- B. Braun Avitum sro

Transkript

6
2015
Časopis nejen pro
dialyzované pacienty
Vánoce v Evropě
Obdivuhodný život
objevitele inzulinu: Přečtěte si příběh
kanadského lékaře Fredericka Bantinga
Krása okamihu
Tri príbehy s dobrým koncom
rozprávané súťažnými fotografiami
ISSN 1803-7267 MK ČR E 18760
Foto Borut Trdina
Lázeňská dovolená v Teplicích
Zvýhodněná nabídka pro dialyzované pacienty
Teplice jsou nejstarší české lázně. Svým návštěvníkům nabízejí zrekonstruovaný komplex s celou řadou lázeňských domů,
Krušnohorské divadlo, nový plavecký areál se squashovými kurty či řadu proslulých restaurací a kaváren. K opravdovým
zážitkům patří výhledy z Doubravského vrchu, Bořně, Milešovky nebo z Komáří vížky, kam vede sedačková lanovka. V létě
lze využít vodní nádrže, v zimě horský terén se sjezdovkami různé obtížnosti a upravované běžecké trasy.
Lázeňský dům Beethoven***
Hlavní sezona
9 040 Kč / jednolůžkový pokoj
(26. 4.–3. 10.)
8 456 Kč / dvoulůžkový pokoj
9 040 Kč / dvoulůžkový pokoj komfort
Vedlejší sezona (4.–31. 10.)
Zimní sezona (1. 11.–23. 12.)
Cena zahrnuje
6x ubytování s polopenzí pro jednu osobu
5 lázeňských procedur (pondělí–sobota) podle doporučení lékaře
1x denně volný vstup do termálního bazénu na 1 hodinu
Bonusy pro
Vá
Volně prod s:
ejné
procedury
s 20% slev
ou
Rezervace: C
entrum prázdninových dialýz, B. Braun Avitum s.r.o.,
V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, tel. +420-271 091 922, fax +420-271 091 923,
e-mail: [email protected].
B. Braun Avitum s.r.o. | V Parku 2335/20 | CZ-148 00 Praha 4
Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 | e-mail: [email protected] | www.bbraun-avitum.cz
Z OBSAHU VYBÍRÁME
Rozhovor
4
Otto Philipp Braun:
Podstatou společenské
odpovědnosti je dlouhodobá investice, jedině tak
můžeme něco změnit
Lidé kolem nás
6
Inspirující příběh mladého muže, který
dokazuje, že i lidé v mladém věku odkázáni
na dialýzu se nemusejí vzdávat svých snů
a cílů.
Cestujeme 16
Objevte kouzlo podzimního Japonska.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
advent je tu a zanedlouho tu bude nový rok. Nastal čas bilancování
a my věříme, že jste i tento rok strávili s naším časopisem příjemné
chvíle, dozvěděli jste se něco nového nebo se nechali inspirovat.
Když už jsme u té inspirace, v tomto čísle si mimo jiného můžete
přečíst i několik podnětných příběhů lidí, kteří jsou stejně jako vy
odkázáni na dialýzu.
Samozřejmě nezapomínáme na sváteční čas, a proto jsme v redakci
zapátrali a sepsali jsme, jak tráví svátky lidé v jiných evropských
zemích. O vánočních tradicích v Evropě se dočtete na straně 6.
Samozřejmě nechybí návod na adventní věnec, recept na cukroví
nebo vánoční povídka.
Přejeme vám klidné a pokojné svátky a do nového roku jen to
nejlepší!
Vaše redakce
Dialog · Časopis nejen pro dialyzované pacienty
Vychází jednou za dva měsíce. Zdarma. ISSN 1803-7267
Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek,
RNDr. Martin Kalina, Ph.D., Luděk Hajský, Šéfredaktorka: Marie Polášková,
Redakce: Kristýna Tesařová, Mgr. Michal Dušek, prim. MUDr. Roman Kantor, Luděk Hajský,
Grafika: Tomáš Komůrka, BA, a Pavel Cindr
Vydavatel: B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, CZ-148 00 Praha 4, IČ: 61856827, DIČ: CZ61856827, tel. +420 -271 091 111,
fax +420-271 091 912, e-mail: [email protected], www.bbraun-avitum.cz
Veškeré články publikované v tomto časopisu mají pouze informativní charakter a nejsou právně závazné. Veškerá doporučení
uveřejněná v tomto časopisu týkající se zdravotního stavu, dietních a režimových opatření je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem
nebo sestrou. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu veškerých textů.
Dnes na téma 12
Vánoce v Evropě: Jak oslavují Ježíška
u našich sousedů
Víte, že
9
Objevitel inzulinu měl
skutečně obdivuhodný
život. Přečtěte si příběh
kanadského lékaře
Fredericka Bantinga.
Hobby
23
Ozdobte
si dveře
dokonalým
adventním
věncem.
3
Reportáž
Rozhovor
Otto Philipp
Braun:
Podstatou společenské
odpovědnosti je
dlouhodobá investice,
jedině tak můžeme
něco změnit
V Latinské Americe působíte už sedmým rokem. Jak
funguje firemní CSR (corporate
social responsibility – společenská odpovědnost firem, pozn.
red.) v Brazílii? Projevují se v ní
kulturní rozdíly?
To určitě ano. Vy v Čechách
díky svým ambasadorům, které podporujete, inspirujete nemocné lidi k tomu, aby vedli
kvalitní život. Říkáte jim tím, že
4
S Ottem Philippem Braunem jsme se
sešli během jeho návštěvy v Praze. Při
této příležitosti se pan Braun seznámil
s ambasadory projektu B. Braun pro život,
předal šek na podporu spolku Život bez
střeva a zodpověděl nám pár otázek.
nemocí svět nekončí, že se s ní
mohou poprat a život si užít.
V Brazílii se zaměřujeme pře-
devším na vzdělávání, protože
na rozdíl od Evropy v Brazílii
školství nefunguje moc dobře.
Co v rámci vzdělávání dětem nabízíte?
Spolupracujeme se základními
a středními školami na mnoha výchovných a vzdělávacích
programech. Například podporujeme vzdělávání v informatice na základních školách,
sponzorujeme vybavení počítačových učeben a podobně.
Chceme, aby se děti naučily
používat počítače a různé soft-
Rozhovor
Reportáž
Otto Philipp Braun
při příležitosti předání šeku
Monice Malíčkové, zástupkyni
spolku Život bez střeva
odejde k jiným firmám. A to
je přece důkaz toho, že jsme
pomohli vzdělat konkurenceschopného mladého člověka.
A že naše CSR opravdu funguje.
wary a mohly to v budoucnu
využít ve svůj prospěch. Také
se zaměřujeme na děti v posledních ročnících středních
škol, kterým nabízíme další
rozvoj v různých oborech, například technických nebo matematických. Takové vzdělání
bohužel v brazilských školách
nezískají. Mnoho z těchto studentů následně zaměstnáme.
Ale víte co? Mnoho jich také
Je v Brazílii firemní CSR
politika běžná?
Když jsem do Brazílie přišel,
nic podobného tam nebylo.
Vzdělávací programy už vůbec
ne, ty jsme postavili od nuly.
Co existovalo, byly různé sportovní programy. K těm jsme se
přidali a začali jsme motivovat
lidi, aby začali sportovat, běhat, více se starat o své zdraví.
Spolupracovali jsme například
na běžeckém závodě v Riu, kde
se nám k účasti podařilo přesvědčit dvě stě lidí.
To je velké číslo, kdo
všechno běžel?
Hlavně zaměstnanci. Naše firma měla v celém závodě největší podíl zaměstnanců. Mělo
to skvělou atmosféru.
Seznámil jste se s našimi
ambasadory. Poradil byste
jim něco?
Já skutečně nejsem ten, kdo by
jim měl cokoliv radit (smích).
Myslím si, že oni mohou poradit mnohem více mně než já
jim. Možná jen aby pokračovali v tom, co dělají. Koneckonců všichni jsme lidé a oni nám
toho lidsky mohou dát mnohem víc.
Kde vidíte budoucnost CSR
programů?
V Brazílii jsme například podpořili jednoho pianistu, ale ne
tak, že bychom mu jen sponzorovali koncert, udělali z toho
pěkný večírek, pozvali partnery.
Pracovali jsme s ním dlouhou
dobu, takže mohl opravdu rozvíjet svůj talent a mohl pokračovat v tom, co ho baví a naplňuje, a zároveň svou hudbou
přinášet radost i ostatním. CSR
nespočívá v tom, uspořádat
pěknou akci, pozvat novináře,
vypadat dobře. CSR je o dlou-
hodobé práci, o dlouhodobé
investici. Jedině tak můžeme
něco doopravdy změnit.
Otto Philipp Braun
(33) zastupuje již šestou
generaci rodinných vlastníků koncernu B. Braun. Jeho
profesní kariéra započala
studiem bankovnictví,
financí a mezinárodního
účetnictví na univerzitě Cass Business School
v Londýně, poté několik let
pracoval v Biefeldu a Indii,
než se vrátil zpět k rodinné firmě. Od roku 2009
je zodpovědný za dceřinou společnost B. Braun
v Sao Goncalo poblíž Rio
de Janeira. Od roku 2011
zasedá v představenstvu
pro regiony Pyrenejského
poloostrova a Latinské
Ameriky. Je ženatý.
5
DNES NA TÉMA…
Německo
pokrmem jsou ryby a drůbež
v rozmanitých úpravách. I v rakouských domovech se po večeři zapalují svíčky na stromku
a rozdávají se dárky.
Začneme u našich západních
sousedů. Tradiční Vánoce
v Německu jsou těm českým
podobné, ale Češi ze srovnání
vycházejí jako „chudí příbuzní“. Německá vánoční výzdoba
je daleko bohatší a honosnější,
tradice adventních věnců a kalendářů je mnohem výraznější,
nechybí snad v žádné domácnosti. K tradiční výzdobě patří
krušnohorské pyramidy. Jejich
původ je spojený s dávným
Itálie
Vánoce v Evropě
Krušnohorské pyramidy
zvykem, kdy se v domácnostech stavěly ze zelených větví
stromků tvary podobné pyramidám, na jejichž vrcholu
se zapalovala svíce. Dnes se
takové pyramidy staví v některých vsích místo vánočních
stromků. Německým dětem naděluje dárky Christkind neboli
Ježíšek. Na rozdíl od Česka si
však Ježíšek při rozdávání dárků osedlává vítr a rodiče tak
mají odpověď na všetečné dětské otázky, jak to ten Ježíšek
všechno stíhá. Na štědrovečerní stůl se v německých domácnostech servíruje mnoho
pokrmů z ryb, obložené mísy,
jablečný závin, ovocný salát
s likérem a nejoblíbenější cuk6
Dárky nosí Ježíšek, na stole nechybí
hrachová polévka a kapr, přes den se drží
půst, aby nás navštívilo zlaté prasátko,
a večer se lije olovo, krájí jablka nebo
pouští svíčky. To jsou zvyky, které v období
vánočních svátků stále dodržuje mnoho
českých domácností. Jak ale slaví Vánoce
u sousedů? Evropa je kulturně bohatý
kontinent a podle toho taky vypadají vánoční
tradice různých zemí. Pojďme si představit
zvyky některých z nich.
roví vyráběné z vajec známé
jako marcipánové cukroví.
Rakousko
Rakouské Vánoce začínají
vlastně už 1. prosince, kdy děti
Tradiční rakouská vánoční štola
otevřou první dvířka v adventním kalendáři. Adventní věnce
nechybějí u žádného vchodu
do domu nebo bytu. O adventu
je také nejvyšší čas na pečení
tradičních rakouských vánoček a štol, tyto sladké a vůbec
velmi nedietní výtvory se totiž musejí nechat řádně uležet.
V předvečer svatého Mikuláše
se v ulicích rakouských měst
i na vesnicích stále ještě ozývá
výhružné řinčení čertovských
řetězů a děti po odříkání básničky dostávají nadílku. Nejrozšířenějším štědrovečerním
To Italové Vánoce na rozdíl
od Němců velmi odbývají. Nepečou ani cukroví a na vánoční stůl se stále častěji dostávají
těstoviny, ačkoliv na italských
stolech často nesmí chybět
ryba a krocan. Děti dostávají
dárky až pětadvacátého ráno.
Ale tradice půlnočních mší je
stejná jako u nás.
Francie
Francouzské Vánoce se nesou
v rodinném duchu. Na Štědrý
večer dávají děti své vyčištěné boty ke krbu nebo jinam
do obývacího pokoje a doufají,
že je najdou naplněné dárky.
Père Noël a Père Fouettard
To je úloha Père Noëla (Otce
Vánoc), který ve Francii supluje Ježíška. Toho doprovází Père
Fouettard (otec políček), který
vyplácí zlobivé děti plácnutím
přes zadek. Francouzské vánoční jídlo se skládá z ústřic,
klobásek, vína, pečené šunky,
salátů, ovoce a sladkostí. Tzv.
Kristův koláč je pečený a je
ozdoben cukrovou pěnou tak,
DNES NA TÉMA…
Reportáž
aby se podobal malému Ježíškovi.
Španělsko
Na Štědrý večer se ve Španělsku tradičně scházejí rodiny
v domě prarodičů, jeden rok
u rodičů ženy a druhý rok
u rodičů muže. Ale všichni
zúčastnění, ať již jde o ženy
či o muže, pilně pomáhají při
přípravě štědrovečerní večeře.
Je to opravdový svátek, večeře začíná kolem desáté hodiny večerní a pokračuje dlouho
do noci. Jídlo je prokládáno
zpěvem kolem vystavěného
betléma s jesličkami. Jesličky
jsou ale do půlnoci prázdné. Je
zvykem, že nejmenší z rodiny
položí Ježíška do jesliček přesně o půlnoci. Stále ještě hodně Španělů pravidelně chodí
na vánoční půlnoční mši, ale
je pravda, že dnes již mnoho
„moderních“ rodin tráví i Štědrý večer u televizní obrazovky.
Při sezení u televize konzumují spoustu sladkého vánočního
pečiva. Mezi typické cukrovinky patří cukroví z nugátu
a různé druhy máslových sušenek. Vše potom zapíjí nápojem
zvaný Cava, což je druh španělského šampaňského.
Anglie
Anglický Ježíšek se jmenuje
Father Christmas (Otec Vánoc).
Nosí dlouhý oblek červené nebo
zelené barvy a na Štědrý večer
chodí dům od domu a rozdává dárky. Děti věší punčochy
na krb anebo prázdné povlaky od polštářů na rohy postelí,
ráno se probouzejí a doufají, že
právě jim tam Otec Vánoc zanechal spoustu dárků. 25. prosince rodina společně rozbaluje
dárky a poté připravuje slavnostní hostinu. Ta bývá podávána přesně v poledne. Stůl,
na němž se obědvá, se doslova blýská vším zřídkakdy používaným porcelánem a křišťálovým sklem. Oběd začíná
přípitkem a poté symbolickým
rozlomením tzv. christmas cra-
deru se pokládá do rozvětvení
vidlic stromů a dalším ciderem
se stromy ještě postříkají. Muži
pak střílejí z pušek do stromu
za doprovodu mohutného tlukotu do hrnců a pánví. Ostatní
přítomní lidé kloní hlavy a zpívají píseň wassailingu. Tento
rituál má sloužit k odehnání
Ang lický puding polévaný brandy
ckers (papírových tub, v nichž
se ukrývá drobný dárek). Oběd
se skládá z pečeného krocana
s kaštanovou nádivkou se zeleninou a omáčkou. Nabídka
dezertů je mnohem pestřejší:
švestkový puding polévaný
brandy, sladké koláče nadívané kandovaným ovocem aj.
Klasické vánoční cukroví, jako
známe z našich domovů, zde
ale nečekejte.
Angličané si dodnes udržují
mnoho tradičních a často zábavných zvyků. Jedním z nich
je například tzv. wassailling. Je
to především svátek farmářů,
kteří jej slaví společně se svými rodinami a přáteli. Tradičně
se jedí horké koláče a popíjí se
cider, nápoj podobný jablečnému vínu. Potom odcházejí
všichni do sadu s dalšími zásobami. Koláč namočený v ci-
zlých duchů ze sadu a zároveň
k povzbuzení duchů dobrých,
aby poskytli v příštím roce bohatou úrodu.
Irsko
Vánoce v Irsku jsou ve znamení rozsvícených svíček v oknech. Podle pověr světla svíček
po celý Štědrý večer a noc svítí
na cestu Svaté rodině a zároveň
dávají i kousek tepla chudým
kolemjdoucím. Svíčky také
mají připomenout, že v domě
žije katolická rodina a všichni
její přátelé jsou srdečně zváni
k oslavě Vánoc. Pro Iry jsou Vánoce obdobím velikých, především náboženských a duchovních oslav. Scéna s jesličkami
je zde naprostou tradicí a jen
v málokterém domě ji nenajdeme. Tradičním vánočním
pokrmem je kulatý dort plný
kmínových semínek. Většinou
má každý člen domácnosti jeden pro sebe. Kromě tradičního
krocana mívají Irové také marinované hovězí.
Dánsko
V dánských domácnostech
se začíná slavit s příchodem
prvních vánočních dekorací.
Vánoce jsou pro Dány nejkrásnějším obdobím roku,
v málokteré zemi se vidí
takové potěšení a takové
výbuchy světel jako v Dánsku. Za podvečerního šera se
náhle rozsvěcí tisíce a tisíce
svíček. V prvním adventním
týdnu starosta Kodaně rozsvěcí hlavní strom jako dar
pro všechny obyvatele Dánska od norských sousedů.
Na Štědrý večer visí téměř
v každém domě dánská vlajka
a často se malými státními vlaječkami zdobí i vánoční stromečky. Tradičním jídlem je rýžový pudink, ve kterém je jedna
celá mandle. Kdo najde ve své
porci tuto mandli, vyhrává
malý dárek, obvykle malé marcipánové prasátko. Dalším chodem štědrovečerní večeře bývá
pečený krocan či husa plněná
jablky a sušenými švestkami
servírovaná s červeným zelím
a karamelovými bramborami.
Jako zákusek se podává něco
z nepřeberného množství sladkého dánského pečiva. Po večeři Dánové obvykle tančí kolem
stromečku a zpívají. Kolem desáté hodiny večerní se rozdávají vánoční dárky. Před spaním
se většinou ještě dále hoduje
a ráno 25. prosince se jí rýžová
kaše, na které je pro vylepšení
chuti rozpuštěno trochu čerstvého másla.
7
lidé kolem nás
„Sústreďujem sa na veci,
ktoré sa dajú zmeniť“
Foto Ester Horovičová
8
lidé kolem nás
Radko Pelach (*1982) je dôkaz, že i na dialýze môžeme stretnúť
výnimočných ľudí. Na dialýzu bol odkázaný už vo veľmi mladom veku,
v necelých dvadsiatich rokoch, päť rokov po tom, čo sa mu prejavili prvé
problémy s obličkami. Napriek tomu sa nevzdal ani jedného zo svojich snov.
Píše básne s ohnivkami zo života, z jeho pocitov a túžob, ktoré má.
Aké sny má mladý človek
ako si ty, ktorý je zviazaný
s dialýzou?
Mnoho ľudí by povedalo, že
chorý človek má len jeden
sen a to vyzdravieť. Avšak
po dlhotrvajúcej chorobe,
ktorú navyše nemá možnosť
zmeniť, sa prispôsobí novej
situácii a sústredí sa v živote
na veci, ktoré sa zmeniť dajú.
Láka ma navštíviť stredomorské ostrovy, najmä Krétu, Sardíniu a Korziku s nádhernými
pieskovými plážami, priezračným morom a možnosťou
výletov, ďalej miesta s nádychom starovekej histórie, i keď
je to už finančne náročnejšie.
Často nezáleží kde, na akom
mieste sme, ale kto je s nami,
bohužiaľ, mne v súčasnosti
blízka osoba chýba.
Takmer pravidelne sa
zúčastňuješ na športových
hrách transplantovaných
a dialyzovaných pacientov.
Čo ťa k tomu viedlo?
Jedna stránka týchto športových hier spočíva v pohybe,
ktorý je pre dialyzovaných
pacientov veľmi dôležitý. Pomáha udržiavať dobrú fyzickú
kondíciu, posilňuje srdcovo-cievny systém, spomaľuje
osteoporózu a pozitívne vplýva aj na psychiku. Druhou je
ľudská stránka, keď človek
stretne ďalších ľudí s podobnými zdravotnými problémami, utuží priateľstvá alebo
nadviaže nové a vie, že vo
svojom ochorení nie je sám.
Máš tituly Bc. a MBA,
ovládaš anglický jazyk. Dokázal si študovať aj napriek
svojmu ochoreniu a pracovným povinnostiam, aby si to
dosiahol?
Keďže som na dialýzu začal
chodiť v mladom veku, toto
Na dialýzu som
nosil učebnice
všetko som dosiahol v súbehu
s ňou. Najprv som získal titul
Bc. a BSBA v podnikovom manažmente v roku 2006, potom
som pokračoval v štúdiu MBA
so zameraním na finančný
manažment na vysokej škole
v Bratislave, ktoré som ukončil
o dva roky neskôr. Veľkú štátnicu z anglického jazyka som
úspešne absolvoval pred dvoma rokmi, tu aj občasne prekladám. V súčasnosti študujem nemecký jazyk a možno
niekedy v budúcnosti by som
si chcel dorobiť inžinierske
štúdium. Škola ponúkala možnosť externého štúdia, pri MBA
to prebiehalo víkendovou for-
S chorobou sa
bojovať nedá,
chorobu môžete
len akceptovať
mou. Keďže štúdium bolo finančne náročné, venoval som
sa popri ňom aj prekladom.
Náročnejšie to bolo zvládnuť
pred skúškou alebo v období,
keď som bol po prednáškach
väčšmi unavený z cestovania.
Spomínam si, ako som si často nosil učebnice aj na dialýzu a stále sa v nich vŕtal. No
aj na tomto príklade je vidieť,
že i popri dialýze je štúdium
možné.
V súčasnosti si pracovne
aktívny; je pre teba ťažké
skĺbiť pracovné povinnosti
s dochádzaním na HDS?
Zosúladiť pracovné povinnosti s dialýzou je niekedy zložitejšie; dialyzačné ošetrenie
občas treba prehodiť kvôli
porade, inokedy je to o švihu, keď viete, že do odchodu
na dialýzu musíte mať určité
povinnosti vybavené. Sú dni,
keď je nutné pracovať aj cez
víkend, pretože v pondelok
musím svoje pracovné povinnosti prispôsobiť dialyzačnému ošetreniu.
Čomu konkrétne sa v práci venuješ?
Vo firme pracujem na pozícii
referenta marketingu, nosnou
časťou práce je získavanie,
transformácia údajov a informácií a ich spracovanie do podoby pre manažment, prezentácia spoločnosti navonok
prostredníctvom spracúvania
Láska včera, dnes a zajtra
Keď zajtra bude dnes.
Nezradím.
Nechcem piť rosu zo zeme.
Ona je predsa tak ďaleko.
Keď dnes bude včera.
Mám čisté svedomie.
Dokedy?
Keď zajtrajšok sa stal dneškom.
Rieke chýba jeden prameň.
Donesú ho tŕne ruže.
Včera zranili.
A zajtra zrania zas.
No ona aj tak nevyschne,
Lebo ju kropia moje slzy.
Sen o láske
Vôňa jej pokožky chutila mojim perám,
tak ako moje srdce jej objatiu,
tak ako jej vlasy mojej dlani,
tak ako moje oči jej dojatiu.
Dala mi srdce, ja jej svoje,
nikto ich nerozdelí vo dvoje,
tak ako nik naše dlane horúce,
čo prsty zvierali v obruče.
Vôňa jej dychu a teplo jej tela,
zajtra vo mne iskru zapália,
aby naše srdcia na popol zhoreli,
sťa tie knôty sviec v plameni.
Dnes však blízkosť jej tela,
čo čaro lásky sľubuje,
našej láske stačila,
pretože veľmi miluje.
Ťažoba hrala sa s jej viečkami,
sen jej putoval mysľou,
zaspala mi v náručí,
plná sladkých pocitov.
Túžba
Chcel som stratiť lásku.
Aspoň by som vedel,
že ma niekto miloval.
Chcel som stratiť peniaze.
že som ich mal.
Chcel som stratiť šťastie.
že som si ho mal viac ceniť.
Ale nikdy som nechcel stratiť život.
9
lidé kolem nás
(Ne)úspech
Tvoj kalich sklamania ešte nevyschol.
Tvoja ruža úspechu je ešte stále
pokropená
rosou a slzami smútku.
Tvoje oči ešte stále nemajú
lesk predchádzajúcich dní.
Hlboká rana mečom do útrob Tvojich
schopností ešte stále krváca.
No príde lúč slnka.
Príde, aby vysušil
Tvoj kalich sklamania,
Tvoju ružu úspechu a
Tvoje oči.
Príde, aby zacelil
hlbokú ranu tiahnucu sa
krížom cez Tvoje schopnosti.
Lúč slnka práve prichádza.
Báseň
Plynúca rieka.
Nemenné brehy.
Most z obrazov.
Nič nezmení.
Rieka zamrzne.
Breh sa vzdiali.
Most zrúca.
Do nenávratnej diali.
Chcela ísť za snom,
na druhý breh,
no uvila len veniec,
čo iba zázrakom spojí,
srdcia dvoch ľudí,
čo v snoch sú možno svoji.
Plakala,
no plnila rieku.
Kráčala,
no unášal ju prúd.
Čakala,
kým rieka zmrzne,
no ľad bol príliš studený.
Preto báseň znova a znova,
nestráca nádej,
aj keď veniec odnesie prúd,
upletie druhý, vystavia mosty,
vydá sa po stopách zaliatych vodou,
svetom cnosti.
Tá báseň som ja...
10
prezentácií či správ pre rozličné subjekty, webové stránky
či komunikácia v rámci firmy
zavedením nového vnútropodnikového informačného
systému, a tiež preklady.
Kedy si začal chodiť
na dialýzu?
Bolo to v roku 2002, mal som
19 rokov. Keďže ma ale už
predtým trápili vážne prejavy
zlyhávania obličiek, začiatok
dialýzy skôr znamenal akési
vykúpenie z danej situácie.
Ako si vnímal vážnosť
svojho ochorenia?
Prijímal som to veľmi ťažko.
Vedel som, že nejde o banálny zdravotný problém, no
postupom času sa to zlepšilo,
na danú situáciu som si zvykol a prispôsobil sa jej, aj keď
skutočne prejde niekoľko rokov, kým sa človek so svojím
stavom zmieri. S chorobou sa
bojovať nedá, chorobu môžete
len akceptovať. V súčasnosti
sa skôr sústreďujem v živote
na tie veci, ktoré sa zmeniť
dajú, zmeniť tento stav nie je
celkom v mojich silách.
Aká bola u teba príčina
zlyhania obličiek?
V mojom prípade bola príčinou obličkového zlyhania
TIN, avšak dôvod jej vzniku
nie je dostatočne objasnený;
možno tam bol faktor častých
zápalov mandlí a angín, ktoré
som prekonával v detstve.
Čo by si poradil ako skúsený a erudovaný pacient
novým pacientom, ktorí
prichádzajú na HD?
Dôležité je mať záujem o veci
okolo seba, o svoje ochorenie, uvedomiť si, že život
pokračuje aj ďalej a zodpovedným prístupom k sebe
môžeme byť lepšie pripravení na ďalší život, prípadnú
transplantáciu.
Informácie mi
dali pocit, že
mám veci pod
kontrolou
Ty sám si už bol
transplantovaný, ale
v krátkom čase si sa vrátil
k dialyzačnej liečbe. Kedy
to bolo a čo sa stalo?
Bolo to už pred trinástimi
rokmi. Na transplantáciu
som sa dostal asi po roku
v dialyzačnej liečbe. Sprvu
to vyzeralo tak, že transplantovaná oblička sa prijme, no
po zhruba jeden a pol mesiaci sa vytvorili protilátky
a nepomohla ani plazmaferéza... transplantovanú obličku sa nakoniec rozhodli
vybrať. Odvtedy som opäť
zaradený v čakacej listine
na transplantáciu.
O svojej chorobe toho
vieš skutočne veľa. Odkiaľ
čerpáš vedomosti z oblasti
svojej diagnózy a dialyzačnej liečby?
Ako vysokoškolský študent
som mal prístup do svetových databáz odborných publikácií a článkov, a to nielen
z oblasti ekonomiky, ale jedna databáza bola zameraná
aj na medicínu. Zvedavosť
urobila svoje. Od článkov
pre bežnú verejnosť som postupne prešiel k odbornejším
článkom zväčša v anglickom
jazyku. Veľa informácií mi
poskytol aj personál nášho
dialyzačného strediska, za čo
sa mu chcem osobitne poďakovať. Informácie mi dávali
akúsi „falošnú“ nádej, že to
mám pod kontrolou. Nakoniec nešlo celkom o falošnú
nádej, nie je potrebné mať
encyklopedické vedomosti,
ale aspoň základné vedomosti áno, pretože aj pacient sám
môže do istej miery ovplyvniť to, ako sa cíti
Marie Polášková
VÝSLUCH
Radko Pelach
• Hudba: Lara Fabian – Je
Suis Malade, Chicane –
Saltwater, Delerium ft. Dani
– Fallen, hity, house, dance
• Kniha: Oscar Wilde –
Portrét Doriana Graya
• Ročné obdobie: Leto
• Znamenie: Rak
• Farba: zelená, modrá
• Jedlo a nápoj: hubová
polievka, Campari
s pomarančovým džúsom
a ľadom
• Osobnosť: Delta Goodrem
• Životné motto: „Veľkosť
života sa počíta veľkosťou
jeho okamihu“
Reportáž
víte, že…
C Pokusy na psech
Inspirací mu byl Rus jménem
Sobolev a Američan Barron.
Oba se zajímali o to, jak lidský organismus hospodaří
s cukrem, a pokusně zkoumali
tzv. Langerhansovy ostrůvky
ve slinivce. To Bantinga zaujalo
Za polárním kruhem
Foto: Wikimedia Commons
o má společného kráter
na měsíci a látka, kterou
produkuje slinivka břišní? Kanadského lékaře Fredericka
Granta Bantinga. Právě ten
totiž objevil léčebné účinky
inzulinu a je po něm pojmenován měsíční kráter.
F rederick Grant Banting, lékař, chirurg a fyziolog, se narodil v roce 1891 v kanadském Ontariu jako nejmladší z pěti dětí.
Na Torontské univerzitě měl původně studovat teologii, ale záhy
zjistil, že ho více láká medicína.
Krátce po složení bakalářských
zkoušek odjel s kanadským vojenským kontingentem do válčící Evropy, kde působil jako lékař
ve Francii. Tak také přišel ke zranění, kvůli němuž o rok později
získal válečný kříž za hrdinství.
Po návratu z války se chtěl
mladý lékař Frederick Banting
věnovat ortopedii. Nastoupil
tedy do dětské nemocnice, kde se
věnoval oboru, a ortopedii spolu s farmakologií přednášel také
jako praktikant na univerzitě.
V roce 1922, šest let po získání
bakalářského titulu, získal titul
doktora medicíny. Když o rok
později obdržel Nobelovu cenu,
stal se ve vědeckých oborech
prvním mužem, který byl ověnčen tímto maximálním oceněním již rok poté, co v příslušném
oboru dokončil vzdělání. K objevu inzulinu však měl všechno
potřebné připraveno již dávno…
Doktor inzulin
Obdivuhodný životní příběh muže, jenž
stojí za lékem, který je otázkou života
a smrti pro stovky milionů lidí. Seznamte se
s baronem Frederickem Bantingem.
a provedl v té souvislosti několik pokusů na psech. V roce
1920 získal extrakt ze psí slinivky a vstříkl jej psům s příznaky cukrovky. Zjistil, že tento
hormonální přípravek dokáže
regulovat hospodaření organismu s cukrem, a dal tak vzniknout látce, která dodnes chrání
životy cukrovkářů – inzulinu.
Doktor věd, Nobelova
cena a šlechtický titul
Když v roce 1922 Banting dokončil práci na inzulinu i své
vzdělání, kanadské zdravotnictví mu obratem udělilo nejen peněžitou odměnu, ale také
profesorské křeslo. Nedlouho
poté získal všechny vědecké
i pedagogické hodnosti a kromě titulu doktora věd mu Torontská univerzita udělila také
zvláštní cenu i doživotní rentu.
To vše se událo během pouhých
šesti let. Když v roce 1928 odjel
Banting přednášet do Anglie,
ani všechny společenské povinnosti nestíhal. Každý měsíc mu
nějaká univerzita chtěla udělit
čestný doktorát, dostával státní
vyznamenání i ceny za pokrok
v medicíně a pozvánky na lékařské nebo farmakologické
události se mu staly denním
chlebem. V roce 1934 ho
dokonce král Jiří povýšil
do šlechtického stavu,
a stal se tak baronem Bantingem.
Krátce po získání šlechtického
titulu se Banting vydal na expedici k polárnímu kruhu. Už
měl medicíny a zájmu o svou
osobu dost a chtěl si odpočinout od všech společenských
povinností. Mezi jeho další netušené přednosti totiž patřilo
také výtvarné nadání a jako
nadšený amatérský malíř měl
za úkol zachycovat atmosféru
prostředí právě malbou.
Brzy nato vypukla druhá
světová válka a Banting nedokázal stát stranou. Stal se
spojovacím důstojníkem mezi
anglickou a americkou tajnou
službou, což se mu stalo osudným. Neustále létal mezi Amerikou a Evropou a 21. února
1941 se bohužel jeho letadlo
zřítilo nad neobydlenou oblastí
Newfoundlandu, kde život tohoto neobyčejného muže vyhasl.
Světový den diabetu
Cukrovka je v současnosti jednou z nejčastějších příčin chronického selhání funkce ledvin. Pravidelné kontroly nemocných s tímto
onemocněním jsou proto nezbytné, aby se zabránilo poškození
ledvin nebo aby se alespoň zpomalila progrese ledvinových komplikací. Právě prevenci a zvyšování povědomí veřejnosti o problematice diabetu je určen Světový den diabetu organizovaný
Mezinárodní diabetologickou federací (IDF). Ten každoročně
připadá na 14. listopadu, tedy na počest dne, kdy se narodil
objevitel inzulinu Frederick Banting.
11
PORADNA
Odpovídá
MUDr. Roman Kantor
z Dialyzačního střediska
B. Braun Avitum Třinec
Poradna
?
Jak je to prosím s dialyzovaným pacientem, který se nemůže vážit? Maminka přišla o nohu, tak
na váhu nevstoupí, nepostaví se ani na tu zbylou
nohu. Proto ji dialyzují „od oka“. Když jedeme kamkoliv na dovolenou, kde dochází na dialýzu a kde ji
vždy váží na posteli, má třeba až osm kilo nad suchou váhou.
Maminka moc nepije, teď se i bojí jíst, a to je diabetik na inzulinu. A proč nejí? Sestřička na domovské dialýze řekla, že moc
přibírá, i když ji neváží, a proto maminka skoro nejí.
Já už jsem na tom tak, že bych se s maminkou nejraději někam odstěhovala, protože dialyzačních center není moc, ale je
to vážně složité. Proč je třeba někde možné sebrat za jednu dialýzu i čtyři kilogramy, aby to mamince během týdne dovolené
stáhli na suchou váhu, a neudělá se jí špatně ani kvůli tlaku?
Podotýkám, že vždycky se z dovolené vracíme na suché váze.
Teď se mamince stává, že se doma posadí a motá se jí hlava,
má nízký tlak, přitom ho jinak má vysoký. Může to být z toho,
že málo jí a pije a stále jí berou 3,5 kilogramů, tak už může být
pod suchou váhou?
A ještě se chci zeptat, zda má člověk nárok a právo dojíždět
na dialýzu i na delší vzdálenost, aby se nemusel stěhovat.
1
8
1
5
5 7 9
8 3
4
6
7 5
2
12
7 3
9
1 2
2
8 4
1
9
3 7
Vážení pacienta před dialýzou a po dialýze je pro řízení
správné dialýzy zcela zásadní.
Minimální váhové přírůstky
mezi dialýzami, které mohou
být příčinou méně důležitého
sledování, se výjimečně vyskytují u pacientů, kteří mají
ještě výraznou zbytkovou diurézu v začátcích dialyzační
léčby. U všech ostatních pacientů po několika dialýzách
bez vážení bude váha s velkou
pravděpodobností někde mimo
suchou váhu, většinou směrem
nahoru – jak píšete – i klidně
plus osm kilogramů. Pacienti bez dolních končetin nebo
takoví, kteří nejsou schopni
se postavit na váhu, tvoří významný podíl dialyzovaných
pacientů. Dialyzační střediska
s tím zcela samozřejmě počítají
a tuto problematiku řeší následovně:
1.Používají váhy, které umožňují zvážení pacienta i s invalidním vozíkem, váha vozíku se
jednoduše odečte.
2.Používají postele nebo ještě
lépe dialyzační křesla opatřená
váhou. Váha je před uložením
pacienta vynulována, po ulo-
Sudoku
ádná číslice se nesmí v jednom
Ž
řádku opakovat dvakrát
Ž
sloupci opakovat dvakrát
ádná číslice se nesmí ve čtverci
Ž
3 x 3 opakovat dvakrát
4
5 8 4
snadné
velmi obtížné
žení pacienta na křeslo či lůžko
je váha zobrazena a ukazuje se
v průběhu celé dialýzy. Takové
váhy jsou dnes rovněž v přiměřeném počtu zcela standardním vybavením dialyzačního
střediska.
Může se tedy výjimečně stát,
že při některé dialýze pacient
není zvážen a ultrafiltrace je nastavena odhadem, kdy sestřičky
znají běžné váhové přírůstky
pacienta, rozhodně by se však
nemělo jednat o běžnou praxi.
Za velké váhové přírůstky
mezi jednotlivými dialýzami
může především přijatý objem
vody, samotné jídlo má menší
vliv, důležité je vysazení soli.
Nepřiměřené omezovaní jídla
může vést k podvýživě, která ohrožuje pacienta možná
více než nějaké to kilo navíc.
Pokud jsou opravdu váhové
přírůstky velké, sestřičky s pacientem nebo rodinou rády
proberou jídelníček a zaměří
se na jeho problematické části. Samozřejmě podmínkou je
zájem pacienta o spolupráci.
Zapojení ošetřujícího člena rodiny tento proces může pozitivně ovlivnit.
2 7 6 8
3
3
5 4
1
4
6
8
4
5
9 1
9
1
2 3
6
5
2
1
8 5
Reportáž
PORADNA
Pokud lze dosáhnout suché
váhy na rekreační dialýze, musí
jí být dosaženo i na mateřské
dialýze. Dialyzačních středisek
v České republice není nikterak
málo, hustota sítě dialyzačních
středisek je jedna z největších
na světě. Přesto mohou existovat regiony, kde není příliš
na výběr.
6
8
5 9
6
2 3 9
7
3
6
4
1
8 7
3 2
8 6
6
Závratě po dialýze a nízký krevní tlak mohou mít více
příčin. Jednou z nich může být
skutečně příliš nízká podialyzační váha. Další příčinou
mohou být léky užívané na hypertenzi, které pacient užívá,
aniž je redukována jejich dávka
nebo aniž jsou vysazeny, má-li
tlak nízký. Závratě však mohou
9
Sudoku
8
Ž
sloupci opakovat dvakrát
1 5
9 3
7
3 2
průměrné
velmi obtížné
3
2
6
3
ádná číslice se nesmí ve čtverci
Ž
3 x 3 opakovat dvakrát
2
odděleními. Podpora personálu
dialyzačního střediska v jeho
oprávněných
požadavcích
na adekvátní vybavení střediska například dopisem pacientů a rodinných příslušníků
adresovaným vedení příslušné
nemocnice může být impulzem
k otevření komunikace mezi
klienty a personálem střediska.
Doporučuji konkrétní problémy probrat s vedoucí lékařkou či
lékařem dialyzačního střediska.
Dialyzační léčba svými omezeními zasahuje do života nejen
pacienta, ale i jeho příbuzných.
Proto je rozšíření komunikace
mezi dialyzačním střediskem
a pacientem o blízké příbuzné
u dlouhodobě léčených pacientů
velkým přínosem a věřím, že ji
na dialyzačním středisku uvítají.
Pokud přesto narazíte na nepochopení, zkuste se ještě před
stěhováním poptat na dalším
nejbližším dialyzačním středisku.
Vážení čtenáři, své dotazy nám zasílejte na adresu redakce: Časopis Dialog,
B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, CZ–148 00 Praha 4
nebo e-mailem na adresy: [email protected], [email protected]
nebo prostřednictvím internetu v poradně na www.ledviny.cz.
Dotazy je také možné předat personálu dialyzačních středisek B. Braun Avitum.
Ž
řádku opakovat dvakrát
9
9
8
způsobovat i jiné příčiny – srdeční vada, srdeční selhávání,
poruchy srdečního rytmu, poruchy prokrvení mozku, diabetická neuropatie a řada dalších.
Pacient má sice možnost
volby zdravotnického zařízení,
problém však je, že zdravotní pojišťovna hradí dopravu
do nejbližšího zdravotnického
zařízení, které je schopno poskytovat potřebnou péči. Blízkost střediska je jistě výhodou
a mělo by být otázkou prestiže
každého dialyzačního střediska uzpůsobit dialyzační léčbu
tak, aby vyhovovala všem jeho
„spádovým“ pacientům a aby
ji pacienti snášeli co nejlépe.
Mám obavy, že bez váhy to
ve 21. století opravdu nejde.
Nedostatečná
vybavenost
dialyzačního střediska může
být způsobena podfinancováním střediska v rámci nemocnice, v níž dialyzační středisko
soupeří o zdroje s ostatními
7 9
9
6 8
1
5
1
2
4 9
6
5
13
Reportáž
Krása okamihu
príbeh prvý:
Jarka ďurišová
Mám 30 rokov a trpím pľúcnou artériovou hypertenziou. Je to
závažné ochorenie, ktoré sa dá liečbou len spomaliť. Na jeho
vyliečenie neexistuje doteraz žiadny liek. Jediným riešením je
transplantácia pľúc. Mám množstvo obmedzení, s ktorými som
sa naučila žiť. Momentálne som na kyslíkovej terapii 16 hodín
denne, čo mi značne obmedzuje život.
Snažím sa vykonávať všetky aktivity, ale v spomalenom, ekonomickom režime.
Mojou oporou sú manžel a malá dcérka. Ich láska ma napĺňa
šťastím. Dávajú mi silu a nádej. Milujem spoločné chvíle s nimi,
tešíme sa z každej maličkosti, z každého okamihu. V rámci mojich možností chodíme do prírody, cestujeme na krátke výlety.
Zažívame množstvo zábavných príhod a ja si vždy prajem, aby
to tak bolo navždy. Výhľadovo ma čaká transplantácia.
Verím, že to príde v pravý čas a boj s ochorením zvládnem.
14
a
lu Krás k
y
c
z
za
afie
rých sú itok
Fotogr
o
t
k
a
, záž
hu, n
eokami osť zo života
či spln
d
a
a
i
r
n
é
a
v
n
aciaká
chyte
ócie p
ňa, oč
d
m
o
e
h
c
é
e
t
o
z preži
b a vôb rgánov aleb
o
ž
ú
t
ii o
ov a
lantác a transplannia sn
p
s
n
a
r
po t
ch n
om
entov
kajúci
a
č
a účel
z
v
i
o
l
t
k
n
i
e
n
i
e vz
arpac
tografi
ienky d
l
o
š
F
y
.
u
m
t
tá
nia
ry šíre
gánov.
r
o
podpo
a
v
t
covs
Poznám ľudí, ktorí už podstúpili transplantáciu a ich kvalita života sa výrazne zlepšila. S pokorou žijem a verím, že aj ja sa raz
zaradím medzi nich. Ide hlavne o to nevzdávať sa!!! Mám veľa
snov a túžob. Tým najväčším snom je vyliečiť sa.
(jd)
Reportáž
príbeh tretí:
zuzana szabová
Transplantáciu pečene som podstúpila v Brne ako 21-ročná. Nečakané a zákerné ochorenie ma ohrozovalo na živote. Od momentu zaradenia na čakaciu listinu po samu
transplantáciu ubehli len tri týždne. Mala som skutočne
šťastie, a to nielen v tom, že sa transplantácia uskutočnila tak rýchlo, ale aj v tom, že som dostala naozaj „dobrú“
pečeň, lebo moje hepatologické výsledky sú aj takmer po desiatich rokoch od transplantácie stále výborné. Dostala som
druhú šancu na život, som za ňu nesmierne vďačná a patrične
ju využívam. Niekoľko mesiacov po transplantácii som si
urobila vodičský preukaz, zamestnala som sa na plný úväzok,
našla som si priateľa, za ktorého som sa neskôr vydala, začali
sme spolu študovať na vysokej škole. Po čase sa nám narodila
nádherná, vytúžená dcérka. Vedieme krásny a šťastný život.
Transplantácia mi nielen zachránila môj život, ale aj zmenila
jeho kvalitu a s tým spojený rebríček hodnôt. Ďakujem.
(zs)
príbeh druhý:
janka guráňová
Život je plný nádherných okamihov, ktoré si v toku denných
povinností ani nestíhame všímať. Tiež som žila hektický život až
do dňa, keď ma prekvapila choroba – nebezpečná, zákerná, život
ohrozujúca. Mala som len 24 rokov a študovala som v poslednom ročníku na vysokej škole. Diagnóza znela pľúcna artériová
hypertenzia. O chorobe som nič nevedela a len postupne som
sa o jej nebezpečnosti dozvedala viac. Zmenila môj život na nepoznanie a takmer mi ho vzala. Bojovala som. Tak veľmi som
chcela žiť! Napriek ťažkému ochoreniu som sa vydala a môj
manžel mi bol, a stále je, obrovskou oporou. Môj život visel
na vlásku. Transplantácia pľúc bola jedinou nádejou na záchranu. Túto jeseň oslávim svoje „tretie narodeniny“ a môj život
po transplantácii pľúc sa výrazne zmenil. Je oveľa krajší, všetko
vôkol mňa si oveľa väčšmi vážim. Väčšinu vecí vládzem urobiť
sama. Je to skvelé, avšak stále si musím dávať pozor, aby som
neochorela a nezranila sa. Napĺňajú sa moje sny a túžby. Možnosť mať vlastné deti po transplantácii je veľmi nízka a riziková,
avšak sna mať deti sme sa nevzdali, a preto sme už vyše pol
roka na čakacej listine na adopciu bábätka.
(jg)
15
CESTUJEME
Od Tichého
oceánu napříč
přes Honšú
k Japonskému
moři
Nagojský hrad
Zní to dobrodružně a vypadá to na dlouhou cestu. Když ale začnete zkoumat mapu, uvidíte, že to
tak dramatické není. Z japonského přístavního města Nagoja, které leží u Tichého oceánu, je to
vzdušnou čarou na opačnou stranu Honšú do města Tojama asi 200 kilometrů. Není to sice krátká cesta, najdeme na ní však několik unikátních míst. Zvu vás nyní na výlet, který jsem během
několika málo dní absolvoval se svou ženou letos na podzim.
N aše putování napříč Japonskem začneme ve městě Nagoja, které leží asi
uprostřed ostrova Honšú při jeho jižním
okraji. Jak už jsem se zmínil, je to přístavní
město. V průvodcích se píše, že Nagoja je
čtvrtým nejlidnatějším městem Japonska.
Žijí zde více než dva miliony lidí na stejné
rozloze jako Praha. Město není tak boha16
té na památky, jako třeba Kjóto. Je to spíše průmyslová aglomerace, kde se zrodil
a dnes sídlí jeden z velkých průmyslových
koncernů – Toyota (zdaleka nevyrábí jen
auta). Svá sídla tu mají také koncerny Mitsubishi nebo Honda. Proto je také Nagoja
jedním z nejdůležitějších hospodářských
center Japonska. Obrovské působivé hutě
a továrny spatříte hned po příletu na mezinárodní letiště, které se nachází na umělém
ostrově nedaleko města. Jako zakouřené
místo plné továren si Nagoju ale nepředstavujte. Je to čisté velkoměsto s množstvím
muzeí, turistických atrakcí, zahrad, parků
a řadou památek, mezi nimiž vyniká Nagojský hrad. Na střeše hradu jsou dvě vel-
CESTUJEME
Nádraží v Nagoje
ké sochy zlatých ryb, které jsou symbolem
města. Najdete je ztvárněné ve všech představitelných formách suvenýrů, ale také
třeba jako kreslené postavičky, které vám
v metru poradí, kam se posadit, nebo vás
varují před kluzkou podlahou.
V přístavu objevíte zase mnoho zábavních atrakcí. Musím doporučit akvárium,
jehož návštěva vám spolehlivě zabere celý
den. Zaručeně nebudete moci odtrhnout
oči od krásných kosatek, delfínů a hejna
sardinek, jež tu chovají. Za návštěvu stojí
i ledoborec Fuji a vynechat není možné ani
SCMaglev and Railway Park. Jedná se vlastně o železniční muzeum, kde kromě jiného
najdete vystavené různé soupravy rychlovlaků šinkanzen, včetně posledního typu
vznášejícího se na magnetickém polštáři.
ní. Trať vede množstvím tunelů a vysokých
mostů. Vlaky jsou čisté, mají velká okna
a pohodlné sedačky. Je to úchvatná jízda.
Takajama leží v Japonských Alpách,
proto si tu v zimě užívají záplavy sněhu.
Průměrně tu prý za rok napadne pět metrů sněhu. O městě se říká, že je to „malé
Kjóto“. A skutečně, toto městečko Kjóto
připomíná. V centru se nachází několik
malebných tradičních uliček s obchody
a občerstvením, kde se budete cítit jako
za časů samurajů. Můžete zde ochutnat
některou z nabízených specialit nebo
čajů. Celou atmosféru doplňuje malá
říčka protékající centrem, přes niž vede
řada mostů, a občas potkáte i pár v kimonu. V okolí města se dříve těžilo velmi
kvalitní stavební dřevo a město rovněž
proslulo zručnostní místních tesařů. Ti
pracovali na chrámech v Kjótu, Tokiu
nebo v Naře. Na prohlídku tohoto horského městečka vám postačí tři hodiny.
Poté nastoupíte opět na vlak a svezete
se ještě asi hodinu a půl do města Tojama.
Postupně vlak opouští hory a dostáváte se
do rovinatější krajiny. Tady je už patrná
pravidelná mozaika rýžových polí, vesnic
a staveb. Čím více se blížíte k přístavnímu
městu Tojama a pobřeží, tím hustší je zástavba. Vliv Japonského moře je hned znát.
Panuje zde přímořské klima, a proto je tu
tepleji. Je to velký rozdíl od jen hodinu
a půl vzdálené Takajamy, která je klimaticky zcela pod vlivem hor a je v ní klima kontinentální. V Tojamě stojí za návštěvu menší hrad, který je z nádraží dostupný pěšky.
Bohužel si zde v angličtině nic nepřečtete
– nápisy jsou pouze v japonštině. V Tojamě
stačí strávit tak hodinku a do dalšího cíle,
Takajama – malé Kjótó
Z Nagoje se vydáte vlakem na sever do asi
160 kilometrů vzdáleného města Takajama. Cesta trvá dvě a půl hodiny a prakticky stále vede nádherným hlubokým úzkým
strmým údolím, na jehož dně protéká divoká křišťálově čistá horská řeka. Na příkrých
svazích údolí rostou na podzim nádherně
barevné stromy. V místech, kde se údolí
trochu rozšiřuje, se hned objevují rýžová
políčka, čajové keříky a venkovská stave-
Krajina z vlaku
17
CESTUJEME
Hrad v Tojamě
města Kanazawa, se vyplatí svézt se šinkanzenem. Posledních šedesát kilometrů tak
projedete za dvacet minut.
my a Tojamy až večer a pobyli jsme zde
celý další den. Tady jsou hlavními turistickými lákadly zahrada Kenrokuen, hrad
a staré historické části zástavby. Město
Zahrady a hrady Kanazawy
za války uniklo většímu bombardování,
V Kanazawě jsme na své cestě strávili dvě podobně jako Kjóto. Proto tu jsou také
noci. Přijeli jsme sem po návštěvě Takaja- zachovány staré čtvrti nízkých dřevěných
domů ve spleti uliček, s chrámy
a svatyněmi.
Japonský pár v zahradě Kenrokuen
Ráno je zajímavé podívat se také
na trh. Tady nakoupíte zeleninu,
ovoce a především ryby, mořské
plody a řasy. Také tu seženete asi
nejčerstvější suši. Ve stáncích je připravují z ryb, které rybáři právě ulovili. Pochutnat si můžete i na krabovi či salátu z mořských řas.
Po návštěvě trhu zamiřte
do zahrady Kenrokuen (otvírají
zde až v deset hodin). Zahrada
je prý jednou ze tří nejkrásnějších v Japonsku. Byla zde poprvé
použita zahradní lampa na dvou
nohách – Kotojitoro. U tohoto objektu se v zahradě tísní vždy dost
turistů, takže si ji nikdo nemůže
kloudně vyfotit. Ale nevzdávejte
se… Sezonní zajímavostí zahrady je
18
způsob vyvazování větví stromů před zimou do dlouhých provazů spuštěných ze
stožáru uprostřed stromu. Vyvazování má
chránit větve před ulomením pod vahou
sněhové pokrývky. Bohužel v době, kdy
jsme zahradu navštívili, větve ještě vyvázány nebyly. Zahrada sama je na japonské
poměry rozlehlá, a proto se o ni nepřetržitě stará početný tým zahradníků. Zastavte se u některého z nich a pozorujte, jak
pečlivě se rozmýšlí, než ustřihne některou
jehlici z pětimetrové borovice. Z práce zahradníků jsme získali dojem, že je-li třeba uříznout nějakou větší větev, musí se
sejít nejméně ředitelství zahrady, aby se
k tomu odhodlali. Nicméně výsledek je
dokonalý. Než projdete všechny cestičky,
prohlédnete si zahradní lampy, dáte si čaj
v čajovém domku, pokocháte se několika
jezírky a nakoupíte v obchůdku se suvenýry, uběhnou nejméně dvě hodiny.
Další dvě hodiny vám zabere prohlídka
hradu, který je hned vedle zahrady. Dostanete se k němu bezpečně po mostě pro
pěší, který vede přes silnici. Původní hrad
zničil požár v roce 1881. V roce 2001 byl
znovu postaven podle tradičních metod.
Japonské hrady se těm našim příliš nepodobají. Jsou postaveny převážně ze dřeva,
jen vysoký základ a obranné valy a příkopy jsou vystaveny z kamene. Při procházení rozlehlými prostorami hradu tak
můžete obdivovat dokonalou řemeslnou
práci tesařů. Místnosti jsou až na výjimky
prázdné nebo se v nich nachází jen několik vystavených exponátů. Při vstupu
do hradu se musíte vyzout a na boty do-
wě
Rybí trh v Kanaza
Shirakawa-go
stanete igelitovou tašku. Obout se můžete zase až při opuštění
hradu. Všude je ale dokonale čistá dřevěná podlaha a pořádek.
Ušpinění se skutečně bát nemusíte.
Divoká Shirakawa-go
Po návštěvě hradu věnujte zbytek času toulání se po původních
středověkých čtvrtích. Projděte se po čtvrti Nishi Chaya, plné obchodů s čajem, čajoven a restaurací. Když budete mít štěstí, můžete
tu potkat gejšu, spěchající za svou prací. Vychutnejte si také atmosféru čtvrti Nagamachi Samurai, kde sídlili samurajové a jejich
rodiny, a zajděte si do Muzea moderního umění 21. století.
Poslední den cesty věnujte návratu do Nagoje se zastávkou
v historické horské vesnici Shirakawa-go. Sem, do hor, je nutné docestovat autobusem. Z Kanazawy cesta zabere 75 minut.
Když se silnice zanoří do hor, jede se spíše tunely přerušovanými
krátkými úseky protínajícími hluboká, divoká údolí. Vesnice je
zapsána na seznamu památek UNESCO pro své zachovalé tradiční hospodářské usedlosti zvané gassho-zukuri. Ty jsou typické
vysokou doškovou střechou a zvláštním způsobem stavby (nebyl
například použit jediný hřebík nebo jiná kovová součást). Střecha
je postavena v ostrém úhlu, aby unesla pravidelné vydatné sně-
hové přívaly. Tvarem připomíná ruce spojené k modlitbě – odtud
název. Došková krytina se musí každých dvacet až třicet let obnovovat. Vesnici však není možné chápat jako skanzen, protože
v řadě domů se bydlí nebo hospodaří. Podívat se je možné jen
do některých domů, které jsou upravené jako muzea. Funguje
tady nepsaná tradice vzájemné pomoci. Vždyť na jedné střeše prý
najednou pracují asi dvě stovky lidí po dobu sedmi dní. Vesnice
je sevřená v údolí s horskou řekou a mezi domy nejdeme četná
rýžová pole, kanály s vodou a drobné stavby. Vše dohromady
vyvolává úchvatnou atmosféru. Shirakawa-go je jedno z turisticky vytížených míst a i přes nepřízeň počasí při naší návštěvě
tu byla spousta lidu. Nejmalebnější je prý vesnice v zimě, kdy
je zapadaná silnou vrstvou sněhu, a tak zimní scenerie (bohatě
zobrazovaná v propagačních materiálech) v Čechovi vyvolávají
jednoznačnou asociaci s obrázky Josefa Lady.
Po prohlídce vesnice nasednete opět na autobus, který vás zaveze do už známé Takajamy, a odtud pak pokračujete vyhlídkovou jízdou vlakem zpět do Nagoje. Vše jsme bez potíží a stresu
zvládli za tři dny v čase mezi dvěma dialýzami. Nezkusíte to také?
Mgr. Petr Pavelčík, DS Uherské Hradiště
19
Reportáž
Bylo to tak rychlé,
že jsem ani neměl čas
se bát
U Petra Bláhy rychlá diagnóza
a okamžité nasazení léčby zabránily nevratnému poškození
ledvin.
„Nikdy jsem žádnými zdravotními potížemi netrpěl, ale
v době, kdy jsme s přítelkyní
čekali dvojčata, jsem najednou začal pociťovat abnormální únavu,“ vypráví Petr Bláha.
„Bolela mne stehna i lýtka, měl
jsem potíže s dýcháním a nemohl jsem ani vyjít schody.
Myslel jsem si, že je to nervozita z těhotenství mé přítelkyně
a že se to zase vrátí do normálu. Když už jsem měl potíže i v práci, rozhodl jsem se
zajít k praktickému lékaři. Ten
si ode mne vyžádal moč, a pak
už šlo všechno strašně rychle.
Na základě výsledků vyšetření
moči jsem se ještě týž den ocitl
v nefrologické poradně, další
den na klinice v Praze a třetí den už jsem znal diagnózu
a byla zahájena léčba. Díky
té rychlosti nedošlo k poškození ledvin a nemusím jezdit
na dialýzu. Návrat do aktivního života je pro mne velkým
darem, protože dvojčata už
jsou na světě a já se jim jako
táta můžu plně věnovat.“
Lékařkou, která zařídila Petrův včasný převoz do Prahy,
byla MUDr. Markéta Kratochvilová, vedoucí lékařka dialyzačního střediska a nefrologické ambulance.
„Pacient přišel s hodnotami,
které byly jednoznačně k dialýze. Šlo o rychle postupující
onemocnění, a proto jsme pacienta okamžitě poslali k provedení biopsie, která potvrdila
20
Dialýza
očima pacientů
Někdy stačí jen málo, aby se člověku život
změnil z plného zdraví do nemoci, ale platí
to i obráceně. Zaznamenali jsme pro vás
tři příběhy se šťastným koncem, o kterých
můžeme s trochou nadsázky prohlásit, že
je spojuje místo činu dialýza Uherský Brod,
která letos oslavila deset let. Je na nich
vidět, že když o našem zdraví rozhoduje
kromě nepřízně osudu i pracoviště, které
se o své pacienty dokáže včas a správně
postarat, není všechno jen černobílé
a nemoc ledvin dialýzou skončit nemusí.
akutní glomerulonefritidu, zánět ledvinových klubíček, což
je onemocnění vedoucí v průběhu týdnů až měsíců k úplnému selhání ledvin. Neprodleně
byla zahájena imunosupresivní
léčba, díky níž má dnes pacient zachovány normální funkce ledvin. Jeho příběh je poučením, jak je nutné, aby nás
lidé vyhledali včas, abychom
mohli zachytit všechny nálezy
v samém počátku. Jedině tak
se jim dá pomoci,“ zdůrazňuje
MUDr. Kratochvilová, která se
o Petra Bláhu i nadále stará.
K transplantaci
ledviny jsem směřoval
již od narození
Roman Janča je jedním z prvních pacientů, o které se
uherskobrodská nefrologická
poradna starala. Ledviny mu
začaly selhávat již rok po na-
rození a od čtyř let žil jen
s jednou ledvinou, jejíž funkce
se neustále zhoršovala. V podstatě se čekalo, až ledvina
selže úplně a bude zahájena
hemodialýza. Nadějí pro Romana byla transplantace. Proto
MUDr. Kratochvilová Romana
zařadila do transplantačního
programu a provedla řadu potřebných vyšetření. Oba Romanovi rodiče byli ochotni dát
mu svoji ledvinu, ale tatínek
byl vyloučen ze zdravotních
důvodů a maminka zase neměla shodnou krevní skupinu. Přesto se podařilo najít
vhodného živého dárce, a to
v rámci řetězové párové výměny, kdy si mezi sebou ledviny
vyměnilo celkem šest párů příjemců a dárců. Transplantace
přišla přesně v okamžiku, kdy
už by bylo nutné zahájit dialýzu. Roman vzpomíná na oka-
mžik, kdy se zjistilo, že jeden
z párů plánované transplantace je natolik shodný, že by
si mohl vyměnit ledvinu mezi
sebou. Přesto byl tak solidární
a nadšený myšlenkou pomoci
ostatním, že řetězec nepřerušil.
„Tento mladý pacient vydržel
bez dialyzační péče, ačkoliv
trpí onemocněním ledvin již
od dětství. Velmi přísně totiž
dodržoval nízkobílkovinnou dietu a veškerá naše doporučení,“
vysvětlila doktorka Kratochvilová. „Pacienta se nám podařilo
připravit na transplantaci včas,
čekali jsme ale na dobu selhání ledviny. Naštěstí se podařilo
čas selhání a transplantaci načasovat tak, že na sebe navazovaly. Z lékařského pohledu je
transplantace od živého dárce
ještě před zahájením dialýzy
ideální stav, kterého se v tomto
případě díky spolupráci Romana a přístupu jeho rodičů podařilo dosáhnout.“
Na oslavu s dortem
S dortem ve tvaru ledviny, ovšem v „nadživotní“ velikosti,
přišel na oslavu kulatého výročí dialyzačního střediska pacient Josef Záhorovský. Ani on
však nepatří mezi hemodialyzované nemocné. Nebylo však
tomu tak vždy.
„Moje ledviny jsou poškozeny v důsledku cukrovky, ale
myslím si, že za to mohou i přechozené chřipky. Pracoval jsem
venku v Německu, a tam, když
byl někdo nemocný, nechtělo
se mu jet samotnému zpátky.
Raději zůstal a dělal dál chřipka
nechřipka. Do Uherského Brodu
jsem přešel, když už jsem byl
na klasické dialýze několik měsíců, bylo to pro mne blíž. Paní
Reportáž
S dortem uprostřed MUDr. Markéta Kratochvilová, vlevo odtransplantovaný Roman Janča a jeho maminka paní Jančová (dárkyně ledviny),
vzadu pan Josef Záhorovský (pacient, PD) a vpravo Petr Bláha (časný záchyt rychle progredující glomerulonefritidy)
doktorka mne hned zpočátku
přemluvila, abych vyzkoušel
peritoneální dialýzu, že ještě
nemám tolik roků, abych to sám
nezvládl. Nejdřív jsem z toho
byl nervózní, ale teď jsem úplně
spokojený. Myslím, že to bylo
v mém případě nejlepší rozhodnutí. Nemusím v týdnu nikam
jezdit, dialýzu provádím v noci
a nedělá mi to problémy.“
Přesto pan Záhorovský
do Uherského Brodu na pravidelné kontroly rád zajede, pro-
tože jak říká, připadá si tady
jako doma. Přivézt na oslavu
dort, upečený kamarádkou
ze spolku dobrovolných hasičů, mu tak přišlo naprosto přirozené. I on je zařazen
do transplantačního programu
a čeká na vhodného dárce.
MUDr. Kratochvilová ještě
dodává: „Pan Záhorovský je
na peritoneální dialýze již dva
roky velmi spokojený. Může
porovnat obě metody dialýzy
a jeho názor je jasný. Je lepší
být doma než několikrát týdně
dojíždět k nám. Domnívám se,
že v naší republice je metoda
peritoneální dialýzy zbytečně podceňovaná. Počet takto
dialyzovaných nemocných se
pohybuje kolem sedmi procent, naše středisko už dosahovalo téměř dvaceti procent
a stoupající trend je celosvětový. Peritoneální dialýza šetří
čas pacientů, kteří jinak stráví
na hemodialýze a při dopravě
na ni několik hodin, ale přede-
vším je to metoda vhodná před
transplantací ledviny, protože
zachová diurézu, tedy pacient
dále močí. Věřím, že i pan Záhorovský bude na transplantaci dobře připraven a že se brzy
dočká,“ řekla MUDr. Markéta
Kratochvilová.
A to přejeme nejen panu Záhorovskému, ale i ostatním pacientům dialyzačního střediska
v Uherském Brodě.
21
Myslete na zdraví
SVÝCH blízkých
Ledvinová
kalkulačka
on-line spočítá riziko onemocnění ledvin
a doporučí další kroky
www.ledvinova-kalkulacka.cz
www.oblickova-kalkulacka.sk
Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912
www.bbraun-avitum.cz
22
HOBBY
A dventní věnec na vstupních dveřích obydlí je
připomínkou starého zvyku
uctívání kruhu a současně
symbolem přírodní síly. Zelené
větve čerstvě přinesené z lesa
sloužily jako pozvání ke vstupu dobrých duchů, zlaté zdobení pak symbolizuje víru
v brzký návrat slunce.
Kromě tradice a vkusu hrají
při výběru stylu roli i módní trendy. Ty většinou diktují
tvar a barvu ozdob. Klasická
a nejpoužívanější je červená,
následuje bílá, zlatá, stříbrná
a jejich kombinace. Ti odvážnější ale volí i netradiční žlutou, fialovou, modrou nebo
béžovou.
Tradiční materiály mají pořád
svoje kouzlo
Díváte-li se po hotových adventních věncích, nejsou zrovna
levnou záležitostí. Přiložíte-li
ruku k dílu, máte šanci pár korun ušetřit a ještě si přípravu výzdoby užít třeba se svými dětmi.
Na výrobu každopádně budete potřebovat korpus věnce
Že ještě nemáte
adventní věnec?
Není nic jednoduššího.
Ukažte, že ctíte adventní čas, a ozdobte
si vlastnoručně dveře svátečním věncem.
Ve stejném duchu pak můžete s výzdobou
pokračovat i v interiéru.
(přijde vás zhruba na dvacetikorunu), vázací drát, tavicí
pistoli, chvojí, snítky mahonie, šišky, sušené plody a další přírodniny. Přírodní věnce
z chvojí můžete zdobit například sušeným ovocem, šípky,
šiškami, jutou či peřím. Sáhnout se dá i do spíže pro skořici, badyán, cukroví či perníčky. V tom případě ale počítejte
s mlsnými kolemjdoucími.
Větvičky si nastříhejte na
zhruba 15centimetrové kous-
ky, které po vrstvičkách pokládejte na korpus stále jedním
směrem a každou pevně ovažte
vázacím drátem, až bude věnec
obalený větvičkami kolem dokola.
Přírodní ozdoby a nejrůznější přízdoby připevněte
na věnec pomocí tavné pistole. A pokud přece jen toužíte
po moderním nádechu sváteční výzdoby, přikrášlete věnec
ještě lesklými stuhami či průmyslově vyráběnými ozdobami. Na vchodové dveře zavěste
věnec pomocí stužky.
Vsaďte na jednoduchost
a lehkost, efekt zaručen
Kdo nehledá tradici, ale především efektní dekoraci na dveře
či vánoční stůl, neřeší tradiční
materiály, ale zajímá ho spíše
celkové ladění vlastního interiéru, případně módní trendy,
které se adventní výzdobě nevyhýbají.
Převzato z
ČARUJEME V KUCHYNI
Linecké cukroví
210 g hladké mouky | 140 g másla | 70 g moučkového cukru |
2 žloutky | vanilkový cukr | lžička citronové šťávy | rybízová marmeláda
Postupně prosejeme hladkou mouku a moučkový cukr, přidáme vanilkový cukr, citronovou šťávu a žloutky. Vypracujeme hladké těsto, které necháme přes noc odpočinout v lednici. Druhý den těsto vyválíme
a vykrajujeme různé tvary. Pečeme v troubě na 170 °C, asi 7–8 minut.
Vystydlé tvary namažeme marmeládou.
100 g cukroví obsahuje přibližně:
1 859 kJ, tuky: 25 g, S: 51 g, bílkoviny: 4,5 g, draslík: 80 mg, fosfor: 57 mg
23
S ÚSMĚVEM
Rohlíček
V ytáhla vanilkové rohlíčky z trouby a ty rázem ještě víc provoněly
celý byt. Když je ještě teplé obalovala ve vanilkovém cukru, došlo
jí, že tím má tedy všechny vánoční přípravy konečně za sebou. Cukroví
má sice jen tři druhy, ale co byste od ženské v devátém měsíci chtěli?
Dárky pro Lukáše, rodiče i kamarády má nakoupené a zabalené, stromeček je na balkoně, na adventním věnci už hoří všechny čtyři svíčky
a u dveří leží taška do porodnice. Když jí před pár měsíci gynekolog
oznamoval předpokládané datum porodu na Štědrý den, připadalo jí to
jako superkýč. Už samotné Vánoce jsou v dnešní době klišé, ale Vánoce
s čerstvým roztomilým uzlíčkem v náručí? To už je příliš, ještě že to
u Kamily obrušuje ta drobná nepříjemnost s neznámým otcem dítěte.
Ale nepříjemnost je to jen pro její okolí. Ona sama je vlastně ráda, že
neví, kdo tím otcem vlastně nakonec je. Jestli Marek, kterého tenkrát
potkala na tom rozjetém večírku u Petry, starý kamarád David, který se
stavil na jedno, nebo její bývalý Karel, s nímž se týden po posledním
sexu definitivně rozešla.
Nepřipadá si nijak zvlášť promiskuitně, prostě to tehdy tak nějak
vyšlo. Letos na jaře zažívala takové turbulentní období, vztah s Karlem
moc neklapal, a tak se jí nikdo nemůže divit, že si trochu vyhodila
z kopýtka. A vzhledem k tomu, že jí příští rok bude čtyřicet, byla vlastně ráda, že je těhotná. Je přece krásné čekat dítě a je krásné nemuset
se o něj s nikým dělit. Zná se, určitě by jí lezlo na nervy, jak by jí její
partner a otec dítěte do všeho kecal. Jak by si z ní utahoval, že prožívá
každý nový nákup nějakého roztomilého malého oblečku. Jak by ji
rádoby chápavě držel za ruku u porodu a jak by jí radil, jak dýchat,
tlačit či co povykovat na personál. Díky, ne, je ráda, že během těch
devíti měsíců měla klid a hodlá si ho zachovat i nadále, až půjde do tuhého. Složila cukrem obalené voňavé rohlíčky do krabice a dala ji
na balkon. Chvíli postála venku v mrazu, vždycky tu ráda kouřila
a hleděla na horizont města. Teď je ale popelník prázdný a ještě asi
nějakou dobu zůstane. Vešla zpátky do bytu a zavřela za sebou dveře.
Venku už je pěkná zima.
Ráno se vzbudila do takového zvláštního jasu a pak si všimla, že
za okny padá sníh a ten hází bílý filtr na celý byt. Sněhu zatím letos
moc nebylo, a tak šla Kamila k oknu a kochala se tou nádherou, jako
když byla malá holčička. Vždycky si s bratrem přistavili židličky k oknu
a koukali ven na hustě poletující sněhové vločky. Byla to nádhera.
Za rok už bude na první sníh koukat s Lukášem. A třeba i s někým dalším? Představa, že si s malým dítětem na krku někoho najde, jí přišla
trochu nepravděpodobná. Kde by asi toho muže potkala? Na dětském
hřišti? Na mateřském diskusním fóru o dětských kolikách? V porodnici?
Ne ne, ona fakt o žádného chlapa nestojí. Za skoro pětadvacet let svého
sexuálně-partnerského života už má chlapů plné zuby. Jasně že je jí
někdy večer smutno. Ale pořád je to lepší než hádky o to, kdo umyje
nádobí, co bude k večeři a podobně. To raději mít svůj klid.
24
Kamila se odlepila od okna. A pak se jí podlomila kolena. Když na ně
padla, všimla si, že z ní něco kape. Sakra!
Seděla v taxíku, tašku vedle sebe, ruku na břiše. Když si ten moment
představovala, bála se, že bude předvádět ukřičenou scénu jako z filmu.
Teď je ale úplně potichu, ani řidiči neřekla, že rodí. Prostě tu tiše sedí
a vlastně se nic neděje, necítí žádné stahy ani nic podobného, až se bojí,
jestli si tu prasklou vodu nevsugerovala. Ale na to jí asi přece jenom
bylo trochu moc. Myslí na Lukáše, jaký asi bude, jak se na ni bude dívat, komu bude podobný a jak se mu bude líbit to chrastítko, co mu
pečlivě zabalila k Vánocům. Pečlivě navzdory tomu, že věděla, že ho
bude rozbalovat zase jen ona sama. Stejně pečlivě zabalila i roztomilý
set overálků a tu puntíkovanou čepičku v setu s rukavičkami. Máma
s tátou jí nabízeli, že Vánoce může strávit s nimi – ale aby skoro ve čtyřiceti seděla s rodiči nad kaprem, to jí připadá trochu moc. To raději
bude sama ve svém bytě, se stromečkem, pod kterým budou jen ty tři
malé balíčky v barevném balicím papíru s veselými dětskými motivy
zvířátek. No a co. Na tom, že je svobodná matka, přece není nic zvláštního, těch je dnes všude až až.
V porodnici šlo všechno rychle, ani nestihla napsat mámě, a taky
proč vlastně, jen by se rodiče zbytečně nervovali. Petra jí asi před týdnem nabízela, že ji k porodu doprovodí, ale Kamila to s díky odmítla, je
ráda, že tu bude mít svůj klid a nestojí o nějaké soucitné pohledy. Absolvovala vstupní vyšetření a vyfasovala erární noční košili, porodní
7)
Irena Hejdová (197
. Je autorkou scénáje česká scenáristka
dokuseriálu Čtyři
ře filmu Děti noci či
pravidelně publikuje
v tom, své povídky
h nakladatelství
v knižních souborec
ateřské dovolené
nost pravidelListen. Nyní je na m
s ní budete mít mož
se
Vy
.
ty
ča
oj
dv
i
m
s dvouapůlletý
ý píše povídky.
h Dialogu, pro kter
ác
nk
rá
st
na
at
áv
ně setk
PRO LEPŠÍ
S ÚSMĚVEM
NÁLADU
box a klystýr. Kontrakce se rozjely prakticky okamžitě a rovnou pěkně
silné. Porodní asistentka ale byla moc milá a nápomocná, takže Kamile
ani nepřišlo, že by to byl takový horor, jak ji všichni varovali. No tak
rodí, přece se z toho nezblázní. Nějak se Lukáš na svět prodrat musí
a prodrali se všichni před ním, tak proč ne on.
Mezi kontrakcemi si Kamila vybavuje útržky těch nocí s Markem,
Davidem a Karlem. S Markem to bylo takové rychlé, rozverné a opilecké, s Davidem plné rozpaků z předchozího vzájemného kamarádství
a narušení jeho hranic a s Karlem naopak takové unavené a bez náboje,
hlavně aby to měli za sebou a mohli se pokojně rozejít. Jaký asi Lukáš
bude? Kliďas jako Marek, nebo cholerik jako Karel? Doufá jen, že nebude chlastat jako Marek, o kterém toho vlastně moc jiného neví, jedna
noc je na bližší seznámení sakra málo. Usmála se sama pro sebe a pak
sykla bolestí – poslední kontrakce ji vykolejila a došlo jí, že porod přece
jen bude asi náročnější, než to původně vypadalo.
Během těch následujících hodin už na tři potenciální otce moc nemyslela. Měla dost starostí sama se sebou a myslela hlavně na Lukáše.
Ten jí o sobě dával vědět dost bolestivě, ale porod postupoval docela
rychle, takže do finální fáze dospěl dřív, než si stačila uvědomit, jak
moc ji to vlastně bolí a vyčerpává. Když se nad ní shlukli doktoři a sestry a ona konečně Lukáše přivedla na svět, připadalo jí to ale stejně
jako vysvobození. Položili jí to teplé tělíčko na prsa a ona koukala
do Lukášovy tváře. Za oknem, na okně protějšího paneláku, blikal neonový stromeček, svítalo a Štědrý den právě začínal. Pohladila po hlavičce miminko a přičichla k němu. Vonělo jako ten nejsladší vanilkový
rohlíček. A bylo úplně jedno, z jaké mouky si ho vlastně udělala. Bylo
přece její. Už napořád. Napsala esemesku mámě: „3500 g a 51 cm, jsi
babička, mami. Ozvu se pozdějc. Kamila.“ Vánoce začínaly a ona věděla, že letos a ani v následujících letech už je rozhodně nebude trávit
sama.
Osmisměrka
„Klasik je spisovatel, jehož... TAJENKA“ Mark Twain
ODMLKA, OMLUVA,
ORLÍK, VJEMY, CHMÚRA,
UTREJCH, VÝKLUZ, RAKVE,
KŮRKA, LANOVÍ, ZDIVO,
LIJÁKY, HORNY, CVALY,
OSOBA, CAVYKY, ENZYM,
SAVEC, RANDE, KULMY,
RADKA, STAVY, METEOR,
OPICE, STOKY, TYKVE,
KLAMY, MELOUCH,
NÁDRAŽÍ, SEZAM,
ČTVRT, ARASA, TLAMA,
DIETA, MRŇOUS, CEDRY,
MIKRON, ÉTERY, OLEINY,
FIASKO, CULÍK, OJOJOJ,
PECKA, MUZEUM, LEDEN,
ŇADRO, VÝTLUK, KRYSY,
MRAKY, ODĚVY, PERLY,
OHLAS
Návod: Luštěte ve všech osmi směrech a ze zbylých písmenek čtěte po řádcích tajenku.
25
Súťažná krížovka
„Mlčenie má až tak sílu, že...
(tajnička).“
François de la Rochefoucauld
Uzávierka je 15. 1. 2016
26
Časopis Dialog
B. Braun Avitum s.r.o.
V Parku 2335/20
CZ-148 00 Praha 4
(na obálku napíšte „Súťaž“).
[email protected] (do predmetu e-mailu napíšte „Súťaž“).
Ako súťažiť?
Prosím, neposielajte odpovede
Vylúštite súťažnú tajničku a jej
po uzávierke, nebudete do zlososprávne znenie odovzdajte
vania už zaradení.
personálu dialyzačných stredísk
Z technických dôvodov zasielaB. Braun Avitum alebo ho zašlite Prípadne nám správne znenie
me výhry len na území ČR a SR.
poštou na adresu:
tajničky zašlite e-mailom na adre- Prosím, pri vyplňovaní svojho
su [email protected] alebo
mena používajte diakritiku; neradi
by sme vaše meno skomolili, ak sa svetlom a žetónom
objavíte na výhernej listine.
Pravidlá súťaže nájdete na strán- Výhercovia z minulého čísla:
ke www.bbraun-avitum.cz.
Vlasta Pelleová, Marian Hubocani
Ceny pre výhercov:
tričko s golierikom, flísová deka,
kniha, pero, blok, antistresová
loptička (oblička), kľúčenka so
Riešenie z minulého čísla:
V prírode nie sú odmeny a tresty
– sú tu len dôsledky.
soutěžní křížovka
„Žádná bolest se nesnáší hůře
než... (tajenka).“
Dante Alighieri
Časopis Dialog
B. Braun Avitum s.r.o.
Jak soutěžit?
V Parku 2335/20
Vyluštěte soutěžní tajenku a její
148 00 Praha 4
správné znění odevzdejte personálu (na obálku připište „Soutěž“).
dialyzačních středisek B. Braun
Avitum nebo zašlete poštou
Znění tajenky nám případně můna adresu:
žete zaslat také e-mailem na adresu [email protected] nebo
Uzávěrka je 15. 1. 2016.
[email protected] (do předmětu e-mailu uveďte „Soutěž“).
Neposílejte prosím odpovědi
po uzávěrce, již nebudete do slosování zařazeni. Z technických
důvodů zasíláme výhry pouze
na území ČR a SR. Při vyplňování svého jména používejte
prosím diakritiku, neradi bychom
vaše jméno zkomolili, až se obje- Výherci z minulého čísla:
Antonín Zadražil, Věra Kácelová,
víte na výherní listině.
Valová Oldřiška
Pravidla soutěže naleznete na:
www.bbraun-avitum.cz
Řešení z minulého čísla:
Ceny pro výherce: tričko s límeč- V lásce a umění se nedá opisokem, fleecová deka, kniha, tužka, vat, každý se musí vyjádřit po
svém.
blok, antistresové mačkátko,
klíčenka se světlem a žetonem
27
Lázně Mšené
program pro dialyzované pacienty
Termín pobytu: dle výběru
Délka pobytu: 7 dní / 6 nocí
Doporučený termín pobytu: pondělí až neděle, po předchozí dohodě je možné
nastoupit na pobyt i jiný den v týdnu
Ubytování: jedno- nebo dvoulůžkové pokoje s vlastním sociálním zázemím a TV
Stravování: polopenze (snídaně formou bufetu, večeře výběr ze tří menu),
po dohodě je možné zajistit dietní stravování
Lázeňské procedury: 1x lékařské vyšetření a individuálně sestavený program
v hodnotě 2 000 Kč (nehradí se) na základě vstupního lékařského vyšetření
u lázeňského lékaře (program bude obsahovat nejméně šest lázeňských procedur)
Bonus programu: balíček bylinkové koupele z Lázní Mšené pro domácí použití;
zapůjčení holí na Nordic Walking po celou dobu pobytu
Cena pobytu ve dvoulůžkovém pokoji: 5 780,– Kč / osoba
Jednolůžkový pokoj: příplatek 200,– Kč / noc
Cena nezahrnuje lázeňský poplatek ve výši 7,– Kč na osobu a den, hradí se při
příjezdu na recepci lázní.
Rezervace: Centrum prázdninových dialýz, B. Braun Avitum s.r.o.
V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4
tel. +420-271 091 922, fax +420-271 091 923
e-mail: [email protected].
Oáza klidu a pohody
nedaleko Prahy
Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 | e-mail: [email protected] | www.bbraun-avitum.cz

- B. Braun Avitum sro

Transkript

Podobné dokumenty

E-mail: cvtibidar@yahoo

Robinson ve školní družině

Anna Hrdličková 1.O

- B. Braun Avitum sro

- B. Braun Avitum sro

bl 21 final.indd - SurfandTravel.cz

Aquapark Istralandia - CHORVATSKO PULA Apartmány