Luděk Šídlo - Katedra demografie

MOŽNÉ DOPADY NEZÁJMU ABSOLVENTŮ
LÉKAŘSKÝCH FAKULT O OBORY PRIMÁRNÍ
ZDRAVOTNÍ PÉČE
Possible effects of lack of interest of graduates of medical faculties
of the fields of primary health care
Luděk Šídlo
Abstract
Despite the increasing number of students at medical schools, the Czech Republic
faced with a very low proportion of graduates who eventually choose to specialize in fields of
primary health care. The situation is critical especially in fields of general practice and
practice medicine for children and adolescents. Without a considerable increase in the number
of graduates who opt for specialized training in these fields in the coming years may be up to
the collapse of health care delivery system. Among the main priorities of the current health
care would be the two important points: (1) increasing incentives for young physicians in the
fields of specialization on primary health care (2) present convincing doctors to carry out their
profession as long as possible - without their help would be liable occur already in the horizon
of 10–15 years to ruin a system for providing primary health care.
Key words
health service, primary health care, medical school, graduates, demographic aging, model
projections
Klíčová slova
zdravotnictví, primární zdravotní péče, lékařské fakulty, absolventi, demografické stárnutí,
modelové projekce
Úvod
Počet studentů na lékařských fakultách již několik let každoročně stoupá, přičemž
v současné době má uchazeč o studium na lékařské fakultě na výběr z osmi lékařských fakult
na čtyřech univerzitách v šesti městech:
 Univerzita Karlova (Praha: 1. lékařská fakulta, 2. lékařská fakulta, 3. lékařská fakulta;
Lékařská fakulta UK v Plzni, Lékařská fakulta UK v Hradci Králové)
 Masarykova univerzita Brno (Lékařská fakulta)
 Univerzita Palackého v Olomouci (Lékařská fakulta)
 Ostravská univerzita (Lékařská fakulta)
Zvyšující se počet přijímaných studentů, a následně zvýšený počet absolventů, může
vést bez bližšího pohledu na poměrně pozitivní trend v „produkci“ nových lékařů v České
republice. Avšak již detailnější pohled odkrývá možné nástrahy, které se za agregovanými
daty skrývají. Jednak je to zvyšující se podíl participujících studentů ze zahraničí, kteří z větší
části se po ukončení studií vrací zpět do vlasti. Druhým problémem jsou nízké počty
1
absolventů, kteří se po ukončení studií rozhodnou pro další vzdělávání a specializaci,
zakončenou získáním atestace, v oborech primární zdravotní péče, resp. oborech všeobecné
praktické lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost, gynekologie a porodnictví a zubní
lékařství. Právě primární zdravotní péče z pohledu nedostatečného počtu nově vstupujících
lékařů bude objektem zájmu tohoto příspěvku, a to za období 2000–2008 v České republice.
Pro analýzu počtu nově vstupujících lékařů bude využito vytříděných dat z Registru lékařů,
zubních lékařů a farmaceutů, který poskytl ÚZIS ČR (2009).
Studenti všeobecného lékařství
Počet studentů1 studijního programu všeobecné lékařství se v posledních letech
pohybuje přibližně na úrovni 10,6 tis. studentů. Lze pozorovat, že tohoto počtu bylo dosaženo
v důsledku postupného navyšování počtu studentů od roku 2000 (průměrně o 4 % ročně,
absolutně mezi roky 2000 a 2008 přibylo více než 3,1 tis. studentů, což je nárůst o 42 %).
Tento nárůst je však zapříčiněn především zvýšeným zájmem zahraničních studentů, kdy
mezi počátkem a koncem studovaného období se počet těchto studentů zvýšil o 116 %
a v současné době se podílí zahraniční studenti na celkovém počtu 34 %. Oproti tomu nárůst
počtu českých studentů byl výrazně nižší, činil pouze 21 %. V současné době tak více než
každý třetí student na české lékařské fakultě je cizinec. Co se týče genderového rozložení,
podíl žen na lékařských fakultách v oboru všeobecné lékařství činí přibližně 55 % (oproti
roku 2000 se jedná o navýšení přibližně o 5 procentních bodů). Pokud bychom zaměřili
pozornost na absolventy lékařských fakult, počet absolventů oboru všeobecné lékařství se
v současné době pohybuje okolo 1 100 ročně (státní občané ČR tvoří asi 800 z nich, z toho
480 ženy), zatímco ještě na začátku tohoto desetiletí se počet absolventů pohyboval pouze
kolem 800 ročně.
11 000
10 000
Studující celkem
Přijatí
Absolventi
9 000
8 000
7 000
6 000
5 000
4 000
3 000
2 000
1 000
0
1992
1994
1996
1998
2000
2002
2004
2006
2008
Obr. 1 – Vývoj počtu studentů a absolventů všeobecného lékařství v období 1992–2008
Poznámka: Údaje za období 1992–1999 jsou pouze orientační a jsou zpracovány na základě neúplných údajů Zdravotnických ročenek
České republiky z tohoto období dostupných na adrese http://www.uzis.cz/ sekce Publikace.
Zdroj: ÚZIS ČR, 2009; vlastní výpočty a odborný odhad pro chybějící data v období 1992–1999, založený na analýze vývojových trendů.
1
Údaje o počtu studentů na lékařských fakultách jsou zpracovány na základě podkladů poskytnutých ÚZIS ČR (2009a), který tyto údaje
získává od Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV).
2
Znalost celkového počtu absolventů studijního programu všeobecné lékařství není
dostatečná, jelikož neumožňuje zjistit, jaký podíl absolventů si zvolí danou odbornost, resp.
obor činnosti, který bude vykonávat. Nejpřesnější by v tomto smyslu byla získat podrobná
data o kohortách lékařů, kteří studují v předatestačním vzdělávání a kteří dokončili toto
studium zdárně atestací. Tato data však nebylo možné získat. Na základě žádosti poskytl
Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) pouze souhrnné údaje, které však
i přes svůj ne zcela detailní charakter umožňují blíže osvětlit, jaká je situace v rámci
předatestačního vzdělávání u lékařů primární zdravotní péče.
Tab. 1 – Počty osob evidovaných v rámci předatestační přípravy a počet osob, kteří získali
atestaci v příslušném oboru; Česká republika, 1. 1. 2006–31. 12. 2009
Obor činnosti
Všeobecné praktické lékařství
Praktické lékařství pro děti a dorost
Gynekologie a porodnictví
Lékaři "studující"
(zařazení do oboru)
512
93
323
Lékaři, kteří úspěšně
složili
atestační zkoušku
213
12
125
Průměrný roční počet
udělených atestací
53
3
31
Zdroj: IPVZ, 2010b.
Tabulka 1 ukazuje, že počty nových atestací v oborech primární zdravotní péče byly
v posledních letech velmi nízké. Vzhledem k charakteru dat nelze jednoduše určit, jaký podíl
„studentů“ úspěšně dokončí předatestační vzdělávání úspěšně, tj. získáním patřičně atestace
v oboru. Přesto je patrné, že se jedná o velmi nízká čísla, a to především u praktických lékařů
pro děti a dorost. Průměrně tři udělené atestace ročně jsou v poměru s průměrným ročním
počtem odchozích lékařů této odbornosti (tj. průměrně 34 lékařů, viz dále) vysokým
nepoměrem, který však může být ještě více fatální, až do seniorského věku vstoupí silné
generace současných padesátníků, které nyní tvoří dominantní část praktických lékařů pro děti
a dorost. Pozitivní je však zjištění, že počet lékařů, kteří jsou zařazeni do studia v rámci této
přípravy, je poměrně vysoký a může být jakýmsi příslibem do let následujících. Nízký počet
atestací v tomto oboru činnosti může mít však ještě další své příčiny, které Hnilicová (2010)
stručně shrnuje takto: „V devadesátých letech se dramatické snížení porodnosti projevilo také
v nižším zájmu o specializaci v praktickém lékařství pro děti a dorost. Ve stejné době navíc
dochází mezi praktickými lékaři k dlouholeté diskusi o nové strategii v rozvoji primární péče.
Vznikla silná skupina praktických lékařů, kteří prosazovali koncept „rodinného lékaře“,
tj. konec rozdělení primární péče na samostatnou oblast péče pro děti a dorost a péče pro
dospělé a tudíž rozšíření kompetencí primárních praktiků jako takových. Zastánci udržení
stávající situace, tj. diferenciace péče podle věku pacientů a udržení dvou samostatných
specializací, nakonec převládli, což se definitivně potvrdilo až v roce 2004 přijetím nového
zákona o získávání lékařských specializací. Toto všechno nepochybně významně přispělo
k tomu, že zájem o specializace v oborech primární péče byl nižší, protože se nevědělo, zda
nakonec nezvítězí koncept „rodinného“ lékaře, což bylo pro část lékařů nepříliš lákavé. Navíc,
až do roku 2004 nebyla ani potřeba se specializovat ve všeobecném lékařství pro děti a dorost,
protože všem lékařům s atestací 1. stupně v základních oborech (interna, chirurgie atd.) byla
dána možnost získat způsobilost i tak, že si pouze doplnili potřebnou praxi v primární péči.
Teprve od roku 2004, kdy začal platit zákon č. 95 /2004 Sb. o podmínkách získávání
a uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře
a farmaceuta se situace vyjasnila a již existují dvě samostatné specializace.“
U ostatních odborností počet udělených atestací v poměru k počtu odchozím lékařům
není tak alarmující – pro všeobecné praktické lékařství se jedná přibližně o pokrytí dvou třetin
3
odcházejících lékařů, u gynekologů a porodníků lze sledovat dokonce vyrovnaný stav co do
ročního počtu udělených atestací a ročního počtu odchozích lékařů.
Ani data získaná z IPVZ nelze považovat z důvodu jejich charakteru za přesná a
úplná, která by napomohla přesně stanovit počet nově příchozích lékařů do systému primární
zdravotní péče. Proto bylo nutné přistoupit k alternativnímu, resp. hypotetickému stanovení
počtu nově příchozích lékařů podle jednotlivých oborů činnosti na základě znalosti
základních, výše popsaných skutečností. Z následného porovnání teoretických a reálných
počtů nově příchozích lékařů pak bude možné nastínit určitý trend v oblasti rozhodování se
o budoucí specializaci absolventů oboru všeobecné lékařství. Úvahy budou vycházet z údajů
za období 2005–2007, resp. z průměrné změny počtu osob v rámci jedné kohorty mezi dvěma
kalendářními roky. Uvedené tříleté období bylo zvoleno na základě dostupnosti vstupních dat
z různých zdrojů (ÚZIS, ČLK, ČSK).
Lékaři primární péče, kteří jsou absolventi studijního programu všeobecné lékařství
(tj. sledované odbornosti bez zubního lékařství), tvořili průměrně v období 2005–2007 téměř
26% podíl z celkového počtu 37 869 lékařů2, kde k oboru činnosti všeobecné praktické
lékařství se hlásilo 13,8 % lékařů, k praktickému lékařství pro děti a dorost 5,7 % a k oboru
gynekologie a porodnictví 6,3 % lékařů. Tyto podíly mohou vstupovat jako předpoklad
teoretického rozdělení počtu absolventů všeobecného lékařství do těchto tří studovaných
odborností v období 2005–2007 na základě znalosti dat o lékařích nově vstupujících do České
lékařské komory, kam mají absolventi povinnost se zaregistrovat.
Tab. 2 – Struktura lékařů podle hlavních odborností
Obor činnosti
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Průměr Průměr
2001– 2005–
2004
2007
Počet lékařů podle hlavních odborností
– VPL
5 258
5 357
5 325
5 253
5 252
5 245
5 230
5 172
5 297
5 216
– PLDD
2 104
2 109
2 099
2 105
2 225
2 179
2 175
2 140
2 135
2 165
– GYN
2 238
2 269
2 326
2 344
2 356
2 368
2 383
2 386
2 324
2 379
– lékaři PP
9 600
9 735
9 750
9 702
9 833
9 792
9 788
9 698
9 755
9 759
– lékaři ostatní
26 182
26 703 27 294 27 558 26 578
27 820 28 036 28 473
27 033 28 110
– lékaři celkem
35 782
36 438 37 044 37 260 36 411
37 612 37 824 38 171
36 788 37 869
Podíl odborností (v %)
– VPL
14,7
14,7
14,4
14,1
14,4
13,9
13,8
13,5
14,4
13,8
– PLDD
5,9
5,8
5,7
5,6
6,1
5,8
5,8
5,6
5,8
5,7
– GYN
6,3
6,2
6,3
6,3
6,5
6,3
6,3
6,3
6,3
6,3
– lékaři PP
26,8
26,7
26,3
26,0
27,0
26,0
25,9
25,4
26,5
25,8
– lékaři ostatní
73,2
73,3
73,7
74,0
73,0
74,0
74,1
74,6
73,5
74,2
– lékaři celkem
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
Vysvětlivky: VPL = všeobecné praktické lékařství, PLDD = praktické lékařství pro děti a dorost, GYN = gynekologie a porodnictví; PP =
primární péče
Zdroj: ÚZIS, 2009
Česká lékařská komora eviduje počty nově vstupujících lékařů zvlášť pouze podle
státního občanství a podle toho, zda se jedná o absolventy či jiné nově příchozí, a to bez
Jedná se o údaje z Registru lékařů, zubních lékařů a farmaceutů poskytnutých ÚZIS ČR, kde – jak již název napovídá – jsou evidováni
zvlášť lékaři a zvlášť zubní lékaři; počty za lékaře tak vycházejí z údajů „lékaři“, kam spadají právě výše uvedené tři odbornosti primární
péče.
2
4
bližšího rozlišení. Z databáze například nelze podle pracovníků ČLK, kteří pracují s registrem
členů, zjistit, o jaký obor činnosti nově příchozích lékařů se jedná.
Příklady uváděné v následujícím textu jsou tak pouze určitými modelovými odhady,
které – ačkoliv budou vypočteny jako relativně přesné absolutní údaje – nejsou, a ani
k povaze kvality vstupních dat nemohou být přesnými, ale pouze orientačními údaji. Přesto,
i přes značnou nepřesnost jsou výsledky, které budou posléze představeny, natolik odlišné, že
z nich lze vyvodit jasné úsudky o současném trendu výběru specializací absolventů studijního
programu všeobecné lékařství.
Do ČLK vstupovalo v období 2005–2007 průměrně 1 251 osob ročně, přičemž
v 1 073 případech se jednalo o absolventy 3 (z nichž průměrně téměř u 793 absolventů se
jednalo o osoby se státním občanstvím ČR). Podle podílů za jednotlivé obory činnosti
(viz tab. 3) by pak mělo „teoreticky“ ročně přijít do systému primární zdravotní péče
323 lékařů (tj. 25,8 % z 1 251 nově příchozích lékařů), z toho 172 v rámci oboru všeobecné
praktické lékařství, 72 v praktickém lékařství pro děti a dorost a 79 u gynekologie
a porodnictví.
Tab. 3 – Struktura nově příchozích lékařů
Průměr Průměr
2001– 2005–
2004
2007
1 315 1 251
724
758
..
945
..
572
..
307
..
186
..
262
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
1 095
623
..
..
..
..
..
1 112
617
..
..
..
..
..
1 239
630
..
..
..
..
..
1 528
860
..
..
..
..
..
1 381
787
..
..
..
..
..
1 351
808
1 021
611
330
197
273
1 182
712
902
543
280
169
243
1 221
753
911
562
310
191
269
Absolventi celkem
– z toho ženy
Absolventi ČR
– z toho ženy*
Absolventi cizinci
– z toho ženy*
775
..
775
..
..
..
923
442
762
389
161
53
846
465
717
419
129
46
1 007
591
879
534
128
57
1 019
577
846
505
173
72
1 069
626
832
510
237
116
1 041
648
752
483
289
165
1 108
721
796
519
312
202
949
519
801
462
148
57
1 073
665
793
504
279
161
Neabsolventi celkem
– z toho ženy
Neabsolventi ČR
– z toho ženy*
Neabsolventi cizinci
320
..
..
..
..
189
175
..
..
..
393
165
..
..
..
521
269
..
..
..
362
210
..
..
..
282
182
189
101
93
141
64
150
60
-9
113
32
115
43
-2
366
205
..
..
..
179
93
151
68
27
..
..
..
..
..
81
4
-11
..
25
Přijetí celkem
– z toho ženy
Přijetí ČR
– z toho ženy*
Přijetí cizinci
– z toho ženy*
– z toho SR
– z toho ženy*
*
Vysvětlivky: odhad na základě podílu žen v rámci celkových počtů dané kategorie; ČR = státní občanství Česká republika
Poznámka: Údaje za „neabsolventy ČR“ a „neabsolventy cizince“ jsou vypočteny jako rozdíl mezi přijatými celkem a absolventy; záporné
hodnoty u neabsolventů cizinců jsou výsledkem nejspíš nepřesné evidence údajů.
Zdroj: ČLK, 2009
Z analýzy údajů z RLZF, resp. jednotlivých věkových struktur lékařů podle jednotek
věku, pohlaví a oborů činnosti, však lze dojít k významně odlišným „reálným“ hodnotám.
Údaje za absolventy podle ČLK naprosto souhlasí s údaji poskytnutých ÚZIS ČR, který je přebírá z Ústavu pro informace pro vzdělávání
(ÚIV).
3
5
Předpokládejme, že věk nově příchozích lékařů se bude pohybovat především v rozmezí
24 - 45 let. Dolní hranice je dána evidovanými údaji z RLZF, horní hranice jako předpoklad
realistického věku, kdy absolvent může ještě zakončit studium lékařského oboru a začít
vykonávat svou profesi, stejně jako věk lékařky, která začíná svou profesi s určitým časovým
odstupem v důsledku realizace mateřství. Dále lze předpokládat, že do tohoto věkového
vymezení spadá také většina lékařů, kteří přicházejí ze zahraničí. Jak bylo prokázáno v jiných
studiích (např. Vavrečková 2008a, Vavrečková, J., Dobiášová, K., Hnilicová, H. 2006.), počty
zahraničních lékařů jsou tak minimální, že pro tento modelový příklad bude počítáno
s nulovou migrací, resp. nulové migrační saldo.
Tab. 4 – Rozdíl mezi „reálnými“ a „teoretickými“ počty nově příchozích lékařů
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Průměr Průměr
2001– 2005–
2004
2007
Nově příchozí lékaři na základě analýzy údajů z RLZF („reálné počty“)
VPL celkem
..
153
19
15
71
91
46
39
65
59
– z toho ženy
..
115
15
20
43
65
35
39
48
46
PLDD celkem
..
15
14
27
59
12
25
20
29
19
– z toho ženy
..
14
8
21
49
14
22
18
23
18
GYN celkem
..
57
93
48
41
54
47
43
60
48
– z toho ženy
..
39
50
27
21
40
49
26
34
38
Lékaři PP celkem
..
225
126
90
171
157
118
102
153
126
– z toho ženy
..
168
73
68
113
119
106
83
106
103
Nově příchozí lékařů na základě současné struktury lékařů podle hlavních oborů činnosti („teoretické počty“)
VPL celkem
161
163
178
215
199
188
163
165
189
172
– z toho ženy
92
91
91
121
114
113
98
102
104
104
PLDD celkem
64
64
70
86
84
78
68
68
76
72
– z toho ženy
37
36
36
49
48
47
41
42
42
43
GYN celkem
68
69
78
96
89
85
74
76
83
79
– z toho ženy
39
38
40
54
51
51
45
47
46
48
Lékaři PP celkem
294
297
326
398
373
352
306
310
349
323
– z toho ženy
167
165
166
224
213
210
184
191
192
195
Rozdíl mezi „reálnými“ a „teoretickými“ počty – absolutní hodnoty
VPL celkem
..
10
159
200
128
97
117
126
125
114
– z toho ženy
..
-24
76
101
71
48
63
63
56
58
PLDD celkem
..
49
56
59
25
66
43
48
48
53
– z toho ženy
..
22
28
28
-1
33
19
24
19
25
GYN celkem
..
12
-15
48
48
31
27
33
23
31
– z toho ženy
..
-1
-10
27
30
11
-4
21
12
9
Lékaři PP celkem
..
72
200
308
202
195
188
208
196
197
– z toho ženy
..
-3
93
156
100
91
78
108
86
93
Index mezi „reálnými“ a „teoretickými“ počty (teoretické hodnoty = 100)
VPL celkem
..
94
11
7
36
48
28
24
34
34
– z toho ženy
..
127
17
16
38
58
36
38
46
44
PLDD celkem
..
23
20
31
70
15
37
29
38
27
– z toho ženy
..
39
22
43
102
30
54
43
55
42
GYN celkem
..
82
120
50
46
63
63
56
72
61
– z toho ženy
..
102
126
50
41
79
109
55
75
81
Lékaři PP celkem
..
76
39
23
46
45
39
33
44
39
– z toho ženy
..
102
44
30
53
57
58
43
55
53
Vysvětlivky: „reálné počty“ = rozdíl hodnot počtu lékařů mezi dvěma kalendářními roky v příslušné kohortě osob ve věkovém intervalu 24–
45 let; VPL = všeobecné praktické lékařství, PLDD = praktické lékařství pro děti a dorost, GYN = gynekologie a porodnictví; PP = primární
péče
Zdroj: ÚZIS, 2009
6
Při analýze rozdílných hodnot počtu lékařů mezi dvěma kalendářními roky v příslušné
kohortě osob pak lze dojít k přibližným výsledkům, že za období 2005–2007 získáváme
průměrný údaj 126 nově příchozích lékařů ročně, a to dohromady za všechny tři obory
činnosti. Rozdíl mezi „teoretickou“ a „reálnou“ hodnotou je poměrně vysoký – v našem
modelovém příkladu 197 osob (114 v rámci oboru všeobecné praktické lékařství,
53 v praktickém lékařství pro děti a dorost a 31 u gynekologie a porodnictví).
I když je výsledný údaj pouze orientační, tak zajisté – díky relativně stabilním počtům
absolventů v posledních letech – poukazuje na skutečnost, že jednotlivé obory činnosti
primární péče nejsou pro absolventy příliš lákavé. Tomu může nahrávat také neobvyklý
rozmach takových medicínských oborů, které reagují často na aplikaci nových lékařských
objevů a postupů do praxe, jako je např. neurologie, neurochirurgie či interní lékařství a další
specializované odbornosti.
Z výše uvedené modelové tabulky je možné také vyčíst, že především obory
všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost mají v současné době
značné problémy s nízkými počty nově příchozích lékařů, které se pohybují přibližně kolem
třetiny teoreticky uvažovaných počtů. Navíc lze také pozorovat propad těchto počtů mezi
dvěma obdobími – mezi průměrnými hodnotami za roky 2001–2004 a za roky 2005–2007,
a to téměř u všech oborů činnosti (u všeobecného praktického lékařství je index změny
obdobný).
Studenti zubního lékařství
Situace ohledně studentů zubního lékařství je poněkud odlišná s ohledem na
skutečnost, že se jedná o poměrně finančně náročnější obor, tudíž i počet přijatých studentů je
zajisté tímto ovlivněn. Celkový počet studentů zubního lékařství (dříve ještě studijního
programu stomatologie) se pohyboval do konce 90. let přibližně v rozmezí 700–800 studentů
ve všech ročnících studia; počátkem tohoto desetiletí se pak zvýšil na více než dvojnásobek.
Přitom nárůst byl vyšší u cizinců (+ 115 %) než u studentů, občanů České republiky (80 %).
V současné době studuje zubní lékařství přibližně 1 800 studentů, z čehož jsou v 77 % občané
České republiky, a z nich pak 69 % tvoří ženy, jejichž zastoupení se oproti roku 2000 zvýšilo
o více než 13 procentních bodů.
Počet nově přijatých studentů zapsaných do prvního ročníku studia v posledních letech
narůstal, ale dosti nepravidelně. Koncem devadesátých let vstupovalo do prvních ročníků
kolem 160 studentů, přičemž počátkem tohoto století to jich bylo průměrně 220. Mezi lety
2003 a 2004 došlo k dalšímu navýšení těchto počtů, a to řádově o sto více, což setrvává do
současné doby, kdy tak nastupuje ke studiu oboru zubní lékařství přibližně 310 nových
studentů ročně, z nichž přibližně 70 % tvoří občané České republiky.
Počet absolventů oboru zubní lékařství je doposud poplatný nižším počtům
přijímaných ke studiu v dřívějších letech a proto nepřekročil hranici 170 absolventů ročně
(nejvíce v roce 2008 – 164 absolventů). Vezmeme-li však v úvahu, že od roku 2004 došlo
k navýšení počtu přijímaných studentů o 37 %, pak by v současné době mělo studium úspěšně
absolvovat přibližně 220 studentů ročně, a to za předpokladu, že pravděpodobnost úspěšného
absolvování studia je přibližně stejná jako v předchozích letech.
Absolventi studijního programu zubní lékařství (nikoliv stomatologie), kteří nechtějí
vykovávat roli primárního lékaře, mají možnost se v rámci této odbornosti specializovat
v rámci dalšího vzdělávání ve třech oborech činnosti. Ti, kteří chtějí vykonávat svou
samostatnou praxi primárního lékaře, těch je naprostá většina (96 % z celkového počtu všech
zubních lékařů). Z důvodu dominance tohoto oboru „zubní lékařství“ dle RLZF si lze pro
následné závěry stanovit předpoklad, že celou oblast zubního lékařství (tj. včetně pracovníků
stomatologických klinik) lze chápat ve spojitosti s celým tímto oborem. Studium rozdělení do
7
jednotlivých oborů činnosti tak, jak tomu bylo u absolventů studijního oboru všeobecné
lékařství, není z výše uvedeného důvodu proto relevantní.
2 000
Studující celkem
1 800
Přijatí
Absolventi
1 600
1 400
1 200
1 000
800
600
400
200
0
1992
1994
1996
1998
2000
2002
2004
2006
2008
Obr. 2 – Vývoj počtu studentů a absolventů zubního lékařství v období 1992–2008
Poznámka: Údaje za období 1992–1999 jsou pouze orientační a jsou zpracovány na základě neúplných údajů Zdravotnických ročenek
České republiky z tohoto období dostupných na adrese http://www.uzis.cz/ sekce Publikace.
Zdroj: ÚZIS ČR, 2009; vlastní výpočty a odborný odhad pro chybějící data v období 1992–1999, založený na analýze vývojových trendů.
Možné dopady nezájmu absolventů o obory primární zdravotní péče
Jak bylo v předchozí části příspěvku ukázáno, i přes zvyšující se počet absolventů
lékařských fakult dochází k poklesu těch, kteří se rozhodnou pro specializaci v oborech
primární zdravotní péče. Nejmarkantnější je tento nezájem u oborů praktického lékařství.
Vystává zde otázka, jak by se vyvíjel počet lékařů primární zdravotní péče, kdyby
v následujících třiceti letech zůstal průměrný počet nově vstupujících nezměněn. V tomto
bude využito projekce lékařů primární zdravotní péče podle jednotlivých oborů činnosti, která
byla zpracována na jaře 2010 (viz Šídlo, 2010). V této projekci v rámci modelu zachování
současného počtu vstupujících se počítá s „reálnými“ počty nově vstupujících lékařů na
základě údajů z RLZF, dále se předpokládá zachování intenzity výstupu ze systému po celé
sledované období a také nulové migrační saldo (viz tamtéž).
Z tabulky 5 lze sledovat, o kolik by se změnil počet lékařů jednotlivých oborů
primární zdravotní péče, kdyby průměrné počty nově vstupujících byly zachovány
následujících 30 let. Zároveň je možné sledovat, jaký počet vstupujících by byl potřebný, aby
byl zachován počet lékařů v daném oboru činnosti, tj. jaký je předpokládaný počet
vystupujících ze systému ve vybraných letech sledovaného období. Počet vystupujících
souvisí především s nepravidelnou věkovou strukturou lékařů primární zdravotní péče, kdy
naprostá většina je jich koncentrovaná do věkové kategorie 50–60 let. O věkové struktuře
lékařů primární zdravotní péče bylo pojednáváno v příspěvku z loňského roku v rámci
konference RELIK (Šídlo, Tesárková, 2009).
Jak lze vyčíst z tabulky, největší problémy by v následujících letech pocítil za
předpokladu setrvání současného počtu vstupujících obor praktického lékařství pro děti
a dorost, kde by již kolem roku 2025 bylo o téměř jednu třetinu lékařů méně, než v roce 2008.
8
Počet vystupujících v jednom roce by zde byl až více než 4x vyšší, než počet vstupujících.
Pokud by tento trend byl prodloužen do roku 2040, v České republice by byla téměř třetina
současného počtu lékařů v tomto oboru činnosti. Obdobné problémy, avšak v ne tak vysoké
intenzitě, lze sledovat u všeobecného praktického lékařství – tam model předpokládá pokles
o čtvrtinu do roku 2025 a o více než polovinu do roku 2040. Naopak další obor – gynekologie
a porodnictví – již tak velký pokles nepředpokládá, zde je naopak do roku 2025 předpokládán
více méně setrvalý stav, který bude následován nepatrným poklesem. Zubní lékařství je na
tom obdobně – v následujících deseti letech se nepředpokládá výraznější pokles počtu lékařů,
ten by mohl být nastartován až ve dvacátých letech 21. století s tím, že v roce 2040 by mohlo
být v České republice o přibližně 20 % méně zubních lékařů.
Tab. 5 – Vstupující, vystupující a celkový počet lékařů v jednotlivých oborech primární
zdravotní péče v České republice v období 2008–2040 podle modelu zachování současného
počtu vystupujících
Model
2008
2015
2020
2025
2030
Všeobecné praktické lékařství
59
59
59
163
170
159
104
111
100
4 326
3 785
3 244
Počet vstupujících
Počet vystupujících
Rozdíl vystupující vs. vstupující
Počet lékařů (k 1. 1.)
Index vývoje počtu lékařů
(2008 = 100 %)
59
96
37
5 172
59
140
81
4 782
100,0
92,5
Počet vstupujících
Počet vystupujících
Rozdíl vystupující vs. vstupující
Počet lékařů (k 1. 1.)
Index vývoje počtu lékařů
(2008 = 100 %)
19
34
15
2 140
100,0
91,5
Počet vstupujících
Počet vystupujících
Rozdíl vystupující vs. vstupující
Počet lékařů (k 1. 1.)
Index vývoje počtu lékařů
(2008 = 100 %)
48
34
-14
2 386
48
45
-3
2 453
100,0
102,8
102,7
Počet vstupujících
Počet vystupujících
Rozdíl vystupující vs. vstupující
Počet lékařů (k 1. 1.)
Index vývoje počtu lékařů
(2008 = 100 %)
136
123
-13
6 685
136
187
51
6 582
Zubní lékařství
136
136
213
211
77
75
6 270
5 880
100,0
98,5
2035
2040
59
132
73
2 795
59
101
42
2 494
54,0
48,2
19
54
35
955
19
39
20
811
55,0
44,6
37,9
Gynekologie a porodnictví
48
48
48
54
60
63
6
12
15
2 450
2 408
2 343
48
64
16
2 266
48
65
17
2 182
98,2
95,0
91,5
136
181
45
5 559
136
142
6
5 418
136
118
-18
5 451
83,2
81,0
81,5
83,6
73,2
62,7
Praktické lékařství pro děti a dorost
19
19
19
19
59
72
76
69
40
53
57
50
1 959
1 730
1 452
1 177
80,8
93,8
67,9
100,9
88,0
Závěr
Příspěvek měl za cíl upozornit na dvě zásadní skutečnosti, které výrazně promluví
v následujících letech do otázky dostupnosti, a tím pádem i kvality, poskytování primární
zdravotní péče. První z nich, kterému nebyla v tomto příspěvku tolik věnována pozornost, ale
byl již dostatečně analyzován v předcházejících výstupech (např. Šídlo, 2010; Šídlo,
Tesárková, 2009) je proces demografického stárnutí kmene lékařů. Vysoký počet nově
vstupujících lékařů v sedmdesátých letech minulého století se v současné věkové struktuře
projevuje naddimenzovaným zastoupení lékařů ve vyšším produktivním věku. Až tito lékaři
ukončí svou činnost, nebude zde dostatečná náhrada ve formě mladších kolegů. To souvisí
s druhou skutečností, na kterou chtěl článek především upozornit – tou je nízký podíl
9
absolventů lékařských fakult, kteří se rozhodnou pro specializaci v oborech primární
zdravotní péče, především pak praktického lékařství pro děti a dorost a všeobecného
praktického lékařství. Kriticky nízké počty nových lékařů v těchto oborech pak souvisí jednak
nejspíš s nízkou atraktivitou těchto oborů, ale také s nejasným vymezením role praktického
lékaře a zmatkům ohledně získávání atestací, ke kterým došlo v posledních deseti letech.
Nicméně je zapotřebí směřovat právě sem pozornost všech zainteresovaných orgánů –
ministerstva zdravotnictví i školství, zdravotních pojišťoven, lékařských fakult apod. Jediným
východiskem, jak výrazně nespadnou v následujících letech do hluboké krize je zvýšit počet
(podíl) absolventů, kteří se budou specializovat na obory primární zdravotní péče;
kompenzace ve formě přílivu lékařů ze zahraničí je v tomto ohledu nepravděpodobná, jelikož
lékaři jsou limitování především jazykovými bariérami, kdy po výkon lékaře primární péče je
výborná znalost českého jazyka nutností. Dalším cílem zainteresovaných orgánů by měla být
cílená motivace lékařů ve vyšším produktivním věku k tomu, aby svou činnost vykonávali co
nejdéle. Bez jejich pomoci hrozí systém primární zdravotní péče nemalé problémy, které by
se výrazně dotknuly celé české populace.
Literatura a zdroje dat
ČLK (Česká lékařská komora). 2009. Vytříděná data z databází ČLK. ČLK, srpen 2009.
ČSK (Česká stomatologická komora). 2009. Vytříděná data z databáze ČSK. ČSK, prosinec
2009.
HNILICOVÁ, H. 2010. Posudek oponenta k výňatku dizertační práce Luďka Šídla (červen
2010).
IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání). 2010. Data za počty osob v předatestačním
vzdělávání za období 2006–2009. Data získaná na základě e-mailové komunikace, květen
2010.
ŠÍDLO, L. 2010. Současný stav a perspektivy vývoje počtu a struktury lékařů primární
zdravotní péče v České republice. Dizertační práce (Ph.D.). Univerzita Karlova v Praze,
katedra demografie a geodemografie, Praha, 2010, 307 s + CD-ROM s přílohami.
ŠÍDLO, L., TESÁRKOVÁ, K. 2009. Současná regionální diferenciace lékařů primární péče
v České republice z pohledu demografie. Sborník příspěvků z konference Reprodukce
lidského kapitálu II – vzájemné vazby a souvislosti, Katedra demografie Fakulty
informatiky a statistiky VŠE v Praze ve spolupráci s Ústavem pro informace ve vzdělávání.
ÚZIS ČR. 2009. Vytříděná data z Registru lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. ÚZIS ČR,
srpen 2009.
VAVREČKOVÁ, J. A KOL. 2008a. Riziko možného odlivu kvalifikovaných odborníků z České
republiky do zahraničí. Závěrečná zpráva projektu 1J 019/04 DP2. Praha : VÚPSV, v.v.i.,
2008. 114 s. ISBN 978-80-7416-013-4.
VAVREČKOVÁ, J., DOBIÁŠOVÁ , K., HNILICOVÁ , H. 2006. Migrační sklony lékařů a studentů
medicíny. Terénní šetření. Praha : VÚPSV, v.v.i., 2006. 59 s.
Adresa autora:
Mgr. Luděk Šídlo, Ph.D.
Přírodovědecká fakulta UK v Praze,
Katedra demografie a geodemografie
Albertov 6, 128 43 Praha 2
[email protected]
10