Panu učiteli s láskou - Spolek Verbum et musica

OBČANSKÉ SDRUŽENÍ
VERBUM ET MUSICA
společně s náboženskou obcí
Církve československé husitské Brno II
si dovoluje pozvat milovníky filmu v rámci cyklu
B ib le - in s p ir a c e u m ě n í 2 0 1 3
na podvečer nazvaný
Povídání o filmu,
který je tentokrát věnován filmu
James Clavell
Panu učiteli s láskou
Pořadem provází Mgr. Miroslav Kubíček
4 . 1 0 . 20 1 3
v 18:00 hod.
Sbor Církve československé husitské
Nové Sady 32 a
Brno II
Pořad se koná za finanční podpory statutárního města Brna
Mediální partner:
PANU UČITELI S LÁSKOU (To Sir, with Love)
Velká Británie, 1967
Režie: James Clavell
Kamera: Paul Beeson
Hudba: Ron Grainer
Hrají: Sidney Poitier, Judy Geeson, Lulu (vl.jm. Marie MacDonald MacLaughin Lawrie),
Faith Brook, Geoffrey Bayldon, Ann Bell, Michael Des Barres, Patricia Routledge, Stephen
Whittaker, Suzy Kendall, Frederick, David Griffiths
Již vícekrát jsme v našem cyklu „Povídání o filmu“ uvedli snímek, který s evangeliem
souvisel zdánlivě velmi málo, anebo na první pohled prakticky vůbec. Přesto ale takovéto
filmy mají v tomto cyklu své místo, a je tomu tak i s filmem, který máme před sebou nyní –
Panu učiteli s láskou.
Když jsem si pročítal různé reakce a kritiky tohoto filmu, převažoval pravděpodobně
následující názor: naivní, sentimentální, zachraňuje to pouze exkluzivní herecký výkon
Sidneyho Poitiera… Ano, i takto lze film hodnotit, dle mého názoru ovšem pouze tehdy,
jestliže jej vnímáme poněkud prvoplánově – totiž jako reálný příběh; pak je to, co se v něm
odehrává, opravdu poněkud naivní a nepravděpodobné.
Ale pokusme se příběh vnímat spíše jako určité podobenství, metaforu:
Mladý učitel Mark Thackeray (Sidney Poitier) nastupuje na místo učitele do jakési
střední školy, pravděpodobně na pověstném East-endu v Londýně. Je to jeho první
učitelské místo, ale předtím (jak se v průběhu filmu dozvíme) prošel mnoha zaměstnáními,
včetně těch nejpodřadnějších. Škola, do které přichází, má nejhorší pověst v celém okolí.
Ale – co je to vlastně za školu? Je to poněkud „zvláštní škola“ – učitel zde prakticky neučí
předmětům, jak je známe z běžných základních či středních škol, tedy mateřskému
jazyku, matematice, fyzice, a tak dále. Je to spíše něco jako „škola života“ – učitel
například učí své žáky jak připravovat jednoduchý salát, ale především se jim snaží vštípit,
jak se mají chovat k sobě navzájem, ke svému okolí, k ostatním lidem. Děti – to je
okamžik, kdy si (v okamžiku osobní krize a pocitu selhání) učitel uvědomuje, jakou cestu
k nim musí zaujmout, jak k nim začít přistupovat. To už nejsou děti, ale zdaleka nejsou
dospělí. To, v čem je největší problém, je skutečnost, že nemají ani nejmenší ponětí o
tom, že jako lidé, jako téměř již zcela dospělí lidé, mají také svoji cenu a důstojnost,
zároveň s tím ale také musí přijmout odpovědnost za sebe a za svůj život, i za své bližní.
V této situaci pak mimo jiné vynikne i kontrast mezi učitelem Thackerayem a jeho
kolegy ve škole. U těch se mísí rezignace s cynismem. Vyučovací hodina pro ně
neznamená příležitost své svěřence něčemu naučit, něco jim do života dát, ale je to pouze
díl nudného a zbytečného zaměstnání, ve kterém většina z nich zůstává pouze proto, že
se zkrátka musí nějak živit. Eventuelně, což je horší případ, zosobněný ve filmu
tělocvikářem, si své vlastní komplexy vybíjejí na slabších žácích.
Mark Thackeray do této beznadějně vyhlížející situace vnáší něco zcela nového a
nejenom pro studenty, ale i pro učitele nevídaného a nepochopitelného. Proč se tak snaží,
když to nemá cenu? Proč vynakládá tolik energie pro zcela beznadějné a předem
odepsané „případy“? Důvod je jediný a částečně jsme si na něj již odpověděli: Protože vidí
každého
studenta
„kus“,
svého
nikoli
bezcenný
jako
a
předem již ztracený,
ale jako člověka, který
může
mít
mnohé
chyby, ale má zároveň
i nesmírnou cenu. A
to, že tuto svoji cenu
doposud
neobjevil,
neobjevil svoji vlastní
důstojnost a zároveň i
odpovědnost
vůči
druhým lidem, to není
jeho vina, ale těch, kteří ho až dosud „vychovávali“. Mark otevřel před svými studenty
zcela nový a pro ně doposud neznámý rozměr. Namísto cynismu a beznaděje –
budoucnost; třeba skrovnou (krátce před koncem školního roku se mu jeden z jeho
studentů přišel pochlubit, že už má práci – bude dělat poslíčka) ale solidní a hlavně –
lidskou. Ale, a to je rovněž nesmírně důležité, skrze studenty začala učitelova osobnost
působit i na jejich rodiče; stačí, když si porovnáme, jak se mnozí z nich chovají ve scéně
na samém začátku filmu a jak potom dále, když potkávají „sira“, tedy učitele svých dětí na
ulici, na tržišti apod.
Právě tohle všechno jsou myšlenky, pro které jsme se rozhodli tento film uvést
v našem cyklu, i když vlastně není ani trochu „náboženský“. Cena a důstojnost každého
člověka, třebas by stál na nejmenším stupni tzv. společenského žebříčku, je nesmírně
veliká a lámat nad ním již předem hůl, je tragický omyl. To je poselství, které má film zcela
shodné s Kristovým evangeliem.
Učitel Mark Thackeray se od samého začátku netají tím, že toto místo přijal jen
z nouze a při nejbližší příležitosti
je opustí pro něco lukrativnějšího.
A tak posílá žádosti, odpovídá na
inzeráty – a nakonec je úspěšný.
Může
teď
s klidem
odejít
–
svěřenou třídu přece úspěšně
dovedl k závěru studia, a pod
jeho vlivem se dokonce všichni
podstatně změnili. Jenomže to se
právě chystá nový školní rok a
objevují se nové „beznadějné
případy“…
Film, jak jsme se již zmínili na začátku, opravdu do značné míry stojí na výkonu hlavního
představitele – Sidneyho Poitiera (ovšem skvěle mu nahrává hlavní ženská postava –
studentka Pamela, v podání Judy Geeson). Sidney Poitier (1927) pochází z velmi chudé
rodiny z amerického jihu, po střední škole pracoval v různých dělnických profesích. Během
2. světové války sloužil v americké armádě jako psychoterapeut, po válce se začal
věnovat herectví, nejdříve vystupoval v divadle Negro Theatre. Ve filmu debutoval v roce
1949; vždy ztělesňoval typ černého intelektuála, charakterního, ušlechtilého a smělého.
Z nejznámějších filmů: Útěk v řetězech, Polní lilie (Oscar), Hádej, kdo přijde na večeři,
V žáru noci, Buck a kazatel (zde i režie)…
MK.