží jako příloha žádosti a přihlášky, pak může mít dvojí formu: je slohově
uceleným útvarem, v němž jsou údaje podány se snahou o co největší objektivitu, jindy se životopisné údaje
zaznamenávají heslovitě do dotazníků s předtištěnými rubrikami.
Životopisy najdeme i v umělecké a publicistické oblasti - ve vzpomínkách na život významné osobnosti.
posudek: zpracovávají instituce, společenské organizace na své pracovníky a členy při přechodu pracovníků na
jiná pracoviště, do jiných organizací, u příležitosti volby nebo jmenování do různých funkcí. Posudek je úřední
dokument, který podává komplexní charakteristiku hodnoceného pracovníka. Zpravidla obsahuje jméno a
příjmení, datum narození, rodinný stav, bydliště, vzdělání a přehled zaměstnání s pracovním hodnocením,
doporučení k určité činnosti, podpis a datum.
úřední dopis: slouží k vzájemnému informování mezi podniky, institucemi a organizacemi, popř. mezi nimi a
jednotlivci. Prostřednictvím úředních dopisů se organizuje a sleduje činnost podniků, institucí a organizací,
vyjednávají se obchody, připravují se dohody, porady, konference. Úřední korespondence je neosobní, citově
neutrální, zdvořilá, ale bez přepjatých zdvořilostních frází. Užívá se odborných výrazů, ustálených spojení a
obratů.