5 ZPRAVODAJSTVÍ

deník
ZPRAVODAJSTVÍ 5
sobota 3. května 2014
SERIÁL: Po stopách Julesa Verna
Veřejnosti je otevřena už více než rok. Během této doby si tady
se zábavnými technickými exponáty hrály denně stovky malých
i velkých návštěvníků. Řeč je o interaktivní herně U6 v Dolních
Vítkovicích.
Prohlédněte si motor ze stíhačky
M
alý Svět techniky
U6
představuje
světu, mimo jiné,
nejrůznější druhy dopravních prostředků i jejich motorů. V části zvané Ze Země
na Měsíc naleznete dokonce originál proudového motoru Tumanskij R-11, který
se používal v letounech
MiG- 21.
Stíhačky MiG-21 se začaly
vyrábět v roce 1959 v Sovětském svazu a staly se snad nejslavnějšími a nejpoužívanějšími nadzvukovými letouny
vůbec. Dodnes jsou používány ve více než třiceti zemích
světa. Na začátku jejich výroby jimi však bylo vyzbrojeno více než 50 států. Jenže ani
takový slavný letoun by nebyl nic, kdyby neměl pořádný
motor. A právě motor z této
stíhačky si můžete v malém
Světě techniky prozkoumat.
„Proudový motor Tumanskij R-11 byl nejvíce používaný právě v letounech MiG-21,“
vysvětluje průvodce malého
Světa techniky Jirka Vavřík.
Jeho vynálezcem je ruský
konstruktér a letec Sergej
Konstantinovič Tumansky.
Výroba motorů započala v roce 1956 a celkem se jich vyro-
Z EXPOZICE v interaktivní herně U6 v Dolních Vítkovicích.
Foto: Jiří Zerzoň
bilo 21 tisíc kusů. Motor je
dlouhý přes 4,5 metru, váží
1200 kg a jeho průměr dosahuje téměř jeden metr. Motor
se vyhotovoval celkem v šesti
variantách a později jej nahradily modely Tumanskij R13 a Tumanskij R-25. „Jako palivo se v motoru používal le-
tecký petrolej, takzvaný kerosin,“ vysvětluje dále průvodce.
V malém Světě techniky U6
si můžete tento jedinečný motor nejen osahat, ale můžete
také vyzkoušet, jak se točí, a
detailně prozkoumat jeho jednotlivé části a součástky. (pva)
Krkavec bělokrký
TEREZA PINTÉROVÁ
Ostrava – Krkavec bělokrký
je o něco menší africký příbuzný našeho krkavce velkého, největšího zástupce pěvců. Krkavec bělokrký dosahuje délky těla až půl metru a
váhy téměř jednoho kilogramu. Rozpětí křídel je až 110
centimetrů. Poznáme jej podle
charakteristického bílého pole na zadní části krku a podle
silně vyklenutého zobáku s bílou špičkou.
Obývá hornaté oblasti jižní
a východní Afriky. Nejčastěji
se vyskytuje v nadmořské
výšce od tisíce do tří tisíc metrů, ve východní Africe žije
téměř v šesti tisících metrech
nad mořem. Je velmi otužilý a
snáší dobře i naše zimy. Hnízdí
v párech. Hnízdo buduje na
skalních stěnách, příležitostně na stromech. Obvykle sná-
ší tři až šest vajec. Hnízdní sezona začíná podobně jako u jiných druhů krkavcovitých
brzo zjara. Inkubace trvá přibližně tři týdny, mláďata zůstávají v hnízdě 40 dnů i déle.
Společně s rodiči se drží po celé léto. Mladí ptáci jsou podobní rodičům, jen má jejich
opeření jakoby hnědší nádech
a bílá skvrna na krku má více
či méně znatelné žíhání.
Krkavci patří mezi všežravce a nepohrdnou žádnou
potravou, mršinami počínaje,
přes různé rostlinné a živočišné složky až lidskými odpadky na skládkách konče. Je
možné je zastihnout ve společnosti jiných druhů krkavcovitých ptáků a supů u jedné
mršiny. Loví také drobné ptáky a savce. Využívá však i nabídky hmyzu, například sarančat, útočí na ještěrky a jiné
plazy, vyhledává různá semena či měkké plody. Většinu potravy sbírá na zemi, méně často pak na stromech. Byl také
pozorován při házení želv z
velké výšky na zem, nejčastěji
KRKAVEC BĚLOKRKÝ.
Foto: Zoo Ostrava
na skály, podobně jako to dělají orlosupi.
Do Zoo Ostrava přicestovali
dva mladí samci z plzeňské zoo
v prosinci 2012 a nyní jsou v
expozici v řadě voliér dravců.
Jsou nápadní nejen svým
vzhledem, ale i výrazným hlasovým projevem.
Válečný zápisník Leopolda Horáka
Slezské zemské muzeum si v roce 2014 připomíná významné jubileum. Dne 1. května uplynulo právě 200 let od zpřístupnění prvního
veřejného muzea na území dnešní České republiky, v jehož tradici
Slezské zemské muzeum pokračuje. Při této příležitosti připravilo
SZM celou řadu zajímavých akcí, koncertů i výstav. V sérii článků o
zajímavostech ze sbírkových fondů SZM se tentokrát představuje
Národní památník II. světové války. Byl postaven v bezprostřední
blízkosti míst, na kterých probíhaly jedny z nejtvrdších bojů konce
války na území dnešní ČR. Jeho hlavním úkolem je prezentace novodobých dějin, zejména období druhé světové války. Spravuje a uchovává doklady o příslušnících čs. domácího i zahraničního odboje, o
obětech perzekucí nacistického režimu i civilním obyvatelstvu republiky v dobách války.
Opava – O bitvách druhé světové války již bylo napsáno
mnoho. Méně se hovoří a píše
o životě vojáků v době, kdy nebojovali.
Přitom právě čekání na
střet s nepřítelem mnohdy vyvolávalo více obav a nejistoty
než samotná bitevní vřava.
Své o tom věděli českoslovenští vojáci, kteří po pádu Polska
v září 1939 skončili v sovětské
internaci. Místo očekávaného
vítězného střetnutí s nepřítelem a rychlého návratu do
osvobozené vlasti se tito muži
dočkali zajetí ze strany slovanské velmoci, k níž mnozí
před válkou upínali své naděje. Vždyť na základě smlouvy z
roku 1935 byl Sovětský svaz
vojenským spojencem ČSR.
Nyní však byli vojáci v zajetí, byť na sovětské poměry
vcelku komfortním, a o dění
na frontách i v okupované
vlasti se dozvídali jen zprostředkovaně. Jedním z internovaných byl i Leopold Horák, jehož zápisník se nachází
ve sbírkách Slezského zemského muzea. Sám Horák jej
jako penzista v roce 1985 daroval tehdejšímu Muzeu revolučních bojů a osvobození v
Ostravě spolu se svými fotografiemi a dokumenty z válečných let.
Útlý blok s předtištěným
prostým nápisem „Album“
postrádá značku výrobce. Horák do sešitu během nuceného
pobytu v internačním táboře
Jarmolincích na přelomu let
1939 a 1940 sbíral zápisy a malůvky od svých spolubojovníků. Mimo písemných věnování zde najdeme také rozličné
kresby a texty písní, některé
včetně notových zápisů.
Záznamy vypovídají o tehdejší náladě internovaných
vojáků. Hned na jedné z prvních stránek můžeme číst
motto mužů, kteří byli zbaveni možnosti bojovat: „I kdybychom měli obejít třeba i celý svět – přec se s Němcem
střetnem“. Text je doprovázen
kresbou siluety Pražského
hradu a mapkou předmnichovské republiky. Obrazovou část dále tvoří různé vojenské motivy – obrázky vojáků, bitevních scén, předválečného čs. opevnění apod., ale
také malůvky idylické české
krajiny. Přirozeně nechybí
ani citáty – hlavně z Komenského, Nerudy či Tyrše, ale také např. z Kiplinga.
Mezi těmi, kteří připojili
svá věnování, byli i pozdější
generálové Ludvík Svoboda a
Vladimír Janko, stejně jako
další významné postavy zahraničního odboje. Janko, v té
době poručík, mimo jiné napsal: „Nejtěžší strádání ani
nejlákavější nabídky nemohou svésti z cesty muže, který
ví, za čím jde“. Tento a podobné zápisy dodávaly vojákům
odhodlání a také víru v brzký
konec války. Ten někteří optimisticky předpovídali již na
rok 1940. V tomto duchu psal i
samotný Ludvík Svoboda,
který očekával pomoc zejména od Francie.
Čas od času však v táboře v
Jarmolincích zřejmě zavládla
také malomyslnost či bezmocná zuřivost, zejména když
přicházely špatné zprávy z domova. Po brutálním potlačení
pražských demonstrací 28.
října 1939 a následném zásahu
proti vysokým školám kapitán generálního štábu František Bauer doplnil do Horákova zápisníku mimo jiné: „Milý
Horáku, mrtví a nevině utýraní volají i k Tobě o odčinění
křivdy“. Zápis nese datum 18.
listopadu a obsahuje vcelku
přesný popis represí, k nimž
došlo o pouhý den dříve. Jak
vidno, i v internaci byli Čechoslováci solidně informováni, patrně zejména rozhlasovým vysíláním. Další časté
téma tvořily vzpomínky na
domov, mnohdy v podobě nejasných narážek na společné
zážitky Horáka a jeho druhů v
době před válkou.
Ačkoliv převážná většina
záznamů pochází z doby pobytu v SSSR, Horák svůj zápisník používal i později během bojů na západní frontě. A
po válce sbíral podpisy někdejších spoluvězňů z Jarmolinců, kteří přežili. V červnu
1968 se Horák sešel s tehdejším prezidentem Ludvíkem
Svobodou, s nímž se později
viděl i při Svobodově návštěvě
Ostravy u příležitosti pětadvacátého výročí osvobození
města v dubnu 1970. Při obou
setkáních prezident připojil
ke svému zápisu v Horákově
notýsku z listopadu 1939 nový
podpis s datem. S dalším někdejším válečným druhem,
generálem Václavem Kovaříkem, se Horák viděl až po 31 letech.
Zápisník Leopolda Horáka
tedy nejen ilustruje život československých vojáků v letech války, ale umožňuje také
nahlédnout do pozdějších osudů některých z těch, co přežili.
Dokument je součástí podsbírky novodobých dějin Slezského zemského muzea.
Ondřej Kolář,
pracovník Slezského
zemského muzea v Opavě
UKÁZKY ze zápisníku Leopolda Horáka. Snímky SZM v Opavě
1001047753_C
INZERCE