Odpich 207.indd

Č E RV E N
2
2007
ZPRAVODAJ ŽELEZÁREN ŠTĚPÁNOV
ROČNÍK III
Den otevřených dveří a odlévání soch
Letošní akce „Odléváme sochy
ve Štěpánově“ proběhne v rámci Dne otevřených dvěří (DOD)
dne 5. července 2007 v prostorách naší firmy. Veřejnost bude mít
možnost shlédnout zaformování
a odlití uměleckých děl, která budou
odlita z rotační plynové pece. V rámci
Socholití bude odlit znak a logo kraje
Vysočina, za osobní účasti hejtmana kraje Vysočina RNDr. Miloše
Vystrčila. Účast na Socholití 2007
přislíbili sochaři Z. Macháček st.,
Z. Macháček ml., B. Bendová,
H. Lavičková, studenti Vysoké školy architektury Brno, Ateliér kreslení prof. arch. Z. Makovského, Leoš
Boček, Š. Zatloukal atd.
Natavení litiny provedeme ve
třítunové kyslíko-plynové rotační peci. Tyto pece se používají na
severu Itálie v úpatí italských Alp
pro svoji malou ekologickou zátěž.
V České republice rotační plynové pece moc neuvidíte, protože
se u nás používají většinou jiné
způsoby tavení litiny. Máte proto
jedinečnou příležitost spatřit tyto
pece při DOD.
Tak jako vloni bude s námi
Leoš Boček i letos organizačně
zajišťovat přípravu a výběr modelů, formování. Letos bychom chtěli navázat a zužitkovat poznatky
z loňského prvního sympozia, kdy
jsme měli problémy s vhodnou
volbou druhů materiálů a náročností některých modelů a i naši
nejzkušenější formíři byli nuceni
při zaformování uměleckých děl
mnohdy improvizovat.
Doufáme, že odlijeme díla, která
Vás při shlédnutí zcela jistě zaujmou.
V areálu firmy budete moci shléd-
nout výstavu uměleckých děl, která
se po roce cestování po naší republice opět vrátí do Železáren Štěpánov.
Těšíme se na Vaši návštěvu
v Železárnách Štěpánov při Dni
otevřených dveří a odlévání soch.
Petr Ondráček,
vedoucí TPV
Přibližujeme naše pracoviště – BRUSÍRNA
Na středisku brusírna dochází k
finálním operacím před samotnou
expedicí odlitků k jednotlivým
zákazníkům. K pracovišti brusírna
patří i obsluha tryskače a pracoviště
máčírny a dva svářeči. Mistrem brusírny je pan Petr Růžek a doufám,
že po mnoha změnách na této pozi-
ci je on ten pravý. Obsluhu tryskače
zajišťují dva ukrajinští pracovníci
Andrii Hamzii a Vasyl Kosandjak.
Tryskání je prováděno ocelovými broky na tryskacím zařízení od
firmy Gostol Tolmin ze Slovinska.
Broušení odlitků je prováděno ve
dvou směnách úhlovými bruskami od firmy
Atlas Copco
a
přímými
bruskami od
firmy Deprag.
Broušení velkých koster
statorů a převážně větších
odlitků provádí dlouholetí
zaměstnanci
pan Jiří Harásek, Martin
Gloser, Lubo-
mír Mareček, Marcel Zich, Jaroslav
Zloch, Pavel Houdek a Libor Procházka. Broušení štítů a převážně
menších odlitků provádí pan Pavel
Kaman, Jaroslav Jílek, Miroslav
Svoboda, Miroslav Novotný a David Kroupa. Když už se zmiňuji o
brusičích, chtěl bych využít možnosti a požádat
případné zájemce o tuto profesi, že mají možnost se přihlásit
na personálním
oddělení Železáren Štěpánov.
V současné době se potýkáme
s nedostatkem
brusičů a to nejen kvůli dlouhodobým onemocněním něk-
terých pracovníků střediska brusírna.
Opravy odlitků zavařováním
provádí dva dlouholetí proškolení
pracovníci pan Karel Štětina a Petr
Rotkovský. Nesmím zapomenout
ani na máčírnu. Máčení provádíme
asi u 50 % odlitků a to do vodou
pokračování na str. 2
1
NAŠE PRACOVIŠTĚ, ORGANIZAČNÍ SCHEMA
P ř i b l i ž u j e m e n a š e p r a c o v i š t ě – B RU S Í R N A
pokračování ze strany 1
ředitelné barvy od firmy Barvy
Tebas se sídlem v Praze. Máčení
provádíme ve dvou směnách a to
tak, že na ranní směně jsou dva
pracovníci, pan Jiří Hřebíček a pan
Vlastimil Hutař, kteří namáčí převážně větší odlitky a na odpolední
směně je pan Karel Frumolt, který
namáčí odlitky v koších a menší
odlitky. Vše je však závislé na sortimentu a potřebách zákazníků. Po
namočení nebo po obroušení odlitků, které se nenamáčí, dochází ke
100 % viziuální kontrole a následnému zabalení dle požadavků jed-
notlivých zákazníků na euro palety
nebo do giter boxů. Tato kontrola
je prováděna ve dvou směnách a
zajišťuje ji pan Jaromír Jurman a
pan Miroslav Haviger. Po té dochází k samotné expedici odlitků k jednotlivým zákazníkům. Za expedici
zodpovídá pan Antonín Štarha ml. a
Petr Merta, který zajišťuje nakládky
všech odlitků, které jsou ze Železáren Štěpánov expedovány.
Na závěr bych chtěl všem těmto
pracovníkům poděkovat za jejich
práci a popřát jim mnoho úspěchů
nejen pracovních.
Jílek Ivo – vedoucí výroby
Zpráva o stavu firmy v roce 2007
Vážení spolupracovníci, milí čtenáři,
rád bych Vás seznámil s obecnou
analýzou současného stavu naší
firmy. Jako kritéria hodnocení jsem
použil následujících deset bodů:
1. Jasně stanovené cíle
2. Stabilní a průhledné majetkové
poměry
3. Motivovaný management s jasně určenými pravomocemi a odpovědností
4. Efektivně sledované ekonomické ukazatele, zejména ziskovost
jednotlivých výrobků a produktivita
5. Systém trvalého zlepšování
kvality všech procesů
6. Účinné kontrolní mechanismy
7. Pozitivní vztah k ochraně životního prostředí a aktivní politika
snižování dopadů vlastní průmyslové činnosti
8. Cílevědomá personální politika
9. Perspektivní výrobní program
10. Racionální marketingové a propagační mechanismy.
Dovolte mi, abych se zastavil
u jednotlivých bodů s cílem porovnat ideální stav se skutečností
a přesvědčit se, zda právě my jsme
tím podnikem, který z velké části
splňuje všechny výše uvedené podmínky k tomu, aby se mohl nazývat
úspěšným a naplňoval své zaměstnance spokojeností, jistotou a hrdostí. Hrdostí na to, že se podílejí
na budování něčeho, co má smysl
a perspektivu.
2
Dlouhodobý cíl
– trvalé zvyšování obratu a zisku
za účelem reinvestování zisku do
tzv. trvale udržitelného rozvoje
firmy – to znamená používání
nejlepších dostupných výrobních
technologií, maximální možná ochrana životního prostředí
a neustálé zlepšování pracovních
podmínek zaměstnanců.
Střednědobé cíle
- rozvoj spolupráce se zákazníky,
kteří mají zájem o zboží z jihovýchodní Asie a zajišťování dodávek tohoto zboží
- orientace významné části výrobního sortimentu na výrobu složitějších odlitků s vyšší přidanou
hodnotou.
Krátkodobé cíle
– plnění plánu, snižování zmetkovitosti, ochrana životního prostředí,
investiční rozvoj, aplikace nejmodernějších technologických postupů a zvyšování produktivity.
Spojením ing. Matouška s americkou kapitálovou společností
Foundry US LLC byl postaven
základ k budování silné mezinárodní firmy opírající se o výrobu
odlitků ve Štěpánově, kapitálovou
jistotu a přístup na světové trhy.
Struktura managementu je znázorněna grafem a je charakteristická dlouhodobou stabilitou.
Sledování ekonomických ukazatelů je nezbytnou podmínkou pro
přežití firmy a to, že již několik
let investujeme do nových technologií pouze z vlastních prostředků
bez investičního úvěru je důkazem
správně nastavených kontrolních
mechanismů. Velice důležitou součástí ekonomické stability je také
systém kalkulací pro jednotlivé
odlitky a průběžné sledování jejich
ziskovosti při měnících se vnějších
podmínkách (ceny surovin, kurz
koruny atd.), což je rozhodující pro
stanovení marketingové strategie
pro další období.
Systém trvalého zlepšování procesů a kontrolní mechanismy jsou
z velké části stanoveny a řízeny normou EN ISO 9001, kterou se naše
firma řídí již od roku 1999. Přestože
jsme zavedli také řadu vlastních
procesů pro kontrolu a zlepšování,
např. systém manažérských návrhů, finanční motivace pro navrhovatele nebo systém tříbení názorů
a následných návrhů na zlepšení,
tzv. brainstorming, je v této oblasti
ještě mnoho co zlepšovat.
Jako výrobní podnik zařazený do
obecné kategorie „velký znečišťovatel životního prostředí“ je pro nás
velmi těžké přesvědčovat širokou
veřejnost o našem pozitivním vztahu
k prostředí, ve kterém žijeme. Přesto tomu tak je a můžeme to doložit.
Jako příklady uvedu odprášení pecí,
které bylo provedeno špičkovou
technologií o více než dva roky dříve
než bylo ze zákona nutné, dále plynofikace závodu, výstavba čističky
odpadních vod atd.
Většina těchto ekologických investic předcházela investicím technologickým, čímž se firma vysta-
vovala existenčnímu riziku. Od
letošního roku se naše společnost
dobrovolně zapojila do systému
IPPC, což je mezinárodně platná úmluva o používání nejlepších
dostupných výrobních technologií
se zaměřením na ochranu životního
prostředí.
Odborně zdatní a spokojení zaměstnanci vyžadují solidní platovou úroveň, pravidelné výplaty,
zlepšující se pracovní prostředí
a další zaměstnanecké výhody. To
jsou podmínky, které se vedení
firmy snaží vytvářet, protože si je
vědomo, že na kvalitní zaměstnanecké základně stojí veškeré úspěchy firmy jako celku.
Výrobní program je v současné
době, jako důsledek dlouhodobé pozitivní orientace na potřeby
zákazníka, vhodně zvolené marketingové strategie, kvalitních
výrobků a obecně vysokého zájmu
o slévárenské výrobky, asi nejsilnějším článkem celého spektra hodnocených aspektů a také výhledy do
budoucna jsou velice optimistické.
Vedení firmy děkuje tímto všem
zaměstnancům za spolupráci při
vytváření tohoto veskrze pozitivního obrazu naší společnosti. Pokud
se někomu z vážených čtenářů
bude zdát toto hodnocení příliš
optimistické, vedení firmy ocení
jakékoli příspěvky, ať už ke kritériím nebo samotnému hodnocení.
Samozřejmě je možné zodpovědět
také případné dotazy či nejasnosti.
Zpracoval Ing. Robert König
ŽELEZÁRNY, VLASTIVĚDA
ORGANIZAČNÍ SCHEMA ŽELEZÁREN
HRADY BYSTŘICK A
II. P y š o l e c
Dalším hradem na horním toku
řeky Svratky je hrad Pyšolec. Leží
nedaleko od hradu Aueršperka,
o němž jsme informovali v minulém
čísle. Spolu s hradem Zubštejnem,
který bude presentován v dalším čísle časopisu Odpich, tvoří zajímavou
trojici hradních sídel, situovaných až
nápadně blízko od sebe.
Hrad je umístěn nad dolní vyrovnávací nádrží Vírské přehrady na
nápadném zvýšeném ostrohu. Sestává z několika částí, vzájemně oddělených příkopy, umístěných v jedné
ose za sebou. Přední díl uchovává
pozůstatky základů ohradních zdí
a čelní bašty, připomínající opevnění předních partií hradů Pernštejna
a Zubštejna. Za předhradím následuje hluboký monumentální příkop,
hluboký asi 17 metrů. Vlastní hradní
jádro, obklopené samostatným valovým systémem, uchovává nejvýraznější relikty hradních staveb. Ty
sestávají z torza válcové věže, typické svým úzkým vnitřním prostorem,
a dále dvojice masivních opěrných
pilířů, zevně vyztužujících hradební
zeď. V základech jsou patrny také
palác a zahloubená nádrž na vodu
– tzv. cisterna.
Hrad Pyšolec je zřejmě ze všech
třech hradů nejmladší. Neexistují
písemné ani archeologické doklady,
které by jeho vznik posunuly před
počátek 14. století. Spíše byl vystavěn až někdy krátce před jeho polovinou, kdy se také ponejprv připomíná,
a to roku 1350. Toho data postoupil
Filip mladší z Pernštejna hrad Ješkovi
z Konic a Ješkovi z Kravař. Ti roku
1353 vzali hrad do společné držby
s Jimramem z Pernštejna. V roce
1358 získal hrad moravský markrabě
Jan Jindřich, jehož syn Jošt jej roku
1384 dal lénem Heroltovi z Kunštátu. Pernštejnové měli snahu získat
hrad zpět, a to třeba i protiprávní cestou. Tak jej roku 1407 držel Vilém I.
z Pernštejna, přestože právoplatně tehdy náležel Bludovi z Kralic.
Vilém jej však
chtěl získat za
každou cenu
a proto neváhal
použít i nejkrajnějších
metod, tehdy
nikterak výjimečných.
Svoji družinu
nabádal k násilnému obsazení hradu i za
cenu fyzického odstranění
jeho majitele.
Pernštejnové jej nakonec v průběhu
husitských válek, kdy většinou nelegálně obsadili mnohé cizí majetky na
širším Bystřicku, také získali. Ovšem
po skončení neklidného válečného
období žádal oprávněný držitel hradu
Jan z Lomnice na Janovi z Pernštejna
jeho navrácení. Následné spory, které
byly zřejmě doprovázeny i pokusem
o násilné dobytí hradu, byly zakončeny postoupením Pyšolce Pernštejnům
v roce 1446.
Obléhání hradu a jeho následné
dílčí opravy dokládají jak písemné
prameny, které roku 1464 hovoří
o zbořeném hradu, tak také stopy
v terénu. Jedním z dokladů je skládka
zřejmě ještě nepoužitých architektonických článků z bílého nedědického
mramoru v příkopu před hradním
jádrem. Také výrazné terénní relikty středověké vápenky s přilehlými
pozůstatky zahloubených staveb,
dochované na výšině před hradem
při cestě ke Kobylnicím, ukazují na
aktivní proces obnovy hradu po jeho
poškození. Volně navazující opevnění předhradí, znásobené sypanými
zemními baštami, typickým prvkem pozdně gotického pevnostního
stavitelství, zjevně nedokončené, je
dalším dokladem nedořešené obnovy hradu po husitských válkách.
Další majetkový vývoj však odsunul
význam Pyšolce do pozadí natolik, že
jeho další obnova již nebyla aktuální
a hrad se začal pozvolna proměňovat
ve zříceniny, které se dochovaly na
ostrohu nad meandrem řeky Svratky
dodnes.
Jaroslav Sadílek
3
PREZENTACE FIREM
Z E M Ě D Ě L S K Á A D O P R AV N Í T E C H N I K A
ZDT
Zemědělská a dopravní technika spol. s r.o. Nové Veselí vznikla
v roce 1993. Je to ryze česká firma, která zaujímá přední postavení
mezi výrobci zemědělských strojů
a dopravní techniky. Má dva provozy, jeden z nich sídlí v Bystřici nad
Pernštejnem. Tam dnes pracuje
43 lidí. V současné době přistavuje
novou výrobní halu, která by mohla
zaměstnat až 80 pracovníků – a to byl
jeden z důvodů, proč jsme požádali
o rozhovor Ing. Františka Drobečka, jednatele firmy.
Jak vznikla firma Zemědělská
a dopravní technika (ZDT)?
V roce 1993 nastala situace, kdy
bylo třeba privatizovat státní podnik
ZTS. Doba to nebyla snadná – podnik automaticky přišel o státní zakázky, hrozilo propuštění všech zaměst-
nanců podniku. Tehdy jsme s mými
dalšími třemi společníky připravili
privatizační projekt, ten byl schválen
a my mohli začít budovat novou firmu. Ve firmě jsem tedy od začátku
jejího působení, vedení společnosti
sídlí v Novém Veselí – tam je část
výroby a další výroba je tady u nás
– v Bystřici nad Pernštejnem. Měli
jsme i výrobní halu ve Velké Bíteši,
tu jsme ovšem před časem prodali.
Víme, že provoz v Bystřici se
bude rozšiřovat, budujete novou
výrobní halu. Co bylo hlavním
důvodem stavby nové haly?
Hlavním důvodem je jistě to, že
máme zajímavý výrobní program,
práce je tudíž dostatek a v důsledku
toho i peníze na investice. Stávající
podmínky jsou zastaralé a nevyhovující. Nezapomínejme na to, že za
celou dobu existence i státního podniku se tu neinvestovalo. A to jak
4
S T AV Í
v oblasti zvětšení výrobních prostor,
vybavení technologií, tak i vnitřního
sociálního vybavení pro zaměstnance. Podařilo se nám prosadit návrh
rozšíření firmy v Bystřici nad Pernštejnem, ovšem část výroby samozřejmě zůstává v Novém Veselí.
Jaká kritéria byla rozhodující
ve výběru stavby nové haly? Jak se
vám podařilo přesvědčit společníky ze Žďáru, že lokalita v Bystřici
je výhodná?
Vypracovali jsme si podrobnou
analýzu se zhodnocením možností,
zda budovat v Novém Veselí nebo
zde v Bystřici. Pro Bystřici poměrně
jasně hovořily některé skutečnosti,
jako poměrně rozsáhlé vlastní volné
pozemky v areálu výrobního provozu
dále existenční nutnost modernizace
zastaralého provozu a v neposlední
řadě i relativně zatím poměrně dobrá nabídka pracovních sil v požadovaných profesích v oblasti Bystřice.
Výstavbu nových výrobních hal
jsme začlenili tak, aby technologicky
navázaly na stávající výrobní prostory. Podmínkou bylo to, aby výstavba
v žádném případě nenarušila a neomezila stávající výrobu, abychom
mohli dostát nasmlouvaným zakázkám. Časový rozsah výstavby musel
být poměrně krátký - necelých 10
měsíců, z pochopitelného důvodu,
vložené investiční prostředky se musí
co nejdříve vracet.
Proč by třeba svářeči měli chtít
pracovat zrovna u vás?
Se stavbou nové haly je spojené
vybavení nadčasovými technologiemi, které daleko více usnadňují
lidem práci. Například pro svářeče
by mohlo být zajímavé, že nová hala
bude vybavena centrálním odsáváním ze Švédska a kromě toho
jednotlivá svařecí pracoviště i pro
velké svařence budou mít lokální
odsávání, takže téměř 100% zplodin
od svařování bude odvedeno mimo
prostor pracovníka. Bezpochyby
lidé ocení také sociální zařízení. Stavíme s vědomím, že chceme, aby se
lidem u nás líbilo, aby u nás rádi pracovali. Práce u nás je zajímavá, není
jednotvárná, pracovník nevykonává
stále dokola několik opakujících se
operací nebo úkonů.Na druhé straně
musí při práci přemýšlet, mít velmi
dobré znalosti a dovednosti z oboru svařování, materiálů, musí umět
dobře číst strojnické výkresy. Sestavení svaření jednoho svařence může
trvat podle druhu víc než týden.
Na halu, o které mluvíme, využíváte pouze vlastní prostředky?
Výstavbu financujeme z vlastních
prostředků, ať již z části volných,
nebo z větší částí pomocí úvěrů.
Zpracovali jsme také projekt a podali si žádost o udělení dotace z fondů
EU. Projekt byl přijat a po ukončení
výstavby bychom mohli získat menší
dotaci ve výši asi 10 - 15 % .
HALU
Jaká byla spolupráce s radnicí
při stavbě haly?
Radnice přivítala naše rozhodnutí
stavět v Bystřici. Nemůžu si stěžovat
na spolupráci, ta hlavní část spolupráce s radnicí, myslím, je teprve před
námi. V současné byrokratické džungli se pracovníci úřadu snažili, aby
nás nebrzdili v realizaci stavby.
Mohl byste nám blíže představit
váš výrobní program?
Vyrábíme dopravní techniku pro
zemědělství a stavebnictví - návěsy, přívěsy, přepravníky zvířat, přepravníky stavebních strojů, některé
zemědělské stroje - rozmetadla průmyslových hnojiv, rozmetadla hnoje.
V oblasti dopravní techniky jsme
vytvořili koncepci dopravního systému, který jsme nazvali příznačně
MEGA, jenž se stal naším nosným
výrobním programem. Jedná se o typovou řadu univerzálních nosičů
a řadu výměnných nástaveb, hmotností 13 až 25 tun. Vyrábíme také
v neposlední řadě ocelové konstrukce
a pro finskou firmu sídlící v Holandsku
vyrábíme sušicí pece. Náš výrobní sortiment je poměrně široký, představuje
jen v typových výrobcích asi 40 druhů výrobků. Protože se jedná vesměs
o výrobky poměrně rozměrné, náročné
na výrobní prostory - na př. nejmenší
sušicí pec je 12 m dlouhá a přes 20
tun těžká, největší, kterou vyrábíme
a půjde do Kanady měří na délku přes
35 metrů a váží 80 tun, proto potřebujeme i odpovídající výrobní prostory.
Asi 50% naší produkce směřuje do
zahraničí. Dopravní techniku dodáváme do Dánska, kde máme již dlouholeté obchodní zastoupení na naše
výrobky u jedné dánské obchodní
firmy, dále prodáváme v Holandsku, SRN, Slovensku, dlouhodobě
vzájemně kooperujeme s firmou ve
Francii. Sušicí pece prostřednictvím
firmy Huhtamaki jdou do celé řady
evropských a hlavně zámořských
zemí, v poslední době jsme dodávali do Mexika, kam je naděje na další
dodávky, vyrábíme do Kanady, jedná
se o dodávky do USA. Dosud byla
výroba sušicích pecí z prostorových
důvodů možná jen ve výrobním provozu v Novém Veselí. Po výstavbě
nové haly budeme moci i zde v Bystřici dělat tyto zakázky. Náročnost na
výrobní prostory při výrobě dopravní
techniky se s výrobou nových rozměrných výrobků neustále zvyšuje.
I když jsme dnes s rozměry a hmotnostmi na hranicích legislativních
požadavků, jsou stále požadavky na
zvětšování přepravních objemů a tonáží. Když to přeženu, zemědělec
by potřeboval sklidit úrodu při jedné
jízdě. V některých zemích EU zřejmě
neplatí stejné podmínky, po zkušenostech s dodávkami velkých návěsů
do Německa.
Čím si vysvětlujete naplněné výrobní kapacity, které vás svým způsobem tlačí do stavby nové haly?
Je to jistě zásluha i obchodního
úseku – rozšiřujeme odbyt našich
výrobků, vyvíjíme výrobky nové.
Naším důležitým zázemím je vlastní
vývojová kancelář, vybavená konstrukčními systémy AUTODESK
INVENTOR 10 a AUTOCAD 2006,
která je tvůrcem všech našich výrobků a dokáže především velmi rychle
reagovat na potřeby trhu i jednotlivých zákazníků. To nám pomáhá
pokračování na str. 5
PREZENTACE FIREM
ZDT
S T AV Í
HALU
pokračování ze s. 4
pokrývat vysoké požadavky odběratelů na technicky náročnější výrobu.
Kromě již zmiňovaného exportu se
nyní snažíme proniknout na bývalé
východní trhy – Polsko, Rumunsko,
Maďarsko a další. Hledáme další
a další cesty. Výrobu navyšujeme
v posledních dvou letech cca 10 – 15
procent ročně.
Je spojena vaše práce s cestami
do zahraničí?
Nejsem obchodník, takže když
cestuji, tak už spíše soukromě.
V minulosti, když jsem měl na starosti technický úsek a s tím spojený
technický rozvoj a vývoj nových
výrobků, poznávání technické úrovně
srovnatelných výrobků a technologií
ve vyspělých zemích byla nutností. Nyní rád poznávám pro mě nové
a exotické země. Projel jsem 17 států
USA, byl jsem v některých zemích
střední a Jižní Ameriky, Afriky, Asie.
To není až tak obvyklý koníček.
Cestujete spíše po památkách nebo
vás zajímá krajina?
To i to. Ale snad nejvíce chci
poznat život v navštívené zemi.
I když vím, že za krátkou dobu pobytu člověk nepozná dobře život v zemi.
Traduje se i u nás spousta předsudků
- například o Spojených státech někdo na ně nedá dopustit, jiný naopak je považuje za vysoce konzumní
společnost. Člověk si udělá alespoň
malý obrázek o té zemi. Třeba v Číně
vidíte, jak země přímo „roste“, jaký je
tam rozvoj, jak pokračují přípravy na
olympiádu, na EXPO, vidíte zápory,
ale i klady současné diktatury a jak
to vnímají lidé tam. Jinde mi zůstane
největší vzpomínka na amazonský
prales, plavba po Amazonce, lov aligátorů s Indiány na Rio Negro, nebo
proplouváví pod vodopády Iguacu
v Argentině. Nebo se vydáte v Mexiku a deštném pralese Guatemale po
stopách tehdy vyspělých civilizací
Olméků, Májů, Aztéků, jejich nezapomenutelné architektonické komplexy. Bližší jsou pro nás historické
stavby starého Egypta, ale nemůžete
nevidět jejich velkou zanedbanost
v ekologii, v biblické zemi Izrael kromě biblických památek poznáte trochu
problémy soužití Židů a Palestinců.
Když se díváte dopředu, čeho
chcete ještě dosáhnout?
Důležité je dokončit výrobní halu
v Bystřici, připravit technologii, rozjet
výrobu. Tím ale starost nekončí. Abychom byli schopni dodávat kvalitní
výrobky i s kvalitní povrchovou úpravou, musíme se postarat o jejich předpovrchovou a povrchovou úpravu. Toto
vyžaduje další prostory, stavební i technologické investice. Máme zpracován
také projekt technického rozvoje do
roku 2010, který zahrnuje zásadní inovace a vývoj výrobků včetně výrobních
technologií. V této oblasti jsme začali
jednat o spolupráci s VUT Brno, základem je dohoda o společném výzkumu
a vývoji.
Jindřich Pruška
NEPLÁNUJEME BÝT STRANOU
Rozhovor s Mgr. Josefem Vojtou
je důležitá. Velmi dobře ale spolupracujeme s ostatními stranami, ať už je
to KDU-ČSL nebo ČSSD na místní
i celostátní úrovni. Myslím, že jsme
schopni se dohodnout na rozpočtu
města. Dotace také dokážeme získat.
Jste zástupcem Sdružení za rozvoj města Bystřice, uvažujete o tom,
že budete politickou stranou?
V současně době jsme sdružení,
neplánujeme být politická strana.
Jsme orientováni na Bystřici a blízký
region, proto se domníváme, že strana
v tomto rozsahu není nutná.
Nepoškozuje to svým způsobem
vaše zájmy, například při získávání
dotací?
Chápu vás dotaz, samozřejmě silná politická strana ve vedení města
Zvýšili jste rozpočet města. Jak se
vám to daří dosáhnout?
Jednak z naší hospodářské činnosti a získáváním výše zmiňovaných
dotací – v minulém roce se nám
například podařilo získat dotaci na
opravu tělocvičny na základní škole
TGM ve výši 7,5 mil. Kč, na střechu
ZŠ nádražní 6 mil. Kč, na muzeum čtvrtou etapu 5 mil. Kč a další.
Z tohoto je jasně vidět, že jsme se soustředili na získávání dotací zvláště v
oblasti školství a kultury, což je také
naše priorita.
Zástupci města byli zvolení mimo
jiné také zásluhou široké základny
fotbalového klubu, kterého jste jak
vy tak starosta města příznivci. Dá
se předpokládat, že také na oplátku
do fotbalu budete investovat nejvíce
ze všech sportovních klubů?
Teď tomu nerozumím. Tím chcete
říct, že jsme vyhráli volby zásluhou
fotbalistů v Bystřici? Odmyslímeli si mládež a děti, kteří tvoří nejširší
základnu klubu a ti nemohou volit, tak
těch 100 dospělých by nemohlo jednoznačně rozhodovat volby, ale podporu
fotbalistů samozřejmě cítíme. O tom,
kolik peněz a do které oblasti sportu
půjde, rozhoduje komise sportu.
V současnosti se hodně mluví
o zimní hale. Myslíte, že město má
na to, aby náklady na údržbu v budoucnu utáhlo?
Myslím si, že ano. Domnívám
se, že je to jedna z věcí, která Bystřici chybí. To nakonec vyplývá i z
ankety, kterou jsme uspořádali pro
občany města v rámci komunitního
plánování. Faktem zůstává, že v okruhu 30 km není žádný zimní stadion.
Spádová oblast tu je - jsou zde dvě
základní školy a dvě střední školy,
a tak si myslíme, že by byla využita.
Nechceme nic velkého, potřebujeme
halu zhruba na 5 měsíců s pětiti hodinovým provozem denně. Výdělečný
tento zimní stadion zřejmě nebude,
počítáme s mírnými ztrátami.
Podle našich informací však na
tom ostatní města ztrácí a dělá jim
to díry v rozpočtu. Ať už mluvíme o Velkém Meziříčí, Žďáru n.
S. a nakonec i Nedvědice má tyto
potíže. Nemáte obavy, že to bude
podobné?
Určitě ne, nemůžeme se srovnávat s Velkým Meziříčím, kde se hraje
2. liga. Chceme se zaměřit spíše na širší veřejnost, aby děti a mládež co nej-
více využívali účinně svůj volný čas.
Plánujete ještě nějakou jinou
investici zásadního typu?
Máme jasně vymezené priority
rozdělené do několika oblastí. V té
sportovní je to také například vznik
atletického stadionu u 2. ZŠ, který je
vlastně určen dvěma školám. Další
prioritou jsou obecně školy, to znamená pokračovat v tom, co už jsme
započali. Myslím tím zateplení škol,
výměna oken apod. Také se zaměřujeme na údržbu bytových domů, na
parkování ve městě - na provoz a jiné
práce a s tím související. Necháváme
si vypracovat studii, aby parkovací
plochy byly v souladu se zelení.
Vraťme se k problému bytů.
V těchto státních bytech bydlí lidé,
kteří pracovali v uranových dolech
a dostali je s tím, že si je budou
spravovat. Teď mají pocit, že jsou
cizí a když chtějí něco třeba jen
opravit, naráží na spousty problémů. Myslíte, že se to dá nějak zlepšit? Hlavně v oblasti úhrad oprav
v těchto bytech.
Já si myslím, že s nimi jednáme jako s rovnocennými partnery.
Bohužel, když se podíváte do vyhlášky, zjistíte, že do drobných uprav
bytů, které si nájemník hradí sám,
patří spousta věcí. Ale vraťme se k tomu, že v těchto bytech je uplatňováno
regulované nájemné za 18 až 19 Kč
na m2. Porovnejme to s nájmem
v bytech s tržním nájemným, které
činí 38 Kč za m2. To je jednoznačně
nespravedlivé.
pokračování na s. 12
5
POLEMIKA, LITERATURA VYSOČINY
NAPSALI JSTE NÁM
Vážený pane redaktore,
oceňuji Vaši odvahu a odhodlání
podlomit koženkové stereotypy mnohých rádoby odborníků minulosti
a vtisknout na stránky „ODPICHU“
pochodeň pravdy, odvahy a statečnosti – hodnoty, které prozáří ty stinné stránky naší historie i přítomnosti
a udělají přítrž překrucování a zamlčování dějinné pravdy.
Do rukou se mi poprvé dostal časopis „Odpich“ a při pročítání jsem cítil,
že se skutečně odpíchl od šedivých,
zadušených a nic neříkajících polopravd minulosti a stanul vzpřímeně
v proudu současného života.
Svěží barevnou obálkou jsem
vstoupil do „Stínů v nás i kolem nás…..“
Jako přímý účastník bojů na území Slovenska od Medzilaborců po Malou
Fatru na stíhací jednotce RYS, složené z absolventů škol záložně důstojnických, prohlašuji, že mjr. BURLAK- velitel vojenské jednotky o síle 300 mužů,
zbytku nejstatečnějších bojovníků UPA – ukrajinské povstalecké armády, která
chtěla vybojovat svobodu Ukrajině, byl gentleman.
1. Naše raněné kamarády – vojáky – lékařsky ošetřil a rány ovázal.
2. Zajaté vrátil na naše postavení a co je nejdůležitější – nevyhledával střetnutí
s námi.
3. Uvádím případ našeho vojáka, který zůstal v ležení banderovců přes noc
a při ranní přestřelce ho Burlák chránil svým tělem, abychom ho nezasáhli.
Chtěl projít se svou jednotkou na Západ a v případném střetnutí Západ
– Východ by bojoval na straně Západu.
V Y C H Á Z Í N O C I VÍ R
Pokud za posledních sto let vyrostl na Bystřicku básník, pokud vůbec
kdy vzešel z našeho kraje nějaký
opravdový poeta, je to určitě Michal
Jurman. Narodil se v Novém Městě na Moravě (23. 8. 1982) a chodit
se naučil ve Štěpánově. Vyrostl na
Vysočině, dnes žije v Polabí. Už jako student gymnázia vyhrál básnickou „Soutěž s Parkerem“, v níž se
sešlo 456 prací studentů gymnázií
z celé republiky. Michal byl nejlepší.
Už od 16 let publikuje v tisku, jeho
verše tiskl například Host i Odpich,
přispěl do tří knih svého otce. V
polovině června úspěšně dokončil
studium Divadelní fakulty JAMU
obor Rozhlasová a televizní drama-
turgie a scenáristika. Jeho pořady
vysílá rozhlas, mihl se i v televizních
titulcích, většina jeho tvorby však na
televizní zpracování teprve čeká. To
podstatné vlastně teprve vznikne…
Michal Jurman sestavil ke svým
pětadvacetinám sbírku veršů, která
vyjde o prázdninách pod názvem
„Nocivír“ v nově založené edici „VYS-oko“ s ilustracemi Jany
Dostálové.
Sbírka Nocivír byla příznivě
přijata odborníky a prakticky celá
zazněla v pořadu Zelené peří Mirka
Kováříka v Českém rozhlase 2 Praha
dne 29. 3. 2007.
Dnes přinášíme Michalovy starší
verše, ukázka z Nocivíru příště.
MICHAL JURMAN
* 23. 8. 1982 Nové Město na Moravě
Absolvent divadelní fakulty
JAMU, básník, dramatik.
Vyrůstal ve Štěpánově nad Svratkou a na Buchtově kopci. Základní
školu vychodil ve Sněžném (19881994) a v Novém Městě (19941997), absolvoval Gymnázium
Vincence Makovského v Novém
Městě na Moravě (1997-2001) a v letech 2001-2007 vystudoval v ateliéru Antonína Přidala Rozhlasovou
a televizní dramaturgii a scenáristika na Divadelní fakultě JAMU v Brně. V létě 2004 se oženil a přestěhoval do Brandýsa nad Labem, o dva roky později přešel do Neratovic. Sám
působí pedagogicky na základní škole.
Od středoškolských studií publikoval časopisecky (Rovnost, Novoměstsko, Vysočina, Host, Odpich). V roce 2000 vyhrál celostátní soutěž v poezii
„Soutěž s Perkerem“. Autor rozhlasových pořadů a zatím nerealizovaných
filmových scénářů. Přispěl do knih svého otce Kde hledat poklad (oddíl
Propast, 2001), Mluvit jako prezident (oddíl Na půl huby…, 2003) a Jak
být bohatý (oddíl Svízel vánků z Vysočiny, 2007).
6
Komunistická vláda vedená Gottwaldem bránila všemožně těmto ukrajinským vlastencům v přechodu přes naše území na svobodný západ za cenu
zbytečných obětí mladé nekomunistické inteligence – budoucích záložních
důstojníků.
Jak uboze a komunisticky lživě vyznívá článek pana školního inspektora
Miroslava ŠAJNARA z 16. 9. 1971 o zvěrstvech banderovců v konfrontaci se
skutečným jednáním a záměrech vlastenců Ukrajiny.
Z Vaší chystané knihy „Jak být bohatý“ jste ponořil do článku „Plná žumpa“
něco z toho, co mně připomíná odvahu a statečnost kolegů a kolegyň učitelů
z padesátých let, kteří odmítli vnášet do mladých duší svých žáků jed třídní
nenávisti, lži, podvodu a přetvářky zkroucené komunistické ideologie. Byli
vyházeni – smeteni ze škol bez jakýchkoliv náhrad a jejich Kalvárie bohužel
trvá do dneška.
Dále mě zaujal článek „Konec války v Bystřici“. Vážím si nesmírně opravdových vlastenců, kteří byli odhodlání položit svůj život v boji proti německým
okupantům jako dosud žijící můj přítel Vincenc Koutník, ale jsou mi odporní
činy rádoby partyzánů, kteří vraždili vzdávající se vojáky na konci války, jako
to uvádíte v článku „Konec války….“
Oddíl „Železárny Štěpánov“ mne zaujal nejen snahou o modernizaci a prosperitu podniku, o spolupráci s okolními podnikatelskými subjekty, ale především rozšiřováním sociální pomoci svým zaměstnancům jako příspěvky na
dovolenou, sportovní a kulturní akce.
Podnik nezapomíná ani na upevňování zdraví svých zaměstnanců s příspěvky na lázně a masáže. Je to chvályhodné.
Přeji redakci ze srdce, aby neumdlévala, nedala se zastrašit pohrobky komunistického režimu a měla nadále dostatek sil mluvit pravdu, hájit pravdu a žít
pravdu. Máte podporu politických vězňů padesátých let. Jste nám blízcí svojí
odvahou.
Josef Brázda, učitel,
příslušník 3. demokratického odboje
HODINA V DEŠTI
Křehké skleněné tajemství
na břehu Svratky
matné obrázky dětství
není důvod tajit
a zdůvodňovat,
už není čas lhaní a ubrečených
nosů,
v klínu hlubokých údolí
na hladině temné řeky
temné a tiché mé matky
všechno je hebké
vlhké
a tiché,
můj čas
jen má,
pro mě se trápící hodina,
hodina v dešti,
kterou miluji,
které nevěřím,
hodina co mě chce celého
jako já ji,
přesto ještě
hloupě a nevědomky
do sucha pospíchám.
ZATÍMCO SI BUDEŠ ČÍST…
Zatímco si budeš číst
znovu a znovu
první kapitolu
sehraji ji potají
ve své mysli
a bez chybičky
tisíce panenek
s utrženými ručkami
bonbony na tajném místě
nenáviděné kozačky
věci stokrát známé
řekla bys,
svět je stejně tak tvůj,
je náš
a řekla bys to aspoň desetkrát
takhle zavřeš knížku
a nebudeš o tom nic vědět
zas řekneš mi jedenkrát;
jseš moc složitej
a já
dobrou noc.
SYN S OTCEM
„Odkud jste, kde rostou takoví chlapi?“ vyskakují v dědině Rozkoš štamgasti ze židlí, jen tam ti dvoumetroví vkročí. Řeknou, že na Vysočině ve Štěpánově. Zrovna šlapou na Vranovskou přehradu na kolech, ale společně dělají
i jiné věci. Oba hrají basketbal, vozí turisty k moři, chodí turistické pochody,
čtou, diskutují a kriticky hodnotí politický život, literárně tvoří. Rozumí si.
Když otec dostane chuť na kávu, nestačí ani promluvit a už se zvedá syn:
„Jdu postavit vodu na kafe. Dáš si taky?“
Koukají na televizi, pořad nic moc a synek zatouží přepnout na ČT 2. Právě
v ten okamžik tak otec učiní. Bez domluvy.
„Ten Kavan je hroznej,“ vyřkne otec a syn naváže: „Teď jsem na to zrovna
myslel.“
Měl by si přehodit, bleskne otci hlavou přesně ve chvíli, kdy syn vezme
na kole za přehazovačku. Neměl by už střílet zdálky, napadne jindy otce a ve
vteřině na něj mladý mrkne: „Už se nacpu pod koš!“
„Ta básnička je dobrá,“ řekne táta, aniž by jmenoval a syn přikývne. Ví dobře, která.
Tak se jim to stává každý den mnohokrát. Právě teď se srazili hlavami ve
dveřích. Oba se totiž rozběhli k počítači cosi zapsat…
(Zpracováno dle Čítanky Vysočiny Hynka Jurmana)
POHLED DO NEDÁVNÉ MINULOSTI
TÉMA ČTVRTLETÍ - PRVNÍ MÁJ
I v Bystřici n. P. byl 1. máj v roce 1990 plný dobrých úmyslů a veselí.
Nejmladší generace už asi neví, co je to První máj. Možná neznají ani
Máchův první máj. Ti starší znají „dobrovolněpovinné“ chození do průvodů. Učitelé si dělali čárky u jmen žáků, kronikáři počítali účast na každé
dědině a počtem se chlubili v obecních kronikách. A ti vyšší soudruzi se
chlubili údajnou masovou podporou své politiky. Kde se tradice Prvních
májů vzala?
V Chicagu stávkovali 1.5.1886 dělníci (uvádí se 40 až 90 tisíc) za osmihodinovou pracovní dobu. V následujících dnech pokračovaly střety dělníků
(značeni i jako „levicoví teroristé“) s policií (i jako „bojovníci proti teroristům“). Mrtví byli na obou stranách a v roce 1890 přijala II. internacionála
1. květen za Svátek práce. Dělníci často ani nevěděli, jak jej mají slavit.
Ostravští horníci třeba nechali hned v roce 1890 sloužit slavnou mši svatou.
Údajný svátek práce lze podle Ivana Motýla (Týden) správněji nazvat
svátkem politického zneužívání. Před 80 lety se mezi sebou hádali komunisté a sociální demokraté, kteří obvinili komunisty, že „kupčí s horkou
dělnickou krví“ a že jejich strana je „stranou morální zkázy, denunciantů
a špiclů“. Nic takového dnes Paroubek Filipovi neříká… Tehdy se příznivci obou levicových stran nejednou poprali.
V roce 1933 se 1. máje zmocnil jako svátku dělníků i Hitler. Římskokatolická církev zavedla zase od 1.5.1955 svátek svatého Josefa Dělníka.
„Náš pochod bude výmluvnou odpovědí všem kazimírům a pomlouvačům,“ psalo Rudé právo před 1. květnem 1977, aby se vymezilo vůči Chartě 77. Tehdy prošlo Prahou 300 000 účastníků, v čele šly bloky milicioná-
Kdopak to kontroluje prvomájový průvod v Bystřici? Že by gestapák?
řů a Brigád socialistické práce. Dnes se scházejí hloučky sedmdesátníků
a anarchisté se perou s neonacisty.
A jak se slaví 1. máj na Bystřicku?
Historicky prvním místem v širokém okolí byl Štěpánov, kde se slavil
Svátek práce už v roce 1891. Tuhle prioritu dokonce připomínala pamětní deska od akademického sochaře Arnošta Košíka na bývalém Orátorově hostinci. Nebyl to zrovna nejhorší reliéf, škoda, že jej po pádu totality nechali soudruzi odstranit a nijak výrazně se o něj nezasadili. Ovšem
i štěpánovští slévači neslavili každoročně. Pokud dostali v železárnách
dva sudy piva, dali jim před uvědomělou oslavou přednost, jak dokládají
historické prameny. Ještě za Husáka chodilo ve Štěpánově do průvodu až
423 občanů. Po pádu totality se scházeli soudruzi na Zubštejně, později ve
Štěpánově před hospodou. V roce 2005 už museli za oslavou až do Žďáru
a ze Štěpánova tehdy odjeli pouze čtyři účastníci!
Podobně účast na oslavě Svátku práce upadla i jinde. Kde zůstávají
vzpomínky na mohutné oslavy v Bystřici či v Nedvědici, kam se sjížděli
dobrovolně i z donucení účastníci z okolních dědin?
V průvodech nesměly chybět portréty nejlepších soudruhů. Mnohé
z nich samotní komustisté zavřeli, některé i popravili...
Zjišťovali jsme, jak se slavil 1. máj v roce 2007. Co myslíte? Oslovili
jsme představitele obcí Zvole, Rozsochy, Vír, Dalečín, Lísek, Nedvědice
a dalších. Nikde nic, zněla odpověď! V Bystřici byl jedinou akcí start akce
„S Vodomilem Zubří zemí“, při níž
zahrála před muze-em dechovka
a kromě aktivních účastníků s koly
se přišly čtyři desítky lidí podívat.
Ani pondělní noviny nepřinesly
žádnou zprávu o oslavách na území
bývalého okresu. Jedinou výjimkou byly Petrovice, kde šlo ovšem
o recesi! Obcí projížděly alegorické
vozy ozdobené nápisy. Ironií bylo,
že některé vyvěšené transparenty se
používaly dříve s vážnou tváří…
Že už by dnes Svátek práce nikomu nic neříkal? Neznectili zase jednou komunisté dobrou myšlenku a
nepřičinili se tím o její zapadnutí?
Hynek Jurman
foto: Karel Skalník, Antonín Špaček,
archiv Městského muzea Bystřice
Košíkovo výtvarné dílo štěpánovští komunisté neuhájili...
P O T O M C I Č E R N É H O PA RT Y Z Á
NA
navzájem. Když někdo získal něco
Dodnes se na Vysočině vzpomíná
na partyzána Serinka. Josef Serinek
uprchl 15. září 1942 z tábora v Letech
u Písku. Nejdříve se snažil ukrýt
a přežít, ale brzy začal pomýšlet na
odplatu. Vždyť mu v táboře utloukli
manželku a děti čekal transport a plynová komora. Při své cestě do bezpečí se dostal na Českomoravskou
vysočinu, do lesnatého a nepřehledného kraje, kde bylo poměrně snadné
najít dobrý úkryt a kde se také mohl
spolehnout na pomoc vesničanů.
V září 1943 už měl kolem sebe
28 uprchlých zajatců, oddíl tedy měl
dostatek členů, chyběly mu však
zbraně. První bubínkový revolver
získal Serinek od Žličaře z Daňkovic.
Uprchlíci se ukrývali nejvíce ve Vese-
lí u Jaroslava Novotného a postupně
si v nedalekém Haklově lese vybudovali tři zemljanky. Další měli na
Kutinách, u Daňkovic a později i pod
Ubušínkem, u Věcova a u Krásného.
Serinek byl nejen odvážným Cikánem, byl též inteligentním a pravdomluvným chlapem. O svých druzích
zaznamenal často svědectví, na které
nemohli být partyzáni a jejich příznivci pyšní. Také proto se nikdy jeho
vzpomínky do oficiální literatury
nedostaly a nejrůznější „znalci“ je
raději opomíjeli.
Serinek dokládá, že Rusové okrádali nejen obyvatele vesnic, ale i sebe
lepšího, hned se na něj ostatní vrhli.
Vloupali se i do chaty malíře Josefa
Fialy ve Valdorfu (dnešní Podlesí
u Sněžného). Malíř s voláním o
pomoc uprchl. Přitom právě on ukrýval Lužu a Grňu. Jindy vykradli v
Daňkovicích evangelického faráře
Jana Amose Wernera. A sedlákovi
dokázali ukrást i poslední kabát. Na
Odranci sebrali Serinkovi partyzáni dvě kola, v Sulkovci zase budík.
Když začal zvonit, Rusové ho v úleku
opravdu rozstříleli.
„Ti jen pití, žrádlo a zábavu,“ chapokračování na str. 8
7
L ITERATURA ,
NÁZORY , RŮZNÉ
P O T O M C I Č E R N É H O PA RT Y Z Á N A
pokračování ze str. 7
rakterizoval ruské spolubojovníky
doslovně. „Jen někoho zabít, proč to
dělali nepřemýšleli a bylo jim jedno,
zda jsou vinní či nevinní.“ Do této
charakteristiky nezahrnul pouze tři
ruské členy oddílu.
Zdaleka nejhorší však bylo, že
mnozí partyzáni šmelili za kořalku i pistole, které Serinek tak těžko
sháněl. Podle jeho vzpomínek měli
v létě 1944 všichni dohromady jen
asi 15 revolverů a pistolí. Sám Serinek dostal od své budoucí manželky
vojenskou pušku a 200 nábojů.
V říjnu 1944 vedl Serinek s
Bachmutskim trestnou výpravu do
Přibyslavi na četníky. Málo se ví, že
součástí Svatoňova rozkazu byl i tajný
pokyn, aby Serinek zastřelil případně
zraněné partyzány z vlastních řad.
Poslední válečné Vánoce trávil
Serinek ve Spělkově, i s dalšími chodil drát po chalupách peří. Serinek
samozřejmě vzpomínal i na poctivé
bojovníky. Za celou dobu jeho oddílem (nazývaný Černý po Serinkovi)
prošlo na 150 sovětských uprchlíků,
z nichž ho však mnozí chtěli zastřelit.
Příčilo se jim, že je černý cikán vede
k mravnosti a slušnosti.
Pokud zpočátku spolupracoval
Serinkův oddíl nejvíce s Radou tří, po
příchodu sovětských výsadků se tato
spolupráce zaměřila na skupiny Jermak a Doktor Miroslav Tyrš. Večer
15.12.1944 proběhla ve Veselí schůzka vedení Černého, Tyrše a Jermaku
a bylo na ní rozhodnuto o zařazení
Serinkových mužů do obou větších
skupin. Sovětší uprchlíci byli vzati do
stavu Jermaku a Češi i se Serinkem
přešli k Tyršovi. U tyršovců vydržel
Serinek jako zástupce velitele skupiny zbytek války, účastnil se například
květnového přepadení bystřické školy a dožil se svobody.
„Serinek byl úžasně dobrý člověk,“
nemohl zapomenout ještě koncem
roku 1997 jeho bojový druh, tyršovec
Vincenc Koutník. Podobně vzpomínali i jiní. Po válce provozoval Josef
Serinek známou hospodu „U Černého
partyzána“ ve Svitavách na Pražské
ulici při výpadovce na Litomyšl a na
odboj zanechal cenné paměti, které
diktoval Janu Tesařovi na podzim
1963. Snad proto, že partyzánský
život popisoval velice objektivně, je
normalizátorští historikové nebrali v
potaz, ač jinými „vhodnějšími“ vzpomínkami se oháněli ostošest. Až letos
by vzpomínky měly vyjít tiskem.
Když místo plánovaného příjezdu
Serinka s vnukem přišlo do Proseče k
Hartmanům jenom jeho parte, napsa-
la paní Hartmanová: „Tak odešel dob- ného syna i dceru Jiřinu (1970). Po
rý člověk, který za okupace mnoho měnové reformě 1953 byla hospovykonal, přestože to byl Cikán.“
da U Černého party-zána zavřena a
V dávno zavátých stopách party- Josef Serinek pracoval jako skladník
zána Serinka zavítali letos na jaře na v TOS Svitavy, později v OSP. Ještě
Vysočinu jeho potomci. Konkrétně jako důchodce pracoval v cihelně.
syn Zdeněk Serinek (nar. 8.10.1946 Zemřel ve Svitavách v roce 1974,
v Poličce), jenž žije v České Třebo- když o čtyři roky přežil manželku.
vé, ale pobýval i v Bystrém, pracoval
Poslední dobou se v literatuře
jako traktorista a dnes dělá ve firmě (např. Legenda bez legend a poté
likvidující kovový odpad, a vnuk často v novinách) objevuje jméno
Zdeněk Serinek (nar. 14.12.1967 v partyzána v podobě Serynek. Bořivoj
Ústí n. Orl.), který dnes žije v Kopidl- Nebojsa však zůstal u původní verze,
ně, má tři děti a pracuje jako seřizovač proto rád slyšel slova potomků:
výrobních linek. Oba se zajímají o
„Je to nesmysl, podívejte! Všechosudy svého předka, proto pobesedo- ny doklady máme s měkkým i, vždy
vali s Bořivojem Nebojsou, zakoupili jsme byli Serinkové!“
si partyzánskou literaturu a prozradili
Hynek Jurman
něco z rodinného archivu. Jejich předek Josef
se seznámil ve Veselí s
Marií Zemanovou (roz.
Kudovou). Ta za války
ovdověla a po válce
se za Josefa provdala
a odešla s ním do Svitav. Z prvního manželství měla syna Mirka
Zemana (nar. 1942),
se Serinkem pak měla
syna Zdeňka a dcery
Marii a Květu. Zdeněk
Vnuk a syn Josefa Serinka
má kromě stejnojmen-
H YN EK JURMA N PR ÁVĚ VYŠ E L : A Ž NA D NO
AŽ NA DNO
Školení se nekonalo. I Stázička
z toho byla špatná.
„Někdo ředitelce volal,“ špitla
smutně. „Hned se na tebe přišla vyptávat a chtěla vědět, odkud se známe. A
školení zrušila.“
Průser! Pan Kubíček musel honem
na pracovní úřad. O Táni už nechce
slyšet. A Šalbabovi jinak neřekne než
všehoschopný hajzl. Zrušil mu i tu práci, která měla být spíše za trest… Na
pracáku musel vystát dlouhou frontu a
fronty Kubíček nenáviděl. Pak s ním
úřednice vyplnila nějaká lejstra a bylo!
Že by mu měla nabídnout práci? To si
myslí jenom laici, pracovní úřady přece práci nemají!
Místo práce dostal pan Kubíček
„Potvrzení o vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání“. Vůbec si neuvědomil, že by měl přerušit provozování
své symbolické živnosti, která spočívala v příležitostním prodeji nějaké
knihy a v občasném odjetí zájezdu.
Za tři dny otvíral doporučený dopis:
8
„V registru OP VZP jste dosud přihlášen jako OSVČ a současně jste evidován na Úřadu práce.“
Pan Kubíček byl v dalších nesnázích. A to ještě nebylo všechno.
Okresní správa sociálního zabezpečení si řekla o zálohu 4 024 měsíčně, na
důchodové pojištění měl podnikatel
Kubíček odvést dalších 1 192 korun.
A o podporu by samozřejmě přišel.
Byl z toho naprosto zmatený. Kdosi
jiný mu zas tvrdil, že vždy do osmého
v následujícím měsíce musí zaplatit
VZP zálohu 1 143 korun a OSSZ částku 1 192. Ať už to bylo jakkoliv, bylo
to mnoho. Pan Kubíček honem pozastavil živnost a oznámil změny registračních údajů na finančním úřadě.
Stal se horlivým vymetačem úřadů.
ÚP, VZP, ŽÚ, FÚ, OSSZ, to byli teď
jeho partneři! A všude fronty a beznadějné čekání! Místo dvanácti a půl tisíce nemocenské už bral jen sedm tisíc
podpory. Za tři měsíce mu ještě sedm
stovek seberou.
„Žes nedržel hubu a krok,“ litovali
Kubíčka jeho staří rodiče.
„K ubohosti a absurditám já nemohu mlčet. Člověk, který vyzná s
koncilem, že má toliko jedno oko,
třebaže ví, že má oči dvě, nezískává nic, nýbrž ztrácí všecko, protože
ztratit rozum a svědomí znamená
ztratit základ svého lidství…“ recitoval Kubíček statečně klasika.
Táňa teď nemohla zrazovat jeho
existenční záměry, jenže už nebylo ani
kam se hlásit. Své nedávno ukončené studium hodlal Kubíček využít ve
funkci vedoucího sociálního pracovníka střediska D-STOP, ale přednost
dostala „vhodnější pracovnice“. Co
na tom, že do roka bude na mateřské
dovolené? To se může při vší vhodnosti přece stát…
„Pitomci! Co ty bys pro ně udělal dobré práce,“ mínili přátelé pana
Kubíčka nad těmi vedoucími, kteří ho
stále odmítali. Šalbabovo sémě však
spočívalo příliš hluboko.
„Co není na škole Kubíček, je zbytečné tam posílat pozvánky na kulturu.
Nikdo z té školy už s žáky nikdy nepřijde,“ konstatovala pracovnice muzea.
Pan Kubíček se ze zoufalství dále
hlásil do konkurzů. Stále dokola psal
a rozesílal vlastní životopis, pořád
žádal o výpis z trestního rejstříku, psal
čestná prohlášení, že nebyl studentem
Vysoké školy Felixe Edmundoviče Dzeržinského při Radě ministrů
SSSR, popisoval průběh zaměstnání,
lepil kolky na ověřená vysvědčení a
diplomy. Stále nic.
„Teď máš to režné roucho, tak si ho
užívej,“ smáli se přející čtenáři jeho
fejetonů. „Připoutej se ke stěžni a raduj
se z vábení Sirén. Užívej si Kyklopa!
Jen ne tišinu, jenom ne mělčinu! Plav
si, smrade!“
Když jsem ho potkal, řekl jsem asi
dost pitomě: „Buď rád, že máš tolik
času. Jezdíš si na kole, píšeš… Určitě
jsi zvládl několik knih. Jednou na to
období budeš hrozně rád vzpomínat!“
„Ani nevíte, jak je to hrozné, když
je každý den neděle. To řekl Werich,
když nemohl hrát,“ odvětil mi Kubíček nevesele.
Červencem mu skončila podpora v
nezaměstnanosti. V srpnu mu přiznali dávku sociální péče ve výši 3 520
korun. Dostal ji však až v září a musel
vyplnit čestné prohlášení, že nemá
žádný větší majetek ani větší úspory.
Dostal se na úplné dno.
Mezitím naštěstí vyhrál konkurz
do cestovní agentury a od září začal
pracovat.
Ten rok neútěšného tápání ho nakonec zocelil a dodal mu elánu. Nemá
rád technokraty, flexibilní hřbety a štítí
se lidí, kteří mají místo srdce ekonomii. Přibývá jich!
„Každý by si to měl prožít,“ říká
však pan Kubíček s úsměvem při
pohledu do zpětného zrcátka. Ale do
té bedny ještě stále nenakoukl…
A zase si nedá pokoj, bude prý
vydávat nové fejetony pod názvem
„Vichr kolem nás“. Když jsem ho
chladil, že mu zase přibude nějaký
nepřítel, vůbec nezakolísal:
„O to přece nejde! Podlost je
potřeba vymýtit, a to se nepovede,
když se na ni neukáže! Přece nejde
o to, projít co nejschůdněji ke smrti!
Převlékat kabáty, kličkovat, přikyvovat Plašmuškům. Já nikdy nepřikyvuji, já se snažím myslet! Jdu po
své cestě a nechci z ní scházet ani na
krok. Chci být pořád svůj. Nechci,
aby jednou někdo řekl, že jsem sešel
z pěšiny. Ale nedělám to kvůli těm
řečníkům, já chci prostě takový být!
Jen nepřikyvovat…“
Přinášíme ukázku z nejnovější,
už pětadvacáté, knihy Hynka Jurmana „Jak být bohatý“. Rozhlasovým pásmem „Svízel vánků Vysočiny“ přispěl Michal Jurman. Knihu
seženete u svých knihkupců nebo
přímo u autora.
KOCOURKOV A MASARYK
JE V LE
ET
T ÁK U TGM N
NE
E BO BA R
RÁ
Á K?
Až na hodně dalekých místech
si stěžoval starosta Krychlička
s místostarostkou „revoluční“ obce
Kocourkov. Prý na propagační
leták o jejich baště dal redaktor
Potůček samé závadné fotky: dvakrát kostel, jednou faru a nakonec
svůj dům vlastní!
„Jenže já psal jenom text, do
fotek jsem vůbec nemluvil,“ kroutil hlavou Potůček při vzpomínce,
kterak ten revoluční starosta měl
jako textovou prioritu absenci
jakékoliv zmínky o rodácích, kteří
mu ideově nevyhovují. Takže propagoval jediného docenta Klacka,
o němž ovšem nevěděl, že je také
silně věřící…
Nejvíce Potůčka překvapilo, že
stížnost nemířila přímo k němu.
Proč obtěžují starostu cizího města, který nemá s letákem nic společného? Ale nic překvapujícího
u „pokrokového“ starosty, který
není schopen jednat s občany,
před nimiž utíká, nic nevyřídí na
úřadech, kde jen blekotá a nikdo
mu nerozumí, a jenž se rozešel
i s představiteli své rodné strany,
kteří kvůli němu skládají mandáty, přestávají pracovat, osnují proti
němu články i plány, jak potentáta
sesadit.
A starosta Krychlička kádruje na
prahu 21. století lidi tak, že je třídí
i podle toho, kdo s kým kamarádi,
kdo s kým chodí na výlety nebo
kdo se s kým dokonce nechá vyfotit! Média, která se vymykají jeho
kontrole, k smrti nenávidí, jakýkoliv cizí názor mu vadí a na redaktora Potůčka směřuje výhrůžku: „Na
toho taky dojde, jen co bude mít
obec více peněz!“
Že by chtěl někoho likvidovat
z obecního rozpočtu? Při objednávce vlastivědné studie určil také
jedinou prioritu: „Aby tam bylo
něco, co nemá Potůček!“
Jenže v zájmu objektivity je
třeba říct, že v onom letáku byla
vytištěna socha spočívající právě u
zápraží Potůčkova. Fotografa tehdy vozil Potůček sám, socha toho
ilustrační foto
umělce zaujala natolik, že máčkl
na spoušť, a stejná fotka později
oslovila výtvarníka, který ji sám
o své vůli zařadil.
Jenže z Potůčkova domu zůstaly v záběru stejně jenom chabé
útržky dvou schodů. Že by tohle
vadilo starostovi? To přece není
možné, podle těch schodů nikdo
dům poznat nemůže. Natož jeho
obyvatele! Nevadí spíš podoba té
sochy? Kdo je na ní? Přece Tomáš
Garrigue Masaryk! Intelektuál!
Fuj! Filozof! Fuj! Demokrat! Fuj!
Údajný nepřítel dělnictva! Fuj!
No jo, Masaryk může vadit starostovi Kocourkova z „revoluční“
strany. Ale místostarostce, která
by měla jako pedagožka masarykovské zásady ctít? Proč té? Ale
není nejdůležitější, že s výjimkou
těchto dvou potentátů už nikomu
jinému fotografie nevadí? Vždyť
ti dva představují nějakých 0,25%
obyvatelstva Kocourkova, to se
přece dá přejít…
Rozhodli jsme se, že Krychličkovu výtku k letáku vyvrátíme.
Řekneme starostovi i místostarostce, kdo to byl Tomáš Garrigue
Masaryk, aby jim už příště tolik
nevadil.
Jaroslav Matoušek
ODPOVĚĎ STAROSTOVI KRYCHLIČKOVI
KDO TO BYL MASARYK
TGM V ROVEČNÉM
Dovolíme si odpovědět starostovi Krychličkovi ukázkou z projevu, který zazněl 28.10.1998
v Rovečném při odhalování obnoveného pomníku padlých. Rovečínští si tehdy pozvali jako hlavního řečníka Hynka Jurmana. Z jeho
výstižného projevu otiskujeme
podstatné části.
-JM…Nechci však hovořit pouze
o státníkovi. Masaryk byl univerzitním profesorem, filozofem, spisovatelem a především vzdělaným
člověkem. Už v roce 1912 vyhrál
v anketě na prezidenta případné
republiky a vzápětí byl navržen
na Nobelovu cenu míru. Svou pílí
a pracovitostí se stal osobností světových dějin. Masarykem,
podobně jako Komenským, se často
ohání kdejaký politik, vědec, učitel
i úředník, ale kdo z nich nějaké jeho
dílo přečetl? Pokud to někdo učiní,
zjistí, že i po sto letech za Masarykem myšlenkově zaostáváme.
Tento syn služky a negramotného
kočího dokázal totiž zaujmout fundované stanovisko k řadě problémů našeho světa. Připomenul bych
alespoň otázku rodiny a manželství, problematiku školy, výchovy
a vyučování („Vývoj školy, to je
i vývoj demokracie“ a „Do školství
více prostředků,“ hlásal Masaryk),
problematiku vlastnictví (Masaryk
upřednostňoval soukromé vlastnictví, neboť v zájmu pokroku je
osobní vztah), ale i třeba otázku
komunizmu (zde odmítal třídní boj
a naopak ctil důležitost osobnosti
a géniů) nebo trestu smrti (Masaryk
věřil, že bude zrušen, ale odmítal
dát pardon vrahům, protože právě
oni spáchali vraždou těžké bezpráví) či teologické otázky (odmítal
zpověď, o níž není v Bibli ani zmínka, a vadilo mu, že se náboženství
přelévá do pouhých obřadů).
Masaryk odmítá umělé vylepšování minulosti našeho národa
a postavil se jednoznačně proti
Rukopisům ve sporu, který ovládl
celou naši vlast. Byl za to štván
a z národa vykázán „jako šeredná
hlíza“, jak napsaly Národní listy.
V době hilsneriády, kdy byl
z vraždy mladé dívky bez důkazů obviněn žid Hilsner, odmítl
Masaryk tmářství o rituální vraždě, začal studovat kriminalistiku
a žádal rekonstrukci zločinu. Byl
za to rozvášněným davem vyhnán
z Polné kamením a vlastní studenti ho nepustili ke slovu. Byl tak
nešťastný, že chtěl natrvalo odjet
do Ameriky.
Nakonec se nám všem jeho oběť
vrátila, neboť Židé ovládali světový tisk a o české věci vždy psali
příznivě. Masaryk je nám příkladem v tom, že se dá všemu naučit.
Sám byl vzdělaný, a mohl se proto
vyjádřit k libovolné problematice.
Jen lidé takto moudří se nenechají umlčet žádnou totalitní mocí
a nestanou se nepřemýšlející loutkou v rukou mocných.
Chtěl bych konečně obrátit naši
pozornost k tomuto pomníku. Byl
v Rovečném odhalen k 10. výročí
vzniku republiky 28. října 1928
na paměť tohoto slavného výročí,
ale též na památku rovečínských
padlých. Pomník byl korunován
bustou T. G. Masaryka, kterou
vytvořil známý sochař Julius Pelikán, jehož sochy TGM známe např.
i z Věchnova, Kadova, Sněžného či
z jeho rodného Nového Veselí.
Našly se však režimy, jimž vadil
i kamenný pomník. Byli to němečtí
okupanti, kteří nechali odstranit
bustu a zamazat část textu, a byli
to komunisté z doby normalizace, kteří koncem roku 1985 také
odvezli Masarykovu bustu. I kdybychom neznali žádný ze strašných zločinů komunizmu a fašizmu, už jen fakt, že oběma těmto
režimům vadil kamenný pomník
v Rovečném, by nastolil otázku:
Proboha, co to bylo za režim, co
to bylo za dobu!?
…Tento pomník padlým s bustou
prezidenta Osvoboditele je pro nás
symbolem, že doba není zas tak zlá,
že v tom podstatném si nemůžeme stěžovat. I když si stěžujeme
stále...
„Každý nespokojený člověk má
nerad své povolání, a proto nadává na politiku, na poměry a na celý
svět! “ říkával právě Masaryk.
Dámy a pánové, chtěl bych nám
všem popřát odvahu, aby naše
životy byly plné a plodné, abychom
jen nepřekáželi, ale aby tu po
nás zůstalo něco pozoruhodného
i v době, kdy my tu už nebudeme.
Vždyť Masaryk, a tím bych chtěl
svůj projev zakončit, též řekl:
„Lidé se bojí smrti, ale přitom žijí
položivot bez obsahu, bez lásky,
bez radosti.“
(Hynek Jurman, 28.10.1998, kráceno)
Renovovaný pomník v Rovečném s bustou T. G. Masaryka
9
PREZENTACE FIREM
Na slovíčko, pane hospodský
„ P R AC U J E M E 1 2 - 1 4 H O D I N ! “
Myslím si, že hosté mají mít
možnost volby.
Vyvařujete i pro místní firmy?
Ano, některé firmy od nás odebírají obědy na stravenkový systém
v ceně 38 Kč za oběd. Tímto způsobem se u nás stravují i důchodci
z Hotelovky. Ceny hotových jídel
se pohybují mezi 40ti až 50ti Kč.
Plánujete na hotelovce ještě
nějaké úpravy?
Máme v plánu vybudovat předzahrádku aby posezení bylo příjemné
a hosté si zde odpočinuli, také chceme vybudovat koutek pro děti.
Pan Josef Novohradský patří
mezi známé podnikatele našeho
města. Bezesporu proto, že provozuje restaurační služby a prodejní stánky; a to je oblast, kterou
využívá většina obyvatel města.
Požádali jsme jej o chvilku času
a zeptali se ho na pár otázek.
Pane Novohradský, jak dlouho
už vlastně v pohostinství děláte
a baví vás to ještě?
Má práce mě baví, protože jsem
v tomto oboru vyučen. Pracuji
v něm již 50 let. Se svou manželkou
soukromě podnikám od r.1992.
koupíme a postavíme zde pension
a restauraci podle svých představ.
Na podnikáni jsem si musel půjčit,
finance jsem na to neměl.
Jaká je její současná kapacita
a jak moc je vytížená?
Kapacita penzionu je 35 lůžek
přičemž nabízíme 1, 2, 3 a 4lůžkové pokoje. Kapacita restaurace je
80 míst, nekuřáckého salonku 40
míst a vinárny U Kočky je 35 míst.
Konají se u nás svatby, promoce,
srazy a veškeré oslavy. V podstatě
zákazníkovi vyhovíme po všech
stránkách. Myslím, že i ceny jsou
Proč točíte plzeňské pivo?
No protože plzeňské pivo je
celosvětově uznávané. Točíme
Plzeň, Gambrinus, Kozel černý
a nově taky Master řezané. Využíváme technologii točení piva tzv.
z tanku. To znamená, že pivo je
dováženo v cisternách, neprochází pasterizací. Tudíž si zachovává
všechny biologické hodnoty, vitamíny a chutě. Přísně se kontroluje
předchlazení a skladování piva při
7° C a čistota trubek a veškerého
pivního zařízení. Sanitaci provádí
odborná firma. Jsme držiteli certifikátu za kvalitu točeného piva.
Když se na vaše podnikání
díváte dnes, udělal byste něco
jinak?
Nevím, co bych udělal jinak.
Ale musím říct, že podnikání pro
soukromníka je velice těžké. Své
problémy musíte řešit sám, nikdo
vám nepomůže, ať už z městského úřadu, tak z podnikatelských
kruhů. Vadí mi také například
složitost zákonů v účetnictví, které
se neustále mění.
Jakou máte podporu města,
případně státní správy ve vaší
práci?
Jste bystřický rodák?
Ne nejsem bystřický rodák, ale
od svého dětství jsem jezdil s rodiči do Víru na chatu a Vysočina mě
učarovala.
Postavit penzion v Bystřici byl
váš nápad? Jak jste se k němu
vlastně dostal?
Dozvěděl jsem se, že tato hotelovka je na prodej a po domluvě
s manželkou jsme se rozhodli, že ji
10
u nás přijatelné a to jak na stravování, tak na nocleh, kde máme
slevy na delší pobyty a pro zájezdy
a ubytování dělníků. Pokoje jsou
komfortně zařízené s veškerým
sociálním zařízením a televizí.
Máte v Bystřici jedinou nekuřáckou restauraci. Domníváte
se, že je nutné zákonem či nařízením stanovit, kde se kouřit
může a kde ne?
Každá strana má ve svém volebním programu podporu malého
a středního podnikání. Staré vedení města nám s ničím nepomohlo,
nové nám přislíbilo pomoc.
Co se vám osobně podařilo
a co naopak ne a proč?
Podařilo se nám vybudovat
vlastní podnik, zatím se nám ale
nepodařilo ho vybudovat podle
naších představ.
V čem vidíte klíč k úspěšnému
podnikání?
Každodenní tvrdá práce. Pracujeme s ženou 12 až 16 hodin
a doma jsme k dispozici kdykoliv.
Jak na to reagují vaši blízcí,
když vás práce stojí tolik času?
Naše děti říkají, že se musí hodně učit, aby se nestaly otroky své
vlastní práce tak jako my.
Jste s tím, co jste dokázal, spokojený?
Tato práce nás těší a z každého
zlepšení máme radost. Největší
odměnou pro nás je, když dostanu
pochvalu od spokojeného zákazníka, to je to, co nás žene dál, kvůli
tomu to děláme.
Máte čas i na nějaké koníčky?
Našim koníčkem je naše práce.
Moc času nám nezbývá a ten se
snažíme trávit s dětmi.
Jaké je vaše motto?
Když spadneš, tak vstaň.
Snažím se vybudovat něco, co má
smysl pro město a udělat spokojené zákazníky, kteří se k nám rádi
vracejí. Vysočina je zatím neobjevenou oblastí i když v posledních
letech se toho v Bystřici nad Pernštejnem hodně udělalo pro turistický ruch. My se snažíme nabídnout
takové služby, aby se k nám zase
turisti rádi vraceli.
Jindřich Pruška
ZPRAVODAJ SPOLEČNOSTI FRANTIŠKA KROHA, KULTURA
KDYŽ MLADÍ SOUTĚŽÍ
vybrali vítěze, kteří byli
odměněni
poukázkami
na nákup papírnického
zboží. Výtvarníkům se
nejvíce líbil
Zubštejn od
Blanky Kudové z Olešnice a pak
práce gymnazistů Jany
Shromáždění u karasínské myslivny
a Jaroslava
V polovině dubna proběhly Matouškových, sourozenců ze Štěv Bystřici nad Pernštejnem druhé pánova.
ročníky dvou kulturních pořadů,
V neděli 15. dubna se tísnila
literární akce Pflegrův Karasín dobrá stovka příznivců výtvarného
a výtvarná akce Jíchova Bystřice. umění ve výstavní síni Městského
Obě byly spojeny se soutěžemi pro muzea v Bystřici na vernisáži akastudenty i dospělé.
demických malířů Jiřího Štourače
Do výtvarné soutěže bylo dodá- a Tomáše Smetany a akademického
no 24 děl od studentů ale i dospě- sochaře Jiřího Plieštika. V úvodlých tvůrců. Některé byly provede- ním slově představil skvělé autony olejem a zarámovány, jiné byly ry Hynek Jurman, jenž mimo jiné
odevzdány na výkresech. Z památek pronesl: „Není u nás mnoho lepších
Bystřicka se největšímu zájmu tvůr- věcí v oblasti moderního výtvarnéců těšily Zubštejn (4x), rozhledna ho umění. Dá se říci, že to nejlepv Karasíně (3x), kostel ve Štěpánově ší máme momentálně v Bystřici.“
(3x) a kaplička v Ujčově (3x). Mla- Za pravdu mu dává velký zájem
dé výtvarníky samozřejmě oslovil o výstavu a dobré ohlasy znalců.
i Pernštejn, Templ v Dolní Rožínce
Ke zdaru programu přispělo
a kostely ve Vítochově a Černví- i vystoupení barokního ansámblu ZUŠ
ru. Největší zájem vzbudila soutěž pod vedením Lenky Macháčkové.
v žácích ZŠ TGM v Bystřici a ZŠ
Mezi návštěvníky jsme mohli poznat i mnohé další
výtvarníky (rodina Rossí, Miloš Sláma, Václav
Mach-Koláčný), ale i básníka a rozhlasového redaktora Miloše Doležala
či jednoho z nejlepších
současných polských básníků Wojciecha Wencela.
Úspěšnou akci uspořádalo Městské muzeum
v Bystřici a Společnost
Jiří Štourač a Jiří Plieštik
Františka Kroha.
Štěpánov, solidní účast měli i stuPflegrův Karasín pořádal Kulturdenti bystřického gymnázia. Pozo- ní dům Bystřice a SFK. Recitační
ruhodnými omalovánkami z širšího soutěž měla vysokou úroveň díky
okolí Bystřicka se prezentovali žáci žákům bystřického gymnázia a ZŠ
6. třídy ZŠ ze Štěpánova. Akademič- TGM, porota měla práci nelehkou.
tí umělci Jiří Štourač a Jiří Plieštik Podobné tomu bylo v literární sou-
těži, kterou obeslalo 47 (!) autorů
85 prácemi. Jejich kvalita byla opět
vysoká a nejvíce se zase prezentovali studenti gymnázia a ZŠ TGM.
Mezi oblíbenými autory studentů
nechyběl Jaroslav Foglar i Oscar
Wilde, z oblíbených knih psali
účastníci o Krakatitu, Slezských písních, Dášeňce i Honzíkově cestě, ale
nechyběl ani Štorchův Hrdina Nik
či Strašidlo canterwillské, z regionu
třeba Plevův Malý Bobeš a Jurmanovo Zubštejnské dědictví a dále
pak „dětská klasika“ Ledová královna, Harry Potter či Pat a Mat.
V próze porotu nejvíce oslovila
díla už loňských „stálic“ Radima
Pekaře a Simony Valčevské, nově
i Tomáš Vostrejž, Martin Dlouhý
a Kateřina Jakešová. V dospělácké
poezii byl jasnou jedničkou Michal
Jurman, ale mezi studenty měla
porota opět těžkou robotu. Nakonec se přiklonila k milým veršům
Kateřiny Horáčkové. Studentům by
však vůbec nemělo záležet na pořadí, které je vždycky dosti subjektivní. Podobné soutěže pro ně jsou
především impulzem nevzdávat se,
pokračovat, zlepšovat se v té báječné disciplíně, jakou je literární tvorba. Především mnoha studentům
zdejšího gymnázia se to daří.
V 16.00 hodin proběhla před
myslivnou v Karasíně vzpomínková slavnost na Gustava Pflegra
Moravského. Po úvodním slově
místostarosty Bystřice Bc. Josef
Vojty, jenž přislíbil obnovu pamětní
desky, zahrál barokní ansámbl ZUŠ
Vernisáž Jíchovy Bystřice 2007
KROHA NA BÝČÍ SKÁLE
I v 1. pololetí 2007 se pomalu rozjížděla činnost naší společnosti. Dne
23. února se řada členů zúčastnila
oslav padesátin našeho významného člena Ing. Karla Pačísky, starosty
města Bystřice nad Pernštejnem. Řada
členů SFK se zúčastnila též zájezdu
úředníků MěÚ Bystřice na Slovensko
(Slovenský ráj, Vranov, Spišský hrad,
Levoča, Vlkolínec, Bešeňová ad.) ve
dnech 24. – 27. května.
Jak už píšeme na jiném místě, spoluuspořádali jsme 15. dubna 2. ročník
Jíchovy Bystřice a 17. dubna 2. ročník Pflegrova Karasína.
První májový den někteří z nás
vyrazili na kolech na premiéru turis-
pod vedením Lenky Macháčkové
a zarecitovala Anežka Šejnohová.
Hynek Jurman pak připomenul
život a dílo slavného karasínského
rodáka a přidal několik zajímavostí.
Například i tu, že Pflegrovy písně
zhudebnil Antonín Dvořák a z jedné z nich později vznikla slavná
árie „Měsíčku na nebi hlubokém“,
že při odhalení pamětní desky
v roce 1883 nechyběl budoucí literát Vilém Mrštík a že při zřejmě
poslední slavnosti v roce 1833 promluvil před hájovnou Arne Novák.
A po 74 letech se konečně na stejném místě sešli současní příznivci
zapomínaného literáta. Na závěr
položil kytici k pamětní desce spisovatel Zdeněk Vyhlídal.
Na večerní besedě s PhDr.
Vyhlídalem v KD bohužel chyběli
zástupci pedagogických profesí,
u nichž mnozí účast předpokládali.
Kdo však přišel, nelitoval! Zdeněk Vyhlídal byl ještě plný dojmů
z Karasína, přiblížil osobnosti Pflegra, Sychry či Turinského, hovořil
o zvyku podepisování zbabělých
petic v Čechách („Nikdy u toho za
svého života nechyběl Werich.“) od
Bílé hory až po Antichartu, o baronu Trenkovi či o záhadě Slezských
písní, kde je podle nejnovějších
poznatků autorství Bezručovo zpochybňováno.
Přítomní se nenudili, mnohé se
dozvěděli. Druhý ročník Pflegrova
Karasína v mnoha směrech překonal
ročník úvodní, což je jenom dobře.
SFK
tické akce „S Vodomilem Zubří zemí“ hradu Holštejna a přilehlé jeskyni.
a 5. května jsme šli Vírské výlety a Navzdory počasí bezvadná akce!
-HJpoté poseděli u Zemanů.
Vlastivědným výletům jsme
vyhradili vždy první neděli
v měsíci. Tu červnovou jsme
věnovali návštěvě unikátní jeskyni Býčí skála v Moravském
krasu, kterou proslavil MUDr.
Wankel svými nálezy. Dále
jsme vyšplhali v deštivém počasí na nepatrnou zříceninu hradu
v katastru Babic, prošli si jeskyni Kostelík a shlédli lesní hřbitov v Olomučanech. Občerstvili
jsme se ve Křtinách a odpoledne věnovali návštěvě zříceniny
Býčí skála ve svém majestátu...
Výsledky soutěží
Recitační soutěž:
9 – 12 let:
1. Helena Bukáčková, 2. Tereza Sobotková, 3. Lada Čížková.
13 – 15 let:
1. Anežka Šejnohová, 2. Petra Kubíčková a David Hloušek, 3. Marie Jindrová a Barbora Kunčíková.
Literární soutěž:
Moje oblíbená kniha/autor:
1. Zuzana Elčknerová (9-12 let),
1. Ondřej Myslivec (13 – 15 let),
1. Radim Pekař (16 – 19 let).
Poezie:
1. Jana Staňková (13 – 15 let),
1. Kateřina Horáčková (16 – 19 let),
1. Michal Jurman (nad 20 let).
11
SPORT, INZERCE
NEPLÁNUJEME BÝT STRANOU
ROZHOVOR S MGR. VOJTOU
pokračování na str. 5
Máme průmyslovou zónu, chcete
ji ještě rozšiřovat? Je plně připravená na případné investory nebo máte
i nějaké potíže?
Byly zde potíže, protože jsme
nabízeli zónu, která nebyla celá
v našem vlastnictví, část těchto
pozemků byla v soukromých rukou,
ale naštěstí se nám je podařilo vykoupit. Druhý problém byl, že průmyslová zóna nebyla v územním plánu
daná jako celek, ale její část byla
vedená jako rezerva, což teď musí
napravovat současné zastupitelstvo.
Nemyslíte, že firmy zde nebudou
investovat kvůli dopravní infrastruktuře?
Domnívám se, že to problém je, ale
dá se s ním vypořádat. Vezměte si, že
např. firma Setra vypouští do světa
několik kamionů denně a prakticky
s tím nemá žádný problém. Jednáme
s dalšími investory, kteří by zajistili
i další pracovní místa. Snažíme se také
podporovat podnikatele z Bystřice
vylepšením infrastruktury.
Napadlo vás také pronajímat
nějaké prostory pro začínající podnikatele, aby si mohli zkusit, co
obnáší podnikání, za nějakou symbolickou cenu?
Ano, podobné věci nás napadli.
Spolupracujeme se zemědělskou školou, ale žádný projekt není ještě ve
fázi, aby se mohl realizovat. V současné době se zaměřujeme na zaměstnanost v kovovýrobě.
Zdeněk Veteška
LANOVKA DO VÍRU
V minulém čísle jsme podrobně popsali vznik Vírské přehrady. Dnes připojujeme jednu technickou zajímavost z té doby. Pro
dopravu materiálu vedla z vlakového nádraží v Bystřici až ke staveništi lanovka! Byla
dlouhá deset kilometrů a dopravila
dvacet tun štěrku
či cementu za
hodinu. Lanovka
byla sestavena z už
použitých dílů ze
Švýcarska a otočku měla v místě
dnešního kravína
nad Lesoňovicemi.
Z archivu Městského muzea v Bystřici přinášíme fotografie této lanovky
i s otočkou.
-HJ-
Milý pozdrav z Pivonic nám zaslal Radek Kirš. „Ke korytům!“chtělo
by se zvolat politicky.
Z A J Í M AV O S T I
Vršek Vysoké skály u Štěpánova neláká jen sebevrahy.
Komu nestačily vodopády z Prudké, ať si vyjede na Plitvická jezera!
ODPICH
12
Text i foto: Hynek Jurman
Kolo přes rozbouřenou lávku! Směr Trenkova rokle...
Loni se ve Vítochově světil prapor. Letošní pouť je už za dveřmi.
Vydává: Vedení Železáren Štěpánov, 592 63 Štěpánov nad Svratkou 511. Kontakt: telefon 566 560 240, e-mail:
[email protected]. Odpovědný redaktor: Ing. Hynek Jurman, Zdeněk Veteška, Sazba: Ing. Jaromír Zídek. Registrováno MK ČR E 15725. Tiskne UNIPRESS Žďár nad Sázavou. Náklad: 4 000 ks. Zdarma.