pyty

Transkript

pyty
TOTEM
o
dobrušských skau tu
ZÁRÍ
Ř 2009/ROc.
Ř2
ÚVODNÍ SLOVO
Vážení a milí čtenáři!
ale zároveň i doufám, že se zde
dozvíte něco nového. Zabrousili
Po prázdninové pauze se k Vám jsme do jejich historie, sem tam
opět vracíme a přinášíme Vám uvedeme nějaký ten technický
další číslo našeho oběžníku. Hned parametr, doplníme to fotkama.
na úvod bych se Vám ale chtěla Určitě je se na co těšit.
omluvit a podat Vám vysvětlení za neúplnost čísla a i za jeho
V tipu na výlet využívá Béna
zpoždění. I když je vypsaná uzá- posledních možností využití cykvěrka dostatečně dopředu, čím lobusů a seznamuje nás s Orlicdál častěji se nám však stává, že kými horami ze sedla kola. Předčlánky a fotky od jednotlivých pověď počasí slibuje krásné babí
oddílů se k nám dostávají pozdě léto, tak by byla škoda jeho tipů
a mnohdy vůbec. Pak nastává ono nevyužít.
protahování termínu vydání, jako
třeba tentokrát. Tolik na omluvu a
Další tip nám přinese Verča,
vysvětlenou..
která nás seznámí s metodou batikování. Kdo to nezná, bude mile
A co Vám v novém čísle přináší- překvapený, jak je to jednoduché,
me? Je toho dost a můžu slíbit, že rychlé a efektivní. A ti znalí si třeco tu teď chybí, tak se budem sna- ba rozšíří znalosti, protože těch
žit dodat v čísle následujícím...
metod je opravdu hodně!
Téma čísla je tentokrát věnováDalší reportáže budou z Orlicno rozhlednám v našem okolí. Vě- kého Záhoří, kde letos proběhl
řím, že kupu z nich budete znát, tábor Světlušek+Vlčat, tábor Slu-
nečnic+Mohykánů a zakončil to
tradiční vegáč. Články jsou provázeny řadou fotografií.
Závěr čísla patří rozhovoru se
skautskou osobností. Je to jeden z
mladších členů, co se aktivně podílí na chodu střediska. Nechybí
téměř na žádné akci, většinou ho
můžem vidět s foťákem v ruce.
Ještě nevíte? A když Vám povím,
že má ve skautu další čtyři sourozence? To už snad ví každý. A
kdo by přece jenom váhal, tak se
to dozví na stránce šestnáct.
Na poslední stránce si nenechte ujít citát a tím je obsah Totemu
vyčerpán. Doufám, že se Vám
bude líbit a že si ho s chutí přečtete. Jakékoliv připomínky jsou
kdykoliv vítány..
Za celou radu přeje příjemné
čtení
OBSAH TOTEMU
2-
3-
6-
8
9 -
Úvodní slovo
Obsah Totemu
Téma čísla 16 -
- Rozhledny v našem okolí
Tip na výlet
18 - Tip na vyrábění
Střediskové dění
- Tábor světlušek a vlčat 19 - - Tábor slunečnic a mohykánů
- Vegáč
2
Rozhovor s ...
... Jiřím Štaffou
Poslední strana
- Uzávěrka, V příštím čísle, Tiráž
Citát
Ř
TÉMA CÍSLA
ROZHLEDNY V NAŠEM OKOLÍ
Člověk je tvor od přírody zvídavý a potřebu rozhlížet se měl určitě už od pravěku. Tam mu stačilo
vylézt si na nějakou skálu, ale s
postupem času začal stavět vyšší
a dokonalejší stavby. Materiál na
stavbu byl různý -od dřeva, přes
železo až po nejrůznější kámen a
cihly.
Historie rozhleden na našem
území je dlouhá již přes dvě století. Přesto první rozhledny nebyly klasickými věžemi tak, jak
si je představujeme - tj. někde na
kopci. První rozhledny byly pozoruhodné stavby, které si na svých
pozemcích nechala stavět šlechta.
Nejstarší rozhlednou, kterou známe, je Minaret v Lednicko-Valtickém areálu, jenž roku 2002 oslavil
200 let.
První horskou rozhlednou se
stala roku 1825 Josefská věž na
Kleti, kterou také nechal vybudovat šlechtic. Od této doby už rozhledny vznikají na více místech,
přesto nepravidelně a za různým
účelem.
Opravdová expanze rozhleden
začala až začátkem 80. let 19. století, kdy se zvýšil zájem o turistiku
a začaly vznikat turistické spolky.
Lidé byli znechucení podobou
Rakouska-Uherska, a chtěli proto
poznávat svoji zemi. A jak nejlépe
poznat svoji zemi? Přece z rozhleden. V tomto období (až do počátku 1. světové války) se stavěly
především dřevěné věže, které
příliš dlouho nevydržely.
První světová válka přinesla
krátké zastavení rozhlednového
nadšení. To se ale znovu rozjelo během období 1. republiky. V
průběhu těchto 20 let se o rozhledny zasloužil hlavně Klub československých turistů. Roku 1938
ale přišla Mnichovská dohoda,
která vrhla půl století trvající temno nejen na obyvatelstvo, ale i na
rozhledny. Vyhlídkové věže vybudované během let 1939 - 1989 by
se daly spočítat na prstech dvou
rukou.
Po sametové revoluci ale nastala
největší expanze rozhleden v celé
její dvousetleté historii. Počet nových rozhleden už přesáhl stovku!
Dá se tedy bez nějaké troufalosti
říci, že žijeme v rozhlednové renesanci.
Pojďme se však podrobněji podívat na rozhledny v našem okolí.
DOBROŠOV
Možnost vystoupat na vyhlídku
na Dobrošově (622 m) u Náchoda
měli turisté již v oce 1895. Tehdy
zde z popudu KČT vyrostla podle
projektu stavitele Jana Svobody za
2300 zlatých turistická chata s 6m
vysokou zděnou věží. Slavnostně
byla zprovozněna 28. října 1895.
Stavba si získala brzy vysokou
oblibu – i díky zimním sportům
v jejím okolí – a přestávala kapacitně stačit. Za této situace oslovil
náchodský KČT známého architekta Dušana Jurkoviče, aby pro
něho vypracoval projekt nové turistické chaty. Uskutečnilo se tak
v roce 1912, ale díky válečným
událostem byl projekt zrealizován
až v roce 1921. Základní kámen
3
ke stavbě byl položen v červenci
při Jiráskových slavnostech, pořádaných k jeho sedmdesátinám. V
základním kameni je uložen vlastnoručně napsaný Jiráskův list. V
květnu 1923 proběhla demolice
staré útulny, a ještě v září téhož
roku je stavba Jiráskovy chaty
– jak byla nazvána – s 15 metrů
vysokou rozhlednou dokončena.
Zrealizována byla za necelých 400
tis. Kč. Veřejnosti se poprvé představila 1. prosince 1923.
OSIČINA
Plochý vrchol kopce Osičina
(413 m n.m.) se nalézá při silnici
mezi obcemi Vojenice a Záhornice, asi 8 km od města Opočna.
Rozhledna, která zde byla vystavěna v zimě 2002, je součástí typizovaného telekomunikačního
stožáru zbudovaného společností
T-Mobile, přičemž obec Voděrady
podmínila jeho výstavbu umístěním vyhlídky přístupné pro turisty.
Celková výška věže činí 54 metrů, vyhlídková plošina se nachází v úrovni 33 metrů nad zemí.
Po zdolání 165 schodů se naskýtá nádherný kruhový výhled na
královéhradecko, Orlické hory,
Krkonoše a Železné hory. Slavnostní otevření rozhledny pořádané obecním úřadem Voděrady
a Sdružením obcí Dřížná proběhlo 25. června 2004.
Rozhledna je přístupná v sezóně
o víkendech a státních svátcích.
KASTEL U VRBICE
Novým turistickým lákadlem
v podobě dřevěné rozhledny s
ocelovým točitým schodištěm se
může od podzimu 2005 pochlubit
obec Vrbice nacházející se 4km
od Kostelce nad Orlicí v okrese
Rychnov nad Kněžnou. Vrcholek
Kastelu (445 m), na jehož temeni
stával kostel, nesl rozhlednu již v
minulosti. Kolem roku 1937 zde
armáda vystavěla triangulační
věž, která byla vysoká 37 metrů.
Ačkoliv nebyla oficiálně přístupná, lidé si vždy našli způsob, jak
na ni vystoupat. Po válce již armáda o rozhlednu neprojevila zájem
a ta připadla okresu. Na dřevěné
konstrukci se postupně začínal
projevovat zub času a v roce 1946
bylo rozhodnuto o jejím stržení.
Třetinu dřeva byla rozprodána,
zbytek byl rozdělen na otop mezi
místní občany.
O výstavbě nové rozhledny rozhodnulo zastupitelstvo obce na
podzim roku 2004. Rozhlednu
umístěnou poblíž vrcholku Kastel projektoval Antonín Olšina z
Vysokého Mýta (rovněž navrhl
rozhlednu Terezka u Proseče).
Výška stavby je 29 metrů, přičemž
vyhlídkové plošiny jsou v 11 a 25
metrech. Stavební práce zajistila
dodavatelská firma Vaspo s.r.o.
Vamberk v měsících srpen - říjen
2005. Kolaudace stavby proběhla
22. listopadu 2005. Finančně se
na výstavbě podílelo Ministerstvo
pro místní rozvoj (800 tis. Kč) v
rámci Programu obnovy venkova, Královéhradecký kraj a obec
Vrbice. Za rozhlednu obec zaplatila milion tři sta tisíc korun. Její
skutečná hodnota je ale mnohem
vyšší, neboť zahrnuje cca 50 kubických metrů dřeva z obecních
lesů a téměř sedm set hodin práce dobrovolníků z obce. Stavbu si
Vrbičtí dali jako dárek za vítězství
v krajském kole soutěže o vesnici
roku 2004 a za třetí místo v kole
celostátním.
Oficiální zpřístupnění rozhledny
proběhlo 15. dubna 2006 za účasti více než 1 tisíce lidí. Vstup na
rozhlednu je zpoplatněný, během
hlavní turistické sezóny je otevřeno denně.
SKUHROV NAD BĚLOU
Menší dřevěná rozhledna vyrostla v roce 2001 na místech zříceniny hradu Skuhrov nad Bělou
(425 m) v okrese Rychnov nad
Kněžnou. Popud ke stavbě vyhlídky dala obec Skuhrov s cílem
oživit areál hradu. Nová věž měla
svým pojetím respektovat strážní
význam původního hradu ze 13.
4
století. Jako předloha posloužila
podobná rozhledna u Modré nedaleko Uherského Hradiště. Práce
na výstavbě byly zahájeny v létě
2001, kdy mládež vykopala v rámci brigády základy pro novou věž.
Místní firma pak samotnou stavbu zrealizovala na podzim roku
2001. Dne 26. listopadu 2001 byla
věž oficiálně zpřístupněna.
Skuhrovská rozhledna dosahuje
výšky 9 metrů a po zdolání dvou
žebříků s celkem 18 schody nabízí z horní plošiny výhled ze 6
metrů nad zemí. Rozhled je omezen okolními stromy a je možný
pouze severním směrem do údolí říčky Bělá (především na obec
Skuhrov) a na Orlické hory. Věž je
volně přístupná. Přístupná je například ze silnice Skuhrov-Hraštice (odbočka k rozhledně směrem
vpravo).
VARTA U SENDRAŽE
Dalším přírůstkem do rodiny
typizovaných konstrukcí s vyhlídkovou plošinou vystavěných mobilním operátorem je věž na kopci
Varta (618 m) u obce Sendraž. Víceúčelovou věž nechala na Vartě
postavit společnost Vodafone v
roce 2007. Na Vartě však již v minulosti stávala dřevěná rozhledna.
Vybudována byla na přelomu devatenáctého a dvacátého století. V
50. letech 20. století však musela
být vzhledem k havarijnímu stavu
zbořena.
Rozhledna byla sice postavena
v roce 2007, zpřístupnění se však
dočkala až o necelé dva roky později. Vyhlídková plošina je instalována ve výšce 28,3 m (celková
výška věže je 50m), nabízí výborný kruhový rozhled. Zajímavostí
je, že areál je střežen bezpečnostní
kamerou.
VELKÁ DEŠTNÁ
Velká Deštná (1115 m) je nejvyšší horou Orlických hor a jako
taková nabízí nádherné rozhledy
do českého vnitrozemí i do Polska. Ty jsou umocněny po výstupu na malou dřevěnou rozhlednu,
která připomíná spíše jednoduchý
posed nebo triangulační věž.
Historie rozhlížení z Velké Deštné se píše od konce 19. stol., kdy
zde byla jednoduchá dřevěná tribuna. V první polovině minulého
století tu byla postavena triangulační věž, která zřejmě sloužila i
jako rozhledna. Na konci 70. let
byla odstraněna. Od roku 1992
zde díky náchodským skautům
stála čtyřmetrová dřevěná trámová vyhlídka. Byla pojmenována
po panu Štefanu Matejíkovi, místnímu hajnému a bývalému členu
Horské služby v Deštném, k jeho
šedesátinám. Od té doby se jí ří-
Pro lepší orientaci Vám ještě
přikládám mapku, na které
naleznete všechny rozhledny
královehradeckého kraje.
Více na http://rozhledny.
webzdarma.cz/
5
kalo Štefanova vyhlídka. V roce
2003 byla již značně chatrná a
nahrazena novou, opět dřevěnou,
šestimetrovou vyšší konstrukcí o
13 schodech. Pod vrcholem slouží
turistům Jiráskova chata
V posledních letech se uvažuje
o výstavbě nové dominanty Velké
Deštné – vysílače s vyhlídkovým
ochozem, který by byl navržen
z přírodních materiálů. Jednání
iniciátorů stavby (obec Deštné a
svazek obcí Region Orlické hory)
však zatím ztroskotala na odporu
vlastníka pozemků na Velké Deštné Jana Kolowrata Krakovského.
Možností je vystavět rozhlednu
na 4km vzdáleném, leč asi o 100
metrů nižším, vrchu Šerlich.
TIP NA VÝLET
NA KOLE DO ORLICKÝCH HOR
Jízdní kolo má doma snad úplně
každý. Mapu, případně rovnou
cyklomapu Orlických hor je možné
snadno koupit nebo si od někoho
vypůjčit. Dáte-li to dohromady a
přidáte-li ještě dobré počasí, může
z toho být pěkný cyklovýlet do našich nejbližších hor.
Orlické hory mají pro cyklistu tu výhodu, že většina cest je v
dobrém stavu a není proto vůbec
potřeba nějaké speciálně upravené kolo nebo mít náturu adrenalinového nadšence. Naopak pozor
si je potřeba dát v horách na často
početné skupinky pěších turistů, a
to zejména při četných sjezdech!
Tak rychle zkontrolujte stav svého
bicyklu, zabalte do batůžku nebo
cyklobrašny nějakou tu svačinu a
láhev s pitím a hurá do hor!
Pokud bych měl vypsat všechny
možnosti, které se cyklistovi v Orlických horách nabízejí, potřeboval bych nejspíš rovnou celé číslo
Totemu. Upozorním proto jen na
některé a zejména na možnost využít během léta služeb některého
z cyklobusů, které jezdí pravidelně v sobotu a neděli a rovněž ve
dnech státních svátků.
na kole již z domu. Počítejte však
se zhruba dvaceti kilometry do
Deštného, po nichž přijde velmi
náročné stoupání na hřeben. Kupříkladu takový výlet na louku v
Orlickém Záhoří (3), která je pro
nejednoho dobrušského skauta
druhým domovem, je bez využití cyklobusu sice pěkným, ale o
to více vyčerpávajícím zážitkem.
Během cesty vás totiž bude čekat
výšlap na hřeben hned dvakrát
(jednou při zpáteční cestě), přičemž celkem urazíte kolem sedmdesáti kilometrů. Smočení v
Divoké Orlici v půli cesty je pak
spíše nutností, než zaslouženou
odměnou.
Cyklobusem snadno a rychle
Není proto divu, že drtivá většina lidí dá přednost cyklobusu
na Šerlich (1) a sportovní výkony
si nechá až na samotný hřeben.
Sjet pak odpoledne „dolů“ do
Dobrušky už nebývá problém. Pro
Dobrušku zajišťuje provoz cyklobusů během léta již po několik let
firma Orlobus, na jejíchž webových stránkách naleznete mimo
jiné i jejich jízdní řády – konkrétně na adrese http://www.orlobus.
cz/cyklobusy.html, naše město hleZ Dobrušky až na hřeben
dejte na červené trase. Za přepravu kola zaplatíte 20 korun. Výlet
Pokud snad pokládáte za zby- však dlouho neodkládejte, cyktečný luxus nechat se pohodlně lobusy letos vyjedou naposledy v
vést autobusem i s kolem, můžete neděli 20. září!
vyrazit na hřeben Orlických hor
6
Tipy na výlet
Snad jsem vás dostatečně motivoval k tomu vyrazit ještě letos na
kole na horský hřeben. A kam byste se během své cesty neměli zapomenout podívat? Jak již jsem psal,
možností je nepřeberné množství
a stačí si jen vybrat. Je proto jen a
jen na vás, zda se rozhodnete například pro hřebenovou cyklotúru
přes Velkou Deštnou (2) dále po
červené cykloznačce, která víceméně kopíruje turistickou značku stejné barvy (dá se dojet až do
Rokytnice v Orlických horách (5)
a odtud se třeba vlakem svést i s
kolem někam blíže k domovu).
Nebo můžete hřeben opustit na
některém z příslušných rozcestí a
vydat se dolů směrem k polským
hranicím. Za návštěvu na této
straně hor stojí rozhodně poutní
kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Neratově (4), o několik kilometrů vzdálenější a mezi turisty často
vyhledávaná Zemská brána (7) a
nebo třeba rovnou pastvinská přehrada, k níž se dá dojet prakticky
po hřebeni, který opustíte až na
jeho samotném konci. A pamatujete si na Ježourův článek o prameni Divoké Orlice na Czarnem
Bagně (6)? Proč se nevypravit třeba právě tam? Fantazii se v tomto
případě meze nekladou…
7
Ř
TIP NA vyrábení
batikování
Batika je pro svoje neopakovatelné kouzlo stále oblíbenou a vyhledávanou umělecko-řemeslnou metodou, svůj původ má na asijském
kontinentu – v Číně a Indii, ale také
v Africe. Princip batiky spočívá v
tom, že neumožníme barvě, aby
rovnoměrně látku obarvila, ale naopak využíváme toho, že se do stažených míst barva nedostane. Batikovacích technik je velké množství,
většina se vyvíjela po tisíciletí.
K barvení se používají speciální
barvy na textil, například značky
Duha nebo Iberia, které jsou k dostání v drogeriích. Postupujeme
většinou podle návodu na obalu.
Zde jsou některé z batikovacích
technik.
složení vzniknou pruhy. Nasklá- nebo parafín, se barva nechytne.
danou látku zafixujeme opět pro- Vosk potom odstraníme sloupnutím a zbytky žehlením přes savý
vázkem nebo pomocí kolíčků.
papír.
Mačkaná batika
Už z názvu je jasné, že budeme Batika savováním
látku mačkat. Různě pomačkanou Potřebujeme Savo Perex, které
látku opět ovážeme a začneme dokáže odbarvit bavlnu. Savo používáme vždy ředěné vodou v pobarvit.
měru 1:3. Můžeme připravenou
látku buďto smáčet, nebo stříkat
Uzlová batika
Na látce můžeme také dělat uzlí- rozprašovačem přes nejrůznější
ky nebo velké uzle. Vzniknou tak šablony.
opět zajímavé vzory.
Existuje ještě řada dalších technik,
veškeré uvedené techniky lze přiŠitá batika
Tato technika je náročnější, zato tom libovolně kombinovat, záleží
můžete více ovlivnit výslednou už jen na vaší fantazii a nápaditospodobu batikované látky. Nejprve ti.
si tužkou předkreslíme požadovaný ornament na látku a pak proši- Obarvenou látku řádně propláchjeme jehlou a nití a co nejvíce uta- neme vodou, teprve potom rozmotáme všechny uzlíky, špagáty a
hujeme, aby byla látka zřasená.
nitě. A opět látku mácháme alespoň ve dvou vodách. Do poslední vody přidáme několik lžic octa
pro ustálení barev.
Vázaná batika
Nejčastější způsob batikování, při
kterém před barvením předem
namočenou látku různě ovážeme
pomocí provázků. Pokud chceme
malé kroužky, vložíme pod látku
kamínek a pod ním pevně ovážeme. Do míst, kde je látka stažená
Sypaná batika
se barva nedostane.
Na navlhčenou látku nasypeme
barvu přímo ze sáčku (stačí jen
malé množství), poté látku poskládáme nebo zmuchláme, vložíme do igelitového sáčku a zavážeme. Celý sáček pak vaříme
ve vodě podle návodu (většinou
20 minut). Nebo je možné sáček
ohřívat v mikrovlnce 5-10 minut,
ale pozor, ať se nepřipálí.
Skládaná batika
Po poskládání látky budou vnitřní vrstvy neobarvené, naopak ty
vnější ano. Po harmonikovitém
Vosková batika
Ještě lépe než u šité batiky můžeme konečný výsledek naplánovat
u voskové batiky. V místech, kde
na látku naneseme roztavený vosk
8
Pokud chceme dosáhnout batiky
vícebarevné, neodstraňujeme nitě
a provázky po prvním proprání,
naopak ještě nějaké přidáme. A
opět barvíme. Buď v tmavším odstínu barvy původní, nebo v barvě
jiné tmavší.
Ř
STrEDISKOVÉ
Ř
DENí
Ř
Ř A VLCAT
Ř
TÁBOR SVETLUSEK
Rok se s rokem sešel a vlčata se
světluškami se shledali na společném táboře. Letos to nebylo
tak jako loni na Mastech, ale na
klasickém tábořišti dobrušských
skautů v Orlickém Záhoří.
Co se týče počtů, tak dětí bylo
24 z toho 10 Vlčat a 14 Světlušek. Z celého počtu dětí zbylo 22,
úbytek byl 1 Vlče (odjel dříve) a
1 Světluška (nemoc). Vedoucích
bylo dohromady 6, jmenovitě
Skotík, Šárka, Kokina, Vlasta,
Gor a Koule. Jako rádci, zásobovači a kuchaři se na táboře vystřídaly dvě dvojice, první týden to
byl Pýtý a Káťa, druhý týden to
byl Vašek s Janou, kteří nám po
celou dobu tábora pomáhali řešit
problémy a předávali nám cenné
zkušenosti.
Celý tábor se nesl v rytmu
Trpaslíků, kteří hledali nové doly.
Vše začalo tím, že došlo zlato ve
starých dolech, a proto nejstarší trpaslík svolal radu trpasličích
rodů. Na této radě se trpaslíci dohodli na jakou světovou stranu,
který rod půjde. Celým táborem
je vedla tato písnička:
„Ve Zlatých horách v hlubině žili
trpaslíci v rodině
kutali zlato noc co noc drahokamů
měli moc.
a mezi Světluškami to byla Verča.
Za svůj výkon obdrželi náležitou
odměnu. Ukončení celotáborové
hry proběhlo klasickou formou,
a to pokladovou. Na které byl naNaplnili bohatstvím celou skříň lezen poklad, který byl tak velký,
zlata však bylo míň a míň
že se musel rozdělit mezi všechny
tak sebrali celý rod a vydali se na trpasličí rody.
pochod.
Doufáme, že se tábor dětem líPřes hory dlouho bloudili nové doly bil i přes aprílové počasí v prvním
nalézt toužily
týdnu, které nám překazilo naše
nebyla to snadná pouť museli se- plány. Naštěstí jsme měli vymyšlebou pořádně hnout.
nou mokrou variantu táborových
her, a tak jsme to nějak zvládli. Za
Nebojte se ničeho ještě nic není všechny vedoucí bychom chtěli
ztraceno
poděkovat jak dvojici Pýtý, Káťa,
společně to zvládneme nové doly tak dvojici Vašek, Jana, za to, že
nalezneme.“
nám v nesnázi poradili a pomohli a taky za to že jsme nikdy nešli
Děti byly rozlosovány do skupin, spát s prázdným žaludkem. DÍKY
které proti sobě soupeřily v různých tématických hrách. Názvy trpasličích rodů byly tyto: Bručouni,
Vousáči, Kutači a Stromovousové.
Děti také po celou dobu tábora
plnily různé zkoušky. Za všechny
jmenujeme alespoň tyto: mlčení,
hladovka, uzle, orientace, odhad,
modrý život či deník. Mezi Vlčaty nejvíce zlatých run (odměnou
za splněnou zkoušku) získal Tom
9
10
11
°
Ř
TÁBOR SLUNECNIC
A MOHYKÁNU
Píše se rok 1346. V potemnělém
lese ozářeném pouze čtyřmi loučemi leží na smrtelné posteli Jan
Lucemburský. Kolem krále stojí
hlouček smutných poddaných.
Někteří z nich pláčí. Po chvíli král
tichým a chraplavým hlasem volá
svého následovníka Václava. Ten
okamžitě přichází a poklekává.
Král mu cosi šeptá a poté mu třesoucíma rukama vkládá na hlavu
královskou korunu. Po tomto namáhavém aktu Jan Lucemburský
umírá. Nový král Václav, který si
brzo změní jméno na Karel IV.,
se okamžitě vydává na cestu do
Čech. Na této nebezpečné cestě ho
doprovází čtyři věrné družiny…
Tak přibližně touto scénou z
naší historie začal letošní tábor
skautů a skautek. Počet účastníků
tábora byl následující: 8 Mohykánů + 3 vedoucí, 10 Slunečnic + 2
vedoucí a nakonec 2 kuchařky +
externí zásobovatel potravin, známý jako Tomáš. Tito všichni se
sešli na louce u Orlického Záhoří,
aby spolu strávili 14 dní pryč od
měst, každodenních starostí, školy a pracovních povinností.
Jak jsem již naznačil v úvodu,
tábor se nesl v duchu Středověku.
Čtyři družiny měli za úkol chránit a pomáhat svému králi Karlovi IV. na jeho dlouhém putování,
které začalo ve Francii, kde řádila
spousta intrikánů a loupežníků,
poté pokračovalo přes Německo
a končilo až v České Zemi. Cesta
to však nebyla jednoduchá a proto
všechny čtyři družiny – Frodamionci, Věrní Karlovi Vojáci (VKV),
Karlštejňáci, Pážata – měli velice
napilno. Celé dva týdny se snažili králi ve všem vyhovět, bránili
ho svým tělem, pašovali pro něj
stříbro, a když onemocněl, vařili
mu léčivý lektvar. Samozřejmě se
nesmělo zapomínat na putování,
a tak první týden v pátek čekala
družiny dvojdenka. Vyrazili jsme
všichni společně směr Záhoří a
pak krpálem na Homoli. Všichni se radovali, jaká je to příjemná
změna oproti minulému roku, kdy
šla každá družinka svou vlastní
cestou. To však ještě netušili, že na
Vrcholu Homole budou muset některé své přátele opustit. Předem
jsme se totiž domluvili, kdo půjde
s Hančou a Weyrem tzv. normální
trasu, která končila v Neratově, a
12
kdo bude muset zůstat s Tinkem
a MM na tzv. drsné trase, která
končila v Dobrém. Po čtvrthodinovém loučení, které zpestřila
hlavně Maruška tím, že odmítla
jít drsnější trasu, jsme se konečně
vydali na cestu. Další děje s dovolením přeskočím, jelikož neznám
obě verze. Zkrátka druhý den v
sobotu jsme se opět šťastně shledali v táboře. Tam na nás čekala
večeře a roztopený oheň u sauny.
Tímto bych chtěl poděkovat těm,
kteří přijeli, aby nám udělali saunu, jmenovitě Lachtanovi, Ondrovi, Bejbinovi, Mogicovi a Pavlač. Opravdu díky. Po vydařené
sauně jsme šli všichni spát a těšili
se na rodiče, jelikož další den byla
návštěvní neděle. Rodičů přijelo
opravdu dost a s nimi dorazily
plechy s buchtama a poslední chybějící Slunečnice - Káťa.
Po krásné neděli pokračoval tábor zase svým životem. Karel dorazil do Čech, kde jeho družiny
stihli postavit most nesoucí jeho
jméno, vyzkoušet si svou odvahu
v nočním lese apod. Vše zkrátka
rychle spělo k ukončení celotáborové hry. Ve čtvrtek odpoledne se
všichni konečně dočkali. Po vylo-
kterých by se jídlo nedalo připravit.
Samozřejmě nesmím zapomenout na Petra, který s námi sice
nemohl být celý tábor, ale přijel
alespoň na slibový oheň a potom
na páteční bugr oheň.
Dále bych pogratuloval všem,
kteří splnili zkoušku Tři orlí pera,
a Ondrovi, Zuzce a Wendy, kteří
úspěšně složili skautský slib.
Největší dík však patří všem
Mohykánům a Slunečnicím za to,
vení zprávy z díry v zemi vyrazily jednotlivé družiny na Homoli.
Tam rozluštili zprávu, která je poslala zpět do tábora s náročným
logickým úkolem. V táboře hra
pokračovala putováním řekou do
bývalého tábořiště Hradeckých
skautů. Tam na starém hřbitově
pod vrstvou hlíny bylo ve čtyřech
z devíti hrobů zakopáno bohatství.
Bohužel družiny na hřbitov dorazili dost pozdě, a tak se museli
vrátit do tábora pro baterky a rýče,
aby jim kopání šlo lépe od ruky.
Nakonec si ale každá družina našla svůj poklad. Jelikož však byli
všichni unavení, nechali rozbalování a rozdělování na další den.
Ten se nesl v duchu odpočívání,
focení, rojnice apod. Večer jsme
rozdělali oheň, pekli jsme hady a
pili Kofeinu, kterou přivezl Petr.
Asi okolo dvanácté jsme šli spát
a (ne)těšili se na poslední táborové ráno, kdy si pro nás měli přijet
rodiče. V sobotu se tedy odjíždělo
a s každým rodičem, který si někoho odvezl byl tábor prázdnější.
Nakonec zbyla pouze hrstka věrných, která vydržela až do neděle,
kdy oficiálně začal Oslavný Vegáč.
Ale o něm je už jiný článek.
Co říct na závěr? Snad jenom
pár poděkování, gratulací atd.
Velký dík patří samozřejmě
našim dvěma kuchařkám Lenče
a Pešovce, které se o nás 14 dní
dobře starali a vyvářeli nám jako v
hotelu. Nikdy se nestalo, že by někdo nemohl jíst, protože mu nechutnalo. Většinou nemohl někdo
jíst, protože bylo jídlo tak dobré,
že se ho přejedl.
Další poděkování patří Tomášovi, který Lenču s Pešovkou zásoboval jídlem a surovinami, bez
13
že měli tu odvahu důvěřovat svým
vedoucím a zúčastnili se tohoto
tábora. Doufám, že se vám líbil a
věřím, že za rok se zase někde v
tee-pee u ohně sejdeme.
Ř
VEGÁC
Letošní vegáč proběhl jako tradičně po skončení táboření všech
oddílů na louce v Orlickém Záhoří. Vzhledem k počtu účastníků předchozích ročníků a hlavně
s přihlédnutím k tomu, že letošní
ročník byl jubilejní, dvacátý, dala
se i letos očekávat poměrně početná účast vegáčových táborníků. Přiznám se, že jsem se trochu
obávala toho, že pokud se opravdu zúčastní všichni pozvaní, pěstování vegáčovníku v počtu nad
padesát lidí opravdu ztratí své
kouzlo. Moje obavy byly zbytečné. Jak známo, vegáč trval týden a
půl, měli jste se nahlásit, kdo kdy
dorazí, jak dlouho se zdrží, s kým
máme počítat na jídlo... Někteří z
vás se opravdu nahlásili, později nahlásili změnu, nebo změnu
změny (v lepším případě jen jednu). Škoda, že spoustě z vás jako
na potvoru nefungoval telefon ani
mail, abyste dali vědět, že vlastně
nepřijedete, dost by to pomohlo v
plánování nákupu nebo bourání
či ponechávání stanů. První týden
vegáče nakonec nabral podobu
rodinné pohody Poláčků a Pavlů
a jejich kamarádů. Chodili jsme
na houby, koupali se, saunovali,
děti chytaly ryby...Ovšem nebyl
by to pořádný vegáč, aby Petr nevymyslel nějakou těžší práci pro
zlepšení budoucího táboření, takže za přispění všech práceschopných přítomných opravil sezení a
vyspravil bažinu u studánky, odstranil můstek zničený vododopravci, kteří byli líní jezdit s károu
pro vodu po cestě lesem a na jeho
místo udělal nový, uklidil dřevárnu tak, aby v ní zůstalo opravdu
jen to, co v ní zůstat má a dalo se
v zimě dobře zmrzlínkovat, atd.
Zkrátka během týdne byla kromě
pěstování vegáčovníku udělána
spousta práce, kterou někteří považují za tzv. samotvornou, včetně
odvozu nepotřebného a přípravy klubovních skladů na přívoz
veškerého táborového materiálu.
Dalo by se říct, že dvacáté výročí
vegáčování oslavil Petr společně
s Vaškem, Martinem, Cvrčkem,
Držkou a ostatními, jako ostatně
vždy, prací.
Velká změna v počtu přítomných
nastala podle očekávání ( i když
díky již zmiňovanému ohlašování velmi mlhavému) o víkendu.
Někteří dorazili už v pátek, valná
většina pak v sobotu, z nichž část
zůstala do neděle. Všichni zůčastnění jistě odsouhlasí, že proběhl
pohodový vegáčový víkend, kde
nechyběl Běh přes Yukon, opékání jehněte, posezení v chládku u
studánky s točeným pivkem, houbaření, vzpomínání... Z mého pohledu nejpříjemnější byly páteční
a sobotní večery, které jsme strávili posezením u ohně, povídáním
a zpíváním, jež se po oba dva dny
protáhlo až do časných ranních
hodin.
Neděle byla sice stále vegáčová,
ovšem byla pojata jako pracovní,
vzhledem k tomu, že dlouho nebylo jasné, kolik lidí se zůčastní
závěrečného bourání. Chvíli to
vypadalo, že to budem já s Janou,
což ona komentovala slovy: „Takže
jsme na to tři, to v pohodě zvládnem.“ Naštěstí kdo mohl, přiložil
v neděli ruku k dílu, takže velká
část bourání byla za námi. Nakonec zůstalo i několik bouračů, kterým patří samozřejmě velký dík,
dokonce i počasí se umoudřilo,
takže se podařilo kromě přístřeškové celty uklidit vše za sucha.
Dobře bylo na vegáči, myslím,
že to takhle stačí!
EFKA
14
15
ROZHOVOR S ...
Ř
Ř
jIRÍM
STAFFOU
1/ Pověz nám o svých skautských rých nikdy nechyběla hrachová
začátcích. Kolik Ti bylo, když jsi polévka, kterou Zély pro všechny
vaříval, nebo na guláše, které pazačal skautovat?
třily mezi nejlepší jídla na táboře.
Svoji první schůzku si již nepa- Vypadá to, že si skoro nic jiného
matuji, bylo mi totiž teprve sedm než samé jídlo nepamatuji, ale…
let. V dnešní době to není nic ne- je to tak. :)
obvyklého (viz oddíl Meďátek),
ale tenkrát, alespoň si myslím, to
bylo dříve než většina ostatních.
Zážitek, který si pamatuji z dob,
kdy jsem začínal, bylo to, když po
prvním roce navštěvování oddílu
vlčat se mělo jet na tábor a vedoucí, v té době to byl Řízek, Zély a
Pýtý, se stavili u nás doma a přemlouvali rodiče, abych mohl jet.
Bohužel se nepovedlo. Rodičům
se zdálo, že jsem velmi malý (to
jsem také byl), a proto jsem nejel.
2/ Kdo nebo co Tě ke skautingu
přivedlo?
Ke skautingu mě přivedli s největší pravděpodobností moji
sourozenci, kteří již schůzky navštěvovali a moji rodiče, kteří je v
tom podporovali. Taťka, když byl
mladý, také rád chodil po horách
a čundroval, to sehrálo také nemalou roli.
3/ Kdo byl tvým prvním vůdcem
a jak bys jej charakterizoval?
Můj první vůdce byl Zély, jak už
jsem výše zmínil, pomáhali mu,
tehdá ještě bažanti, Řízek a Pýtý.
Zély byl velký srandista, což mu
očividně vydrželo i do dnešních
dob. Když naopak potřeboval prokázat autoritu, tak to dovedl také
excelentně. Vzpomínám si například na vánoční schůzky, na kte-
Vždy bylo těžší, když mně někdo
blízký připomenul zbytek rodiny,
ale my drželi pohromadě.
5/ Ve skautu Tě známe buď jako
George, nebo Gora. Kdy která přezdívka vznikla a která je Ti vlastně bližší?
Takže přezdívka vznikla nečekaně na jedné schůzce. Byli jsme
zrovna na hřbitově, kde jsme pleli
plevel z chodníku, a tak se povídalo, až přišlo na přezdívky. Já jsem
dosud žádnou neměl (Zély mně
párkrát řekl Hurvajs, ale to se neuchytilo), a tak se zeptali mého
bratra Štaflika, jak mně doma říká.
Zrovna se asi ve škole učili anglicky česká jména a párkrát mně řekl
George a mně se to samozřejmě
nelíbilo, protože jsem nevěděl, co
to je. No a jak to vyslovil, tak mně
tak začali říkat všichni. Přezdívka
GOR vznikla zkrácením George,
špatně jsem to vyslovoval, psát
4/ Všichni Tvoji čtyři sourozen- jsem také neuměl nijak zázračně a
ci jsou rovněž skauty. Jak jsi vní- člověk je od přírody líný tvor, tak
mal jejich přítomnost na různých proto zkratka.
skautských akcích? A byl jsi třeba
6/ Co považuješ za svůj nejsils některým z nich někdy v oddílonější skautský zážitek?
vé či táborové družině?
Sourozenci byli v Junáku dřív než
já a také mě ke skautingu přivedli.
Přítomnost rodiny na schůzkách
na mě moc nezasahovala, většinou jsme byli odděleni, a když ne,
stejnak jsem se raději bavil s kamarády, sourozenců jsem se mohl
zeptat doma. Samozřejmě, že k
sourozencům jsem měl větší pouto než ke komukoli jinému, ale to
se projevovalo spíše na táborech.
16
Byla to spousta táborových zážitků, ale asi jeden z nejsilnějších
zážitků byl na antickém táboře,
kde jsme hráli hru s názvem: „O
krále rétoriky“. Dostali jsme každý téma, na které jsme měli mluvit
určitý čas, porota poté vybrala, kdo
postupuje do dalšího kola, na které bylo téma jiné. Prostě řečnictví
a výmluvnost. Já jakožto malý a ne
moc upovídaný jsem se prokousal
do finále s Knorrem. Oba jsme
dostali stejné téma, mám dojem,
že to bylo něco jako budoucnost,
ale přesně si to nepamatuji. Měli
jsme se překřikovat, kdo měl nápad, tak ho řekl. Byla u toho děsná
sranda, zrovna v té době byla na
táboře „Bombrkauboj“ jako zdravotnice a většina hlášek se točila
okolo ní. Kdo byl, pamatuje. Nakonec po velmi vyrovnaném souboji byl vyhlášen vítěz. Byl jsem to
já, do té doby nenápadný a tichý,
přece jenom byl to můj první tábor u Mohykánů, tak to potěšilo a
uvízlo v paměti.
7/ Zažil jsi již spoustu táborů.
Na který z nich vzpomínáš nejraději?
Tábor, na který mám nejvíc
nejlepších vzpomínek, byl v Orlickém Záhoří a odehrával se v
rytmu Pána Prstenů. Už jsem byl
starší a začal vnímat tábory jako
nejlepší akce za celý rok. Nejen,
že mně sedl příběh, ale i hry vymýšlené podle příběhu byly velmi efektivní a zanechaly spoustu
pěkných vzpomínek prožitých se
svými kamarády.
8/ A jak ze svého pohledu hodnotíš letošní tábor vlčat a světlušek na Orlickém Záhoří coby jeden z jeho vedoucích?
Z mého hlediska si myslím, že
tábor proběhl skoro jak jsme chtěli, a to znamená, že dobře. Většina
dětí si ho užila, jak se patří. Více
ve článku o táboře v tomto čísle
Totemu.
9/ Jak vzpomínáš na svoji první
noční hlídku?
Moje první hlídka byla jako
všechny ostatní, co jsem kdy měl,
nic se nestalo. Z hlídek si pamatuji to, že jsem pořád chodil a skoro
vůbec jsem si neodpočinul, kdybych si sedl, tak by mně ten čas
ubíhal ještě pomaleji. Zpestřením
bylo zatápění v brutaru, když jsem
den jsem si koupil vlastní fotoaměl poslední hlídku.
parát a začal cvakat. Čas od času
jsme si vyjeli s Ondrou, který
10/ Jaké byly Tvoje začátky coby
taky fotil a Tínkem někam poblíž
vedoucího oddílu? Proč sis vybral
Dobrušky a tam jsem fotil a bavilo
zrovna oddíl vlčat?
mě to čím dál víc. Zároveň jsem
fotil reportáže ze skautských akcí,
jako byly různé brigády, tábory,
výpravy, čundry a podobné akce.
Postupem času jsem si to oblíbil
natolik, že si vyjdu i sám ven a
zkouším fotit, co se dá a líbí se mi.
Další z mých zájmů byla asi elektrika, proto jsem se ocitl na elektrotechnické škole.
12/ Letos jsi úspěšně odmaturoval. Co Tě čeká dál? Budeš pokračovat ve studiu nebo začneš praCo jsem přestoupil do roverské- covat?
ho oddílu, přestal jsem navštěvovat schůzky Mohykánů, vedoucí
Já říkám, že pracovat budu celý
tam byli a jako dítě jsem byl už život, a tak jsem se rozhodl učit se.
starý. A u vlčat bylo právě místo Nadále mě čeká škola VUT v Brně,
po Ondrovi, který právě ten rok na které byl i můj starší bratr.
maturoval, a tak jsem byl párkrát
na záskoku a pomáhal Doktorovi
13/ Co plánuješ dál konat v naa Sejčkovi, kteří právě vedli vlčata. stávající sezóně v rámci dobrušNásledující rok jsem měl čas i chuť ského Junáka?
se do toho pustit. A začali jsme s
Koulí vedoucovat. Měli jsme pod
Poněvadž dosud nevím, jaký
sebou jen pár Vlčáků, a tak jsme budu mít rozvrh a z doslechu jsem
to zvládali ve dvou.
zjistil, že první ročník má pátek
11/ Jsi autorem velké spousty
fotek ze střediskových i oddílových akcí. Pověz nám něco o tomto svém koníčku. Jak ses k focení
vlastně dostal? Máš nějaké další
„mimoskautské“ zájmy?
Jak jsem se dostal k focení sám
nevím, asi to tak mělo být. Jeden
17
zcela zaplněn, tak jsem se do ničeho nehrnul. Myslím, že budu
mít plné ruce práce, ale pokud mě
čas zbude, rád bych se podíval na
některou z podnikaných výprav
ve vlčáckém oddíle. Akce kmene
Rovers & Rangers, tak na ty si čas
udělám, i kdyby nebyl.
Ř
Ř
UZÁVERKA
CÍSLA
...
NEDĚLE 27.9.2009
Ř
Ř
V PrÍŠTÍM
cÍSLE
...
ZAČÁTKEM ŘÍJNA
- články a fotky z jednotlivých schůzek oddílů
- pozvánka na Podzimní oheň 3.10.2009
- další tradiční rubriky a tipy
- a mnoho dalšího ...
TIRÁŽ
REDAKČNÍ RADA: Ondřej Němeček - [email protected]
Petr Beneš - [email protected]
Pavlína Čiháčková - [email protected]
Veronika Štaffová - [email protected]
PŘISPĚLI:
Petr Beneš, Veronika Štaffová, Pavlína Čiháčková, Jiří Štaffa, Ondřej Koláčný, Eva
Pavlová, Petr Lukášek
FOTOGRAFIE:
Jiří Štaffa, Petr Beneš, Jana Poláčková, Lenka Krásná, Petr Poláček, ...
JAZYKOVÁ KOREKTURA:
Pavlína Čiháčková, Petr Beneš
OBÁLKA (FOTOGRAFIE):
J
Pěšina, autor Petr Beneš
18
•
Tajemství úspěchu v životě není dělat, co se nám líbí,
ale nalézt zalíbení v tom, co děláme.
Thomas Alva Edison
19

Podobné dokumenty

Ř - Junák Dobruška

Ř - Junák Dobruška hlavy, mohly zajít dolů do klubovny, kde měly pro změnu rozházeny papírky z hlavními městy. Každý stát měl své číslo a tak k němu patřilo město se stejným číslem. Dále měly určit,do jakého světadíl...

Více

KiteSurfer 30 Tipov

KiteSurfer 30 Tipov a sebezapření, což vlastně znamená ten sport milovat a dávat tomu vše.

Více

BMW řady 7 Test Ladislav Špaček Občas nadávám jak špaček Opel

BMW řady 7 Test Ladislav Špaček Občas nadávám jak špaček Opel dávno roztál, Česko zavalily tropické teploty a my můžeme sklízet, co jsme v zimě zaseli. Poslední měsíce stále dokola slýcháme jediné slovo – šrotovné. I když bych mohl jásat nad tím, o kolik víc ...

Více

TITULNÍ LIST JUDR. MIROSLAV ANTL ATD

TITULNÍ LIST JUDR. MIROSLAV ANTL ATD i svou vražednou návštěvu své bývalé vychovatelky. Popsal i způsob napadení, surové fyzické útoky vůči ní. Uváděl, že po prvním útoku paní ještě žila, naříkala, svíjela se bolestí, a proto bral do ...

Více

výsledky - Mercuria Laser Game Praha

výsledky - Mercuria Laser Game Praha Fajn rádio Fajn rádio Gunners Evil League of Evil Gunners Mercuria Laser Game Fajn rádio Exgjmáci

Více

Zpravodaj2005-3

Zpravodaj2005-3 slibně se rozvíjející spolupráci s jednou místní akční skupinou v Irsku, a dále se hodláme zaměřit na spolupráci se Švédskem a Norskem. Chceme ale, aby naše strategie byla co nejlépe zacílena na ko...

Více

krize republiky

krize republiky Caesarem dosazena Kleopatra VII.)

Více