Citius, Fortius, Altius

Citius, Fortius, Altius
(počátky novodobých olympijských her a osoba barona Pierra de Coubertina)
Zpracoval: Rostislav Kříž
Brno, 2000
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
2
Úvod
Ve druhé polovině 19. století docházelo ke stále prudšímu rozmachu
snad všech oblastí lidského zájmu. Do popředí se také stále intenzivněji
dostávala mnoho století zapomenutá a opomíjená idea antické harmonie těla a
ducha. Díky mnoha nadšencům docházelo ke vzniku či znovuobnovení rozličných sportovních disciplín, z nichž si většina udržuje své věrné příznivce
až do dnešních dnů. Veškeré toto snažení pak vyústilo ke svému sjednocujícímu vrcholu – k prvním novodobým olympijským hrám.
V tomto textu bych rád poodkryl roušku dějin a ukázal, co všechno
předcházelo uspořádání aténských olympijských her a provedl vás jejich průběhem. Na závěr se můžete blíže seznámit s baronem Coubertinem, kterému
bývá po právu připisována největší zásluha na znovuobnovení olympijského
soutěžení.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
3
I. novodobé olympijské hry – Atény 1896
Znovuobjevení olympijské myšlenky
Aténské hry bývají mnoha lidmi považovány ze první
setkání sportovců z mnoha zemí, které bylo přímým pokračovatelem starořecké tradice. Skutečnost je však poněkud jiná
a hry v roce 1896 nebyly rozhodně prvním sportovním
kláním, které bylo inspirováno olympijskými ideami. Řecko
se vymanilo v roce 1829 z turecké nadvlády. Od tohoto roku
lze také vypozorovat mnoho aktivit, jejímž cílem bylo znovuobnovení starořeckých tradic. Nepravidelně se pořádaly různé
hry, kterých se mohli zúčastňovat pouze etničtí Řekové a kteObr. 1: E. Zappas
ré nezaznamenaly výraznějšího ohlasu. Z těchto setkání je pravděpodobně nejznámější to, které zorganizoval Evagelis Zappas (1880 – 1865, na obrázku 1)
a pojmenoval je Olympia. Za definitivní konec samostatných řeckých snah o
obnovení olympiád je považován rok 1889. Mimo Řecko jsou nejznámější aktivity Angličana Matche Welocka, jenž se vydal poněkud jinou cestou. Založil
Olympic Company, která poskytovala zvláštní vzdělávací program pojmenovaný Olympic Class.
Založení Mezinárodního olympijského výboru
Obr. 2: První Mezinárodní olympijský výbor
Za první krok vedoucí k založení Mezinárodního olympijského výboru lze považovat
sérii přednášek Pierra de Coubertina v roce
1889. Tyto přednášky byly především přímo
inspirovány novými archeologickými objevy, z nichž nejvýznamnějším bylo odhalení zbytků staré Olympie německým archeologem Ernstem Curtiusem. V roce
1892, konkrétně to bylo 25. listopadu, Coubertin na jedné ze svých přednášek v Paříži
navrhuje založení Mezinárodního olympijského výboru. Mimo jiné řekl: „Vyvážejme
do zahraničí veslaře, šermíře a běžce - a hle - uvedeme tím do pohybu svobodný styk, jehož pomocí zavedeme do krevního oběhu stařičké Evropy myšlenku míru a spolupráce lidstva. To mně dává odvahu k tomu, abych s vaší pomocí navrhl obnovení olympijských her, přizpůsobených požadavkům dnešní
doby …". Osobně sestavil patnácti členný výbor, jehož úkolem byla příprava
prvního zasedání Mezinárodního olympijského výboru. Práce tohoto výboru
vyvrcholila dne 16. června 1894, kdy byl na půdě pařížské Sorbonny zvolen
první řádný Mezinárodní olympijský výbor (na obrázku 2). Tento výbor měl
15 členů a rozhodl o tom, že se první novodobé olympijské hry uskuteční o
dva roky později v řeckých Aténách. Tento fakt sehrál důležitou roli při volbě
předsedy, kterým se stal na dva roky Řek Demetrius Vikélas. Nás může těšit,
že mezi členy výboru byl i známý český pedagog Dr. Jiří Guth – Jarkovský.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
4
Příprava her v Řecku
Řekové přijali myšlenku uspořádání
prvních
her
v jejich
zemi
s velkým
nadšením. Zároveň celou záležitost brali
trochu jako samozřejmost. Vždyť kde jinde,
než v zemi, která kdysi podle olympijských
ideálů žila, by měla být myšlenka čestného
sportovního soutěžení znovu obnovena? Zásadním problémem se ovšem stala otázka financování příprav a průběhu her. Státní rozpočet chudého Řecka nebyl schopen pokrýt
Obr.
Obr.
3: 3:
Organizační
Organizační
výbor
výboraténských
aténských
herher
organizaci her, proto musel Coubertin osobně odcestovat do místa příprav a
požádat o spolupráci řeckou královskou rodinu. Záštitu nad konáním her díky
tomu přijal řecký korunní princ. V nouzi nejvyšší přišla pomoc z místa, odkud
ji čekal málokdo. Nejchudší řecký lid, nadšený pro olympijskou myšlenku,
uspořádal veřejnou sbírku, která nakonec z velké části pokryla náklady na konání her činící zhruba 1,5 milionu drachem. Korunní princ jmenoval dvanáctičlenný organizační výbor (na obrázku 3) a přípravy her se rozběhly na plné
obrátky. Bylo vybudováno několik nových sportovišť, z nichž nejznámějším se
stal Zappasův stadion. Ten byl pojmenován po pořadateli her Olympia Evagelisi Zappasovi a Řekové tím dali jasně najevo, že nezapomínají na velké
osobnosti svých bohatých dějin. Síly všech zainteresovaných se upnuly k jedinému datu – k 25. březnu 1896, dni zahájení her.
Středa 25. března 1896 – první olympijský den
Obr. 4: Královská rodina s doprovodem při slavnostním zahájení her
Prvním dnem her byl 25. březen, den Řeckého státního svátku. Nadšení
shromážděných lidí, kteří se přišli podívat na slavnostní zahájení, lze jen
těžko popsat slovy. Už od ranních hodin proudil k hlavním stadionu a nedalekému Konstitučnímu náměstí slavnostně oděný dav. V ulicích vyhrávalo
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
Obr. 5: Běh na 100 m
5
mnoho lidových kapel. Na zahájení se osobně
dostavila celá královská rodina spolu s velkým
množstvím jejich zahraničních hostů a rozsáhlým doprovodem (na obrázku 4). V pravé
poledne začali být lidé vpouštěni do hlediště stadionu. Organizaci diváků musela vzít do svých
rukou policie spolu s armádou, protože se lidé
snažili zaujmout co nejlepší pozice na sedadlech
a hrozilo, že dojde k neštěstí. O půl čtvrté od-
poledne začal hlavní program – královská rodina vešla na stadion, pozdravila
přítomné diváky a usadila se do zvlášť pro tuto příležitost připravených
purpurových sedadel. Napravo od nich se usadili řečtí ministři a velvyslanci
ze zahraničí. Nalevo našli své místo diplomaté, příslušníci královského dvora
a důležité zahraniční osoby. Pak před shromážděné předstoupil korunní princ
a pronesl úvodní řeč. Na závěr svého proslovu pak požádal řeckého krále o zahájení her. Ten povstal, pozdvihnul na pozdrav pravou ruku a odpověděl:
„Prohlašuji první mezinárodní olympijské hry v Aténách za otevřené. Ať žije
národ! Ať žije řecký lid!“. Krátce poté se ozval jásot z tisíců hrdel ze všech
koutů stadionu a bylo zahájeno samotné sportovní zápolení. Jako první byl
v programu běh na 100 m (na obrázku 5). O závod byl velký zájem a tak muselo být uspořádáno několik rozběhů, ze kterých se vždy první dva kvalifikovali do finále konaného o pět dní později. První disciplínou, ve které bylo
uspořádáno finále, byl trojskok. Zvítězil v něm Američan Conolly, na jeho počest byla vyvěšena americká vlajka a zazněly tóny písně „Star Spangled
Banner“ a tím byla založena další z olympijských tradic. Soutěže pokračovaly
rozběhem na 800 m, hodem diskem (vítězem se stal další Američan Garrett) a
celý program byl zakončen dvěma rozběhy na 400 m.
Čtvrtek 26. března 1896 – druhý olympijský den
Druhý den začal šermířským zápolením. Uprostřed
stadionu bylo vybudováno speciální pódium a v 10 hodin
ráno začaly, opět za přítomnosti členů královské rodiny,
souboje. Z nich vyšel vítězně zástupce pořádající země
L. Pyrgos a stal se tak vůbec prvním řeckým olympijským
vítězem. Poté byl program přerušen do půl třetí odpoledne,
aby mohlo být odstraněno šermířské pódium a závodníci
mohli pokračovat v dalších - především běžeckých – disciplínách. Odpolední program započal dvěma rozběhy na
110 m s překážkami, následovalo finále skoku do dálky
(zvítězil v něm Američan Clark z Bostnu) a finále běhu na
400 m (časem 54,5 sekund zvítězil Burke). Následoval vrh
koulí, jehož vítězem se stal stejně jako v hodu diskem
Garrett (na obrázku 6) a stal se tak prvním vícenásobným
Obr. 6: Atlet Garrett
olympijským vítězem. Program druhého dne zakončilo vzpírání a běh na
1 500 metrů. Večer byla slavnostně osvětlena Acropole.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
6
Pátek 27. března 1896 – třetí olympijský den
Třetí den poprvé soutěže opustily
hlavní stadion. Soutěžilo se ve střelbě
z pistole na speciálně vybudované střelnici
(na obrázku 7). Této disciplíny se zúčastnilo celkem 160 závodníků a tak se neplánovaně protáhla i do dalšího dne. PoObr. 7: Olympijská střelnice
prvé se také představil divácky velmi atraktivní tenis. Naopak pro diváky nepříliš zajímavým se stal závod na jízdních
kolech. Jeho délka činila rovných 100 km. Byl uspořádán na speciálně zbudované dráze v Novém Phaleronu a závodníci měli obkroužit stadion celkem
třistakrát. Závodníci se pustili do jízdy z velkým nadšením, ale brzy jim došly
síly a často odpočívali. To diváky příliš nebavilo a tak do konce vydržel jen
málokdo. Připravili se tak o závěrečný spor o vítězství, který vypukl mezi
Francouzem Flamengem a Řekem Colettisem. Nakonec bylo vítězství vyvěšením francouzské vlajky přiznáno Flamengovi.
Sobota 28. března 1896 – čtvrtý olympijský den
Čtvrtý olympijský den dokončili své soutěžení střelci střelbou
z vojenské pistole na 200 m vzdálený cíl. Ve svém klání pokračovali také šermíři a tenisté. Na hlavní stadionu proběhlo finále běhu na 800 metrů (zvítězil
zástupce Austrálie Flack) a pak již plochu ovládli gymnasté. Započala totiž
soutěž družstev na bradlech, jíž se zúčastnili týmy Gymnastického klubu Atény, Panhelenického gymnastického klubu a národní tým Německa. Rozhodčí
nakonec vyhlásili vítězem desetičlenné německé družstvo oblečené do bílých
halen a černých podkolenek. Následoval přeskok a cvičení na koni. Sobotní
program zakončilo cvičení na bradlech a soutěž jednotlivců na bradlech.
Neděle 29. března 1896 – pátý olympijský den
Tento den byl řeckými diváky pravděpodobně
nejočekávanější. Soutěžilo se totiž ve zcela nové běžecké kategorii – maratónském běhu. Ten byl do
programu zařazen jako symbol pokračování starořeckých olympijských tradic. Řekové si nedovedli
představit, že by nevyhrál některý z jejich zástupců.
Sportovní odborníci však největší šance přisuzovali
Fackovi. Touha po vítězství Řeka však byla obrovská a
proto mnoho obchodníků, hoteliérů, řemeslníků a
dalších lidí nabízelo již dlouho před závodem případnému řeckému vítězi dlouhodobé či dokonce
doživotní služby zdarma. Program začal dvěmi odloženými disciplínami z předešlého dne – soutěží na
Obr. 8: Spytos Louis
bradlech a šplhem po laně. Finále v běhu na 100 metrů
vyhrál Burke, ve skoku vysokém pak výkonem 181 cm dominoval Clark, běh
na 110 m přes překážky se pak stal kořistí dalšího Američana Curtise. Následovala prostná, která však byla přerušena nejslavnějším řeckým okamžikem
her – finišem maratónského běhu. Ten byl odstartován v Marathonu dvě hodi-
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
7
ny po poledni a zúčastnilo se o okolo 25 běžců. Nejprve se do čela dostal
Pikermi, ale brzy byl předstižen favoritem Flackem. Zezadu pak zaútočil Řek
Louis (na obrázku 8), o kterém se traduje, že se při závodě občerstvoval
vínem. Po 33 kilometrech se Louis dostal do čela a vedení již nepustil. Mezitím rostlo mezi diváky na hlavní stadionu napětí. Když se jako první na dráze
objevil jejich zástupce Louis, davy začaly šílet. Na posledních pár metrů se
k běžci přidali i korunní princ a princ Jiří. Spytos Luis, pošťák z Marusi u
Atén, se stal národním hrdinou. Celé Řecko ho dlouho oslavovalo a stal se
nadosmrti slavným. Díky tomu, že většina obchodníků splnila své sliby, stal
se z něj rázem jeden z nejbohatších občanů Řecka. Celý slavnostní den byl zakončen v Piraeu, kde se odehrála velkolepá slavnost plná zpěvu, tanců,
ohňostrojů a dalších atrakcí.
Pondělí 30. března 1896 – šestý olympijský den
Zahájení pátého dne proběhlo bez
větší divácké účasti. Lidé byli až příliš
znaveni oslavami z předcházejícího dne a
tak oželeli dokončení zápasnických disciplín, které se konalo brzy po ránu na
hlavní stadionu. Další klání se odehrálo
ve vodě, kde soutěžili plavci na tratích
Obr. 9: Cyklisté na startu jednoho ze závodů
100, 500 a 1 200 metrů. Odpoledne se sešli cyklisté na Phaleronském cyklistickém oválu (na obrázku 9), aby změřili své síly v závodech na 2 a 10 kilometrů a na délku jednoho kola. Suverénním vítězem na všech třech tratích se
stal Francouz Masson. Vítězi tenisových utkání byli Angličan Boland a Němec
Traun.
Úterý 31. března 1896 – sedmý olympijský den
Olympijské hry se pomalu blížily ke svému konci. Na sportovištích se
v ten den odehrály pouze souboje ve střelbě z pistole (vyhrál Řek George Orfanides) a v jízdě na kole na maratónské trati. Největší pozornost všech účastníků směřovala k večernímu banketu pořádanému samotným králem v jeho
paláci. Ten ve svém proslovu především pogratuloval všem vítězům, ale také
těm, kteří se podíleli na organizaci her. Mimo jiné řekl: „ Vzkříšení olympijských her v jejich klasické podobě bylo korunováno množstvím neočekávaných úspěchů. Jsem šťastný, že mohu pogratulovat všem, kteří tvrdě pracovali, aby nám přinesli tyto báječné výsledky…“.
Středa 1. dubna 1896 a čtvrtek 2. dubna 1896 –osmý a devátý olympijský den
Došlo k prudkému zhoršení počasí. Foukal velmi silný vítr, který po
sportovištích rozmetal velké množství prachu a tak byli pořadatelé nuceni
většinu soutěží odložit a nebo úplně zrušit. Ve středu se uskutečnil pouze závod na kolech. Čtvrtek měl být původně závěrečným dnem her, ale počasí
znemožnilo konání sportovních disciplín i závěrečného ceremoniálu. Bylo rozhodnuto o prodloužení her o jeden den.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
8
Pátek 3. dubna 1896 – desátý olympijský den
Již od rána se začal olympijský stadion plnit davy lidí, kteří se chtěli
osobně zúčastnit slavnostního zakončení. Jejich počet překonal veškerá očekávání. Po příjezdu královské rodiny bylo vydáno svolení, aby na volná místa
uvnitř stadionu byli vpuštěni i lidé bez lístku, kteří čekali před branami. Stadion se během několika okamžiků beznadějně přeplnil. Na stole, u kterého seděl král, byly vyrovnány ceny pro vítěze. Byli to především větvičky divokého
olivovníku, vavřínové věnce a diplomy. Započala přehlídka vítězů, při které
jim byli předány ceny a medaile. Pak se všichni seřadili a vedeni ředitelem
her panem Manosem pochodovali stadionem. V čele průvodu šel sportovec
nejopěvovanější - Spytos Luis. V ruce třímal řeckou vlaječku a zdravil s ní jásající davy. Po skončení průvodu si vzal slovo král, aby pronesl slavnostní
formuli: „Prohlašuji První mezinárodní hry za ukončené!“. Poté se celé
shromáždění za všeobecného jásotu rozešlo. Večer pak byli hry definitivně zakončeny světelným průvodem v Acropoli.
Závěrečné shrnutí her
Hry skončily celkově velkým úspěchem. Zúčastnilo se jich celkem 245
sportovců ze 13 zemí (Austrálie, Rakousko, Bulharsko, Dánsko, Francie,
Velká Británie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Švýcarsko, Švédsko a
USA). Zástupci českých zemí mezi sportovci chyběli a tak jediným oficiálním
účastníkem her z Čech byl zakládající člen Mezinárodního olympijského výboru Dr. Jiří Guth-Jarkovský. Soutěžilo se ve 43 disciplínách v 9 různých
sportech (atletika, cyklistika, šerm, gymnastika, střelba, plavání, tenis, zápas
a vzpírání). Vítězové si neodnášeli žádné finanční ohodnocení, ale byli dekorováni olivovými větvičkami a vavřínovými věnci. Závodníci, kteří skončili
na prvním místě dostali diplom a stříbrnou medaili, ti co skončili druzí obdrželi medaili bronzovou. Ačkoli mezi účastníky bylo nejvíce zástupců pořádajícího Řecka, nejvíce medailových ocenění si domů odvezli sportovci USA.
Sláva čestného sportovního soupeření v duchu olympijských tradic se spolu
s mottem Michela Breala „Citius, Fortius, Altius“ začala šířit do celého světa.
Baron Pierre de Coubertin
Obr. 10: De Coubertin
l. ledna 1863 se mnoho lidí po celém světě jistě radovalo
z příchodu nového roku. V jedné staré šlechtické rodině v Paříži však měli o jeden důvod k radosti více. Toho dne totiž přišel
na svět malý Pierre de Frédy. V tom okamžiku zcela jistě nikdo
ani netušil, že se z malého chlapce za několik let stane jeden
z nejvýznamnějších mužů konce 19. a především počátku 20.
století. Rodinná tradice velela, aby byl Pierre vychováván pro významnou
vojenskou či politickou kariéru. On se však vzepřel této tradiční aristokratické cestě a vystudoval pedagogiku a historii. Už zde je nutno hledat počátky
úspěšné životní cesty muže, který se po celém světě stal známým jako baron
Pierre de Coubertin.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
9
Pierre vyrůstal především na venkově na rodinném sídle nedaleko
Rouenu v Normandii, vychováván byl také v rodině Château de Mirville nedaleko Le Havre. Vzdělání získal na École Libre des Sciences Politiques v Paříži. Už od svých dvaceti let se významně prosazoval v boji za svobodu a za
jednotu a harmonizaci tělesné a duchovní stránky člověka. Toto jeho odhodlání ovlivnilo především několik cest do Anglie, kde byl svědkem významné
reformy školského systému. Na vlastní oči se tam přesvědčil, jak velký vliv
má v britském reformujícím se školství sport na výchovu mladých lidí, zejména je-li současně kladen důraz na osobní odpovědnost, fair soutěžení a smysl
pro kamarádství. Dospěl k názoru, že sport a fyzický trénink hrají důležitou
roli ve formování charakteru mladých lidí. V tomto jeho přesvědčení ho jen
utvrdily další studijní cesty mimo jiné do Švédska, Řecka a USA. Zejména
cesta do Řecka byla jedním z nejsilnějších motivů, které ho přivedly k myšlence obnovy 1 500 let zapomenuté tradice olympijských her.
V roce 1889 na Světové výstavě v Paříži
Coubertin uspořádal sérii přednášek o tělesné výchově a mezinárodním sportu, které byly inspirovány novými archeologickými objevy v řecké
Olympii. Dne 25.11.1892 na konferenci v Paříži
navrhl, aby byly obnoveny olympijské hry, a to
ve formě moderní a mezinárodní. Tento jeho návrh byl zcela uskutečněn až o necelé dva roky
později na kongresu konaném na půdě Sorbonny.
16. června 1894 se tam sešlo více než 2 000 lidí,
mezi nimi bylo i 79 delegátů ze 49 sportovních
svazů a univerzit. Společně rozhodli o konání
prvních novodobých olympijských her v roce
1896 v Řecku. Tím byl naplněn Pierrův velký
životní sen. Rozhodně to však pro tehdy jednatřiObr. 11: Mladý Pierre de Coubertin
cetiletého Coubertina nebyl vrchol jeho života.
Čekala ho ještě dlouhá kariéra historika, pedagoga a především předsedy
Mezinárodního olympijského výboru.
Mimo sportovní diplomacii se velmi intenzivně věnoval také publikační
činnosti. Jeho bibliografie čítá více než 250 publikací, studií a zásadních statí. Počet jeho článků, rozhovorů, přednášek a projevů z historie, pedagogiky a
filozofie lze jen stěží vyčíslit. Založil a osobně řídil také několik časopisů. Je
autorem olympijských pamětí, aktivně spolupracoval na formulaci olympijských řádů a pravidel a na přípravách mnoha olympijských kongresů. Jeho
hlavním historickým dílem jsou čtyřsvazkové Všesvětové dějiny. Podává
v nich poměrně složitý pohled na dějiny světa a vyzdvihuje zejména své
sympatie k helénské době. Pokračování některých tradičních starořeckých prvků nalézá především u Keltů. Zvláštní, poměrně velkou a do té doby ve Francii nebývalou pozornost věnuje Slovanům. Celé dílo je psáno zvláštním způsobem, kdy není kladen důraz na historická jména či data, ale spíše hledá souvislosti jednotlivých jevů a jejich význam pro celkový dějinný vývoj. Většina
kritiků se shoduje na názoru, že kniha plně zapadá do celoživotních Coubertinových plánů prosadit reformu pedagogiky na francouzských školách.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
10
Během svého života nebyl jen sportovním
teoretikem, ale také aktivním sportovcem, který
šel ostatním příkladem. Vyzkoušel mnoho různých disciplín a říká se o něm, že vynikal zejména v boxu, šermu, jízdě na koni a veslování.
V roce 1928 vydal brožurku s názvem "La cure
d'aviron", která vyzdvihovala právě veslování
jako zdraví prospěšný a gentlemanský sport. O
jeho dobré fyzické kondici svědčí například i to,
že si ještě ve věku 72 let velmi často a rád chodíval
zaveslovat
na
člunu.
K nejnavštěvovanějším exponátům v Olympijském muzeu
Obr. 13: Originální rukavice de Coubertina
stále patří originály Coubertinova sportovního
náčiní a vybavení (viz obrázek 13).
I přesto, že byl velmi úspěšný a populární, jeho osobní život nepatřil
mezi nejšťastnější. Bylo to zejména proto, že byl sužován pocity jakéhosi neporozumění, kterého se mu dostávalo ze strany jeho spolupracovníků. Velmi
ho trápil především pocit, že ani jeho nejbližší nejsou schopni plně docenit
jeho myšlenky o vysokém cíli olympijských her především z pedagogického
hlediska. Byl přesvědčen o nutnosti úplného spojení mezi pedagogikou a
olympismem a o nezbytnosti komplexní reformy tehdejšího pedagogického
systému. Rozhodně ho to však neodrazovalo od další práce a k jednomu z jeho
dalších životních vrcholů patří významný podíl na založení Všesvětové pedagogické unie, která na své konferenci v Lausanne v září 1926 vyhlašuje právo
každého občana na sport. "Všechny sporty pro všechny!" prohlásil v této souvislosti Coubertin.
Baron Pierre de Coubertin stál v čele Mezinárodního olympijského výboru téměř třicet let. Na svou
funkci rezignoval na olympijském kongresu v roce
1925 v Praze. Ke svému odstoupení a ke vztahu k našemu hlavnímu městu uvedl: „Bylo nanejvýše spravedlivé
vzdát hold tomu nádhernému městu - Praze, jistě
jednomu z nejkrásnějších na světě, městu, kde se v historii odehrály tak dramatické a hluboce lidské proměny. Pro mne, jenž jsem od samého počátku připojil českou zemi k olympijskému hnutí a nikdy jsem nepřestal
hájit její práva, bylo obzvláště žádoucí právě zde ukončit svou předsednickou dráhu ...". K naší zemi měl
ještě jedno velmi silné pouto. Již od počátku devadesáObr. 14: Pedagog de Coubertin
tých let 18. století navázal velmi intenzivní a vřelé přátelství s Dr. Jiřím
Guthem – Jarkovským a toto přátelství vydrželo až do samého konce Coubertinova života. Za tu dobu se mnohokrát setkali a vyměnili si velké množství korespondence. I když v Praze de facto ukončil svou oficiální činnost v Mezinárodním olympijském výboru, byl delegáty kongresu vyhlášen čestným předsedou. Od té doby se již také osobně nezúčastňoval žádných olympijských her,
ale jejich účastníkům vždy jen zaslal pozdravné poselství.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
11
Celý svůj život prožil nesmírně skromným způsobem. Dokud mu síly stačily,
tak osobně vyřizoval veškerou olympijskou korespondenci. Z vlastních
prostředků také hradil veškeré finanční výdaje. Za samozřejmost považoval,
že peníze své i manželčiny rodiny investoval do propagace olympijských myšlenek, na studijní cesty a na propagační knihy a časopisy. Poslední léta svého
života díky této nedoceněné oběti prožil téměř v bídě. Smrt ho zastihla zcela
nečekaně dne 2. září 1937 během pravidelné procházky ženevským parkem.
Poslední rozloučení s tímto nenahraditelným člověkem se uskutečnilo podle
jeho přání pouze v úzkém rodinném kruhu. Pohřben byl v Lausanne, ale jeho
srdce bylo předtím vyňato z těla. Na jeho věčnou památku pak bylo umístěno
ve zvláštní schránce v památníku v řecké Olympii, který je vybudován
v místě, kde se nachází ruiny starořeckého stadionu.
Obr. 15: Pomník se srdcem Pierra de Coubertina
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
Použité zdroje informací
1. THE OLYMPIC MUSEUM
http://www.museum.olympic.org
2. Olympiaka.com - Share the Spirit
http://www.olympiaka.com
3. Olympic Games (modern), an Encarta Encyclopedia Article
dostupné z hlavní stránky http://encarta.msn.com
4. Olympics Through Time
http://www.fhw.gr/projects/olympics/revival
5. Coubertin
http://www.gymnasium.tabor.cz/coubertin/coubertin_c.html
6. Pierre Coubertin Baron de - encyclopedia article from Britannica.com
http://www.britannica.com/seo/p/pierre-coubertin-baron-de
12