2 - Jugoslávie

Komentáře

Transkript

2 - Jugoslávie
KONFLIKTY NA ÚZEMÍ BÝVALÉ
JUGOSLÁVIE (1990–2010)
Problémové oblasti současného světa
Seminář GPJP 2010/11
JUGOSLÁVIE (1990)
Kód na
mapě
Země
Hlavní
město
Počet
obyv (mil.)
HDP/ obyv
(USD)
6
Slovinsko
Lublaň
2,0
6 940
2
Chorvatsko
Záhřeb
4,8
5 350
5b
Vojvodina
Nový Sad
2,0
3 380
5
Srbsko
(vnitřní)
Bělehrad
5,7
2 970
1
Bosna a
Hercegovina
Sarajevo
4,4
2 490
4
Černá Hora
Titograd
(Podgorica)
0,7
2 330
3
Makedonie
Skopje
2,0
2 180
5a
Kosovo
Priština
2,0
1 770
Jugoslávie
celkem
Bělehrad
23,5
3 600
Celková rozloha: 256 000 km2
JUGOSLÁVIE (1990)
• Etnické složení:
Slovinsko: Slovinci
Chorvatsko: Chorvaté, Srbové
(12 %)
Bosna a Herzegovina: Bosňáci /
Muslimové (43 %), Srbové (31
%), Chorvati (17 %)
Srbsko (vnitřní): Srbové
Kosovo: Albánci, Srbové (15 %)
Vojvodina: Srbové, Maďaři (19
%)
Černá Hora: Černohorci a
Srbové
Makedonie: Makedonci,
Albánci (25 %)
Celá Jugoslávie (1981):
Srbové a Černohorci 39 %, Chorvati 20 %, Muslimové /
Bosňáci 9 %, Slovinci 8 %, Albánci 8 %, Makedonci 6 %,
Jugoslávci 5 %, Maďaři 2 %
OBECNÉ PŘÍČINY KONFLIKTŮ
• Křižovatka civilizací
– Asie x Evropa x Afrika; Západ x Východ x Islám; katolíci x pravoslavní x muslimové
– Vliv Ruska (ochránce Srbů) a Německa
• Národností rozrůzněnost, přeshraniční menšiny
– Demografické změny: např. nejdříve přírůstek expanze, pak úbytek Srbů; přírůstek
Bosňáků a zejména Albánců
• Historické křivdy
– Historická paměť, animozity, rodová a klanová tradice, krevní msta
– Balkánská horká krev
• Srbská rozpínavost; snahy o Velké Srbsko (ale i o Velkou Albánii)
– Srbové: mytologizace sebe sama, představa o vyvolenosti i ublíženosti (porážka na
Kosově poli 1389)
• Dědictví srbsky centralizované Jugoslávie
– I ekonomické nespravedlnosti; např. 80 % jugoslávských důstojníků Srbové
• Chudoba, velké sociální rozdíly
DĚJINY JUGOSLÁVIE (DO ROKU 1945)
• Staleté střety křesťanů (Srbové, Chorvati) a muslimů (Turci)
– Stálé změny v národnostním a náboženském složení obyvatelstva
• 19. a 20. století: osvobození od turecké (osmanské) nadvlády
• Po 1. světové válce sjednocení se srbochorvatskou dominancí → 1918–41
Království Jugoslávie (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců)
• 1941–45: na pozadí 2. světové války probíhá partyzánská a občanská válka
– Národnostní a politické spory
– Partyzáni (komunisté – Tito), Četnici (srbští nacionalisté, royalisté), Ustašovci
(chorvatští pronacističtí separatisté)
• 1944–5: partyzáni (omezeně podporovaní Spojenci) vítězí a osvobozují a
sjednocují zemi → vznik komunistické Socialistické federativní republiky
Jugoslávie (1943–92)
Josip Broz TITO
• (1892–1980)
• Slovinsko-chorvatský původ
• Vůdce jugoslávských partyzánů za 2. světové války
• 1943–63: premiér Jugoslávie
• 1953–80: prezident Jugoslávie
• Kombinace komunismu, nacionalismu a autokracie
• Jednota Jugoslávie, posilování federalismu
• Silný kult osobnosti → Tito jako symbol vítězství
partyzánů nad nacisty, symbol Jugoslávie a „svorník“
jejích národů
DĚJINY JUGOSLÁVIE (DO ROKU 1990)
• Po 1945: budování komunistické Jugoslávie po sovětském vzoru
• 1948: roztržka Tito – Stalin → Jugoslávie se odtrhává od sovětského bloku
– Vůdčí role Jugoslávie v „Hnutí nezúčastněných států“
– Silná role armády (federální + republikové „teritoriální“)
– „Most“ mezi Východem a Západem (i pro Čechoslováky)
• Komunistická diktatura, ale s prvky uvolnění a reforem
– Přetrvávající soukromé zemědělství
– Částečně volný trh – „Tržní socialismus“
– Volný pohyb lidí za prací na Západ (Západní Německo, Rakousko)
• Federace: 6 republik a 2 autonomní území v rámci Srbska
– Celá Jugoslávie i každá republika má vlastní parlament, vládu a prezidenta
– Rovnoprávnost národů
– Přerozdělování bohatství SZ → JV (rozvoj Kosova, Makedonie)
• 70. a 80. léta: hospodářská krize, nezaměstnanost → pokusy o další
hospodářské reformy
JUGOSLÁVIE NA PŘELOMU 80. A 90. LET
• Po Titově smrti (1980) chybí „svorník“
• Konec Studené války, hospodářské problémy
• Snahy o demokratizaci a ekonomickou liberalizaci (Slovinsko, Chorvatsko)
• Rostoucí nacionalismus
–
–
Srbsko: „Silná Jugoslávie = slabé Srbsko“
Kosovo: napětí mezí Srby a Albánci, národní „probuzení“ Srbů
• Protichůdné zájmy národů
Slovinci: samostatnost
Chorvaté: samostatnost či volná Srbsko-chorvatská federace
Srbové: centralizovaná Jugoslávie pod srbským vedením
Albánci: samostatnost či zachování / rozšíření autonomie
Bosňáci a Makedonci: zachování / rozšíření autonomie
• Demonstrace, průvody, protesty (Kosovo, Vojvodina, Slovinsko)
• 1989: prezidentem Srbska se stává nacionalista Miloševič a manipulacemi
ovládá celou Jugoslávii
• Politické spory neřešitelné → rozpad Jugoslávie
Slobodan MILOŠEVIĆ
• (1941–2006)
• 80. léta: bezvýznamný úředník, 1987–89: proslaven
nacionalistickými postoji v Kosovu → získává moc
(k Srbům): „Nikdo už se vás neodváží bít!“
• 1989–97: prezident Srbska
• 1997–2000: prezident „zbytkové“ Jugoslávie
• Idea Velkého Srbska
• Potlačování demokracie a lidských práv
• Zásadní role ve válkách v Chorvatsku, Bosně a Kosovu
• 2000: odstupuje po prohraných prezidentských volbách
• 2001: zatčen srbskou policií a obviněn ze zločinů proti
lidskosti před Mezinárodním trestním tribunálem pro
bývalou Jugoslávii; zemřel na infarkt v cele
Myšlenka „Velkého Srbska“
ROZPAD JUGOSLÁVIE
• 1991 samostatnost Slovinska
• 1991 samostatnost Chorvatska
– 1991–95 válka v Chorvatsku
• 1991 samostatnost Makedonie
• 1992 samostatnost Bosny a Hercegoviny
– 1992–95 válka v Bosně
• 1999 válka v Kosovu
→ Kosovo pod mezinárodní správou
• 2006 samostatnost Černé Hory
• 2008 samostatnost Kosova
→ Srbsko (s autonomní provincií Vojvodinou) jako samostatný stát
SLOVINSKO – „BLÍŽÍCÍ SE BOUŘE“
• Politicky a hospodářsky nejvyspělejší část Jugoslávie
• Bez výraznějších národnostních menšin
• Přelom 80. a 90. let: snaha o samostatnost,
demokratizaci a ekonomickou liberalizaci
• Odhodlaní, schopní, dobře připravení a jednotní politici
• Jediná zachovaná „teritoriální“ armáda
• 1990: svobodné volby → vítězství demokratické opozice
→ demokratizace, referendum o nezávislosti (89 % pro)
• 1991 (25. června): vyhlášení nezávislosti
Alojz PETERLE, slovinský
premiér 1990–92
SLOVINSKO – „BLÍŽÍCÍ SE BOUŘE“
• Protiakce jugoslávské federální armády → „desetidenní válka“
– 27. 6. – 6. 7. 1991
– Slovinská „teritoriální“ armáda obsadila jugoslávská kasárna a hlavní komunikace,
úspěšně vzdorovala jugoslávským oddílům pronikajícím přes Chorvatsko
– Silná jugoslávská armáda byla nepřipravená, nemotivovaná a demoralizovaná
– Šok Západu, silný politický nátlak na Jugoslávii aby ustoupila
– 62 mrtvých
• Ústup jugoslávské armády → potvrzení slovinské samostatnosti
• 2004: vstup do NATO a EU; 2007: zavedení Eura
• Slovinsko jako nejvyspělejší post-komunistická země
– 2009: HDP v PPP na obyvatele 28 000 USD (ČR: 25 000 USD)
VÁLKA V CHORVATSKU
• Silná srbská menšina (1990: 12 % =
600 000)
–
–
Velká města (Záhřeb)
Krajina, Západní Slavonie, Východní
Slavonie
• Srbsko-chorvatské antipatie
(partyzáni x ustašovci)
• Nejednotný chorvatský pohled na
budoucnost (samostatnost x volná
srbsko-chorvatská federace)
• 1991: váhavé vyhlášení nezávislosti
Chorvatska
→ i místní Srbové chtějí nezávislost
nebo přičlenění k Srbsku či Bosně →
1991 nezávislost vyhlašuje
Republika Srbská Krajina
Vodárenská věž,
Vukovar
→ Válka (1991–95) mezi Chorvatskem a nezávislou Republikou Srbská Krajina
podporovanou jugoslávskou (stále více srbskou) armádou
VÁLKA V CHORVATSKU
• Chorvatsko
• Prezident Franjo TUDŽMAN (1922–99)
–
–
–
–
–
–
–
Prezident 1990–99
Amatérský historik s kuriózními geopolitickými názory
Hlavní postava nezávislého Chorvatska
Nedemokratické, nacionalistické a autoritářské sklony
Zodpovědnost za řadu zločinů chorvatské armády proti Srbům
Podpora Chorvatů v Bosenské válce (viz dále)
Až do jeho smrti nebylo Chorvatsko plně demokratické
• Ante GOTOVINA (*1955)
–
–
–
–
Výcvik z francouzské Cizinecké legie
Generálplukovník chorvatské armády (1991–95) a hlavní postava bojů
proti Srbům
Měl hlavní podíl na porážce Srbů (operace Bouře)
2001: obviněn Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou
Jugoslávii (ICTY) z válečných zločinů; 2005 dopaden, od té doby probíhá
soud
VÁLKA V CHORVATSKU
• Republika Srbská Krajina
–
–
–
–
Autonomní srbská separatistická republika
Krajina („Kninská Krajina“), Západní Slavonie, Východní Slavonie
1991–95, 17 000 km2, 450 000 obyvatel
Hlavní město: Knin (15 000 obyvatel)
• Podpora „zbytkové“ Jugoslávie
• Hlavní postavy – prezidenti:
Goran HADŽIĆ
–
Původně skladník, od 2004 stíhán ICTY pro válečné zločiny
• Milan BABIĆ
–
Goran HADŽIĆ
Původně zubař v Kninu, 2002 obviněn ICTY z válečných zločinů, 2006
spáchal sebevraždu
• Milan MARTIĆ
–
Původně policista v Kninu, od 2002 vyšetřován ICTY z válečných zločinů,
roku 2007 odsouzen na 35 let
5 miliónů krajinských dinárů
VÁLKA V CHORVATSKU
• 1. fáze (1991)
– Chorvatsko politicky a především vojensky slabé → dominance Srbů →
osamostatnění Republiky Srbská Krajina
– Místní Srbové podporováni jugoslávskou (stále více srbskou) armádou; ta dobře
vyzbrojená, ale nemotivovaná a demoralizovaná; 1992 se stáhla
–
Hlavní „strategie“ srbské armády: ostřelování z děl bez ohledu na civilisty (např. Vukovar, Slavonski
Brod; Šibenik, Dubrovnik, Zadar)
– Etnické čistky, statisíce Srbů i Chorvatů vyhnány z domovů
–
Např. „Vukovarský masakr“: 264 Chorvatů zavražděno Srby (listopad 1991)
• 2. fáze (1992–94): status quo
– Konflikt omezen na pohraniční střety, Chorvatsko se vyzbrojuje
• 3. fáze (1995)
– Dobře vyzbrojená chorvatská armáda zahajuje bleskovou ofenzívu a dobíjí srbská
území (srpen 1995: operace Bouře) → vítězství Chorvatska
• Zločiny na civilistech (vraždy, vyhánění) na obou stranách
– Na pozadí často osobní či majetkové spory
VÁLKA V CHORVATSKU
• Výsledek války:
• Vítězství Chorvatů (1995), zánik Republiky Srbská Krajina
• Přes 20 000 mrtvých
• Vyhnání nebo odchod většiny Srbů z Chorvatska
– Odchod do Srbska či Bosny
– Srbská populace Chorvatska poklesla z 600 na 200 000 (z 12 na 4 % populace)
• Demokratizace a rozvoj Chorvatska po roce 1999 (Tudžman umírá)
–
–
–
–
–
Dnes plně demokratická země, váleční zločinci vydáni k ICTY
HDP v PPP na obyvatele 2009: 17 600 USD (ČR: 25 100)
Rozvoj turistického ruchu
2009: členství v NATO
Od 2003: kandidátská země EU, členem se stane 2011 nebo 2012
VÁLKA V BOSNĚ
• Bez jasné národnostní většiny
–
–
–
1990: Bosňáci 43 %, Srbové 31 %, Chorvati 17 %
Národnosti navzájem prostorově „promíchány“ („skvrny na
levhartí kůži“)
Bosňáci: žili nejvíce rozptýleně; kulturně nejodlišnější; „lidový“
balkánský islám
• Velké rozdíly v hospodářské vyspělosti, ale obecně
zaostalá země
–
Zisky z přerozdělování v rámci Jugoslávie
• Rozdíly v zájmech jednotlivých národů:
–
–
–
Bosňáci: snaha udržet BaH pohromadě
Srbové: samostatnost či připojení k Srbsku
Chorvati: nejasné, snad připojení k Chorvatsku
• Váhavé vyhlášení nezávislosti: březen 1992, ale
spory o směřování země → občanská válka
(1992–95)
–
Nejhorší válka v Evropě od roku 1945
Mostar, Stari most, 1970 a 2008
→ Nepřehledný konflikt mezi 2 až 3 stranami: především Republika Bosna a
Hercegovina (Bosňáci a Chorvati) a Republika Srbská (Srbové)
VÁLKA V BOSNĚ
• Republika Bosna a Hercegovina (Bosňáci a Chorvati)
– Původní záměr: celá BaH, všechny 3 národy x ale proti
Srbové → v republice BaH zůstávají pouze Bosňáci a
Chorvati
– Hlavní město Sarajevo
– Bosňáci: dominance – hlavní státotvorný národ, snaha
udržet BaH pohromadě; ale nejhůře vyzbrojeni, podpora
pouze od emigrantů ze Západní Evropy
– Chorvati: později podporováni a vyzbrojováni
Chorvatskem → i Bosňáci a Chorvati proti sobě
(Chorvatská republika Herceg-Bosna)
• Alija IZETBEGOVIĆ (1925–2003)
–
–
–
–
1990–96 prezident Bosny a Hercegoviny
Právník, spisovatel, historik a filozof
Ideál mnohonárodnostní země
Hlavní pozitivní symbol válečného období
VÁLKA V BOSNĚ
• Republika Srbská (Srbové)
–
–
–
–
Republika Srbská se odtrhuje od Republiky BaH → začátek občanské války
Hlavní město Banja Luka
Podpora Srbska, respektive „zbytkové Jugoslávie“ – finance, výzbroj i přímá
vojenská pomoc
Nejlépe vyzbrojeni, vojenská dominance
• Radovan KARADŽIĆ (*1945)
–
–
–
1992–96 prezident Republiky Srbské
Obviněn z mnoha válečných zločinů
1996–2008 na útěku, 2008 dopaden → ve vazbě u ICTY
• Ratko MLADIĆ (*1942)
–
–
–
1992–95 náčelník generálního štábu Republiky Srbské
Obviněn z válečných zločinů na Bosňácích a Chorvatech
Aktuálně na útěku (nebo mrtvý)
• Vojislav ŠEŠELJ (*1954)
–
–
–
–
Radikálně nacionalistický srbský politik původem ze Sarajeva, zastánce
„Velkého Srbska“, na svědomí zločiny v BaH i v Kosovu
1998–2000: viceprezident Srbské vlády
Dokonce i Milošević jej popsal jako „zosobnění násilí a primitivismu“
Od 2007: u ICTY souzen pro válečné zločiny
VÁLKA V BOSNĚ
• Charakter a průběh války
1991: Zbrojní embargo OSN na BaH → nejvíce ublížilo Bosňákům
Chaos – „všichni proti všem“
Zločiny na civilistech – masakry, vraždy, vyhánění z domovů, loupeže
Vyřizování osobních účtů, bohatnutí a prospěch jednotlivců – rabování, pašování
(zbraně, alkohol, cigarety, benzín, potraviny), černý trh, pronájem či prodej zbraní
a techniky nepříteli
– Srbové: vojenská dominance
Obléhání bosňáckých měst a vesnic, jejich ostřelování z děl, následně vypálení
domů a vyhnání (případně zbití, znásilnění či zabití) obyvatel, vytváření
koncentračních táborů pro bosňácké civilisty → etnické čistky
Pomoc „zbytkové“ Jugoslávie formálně ukončena 1993, ale reálně přetrvala
Polovojenské oddíly žoldáků a lůzy naverbované z ulic srbských měst (Beli Orlovi,
Arkanovi Tigrovi, Škorpioni)
– Bosňáci: morální převaha, hlavní oběti války (alespoň zpočátku)
Vytváření spontánních milic a domobran „ulici od ulice“, vznik armády „odzdola“,
ubránění se Srbům téměř s holýma rukama
–
–
–
–
VÁLKA V BOSNĚ
• Obléhání Sarajeva
–
–
–
–
–
–
Srbské síly Republiky Srbské a „zbytkové“ Jugoslávie obléhaly
převážně bosňácké Sarajevo 5. 4. 1992 – 29. 2. 1996
Srbové: 20 000 vojáků, tanky, dělostřelectvo, minomety, letectvo,
ostřelovači
Bosňáci: pašování zbraní a zásob do města a lidí z města tunely
10 000 mrtvých (z toho 1 500 dětí)
Pokles populace Sarajeva z 525 000 na dnešních 400 000
Značné poškození budov
• Masakr ve Srebrenici
–
–
–
–
–
Červenec 1995
Zabito 8 000 bosňáckých můžu a chlapců, 30 000 lidí vyhnáno
Provedeno armádou Republiky Srbské (Ratko Mladić) a srbskými
polovojenskými jednotkami (Škorpioni)
OSN vyčlenila Srebrenicu jako „bezpečnou zónu“, ale 400
holandských příslušníků mezinárodní mise UNPROFOR nedokázalo
masakru zabránit
ICTY i americký Kongres označily masakr za genocidu
VÁLKA V BOSNĚ
• Ukončení války
–
–
–
–
–
–
Nepříliš úspěšná mírová mise OSN UNPROFOR (1992–95; 40 000 vojáků, vesměs NATO) měla
zajistit mír v Chorvatsku a BaH, ale nedokázala zabránit řadě masakrů, vč. Srebrenice
Bosňáci se sice nakonec ubránili, ale 1993: 70 % BaH drženo Srby → totální srbská dominance
1995: Po zprávách o válečných zločinech (zejm. Srebrenica) Západ zasahuje proti Republice Srbské
Bombardování Republiky Srbské letectvem NATO + ofenzíva Bosňáků a Chorvatů → ústup Srbů
Operation Deny Flight, Operation Deliberate Force: 15 zemí NATO, přes 400 letadel, 5 000 osob;
dominance USA (70 % vzletů, 90 % shozených bomb)
Mírová mise IFOR (1995–96): 80 000 vojáků (60 000 z NATO)
• Západem vnucené Daytonské dohody (prosinec 1995)
–
–
–
–
Srbové přinuceni jednat → konec bojů
Rozdělení země podle stávajících bojových linií (které víceméně odpovídaly etnickému rozdělení)
na část bosňácko-chorvatskou a srbskou
BaH se stává „protektorátem“ – pod dohledem nejdříve mírové mise SFOR (mise NATO, 1996–
2004) a dnes EUFOR (mise EU, od 2004)
EUFOR: 2004: 7 000 vojáků; 2010: přes 2 000 vojáků (vč. 2 českých důstojníků)
VÁLKA V BOSNĚ
• BaH organizovaná jako federace
skládající se ze 2 částí:
– Federace Bosny a Hercegoviny (Bosňáci a
Chorvaté)
– Republika Srbská (Srbové)
– Republika Srbská má 2 nesousedící části,
které jsou spojené pouze přes společně
spravovanou enklávu Brčko
– 3 vlády: 1 federální, 2 republikové
– Každá ze 2 částí BaH má vlastní armádu,
policii, zákony; hospodářskou, sociální i
jinou politiku
– Na to vše dohlíží mezinárodní správa
vedená Vysokým představitelem
mezinárodního společenství pro BaH +
mise EUFOR
(aktuálně Valentin INZKO – Rakousko)
VÁLKA V BOSNĚ
• Přes 100 tisíc mrtvých
– Asi 2/3 z toho Bosňáci
– Až 50 000 znásilněných bosňáckých žen
– 90 % válečných zločinů spácháno Srby
• Až 1/2 populace utečenci
– Přes 2 miliony lidí
– Z toho se 1/2 vrátila, ale 1/2 již ne →
trvalé přemístění v rámci BaH či odchod
do ciziny (zejména Srbové)
• Změny prostorového rozložení
národností – etnické „vyčištění“
jednotlivých okresů, koncentrace
národností blíže k sobě
VÁLKA V BOSNĚ
• Hlavní současné problémy BaH
– Slabé hospodářství, vysoká nezaměstnanost, jako měna v praxi slouží euro
– Země je závislá na zahraniční pomoci
– Velká migrace za prací na Západ (německy mluvící země) → odchod mladých a
schopných lidí
– Organizovaný zločin – pašování, šedá a černá ekonomika, kriminalita, obchod s
lidmi, drogy
– Nespolupráce 2 republik → fakticky 2 samostatné země
– Nekvalita politických elit – korupce, rozkrádání státu
• Nejasná budoucnost
–
–
–
–
Rozpad země na 2 či 3 části?
Nekonečný „protektorát“?
„Černá díra“ Evropy?
Pomůže vstup do EU?
VÁLKA V KOSOVU
• Kosovo považováno za kolébku srbské státnosti
– Původně čistě srbská populace
– Historické a kulturní centrum Srbů (kostely, kláštery)
– 1389: bitva na Kosově poli (porážka Srbů Turky)
• 1459–1912: turecké panství → islamizace, emigrace
Srbů, imigrace muslimských Albánců
– Od 17. století: početní převaha Albánců nad Srby
• 1945–90: Kosovo jako autonomní území Srbska
– Relativní rovnoprávnost Albánců
– Hospodářský rozvoj z federálního rozpočtu
– Vznik albánské inteligence a elity
• Vysoký populační přírůstek Albánců
– 1953–91: ztrojnásobení Albánské populace
– Emigrace statisíců Srbů do vnitřního Srbska
– Albánci Srby považování za druhořadé a méněcenné
Změny národnostního složení
Kosova (%)
Rok
Albánci
Srbové
1921
66
26
1948
69
24
1981
77
13
1991
82
10
VÁLKA V KOSOVU
• Situace na přelomu 80. a 90. let
– Kosovo je nejchudší a nejzaostalejší částí Jugoslávie
– Trvalý úbytek srbské (emigrací) a přírůstek albánské
(porodností) populace
– Srbové se cítí kulturně a hospodářsky vyspělejší, ale mají
pocit útlaku
– Sporné zprávy o vyhánění Srbů a násilí proti nim →
medializace → růst srbského nacionalismu
– Podpora srbské pravoslavné církve
– Toho využívá Slobodan Milošević (1989: „nikdo už se vás
neodváží bít“) a stává se prezidentem Srbska (1989)
– 1990: zrušena autonomie Kosova
– 1991: v reakci na to vyhlašuje Kosovo nezávislost, tu ale
Srbsko neuznává
– 1992: zasahuje srbská policie a armáda → obsazení a
pacifikace Kosova Srbskem
VÁLKA V KOSOVU
• Ibrahim RUGOVA
– (1944–2006)
– Filozof, novinář, spisovatel, přední kosovský
intelektuál, umírněný „otec národa“
– 1992–2006: prezident Kosova (do roku 1999 napůl
v ilegalitě)
– Zastánce nenásilného pasivního odporu (jako
Gándhí)
– Od roku 1995: spory s radikálními Kosovskými
Albánci (Kosovská Osvobozenecká Armáda)
– Hlavní pozitivní postava kosovského odporu
VÁLKA V KOSOVU
• Kosovská Osvobozenecká Armáda (UÇK)
–
–
–
–
–
Partyzánská armáda Kosovských Albánců
Cíl: nezávislost Kosova
Od 1996: ozbrojený odpor proti Jugoslávské (srbské) armádě a srbským
polovojenským jednotkám; ale i zabíjení „kolaborantských“ Albánců,
Srbů a Romů; podezření z válečných zločinů
Max. 20 000 členů
Po svém vítězství rozpuštěna (1999)
• Hashim THAÇI (*1968)
–
–
–
Dříve hlavní politický představitel UÇK
Podezřelý z různých kriminálních činů (pašování drog, korupce)
1999–2000 a od 2008: premiér Kosova
• Agim ÇEKU (*1960)
–
–
–
Dříve velitel UÇK
Dřívější podezření z válečných zločinů se zatím nepotvrdila
2006-2008: premiér Kosova
VÁLKA V KOSOVU
• 1992–99: Kosovo pod přímou srbskou vládou
– Policejní stát, tvrdý režim, porušování lidských práv, všemožný útlak Albánců
• Kosovský odpor:
– 1992–96 odpor pasivní a nenásilný – občanská neposlušnost, vznik souběžné
ilegální vlády, škol či nemocnic
– Postupná radikalizace Albánců
– Od 1996: ozbrojený odpor (UÇK)
• Reakce Srbů: od 1997 tvrdý vojenský zásah proti Albáncům
– Nasazení armády, policie i polovojenských oddílů (Arkanovi Tygři apod.)
– Pokus o etnickou čistku → snaha vyhnat Albánce a Kosovo dosídlit Srby
• 1997–99: otevřené střety, válečné zločiny na obou stranách
– Asi 10 000 mrtvých Kosovských Albánců (civilistů)
– Téměř milion uprchlíků (zejména Albánců)
– 15. 1. 1999 masakr v Račaku: 45 Kosovských Albánců včetně žen a dětí zavražděno
speciálními jednotkami srbské policie → NATO incident odsuzuje a rozhoduje se k
zásahu
VÁLKA V KOSOVU
• Zásah NATO: bombardování Srbska 24. 3. – 11. 6. 1999
– Nasazení asi 1 000 letadel (zejména USA)
– Velitel: americký generál Wesley CLARK
– Cíle: nejdříve srbská armáda v Kosovu, později armádní cíle
v Srbsku; továrny, infrastruktura, elektrárny, mosty
– 500 mrtvých srbských vojáků, 500 – 1 000 mrtvých srbských
civilistů; poničení srbské ekonomiky a infrastruktury
– Občasné zásahy civilních cílů
• V průběhu bombardování konflikt Srbů a Albánců vrcholí:
– Pokračování či prohloubení etnických čistek a humanitární
krize, uprchlíci
• Výsledek:
– Srbská armáda se stahuje z Kosova
– NATO přebírá Kosovo pod svou správu a nastoluje mír a
pořádek
– Od června 1999 do země přichází jednotky KFOR (mírová
mise NATO v Kosovu)
VÁLKA V KOSOVU
• Celkový odhad obětí válek v Kosovu
1989–99: 12 až 15 000
– Více než 3/4 z toho Kosovští Albánci
• Po roce 1999 návrat většiny z milionu
albánských uprchlíků
• Většina Srbů uprchla či odešla (100 až
250 000) → etnické „vyčištění“ Kosova
– Pokles zastoupení Srbů v populaci
Kosova na cca 5 % (100 000 lidí)
– Srbové dnes zůstávají jen v izolovaných
enklávách pod dohledem (ochranou)
mezinárodních sil
– Přetrvávají občasné spory a násilnosti
mezi Srby a Albánci, a albánské útoky
na srbské enklávy, kostely a kláštery
(Kosovská Mitrovica, Podujevo)
VÁLKA V KOSOVU
• 1999–2008: Kosovo jako „protektorát“ pod
mezinárodním dohledem
• 2008: jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova
– Dodnes uznáno asi polovinou zemí světa (vč. ČR)
• KFOR: mírové jednotky NATO s mandátem OSN
– Jednotky KFOR v Kosovu zůstávají i dnes
– Působí od 1999; 2000: 50 000 vojáků, 2010: 10 000
vojáků (většina ze zemí EU)
– ČR: aktuálně okolo 450 vojáků v okolí Podujeva (SV
Kosovo na hranicích se Srbskem)
• Od 2008: civilní mise Evropské unie EULEX
– Asi 2 000 policistů a soudních úředníků ze zemí EU
(vč. ČR)
– Podpora vzniku „vlády práva a zákona“ v Kosovu
VÁLKA V KOSOVU
• Spolu s Bosnou a Hercegovinou je dnes Kosovo jedním z nejchudších a
nejproblematičtějších států Evropy
–
–
–
–
–
Slabá ekonomika, na venkově převládá samozásobitelské zemědělství, nezaměstnanost
Závislost na zahraniční pomoci a krajanech zaměstnaných na Západě (německy mluvící země)
Korupce, šedá a černá ekonomika, organizovaný zločin, pašování drog
Vysoký přirozený přírůstek, emigrace mladých lidí na Západ
Stálá problematika srbské menšiny, napjaté vztahy se Srbskem (energetika, vzdělávání, apod.)
• Z Jugoslávie zbylo jen „vnitřní“ Srbsko (s Vojvodinou)
–
–
–
–
–
–
–
–
Asi 7,5 mil. obyvatel (85 % Srbové)
Velká část Srbů žije v zahraničí (Srbsko: 6,5 mil. z celkem 10 mil. Srbů)
Srbové poníženi („komplex srbského mučednictví“)
Spory mezi prozápadními a nacionalistickými silami
Po 1999: postupná demokratizace a „normalizace“ země
Únava obyvatel válkami, strádáním a chudobou
Devastace srbské ekonomiky, nezaměstnanost, emigrace
2009: HDP v PPP na obyvatele jen 10 500 USD (Makedonie: 9 000)
ICTY
• International Criminal Tribunal for the
former Yugoslavia
– Funguje pod OSN od roku 1993
– Sídlo: Haag (Nizozemsko)
– Soudí válečné zločiny spáchané na území
bývalé Jugoslávie
– 1 200 zaměstnanců
– Nejznámější žalobci: Richard
GOLDSTONE (JAR, 1994–96), Carla Del
PONTE (Švýcarsko, 1999–2007)
– Dosud obviněno 161 lidí, z toho 48
odsouzeno; 2009: 24 probíhajících
procesů a dalších 19 lidí na proces čeká
– Obvinění od policistů přes armádní
velitele až po politiky
– 94 obviněných byli Srbové, 29 Chorvati;
jen 9 Albánci a 9 Bosňáci
ČERNÁ HORA
• 1992–2006: postupně se rozvolňující federace
(po roce 2003 „unie“) se Srbskem
• Úplná nezávislost: 2006
• Vyhnula se občanské válce i bombardování NATO
• Kandidát na členství v NATO a EU
• Rozvoj turistického ruchu (moře, památky, hory)
–
Rychlý rozvoj ekonomiky; měna: euro
• Rozpor mezi „Srby“ (pro-srbská orientace) a
„Černohorci“ (pro-evropská orientace, za
nezávislost) – přitom „objektivně“ totožní
–
Např. dle sčítání z roku 2003 se z 620 000 obyvatel ČH
považovalo 268 000 za Černohorce, 198 000 za Srby (dále 7
% Bosňáků, 5 % etnických Muslimů a 3 % Albánců)
• Prorůstání státu s organizovaným zločinem
–
–
Pašování, drogy, prostituce, korupce
Např. premiér Milo Ďukanović byl v Itálii podezřelý z
pašování cigaret
Mapa: červeně „Černohorci“ a modře „Srbové“
MAKEDONIE
• Nezávislost: 1991
• Velká albánská menšina: asi 25 % populace, hlavně
na západě a severu země
–
–
Albánci mají podstatně vyšší přirozený přírůstek
Plus asi 5 % Turků a Bosňáků
• V reakci na válku v Kosovu: albánské povstání (2001)
–
–
–
Omezený konflikt mezi albánskou Národní Osvobozeneckou
Armádou (max. 7 000 povstalců) a Makedonskou armádou
Za pomoci NATO bylo povstání potlačeno, povstalecká armáda
odzbrojena a Albánci dostali rozsáhlejší práva a autonomii
Celkem asi 150 obětí
• Dnes je Makedonie velmi tolerantní země
–
Albánci dosáhli plné rovnoprávnosti s Makedonci
• Hospodářská zaostalost – chudoba, nezaměstnanost,
korupce, šedá ekonomika
• Spory s Řeckem o název státu
Národnosti Makedonie v roce
2002: žlutě Makedonci a
hnědě Albánci

Podobné dokumenty

Rozpad Jugoslávie

Rozpad Jugoslávie spojována právě s ustašovci. To vedlo k prvním větším protestům. Menšinoví Srbové z Krajiny, jimž tento symbol na chorvatských policejních uniformách vadil, 17. srpna zablokovali silnice v Kninu ve...

Více

publikace ke stažení zde - Rada pro mezinárodní vztahy

publikace ke stažení zde - Rada pro mezinárodní vztahy Pokoušíme-li se zmapovat alespoň ve stručnosti česko-srbsko-černohorské vztahy, jsme si vědomi, že se často prolínají historicky i současně s českými vazbami na všechny národy bývalé Jugoslávie. Av...

Více

2009 - onv

2009 - onv XVII. Mezinárodní mistrovství Moravy “SLOVÁCKÁ 500“ Ostrožská Nová Ves, 4.-6.září 2009

Více

Spravodaj c 135 - szcpv

Spravodaj c 135 - szcpv bude vynaučovať Slovákov láske ku vlasti starej a že mužné bude bojovať proti panslavizmu. Avšak redaktori tohto plátku-tuším, že dnes po krátkej dobe je už tretí –

Více

STŘEDISKO CIMIC PSYOPS

STŘEDISKO CIMIC PSYOPS ƒ Zjišťování skutečné situace s důrazem na situaci mimo hlavní prostory, na vedlejších komunikacích a okrajových oblastech. ƒ Koordinace vojenské pomoci, včetně humanitární na základě znalosti situ...

Více

Stáhnout zde - Svobodné noviny na internetu

Stáhnout zde - Svobodné noviny na internetu které dobře znali. Dnes to při velkých počtech není možné, a tak se volí podle toho, jak se potenciální „zastupitelé“ dovedou sami, nebo prostřednictvím stran, vychválit. Nebo pohanět ty druhé. Vžd...

Více