Příloha č. 3 - Příklady dobré praxe ve vybraných zemích EU

Příloha č. 3 - Příklady dobré praxe ve vybraných zemích EU
Členství ČR v EU vede ke znalosti základních vizí a cílů politiky EU pro sociální oblast.
Předpokladem pro jejich správné a maximální naplňování je znalost rámce a souvislostí
vnitřních i vnějších jevů a událostí, které je ovlivňují. Tento rámec je v současnosti vymezen
především:
 Amsterdamskou smlouvou,
 Lisabonským procesem,
 Evropským sociálním programem.1
V programových dokumentech Evropské unie, jejichž cílem je ovlivňovat sociální politiky
jednotlivých členských států, se stále více hovoří o kohezivní, inkluzivní či plně integrované
společnosti.2
3
Níže uvádíme příklady dobré praxe ve vybraných zemích EU , z nichž lze čerpat inspirace, i
když je třeba zohlednit podmínky a legislativu daných zemí, která možnosti a míru využití
pozitivních příkladů dobré praxe přirozeně limituje.
1
Krajská metodická příručka plánování sociálních služeb v Libereckém kraji, 2010, str. 15.
http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/Socialni_vylouceni_exkluze_a_socialni_zaclenovani
_inkluze.pdf
3
Podpora dostupnosti bydlení pro lidi akutně ohrožené sociálním vyloučením – mezinárodní perspektiva a
návrhy opatření v ČR, 2010.
2
Obsah
Francie ........................................................................................................................................ 3
Příklad 1: Využití programů PLA v regionu Nord Pas de Calais .............................................. 5
Příklad 2: Nezisková organizace SIRES (sociální realitní kancelář, AIVS) v okrese Morbihan 6
Příklad 3: Nezisková organizace Solidarités nouvelles pour le logement (SNL) v okrese
Essonne................................................................................................................................... 7
Německo..................................................................................................................................... 9
Příklad 1: Projekt „Unterkünfte – besser (ist) wohnen“ v Bielefeldu .................................... 9
Příklad 2: Obecní nájemní bydlení - Kolín n. Rýnem ............................................................ 10
Příklad 3: Nezisková organizace – Initiative Bauen-Wohnen-Arbeiten (IBWA) ................... 10
Příklad 4: Nezisková organizace „Soziale Wohnraumhilfe Hannover“ (SWH) v Hannoveru 10
Příklad 5: Integrovaný systém podpory pro bezdomovce v Duisburgu (ZABV) ................... 11
Příklad 6: Integrační model pro bezdomovce, Freiburg (AWV) ........................................... 11
Rakousko .................................................................................................................................. 13
Příklad 1: Středisko pro bezpečný nájem ve Vídni (FAWOS)................................................ 13
Příklad 2: Program „Soziale Schiene“ ve Vídni ..................................................................... 13
Belgie ........................................................................................................................................ 14
Příklad 1: Agentura sociálního nájemního bydlení (SRA) ..................................................... 14
Velká Británie ........................................................................................................................... 15
Příklad 1: Private sector leasing scheme (PSL) ..................................................................... 15
Slovensko .................................................................................................................................. 17
Příklad 1: Systém stupňovitého bydlení v Banské Bystrici ................................................... 17
2/17
Francie
Klientům (bezdomovcům, domácnostem akutně ohroženým sociálním vyloučením, lidem
s nedostatečnou kompetencí pro udržení nájemního bydlení, ale i širším skupinám
domácností, pro které je bydlení na volném trhu nedostupné) vybraných místními
organizacemi sociálních služeb nebo ve spolupráci s nimi je prostřednictvím neziskových
organizací (PACT) zajišťováno formou tzv. prostřednictví dlouhodobé soukromé nájemní
bydlení. Obecně existují dva stupně takového prostřednictví, přičemž každý je vhodný pro
jiný typ klientů:
 úplné prostřednictví - klient je podnájemníkem neziskové organizace.
Prostředník (nezisková organizace) si byt najímá od soukromého pronajímatele a dále jej
podnajímá klientovi; nezisková organizace hradí náklady spojené s bydlením soukromému
pronajímateli. Program snižuje rizika pronajímatele, na druhé straně však vyžaduje více
odpovědnosti ze strany neziskové organizace. Nájemník (klient) je povinen hradit náklady
neziskové organizaci. Úloha prostředníka (neziskové organizace) je následující:
1.
2.
3.
4.
vyhledávání vhodných volných bytů, jednání s pronajímateli;
výběr potenciálních nájemníků;
asistence a pomoc klientům při řešení otázek a problémů spojených s bydlením;
placení nájemného a administrace spojená s pronájmem.
 částečné prostřednictví (sociální mediace) – klient je nájemníkem uvedeným
v nájemní smlouvě s pronajímatelem
Nezisková organizace se zaručí soukromému pronajímateli za nájemníky - garantuje placení
nájemného a v případě problémů intervenuje; nájemní smlouva je uzavřena přímo mezi
soukromým pronajímatelem a klientem. Organizace zaměřující se pouze na částečné
prostřednictví působí víceméně jako realitní kanceláře (tzv. sociální realitní kanceláře AIVS).
Klient je v normálním postavení nájemníka; úloha prostředníka (neziskové organizace) je
v tomto případě následující:
 vyhledávání vhodných volných bytů, jednání s pronajímateli;
 výběr potenciálních nájemníků;
 asistence a pomoc klientům při řešení otázek a problémů spojených s bydlením.
V první fázi je pro klienty s nedostatečnou kompetencí k udržení dlouhodobé nájemní bydlení
pro přechodné období využíváno plného prostřednictví, tj. nájemní smlouva je uzavírána mezi
prostředníkem (neziskovou organizací) a soukromým pronajímatelem, klient je pak
podnájemníkem neziskové organizace. Ve druhé fázi pak smlouva přechází na klienta (klient
je nájemníkem) a je uzavírána až na dobu neurčitou. Přechod do druhé fáze je možný, pouze
pokud domácnost platí včas nájemné i ostatní náklady spojené s bydlením, udržuje byt,
3/17
respektuje sousedy a uskutečňuje kroky, které vedou k bezproblémovému samostatnému
bydlení. Není-li to z pohledu neziskové organizace nutné, je možné, aby domácnost vstoupila
rovnou do druhé fáze – částečného prostřednictví; některé neziskové organizace ani plnou
formu prostřednictví neposkytují. Právní rámec této formy spolupráce neziskového sektoru a
soukromých pronajímatelů je dán Loi Besson z 31. května 1990 a Loi de lutte contre les
exclusions z 29. července 1998. Garance (pojištění proti riziku nesplácení nájemného a
pojištění proti riziku vzniku škody na vybavení bytu) je poskytována formou speciálních
pojistných produktů (plně komerčních, i když v některých případech pro tento pojistný
produkt poskytuje druhotnou garanci státní fond); pojistné hradí neziskové organizace.
Financování programu prostřednictví je pak do velké míry zajištěno z dotací pro neziskové
organizace nebo neziskové sociální realitní kanceláře (AIVS):
 náklady spojené s provozem neziskové organizace:
o Aide aux suppléments de gestion locative o - finanční podpora pro asistenci při
vyjednávání s pronajímatelem, pomoc při řešení problémů spojených s bydlení i
případných jiných problémů domácnosti, asistence a příprava nájemníka
(podnájemníka) na postupný přechod do samostatného bydlení.
o Grant z o FSL Fond Social Logement, který financuje a spravuje regionální rada
v rámci PDALPD Programme Départemental d´Aide au Logement des Plus
Démunis.
 náklady spojené s rekonstrukcí bytu či úpravou bytu dle potřeb klienta:
o Aide a la gestion locative adaptéeo - PLA, PST - v rámci těchto programů je
možné poskytnout soukromému pronajímateli dotaci na rekonstrukci bytu za
podmínky, že tento byt pronajme sociálně slabší domácnosti za nižší nájemné na
dobu nejméně 9 let.
V rámci programu PST (resp. PLA) jsou financovány prostřednictvím neziskové organizace
rekonstrukce bytů soukromých pronajímatelů (až do 70 % celkových nákladů), které jsou pak
za nižší nájemné pronajímány cílovým domácnostem. Pronajímatel se zavazuje pronajímat
daný byt za těchto podmínek po dobu 9 let. Nájemníky vybírá nezisková organizace ve
spolupráci s místními poskytovateli sociálních služeb na základě stanovených kritérií.
Náklady spojené s účetními výkazy, s vedením práce na rekonstrukci a asistencí klientů hradí
nezisková organizace (ta pak získává potřebné zdroje z programu PST). Pro soukromé
pronajímatele je podmínkou pro zapojení do programu uzavření smlouvy s Agence national
de l´habitat (ANAH). Na základě této smlouvy mohou vedle částečné úhrady nákladů
rekonstrukce bytu pronajímatelé získat další výhody - daňový základ pro daň z příjmu
z nájemného se jim může snížit o 30 %, resp. 60 %.
Podmínkou úspěchu programu prostřednictví je příprava na vstup do dlouhodobého bydlení
(hledání finančních možností pro placení nájmu z vlastních zdrojů, příp. ze sociálních dávek,
vysvětlení práv a povinností souvisejících s nájmem, příprava pro bezproblémové užívání
bytu atd.). Při převzetí bytu je úkolem organizace uvést klienta do nového bydlení, seznámit
ho s okolím i se sousedy. Klíčovou činnost představuje prevence problémů spojených
4/17
s nájmem bytu (zejména neplacení nájemného, poškození bytu, konflikty se sousedy)
prostřednictvím konzultace s klienty, monitorováním plateb, kontaktů se sociálními
pracovníky, kontaktů s pronajímatelem. V případě nutnosti jsou zaváděny splátkové
kalendáře, je uplatňována možnost zpožděné platby, pomoc s eventuální opravou bytu, pomoc
s uhrazením vzniklé škody či mediace konfliktu s okolím. Při přístupu ke klientům je
podstatná blízkost a sociálně-pedagogický přístup. Součástí tohoto přístupu a motivace klientů
jsou také sankce v případě porušení povinností podnájemníka (nájemníka) i případná
výpověď z nájmu.
Program MOUS je považován za poslední možnost, pokud žádný jiný nástroj v rámci plánu
PDALPD. (prostřednictví) nemůže být použit. V rámci programu MOUS jsou poskytovány
finanční prostředky na náklady spojené s koupí bytů, které nakupují neziskové organizace,
organizace HLM nebo obce (neziskové organizace tak nezprostředkovávají bydlení, ale samy
nakupují byty a provádějí pronájem bytů). MOUS poskytuje státní finanční prostředky na
výdaje spojené s nákupem bytu, na účetní výdaje a na rekonstrukci bytů. Nájemníkem
v těchto bytech jsou domácnosti v sociálně velmi znevýhodněném postavení. Dopředu je
nutné znát profil domácnosti a jejich potřeby, byty jsou pak přizpůsobeny domácnostem.
V některých případech jsou domácnosti zapojené do rekonstrukce bytů. O účast v programu
mohou žádat neziskové organizace, které prokážou schopnost koordinovat jednotlivé
iniciativy a které mají místní podporu obce; o dotaci mohou také žádat obce nebo HLM a
Sociétés d´Economie Mixtes. Jestliže organizace není schopna samostatně zajistit sociální
péči i technickou práci spojenou s nákupem nemovitosti a její rekonstrukcí, mohou se o
dotace ucházet dvě organizace. MOUS je velmi flexibilní nástroj, co se týče rozsahu projektů,
iniciátorů i územní implementace.
Příklad 1: Využití programů PLA v regionu Nord Pas de Calais4
V rámci programu PLA jsou neziskovými organizacemi rekonstruovány byty soukromých
pronajímatelů a následně podnajímány za sociálním účelem (forma úplného prostřednictví).
Převážně se jedná o byty v bývalých dělnických koloniích. Pokud klienti potřebují
poskytování sociálních služeb, sociální služby zajišťuje nezisková organizace. Program je
určený pro klienty, jejichž příjem nepostačuje ke vstupu do sociálního bytového fondu. Velká
část domácnosti se potýká s celou řadou i jiných než finančních problémů; nepatří mezi
zjevné bezdomovce, ovšem žije v bytech nevyhovující kvality, v ubytovnách, v přeplněných
bytech, „spolužije“ s jinými domácnosti, blíží se jim vystěhování, apod.
4
PDALPD (Plan Départemental d´Action pour le Logement des Personnes Défavorisées) představuje plán, který
připravuje Okresní rada ve spolupráci s místními poskytovateli sociálních služeb. Plán se týká popisu situace
v okrese a strategií při poskytování bydlení osobám ve znevýhodněném postavení. Okresní rada má z důvodu
decentralizace samosprávy kompetence v oblasti sociální péče.
5/17
O přidělování bytu rozhoduje nezisková organizace, organizace HLM, obec a další místní
aktéři. Základním kriteriem je příjem domácnosti; navíc obce často přidávají i kritérium
trvalého bydliště v obci, neboť nechtějí řešit problémy „cizích chudých“. Konkrétní kritéria
přidělování bytů závisí na konkrétní aglomeraci. Například ve městě L Lille existuje v každé
čtvrti komise složená ze zástupců poskytovatelů sociálních služeb, sociálních pracovníků
z místních sdružení a zástupců organizace HLM a PACT. Nezisková organizace (PACT)
vybírá byty ve shodě s potřebami a profilem domácnosti, která je v nouzi a je vybrána do
programu. Na základě potřeb domácnosti je také vybrána lokalita. Domácnostem jsou
přidělovány spíše menší byty, aby náklady na vytápění byly únosné. Problémem však je
poměrně dlouhá čekací doba na získání bytu (až 2 roky).
Doprovodné sociální služby mají dvě základní fáze. První fáze začíná minimálně tři měsíce
před přestěhováním (může to však být i dva roky před stěhováním); přestěhováním pak začíná
fáze druhá. První fáze se soustředí na přípravu domácnosti pro následné stěhování,
v některých případech se domácnost podílí na rekonstrukci bytu. Přestěhování bez předchozí
přípravy je vnímáno jako riskantní. Druhá fáze se soustředí na stabilizaci domácnosti
prostřednictvím integrace domácnosti do normálního života, tj. začlenění do běžných
sousedských vztahů, začlenění do lokality, nalezení práce atd. Sociální pracovník poskytuje
domácnosti pomocnou ruku (např. vzdělávací činnost, pomoc s rozpočtem domácnosti,
asistence při hledání práce) a asistuje při řešení eventuálních problémů. Klíčová je pomoc při
dosažení vyrovnaného rozpočtu domácnosti a při řešení dluhů. Přestěhování obvykle znamená
pozitivní období, které dynamizuje domácnost a domácnost obvykle je ochotna a schopna
řešit i jiné problémy. Pouze ve vzácných případech není domácnost ochotna se o byt starat;
většinou domácnosti samy zvládají drobné opravy a dbají o čistotu bytu a okolí. Pro mnohé
domácnosti je nový byt impulsem k opětovnému navázání sociálních vazeb, neboť už se
neostýchají pozvat si známé a přátele. Velkým problémem zůstává nalezení stabilnějšího
pracovního poměru.
Bariérami úspěchu reintegrace je zejména fakt, že mnohé obce nechtějí znevýhodněné
domácnosti na území své obce. Další bariéru představují poměrně vysoké náklady
rekonstrukcí. Z hlediska výsledků programu je úplný neúspěch reintegrace vzácný; pouze ve
výjimečných případech se byt stane „brlohem“ nebo domácnost přestane platit nájemné.
Příklad 2: Nezisková organizace SIRES (sociální realitní kancelář, AIVS)
v okrese Morbihan
U tohoto programu je nájemní smlouva na rozdíl od sociálního bytového fondu (HLM) více
přizpůsobena potřebám klienta; zároveň je však nutné monitorovat profil domácnosti tak, aby
byl zachován sociální účel programu. Klienti přecházejí z přechodného bydlení do
dlouhodobého samostatného bydlení a stávají se nájemníky soukromých pronajímatelů (jedná
se o formu částečného prostřednictví). Nezisková organizace mající statut sociální realitní
kanceláře AIVS (Agence immobiliére á vocation sociale) zajišťuje zprostředkování a sociální
doprovázení:
6/17
 SIRES – nezisková organizace typu AIVS, disponuje v okrese Morbihan 500 byty
hlavně soukromých pronajímatelů, ale i obcí. Zhruba na 200 bytů zaměstnává 5
terénních pracovníků, jednoho poradce, dva administrativní pracovníky a ředitele;
 forma prostřednictví při pronajímání bytů: částečné prostřednictví;
 klient: lidé, jež mají práci, ale kvůli nízkému příjmu nebo pracovní smlouvě na dobu
určitou nedosáhnou na byt na volném trhu;
 výběr klientů zajišťuje nezisková organizace; ta také poskytuje doprovodné sociální
služby;
 bytový fond: soukromý nájemní bytový fond, zaměstnanci SIRES vyhledávají vhodné
byty a vyjednávají se soukromými pronajímateli;
 výše nájemného a finanční podpora: výše nájemného je buď tržní, nebo nižší kvůli
rekonstrukcím v rámci sociálního programu (majitel dostane finanční prostředky na
rekonstrukci a musí se zavázat k nižšímu nájmu po určitou dobu). Klient platí nájem
ze svých zdrojů a případně z příspěvku na bydlení, pokud na něj má nárok. SIRES
poskytuje pronajímateli záruku pomocí soukromého pojištění uzavřeného pro celou síť
organizací SIRES ve Francii;
 finanční zdroje: asistence při uzavíraní smlouvy a při řešení problémů spojených s
bydlením – státní grant; asistence při správě a hledání vhodných bytů – regionální
grant; provize od pronajímatele (jako realitní kancelář).
Velice pozitivní stránkou programu oproti bydlení v sociálních bytech HLM je rozmístění
bytů a jejich lokace (více v centru, v blízkosti služeb). Velikost bytů také více odpovídá
požadavkům klientů. Nájemní smlouva je rovněž lépe přizpůsobena potřebám klienta, avšak
nájem může být poměrně vysoký, až na úrovni tržního nájemného, pokud pronajímatel
nedostal dotaci na rekonstrukci bytu, která by ho zavazovala k výběru nižšího nájemného.
Limitujícím faktorem programu je nezaručitelnost trvalosti bytového fondu. Jelikož byty patří
soukromým pronajímatelů, projekty jsou závislé na vůli pronajímatelů.
Zejména obtížné je udržení bytů v programu při napjaté situaci na trhu s nájemním bydlením,
tj. při nízké nabídce (resp. vysoké poptávce).
Příklad 3: Nezisková organizace Solidarités nouvelles pour le logement
(SNL) v okrese Essonne
SNL představuje neziskovou organizaci, která poskytuje úplné prostřednictví, resp. která
vlastní svůj bytový fond. Ve Francii existuje šest okresů s tímto sdružením a sdružení
spravuje a vlastní přibližně 700 bytů. V zásadě jde o přechodné bydlení na 2-4 roky; ve
skutečnosti ale klienti, kteří mají nízkou schopnost samostatného bydlení, zůstávají déle
(přibližně 10 % případů). Konkrétně SNL v okrese Essonne spravuje 375 bytů; zaměstnává
ředitele, 12 sociálních pracovníků, 2 pracovníky správy bytového fondu, jednoho pracovníka
zajišťující přestěhování, jednoho asistenta a jednoho účetního. Výběr klientů zajišťuje
sdružení prostřednictvím svých pracovníků a dobrovolníků. Sdružení zároveň spolupracuje s
místními poskytovateli sociálních služeb. Vybíráni jsou lidé, kteří se vlivem různých
7/17
okolností ocitli v nouzi, avšak mají potenciál se opět integrovat, i osoby v sociálně velmi
znevýhodněném postavení, stejně jako dlouhodobí bezdomovci.
Byty jsou roztroušené v rámci území okresu ve městech i vesnicích. Vlastní bytový fond
organizace byl pořízen z různých finančních zdrojů: sbírky (10 %), granty ze státního
rozpočtu na koupě a rekonstrukce bytů (77 %), úvěry (13 %). Zaměstnanci a dobrovolníci se
snaží hledat příležitosti koupě levných bytů; jednají s majiteli bytů (často obcemi) a snaží se
koupit nemovitosti za cenu co nejnižší (pro obce je argumentem sociální účel následného
využití). Sociální pomoc a asistence se soustřeďuje na oblast bydlení, práce, administrativy,
hospodaření domácnosti i ostatní problémy běžného života. Služby poskytují sociální
pracovníci zaměstnaní v organizaci i dobrovolníci působící v místě bydliště klienta, kteří se s
klientem pravidelně scházejí, komunikují s ním, případně se i „kamarádí“. Cílem je opětovná
integrace klientů do ekonomických i sociálních sítí.
Nutnou podmínkou programu je založení místní skupiny dobrovolníků, podpora místní
samosprávy a místních sdružení; organizace musí získat v lokalitě důvěru a dostatečně
komunikovat s místními institucemi, organizace zároveň musí mít pracovníky znalé v oblasti
stavebnictví nebo spolupracovat s organizací, která se zaměřuje na nákup nemovitostí. Práce
se sociálními pracovníky a dobrovolníky umožňuje komplexní sociální poradenství a pomoc.
Rozmístění bytů v různých částech okresu usnadňuje integraci a brání před stigmatizací
klientů. Nevýhodou je nutnost zajištění vhodných pracovníků zajišťujících průběh koupě bytů
a jejich rekonstrukci (existuje však možnost založení zvláštní organizace, která se specializuje
speciálně na nákup a rekonstrukci nemovitostí pro tyto účely). Existence programu je také
závislá na grantech určených na financování nákupu a rekonstrukce nemovitosti.
8/17
Německo
V Německu existují dva zákony upravující práva a povinnosti související s akutním
ohrožením nedostupnosti bydlení. Jedná se o sociální zákony II a XII, tzv. SGB II a SGB XII.
Na základě těchto zákonů je povinností obce postarat se o ubytování sociálně nejslabších; na
druhé straně jsou také na základě tohoto zákona poskytovány dotace na příslušné programy.
V některých spolkových zemích je tak přespávání na ulici vnímáno jako porušení tohoto
zákona a policie je povinna nabídnout bezdomovcům ubytování.
Příklad 1: Projekt „Unterkünfte – besser (ist) wohnen“ v Bielefeldu
Hlavním cílem projektu je snížit počet klientů ubytoven pro bezdomovce prostřednictvím
integrace do systému nájemního bydlení. Projekt je založen na spolupráci města Bielefeld,
neziskových organizací i soukromých pronajímatelů; náklady jsou hrazeny z ušetřených
prostředků spojených se správou ubytoven, bezúročného odkladu plateb spojených se správou
nemovitostí obecní bytové společnosti (BGW) a grantu ze zemského programu spolkové
země Severní Porýní – Vestfálsko na „snížení bezdomovství a zajištění dlouhodobého
bydlení“. Projekt se skládá ze čtyř základních pilířů:
 Krátkodobé bydlení v ubytovně. - ubytování je spojené se sociální prací zaměřenou na
zajištění medicínské, psychosociální/sociálně-psychiatrické péče a zajištění po
materiální stránce.
 Integrace do systému nájemního bydlení. – část klientů ubytoven je za doprovázení a
podpory sociálních pracovníků integrována do systému dlouhodobého nájemního
bydlení. V sociálně-psychologickém poradenství, jež započalo již v ubytovnách, je
pokračováno; následné poradenství trvá ještě 18 měsíců. Současně je vedena
spolupráce s pronajímateli všech právních forem; z finančních zdrojů programu je
poskytována pronajímatelům garance splácení nájemného. Aktivity zahrnují:
o oslovení pronajímatelů - soukromých pronajímatelů, Bielefeldské neziskové
bytové společnosti a bytové společnosti města Bielefeld (BGW);
o úzkou spolupráci s pronajímateli - zajišťuje specialista znalý problematiky
pojištění bytů o (tzv. poolmanager);
o poradenství a konzultace sociálních pracovníků při stěhování a následném řešení
konkrétních problémů;
o uplatnění garance v podobě zaplacení neuhrazeného nájemného.
 Speciální nabídka bydlení pro duševně nemocné bezdomovce.
 Nabídka bydlení v komunitách pro drogově závislé bezdomovce a bydlení
v komunitách pro samostatně žijící ženy bez domova.
Hlavním poskytovatelem bytů v rámci projektu je obec (resp. obecní bytová společnost) a
bytová společnost Bielefeldské neziskové společnosti; stále více se však i vzhledem ke krizi
bytového trhu v Německu do programu zapojují i soukromí pronajímatelé (získávající garanci
9/17
splácení nájemného snižující jejich rizika vyplývající z poskytování bydlení bezdomovcům).
Projekt je ukázkovým příkladem spolupráce obce, neziskových organizací a soukromých
pronajímatelů.
Příklad 2: Obecní nájemní bydlení - Kolín n. Rýnem
Město Kolín n. Rýnem se zaměřuje při řešení otázky bezdomovců na propojení sociální péče
a služeb pro nezaměstnané. Z toho důvodu také sociální odbor města spolupracuje nejen
s neziskovým sektorem zaměřeným na bezdomovce, ale také s tzv. ARbeitsGEmeinschaft
(ARGE) Köln, společností zprostředkující nezaměstnaným práci. Cílem je zejména vytvoření
prostředků pro získání bytů a pro prevenci ztráty bydlení. Klienty programu, řízeného
tentokrát výhradně obcí, jsou osoby ve velmi znevýhodněném postavení na trhu bydlení.
Sociální pracovníci obce úzce spolupracují s ostatními poskytovateli sociálních služeb ve
městě, kteří poskytují pomoc v oblasti hledání práce, drogové závislosti, alkoholismu.
Obci patří 5400 bytů (spravovaných obecních bytovou společností) rozmístěných na území
města převážně v malých bytových domech. Část bytového fondu je přímo rezervována pro
klienty, kteří nemají kapacitu si udržet samostatné bydlení; část bytů je pak určena pro ty,
kteří jsou za minimální asistence schopni samostatného bydlení, ale potřebují pomoc na trhu
práce. V těchto bytech hradí nájemníci nízký sociální nájem - měsíční náklady na m2 bytové
plochy činí přibližně 11 EUR, sociální nájemné je pak 5,10 EUR. Zdrojem financí pro pokrytí
rozdílu je přitom opět obec. Program je hodnocen jako účinný, neboť v milionovém městě
žije jen zhruba 150-200 osob bez přístřeší; program však existuje jen díky velké finanční
pomoci města, které si jako jedno z nejbohatších měst v Německu takové financování může
dovolit.
Příklad 3: Nezisková organizace – Initiative Bauen-Wohnen-Arbeiten
(IBWA)
Nezisková organizace IBWA získala do svého vlastnictví od města kasárna o velikosti 6000
m2, která opravila na byty. Klientům programu byla poskytnuta možnost aktivně se účastnit
rekonstrukce kasáren, následně získat byt v kasárnách a i po získání nájemního bytu se dále
podílet na správě bytů. Nezisková organizace poskytuje klientům sociální poradenství,
poskytuje práci v rámci organizace i pomáhá s hledáním práce mimo organizaci. Finanční
prostředky na chod programu představují grant od zemské vlády a úvěr, na který zemská
vláda poskytla záruky. Výhodou programu je, že klienti se účastní budování bytu a jsou již od
začátku aktivní, program jim také poskytuje zaměstnání.
Příklad 4: Nezisková organizace „Soziale Wohnraumhilfe Hannover“ (SWH)
v Hannoveru
Nezisková organizace pro pomoc v sociálním bydlení (Soziale Wohnraumhilfe Hannover –
SWH) byla založena jako zprostředkovatelská agentura s cílem organizovat bydlení a sociální
pomoc pro osamělé bezdomovce. Organizace disponuje 170 nájemními byty ve vlastnictví
10/17
obce i soukromých bytových společností (soukromých pronajímatelů) – tyto byty byly nově
postaveny nebo rekonstruovány bytovými společnostmi obce, neziskových organizací či
soukromých pronajímatelů za pomoci zvláštních k tomu určených grantů a poté byly předány
do správy (nikoliv do vlastnictví, ani do pronájmu, pouze do správy) neziskové organizace
SWH – ta pak zprostředkovává pronájem bytů klientům z řad bezdomovců (nájemní smlouva
je uzavřena mezi vlastníkem bytu a klientem) a poskytuje sociální podporu tak dlouho, jak je
to potřebné. SWH se v zásadě chová jako majitel bytů (i když je pouze jejich správcem) a
provádí, jako sociální poskytovatel, poptávkou vyvolanou sociální péči pro všechny
nájemníky; ve spolupráci s obcí (výplata příspěvků, sociálních dávek) garantuje vlastníkům
příjem z nájemného.
Příklad 5: Integrovaný systém podpory pro bezdomovce v Duisburgu
(ZABV)
Ve spolupráci s městem Duisburg nabízí Diakonie Duisburg sociální služby a pomoc při
překonání bezdomovectví a nalezení bydlení a práce tzv. pod jednou střechou, integrovaný
systém (ZABV). Specifičností a výhodou systému je, že všechny sociální služby jsou
nabízeny na jednom místě; včetně pomoci (zprostředkování) samostatného nájemního
bydlení. Aktivity diakonie zahrnují zejména:




vstupní sociální a psychologické poradenství;
zabezpečení hygienických potřeb;
pomoc při získání dokladů, trvalé adresy;
zprostředkování při získání adekvátního bydlení (nájemní bydlení nebo podporované
bydlení s vysokým stupněm sociální podpory);
 zprostředkování při získání sociálních dávek;
 zajištění nutných finančních prostředků na první dny;
 seznámení s Jobcentrem Diakonie.
Cílem je integrovaná pomoc z různých segmentů sociální služeb a omezení komplikovanosti
procesu integrace bezdomovců. Pozitivem je zaměření na přesné potřeby klienta, a tak
hospodárnější služba, neboť klienti, kteří se obejdou bez výraznější sociální podpory a
sociální služeb, nejsou ubytováni v ubytovnách s nejvyšším stupněm sociálních služeb, nýbrž
velmi rychle mohou přejít do samostatného bydlení. Zprostředkování při získání adekvátního
bydlení se týká zejména obecních bytů, ale nikoliv výhradně; diakonie si ve spolupráci s obcí
a jinými pronajímateli vede a aktualizuje databázi vhodných nájemních bytů.
Příklad 6: Integrační model pro bezdomovce, Freiburg (AWV)
Freiburg patří k městům s poměrně vysokou úrovní nájemného, ale zároveň už ne tak vysokou
úrovní příjmů. Zvýšená poptávka po bydlení je dána v tomto městě mimo jiné tím, že
Freiburg je zejména studentské a kulturně atraktivní město. Úřad pro zajištění potřeb bydlení
(AWV) fungující v rámci městského úřadu proto inicioval projekt, který by vedl k integraci
11/17
bezdomovců na trh s bydlení a zajištění finančně dostupných bytů pro domácnosti v krizi. Na
projektu spolupracuje město Freiburg spolu s bytovou společností Freiburská městská
výstavba, s.r.o. (obecní podnik spravující asi 10 000 bytů a zároveň developer komunálního i
soukromého bydlení) a s neziskovými organizacemi, které zajišťují sociální služby. Projekt
má zejména tři cíle: zajištění bydlení domácnostem ve stávajících bytech pro domácnosti,
kterým by mohlo hrozit stěhování; posílení výstavby bytů pro domácnosti s handicapovanými
členy (výstavbu zajišťuje Freiburská městská výstavba, s.r.o.); a zajištění bydlení pro
bezdomovce (tréninková fáze bydlení). Právě „tréninkové bydlení“ se zajištěním sociálních
služeb představuje jakousi mezifázi mezi krizovým ubytováním pro bezdomovce (většinou
zajišťuje Diakonie) a nejvyšším stupněm, samostatným obecním nájemním bydlením;
integrační systém lze tedy považovat za určitý model vícestupňového propustného bydlení.
Cílovou skupinu tvoří bezdomovci (bezdomovci z krizových ubytovacích zařízení nebo
potenciální bezdomovci v nejistém bydlení), kteří nedosáhnou na byt na volném trhu a i
získání obecního bytu je pro ně obtížné. Tyto domácnosti ovšem musí mít potenciál (i
motivaci) za pomoci sociálních pracovníků v budoucnu zvládnout samostatné bydlení. Pro
tréninkové bydlení má AWV k dispozici 30 obecních bytů spravovaných společností
Freiburská městská výstavba, s.r.o., které jsou rozmístěny po různých částech města, což
umožňuje reintegraci bezdomovců. Tento mezistupeň (tréninkové bydlení) se v podstatě
skládá ze tří fází: 1 až 2 měsíce je prováděna příprava na nastěhování (přípravná fáze), pak
následuje nastěhování a tréninková fáze, kdy se klient stává podnájemníkem AWV, a pokud
klient plní podmínky programu (spolupracuje a platí řádně nájemné), pak je s ním následně
uzavřena přímá nájemní smlouva s obcí a probíhá tzv. konsolidační fáze. Konsolidační fáze
již představuje normální nájemní bydlení. Optimální délka trvání tréninkové a konsolidační
fáze je dohromady jeden rok. Rozhodnutí, zda a kdy přejde podnájemník do vztahu
nájemního, je společně učiněno AWV a správcem (Freiburská městská výstavba, s.r.o.). Do
doby přechodu garantuje AWV správci včasné placení nájemného, zajištění sociálních služeb
pro klienty (většinou poskytuje nezisková organizace) a bezproblémový průběh bydlení
klientů či případné včasné řešení konfliktů.
Tzv. sociální doprovod v tréninkové a konsolidační fázi je závislý na stanoveném
individuálním plánu klienta. Po ukončení konsolidační fáze by klient měl být schopen bydlet
již samostatně a řádně platit nájem (z příjmu nebo prostřednictvím sociálních dávek). Pokud
se v rámci zmiňovaných fází ukáže, že vlivem duševního nebo jiného postižení je nutná další
podpora a poradenství, sociální služby jsou dále prováděny v rámci programu bydlení
s podporou pro postižené. Nevýhodou programu je zapojení pouze jednoho pronajimatele
bytů (obce), avšak snahou je postupné rozšiřování a zapojení jiných typů pronajímatelů
(soukromých pronajímatelů).
12/17
Rakousko
Příklad 1: Středisko pro bezpečný nájem ve Vídni (FAWOS)
Středisko pro bezpečný nájem (FAWOS) je snadno přístupné poradní centrum, které
podporuje lidi ohrožené ztrátou bytu s cílem předejít jejich vystěhování. Středisko nabízí
krizový zásah formou informací a rady, což představuje souhrnnou analýzu problémů a
informaci o možných řešeních (finanční plán, právní nároky), jakož i kontakt s
majitelem/právníkem, dohodu o odkladu splátek nájemného a ve speciálních případech též
získání mimořádného grantu od města Vídeň na krytí nedoplatků na nájemném. Program
realizují neziskové organizace, ale účastní se jej i místní soudy, místní správní orgány (jako
financující orgán, plus tři členové z městského odboru sociální péče); neformálně se účastní
různí soukromí majitelé domů, bytové organizace s ručením omezeným a neziskové
organizace vlastnící sociální nájemní bydlení. Jednou ze slabých stránek projektu je malý
prostor pro terénní práci zejména vlivem nedostatku financí.
Příklad 2: Program „Soziale Schiene“ ve Vídni
Program je určen pro bezdomovce nebo osoby, kterým hrozí bezdomovství, a pro které
zároveň není z nějakého důvodu dostupné bydlení v rámci základního systému komunálního a
jiného veřejně financovaného sociálního bydlení (bydlení neziskových organizací). Důvodem
nutnosti zvláštní podpory může být nouzová situace, diskriminace, nedostatek informací nebo
osobní potíže při řešení těchto problémů. Pro tyto klienty bylo zřízeno speciální oddělení
magistrátu, které představuje kontaktní místo pro shromažďování žádostí o ubytování. Různé
organizace sociální péče, nebo i bezdomovci sami, předkládají žádosti o ubytování a jsou jim
nabízeny byty z volného fondu sociálních bytů. Klienty jsou zejména dvě skupiny osob:
klienti již participující v integračních programech (60 %) a bezdomovci (40 %). Příslušné
oddělení magistrátu se zabývá pouze přidělování dostupného bydlení; v oblasti sociální práce
spolupracuje s místními poskytovateli sociálních služeb. Účastníky programu je celá řada
institucí: bytový odbor magistrátu, jako odpovědný útvar za tento projekt, další odbory
magistrátu (zejména sociální odbor), a poskytovatelé sociálních služeb; programu se účastní i
správce obecních bytů Vídeňské bydlení (Wiener Wohnen) a poradní centrum pro lidi
hledající byt s nižším než tržním nájemným Bytová služba Vídeň (Wohnservice Wien).
Program však nezahrnuje konsistentní doprovodný integrační program pro klienty.
13/17
Belgie
Příklad 1: Agentura sociálního nájemního bydlení (SRA)
Agentury sociálního bydlení (SRA) byly v Belgii založeny za tím účelem, aby část
soukromých nájemních bytů využily pro účely bydlení sociálního. SRA je vždy nezisková
organizace, která zprostředkovává nájemní bydlení mezi sociálně ohroženými nájemníky a
soukromými pronajímateli; při této činnosti spolupracuje s veřejnými orgány, které zajišťují
její právní status a zároveň subvencují její činnost, a s poskytovateli sociální péče. SRA
působí jako prostředník mezi nájemníky a soukromými pronajímateli s cílem dosáhnout
dlouhodobé nájemní smlouvy, a to za nájemné, které je nižší než tržní. Pro tento účel
motivuje soukromé pronajímatele následujícími nástroji: záruka platby nájemného; záruka
náhrady škody a opětovného vybavení bytu před koncem nájmu, pokud ke škodě na vybavení
či bytu dojde; a kompletní správa bytu včetně výběru nájemného. SRA na svou činnost
dostávají subvence z veřejných zdrojů (z regionů), a to na krytí osobních a provozních
nákladů. Program je primárně zaměřen na osoby v sociálně nevýhodném postavení, kterým
chybí schopnosti nebo zdroje, aby prokázali, že mohou pravidelně platit nájemné, a
poskytnout zálohu jako garanci za možné poškození majetku.
14/17
Velká Británie
Dle britských zákonů (Housing Act 1996, Homelessness Act 2002) má každý, kdo je bez
přístřeší či mu hrozí riziko bezdomovství, nárok na poskytnutí bydlení, resp. samosprávní
celek (obec) je povinen mu poskytnout dočasné bydlení. Klient musí být zároveň nějakým
způsobem spojen s danou obcí (občanem obce), ve které žádá o byt; stát pak naplnění tohoto
práva financuje ze státního rozpočtu. Poskytovatelem bydlení jsou buď neziskové bytové
asociace, nebo obce – oba provozovatelé sociálních bytů jsou tak povinni ze zákona nabízet
své byty pořízené z veřejné pomoci prioritně této cílové populaci; nezřídka ovšem poskytují
toto bydlení ve vyloučených lokalitách jimi spravovaného sociálního bydlení. Vedle těchto
standardních přístupů se však i zde objevily nové modely „prostřednictví“ efektivněji vedoucí
k sociální reintegraci bezdomovců.
Příklad 1: Private sector leasing scheme (PSL)
Private Sector Leasing (PSL) je program, prostřednictvím kterého neziskové bytové asociace
a obce získávají byty soukromých pronajímatelů pro sociální účely. Na základě tohoto
programu je jen v L Londýně v současnosti pronajímáno okolo 40 000 bytů. Prostředníkem
pro uzavření nájemního vztahu (jedná se úplné prostřednictví; prostředník se stává
nájemníkem a klient podnájemníkem) jsou v tomto případě obce, bytové asociace nebo
společnosti specializující se na správu rezidenčních nemovitostí, jako například Orchard &
Shipman.
Soukromí pronajímatelé, kteří se zapojí do programu, získají následující výhody:
 Garance příjmu z nájmu. Bez ohledu na to, zda je byt skutečně pronajat nebo ne,
prostředník platí pronajímateli měsíční nájemné.
 Žádné administrativní poplatky. Pronajímatel neplatí žádné poplatky spojené
s hledáním nájemníků a správou nájemních smluv. Tyto ušetřené prostředky jsou však
vyváženy nižší úrovní nájmů.
 Minimální náklady na údržbu. Pronajímatel neplatí téměř žádné výdaje spojené
s běžnou údržbou bytu a zároveň případné poškození bytu je odstraněno na náklady
prostředníka.
 Minimální náklady spojené s nuceným odstěhováním nájemníka. Jestliže se nájemník
odmítne odstěhovat na konci nájmu, prostředník podnikne legální kroky
k odstěhování, avšak pronajímateli je stále hrazeno nájemné.
 Etická stránka. Mnoho pronajímatelů pociťuje osobní uspokojení nad tím, že pomáhá
poskytovat bydlení skutečně potřebným.
 Pomoc s rekonstrukcí. Některé obce poskytují půjčky a granty na rekonstrukci
prázdných bytů za účelem pronájmu v rámci tohoto programu.
Délka nájemní smlouvy se obvykle pohybuje okolo 3-5 let, obecně však je to minimálně jeden
rok a maximálně 25 let. Příjem z nájmu je pro pronajímatele obvykle o 10-15 % nižší, než je
15/17
výše tržního nájemného, ovšem nižší výnos z nájmu vyvažují nižší náklady. Nevýhodou pro
pronajímatele je fakt, že nemá žádnou kontrolu nad tím, kdo bude žít v pronajatém bytě.
Nicméně, podle údajů organizace Orchard & Shipman působící v L Londýně a ve Skotsku
probíhá 87 % zprostředkovaných pronájmů bez stížností a pouze u 2 % pronájmů dojde
k výpovědi.
Samotná organizace Orchard & Shipman poskytuje tzv. úplné prostřednictví, tj. účastníci
programu, klienti, se stávají podnájemníky organizace. V rámci své činnosti vyhledává byty,
jedná se soukromými pronajímateli a vykonává bytovou správu (kontroluje placení nájmu a
průběh nájmu, dobu trvání nájemní smlouvy). Klienty pak vybírá obec; zpravidla musí být
občany dané obce. Bytový fond je rozložen na celém území města; zaměstnanci organizace
vyhledávají vhodné byty a vyjednávají podmínky nájmu. Nájemní smlouva mezi
pronajímatelem a organizací je obvykle na 4 až 5 let; nájemné pak 10-15 % pod obvyklou
výší nájmu. 80 % klientů neplatí žádný nájem, jelikož příspěvek na nájemné plně pokrývá
výši nájemného; příspěvek získává organizace od obce (a ta od státu), která kontroluje kvalitu
a velikost bytu. Finančním zdrojem prostředků programu je pouze rozdíl mezi částkou, kterou
organizace zaplatí na nájemném, a částkou, kterou dostane od obce (příspěvek na nájemné
zvýšený o paušální poplatek obce), případně klienta. Organizace poskytuje asistenci klientů
při jednání s místními sociálními službami, pomáhá při řešení problémů souvisejících
s bydlením, řeší případné stížnosti sousedů a snaží se předejít konfliktům. Velkou výhodou je
rozmístění bytového fondu, tzn., že nedochází k segregaci ani stigmatizaci klientů. Místní
politici nejsou zahrnuti v procesu výběru ubytování pro klienty, tudíž neochota místních
obyvatel a předsudky nemají vliv na obsazování bytů. Na druhé straně za nevýhodu můžeme
považovat, že jde pouze o přechodné bydlení a chybí zde možnost plynulého přechodu do
dlouhodobého bydlení.
16/17
Slovensko
Příklad 1: Systém stupňovitého bydlení v Banské Bystrici
Systém prostupného bydlení pro domácnosti s nedostatečnou kapacitou pro udržení
dlouhodobého nájemního bydlení byl zaveden městem v roce 2001. Systém se snaží
propojovat bytovou a sociální politiku a motivovat sociálně slabé občany ke změně a zlepšení
životních podmínek. Systém je vertikálně rozdělen do tří základních stupňů („etap“) s dalšími
mezistupni, které vedou ke čtvrtému stupni, jenž již stojí mimo systém (horizontálně též do tří
cílových skupin). Stupně bydlení zahrnují nízkoprahové formy bydlení, dočasné formy
bydlení, střednědobé formy bydlení a dlouhodobé formy bydlení, které již vykračují ze
systému (obrázek 2). Ve všech stupních se jedná se o byty obecní, celý program prostupného
bydlení je koncepčně řízen obcí (i nákupy služeb od neziskových organizací s klienty jsou
hrazeny výhradně z rozpočtu města). Základními premisami systému jsou:
 Systém pracuje s vnitřní motivací klienta jít do lepšího bydlení: účelem není pouze
podchytit osoby a rodiny v krizi a vytrhnout je ze situace, která v případě rodin
vyžaduje odebrání nezletilých dětí do ústavních zařízení, ale protáhnout je celým
systémem co nejvýše, pokud pro to samy něco udělají.
 Bytové domy v sobě zahrnují často ubytování v rámci dvou podstupňů, čímž je
akcentován motivační faktor bezprostředního sousedství.
 Systém pomáhá budovat klientův kredit: zvyšování kvality života je odvozeno od
zvyšování příjmu; vyšší, komfortnější, stupně bydlení jsou podmíněny nejen
naplněním jistých vzorců chování, ale i dostatečným příjmem, z legálního zaměstnání,
tedy jsou dražší.
 Systém je zbudován ne na etnickém, ale na občanském principu.
 Od nejnižšího po nejvyšší stupeň jsou klientům poskytovány sociální služby a služby
navazující; aby mohl klient setrvat v systému, a tedy aby byly naplněny jeho základní
životní potřeby, je povinen s poskytovateli spolupracovat. Město si službu od
neziskových organizací kupuje adresně pro konkrétního klienta.
 Pohyb mezi stupni systému schvaluje vedoucí referátu na základě doporučení
terénních sociálních pracovníků města a neziskové organizace, kteří s klientem
sestavují individuální plán a asistují mu při jeho plnění.
 Systém učí klienta samostatnému hospodaření od prvního stupně: institut zvláštního
příjemce příspěvku na bydlení není úmyslně využíván.
17/17