Korfu – „smaragd“ - Bazény a wellness sro

Korfu – „smaragd“ Iónských ostrovů
Ing. Milan Šmíd, Bazény a wellness s.r.o., projektový ateliér
Prázdniny a letní dovolené se s námi již na dalších 10 měsíců nenávratně
loučí, návštěva jižních krajů nám ale může letní pohodu ještě prodloužit. O řeckých
ostrovech se povídá, že jsou snad v září nejkrásnější. My jsme navštívili jeden z nich
– ostrov Korfu - v tom nejfrekventovanějším období, v srpnu, kdy je ostrov doslova
nabitý rekreujícími se Italy. Pojeďte nyní s námi na tento ostrov proslavený zvláště
příběhy přírodovědce G. Durrella z dob jeho dětství. Nenajdeme zde sice již ani jeho
rodinu či doktora Theodora, ale Spiros se zde jmenuje každý čtvrtý muž nebo chlapec
na paměť svatého Spiridiona, patrona ostrova.Ostrov si svého času pro jeho
působivou krásu oblíbila i rakouská císařovna Sissy i císař Vilém, kteří (ne spolu, ale
v různém časovém období) trávili čas v zámečku Achilion. Ostrov nyní žije „komerční
turistikou“, kde každý návštěvník je považován za „chodící peněženku“.
Co většinou v průvodcích nebývá:
Ostrov Korfu je druhý největší, ale nejzelenější z Iónských ostrovů. První,
s čím přijdete do styku, je druhá nejkratší přistávací dráha pro letadla v Evropě
v délce pouhých 2,7 km. Letadla při přistání přelétají vnitrozemské hory, klesají těsně
nad hladinu moře, aby mohli dosednout na samotný kraj dráhy vybíhající do moře a
včas brzdit, jinak by vjela do ulic hlavního města.
Brzy po příjezdu poznáte, že turistický průmysl je hlavním zdrojem příjmů
obyvatel. Řekové jsou zde pohostinní, ale se stále nataženou rukou pro eura. Ve
své zdvořilosti vám nic neodmítnou, pouze v případě nesouhlasu vám splnění
vašeho přání odloží na neurčito (tak to bylo i s prosbou o toaletní papír na
hotelový pokoj). Pláže jsou zde většinou malé, při naší návštěvě špinavé a
přecpané turisty, bez možnosti jakéhokoliv soukromí. Za poplatek 6 euro si
můžete půjčit lehátka či šlapadlo. Atrakcí pro movité může být akční projížďka
na gumovém nafukovacím kruhu na vlnách za motorovým člunem, či se proletět
na padáku (55 euro). Plavat mimo vyhrazené plochy pláží se zde nedoporučuje
právě díky silnému provozu motorových člunů.
Ostrov má ale i velmi příznivé podmínky pro zemědělství, které bylo
odsunuto v posledních letech až na druhé místo za turistiku. V něm hlavní pozici
zaujímá pěstování olivovníků, kterých roste na ostrově na 4 milióny. Zasadili je
převážně předkové dnešních obyvatel. O olivovníku se tvrdí, že je to nesmrtelný
strom a žije přes 2 tisíce let. Pro rodinu stačí mít cca 500 stromů k uživení. Olivy
dozrávají a sklízí se v lednu – březnu, většinou se čeká, až sami spadají do
připravených sítí (proč se namáhat sběrem), případně se na sklizeň najímají
Albánci. Na zpracování olivového oleje se odváží na pevninu. Pěstují se zde ale
i mandlovníky a na ostrově se neobyčejně dobře daří malým čínským
pomerančům „koumquat“, ze kterých se vyrábí likéry, kompoty a marmelády.
Z dalších běžných rostlin ostrova si nelze nevšimnout asi 300 tisíc cypřišů,
oblíbené jsou i eukalypty, protože údajně zahání komáry.
Bohužel ti komáři, se kterými jsme se na ostrově setkali, nebyly o
účincích eukalyptů na jejich odhánění dostatečně poučeni. Stejně tak jen velmi
omezeně účinkovaly průmyslově vyráběné odpuzovače. Proto se s naším
nepochopením setkala prosba delegátky cestovní kanceláře, abychom na
pokojích komáry nezabíjeli, že je letos čerstvě vymalováno. Stejně tak jen
velmi omezeně účinkovaly průmyslově vyráběné odpuzovače. Proto se
s naším nepochopením setkala prosba delegátky cestovní kanceláře,
abychom na pokojích komáry nezabíjeli, že je letos čerstvě vymalováno.
Doprava
na
ostrově se liší od toho,
na
co
jsme
ve
středoevropských
poměrech zvyklí. Silnic
podle naší představy je
zde jen několik desítek
kilometrů, většinou se
jezdí
po
sice
vyasfaltovaných
cestách,
ale
vybudovaných již dříve
v takové šíři mezi domy,
aby se na ní vyhnuli dva
naložení osli. Dnes se
na ní vyhýbají nejen
motorky, ale i auta a
autobusy
cestovních
kanceláří. Tam, kde se
silnice trochu rozšíří
alespoň na šířku dvou
aut, je namalována
dvojitá plná čára, přes
kterou
se
vesele
předjíždí.
Tam, kde se silnice v jediném městě či některé z 250 vesnic ostrova
trochu rozšíří alespoň na šířku dvou aut, tam jsou bez ohledu na dopravní
značení zaparkována auta a motorky. Mnohdy před křižovatkou je obtížné
rozlišit, stojí-li auta kvůli křižovatce, nebo jsou zaparkovaná. Řidiči se zde
navzájem tolerují. Přes naprosté ignorování všech předpisů jsme nezažili
žádnou bouračku nebo kolizi, která by se řešila jinak než troubením. A troubí
se zde hodně – ať už jako projev nevole, či jako pozdrav, nebo prostě jen tak.
Za to svítí se málo – až do hluboké noci jezdí neosvětlená auta a motorky i
mezi promenujícími turisty.
Každý trochu větší hotel nabízí turistům možnost koupání v bazénu.
Jsou různých tvarů a velikostí, sladkovodní, s kvalitou vody odpovídající jižním
poměrům, při které by naši hygienici sinali hrůzou (skalice modrá to jistí).
Návštěvníkům všech národností a barev pletí to ale nevadilo a trávili zde
dlouhé slunné dny. My však měli chuť vyzkoušet i trochu větší bazény a tak
jsme se vypravili na návštěvu tří veřejných aquaparků – v Sidari, Acharavi a
Agios Ioannis.
SIDARI Water Park
Vesnice Sidari leží na severním pobřeží ostrova Corfu. Tvoří ji převážně
penziony a hotely, dále stánky se suvenýry a jinými cetkami pro turisty a
nespočet stravovacích zařízení - restaurací, taveren a dokonce i jeden ze tří
podniků Mc Donald na ostrově - ten nejmenší. Nejmenším byl zde i Sidari
water park, jestli se vůbec o aquaparku mohlo mluvit. Jeho základem byl
železobetonový bazén oválného protáhlého tvaru v délce cca 20 m s hloubkou
1,2 – 1,3 m, přepažený můstkem, a systém skluzavek (2 tobogány a
„kamikadze“) se společným dojezdovým bazénem.
Speciální bazén pak byl vybudován i pro nejmenší děti, také opatřený
skluzavkami. Provoz na skluzavkách snadno řídil pomocí „ostré“ píšťalky jeden
plavčík. Aquapark byl vybudován mezi dvěma křídly hotelu, původně jako
hotelový bazén pro ubytované. Ti tvořili i hlavní klientelu a vyvalovali se na
lehátkách pod slunečníky na ochozu bazénu. Jedinou zvláštností zde byl zcela
bezplatný vstup do areálu. Ovšem pro koupání v bazénu bylo potřebné zaplatit
pro neubytované již 1 euro, pro klouzání na tobogánu nebo kamikadze pak 6
euro.
Hlavním zdrojem financí provozovatele je dobře zařízená restaurace přímo
na ochozu bazénu, kde si můžete objednat od pitné vody přes víno a pivo až po
minutkovou „tradiční řeckou“ kuchyni. K příjemnému posezení vyzývali nejen
pohodlí slibující proutěná křesla pod sluneční clonou, ale i kšeftu chtivý majitel,
který za námi vyběhl ven až ke skluzavkám a pohostinně nás lákal dál.
Water park a sports centre Acharavi HYDROPOLIS
Daleko zajímavější pak byla návštěva již skutečného vodního parku
v Acharavi. Hydropolis je z našeho pohledu sportovně rekreačním centrem
vybudovaným na severním pobřeží Korfu, cca 10 km od Sidari a 34 km od
hlavního města Kerkyra. Leží na ploše 40.000 m2 a můžeme se zde setkat kromě
vodních radovánek i s hřišti pro volejbal, basketbal, tenis a další sporty. Vlastní
část koupací části je rozdělena dle využití na několik částí. Dominantu tvoří
systém šesti skluzavek (tobogan, hydro tube, double multi-run, kamikaze a pod),
zvláště oblíbený je zde jediný space bowl na Korfu.
Nosné konstrukce jsou zde umístěny vkusně do svahu, takže nevystupují
nijak rušivě. Skluzavky sice nebyly tak akční, jak se s nimi setkáváme někdy
v jižních krajích (viz loňská reportáž z Kypru), tím spíše ale byly přístupné i
bázlivějším návštěvníkům vodního parku. Vyšší bezpečnost umožňovala i menší
důraz na hlídání rozestupů návštěvníků ze strany plavčíka a tím i jejich rychlejší
„odbavení“ a menší čekání ve frontě.
Odstrašující byl pouze promáčený koberec umístěný na nástupním
schodišti na věž skluzavek – ten jistě mohl nabízet výběr různých plísní a
bradavic!
Velká pozornost budovatelů aquaparku Hydropolis byla věnována
nejmenším návštěvníkům. Poměrně rozsáhlý dětský bazén je vybaven systémem
vodních atrakcí od malého 16 m dlouhého tobogánu přes různé skluzavky, tubusy
skákadla a vodní hříbek. I na břehu pak navazovalo na bazén dětské dobrodružné
hřiště včetně skákacího nafukovacího hradu.
Rekreační bazén (Happening pool) pro dospělé ve tvaru ledviny
s hloubkou 1,2 – 1,3 m sice moc možností pro plavání nenabízel, za to byl
vybaven jak koši pro vodní košíkovou, tak sítí pro vodní volejbal. V obou
částech bylo stále rušno. V zálivech bazénu, dále od ruchu hrajících se pak
sobě věnovali mladé plavecké dvojice.
Pro ty nejlínější návštěvníky - milovníky vody se prostředkem parku vine
jako had 250 m dlouhá „lazy river“- líná řeka. Na velkém nafukovacím kruhu se
můžete nechat stále dokola unášet pomalým proudem korytem lemovaným
subtropickou zelení. Výstupem na ostrov vytvořený korytem líné řeky se
dostanete do „gastronomického ráje“ s nabídkou voňavých a jistě i lahodných
pochutinek a chlazených nápojů.
Většina opalovacích ploch vodního parku byla pokryta travou, což u parků
v jižních státech nebývá běžné. Na Korfu to umožňuje poměrně vlhké léto, které
zajišťuje i v těchto měsících růst trávy. Bylo to velmi příjemné pro chůzi, protože
tráva se na rozdíl od zpevněných ploch nerozpálí od sluníčka. Stavitelům parku
ale chyběly naše zkušenosti z výstavby koupališť a mezi ochoz bazénů a zelené
plochy nevytvořili odvodňovací systém. Návštěvník se proto při přechodu mezi
plochami brodil v „řídkém bahýnku“. Brodítka jako u nás zde nemají a tak plavčík
musel stále čistit zašpiněný ochoz.
Velikou popularitu má vodní park Hydropolis svými doprovodnými
programy, které jsou zde pořádány. Nejnavštěvovanější bývá pravidelný středeční
„family day“ s organizovaným programem po celý den. V tu dobu jsou sem
sváženi turisté ze smluvních hotelů z celého ostrova. V rámci programu je
vystoupení artistů, klaunů a celý den soutěží pro celou rodinu (samozřejmě za
příplatek ke vstupnému). I v jiných dnech ale je nabídka řízené zábavy – každý
den v poledne animační program, dále aerobik, aquaaerobik, grilování a další
zábava, která má zahnat nudu z případného pouhého lenošení na lehátku a
pozdržet hosta co nejdéle, aby zde utratil ještě další peníze, než jen 16 euro za
pouhý vstup do vodní části areálu.
AQUA LAND – Agios Ioannis
Od příjezdu na ostrov Korfu nelze přítomnost Aqua Landu přehlédnout.
Reklama je na autobusech i reklamních štítech podél silnic po celém ostrově,
směrovky vedou až k branám. Cestovní kanceláře ve všech turistických
střediscích nabízejí celé zájezdy i jen zlevněné vstupné oproti lístku koupenému
přímo u vstupu do areálu. A tak jsme se sem také vypravili.
Na rozdíl od předchozích vodních parků je Aqua Land „vnitrozemským“
zařízením – nachází se uprostřed ostrova, cca 10 km západně od hlavního města
Kerkyra. Před branou je parkoviště pro 600 aut, které se během dopoledne zaplní.
S podivem je zde parkování zdarma. Při vstupu do areálu nám papírovou
vstupenku vyměnili za pásek s barevným označením dne, kterou musí všichni
návštěvníci nosit po celou dobu pobytu v parku na ruce.
S výstavbou Aqua Landu bylo započato v roce 1995 a v roce 1997 přijal
první návštěvníky. Těch přišlo sem do dnešního roku na 2 milióny. Na výstavbě
areálu se podílely přední američtí architekti a projektanti. Park je vybudován na
ploše 125.000 m2 a je jednoznačně největším zařízením na Korfu a údajně i
v celém Řecku. V sousedství Aqua Landu vyrostl i hotel s 720ti lůžky. V areálu se
nachází 10 bazénů, většinou jednoúčelových.
Část jich tvoří dojezd 18ti skluzavek pro dospělé. Zde je opravdu značný
výběr dle odvahy každého jedince. Je možné se na zdvojené pneumatice ve dvou
spustit na cestu 180 m dlouhým korytem „Family Raftingem“, případně vyběhnout
o patro výš a „střemhlav“ se řítit z výšky přes 20 m korytem „kamikaze“ rovnou
dolů.
Černý otvor „hydrotube“ sice slibuje menší přetížení díky delší trase,
spálená záda třením o koryto ale stejně vypovídají o dosti velké rychlosti
v potrubí. Zkoušíme ještě na pneumatikách černou díru, ale již nás láká
sousední bazén s vlnami udávané výšky až 2 m. Sice pochybujeme o jejich výši,
protože i v deklarované hloubce v bazénu 1,8 m bez problémů stačím. Přesto je
pro nás plavba na bazénu
„rozbouřeném“ pomocí silných dmychadel
nevšedním zážitkem.
Vlny běhají v pravidelném ¼ hodinovém cyklu pod dohledem 2 přísných
plavčíků, kteří nás odhání od stěny s dmychadly. Na bazénu je po celý den
tlačenice. My jej po několika cyklech vlnobití opouštíme, abychom si užili i
dalších slastí. Park se již naplnil návštěvníky a dostat se na jakoukoliv skluzavku
či jinou atrakci je vždy zkouška trpělivosti. Často spojená i s nutností „ukořistit“
pneumatiku, kterých je najednou nedostatek a každý si chrání tu „svou“. I tak se
nám daří a vystojíme si frontu na „crazy river“. V první tůňce mě sice zpětný
náraz vody katapultuje z mé pneumatiky, tu ale si držím dál, opět nasedám a
vítězně dojíždím do dojezdového bazénu.
V popolední době není již
možné dostat se na žádnou
z významných atrakcí – fronty zde
neúměrně narostly. Procházíme
proto a prohlížíme si i další
nabídku radovánek. Vcelku bez
velkého zájmu návštěvníků je
velká
vířivka
s podvodními
masážemi.
Je
součástí
rekreačního bazénu, kde největší
zájem je o přechod po plovoucích
bójkách. Zde musí proto provoz
korigovat plavčík, aby se jednotliví
zájemci
navzájem
nesráželi
z bójek do vody. I tak jich většina
spadla již uprostřed cesty.
Ani v Aqua Landu nevyšly děti naprázdno. Je zde pro ně připraven dětský
dobrodružný bazén s atrakcemi od těch pro nejmenší až do 12ti let. Ty již
mohou na širokou skluzavku nebo dětský tobogán. Starším 12ti let je sem vstup
zakázán. Bazén je vybaven i systémem různých stříkadel a prolézaček, jím pak
vévodí monumentální vodní hrad s převracecím kýblem na svém vrcholu. Ten
vylévá každých 40 vteřin svůj obsah, který ve velké spršce dopadá na ty dole.
Sice jako dětský bazén, ale obsazen spíše dospělými je další vodní hrad
ve stylu karibických pirátů. I do hlavy piráta na vrcholu natéká voda, aby vždy
v ohromné spršce polila všechny kolem i uvnitř. Prochází se zde po úzkých
lávkách, lanech, návštěvníci na sebe kromě spršky shora mohou navíc stříkat
z vodních děl a vyklápět menší kyblíky vody. Malé děti zde v té tlačenici
skutečně nemají moc šance.
Prochladlí
sprškami
z karibiku
uchvacujeme
pneumatiky a vydáváme se na
350 m dlouhou pouť po Lazy
River. Koryto zasazeno do
příjemného
prostředí
subtropické vegetace, ale zde
v klidné mírně proudící vodě je
teprve patrná špína bazénové
vody tohoto aquaparku. Tak si
ještě zaskákat na trampolíně a
chvíli sledovat děti jezdící na
obdobě našeho aquadromu.
Protože se již blíží večer a
řada návštěvníků odchází,
zmenšují
se
fronty
u
jednotlivých skluzavek. Daří se
nám kolektivní jízda na
pětidráhové skluzavce „multi
hill“ a vlnovitém kamikaze.
Další již nestíháme a tak nám
čtyřtubusový twister i další
z neprojetých skluzavek opět
odolaly.
Aqua Land je otevřen od května do října denně od 10 do 18 hodin,
v červenci a srpnu až do 19 hodin. Vstupné činí pro dospělého 20 euro na den,
pro děti do 12ti let 14 euro. Uložení věcí do skříňky stojí jen 3 euro. Vše ostatní
kromě jídla a pití je již v ceně vstupného. Nakonec při odchodu z parku si
můžete prohlédnout fotogalerii a najdete-li svou fotku, můžete si ji za 4 eura
koupit. Zde je také jediné místo v celém Aqua Landu, kde je zakázáno fotit a
používat mobilní telefon a je to zde velmi přísně hlídáno.
Možná, že někdo nabyl dojem samých negativ při návštěvě Korfu. Není
tomu tak. Je to hezký ostrov s nevšední přírodou a krásnými scenériemi.
Návštěvník nesmí podlehnout svodům cestovních kanceláří o speciální a
opravdu předražené zájezdy, raději doporučuji půjčit si auto a projezdit si sami
celý ostrov. Není veliký, nedá se proto nadlouho zabloudit, přes velkou
nespolehlivost dostupných map. Vždy po několika desítkách minut musíte
narazit na moře.
Takto se můžete dostat do krásných zákoutí mimo turistické oblasti, kde
již nejsou dvojjazyčné nápisy a poznáte vesnice, kde se před desítkami let
zastavil čas. Objevíte i pláže, kde není „hlava na hlavě“ a kde je možné se i
vykoupat. I návštěva vodních parků zde stojí za to. A v září je prý na Korfu
vůbec nejkrásněji…
Foto: Milan Šmíd