seznam příloh

Hana Váňová, Alena Tichá, Jaroslav Herden
Environmentální výchova ve výuce
hudební výchovy v základním vzdělávání
elektronická příloha k tištěné podobě metodiky
Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta
2007
Anotace
CD je přílohou knižní publikace Environmentální výchova ve výuce hudební výchovy
v základním vzdělávání. Obsahuje obecné informace k vymezeným tematickým celkům
učiva, náměty pro samostatnou hudebně tvořivou práci, výběr dalších skladeb doporučených
k poslechu, notové přílohy a přílohy pro poslech hudby. Elektronická verze této části
metodiky umožňuje tisk těchto materiálů a jejich mobilnější využití v hudebně výchovné
práci.
Zpracovali
Doc. PaedDr. Hana Váňová, CSc.
PaedDr. Alena Tichá, PhD.
Prof. PaedDr. Jaroslav Herden, CSc.
Recenzovala
Doc. PaedDr. Marie Slavíková, CSc.
© Hana Váňová, Alena Tichá, Jaroslav Herden
Potisk CD navrhl PhDr. Martin Adamec
Technická spolupráce: Renata Skálová
Text neprošel redakční ani jazykovou úpravou.
Toto CD je vydáváno jako součást projektu Ekogramotnost, který je financován z ESF,
státního rozpočtu ČR a rozpočtu HMP
SEZNAM PŘÍLOH
I. Obecné informace k vymezeným celkům obsahu učiva…………....................................... 3
II. Náměty pro samostatnou hudebně tvořivou práci………………................................…… 6
III.Výběr dalších skladeb doporučených k poslechu…………………..............................…. 10
IV. Notová příloha………………………………………………..........................………..... 12
V. Přílohy pro poslech hudby……………………………........................………….....…… 33
Příloha I.
Obecné informace k vymezeným celkům obsahu učiva
Slunce jako zdroj energie pro život (ke kapitole 4.1)
Sluneční záření je hlavním zdrojem energie pro život na Zemi. Tato životadárná energie
působí na život v mnoha formách. Ultrafialové záření má např. vliv na tvorbu vitaminu D
v kůži člověka, viditelné světlo je zdrojem energie k fotosyntéze, ovlivňuje biorytmy a
aktivitu živočichů (živočichové denní a noční), infračervené záření je jedním ze zdrojů tepla
pro organismy. Mnohá zvířata reagují na zmenšující se teploty poklesem své aktivity,
vyhledáváním úkrytů, zimním spánkem apod. (např. hadi, ježci, netopýři, medvědi). Střídání
ročních období má vliv na rozmanitost života v biosféře a na život lidí. Pro lidi je slunce
mimo tyto biologické faktory též symbolikou síly, zdraví, optimismu, vnitřní energie, pohody
a častým námětem písňové tvorby jak lidové, tak i umělé.
Základní složky životního prostředí člověka (ke kapitole 4.2)
Mezi základní složky životního prostředí člověka patří ovzduší, voda, půda, živé organismy
(flóra a fauna), předměty vytvořené člověkem, záření, akustické vlnění, odpady. Široký
hudební materiál nabízí řadu podnětů k rozhovorům o tom, co podmiňuje zdravé pokračování
života na Zemi. Do kontrastu stavme nešetrné civilizační zásahy, které ohrožují živý svět tedy i člověka, jenž zůstává i přes rozvoj techniky nedílnou součástí přírody.
Významné dny:
22. března
Světový den vody
22. dubna
Den Země
31. května
Den otvírání studánek
16. září
Mezinárodní den ochrany ozonové vrstvy
Biologická diverzita (ke kapitole 4.3)
Tímto termínem se označuje úžasná rozmanitost života na Zemi. Jde o miliony rostlin,
živočichů a mikroorganismů (včetně genů, které obsahují) a o složité ekosystémy, které
vytvářejí životní prostředí. Jedním z hlavních cílů ekologie je uchovat tuto biologickou
diverzitu, zachovat živočišné a rostlinné druhy navzdory mnohým nepříznivým podmínkám
pro jejich život. Jako podklady pro propracování programů na záchranu ohrožených druhů
přispívá v našich a slovenských podmínkách vydání 5 dílné řady Červených knih, věnovaných
ohroženým a vzácným druhům rostlin a živočichů na území České a Slovenské republiky.
existují však též černé listiny, které uvádějí seznam vyhynulých či nezvěstných druhů.
Velkou roli ve snaze po záchraně ohrožených živočichů sehrávají zoologické zahrady
Cílem většiny zoologických zahrad je zřízení chovných populací vzácných a ohrožených
živočichů, jež reprezentují asi 3 000 druhů savců, ptáků, plazů a obojživelníků. Aby se
předešlo příbuzenskému křížení, existují ústřední databáze chovných záznamů a plemenné
knihy (např. Mezinárodní katalog druhů, který poskytuje informace o 4 200 druzích živočichů
ve 395 zoologických institucích v 39 zemích). Jsou známé případy několika živočišných
druhů, které v přírodě již vyhynuly a přežívají jen díky zoologickým zahradám (např. jelen
milu nebo kůň Převalského, známý úspěch ZOO v Praze).
Svátkům zvířat a rostlin je věnováno několik dnů ve světovém kalendáři:
1. dubna
Den ptactva
2. května
Mezinárodní den ptačího zpěvu
21. června
Den květů
4. října
Světový den zvířat
20. října
Den stromů
29. prosince Mezinárodní den biologické rozmanitosti
Ekosystémy (ke kapitole 4.4)
Přírodní společenstvo je soubor populací různých druhů živočichů žijících společně na
jednom stanovišti. Toto společenstvo na určitém území včetně funkčních vztahů s jeho
neživým prostředím se nazývá ekosystém. Ekosystémy ryze přírodní jsou již dnes vzácné –
blíží se jim některá chráněná území. Většina ekosystémů je alespoň částečně ovlivňována
lidskou činností (těžba, spady,změny vodního režimu apod.) nebo vznikla uměle (lesy, pole,
města..).Mnohé ekosystémy se staly inspiračním zdrojem pro tvorbu hudebních skladatelů,
kteří specifickými hudebními prostředky vyjádřili svůj obdiv a postoj k jejich svébytnosti,
kompaktnosti a estetickým krásám i k významu pro existenci člověka.
Významné dny:
18. dubna
Mezinárodní den památek a sídel
24. května
Světový den národních parků
8. června
Mezinárodní den oceánů
1. října
Světový den lidských sídel
Potravní řetězec (ke kapitole 4.5)
Každý živý tvor potřebuje ke svému životu potravu. Potravní řetězec znamená přesun energie
a látek v potravě z jejího zdroje v rostlinách řadou organismů, které je konzumují a samy jsou
konzumovány. Jinými slovy jde o uspořádání organismů v ekologickém společenstvu, kde se
každý z jeho členů živý nějakým jiným členem. Základem každého potravního řetězce jsou
tedy rostliny (producenti), z nichž mnohé si dovedou potřebné látky k životu vyrábět samy
fotosyntézou (za pomoci sluneční energie mění vodu, oxid uhličitý a minerální látky v životně
důležité organické sloučeniny). Zvířata požírající rostliny nebo jiné živočichy nazýváme
konzumenty. Ve vrcholu potravního řetězce stojí živočich (člověka nepočítaje), který nemá
přirozeného nepřítele. Jestliže tento živočich uhyne, stává se opět počátkem potravního
řetězce, neboť bakterie (reducenti) ho rozloží na jednoduché organické a anorganické látky,
které znovu využijí rostliny pro svůj růst.
Katastrofy a změny v životním prostředí (ke kapitole 4.6)
Přírodní katastrofy v nepředvídatelných intervalech, jako jsou sucha, bouře, záplavy
zemětřesení, vlny tsunami, vulkanické erupce, požáry, jejichž počet pravděpodobně
v budoucnosti poroste díky globálním změnám klimatu, mohou způsobit dramatické výkyvy
v populacích jednotlivých živočichů i lidí.
V současné době je civilizace adaptována na dnešní stav. Lidstvo je v zásadě spokojeno
s tím, co má. Pragmaticky platí, že to, co v současnosti existuje, je nejlepší a změny,
vyžadující nové přizpůsobování, mohou vést spíš ke zhoršení stavu. Lidstvo si též zvyklo na
epizodické katastrofální události (epidemie, bouře, záplavy, zemětřesení, výbuchy sopek
apod.), které však mají povětšinou lokální charakter.
Budoucí možné ekologické katastrofy – změna klimatu, spojená s častějším výskytem
mimořádných bouří, záplav, vln, mrazů, horka, sucha... (zvýšení skleníkového efektu přináší
celkové globální oteplování), ubývání ozonové vrstvy (vliv freonů) a vznik ozonové díry
Zvýšení hladiny moří až o několik metrů, zánik Golfského proudu s následným ochlazením
celé západní a severní Evropy, představy velkých epidemií, snížení produkce potravin pro
rostoucí světovou populaci...Tyto a jiné jevy mohou vést k ekologické krizi, jak byla
naznačena v knize Meze růstu. Autoři D. H. Meadowsová a další předpovídali, že někdy po
roce 2010 začne mít lidstvo vážné ekologické problémy, jež se mohou promítnout do
častějších válek o přírodní zdroje, masové emigrace z ohrožených oblastí, zvýšeného počtu
lokálních konfliktů, etnických válek apod.
Významné dny:
17. června
Světový den boje proti suchu a rozšiřování pouští
2. středa v říjnu
Mezinárodní den za omezení přírodních katastrof
.
24.–30. října
Týden za odzbrojení
Vztah lidí ke krajině a způsob života v minulosti (ke kapitole 4.7)
Žák se prostřednictvím lidových písní seznámí s charakteristickými rysy krajiny, s jejich
místními zvláštnostmi (spousta písní v sobě obsahuje názvy měst nebo oblastí a jejich
topografické charakteristiky, popis lidských výtvorů nebo kulturních památek apod.) a
způsobem života lidí v minulosti i současnosti. Specifické rysy jednotlivých oblastí může žák
poznat nejen z lidových písní, ale i z ostatních projevů lidové kultury – architektury, lidových
krojů atd. Tak např. pro ekonomicky chudší folkloristické oblasti jako Valašsko, Lašsko, Podkrkonoší, Vysočina apod. jsou charakteristické i skromnější, materiálově chudší a méně
náročné umělecké projevy. Lidový kroj je prostý, zdůrazňuje spíše funkčnost odívací než
estetickou. Také architektura je jednoduchá, vesměs dřevěná, stavěná tak, aby odolávala
vlivům drsného počasí. Tomu odpovídají i písňové projevy lidu. Rytmus je pravidelný, převládá pomalejší tempo, prostá melodie, přemýšlivý charakter textu. Oblasti hospodářsky
bohaté, např. Slovácko, Haná, Blata, projevují i v lidové kultuře své bohatství. Architektura je
zděná, omítnutá, bohatě dekorovaná. Rovněž tak kroje jsou až přebytečně zdobené,
převládají jásavé barvy. Lidové písně umocňují charakter oblasti svými bohatými a
proměnlivými rytmy, metry, agogicky zvrásněnou melodikou, která se zrodila z geniální
improvizace kraje nezkrotného temperamentu a značného bohatství.
Láska k přírodě (ke kapitole 4.8)
Ve vztazích člověka k přírodě je třeba posilovat novou hodnotovou orientaci. Nikoliv pocit
majetnictví ve smyslu rčení „po nás potopa“ nebo pocity nicotnosti vůči velikosti vesmíru a
strachu vůči zvířatům a přírodnímu dění, ale je třeba nastolit partnerský vztah mezi člověkem
a přírodou. V něm bude ze strany člověka převažovat úcta k přírodě, citlivost k dokonalosti a
kráse, obdiv k přírodní harmonii a pocit odpovědnosti za zachování těchto hodnot. Tomuto
vztahu se však člověk musí odmalička učit, přírodní hodnoty by se měly stát předmětem jeho
zájmu, poznání, citu, porozumění, lásky i péče. Schopnost člověka vidět krásu v přírodě a
milovat ji mu nedovolí, aby jí ubližoval. „Milovat znamená mít pozitivní vztah k danému
objektu, respektovat jej, nebýt lhostejný, bezcitný, pomáhat dle možností i omezovat vlastní
svobodu.“ (Fromm, E. Mít nebo být. Praha : Naše vojsko 1992). Pravé lásce je cizí
panovačnost a majetnický vztah. Příroda má v podstatě dvojí hodnotu . Pro nás je to hodnota
ekonomická, kulturní, estetická, poznávací, zdravotní, relaxační apod., ale má též hodnotu
„sama o sobě“. Jejím poškozování dochází k ohrožení ekosystémů a přírodního života vůbec.
Odcizení člověka přírodě (ke kapitole 4.9)
Pro současný životní styl je typické, že lidé tráví většinu času věnovaného práci i odpočinku
mimo venkovní přírodní prostředí. Dnešní město nabízí svým obyvatelům různé formy práce,
množství rozptýlení a zábavy, které se však většinou odehrávají v místnostech (práce
v úřadech, kancelářích,továrních halách..., městské zábavy, jako třeba návštěva divadla,
koncertů, filmů, kaváren, restaurací, nočních klubů, sledování sportovních utkání nebo
nákupy v nákupních centrech). Pracovat je možné taky doma u počítače, odpočívat u televize.
Tento osud postihuje i děti, pro které je pobyt v přírodě a hra v přírodním prostředí důležitým
formativním momentem jejich vznikajícího vztahu k přírodě. Je nesporné, že děti, které od
nejranějšího dětství tráví většinu času v uzavřených místnostech, jsou daleko náchylnější
k nemocem, nerozvíjejí plně své smysly, pohybové a různé jiné praktické dovednosti.
Pomocí virtuálního světa přírody z televizních obrazovek získávají zkreslené představy o
přírodní realitě a narušuje se celý proces vytváření kladných postojů k ní. Není výjimkou, že
desetileté dítě zná z televize spoustu exotických zvířat, ale ještě nevidělo živou krávu či prase
a nepohladilo si skutečného psa. Důvodem tohoto stavu je mimo jiné skutečnost, že
zejména ve městech mizí příležitost tuto zkušenost získat a ubývá též možností volného
pohybu dětí venku. Pobyt venku skýtá mnohá nebezpečí (doprava, smog, infekce,
kriminalita), počet volných prostranství, kde by si děti mohly hrát, se z různých důvodů
zmenšuje.
V současné době se hovoří o dvojím odcizení člověka přírodě - od přírody a od odpovědnosti
za její současný a příští stav. Toto dvojí hledisko spolu úzce souvisí. Lidé, jejichž životní styl
je fyzicky vzdaluje od světa přírody (tj. např. člověk orientovaný na konzumní způsob života
a na shromažďování hmotného majetku, někteří lidé panelákového typu či obyvatelé
velkoměsta) často podléhají různým formám lidského utrpení (deprese, úzkosti, agresivní
reakce apod.) a v krajních případech i ekologicky destruktivnímu chování (devastace přírody,
lhostejnost k jejímu osudu). U řady lidí se vyvine tzv. biofobie - nechuť ke všemu
přírodnímu, která může mít různé formy od pocitu nepohodlí v přírodě, strach z živých
organismů či přírodních událostí nebo přezíravý postoj k přírodním hodnotám.
Devastace přírody (ke kapitole 4.10)
Příroda je působením lidské činnosti devastována mnohým způsobem - těžbou nerostných
surovin, kácením lesů, narušováním dynamické rovnováhy, znečišťováním půdy, vody,
ovzduší apod. Znehodnocující účinky na životní prostředí mohou mít i výsledky a důsledky
stavební činnosti člověka (změny související se stavbami měst, přehrad, průmyslových i
zemědělských závodů, železnic, silnic apod.).Uveďme konkrétní příklady:
- znečištění půdy pesticidy ( v roce 1962 vyšla kniha Rachel Carsonové Silent spring (Mlčící
jaro). Autorka zde popsala mechanismus, kterým se DDT nebo jiné chlorované uhlovodíky
kumulují v organismech během svého postupu potravním řetězcem. Pesticidy se používaly
k postřikům proti škůdcům nebo k hubení komářích larev ve vodních plochách. Docházelo
však k poškození a hubení dalších volně žijících zvířat, živících se hmyzem a živočichy, kteří
byli vystaveni účinkům DDT. Pesticidy mohou mít negativní dlouhodobý vliv i na lidský
organismus (konzumace kontaminovaných potravin).
- znečištění vody - řeky, jezera a oceány jsou používány jako otevřené stoky pro průmyslový
odpad a kanalizační splašky. Pesticidy, herbicidy, ropné odpady, těžké kovy apod. mohou
zabíjet nebo vážně poškozovat organismy, žijící ve vodě. Toxické chemikálie se v těchto
organismech často usazují a jsou vážným ohrožením pro další živočišné druhy, které se těmito
živočichy živí, včetně člověka. Dalším velkým nebezpečím je velké množství sloučenin,
obsahujících dusík a fosfor. Jejich vysoká koncentrace ve vodě vede k masivnímu nárůstu řas
(sinic) na vodní hladině. Odumírání jeho spodních vrstev vyvolává namnožení bakterií,
rozkládajících mrtvou hmotu. Tyto bakterie absorbují kyslík a bez něho hyne mnoho dalších
vodních živočichů.
- znečištění ovzduší - průmyslové podniky (zejména slévárny a uhelné elektrárny) vypouštějí
do vzduchu značné množství oxidů dusíku a síry. Ty se ve vzduchu mísí s vodními parami a
vytvářejí tak kyselinu sírovou a dusičnou. Kyseliny se dostávají do mraků a padají na zem
jako kyselý déšť. Snížené pH dešťové vody zákonitě snižuje pH vodních ploch a s rostoucí
kyselostí (aciditou) se snižuje schopnost ryb ke tření a rozmnožovací schopnost
obojživelníků. Kyselé deště a jiné složky znečištění ovzduší, jako je např. spad dusíku a
přízemní koncentrace ozonu jsou též hlavní příčinou velkoplošného vymírání lesů (u nás
např. v Národním parku Šumava, v Krušných a Jizerských horách).
- doprava, turistika a cestovní ruch - platí úsloví, že nejlepší doprava je žádná doprava. Na
prostředí působí doprava škodlivě v několika směrech. Nejznámější jsou emise škodlivin ze
spalovacích procesů, jejichž koncentrace se sice ve výfukových plynech díky moderním
motorům a katalyzátorům snižují, ale celkově neklesají z důvodu rostoucího objemu silniční
dopravy. Další negativa – hluk, dopravní nehody, dopravní zácpy, ztráta ploch na zemském
povrchu, věnovaných budování komunikací, narušení ekologické stability krajiny apod.
Dopravu je třeba vidět v širších souvislostech, uvažovat nejenom o úsporných automobilech,
ale o vhodnosti jednotlivých druhů dopravy, o dotacích na veřejnou hromadnou dopravu
apod. Z ekonomického hlediska je třeba brát v úvahu i výdaje na prevenci (výstavba
protihlukových stěn) a následné výdaje na léčení pacientů po úrazech, odstraňování následků
emisí škodlivin apod. Z ekologického hlediska je samozřejmě doporučována jízda na kolech
(za předpokladu adekvátních cyklistických stezek a cest) a chození pěšky (za předpokladu
pěších zón ve větších městech a zaručení bezpečnosti na rušných komunikacích).
Turistika znamená pro mnoho lidí smysluplné využití volného času, uspokojení potřeby
poznávat nové a tím i obohacení jejich života. Má však řadu negativních vlivů na životní
prostředí a přírodní zdroje. Je spojena s dopravou, tedy se znečišťováním ovzduší a vod, často
se při budování ubytovacích zařízení porušuje pospolitost a ráz krajiny, invaze turistů do
přírodně zajímavých míst je mnohdy spojena s devastací přírody, zvýšeným výskytem odpadů
apod. Je třeba rozhodně počítat s tím, že se turistika bude dále rozvíjet. Proto je vhodné
skloubit turistiku s ochranou životního prostředí (tzv. ekoturistika, jež dává lidem možnost
pozorovat biologickou diverzitu – různé druhy zvířat a rostlin v rezervacích a národních
parcích).
Významné dny:
14. září
Mezinárodní akce Clean up the World – Ukliďme svět
14. listopadu Den bez aut
Příloha II
Náměty pro samostatnou hudebně tvořivou práci:
Biologická diverzita (ke kapitole 4.3)
Zpěvem písniček o zvířatech jste získali bohatou zkušenost o možnostech textového
vyjádření (ať již vážného nebo často v nadsázce) a způsobech hudebního zpracování. Vyberte
si zvíře, které Vás zaujalo svým osudem nebo některou typickou vlastností a pokuste se sami
vytvořit rýmované čtyřverší. Rytmickou deklamací vyvodíte jeho nejpřirozenější rytmus.
Zapište ho a vymyslete k němu svou vlastní melodii. Vznikne tak vaše vlastní píseň o
zvířatech, s kterou se dají dělat další hudební kouzla.
Možnosti řešení:
Tvorba textu na dané téma může probíhat bud kolektivní nebo individuální formou. Učitel
musí mít vždy v zásobě své vlastní modelové příklady jako inspiraci (vzor) pro děti nebo je
použít v krajním případě, kdyby tvorba textu z jakýchkoliv důvodů ve třídě vázla:
Řekl jeden lenochod, co nebylo lidem vhod. O tom, kdo je nejlínější tvor, bylo by možné vésti
spor.
Má velbloud mindráky kvůli svým hrbům? Nevěřte, jde mu jen o pouhou pózu. Neléčili mu,
kvůli drbům, kyfózu, lordózu, skoliózu.
Stěžovala si mořská vydra, že lidi kašlou na pravidla, z kožichu ji svlékají, přitom se jí neptají.
Opice, opice, množte se hbitě, abyste pokryly poptávku sítě. Každý chlap, který si přihne rád,
chce mít svou opici. Kde je brát?
Vačnatci se dohodli, že chtějí více pohodlí. Proč mít břicha s vaky, není nad ruksaky!
Proč má slon tak velké uši?Protože ví, že mu sluší. Nevadí mu, že je bos, dělá na nás dlouhý
nos.
Z věčného tulení unavení tuleni doporučili bez piety tučňákům redukční diety.
Gepard a zebra ob den, řešili módní problém – zda jsou lepší proužky nebo malé kroužky.
Nezáviďte hřívu lvovi, ptejte se ho, on vám poví, jaké je mu vedro v ní, kolik blech v ní sladce
spí........apod.
U žáků s menší tvořivou zkušeností se vyplácí kolektivní práce, kdy učitel nebo jeden žák
nahlas řekne první verš a ostatní připojují své nápady. Výsledný tvar se společně tříbí a
upravuje a stává se základem pro další tvořivou činnost. Po celou dobu je třeba navozovat ve
třídě uvolněnou atmosféru, neboť ve stresu či s pocitem přílišné odpovědnosti nelze tvořit. U
tvořivě zkušenějších žáků je možné zvolit individuální tvorbu textu -buď doma nebo rovnou
ve třídě, ale zde je nutné jim ponechat prostor pro tvůrčí klid a soustředění.
Po získání vhodného textu se tvůrčí cesty rozcházejí. Je možné text nejdříve melodizovat
a pak vyvodit rytmus, ale pro žáky je snadnější druhá cesta, kdy rytmickou deklamací
získáme představu o nejvhodnějším rytmu. Žáci poznávají, že jeden a týž text lze rytmizovat
ve dvoudobém i třídobém metru v různých rytmických variantách. Součástí tvořivé práce je
volba té varianty, o které se žáci domnívají, že působí přirozeně. Pokud jsou schopni
rytmickou variantu zapsat do not, usnadní jim to další orientaci v tvořivé práci. Její další etapa
může mít různé kvalitativní úrovně podle vyspělosti třídy. Jestliže žáci nejsou cvičeni
v rozvoji intonačních dovedností a sluchové analýzy, spokojíme se s intuitivní improvizací
melodie na zrytmizovaný text. Tato melodie však pouze zazní a pokud ji učitel nezachytí
záznamovou technikou, je nenávratně ztracená pro další hudebně tvořivou práci. V mnohých
třídách díky i za tento tvořivý projev. Je spontánním vyjádřením žákovy snahy nalézt
adekvátní hudbu ke svým slovům. Avšak možnosti práce se vznikající melodií jsou daleko
bohatší. Jsou však závislé na celkovém rozvoji hudebnosti dítěte, zejména pak na jeho
schopnosti analyzovat tonálně výškové vztahy, což se dítě učí při rozvoji intonačních
dovedností a sluchové analýzy. Tyto dovednosti mu umožňují vymýšlet melodie v daném
tónovém prostoru, s určitou žánrovou charakteristikou, respektovat při tom zákonitosti
malých hudebních forem, vytvářet k melodiím elementární dvoj a vícehlasy, předehry,
mezihry, dohry a nástrojový doprovod. Protože všechny tyto použité prvky je dítě schopno
díky intonačním dovednostem zapsat do not, dostáváme se z pouhé improvizace na bázi
elementární kompoziční práce.
Potravní řetězec (ke kapitole 4.5)
Zamyslete se nad potravní řetězcem různých zvířat (draví ptáci, šelmy, býložravci ...) a
pokuste se vtipně vyjádřit tyto potravní vztahy ve verších. Z vašich melodizovaných výtvorů
by se určitě dalo vytvořit malé rondo, musíte si ovšem zvolit nějakou chytrou, hlavní
myšlenku.
Katastrofy a změny v životním prostředí (ke kapitole 4.6)
Téma: o lásce a zradě (stínohra)
dramatizace pověsti převyprávěné A.Jiráskem a zhudebněné B.Smetanou. Chlapec a dívka
pomocí jednoduchých rekvizit za prostěradlem pantomimicky vyjadřují základní momenty
příběhu při poslechu hudby z CD ve třídě. Pomůcky: šňůra, natažené prostěradlo, dva
reflektory. 1
Téma: přírodní katastrofy
Využijeme hry na Orffovy (nebo i jiné) nástroje a výrazových možností pohybu. Specifické
výrazové
prostředky těchto aktivit umožňují žákovi vyjádřit dramatičnost přírodních
katastrof (motivováno jako hádanka pro spolužáky).
Láska k přírodě (ke kapitole 4.8)
Otázka skutečné škodlivosti organismů. Řada živočichů, kteří nejsou člověku zrovna
sympatičtí, mají v přírodě svou funkci a prospívají jí. Zamyslete se nad živočichy, kteří vám
ztrpčují život (blechy, komáři, plísně, mikroby apod.) a zkuste o nich vytvořit krátkou píseň
s pozitivním obsahem.
Odcizení člověka přírodě (ke kapitole 4.9)
Zamyslete se nad tím, jestli také trochu nepatříte mezi lidi s určitými příznaky biofobie.
Zažili jste negativní zážitek při styku se zvířetem (vystrašení, pokousání, pobodání....)?
Máte špatnou zkušenost s nějakou přírodní událostí (zastihla vás vánice, bouře, krupobití...)?
Zabloudili jste v lese, v horách, v kukuřičném poli?
Jak jste se s touto situací vyrovnali?
Nepříjemného zážitku se nejlépe zhostíte, když situaci obrátíte v žert a pokusíte se o její
parodii (viz např. Mládkova píseň Medvědi nevědí). Zužitkujte svou zkušenost jako námět
k vlastní písňové tvorbě. Pokuste se o slovní vyjádření (nejlépe ve verších), slova zrytmizujte
a melodizujte.
Devastace přírody (ke kapitole 4.10)
„Až pokácíte poslední strom, až vylovíte poslední rybu a otrávíte poslední řeku, pak
poznáte, že peníze nejsou k jídlu“ – Indiáni kmene Creek (Šimanovský, Z. 2005, str.93)
1
Wolfgang Mastnak,Letrní škola Hv, Rychnov n.Kn. 2000.
To je vážné téma. Proto i vaše písně, které určitě vzniknou, ponesou svým textovým
vyjádřením a použitými hudebně výrazovými prostředky pečeť vážnosti této situace.
Až zmizí poslední písnička a na světě zaduní mrazivé ticho, čím vyléčíte unavenou duši?
To je naše téma k závěrečnému zamyšlení.
Příloha III
Výběr dalších skladeb doporučených k poslechu:
1. Slunce jako zdroj energie pro život
Moniot z Arrasu, Byl vlahý máj, český překlad Jiří Blažek
P. Eben: Jarní popěvky (sbory), Zelená se snítka, Jarní („Vyšlo slunce nad mraky…“)
P. I. Čajkovskij: Roční doby, 4. Duben - Sněženka
C. Debussy: Dětský koutek (Sněhové vločky)
J. Haydn: Roční doby
I. Hurník: Čtvero ročních dob pro komorní orchestr
A. Vivaldi: Čtvero ročních dob
L. Bernstein: Tonight
J. Hanuš: Český rok pro dětské sbory a orchestr
2. Základní složky životního prostředí člověka
V.Novák: V Tatrách, symfonická báseň, op. 26, část, scéna horské bouře
B.Martinů: Špalíček, Vynášení smrti, 3. děj., 2. obraz
B. Martinů: Otvírání studánek
3. Biologická diverzita
Vivaldi: „Il Gardellino“ (Slavík – koncert pro zobcovou flétnu a orchestr)
F. Schubert: Pstruh
M. P. Musorgskij: Blecha
N. Rimskij – Korsakov: Let čmeláka z opery Sadko
S. Prokofjev: Péťa a vlk (příloha č. 5)
Couperin: Pieces de clavecin: Motýli, Slepička
J. Haydn: Symfornie C dur „Medvěd“, Symfonie g moll „Slepice“
A. Dvořák: Zelenaj se z Moravských dvojzpěvů
Pauer: Ferda Mravenec (balet), Žvanivý slimejš (ukázky z opery)
Zámečník, Brouk pytlík, ukázky z opery
Ph .Rameau: La poule (Slepice)
R. Schumann: Papillons (Motýli) – klavírní cyklus
B. Smetana: Medvěd, Slepička (České tance)
L. Janáček: Po zaroslém chodníčku (Sýček neodletěl, Štěbetaly laštovičky)
L. Janáček: Concertino pro klavír a komorní soubor (Nevrlý ježek, Hubatá veverka, Pučení a
rašení přírody)
M. Ravel: Zrcadla (Noční můry, Smutní ptáci)
4. Ekosystémy
C. Debussy: Moře
H. Berlioz: Fantastická symfonie, 3. Scéna na venkově
L.van Beethoven, Symfonie č. 6, F dur, „Pastorální“, 2. Scéna u potoka
P. I. Čajkovskij: Labutí jezero
V. Novák, Slovácka suita, 5. V noci (flétnová epizoda se slavičím klokotem)
Zbojnické salašnické, z Valašska 2
B. Smetana: Z českých luhů a hájů
J. Klusák: Zemský ráj to na pohled, symonická báseň, úvod (fanfáry)
L. Janáček: Symfonieta, 1. část (fanfáry)
J. Suk: V nový život, úvodní fanfára
6. Katastrofy a změny v životním prostředí
V. Novák: Písně zimních nocí (Bouřlivá ) kontrast s C. Debussy - Dětský koutek (Sněhové
vločky)
7. Vztah lidí ke krajině a způsob života v minulosti
Šly babičky, mazurka, zpívá, hraje a tančí Dětská lidová muzika Notičky
I. Stravinskij: Petruška, Tanec vozků
Ozvěny dneška, 17. Variace na lidové motivy 3
8. Láska k přírodě
C. M. von Weber: Čarostřelec, sbor myslivců
B. Smetana: Má vlast - Z českých luhů a hájů, Vltava
A. Dvořák: V přírodě, koncertní předehra, op. 91
J. Suk: Pohádka léta, 1. Hlasy života a útěchy
L. Janáček: Příhody lišky Bystroušky,
III. 7. obraz: Běží liška k Táboru
III. 9. obraz: Neříkal jsem to (revírník)
L. Janáček: Říkadla, Není lepší jako z jara
Jirásek: Kytice, Zejtra moje svatba bude
O. Mácha: Ej, hoja, hoja, z cyklu Lašské halekačky
P. Eben: Zelená se snítka (sbory)
Dizzy Gillespie, Night in Tunisia, soubor bicích nástrojů Aries Liberec
2
3
Antologie české hudby, CD č. 5: Lidová hudba z Čech a Moravy.
HRADIŠŤAN, Jiří Pavlica, Ozvěny duše (Z ticha času). Čs. rozhlas, Brno 1994.
Příloha IV.
Notová příloha ♫
Příloha V.
Přílohy pro poslech hudby
Příloha č. 1
Petiška Eduard, Daidalos a Ikaros (Staré řecké báje a pověsti)
Daidalos syna poučoval:
"Dej pozor, Ikare, nelétej příliš vysoko. Slunce by roztavilo na
křídlech vosk a ošlehlo by ti peří. Nelétej také příliš nízko, aby ti
mořské vlny nesmáčely křídla. Křídla by ti ztěžkla, a stáhla by tě
do hlubiny. Nelétej ani vysoko, ani nízko, leť uprostřed jako já a
neztrácej mě z očí."
Daidalos Ikara políbil a otec a syn se vznesli. První letěl Daidalos
a stále se na Ikara ohlížel. Syn letěl, jak mu otec přikázal.
Dole pod nimi si pastýři zacláněli dlaní zrak, dívali se k nebi a
říkali si:
"To jistě letí bohové z Olympu podívat se na zem, jak lidé žijí."
Rybářům na břehu se zachvěly ruce svírající sítě, když spatřili
vzduchoplavce v povětří.
Pak se rozprostřela pod Daidalem a Ikarem mořská hladina. Potkávali
lodě a veslaři zapomínali veslovat. Udiveně hleděli za okřídlenci.
Ostrov Kréta byl už daleko za nimi, den byl jasný a Daidalos,
uklidněný zdařilým letem, se zabral do vzpomínek na svou vlast.
Ikaros s rozkoší mával lehkými křídly v teplém vzduchu. Byl by se
rád vznesl o trochu výš, ale dokud se otec ohlížel, neodvažoval se
neposlouchat. Nyní zapomněl zamyšlený otec na Ikara dohlížet a
Ikaros toho využil.
Vznesl se výš a výš a byl by se samou radostí z té výšky dal do
zpěvu. Přiblížil se k zářícímu spřežení slunečního boha tak blízko,
že mohl obdivovat jeho zlatý vůz. A slunce sálalo a rozehřívalo na
křídlech vosk. Velké žluté kapky rozpuštěného vosku kanuly do
hloubky, do moře. Volné nitě a peří, které už nic nedrželo
pohromadě, propustily vzduch. Ikaros mávl ještě jednou holými pažemi
a zřítil se s výkřikem do mořských hlubin. Voda umlčela jeho ústa a
jiskřící hřebeny vln si podávaly hrst bílého peří.
Příloha č. 2
Jaroslav Herden, Sluníčko pláče
Příloha č. 3
Příloha č. 4
Benjamin Britten, Kominíček, Noční píseň (závěr)
Příloha č. 5
S.Prokofjev, Péťa a vlk, Pěnkava (THE ROYAL BALLET SCHOOL)
DVD
Příloha č. 6
Příloha č.7
Kukačka obecná
Středně velký pták s dlouhým ocasem. Samec je šedý, na břiše
má příčné proužkování. Samice je naspodu hnědá, někdy
červenohnědá s příčně pruhovaným břichem. Mláďata jsou
svrchu rezavě bíle šupinatá. Vylíhnuté mládě je zprvu holé,
tmavě fialové s oranžově červenou dutinou úst. V letu se
podobá menšímu dravci, údery křídel jsou však plošší. Žije v
lesích všech typů, v parcích i na loukách se skupinami stromů.
Hnízdní parazit. Jednotlivé populace kukaček jsou
přizpůsobené jednotlivým druhům hmyzožravých pěvců, jimž
samice vkládá do hnízd 15 až 20 vajec. Doba sezení je krátká
12 až 13 dní, pěstouni krmí mládě 21 až 23 dnů a ještě 3 týdny
je přikrmují. Je tažná, živí se hmyzem.
Příloha č. 8
Příloha č. 9
JOSEF PLEČNIK (1872 - 1957)
architekt
Slovinský architekt, v 90. letech 19. století vystudoval vídeňskou Akademii výtvarných
umění, studijně pobýval v Itálii a Francii, pracoval jako architekt ve Vídni, v letech 1911 1921 byl profesorem na Umělecko-průmyslové škole v Praze, od roku 1921 byl profesorem
na Škole architektury při lublaňské univerzitě, v letech 1920 - 1934 architekt Pražského
hradu. Pro Plečnika je typické užití těžkých stavebních materiálů, jako žuly, střídmý dekor,
dokonale provedený detail. Jeho díla ovlivnila architektura antiky a renesance. Kromě
architektury se věnoval uměleckému průmyslu, navrhoval kašny, pomníky, náhrobky,
interiérové vybavení, nábytek aj. Z díla: Zacherlův palác (1903 - 1905), chrám sv. Ducha
(1910 - 1912), úpravy Pražského hradu - úprava I. nádvoří, úprava přístupu k bytu prezidenta
(1922 - 1923), úprava vstupu do Španělského sálu, úprava severního průčelí Španělského sálu
(1923 - 1925), úprava okolí Pražského hradu, návrh nové komunikace (1932 - 1934), úprava
interiéru a okolí zámku v Lánech (1922 - 1923), projekt chrámu Srdce Ježíšova (1932),
restaurace chrámů v Trsatu, Bogojině, Prekmurju (1925), restaurace chrámů v Bělehradě,
Zábřehu (1947), projekty Univerzitní knihovny, stadiónu v Lublani, úprava Křížovnického
náměstí v Lublani, návrhy hřbitovů, pomníků aj.
Další stavby
ve Vídni: Guttenbergův pomník (1898, sochař O. Schimkowitz), vily na předměstí (od 1901),
Zachlerův palác (1903-05), kostel sv. Ducha (1910-12),
pomník továrníka J. Edlera von Schroll v Broumově u Náchoda (1901, sochař O.
Schimkowitz),
hrobka E. Kratochvíla na lesním hřbitově na Křivoklátě (1912),
nárožní dům v Žatecké ul. na Starém Městě v Praze (1913-14, s L. Skřivánkem),
úpravy Pražského hradu: úprava I. nádvoří vč. praporových stožárů před Matyášovou branou
(1922-23), úprava bytu prezidenta (1921-24), úpravy zahrad Rajské, Na valech a Na baště
(1921-31) vč. vyhlídkového altánu, vyhlídkových teras a zimní zahrady u jižních zahrad,
severní průčelí Španělského sálu (1923-25), sloupová síň Bellevue pod Ústavem šlechtičen
(1924-25), vstupní sloupová síň ke Španělskému sálu u Matyášovy brány (1927-29), monolit
z mrákotínské žuly 18 m vysoký a dlažba III. nádvoří vč. přístřešku nad vykopávkou baziliky
sv. Víta a kaple sv. Mořice (1928-32),
úprava interiérů a parku prezidentova zámku v Lánech (1922- 23, 1929),
kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze-Vinohradech, nám. krále Jiřího (projekt 1926-28,
realizace 1928-32),
restaurování kostelů ve Slovinsku, Chorvatsku a Srbsku: v Bogojině, Trsatu, Prekmurju,
Beogradu a posléze v Zagrebu (1947),
v Lublani: univerzitní knihovna, stadion, rekonstrukce Křižovnického nám., obytné budovy,
hřbitov, pomníky, kašny, mříže, osvětlovací tělesa, interiéry aj.